Volba vhodné hospodářské politiky před zavedením eura

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomie a sociálních věd

Volba vhodné hospodářské politiky před zavedením eura Diplomová práce

Autor:

Denys Tsohla finance, finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Lucie Sandmann, M.A.

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 7.4.2011

Denys Tsohla

2

Anotace V jaké fázi je plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií Českou republikou? Jak je sladěna ekonomika ČR s eurozónou? Kdy bude schopná ČR přijmout euro? Tato práce srozumitelně odpovídá nejen na tyto otázky, ale také mapuje historií evropské měnové integrace a dívá se na zavedení eura v ČR se všemi moţnými klady a zápory. Cílem této práce je tedy problematika přijetí eura jako jednotné měny v ekonomických podmínkách České republiky. Annotation What stage is the fulfillment of the Maastricht convergence criteria by the Czech Republic at? How is Czech economy aligned with the euro currency area economy? When will the Czech Republic be able to adopt the euro currency? This work clearly responds not only to those questions, but also surveys the history of the European monetary integration and watches the changeover of all possible pros and cons of the euro currency implementation in the Czech Republic. The aim of this work is the matter of adopting the euro currency as the single currency under the economic conditions of the Czech Republic.

3

Obsah Obsah ....................................................................................................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................................................ 5 1. Historie evropské měnové integrace ................................................................................................... 6 1.1 Počátky měnové integrace ............................................................................................................ 6 1.2 Evropský měnový systém........................................................................................................... 13 1.3 Cesta k Maastrichtské smlouvě a následný vznik eurozóny ...................................................... 18 2. Maastrichtská kritéria konvergence a jejich plnění Českou republikou ............................................ 24 2.1 Vymezení jednotlivých konvergenčních kritérií ........................................................................ 25 2.2 Vyhodnocení současného a očekávaného plnění maastrichtských kritérií ČR .......................... 28 3. Míra konvergence České republiky s eurozónou v jednotlivých oblastech ekonomiky ................... 35 3.1 Cyklická a strukturální sladěnost ............................................................................................... 36 3.2 Přizpůsobovací mechanismy ...................................................................................................... 41 3.3 Institucionální oblast .................................................................................................................. 45 3.4 Technická oblast......................................................................................................................... 46 3.5 Legislativní oblast ...................................................................................................................... 48 4. Analýza celého procesu zavedení eura v ČR .................................................................................... 52 4.1 Přínosy a náklady spojené s přijetím jednotné měny ................................................................. 52 4.2 Načasování zavedení eura z pohledu plnění maastrichtských kritérií ........................................ 57 4.3 Načasování zavedení eura z hlediska ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou ......................... 59 4.4 Postoj vlády versus výsledky ČR ............................................................................................... 63 Závěr...................................................................................................................................................... 66 Seznam pouţité literatury ...................................................................................................................... 67 Seznam tabulek, grafů a obrázků .......................................................................................................... 70

4

Úvod Svým vstupem do Evropské unie v roce 2004 se Česká republika zavázala, ţe v budoucnu zavede společnou měnu euro na svém území. Toto rozhodnutí učiní česká vláda jednak na základě splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií, jednak na stupni sladěnosti ekonomiky ČR s eurozónou. Zatím vláda nestanovila pevný termín zavedení eura, coţ vyvolává mnoho otázek v souvislosti s připravenosti nebo nepřipravenosti ČR k této změně, jestli je to pro ČR výhodné nebo nikoliv, v jakém stadiu se nachází přípravy ČR atd. Na tyto a mnoho dalších otázek se bude snaţit tato práce odpovědět. Hlavním cílem této práce tedy bude věnovat se problematice přijetí eura jako jednotné měny v ekonomických podmínkách České republiky a zabývat se otázkou načasování tohoto procesu, která bude vycházet z výsledků jiţ existujících analýz. Práce je rozdělená do čtyř kapitol. První kapitola je zaměřená na historii evropské měnové integrace. Popisuje období od konce druhé světové války aţ po současnost a věnuje se podstatným historickým okamţikům, přes které musely evropské země „projít“ v cestě za společnou měnou. Druhá kapitola se věnuje Maastrichtským konvergenčním kritériím a je rozdělená na dvě části. V první části této kapitoly dochází k přesnému vymezení maastrichtských kritérií, ve druhé části práce se provádí hodnocení dosavadního plnění těchto kritérií Českou republikou a také se prezentuje pravděpodobný vývoj plnění těchto kritérií do budoucna. Třetí kapitola se zabývá sladěnosti ekonomik ČR a eurozóny. Opírá se přitom o jiţ vytvořené analýzy tzv. teorie optimálních měnových oblasti, které zkoumají sladěnost české ekonomiky s eurozónou pomocí řady různých ukazatelů. V závěrečné čtvrté kapitole dochází k analýze zavedení eura v ČR z pohledu jeho načasování. Tato analýza vychází z výsledků druhé a třetí kapitoly a v jejím závěru se práce snaţí určit vhodné datum pro zavedení eura.

5

1. Historie evropské měnové integrace První kapitola líčí vývoj evropské měnové integrace od úplného počátku aţ po současnou podobu. Mapuje rozvoj evropských zemí v otázkách měnové integrace od brettonwoodského systému pevných, avšak přizpůsobitelných kurzů, do kterého se zapojilo i šest evropských zemí (Belgie, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Lucembursko), jeţ se rozhodly pro uţší ekonomickou spolupráci. Po jeho pádu v roce 1973 dalším projektem, který posunul Evropu v měnové spolupráci o stupeň výše, byl Evropský měnový systém. Tento systém se zasadil o výraznou konvergenci hospodářských politik a stál se základem pro vytvoření měnové unie. Časový a technický plán však přinesla aţ Maastrichtská smlouva. Realizován byl 1. ledna 1999, kdy se jedenáct členských zemí vzdalo vlastní měnové politiky a vytvořilo měnovou unii nazývanou eurozóna.

1.1 Počátky měnové integrace Počátečním stadiem bylo přibliţně třicetileté období, jehoţ dva body časové osy lze přiřadit důleţitým historickým mezníkům. Výchozím bodem je ukončení druhé světové války, jejíţ devastující dopady nahrávaly odváţným integračním ambicím, kde výjimkou nebyla ani oblast měnové integrace, jejíţ myšlenkou bylo vytvoření společné evropské měny. Tehdejší doba však ještě nebyla připravená na uskutečnění natolik zásadní proměny. Ţádoucí proměny se podařilo dosáhnout aţ v roce 1979, kdy svoji činnost zahájil Evropský měnový systém. V tomto roce je také umístěn koncový bod časové osy, o níţ pojednává tato podkapitola.

Brettonwoodský systém Trauma druhé světové války našlo jedno ze svých vyústění v zaloţení tzv. brettonwoodských institucí – Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund, IMF) a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development, IBRD či také Světová banka) – vybavených mandátem pečovat o takové globální prostředí, ve kterém by se neopakovala fatální selhání hospodářských politik meziválečného období.1 Podle tehdy převaţujících názorů se o délku a hloubku meziválečné krize zaslouţilo podstatnou měrou tehdejší uspořádání kurzových záleţitosti, proto bylo nutné do nich vnést nová a jasná pravidla.

1

DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400076-8. s. 2.

