Volejbal. Václav Císař

��

��

��

��

volejbal_001-027.qxd

21.4.2005

9:33

Page 2

Václav Císař

Volejbal Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 [email protected], www.grada.cz tel. +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 jako svou 2242. publikaci Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová Grafická úprava Jiří Pros Ilustrace Monika Wolfová Sazba Miroslav Vospěl Návrh obálky Trilabit s.r.o. Úprava obálky Artedit s.r.o., Praha Fotografie na obálce archiv VK Kladno Počet stran 168 První vydání, Praha 2005 Vytiskly tiskárny PBtisk Příbram Prokopská 8, Příbram IV © Grada Publishing, a.s., 2005 (tištěná verze) ISBN 80−247−0502−8 ISBN 978-80-247-6239-5 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011


14.4.2005

8:25

Page 5

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Filozofie volejbalu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

I. Obecné informace Základní informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Hráč volejbalu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Nejde jen o učení dovedností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Nový sportovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Sportovní cíle. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Práce trenéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Stavba a řízení tréninkové jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Konfliktům se nevyhýbáme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Chyba je součástí učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Zpětná vazba – feedback . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Využíváme citlivosti lidského těla na změnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

II. Učení a trénink základních dovedností Začínáme s dětmi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Co sledují průpravná cvičení a hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Průpravná cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Průpravné hry. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Postoje a přesuny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Postoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Postavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Předvídání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Přesuny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Základní techniky odbíjení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Nácvik dovedností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Odbití obouruč vrchem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Odbití obouruč vrchem za hlavu (vzad) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Odbití obouruč vrchem ve výskoku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Odbití obouruč spodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Odbití obouruč spodem mimo osu těla (stranou) . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

4

5


14.4.2005

8:25

Page 6

III. Role hráčů a týmová práce Technika herních dovedností a jejich nácvik. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Podání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Spodní podání v čelním postavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Vrchní podání s horní rotací v čelním postavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Plachtící podání v čelním postavení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Podání ve výskoku – smečované . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Zásady taktiky podávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Přihrávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Příjem podání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Příjmové formace – organizace příjmu podání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Nahrávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Nahrávání ze země. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Nahrávání ve výskoku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Nahrávání v pádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Nahrávky různého tempa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Plovoucí a pevné nahrávání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Zásady taktiky nahrávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Útok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Individuální útok. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Další možnosti útoku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Zásady taktiky útočení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Blokování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Individuální technika blokování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Seskupování bloků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Zásady taktiky blokování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Obrana v poli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Techniky hraní míče v poli. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Libero. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Taktika hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Základní schéma hry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Stavba týmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Taktika přiměřená úrovni zvládnutých dovedností . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Herní systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137


14.4.2005

8:25

Page 7

Obsah Utkání. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Výběr základní šestky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Příprava na utkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Činnost před utkáním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Koučování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Rozbor a hodnocení utkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

IV. Jak odolávat zatížení Kondiční trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Silový trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Trénink ohebnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Zóna výkonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Posilování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Prevence zranění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Regenerace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Odolávání psychické zátěži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Výživa a pitný režim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

6

7


14.4.2005

8:25

Page 8

Grafické značení hráč přední řady blokující hráč hráč zadní řady cílový hráč pohyb hráče dráha míče zásobník míčů LP

levý přední hráč

SP

střední přední hráč

PP

pravý přední hráč

LZ

levý zadní hráč

SZ

střední zadní hráč

PZ

pravý zadní hráč

N

nahrávač

S

smečař

B

blokař

U

univerzální (diagonální) hráč

L

libero

T

trenér


14.4.2005

8:25

Page 9

Úvod

Úvod Volejbal je jedním z nejrozšířenějších sportů na světě. Zabývají se jím a baví mili− ony lidí nejrůznějších věkových kategorií. Kdo se volejbal naučí v mládí, může jej na přiměřené úrovni hrát až do pokročilého věku. S jeho učením lze začít kdykoli, i tehdy, když jsme již odrostli dětským střevíčkům. Volejbal v sobě spojuje prvky indi− viduální dovednosti a týmové spolupráce, tvořivost s disciplínou a kázní, vypjaté úsilí při dynamické námaze s prvky zábavy a radostného uspokojení ze zvládání obtížných situací a dosahování úspěchů. Náročnost volejbalové hry můžeme přizpůsobit úrovni, na které ji chceme provozovat, a to od hry přinášející radost z aktivního pohybu a ovládání míče, až po profesionální úroveň ligových soutěží a mezinárodních mistrovských soutěží. Mezinárodní pravidla předpokládají hru šestičlenných mužských či ženských týmů, ale existují i různé modifikace hry co do počtu hráčů, jakož i utkání smíšených družstev.

Filozofie volejbalu „Písemné zformulování filozofie trénování mě přinutilo k realizaci a odpovědnosti za to, v co věřím, a přijetí role vzoru.“ (Sally Kus)

Filozof Epictetus řekl: „Začátek filozofie je znát stav vlastní mysli“. Znáte stav své vlastní mysli? Je vaše životní filozofie správně formulovaná? Je vaše filozofie trénování dobře definovaná? Nebo si nejste jistí ve svých názorech na důležité problémy v životě a v trénování? Taková nejistota vede k rozporuplnosti v chování, které často zničí osobní vztahy a vytváří chaotické podmínky uvnitř družstva. Jako nekontaktní síťová hra, kde se činnost každého družstva odehrává na jedné polo− vině hřiště, je volejbal závislý na úrovni zvládnutí herních dovedností a taktické vyzrálosti jednotlivých hráčů. Na zpracování míče a jeho odehrání na stranu sou− peře má každé družstvo maximálně tři odbití. Po tuto dobu nemá soupeř možnost přímo ovlivnit hru družstva na druhé straně sítě, protože nemůže ovládat míč. To vybízí k úvaze o tom, kam je třeba napřít a soustředit úsilí každého hráče. Cíle hry i tréninku by měly být orientované na výkon a intenzitu. Svou činnost hráč ovládá po celou dobu, a to bez ohledu na skutečnost, má−li míč, či ne. Jak se dále ujistíme, hráč musí plnit řadu úkolů, i když zrovna neodbíjí míč. Dá se dokonce říci, že těchto činností je více, než vlastní manipulace s míčem a jsou pro vlastní hru, nebo plnění herních cvičení, rozhodujícím faktorem. Podstatou zvládnutého prove− dení konkrétní volejbalové činnosti je být včas na správném místě ve správném postoji. To předpokládá pozorné sledování vývoje herních situací, předvídání jejich průběhu a přípravu hráče reagovat na tento vývoj v koordinaci s ostatními spolu− hráči.

8

9


14.4.2005

8:25

Page 10

Jinými slovy, filozofií učení a trénování volejbalu by mělo být, že na prvním místě je sportovec a vítězství je až druhořadé, prvořadý je rozvoj hráčů, soustředění na jejich výkon, vítězství je následný produkt tohoto úsilí. Opačná orientace narušuje soustředění a odvádí pozornost od prováděné činnosti (např. sledování bodů na ukazateli místo soustředění se na míč). Proto by hra začátečníků měla sledovat vyvolávání dostatku možností úspěšných řešení. Jak již bylo připomenuto, herní dovednost lze úspěšně uplatnit tehdy, když se hráči dokážou včas přemístit na správné místo. Vyžaduje−li reakce v počátečních fázích rozumovou analýzu situací (než si hráč v paměti uloží dostatečnou zásobu úspěšných srovnávacích obra− zových sekvencí) je žádoucí, aby to rychlost míče umožňovala. Přiměřená rychlost míče umožní správné vyhodnocení dráhy jeho letu, včasný přesun do odpovídají− cího postavení a přesné zpracování míče. Pro efektivní vytváření správných pohybo− vých návyků je třeba pamatovat na dostatečnou četnost opakování, včetně variant pohybových činností, a to v poměrně krátkém časovém úseku a pokud možno s malými časovými přestávkami. Takové situace vytvoříme s menším počtem hráčů. V souvislosti s rozvíjením taktického myšlení dětí a mládeže je třeba zdůraznit, že mladým hráčům chybí osobní zkušenosti z řady pohybových činností a doved− ností, ale nechybí jim inteligence k získání a zpracovávání těchto zkušeností. Rozvoj taktického myšlení u dětí závisí hlavně na schopnostech trenéra, na jeho erudovanosti, odpovědnosti a cílevědomosti. V knize The Volleyball Coaching Bible, píše americký trenér Mark Pavlik (Pen State University) v úvaze o roli trenéra: „Nejdůležitější vztah, dokonce důležitější než vztah hráč–trenér, je trené− rův vztah k sobě samému“. V následujících řádcích uvádí typ otázek, které by si měl trenér klást, chce−li se ve svém oboru rozvíjet: „Jsem v tom dobrý? Dokážu rozlišo− vat? Je tu něco, z čeho jsem šťastný? Neznám jiné řešení? Mohu dělat tuto práci jako povolání? Vím, co dělám? Zlepšuji se? Budu dobrý?“ V žádném oboru nelze očekávat dosažení dobrých výsledků, pokud sám nejsem dobrý. Vynikající trenéři se vždy učí režimem stálého dotazování, pitvání a analyzování hry, tréninků atd.


