Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Katedra speciální pedagogiky
Volný čas a zájmové aktivity v zařízeních sociálních služeb Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Zpracovala:
Prof. PhDr. Marie Vítková, CSc.
Bc. Lenka Kopřivová Brno 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
…………………………………… 2
Chtěla bych touto cestou poděkovat Prof. PhDr. Marii Vítkové, CSc. za odborné vedení diplomové práce, za poskytování potřebných dokumentů a rad k práci.
3
OBSAH
Úvod……………………………………………………………………………………..6 1 Domov pro osoby se zdravotním postižením……………………………………....8 1.1
Historický vývoj péče o osoby s mentálním postižením…………………………..8
1.2 Charakteristika ústavní péče………………………………………………………14 1.3
Typy domovů pro osoby se zdravotním postižením……………………………...15
1.4 Náplň a režim v domově pro osoby se zdravotním postižením…………………..16 1.5
Výchova a vzdělávání osob s mentálním postižením v Domovech pro osoby se zdravotním postižením……………………………………………………………17
2 Charakteristika osob s mentálním postižením…………………………………...19 2.1 Vymezení pojmu mentální retardace……………………………………………...19 2.2 Nejčastější příčiny mentální retardace…………………………………………….20 2.3 Specifika osob s mentálním postižením…………………………………………..22 2.4 Možnosti prevence vzniku mentální retardace……………………………………24 2.5 Klasifikace mentální retardace……………………………………………………25
3 Volný čas a možnosti využití v Domově pro osoby se zdravotním postižením…28 3.1 Vymezení pojmu volný čas………………………………………………………..28 3.2 Funkce pracovních terapií, terapeutické postupy v péči o osoby s mentálním postižením………………………………………………………………………...29 3.3
Možnosti využití volného času v Domově pro osoby se zdravotním postižením...33
3.4 Společenská organizace, občanská sdružení a neziskové organizace……………..36
4 Analýza a srovnání možností využití volného času v Domovech pro osoby se zdravotním postižením………………………………………………………………..40 4.1 Cíl, techniky a metody výzkumného projektu………………………………….…40 4.2 Volnočasové aktivity a zájmová činnost v Domově pro osoby se zdravotním postižením Javorník Chvalčov…………………………………………………....41 4.3 Volný čas v Domově pro osoby se zdravotním postižením Barborka Kroměříž…..50
4
4.4 Nabídka volnočasových aktivit v Domově pro osoby se zdravotním postižením Hrádek Fryšták……………………………………………………………………55 4.5 Využití volného času v Domově pro osoby se zdravotním postižením Kvasice…58 4.6 Závěry šetření………………………………………………………………………62
Závěr……………………………………………………………………………………64 Shrnutí…………………………………………………………………………………..66 Summary………………………………………………………………………………..67 Literatura………………………………………………………………………………..68 Přílohy
5
ÚVOD
…Jiné je tvé dítě, Jiné ve svém duševním bohatství, jiné v rozvoji svých schopností, jiné ve vztazích ke světu, jiné ve svém jednání i počínání, jiné v běžných reakcích. Je jiné, ale není horší.
Heirich Behr
Snahou naší společnosti je, aby u osob s postižením docházelo ke zlepšení celkové kvality života, vyrovnání šancí a snaha přiblížit se, co nejvíce běžné populaci. Tak tomu je i při naplňování volného času těchto osob. Vzhledem k tomu, že pracuji třetím rokem v domově pro osoby se zdravotním postižením, problematika využívání volného času je mi velmi blízká a stala se proto tématem diplomové práce. V diplomové práci bych se chtěla zaměřit na způsob a možnosti využívání volného času u těchto osob, zkoumání její dostatečnosti vzhledem k osobám s mentálním postižením v Domovech pro osoby se zdravotním postižením. Cílem diplomové práce a výzkumného projektu je ukázat rozdílnost využití volného času ostatních domovů ( Zlínský kraj) na základě dlouhodobého pozorování a přirozeného experimentu. Zjistit zda jsou volnočasové aktivity pro uživatele přínosné, zda uspokojují jejich zájmy a potřeby. Diplomová práce se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole je charakterizován Domov pro osoby se zdravotním postižením. Je zde nastíněn historický vývoj péče o osoby s mentálním postižením, náplň a režim v těchto zařízeních a také možnosti výchovy a vzdělávání osob s mentálním postižením. Druhá kapitole je zaměřena na osoby s mentálním postižením, příčiny mentálního postižení, specifika osob s mentálním postižením a možnosti prevence vzniku tohoto postižení. Třetí kapitola je věnována pojmu volný čas, možnostem využití volného času v Domovech pro osoby se zdravotním postižením. Výzkumný projekt diplomové práce je zpracován v kapitole
6
čtvrté, kde zkoumám vliv volnočasových aktivit na osoby s mentálním postižením v jednotlivých Domovech pro osoby se zdravotním postižením. Ke zpracování diplomové práce a výzkumného projektu byly použity tyto metody a techniky: analýza odborné literatury, obsahová analýza dokumentace o klientech, přímé pozorování a polostrukturovaný rozhovor.
7
1
Domov pro osoby se zdravotním postižením
Historický vývoj péče o osoby s mentálním postižením Již od počátku vývoje lidstva existovali jedinci, kteří trpěli některými nedostatky, vadami či poruchami. Názory na jejich životaschopnost se měnily a vyvíjely v návaznosti na historické období. V jednotlivých etapách společenského vývoje se tato péče odehrávala v úzkém sepětí s politickou a ekonomickou situací a kulturní úrovní té doby. Péče v období pravěku spočívala v nošení magických ochranných symbolů, tj.talismanů a amuletů. Probíhal také magický obřad, který spočíval v rituálním zaříkávání a vyhánění zlých démonů z těla nemocného. Exorcismus (vyhánění ducha) byl chápán jako způsob léčby. Nálezy trepanovaných neolitických lebek by mohly ukazovat na primitivní léčebné zásahy, jejichž účelem bylo donutit démona, aby opustil tělo posedlého. Tyto trepanace byly prováděny u duševně nemocných. V období prvních civilizací se stal chrám první internační institucí léčebnou i trestní (Pipeková J. 1998, s. 170). Nejcennějším zdrojem staroegyptského lékařství byly texty z tzv. staroegyptských papyrů. Za autora bývá považován Imhotep, kterého později Egypťané povýšili na boha lékařství. Papyrus Ebersův nám podává první zmínky o duševních chorobách ve Starém Egyptě. Jsou zde obsaženy texty modliteb k zaříkávání zlých duchů, které způsobují posedlost, a tím pak duševní chorobu. V papyru Ebersově se setkáváme se zaříkáváním a symbolickým vyháněním duchů z těla nemocného. Již staří Egypťané poukazovali na problematiku duševních chorob a zdravotnickou péči o tyto nemocné. Etiologicky byly duševní choroby vysvětlovány posedlostí zlými duchy. Duševně nemocní byli léčeni v chrámech, v nichž léčba spočívala v tělesných cvičeních, v procházkách, v tanci, zábavě, hudbě, prohlídkou chrámových maleb. Jestliže došlo k uzdravení, byl léčebný výsledek připisován zásahu bohů a uzdravení znamenalo dar a projev božské přízně. Zmínky péče zaznamenané v Řecku jsou spojeny se zakládáním léčebných ústavů, označených jako asklepia. Podle nejstarších mytologických pramenů byl uctíván bůh lékařství Asklepiós, který dovedl vyléčit všechny nemoci a dokázal také křísit mrtvé. Byly zřizovány útulky pro nemocné nazývané asklepeióny. Léčilo se během chrámového spánku, tj. zjevení boha ve snu. Bůh nemocného buď uzdravil, nebo mu dal rady, aby se uzdravil. Pokud nemocný na chrámovou léčbu nereagoval, mnohdy byl z chrámu vykázán jako proklety a nevhodný pro chrámovou
8
léčbu. Bůh tímto projevil svoji nelibost vůči němu. Středověk
zaujal
k duševně
postiženým jedincům ambivalentní postoj. Na jedné straně byli „blázni a šílenci“ považováni za šťastlivě vyvolené, na něž shlédl bůh, na straně druhé byli považováni za „zplozence ďáblovy“. Při vysvětlování příčin psychických nemocí se v tomto období prvně setkáváme u Arabů. Arabové neuznávali vlivy démonů při jejich vzniku, ale snažili se jejich příčiny objasnit přirozenou cestou. Nicméně již od raného středověku vznikají klášterní hospitály jakožto útulky pro staré, nemohoucí i duševně nemocné osoby (r. 520 v Lyonu, o něco později v Kolíně nad Rýnem, v Paříži, v Římě i jinde), kde o postižené pečoval mnich s jistou medicínskou průpravou, v Byzancii (Cařihrad, Jeruzalém) vznikají podobná zařízení světské povahy dokonce již o století dříve. Ve středověku také zaznamenáváme vznik prvních azylových zařízení pro kretény (při špitálech v Churu a Sitten ve Švýcarsku a v Admonském klášteře ve Štýrsku – r. 1074). (Milan Valenta, Oldřich Müller 2003, s. 21). Období raného středověku bylo pro zdravotnickou péči důležité tím, že se v něm počínají realizovat první pokusy o azylovou a nemocniční péči o duševně choré z hlediska charitativních a jako projev nutnosti chránit zdravé občany před duševně chorými. Koncem raného středověku mizí v Evropě vědecký výklad a přírodovědecké nazírání na choroby duševní. Etiologie psychóz počala být vykládána nábožensky a démonologicky. To zabrzdilo vývoj psychiatrie na několik století. Období renesance přineslo kromě umělecké fascinace tématem lodi bláznů také blázny všeobecně. Svrchovaně svobodného projevu se šílenství dostalo v díle velkého humanisty Erasma Rotterdamského, v jeho Chvále bláznovství: „Nikdo nemůže čekat, že se bláznivost bude chovat jako všichni ostatní, nikdo ji nemůže definičně vymezit, protože je neohraničitelná. Bláznivost a šílenství nemůžeme stísnit do hranic přesnějších pojmů, i když v jejím uctívání je svět tak jednotný.“ (Černoušek 1994, s. 41). Nebýt bláznovství, lidé by trpěli tragikou pozemské existence jen pouhým pomyšlením na její konečnost. A tak být bláznem znamená být Člověkem, bláznivost je v harmonickém souzvuku s lidskou povahou, přibližuje se její podstatě. S chválou bláznovství může soupeřit snad jen “loď bláznů“. Lodi bláznů se říkalo opilý koráb. Taková plavidla se údajně pohybovala po velkých říčních cestách Vlámska a celého Porýní. Bývala známá pod názvem Narrenschiff. V evropských městech se v té době stavěly „věže bláznů“, Narrentürme, v nichž, jak některé kroniky uvádějí (např. 9
kronika Norimberská), bývali šílení a pomatení blázni ukazováni normálním smrtelníkům za mírný poplatek jako podivná monstra, jako jakési divné lidské zoo. M. Foucault ve své práci o šílenství v klasickém věku dochází k závěru, že ve všech imaginárních lodí právě tyto “lodě bláznů“ skutečně existovaly. Na jejich palubách putovali pomatení a šílení lidé od města k městu. Foucault se opírá nejen o literární památky, ale také o svědectví různých kronik. Norimberská kronika dokládá, že blázni a šílenci byli zpravidla vyobcováni na lodi bláznů za městské hradby. Vykázat duševně nemocného na odplouvající loď, z níž není úniku, zabezpečovalo, že se šílenec do města nevrátí, že odcestuje někam daleko, kde se stane vězněm cesty. Renesance je ovšem spojena se jménem jednoho z největších humanistů J. A. Komenského (1592 – 1670), který ve svých spisech hájil nutnost vzdělávat všechny děti bez ohledu na typ a stupeň jejich postižení. Do páté skupiny zařadil "učitel národu" žáky s hlubším stupněm mentální retardace spíše torpidního typu, u nichž je vzdělávání velmi obtížné, a to zvláště v případě, kdy se postižení kombinuje s poruchou chování. V období novověku byli duševně choří léčení v hospitalech byli alespoň chráněni před pokořováním a pronásledováním a začínalo se na ně pohlížet jako na nemocné, nikoli jako na posedlé. Ještě po celé XVII. a XVIII. století se duševní choroby obecně léčily podle zásady „Fame, plagiis, vinculis coercendus est insanus“ – volně česky přeloženo: Duševně nemocný musí být zkrocen hladem, bitím a okovy! V léčebné a zdravotnické péči o duševně choré lze v tomto období zaznamenat pozvolna se zesilující pokrokový směr, který požadoval z důvodů lidskosti umísťování duševně chorých ve zvláštních útulcích a místnostech při nemocnicích. Na rozhraní XVII. a XVIII. století byly ve velkých městech budovány již samostatné budovy pro duševně choré, oddělené od nemocnic. (Vencovský 1983, s. 90). Radikální změna v nazírání na zdravotnickou péči o duševně choré je nerozlučně spjata se jménem Philippa Pinela (1745 – 1826). Do své funkce nastoupil 11. září 1793 a téhož dne osvobodil prvních 12 duševně chorých umístěných v podzemních kobkách věznice v Bicetre, kde jim sňal okovy a vyvedl je na vzduch a slunce. Po dvouleté úmorné organizačně léčebné práci v Bicetre přenesl 13. května 1795 Pinel svou záslužnou činnost do psychiatrické věznice v Salpetriere, kde byly umístěny duševně choré ženy. I zde zavedl lidsky důstojný ošetřovatelský režim. Pinel systematicky rozpracoval nový způsob léčby duševně chorých, a to léčbu prací. Především polními pracemi. 10
Pinel kladl důraz na přesnou chorobopisnou dokumentaci a na sledování průběhu celého duševního onemocnění od jeho počátku až k zakončení. Prokázal, že duševní choroby jsou léčitelné aj. Stal se vzorem pro další pokračovatele XIX. století. Péče o duševně nemocné se v Rakousku – Uhersku vyvíjela stejně pomalu jako v ostatních zemích. Všeobecný (tereziánský) školní řád z roku 1774, jakožto první zákonné ustanovení na území naší země, které řešilo školní docházku dětí, byl dílem pruského reformátora Johanna Ignáce Felbigera. Ten zastával názor, že nenadaní žáci by měli být přítomni ve výuce a učitel by je pro jejich malé nadání neměl trestat. (Valenta, M., Müller, O. 2003, s. 29). V roce 1883 byl novelizován školní zákon z roku 1869, který umožňoval osvobodit od školní docházky duševně a tělesně postižené děti. Ještě za sto let – ve školském zákoně č. 29/1984 Sb. se setkáváme s obsahově podobnou dikcí: „Dítě, které pro svůj duševní stav není schopné vzdělávání bude osvobozeno od povinné školní docházky.“ Jak by hodnotil úroveň speciálně pedagogického myšlení tohoto zákona Jan Amos Komenský? Určitě záporně, jelikož byl toho názoru, že se dají vzdělávat všechny děti, bez ohledu na možné postižení, stupeň postižení. Zákonný podklad pro vzdělávání mentálně postižených vytvořil teprve Řád školní a vyučovací z 29. 9. 1905, když ve 3. odst., paragrafu 6 stanovil: „Mimo to mohou pro vyučování dětí neplnomyslných nebo méně nadaných dítek, kde toho poměry vyžadují, s povolením zemského úřadu školního zřízeny býti zvláštní pomocné nebo podpůrné třídy“. Pro svou relativní pokrokovost si zaslouží pozornosti výnos c. k. ministerstva kultury a vyučování z r. 1907, který formuloval podrobnější pokyny pro vyučování mentálně postižených, kteří jsou schopni vyučování. Po vzniku Československé republiky znamenal velký pokrok v právní úpravě pomocného školství zákon č. 86 o pomocných školách ze dne 24. 5. 1929. Tímto výnosem dostalo školství pro mentálně postižené zákonný podklad. Vlastní počátky péče o mentálně postižené u nás začínají rokem 1871, kdy byl v Praze zřízen první ústav „pro idioty“. Ústav byl založen Spolkem paní sv. Anny z popudu jednatelky spolku Františky Svatavy Amerlingové a jejího manžela Karla Slavoje Amerlinga, který se stal i prvním ředitelem ústavu. Nyní bych Vám chtěla přiblížit postavu K. S. Amerlinga.
