Volný pohyb kapitálu v Evropské unii

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo Katedra mezinárodního a evropského práva

Diplomová práce

Volný pohyb kapitálu v Evropské unii

Jana Zavadilová

2012

VOLNÝ POHYB KAPITÁLU V EVROPSKÉ UNII

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Volný pohyb kapitálu v Evropské unii zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. ……………………………

2


Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu své diplomové práce, doc. JUDr. Filipu Křepelkovi, Ph.D. Také děkuji svým zaměstnavatelům, Mgr. Jaroslavu Srbovi a Mgr. Pavlu Palatickému, své rodině a přátelům.

3


OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...................................................................................................... 6 ÚVOD ........................................................................................................................................... 8 1.

VYMEZENÍ POJMU KAPITÁL A ZÁSADA VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU ................................. 10 I.

VOLNÝ POHYB KAPITÁLU JAKO JEDNA ZE ZÁKLADNÍCH SVOBOD VNITŘNÍHO TRHU ....................................... 10

II.

POJEM KAPITÁL A VOLNÝ POHYB KAPITÁLU ........................................................................................ 11 a.

Definice pojmů ................................................................................................................... 11

b.

Základní složky pohybu kapitálu ........................................................................................ 12

III. INVESTOVÁNÍ KAPITÁLU ................................................................................................................. 13 IV.

LIBERALIZACE VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU ....................................................................................... 13

V.

VOLNÝ POHYB PLATEB ................................................................................................................... 14 a.

Definice pojmu volný pohyb plateb .................................................................................... 14

VI. OMEZENÍ VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU............................................................................................. 15 a. 2.

Pojem omezení volného pohybu kapitálu........................................................................... 15

ZAVEDENÍ VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU V EVROPSKÉM HOSPODÁŘSKÉM SPOLEČENSTVÍ.. 16 I.

VÝVOJ PRÁVNÍ ÚPRAVY VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU ........................................................................... 16 c.

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství ............................................ 16

d.

Vztah k třetím zemím ......................................................................................................... 23

II. 3.

SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU ..................................................................... 23 PŘÍPUSTNÉ VÝJIMKY ZE ZÁSADY VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU ........................................... 24

I.

II.

HISTORICKÝ VÝVOJ VÝJIMEK ZE ZÁSADY VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU ....................................................... 24 a.

Daňová legislativa .............................................................................................................. 24

b.

Veřejný pořádek a veřejná bezpečnost .............................................................................. 25

c.

Svoboda podnikání ............................................................................................................. 25 SOUČASNÁ ÚPRAVA VÝJIMEK ZE ZÁSADY VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU ..................................................... 25

4.

PŘEHLED ZÁKLADNÍ SEKUNDÁRNÍ LEGISLATIVY V OBLASTI VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU... 27

5.

ČR A PŘECHODNÁ OBDOBÍ V OBLASTI VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU.................................. 29 I.

PŘECHODNÉ OBDOBÍ PRO OBLAST PRÁVNÍ ÚPRAVY NABÝVÁNÍ VEDLEJŠÍCH NEMOVITOSTÍ ............................. 29

II.

PŘECHODNÉ OBDOBÍ PRO OBLAST PRÁVNÍ ÚPRAVY NABÝVÁNÍ ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY A LESŮ............................. 29 4


6.

ODLIŠENÍ SVOBODY VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU OD OSTATNÍCH SVOBOD ....................... 31

7.

PODPORA A OCHRANA INVESTIC MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI ....................................... 32 I.

POJEM INVESTICE ........................................................................................................................ 32

II.

PODPORA A OCHRANA INVESTIC MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI ............................................................. 33

III. BILATERÁLNÍ DOHODY O VZÁJEMNÉ PODPOŘE A OCHRANĚ INVESTIC ....................................................... 33 IV.

PRAMENY MEZINÁRODNÍ OCHRANY ZAHRANIČNÍCH INVESTIC ................................................................ 35

V.

PRAVOMOCI EU V OBLASTI ZAHRANIČNÍCH INVESTIC ........................................................................... 35

8.

JUDIKATURA TÝKAJÍCÍ SE VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU ...................................................... 37 I.

PŘEHLED VÝZNAMNÝCH ROZHODNUTÍ TÝKAJÍCÍCH SE VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU..................................... 37

II.

CASATI ...................................................................................................................................... 38

III. SCIENTOLOGOVÉ ......................................................................................................................... 39 IV.

9.

„ZLATÉ AKCIE“ ............................................................................................................................ 40 a.

Zlaté akcie v českém právu ................................................................................................. 40

b.

Zlaté akcie v právu unijním a postoj Evropské komise ....................................................... 41

c.

Přehled judikatury v oblasti zlatých akcií ........................................................................... 43

ZÁVĚR ................................................................................................................................. 46

10. RESUMÉ .............................................................................................................................. 47 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ....................................................................... 50

5


SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK ASPI

automatizovaný systém právních informací

BIT

bilateral investment treaty (dvoustranná dohoda o vzájemné podpoře a ochraně investic)

ČR

Česká republika

ČSFR

Československá federativní republika

EHP

Evropský hospodářský prostor

EHS

Evropské hospodářské společenství

ES

Evropské společenství

ESD

Evropský soudní dvůr

EP

Evropský parlament

EU

Evropská unie

EURATOM

Evropské společenství pro atomovou energii

ICSID

International Centre for Settlement of Investment Disputes (Mezinárodní centrum pro urovnávání investičních sporů)

IMF

International Monetary Fund (Mezinárodní měnový fond)

JEA

Jednotný evropský akt

NDR

Německá demokratická republika

ObZ

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

OECD

Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

OSN

Organizace spojených národů

SD EU

Soudní dvůr Evropské unie

SEHS

Smlouva o zaloţení Evropského hospodářského společenství

SES

Smlouva o zaloţení Evropského společenství

SEU

Smlouva o Evropské unii

SFEU

Smlouva o fungování Evropské unie

USA

United States of America (Spojené státy americké)

WTO

World trade organisation 6


(Světová obchodní organizace)

7


ÚVOD 1. květen 2004, den vstupu České republiky do Evropské unie, je významným mezníkem v naší historii. Ještě před jejím přistoupením musela ČR jako nový členský stát přizpůsobit svůj právní řád acquis communautaire, ale i nyní kaţdoročně dochází k přijetí desítek aţ stovek norem sekundárního unijního práva, které ČR implementuje do svého právního řádu. Členství v tomto společenství s sebou přináší spoustu otázek, které se váţou na sféru politickou a ekonomickou, ale alespoň okrajově či zprostředkovaně zasahují i oblasti další. V dnešní době se s působením evropského práva v nejrůznějších podobách setkáváme stále častěji. Samotný vznik Evropské unie představuje novou etapu v procesu vytváření stále uţšího svazku mezi národy Evropy. Cílem Evropské unie je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, podpora rozvoje a růstu hospodářství, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a zlepšování ţivotní úrovně a kvality ţivotního prostředí. K zabezpečení těchto cílů slouţí čtyři základní svobody vnitřního trhu: volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu, a dále společné politiky Evropské unie například v oblastech hospodářské soutěţe, společné vnější obchodní politiky a zemědělství. Tato diplomová práce sleduje vývoj volného pohybu kapitálu, přičemţ toto téma je stále aktuální a – dá se říci – poměrně opomíjené. Spolu s volným pohybem zboţí, sluţeb, osob a plateb patří volný pohyb kapitálu k základním svobodám vnitřního trhu Evropské unie. Úvod práce je věnován vymezení pojmu volný pohyb kapitálu a jeho vztahu k ostatním svobodám vnitřního trhu, výjimkám z této svobody, úpravou přechodných období v době po přistoupení České republiky do Evropské unie, vývoji evropské právní úpravy volného pohybu kapitálu a dále se zabývá sekundárním unijním právem upravujícím tuto oblast a na závěr i aktuální judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Diplomová práce vychází zejména z primárního a sekundárního unijního práva a rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Cílem práce je zejména seznámit se s problematikou volného pohybu kapitálu, popsat jeho vývoj a vymezit tuto oblast i ve vztahu k České republice. 8


Při zpracování této diplomové práce je pouţita především metoda deskripce, metoda analýzy a metoda komparační. Mezi prameny jsou zařazeny zejména akty primárního i sekundárního unijního práva, rozsudky Soudního dvora Evropské unie a dále české i cizojazyčné učebnice a články pojednávající o dané problematice.

9


1. VYMEZENÍ POJMU KAPITÁL A ZÁSADA VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU I.

Volný pohyb kapitálu jako jedna ze základních svobod vnitřního trhu Jedním z cílů Společenství 1 (tak, jak je vymezen ve zřizovacích smlouvách 2 ) je podpora

harmonického, vyváţeného, trvale udrţitelného rozvoje hospodářských činností, a to takovými prostředky, které vytvářejí společný trh a hospodářskou a měnovou unii a provádějí společné politiky. Prvotním impulsem zahájení evropské integrace postavené na principu nikoli mezinárodním, ale nadnárodním3, byla situace, ve které se Evropa nacházela po druhé světové válce. Nová forma politické spolupráce v Evropě spočívající ve „vytváření stále uţšího svazku mezi národy Evropy“4 prostřednictvím hospodářské integrace 5 především měla za cíl do budoucna vyloučit válečný konflikt mezi evropskými národy a tím trvale zajistit mír v Evropě. Jednotným, resp. vnitřním trhem – jako nástrojem této integrace – se rozumí „prostor bez vnitřních hranic, v němţ je zajištěn volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu“6. Tyto sloţky jsou zpravidla označovány jako čtyři základní svobody vnitřního trhu.7,8 Zásada volného pohybu kapitálu jako jedna ze základních svobod společného (nyní vnitřního)9 trhu se do primárního práva10 dostala jiţ přijetím Římské úmluvy11 (čl. 67-74 SEHS12),

1

a potaţmo Evropské unie konkrétně v čl. 2 SEHS (tj. Smlouvy o zaloţení Evropského hospodářského společenství, která byla podepsána v Římě Francií, Itálií, Spolkovou republikou Německo, Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem 25. března 1957 a v platnost vstoupila 1. ledna 1958) 3 tzn. situace, kdy členské státy dobrovolně přenesou část svých pravomocí na nadnárodní celek s právní subjektivitou 4 čl. 1 SEU (tj. Smlouvy o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993) 5 čl. 2 SEU 6 čl. 14 odst. 2 SES (tj. Smlouvy o zaloţení Evropského společenství) 7 Někteří autoři k těmto svobodám řadí svobodu pátou – volný pohyb plateb (např. TICHÝ, L., ARNOLD, R. SVOBODA, P., ZEMÁNEK, J., KRÁL, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 517), zatímco podle jiných názorů volný pohyb plateb a volný pohyb kapitálu dohromady vytvářejí svobodu jedinou. Společné rysy i rozdíly mezi nimi jsou podrobněji popsány v dalším textu. 8 Dále pouze pro zajímavost uvádím, ţe se lze setkat (především na internetovém portálu Euroskop.cz) s označením „pátá svoboda vnitřního trhu EU“ pro volný pohyb znalostí (příp. volný pohyb poznatků) jako svobody, která zajistí přechod ke znalostní společnosti a přispěje k udrţení důstojného postavení v globální soutěţi. Tato „svoboda“ je však spíše politickou proklamací. 9 Základní rozdíl mezi označením společný trh a vnitřní trh spočívá v daném stupni hospodářské integrace. Zpravidla rozlišujeme tyto úrovně: zónu volného obchodu, celní unii, společný trh, vnitřní trh a hospodářskou unii. Zóna volného obchodu, celní unie nebo společný trh vyplývají především ze zrušení omezení (tarifních, kvantitativních, atd.), zatímco hospodářská unie vyţaduje pozitivní dohodu o přenosu hospodářské suverenity na nové nadnárodní instituce. Blíţe TICHÝ, L., ARNOLD, R. SVOBODA, P., ZEMÁNEK, J., KRÁL, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, 928 s. 10 Primární právo jako základ právního rámce evropské integrace je tvořeno zřizovacími smlouvami (tj. Paříţská smlouva z r. 1951, účinná v období 1952 – 2002, kterou se zřizuje Evropské společenství uhlí a oceli, Římské smlouvy 2

10


která stanovila přechodné období na odstranění omezení pohybu kapitálu mezi rezidenty členských států.

II.