6

Bolestná meziválečná zkušenost s fungováním nedokonalé napodobeniny zlatého standardu a výstřelky plovoucích kurzů vyústila v přesvědčení, ţe nový měnový řád se musí vyvarovat dvěma krajnostem. Neţádoucí byla jak naprostá rigidita kurzových reţimu, která přispívala k makroekonomickým nerovnováhám, tak úplná autonomie kurzů, jeţ svádí ke spekulacím a kompetitivním devalvacím. Ideálním kurzovým uspořádáním mělo být kompromisní řešení, které by se nepřiklánělo ani k rigidní pevnosti a ani k nekontrolovatelné pruţnosti kurzů. Praktická realizace nového měnového řádu obdrţela podobu tzv. pevných, avšak přizpůsobitelných kurzů (peg but adjustable). Fixní komponenta se opírala o dominantní postavení amerického dolaru. Pouze tato měna mohla být směnitelná za zlato, a to při paritě 35 dolarů za trojskou unci. Ostatní účastnické měny byly na dolar jako na kotvu světového monetárního systému napojeny pevným kurzem, jehoţ technické provedení spočívalo v udrţování fluktuačního pásma s velmi úzkým rozpětím ±1 % od stanovené parity vůči dolaru.2 Na rozdíl od zlatého standardu součásti brettonwoodského systému kurzových reţimů se stala téţ flexibilní komponenta (přestavování kurzových parit), která ovšem mohla být aktivovaná pouze v případě tzv. fundamentální nerovnováhy. Pod pojmem „fundamentální nerovnováhy“ se rozumí to, ţe devalvace se směla pouţit pouze v případě hrozby neustálých deficitů platební bilance a měla by být doprovázená širším komplexem nástrojů hospodářské politiky zaměřených na odstranění příčin platebních problémů. Naopak země s trvalým přebytkem platební bilance se neměly bránit revalvaci své národní měny. Druhý originální prvek brettonwoodského řádu se opíral o zavedení dohlíţitelské instituce Mezinárodního měnového fondu, která měla dohlíţet nad bezproblémovým chodem nového světového řádu. Předpokládalo se, ţe IMF si vypracuje analytické postupy pro rozpoznávání fundamentálních nerovnováh a ţe pouţije svoji autoritu pro jednání s členskými zeměmi o adekvátní výši kurzových změn. Úvěrové instrumenty IMF měly být k dispozici těm zemím, které se dostaly do prozatímních problémů s platební bilancí a potřebovaly přesvědčit zneklidněné finanční trhy o dočasnosti svých potíţí. Tato pravidla se měly stát zárukou, ţe světový měnový řád neupadne do chaosu, který byl příznačný pro meziválečné období. Také šestice zemi (Belgie, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Lucembursko), která se od roku 1958 začala v rámci Evropského Společenství praktikovat společné politiky, uplatňovala pravidla brettonwoodského systému pro své kurzové záleţitosti. S těmito pravidly 2


7

Společenství dokázalo ţít celých 15 let aţ do samého konce brettonwoodského řádu, k němuţ došlo v březnu 1973. Brettonwoodský systém se během první povalečné dekády praktický neuplatňoval, jelikoţ postrádal nezbytné předpoklady pro své fungování. Aţ do roku 1958 evropské měny nebyly vzájemně směnitelné, proto ani kurz nemohl působit jako nástroj usměrňující platební bilanci. Tuto roli zastávalo mnoţství bilaterálních obchodních smluv s velkým počtem obchodních restrikcí. Existovala také obrovská poptávka po dolaru. Odstranit tuto fundamentální nerovnováhu však bylo jak politický neprůchodné, tak i ekonomicky pochybné. Proto mnohem větší roli neţ brettonwoodský systém sehrála zpočátku Evropská platební unie (European Payments Union, EPU).

Evropská platební unie Jedinou volně dostupnou měnou byl po válce americký dolar, jehoţ vlastnění otevíralo dveře dovozům, potřebným pro obnovu a rozvoj. Obchod v Evropě byl tehdy regulován mnoţstvím bilaterálních smluv, usilujících o vyrovnanou obchodní bilanci, protoţe kaţdá odchylka nad dohodnutý limit musela být uhrazovaná v dolarech nebo zlatě. Přitom těchto platidel bylo zoufale málo. Jestliţe by se za této situace některá země osamoceně zavedla směnitelnost své národní měny, očekávalo se, ţe všichni ostatní země budou chtít s touto ekonomikou obchodovat s obchodními přebytky. Protoţe obchodní přebytek by znamenal příliv směnitelné měny a tím i nepřímo vlastnění většího mnoţství krajně nedostatkového dolaru a zlata.3 Na druhé straně v zemi se směnitelnou měnou by rostly potíţe s platební bilancí. Vývozy této země by se střetávaly s četnými restrikcemi, protoţe v tehdejší době bylo moţné nejrychleji dospět k obchodním přebytkům omezováním dovozu. Osamělý pokus o směnitelnost by tedy skončil neúspěchem a nejvíce by na to doplatila ta země, která by toto opatření uskutečnila jako první. Celkem dva roky trvalo vyjednávání nástroje, který napomáhal společnému postupu vpřed, bez rizik jednostranné liberalizace. Tímto nástrojem se stala Evropská platební unie (EPU), která zahájila činnost v červenci 1950. EPU vznikla na platformě členství v Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci (Organisation for European Economic Co-operation, OEEC), včetně vazeb na bývalé britské a francouzské kolonie tato instituce pokrývala ve své době aţ 70 % světového obchodu.4 3

DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400076-8. s. 13. 4 DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400076-8. s. 13.

8

Tabulka č. 1: Vytváření čistých pozic vůči EPU5 Země A B C D E

A X -100 -50 +30 +10

B +100 X -40 -40 -20

C +50 +40 X -20 -20

D -30 +40 +20 X +70

E -10 +20 +20 -70 X

EPU +110 0 -50 -100 +40

Poznámka: Země A, E jsou ve věřitelském postavení vůči EPU, naproti tomu země C a D jsou dluţníky EPU. Země B má vyrovnanou pozici.

Základní princip EPU spočíval v tom, ţe kaţdý měsíc EPU shromáţdila pohledávky a závazky vzniklé v průběhu obchodování mezi jednotlivými zeměmi OEEC, které převedla na jediný věřitelský resp. dluţnický vztah, kde zaujala jednu ze stran (viz Tabulka č. 1). Hromadění a vypořádání dílčích měsíčních sald probíhalo podle dohodnutých pravidel. Tento mechanismus přinášel několik výhod. Evropské země směřovaly své pohledávky a závazky k EPU a tím pádem přestaly být vůči sobě dluţníky a věřiteli. Tento aspekt tedy usnadňoval odstraňování vzájemných obchodních překáţek. Potřebu po nedostatkovém dolaru či zlatě sniţoval také systém mnohostranně započitatelných pohledávek a závazků. EPU byla v průběhu svého existování vystavovaná mnohým zatěţkávacím zkouškám, k jejichţ zvládnutí bylo zapotřebí koordinace všech účastníků. Proto EPU patří k jednomu z prvních evropských projektů, ve prospěch kterého se nedávní protivníci učili vzájemným ústupkům. K prospěchu věci byla nalézána kompromisní řešení a byla respektována dohodnutá pravidla, protoţe na zdárném fungování EPU měli zájem všichni. Přínosy EPU však trvaly poměrné krátké období, během něhoţ se obnovovaly běţné obchodní vztahy rozvrácené během druhé světové války. Postupem času se hospodářská situace evropských zemí zlepšovala, vzájemný obchod se zvyšoval a evropské vývozy vedly k posilování devizových rezerv. Z těchto důvodu se mohlo dostat na obnovení směnitelností členských měn EPU. S tímto záměrem byla v srpnu 1955 podepsána Evropská měnová úmluva (European Monetary Agreement, EMA), která od prosince 1958 liberalizovala transakce na běţném účtu platební bilance.6 EPU tím ztratila svůj smysl a byla v roce 1958 jednomyslnou dohodou zrušena. Přesto po sobě zanechala dojem úspěšného projektu, který

5


9

ukázal schopnost Evropy dohodnout se na vzájemně prospěšných formách měnové spolupráce.

Wernerův plán Šedesátá léta 20. století se nazývají jako éra zlatého věku. V jejich průběhu hospodářský růst udrţoval vysoká tempa růstu, nezaměstnanost byla nízká, inflace nepředstavovala váţnější problém, zahraniční obchod vzkvétal a ţivotní úroveň obyvatel se rychle zvyšovala. Tabulka č. 2: Druhá dekáda zlatého věku 1960-19707 Země Německo Francie Itálie Velká Británie Spojené státy Poznámky: * ** *** +

Růst reálného HDP* 4,4 5,6 5,7 3,0 4,2

Spotřebitelská inflace** 2,7 4,1 3,9 4,1 2,7

Míra Růst vnitřního nezaměstnaností*** vývozu+ 0,6 16,2 1,8 15,4 4,7 17,6 1,7 12,9 4,8 …

Průměrné roční tempo růstu v trţních cenách r.2000 (%) Průměrný meziroční nárůst cen (%) Průměrná roční hodnota (%) Průměrné roční tempo růstu vývozu do EU-15 v běţných cenách (%)