11
Karel Slavoj Amerling (1807 – 1884). Založil a byl ředitelem prvního ústavu pro abnormální děti na Hradčanech, nazvaného v roce 1871 „Ernestinum“, kde vychovával a vyučoval postižené, zkoumal jejich dědičné zatížení i prostředí, z něhož pocházeli. Posuzoval jejich tělesné zvláštnosti, jako je chrup, nehty, vlasy. Hlavně je učil řemeslným pracím a dalším manuálním činnostem. Na základě svého pozorování shromáždil bohatý materiál, na který navázal později Karel Herfort. Své názory publikoval ve studii Ústav pro idioty spolku sv. Anny. Měl o mentálně narušené mimořádný zájem a poskytoval jim společně se svou manželkou velké množství času. Svatava Amerlingová se zabývala zejména administrativní činností, po úmrtí svého chotě se však ujala s úspěchem i pedagogického vedení ústavu. Řídila instituci po dobu tří let a pak ji předala dalším odborníkům. (Monatová, L. 1998, s. 48). Na Amerlingovu činnost navázal Karel Herfort (1871 – 1940), který byl rovněž lékařem. V roce 1902 se stal ředitelem Ernestinu, kde uskutečnil na dětech celou řadu praktických výzkumů. Analyzoval pojem „slabomyslnost“, její stupně, typy a příčiny, poukazoval na vztah mezi inteligencí a tělesnými znaky, zdůrazňoval degenerační vlivy a význam rodokmenů. Jeho dílem byl spis – Rodokmeny slabomyslných. Při výuce rozumově postižených žáků kladl důraz na ruční práce a na nápravnou tělesnou výchovu. Dalším významným datem v dějinách péče o mentálně postižené u nás je rok 1896. Na podnět prof. Jana Šauera z Augenburku rozhodla pražská městská rada o zřízení pomocné třídy na obecné škole u sv. Jakuba v Praze. Postupně byly zřizovány další pomocné třídy, takže r. 1910 měla Praha na 6 obecných školách 9 pomocných tříd pro 200 dětí. Druhý český ústav pro děti slabomyslné lehčího stupně byl založen „Českou zemskou komisí pro ochranu dítek“ r. 1910 v Hradci Králové. Ústav byl zřízen pro 40 chovanců a přijímá lehce abnormální hochy, tj. takové, kteří následkem svého mravního defektu i slabosti intelektuální nejsou přijati ani do výchovy rodinné, ani do ústavů pro idioty, ani do ústavů polepšovacích. Z ostatních měst českých zřídilo město Kladno r. 1908 první pomocnou třídu a v r. 1909 druhou pomocnou třídu. (Fediuk 1911, s. 26). V letech 1909-1913 byly uspořádány tři české sjezdy Františka Čády (18651918), které byly zaměřeny na péči o slabomyslné a školství pomocné. První sjezd se konal roku 1909 v Praze, druhý v roce 1911 v Brně a poslední sjezd v roce 1913 ve Slezské Ostravě. Byla zde zdůrazněna nutnost vzájemné spolupráce pedagoga, lékaře a právníka při řešení výše uvedené problematiky. Sjezdy měly také velký význam 12
propagační a přispěly k seznámení veřejnosti nejen s výsledky, ale také s důležitostí speciálního vzdělávání mentálně postižených. Významným průkopníkem pomocného školství byl všestranně zaměřený pedagog Josef Zeman (1867-1961), který plných 60 let aktivně ovlivňoval vývoj speciální pedagogiky u nás. Stal se vlastně zakladatelem speciálního školství v nově vzniklé republice, (po 1. světové válce u nás). Období 2. světové války znamená útlum a stagnaci ve výchově a vzdělávání obecně. Péče o postižené osoby se navíc neshodovala s fašistickou ideologií. Léta 1939 – 1945 znamenají dobu omezování a úpadku všech typů škol. (Franiok, P., Kysučan, J. 2002, s. 53). Z osobnosti určující vývoj oboru po druhé světové válce je nutno jmenovat profesora speciální pedagogiky – Miloše Sováka (1905-1989), který se zasloužil o vydání Nárysu speciální pedagogiky, kde označil speciální školství tehdy jako „školství pro mládež vyžadující zvláštní péči“. Demokratické změny ve společnosti po „velkém třesku“ v listopadu 1989 se samozřejmě promítly i do směřování českého speciálního školství i psychopedie jakožto oboru. V současné době je trendem integrace osob s mentálním postižením do škol běžného typu. Integrace úzce souvisí s cílem speciální pedagogiky. Jde o všestranný rozvoj jedince s postižením ve smyslu inkluze, integrovat postiženého jedince do širokého spektra společnosti s co největším sociálním efektem. Novodobé tendence konce 20. století se odrazily i v terminologii „osoby s postižením“. Tímto pojmenováním zdůrazňujeme, že mentálně postižení jsou především bytosti, osobnosti a teprve na druhém místě postižení. Zvláštní školy byly přejmenovány na Základní školy – praktické a pomocné školy na Základní školy – speciální. Současná anglosaská terminologie, aby zdůraznila nezbytnost výchovy a vzdělávání pro všechny mentálně retardované je označuje jako jedince se speciálními potřebami ve výchově a vzdělávání. (Franiok 2003, s. 22).
13
1.2 Charakteristika ústavní péče Objekty ústavů sociální péče byly budovány v opuštěných zámeckých objektech a budovách mimo veřejnost. Ústavní péče pro osoby s mentálním postižením měla v průběhu vývoje společnosti nejrůznější podoby. Vývoj byl ovlivněn zejména náboženstvím, politickou a ekonomickou vyspělostí dané společnosti. Většinou šlo o zařízení, kde byli klienti rozděleni z hlediska věku a pohlaví. O klienty se starali řadové a zdravotní sestry, lékaři a instruktoři pracovní činnosti. Péče v zařízeních byla spíše zdravotní a sociální. Do ústavů sociální péče byly umísťovány osoby s mentální retardací, často i jedinci s lehkým mentálním postižením. Ústavy byly vždy plně obsazeny, často i přeplněny. Klienti byli zbavováni způsobilosti k právním úkonům a osvobozováni od povinné školní docházky. Ústavy sociální péče pro mentálně postižené ovšem nejsou typickou vzdělávací institucí, které by měly zajistit alespoň prvky elementárního vzdělání. Jde o vzdělávání většinou v rámci ústavu sociální péče. Tímto způsobem byli postižení postupně vyčleňováni z běžného života, i když cíle a úkoly ústavů sociální péče měly přispívat k jejich výchově a rozvoji. Situace se mění po roce 1989, kdy dochází ke změnám ve společnosti. Cílem je transformovat velké ústavy sociální péče, zlepšit jejich materiální vybavení, zaměřit se na komplexní péči o klienty, tzn.nejenom uspokojovat jejich potřeby, ale i rozvíjet zájmy, posilovat dovednosti a vést k soběstačnosti. (Pipeková, J. 2006, s. 127). V současné době existuje široká nabídka ústavů sociální péče. Ústavní péče je jednou ze základních forem sociálních služeb. Posláním ústavu sociální péče pro osoby s mentální retardací je pomoc rodinám s výchovou a péčí o děti, mládež, dospělé s mentální retardací. Někteří klienti zde nacházejí náhradní domov. Cílem je, aby každá osoba s mentálním postižením mohla vyrůstat v rodinném prostředí. Během posledních let došlo k rozvoji ústavní péče jak po stránce kvantitativní (členění ústavů), tak po stránce kvalitativní (oblast péče, bydlení, materiálního a technického vybavení). V souvislosti s rozvojem ústavní péče se hovoří o integraci, normalizaci a humanizaci. Každý člověk má právo na kvalitní, smysluplný rozvoj, poskytnout jim rovné šance v žití. V dnešní době jsou vypracovány Standardy kvality sociálních služeb, které se zaměřují na zlepšení kvality komplexní péče o klienty z hlediska jejich individuálních schopností, dovedností, potřeb a zájmů. Jde vidět, že ústavní péče prochází vývojem společnosti. Dochází ke zlepšení těchto služeb, snad i to, že byl zrušen
14
název ústav sociální péče a nahrazen novými názvy (Domovy pro osoby se zdravotním postižením). Klienti se stávají uživateli těchto sociálních služeb. V dalších kapitolách budu užívat pojmy Domovy pro osoby se zdravotním postižením a uživatelé jako klienti.
1.3 Typy domovů pro osoby se zdravotním postižením Domovy pro osoby se zdravotním postižením v současné době zajišťují tři formy provozů: denní, týdenní a celoroční pobyt. Denní domovy (tzv.stacionáře) pečují o děti, mládež i dospělé v době, kdy se musí jejich blízcí věnovat jiným povinnostem a plní tak zároveň důležitou respitní (odlehčovací) funkci. Uživatelům poskytují výchovně vzdělávací činnost nabízející elementární výuku trivia, možnost seberealizace při práci se dřevem, keramikou, textilem, při vaření a stolování a zájmovou činnost. Domovy pro osoby se zdravotním postižením s týdenním pobytem zajišťují péči od pondělí do pátku, přičemž uživatelé tráví víkendy v rodině. Uživatelům jsou nabízeny pracovní terapie (šicí dílna, keramická dílna, arteterapie, tkací dílna), které mohou navštěvovat. Výhodou tohoto typu zařízení je, že uživatel je neustále v kontaktu s rodinou a rodinným prostředím. Poněkud jiná situace v Domovech pro osoby se zdravotním postižením s celoročním pobytem. Zde musíme počítat s maximálně možným výpadkem rodiny. Tento výpadek totiž může zapříčinit zásadní emocionální poškození a následné zhoršení vnímání vlastní identity uživatelů. (Valenta, M., Müller, O. 2003, s. 260). Domovy pro osoby se zdravotním postižením jsou určeny pro děti a mládež od 3 do 26 let, někdy i déle. Přijímají se i občané, kteří jsou postiženi tělesnou nebo smyslovou vadou. Domovy pro osoby se zdravotním postižením pro dospělé občany s mentálním postižením jsou určeny pro občany ve věku od 26 let.
Z hlediska pohlaví můžeme Domovy pro osoby se zdravotním postižením klasifikovat na: DOZP pro dívky a ženy DOZP pro chlapce a muže DOZP smíšené (koedukované)
15
V současné době jsou zřizovány domovy smíšené, které směřují k nastolení přirozeného prostředí přibližující se k běžné populaci.
Podle zřizovatele lze rozlišit Domovy pro osoby se zdravotním postižením na: Státní (ministerstvo, kraj, obec) Nestátní (občanská sdružení, charity) V současné době je snahou zřizovat domovy tzv. rodinného typu. Domov se tímto přibližuje k životu víceúčelné rodiny. k životu víceúčelné rodiny. Domovy procházejí celou řadou změn, týkající se organizace práce, poskytování komplexní péče uživatelům. Uživatelům je nabízena možnost celoživotního vzdělávání, pracovního uplatnění a zapojení do běžného života.(Pipeková, J. 2006, s. 134).
1.4
Náplň a režim v domově pro osoby se zdravotním
postižením Cílem a posláním každého Domova pro osoby se zdravotním postižením je poskytování komplexních služeb. Řadíme sem bydlení, zaopatření, zdravotní péči, rehabilitaci, kulturní a výchovnou péči (Zákon č.108/2006 Sb., o sociálním zabezpečení). Domovy jsou zřizovány na základě zřizovací listiny a řídí se Organizačním řádem, který vydává zřizovatel. Chod organizace se řídí provozním řádem, který zahrnuje jednotlivá provozní pracoviště, pracovní postupy, organizační a technologické zabezpečení pracovišť, odpovědnost pracovníků a bezpečnost práce pro případ havárie. Uživatelé a personál se řídí Domovním řádem, Domácím řádem. Jsou zde stanoveny podmínky vztahu uživatele s domovem (návštěvy, povinnosti obyvatel, pobyt obyvatel mimo zařízení…). Harmonogram dne předepisuje časový rozpis a náplň dne. Individuální plány (výchovné) vychází z diagnostiky uživatele, jsou se staveny pro přímou práci s uživatelem. V oblasti sociálních služeb dochází v posledních letech k výrazným změnám, zejména v přístupu k uživatelům sociálních služeb a v používaných metodách sociální práce. Z dřívějších budov (zámků) se stávají satelitní městečka, která se snaží podobat, co nejvíce běžnému tytu zařízení. Ke zlepšení kvality přispívají Standardy kvality sociálních služeb.
16
Standardy jsou rozděleny do tří základních částí: Procedurální – stanovují, jak mají služby vypadat Personální – věnují se personálnímu zajištění služeb Provozní – definují podmínky pro poskytování služeb Standardy popisují, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Jejich smyslem je umožnit průkazným způsobem posoudit kvalitu poskytované služby. Kvalita je popsána prostřednictvím souboru kritérií, která se snaží naplnit zájmy a potřeby obou uvedených zájmových skupin – uživatelů i zadavatelů. Organizace musí vnímat uživatele jako zákazníky a přitom respektovat jejich práva, individualitu, osobní názor, soukromí, svobodné rozhodnutí či volbu. Cílem sociálním služeb je umožnit lidem v nepříznivé sociální situaci využívat místní instituce, které poskytují služby veřejnosti i přirozené vztahové sítě, zůstat součástí přirozeného místního společenství, žít běžným způsobem. (Standardy kvality sociálních služeb). Cílem speciálních služeb v těchto zařízeních je pomoci uživatelům při výběru pracovního uplatnění, bydlení, umožnit žít v partnerském vztahu a možnost volby, v jakém prostředí a jaké služby vzhledem ke stupni postižení budou využívány.
1.5
Výchova a vzdělávání osob s mentálním postižením v Domově pro osoby se zdravotním postižením Jako součást péče a podpory, která je směrována k mentálně postiženým osobám se
v naší republice rozvíjí integrace výchovy a vzdělávání těchto jedinců. Tato se rozvíjí ve školách a také v dalších zařízeních. Míra pedagogické integrovatelnosti a integrovanosti je u jednotlivých skupin zdravotně postižených a stupňů postižení v naší zemi různá. Jedním z prvořadých úkolů demokratické společnosti je umožnit osobám s mentálním postižením výchovu a vzdělávání odpovídající jejich schopnostem, neboť na ně mají takové právo jako zdravá, běžná populace, společnost lidí intaktních. Rovněž vzdělávací cíle musí být přizpůsobeny možnostem a potřebám osobám s mentálním postižením. Jedním z článků výchovně vzdělávacího systému jsou vedle školských zařízení také domovy pro osoby se zdravotním postižením, kde rovněž probíhají základy výchovy a vzdělávání dětí, mládeže, ale i dospělých. Především vedle speciálně pedagogických center 17
jsou to právě Domovy pro osoby se zdravotním postižením, které poskytují svým osobám s mentálním postižením možnost systematické výchovy a alespoň v některých z nich také vzdělávání. Aktuálním úkolem naší doby je umožnit výchovu a vzdělávání i těm dětem, které byly donedávna osvobozovány od školní docházky a považovány za nevzdělavatelné. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že i děti s velmi závažnými formami postižení jsou schopny určitého rozvoje osobnosti. Výchova a vzdělávání těchto dětí vyžaduje nejen značné pedagogické schopnosti a zaujetí speciálních pedagogů, jejich zkušenosti a zájem o vzdělávání těžce postižených dětí, upravené školní prostředí, speciální učební pomůcky, ale především i značné finanční náklady, spojené s dopravou těchto dětí do školy, se zajištěním pohybu po škole i navýšené náklady spojené s potřebou většího počtu učitelů, vychovatelů a dalšího pomocného personálu, bez nichž si vzdělávání dětí nelze představit. Nicméně každý jedinec s mentálním postižením má právo na výchovu a vzdělávání. Má právo na plný rozvoj své osobnosti. Žáci se středně těžkou mentální retardací ve velké míře navštěvují Základní školu speciální (pomocnou školu). Z toho vyplývají její hlavní výchovně vzdělávací cíle, jimiž jsou: dosahování elementárního vzdělání v triviu a v poznatcích o přírodě a společnosti, dále osvojení se základních pracovních a motorických dovedností, návyků hygieny a sebeobsluhy. Samotná výchova obsahově odpovídá výchovným složkám, které se víceméně překrývají s velmi jednoduchým vzdělávacím obsahem (smyslová výchova, rozumová výchova, pracovní výchova, hudební výchova a tělesná výchova).