Pojem kapitál a volný pohyb kapitálu

a. Definice pojmů Komunitární právo zavádí pojem pohyb kapitálu v návaznosti na ustanovení čl. 2 odst. 3 a čl. 14 SES, avšak i přes důleţitost volného pohybu kapitálu pro efektivní fungování vnitřního trhu (nebo snad právě z důvodu vázanosti na ostatní základní svobody a sloţitých vztahů mezi nimi a z důvodu neustálých vývojových změn) nejsou jeho základní sloţky nikde v primárním právu definovány. I přes tento „nedostatek“ je moţno se setkat s několika vymezeními či formulacemi volného pohybu kapitálu: Z hlediska strukturálního volný pohyb kapitálu zahrnuje především přímé13 a portfoliové14 investice, investice do nemovitostí, operace na finančních trzích (akcie a obligace), podíly na podnikání obchodních společností, kolektivní investování, depozita, úvěry, půjčky a pojištění. Při pokusu o vymezení volného pohybu kapitálu lze konstatovat, ţe se jím rozumí svobodné jednostranné ukládání kapitálu zpravidla za účelem jeho dalšího zhodnocení, kdy se alespoň v počáteční fázi nepoţaduje ţádné protiplnění, jak je tomu například v souvislosti s dodávkou zboţí anebo poskytnutím sluţby, přičemţ nerozhoduje, zda jde o ukládání kapitálu ve formě věcného kapitálu (přímé investice, nákup nemovitostí, podílnictví na podnikatelských subjektech aj.), nebo ve formě peněţního kapitálu (půjčky, ručení, úvěry, úloţky do cenných papírů apod.).

z r. 1957, účinné od r. 1958, kterými se zřizují Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii, Maastrichtská smlouva z r. 1992, účinná od r. 1993, kterou se zřizuje Evropská unie) a dále akty, které revidují a mění zřizovací smlouvy (Slučovací smlouva z r. 1965, účinná od r. 1967, Jednotný evropský akt z r. 1986, účinný od r. 1987, Amsterdamská smlouva z r. 1997, účinná od r. 1999, Niceská smlouva z r. 2001, účinná od r. 2003, a Lisabonská smlouva z r. 2007, účinná od 1. 12. 2009), akty o přistoupení nových členů, smlouvami o změně rozpočtových pravidel a finančních pravidel a Listinou základních práv EU. 11 Smlouva o zaloţení Evropského hospodářského společenství, podepsaná dne 25. března 1957 v Římě, platná od 1. ledna 1958 12 čl. 67 odst. 1 zní takto: „Členské státy mezi sebou v průběhu přechodného období postupně odstraní v míře nutné pro náležité fungování společného trhu všechna omezení pohybu kapitálu, který náleží rezidentům členských států, jakož i veškerou diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo bydliště stran anebo umístění příslušné investice.“ 13 tedy investice ve formě účasti v podniku prostřednictvím drţení akcií, které umoţňuje skutečně se podílet na jeho řízení a kontrole, viz rozsudky ESD Komise v. Nizozemsko, bod 19, ze dne 23. října 2007, Komise v. Německo, bod 18, a ze dne 8. července 2010, Komise v. Portugalsko, bod 49, jakoţ i ze dne 11. listopadu 2010, Komise v. Portugalsko, bod 46 14 tedy investice ve formě nabývání cenných papírů na kapitálovém trhu pouze s cílem investovat za účelem zisku, spekulací s cenným papírem a podobně, avšak bez úmyslu investora ovlivňovat řízení a kontrolu příslušné společnosti, tamtéţ

11


Pro kapitál platí, ţe „se vyznačuje relativní homogenitou, vysokou mobilitou a vzájemnou zastupitelností forem“ 15. Přestoţe pojem „pohyb kapitálu“ není nikde v primárním ani sekundárním právu definován, z dikce ustanovení článku 56 16 SES (dnes čl. 63 SFEU 17 ) lze vyvodit, ţe pod pojmem pohyb kapitálu je moţno rozumět jednostranný přesun aktiv z jednoho členského státu do druhého. Dále byl pohyb kapitálu vymezen judikaturou18 Evropského soudního dvora jako finanční operace, jejímţ cílem je umisťovat a investovat kapitál, coţ představuje významnou oporu pro aplikovatelnost svobody pohybu kapitálu. Další moţná definice pohybu kapitálu je jeho vymezení jako přeshraničního převodu (nabytí, zpeněţení či transferu) hodnot buď ve formě investičního kapitálu (např. nemovitosti, obchodní podíly), nebo ve formě peněţního kapitálu (např. cenné papíry či střednědobé a dlouhodobé úvěry).19 b. Základní sloţky pohybu kapitálu Stejně jako pojem pohyb kapitálu – jak jiţ vyplývá z výše uvedeného – nejsou nikde v primárním právu definovány ani základní sloţky pohybu kapitálu. Právní akty sekundární povahy nicméně formulují určité postupy či nomenklatury pohybu kapitálu v širším kontextu ve svých ustanoveních a v přílohách – SD EU pro posuzování, zda daná transakce spadá pod volný pohyb kapitálu, opakovaně vyuţívá přílohu ke směrnici č. 88/361/EHS, kterou se prováděl článek 67 SEHS20 a která obsahuje demonstrativní výčet operací, které představují pohyb kapitálu.21 Výčet

15

KARAS, V., KRÁLIK, A. Európske právo. Bratislava : Iura Edition, 2004, str. 156. čl. 56 odst. 1 SES: „V rámci této kapitoly jsou zakázána všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.“ 17 Zkratka SFEU značí „původní“ Smlouvu o zaloţení Evropského společenství, která byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie v důsledku tzv. Lisabonské smlouvy (tj. smlouva ze dne 13. prosince 2007 v Lisabonu, ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009). 18 konkrétně v rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 31. ledna 1984, C-286/92, Luisi a Carbone. Dostupný také z online databáze EUR-Lex:. [cit. 2012-03-30]. 19 SYLLOVÁ, J., PÍTROVÁ, L., PALDUSOVÁ, H. a kol. Lisabonská smlouva. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, 1344 s. 20 Článek byl zrušený Amsterodamskou smlouvou (tj. Smlouvou pozměňující Smlouvu o Evropské unii, Smlouvy o zaloţení Evropských společenství a související akty, uzavřenou dne 2. října 1997, platnou od 1. května 1999, 97/C 340/01). 21 Přestoţe se směrnice 88/361/EHS sama o sobě jiţ neaplikuje, je klasifikace uvedená v její příloze I stále aktuální a zachovává si svoji informativní hodnotu pro účely definování pojmu „pohyb kapitálu“. 16

12


tedy není vyčerpávající, mimo výčtu uvedeného v příloze I sem spadá např. příjem dividend ze zahraničních investic.22 Z výše uvedeného vyplývá, ţe samotné vymezení pojmu volný pohyb kapitálu není jednoduché. Je pravdou, ţe „problémy, které přináší vymezení pojmu „pohybu kapitálu“ a určování hranice mezi aplikací jednotlivých ustanovení Smlouvy svědčí mj. o velké provázanosti svobody volného pohybu kapitálu s ostatními svobodami vnitřního trhu.“23

III.

Investování kapitálu Volný pohyb kapitálu – zjednodušeně řečeno – znamená svobodu investování. Investicí

kapitálu se rozumí „převod a využití finančních prostředků (popř. převoz zboží) v jiném členském státě za účelem zisku nebo jeho využívání“ 24. Základní znak spočívá v tom, ţe „zahraniční kapitálová investice se zpravidla uskutečňuje stejně jako platba transferem peněžních prostředků, chybí však související protiplnění; možná je však též investice vývozem investičních celků (zboží) nebo poskytnutím nehmotných statků (knowhow). Finanční prostředky se pak používají ve státě investice“ 25 . Investice dále rozlišujeme na investice komerční (např. převzetí účasti na obchodní společnosti, zejména akcií, vybudování vlastního podniku nákupem nemovitostí, zařízení, vstupních sluţeb či získáním pracovníků, komerční úvěr apod.) anebo individuální (bankovní vklad, nákup cenných papírů, získání nemovitosti či jiného předmětu pro osobní potřebu).26

IV.

Liberalizace volného pohybu kapitálu Liberalizace volného pohybu kapitálu stejně jako liberalizace volného pohybu plateb jsou

prováděny velmi postupně, vţdy jako nutný krok pro rozvoj dalších ekonomických faktorů

22

jak dovodil Evropský soudní dvůr v rozsudku ze dne 6. června 2000, C-35/98, Staatssecretaris van Financiën proti B.G.M. Verkooijen; ESD v tomto rozhodnutí shledal, ţe příjem dividend ze zahraničních investic je neoddělitelnou součástí pohybu kapitálu a ţe se vztahuje ke klasifikaci uvedené v příloze 1 směrnice, v části I bod 2 „účast v nových nebo stávajících podnicích s cílem vytvořit nebo udržet dlouhodobé hospodářské vztahy“ a v části III A bod 2 „koupě zahraničních cenných papírů, obchodovaných na burze, rezidenty“. Rozsudek ESD ze dne 6. června 2000 ve věci C35/98, Verkooijen, Soud prvního stupně (2000), str. I-4071, body 27 aţ 29. Dostupný také z online databáze EUR-Lex: . [cit. 2012-03-30]. 23 Základní svobody vnitřního trhu. Volný pohyb kapitálu. In Judikatura Evropského soudního dvora. Praha : ASPI, a.s., 2006, roč. 3, č. 1, s. 3-45. 24 KŘEPELKA, F., SKŘIVÁNKOVÁ, K. Právo Evropské unie, Multimediální učební text. 2. aktualizované vydání, Brno : MIKADAPRESS, s.r.o., 2007, s. 52 25 tamtéţ 26 tamtéţ

13


v Evropské unii, neboť – jak uvádí např. prof. Luděk Urban27 – teprve po odstranění všech překáţek převodu peněz a přesunu kapitálu z jedné země do druhé je moţno uvolnit bezbariérový pohyb zboţí a sluţeb mezi členskými státy, zajistit podmínky pro usazování v kterémkoli členském státě, pro pohyb pracovníků a zejména pro plně funkční finanční trhy – celoevropské působení bank, pojišťoven, investičních fondů, operací na trhu akcií. Volný pohyb kapitálu a volný pohyb plateb jsou tedy předpoklady pro řádné fungování a efektivní uplatňování všech ostatních ekonomických svobod (tj. volného pohybu osob, zboţí a sluţeb) a fungování hospodářské a měnové unie. V současné době je dosaţeno de facto úplné liberalizace volného pohybu kapitálu.28

V.

Volný pohyb plateb Od volného pohybu kapitálu je nutno odlišit volný pohyb plateb, který – zjednodušeně

řečeno – představuje platby za dovezené zboţí a sluţby a transfery peněz migrujících pracovníků. Tyto dvě svobody z počátku striktně rozlišoval Evropský soudní dvůr – např. v rozsudku ve věci Luisi a Carbone29. Postupem času se však rozdíl mezi nimi stírá a na volný pohyb kapitálu a volný pohyb plateb je nahlíţeno jako na jednu svobodu.30 Svoboda volného pohybu plateb v praxi velmi často svobodu volného pohybu kapitálu doprovází a takový převod finančních prostředků, který je chápán jako volný pohyb plateb, obvykle souvisí s naplňováním svobody pohybu zboží, osob či služeb, a to formou platby za zboží, za poskytnuté služby či odměny za práci. Zásadní rozdíl mezi volným pohybem kapitálu a volným pohybem plateb spočívá v tom, z jakého důvodu jsou finanční prostředky převáděny, resp. na jaký účel jsou určeny. a. Definice pojmu volný pohyb plateb Platební styk (pohyb plateb) představuje běţné „platby a přenos platebních prostředků (hotových peněz nebo peněz v knihách) hospodářskými jednotkami jednoho členského státu do hospodářské jednotky jiného členského státu“ 31 . Pohyb plateb lze jednoduše definovat jako soubor všech přeshraničních plateb mezi subjekty z různých členských států. Platební styk zahrnuje plnění právních závazků a také převody peněz a jiných platebních nástrojů. Evropský soudní dvůr 27

prof. URBAN, L. Volný pohyb kapitálu. Euroskop. [online databáze]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: 28 podrobněji viz dále 29 rozsudek Evropského soudního dvora z 31. ledna 1984. Dostupný také z online databáze EUR-Lex:. [cit. 2012-03-30]. 30 viz poznámka pod čarou č. 7 31 TICHÝ, L., ARNOLD, R. SVOBODA, P., ZEMÁNEK, J., KRÁL, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 517

14


ve svém rozhodnutí ve věci Luisi a Carbone 32 judikoval, ţe pohyb plateb zahrnuje „transfer finančních zdrojů jako protihodnotu za souvztaţnou transakci“ (např. prodej zboţí nebo poskytnutí sluţby). Svoboda platebního styku je zaměřena na přeshraniční převody peněţních prostředků, pouţívání elektronických platebních prostředků a na zaloţení a provozování platebních a účetních systémů. Evropská komise vymezila tři zásady provádění přeshraničních transakcí, a to zásadu informovanosti klientů, zásadu včasnosti provádění platebních příkazů a zásadu zamezení dvojího zatíţení platebních operací.

VI.

Omezení volného pohybu kapitálu a. Pojem omezení volného pohybu kapitálu Podobně jako u volného pohybu zboţí, SES nespecifikuje pojem omezení volného pohybu.

Při pouţití per analogiam definice „omezení“ podle rozsudku ve věci Dassonville33 lze za omezení volného pohybu kapitálu povaţovat „jakékoliv opatření přijaté členským státem, které přímo či nepřímo, skutečně či potenciálně brání dovozu, vývozu nebo transferu kapitálu“.

32

rozsudek Evropského soudního dvora z 31. ledna 1984. Dostupný také z online databáze EUR-Lex:. [cit. 2012-03-30]. 33

Rozsudek Evropského soudního dvora z 11. července 1974, 8-74, Procureur du Roi proti Benoît a Gustave Dassonville. Dostupný také z online databáze EUR-Lex:. [cit. 2012-03-30].