14.4.2005

8:25

Page 11

Základní informace

Základní informace Volejbal vymyslel v roce 1895 W. G. Morgan, instruktor tělesného vzdělávání z USA, jako alternativu ke košíkové. Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších sportů na světě. Zpočátku neměla hra pevná pravidla týkající se rozměrů hřiště, výšky sítě a počtu účastníků na každé straně, první pravidla byla zveřejněna orga− nizací YMCA v roce 1897 a od té doby se vyvíjela až do dnešní podoby. V Tokiu roku 1964 se stal volejbal olympijským sportem. Volejbal se řadí mezi nekontaktní síťové sporty (jako tenis, badminton apod.) Hřiště je rozdělené na dvě stejné poloviny, mezi soupeřícími stranami je síť, hráči brání svoji polovinu a útočí do pole soupeře. Snaží se získat bod tím, že pošlou míč do hřiště soupeře s takovou silou nebo dovedností, že ho není možné vrátit. Hra je rozdělena na sety. Vítězství v setu dosáhne to družstvo, které jako první získá 25 bodů, s podmínkou, že k vítězství musí získat minimálně o dva body více než soupeř. Nerozhodný výsledek není možný. Utkání vyhraje to družstvo, které jako první vyhraje ve třech setech. Moderní hra vyžaduje skutečnou kolektivní spolupráci, je elegantní směsicí síly a obratnosti, rychlosti a bystrosti, výskoků a skoků. V průběhu let se volejbalisté hodně specializovali na dovednosti a úkoly na hřišti. Hráči vrcholového volejbalu hrají podle své specializace v určitém postavení na hřišti, aby byly co nejlépe využity jejich dovednosti. Podrobnější infor− mace o průběhu a řízení hry jsou součástí kapitoly Taktika hry. Vrcholový volejbal není jedinou možnou variantou této hry. Rekreační forma, hraná spíše pro radost z pohybu a pobavení, může být provozována v podstatě každým, kdo se přiměřeně naučí základní techniku – odbití obouruč spodem a odbití obou− ruč vrchem. Na rekreační úrovni se hraje jednoduchá hra, každý hráč hraje na místě, které odpovídá jeho aktuálnímu postavení na hřišti a vývoji situace. Mezi vrcholovým a rekreačním volejbalem je celá škála forem této hry, které odpovídají úrovni herních dovedností a zkušeností hráčů. S rostoucí úrovní roste i soutěži− vost, a tak od určité výkonnosti jsou jednotlivé týmy obvykle zapojeny do pravidelné soutěže, nebo se zúčastňují organizovaných turnajů. Hrací plocha se skládá z hřiště a volné okolní plochy. Hřiště má rozměry 9×18 metrů, je vyznačené obvodovými čarami o šíři 5 cm, které jsou součástí hřiště (vzdálenost jejich vnějších okrajů odpovídá uvedeným rozměrům). Uprostřed je kolmo na delší stranu rozděleno čarou (šíře 5 cm) na dvě poloviny. Středová čára je součástí obou polovin hřiště. Každá polovina hřiště je dále rozdělena 5 cm

10

11


14.4.2005

8:25

Page 12

I. Obecné informace

Obr. 1 Volejbalové hřiště

širokou čarou rovnoběžnou se sítí ve vzdálenosti 3 metry od středu hřiště (vzdá− lenější okraj čáry) na přední a zadní území. Čára, vyznačující útočné třímetrové pásmo, je součástí předního území a je přerušovaně prodloužena do stran mimo hřiště. Nad středovou čárou je zavěšena síť o šíři 9,5 metru a výšce 1 metr. Nad postran− ními čarami je na síti svisle umístěna 5 cm široká bílá páska. Vedle vnějšího okraje pásky jsou umístěny anténky o průměru 1 cm (vzájemně na opačné straně sítě), které převyšují síť o 80 cm. Část antének nad sítí je označena barevnými 10 cm širokými pruhy (střídavě červeným a bílým). Síť je černé barvy s oky 10×10 cm a její horní okraj je zakončen bílou páskou o šíři 5 cm. Horní okraj sítě od země je pro oficiální utkání určen následujícími pravidly: muži a junioři 243 cm; kadeti 239 cm; starší žáci 235 cm; ženy a juniorky 224 cm; mladší žáci a kadetky 220 cm; starší žákyně 215 cm; mladší žákyně 210 cm. Pravidla vyžadují okolo hřiště volnou hrací plochu 3 metry po stranách (5 metrů pro mezinárodní utkání) a 5 metrů za zadní čárou (8 metrů pro mezinárodní


14.4.2005

8:25

Page 13

Základní informace utkání). Tyto požadavky se vztahují na oficiální mistrovská utkání vyšších soutěží. V mládežnickém a rekreačním volejbale nejsou tak striktně vyžadovány. To vše platí pro hru šestic, což je základní počet hráčů na hřišti. Spolu s náhradníky může mít tým 12 hráčů. Existují také utkání či soutěže o menším počtu hráčů – dvojice, minivolejbal trojic a čtveřic apod. V těchto případech bývají upraveny rozměry hřiště a u neoficiálních soutěží může být upravena i výška sítě. Hraje se volejbalovým míčem o hmotnosti 260–280 g, jehož obvod je 66 cm s tole− rancí 1 cm. Předepsaný vnitřní tlak míče je 30–32,5 kPa. Pro mistrovská utkání se mohou používat pouze míče schválené řídícím orgánem soutěže. Vlastní pravidla hry omezují manipulaci s míčem na „odbití“, tedy z časového hlediska minimální dobu kontaktu s míčem. Každé družstvo má možnost využít pouze tří odbití míče po sobě, než jej odešle na soupeřovu stranu, přičemž žádný hráč nesmí míč odbít dvakrát za sebou. Chybou je i delší kontakt s míčem – držení míče, jakož i jeho nečisté odbití, které může být posouzeno jako dvojí po sobě jdoucí odbití míče jedním hráčem. Do vymezeného počtu tří odbití se nepočítá dotyk míče při bloku. Přejde−li míč při blokování na stranu bránícího družstva, může blokující hráč provést první odbití, i když se míče dotkl při blokování. Jako dvojí odbití se rovněž nepočítají následné dotyky hráče přijímajícího první míč od sou− peře (při podání i při útoku) – nečisté odbití prsty či odražení míče přihrávaného bagrem do jiné části těla přijímajícího hráče (např. ramene). Pro odbití mohou hráči z hlediska pravidel použít jakoukoli část těla. Hra je zahájena podáním, které musí být provedeno za koncovou čárou hřiště. Podání musí být uskutečněno úderem do nadhozeného (popřípadě puštěného) míče do osmi sekund po odpískaném pokynu k zahájení hry rozhodčím. Na provedení podání má hráč jen jeden pokus. Nadhození míče se považuje za zahájení pokusu o podání. Při zahájení hry (hra je zahájena úderem podávajícího hráče do míče, nikoli písknutím rozhodčího) musí hráči zaujímat postavení odpovídající rotačnímu pořadí dle zápisu uvedeného při zahájení setu. Hráči přední (v daném okamžiku) musí stát před odpovídajícím hráčem zadní řady a hráči v jednotlivých řadách musí stát v pořadí odpovídajícím zápisu, jinak rozhodčí odpíská chybu postavení. Podá− vající, který je za hřištěm, nemusí dodržovat postavení v řadě a může podávat za koncovou čárou po celé její šíři. Po provedení podání se hráči mohou přesouvat po celém hřišti. Objasnění této problematiky se budeme blíže věnovat v kapitole Taktika hry. Hráči, kteří zahájili set, mohou být během něj střídáni hráči uvedenými v zápisu před zahájením utkání. Během setu může být provedeno 6 střídání, přičemž vystří− daný hráč ze zahajovací sestavy se může vrátit do hry za hráče, který jej střídal. Hráč, který střídal některého hráče, nemůže v tomtéž setu střídat jiného hráče. Střídání je možné pouze při přerušení hry a se souhlasem rozhodčího. Probíhá na postranní čáře v předním třímetrovém pásmu.