Vzdělávání v Domovech
probíhá formou detašovaných pracovišť (odloučených
pracovišť), jde většinou o pomocné a rehabilitační třídy, kde žáci s mentálním postižením dosahují dostupné vzdělání, popř. si doplňují vzdělávání (Kurz k doplnění vzdělání).
Shrnutí: V jednotlivých etapách historického vývoje se péče o osoby se zdravotním postižením vyvíjela v závislosti na politické a ekonomické situaci a kulturní úrovní té doby. Dochází ke značnému zlepšení kvality a úrovně péče o osoby se zdravotním postižením. Domovy pro osoby se zdravotním postižením plní důležitou funkci, stávají se náhradními domovy pro osoby se zdravotním postižením, které jim poskytují komplexní služby v péči. 18
1
Charakteristika osob s mentální retardací
2.1 Vymezení pojmu mentální retardace
Pojmem mentální retardace byla nahrazena celá řada termínů, např. slabomyslnost, rozumová zaostalost, intelektová abnormalita, duševní opožděnost atd. Termín mentální retardace byl užívaný v USA asi od 30 let. Byl zaveden Americkou společností pro mentální deficienci (American Association of Mental Deficienty). Podle statistických údajů se mentální retardace vyskytuje u 2,5 - 3% populace. Těžkosti s definováním pojmu mentální retardace jsou stále značné, kdy se jedná o jev složitý, který je determinován faktory biologické, psychické a sociální povahy. Definice mentální retardace s vyjádřeným IQ vychází z rozdělení jedinců podle výše inteligenčního kvocientu. Při zdůraznění IQ jako základní kritéria jsou pak za mentálně retardované považovány osoby, jejichž rozsah IQ je nižší než pásmo označené jako hraniční. V současném chápání je mentální retardace vymezena rozsahem IQ 69 a níže. V tomto směru je výstižná Ličkova definice, podle níž je mentální retardace stav zastaveného, opožděného nebo neúplného vývoje intelektu, který charakterizuje především podprůměrná inteligence. V některých
anglicky mluvících zemích se místo termínu mentální retardace
objevuje termín“ learning disability“ (výuková neschopnost, nedostatečnost), což spíše indikuje poruchy učení než mentální retardaci. Rubinštejnová charakterizuje mentální retardaci jako trvalé poškození poznávací činnosti, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Podle autorů publikace Terminologie de l´éducation spéciale, vydané UNESCO se pojem mentální retardace vztahuje k podprůměrnému obecně intelektuálnímu fungování osoby, které se stává zřejmým v období vývoje a je spojeno s poruchami adaptačního chování (srov. Valenta, M., Müller, O. 2003).
Poruchy adaptace jsou zřejmé: a) z nízkého tempa dospívání b) ze snížené schopnosti se učit a z nepřiměřeného sociálního přizpůsobení. V Diagnostickém
a
statistickém
manuálu
duševních
poruch
Americké
psychiatrické asociace z roku 1994 je uvedeno, že podstatným projevem mentální
19
retardace je nedostatečné přizpůsobení se jedince přinejmenším ve dvou oblastech každodenní reality: v komunikaci, péči a sebeřízení, v samostatném zvládání domácnosti, v úrovni sociálních schopností, v práci, odpočinku, zdraví a bezpečnosti. (Franiok, Kysučan 2002, s. 3).
2.2 Nejčastější příčiny mentální retardace Mentální retardace nemá jednotnou příčinu, většinou vzniká součinností více faktorů. Příčiny vzniku mentální retardace mohou být: • organické (biologické) • sociální Vrozená mentální retardace – dříve též oligofrenie je spojena s určitým poškozením, odchylnou strukturou nebo odchylným vývojem nervového systému v období prenatálním, perinatálním nebo postnatálním zhruba do dvou let života dítěte. Z etiologických faktorů se nejčastěji uvádějí genové mutace a chromozomální aberace. V prenatálním období jsou to infekce, záření, hypoxie, anoxie plodu, působení toxických látek, úrazy matky. V perinatálním období jsou příčinami abnormity plodu, abnormity porodním cest a porodu. V postnatálním období to bývají infekce, záněty mozku a úrazy. Získaná mentální retardace – demence (po druhém roce života) je proces zastavení, rozpadu normálního mentálního vývoje, který je zapříčiněn pozdější poruchou, nemocí, úrazem mozku. Nejčastěji je to zánět mozku, zánět mozkových blan, úrazy mozku, poruchy metabolismu, intoxikace, degenerační onemocnění mozku, duševní poruchy. Porucha může mít progresivní tendenci nebo se může zastavit a nevede k dalšímu zhoršení stavu. Závažnost postižení je dána základním onemocněním a jeho prognózou. Demence způsobuje převážně nerovnoměrný úbytek intelektových schopností. Příznakem demence je zvýšená dráždivost, únava, emocionální labilita, výkyvy v pozornosti, poruchy paměti a učení. Dále jsou to změny ve struktuře osobnosti jedince (necitelnost, egoismus, bezohlednost). (Pipeková, J. 1998, s. 171) Sociálně podmíněná mentální retardace (pseudooligofrenie - starší pojem) – mentální retardace v důsledku působení vnějšího prostředí, také se používá termín zdánlivá mentální retardace, dříve též sociální debilita. Pseudooligofrenie není
20
způsobena poškozením CNS, ale nedostatečnou stimulací prostředí dítěte. Vzniká výchovnou zanedbalostí, sociokulturním znevýhodněním jedince, psychickou deprivací.
P. Zvolský (1996) uvádí jako nejčastější příčiny vzniku mentální retardace tyto: • Dědičnost – intelektové schopnosti dítěte jsou výslednicí průměru intelektového nadání rodičů. • Sociální faktory – snížení intelektových schopností je způsobeno sociokulturní deprivací v rodinách nebo v institucionální výchově. Většinou se objevuje v rodinách se špatnými materiálními podmínkami, nestabilními rodinnými vztahy. Tyto faktory bývají příčinou lehké mentální retardace. • Enviromentální faktory – zahrnující různá onemocnění matky během těhotenství (infekční onemocnění dítěte v novorozeneckém období,špatná výživa kojence, úrazy spojené s nitrolebním krvácením). • Specifické genetické příčiny – dominantně podmíněné, recesivně podmíněné, podmíněné chromozomálními aberacemi. • Nespecificky podmíněné poruchy – příčina mentální retardace zůstává neobjasněna asi v 15 až 30 % případů. (Pipeková, J. 2006, s. 60)
Langer (in Pipeková 2006, s. 60) dělí příčiny vzniku mentální retardace na vrozené a získané: Vrozené – Příčiny před porodem – dědičné (chromozomální) Příčiny kolem porodu – v době gravidity Získané – Biologické během života Sociální – rodinná výchova – školní výchova Při zdůrazňování časového faktoru dělíme příčiny vzniku mentální retardace na období: • prenatální • perinatální
• postnatální
21
2.3 Specifika osob s mentální retardací
Psychologické zvláštnosti jedinců s mentálním postižením Každý člověk s mentálním postižením je svébytný subjekt s charakteristickými osobními rysy. Přesto se však u většiny z nich setkáváme se společnými znaky, jejichž individuální modifikace závisí na hloubce a rozsahu mentální retardace, na míře postižení jednotlivých psychických funkcí a na rovnoměrnosti psychického vývoje v rámci mentální retardace.
Determinanty, kterými se může klinicky projevovat mentální retardace (Valenta, Müller 2003, s. 39): zvýšená závislost na rodičích infantilnost osobnosti pohotovost z úzkosti a neurastenickým reakcím sugestibilita a rigidita chování nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji „já“ opoždění psychosexuálního vývoje nerovnováha aspirace a výkonu zvýšená potřeba uspokojení a bezpečí porucha interpersonálních vztahů a komunikace malá přizpůsobitelnost k sociálním požadavkům impulsivnost, hyperaktivita nebo hypoaktivita citová vzrušivost, zpomalená chápavost ulpívání na detailech snížená mechanická a logická paměť těkavá pozornost, poruch vizuomotoriky porucha celkové pohybové koordinace
22
Kognitivní procesy a jejich vývoj u dětí s mentální retardací
Zvláštnosti vnímání jedinců s mentální retardací Prostřednictvím vnímání (percepce) člověk poznává své okolí, diferencuje známé i neznámé podněty a situace a na základě takto získaných informací se orientuje ve svém prostředí. Vnímání je spojeno s rozeznáváním percipovaných objektů na základě minulé zkušenosti. (Švarcová, J. 2000, s. 37). Pro osoby s mentální retardací je charakteristická opožděná, omezená schopnost vnímání, která má velký vliv na celý další průběh jejich psychického vývoje. Problémem těchto osob je zpomalenost tempa vnímání a značného rozsahu vnímání.
Rozvíjení myšlení u osob s mentálním postižením Myšlení v psychologii definujeme jako zprostředkované a zobecňující poznání skutečnosti, zejména jejich podstatných znaků a vztahů. Myšlení umožňuje poznávat podstatu předmětů a jevů. Myšlení dětí s mentální retardací se vytváří v podmínkách neplnohodnotného smyslového poznávání, nedostatečného rozvoje řeči a omezené praktické činnosti. Myšlení žáka s mentálním postižením je zatíženo přílišnou konkrétností, je neschopno vyšší abstrakce a generalizace, nepřesností a chybami v analýze a syntéze. Myšlení je nedůsledné, vyznačuje se slabou řídící funkcí a značnou nekritičností. Základním nedostatkem myšlení dětí s mentální retardací je slabá schopnost zobecňování, špatně si osvojují pravidla a obecné pojmy. Zobecňování je nejvyšší a nejsložitější produkt lidského mozku. Neschopnost zobecňování je následek poškození mozku. (Pipeková, J. 2006, s. 73).
Zvláštnosti paměti dětí s mentální retardací Díky paměti si dítě uchovává minulou zkušenost, získává vědomosti a dovednosti. Děti s mentální retardací si všechno nové osvojují velmi pomalu. Potřebují k tomu mnoho opakování, osvojené poznatky a dovednosti, rychle zapomínají a zpravidla je v praxi nedokážou hodně využívat. Charakteristikou děti s MP je pomalé tempo osvojování všeho nového a nestálost uchování spojená s nepřesností vybavování. (Švarcová, I. 2000, s. 41). Po stránce emoční je dítě s mentálním postižením vybaveno menší schopností ovládat se v porovnání s intaktními jedinci jeho věku.
23
Intenzita emočních reakcí klesá úměrně s věkem, mentální retardace je především retardace duševního vývoje a proto postižené dítě delší dobu podléhá v netlumené intenzitě emocí.
Zvláštnosti volních vlastností osobnosti s mentálním postižením Vůle je naučenou autoregulační schopností, která usměrňuje jednání člověka takovým způsobem, který je považován za účelný či nutný, ale není spojen s dosažením libosti, a proto by zde nestačila emoční regulace. Ve volních procesech jedinců s MP je patrná zvýšená sugestibilita, citová a volní labilita, impulzivnost, agresivita, ale i úzkostnost a pasivita. Jedinec s mentálním postižením se liší od svého intaktního vrstevníka také specifickou aspirací, stabilita a reálnost aspirace je projevem duševního zdraví a pro aspirační úroveň jedinců s MP je příznačný výkyv na jednu stranu, tj. směrem k podhodnocování (nižší aspirace) či nadhodnocování se (vyšší, nereálné aspirace). Protože sebehodnocení je výsledkem procesu nejen vnitřního hodnocení se, ale také hodnocení sociálního prostředí, je pro aspiraci žáka s mentální retardací důležité, zda přichází do speciální školy z rodiny, z mateřské školy či základní běžné školy. (Valenta, M., Müller, O. 2003, s. 44).
2.4 Možnosti prevence vzniku mentální retardace Prevenci můžeme definovat jako předcházení vzniku a výskytu takových nežádoucích jevů jako jsou nehody a úrazy, onemocnění, poruchy… Š. Vašek (1994) vymezuje prevenci s ohledem na speciální pedagogiku jako soubor aktivit zaměřených na předcházení ohrožení, narušení či postižení u člověka a nebo na snižování jejich možných důsledků. Prevence je zdravotnickou speciálně pedagogickou psychologickou a sociálně právní záležitostí. Podle charakteru a zaměření rozeznáváme prevenci primární (zaměřenou na vznik nežádoucího jevu – to je na vznik mentálního postižení v celé populaci), prevenci sekundární (referenční skupinou je zde ohrožena populace) a prevenci terciární (zaměřenou na mentálně postiženého se snahou o zmírnění následků postižení).
24
Primární a částečně i sekundární prevence je záležitostí primární zdravotní péče, prenatální a postnatální péče o dítě, výchovy zaměřené na zdravý životní styl, dodržování bezpečnostních pravidel zabraňujících nehodám a úrazům, imunizace proti přenosným infekcím a chorobám apod. (Valenta, M., Müller, O. 2003, s. 109). Sekundární prevence je zaměřena na ohroženou populaci. Toto ohrožení chápeme jak z hlediska zdravotního (genetická zátěž v rodině, rizikové zaměstnání apod.), tak i enviromentálního (nepodnětné či patogenní rodinné i širší prostředí). Terciární je zaměřena na snížení dopadu v důsledků mentálního postižení na jedince, a proto do ní v nejširším slova smyslu spadá veškerá psychopedická péče. Cílem terciální prevence v psychopedii je maximální možná socializace osob s mentálním postižením. (Valenta, M., Müller, O. 2003, s. 110).
2.5 Klasifikace mentální retardace Od roku 1992 vstoupila v platnost 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací v Ženevě, která poněkud mění dříve užívanou klasifikaci. Podle nové klasifikace se mentální retardace dělí do šesti základních kategorií: • Lehká mentální retardace • Střední mentální retardace • Těžká mentální retardace • Hluboká mentální retardace • Jiná mentální retardace F 70 Lehká mentální retardace – inteligenční kvocient se pohybuje přibližně mezi 5069 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 – 12 let). Charakteristika lehké mentální retardace : Jedná se o nejlehčí stupeň. Je zde patrné jisté opoždění a omezení. Omezení rozumového vývoje i v ostatních psychických funkcích se projeví jasněji ve věku předškolním a ještě výrazněji po vstupu do školy. Nedostatky tohoto dítěte jsou zvláště v rozumové oblasti při náročnějších myšlenkových operacích jako generalizaci a abstrakci, méně chápavé, obtížněji se zapojuje do her, rozsah jeho postižení je do značné míry modifikován rodinným prostředím.