15


2. ZAVEDENÍ

VOLNÉHO POHYBU HOSPODÁŘSKÉM SPOLEČENSTVÍ

I.

KAPITÁLU

V EVROPSKÉM

Vývoj právní úpravy volného pohybu kapitálu

c. Smlouva o zaloţení Evropského hospodářského společenství Zásada volného pohybu kapitálu byla poprvé právně zakotvena ve Smlouvě o zaloţení Evropského hospodářského společenství34 v jejích článcích 67 aţ 73. Tato právní regulace chápala volný pohyb kapitálu jako proces směřující k odstranění veškerých překáţek pohybu kapitálu na vnitřním trhu, přičemţ právní úprava této oblasti (stejně jako celé komunitární, resp. unijní právo) prošla dynamickým vývojem, který byl ovlivněn snad nejvíce judikaturou SD EU35 a děním na mezinárodních finančních trzích. Obsah zásady volného pohybu kapitálu se tak od roku 1957 měnil v závislosti na prohlubování ekonomické integrace mezi členskými státy a na základě měnové integrace a s ní spojených změn v primárních pramenech komunitárního36 (dnes unijního) práva v 90. letech 20. století. V době podpisu Římských smluv37, tj. v 60. letech 19. století, kdy veškerá pozornost byla obrácena směrem k obchodu se zboţím a sluţbami, nebyl přeshraniční pohyb kapitálu příliš rozvinutý. V této době byly rovněţ přijaty první akty sekundární legislativy v oblasti volného pohybu kapitálu, avšak jejich cíle byly skromnější neţ ty současné38 – záměrem byla pouze jeho částečná liberalizace s mnoţstvím výjimek, kdy se zavázané státy mohly od daných pravidel odchýlit. Překáţkami volného pohybu kapitálu (a plateb) byly především vnitrostátní devizové předpisy, které bránily volnému pohybu deviz, a omezovaly tak mezinárodní obchod a přeshraniční toky plateb. Omezení volného pohybu kapitálu obsahovaly i vnitrostátní předpisy týkající se postavení bank a jiných finančních institucí, cenných papírů, daní a práva obchodních společností.

34

viz poznámka pod čarou č. 11; dále jako Smlouva o EHS či SEHS Soudní dvůr evropské unie, dříve Evropský soudní dvůr; zřízen v r. 1952 Paříţskou smlouvou, sídlí v Lucemburku 36 Komunitární právo je označení pouţívané do vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Komunitární právo v uţším smyslu tvořilo primární právo (zakládací smlouvy atd.) a sekundární právo (tj. ustanovení nástrojů přijatých na jejich základě institucemi Společenství). V komunitárním právu v širším smyslu jsou zahrnuty všechny právní normy Společenství, včetně obecných právních zásad, judikatury ESD a legislativy vyplývající ze zahraničních vztahů Společenství. Toto vše tvoří tzv. acquis communautaire. 37 Římské smlouvy – souhrnné označení pro Smlouvu o zaloţení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Smlouvu o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM), které byly podepsány Francií, Itálií, Spolkovou republikou Německo, Belgií, Lucemburskem a Nizozemskem v Římě dne 25. března 1957; obě smlouvy vstoupily v platnost 1. ledna 1958. 38 Opačného názoru je prof. Urban. Srovnej: prof. URBAN, L. Volný pohyb kapitálu. Euroskop. [online databáze]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: 35

16


Výše zmíněný článek 67 SEHS členským státům uloţil – v míře nezbytné pro fungování společného trhu – povinnost postupně mezi sebou rušit všechna omezení pohybu kapitálu, který náleţí rezidentům členských států, a dále zakázal veškerou diskriminaci zaloţenou na státní příslušnosti nebo bydlišti stran či na umístění příslušné investice. Jak uvádí Mgr. Monika Novotná, Dr.39, je vhodné si všimnout rozsahu moţných omezení a postupnosti jejich odstraňování. Rozsah omezení volného pohybu kapitálu není vymezen explicitně, avšak lze ho dovodit pomocí analogie obecných zásad právních aplikovaných na primární právo, příp. z judikatury SD EU a sekundárního práva40. V rozporu s citovaným článkem byla přímá omezení, tj. taková omezení volného pohybu kapitálu, která byla vydána administrativním opatřením členského státu. SEHS dále v čl. 732 stanovila moţnost členského státu zavést ochranná opatření proti volnému pohybu kapitálu, pokud pohyby kapitálu vyvolají poruchy ve fungování kapitálového trhu tohoto státu, avšak pouze po projednání s Evropskou komisí a na základě jejího zmocnění. Tato omezení se z povahy věci týkala volného pohybu krátkodobého spekulativního kapitálu, neboť právě zde existovalo největší riziko narušení fungování kapitálových trhů členských států. Nepřímá omezení volného pohybu kapitálu, tj. omezení původu daňového, devizového či úvěrového, upravoval čl. 68 SEHS, a to tak, ţe v oblasti volného kapitálu a plateb členské státy by měly devizová povolení, pokud budou po vstupu této smlouvy v platnost ještě nutná, udělovat co nejliberálněji. „Taková situace trvala fakticky do počátku 90. let, kdy v rámci první fáze měnové unie členské státy ES zrušily mezi sebou veškerá devizová omezení včetně případné povinnosti devizových povolení. Ustanovení článku 68 tak pozbylo svůj smysl,“ 41 přičemţ úplné uvolnění pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi Evropské unie se datuje k roku 1994.42 Jak jiţ bylo výše naznačeno, odstraňování překáţek pohybu kapitálu ve smyslu tehdy platného čl. 67 SES probíhalo postupně a tato postupnost se projevila nejprve v oblasti pohybů dlouhodobého kapitálu (směrnice Rady z 11. května 1960 k provedení článku 67 SES) a obchodu 39

NOVOTNÁ, M., Právní aspekty evropské integrace. In EMP – Časopis o českém a evropském právu. Praha : Nadace EMP. r. 1998, č. 7, s. 15-34. 40 viz kapitola „Definice pojmů“ této práce 41 NOVOTNÁ, M., Právní aspekty evropské integrace. In EMP – Časopis o českém a evropském právu. Praha : Nadace EMP. r. 1998, č. 7, s. 15-34. 42 Podle prof. Urbana se tak událo na základě rozhodnutí o dokončení vnitřního trhu ke konci roku 1992 a orientace na přechod k měnové unii. „Úplná liberalizace pohybu kapitálu byla tak přirozeně zakotvena v Maastrichtské smlouvě, která výslovně zakazuje všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi a také mezi nimi a třetími zeměmi. Zakázána jsou také všechna omezení plateb. Ochranná opatření jsou přípustná jen za výjimečných okolností: když pohyby kapitálu do třetích zemí nebo z těchto zemí působí členské zemi vážné potíže ve fungování hospodářské a měnové unie. K jejich zavedení je ovšem nutný souhlas Rady.“ In Volný pohyb kapitálu. Euroskop. [online databáze]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z:

17


s cennými papíry (směrnice Rady č. 63/21/EHS z 18. prosince 1962). Tyto (a později vydané) směrnice ES měly svoje opodstatnění v článku 70 SES, který stanovil postup pro koordinaci devizových politik členských států mezi těmito státy a státy třetími právě cestou sekundárních právních norem ES. „Skutečná realizace postupného odstraňování omezení volného pohybu kapitálu probíhala v letech 1958-1992 spíše na základě politických dohod, které odrážejíce reálnou ekonomickou situaci společného trhu v oblasti kapitálových pohybů byly čas od času přetaveny v normy sekundárního práva, čili ve směrnice ES. Ekonomicky vzato tu počátkem 60. let ovšem převažovala skutečnost, že pohyb kapitálu mezi členskými státy zdaleka nedosahoval objemu pohybu zboží nebo služeb. Omezoval se spíše na financování schodků běžného účtu platební bilance, který vedl k nezdařilému pokusu členských států vyrovnat se pomocí kontroly volného pohybu kapitálu s makroekonomickou nerovnováhou, způsobenou počátkem sedmdesátých let energetickou krizí v zemích ES“ 43 , neboť právě v reakci na ropný šok a odklon od brettonwoodského měnového systému 44 byly objemné přeshraniční pohyby kapitálu některými státy povaţovány za kroky ohroţující vnitřní rovnováhy ekonomik členských států. Jak uvádí Mgr. Lukáš Petr45, „na jedné straně Německo, Velká Británie a státy Beneluxu odstranily téměř všechna omezení dovozu kapitálu, na druhé straně Francie a Itálie zpřísnily devizové kontroly“. Postupně se však v čím dál větší míře ukazovalo, ţe pokusy kontrolovat a omezovat kapitálové toky jsou nejen neúčinné, ale i kontraproduktivní. Rozlišování mezi dlouhodobými a krátkodobými pohyby kapitálu ztratilo svůj význam. I dlouhodobé operace se postupně začaly uskutečňovat na krátkodobém základě a na finanční trh se dostávaly nové kapitálové produkty (především tzv. finanční deriváty46). Přes to všechno bylo na svobodu volného pohybu kapitálu nahlíţeno jako na svobodu „doplňkovou“ ke svobodám ostatním aţ do poloviny 80. let 20. století a teprve Jednotný evropský akt47 přijatý v r. 1986 postavil volný pohyb kapitálu naroveň ostatním ekonomickým svobodám.

43

NOVOTNÁ, M., Právní aspekty evropské integrace. In EMP – Časopis o českém a evropském právu. Praha : Nadace EMP. r. 1998, č. 7, s. 15-34. 44 Mezinárodní měnový systém, jehoţ základy byly poloţeny z iniciativy USA na konferenci 44 států v Bretton Woods v USA ve dnech 1. – 21. 7. 1944. Státy zúčastněné na systému se zavázaly k dodrţování pevných směnových kurzů a neomezování pohybu mezinárodního kapitálu. První pokus o aplikaci nového systému ztroskotal, a to kvůli nedůvěře Velké Británie. 45 PETR, L. Aktuální problémy volného pohybu kapitálu mezi členskými státy. [online]. 2008 [cit. 2012-03-30]. 62 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D. Dostupné z: . 46 obvykle ve formě smlouvy uzavřené mezi dvěma stranami; patří sem tzv. futures, certifikáty, warranty, forwardy, swapy a opce 47 Jednotný evropský akt (JEA) podepsán 17. února 1986 v Lucemburku a 28. února 1986 v Haagu, v platnost vstoupil 1. července 1987; JEA byl první významnou revizí Římských smluv.

18


Do Smlouvy o EHS je zavedena nová kapitola s názvem „Spolupráce v hospodářské a měnové politice (Hospodářská a měnová unie)“, přičemţ nový článek 102a48 SEHS o spolupráci v hospodářské a měnové politice stanovuje členským státům povinnost spolupracovat tak, aby bylo zajištěno sbliţování hospodářské a měnové politiky ve smyslu čl. 104 Římské smlouvy49. Dalším krokem Evropské komise, který směřoval k vytvoření společné evropské finanční oblasti, bylo vydání Programu liberalizace kapitálových pohybů v rámci Společenství v květnu 1986 50 . V jeho kontextu byla přijata i směrnice č. 86/566/EHS 51 poţadující dosaţení plné liberalizace střednědobých pohybů kapitálu 52 . Přestoţe existovaly obavy, ţe v důsledku otevření trhů členských států vzniknou výkyvy v jejich ekonomikách, ve skutečnosti příliv kapitálu znamenal zvýšení efektivnosti mezinárodních kapitálových trhů a tento krok k liberalizaci (rozuměj přijetí programu a směrnice) je povaţován za velmi úspěšný. Za okamţitou výhodu liberalizace lze označit také menší potřebu prosazování a vynucování legislativy, a tím i uvolnění administrativních kapacit. Následně, v roce 1988 53 , byla přijata směrnice č. 88/361/EHS, která vymezila „finanční dimenzi“ vnitřního trhu a jako cíl stanovila dosaţení úplné liberalizace kapitálových pohybů (včetně krátkodobých kapitálových pohybů), a to s účinností od 1. července 1990. Cílem této směrnice byla liberalizace erga omnes 54, přičemţ skutečnost, ţe tato směrnice liberalizovala prakticky veškerý pohyb kapitálu včetně pohybu krátkodobého, má nesmírný význam. Tímto právním aktem byla zrušena všechna devizová omezení mezi subjekty se sídlem v členských státech, v důsledku čehoţ byly poloţeny základy liberalizace plateb. Na základě přijetí této směrnice jsou ve volném pohybu kapitálu mezi členskými a nečlenskými státy zahrnuty přímé investice, investice do nemovitostí, rozvoj hospodářských činností, poskytování finančních sluţeb a připuštění cenných papírů na kapitálové trhy. Od zasedání Evropské rady v Madridu v červnu roku 1989 uţ nelze proces liberalizace kapitálových pohybů vnímat pouze jako otázku dosaţení a správného fungování vnitřního trhu. 48

nyní čl. 98 čl. 104 SEHS zní takto: 50 COM/86/292 z 23. května 1986 51 směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986. Dostupná také z: . [cit. 201203-30]. 52 Za střednědobé kapitálové transakce se povaţují ty, jejichţ splatnost je delší neţ jeden rok. 53 konkrétně dne 24. června 1988 54 tzn. odstranění překáţek volného pohybu kapitálu nejen mezi členskými státy navzájem, ale i vůči třetím (nečlenským) státům 49

