Příloha č. 12: Rozhovor s matkou Barborky

Příloha č. 12: Rozhovor s matkou Barborky

Ještě před začátkem rozhovoru maminka reagovala na kopii dotazníku, který vyplňovala paní učitelka ve školce s tím, že to asi nebude nic pěkného, že si na její - ale nejen na její - děti paní učitelky neustále stěžují, má pocit, že tam nemají rádi děti. Dále uváděla, že Barborka si např. umí zavázat tkaničky (naučila se to během hodiny) a pokud je uváděno, že je pomalá, je to proto, že musela kompletně oblékat brášku, neboť to ve školce nikdo nedělal, a Barborka už to dělat nechtěla, tak jí maminka poradila, ať je co nejpomalejší, tím že se tomu vyhne. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R:

25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

E: R: E: R: E: R: E: R: E: R:

35 36

E: R:

37

E:

Jméno dítěte? Barbora Chaloupková. Kdy se narodila? 19. května 2000. Vaše vzdělání a zaměstnání? Sociální kurátorka a VŠ. A manžel? VŠ taky a stavební inženýr. Takže rodina jste úplná, do jeslí asi nechodila? Ne ne. A do mateřské školky od kolika let? Od tří. Rok narození sourozenců? 2001 a 2003. Na výchově se podílí ještě někdo? Babička, dědeček… Ne. Spíš jako my s manželem. Oba dva rodiče tak stejně, on mi fakt hodně pomáhá. Váha a výška dítěte? Asi 124, 125 cm a těch 18 kilo. To je docela velká. Ano, je vysoká. A je pravák, levák? Pravák. Těhotenství bylo normální, včetně porodu? No, jo, v podstatě jo, bylo vyvolávaný pak porod, protože já mám hypertenzi…u všech třech. A dítě bylo plánované, neplánované, ale chtěné… Plánované a chtěné. A když byl porod vyvolávaný, tak v kolikátém měsíci byl? Asi o týden spíš, 39. týden. Váha při porodu? 3,65 myslím… A délka? Tak 49 cm Nějaké potíže po narození, jako novorozenecká žloutenka…. Ne, ne. Neměla vůbec nic. Měla - jako co má, ale to všichni děcka a mají to po mně - téměř zarostlou fontanelu. To vím, že jsem jako sledovala. A opravdu se narodily a měly tu špičku jenom, že to jako, jo...měla jsem trochu strach, ale pak jsem říkala dobrý, měla jsem to taky, tak je to asi vrozený. A jak dlouho jste asi kojila? Kojila jsem ji v podstatě asi osm měsíců, jak jsem pak byla podruhé těhotná, tak jsem pak nějak přestala, ale dokrmovala jsem, protože jsem brala léky na hypertenzi. Oni odvodňují, takže jsem měla míň mlíka. Kdy asi tak začala samostatně sedět?

1

38 39 40 41 42 43 44

R: E: R: E: R: E: R:

45 46 47 48

E: R: E: R:

49

E:

50

R:

51 52

E: R:

53 54

E: R:

55 56 57 58

E: R: E: R:

59 60 61 62 63 64

E: R: E: R: E: R:

65 66 67

E: R:

68

E:

Asi tak v deseti měsících. Možná i dřív. Dřív ještě, než začala lézt. Kdy začala chodit? Asi ve 14 měsících. Docela pozdě, až těsně před porodem druhého dítěte. A kdy začala poprvé mluvit, nějaký slovíčka? Tak určitě před rokem. A kdy ta slova začala spojovat do vět? Taky hodně brzo. Tak určitě už v roce říkala ty věty typu: tady je auto. Vím že to: tady je, tam to, to říkala brzo. My jsme totiž nikdy v životě s ní nemluvili jak s miminem. Já totiž nesnáším, když někdo šišle…žádný pojďte papat, ale pojďte jíst, najíme se, jo, takže třeba neměly až tak velkou zásobu slovní, ale gramaticky dobře. To mě vykládala mamka, že já jsem vlastně v březnu narozená a když mě byl rok a něco, tak mě nějak vezla na saních a já jsem se skulila do strouhy a křičela jsem: maminko, do vody už prosímtě nechci. A kdy začala sama zvládat čistotu, chodit na nočník.. No, tak to bylo možná horší, až tak v roce a půl. Dřív určitě ne. A to měla látkový plínky. A byla nějak vážně nemocná? Ne, nebyla vůbec. Ani snad rýmu. Jako teď třeba měla neštovice ze školky, před dvouma rokama. Tak a říkala jste teda, že čte (maminka před nahráváním říkala, že začala asi před půl rokem sama psát a číst, nejprve se ptala na různá písmenka, a pak začala sama psát. Tak jí maminka říkala, že teda určitě umí i číst, to Barborka říkala, že ne, a během 14 dnů i četla - tiskací písmena. Píše pohádky, dělá knížky, se stránkama apod. Normálně teda čte, ale jenom tiskací a velký. Tak nějak jsme si všimla, že ona se mě vždycky chodí ptát, co je tohle za písmeno...tak jedině takhle se to naučila. Že bych si s ní sedla, tak to jako vůbec. Vona je taková ta ...že se vyloženě těší do školy. Se mě pořád ptá, jak funguje mobil, jak funguje pevná linka, jak to všechno slyšíme....jednou jsem jí vysvětlovala všelijaký družice... A jaký třeba knížky má ráda? No, co má tak asi nejoblíbenější, tak vyloženě takový nějaký pohádky, co teda jsem jí četla já, takový krátký a klasický: Otesánek, Perníková chaloupka a tak. A čte nějaký časopisy? Jo, katalogy s Bárbínama. To vždycky dostává ze školky, nějaký takový, před Vánocama. A sport nějaký dělá? Teď chodí do plavání, to chodila už před rokem… Takže už plave? Ne, ne. Sama ne, s pomocí. Nebo aspoň loni ještě neplavala, loni se naučila splývat, a teď teda chodí do plavání a teda myslím, že ještě neplave. A ještě nějaký sport dělá? Ne. Baví ji kreslení? Jo. A kreslí hodně? Já myslím, že docela dobře. Teď už teda nemám až tak kontakt, ale vlastně od jejího narození jsme se scházely pět bab, co jsme chodily do cvičení pro těhotný a tam jsme se seznámily, tak jako ve srovnávání s ostatníma, a navíc ona není moc na ten sport, to třeba má kamarádka, co je stejně stará jak Barča, tak ta teda jezdí na kole, lyžuje, tak Barča teda začala lyžovat, ale myslím si teda, že to bude fakt dřevo. To kolo taky - to jsme ju loni nebyli schopni naučit prostě jezdit na kole bez koleček, ale kreslit uměla vždycky dobře. A navíc je z malířské rodiny. Moje babička a dědeček byli akademičtí malíři, tak teda možná to má - jako fakt teda kreslila vždycky dobře. A co nejvíc kreslí? Princezny. A kreslí si hodně. Furt si jako dělá různý knížky, vyrábí si, čísluje si vždycky stránky, napíše vždycky pohádka o té a té princezně, a tam něco nakreslí, na druhou stránku zas jinou pohádku…to jako takových výrobků - to mám doma…to už ani nesbírám, protože toho je strašně moc! A nevadí jí třeba, že se to vyhodí?

2

69

R:

70 71

E: R:

72 73

E: R:

74 75

E: R:

76 77 78 79 80 81

E: R: E: R: E: R:

82 83 84 85

E: R: E: R:

86 87

E: R:

88 89 90 91 92 93

E: R: E: R: E: R:

94 95 96 97

E: R: E: R:

98 99

E: R:

100 E:

No to jo, to ona kramářka je velká. Takže já když spí nebo něco, tak v tom udělám pořádek. Nedělá scény, ale tak jako konstatuje: mamko, zase jsi mě to vyhodila? A stavebnice, puzzle: baví ji, nebaví? Ne, puzzle ne. Ale z kostek si stavěla různý hrady, nebo si z toho postaví jako zoo..Ona je asi omezená tím, že si hraje s těma klukama. Takže si musí hrát na jejich úrovni. A ty kostky třeba stavěla dřív, nebo aji teďka? Teď spíš pořád kreslí a píše, ale dřív stavěla - já nevím, dejme tomu v těch třech letech dělala opravdu nádherný stavby. Smíchala si několik stavebnic dohromady. Teď ne. Teď spíš jako mladšímu bráchovi postaví třeba kolejnici, když jako otravuje… A k počítači dostane se? Dělá na něm něco? Ne, jako chce, teď už třeba jako i říkala, ale to spíš jako ten čtyřletej, ten bude počítačový génius, ten si třeba umí i nainstalovat hru na počítač, program, cokoli. Ten umí s počítačem líp, jak já. V televizi sleduje nějaký pořady? No… Co tak nejvíc? Pohádky. Hraný i kreslený. Třeba nějaký nejoblíbenější film? Teď se díváme na dívídíčka, Anastázie třeba teďka…tak ono toho je víc. Jo a Medvídek Pú. A dívá se sama, nebo s rodiči? Sama. Vždycky všechno dělala sama. A ptá se na něco, když třeba něčemu nerozumí? No tak…ona většinou rozumí. Jako ona se ptá - třeba když se ještě vrátím k té výchově, tak dost moje mamka, on teda taky má tři děcka, tak svýho času - to je její první vnučka, tak k ní má asi nejvřelejší vztah, no a ona jako bezpečně ví, jak se dělají děti - ona teda jako bezpečně ví, jak se dělají děti, teď teda po školce rozhlásila, že mám v bříšku holku, protože jsem jako říkala, že bych chtěla ještě miminko, tak jako usoudila, že už to někde čeká v tom břichu, tak jsem jí jako říkala, ať to rychle stornuje...že v břiše nic nemám a zatím o tom jen uvažuju do budoucna...ale jako takovýhle věci ví a dost jí vrtá v hlavě, to je jako její velkej zájem, kdo teda krmil toho úplně prvního člověka na světě. A my teda jako: no ta maminka, a ona kdo tu maminku? Ona teda přesně ví, jak lidi rostou, stárnou, umírají, takový ty vazby v rodině, jako babička, prababička, to má zmapovaný, to ju zajímá, kdo s kým, třeba můj otec je rozvedenej s mojí mamkou, tak ona, protože jí to nesedělo, tak to chtěla vysvětlit. To ju zajímá, takový ty společenský věci a ten život na Zemi, jak vznikl, po tom se pídí pořád. A jak jí to vysvětlujete? No, tak mamka právě si ji hodně bere, třeba jako na víkend a tak, a ta jí to vysvětluje, jako že tady všude byla voda, napřed na celé zeměkouli, to ona jako ví, jak vypadá zeměkoule, má mapu v pokojíčku, tak tyhle věci ju docela dost zajímají. A třeba sleduje nějaký dokumenty? Neuvědomuju si, že by to vyloženě jako nějak ju extra zaujalo. To ne, to si myslím, že ne. A nějaký encyklopedie? No, koupila jsem jí teď k narozeninám, takže to si myslím, že se jí bude líbit. Dělá nějaký tanec, baví ji? Ne. Baví ji, ale nedělá nic. Právě ale teď jak půjde do první třídy, tak ji chci dát do taneční školy, vybírám kroužky v rámci družiny a právě tam u nás máme taneční školu Bartůňkových, a ta si bere přímo děcka z družiny. Pomáhá s něčím v domácnosti? Docela ochotně. A s čím třeba? Úplně komplet uklidí obývák. Během dne jsou v obýváku a ona to bezvadně uklidí, chtěla by pomáhat i dál, ale já ji spíš k tomu nepouštím. Jo, to třeba právě u babičky i utírá nádobí. Má ještě nějaké jiné zájmy, které jsem nezmínila? Chodíme hodně do divadla, to s nima jdu tak jednou za měsíc, to se vždycky těší hrozně moc… Když ji něco baví, tak ten zájem je spíš takový povrchní, třeba jak ji teďka baví ta anatomie člověka, tak jestli to jde do hloubky…

3

101 R: 102 103 104 105

E: R: E: R:

106 107 108 109 110 111 112 113

E: R: E: R: E: R: E: R:

114 115 116 117

E: R: E: R:

118 E: 119 R:

120 E: 121 R: 122 123 124 125 126 127 128 129

E: R: E: R: E: R: E: R:

130 131 132 133 134 135

E: R: E: R: E: R:

136 E: 137 R:

Zatím si myslím, že to není až tak úplně do hloubky, zatím bych řekla, že je to spíš takový povrchní. A nespecializuje se na nic… Ne. Nemám pocit, že by se tak úplně extra do něčeho zažrala. A když ji něco zaujme, vychází zájem z ní? Já myslím že z ní. Nevím. Teď třeba donesla ze školky nějaký ofocený…jako trávící soustava, nervová a tak…tak to jako ju teď hrozně zajímá. Když projdeme vlastnosti, je třeba podrážděná, neklidná? Ne, to si myslím, že je docela klidná. Schopná setrvat tiše? Jo. Živá a čilá, impulzivní? To si myslím, že ani ne. Panovačná? Ona je taková podlá. Panovačná asi ne. Vono je to těžký, ona je pořád s těma klukama. Je to asi hodně z toho titulu, že má teda ty dva mladší bráchy. Že jsou prostě trubky, jako jsou to prostě kluci….já jsem to taky dělala, že jsem měla mladšího bráchu a mladší švícu, a to se vždycky tak nějak samo nabízí. Ona s nima dost manipuluje a třeba je i dost vydírá, že třeba on jí něco nechce půjčit a ona mu řekne: já už ti nikdy nedám bonbon. Ale ona přitom stejně s žádnýma bonbonama nemanipuluje, takže nevím, kde by na něm byla, ale oni jí ty děcka vždycky na to skočí. Tvrdohlavá? To jo, to hodně. A třeba kdy se to nejvíc projevuje? No, to už byla jako mimino. Jako třeba když bych chtěla po ní, aby pozdravila, a ona se rozhodne, že nepozdraví, tak nepozdraví, i kdybych jí zakázala úplně všechno. A když třeba po ní chcete něco, co fakt musí udělat? Jako třeba když bude chodit do školy a bude si muset dělat domácí úkoly… Já spíš jí to musím jako vysvětlit a ona to musí chtít. Já fakt nevím. Já s ní mám takový zkušenosti…Je fakt, že teď je taková rozumnější, ale když byla mladší, jako mimino, já to úplně vidím, tak ona to radši nebude chtít, když se rozhodne. Když ona chce poděkovat, tak poděkuje. Nebo když jí řeknu: Baruško, nezapomeň poděkovat, tak ona řekne důrazně děkuji...a je hrozně ráda, když ji pochválím. No to má asi po mně. Je třeba i egocentrická? Tak to jsme asi všichni. Tak jako, ne úplně moc, jsou mimina, co si dost hlídají to svoje, jsou děcka, co by daly to poslední…je hodná docela, tak něco mezi. Tichá, klidná, rozvážná? To ani ne. Pořád musí něco dělat. Má smysl pro humor? Větší oproti jiným dětem? Jo, to si myslím, že jo, že dokáže být docela vtipná. A pamatujete si nějaký příklad? To teď nevím. A jsou to spíš třeba slovní hříčky? No, jsou, a spíš jako to je hodně ironicky…to vím, že mi teď vykládala mamka, jak měla Barču a ještě u toho žehlila a furt něco dělala, pak si asi na pět minut lehla a říkala: mě bolí ruka, a Barča: babi, to máš z toho ležení. Tak jí to jako dala, ale vyloženě s cílem. A je spíš introvert, extravert? Extravert si myslím. Trpělivá, netrpělivá? Spíš netrpělivá. Jak se to projevuje? No, nedokáže si počkat na něco. Já jí třeba řeknu: za chvilku, a ona furt bude chodit, nebo když jí něco třeba nejde, tak se kvůli tomu dokáže i rozbrečet, rozvteklit. A když se rozvzteklí, tak dělá co? Řve. Zuří, řve, brečí. Ale to bylo taky jako dřív, teď mám pocit, že je to lepší.

4

138 E: 139 R: 140 141 142 143

E: R: E: R:

144 145 146 147

E: R: E: R:

148 E: 149 R:

150 151 152 153 154 155 156 157

E: R: E: R: E: R: E: R:

158 E: 159 R:

160 E: 161 R:

162 E: 163 R:

164 E: 165 R:

166 167 168 169 170

E: R: E: R: E:

A jak dlouho je lepší? Pár měsíců, dva, čtyři měsíce. Možná od té doby, co jsme byly na zápisu, nebo teď v tom posledním ročníku té školky. Je to výrazný, že se zklidnila a je rozumnější. Její emoce jsou silné, intenzivní, nebo tak nějak normální? Spíš intenzivní. A je emočně stabilní, nestabilní? Já myslím, že stabilní, že je docela klidná. Když jí něco nejde, tak ne, ale to myslím, že souvisí s věkem, s nedočkavostí. A emoce potlačuje, nebo je vyjadřuje bez zábran? Já myslím, že je nepotlačuje. Jako ví odsud podsud, ale spíš je vyjadřuje. Je citlivá, přecitlivělá, málo citlivá? Já myslím, že přecitlivělá není. Voni možná ve školce to budou brát, jako že je, ale to si myslím, ženení. Na nové situace se adaptuje rychle, nebo jí to činí nějaké potíže? Já myslím, že rychle. Tady jsem si zrovna četla, že (maminka se dívá do dotazníku vyplněného paní učitelkou): neví si rady, ptá se, co má dělat, pláče. To možná bylo před rokem, před dvouma, už loni byla ve školce v přírodě a v pohodě to zvládně, teď třeba si ji vzala sestřenice, v podstatě cizí lidi, a bez problémů...naváže styk s leckým, nebojí se cizích lidí, to jsou taky nový situace. U zápisu do školy? Bez problémů úplně. Vystupuje sebevědomě, nebo plaše, neprůbojně? Úplně sebevědomě ne, ale zase úplně plaše, to taky ne, něco mezi. Má nějakou velkou, bohatou fantazii? Myslím, že jo. A můžete uvést nějaký příklad? Tuhle složila básničku. Já si ji jako nepamatuju, to bylo něco jako jednoduchýho, ale na šestiletý děcko mě to docela překvapilo, že to bylo dobrý. Něco jako: venku je pěkně, slunce svítí, a na louce roste kvítí. Něco jako že se to fakt rýmovalo. A pohádky, co vytváří, kresba - jsou originální? Jo. Teď třeba udělala takovou knížku, mě to přišlo docela zajímavý, nebo knížku, jako takový úkolový list, to mě nachystala, na jedné straně, na druhé straně byly identický obrázky a udělala tam pět rozdílů a měla jsem je najít. Tak to si myslím, že je teda docela kreativní. A jak reaguje na kritiku nebo nějaký nesouhlas? Vyloženě ji bičuje, když ji někdo pochválí, tak ji to vybičuje k lepším cílům, takže si myslím, že se s tím jako docela pere. Ona sice není přehnaně citlivá, ale pere se o to, když jí o něco jde. A když bude něco dělat a nepovede se jí to, tak co se stane? Tak asi nic se nestane. Ale vidím to, že ona nedá nic najevo, tak občas jako, tak v rámci zocelování, mi třeba přinese něco, abych to obdivovala, tak jí třeba řeknu: Barčo, ale po k se píše tvrdý y a ne měkký. A na to mě teda řekne, že se to bude učit. A když hrajete nějakou hru, necháváte ji vyhrávat? To ne. Vyhrávat jsme ji teda nikdy nenechávali. Ona zase naopak…není ten typ, že by jako prohrála a třeba rozházela karty. Ona teď hraje karty, Válku, Člověče hraje, pexeso, u Člověče buď vyhraje, nevyhraje, tam je to na náhodě, pexeso teda docela vyhrává, a u té Války, tam je to taky na náhodě, a není z toho nějak...spíš jako když prohraje, tak mám pocit, že chce ještě hrát. Jako že ji to nějak "nakopne?" Jo, jo. Takže neúspěch je pro ni motivující? Jo. A má třeba i sklon k perfekcionismu - jako že když něco dělá, tak to dělá tak dlouho, než je to podle jejích představ?