25
Nižší výkony můžeme zde očekávat od dítěte z nepodnětného rodinného prostředí na nižším sociokulturním základě. Jedinec s lehkou mentální retardací se naučí číst s určitým omezením pokud jde o porozumění přečtenému, psát, počítat a je schopen i velmi jednoduchého abstraktního myšlení. Řeč se vyvíjí opožděně. Zpravidla dochází k nerovnoměrnému vývoji jednotlivých psychických funkcí. Základní vzdělání zvládají pouze v redukované podobě. Po absolvování odborného učiliště jsou schopni společenského a pracovního zapojení při vytvoření vhodných podmínek. (Franiok, P., Kysučan, J. 2002, s. 10). F 71 Střední mentální retardace – inteligenční kvocient dosahuje 35-49 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6-9 let) Vyznačuje se omezením v neuropsychickém vývoji. Dítě začíná později sedět, chodit, pohybově zůstává neobratné. Naučí se jíst a udržovat osobní hygienu. Řeč se vyvíjí velmi opožděně a dospěje stejně jako myšlení do úrovně konkretizační. Slovník je chudý. Citově jsou tito jedinci nevyrovnaní, labilní, někdy s afektivními výbuchy. Vychovatelnost a vzdělavatelnost těchto jedinců je méně nebo více omezena. Povinnou školní docházku splňují tyto děti a mladiství v našich současných podmínkách nejčastěji v pomocných školách (dnes Základní škola speciální), kde se pracuje s omezeným výběrem základního učiva běžné základní školy. (tamtéž, s. 11)
F72 Těžká mentální retardace – inteligenční kvocient odpovídá pásmu 20-34 (u dospělých odpovídá věku 3-6 let) Takto postižení jedinci se vyznačují celkovým omezením neuropsychického vývoje, omezením motorického vývoje. Častým jevem je značná pohybová neobratnost u těchto jedinců. Pohyby zůstávají i v dospělosti při zmiňované nekoordinovanosti dosti hrubé. Nápadné jsou poruchy koncentrace pozornosti. V myšlení se dostávají do úrovně mechanického plnění základních úkonů a několika příkazů, a to zpravidla v dospělosti při vhodně podnětném sociálním prostředí a kvalitní speciálně pedagogické péči. V rámci komunikace dochází pouze k minimálnímu rozvoji. Řeč vykazuje po formální stránce značné poruchy. Zvládají základní stereotypy chování v nejběžnějších situacích. (Franiok, P., Kysučan, J. 2002, s. 12).
26
F 73 Hluboká mentální retardace – inteligenční kvocient dosahuje nejvýše 19 bodů škály (u dospělých odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky). Neuropsychický vývoj je po celý život značně omezen. Pozorovatelným jevem u těchto osob jsou stereotypní automatické pohyby celého trupu. Psychické procesy jsou porušeny v celé šíři. Úroveň myšlení a paměti je u těchto osob minimální, eventuálně žádná. Co se týká řeči můžeme hovořit pouze o neartikulovaném výkřiku, maximálně o echolalickém opakování jednotlivých slov. Možnosti socializace se omezují na základní diferenciaci osob, výjimečně jednoduché návyky sebeobsluhy. Trvalá závislost na sociálním okolí je pro tyto lidi charakteristická. (Franiok, P., Kysučan, J. 2002, s. 13).
Mezinárodní klasifikace nemocí uvádí ještě pod značkou: F 78 Jiná mentální retardace. Tato kategorie by měla být použita pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození, např. nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem či u těžce tělesně postižených osob. (Švarcová, I. 2000, s. 30). O tzv. mírné mentální retardaci zde není pojednáno z důvodu, protože nejde o mentální retardaci v pravém slova smyslu, neboť tito jedinci dosahují v inteligenčních testech výkonově nad hranici 70 bodů IQ a podle Mezinárodní klasifikace nemocí tedy nejde o mentální retardaci. (Franiok, P., Kysučan, J. 2002, s. 14).
Shrnutí: Těžkosti s definováním pojmu mentální retardace jsou stále značné, kdy se jedná o jev složitý, který je determinován faktory biologické, psychické a sociální povahy. Každý člověk s mentálním postižením je svébytný subjekt s charakteristickými osobními rysy. Vývoj v jednotlivých obdobích života je opožděn a determinován stupněm mentálního postižení. U osob s mentálním postižením se objevují změny v oblasti neuropsychického vývoje, tj. změny v oblasti poznávacích procesů, emocionální a volní sféře, ovlivňuje adaptabilitu i chování, projevuje se i v omezení motoriky.
27
3 Volný čas a možnosti jeho využití v Domově pro osoby se zdravotním postižením 3.1 Vymezení pojmu volný čas Velký význam pro celkový rozvoj dítěte s postižením mají činnosti ve volném čase. Náplň volného času tvoří rozmanité druhy zájmových činností buď přímo v zařízení sociální péče nebo mohou uživatelé navštěvovat zájmové a sportovní organizace. Objasňováním pojmu volný čas se zabývá mnoho odborných publikací. Pod pojmem volný čas se běžně zahrnují odpočinek, rekreace, zábava a zájmové činnosti. Pojmem volný čas rozumíme dobu,
která nám zbývá po splnění povinností.
Zahrnují činnosti, které vykonáváme dobrovolně, rádi, přinášejí nám radost a uspokojení. (Pávková, J. 1999, s. 31). Způsob využívání volného času, je jedním z důležitých ukazatelů životního stylu. Optimálním stavem je uvést do rovnováhy sféru povinností a sféru volného času. Činnosti prováděné ve volném čase představují specifickou oblast lidského života, podporují celkové zdraví a pohodu. Stejně jako ostatní občané mají i osoby s mentálním postižením právo vykonávat všemožné zájmové a rekreační aktivity. Významný je u nich fakt otevření dalšího prostoru pro žádoucí rozšíření seberealizačních kompenzačních mechanizmů. Hlavním cílem je rozvíjet zájmové aktivity určené všem klientům, s dopadem na aktivní podíl tvořivosti a samostatnosti při jejich organizaci. V Domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou volnočasové aktivity realizovány formou zájmových kroužků (hudební, výtvarný, dramatický kroužek, kalanetika, aerobik…). Uživatelé zde mohou využít široké nabídky aktivit, které je baví a uspokojují jejich zájem a radost. Uživatelé mohou realizovat své zájmy taktéž v pracovních terapiích a kroužcích zájmové činnosti. Pracovní terapie navštěvují jedinci s mentálním postižením za účelem uplatnění svých pracovních dovedností. Po skončení těchto pracovních terapií jsou jim nabízeny patřičné volnočasové aktivity.
28
3.2 Funkce pracovních terapií, terapeutické postupy v péči o osoby s mentálním postižením Pojem terapie můžeme označit jako způsob nápravy, léčení a zlepšení zdravotního stavu. Jak již jsem se zmínila v předchozí kapitole, v Domovech pro osoby se zdravotním postižením uživatelé navštěvují dopolední i odpolední činnosti pracovní terapie. V těchto terapiích uživatelé uplatňují své pracovní dovednosti. Každý jedinec je svým způsobem „zručný“ na určitý druh činnosti. Jednoho zajímá práce s keramikou, druhého zase se dřevem. Uživatele jsou do pracovních terapií zařazováni dle jejich zájmů a radosti z této práce. Pracovní terapie směřují k jistému konkrétnímu výrobku, k výsledku práce. Pracovní terapie může být někdy spojována s pojmem pracovní rehabilitace, což jsou opatření směřující k adekvátnímu pracovnímu zařazení klienta. U mládeže a dospělých uživatelů se terapeutických cílů dosahuje hlavně prostřednictvím rukodělných činností (např. s textilem, se dřevem a přírodními materiály, s papírem, s kovem, s umělými hmotami). Co se týká osob s mentálním postižení, musíme u nich počítat s nedostatky v oblasti motivace k činnosti, v psychomotorickém výkonu, s nedostatky vyplývajícími ze sociokulturního vývoje. V Domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou zřizovány tzv. „dílny“ pracovní terapie (např. šicí, dřevařské, keramické, košíkářské, tkací ) a jiné fungující dílny. Uživatelé vyrábějí v dílnách pracovní terapie výrobky, které mohou prodávat ve prospěch uživatelů i domova (na jarmarcích, na kulturních akcích atd.). Uživatelé se v těchto terapiích cítí opravdu „užiteční a potřební“. Mají zodpovědnost za svou „práci“. Pracovní terapie ve formě dílen zlepšují sebevědomí uživatelům, jejich prožívání, udržují kontakty s ostatními vrstevníky. Chtěla bych připomenout také funkci terapeutických postupů při práci s osobami s mentálním postižením. Terapeutické přístupy jsou formativními přístupy na psychologickém základě, které využívají uměleckých prvků. Těmito přístupy se pedagogové snaží dosáhnout pozitivních změn nežádoucího myšlení, emocí, chování mentálně postiženého jedince za pomoci nonverbální komunikace, učení, vztahu prožitku apod.
29
Terapeuticko-formativní přístupy záměrně a cílevědomě upravují narušenou činnost organismu jedince a to všemožnými uměleckými prostředky – výtvarnými, hudebními, literárními, dramatickými, tanečními apod. Mezi metody terapeutické činnosti praktikovanými ve speciálně-pedagogické praxi zaujímá výjimečné postavení terapie s účastí zvířete (zooterapie), jež mohou domovy hojně využívat. Může jít o hipoterapii, která je podle jednoho z klasických světových modelů součástí tzv. hiporehabilitace. Hipoterapie funguje na základě souladu pohybu koně a pohybu uživatele, na základě primárního fyzikálního působení na motoriku jako celek. Na bázi psychoterapie spíše pedagogicko-psychologické ježdění z části sportovní a rekreační ježdění handicapovaných. U osob s mentálním postižením je aplikována hipoterapie i pedagogicko-psychologické ježdění. Hipoterapie najde uplatnění u kombinovaných vad, pedagogicko.psychologické ježdění pak při korekci individuálních psycho-sociálních problémů. Canisterapie – vychází z teorie, že pes patří mezi spolehlivé a jisté partnery člověka v jeho osamění a nemoci, a že právě toto přispívá ke zlepšení psychických a sociálních změn. Mezi nejužívanější dílčí formy canisterapie u osob s mentální retardací patří hlavně mazlení se psem, hlazení psa a cílené hry se psem s využitím pomůcek. Jedná se buď o součásti tzv. Animal Assisted Activities prováděných v rámci ústavní péče a chráněného bydlení (zde pes funguje jako návštěvní či rezidentní typ) nebo o součásti tzv. Animal Assisted Therapy prováděných v rámci některých rehabilitačních center.
Cílem terapeutických metod je: • eliminování vlivů stresorů • zmírnění psychických poruch • posilování motivace k pozitivní změně • rozvoj komunikačních dovedností a inteligence • schopnost vžít se do různých sociálních situací • podpora pozitivního chování • kontrolování svých emocí • podpora osobnostního růstu jedince
30
Dramaterapie Dramaterapie je záměrné použití dramaticko-divadelních postupů. Dramaterapie pomáhá porozumět a zmírnit sociální a psychologické problémy, mentální onemocnění i postižení a stává se nástrojem symbolického vyjadřování, díky němuž jedinec poznává sám sebe
a to prostřednictvím tvořivosti zahrnující verbální a nonverbální složku
komunikace.
Cíle dramaterapie: • schopnost uvolnit se • rozvoj představivosti, řeči • sílení sebedůvěry, reálného sebehodnocení • rozvoj schopnosti koncentrovat se • schopnost spontánního chování • schopnost řešit konflikty • získat zkušenosti v sociální interakci a jiné Možnosti dramatoterapie: • pantomima – předvádění zaměstnání, předmětu, jevu • demonstrace pohádky, příběhu či sociálního dramatu • vymýšlení příběhu a následná demonstrace • hádání pantomimické demonstrace • hry s pohybem, s předmětem, smyslové hry, cvičení • maňáskové hry, dialogická improvizace
Při výběru obsahu dramatických u osoby s postižením zohledňujeme jeho možnosti, zájmy, téma (srozumitelné), schopnosti, věk, pohlaví. Hry ve dvojicích nebo sólové hry zařazujeme až poté, co hráči odbourají zábrany pomocí dramatizace ve skupině.
31
Muzikoterapie Hudba se používala k léčebným účelům již odedávna. Má složku receptivní (vnímání hudby) a aktivní (vlastní ztvárnění hudby). Její výhodou je nonverbální komunikace. Tato komunikace nabízí možnosti symbolického vyjádření pocitů – pocity strachu, radosti, smutku. Jako muzikoterapii můžeme chápat i lekci hudební výchovy. Již hudba sama o sobě bezprostředně a intenzivně působí na člověka, na jeho psychický stav. Hudba podněcuje k vnímání, k pozitivním vztahům, k estetickému vnímání světa. U osob s mentálním postižením je za nejvhodnější formu pokládána skupinová aktivní muzikoterapie,
která
pomáhá
odbourávat
nežádoucí
prvky
v komunikaci
a
v mezilidských vztazích. Tato forma dětem vyhovuje díky neverbální komunikaci. Děti se zbavují strachu z případného neúspěchu a díky kladnému prožitku z vnímání hudby získávají jistotu a chuť do dalších aktivit.
Vliv hudby na osoby s mentálním postižením: • v oblasti seberealizace • vnitřní relaxace • podporuje citový vývoj • rozvíjí kladné vztahy k druhým • rozvíjí schopnosti motorické, řečové • dostávají se na kvalitativně vyšší úroveň lidského bytí
Arteterapie V širším smyslu – záměrné upravování narušené činnosti organismu uměleckými prostředky. V užším smyslu – záměrné upravení narušené činnosti organismu výtvarným uměním.
Cíle arteterapie: • snížení psychického napětí • relaxace, uvolnění • rozvíjí vnímání, schopnost něco prožívat • rozvoj v oblasti intelektové, duchovní a citové
32
• rozvoj komunikačních schopností • rozvoj estetického vnímání
Typy arteterapie Volný výtvarný projev -
akceptuje spontaneitu dětské hry, pohybu
-
čmárání
-
volná kresba a malba
Výtvarný projev při hudbě -
zvuky mají svou barvu – trubky – žlutá, flétna – modrá
-
vysoké a nízké tóny – světlejší a tmavší barva
-
prstomalba při hudbě
-
malba se zavřenýma očima
-
Skupinové výtvarné činnosti prostředkem budování dobrých vztahů ve skupině
Řízený výtvarný projev
-
společné malování s učitelem (vhodné pro uzavřené a nepřístupné děti)
-
kresba oběma rukama
Uživatelé ovšem nemohou využívat všechny z těchto uvedených terapeutických postupů. Problémem bývají finanční prostředky na tyto terapie, s kterými se potýká většina Domovů pro osoby se zdravotním postižením. Často je však využívána alespoň jedna z těchto terapeutických přístupů. V zařízení, ve kterém pracuji se uživatelé účastní hipoterapie.
3.3
Možnosti využívání volného času v Domově pro osoby se
zdravotním postižením
Uživatelům domovů jsou nabízeny široké nabídky volnočasových aktivit. Po splnění povinností v pracovních terapiích mohou osoby s mentálním postižením navštěvovat jednu nebo i více zájmových aktivit.
33
Zájmové činnosti chápeme jako cílevědomé aktivity, zaměřené na uspokojování a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Mají silný vliv na rozvoj osobnosti i na správnou společenskou orientaci. (Pávková, J. 1999, s. 96). Většinou se jedná o kroužky zájmové činnosti, kde pracovníci dojíždějí do těchto zařízení nebo jsou to právě vychovatelé, kteří se aktivně podílejí na vedení zájmového kroužku. Může jít o zájmové kroužky – výtvarný, dramatický, hudební, dřevařský, kalanetika, aerobik a spousta dalších kroužku, individuálně dle každého zařízení Domova pro osoby se zdravotním postižením.