12

13


14.4.2005

8:25

Page 14

I. Obecné informace Odbíjí−li družstvo míč přes síť, musí ho nasměrovat do hracího pole soupeře. Pokud míč dopadne vně čar vymezujících hřiště, nebo při přeletu sítě neprochází prostorem vymezeným anténkami, je označen jako míč mimo hřiště (v autu), což je chyba znamenající bod pro soupeře. Z útočného pásma mohou na soupeřovu polovinu odbíjet míče nad úrovní sítě pouze hráči přední řady. Odbíjí−li v předním pásmu míč nad úrovní sítě hráč zadní řady, je to porušení pravidel, které se trestá bodem pro soupeře. Ze zadní části hřiště (za třímetrovou čárou) mohou odbíjet míče nad úrovní sítě všichni hráči, kromě libera. Při odbíjení ve výskoku se hráči nemusí odrážet z prostoru uvnitř čar vymezujících hřiště, mohou tak činit i vně jeho plochy. Za chybu během hry se považuje dotyk pole pod sítí na soupeřově straně jakoukoli částí těla, přičemž za „přešlap“ se nepovažuje dotyk nohou, pokud se chodidlo dotýká středové čáry, nebo je nad ní – středová čára je součástí obou polovin hřiště. Dotyk sítě, včetně anténky, při činnosti související s herní akcí je rovněž chybou (při blokování, nahrávání nebo při útočném úderu). Hráči mohou nad úrovní sítě přesahovat nad polovinu soupeře při blokování, nebrání−li herní akci soupeře (např. blokováním nahrávaného míče). Při odbíjení míče k soupeři mohou přesáhnout síť (útok, ulití apod.) pod podmínkou, že kon− takt s míčem zahájili na vlastní polovině hřiště. Pokud přijímající družstvo nezpracuje míč a ten se odrazí na polovinu herního pros− toru soupeře mimo anténky, může být vrácen zpět mimo prostor vymezený antén− kami a zahrán regulérním způsobem k soupeři. Hráč, který běží vrátit míč, nesmí šlápnout do pole soupeře. Končí−li míč v zámezí po dotyku hráče na bloku či hráče v poli, je označen jako tečovaný míč a bod je připsán soupeřícímu týmu. Dopadne−li míč do hřiště, je to chyba toho týmu, na jehož polovinu míč dopadl. Bod získává soupeř. Pokud se hráči proviní nesportovním chováním, mohou být rozhodčím napomenuti, při opakovaném nesportovním chování (včetně zdržování hry) dostane tým žlutou kartu a soupeři se připíše bod. Při hrubém porušení pravidel může tým dostat žlu− tou kartu spolu se sankcí, bez předchozího napomínání. Libero je specialistou na příjem podání a obrannou hru v poli. Střídá hráče zadní řady. Při zahájení hry musí dodržovat postavení hráče, kterého střídal. Střídat může kdykoliv, když je přerušená hra. Střídání probíhá v zadní části hřiště na straně lavičky družstva. Pro přehlednost má libero dres jiné barvy než ostatní hráči družstva. Střídání libera se nezapočítávají do kvóty šesti povolených střídání ostat− ních hráčů. Libero nemůže střídat podávajícího hráče, protože nesmí podávat, nesmí útočit a jako hráč zadní řady se nesmí podílet na blokování. Libero nesmí v útočném pásmu nahrávat na útok prsty, může použít pouze odbití spodem.


14.4.2005

8:25

Page 15

Základní informace Libero nemůže být ve své roli během utkání nahrazen žádným jiným hráčem. Výjimkou je jeho zranění, pak jej může se souhlasem rozhodčího nahradit jiný hráč družstva uvedený v zápisu utkání. Tento hráč se pak stává liberem se všemi právy a povinnostmi. Během utkání již nemůže hráč, který původně hrál libera, do hry nastoupit. Hráči, uvedení v zápise, kteří nejsou na hřišti, musí během hry sedět na lavičce, nebo stát za hřištěm ve vymezeném prostoru. Trenér sedí na lavičce v místě nejblíže k zapisovateli, nebo může chodit podél zadní části hřiště svého družstva a udělovat potřebné pokyny. Nesmí zdržovat hru ani jinak rušit její průběh. Týmy, hrající mistrovské soutěže, by si měly opatřit úplná pravidla volejbalu a řád odpovídající soutěže, seznámit se s nimi a osvojit si je. Výše uvedený výtah je pouze základní informací postačující pro rekreační hru a trénink začínajících týmů.

14

15


14.4.2005

8:25

Page 16


Hráč volejbalu „Velikost vašich úspěchů se bude rovnat hloubce vašeho přesvědčení.“ (W. F. Scolavino)

Hráč volejbalu by měl mít rád svou hru a měl by být soutěživý. I když je volejbal nekontaktní hrou, jeho průběh je soubojem dovedností. Má−li hráč skutečný zájem o svůj sport, má základní stupeň sebemotivace, který může trenér citlivým způ− sobem rozvíjet. Sebemotivace s sebou přináší hlad po osvojování si nových doved− ností, jejich uplatňování ve hře. Bojovnost takového hráče lze snadno navodit. Dobrý hráč má rád trénink jako nástroj svého růstu a vyhledává v něm způsoby, jak zlepšovat svůj výkon. Je zodpovědný, každý úkol, každá obtížná situace je pro něj výzvou k napření úsilí. Případné své nezdary nesvádí na druhé. Umí se radovat z úspěchů a podělit se o svou radost se spoluhráči. Umí sdílet radost druhých, jsou−li úspěšní. Nevyvolává zbytečné konflikty. Ví, že nikdo nedělá chyby úmyslně. Ale není shovívavý ke spoluhráčům, kteří se vyhýbají svým úkolům, zanedbávají svou přípravu a nejsou ochotni dát všechny své schopnosti ve prospěch týmu. Je disciplinovaný, vytrvalý, mentálně odolný, komunikativní a ví, že příklad je nad všechny slovní argumenty.

Nejde jen o učení dovedností „Nedávejte zcela hotová řešení. Řešení úkolu je výzvou pro hráče, ne pro trenéra.“ (Stan Kellner)

Perfektní osvojení si techniky herních dovedností je podstatným předpokladem zvládnutí volejbalové hry, ale skutečným klíčem k úspěšnosti hráče je schopnost tyto dovednosti uplatnit v soutěžním utkání, a to v potřebné kvalitě a v provedení, odpovídajícím dané situaci. Tady nastupují další faktory, které limitují výkonnost hráče. Proto musí být i tyto nehmatatelné složky kvalitní hry brány v potaz a měly by být součástí tréninku. Nejsilnějším motorem lidského chování je návyk. Čím komplexnější je návyková struktura chování jednotlivce a celého družstva, tím vyšších výkonů dosahuje při vlastní hře. Soutěživost a houževnatost by měly provázet většinu cvičení. Trenéři mívají k dispozici dostatečný zásobník cvičení a jsou schopni připravit dobrý tré− nink, ale mnozí jsou nedůslední při jeho řízení. Klíč k úspěšnosti je v jasné před− stavě o technice individuálních dovedností, o jejím taktickém uplatnění ve hře, ale také o intenzitě tréninkového i herního úsilí, potřebné k dosahování vysoké výkon− nosti. Tyto představy je třeba prosazovat při tréninku i při hře. Cesta k úspěšnosti vede přes připravenost, cílevědomost a důslednost v každodenní práci. Trénin− kem nebudujeme pouze pohybová schémata správné reakce na herní situace,


14.4.2005

8:25

Page 17

Hráč volejbalu ale formujeme způsob myšlení, tříbíme individuální i sociální chování, pomáháme v orientaci při řešení úkolů, budujeme nejen nervosvalovou synapsi, ale celková schémata řešení herních situací, vytváříme návyk potřeby odevzdávat ten nejlepší výkon. Hodnota hráče z hlediska výkonu má tři složky, při troše obraznosti můžeme říci, že svou hodnotu čerpá ze tří měšců – z dovedností, znalostí a zkušeností. Každý začátečník postupně plní své měšce, a tím zajišťuje svůj hráčský rozvoj. Směr a efektivita tohoto rozvoje je v raném stadiu převážně starostí a zodpovědností trenéra. Trenér je tím rozhodujícím faktorem, který pomáhá formovat hráčskou osobnost v každém z adeptů. Trenér dbá na to, aby se všechny měšce výkonnos− ti plnily rovnoměrně. 1. Plnění prvního měšce – učení a zvládání hráčských dovedností – je pravidel− nou složkou tréninku na všech úrovních a většina trenérů či cvičitelů se snaží o jejich kvalitní zvládání. Toto bude podrobněji rozvedeno v dalších kapitolách. 2. Naplňování druhého měšce – osvojování si znalostí – je svým způsobem mo− stem mezi dovednostmi a zkušenostmi, neomezujme se pouze na taktiku. Již od začátku je dobré vědět co, proč a jak. Již první krůčky ve zvládání techniky mají své taktické souvislosti, i když to v té době ještě není zřejmé. 3. Ve třetím měšci hráči hromadí své zkušenosti, trenér jim je pomáhá třídit a správně interpretovat. Nejde jen o zkušenosti z herních situací, ale i z nácviku základních pohybových dovedností. Snažme se, aby převažovaly zkušenosti z úspěšného zvládání úkolů. Jak tomu pomoci? Není to tak složité. Je třeba jen zvolit správné postupy při řízení cvičení. Chceme, aby hráč ve své činnosti uplatňoval zvolené dovednosti technicky správně a takticky vhodně, podporu− jeme ho tedy ve správném provádění konkrétních činností a upozorňujeme ho na zdařilé akce. Úspěšné zkušenosti se pak promění ve „valutové“ hodnoty hráče. Příliš časté vedení cvičení se zaměřením na vyskytující se chyby či sel− hání plní měšec emočními zážitky neúspěchu. Takový přístup orientuje mysl hráče na neúspěšné akce, přílišné zdůrazňování provedených chyb obrací jeho mysl do minulosti, tedy do oblasti, kterou již neovlivníme. Při opravách či korek− ci chyb mluvme o správném provedení, co a jak je třeba udělat, aby hráči byli úspěšní. Mluvme často o úspěšně zvládnuté činnosti a obracejme pozornost hráčů ke správnému provedení rozhodujících sekvencí konkrétních dovedností, vyžadujme od nich uvědomění si kinestetických, vizuálních, hmatových i slu− chových vjemů, které měli při úspěšné činnosti. Zaměřením jejich vědomí na tuto činnost posilujeme vytvářející se synaptická spojení správného provádění dovedností. Je to, jako bychom v mysli budovali nějakou databanku správných řešení a vytvářeli tak mapu odpovídajících pohybových reakcí na dané situace. Pomáháme hráčům orientovat mysl na pozitivní zpracovávání poznatků, infor− mací a zkušeností, zvládat distribuci a zaměření pozornosti na přítomnost, rozpoznávat podstatné a volit odpovídající optimální reakce.