Ruku v ruce s příznivým ekonomickým vývojem se dařilo i ekonomické integraci. V průběhu 60. let se začal uplatňovat koncept dvourychlostní Evropy. Západoevropské země se seskupily do dvou obchodních bloků – Evropského hospodářského společenství (European Economic Community, EEC) a Evropského sdruţení volného obchodu (European Free Trade Association, EFTA). První uskupení se rozhodlo pro prvky supranacionality (národní přístup), kde se předpokládá existence nadnárodních institucí, jimţ jsou svěřený důleţité rozhodovací a legislativní pravomoce. EEC takové pravomoce nadělila Evropské komisi a Evropskému soudnímu dvoru. Druhé uskupení vsadilo na intergovernmentalismus (mezivládní přístup), který ponechává všechny významné rozhodovací kompetence na národní úrovni. Při srovnání se zeměmi EFTA bylo uskupení EEC nejen hospodářský silnější, ale i rostlo a prohlubovalo svojí obchodní výměnu rychleji. Tyto úspěchy povzbudily úvahy EEC o vykročení směrem k měnové unii. Rozhodující impulz nastal aţ v prosinci 1969 na zasedání Evropské rady v Haagu, která vyjádřila ochotu vydat se na cestu k hospodářské a měnové unii (Economic and Monetary Union, EMU). Haagský summit pověřil skupinu expertů vedenou lucemburským 7


10

předsedou vlády Pierrem Wernerem, aby vypracovala zprávu o moţnostech vytvoření EMU. Wernerova zpráva byla zveřejněna v říjnu 1970 pod názvem Zpráva Radě a Komisi o etapovité realizaci Hospodářské a měnové unie v zemích Společenství. Vrcholnou politickou podporu získal projekt EMU v říjnu 1972 na Paříţském summitu Evropské rady, kde byl potvrzen všemi zakladatelskými zeměmi Společenství a také třemi zeměmi, o které se Společenství mělo od 1. ledna 1973 rozšířit (Dánsko, Irsko, Velká Británie).8 Wernerův plán rozvrhl budování EMU do tří stadií a předpokládal, ţe funkční měnová unie se stane realitou do roku 1980. Poté plán předpokládal, ţe Evropu bude obíhat společná měna, řízena centrální bankou, jejímţ nositelem by byly národní měny propojené pevnými kurzy, nebo by vznikla zcela nová jednotná měna pro všechny země měnové unie. Stadium 1 mělo odstartovat v lednu 1971, trvat mělo přibliţně 3 roky a zaměřit se mělo na dalekosáhlou centralizaci rozpočtových i hospodářských politik. Tento námět v konečné fázi neprošel. S nepochopením se setkal i další námět Wernerovy zprávy, který uvaţoval ustavení společné měnové instituce vybavené pravomocemi koordinovat měnovou politiku a dohlíţet na stav technických příprav.9 Sice se odsouhlasilo vytvoření Evropského fondu pro měnovou spolupráci (European Monetary Cooperation Fund, EMCF), ale byly mu uděleny aţ příliš skromné pravomoce oproti původnímu námětu. Ambiciózní projekt EMU tak nakonec získal jen velmi malou podporu. Wernerův plán naráţel na nepřízeň od samého začátku jeho realizace. Ironií osudu zůstává, ţe prakticky v okamţiku, kdy se Wernerův plán začal realizovat, zhroutil se brettonwoodský systém pevných, avšak přizpůsobitelných kurzů. Další vnější okolnost, která zatlačila do pozadí zájem o prohlubování měnové integrace, způsobil první ropní šok, který eskaloval inflaci. V reakci na akutní problémy se v hospodářských politikách členských zemí sílila divergence10. Z uvedených důvodu byl Wernerův plán po krátké době opuštěn. V kaţdém případě však tento plán obohatil členské země o nové zkušenosti, které byly zuţitkované o třicet let později při druhém pokusu, tentokrát úspěšném.

Zhroucení brettonwoodského systému Dramatický pád brettonwoodského měnového řádu nebyl první a zdaleka ne poslední krizí pevných kurzů, kterou ekonomická teorie objasňuje působením tzv. neudrţitelné trojice. 8

DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400076-8. s. 18. 9 DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400076-8. s. 19. 10 Divergence – rozbíhavost, neshoda.

11

Prvním článkem trojice jsou liberalizované kapitálové toky, které od roku 1958, kdy většina evropských zemí obnovila směnitelnost svých měn, získaly dostatek sil k rozvratnému působení. Druhým článkem je samotný reţim pevných kurzů. Čím rigidnější parametry jsou nastaveny, tím lákavějším pro útoky spekulantů se stává. Fluktuační pásmo brettonwoodského řádu přitom bylo velmi rigidní, konkrétně ±1 %, které evropské země dále zúţily na ± 0,75 %. Třetím článkem neudrţitelné trojice jsou hospodářské politiky podkopávající kredibilitu pevného kurzu. Právě i tato podmínka začala být naplňována na přelomu 60. a 70. let minulého století. Spojené státy roku 1964 vstoupily do války ve Vietnamu, kterou financovaly obrovskými rozpočtovými deficity. Deficity byly pokrývány monetární expanzí, která ovšem zvyšovala inflaci. Vyšší inflace při fixním kurzu zhoršovala americkou cenovou konkurenceschopnost vývozu, coţ vedlo k rostoucím deficitům obchodní bilance. Z důvodu těchto dvojitých deficitů (twin deficits) slábla důvěryhodnost amerického dolaru. Udrţovat dolar uvnitř úzkého fluktuačního pásma brettonwoodského systému pak mohla jen trvalá intervence centrálních bank, jejímţ důsledkem bylo hromadění dolarových aktiv zahraničními subjekty. A jelikoţ dolar bylo moţné směnit za zlato, rostoucí zájem o konverzi amerických dolarů za zlato způsoboval zmenšování amerických zlatých rezerv. Ty během 60. let klesly na polovinu. Americký dolar jako kotva brettonwoodského uspořádání tak stále více podkopával stále křehčí světový monetární řád. Konec brettonwoodského systému přišel v několika krocích. První impulz přišel v srpnu 1971, kdy neutuchající nápor na zlaté rezervy přinutil americkou vládu k pozastavení směnitelnosti dolaru za zlato. Na záchranu brettonwoodského uspořádání byla v prosinci 1971 uzavřená tzv. Smithsoniánská (téţ Washingtonská) dohoda. Hlavní průmyslové státy se tehdy dohodly na dvou základních modifikacích stávajícího systému:11 na devalvaci dolaru o 7,9 % (v ekvivalentu zvýšení ceny zlata z 35 na 38 USD za trojskou unci), na rozšíření pásem pro fluktuace dolarových kurzů z původního rozpětí ± 1 % na více neţ dvojnásobných ± 2,25 %. První opatření bylo standardní. Představovalo reakci na přetrvávající potíţe americké obchodní bilance. Druhé opatření mělo být obranným prvkem před spekulativními útoky. Smithsoniánská dohoda však nepřinesla očekávané uklidnění devizových trhů. V únoru 1973 byla uskutečněná další devalvace dolaru o 10 %. Nakonec o měsíc později 11


12

dolar přešel na volné plování, čímţ brettonwoodský systém definitivně padl a svět vstoupil do nové éry plovoucích kurzů. Od volného působení trţních sil se očekávaly průběţné korekce měnových kurzů, které by napravovaly nerovnováhy platební bilance. Dále volné plování mělo přinášet autonomii domácím hospodářským politikám, čímţ by se vyřešil i problém neudrţitelné trojice a také mělo zbavit centrální banky povinnosti nákladného drţení devizových rezerv a stimulovat aktéry trhu k finančním inovacím při zajišťování proti kurzovým rizikům. Následující vývoj ovšem ukázal i stinné stránky trţních sil. Realitou se stala dlouhodobá kurzová vybočení i krátkodobé výkyvy bez zřejmé návaznosti na ekonomické fundamenty a také trţní aktéři byli vystavování zvýšeným kurzovým rizikům, coţ spotřebovalo nemalé finanční prostředky. Přesto návrat k brettonwoodskému systému nepřipadal v úvahu. Evropské ekonomiky naproti tomu spojoval zájem na úspěšném pokračování integračního projektu, ale znepokojovala je vyšší kurzová nestabilita post-brettonwoodského období. Proto bylo třeba vytvořit vlastní evropský měnový řád. I kdyţ ve světě bretonwoodský systém zanikl, v Evropě však ve zmenšené formě přetrvával dál. Zpočátku v nepříliš úspěšné koncepci měnového hada12, později nakonec v respektované struktuře Evropského měnového systému.

1.2 Evropský měnový systém Celý projekt Evropského měnového systému vzešel z iniciativy německého kancléře Helmuta

Schmidta

a

francouzského

prezidenta

Valéryho

Giscarda

d’Estaigna.