5

171 R: 172 173 174 175

E: R: E: R:

176 177 178 179

E: R: E: R:

180 E: 181 R:

182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196 197

E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R:

198 E: 199 R:

200 201 202 203 204 205 206 207 208 209

E: R: E: R: E: R: E: R: E: R:

210 211 212 213

E: R: E: R:

Když si tak o tom povídáme, tak asi jo. Ne moc, jako neprojevuje se to nijak moc zatím. Bývá třeba frustrovaná, když se jí něco nepovede? ….. Výkres nebo něco jinýho? Docela to jako zvládá. Vím, že třeba řekne: tohle se mi teda nepovedlo…taky záleží na náhodě. Někdy je schopna kvůli tomu brečet, ale spíš jako jde a nakreslí to znova. Má nějaký velký cit pro morálku, spravedlnost? Jo. A v jakém smyslu? Spíš jako co se týká sourozenecké spravedlnosti, tak to si hlídá, všichni všechno stejně, a když někoho pochválím, tak taky mi i vytkne, že ji nepochválím. Tady spíš tady toto, toho jsem si všimla. A když hraje s těma sourozencema nějakou hru a oni by švindlovali… Tak to spíš ona švindluje. Tudle jsme se dívali, jak hrála s tím prostředním Válku, s kartama, a vždycky vyhrála ona. A protože to je na náhodě, tak to musela nějak provést. Ale asi ne cíleně, že by si schovávala karty nebo tak, ale spíš jako si upravuje pravidla. Když hraje třeba nějakou hru s někým, kdo to třeba neumí... Respektuje autoritu? Jo. Třeba i ve školce, babičku? To nevím, jestli ve školce, já si myslím, že jo, já v té školce nejsem… Je třeba citlivá na nějakou neupřímnost z Vaší strany? To asi jo, to by si všimla a řekla by mi, že se to nesmí. Jako že by se ohradila? Jo, vyloženě by mě napomenula. A jak reaguje na nějaký tresty - jak ji trestáte, když už teda něco provede? Dám jí třeba na zadek, nebo jí zakážu Večerníčka. A jak na to reaguje? Je zpuchřelá:..No bere to, rozhodně to bere. Strhává na sebe pozornost, nestrhává? Tak asi jo…Není to děcko, který by sedělo v koutku… A třeba kdybyste telefonovala, nebo s někým něco řešila… Jo, to by chtěla být…Takovej příklad - byli jsme teďka na horách, a protože manžel nelyžuje, tak jsem byla já, s Barčou, a s dvouma mýma kamarádkama. Tak třeba jsme tam seděly v restauraci a ona si tam kreslila, tak to se s nama musela bavit. A třeba vůči sourozencům, kdybyste se více věnovala některému z nich… No, tak…ona nedělá to, že by zlobila. Ona vždycky byla taková rozumná, že ona chápala. Já jsem jí vysvětlila, že prostě to miminko potřebuje víc té péče, že ona je ta šikovnější, tak to vzala. Jako že s ní se dalo vždycky dobře mluvit. Takže mezi sourozenci není vůbec žádná žárlivost? Ne, to určitě ne. Takže spíš poutá na sebe pozornost, když je s dospělýma? Hm… Má třeba tendenci ovládat ostatní? Organizátor nebo organizační schopnosti, to si myslím, že určitě má. A třeba i dospělý - kdybyste hráli nějakou hru… Klidně. Kdyby jako jsme jí to dovolili.. A dovolujete jí to? Nevím, myslím že jako moc ne, já si myslím, že je potřeba udržovat ten řád v té rodině, tak se jako udržuje, jo…celkem bez řečí… Je teda spíš vůdčí typ?...Když třeba bude s dětma někde… tak spíš vymýšlí ona, no, takový hry a tak…. Je spíš poslušná, nebo nějaký rebel? Poslouchá. Mě teda určitě a babičky s ní taky nemají problém.