Výtvarné zájmové činnosti: • Využití různých výtvarných technik • Modelování, kombinované techniky • Hry s barvou, dekorativní práce, modelování a organizace prostoru • Návštěvy výstav • Kultura chování, stolování, kultura těla a oblékání
Hudební zájmové činnosti: • Sborový a sólový zpěv • Hudební hry • Hudebně pohybové a taneční hry, tanec • Hra na hudební nástroj • Poslech hudby (koncerty, vystoupení uživatelů) Dramatické zájmové činnosti: • Reprodukční činnosti (vypravování, přednes, dramatizace) • Dramatické hry, nácvik pohádky • Návštěvy kulturních představení (divadlo, kino, besedy)
Tělovýchovné, sportovní zájmové činnosti: • Průpravná a zdravotní cvičení • Rytmická gymnastika a tanec • Atletika
34
• Sportovní hry • Drobné pohybové hry • Sezónní sporty (plavání, bruslení, lyžování, sáňkování) • Pěší turistika • Účast na sportovních soutěžích
Okruhy pracovně technických zájmových činností (dřevařský kroužek): • Práce s různými materiály (papír, karton, dřevo, kov, textil, plasty, sklo, modelovací hmoty) • Práce se stavebnicemi, konstruktivní práce • Montážní a demontážní činnosti • Drobné opravy pomůcek, hraček, vybavení • Exkurze, besedy, filmy • Výpočetní technika, elektrotechnika (Pávková, J. 1999, s. 98)
Často záleží i na stupni a druhu postižení, jelikož uživatelé s kombinovanými vadami (např. slepota a mentální retardace) jsou ve výběru dané zájmové aktivity často omezováni. Právě naopak mohou tito jedinci navštěvovat a vynikat v jiných volnočasových aktivitách, které jsou jim nabízeny (např. hudební kroužek). Při zjišťování zájmů je důležité si všímat vedle rozsahu i hloubky zájmů. Tyto zájmové aktivity jsou jedním z nejdůležitějších faktorů, které podněcují k získávání znalostí a k činnosti vůbec. Záleží ovšem na kvalitě nabízených zájmových činností. Skladba volného času může také vypovídat o osobnosti jedince. Většinou jedinec rozvíjí zájmy zejména v těch oblastech v nichž je úspěšný a dosahuje uspokojení z činnosti. Zájmová činnost poskytuje mnoho podnětů pro rozvoj poznávacích procesů (vnímání, paměti, představivosti, fantazie, myšlení, řeči). U
osob
s mentálním
postižením
jsou
nejvíce
realizovány
činnosti
estetickovýchovné. Jedná se o činnosti zaměřené na rozvíjení výtvarného, hudebního, literárního, dramatického a hudebně pohybového projevu. Pro uživatele sportovně nadané jsou nabízeny zájmové činnosti tělovýchovného, sportovního a turistického zaměření. Za činnosti prováděné ve volném čase jedinců s mentálním postižením můžeme považovat také účast na sportovních akcích, výlety v rámci domova, exkurze do jiných typů zařízení sociální péče, koncerty atd. Uživatele jsou spokojeni s tím, že 35
jde o jistou změnu prostředí, mohou navazovat kontakty s ostatními vrstevníky, poznávat nová místa. V zařízení, ve kterém pracuji probíhají tzv. „družby“ mezi ostatními okresními domovy. Dochází tak ke zlepšení kontaktu mezi domovy a navázání kontaktu uživatelů s ostatními. Během roku probíhají týdenní pobyty uživatelů se sportovním, výtvarným a hudebním zaměřením. Jde zde také o způsob trávení a využití volného času v těchto zařízeních.
3.4 Společenská organizace a občanská sdružení
Nezanedbatelný význam ve výchově osob s mentálním postižením mají vedle státních institucí rovněž různé nestátní společenské organizace a občanská sdružení. Co se týká jejich obecného profilování, tak se většinou jedná o ty, jež sdružují občany se zdravotním postižením a ty, jež sdružují rodiče dětí se zdravotním postižením. Obojí se pak věnují především: • spolkové činnosti – ta mimo jiné zahrnuje aktivní využívání volného času, osvětovou činnost, publikační činnost, angažovanost v oblasti tvorby legislativních norem • zakládání a provozování různých zařízení – zejména škol, denních center, stacionářů, pečovatelských služeb atd.
Významnou iniciativou zastřešující výše zmíněné aktivity v nestátní sféře je u nás Národní rada zdravotně postižených České republiky, která převzala funkce sboru zástupců organizací zdravotně postižených i Sdružení zdravotně postižených. Členy této rady jsou taková sdružení, v nichž zdravotně postižení nebo jejich zákonní zástupci tvoří nadpoloviční většinu individuálních členů. V Národní radě funguje také komora prosazující práva a potřeby občanů s mentálním postižením a jejím členem je rovněž jedno z nejvýznamnějších sdružení Sdružení pro pomoc mentálně postiženým ČR. (Valenta, M., Müller, O. 2003, s. 267). Toto sdružení vzniklo už v roce 1969 jako dobrovolná organizace rodičů, příbuzných a přátel osob s mentálním postižením a odborníků, pracujících v oblasti péče
36
o osoby s mentálním postižením. Jeho cílem bylo pomáhat osobám s mentálním postižením, kteří po celý život potřebují vedení, pomoc, podporu a pochopení svých rodin, svého okolí a celé společnosti. Sdružení pro pomoc mentálně postiženým bylo od počátku své existence iniciátorem a realizátorem různých forem zdokonalování péče o osoby s mentálním postižením. Členové Sdružení pomáhali při budování zařízení pro jedince s mentálním postižením, denních i týdenních pobytů i celoročních ústavů. Sdružení bylo iniciátorem a organizátorem rekreace, zájmové a tělovýchovné činnost, tanečních a hudebně pohybových kroužků a mnoha dalších způsobů účelného využívání volného času osob s mentálním postižením. Sdružení podporuje přípravu jedinců s mentálním postižením na pracovní uplatňování a zdokonalování školského systému pro postiženou děti a mládež. V roce 1990 se Sdružení stalo členem Mezinárodní ligy pro osoby s mentálním postižením, která nyní působí pod názvem Inclusion International. Významný mezník představuje rok 1991, kdy se stalo členem Sdružení zdravotně postižených ČR jako samostatná právní organizace s vlastním rozpočtem. Činnost Sdružení je financována jednak z členských příspěvků, ale především z dotací, které mu poskytují Ministerstvo práce a sociálním věcí ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hlavního města Prahy, dále ze sponzorských darů, výtěžků různých kulturních akcí pořádaných umělci a jejich organizacemi na podporu lidí s mentálním postižením i z darů jednotlivých osob.
Co nabízí SPMP ČR • poskytuje rodičům, dalším rodinným příslušníkům i odborníkům příležitost ke sdružování a tím i možnost, aby společnou prací přispívali k zajištění a prohloubení péče o postižené osoby, • seznamuje veřejnost s povahou mentálního postižení a kombinovaných vad a přispívá k odstraňování předsudků a nesprávných představ o vývojových a pracovních možnostech těchto postižených a provádí v tomto směru osvětovou činnost, • spojuje osobni zkušenosti a prožitky rodičů s poznatky, vědomostmi a úsilím našich i zahraničních odborníků, • zřizuje nadace pro zlepšování péče o osoby s mentálním postižením,
37
• provozuje různé typy sociálních, vzdělávacích a dalších zařízení pro osoby s mentálním postižením, případně pro jejich rodinné příslušníky včetně chráněných dílen a chráněného bydlení, • organizuje a uskutečňuje rehabilitační a rekondiční pobyty, kvalifikační a rekvalifikační kurzy, vzdělává dospělé osoby s mentálním postižením, pořádá školící akce pro rodiče i pracovníky vlastních zařízení, na základě státní akreditace vyškoluje osobni asistenty pro osoby s mentálním postižením, • prosazuje zájmy postižených ve státní politice a legislativě, • organizuje výměnné stáže našich i zahraničních studentů, pořádá odborná setkáni a mezinárodní konference za účasti špičkových odborníků z oboru, • rozviji vlastni publikační činnost, vydává vlastní časopisy a metodické materiály. Zařízení SPMP ČR se snaží: zkvalitňovat činnost jednotlivých zařízení zaváděním nových postupů a technik v oblasti zdravotnické, výchovné a pracovní vytvářet podmínky pro zvyšování profesní úrovně personálu podporovat vznik malých rodinných stacionářů pro starší osoby s mentálním postižením usilovat o trvalé finanční zajištění chodu všech zařízení (např. zavedením akreditací)
Sdružení pro pomoc mentálně postiženým od svého založení vydává vlastní periodikum, které v současné době vychází pod názvem Mentální retardace. To vše, co zde bylo uvedeno, představuje jen malý zlomek činnosti této vysoce humánní organizace, která vždy prosazovala ty nejprogresivnější trendy v péči o osoby s mentálním postižením a cílevědomě usilovala o jejich realizaci. (Švarcová, I. 2000, s. 154). V současné době dostává Sdružení pro pomoc mentálně postiženým nový název a to, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR.
Seznam vybraných asociací, klubů a sdružení: AKORD, APLA, Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, Artistik, Centrum služeb postiženým Zlín, CID – Centrum integrace dětí a mládeže, Diakonie ČCE, DUHA, Klub rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, Nadace Integrace,
38
Nadace Vize 97, Občanské sdružení Petit - Olomouc, Občanské sdružení Sirius Třebíč, POHODA - společnost pro normální život lidí s postižením, RYTMUS, Společnost Dobromysl, Společnost DUHA, SPOLU, Život 90.
Shrnutí: Volnočasové aktivity mají velký význam pro celkový rozvoj osob s mentálním postižením. Tyto činnosti jim přinášejí radost a uspokojení. V dílnách pracovní terapie rozvíjejí pracovní dovednosti a schopnosti. V Domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou volnočasové aktivity často realizovány ve formě činností v zájmových kroužcích. Uživatelé se také účastní aktivit mimo domov, což mohou být různé sportovní akce, exkurze, návštěvy divadel a kina.
39
4 Analýza a srovnání možností využití volného času v Domovech pro osoby se zdravotním postižením Cíl, techniky a metody výzkumného projektu
Cílem výzkumného projektu diplomové práce je analyzovat situaci v možnostech a způsobech trávení volného času u osob s mentálním postižením v Domovech pro osoby se zdravotním postižením. Zjistit, zda je těmto osobám nabízeno patřičné množství volnočasových aktivit, zda jsou uživatelé s činnostmi ve volném čase spokojeni. Výsledkem výzkumu je pak srovnání volnočasových aktivit ostatních Domovů pro osoby se zdravotním postižením ve Zlínském kraji.
Výzkumné teze: 1) Domov pro osoby se zdravotním postižením Chvalčov nabízí více volnočasových aktivit, než Domov pro osoby se zdravotním postižením Kvasice. 2) Čím je větší kapacita zařízení, tím větší je nabídka volnočasových aktivit.
Metody výzkumného projektu Při zpracování výzkumného projektu diplomové práce byly použity tyto metody: Obsahová analýza dokumentace o klientech •
zdravotní dokumentace
•
osobní (spisy sociálního odboru)
•
psychologická vyšetření
•
individuálně výchovné plány
přímé pozorování polostrukturovaný rozhovor
40
Charakteristika vybraného souboru Pro výzkum jsem zvolila různorodou věkovou skupinu osob s odlišným stupněm mentálního postižení. Pro srovnání nabídky a možnosti trávení volnočasových aktivit jsem zvolila některé z Domovů pro osoby se zdravotním postižením ve Zlínském kraji. Jedná se o tyto domovy: Domov pro osoby se zdravotním postižením Javorník – Chvalčov, Domov pro osoby se zdravotním postižením Barborka - Kroměříž, Domov pro osoby se zdravotním postižením Hrádek - Fryšták, Domov pro osoby se zdravotním postižením Kvasice. U uživatelů jsem dlouhodobě sledovala vliv prostředí v domovech, odpolední činnosti ve volném čase, motivaci a zejména vliv volnočasových aktivit na rozvoj zájmů a aktivit osob s mentálním postižením.
Volnočasové aktivity a zájmová činnost v Domově pro osoby se zdravotním postižením Javorník Chvalčov
Charakteristika Domova pro osoby se zdravotním postižením Chvalčov Domov pro osoby se zdravotním postižením Javorník, Chvalčov (dále jen DOZP Javorník) je státním zařízením poskytujícím sociální služby s celoročním, týdenním a denním pobytem. Posláním domova je poskytovat našim klientům nejen kvalitní ubytování, stravu a nutné sociální služby, ale poskytovat a zprostředkovávat také léčebnou péči a rehabilitaci, výchovu a vzdělávání, pracovní, kulturní a sportovní vyžití.
Cílová skupina Domov pro osoby se zdravotním postižením Javorník je koedukované zařízení pro děti, mládež a dospělé s mentálním postižením s celkovou kapacitou 123 klienti (119 lůžek). Přijímáni jsou i klienti s kombinovaným postižením, případně osoby s tělesným nebo jiným zdravotním postižením a také se soudně nařízenou ústavní výchovou.
Cílem DOZP Javorník je na základě individuálního přístupu zabezpečovat našim klientům co nejplnohodnotnější prožívání života, popřípadě jim k dosažení tohoto cíle pomáhat a všemožně je podporovat.
41
Principy a zásady Základními zásadami a principy péče jsou zejména: individuální přístup k uživatelům, schopnost vcítění se do potřeb uživatele, úcta k uživatelům, bezpečnost uživatelů, odbornost, flexibilita, rýmovost, důvěra, sebereflexe. Domov pro osoby se zdravotním postižením Javorník patří mezi nová, moderní zařízení Sociálních služeb Uherské Hradiště. S jeho výstavbou bylo započato v roce 1992. 19. května 1994 byl Javorník otevřen pro všechny uživatele, kteří do té doby žili v ústavním zařízení na Sv. Hostýně. Poutníkům se tak v rámci restitucí vrátily budovy na poutním místě a uživatelé domova získali nový domov. Koncepce zařízení vychází ze základní filosofie – člověk s mentálním postižením není nemocný, je jen svým způsobem jiný. Snahou pracovníků domova je poskytovat uživatelům nejen kvalitní ubytování, stravu a nutné sociální služby, ale poskytovat a zprostředkovávat také léčebnou péči a rehabilitaci, výchovu a vzdělávání, pracovní, kulturní a sportovní vyžití – vše s důrazem na vytvoření jejich pocitu spokojenosti a sebeuplatnění. Uživatelé žijí v normálním životním rytmu, to znamená povinnost a práce se střídá se zábavou a odpočinkem. Domov Javorník byl postaven na "zelené louce", je vybudován v oblasti Hostýnských hor v obci Chvalčov, nedaleko Bystřice pod Hostýnem. Jeho dostupnost je po hlavní komunikaci, problémem není ani autobusová či vlaková doprava. Celý domov je situován jako malé satelitní městečko bez omezení vstupu. Je tvořen centrální budovou, ve které se nachází dvě oddělení pro uživatele s těžším stupněm postižení, dále pak dvě třídy Základní školy praktické a Základní školy speciální, tři herny s výchovnou činností, 4 dílny pracovní terapie, atelier, rehabilitace s vodoléčbou, administrativa domova a kuchyně. Mimo hlavní budovu stojí čtyři samostatné pavilony v podobě rodinných domků pro uživatele s lehčím postižením. Celý komplex uzavírají technické budovy, v areálu se nachází i víceúčelové hřiště. Domov Javorník poskytuje své služby zejména zájemcům ze zlínského regionu ale uspokojuje požadavky uživatelů i z jiných částí republiky. Všechny služby jsou přizpůsobeny potřebám jejich uživatelů a realizují se na základě písemné smlouvy o poskytnutí sociální služby. Druh a rozsah poskytované sociální služby je stanoven zákonem 108/2006 Sb., kde jsou rovněž uvedeny základní činnosti, které je domov povinen poskytnout uživateli ve výši přiznaného příspěvku na péči. Nad tento rámec jsou poskytovány navíc fakultativní činnosti za úhradu (dle vnitřního předpisu) - na základě požadavků uživatele.