V sekretariátech těchto dvou vrcholných politiků, nikoli v oficiálních strukturách Evropské komise či na grémiích centrálních bankéřů, se dohadovaly základní obrysy nového kurzového uspořádání.13 Ke konci 70. let začal opětovně oslabovat, coţ jako obvykle pocítila německá marka snahou k rychlému posilování. Německá vláda se proto snaţila o uţší spolupráci v rámci Společenství, aby mohla rozprostřít apreciační tlaky mezi více zemí. Také Francie se snaţila o těsnější spolupráci uvnitř Společenství, neboť se stranila kurzového uspořádání hada a to ji 12

Hadem v tunelu se nazývá kurzové uspořádání, jeţ sestávalo ze dvou fluktuačních pásem. Tzv. tunel byl tvořen pásmy s konstantní šířkou a s pevnými intervenčními body (± 0,75%) evropských měn vůči americkému dolaru. Vedle toho tzv. had označoval pásma s konstantní šířkou, avšak s pohyblivými intenčními body (± 0,6%) pro kříţové kurzy evropských měn. Smyslem tohoto řešení bylo omezit kolísavost vzájemných kurzů evropských měn ve srovnání s tím, jaké výkyvy by mohly být dosahovány při pouhém respektování fluktuačních pásem vůči americkému dolaru. 13 DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400076-8. s. 55

13

vyneslo na vedlejší kolej. Toto ji zbavovalo určitého vlivu, který by ráda uplatňovala nejen uvnitř Společenství ale také i v otázkách globálního měnového řádu. Prvotní nástin Schmidtovy-Giscardovy iniciativy byl představen v dubnu 1978 na zasedání Evropské rady v Kodani a ucelenější návrh Evropského měnového systému byl pak představen v Brémách v červenci téhoţ roku. Uvedený projekt chtěl vdechnout energii skoro zapomenutému předsevzetí učinit ze svého teritoria oblast kurzové stability. Výsledný tvar EMS po celé řadě ústupků a kompromisu byl stvrzen v prosinci 1978 na zasedání Evropské rady v Bruselu. Tak se zrodila jakási vylepšená verze brettonwoodského systému pevných, avšak přizpůsobitelných kurzů, jeţ nabyla platnosti v březnu 1979. EMS za dobu svého vývoje prodělal několik různých etap. Zpočátku se EMS vyznačoval poměrně častým přestavováním parit, coţ byla reakce na odlišný vývoj makroekonomických veličin členských zemí. Ale od ledna 1987 do srpna 1992 neproběhlo ţádné přestavení parity. Toto období bylo také z tohoto důvodu nazýváno jako kvazi-měnová unie. Neobvyklé dlouhé období kurzové stability bylo ukončeno turbulentními roky 1992-1993, kdy nápor spekulace donutil Radu Ecofin k rozšíření fluktuačních pásem z ± 2,25 % na ± 15 %. Hlavními příčinami hluboké krize jsou uváděny vysoké sazby po sjednocení Německa a odmítnutí Maastrichtské smlouvy v dánském referendu. Vyhlídky na vytvoření měnové unie se v té době zdály být v nedohlednu. Pro EMS byly příznačné čtyři prvky, kterým se práce bude dále věnovat: Evropská měnová jednotka ECU (European Currency Unit); Mechanizmus měnových kurzů ERM (Exchange Rate Mechanism); Indikátory divergence; Úvěrové nástroje.

Evropská měnová jednotka ECU Na začátku kariéry této měny stála celkem nenápadná technická inovace, která v dubnu 1975 zavedla pro účetní záznamy finančních toků Evropského rozvojového fondu tzv. evropskou účetní jednotku (European Unit of Account, EUA), definovanou jako koš sloţený z členských měn Společenství.14 Nová účetní jednotka byla vytvořena po rozpadu brettonwoodského systému, jelikoţ jeho pád učinil nefunkčním tehdy pouţívané jednotky, jeţ vázaly svoji hodnotu na zlatý obsah amerického dolaru. Trendem byla také tzv. demonetizace

14


14

zlata, která se snaţila uvolnit národní měny od vazby na váhové mnoţství tohoto drahého kovu. Navíc se jednalo o praktické řešení, neboť zprůměrovávalo kurzové výkyvy členských měn, coţ v období zvýšené divergence poskytovalo větší stabilitu. Svoji krátkou historickou pouť završila v prosinci 1978, kdy byla přejmenována na evropskou měnovou jednotku, zkráceně ECU.15 Tabulka č. 3: Fyzické a váhové zastoupení složkových měn v jednotce ECU v březnu 197916 Měna belgický a lucemburský frank britská libra dánská koruna francouzský frank irská libra italská lira německá marka nizozemský gulden

Váhové zastoupení (%) 9,5 13,6 3,1 19,8 1,1 9,5 33 10,5

Počet měnových jednotek 3,8 0,0885 0,217 1,15 0,00759 109 0,828 0,286

Váhy jednotlivých měn v koši odráţely ekonomickou sílu členských států a upravovány byly v pětiletých intervalech. ECU plnila funkci zúčtovací jednotky Společenství a slouţila jako rezervní měna, kterou pouţívaly centrální banky v případě intervencí na devizovém trhu.17 Pravidelné pětileté revize byly vyuţívány také k rozšíření koše o měny nových členů Společenství. V září 1984 tak byla do ECU přidána řecká drachma, v září 1989 se připojily španělská peseta a portugalské escudo. Další rozšiřování sloţkových měn zastavila Maastrichtská smlouva, která zmrazila strukturu ECU. Vedle oficiálního ECU existovalo také tzv. privátní ECU. Takto se nazývaly četné finanční instrumenty (bankovní vklady, obligace), které kopírovaly košovou strukturu oficiálního ECU.

Mechanizmus měnových kurzů Potřeba kompromisu nastala i mezi zájemci o mechanizmus měnových kurzů (Exchange Rate Mechanism, ERM), protoţe při projednávání základních obrysů mechanizmu se střetly dvě rozdílné koncepce. Francouzská, která poţadovala umístit do centra

15

DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400076-8. s. 58. 16 DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400076-8. s. 59. 17 Evropský měnový systém. [online] [cit. 2011-2-17] Dostupný z WWW:

15

intervenčního mechanizmu košovou měnu ECU, a německá, jeţ trvala na ponechání intervenčních procedur hada postavených na principu paritní mříţky.18 ERM se bez pochyby zařadil do rodiny pevných, avšak přizpůsobitelných kurzů, který navazoval na uspořádání hada, které vzniklo těsně před pádem brettonwoodského systému. Fixní sloţka ERM byla převzata od hada. To znamená, ţe základem intervenčního mechanizmu byla ponechaná paritní mříţka, ale centrální parity byly prezentovány jako kurzy národních měn vůči ECU. Tím byla uspokojená Francie, která prosadila ECU do centra kurzového systému a také Německo, jeţ uhájilo paritní mříţku jako základ intervenčního mechanismu. Vzájemné kurzy se mohly pohybovat uvnitř pásma vytyčeného okolo centrální parity. Fluktuační pásma měla standardní šířku ± 2,25 %, jako dočasná výjimka byla povolena šířka ± 6 %. Pokud měnový kurz některé členské země dosáhl okrajů pásma povolených fluktuací, tak nejen centrální banka slabé měny, ale téţ centrální banka silné měny daného měnového páru měla automatickou povinnost zahájit devizové intervence s cílem udrţet kurz uvnitř pásma.

Indikátory divergence Hlavní smysl těchto indikátorů byl v tom, ţe fluktuační pásma se dovybaví určitými zaráţkami, které budou signalizovat kritické vychylování kurzu. Tímto se získá prostor pro rozpoznání problému a pro adekvátní reakci, přesněji řečeno se rozhodne, zda paritu bránit či přestavit, aby se minimalizovala potřeba intervenci. Důleţité bylo také, ţe divergence měla být sledovaná ve slabé i silné polovině fluktuačního pásma. Varovné signály tedy měly obdrţet nejen vlády uplatňující expanzivní politiku ale i vlády restriktivní politiky. Dosaţení limitů divergence se mělo stát signálem pro zahájení některé z následujících korekčních politik:19 diverzifikované intervence uvnitř pásma (tj. intervence zapojující více členských měn, zejména těch nejvíce divergujících), opatření domácí měnové politiky (zejména změny úrokových sazeb, které by korigovaly nadměrnou divergenci), změna centrální parity (pokud hlavní příčinou divergence jsou fundamentální faktory),

18


16

další opatření hospodářské politiky (v případě potřeby včetně operativních zásahů fiskální povahy). Praktický přínos tohoto instrumentu byl však okrajový, protoţe rozšířené intervence uvnitř pásma zabraňovaly příslušným měnám atakovat prahové hodnoty divergence. Hlavním jeho plusem bylo tedy obrušování třecích ploch při zrodu EMS.