6

214 215 216 217 218 219

E: R: E: R: E: R:

220 E: 221 R:

222 223 224 225 226 227

E: R: E: R: E: R:

228 E: 229 R: 230 E: 231 R:

232 233 234 235 236 237

E: R: E: R: E: R:

238 239 240 241 242

E: R: E: R: E:

243 R: 244 E: 245 R:

Hledá si kamarády snadno? Myslím, že jo. Kdybyste měla srovnat - spíše chce být s dětma, nebo sama? Chce určitě být s dětma. Rozhodně chce ještě sourozence, minimálně aspoň jednoho. A je spíše raději s mladšíma dětma, stejně starýma, mladšíma? To je různý. Jako má teďka fakt dobrou kamarádku, dceru od mé sestřenice, která bude mít devět. Ta ji teď učila násobilku nebo něco. Tak jako nadaný děti právě mají často problém si najít kamaráda… Já si ale jako nemyslím, že by byla nadaná…já nevím…nemám to s kým srovnat…jako ta sestřenica…ona měla ale vždycky problémy, tak to se i dědí, nějak po rodičích, ty schopni učit se a tak, ona sestřenice sama měla problémy se školou, je teda vystudovaná, teď má dceru, která je ve druhé třídě, má samý jedničky, ale říkala, že všechno do ní musí...jo, ale Barča - týden měla Barču, jako jo, že si ji vzali někam na prázdniny, a říkala mě, mě to teda připadalo divný, že si jako bere děcko, jako já že bych si dobrovolně vzala další děcko...a ona mě jako ještě děkovala! Normálně s tou Káťou - ona je jako jedináček, tak říkala jako normálně bysme ji furt měly na krku a takhle jsme o ní vůbec nevěděli! A byla překvapená, co ta Barča všechno zná, takže já nevím... Je oblíbená v kolektivu, neoblíbená? Jo, já myslím, že jo. A mezi dospělýma je oblíbená? Jo. Liší se něčím při hře od jiných dětí? To si myslím, že ne. Jako takhle: bylo to dřív, já nevím teďka, jak bych to definovala, ona vždycky byla taková rozumná, třeba když si hrály dvouletý děcka na pískovišti, dvouletej chlapeček ju majzl lopatkou po hlavě. Tak Baruška místo toho, aby ho majzla taky, tak mu začala vysvětlovat, že to se nedělá, a že takhle si přece nemůžou hrát, že to se nesmí, dokud mu to nedostala z hlavy. Tak spíš že je taková...ona je docela zodpovědná. Ale tak to jsou v tomhle věku ty holčičky všechny. Úplně jako poděs taky dokáže být. Já spíš pak jsem ju učila, když šla do školky, tak jsem jí říkala: jo, Barčo, to je jako hezký, že víš, že se to nedělá, ale musíš je majznout taky. Jako fakt aby oplácela, protože by byla chudák v tom kolektivu. A to jako myslíte, že jste ji k tomu vedla? No, asi i vedla, ale asi je to i v tom děcku, no. Já jsem s ní vždycky mluvila jako s parťákem, jako se sobě rovným a rozumným. Preferuje hru s kamarádama, nebo sama že by si hrála? V kolektivu určitě. Nebaví ju to, hrát si sama. Na rozdíl od toho bráchy prostředního, ale to si myslím, že je to i tím, že je prostřední. To je vyloženě introvert. Ale ten nejmladší je zase jako Bára. Když hraje nějakou hru s kamarády, myslíte, že je dokáže i vést? Pokud má k sobě nějakýho parťáka, tak si myslím skoro, že i jo. Když probíhá - třeba na hřišti - nějaká činnost, tak se tam zapojí do té hry? Ano. A když to jde, tak ji i začíná nějak organizovat… Když to jde. Jo, není až taková, že by musela úplně…ze začátku je taková, že se rozhlíží, není ani plachá, ani úplně suverénní. Jsou určitě děti, který jsou suverénnější. Je empatická? Myslím, že jo. Když mluví, tak s těma dětma konverzuje, nebo si vede svůj monolog? Spíš jako s někým. Potřebuje nějakou odezvu… Když se při hře vyvine nějaký konflikt, na hřišti, nebo někde jinde, tak se přizpůsobí, nebo se snaží prosadit svůj názor, nebo je agresivní? Myslím, že by to chtěla vyřešit. V tomto je docela ochotná přistoupit na názor někoho jinýho, ale zase všechno až tak vysledovaný nemám. A může být i agresivní, byla někdy? Jo, tak to jo, jako žďuchají se někdy, ale spíš jako asi k tomu má důvod vždycky, že jí někdo naštve, tak je schopná ho žďuchnout, nebo mu to i vrátit. Úplně že by byla nějak extra agresivní, to ne.