16

17


*

14.4.2005

8:25

Page 18


Naplnění práce trenéra přichází tehdy, když hráči jeho družstva všechny své doved− nosti, znalosti a zkušenosti dokážou ve hře stabilně využívat. Teprve tehdy se z nich stávají hráčské osobnosti (i když zpočátku ještě s malým „o“), za jejichž sebevědomím stojí výkon.

Nový sportovec „Vytváření nového sportovce znamená aplikovat na sport všechno, co víme o rozvíjení lidského výkonu a lidského potenciálu.“ (Marie Dalloway)

Bez ohledu na to, z jakého prostředí sportovec pochází, může maximalizovat po− tenciál, který v něm dřímá. Existuje mnoho příkladů sportovců, kteří se přes různé handicapy dokázali vypracovat do vrcholového sportu. Projevili houževnatost, píli, odolnost a hlavně sílu ducha, mentální sílu. Budování mentální převahy je „tajnou“ zbraní všech špičkových sportovců. V individuálních sportech je faktor mentálního tréninku zdůrazňován již delší dobu. V kolektivních sportech se postupně objevuje jako určitá rituální rutina. Ale i zde rostoucí úroveň nasměruje sportovce k větší komplexnosti tréninků. Takoví budou sportovci budoucnosti. V této knize není prostor pro hlubší sondu do mentální složky tréninku, musí nám stačit stručný přehled rozhodujících aspektů, které podmiňují kvalitu sportovního výkonu a efek− tivitu tréninku. Podívejme se na pět základních mentálních dovedností, jejichž zvládání zhodnotí fyzické tréninkové úsilí v maximálním výkonu.

Vzájemné vztahy mezi pěti psychickými dovednostmi

1. Efektivní ovládání mentální energie eliminuje stres a vysoký stres produkuje vysokou mentální energii. 2. Sportovec musí být uvolněný, aby efektivně vytvářel obrazy a obrazy jsou užitečné pro učení se relaxaci.


14.4.2005

8:25

Page 19

Hráč volejbalu 3. Prostřednictvím obrazů může sportovec zlepšovat svou koncentraci, pro účin− né vytváření obrazů musí být sportovec schopen se na požadované obrazy sou− středit. 4. Zaměříme se na konkrétní cíle, které jsou podstatné pro zlepšení výkonu a schopnosti řídit pozornost. 5. Náročné a realistické cíle nabudí chování. Mentální energie působí efektiv− něji, jsou−li cíle přesně nastavené. 6. Příliš málo nebo příliš mnoho mentální energie sníží dovednosti efektivního tvo− ření obrazů. Tvořením obrazů předchozích optimálních výkonů mohou sportovci poznat optimální hladinu mentální energie. 7. S růstem mentální energie se do jisté míry zvyšuje pozornost, po překročení této míry však mentální energie snižuje optimální zaostření pozornosti. Schop− nost věnovat se ve sportu správným podnětům zlepšuje dovednost rozvíjet optimální mentální energii. 8. Když je stres efektivně zvládaný, jsou sportovci schopni lépe se soustředit na své cíle. Když je chování řízené jasnými výkonnostními cíli, zažene stres z vítězství. 9. Když je stres efektivně zvládaný, pozornost je pružná, koncentrace se výrazně zlepší a dovednosti řízení pozornosti pomáhají sportovcům ubránit se nega− tivním myšlenkám, které jsou zdrojem stresu. 10. Zobrazování cílů je výkonný způsob, jak udržet sportovce zainteresované na dosažení těchto cílů. Tvoření obrazů může znamenat velké zlepšení, když si sportovci nastaví realistické cíle pro denní cvičení. Dovednost vytvářet obrazy ve své mysli vidíme při televizních přenosech atletiky – skokani, sprinteři a další sportovci si dopředu promítají své výkony. Jde to i ve volejbale. Kdo si dovede lépe a ve větších detailech představit svou činnost při sportovní akci, ten se snáze učí a zdokonaluje. Zásobník obrazů může rozšířit videozáznam. Dovednost ovládání mentální energie je nástroj, jak ovládnout své myšlenky, svou mysl. Znamenití trenéři jsou obratní manažeři energie svých sportovců. Po− máhají sportovcům rozvíjením kondice zvýšit jejich energetické zásoby. Trenér musí pomáhat sportovcům získat kontrolu nad energií tělesnou i mentální. Mentální energie musí být řízená také, protože může být konstruktivní nebo destruktivní, pozitivní nebo negativní. Sportovci se musí zaměřit na daný úkol, nesmějí se rozptylovat, měli by přemýšlet spíše o tom, co mohou udělat, než o tom, co udělat nemohou.

18

19


14.4.2005

8:25

Page 20

I. Obecné informace Dovednost zvládání stresu. Stres je definován jako výsledek individuálních nega− tivních myšlenek a změn ve vzrušení při reakci na prostředí. Uvádějí se dva vzorce stresu: 1. Vnější podněty přivodí vzrušení, a to vyvolá negativní myšlenky, které dopro− vázejí stres. Např. přijdeme do haly, která na nás nepříjemně zapůsobí (prohráli jsme zde poslední dva zápasy, je málo osvětlená, je v ní zima), vzrušení přinese negativní myšlenky (prohrajeme znovu, jak máme hrát v té tmě, to se ani neza− hřejeme a budeme ztuhlí) a je tu stres. 2. Vnější podněty přinesou negativní myšlenky, ty vyvolají vzrušení a přichází stres. Při rozcvičování zjistíme, že soupeř je v nejsilnější sestavě, to vyvolá pochyby o našich možnostech uspět v utkání a nervozitu, nepřirozené chování a je tu stres. Psychický stres okrádá sportovce o tělesnou energii, vítězství a požitek ze sportu více než jakýkoliv jiný faktor. Vzrušení je projevem tělesného stresu a lze jej potlačit relaxačními technikami. Negativní myšlenky lze zastavit a říze− nou pozitivní samomluvou převést do pozitivní polohy. Dovednost řízení pozornosti. Základní dovedností při řízení pozornosti je schop− nost vybrat správné podněty, kterým by se sportovci měli věnovat, a oddělit je od vedlejších podnětů. Jak toho dosáhnout? Mechanismy pozornosti jsou obdobou autonomní nervové soustavy. Jestliže jsou mechanismy pozornosti v automatic− kém režimu, pak nervový systém reguluje podle jistých pravidel to, čeho si vší− máme. Jde o zautomatizování distribuce pozornosti, výběr správných podnětů a spouštění odpovídající reakce. Dovednost nastavování cíle a sebedůvěra. Naplnění nastaveného cíle přináší sebeuspokojení a zároveň sebedůvěru. Nastavené cíle však musí být dostatečně náročné, aby byly motivující a nevyvolávaly nezájem a nudu, ale zároveň dosaži− telné v přiměřeném časovém horizontu, aby nebyly stresující. Trenér musí týmu stanovit stimulující cíle a zároveň musí určit role jednotlivých hráčů. Přístup musí být individuální, aby náročnost úkolů odpovídala schopnostem jednotlivců, přiná− šela jim spokojenost a sebedůvěru. Individualizace tréninku a prolínání mentální složky s tělesnou v průběhu celého období je předpokladem úspěšné trenérské práce.


14.4.2005

8:25

Page 21

Hráč volejbalu Sportovní cíle „Nikde není očividnější, že houževnatost nakonec vždy převládne nad talentem, než v soutěžním sportu.“ (James E. Loehr)

Není důležité, co kdo umí v dané chvíli, ale to, co chce ve svém sportu dokázat, jaké si klade cíle a co je ochoten pro jejich dosažení udělat. Rovněž není důležité, kdo kolik pokusů potřebuje na to, aby nějakou dovednost nebo činnost zvládl. Pokud se ji naučí dobře, nikdo se nebude ptát na to, jak dlouho se ji učil, každý ji bude jen obdivovat. To by měly být mantinely, v nichž bude probíhat trenérova práce s hráči a týmem. Naučíme svěřence dávat si cíle a dosahovat jich. Naučíme je dávat si náročné, ale dosažitelné cíle, členit cestu k cíli na postupné kroky. Součástí stanovení cílů musí být měřitelná kritéria, jejichž hodnocení vyjádří stupeň zvládnutí činnosti či úkolu. Když jsem své svěřence uváděl do obrazu o volejbalové hře a o tom, jaký bude trénink, předstoupil jsem před ně s míčem v jedné ruce a medicinbalem (tenkrát ještě šitým z kůže) v druhé. Řekl jsem: „Podívejte se na rozdíl v chování těchto míčů, pustím−li je na zem.“ Upustil jsem medicin− bal, který s žuchnutím dopadl na zem a zůstal ležet. Nato jsem pustil volejbalový míč, který chvíli poskakoval, než se někam odkutálel. To jsem komentoval slovy: „Vidíte ten rozdíl v charakteru míčů? Medicinbal představuje práci při posilování, usilovnou, avšak nutnou. Ale volejbalový míč má v sobě hravost a vyzývá k soutěživosti. Oba vám svým chováním naznačují, jak k nim máte přistupovat. Volejbalový míč vás vyzývá k tomu, abyste jej ovládali, ale také dává najevo, že budete muset být velmi obratní, rychlí, houževnatí a cílevědomí. Jen takovým partnerům je ochoten přinášet radost.“

