Volební inženýrství v praxi
Struktura tématického bloku • Význam volebních systémů • Duvergerovy „zákony“ • Účinky volebních systémů - diskuse • Praktické příklady
• Výběr volebního systému • • • •
Charakter společnosti Struktura konfliktních linií (cleavages) Ideologická polarizace Tradice
• Volební inženýrství – příklady • • • •
Francie Itálie Polsko Slovensko
Literatura Novák, Miroslav: Systémy politických stran, Sociologické nakladatelství, Praha 1997 – kapitola 2, str. 59-63 Sartori, Giovanni: Srovnávací ústavní inženýrství, Sociologické nakladatelství, Praha 2001- kapitoly 3 a 4
Význam volebních systémů •
Duvergerovy „zákony“: 1. Proporční systém usnadňuje zavedení a udržení systému četných, tuhých, nezávislých a obvykle stabilních stran 2. Dvoukolový většinový systém tíhne k systému pružných, závislých a relativně stabilních stran 3. Jednokolový většinový systém pomáhá bipartismu, alternaci neboli střídání dvou velkých nezávislých stran
Diskuse o účincích volebních systémů •
Dva základní postoje 1.Volební systém je klíčový faktor – kauzální souvislost mezi ním a počtem stran 2.Mezi volebním systémem a počtem stran žádná kauzální souvislost neexistuje – hlavní je struktura společnosti, event. tradice apod.
•
•
„kolumbovská“ otázka – je příčinou volební systém nebo formát stranického systému? důležité je počítání stran – otázka relevance (G. Sartori)
Výběr volebního systému • Kritéria Charakter společnosti: homogenní x segmentovaná Struktura konfliktních linií (cleavages): jedna dominantní x více dominantních x více nedominantních Ideologická polarizace: ano x ne Tradice
Varianty volebního inženýrství • Úplná změna volebního systému – nahrazení proporční formule většinovou nebo opačně, příp. nahrazení většinového či proporčního systému smíšeným nebo opačně
• Reforma volebního systému – změna jednoho či více základních atributů za současného zachování formule (např. zmenšení či zvětšení volebních obvodů, zavedení volební klauzule, zákaz koalic, změna přepočítávací metody)
• Drobné úpravy – změna jednoho, a to nikoli klíčového, atributu (např. drobná změna velikosti obvodů daná reformou správního uspořádání)
Oprávněnost volebního inženýrství • vynucené okolnostmi – Příklad: Itálie po zhroucení stranického systému I. republiky – o změně rozhodlo referendum
• oprávněné („osvícené“) – Příklad: Polsko na počátku 90. letech po negativních zkušenostech s příliš velkým počtem stran zastoupených v Sejmu – reforma řady atributů
• ryze účelové – Příklady: Francie za prezidenta Mitteranda – přechod od většinové k proporční volbě za účelem upevnění vlastní pozice; Slovensko na sklonku Mečiarovy vlády – omezení kandidatury koalic a další úpravy za účelem udržení u moci
• Volební reforma v ČR z let 1999-2001 ?
Francie 1985 • ryze účelové VI • vládnoucí socialisté usoudili, že jim stávající dvoukolový většinový volební systém přinese v dalších volbách porážku, a proto odhlasovali jeho nahrazení formulí proporční – cílem bylo roztříštění sil v NS a posílení prezidenta Mitteranda • Důsledky: – socialisté porážce nezabránili, triumfovala pravice – posílení extrémní Národní fronty a její první vstup na půdu NS, kam dosud díky většinovému systému nepronikla – pravicová většina se po volbách vrátila ke dvoukolovému většinovému systému
Itálie do roku 1993 – Znaky stranického systému: • přítomnost antisystémových stran (konkrétně komunistů a postfašistů) • existence dvojstranné opozice (všechny vlády měly opozici ze strany komunistů a takřka všechny i krajní pravice) • obsazení politického středu (centristická Křesťanská demokracie, přítomná ve všech vládách) • ideologická polarizace (zejména ideologická propast mezi dvěma nejsilnějšími stranami - DC a komunisty) • odstředivý charakter stranické soutěže (nárůst podpory stran situovaných na krajních pólech politického spektra) • neodpovědná opozice (komunisté, separatistická Liga severu a postfašisté) • politika maximálních slibů • ohromující vládní nestabilita