19


Svobodný pohyb kapitálu se stal jedním ze základních předpokladů dosaţení hospodářské a měnové unie. Právní zakotvení volného pohybu kapitálu v primárním právu bylo od základu změněno Smlouvou o Evropské unii 55 . Články 67 aţ 73 SEHS, které předpokládaly postupnou liberalizaci kapitálových pohybů, byly s účinností od 1. ledna 1994 nahrazeny články 73b aţ 73g SES56. Pozbylo platnosti ustanovení dosavadního čl. 73 SEHS, na základě kterého mohly členské státy udrţovat omezení volného pohybu kapitálu za účelem ochrany vlastního kapitálového trhu a vlastní měnové politiky. Přechodná ustanovení pro období od 1. ledna 1994 představoval čl. 73h Smlouvy o ES. „Nová ustanovení Smlouvy o ES o volném pohybu kapitálu jsou postavena na principu, že měnová unie, kde je měnová, devizová, úroková a úvěrová politika ve výlučně centralizované působnosti, vyžaduje volnost veškerých kapitálových pohybů uvnitř Společenství, ale i volnost kapitálových pohybů ze Společenství do třetích zemí. Pokud má měnová unie plnit své úkoly, musí být hospodářství, jakožto nástroj financování veřejných a soukromých investic, do té míry vnitřně integrováno, aby mezinárodní kapitálové propojení mohlo být k dispozici vnitřně propojenému kapitálovému trhu. Bez jeho vybudování nemůže být zaručena účinnost a soutěžeschopnost evropského hospodářství.“57 Dále platí, ţe členské státy jsou oprávněny omezovat kapitálové pohyby v případě dohledu nad výkonem práva podnikání, neboť jim bylo přiznáno právo uplatňovat příslušná opatření svých daňových předpisů, která rozlišují mezi daňovými poplatníky podle místa bydliště nebo podle místa, kde je jejich kapitál investován, a dále právo učinit veškerá potřebná opatření, která by zabránila porušování vnitrostátních právních předpisů v oblasti zdanění a dohledu nad finančními institucemi. Členské státy mají právo přijímat omezení kapitálových pohybů z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti.58 Nutno poznamenat, ţe – na rozdíl od původní právní úpravy – byla právní úprava platná od přijetí Maastrichtské smlouvy bezprostředně (přímo) účinná. Jiţ článek 56 odst. 1 SES 55

viz poznámka pod čarou č. 4 Smlouva o ES, Smlouva o EU vedla mimo jiné k zásadní revizi Smlouvy o EHS, která byla pozměněna a doplněna řadou ustanovení a takto modifikovaný primární pramen práva ES získal název Smlouva o ES. 57 NOVOTNÁ, M., Právní aspekty evropské integrace. In EMP – Časopis o českém a evropském právu. Praha : Nadace EMP. r. 1998, č. 7, s. 15-34. 58 „Článek 73d přiznává členským státům expressis verbis přijímat omezení kapitálových pohybů z důvodů veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti (odst. 2), čili právně upravuje již výše zmíněné dosavadní analogické používání článku 36 Smlouvy o EHS o omezení volného pohybu zboží na volný pohyb kapitálu. Tu ovšem opět platí, že taková opatření musí být odůvodněná a odůvodnitelná a nemohou sloužit jako prostředek svévolné diskriminace či skrytého omezování volného pohybu kapitálu a plateb (odst. 3).“ NOVOTNÁ, M., Právní aspekty evropské integrace. In EMP – Časopis o českém a evropském právu. Praha : Nadace EMP. r. 1998, č. 7, s. 15-34. 56

20


představoval pro členské státy dostatečně jasný a určitý zákaz a k uloţení negativní povinnosti členským státům, aby se zdrţely jakéhokoliv jednání, které by mělo nebo mohlo mít za následek omezení volného pohybu kapitálu a plateb, nebyl potřebný ţádný další prováděcí právní akt ES anebo členského státu. Článek 56 odst. 1 SES byl tedy přímým právním základem pro vznik subjektivních práv. Volný pohyb kapitálu není odůvodněn jen ekonomicky, ale i tím, ţe je podmínkou volného pohybu finančních sluţeb a osob a dále podmínkou fungování hospodářské a měnové unie. Plné liberalizace kapitálových pohybů bylo však donedávna dosaţeno pouze v rámci Společenství, zatímco vnitrostátně je jejich kontrola pro většinu členských států nástrojem makroekonomické politiky. Články 67 aţ 73, kterými byla tato oblast upravena do konce roku 1993, jsou formulovány opatrněji, neţ ostatní ustanovení o volném pohybu a článek 73 počítal s ochrannými opatřeními v případě poruch na kapitálovém trhu. Sekundární legislativa umoţňovala postupnou likvidaci kontrol v členských státech. Počínaje rokem 1994 nahrazují původní ustanovení články 73b-73g, rozšiřující zákaz omezení a jsou přímo pouţitelné. V současnosti jsou zakázána jakákoliv omezení volného pohybu kapitálu (a plateb) bez ohledu na formu, druh anebo hodnotu kapitálu. Nepřípustná jsou i krátkodobá opatření anebo opatření, která mají jen přechodnou povahu. Mezi nejčastější opatření členských států omezující volný pohyb kapitálu patří: a) kontrola pohybu deviz, b) zákaz reklamy na zahraniční kapitálové produkty, c) podmínka, ţe většinovými akcionáři některých vymezených podniků (např. letecká doprava, zbrojní výroba apod.) mohou být pouze tuzemské subjekty; ve smyslu judikatury SD EU se za nepřípustná omezení volného pohybu kapitálu povaţují i opatření členského státu, které omezují získané drţby akcií, anebo které jiným způsobem omezují moţnost zúčastnit se na správě společnosti anebo na její kontrole, d) omezení pro zahraniční obchodníky s cennými papíry při nabývání akcií tuzemských bank, e) vyloučení rezidentů z upisování zahraničních cenných papírů, f) nerovné standardy ochrany investorů z různých členských států, g) omezení přístupu na burzu cenných papírů, h) podmínka získaní licence anebo povolení k přístupu na trh s cennými papíry anebo na vydávání dluhopisů bankami, investičními fondy a jinými finančními institucemi. 21


Na první pohled by se mohlo zdát, ţe článek 56 ustanovuje stejné postavení kapitálových pohybů uvnitř ES na jedné straně a mezi členskými a nečlenskými státy na straně druhé. Článek 57 odst. 1 SES umoţňuje ponechat v platnosti omezení kapitálových pohybů, které existovaly k 31. 12. 1993 a článek 57 odst. 2 SES zavazuje Radu, aby v maximální míře podnikla kroky na podporu volného pohybu kapitálu mezi členskými a nečlenskými státy. Rada můţe výjimečně přijmout i příslušné omezující opatření, a to v situacích, kdy kapitálové pohyby mezi členskými a nečlenskými státy by způsobovaly anebo mohly způsobit váţné těţkosti pro fungování hospodářské a měnové unie. Tato opatření mohou být v platnosti maximálně šest měsíců a mohou být přijata jen tehdy, pokud je to skutečně nevyhnutelné. Legislativní úprava volného pohybu kapitálu vychází z několika základních principů: a) Účinné odstranění kontroly pohybu kapitálu a plateb zahrnuje nejen zrušení omezení nakládání s devizami, ale i kaţdou regulaci, která diskriminuje na základě zdroje anebo cíle kapitálu. b) Právo uskutečňovat volné kapitálové transakce se garantuje nejen občanům EU, ale i rezidentům. c) Překáţkou volného pohybu kapitálu jsou nejen všeobecné zákazy, ale i explicitní a implicitní schvalovací postupy. d) Svoboda volného pohybu kapitálu není absolutní. Ve vztahu k ní platí výjimky zaloţené na ochraně integrity daňového systému, veřejné bezpečnosti a veřejném pořádku. Volný pohyb kapitálu však nelze omezit na základě ekonomických zájmů členského státu anebo z důvodů monetární politiky. Předpokladem volného pohybu kapitálu a především jeho přílivu do členských států je vytvoření přehledného a spolehlivého regulačního rámce pro zahraniční investice, včetně záruk na ochranu investic a dalších parametrů, které jsou pro zahraniční investory klíčové. Vznik dostatečně efektivního a otevřeného finančního trhu (včetně trhu s cennými papíry) zase vytváří záruky toho, ţe finanční toky směřují do ziskových investic. V současnosti lze konstatovat, ţe členské státy EU dosáhly v kontextu hospodářské a měnové unie úplné liberalizace volného pohybu kapitálu.59

59

stejně jako volného pohybu plateb

22


d. Vztah k třetím zemím Na základě Smlouvy o ES60 byla zakázána veškerá omezení kapitálu mezi členskými státy navzájem i mezi členskými státy a třetími zeměmi.61 Právní úprava byla obsaţena v článcích 56 aţ 60 SES. Článek 56 SES ustanovoval všeobecný zákaz všech omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a třetími zeměmi, přičemţ zakázána byla i jakákoliv omezení volného pohybu plateb.

II.

Současná právní úprava volného pohybu kapitálu Právním základem volného pohybu kapitálu (a plateb) jsou v současnosti články 63 aţ 66

SFEU62, jejichţ základem jsou články 57 aţ 60 Smlouvy o zaloţení ES. Současná právní úprava je zaloţena na změnách, které přinesla Lisabonská smlouva63. Došlo k přečíslování článků 56 aţ 59 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství na články č. 63 aţ 66 Smlouvy o fungování Evropské unie. Obsah článku 60 Smlouvy o zaloţení Evropské unie je nyní obsaţen v článku 75 Smlouvy o fungování Evropské unie. Kromě uvedené „administrativní“ změny nastaly změny v oblasti volného pohybu kapitálu především v otázce kompetencí orgánů Evropské unie přijímat opatření, která brání negativnímu působení této svobody. Vyţaduje se vyšší stupeň součinnosti mezi Evropským parlamentem a Radou. Vnitrostátní pohyb kapitálu a plateb není předmětem komunitární úpravy.

60

čl. 73b SES Dále jsou zakázána veškerá omezení v oblasti platebního styku mezi členskými státy navzájem a mezi členskými státy a třetími zeměmi. V důsledku toho pozbyla platnosti omezení přeshraničních pohybů kapitálu v zájmu fungování společného trhu. 62 viz poznámka pod čarou č. 17 63 Lisabonská smlouva byla podepsána dne 13. prosince 2007 v Lisabonu a platí od 1. prosince 2009. Mění Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o zaloţení Evropského společenství. 61

23


3. PŘÍPUSTNÉ VÝJIMKY ZE ZÁSADY VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU I.

Historický vývoj výjimek ze zásady volného pohybu kapitálu Ekonomické investice a další formy volného pohybu kapitálu jsou povaţovány za velmi

citlivé faktory, jejichţ omezení je tak moţné (vzhledem k jejich souvislosti s monetární a daňovou politikou členských států) ospravedlnit i ekonomickými důvody ve veřejném zájmu, coţ v případě ostatních volných pohybů prakticky nelze. Evropský soudní dvůr (SDEU) ovšem ve své judikatuře přísně dbá na přiměřenost omezujících opatření stanovených členskými státy, a odmítá, ţe by bylo moţné zavádět zákazy pohybu kapitálu tam, kde je dostatečná a moţná jeho kontrola ze strany státních orgánů. Postupnost odstraňování omezení volného pohybu kapitálu ve smyslu ustanovení článku 67 SEHS realizovala právní cestou v oblasti pohybů dlouhodobého kapitálu První směrnice Rady EHS z 11. května 1960 k provedení článku 67 Smlouvy o EHS a Druhá směrnice Rady EHS z 18. prosince 1962 č. 63/21/EHS. Zatímco první směrnice z roku 1960 liberalizovala většinu pohybů dlouhodobého kapitálu, druhá směrnice z roku 1962 se zaměřila na obchod s cennými papíry. Ve vývoji komunitárního, resp. unijního práva se počet moţných výjimek z volného pohybu kapitálu sniţoval přímo úměrně se zvyšující se koordinací členských států v měnové oblasti. Po dosaţení třetího stadia hospodářské a měnové unie se okruh povolených výjimek ze zákazu volného pohybu kapitálu zúţil na tři základní skupiny výjimek, kdyţ obecná úprava výjimek volného pohybu kapitálu obsaţená v čl. 58 odst. 1 přímo vyjmenovávala oblasti, na které se vztahuje: a. Daňová legislativa Výjimky ze všeobecného zákazu omezení volného pohybu kapitálu v oblasti daní upravovalo ustanovení článku 58 odst. 1 písm. a) SES. Členské státy měly právo přijmout vnitrostátní daňové právní předpisy, které rozlišují daňové poplatníky na základě místa sídla nebo pobytu anebo na základě místa, kde investují svůj kapitál. Tato opatření členského státu však nesmí způsobovat svévolnou diskriminaci anebo skryté omezování volného pohybu kapitálu a plateb a členský stát musí při přijímání těchto opatření prokázat, ţe rozdílné zacházení s daňovými poplatníky je objektivně zdůvodnitelné. Nerovné zacházení je přípustné jen tehdy, pokud existuje legitimní důvod spočívající v ochraně integrity daňového systému členského státu. 24


Podle ustanovení článku 58 odst. 1 písm. b) SES mohly členské státy přijmout opatření, které bránilo porušování vnitrostátních předpisů především v oblasti daní a obezřetného dohledu nad finančními institucemi. Na základě této výjimky byly členské státy oprávněny přijímat opatření proti zabránění daňovým únikům a na boj proti legalizaci příjmů z trestné činnosti (praní špinavých peněz). Členské státy také mohly určit procedury na ohlašování kapitálových pohybů na administrativní a statistické účely. b. Veřejný pořádek a veřejná bezpečnost Vnitrostátní omezení mohla být zaloţena i na důvodech veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti. Při výkladu těchto pojmů ESD postupoval v intencích judikatury vztahující se na výjimky ze zákazu omezení volného pohybu zboţí64. Pouţití této výjimky však bylo relativně omezené, neboť se mohlo vztahovat na případy týkající se převodu kapitálu na subjekty, které vykonávaly ilegální činnost, anebo plateb za zboţí anebo sluţby, které příslušný právní pořádek zakazoval (např. narkotika, dětská pornografie, ilegální obchod se zbraněmi apod.). c. Svoboda podnikání Další výjimka souvisela s uplatňováním práva na podnikání, které garantovala ustanovení článků 43 aţ 48 SES. Výjimky ze zásady svobodného podnikání nebyly dotčeny ustanoveními o volném pohybu kapitálu a plateb. Pokud tedy například členský stát přijal opatření, kterým v souladu s ustanovením článku 45 SES zakázal převod finančních prostředků ve prospěch zahraničních osob neoprávněně působících na jeho území v oblasti výkonu veřejné moci, nepovaţovalo se takové opatření za omezení volného pohybu kapitálu a plateb.