Již první kontakty s míčem mohou být soutěživé – je to soutěžení začátečníka s míčem. V prvním utkání bude hra začátečníků plná nepřesností. V takovém pří− padě bude rozhodovat rychlá reakce, start k míči, bojovnost a obětavost. Je to důležité, neboť tyto vlastnosti jsou rozhodující při hře na všech úrovních. Rozvíjejí se při prvních volejbalových krůčcích a stávají se součástí charakteru hráče, který si přenáší do dalších období svého sportovního života. Proto již při prvním sezna− mování s míčem nepřipouštějme pasivní čekání na míč, chvalme všechnu snahu o jeho ovládání a nepřipouštějme kalkulování, zda start za míčem a snaha o jeho získání „stojí za to“. Bojovnost, soutěživost, vytrvalost a mentální odolnost jsou vlastnostmi, které umožňují hráči podávat co nejlepší výkon, rozvíjet dovednosti a „prodat“ je ve vyhrocených situacích soutěže. Povzbuzování, „hecování“ a drobné soutěžení by mělo být součástí tréninku, je to koření, které může z drilu či intenziv− ního náročného cvičení udělat zábavnou, veselou soutěž.

20

21


14.4.2005

8:25

Page 22


Práce trenéra Stavba a řízení tréninkové jednotky „Velikost nevychází z toho, že děláme velké věci, ale vždy z toho, že děláme základní věci dobře.“ (John Dunning)

Herní úspěchy družstva jsou založené na tréninku. Každé družstvo hraje tak, jak trénuje! Trénink není jen výběr a organizace cvičení, je to zároveň zdokonalování hráčského postoje, budování žádoucích vzorů chování, uvědomování si a přijímání odpovědnosti. Postoj k tréninkové práci a následně i ke hře je určován trenérem, jeho postoji, jeho chováním a jeho odpovědností, s níž trénování připravuje a řídí, jeho snahou o harmonizaci všech složek tréninku, a také důsledností, s níž své svěřence vede. Trénink navrhujeme tak, aby byl jeho účinek maximálně pozitivní. Každý trénink by měl mít téma, které udrží soustředění hráčů na cíle tréninkové jednotky. Trénink může být zaměřen např. na zdokonalení dovednosti, na taktiku – všechny činnosti jsou uzpůsobeny rozvoji strategie hry, nebo se může jednat o trénink vyžadující „srdce“, který je navržený tak, aby družstvo pracovalo pod tlakem. Téma trénin− kové jednotky udržuje pozornost hráčů. Každé cvičení má určité tempo, které je pro každou činnost stanovené podle tématu. Jestliže je cvičení zaměřené na učení nové dovednosti, tempo může být pomalé a metodické, klidné a analytické. Intenzivní, tlak produkující cvičení obrany by mělo mít vysoké tempo, téměř horečné. Trenér ovládá tempo modulací svého hlasu a řečí těla, rychlostí, se kterou je prováděno opakování cvičení, a způsobem posuzování úspěšnosti. Každý trénink, aby byl účinný, vyžaduje logický sled čin− ností. Například, individuální dovednosti prováděné na začátku tréninku je třeba zdůraznit v pozdějších skupinových či týmových cvičeních. Musíme také brát v úvahu kolísání fyzické síly během tréninku. To by mělo odpovídat úrovni tělesné kondice sportovců. Teoreticky by měly změny intenzity v tréninku modelovat skutečné sou− těžní utkání. Orientačně můžeme tréninkovou jednotku rozčlenit na osm částí (včetně sezná− mení a zhodnocení tréninku): 1. Stručné seznámení s náplní tréninku (do 5 min.). 2. Zahřívací část – protažení a rozcvičení (10–15 min.). 3. Průpravná cvičení s míčem – procvičování herních dovedností (10–15 min.). 4. Technicko−taktická a herní cvičení, modelovaná hra atd. (20–35 min.). 6. Práce pod tlakem (10–15 min.).


14.4.2005

8:25

Page 23

Práce trenéra 7. Kondiční cvičení (10–20 min.). 8. Zklidnění a protažení (10–15 min.). 9. Zhodnocení tréninku včetně vyslechnutí pocitů hráčů (5–10 min.). Výše uvedené body a časové údaje jsou spíše orientační a nemusí být vždy všech− ny zastoupeny v každé tréninkové jednotce. Závisí to na tréninkovém období (např. přípravné období, předsoutěžní období, soutěžní období, posoutěžní období), momentální výkonnostní úrovni hráčů, stavu herních dovedností a trénovanosti (technika, taktika, kondice, mentální odolnost apod.).

Cvičení Cvičení jsou nedílnou součástí tréninku. Výběr či navrhování cvičení je podstatnou náplní přípravy plánu tréninkové jednotky. Použité typy cvičení diktují tempo tréninku. Musíme zvážit úroveň únavy hráčů z herních situací, jejichž opakování zkoušíme. Cvičení by měla být tak blízká hře, jak je to jen možné. Protože volejbal je hra, kde je míč zřídka odbíjen ve směru, odkud přiletěl, mělo by být každé cvičení zaměřeno na kontrolované vychýlení míče na cíl. Je třeba zvážit úhly odrazů a volejbalové cíle. Cvičení mohou být podle jejich zaměření rozdělena do čtyř skupin – výuková, frekvenční, mezní a herní. 1. Výuková cvičení – metodická cvičení pomalejšího tempa, používaná při učení herních dovedností. Důraz je kladen na technickou správnost a přesnost výsled− ného odbití. 2. Frekvenční cvičení – mají rychlé tempo s mnoha kontakty míče (lze využívat několik míčů) v krátkém časovém úseku. Jejich cílem je automatizace pohybo− vých a rozhodovacích dovedností. 3. Mezní cvičení – jsou prováděna ve velmi vysokém tempu. Vyžadují vnitřní roz− hodnost v náročných stresujících podmínkách. Kromě schopnosti rozhodování trénujeme i houževnatost a odolnost vůči stresu. 4. Herní cvičení – jsou týmová a skupinová cvičení, zahrnující několik herních do− vedností navzájem spojených jako ve hře. Cvičení mohou být organizována třemi způsoby: cvičení řízená trenérem – nahazováním míčů trenér řídí rozsah hráčovy čin− nosti, tempo a intenzitu cvičení; cvičení řízená hráčem – hráč zahajuje a provádí cvičení a určuje jeho tempo; cvičení zahajovaná trenérem – trenér začíná rozehráním míče a hráči pokraču− jí do dokončení činnosti. Cíle a hodnocení jsou nedílnou součástí volejbalové hry a měly by být tudíž součástí jejího učení a tréninků. Učíme−li dovednosti, musíme obdobně vytvořit promyšlený

22

23


14.4.2005

8:25

Page 24

I. Obecné informace soubor cílů a hodnocení. Cvičení může být omezené časově, může mít za cíl určitý počet úspěšných opakování, může požadovat určitý počet úspěšných opakování v řadě, může mít jistý časový limit s požadovaným počtem úspěšných opakování, nebo může být jeho cílem počet úspěšných opakování současně s určitým počtem provedení v řadě. Někteří trenéři přidělují body za úspěšné opakování s tím, že nevynucené chyby se vyjadřují jako záporné body a odečítají se. Každý trenér by si měl vytvořit a doplňovat vlastní zásobník cvičení s údaji o tom, pro kolik cvičenců je určeno. Usnadní to výběr při přípravě tréninkové jednotky. S využitím počítače je poměrně snadné v takové databázi listovat a vytvářet pestré a zajímavé tréninky. Pro tvorbu cvičení blízkých hře je třeba si uvědomit, které dovednosti se ve hře vyskytují nejčastěji a v jakém pořadí – přihrávka, nahrávka a útočný úder, v základním provedení odbití obouruč spodem, odbití obouruč vrchem a smeč. To je v podstatě základní cvičení trojice hráčů, které je kořením hry. Toto cvičení ve trojici můžeme posouvat po celém hřišti a simulovat jím herní situace. Změnou vzdáleností a úhlů mezi hráči trojice modelujeme nejrůznější situace odbíjení míče. Posuneme−li cvičení k síti, můžeme spojit cvičení dvou trojic s odbíjením míče přes síť, při tom lze zapojit i činnost bloků a vyvolat tlak soutěžení. V úvahu připadá i možnost, že se hráči na určitém postu střídají, aby byla zachována plynulost cvičení (např. smečaři na útoku, střední blokaři při sestavování dvojbloku), nebo aby se činnost hráče více přiblížila hře (např. nahrávači se střídají při nahrávce po vběhnutí z určeného postavení). Cíle tréninku připravit družstvo na každou možnou situaci v utkání; zformovat skupinu jedinců do týmu; poskytnout zkušenosti, pomáhající jedincům i týmu odhalit jejich maximální zdroje.