Ubytování je nabízeno ve třech kategoriích 42
(jednolůžkové, dvoulůžkové a více lůžkové pokoje) se společným sociálním zařízením. Uživatelům je poskytována celodenní strava v rozsahu tří hlavních a dvou vedlejších jídel, k dispozici je i strava dietní. Domov Javorník zabezpečuje pro své uživatele kvalitní zdravotní péči a to jednak vlastními odborně způsobilými pracovníky a také formou pravidelných ambulantních návštěv lékařů přímo v zařízení (praktický lékař, psychiatr, stomatolog, neurolog). Další odborná lékařská péče je uživatelům poskytována lékaři na specializovaných pracovištích nebo ambulancích v Bystřici pod Hostýnem a okolí. Rehabilitační péče probíhá formou vodoléčby, léčebné tělesné výchovy, pobytem v relaxační místnosti, posilovně a pod. Uživatelé na odděleních pro těžce mentálně postižené jsou většinou téměř zcela odkázáni na péči pracovníků domova při všech denních činnostech. Ani ti s nejtěžším stupněm postižení však netráví dny v postýlkách. Činnost s nimi na těchto odděleních probíhá dle individuálních plánů, kterým jsou přizpůsobeny plány týdenní. Na základě individuálního přístupu je tato činnost prvotně zaměřena na rozvoj sebeobsluhy, na uchovávání a získávání návyků a dovedností, rehabilitaci. Hojně je využíváno pobytu venku, vycházek, pobytu v tělocvičně a dalších aktivit. Uživatelé z těchto oddělení se zúčastňují všech akcí, pořádaných v našem zařízení (Masopust, dětské dny, Mikuláš, divadla, besídky, diskotéky aj..). I osoby s nejtěžším stupněm postižení mohou absolvovat několikadenní pobyty v rekreačních zařízeních mimo domov. Téměř 80 uživatelů Javorníku bydlí ve 4 samostatných pavilonech, které stojí v blízkosti hlavní budovy. V těchto "domečcích" žijí uživatelé téměř rodinným životem. Pod dohledem a s pomocí pracovníků domova se učí samostatnosti, pracovním a hygienickým návykům, vzájemné pomoci. Společně prožívají dny všední i sváteční, zkouší své dovednosti v kuchyňce, při úklidu svých moderně zařízených pokojíčků i společných prostor. Na četných vycházkách se setkávají se spoluobčany z okolí domova. Pět uživatelů využívá tzv. chráněného bydlení v hlavní budově. Jde o ubytování s větším soukromím, kladoucím nároky na vyšší samostatnost a jejich odpovědnost. V Javorníku jsou otevřeny 2 třídy Základní školy praktické a Základní školy speciální Kroměříž. Děti z domova, které byly dříve označovány za nevzdělavatelné tak dnes chodí do „své“ školy v hlavní budově. Učitelky pracující s dětmi hodnotí výsledky svých žáčků jako pozoruhodné. Děti dokáží udržet pozornost, soustředit se na psaní, čtení i počty. Školní povinnosti je učí lépe se ovládat a vzájemně si pomáhat. 43
Novinkou
je
vzdělávání
dospělých
uživatelů
pracovnicemi
speciálně pedagogického centra v Kroměříži. Pro skupinu uživatelů, kteří nezvládají školní docházku, a klienty, kteří díky svému postižení nemohou a nebo nechtějí pracovat v dílnách pracovní terapie, jsou připraveny 3 herny, kde se pod vedením kvalifikovaných pracovníků učí základním životním návykům, dovednostem a vědomostem formou her a trpělivého a usilovného nácviku. Naši uživatelé s výtvarným nadáním uplatňují své schopnosti v ateliéru pro arteterapii. S kvalifikovanou vychovatelkou kreslí, malují, modelují a pracují s přírodními materiály. Pro starší manuálně zručné uživatele je v hlavní budově zajištěna práce ve 4 dílnách pracovní terapie. Jedná se o keramickou dílnu s vlastní vypalovací pecí a hrnčířským kruhem, dílnu pro vyšívání, dílnu šicí a gobelínovou dílnu. Výrobky našich uživatelů mohla veřejnost mnohokrát obdivovat na prodejních výstavách ve Chvalčově, Bystřici pod Hostýnem, Kroměříži, Brně, Praze i jinde. Bohoslužby mají uživatelé možnost navštěvovat v Bystřici pod Hostýnem.
V roce 2002 založili po dlouholeté spolupráci majitelé firmy GEMMA Brno s vedoucími pracovníky Domova Javorník Nadační fond GEMÁČEK A JAVORNÍČEK za účelem zkvalitnění života osob s mentálním postižením a prohloubení všestranné péče o ně. Množství krásných akcí a hodnotných darů svědčí o jeho skvělé a obětavé práci.
44
Nabídka volnočasových aktivit v tomto domově: Po každodenní práci a povinnostech mají uživatelé dostatek času na odpočinek a zájmovou činnost, kterou pro ně formou kroužků připravují pracovnice domova, často ve spolupráci s externími odborníky. Každý kroužek má stanovený svůj čas a den v týdnu. Jde o kroužek hudební, dramatický, výtvarný, truhlářský, dále kroužek aerobiku a kalanetiky. Část kroužků probíhá sezónně - jedná se o kroužek: plavání, lyžování, atletiky, přizpůsobených sportů, přehazované a turistický kroužek. Již samozřejmostí se stala hipoterapie a canisterapie.
Hudební kroužek V Javorníku je hodně uživatelů, kteří s chutí a rádi zpívají, učí se recitovat, mluvit a pohybovat. Pěvecký a hudební sbor vedou kvalifikované učitelky, členky cimbálové muziky Bystřica z Bystřice pod Hostýnem. Pod jejich vedením se učí děvčata i chlapci sólovému a sborovému zpěvu, hře na zobcovou flétnu, harmoniku, housle a kytaru. Soubor je dnes díky účasti na mnoha hudebních festivalech či jiných společenských a kulturních akcích znám v různých koutech naší vlasti a je svou úrovní jedinečný.
Dramatický kroužek Uživatelé dramatického kroužku nacvičují ucelená pásma a se svými folklorními pořady pravidelně vystupují nejen ve Chvalčově, ale i daleko za hranicemi okresu. Uživatelé si prostřednictvím hry zkoušejí nejrůznější sociální role, nacvičují pohádky, pásma, týkající se jednotlivých ročních období. Účastní se mnoha vystoupení v rámci domova, ale i mimo domov.
Výtvarný kroužek Uživatelé s výtvarným nadáním mohou navštěvovat ateliér pro arteterapii v dopoledních hodinách. Odpoledne je jim nabízen také výtvarný kroužek, kde si uživatelé zkoušejí kresbu, malbu, kreslení na hedvábí, batiku, dopomáhají také při kresbě kulis na besídku domova (pohádkové prostředí, kresby, týkající se všech ročních období, velikonoční výzdoba domova…). Výtvarné práce jsou pak ozdobou celého domova. Výsledkem výtvarných prací jsou pořádané výstavy v bystřickém zámku, ale také účast na jarmarcích v Kroměříži a Valašském Meziříčí.
45
Truhlářský kroužek Tento kroužek není určen pouze pro chlapce, ale i pro děvčata. Dokonce je zde větší zájem děvčat o tento kroužek. Uživatelé se seznamují s prací se dřevem a s jiným materiálem, používají nářadí potřebné k výrobě nejrůznějších výrobků (např. ptačí budka ze dřeva, dřevěná chaloupka, broušení dřeva, vytváření přesných geometrických tvarů…). Uživatelé mají z vlastních výrobků a jejich využití vždy velkou radost.
Kroužek aerobiku Velký zájem a obdiv sklízejí uživatelé navštěvující kroužek aerobiku. Na všech sportovních i kulturních akcích jsou vždy s radostí vítáni. Cvičitelka aerobiku dojíždí do Domova pro osoby se zdravotním postižením Javorník vždy jednou týdně. Uživatelé nacvičují kreace k udržení vlastního zdraví, zlepšení své tělesné kondice, ale také se účastní vystoupení na plesech, sportovních a kulturních akcích. Jedna z uživatelek s Downoným syndromem nacvičuje individuálně moderní gymnastiku (se stuhou, s míčem, s kruhem), účastnila se mezinárodní soutěže v Číně, kde se umístila na třetím místě.
Kroužek kalanetiky V Domově pro osoby se zdravotním postižením Javorník je kroužek realizován jednou týdně. Kalanetika je klidné cvičení pro děvčata i chlapce, které je zaměřeno na celkové posílení a protažení těla. Učí tělo správnému postoji a při správném a cíleném cvičení vyrovnává svalové dïsbalance, které vznikají automaticky při běžném používání našeho těla. Cvičí se při pomalé hudbě a vzhledem k tomu, že počet cvičících je omezen, zaručujeme individuální přístup. Kalanetika je vhodná pro všechny, kdo se chtějí naučit své tělo fungovat správně i když zrovna necvičí. Pro ty z vás, kdo nechcete nebo nemůžete při cvičení zatěžovat klouby, nebo bolestivé partie po zranění či s problémy pohybového aparátu. Pro vás, kdo se chcete naučit vnímat své tělo a práci jeho svalů. Pro všechny, kdo chtějí své tělo zpevnit, vytvarovat a protáhnout ať již z estetického, nebo z funkčního hlediska. Na věku naprosto nezáleží.
46
Týdenní plán odpolední zájmové činnosti: Dramatický kroužek
Ponděl í Úterý Středa
Kroužek kalanetiky, Výtvarný kroužek Hudební kroužek
Čtvrte
Aerobik
Pátek
Truhlářský kroužek
k
Uživatelé, nejen že navštěvují kroužky zájmové činnosti, ale také se účastní akcí mimo domov ve formě týdenních pobytů, exkurzí, návštěvy kulturních akcí, divadel, kin apod. Pro příklad uvádím měsíční plán činností Domova pro osoby se zdravotním postižením Javorník Chvalčov. Plán akcí Domova Javorník na rok 2008
Leden
Únor
Březen
Duben
-
zimní rekreační pobyt ve Velkých Karlovicích
-
návštěva loutkového divadla v Bystřici p. H.
-
zimní speciální olympiáda v Krkonoších
-
zimní sportovní hry na Hostýně
-
plavání v krytém bazénu v Holešově
-
výlet dramatického souboru na Hostýn
-
Masopust s voděním medvěda a karneval
-
koncert Pepy Nosa
-
návštěva Nezamyslic
-
návštěva krytého bazénu v Holešově
-
plavání v krytém bazénu v Holešově
-
výšlap na Tesák
-
diskotéka v Nezamyslicích
-
hipoterapie
-
plavání v Holešově v krytém bazénu 47
Květen
-
turistický výlet na Tesák – otevírání hor
-
hipoterapie
-
regionální olympiáda
-
besídka ke Dni matek
-
Červen
plavání v Holešově v krytém bazénu
-
Jarmark v Kroměříži
-
výlet na Baťův kanál
-
turisticko-rekreační pobyt ve Valašské Bystřici
-
návštěva v Nezamyslicích
-
hipoterapie
-
Mezinárodní hudební festival – Plumlov
-
rekreační pobyt pro osoby s těžkým mentálním postižením v Březejci
Červenec
Srpen
Září
-
sportovní hry v Zubří
-
turistický pobyt na „Kamínkách“ v Roštíně
-
Dětský den
-
hipoterapie
-
Speciální olympiáda
-
výlet do ZOO Lešná
-
stanový tábor
-
jednodenní výlety
-
jednodenní výlet do Rožnova pod Radhoštěm
-
jednodenní výlety
-
ukončení prázdnin s táborákem
-
podzimní turistický pobyt na Rusavě - Jestřabí
-
výlet do ZOO Lešná pro osoby s těžkým mentálním postižením
-
sportovní hry pro osoby s těžkým mentálním postižením
-
Hry bez hranic
-
vystoupení dramatického souboru na Vinohrádku
-
hipoterapie 48
Říjen
-
návštěva ÚSP Nezamyslice
-
rekondiční pobyt v termálních lázních – / Slovensko nebo Maďarsko /
Listopad
Prosinec
-
Společenské odpoledne v Kelči
-
plavání v krytém bazénu v Holešově
-
hipoterapie
-
Společenský ples v Kroměříži
-
Společenský ples v Nezamyslicích
-
plavání v krytém bazénu v Holešově
-
Mikulášská nadílka s diskotékou
-
Perníkové odpoledne ve Chvalčově
-
Mikulášská diskotéka v Kroměříži
-
vánoční vystoupení dramatického souboru
-
Vánoční besídka v ÚSP Javorník
-
Strom splněných přání
Myslím si, že uživatelům v Domově pro osoby se zdravotním postižením Javorník Chvalčov je nabízeno dostatek volnočasových aktivit, uživatelé jsou s činnostmi spokojeni. V závěru předkládám přílohy, týkající se jednotlivých zájmových kroužků, srovnání nabídky ostatních okresních domovů.
49
4.3 Volný čas v Domově pro osoby se zdravotním postižením Barborka Kroměříž Charakteristika, poslání a cíle zařízení Domov pro osoby se zdravotním postižením BARBORKA v Kroměříži je zařízením začleněným do Sociálních služeb města Kroměříže. Zřizovatelem je od 1.1.2004 město Kroměříž. Zařízení je postaveno v okrajové městské části města Kroměříže v bytové zástavbě. V bezprostřední blízkosti zařízení je umístěna nemocnice, záchranná služba a psychiatrická léčebna. Ostatní veřejná zařízení a instituce jsou dostupná pěšky (vzdálenost 20 až 30 min) či bezbariérovou MHD, jejíž zastávka je v bezprostřední blízkosti domova. Naše zařízení je moderně řešené, usnadňuje a zkvalitňuje život handicapovaným osobám. Domov Barborka je zařízením pro dospělé osoby s mentálním postižením. Jsme koedukovaným zařízením s celoročním a denním pobytem. Přijímáni jsou pouze občané s mentální retardací, popř. s jinými přidruženými vadami, starší 18 ti let. Náplní zařízení a všech jeho pracovníků je poskytování kvalitní sociální služby občanům, kteří ji vzhledem ke svým sociálním a zdravotním poměrům potřebují. Občané, kteří jsou zletilí a nebyli zbaveni způsobilosti k právním úkonům mohou být přijímáni pouze s jejich písemným souhlasem, občané zbavení způsobilosti k právním úkonům s písemným souhlasem jejich zákonného zástupce. Služby zahrnují poskytování ubytování, stravování, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, edukační a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc a podporu při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, léčebnou péči a rehabilitaci. Ubytování uživatelům je nabízeno v útulných jednolůžkových, dvoulůžkových a pro imobilní uživatele ve čtyřlůžkových pokojích. Pokoje jsou vybaveny standardním vybavením, uživatele si mohou toto vybavení doplnit vlastním zařízením a výzdobou dle vlastních představ. Stravování je poskytováno celoročně, 4 x denně, u diabetiků 6 x denně. Vaří se 4 druhy diet. Z provozních důvodů je prozatím omezena volba z více
50
druhů jídla.