II.

Současná úprava výjimek ze zásady volného pohybu kapitálu Výjimky ze zásady volného pohybu kapitálu65 jsou primárně66 upraveny čl. 64 SFEU. Ten

přebírá obsah ustanovení čl. 57 SES, které bylo v původním znění zavedeno Maastrichtskou smlouvou a dále doplněno čl. 18 Aktu o přistoupení67 z r. 2004. Výjimky jsou stanoveny taxativním způsobem pro oblast přímých investic, usazování, poskytování finančních sluţeb a přijetí cenných papírů na kapitálové trhy a nelze je interpretačně 64

čl. 30 SES nikoli však volného pohybu plateb 66 další úprava výjimek je popsána v dalším textu 67 viz poznámka pod čarou č. 71 65

25


rozšiřovat extenzivním výkladem anebo na základě analogie nad mez stanovenou tímto článkem (toto ustanovení nelze chápat jako carte blanche68 vystavenou Evropskou unií). 69 Výjimku ze zásady volného pohybu kapitálu představuje i čl. 65 SFEU a na rozdíl od čl. 64 SFEU se týká také volného pohybu plateb. Omezení volného pohybu kapitálu ve vztahu ke třetím zemím upravují čl. 64 i 65 SFEU; přičemţ čl. 65 SFEU se týká i omezení mezi členskými státy navzájem. Citované ustanovení, tj. čl. 64 SFEU, obsahuje další významnou podmínku, kdy zákaz omezení volného pohybu kapitálu neuplatní, a to podmínku časovou – dané opatření bylo platné a účinné ke dni 31. prosince 1993 70 . To znamená, ţe od uvedeného data nelze zavádět další restriktivní omezení v této oblasti. Výjimky stanovené čl. 64 SFEU však nelze pouţít jako ochranné prostředky na zabezpečení makroekonomických zájmů členských států. Moţno je pouţít jen v případě, ţe se nedokončí příslušná harmonizace anebo koordinace právních předpisů členských států. I v kontextu volného pohybu kapitálu se výjimky ze zákazu posuzují spíše restriktivně a členský stát nese důkazní břemeno při prokazování oprávněnosti zásahů do kapitálových pohybů. Při posuzování důvodnosti omezení volného pohybu kapitálu se taktéţ bere v úvahu zásada proporcionality, kdyţ není moţné akceptovat vnitrostátní opatření omezující kapitálové pohyby a sledující legitimní cíl ustanovený v článku 64 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud by tohoto legitimního cíle bylo moţno dosáhnout i méně restriktivními opatřeními.

68

Výraz carte blanche znamená neomezenou plnou moc či neomezenou volnost. SYLLOVÁ, J., PÍTROVÁ, L., PALDUSOVÁ, H. a kol. Lisabonská smlouva. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 343 70 V případě nově přistoupivších zemí Bulharska, Estonska a Maďarska ke dni 31. prosince 1999. 69

26


4. PŘEHLED ZÁKLADNÍ SEKUNDÁRNÍ LEGISLATIVY V OBLASTI VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU -

směrnice č. 85/611 EHS o koordinaci právních a administrativních předpisů týkajících se společností pro kolektivní investování do obchodovatelných cenných papírů

-

nařízení Rady č. 1969/88 ustanovující způsob poskytování střednědobé finanční pomoci pro platební bilance členských států

-

směrnice Rady č. 88/361 EHS, kterou se provádí článek 67 SES

-

směrnice Rady 89/17/EHS o povinnostech poboček usazených ve členském státě, zřízených úvěrovými a finančními institucemi se sídlem mimo tento členský stát, pokud se jedná o zveřejňování ročních účetních dokladů

-

směrnice Rady č. 91/308 EHS o předcházení zneuţívání finančního systému na praní špinavých peněz

-

směrnice Rady č. 97/5/ES o přeshraničních převodech úvěrů

-

směrnice EP a Rady 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry

-

směrnice č. 2001/34/ES o připuštění cenných papírů na kótování na burze cenných papírů a o údajích, které se musí o těchto cenných papírech zveřejňovat

-

nařízení č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech

-

směrnice č. 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění

-

směrnice EP a Rady 2003/6/ES o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem

-

směrnice EP a Rady 2003/48/ES ze dne 3. června 2003 o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb

-

směrnice EP a Rady 2004/25/ES o nabídkách převzetí

-

směrnice EP a Rady 2005/56/ES o přeshraničních fúzích kapitálových společností

-

směrnice EP a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneuţití finančního systému k praní peněz a financování terorismu

-

nařízení EP a Rady 1889/2005 o kontrolách peněţní hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící

-

směrnice Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici politicky exponovaných osob a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příleţitostně nebo ve velmi omezené míře 27


-

směrnice EP a Rady 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES

-

směrnice EP a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES

-

směrnice Rady 2008/7/ES o nepřímých daních z kapitálových vkladů

-

směrnice EP a Rady 2008/20/ES ze dne 11. března 2008, kterou se mění směrnice 2005/60/ES o předcházení zneuţití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, pokud jde o prováděcí pravomoci svěřené Komisi

-

nařízení EP a Rady 924/2009 o přeshraničních platbách ve Společenství a zrušení nařízení 2560/2001

-

směrnice EP a Rady 2009/44/ES ze dne 6. května 2009, kterou se mění směrnice 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění, pokud jde o propojené systémy a pohledávky z úvěru

28


5. ČR A PŘECHODNÁ OBDOBÍ V OBLASTI VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU Česká republika vstoupila do Evropské unie ke dni 1. května 2004. Evropská právní úprava se však naší země týkala ještě před tímto datem v rámci přípravy na toto přistoupení. Ve Smlouvě o přistoupení71 byly pro nové státy EU sjednány určité výjimky – přechodná období (tzn. určitý časový úsek, kdy daný stát, který je právem EU zavázán, můţe aplikovat své právní předpisy i přesto, ţe odporují tomuto acquis communautaire; přechodná období byla jednou z podmínek vstupu do EU). Důvodem bylo ulehčení situace nově přistupujících států tím, ţe k přizpůsobování se zavedeným pravidlům Evropské unie dochází aţ v počáteční fázi členství, a to nejen z důvodu nepřipravenosti ekonomik jednotlivých států i jejich občanů.

I.

Přechodné období pro oblast právní úpravy nabývání vedlejších nemovitostí Konkrétně v ČR ještě po dobu pěti let platila právní úprava daná v zákoně č. 215/1995 Sb.,

devizovém zákoně, která odporovala evropským normám.72 Úprava se týkala nabývání nemovitostí v České republice za účelem sekundárního (vedlejšího) bydlení občanů členských států EU, přičemţ toto téma bylo před vstupem do EU velmi diskutované a ČR se k němu stavěla značně protekcionisticky. Nicméně novela 73 tohoto zákona stanovila moţnost nabytí vedlejších nemovitostí i cizozemcem s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu EU. Toto omezení bylo ke dni 18. července 2011 zrušeno novelou devizového zákona, zákonem č. 206/2011 Sb.

II.

Přechodné období pro oblast právní úpravy nabývání zemědělské půdy a lesů Druhou zásadní výjimkou byla skutečnost, ţe Česká republika po dobu sedmiletého období

– tj. do 30. dubna 2011 – mohla ponechat v platnosti ustanovení nekompatibilní s právem EU o nabývání zemědělské půdy a lesů státními příslušníky členských států a společnostmi zřízenými 71

Smlouva o přistoupení k Evropské unii ze dne 16. dubna 2003, uveřejněná jako Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 44/2004 Sb. m. s. 72 Ve vztahu k nemovitostem vedlejšího bydlení (tzn. rekreačních objektů, apod.) bylo ujednáno, ţe Česká republika je oprávněna odchylně od povinností vyplývajících ze smluv, na kterých je zaloţena Evropská unie, po dobu pěti let ode dne přistoupení ponechat v platnosti pravidla stanovená devizovým zákonem č. 219/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o nabývání objektů vedlejšího bydlení státními příslušníky členských států, kteří nebydlí v České republice. 73 § 17 ve znění do 18. července 2011

29


podle práva jiného členského státu, které nejsou usazeny ani zapsány do obchodního rejstříku (tj. ustanovení devizového zákona, zákona o úpravě vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku 74 a zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby75).

74

zákon č. 229/1991 Sb. ze dne 21. května 1991 o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku zákon č. 95/1999 Sb. ze dne 28. dubna 1999 o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů 75

30


6. ODLIŠENÍ SVOBODY VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU OD OSTATNÍCH SVOBOD Volný pohyb kapitálu je nutné, i přes jejich úzkou souvislost, odlišit od svobody usazování a dále od volného pohybu plateb. Vztah svobody pohybu kapitálu a svobody usazování spočívá v tom, ţe svoboda usazování je potenciálně narušena všude tam, kde kapitálová investice vede k získání kontroly nad rozhodováním společnosti, do níţ taková investice zamířila nebo měla zamířit. Rozdíl mezi volným pohybem kapitálu a volným pohybem plateb je moţné spatřovat v souladu s rozhodnutím Luisi a Carbone76 v tom, ţe při volném pohybu plateb dochází k pohybu finančních

prostředků

za účelem

úhrady

jiného

„pouze“ za investičním účelem.

76

viz kapitola Volný pohyb plateb a poznámka pod čarou č. 7

31

ekonomického

faktoru

a

nikoli


7. PODPORA A OCHRANA INVESTIC MEZINÁRODNÍMI SMLOUVAMI I.

Pojem investice Investice z pohledu právního a investice z pohledu ekonomického jsou dva rozdílné pojmy.

Ekonomický pojem investice je v zásadě jednotný, naproti tomu právní vymezení investice představuje sloţitý úkol. Navíc – protoţe úprava mezinárodních investic je většinou řešena dvoustrannými smlouvami (jak je rozebráno dále) – kaţdá smlouva o vzájemné podpoře a ochraně investic tento pojem vymezuje „po svém“ a především z těch hledisek, pro která jsou tyto smlouvy sjednávány a která představují jejich cíl. „Dvoustranné dohody zpravidla obsahují vedle obecné (syntetické) formulace také demonstrativní výčet toho, co smluvní strany chtějí pro účely ochrany považovat za investice.“77 O definici investic se ve své diplomové práci z r. 2008 pokusil Mgr. Lukáš Petr, který uvádí, ţe investice lze definovat jako „veškeré majetkové hodnoty investované v souladu s hospodářskými aktivitami investorem jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany. Řadíme sem movitý i nemovitý majetek, věcná práva (hypotéky, zástavy, záruky a podobná práva), akcie, obligace, vklady společností nebo jakékoliv jiné formy účastí na společnostech, peněžní pohledávky nebo nároky na jakoukoli činnost mající hospodářskou hodnotu související s investicí, práva z oblasti duševního vlastnictví a práva vyplývající ze zákona nebo ze smluvního jednání, licence nebo povolení vydané podle zákona, včetně koncesí k průzkumu, těžbě a využití přírodních zdrojů“ 78. S uvedenou definicí se lze ztotoţnit a je pro účely této práce dostačující.79

77

ONDRŮŠEK, P. Právní pojem investice v mezinárodním hospodářském styku. In Právník č. 2/2000, s. 151 PETR, L. Aktuální problémy volného pohybu kapitálu mezi členskými státy. [online]. 2008 [cit. 2012-03-30]. 62 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D. Dostupné z: . 79 Za povšimnutí stojí také definice obsaţená v článku I odst. 1 Dohody mezi USA a ČSFR o vzájemné podpoře a ochraně investic z r. 1991, která stanoví, ţe „investice označuje jakýkoli druh investice na území jedné smluvní strany, která je vlastněna nebo i přímo či nepřímo kontrolována státními příslušníky nebo společnostmi druhé smluvní strany, jako je akcie, pohledávka, smlouva o službách a investiční smlouva, a zahrnuje: hmotné a nehmotné vlastnictví, včetně práv jako jsou hypotéky, zástavy a ručení; společnost nebo akcie či jiné podíly na společnosti, nebo podíly na jejích aktivech; peněžní pohledávky nebo nároky na plnění, které mají ekonomickou hodnotu a které jsou spojené s investicí; duševní vlastnictví, které zahrnuje mezi jiným práva vztahující se k literárním a uměleckým dílům, včetně zvukových nahrávek, vynálezům ve všech oborech lidského úsilí, průmyslovým vzorům, uspořádání částí polovodičových integrovaných obvodů, obchodním tajemstvím a důvěrným podnikatelským informacím, a obchodním a servisním známkám a názvům výrobků; jakékoliv právo vyplývající ze zákona nebo kontraktu, a jakékoliv oprávnění a povolení v souladu se zákonem, včetně koncesí na vyhledávání, kultivaci, těžbu nebo využívání přírodních zdrojů“. 78

32


II.