– série velkých korupčních skandálů na přelomu 80. a 90. let – propojení politických špiček s organizovaným zločinem
Itálie 1993 • nové volební systémy do PS i Senátu – smíšené systémy typu korekce – Poslanecká sněmovna – ¾ poslanců voleny v jednomandátových obvodech relativním většinovým systémem; ¼ volena proporčně v 26 volebních obvodech, 4 % klauzule; voliči mají dva hlasy – Senát – ¾ voleny v jednomandátových obvodech relativním většinovým systémem; ¼ volena proporčně ve 20 provinciích; voliči mají jeden hlas
Itálie 1993 • Důsledky reformy – historické strany nepřežily nebo se musely velmi přizpůsobit – vytvoření dvou širších volebních bloků - bipolární stranický systém – střídání u moci proběhlo již 3 krát! • levice (postkomunisté, levicoví křesťanští demokraté, Margherita – v čele nyní Romano Prodi) • pravice (Forza Italia, Narodní aliance, Liga severu, pravicoví křesťanští demokraté – v čele Silvio Berlusconi)
– narůstající stabilita a akceschopnost vlády – Přetrvávají ale i: » fragmentace uvnitř velkých bloků » pokusy o vzkříšení politického středu » existence stran extrémní levice
Itálie od r. 2006 • koncem roku 2005 byla schválena volební reforma, v květnu 2006 proběhly první volby podle nového systému • jedná se o volební systém s prémií • vítězná strana (koalice) získá tolik křesel navíc, aby měla 54% většinu
Polsko do roku 1993 • Učebnicový příklad prospěšného a osvíceného VI • Od roku 1991 zde platil extrémně proporční volební systém – velké volební obvody, neexistence uzavírací klauzule s těmito důsledky – V Sejmu zastoupeno 29 politických stran, z nichž nejsilnější reprezentovala 13,5 % poslanců! – Během volebního období se vystřídalo několik koaličních vlád složených z mnoha stran – vlády byly neakceschopné, a to za situace ekonomické transformace, která se víceméně zastavila
Polsko 1993• Učebnicový příklad prospěšné a osvícené reformy • Naštěstí vládli odpovědní politici, kteří se rozhodli systém reformovat – zavedli menší volební obvody, jinou přepočítávací metodu a 5 % volební klauzuli (v celostátním obvodě dokonce 8 %) • Důsledky reformy: – Ve volbách 1993 se do parlamentu dostalo jen 6 politických stran (více než 1/3 hlasů propadla); jejich počet pak poklesl až na 5; nyní opět 6 – Levice i pravice se postupně sjednotily a vytvořily dva bloky – Již čtyřikrát došlo k alternaci moci, zpravidla naprosto úplné • před volbami v roce 2001 se ale tyto bloky opět rozpadly, a to opět v důsledku další – tentokrát ovšem účelové – volební reformy – výsledkem je opět chaos, nestabilita a korupce
Slovensko – Mečiarova reforma 1998 • Předvolební průzkumy signalizovaly nástup protimečiarovské opozice v čele s SDK složenou z pěti stran • Mečiar se rozhodl zvítězit za každou cenu • Účelově reformoval systém: – Zavedl jeden celostátní volební obvod – spoléhal s kouzlo své vlastní osobnosti – Zakázal kandidovat členům stran na kandidátkách jiných uskupení – namířeno proti SDK a Maďarské koalici – Každá strana v rámci koalice musela získat 5 % • SDK a MK to řešila vytvořením volebních stran, které nakonec přispěly k Mečiarově porážce; důsledkem vzniku SDK ale byla další fragmentace protimečiarovských sil a později vznik Dzurindovy SDKÚ • Po volbách byla reforma zvrácena, 1 volební obvod ale už zůstal
Mandátů při použití posloupnosti
Strana
D'Hondt 1; 2; 3; ...
D'Hondt Koudelka 1,42; 2; 3; ...
Huntington 1x2, 2x3, 3x4, ...
Imperiali 2; 3; 4; ...
Saint Lague 1; 3; 5; ...
Dánská 1; 4; 7; ...
ODS
81
87
92
85
75
75
ČSSD
74
75
81
78
69
65
KSČM
26
25
19
23
25
27
KDUČSL
13
9
5
10
15
16
6
4
3
4
16
17
SZ
Poznámka: z následující tabulky vyplývá jak se změní mandáty při využití konkrétní metody, jaké jsou rozdíly v přepočtech hlasů. Můžeme tady tedy zřetelně vidět, jak metoda Imperiali posiluje velké politické strany. Tabulka pracuje s údaji, které vznikly při volbách v roce 2006.
Výsledky voleb 2002: KSČM 8 ČSSD 93 ODS 98 KDU 1