Sociální služby zajišťuje sociální pracovnice – vyřizování na úřadech, spolupráce se soudy a s jinými potřebnými institucemi. Léčebnou a preventivní péči zajišťují v domově privátní lékaři na základě smlouvy se Sociálními službami města Kroměříže. V zařízení je tak zabezpečena péče praktického lékaře, stomatologa a odborného lékaře (psychiatra). Lékaři dochází do zařízení pravidelně 1x – 2x týdně, nebo dle potřeb uživatelů. Lékaři po odborné stránce řídí práci vedoucí zdravotního úseku, která zase vede po pracovní stránce střední zdravotní personál. Edukační činnost (výchova a vzdělávání) řídí a koordinují vychovatelky, které zodpovídají za kvalitní průběh edukačních činností. Základem edukační činnosti jsou veškeré aktivity zaměřené na udržení či zvýšení samostatnosti uživatelů v oblasti hygieny, oblékání a stolování, procvičování trivia, stimulace a aktivizace. Neméně důležitým úkolem edukace je nácvik a procvičování sociálních dovedností, jejich uplatnění v reálu, orientace v běžných sociálních situacích a získávání orientace v interpersonálních vztazích v rámci sociálních integrací. Úkoly edukačních činností odpovídají schopnostem a možnostem jednotlivých uživatelů. Snahou tohoto zařízení je vytvoření domova těm, jenž vlivem snížení soběstačnosti z důvodu zdravotního postižení, potřebují podporu a pomoc k prožití smysluplného, aktivního a kvalitního života. Služby poskytované uživatelům vychází z jejich schopností, potřeb a zájmů, jsou plánované, směřují k individuálním potřebám. Svým uživatelům dáváme příležitost k seberealizaci prostřednictvím pracovních terapií a vyhledáváním pracovního uplatnění i mimo zařízení, čímž minimalizujeme možnost jejich sociálního vyloučení.
Cíle vedoucí k naplňování poslání domova • Stálé vedení pracovníků k respektování práv a lidských svobod - minimalizovat možnosti stigmatizace uživatelů • Profesní rozvoj a odborný růst pracovníků -- realizace a podpora v celoživotním vzdělávání pracovníků • Podpora uživatelů ve využívání přirozeného místního společenství - plnění osobních cílů klientů
51
• Vyhledávání pracovního uplatnění pro naše uživatele - zaměstnávání uživatelů i mimo domov Barborka • Rozšíření nabídky podpory pro osoby s těžkým zdravotním postižením psychorelaxační aktivita tzv. "Bílý pokoj" • Směřování k domácímu prostředí - vybavení a výzdoba pokojů s možností volby
Cílová skupina Uživatelem služeb v tomto zařízení se může stát občan starší 18ti let s mentálním postižením těžšího stupně a občan postižený vedle mentálního postižení těžšího stupně těž tělesnou nebo smyslovou vadou. Občan s mentálním postižením lehčího stupně může být přijat tehdy, jestliže nezbytně potřebuje ústavní péči. Občané zbaveni způsobilosti k právním úkonům a občané s částečným zbavením způsobilosti k právním úkonům mohou být přijímáni jen s písemným souhlasem jejich zákonného zástupce.
Hlavní zásady poskytovaných služeb •
dodržování práv uživatelů na základě Základní listiny lidských práv svobod, je
chráněna důstojnost každého jedince, •
individuální přístup ke klientovi,
•
partnerské jednání bez náznaku diskriminace,
•
ochota ke komunikaci, řešení problémů se zachováním mlčenlivosti,
•
bezpečnost uživatelů,
•
důvěra,
•
týmová práce,
•
oddělení sféry bydlení a sféry práce.
Pravidla pro ochranu uživatelů před předsudky a negativním hodnocením •
jsme otevřeným zařízením pro návštěvy a veřejnost,
•
spolupracujeme se vzdělávacími a školskými organizacemi a podílíme se na
praktickém vyučování studentů, •
dbáme o svůj pozitivní obraz u veřejnosti ( nácvik sociálního chování klientů,
prezentace zařízení v tisku, dny otevřených dveří…), •
uživatelé vystupují na veřejnosti se svými tanečním a pěveckými
vystoupeními, organizujeme výstavy výrobků pracovních terapií pro veřejnost,
52
•
pracovníci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o zdravotním stavu, popř.
jiných důvěrných informacích o klientech domova, •
všichni pracovníci jsou povinni chránit klienty před zneužíváním, pohrdáním a
ponižujícím jednání a v případě zjištění takovéhoto jednání informovat vedoucí domova nebo její zástupce.
Rozdělení domova Hlavní budova Na hlavní budově, která je ve tvaru čtyřlístku, se nachází šest oddělení pro 17 uživatelů. Každé oddělení tvoří malou komunitu, kde uživatelé nacházejí pocit soukromí a zázemí. Jsou zde ubytováni v příjemných jedno a dvoulůžkových pokojích, pro imobilní a částečně mobilní uživatele se zde nachází jeden čtyřlůžkový pokoj. Součástí každého oddělení je velká společenská místnost – hala, vybavená kuchyňka s jídelnou, společné sociální a hygienické místnosti a velká terasa. Dále se na hlavní budově v přízemí nachází ostatní provozy jako jsou kanceláře, prádelna, malá rehabilitace, kuchyň, místnosti pro údržbu, vybavená tělocvična, místnost na stolní tenis, návštěvní místnost a psychorelaxační místnost. Horní patro budovy je vyhrazeno pro denní stacionář včetně počítačové učebny. Tuto učebnu mohou využívat všichni uživatelé.
Pavilony J a L
Na pavilonech J a L jsou uživatelé ubytováni v moderních jedno a dvoulůžkových pokojích. Součástí pavilonů jsou kulturní a oddechové místnosti, plně vybavené kuchyňky s jídelnami a společná sociální zařízení.
Pavilon K Na pavilonu se nachází 11 bytů, z toho 7 jednolůžkových a 4 dvoulůžkové. Součástí bytů je samostatné sociální zařízení a malý kuchyňský kout. Pavilon má navíc samostatnou prádelnu, která je využívána dle potřeb uživatelů. Dále se zde nachází 2 společenské místnosti a plně vybavená jídelna s kuchyňskou linkou.
Nabídka volnočasových aktivit Kulturní a sportovní vyžití tvoří přirozený doplněk života uživatelů. Domov Barborka zajišťuje kulturně zájmovou činnost v různých formách po celý rok v zájmu 53
rozvoje schopností klientů, estetického cítění a zapojení do společenského dění města Kroměříže. Volný čas využívají uživatelé především k vycházkám, jednodenním výletům, k tuzemským i zahraničním rekreacím, ale také k poslechu oblíbené hudby, sledování TV programů, ke hraní společenských her, k ručním pracím apod. Všechny uvedené činnosti směřují k integraci uživatelů do společnosti. Co se týká zájmových kroužků, zařízení poskytuje zájmový kroužek sportovní, výtvarný a kroužek trivia.
Sportovní kroužek Zde se uživatelé zapojují do sportovních aktivit, zlepšují svou tělesnou kondici. Aktivity jsou zaměřeny na atletiku, u některých uživatelů na gymnastiku a míčové hry. Kroužek probíhá vždy jednou týdně, výsledkem je pak účast na různých sportovních akcích, kde uživatelé vítězí v soutěžích a odváží si své vybojované medaile. Každý rok se uživatelé účastní sportovních her v Zubří. Zařízení je vybaveno tělocvičnou, která slouží v době nepříznivého počasí k tréninkům a nácviku sportovních aktivit.
Výtvarný kroužek Je nabízen taktéž uživatelům s výtvarným nadáním. Kroužek je vždy jednou týdně. Uživatelé se setkávají s různými technikami malby, kresby, malování na sklo, na hedvábí, batika. Výsledkem je pak výzdoba celého areálu domova, což přináší uživatelům radost. Výrobky jsou vystavovány na jarmarcích v Kroměříži.
Kroužek trivia Je zaměřen na upevňování získaných vědomostí v rámci Základní školy speciální. Činnosti jsou věnovány opakování, prohlubování vědomostí v oblasti čtení, psaní a počtů. Uživatelé zde docházejí taktéž jedenkrát v týdnu. Kroužek probíhá formou individuálního přístupu ke každému uživateli. Úkoly jsou zadávány v závislosti na možnostech a schopnostech každého uživatele. Př. Dochází zde dívka, která je nevidomá – čtení Braillova písma, poznávání reliéfních obrázků, psaní na Pichtově psacím stoji, rozvoj prostorové a směrové orientace. Kroužek trivia je určitě přínosem pro řadu uživatelů, tím že vědomosti získané v oblasti čtení, psaní a počtů jsou opakovány a později také zafixovány. 54
Volný čas je využíván také formou výletů, sportovních a kulturních akcí, účast na besídkách, exkurzích, společenských akcích ostatních domovů. Prostory domova jsou vybaveny tělocvičnou, místností na stolní tenis, kde mohou uživatelé taktéž trávit většinu svého volného času.
4.4 Nabídka volnočasových aktivit v Domově pro osoby se zdravotním postižením Hrádek Fryšták Historie, charakteristika a cíle zařízení Provoz byl zahájen dne 30. června 1989 v Malenovicích, jako týdenní ÚSP pro chlapce s mentálním postižením. Objekt prošel celkovou úpravou a v roce 1991 o něj v rámci restituce požádal původní majitel. V roce 1993 kupuje Okresní úřad Zlín, náš zřizovatel, budovu mateřské školky ve Fryštáku. Od srpna 1993 do prosince 1993 probíhá oprava vnitřních prostor zařízení. Dne 1. 1. 1994 jsme byli přestěhováni do Fryštáku. Od 7. 7. 1994 rozšiřujeme nabídku z týdenního pobytu i na celoroční . Počet dětí se zvyšuje na 28. Současně probíhá výměna střešní krytiny a oprava fasády, úprava příjezdu a chodníků. V tomto roce byl celý objekt prohlášen kulturní památkou. Dne 1. 1. 1998 jsme získali právní subjektivitu. 15. 10. 1998 se mění název z ÚSP Fryšták na „HRÁDEK, zařízení pro děti a mládež s mentálním postižením“. V roce 2000 byl Hrádek zařazen do restitučního programu Ministerstva práce a sociálních věcí. A tak byla během roku 2001 postavena nová budova, která poskytuje domov dvanácti uživatelům s lehčím mentálním postižením a terapeutická dílna. V uvolněných prostorách stávajícího objektu vznikla rehabilitace, muzikoterapie, herna, oddechová a relaxační místnost, posilovna. Dne 1. 1. 2003 se stal zřizovatelem Krajský úřad Zlínského kraje. V současné době se stará o 40 uživatelů 30 pracovníků.
Poslání Hrádku: Hrádek Fryšták poskytuje služby dětem, mládeži a dospělým občanům s různým stupněm mentálního postižení, s přidruženými tělesnými vadami, a pomáhá jim při začleňování do společnosti.
55
Cílová skupina uživatelů: Hrádek Fryšták je určen dětem, mládeži i dospělým, jejichž schopnosti jsou sníženy zejména v oblastech osobní péče, sebeobsluhy a výchovy a nejsou schopny žít v přirozeném prostředí rodiny nebo tuto možnost nemají. Jsou zde uživatelé na denním, týdenním i celoročním pobytu. Lze využít i možnosti přechodných pobytů.
Cílem Hrádku Fryšták je umožnit osobám s mentálním postižením žít plnohodnotný život. Poskytnout jim možnost důstojného bydlení, vzdělání, sebepoznání a rozvíjení jedinečné osobnosti, kvalitní péče, integrace do společnosti, pracovní i zdravotní rehabilitace, relaxace, sportovního vyžití a zařazení do kolektivu. V souladu s novými trendy v péči o lidi s postižením je nabízena pestrá nabídka výchovných i pracovních činností. Vzhledem k povaze a stupni postižení uživatelů má pracovní činnost hlavně funkci rehabilitační. Mít odpovídající zaměstnání, kde je možno vytvářet určité hodnoty pro společnost nebo alespoň pro vlastní uspokojení, patří k normálnímu životu. Díky úspěšnému projektu „I já chci být samostatný", předloženému ke Grantovému schématu podporujícímu sociální integraci ve Zlínském kraji, byly získány finanční prostředky na zlepšení péče o tyto uživatele, s cílem zvýšit možnost rozvoje dovedností a návyků. Projekt začal v červenci roku 2006 a potrvá do 30.6.2008. Ubytování je poskytováno uživatelům na týdenním a celoročním pobytu. Ubytování je zajištěno na dvou budovách a to na dvou, tří a více lůžkových (max. pětilůžkových) pokojích.
Výchova S uživateli pracují vychovatelé dle výchovných plánů. Každý uživatel má svého kontaktního pracovníka. Pedagogičtí pracovníci pracují dle rozvrhu výchov u každé výchovné skupiny. U pracovně-výchovné skupiny dle výchovného plánu pro daný školní rok.
Vzdělávání
56
Vzdělávání je poskytováno dětem ve školním věku a to na odloučeném pracovišti Základní školy speciální a Praktické školy při dětském domově Zlín-Lazy. Po ukončení povinné školní docházky mohou děti splňující nároky pokračovat na Praktické škole ve Zlíně s následnou možností zařazení do pracovního procesu.
Ošetřovatelská a zdravotní péče, rehabilitace: Ošetřovatelskou péči v zařízení poskytují SZP a PSP v přímé obslužné péči. Všichni uživatelé mohou využívat rehabilitační místnost. Ošetřujícího lékaře si volí uživatel či jeho zákonný zástupce. Na ošetřovném oddělení jsou děti plně závislé na pomoci pracovníků. Při chůzi, sebeobsluze, hygieně, orientaci v prostoru a jakékoliv běžné denní činnosti. Uživatelé trvale ležící mají v rámci prevence dekubitů polohovací lůžka, speciální antidekubitní matrace a také polohovací molitanové podložky všech tvarů. Tito uživatelé jsou třikrát týdně rehabilitováni.
Relaxace a trávení volného času Možnost relaxace a volného času je dána režimem dne. I tady je nabízena celá řada možností. Je zde vybavena relaxační místnost s multifunkčním posilovacím strojem a stolem na stolní tenis. Z dalšího sportovního vyžití mají uživatelé možnost využít vlastní bazén na zahradě. Ve spolupráci se základní školou možnost využívat školní tělocvičnu a hřiště. Kromě sportovního vyžití je zde možnost nepřeberného množství společenských her, možnost sledování televize, poslouchání hudby, návštěvy městské knihovny, pobytu na zahradě, společných výletů, návštěvy kin, divadel a koncertů. K pracovní rehabilitaci je využívána především terapeutická dílna. Je vybavena tak, aby odpovídala specifickým nárokům uživatelů. Pracuje se zde především s přírodními materiály jako je dřevo, papír, hlína. Využíván je i hrnčířský kruh a pec na vypalování keramiky. Kromě dílny uživatelé pracují venku. Dle ročních období se jedná například o sběr jablek, hrabání listí, odklízení sněhu, práce na zahradě apod. Zařízení neposkytuje uživatelům žádný zájmový kroužek, ale uživatelé však mají možnost navštěvovat relaxační místnost, místnost pro stolní tenis. Nechybí zde také účast na kulturních a společenských akcích, výlety, návštěvy kin a divadla. Pobyt a práce na zahradě patří k jedné z forem pracovní terapie.
57
4. 5 Využití volného času v Domově pro osoby se zdravotním postižením Kvasice Motto: Pomoz mi a půjdu, pomoz mi a uvidím, pomoz mi a porozumím…
Zařízení vzniklo v roce 1992 jako ÚSP Rehabilitační centrum pro mládež se zaměřením na osoby s těžkým mentálním postižením s přidruženými vadami zraku a pohybového aparátu. V roce 1994 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce zaměřená především na technické zázemí ústavu a vybudování odpovídajících sociálních zařízení. Díky rekonstrukci je celá budova bezbariérová a umožňuje tak pobyt i osobám zcela imobilním. Za vydatné pomoci sponzorů a dobrovolníků byla vybudována část plánovaného rehabilitačního chodníku ve zdejší zahradě, který slouží k orientační a smyslové výchově zrakově postižených. Služby v tomto domově jsou určeny dětem a mládeži od 3 let věku s mentálním postižením a mládeži do 26 let věku s přidruženým postižením zraku a pohybového aparátu. Mentální postižení je podmínkou pro přijetí.