7

246 247 248 249

E: R: E: R:

250 251 252 253

E: R: E: R:

254 255 256 257 258 259

E: R: E: R: E: R:

260 E: 261 R:

262 263 264 265 266 267 268 269 270 271 272 273 274 275 276 277 278 279

E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R: E: R:

280 281 282 283 284 285 286

E: R: E: R: E: R: E:

Takže spíš má tu tendenci to řešit slovně? Ano. Jaký úkoly ji baví? Říkala jste, že ty kolektivní jste říkala, nebo i s pravidly? Karty…z ní bude nějaký karbaník asi. Asi ji brzo naučíme mariáš, chybí nám třetí. Ale i pexeso, Člověče nezlob se… Při hře se soustředí, nesoustředí, nebo málo? Jo, soustředí. Ta hra je typicky dětská, nebo je něčím zvláštní? Tak co se týče hry, tak není ten typ: "stará mladá." Tak třeba teď říkala mamka, že s ní luštila křížovky, sudoku. Že vyluštila takový ty 3x3. Že pořád otravovala, chtěla nějaký osmisměrky, úkoly, tak to ji baví i takovýto dospělejší věci. Má nějakýho imaginativního kamaráda? Ne. Dokonce už ju ani "šu-šu" nebaví. Když si hraje, nudí se? Nee. Je do toho zapálená. A nudí se někdy. Ano. Když kluci spí, tak občas přijde a mami, se mnou si nikdo nechce hrát…ale není to zas až tak často. Ona se spíš ptá. Nebo chce hrát Člověče nebo karty. Takže třeba i vyžaduje, aby si s ní někdo hrál? Jo, ale tak spíš jako konstatuje…ale většinou to má marný. Já jsem taková důsledná maminka, že mi miminka usínaly samy, venku v kočárku, večer - samy. Já jsem nikdy neuspávala děcko, nevím, co to je. Teďka třeba už se ani nedívají na Večerníček, chodí v šest spát, protože taky vstáváme ve tři čtvrtě na šest. A co se týče úkolu, když má dělat něco, co třeba ani nechce, tak se na to soustředí, nebo ne? Jo, myslím, že jo. Unaví se třeba rychle? Ne, myslím, že je neunavitelná. Pracuje se zájmem, nasazením? Jo. Je snaživá a svědomitá. Jo. Když jde o nějaký věci do školy, učení, tak ji to baví? Jo, já myslím, že by ju to bavilo. Netroufám si to tvrdit…. Nebo třeba domácí práce… Jo, nebo ty knížky, kde má něco dělat, počítat, tak to ju strašně baví. Schopná pracovat sama? Já si myslím, že jo. A když narazí na nějaký problém, tak se jej snaží vyřešit, nebo to vzdává, jde od toho… Nevím… Třeba když by měla to sudoku? Spíš jako bude chtít pomoct, nebo poradit, jako myslím, že nad tím nebude chtít hodinu sedět, to ne. Učení něčemu novému ji asi baví? Ano. A trpí trémou? Třeba u zápisu? Tak u zápisu asi ne, ale když má říkat básničku, tak asi trochu jo, asi trochu bude mít trému… Ještě něco k tomu chování, co jsme nezmínily? Asi ne… Hyperaktivní je, není?