Konfliktům se nevyhýbáme „Kdo se včas nepostará o nápravu, musí očekávat další zlo.“ (Francis Bacon)

Každý trénink, každé cvičení by měl mít trenér promyšlené a měl by mít jasnou představu o jeho naplnění. Vlastní průběh tréninku či cvičení je konfrontací před− stavy a skutečnosti. Pokud skutečná realizace představu naplňuje, je třeba hráče pochválit. Není−li tomu tak, nastává konflikt, který je třeba bezprostředně řešit přiměřenými prostředky. U drobností stačí upozornění, zpětná informace vedoucí k nápravě chyby, ať už technické či taktické. Důrazněji je třeba zakročit při nezod− povědném přístupu k plnění úkolů, při snahách o snižování intenzity cvičení apod., zkrátka u odchylek narušujících správné herní a soutěžní chování hráče. Řešíme−li včas a přiměřeně drobné konflikty, velké konflikty nenastanou. Ty vznikají z neře− šení drobných nesrovnalostí.


14.4.2005

8:25

Page 25

Práce trenéra Při tréninku hodnotíme především kvalitu prováděných dovedností, včasnost pře− sunů, úsilí o splnění úkolu či cvičení, soustředění na vlastní činnost, povzbuzování spoluhráčů při skupinových a týmových cvičeních, řeč těla při vlastní akci či po ní apod. Tréninkové nasazení, úsilí o splnění konkrétní role hráče, formy komu− nikace, soustředění a vytrvalost se musí blížit požadovanému chování v náročném utkání. Soutěžní utkání znamená stres, který lze překonat pouze tím, že se hře věnujeme s plným nasazením. Jen náročné tréninky přinášejí vrcholné výkony.

Chyba je součástí učení Ve fázi učení se chybám nelze vyhnout, jsou jeho součástí a je třeba naučit hráče se s nimi vyrovnávat. Chyba bývá často prvním výsledkem odvážných ve snaze najít řešení. Chybám nevěnujeme nadměrnou pozornost. Vedeme svěřence k tomu, aby hledali správné řešení situace. Teatrální rozčilování se kvůli vlastní chybě hráče zdržuje, přemýšlí o minulosti, kterou nemůže změnit. Takové chování ve hře plodí další chyby, protože mysl hráče není plně soustředěna na aktuální vývoj utkání. Od hráčů chceme, aby produkovali technicky správné provedení herních dovedností, proto při tréninku i koučování mluvme přednostně o tom, co se jim právě povedlo. Uvědomění si zdařilých akcí je to, co je třeba v mysli hráče posi− lovat. Chyba není nic jiného, než upozornění na skutečnost, že hráč nebyl včas při− pravený a soustředěný na právě prováděnou činnost. Vlastní chybu lze napravit přípravou na další akci a plným soustředěním se na její provedení. Řešení je tedy v koncentraci na současný děj. Je třeba „být tady a teď “, protože řešení aktuální situace nenajdeme v minulosti ani v budoucnosti. V tréninku i ve hře samotné je také důležitá dovednost zacházet s chybou spolu− hráče. Žádný člověk nedělá chyby úmyslně. Pokud vycházejí z drobného momen− tálního nezvládnutí dovednosti, popřípadě z únavy, mělo by sociální soucítění spoluhráčů vést k tomu, že se budou snažit svou činností spoluhráčovo selhání napravit. Ve hře či při cvičeních to znamená, že nezdařenou přihrávku se nahrá− vající hráč snaží dostihnout a co nejlépe z ní nahrát. Nepovede−li se nahrávači přesně nahrát, musí smečař vyvinout snahu situaci vyřešit útočným způsobem. Na tomto přístupu trváme, formuje se tím návyk aktivního myšlení jednotlivců i celého družstva. Projevy nespokojenosti tím, že nahrávač nepřesnou přihrávku nenahraje, nahraje ji úmyslně lajdácky, či smečař nepřesnou nahrávku úmyslně smečuje do sítě či do autu, aby všichni viděli, že chybu udělal spoluhráč, narušují tvořivou spolupráci družstva. Častým důsledkem je pak roztříštění družstva na „primadony a kmány“. Družstvo s takovým vnitřním sociálním klimatem nebude schopno odvést nejlepší výkon. Chyby je třeba zhodnotit ve zkušenost – a to prostřednictvím pozi− tivně formulované zpětné vazby od trenéra k hráči.

24

25


14.4.2005

8:25

Page 26

I. Obecné informace Zpětná vazba – feedback „Představy jsou lepší než slova, ukázka je lepší než vypravování a příliš mnoho instrukcí je horší, než žádná…“ (T. Gawlley)

Zpětná vazba, tak jak se běžně užívá, je informací o chybě. Trenér předpokládá, že povede k nápravě této chyby. Měla by vést především k upevňování správného technického provedení, správné taktické volby, správné reakce na konkrétní situaci apod. Měla by se tedy využívat hlavně jako upozornění na zdařilé provedení, na úspěšnou činnost. Měla by také navádět ke správným řešením situace. V této for− mě působí zpětná vazba tak, že upevňuje kvalitní návyk provádění konkrétní doved− nosti a posiluje sebevědomí hráče, které je zdrojem jeho odolnosti proti stresu. Nicméně, je velmi mnoho situací, kdy musíme na chybu upozornit. I zde je třeba nepodlehnout emocím a soustředit se na opravení chyby v prováděné dovednosti. Chybu zbytečně nerozebíráme, připomínky formulujeme pozitivně, s návodem na správné provedení konkrétní pohybové činnosti. Upozorníme hráče, které detaily po− hybového schématu by si měl pohlídat. Je zde však ještě jedno úskalí – kvalitně prováděná pohybová činnost není řízena rozumově, proto příliš mnoho analyzu− jících slovních informací bývá spíše na škodu. Běháme v terénu, aniž bychom přemýšleli o tom, jak pohybovat nohama, v automobilu zatáčíme, řadíme, brzdíme, aniž bychom detailně přemýšleli o tom, co má která ruka či noha vykonat. Naše učení ve výše uvedených dovednostech neprobíhalo na základě detailního analy− tického výkladu posloupnosti pohybových činností, přesto jsme dosáhli vysokého stupně automatizace. Podobně by tomu mělo být i při učení herních dovedností, jakož i při nácviku samotné hry. Musíme využívat skutečnosti, že motorika těla je řízena převážně jako reakce na vyhodnocení především vizuálních a pocitových vjemů. Hráči by měli dostávat dostatek názorných informací, jako je předvedení zvládnuté dovednosti zkušenějším hráčem, či trenérem, videoukázky správného provedení, jakož i videozáznamy vlastního provedení. Hráč pak může využít této zpětné vazby k pochopení skutečnosti, které detaily pohybu má zdokonalit či pozměnit a jak. Trenér by si měl vytvořit určitou komunikační zásobu zpětných vazeb (nemusí to být vždy slova), což by měly být jednoduché krátké výrazy nebo dohodnutá gesta. Heslovité slovní výrazy či gesta usnadní a urychlí komunikaci trenéra s hráčem v průběhu konkrétního cvičení či herní činnosti. Existuje ještě jedna forma velmi účinné zpětné vazby, která se využívá velmi málo. Je to výzva, aby sami hráči vyjádřili své pocity. Pokud je sám hráč nucen se takto vyjádřit, musí se v duchu vrátit k provádění činnosti a fixuje si prožitek správného pocitu – zkušenosti. Postup by měl být takový, že dopředu řekneme, jaký detail


14.4.2005

8:25

Page 27

Práce trenéra pohybové činnosti budeme sledovat. Např. při odbíjení obouruč spodem řekneme, že se soustředíme na propnutí loktů. Po určeném počtu odbití, či po dohodnutém časovém úseku, se hráči shromáždí a sdělí své pocity. Dalším úkolem může být vnímání místa, kde je míč odbíjený – mělo by to být těsně za zápěstím, kde se nosí hodinky či náramky. Tak můžeme postupovat u všech dovedností a docílíme většího soustředění, hráči si budou sami vytvářet zpětné vazby a získají tak návod na správné hodnocení své činnosti, odkrývání nedostatků a hledání nápravy. Je to krok ke zefektivnění tréninků. Jak zefektivnit trénink předvedení dovednosti demonstrátorem či na videu (je−li hráči umožněn pohled z více úhlů, např. ze zadu a z boku, je demonstrace efektivnější); využívání slovních narážek a gest; využívání videozáznamů provedení činnosti samotným hráčem; sdělování pocitů, především z klíčových okamžiků prováděné dovednosti.