Úvěrové nástroje Pravidla vzájemné pomoci, která zavazovala členy ERM, měla své technické zázemí v sadě úvěrových instrumentů, tzv. úvěrových facilit, které spravoval Evropský fond pro měnovou spolupráci (European Monetary Cooperation Fund, EMCF). Pravidla byla nastavena tak, ţe nedovolovala drţet bez souhlasu partnerské centrální banky národní měnu jiného člena nad rámec běţných provozních potřeb. Mělo to svoje opodstatnění, neboť například rozsáhlejší finanční operace francouzské centrální banky zaměřené na shromáţdění a rozpouštění markových devizových rezerv, by měly přímý účinek na trţní kurz marky a na velikost markové peněţní zásoby. Proto myšlenka, ţe na jakýkoliv nákup a prodej cizí členské měny je třeba si tuto měnu vypůjčit a poté v dohodnutých lhůtách vrátit, byla zárukou předcházení podobných konfliktů. Tabulka č. 4: Přehled úvěrových nástrojů EMS20 Název facility Ultrakrátké financování

Krátkodobá peněţní výpomoc

Střednědobá finanční pomoc (podpora)

Vlastnosti Velikost: neomezená Splatnost: 45 dni, dohodou prodlouţena na 75 dní od konce měsíce intervencí. Moţnost prolongace dvakrát o 3 měsíce. Kondicionality: ţádné Velikost: 7,9 mld. ECU celková dluţnická kvóta, 15,8 mld. ECU celková věřitelská kvóta. Nástavce 4,4, resp. 8,8 mld. ECU nad rámec celkové dluţnické, resp. věřitelské kvóty. Splatnost: 3 měsíce s moţností dvojí prolongace o 3 měsíce. Kondicionality: ţádné Velikost: Postupné navýšení na 16 mld. ECU. Splatnost: 2 aţ 5 let. Kondicionality: stanoveny a monitorovány Radou Ecofin.

Největší význam z úvěrových instrumentů měla facilita ultrakrátkého financování. Klíčovou se tato facilita stala, protoţe neměla ţádný limit na velikost vypůjčené likvidity.

20


17

Celkově maximální doba splatnosti prostředků poskytnutých ultrakrátkým financováním mohla činit aţ devět měsíců. Zapůjčené prostředky byly úročeny ve výši váţeného aritmetického průměru reprezentativních sazeb peněţního trhu podle skladby a váţené struktury ECU.21 Dalším úvěrovým nástrojem byla krátkodobá peněţní výpomoc. Kaţdý člen měl stanovenou věřitelskou kvótu, do jejíţ výše musel přispívat na finanční výpomoc, a také dluţnickou kvótu, do jejíţ výše mohl čerpat finanční výpomoc. Konkrétní velikost kvót je uvedená v tabulce č. 4. Čerpání prostředků z uvedeného uvěrového instrumentu nepodléhalo doprovodným podmínkám, ale nutností byly následující konzultace. O tuto facilitu nebyl projevován velký zájem, neboť podobné sluţby nabízelo pruţnější a neomezené ultrakrátké financování. Třetím úvěrovým instrumentem, který uzavíral strukturu úvěrových facilit, byla střednědobá finanční pomoc. Byl to zdroj půjček se splatností 2 aţ 5 let, pro členské země s váţnými problémy platební bilance. O vyuţitelnosti této půjčky rozhodovala Rada Ecofin, která schvalovala podmínky a následně monitorovala jejich plnění.

1.3 Cesta k Maastrichtské smlouvě a následný vznik eurozóny Znovuotevření debaty o EMU se uskutečnilo v lednu 1988 prostřednictvím péra francouzského ministra financí Edouarda Balladura, jenţ vypracoval memorandum pro Radu Ecofin. V onom memorandu opětovně vyřkl nespokojenost s asymetrickou povahou tehdejšího kurzového mechanizmu, která prý způsobuje, ţe náklady na obranu kurzových parit nese hlavně centrální banka slabé měny, i kdyţ příčinou kurzové slabosti můţe být nadměrná restrikce centrální banky silné měny. Bylo zjevné, ţe za touto výzvou se skrývala kritika německé měnové politiky a také snaha francouzské vlády získat větší vliv na monetární politiku Společenství, kde prozatím jednoznačně dominovalo Německo. Francouzské snaţení o novou monetární konstrukci Evropy podpořila Itálie, jejíţ ministr financi Giuliano Amato se rovněţ prezentoval memorandem pro Radu Ecofin, v němţ také kritizoval Německo za jeho domnělou monetární restrikci. Očekávalo se, ţe Německo zareaguje rezolutním odmítnutím obvinění a bude se drţet svých dosavadních postojů. Velkým překvapením však bylo, ţe Německo bylo ochotno za určitých podmínek akceptovat hlubokou institucionální reformu, která otevírala dveře k

21


18

měnové unii. Tímto projekt EMU se dostal do průsečíku mnohým národních zájmů, coţ ho nečekaně oţivilo.

Delorsova zpráva V červnu 1988 na zasedání Evropské rady v Hannoveru byla pověřena expertní skupina guvernérů členských centrálních bank a dalších expertů v čele s tehdejším prezidentem Evropské komise Jacquesem Delorsem, aby vypracovala plán etapovitého dosaţení Hospodářské a měnové unie. Delorsova zpráva stejně jako starší Wernerova zpráva rozvrhla utváření měnové unie do tří stadií: V prvním stádiu mělo dojít k urychlení hospodářské konvergence, k posílení koordinace měnových politik a přijetí nezbytné legislativy. Druhé stádium by spočívalo v technických přípravách na zavedení jednotné měny. Poslední třetí stádium by započalo neodvolatelným zafixováním kurzů členských měn, které by bylo následováno nahrazením národních měn.22 Obrázek č. 1: Stádia budování Hospodářské a měnové unie23

Maastrichtská smlouva Po usilovném vyjednávání, taktizování a všech moţných ústupcích a kompromisech byla nakonec vypracována smlouva, která měla povýšit Společenství na hospodářskou a 22

CZESANÝ, Slavoj. EURO. Vydal: Profess Consulting s.r.o., 2001. ISBN 80-7259-000-6. s. 7. Stádia budování Hospodářské a měnové unie. [online] [cit. 2011-2-19] Dostupná z WWW: 23

19

měnovou unii. Tento přelomový dokument nesl oficiální název Smlouva o Evropské unii a byl slavnostně podepsán nejvyššími státníky v Maastrichu v únoru 1992. Smlouva o Evropské unii, známější pod neoficiálním názvem Maastrichtská smlouva, vnesla do chodu Společenstva mnoho nových prvků, mezi nimiţ téma budování a budoucího fungování EMU zaujalo klíčové postavení a obrysy tohoto procesu shrnula do následujících bodů:24 Proces utváření měnové unie byl rozvrţen do tří stadií, která byla ukotvena pevnými daty a kterým byly přiřazeny jasné cíle a úkoly. Časový harmonogram stanovil 1. leden 1999 jako nejzazší termín vzniku měnové unie. Zformulována byla konvergenční kritéria, jejichţ splněním byla podmíněna účast v měnové unii. Členům Společenství byla uloţena povinnost usilovat o členství v měnové unii, pouze Dánsko a Velká Británie si z toho obecného závazku vyjednaly výjimku. Vyjasněna byla institucionální podoba budoucí měnové unie v čele s nezávislou Evropskou centrální bankou, pověřenou mandátem pečovat o cenovou stabilitu. Komplikace se objevily záhy. Maastrichtská smlouva musela projít ratifikačním procesem ve všech členských zemích. Ve Francii a Německu čelila ústavní ţalobě na za omezování národní suverenity, v Dánsku neprošla přes první pokus všelidového hlasování, ale hlavním zátěţovým testem pro Maastrichtskou smlouvu byla krize let 1992-1993.