Podpora a ochrana investic mezinárodními smlouvami Podpora a ochrana mezinárodních investic je zpravidla státy upravována prostřednictvím

dvoustranných a regionálních dohod, a to především z důvodu neexistence komplexní multilaterální mezinárodní smluvní úpravy o vzájemné podpoře a ochraně investic.80 V době sjednávání prvních smluv (z globálního hlediska) i v době pozdější Československo zřejmě nepatřilo k průkopníkům otevřenosti vstupu zahraničního kapitálu do vlastního hospodářství. Naopak v 70. letech tehdejší ČSSR patřila spolu s tehdejším Sovětským svazem a NDR k zemím, které v rámci východního bloku představovaly nejkonzervativnější část ve smyslu zpřístupňování zahraničních investic. ČR, stejně jako Slovensko, Polsko a další země východní a střední Evropy, byla dlouhou dobu především dovozcem kapitálu, v současné době se rozdíly mezi východní a západní částí evropského kontinentu stírají a ČR se mnohdy stává také významným kapitálovým exportérem. Uzavírání bilaterálních dohod mezi zeměmi, které ještě před nedávnem platily výlučně za státy hostitelské ve vztahu k zahraničním investicím, je jiţ zcela běţné.

III.

Bilaterální dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic81 Česká republika je signatářem necelé stovky dvoustranných dohod o vzájemné podpoře a

ochraně investic82. První bilaterální smlouvy83 tohoto druhu uzavřela ČR s Belgií a Lucemburskem (resp. Hospodářskou unií belgicko-lucemburskou). Česká republika, stejně jako Slovensko (obě země v mnoha případech přebírající řadu bilaterálních dohod uzavřených za trvání Československa) vyjednala ambiciózní portfolio těchto dohod, které v současné době sestává z více neţ osmdesáti takových mezinárodních smluv. České republika také přistoupila k Úmluvě ICSID84.

80

Do roku 2009 bylo uzavřeno přes 2.800 bilaterálních dohod a přes 250 preferenčních obchodních a investičních dohod. 81 obvykle označované zkratkou BIT z anglického „bilateral investment treaty“; BIT je dohoda (akt mezinárodního práva) uzavřená mezi dvěma státy, jejímuţ reţimu podléhají zahraniční investice uskutečněné na jejich území fyzickými a právnickými osobami z jiné země. 82 Informace z r. 2008 hovoří o celkem 77 dvoustranných dohodách. 83 Pro dvoustranné smlouvy o vzájemné podpoře a ochraně investic je v této práci pouţíváno zkrácené označení „bilaterální smlouvy“. 84 Úmluva ICSID (International Centre for Settlement of Investment Disputes – Mezinárodní centrum pro urovnávání investičních sporů)

33


Nejvíce dvoustranných mezinárodních smluv týkajících se investic dnes uzavírají Čína, Egypt a Korea (Korejská republika) a často také státy se socialistickým zřízením, např. Kuba, jiţ zmiňovaná Čína85, Vietnam, Laos a další. Většina těchto dohod obsahuje zákaz diskriminace86 či doloţku nejvyšších výhod87a dále také poţadavek, aby hostitelský stát poskytl investorovi náhradu v plné výši, pokud jeho investici vyvlastní 88 . Současně je běţný závazek hostitelského státu, aby k zahraničním investorům přistupoval v souladu se stanovenými mezinárodně uznávanými zásadami (jako je např. spravedlivé a okolnostem přiměřené zacházení nebo ochrana legitimních očekávání investora) a obvykle i úprava umoţňující investorům předloţit spory ohledně nároků vyplývajících z porušení těchto dohod hostitelskými státy k vyřešení formou mezinárodního rozhodčího řízení.89 Výše naznačený základní rámec se rovněţ nezřídka vyskytuje v bilaterálních dohodách uzavíraných členskými státy EU. Pro tyto dohody jsou typická zejména ustanovení o zákazu diskriminace zahraničních investorů, a to v souvislosti s tzv. souvisejícími právy, tj. zákazem znevýhodnění oproti místním investorům (národní zacházení) nebo oproti investorům z jiných zemí (doloţka nejvyšších výhod), jakoţ i tzv. absolutními právy, která lze souhrnně označit výrazem spravedlivého a okolnostem přiměřeného přístupu (zacházení) k zahraničním investorům. Dále jde o úpravu volného pohybu kapitálu, subrogace práv, poskytování náhrad za vyvlastnění a ustanovení o řešení sporů, a to jednak sporů mezistátních (mezi stranami dohody), jakoţ i sporů mezi investorem a tzv. hostitelským státem. Podle Prof. JUDr. Pavla Šturmy, DrSc.90 se vyskytují dva základy modely dvoustranných dohod o ochraně investic, a to evropský model, který je častější, a americký model, který se vyskytuje pouze v několika desítkách smluv. Bilaterální dohodou amerického typu je i dohoda uzavřená mezi ČSFR a USA91. 85

Čína těchto bilaterální dohod jiţ uzavřela velké mnoţství, dokonce i s Českou republikou – tato smlouva vstoupila v platnost 1. září 2006. 86 Zákaz diskriminace znamená, ţe hostitelskému státu je zakázána diskriminace zahraničních investorů ve prospěch domácí konkurence. 87 Doloţka nejvyšších výhod znamená, ţe hostitelskému státu je zakázána diskriminace zahraničních investorů ve prospěch konkurence ze třetí země. 88 Toto je velmi důleţité pro posílení právní jistoty investorů a hraje významnou roli při jejich rozhodování, do kterého státu kapitál alokovat. 89 Nálezy (a jiná rozhodnutí) vydané v těchto rozhodčích řízeních jsou pro strany závazné a mohou ukládat hostitelskému státu, aby poškozenému investorovi nahradil škodu (zejména zaplatil peněţitou částku), přičemţ existují také výroky zápůrčí a výroky restituční ve smyslu hmotněprávního restitutio in integrum. 90 ŠTURMA, P. Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů. Praha : Linde Praha, a.s. 2008, s. 10 91 Dohoda mezi USA a ČSFR o vzájemné podpoře a ochraně investic z r. 1991, uveřejněná sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 187/1993 Sb.

34


Evropský přístup se dosud vyvíjel přímočaře bez zásadních změn či zvratů a vycházel často z předpokladu, ţe podpora zahraničních investic v souladu s vnitrostátními hospodářskými prioritami přispěje k péči o prosperitu občanů daného státu. To se ostatně projevilo i v některých rozhodčích nálezech a v určité teorii prosazované částí mezinárodní odborné veřejnosti, ţe investice musí (krom jiného) nutně znamenat přínos pro hostitelský stát. Cílem evropského přístupu tedy není liberalizace mezinárodního reţimu zahraničních investic, ale podpora a ochrana investic v souladu se suverénními právy hostitelského státu. Z tohoto pojetí vychází také tzv. Salini test92, který některé rozhodčí tribunály rozhodující v arbitráţích vedených podle Konvence ICSID pouţívají k určení, zda investorova investice má nárok na ochranu. Čtyři kritéria Saliniho testu jsou: konkrétní kapitálový vstup; doba trvání; podnikatelské, resp. provozní riziko investora a významný přínos pro rozvoj hostitelského státu.93

IV.

Prameny mezinárodní ochrany zahraničních investic

-

dohody uzavřené v rámci WTO

-

mezinárodní kodexy v oblasti pohybu kapitálu

-

Kodex liberalizace kapitálových pohybů OECD (OECD Code of Liberalisation of Capital Movement)

-

Kodex liberalizace běţných neviditelných operací (Code of Current Invisible Operations)

-

Ustanovení – Články Dohody o Mezinárodním měnovém fondu (Articles of Agreement of the International Monetary Fund – IMF)

V.

Pravomoci EU v oblasti zahraničních investic Ochrana investic jako taková nebyla zpočátku v komunitárním právu upravena (alespoň ne

výslovně), vţdy však byla obsaţena především základními svobodami vnitřního trhu EU – svobodou usazování a především svobodou volného pohybu kapitálu. Zároveň nebyl zcela vyjasněn vztah dvou systémů upravujících tuto oblast – mezinárodního práva na straně jedné a práva Evropské unie na straně druhé – podle právního rámce Společenství před SFEU se EU a členské 92

k Salini testu blíţe např. SEKANINA, O., Salini test a posuzování existence investice v arbitráţích vedených podle rozhodčích pravidel ICSID. In Jurisprudence. r. 2008, č. 7, s. 10. Dostupný také z: . [cit. 2012-03-30]. 93 Naopak viz spor LESI v. Alţírsko: „Podpora hospodářství hostitelské země není požadavkem, který by spadal pod kritéria definičního vymezení investic.“

35


státy dělily o pravomoci v oblasti zahraničních investic, a to kromě ochrany a podpory zahraničních investic, které spadaly do pravomoci členských států. V souladu s čl. 131 aţ 134 SES (před SFEU) se společná obchodní politika EU omezovala na vnější obchod. V Posudcích č. 1/94 a 2/92 Evropského soudního dvora se ESD přiklonil k úzkému výkladu společné obchodní politiky EU a do konce listopadu 2009 neměla EU v oblasti zahraničního investování výlučné pravomoci. K tomuto závěru dospěl ESD rovněţ ve svém Posudku 1/94. Dále platilo, ţe Evropská unie sdílela pravomoc k uzavření mezinárodních úmluv na poli zahraničních investic. Mimoto SDEU pro posuzování, zda daná transakce spadá pod volný pohyb kapitálu, opakovaně vyuţívá přílohu ke směrnici č. 88/361/EHS, kterou se prováděl článek 67 Smlouvy o zaloţení Evropského hospodářského společenství (článek byl zrušený Amsterodamskou smlouvou).

36


8. JUDIKATURA TÝKAJÍCÍ SE VOLNÉHO POHYBU KAPITÁLU I.

Přehled významných rozhodnutí týkajících se volného pohybu kapitálu

8/74 Dassonville, ESD 1974, 00837 7/78 Thompson, ESD 1978, 02247 203/80 Casati, ESD 1981, 02595 286/82 Luisi a Carbone, ESD 1984, 00377 182/83 Fearon, ESD 1984, 03677 157/85 Brugnoni v. Ruffinengo, ESD 1986, 02013 C-204/90 Bachmann, ESD 1992, I-00249 C-148/91 Veronika Omroep Organisatie, ESD 1993, I-000487 C-279/93 Schumacker, ESD 1995, I-00225 C-358/93 a C-416/93 Bordessa, ESD 1995, I-00361 C-484/93 Svensson a Gustavsson, ESD 1995, I03955 C-163/94, C-165/94 a C-250/94 Sanz de Lera, ESD 1995, I-04821 C-222/97 Trummer a Mayer, ESD 1999, I-1661 C-439/97 Sandoz, ESD 1999, I-07041 C-35/98 Verkooijen, ESD 2000, I-04071 C-251/98 Baars, ESD 2000, I-02787 C-367/98 Komise v. Portugalsko, ESD 2002, I-4731 C-423/98 Albore, ESD 2000, I-05965 C-478/98 Komise v. Belgie, ESD 2000, I-07587 C-54/99 Church of Scientology, ESD 2000, I-01335 C-58/99 Komise v. Itálie, ESD 2000, I-03811 C-141/99 Algemene Maatschappij voor Investering, ESD 2000, I-11619 C-205/99 Analir a spol., ESD 2001, I-1271 C-483/99 Komise v. Francie, ESD 2002, I-04781 C-503/99 Komise v. Belgie, ESD 2002, I-4809 C-515/99, C-519/99 aţ C-524/99 a C-526/99 aţ C-540/99, Reisch a spol., ESD 2002, I-2157 C-98/01 Komise v. Velká Británie, ESD 2000, I-10349 C-174/01 Komise v. Lucembursko, ESD 2002, I-11171 C-452/01 Ospelt, ESD 2003, I-09743 C-319/02 Manninen, ESD 2004, I-07477 C-174/04 Komise v. Itálie, ESD 2005, I-04933 37


C-379/05 Amurta SGPS, ESD 2007, I-09569 C-256/06 Jäger v. Finanzamt Kusel, ESD 2008, I-00123 C-274/06 Komise v. Španělsko, ESD 2008, I-00111 C-282/07 Belgie v. Truck Center, ESD 2008, I-10767 C-326/07 Komise v. Itálie, ESD 2009, I-00007 C-67/08 Block v. Finanzamt Kaufbeuren, ESD 2009, I-00883, C-510/08 Mattner v. Finanzamt Velbert, ESD 2010

II.