Využíváme citlivosti lidského těla na změnu Každá změna znamená zvýšení pozornosti a citlivosti vyvolané vnímáním této změny. Toho by měl každý trenér využívat při učení dovedností a rozvíjení potřeb− ných schopností. Citlivost a zpětná reakce lidského těla na změnu není věc neznámá. Je na ní postaven kondiční trénink každého sportu a v této tréninkové oblasti je zmíněný fenomén plně využíván. Změna přináší nejrůznější impulsy, je tomu však i naopak. Může to být změna dynamiky (tempa) cvičení, změna zatížení, změna postavení, změna postoje, změna prostředí apod. Nejsnazší je a podle vlastních zkušeností efektivní využívání míčů různé hmotnosti, popř. velikosti, nebo s rozdílným povrchem. Použijeme−li na rozházení medicinbal do 1 kg a vyměníme−li jej po chvíli za volejbalový míč, je vnímání nového míče hlubší. Podobně můžeme jednat při odbíjení obouruč vrchem. U menších dětí můžeme použít lehčí míč odpo− vídajícího průměru, jehož pomalejší let trvá déle, děti se stihnou včas přesunout pod míč. Můžeme také použít molitanový míč odpovídající velikosti, u starších je− dinců s dostatečně silnými prsty a zápěstím lze sáhnout po těžších míčích, které jsou dostupné na trhu. Při odbíjení s těžším míčem pocítí hráč každou nedůsled− nost svého postoje vůči míči (kdy není pod míčem) ve svých prstech. Časové změny lze rovněž využívat ve prospěch efektivity tréninku. Zejména v začátcích učení je lepší, aby jednotlivá cvičení netrvala příliš dlouho. Je třeba je včas obměňovat nebo vystřídat jiným druhem cvičení. Daří−li se nám udržet hráčovu pozornost na činnosti, kterou provádí, je výsledek cvičení výrazně lepší. To dává více příležitostí k pozitivnímu hodnocení a trénink přináší radostné zážitky.

26

27


14.4.2005

8:29

Page 28

II. Učení a trénink základních dovedností

Začínáme s dětmi „Chceš−li něco udělat, musíš se to naučit děláním.“ (čínské přísloví)

Do tréninku dětí vstupují faktory, které mnozí trenéři špatně vyhodnocují a dochá− zejí pak k mylným závěrům. Dítě má malou schopnost vidět objekt, když je samo v pohybu. Hodíme−li k němu míč, odrazí se od jeho hrudi dříve, než jej může chytit. Míč se prostě pohybuje příliš rychle, dítě není schopné ho zpozorovat. Nezkušený přihrávač má podobný problém. Ačkoli může vidět míč, má problém s posouzením, do kterého místa míč směřuje. Nemůže říct, zda podávaný míč byl vysoký nebo nízký, vlevo nebo vpravo, dokud není blízko něj. Pohyb zahájí pozdě. Problém nezkušeného přihrávače není v neschopnosti pohybovat se ani v tom, že není dost připravený, ale v odhadu umístění míče. Trenéři často reagují na tuto neschopnost posoudit situaci tím, že učí své hráče pohybovat se (obvykle noha− ma) v přípravném postoji. To je chyba. Každý další pohyb, než mírné přesuny bez vertikálních pohybů nutné k zajištění rovnováhy, prodlužuje hráčovu reakční dobu tím, že zasahuje do jeho vidění. Nezkušený přihrávač potřebuje spíše sledovat podání, ne provádět přípravné tance. Musí−li hráč ve vyčkávacím přípravném postavení pohybovat nohama (stepovat), pak je velmi pravděpodobné, že míč, přelétávající síť, míří nalevo od něj a zastihne jej v situaci, kdy stojí veškerou svou hmotností na levé noze a pravou nohu má nadzvednutou. A to právě v okamžiku, kdy by se měl pravou nohou odrážet a levou nohou vykročit, aby se včas dostal k míči. Nejde to, musí udělat ještě jedno pře− šlápnutí – ten čas mu bude chybět. Namísto toho, aby dal trenér hráči šanci získat zkušenosti v odhadování míče, zaměstnává jej činností, která nepřináší žádný efekt. Nepostradatelnou roli při výkonu ve volejbale hrají rozhodovací schopnosti a zra− kové vnímání. K získávání informací a přenášení detailů o prostředí slouží přede− vším oči. Zprávy z nich jsou převáděny do „obrazů“ zrakového centra v mozku. Z hlediska úspěšného získávání volejbalových dovedností souvisejí se zrakem následující složky: vizuální informace shromážděné sportovcem; perceptuální (vnímavostní) strategie rozhodování, která zprostředkovává spo− jení mezi vizuálním systémem a mozkem; účinná produkce specifické volejbalové činnosti, vyplývající z integrovaných spojení mezi vizuálním systémem, mozkem a tělem, jedná se o interakce oči–nohy, oči–paže (ruce).


14.4.2005

8:29

Page 29

Začínáme s dětmi Co sledují průpravná cvičení a hry Pokud začínáme s tréninkem malých dětí, je třeba vzít v potaz, že dnešní generace dětí pochází převážně z městského prostředí, kde nemá možnost dostatku roz− manitých pohybových aktivit. Průpravná cvičení nám mohou pomoci tento deficit poněkud napravit. Vhodné využití přenositelnosti mechaniky řady pohybů z jiných činností do specifických volejbalových je jednou z cest, kterou můžeme využít. Prů− pravná cvičení či drobné hry by měly mít formu soutěžení. Mezi dovednosti, jejichž pohybovou strukturu lze připravovat, můžeme zařadit odhad dráhy míče, různé kro− kové variace přesunů na hřišti, blokařské i smečařské výskoky, švihovou práci sme− čařské paže, starty a přesuny k míči atd. Je−li začínající hráč vybaven pohybovou strukturou podobnou té, která je vyžadovaná při provádění specifické volejbalové dovednosti, postupuje její učení snáze a rychleji. Nejrůznější varianty házení a chytání míčů přirozeně vedou k nutnosti odhadovat dráhu letu míče, následně se přesouvat, zaujímat vhodné startovní i cílové posto− je, zvládat dynamické starty i zastavení atd. To pak lze spojovat s dalšími činnost− mi, korespondujícími s vyžadovanou pohybovou strukturou. Jak postupuje zvládání základních herních dovedností (odbíjení obouruč vrchem – prsty a obouruč spodem – bagr), můžeme tyto dovednosti včleňovat do průpravných cvičení, a postupně se zvládáním dalších herních dovedností přejdeme na herní cvičení a obvyklou formu tréninkových cvičení. Nejlepší bude, uvedeme−li si příklady takových cvičení. Je dobré mít pro jednotlivá cvičení názvy, až si je hráči osvojí, usnadní to organizaci tréninku a urychlí zahajování cvičení, neboť odpadne popisování organizace, která bude hráčům známá.

Průpravná cvičení Cvičení mohou plnit funkci průpravnou, mohou být součástí zahřátí (pro rozšíření vhodných pohybových stereotypů), ale také mohou být zařazena jako součást nácviku odpovídajících dovedností. Zařazení určitého průpravného cvičení musí každý trenér zvážit sám, podle programu rozvoje konkrétního družstva. Cvičení mo− hou probíhat jako postupová řada při učení základních volejbalových dovedností – odbití obouruč, vrchem a spodem. Dovednosti mohou být do cvičení zařazovány postupně podle úrovně jejich zvládání jako varianty cvičení. Uvedená analytická cvičení jsou pouze příklady se zaměřením na klíčové momenty dovedností, při kterých hráči často pracují nepřesně či chybují.

28

29


14.4.2005

8:29

Page 30

II. Učení a trénink základních dovedností Hlavičky Zaměření: Práce nohou – potřebné přesuny pod míč a dolaďování postoje při odbití obou− ruč vrchem. Lze zařadit do zahřátí – rozcvičení. Průprava pro odbíjení obouruč vrchem. Pomůcky: Jeden míč na každého hráče. Průběh: Cvičenci se pohybují ve sníženém postoji pod míčem, který hlavičkují. Snížený po− stoj odpovídá střednímu střehovému postoji s chodidly od sebe vzdálenými na šíři ramen, koleny mírně pokrčenými a boky poněkud sníženými. Celý mechanismus pohybů simuluje pohyb pod míčem při odbíjení obouruč vrchem, a to nejen startovní, brzdicí a vyrovnávací pohyb nohou při přesunech pod míč, ale i zahájení pohybu pro odbití míče z nohou – extenze v kolenou. Klíčové body: Udržení kyčlí pod míčem – při hlavičkování je čelo vertikálně nad kyčlemi, trup je třeba udržet svislý a zpevněný. Při přesunech hráči příliš nezvedají nohy ze země. Pohyb přesunu je proveden vykročením (nízko nad plochou) nohou, která je blíže ve směru poža− dovaného přesunu, ale je iniciován nohou vzdálenější. Silový impuls vychází ze vzdálenější nohy, která se okamžitě přisouvá blíže k vedoucí noze (výkročné), aby se stabilizoval postoj hráče. Hodnocení: Zpočátku dbáme především na techniku přesunů pod míč a aktivní zapojení nohou při hlavičkování. Později hodnotíme počet hlaviček za sebou (série), nebo počet hlavi− ček za určený čas. Můžeme také ohodnotit největší zlepšení oproti předchozí soutěži (mi− nulý trénink, před týdnem apod.). Varianty: 1. Hlavičky s dopadem – míč je třeba hlavičkovat vysoko, aby se po dopadu dostatečně odrazil. 2. Hlavičky ve dvojicích – je třeba dbát na to, aby hlavičky byly vyšší a aby spoluhráči drželi trup zpříma. Do činnosti přibude čtení spoluhráče a reakce na míč. Podpora bojovnosti.

Hlavičky ve trojici Zaměření: Práce nohou, orientace směrem k cíli. Pomůcky: Jeden míč na tři hráče. Průběh: Hráči vytvoří otevřené V, hráč A nadhodí míč na hráče B stojícího ve vrcholu V, ten zaujme postoj pod míčem, natočí se směrem k hráči C a hlavičkuje míč k němu. Ten míč chytí a hází jej zpět hráči B, který se orientuje k hráči A a hlavičkuje míč k němu. Po urče− ném počtu výměn či na pokyn trenéra si hráči vymění role. Klíčové body: Správný postoj hlavičkujícího hráče a orientace na cíl. Hodnocení: Hodnotíme určený počet zdařilých hlaviček, nebo průběh cvičení po určitý čas. Varianta: Hráči mění úhel otevření ve vrcholu V.