Vznik eurozóny Maastrichtský scénář vyznačil dva pevné body pro vznik měnové unie. Jeden dřívější, kdy měnová unie mohla vzniknout, a druhý pozdější, kdy musela vzniknout. Dřívější termín byl ustanoven na začátek roku 1997, přičemţ by měnová unie mohla být ustanovena jen za předpokladu, ţe alespoň polovina členských zemí projde přes maastrichtská kritéria. Pozdější termín byl určen na začátek roku 1999, kdy měnová unie měla vzniknout jiţ v jakémkoliv počtu členů, kteří splní maastrichtská kritéria. První termín zůstal nevyuţit. Německo se potýkalo s inflačními důsledky svého sjednocení, Francie cíleně dosahovala vysokých rozpočtových deficitů, země jihů (Itálie, Řecko, Španělsko) také polevily konsolidaci veřejných rozpočtů, na severu Švédsko prošlo hlubokou bankovní krizi a Finsko se vyrovnávalo důsledkům rozpadu Sovětského svazu. 24


20

Pouze tři země z celkových patnácti splňovali podmínky maastrichtských kritérií. Zdaleka proto nebyla splněna podmínka alespoň poloviny členských zemí, které by měly splněna maastrichtská kritéria. Tento fakt Evropská rada formálně stvrdila v prosinci 1996 na zasedání v Dublinu. Druhý termín však jiţ v členských zemích vyvolal kýţené konsolidační úsilí. Blíţící se okamţik rozhodnutí o tom, kdo z členských zemí Evropské unie se ocitne mezi zakladateli měnové unie, zaúčinkoval jako vzpruha, která pomáhala mnohým vládám protlačovat nepopulární úsporná opatření. Na začátku května 1998 byla spuštěna jednání, která měla s konečnou platností rozhodnout o zakládajících členech měnové unie. Na základě těchto jednání Evropská rada rozhodla, ţe Evropská unie vstoupí 1. ledna 1999 do závěrečné třetí fáze Hospodářské a měnové unie. Současně potvrdila, ţe zakládajícími členy měnové unie se stane jedenáct zemí – Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko. Hospodářský výkon měnové unie tvořil přibliţně tři čtvrtiny celkového výkonu Společenství a počtem obyvatel překročila 300 milionů. Tímto ke svému cíli dospěla jedna důleţitá epizoda evropské ekonomické integrace. Tabulka č. 5: Kvalifikace pro druhý termín ustavení EMU25 Země Limitní hodnota Belgie Dánsko Finsko Francie Irsko Itálie Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko Rakousko Řecko Španělsko Švédsko Velká Británie

Inflace 2,7 1,4 1,9 1,3 1,2 1,2 1,8 1,4 1,4 1,8 1,8 1,1 5,2 1,8 1,9 1,8

Maastrichtská kritéria Sazby Deficit Dluh 7,8 -3,0 60 5,7 -2,1 122,2 6,2 0,7 65,1 5,9 -0,9 55,8 5,5 -3,0 58,0 6,2 0,9 66,3 6,7 -2,7 121,6 5,6 1,7 6,7 5,6 -2,7 61,3 5,5 -1,4 72,1 6,2 -2,5 62,0 5,6 -2,5 66,1 9,8 -4,0 108,7 6,3 -2,6 68,8 6,5 -0,8 76,6 7,0 -1,9 53,4

ERM

Zakladatel

ano ano ano* ano ano ano** ano ano ano ano ano ne*** ano ne ne

ano ne ano ano ano ano ano ano ano ano ano ne ano ne ne

Poznámky: * Člen ERM od října 1996. ** Opětovný člen ERM od listopadu 1996. *** Člen ERM od března 1998.

25


21

Zavedení hotovostního eura Od 1. ledna 1999 se sice měnová unie stala realitou, prozatím však postrádala společnou měnu. Podle Maastrichtské smlouvy toto uspořádání mělo být přechodné s tím, ţe jednoho dne měnová unie dostane svoji jednotnou měnu. V té době se navíc ještě počítalo, ţe tuto významnou roli převezme ECU. Kampaň za volbu jiného názvu pro budoucí společnou měnu nakonec odstartovalo Německo, jemuţ se zdálo, ţe pojem ECU je synonymem pro slabou měnu, protoţe vůči marce ztratila za celou svoji historii přibliţně 40 % své hodnoty. A jako protinávrh tehdy bylo uvedené euro. Tato myšlenka se ujala a euro bylo potvrzeno jako jednotný název pro novou společnou měnu v prosinci 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu. Madridský summit byl významný i tím, ţe určil, jakým způsobem bude organizován přechod na společnou měnu. Přednost získal postup s názvem Gradující vlna, která přechod uvaţovala v delším období a měla tři fáze. Fáze A měla být odstartovaná ještě před zahájením Stadia 3 (zmíněná v Delorsově zprávě) v okamţiku, kdy budou známy zakládající členové měnové unie. Ti se pak měli soustředit na vybudování logistického zázemí, zahájit výrobu bankovek a mincí a vyřešit legislativní otázky týkající se eura. Délka Fáze A byla odhadována na jeden rok. Fáze B, jejíţ začátek se shodoval se začátkem Stadia 3, byla chápana jako maximálně tříleté přechodné období, během něhoţ měly národní měny plnit nadále všechny své standardní funkce, a společně s nimi mělo v bezhotovostní formě obíhat také euro. Fáze C měla znamenat velký třesk spočívající v jednorázovém zavedení eurových bankovek a mincí. Během této doby by z oběhu mizely národní peníze a nahrazovaly by se eurovými bankovkami a mincemi. Tato operace se nazývala jako tzv. duální cirkulace a trvala dva měsíce. Podle výše zmíněného scénáře se velký třesk byl spuštěn 1. ledna 2002 výměnou národního oběţiva za eurové ve všech zemích eurozóny. Bez nadsázky lze říct, ţe svět tak gigantickou operaci s oběţivem ještě nezaţil. Bylo vyrobeno celkem 14,25 miliardy bankovek a 56 miliard kusů mincí. Tyto nepředstavitelné objemy musely být nejen zhotoveny, ale i uskladněny a rozvezeny. Naproti tomu přes 6 miliard bankovek a téměř 30 miliard kusů mincí národních měn muselo být staţeno, uskladněno, přemístěno a zlikvidováno. Pečlivá příprava byla odměněna neuvěřitelně hladkým průběhem této sloţité operace. Nezaznamenaly se ţádné kolapsy váţnějšího charakteru. Naopak bylo příznačné rychlé tempo stahování národních měn a jeho nahrazování eurovým oběţivem. Evropská komise uvádí, ţe

22

k 3. lednu 2002 jiţ 96 % všech bankomatů v eurozóně vydávalo eurobankovky a ţe jiţ jeden týden po zahájení výměn probíhala více neţ polovina všech hotovostních transakcí v nové měně. Zvládnutí tohoto posledního rizikového místa, které zbývalo na cestě ke společné měně, si proto zaslouţí obdiv a uznání. Nutno dodat, ţe k rozjetému vlaku eurozóny se v průběhu dalších let přidaly i další vagónky. Na začátku 2007 roku se připojilo Slovinsko, potom v 2008 roce Středomořské státy Kypr a Malta, od 1. ledna 2009 se eurem platí i v sousedním Slovensku a od 1. ledna 2011 zatím posledním členem eurozóny se stalo Estonsko.

23

2. Maastrichtská kritéria konvergence a jejich plnění Českou republikou Členské země, které chtějí vstoupit do eurozóny a zavést jednotnou měnu euro, musí splnit tzv. maastrichtská kritéria konvergence, jeţ byla stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské Unie. Maastrichtská kritéria konvergence byla vytvořena, aby zajistila, ţe ekonomika členského státu bude dostatečně připravena na přijetí jednotné měny. Poskytla společnou základnu pro stabilitu, dobrý stav a udrţitelnost veřejných financí pro kandidátské země eurozóny, která odráţela sbliţování hospodářských politik a odolnost proti hospodářským šokům.26 Podmínkou pro vstup České republiky (ČR) do eurozóny je tedy vedle slučitelnosti právních předpisů ČR s čl. 130 a 131 Smlouvy o fungování EU a Statutem Evropského systému centrálních bank (ESBC) také dosaţení vysokého stupně udrţitelné konvergence. Měřítkem vysokého stupně udrţitelné konvergence je z pohledu EU plnění čtyř konvergenčních kritérií, jimiţ jsou: cenová stabilita – vychází z vývoje inflace, udrţitelnost veřejných financí – hodnocená na základě vývoje vládního deficitu a vládního dluhu, stabilita měnového kurzu – hodnocená pohybem kurzu uvnitř fluktuačního pásma Evropského systému měnových kurzů II (ERM II) po dobu dvou let bez devalvace, stálost konvergence – odráţí se v úrovni dlouhodobých úrokových sazeb. ČR je zavázána k tomu, aby dělala všechno pro co nejrychlejší dosaţení připravenosti pro vstup do eurozóny. Avšak stanovení termínu vstupu je plně v jejích rukou a závisí na její připravenosti. Také je důleţité zmínit fakt, ţe neplnění maastrichtských konvergenčních kritérii nemá pro ČR přímé důsledky, s výjimkou neplnění kritéria udrţitelnosti veřejných financí, kdy je země podrobena Proceduře při nadměrném schodku (EDP). Následující informace vychází především z dokumentu Ministerstva financí ČR a České národní banky (ČNB), který byl schválen vládou ČR dne 22. prosince 2010 pod názvem Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou.