Casati94 Ve své době velmi významným a zároveň jedním z prvních rozhodnutí Evropského

soudního dvora v oblasti volného pohybu kapitálu je rozsudek č. 203/80 v trestním řízení proti Guerinimu Casatimu ze dne 11. 11. 1980. V této věci byla k ESD vznesena předběţná otázka italského Tribunale civile e penale di Bolzano. Případ se týkal trestněprávní odpovědnosti pachatelů devizových deliktů v tzv. přechodném období, v němţ členské státy mezi sebou postupně rušily – v míře nutné k dobrému chodu společného trhu – omezení pohybu kapitálu, který náleţí osobám sídlícím v členských státech, jakoţ i veškerou diskriminaci zaloţenou na státní příslušnosti nebo bydlišti stran anebo na místě, kde je takový kapitál investován. Dle tehdejšího znění Smlouvy o zaloţení Evropského společenství byly členské státy povinny liberalizovat volný pohyb kapitálu pouze natolik, nakolik to bylo nutné pro dosaţení cílů společného komunitárního trhu – bylo tak především na Radě, aby přijala příslušná liberalizační opatření.95 ESD v odůvodnění rozsudku přiznává, ţe volný pohyb kapitálu je stejně tak jako svobodný pohyb osob a sluţeb jednou ze základních svobod Společenství. Svoboda určitých kapitálových operací je praktickým předpokladem účinného vyuţití dalších svobod zaručených Smlouvou, zejména svobody podnikání. Avšak zároveň článek 97 odst. 1 SEHS se odlišuje od ostatních ustanovení stanovujících pravidla pro komunitární volné pohyby, neboť ukládá povinnost liberalizovat pohyb kapitálu pouze v rozsahu nutném k zajištění řádného fungování společného

94

Rozhodnutí Evropského soudního dvora č. 203/80 z r. 1981, 02595 Rada přijala v letech 1960 aţ 1962 dvě směrnice, které kategorizovaly jednotlivé druhy pohybu kapitálu a na základě této kategorizace pak byla určena míra jejich liberalizace. 95

38


vnitřního trhu. I po skončení přechodného období je tak v případě jakékoli liberalizace nutné posoudit výhody pro společný trh a zároveň rizika, která takový postup přináší. Jednotlivci se tak nemohli dovolávat přímého účinku ustanovení o volném pohybu kapitálu.96 Případ Casati je významný tím, ţe poukazuje na odlišnosti mezi volným pohybem kapitálu a ostatními svobodami vnitřního trhu.

III.

Scientologové97 Šlo o správní spor Association Église de Scientologie de Paris et Scientology International

Reserves Trust v. France týkajícím se přímých zahraničních investic, ve kterém byla francouzským Conseil d’ État vznesena předběţná otázka. V rozsudku ze dne 14. března 2000 ESD uvádí: „Takové ustanovení vnitrostátního práva, které podmiňuje přímou zahraniční investici udělením předběžného úředního souhlasu, je překážkou volného pohybu kapitálu ve smyslu ustanovení článku 73 SES (srov. rozsudek ve spojených věcech C-163/94, C-165/94 a C-250/94 Sanz de Lera a spol., ESD 1995, I-4821, body 24 a 25).“ Ustanovení tehdy platného článku 73d SES v odstavci 1, písm. b) tedy brání zavedení systému předběţného schvalování přímých zahraničních investic, pokud se úřední souhlas opírá o správní uváţení nad tím, zda není ohroţen veřejný pořádek a veřejná bezpečnost, aniţ by investoři mohli rozpoznat, jaká specifická kritéria jsou brána v úvahu. Ačkoli ESD již dříve dospěl k závěru (srov. rozsudek ve spojených věcech C-358/93 a C416/93, Bordessa a spol., ESD 1995, I-361 a rozsudek Sanz de Lera a spol.), že zavedení režimu předběžného povolování nebylo vzhledem k podmínkám konkrétních případů nezbytné k tomu, aby úřady mohly kontrolovat dodržování právních předpisů, a že se tedy jedná o omezení pohybu kapitálu, jež zakazuje článek 73b SES, nevyslovil se Soud tak, že povolovací režim nemůže být v žádném případě důvodný, zvláště pokud by šlo o omezení z důvodů veřejného pořádku a bezpečnosti (srov. rozsudek ve věci C-302/97, Konle, ESD 1999, I-3099, body 45 a 46). 96

Od principu skutečné realizace platby stanovené v tomto případě Soud ovšem následně částečně ustoupil ve svém rozhodnutí Luisi a Carbone, kde v souvislosti s volným pohybem plateb konstatoval, ţe „v případě prvotního vývozu peněz za účelem nákupu zboží nebo služby nejsou členské státy oprávněny uvalit automatický zákaz vývozu určité sumy, neboť existují méně invazivní způsoby jak prokázat, že finanční prostředky jsou vyváženy jako platba a nikoli jako kapitálová investice“. 97 Rozhodnutí Evropského soudního dvora z 14. března 2000, C-54/99 Church of Scientology, ESD 2000, I-01335

39


V tomto rozsudku se připomíná, ţe pokud členské státy mají v zásadě moţnost pouţít výhradu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti ve svém národním zájmu, pak je třeba -

v kontextu komunitárního práva přísně vyloţit, z jakých důvodů je tato výhrada pouţita,

-

doloţit, ţe jde o případ skutečného a dostatečně váţného ohroţení veřejných zájmů,

-

prokázat, ţe jde o opatření, které je naprosto nezbytné k ochraně veřejných zájmů a ţe nelze účelu ochrany dosáhnout méně zatěţujícími prostředky a

-

umoţnit v tomto ohledu kontrolu orgánům společenství.

Výhradu veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti nelze pouţít v ryze hospodářském zájmu.

IV.

„Zlaté akcie“98 Tento rozsudek se týká svobody pohybu kapitálu, svobody usazování a především úpravy

tzv. zlatých akcií. Zlaté akcie jsou akcie se zvláštními oprávněními při výkonu hlasovacích práv. a. Zlaté akcie v českém právu Citovaný rozsudek je z české perspektivy významný zejména z hlediska posuzování výsledků procesu privatizace, která byla na našem území zahájena na počátku 90. let 20. století. Základem české právní úpravy tohoto specifického druhu cenných papírů je skutečnost, ţe do těchto akcií lze vtělit zvláštní hlasovací práva pouze tehdy, pokud si vlastnictví k nim podrţí Fond národního majetku ČR nebo Pozemkový fond ČR99. Zlaté akcie vznikly „v zájmu zachování vlivu státu na vybrané podniky působící v odvětvích vodního hospodářství, potravinářského průmyslu, telekomunikací a rozvodů energií. Vznikly tedy v reakci na potřeby spojené s privatizací státních podniků, a to na základě zákona 210/1993 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Tyto akcie vydával Fond národního majetku České republiky na základě stanov akciových společností vzniklých v procesu privatizace vybraných státních podniků, přičemţ tato zvláštní práva byla spojena s hlasovacím právem. Za pouţití těchto zlatých akcií mohl jejich vlastník významným způsobem zasahovat do činnosti akciové společnosti, zejména pak ovlivňovat rozhodnutí valné hromady týkající se specifických zájmů akciové společnosti jako celku. Dále platí, ţe v případě převodu těchto akcií na jinou osobu 98

Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 13. května 2003, Dozorčí ţaloba Komise v. Španělsko, C-463/00, ESD 2003, I-4581. 99 To znamená, ţe stát, aniţ by měl ve společnosti odpovídající majetkový podíl, si prostřednictvím zlatých akcií ponechal určitou míru kontroly nad privatizovanými společnostmi. Česká republika si tak zabezpečila kontrolu v některých klíčových odvětvích jako je energetika či doprava, ale i v jiných významných společnostech (např. Plzeňský prazdroj, a.s. a Hřebčín Napajedla, a.s.), přičemţ tato práva byla postupně v některých případech omezována a rušena.

40


tato hlasovací práva – přestoţe existují i nadále – nelze uplatnit. Tyto akcie jiţ dnes nejsou emitovány ani nejsou zahrnuty do výčtu druhů akcií upravených obchodním zákoníkem100, neboť dne 1. 1. 2006 nabyl účinnosti zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku, na základě kterého zanikají zvláštní práva spojená s výkonem hlasovacího práva spojeného s akciemi. V Aktu o přistoupení101 Česká republika nevyjednala přechodné období, jeţ by umoţnilo dočasné zachování zvláštních oprávnění v privatizovaných společnostech, a tedy se od 1. května 2004 komunitární právo vztahuje v oblasti volného pohybu kapitálu plně i na zlaté akcie drţené českým státem v těchto společnostech. b. Zlaté akcie v právu unijním a postoj Evropské komise Co se týče evropské úpravy zlatých akcií, EU postupně zvyšovala tlak na členské státy, aby tyto akcie ze svých právních řádů vypustily. Také vlastní legislativa EU odmítá zlaté akcie s odůvodněním, ţe zvláštní práva spojená s těmito akciemi neodůvodněně zvýhodňují jejich vlastníky a při jejich praktickém uplatňování dochází k výraznému narušení zásady volného pohybu kapitálu. Komise vyjádřila svůj postoj k problematice zlatých akcií a jejich slučitelnosti se zásadou volného pohybu kapitálu jiţ ve svém sdělení z roku 1997, podle kterého jsou diskriminační opatření (ta, jeţ činí rozdíly mezi státními příslušníky daného státu a ostatních členských států), která mají za následek omezení investic uskutečněných ve Společenství, povaţována za neslučitelná s tehdy platnými články 43 a 56 SES vţdy kromě případů, kdy bude uplatněna výjimka s ohledem na veřejný pořádek či bezpečnost nebo výjimka pro účely národní obrany. Opatření, která nemají diskriminační povahu, mohou být přípustná, pokud jsou zaloţena na základě objektivních, stálých a veřejných kritérií, která lze odůvodnit naléhavým veřejným zájmem. Nutno poznamenat, ţe v souladu s judikaturou ESD se za naléhavý veřejný zájem nepovaţují ryze ekonomické účely. Zároveň musí ovšem být splněn poţadavek proporcionality102.

100

zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, účinný od 1. 1. 1992 viz poznámka pod čarou č. 71 102 To znamená, ţe příslušnou míru ochrany veřejného zájmu nebo bezpečnosti nelze dosáhnout méně omezujícím způsobem. 101

41


Krátce po vydání tohoto sdělení se Komise zaměřila na prošetření národních úprav zlatých akcií v členských státech EU a podala proti některým členským státům dozorčí ţaloby na určení, ţe tyto úpravy jsou neslučitelné s právem ES. ESD vydal šest významných rozhodnutí týkajících se této problematiky: C-58/99, Komise v. Itálie, C-367/98, Komise v. Portugalsko, C-483/99, Komise v. Francie, C-503/99, Komise v. Belgie, C-98/01, Komise v. Velká Británie, a v pěti případech shledal právní úpravu neslučitelnou s právem ES. Ve výše citovaném rozsudku ESD dospěl k závěru, ţe Komisí napadený povolovací reţim pro převod podílu v některých španělských privatizovaných společnostech je neslučitelný s komunitárním právem, a to z důvodu, ţe omezení nebyla stanovena na základě veřejných, objektivních a stálých kritérií a ţe taková opatření nelze odůvodnit naléhavým veřejným zájmem, a z dále důvodu porušení poţadavku proporcionality. Dále ESD dovodil, ţe důvody čistě ekonomické nebo administrativní povahy nemohou v ţádném případě představovat veřejný zájem tak, aby byla opodstatněna omezení svobod zaručených Smlouvou. Odůvodnění rozsudku ESD obsahuje následující tvrzení: I když je pravda, že členské státy mohou prostřednictvím výjimek umožněných na základě ustanovení SES omezit volný pohyb kapitálu a svobodu usazování za určitých okolností, které veřejné úřady spojují s důvody veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a veřejného zdraví, tato omezení musejí být vykládána restriktivně a jejich rozsah nemohou členské státy samy neomezeně určovat. Navíc tato omezení musejí vyhovět podmínkám testu proporcionality, musejí splňovat podmínku právní jistoty a nesmějí být implementována za čistě ekonomickým cílem (viz C-19/92 Kraus, 1993 ECR, I-1663 a C-55/94 Gebhard, 1995 ECR I-4165). ESD v citovaném rozhodnutí v zásadě připustil, ţe členské státy si mohou ponechat určitý vliv v privatizovaných společnostech, a to zejména v případě, ţe tyto společnosti podnikají v oblasti poskytování sluţeb ve veřejném zájmu nebo v oblastech strategického významu, nicméně stanovil, ţe omezující podmínky, jejichţ prostřednictvím se takový vliv prosazuje, musejí splňovat tato základní kritéria – musejí být uplatňovány nediskriminačně, bez ohledu na státní příslušnost a musejí být odůvodněny veřejným zájmem a nikoli pouze ekonomickými důvody. Stejně jako v analogických rozsudcích ESD uvedl, ţe systém předchozího administrativního souhlasu pro operace v takových privatizovaných podnicích musí také splňovat poţadavek proporcionality, který spočívá v tom, ţe tento systém je zaloţený na objektivních a nediskriminačních kritériích,