8

287 R:

288 289 290 291

E: R: E: R:

292 E: 293 R: 294 295 296 297 298 299

E: R: E: R: E: R:

300 301 302 303

E: R: E: R:

304 305 306 307

E: R: E: R:

308 309 310 311

E: R: E: R:

312 313 314 315

E: R: E: R:

316 317 318 319 320 321 322 323

E: R: E: R: E: R: E: R:

324 E:

Asi ne. Je živá, já jsem si vždycky myslela, že mám hyperaktivní děcka, to první a poslední, ale nemám. Když jako vidím, slyším, co některý děcka dělaj, tak nemám. Podle mě hyperaktivní děcka nespí, tyhle spí jako dobře…hyperaktivní není určitě. Jako je hodně živá, třeba - ale to už je hodně dávno, věděla, že nesmí šahat na krém, a ona ho celej vypiplala na sebe...i když ví, že jako dostane na prdel, hodně, tak stejně...ale to když byla menší, teď už ne. Bylo to silnější než ona. Nebo pastu celou, když někde našla, tak ji celou vymačkala na stůl. To ji hrozně bavilo a nevadilo jí, že za to dostane...jako, je hodně živá. Pozorná, nepozorná? Pozorná. Plačtivá, přecitlivělá? Jo, tak mívá takový období, kdy jako fakt, nebo když je unavená, tak je schopná brečet kvůli všemu… A mívá třeba nějaký takový období, souvisí to s něčím? Já mám pocit, že snad jenom s věkem. Ne, nepřišla jsem na nic. Nějaká objektivní příčina.. Tréma, nervozita, úzkostlivost? Tak tréma u těch básniček, když má něco říkat. Tělesná, manipulační neobratnost. Nee. Nějaká fobie, že by se třeba vyloženě něčeho bála? Ne…já mám třeba fobii z pavouků. Tak ona jako taky dělá, že má, ale to je asi taková okoukaná, naučená. Vady řeči? Ne, nic. S navazováním kontaktů taky žádný problém jste říkala, nějaký lhaní? Tak určitě si někdy něco vymejšlí, to ano, to je pravda, někdy jako když zjišťuju, co se stalo, kdo si začal, tak to má takový tendence, ale to je spíš že se bojí, že dostane nebo tak. Ale jako sama od sebe, že by přišla, to ne. Agresivita vůči hračkám? To ne. Problémy s jídlem? Ne. Jako měla třeba období - žravý období, pak období, kdy málo jedla, rejpala se v tom a jedla to sto let…ale tak asi normálně jako všechny děti. Jinak jí všechno. Ale to je asi taky hodně tím, že jste důsledná? Jo, to si myslím, že jo. Tak, a přemýšlela jste někdy nad tím, že by mohla být nadaná? Ne…tak jako přemýšlela jsem, že jo, máme v rodině nějaký jako že…předpokládám, že jednou půjde na vysokou, tak jako to tak beru jako samozřejmost. Ale jako…je mi to jako jedno, jestli je nějak extra nadaná. Tak jako extra chytrý baby to taky nemaj v životě jednoduchý, že jo.. Podporujete dítě v jeho schopnostech? Já myslím, že jo? Pro co ji máte nejvíc ráda? Tak…je to moje dítě. Jako že by pro něco…je taková rozumná, dá se s ní dobře povykládat…tak jako já jsem vždycky měla dobrej vztah s matkou, tak bych ho chtěla mít i s ní… Má svůj pokoj? Dá se říct, že jo, takovej malinkej. Vztah s manželem máte nekonfliktní? Jo. Ve výchově se shodnete? Jo, máme uplně stejný hodnoty a ve všem se shodneme. Mezi sourozenci: je tam nějaká žárlivost, rivalita? Já mám pocit, že tím, jak jsou blízko věkově u sebe, tak tam nic takového není. Odmalička vlastně takhle vedle sebe vyrůstají, tak ne. A vztah k prarodičům?

9

325 R: 326 E: 327 R: 328 329 330 331

E: R: E: R:

332 E: 333 R:

Jo, miluje babičky. A ti to teda nikam nenarušují? Já myslím, že ne. Já jsem to tak rychle hned posadila do latě, já jsem docela megera…smích. Nějaké trauma, se kterým se musela Barunka vypořádávat? Ne. A úplně na závěr, kdybyste musela popsat, jaká Barunka je? ….tak třeba mamka moje ju hodně miluje, protože je to její první vnučka…říkáme jí KGB, protože všechno vyšpízuje…jako vopravdu, na všechno přijde, všechno si dá do souvislostí…od malička. Jako mimino měla fakt jako dobrý hlášky. Třeba syn, ten první slovo je pravý opak, ten řekl první slovo ve dvou letech. Je to takový živý stříbro, myslím si, že je to hodná holka, bude hodná holka. A nějaký problémy, který s ní máte? Já nemůžu říct, že bych s ní měla nějaký problémy. Jako teď zrovna….možná, kdybyste přišla před půl rokem, a byly prázdniny, tak možná, že bych mluvila úplně jinak, že bych jich měla takhle nad hlavu, ale takhle…já je miluju, oni jsou ve školce a já je moc nevidím...

10