26

Jedná měna pro jednu Evropu: Cesta k euru. [online] [cit. 2011-2-27] Dostupná z WWW: str. 6.

24

2.1 Vymezení jednotlivých konvergenčních kritérií Jak uţ bylo zmíněno výše, vysoký stupeň udrţitelné konvergence se posuzuje podle plnění čtyř maastrichtských konvergenčních kritérií. Jedná se o kritérium cenové stability, kritérium udrţitelnosti veřejných financí, kritérium stability měnového kurzu a kritérium dlouhodobých úrokových sazeb.

Kritérium cenové stability27 Podle ustanovení článku 140(1) první odráţky Smlouva o fungování EU vyţaduje: „dosaţení vysokého stupně cenové stability patrné z míry inflace, která se blíţí míře inflace nejvýše tří členských států, jeţ dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“ Článek 1 Protokolu o kritériích konvergence dále stanovuje, ţe: „kritérium cenové stability znamená, ţe členský stát vykazuje dlouhodobě udrţitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením, jeţ nepřekračuje o více neţ 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.“ Pokud jde o „průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením“, je tato míra inflace spočtena jako přírůstek posledního dostupného 12měsíčního průměru harmonizovaného indexu spotřebitelských cen oproti předchozímu 12měsíčnímu průměru. Referenční hodnota cenového kritéria se počítá jako 1,5 p.b. plus prostý aritmetický průměr inflace tří zemí, které dosáhly nejniţší míry inflace, za předpokladu, ţe tato míra inflace je v souladu s poţadavky cenové stability. Současnou praxí také je, ţe Smlouva i Protokol ponechávají v některých otázkách prostor pro interpretaci Evropské Komisi (EK) a Evropské centrální bance (ECB), tedy institucím, které hodnotí plnění kritérií. Například v době sestavování Konvergenční zprávy 2010 bylo z výpočtu cenového kritéria vyloučeno Irsko (-2,3 %), neboť dle EK a ECB dosáhlo výrazně niţší inflace neţ ostatní členské země. Posouzení zemí, které budou zahrnuty do výpočtu cenového kritéria, tedy plně závisí na rozhodnutí hodnotících institucí.

27

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-2-27] Dostupný z WWW: str. 8.

25

Kritérium udržitelnosti veřejných financí Zvláštností tohoto kritéria je fakt, ţe se skládá ze dvou sloţek, jejichţ splnění tedy závisí na splnění obou sloţek. Proto také často se o maastrichtských konvergenčních kritériích říká, ţe jich je pět, ale pravdou zůstává, ţe jsou pouze čtyři a jedno se rozděluje na dvě „podkritéria“. Konkrétně jednou sloţkou je kritérium vládního deficitu a druhou kritérium vládního dluhu. Podle článku 140(1) druhé odráţky Smlouva vyţaduje: „dlouhodobě udrţitelný stav veřejných financí patrný ze stavu veřejných rozpočtů nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu článku 126(6) Smlouvy“. Druhý článek Protokolu o kritériích konvergence také říká, ţe: „v době šetření se na členský stát nevztahuje Rozhodnutí Rady podle čl. 126(6) Smlouvy o existenci nadměrného schodku“. Článek 126 Smlouvy upravuje postup při nadměrném schodku, který je blíţe specifikován v Paktu stability a růstu. Podle článku 126(2): „Komise sleduje vývoj rozpočtové situace a výši veřejného dluhu v členských státech, aby bylo moţno zjistit závaţné chyby. Zkoumá zejména dodrţování rozpočtové kázně na základě těchto dvou kritérií:“ 28 1. poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překročí referenční hodnotu (stanovenou v Protokolu o postupu při nadměrném schodku jako 3 % HDP), ledaţe by: buď poměr podstatně a nepřetrţitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíţí doporučované hodnotě, nebo překročení doporučované hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko k doporučované hodnotě. 2. poměr vládního zadluţení k hrubému domácímu produktu překročí doporučovanou hodnotu (stanovenou v Protokolu o postupu při nadměrném schodku jako 60 % HDP), ledaţe se poměr dostatečně sniţuje a blíţí se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě.

Kritérium stability měnového kurzu29 Podle článku 140(1) třetí odráţky Smlouva vyţaduje: „dodrţování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem měnových kurzů Evropského měnového 28

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské Unie. online] [cit. 2011-2-27] Dostupné z WWW: 29 Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-2-27] Dostupný z WWW: str. 12.

26

systému po dobu alespoň dvou let, aniţ by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“. Článek 3 Protokolu o kritériích konvergence, stanoví, ţe: „kritérium účasti v mechanismu měnových kurzů Evropského měnového systému, znamená, ţe členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodrţoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem měnových kurzů Evropského měnového systému, aniţ by byl měnový kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak nesměl členský stát v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu.“ Podle Smlouvy o fungování Evropské Unie splnění této podmínky zavazuje členský stát ke vstupu do Evropského mechanismu měnových kurzů (ERM II). Zaprvé, EK a ECB vyhodnocují, zda se země účastnila mechanismu ERM II „alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením“. Zadruhé, podle ECB definice „normálního fluktuačního rozpětí“ vychází z vyjádření ve zprávě „Progress towards Convergence“ Evropského měnového institutu (EMI) vydané v listopadu 1995. Vyjádření ve zprávě EMI z listopadu 1995 uvádí, ţe: „kdyţ byla Smlouva sestavována, představovalo tzv. normální fluktuační rozpětí odchylku o ± 2,25 % od bilaterální centrální parity a odchylka o ± 6 % představovala výjimku. V srpnu 1993 bylo přijato rozhodnutí o rozšíření fluktuačního rozpětí na ± 15 %“. Interpretace „normálního fluktuačního pásma“ byla v tomto případě dosti nejasná a proto bylo navrţeno, ţe při závěrečném hodnocení bude třeba vzít ohled na „specifický vývoj měnových kurzů v rámci Evropského měnového systému (EMS) od roku 1993“. Zatřetí, při posuzování přítomnosti „výrazného napětí“ nebo „silných tlaků“ na měnový kurz se zkoumá míra odchýlení kurzů k euru od centrálních parit v rámci ERM II. Pro posuzování přítomností těchto jevů se pouţívají ukazatele, jako například krátkodobé úrokové diferenciály vůči eurozóně a jejich vývoj a také se bere ohled na to, jakou roli hrály devizové intervence.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Podle článku 140(1) čtvrté odráţky Smlouva vyţaduje: „stálost konvergence dosaţené členským státem a jeho účast v mechanismu měnových kurzů Evropského měnového systému, která se odráţí v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb“.

27

Článek 4 Protokolu o kritériích konvergence uvádí, ţe: „kritérium konvergence úrokových sazeb znamená, ţe v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba dotyčného členského státu nepřekračovala o více neţ 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.“ Tato „průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba“ za období „jednoho roku před šetřením“ se vypočítává jako aritmetický průměr za posledních 12 měsíců, za které jsou k dispozici údaje z Harmonizovaného indexu spotřebitelských cen. „Úroková sazba nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků“, pomocí které je definována referenční hodnota, se určuje jako neváţený aritmetický průměr dlouhodobých úrokových sazeb v maximálně třech zemích, které jsou pouţity k výpočtu kritéria cenové stability. Úrokové sazby se měří na základě harmonizovaných dlouhodobých úrokových sazeb, které byly sestaveny pro vyhodnocování konvergence.30

2.2

Vyhodnocení

současného

a

očekávaného

plnění

maastrichtských kritérií ČR Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií ČR probíhá kaţdoročně ve společném dokumentu vlády a ČNB. Hodnotí se jak ČR plní a jak bude plnit konvergenční kritéria. Analýza ukazuje, v jakém stádiu se ČR nachází v otázce plnění či neplnění tzv. maastrichtských kritérií a také odhaluje slabá místa, která se musí vyřešit, aby mohlo dojít k zavedení eura.