Charakteristika poskytovaných služeb Péče je poskytována formou celoročního, týdenního a denního pobytu, a to v tomto rozsahu: ubytování, stravování, základní zdravotní péče, pomoc sociální pracovnice, nácvik sebeobsluhy a soběstačnosti, nácvik prostorové orientace, individuální a skupinová rehabilitace, hipoterapie, sportovní činnost a rekondiční pobyty v přírodě. Ve spolupráci se speciálním školstvím zajišťuje domov základní školní vzdělání s možností zařazení uživatele do rehabilitační třídy. Uvedené služby nejsou poskytovány uživatelům v týdenním pobytu ve dnech pracovního klidu, uživatelům v denním stacionáři se neposkytuje ubytování. Výchovně vzdělávací proces je individuálně přizpůsoben potřebám uživatele s využitím prvků smyslové a rozumové výchovy, též výchovy řečové a hudební. Nedílnou součástí je i výchova pracovní. Tělesná výchova je úzce spjata s pohybovou rehabilitací včetně metodiky bazální stimulace a reflexního cvičení u těžce pohybově postižených. •
Do zařízení nelze přijímat osoby, jejichž opožděný rozumový vývoj je
výsledkem výchovné zanedbanosti, anebo u nichž dochází k akutním projevům
58
psychických poruch ohrožujících okolí. Nelze také přijímat osoby, jejichž stav v době přijetí vyžaduje léčení v lůžkovém zdravotnickém zařízení a dále pak osoby s těmito postiženími: infekční a parazitární choroby všech druhů a stádií, při kterých může být nemocný zdrojem nákazy •
tuberkulóza (s výjimkou stadií P III a M III a dalších stabilizovaných a
inaktivních forem) •
pohlavní choroby v akutním stadiu, v chronickém stadiu jen na základě
vyjádření odborného lékaře •
psychózy a psychické poruchy, při nichž nemocný ohrožuje sebe i druhé, resp.
jeho chování znemožňuje soužití v kolektivním zařízení. • chronický alkoholismus a jiné toxikománie, pokud nedošlo k likvidaci návyku. Ten musí být doložen lékařským potvrzením.
Zřizovatelem Domova pro osoby se zdravotním postižením Kvasice je Krajský úřad ve Zlíně, provozovatelem jsou Sociální služby Uherské Hradiště, p.o.. Vedoucí zařízení je při výkonu své funkce přímo podřízen řediteli provozovatele. Kapacita zařízení je 30 lůžek pro celoroční a týdenní pobyt a 2 místa denní stacionář. Ubytování je ve dvou-, tří-, pěti- a více lůžkových pokojích se společným příslušenstvím. Celá budova je bezbariérová.
Pracovní a pracovně – výchovná činnost Tato činnost je především směřována do dílny „pracovní terapie“ jako je zpracování keramiky a textilu, částečně je využíváno dílny k jiným výtvarným technikám. Ve vhodném období jsou uživatelé zapojováni do pomocných zahradnických prací. Dle harmonogramu vypomáhají při úklidu. Pracovní činnost je konzultována s ošetřujícím lékařem. Pomocné úklidové práce jsou vždy konány se souhlasem uživatele. Za tuto činnost uživatelům odměna poskytována není.
Vzdělávací proces – školní docházka Uživatelé, kteří rozhodnutím Speciálního pedagogického centra mají konat školní docházku jsou zařazeni do tříd ZŠ praktické a ZŠ speciální Kroměříž, odloučené pracoviště Kvasice. Třídy jsou lokalizovány přímo v objektu domova a na základní
59
škole ve Kvasicích.
Zájmová činnost Kulturně zájmová činnost je zajišťována v zájmu rozvoje schopností, estetického cítění a zapojení do společenského života uživatelů rezidenční sociální služby. Je zaměřena na návštěvy divadelních a hudebních představení, účast v tanečních kurzech a tanečních zábavách, účast na dalších akcích organizovaných zařízením, či obdobnými subjekty. Na zařízení působí sportovní klub SK Podkovičky, který je aktivně zapojen do Českého hnutí Speciálních Olympiád.
Aktivity ve volném čase JARO Plavání (krytý bazén v Kroměříži), slet čarodějnic (společenská akce na zahradě našeho domova, regionální olympiáda Zábřeh, regionální olympiáda Olomouc, kulturněprodejní „Jarmark“ Kroměříž, výlet „Baťův kanál“, rekondiční pobyt pro těžce mentálně postižené. LÉTO Oslava Dne dětí „Léto s kovbojem“, Mosty Přerov, Jednodenní výlety (Kroměříž – Podzámecká zahrada, Květná zahrada,…), ZOO (Lešná, Olomouc), Hradisko – stanování, Pobyt na zahradě: koupání, slunění,míčové hry, zábavné sportovní činnosti, jízda na kole, pétanque, kuželky,…Návštěva pouťových atrakcí – kolotoče,houpačky, Zakončení prázdnin(táborák, diskotéka).
PODZIM Rekondiční pobyt, ples Sociálních služeb v Kroměříži a v Uherském Hradišti, sbírání přírodnin do pracovních terapií, turistika po krásách ČR
ZIMA „Galakoncert“ Přerov, Mikulášská nadílka na domově, Mikulášská diskotéka, vánoční posezení s rodiči a dětmi, zimní rekondiční pobyt ve Velkých Karlovicích, zimní sportovní hry na sv. Hostýně, turistika, vycházky.
60
Shrnutí: Domovy pro osoby se zdravotním postižením se liší charakteristikou, posláním a cílovou skupinou, pro níž je zařízení určeno. Domovy mohou poskytovat celoroční, týdenní nebo denní pobyt. Snahou každého zařízení je poskytovat nejen kvalitní ubytování, stravu a nutné sociální služby, ale poskytovat a zprostředkovávat také léčebnou péči a rehabilitaci, výchovu a vzdělávání, pracovní, kulturní a sportovní vyžití - vše s důrazem na vytvoření pocitu spokojenosti a sebeuplatnění.
61
4.6 Závěry výzkumného šetření Domovy pro osoby se zdravotním postižením se liší charakteristikou, posláním a cílovou skupinou, pro níž je zařízení určeno. Domovy mohou poskytovat celoroční, týdenní nebo denní pobyt. Snahou každého zařízení je poskytovat nejen kvalitní ubytování, stravu a nutné sociální služby, ale poskytovat a zprostředkovávat také léčebnou péči a rehabilitaci, výchovu a vzdělávání, pracovní, kulturní a sportovní vyžití - vše s důrazem na vytvoření pocitu spokojenosti a sebeuplatnění. Pro výzkum jsem si zvolila různorodou skupinu klientů s odlišným stupněm postižení a mentální úrovní. Hlavním tématem je však zjistit nabídku a možnosti využití volného času v jednotlivých Domovech pro osoby se zdravotním postižením Zlínského kraje. Jednotlivé kapitoly podávají charakteristiku Domova a taktéž nabídku volnočasových aktivit a zájmových kroužků. Jedná se o domovy: Domov pro osoby se zdravotním postižením Javorník Chvalčov, Domov pro osoby se zdravotním postižením Barborka Kroměříž, Domov pro osoby se zdravotním postižením Hrádek Fryšták a Domov pro osoby se zdravotním postižením Kvasice. Výsledkem je pak srovnání nabídky zájmových činností v těchto zařízeních.
Diskuze k výzkumným tezím Výzkum potvrdil, že největší nabídku volnočasových aktivit (počet zájmových kroužků) svým uživatelům poskytuje Domov pro osoby se zdravotním postižením Javorník Chvalčov, čímž byla potvrzena hypotéza č.1. Domov pro osoby se zdravotním postižením Barborka Kroměříž poskytuje tři zájmové kroužky, Domov pro osoby se zdravotním postižením Kvasice nabízí pro své klienty jeden zájmový kroužek a Domov pro osoby se zdravotním postižením Hrádek Kvasice nenabízí žádný ze zájmových kroužků. Výsledkem šetření a výzkumu je také zjištění, že čím větší je kapacita zařízení, tím je větší nabídka volnočasových aktivit, čímž byla potvrzena hypotéza č.2. Domov pro osoby se zdravotním postižením Javorník Chvalčov s kapacitou zařízení 123 uživatelů a s největším počtem zájmových kroužků. Domov pro osoby se zdravotním postižením
62
Hrádek Fryšták s kapacitou 40 uživatelů, který nenabízí svým uživatelům žádný zájmový kroužek. Výsledek výzkumu se však neodvíjí pouze z počtu zájmových kroužků, ale důležité je zjištění, že všechny z uvedených zařízení zprostředkovávají pro své uživatele nepřeberné množství výletů, společenských a kulturních akcí, sportovních akcí, účast na jarmarcích, návštěvy divadel a kin, což je považováno za způsob trávení volného času. Důležitým faktorem u uživatelů se stává prožitek a s ním spojené posílení sebevědomí,
radost a uspokojení z dané činnosti.
Volnočasové aktivity pozitivně
ovlivňují citovou oblast, přátelské vztahy a zdravou soutěživost.
63
Závěr Diplomovou práci na téma „Volný čas a zájmové aktivity v zařízeních sociálních služeb“, jsem si vybrala proto, že pracuji třetím rokem v Domově pro osoby se zdravotním postižením Javorník, problematika využívání volného času je mi velmi blízká. Často se podílím na vytváření nabídky volnočasových aktivit a také začlenění uživatelů do těchto aktivit. Jedná se o uživatele s celoročním, týdenním i denním pobytem. Uživatelům je potřeba pobyt zpestřit a nabízet jim, co nejvíce volnočasových aktivit. V jednotlivých etapách historického vývoje se péče o osoby se zdravotním postižením vyvíjela v závislosti na politické a ekonomické situaci a kulturní úrovní té doby. Dochází ke značnému zlepšení kvality a úrovně péče o osoby se zdravotním postižením. Domovy pro osoby se zdravotním postižením plní důležitou funkci, stávají se náhradními domovy pro osoby se zdravotním postižením, které jim poskytují komplexní služby v péči. Těžkosti s definováním pojmu mentální retardace jsou stále značné, kdy se jedná o jev složitý, který je determinován faktory biologické, psychické a sociální povahy. Každý člověk s mentálním postižením je svébytný subjekt s charakteristickými osobními rysy. Vývoj v jednotlivých obdobích života je opožděn a determinován stupněm mentálního postižení. U osob s mentálním postižením se objevují změny v oblasti neuropsychického vývoje, tj. změny v oblasti poznávacích procesů, emocionální a volní sféře, ovlivňuje adaptabilitu i chování, projevuje se i v omezení motoriky. Volnočasové aktivity mají velký význam pro celkový rozvoj osob s mentálním postižením. Tyto činnosti jim přinášejí radost a uspokojení. V dílnách pracovní terapie rozvíjejí pracovní dovednosti a schopnosti. V Domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou volnočasové aktivity často realizovány ve formě činností v zájmových kroužcích. Uživatelé se také účastní aktivit mimo domov, což mohou být různé sportovní akce, exkurze, návštěvy divadel a kina. Domovy pro osoby se zdravotním postižením se liší charakteristikou, posláním a cílovou skupinou, pro níž je zařízení určeno. Domovy mohou poskytovat celoroční, týdenní nebo denní pobyt. Snahou každého zařízení je poskytovat nejen kvalitní ubytování, stravu a nutné sociální služby, ale poskytovat a zprostředkovávat také
64
léčebnou péči a rehabilitaci, výchovu a vzdělávání, pracovní, kulturní a sportovní vyžití - vše s důrazem na vytvoření pocitu spokojenosti a sebeuplatnění. Volnočasové aktivity mají velký význam pro celkový rozvoj osob s mentálním postižením. Tyto činnosti jim přinášejí radost a uspokojení. V dílnách pracovní terapie rozvíjejí pracovní dovednosti a schopnosti. V Domovech pro osoby se zdravotním postižením jsou volnočasové aktivity často realizovány ve formě činností v zájmových kroužcích. Uživatelé se také účastní aktivit mimo domov, což mohou být kulturní, společenské, sportovní akce, exkurze, návštěvy divadel a kina.
65
Shrnutí Cílem mého šetření bylo analyzovat aktivity uživatelů s mentálním postižením ve volnočasových aktivitách a na základě pozorování zjistit, jaké možnosti využití volného času jsou jim nabízeny v jednotlivých Domovech pro osoby se zdravotním postižením. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je tvořena třemi kapitolami. První kapitola se zabývá historickým vývojem ústavní péče, obecnou charakteristikou Domovů pro osoby se zdravotním postižením, výchovou a vzděláváním osob s mentálním postižením. Druhá kapitola pojednává o specifice osob s mentálním postižením, příčinami mentálního postižení, možnostmi prevence vzniku a klasifikace mentálního postižení. Volný čas v Domovech pro osoby se zdravotním postižením je obsahem třetí kapitoly, vymezení pojmu volný čas,možnosti využití volného času a funkce občanských sdružení a neziskových organizací. Výzkumná část je věnována srovnání možností využití volného času v Domovech pro osoby se zdravotním postižením Zlínského kraje.
66
Summary Aim mine inquiry was analyze activities users with mental infliction of in free time-time activities and on the basis sighting find out, what possibilities usage of free time are them offered in single homes for men health infliction of. Thesis is divided on part theoretic and practical. Theoretic part is totalled by three chapters. First chapter deal with historical development institutional care, common characteristics homes for men health infliction of, upbringing and education persons with mental infliction of. Alternative chapter handles about specificity persons with mental infliction of, causes mental infliction of, possibilities prevention rise and classification mental infliction of. Spare time in homes for men health infliction of is content third chaps, delimitation conceive spare time, possibilities usage of free time and function civil association and non - profit - making organization. Experimental part is devoted juxtaposition possibility usage of free time in homes for men health infliction of Zlinskeho limit.
67
Literatura 1. BARTOŇOVÁ, M., BAZALOVÁ, B., PIPEKOVÁ, J. Psychopedie. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-161-4. 2. BARTOŇOVÁ, M., VÍTKOVÁ, M. Strategie ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Paido, 2007. ISBN 978-80-7315-158-4. 3. ČERNOUŠEK, M. Šílenství v zrcadle dějin. Praha : Avicenum, 1994. ISBN 807169-086-4. 4. FEDIUK, L. Z historie péče o slabomyslné. Zábřeh: Tiskem a nákladem družstva knihtiskárny, 1911. 5. FOUCAULT, M. Dějiny šílenství. Callimard: 1993. ISBN 80-7106-085-2. 6. FRANIOK, P. Kapitoly z teorie speciální pedagogiky. Ostrava: PedF Ostravské univerzity, 2003. ISBN 80-7042-280-7. 7. FRANIOK, P., KYSUČAN, J. Psychopedie – Speciální pedagogika mentálně retardovaných. Ostrava: PedF Ostravské univerzity, 2002. ISBN 80-7042-247-5. 8. MONATOVÁ, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. Brno: Paido, 1998, ISBN 80-85931-60-5. 9. PÁVKOVÁ, J. Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-295-5. 10. PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006. ISBN 8085931-65-6. 11. PIPEKOVÁ, J. Osoby s mentálním postižením ve světle současných edukativních trendů. Brno: MSD, 2006. ISBN 80-86633-40-3. 12. SPOUSTA, V. Kapitoly z pedagogiky volného času. Brno: Masarykova univerzita, 1996. ISBN 80-210-1274-9. 13. SPOUSTA, V. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: Masarykova univerzita, 1996. ISBN 80-210-1275-7. 14. ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-506-7. 13. VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie. Parta, 2003. ISBN 80-7320-063-5. 15. VENCOVSKÝ, E. Čtení o psychiatrii. Avicenum, 1983. ISBN 735 21-0820. 16. VÍTKOVÁ, M.a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-85931-51-6. 17. Dokumenty a materiály z jednotlivých Domovů pro osoby se zdravotním postižením (Chvalčov, Kroměříž, Kvasice, Fryšták).
68
18. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. 19. http: //www.msmt.cz/ 20.3.2008 20. http: //www.mpsv.cz/20.3.2008
69
Přílohy (viz CD – prezentace fotografií)
70