42


která jsou dotčeným podnikům předem známa, a osoby dotčené takovým omezením mají moţnost se domáhat nápravy soudní cestou. O tom, ţe tento závěr není přijímán jednoznačně, svědčí nejen diskuse okolo tohoto rozsudku, ale i rozhodnutí ESD vynesená jiţ dříve v podobných případech. ESD je v této souvislosti někdy obviňován z aktivistického přístupu, který nebere v úvahu specifika transformujících se ekonomik a procesu privatizace. O tom svědčí i odlišné stanovisko generálního advokáta RuizJarabo Colomera.103 c. Přehled judikatury v oblasti zlatých akcií C-222/97 Trummer a Mayer, ESD 1999, I-1661 C-367/98 Komise v. Portugalsko, ESD 2002, I-4731 C-54/99 Scientologie, ESD 2000, I-1335 C-58/99 Komise v. Itálie, ESD 2001, II-2521 C-205/99 Analir a spol., ESD 2001, I-1271 C-483/99 Komise v. Francie, ESD 2002, I-4781 C-503/99 Komise v. Belgie, ESD 2002, I-4809 C-515/99, C-519/99 aţ C-524/99 a C-526/99 aţ C-540/99, Reisch a spol., ESD 2002, I-2157 C-463/00 Komise v. Španělsko, ESD 2003, I-4581 C-98/01 Komise v. Velká Británie, ESD 2003, I-10349 C-98/01 Komise v. Spojené království, ESD 2003, I-4641 C-174/01 Komise v. Lucembursko, ESD 2002, I-11171 C-174/04 Komise v. Itálie C-282/04 Komise v. Nizozemí C-283/04 Komise v. Nizozemí C-112/05 Komise v. Německo C-171/08104 Komise v. Portugalsko, SD 2010 C-543/08 Komise v. Portugalsko C-212/09 Komise v. Portugalsko C-212/09105 Evropská komise v. Portugalsko, rozsudek SD ze dne 10. listopadu 2011

103

odlišné stanovisko Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. července 2010. Evropská komise v. Portugalsko. C-171/08. viz také EUR-Lex. Přístup k právu Evropské unie [online databáze]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: . 104

43


Komise v. Finsko (C-342/10) V ţalobě podané dne 7. července 2010 Evropskou komisí se Komise se domnívá, ţe Finská republika tím, ţe vydala a zachovala právní úpravu, podle níţ jsou dividendy vyplacené zahraničním penzijním fondům diskriminujícím způsobem zdaněny, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 63 SFEU a článku 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Komise v. Belgie (C-383/10) Důvodem ţaloby podané Evropskou komisí dne 30. července 2010 je, ţe Belgické království tím, ţe přijalo a ponechalo v platnosti reţim diskriminačního zdanění úroků placených bankami-nerezidenty přiznáním daňového osvobození, které se vztahuje pouze na úroky placené belgickými bankami, nesplnilo povinnosti, které pro ně vyplývají z ustanovení článků 56 a 63 Smlouvy o fungování Evropské unie (bývalé články 49 a 56 Smlouvy o ES) a z článků 36 a 40 Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Safilo (C-529/10) Tuto věc řeší SD EU na základě ţádosti o rozhodnutí o předběţné otázce podaná italským Corte suprema di cassazione dne 16. listopadu 2010 – Ministero dell'Economia e delle Finanze, Agenzia delle Entrate v. Safilo Spa. Předběţná otázka zní: „Představuje zásada boje proti zneuţívání práva v daňové oblasti tak, jak je definována v rozsudcích C-255/02 Halifax a C-425/06 Part Service, základní zásadu práva Společenství pouze pokud jde o daně harmonizované a upravené předpisy sekundárního práva Společenství, anebo se vztahuje, ve smyslu předpokladu porušení základních svobod, na oblast daní neharmonizovaných, jakými jsou daně přímé, jsou-li předmětem zdanění hospodářské činnosti nadnárodního charakteru, jako je nabytí uţívacích práv ze strany společnosti k akciím jiné společnosti sídlící v jiném členském státě nebo ve třetí zemi? Bez ohledu na odpověď na předchozí otázku, existuje na úrovni Společenství zájem, aby 105

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. listopadu 2011. Evropská komise v. Portugalsko. C-212/09. viz

také EUR-Lex. Přístup k právu Evropské unie [online databáze]. [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: .

44


členské státy stanovily přiměřené nástroje k potírání daňových úniků v oblasti neharmonizovaných daní? Brání tomuto zájmu nepouţití – v kontextu opatření týkajících se odpuštění daní - zásady zákazu zneuţití práva uznané rovněţ za pravidlo vnitrostátního práva a jsou v takovém případě porušeny zásady vyplývající z čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii? Lze ze zásad, jimiţ se řídí jednotný trh, mimo případy výjimečných opatření úplného vzdání se daňové pohledávky, odvodit zákaz stanovení mimořádného opatření pro ukončení daňových sporů, jehoţ pouţití je časově omezeno a je podmíněno zaplacením jedné části dluţné daně, jeţ je výrazně niţší neţ je daň samotná? Brání zásada zákazu diskriminace a právní úprava v oblasti státních podpor reţimu ukončení daňových sporů, o kterém se jedná v této věci? Brání zásada účinného uplatňování práva Společenství mimořádné časově omezené procesní právní úpravě, která odstraňuje přezkum legality (zejména přezkum správného výkladu a uplatňování práva Společenství) soudem rozhodujícím v posledním stupni, jenţ má povinnost předloţit Soudnímu dvoru Evropské unie ţádost o rozhodnutí o předběţných otázkách týkajících se platnosti a výkladu?“ Komise v. Německo (C-600-10) Ţaloba byla podána dne 16. prosince 2010. Komise se domnívá, ţe Spolková republika Německo zachováním právních předpisů, podle nichţ dividendám, které jsou vypláceny penzijním fondům podléhajícím omezeně daňové povinnosti, a také úroky, které jsou vypláceny takovým penzijním fondům a důchodovým pokladnám podléhajícím omezeně daňové povinnosti, přiznává daňově nevýhodnější zacházení neţ dividendám, resp. úrokům, které jsou vypláceny důchodovým pokladnám podléhajícím neomezeně daňové povinnosti resp. fondům podléhajícím neomezeně daňové povinnosti, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 63 SFEU a článku 40 Dohody o EHP.

VII.

Seznam řízení u ESD/SDEU týkajících se volného pohybu kapitálu

45


9. ZÁVĚR Cílem této práce zejména bylo seznámit se s problematikou volného pohybu kapitálu, popsat jeho vývoj a vymezit tuto oblast i ve vztahu k České republice. Volný pohyb kapitálu, jakoţto jedna ze svobod Evropské unie, představuje nástroj evropské integrace. Na počátku evropského sjednocování stála idea zajištění trvalého míru v Evropě. Měla být naplněna srůstáním národních hospodářství všech členských států. Jednotným evropským aktem přijatým v r. 1986 byla vytvořena koncepce vnitřního trhu. Šest let poté byla Maastrichtskou smlouvou zaloţena konstrukce tří pilířů Evropské unie, rozvinuta koncepce unijního občanství, důleţitá pro budování identity. Dále se rozvinula hospodářská a měnová unie jako rámec hospodářsky orientovaného integračního uskupení, které se dále vydalo cestou politického sjednocování. Volný pohyb kapitálu jako stále aktuální téma je svobodou specifickou a zároveň velmi komplikovanou. Právní rámec je dán primárním právem Evropské unie a na základě vstupu České republiky do Evropské unie je toto právo implementováno do našeho právního řádu. Odstraňování překáţek volného pohybu kapitálu je předpokladem bezbariérového pohybu zboţí a sluţeb mezi členskými státy Evropské unie. Z uvedeného vyplývá provázanost a závislost této svobody s ostatními svobodami vnitřního trhu.

46


10. RESUMÉ -

determined to lay the foundations of an ever closer union among the peoples of Europe, resolved to ensure the economic and social progress of their countries by common action to eliminate the barriers which divide Europe, affirming as the essential objective of their efforts the constant improvements of the living and working conditions of their peoples,

-

recognising that the removal of existing obstacles calls for concerted action in order to guarantee steady expansion, balanced trade and fair competition;

-

anxious to strengthen the unity of their economies and to ensure their harmonious development by reducing the differences existing between the various regions and the backwardness of the less-favoured regions;

-

desiring to contribute, by means of a common commercial policy, to the progressive abolition of restrictions on international trade;

-

intending to confirm the solidarity which binds Europe and the overseas countries and desiring to ensure the development of their prosperity, in accordance with the principles of the Charter of the United Nations;

-

resolved by thus pooling their resources to preserve and strengthen peace and liberty, and calling upon the other peoples of Europe who share their ideal to join in their efforts...". 1st May 2004, the date of entry of the Czech Republic to the European Union, is

an important milestone in our history. As a new member, Czech Republic had to adapt its legislation the acquis communautaire before this entry, however it has to implement tens to hundreds of secondary standards of EU law nowadays. Membership in this community is associated with many issues that bind to the political and economic sphere, but at least marginally or indirectly affect other areas as well. Today, with the effects of European law in the various forms encountered more frequently. The very creation of the European Union marks a new stage in the process of creating an ever closer union among the peoples of Europe. The European Union is creating a common 47


market and economic and monetary union, promoting development and economic growth, employment, competitiveness and improving living standards and environmental quality. To ensure these objectives are four internal market freedoms: free movement of goods, persons, services and capital, and a common EU policy in areas such as competition, a common external trade policy and agriculture. This thesis follows the development of free movement of capital, and this topic is still relevant and – we can say – relatively neglected. Along with the free movement of goods, services, persons and payments includes the free movement of capital to the fundamental freedoms of the internal market of the European Union. Introduction is devoted to the definition of free movement of capital and its relation to other freedoms of the internal market, exceptions to this freedom, modifying the transitional period in time after the accession of the Czech Republic to the European Union, the development of European legislation on free movement of capital and deals with the Union's secondary law governing this area and also at the end of the current jurisprudence of the Court of Justice of the European Union. This thesis is based mainly on primary and secondary EU law and decisions of the Court. The aim is mainly to get acquainted with the issue of free movement of capital, to describe its development and define this area in relation to the Czech Republic. In developing this thesis is the primarily used method of description, analysis method and the comparative method. The springs are placed in particular acts of primary and secondary EU law, judgments of the European Union and the Czech and foreign language books and articles dealing with the issue. The main aim of this work is familiar with the issue of free movement of capital, to describe its development and define this area in relation to the Czech Republic. Free movement of capital, one of the freedoms of the European Union, is an instrument of European integration. In the beginning there was the idea of European unification lasting peace in Europe. This idea should be filled with coalescence of national economies of all Member States. 48


Single European Act, adopted in 1986 created the concept of the internal market. Six years after the Maastricht Treaty established three pillars of the construction of the European Union developed the concept of EU citizenship, important for the construction of identity. Further develop economic and monetary union as a framework for an economically-oriented integration group, which also started its political unification. Free movement of capital is still specific and very complicated freedom. The legal framework is given by the primary law of the European Union, this right is implemented in our legal system by joining the European Union. Removing barriers to the free movement of capital is a prerequisite for barrier-free movement of goods and services between Member States of the European Union. It follows the dependence of the coherence and dependence with the other freedoms of the internal market.

49


11. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ -

KARAS, V., KRÁLIK, A. Európske právo. Bratislava : Iura Edition, 2004.

-

KŘEPELKA, F., SKŘIVÁNKOVÁ, K. Právo Evropské unie, Multimediální učební text. 2. aktualizované vydání, Brno : MIKADAPRESS, s.r.o., 2007.

-

NOVOTNÁ, M., Právní aspekty evropské integrace. In EMP – Časopis o českém a evropském právu. Praha : Nadace EMP. r. 1998, č. 7, s. 15-34.

-

ONDRŮŠEK, P. Právní pojem investice v mezinárodním hospodářském styku. In Právník č. 2/2000.

-

PETR, L. Aktuální problémy volného pohybu kapitálu mezi členskými státy. 2008, 62 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D.

-

SEKANINA, O., Salini test a posuzování existence investice v arbitráţích vedených podle rozhodčích pravidel ICSID. In Jurisprudence. r. 2008, č. 7, s. 10.

-

SYLLOVÁ, J., PÍTROVÁ, L., PALDUSOVÁ, H. a kol. Lisabonská smlouva. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck, 2010.

-

ŠTURMA, P. Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů. Praha : Linde Praha, a.s. 2008.

-

TICHÝ, L., ARNOLD, R. SVOBODA, P., ZEMÁNEK, J., KRÁL, R. Evropské právo. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006.

-

prof. URBAN, L. Volný pohyb kapitálu. Euroskop. [online databáze].

50

Volný pohyb kapitálu v Evropské unii

Recommend Documents