Skrz obruč Zaměření: Čtení dráhy míče, odhad místa akce, včasné přesuny, zaujímání správného po− stoje, kontrola správného místa dopadu míče a správné polohy paží. Průprava pro odbíjení obouruč spodem.


14.4.2005

8:29

Page 31

Začínáme s dětmi Pomůcky: Jeden míč a obruč o průměru asi 50 cm na dva hráče. Průběh: Cvičenci stojí proti sobě ve vzdálenosti asi 4 metry. Jeden z nich má míč, druhý v nízkém postoji drží před sebou v natažených pažích obruč. Obruč drží ze stran mezi dlaně− mi a zčásti i mezi předloktím. První hráč vyhodí míč po vyšší dráze směrem k druhému hráči tak, aby míč dopadl přibližně asi doprostřed mezi ně. Druhý hráč odhadne dráhu letu míče po odrazu, přesune se do předpokládaného místa dopadu, zde zaujme nízký postoj jako při odbití obouruč spodem a nechá míč proletět obručí. Klíčové body: Hráč zaujme správný vyčkávací postoj v nízkém střehu, správně provede pře− sun k míči. Dbáme na to, aby hráč obruč pouze nastavil, aby s ní však nemával. Hodnocení: Hodnotíme, kolik míčů proletí obručí, počet úspěšných akcí z určeného počtu pokusů. Po vysvětlení může hodnocení provádět spoluhráč – učí se tak sledovat a hodnotit správné provedení dovedností. Varianty: 1. Cvičení probíhá bez dopadu míče na zem. 2. Cvičení provádějí trojice se dvěma míči a dvěma nahazovači; hráč s obručí se natáčí čelně k hráči, který hodil míč. 3. Cvičení provádějí trojice se dvěma míči a dvěma nahazovači; hráč s obručí se přesouvá čelně proti hráči, který hodil míč.

Kam přistál míč Zaměření: Čtení dráhy míče, odhad místa akce, včasné přesuny, zaujímání správného po− stoje, kontrola správného místa dopadu míče a správné polohy paží. Zkušenosti z tohoto cvičení cvičenec využije při odbití míče obouruč spodem, při přihrávání míče apod. Pomůcky: Jeden míč na dva hráče. Průběh: Cvičenci stojí proti sobě ve vzdálenosti asi 4 metry. Jeden z nich vyhodí míč po vyšší dráze směrem k druhému hráči tak, aby míč dopadl přibližně asi doprostřed mezi ně. Druhý hráč odhadne dráhu letu míče a jeho odraz, přesune se do předpokládaného místa odrazu míče, zaujme zde nízký střeh připomínající postoj při odbití obouruč spodem a chytne míč do předpažených paží. Klíčové body: Zaujmout správný vyčkávací postoj v nízkém střehu. Správné provedení pře− sunu k míči má dvě fáze: a) zahájení vpřed provádí vedoucí noha ve směru přesunu, ale silová iniciace je z opačné nohy („vlečené“); b) zastavení přesunu na dvě doby, brzdící krok do místa akce a vyrovnávací krok k zajištění stability přisunutím druhé nohy do místa sta− bilizujícího postoj v čelní orientaci k přilétajícímu míči. Při variantě se zachytáváním míče na předloktí hráč spojuje ruce až před zachytáváním míče. Přesun se uskutečňuje vždy s pažemi uvolněně drženými před tělem. Při variantě zchytávání míče na předloktí nesmí cvičenec vyrážet pažemi proti míči, ale s propnutými pažemi čeká na dopad míče. Dále je třeba dbát na to, aby míč byl pažemi zachycen na úrovni kyčlí, nebo výše. Je−li míč po odrazu nízko, musí cvičenec pokrčit nohy, aby snížil kyčle a dostal je pod úroveň míče. Hodnocení: Hodnotí se počet úspěšných zachycení ve správném postoji po sobě, nebo počet úspěšných zachycení ve správném postoji z určeného počtu pokusů. Hodnocení může po vysvětlení provádět spoluhráč – učí se tak sledovat a hodnotit správné provedení doved− ností.

30

31


14.4.2005

8:29

Page 32

II. Učení a trénink základních dovedností Varianty: 1. Hráči míč chytají ještě před dopadem na zem. 2. Hráči nechytají míč rukama, ale zachytí jej na předloktí napjatých paží jako při odbíjení obouruč spodem, nejprve po odrazu, pak před dopadem. 3. Cvičení mohou provádět tři hráči se dvěma míči. Dva hráči stojící asi 2 metry od sebe nahazují střídavě míč k třetímu hráči. Třetí hráč se natáčí čelně proti přilétajícímu míči. 4. Cvičí tři hráči, dva stojí 2 metry od sebe a střídavě nahazují míče před sebe, třetí se pře− souvá tak, aby zachytával míč v čelném postavení proti hráči, který ho hodil.

Žonglování Zaměření: Soustředění, distribuce pozornosti, rozhodování a reakce. Pomůcky: Tři míče na dva hráče. Průběh: Hráči stojí čelně proti sobě na vzdálenost asi 4 metry. Hráč A má dva míče a hráč B jeden míč. Hráč A jeden míč vyhodí nad sebe a druhý hodí k hráči B, ten si v okamžiku, kdy na něj hráč A hází míč, uvolní ruce tím, že vyhodí svůj míč vzhůru a chytí přilétající míč, který hned hází zpět hráči A. Hráč A mezitím chytí svůj míč a opět jej vyhodí, aby si uvolnil ruce na manipulaci s přehazovaným míčem. Cvičení pokračuje do první chyby. Klíčové body: Distribuce pozornosti, svislé vyhazování vlastních míčů, přesné odhazování míče do rukou spoluhráče. Hodnocení: Hodnotíme počet zdařilých přehození míče, cvičení po určitý čas, či počet zda− řilých přehození za určitý čas. Varianta: Mladší adepti si mohou navzájem přehazovat pouze dva míče.

Obr. 2 Určení vrcholu dráhy míče


14.4.2005

8:29

Page 33

Začínáme s dětmi Vrchol dráhy Zaměření: Naučit se sledovat a hodnotit dráhu letícího míče, rozpoznat jeho vrchol před sestupnou fází letu. Průprava pro správné načasování smečařského rozběhu. (Zahřátí – roz− cvičení.) Pomůcky: Jeden míč na tři cvičence. Průběh: Dva cvičenci stojí proti sobě ve vzdálenosti asi 3 metry a házejí si míč vysokým obloukem. Třetí stojí kolmo na rovinu, v níž si hráči hází míč, asi ve vzdálenosti 3 metry, pozoruje míč, snaží se odhadnout okamžik, kdy míč dosáhne vrcholu dráhy a tento okamžik označí tlesknutím. Klíčové body: Co nejpřesnější určení vrcholu dráhy míče. Hodnocení: Posouzení přesnosti. Varianty: 1. Pokud cvičenci zvládají odbití obouruč vrchem, pak místo házení míče odbíjejí. 2. Hráč může místo tlesknutí běžet, jako by chtěl podběhnout letící míč, dráhu míče by měl křížit přibližně v okamžiku, kdy míč přilétá do prstů druhého z odbíjejících či házejících cvičenců.

Házení tenisového míčku Zaměření: Švihová práce paže pro tenisové podání i smečování a odhad letu míčku. (Zahřátí – rozcvičení.) Pomůcky: Jeden tenisový míček na dvojici cvičenců. Průběh: Hráči stojí proti sobě v přiměřené vzdálenosti (asi 6 metrů – podle situace) a švi− hovým pohybem paže si házejí tenisový míček. Pohyb paže je podobný pohybu při tenisovém podání či při házení kamenů do dálky. Dbáme na to, aby byl míček odhozen v nejvyšším dosahu hráče, s paží nataženou a ramenem vytaženým vzhůru. Hráč, který právě nehází, odhaduje let míčku a chytá jej (u začínajících mladších dětí můžeme z počátku dovolit jeden dopad, než chytí míček). Klíčové body: Je třeba zachovávat postavení nohou – při odhodu míčku je vpředu opačná noha než házející paže. Trváme na natažení paže a vytažení ramene při odhodu míčku. Vedeme hráče k tomu, aby při chytání již stáli ve vyváženém postoji čelně k přilétajícímu míčku. Hodnocení: Hodnotíme počet úspěšných pokusů za sebou, nebo počet úspěšných pokusů za určený čas. Varianty: 1. Házení přes překážku, např. natažený provázek, guma, síť atd.; překážka je v takové výši, aby nutila hráče odhazovat míček v nejvyšším dosahu bez zaklánění. 2. Házení proti zdi (nejlépe s vyznačenou výškou, kam má míček dopadnout) s tím, že druhý hráč chytá odražený míček. 3. Házení ve trojici, aby směr chytání byl jiný než směr házení (nelépe proti směru hodi− nových ručiček); zde je nutná úprava postoje, aby předsunutá noha směřovala k cíli hodu.

32

33

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Volejbal. Václav Císař

Recommend Documents