Kritérium cenové stability Hodnotící kritérium tří zemí s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability, ČR musí splnit, aby splnila kritérium cenové stability. Toto hodnotící kritérium však ČR neplnila v letech 2007-2008 (viz Tabulka č. 6). V roce 2007 to bylo velice těsné nesplnění, ale v dalším roce nastalo uţ znatelné překročení hodnotícího kritéria. Důvodem tohoto překročení

30


28

byl zřejmě prudký růst cen energií, zejména ropy, který následně způsobil růst cen potravin a sluţeb. K rostoucí inflaci také přispělo zvýšení sníţené sazby DPH z 5 % na 9 %, zvyšování spotřebních daní, zavedení ekologických daní a zavedení poplatků ve zdravotnictví. Kritérium cenové stability plní ČR od roku 2009. Pomohla tomu celosvětová recese, při které došlo k propadu cen energií a potravin. Od roku 2010 však dochází k pozvolnému růstu cen, který byl zapříčiněn zvýšením obou sazeb DPH o 1 %, zvýšením spotřebních daní, také rostoucí cenou ropy a v neposlední řadě také slabšímu kurzu CZK/USD ve druhé polovině roku. Tabulka č. 6: Harmonizovaný index spotřebitelských cen31

Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria Česká republika

2007

2008

2009

08/2010

2010

2011

2012

2013

1,3

2,6

0,0

0,4

0,7

1,2

1,2

1,2

2,8 3,0

4,1 6,3

1,5 0,6

1,9 0,6

2,2 1,4

2,7 2,3

2,7 1,7

2,7 1,7

Poznámka: Výhled zemí EU na roky 2010–2011 byl převzat z Ekonomické prognózy Evropské komise (2010).

Vývoj inflace ČR v letech 2011-2013 bude ovlivňován kromě obvyklých faktorů, jako jsou ceny energií a kurz koruny vůči dolaru, resp. euru, také hlavně administrativními opatřeními. Bude velice zajímavé sledovat, jak moc ovlivní navýšení cen připravované zvýšení sníţené sazby DPH na jednotnou 20 % sazbu. Ovšem je nutné podotknout, ţe pro taková opatření je zde ještě místo, protoţe ČR zatím nevstoupila do mechanismu ERM II. Neţádoucí by bylo, kdyby tyto proinflační úpravy se uskutečňovaly v období účasti ČR v mechanismu ERM II, neboť toto období je rozhodné pro vyhodnocení kritéria cenové stability a tyto opatření by splnění tohoto kritéria velmi znesnadňovaly. Závěrem je třeba podotknout, ţe v současné době ČR plní kritérium cenové stability. Nejistotu přináší administrativní opatření, které mají proinflační dopad a také vymezení podmínek pro vyloučení zemí při výpočtu referenční hodnoty, coţ můţe vést k niţším referenčním hodnotám, neţ se v současnosti předpokládá. Inflační cíl ČNB od roku 2010 je stanoven na 2 %, coţ vzhledem k definici cenové stability ECB a očekávaným hodnotám hodnotícího kritéria vytváří dobrý předpoklad pro plnění kritéria cenové stability.

Kritérium udržitelnosti veřejných financí Jak uţ bylo zmíněno výše, kritérium udrţitelnosti veřejných financí je splněno pouze tehdy, jsou-li plněny obě sloţky tohoto kritéria, tj. vládního deficitu a vládního dluhu. 31


29

Kritérium vládního deficitu Od roku 2009 se opětovně nedaří plnit toto kritérium, proto na konci téhoţ roku byla ČR podrobena Proceduře při nadměrném deficitu na základě toho, ţe očekávaný podíl vládního deficitu na HDP překročil referenční hranici, která dovoluje maximálně 3 %. Toto významné překročení referenční hranice bylo ovšem způsobeno prudkým zpomalením růstu hospodářství v roce 2008 a následnou recesí v roce 2009 zaviněnou globální krizi. Z důvodu mimořádně nepříznivého hospodářského vývoje ČR v tomto období čelila náhlému výpadku daňových příjmů, navíc čelila i zvýšeným výdajům, které zmírňovaly dopad hospodářské recese na ekonomické subjekty. Rok 2010 je spjat se značným šetřením vládních institucí, které zajistilo určité sníţení vládního deficitu. Tabulka č. 7: Saldo sektoru vládních institucí 32 Hodnota kritéria Česká republika

2007 -3,0 -0,7

2008 -3,0 -2,7

2009 -3,0 -5,8

2010 -3,0 -5,1

2011 -3,0 -4,6

2012 -3,0 -3,5

2013 -3,0 -2,9

Výhled pro roky 2011-2013 předpovídá postupné zlepšování salda vládního sektoru a to aţ na -2,9 % v roce 2013, čímţ by došlo ke splnění kritéria vládního dluhu. Vládní dokument dále uvádí, ţe k vyrovnanému hospodaření by mělo dojít jiţ v roce 2016, avšak za předpokladu očekávaného ekonomického růstu. Jak ovšem ukázala nedávná globální recese, vládní předpovědi nebyly příliš přesné. Krátkodobě by také mohlo vládní deficit zvýšit tolik diskutována obří ekologická zakázka, nebo majetkové vypořádání s církví. V současné době se ČR nedaří plnit kritérium vládního deficitu, nicméně ve střednědobém výhledu podle vládní fiskální strategie by ČR měla dosáhnout na deficit 2,9 %, coţ by znamenalo splnění tohoto kritéria.

Kritérium vládního dluhu Zatím ČR s plněním tohoto kritéria neměla váţnější problémy, neboť jeho hodnota byla a stále ještě je poměrně nízká a pro dosaţení referenční hranice je zde ještě mnoho prostoru. V letech 2007 – 2008 vládní dluh zakotvil na úrovní 30 % HDP. Od roku 2009 došlo ovšem k výraznému zvýšení vládního dluhu, které je spjato s globální krizí. Bylo tomu tak, protoţe vývoj vládního dluhu výrazně závisí na vývoji veřejných rozpočtu, kde největší

32


30

zastoupení měl rekordní deficit státního rozpočtu. Při srovnání s průměrem EU je však ČR na tom ještě poměrně dobře. Vládní fiskální strategie počítá s tím, ţe úroveň vládního dluhu by měla dosáhnout svého maxima v roce 2013, kdy dluh dosáhne 43,3 % HDP, a v následujících letech by měla postupně klesat. Pozitivně by úroveň dluhu mohli ovlivnit i příjmy z privatizací, avšak je třeba si přiznat, ţe jejich výše by byla mnohem menší neţ v minulosti. Tabulka č. 8: Vládní dluh (v % HDP)33 2007 2008 60,0 60,0 Hodnota kritéria 29,0 30,0 Česká republika

2009 60,0 35,3

2010 60,0 39,3

2011 60,0 42,1

2012 60,0 42,9

2013 60,0 43,3

Hlavním rizikem do budoucna je stárnutí obyvatelstva. Takţe hlavním úkolem vlády je provedení nezbytných reforem, které by zmírnily tyto negativní dopady do státního rozpočtu. Jde především o reformu důchodového a zdravotního systému, jejíchţ nenastartování by znamenalo výrazné zvýšení hodnoty vládního dluhu vůči HDP.

Kritérium stability měnového kurzu Splnění této podmínky je spojeno s dvouletým zapojením ČR v ERM II. Česká republika zatím do tohoto systému nevstoupila, tudíţ nemá stanovenou centrální paritu vůči euru, podle které by se sledovaly pohyby kurzu uvnitř fluktuačního pásma a tedy i plnění kritéria stability měnového kurzu. Zásadním krokem tedy bude načasování vstupu do systému ERM II a zvolení vhodné centrální parity. Hypotetická centrální parita CZK/EUR je pro účely tohoto hodnocení stability měnového kurzu stanovena jako průměrná hodnota kurzu v 1. čtvrtletí 2008, tedy čtvrtletí předcházející hypotetickému vstupu do ERM II na počátku 2. čtvrtletí 2008, který by umoţňoval případné přijetí eura od 1.1.2011. Pomocí této parity (Graf č. 1.) lze teoreticky sledovat, zda by ČR kritérium stability měnového kurzu v daném časovém horizontu splňovala.34 Dlouhodobě má kurz české koruny vůči euru tendenci se zhodnocovat. Tento trend byl přerušen v červenci 2008 a trval aţ do února 2009. Během této doby došlo ke znehodnocení koruny vůči euru o 23 % a bylo to způsobeno poklesem důvěry investorů ve středoevropský 33

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-3-6] Dostupný z WWW: str. 11. 34 Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-3-6] Dostupný z WWW: str. 13.

31

region. Od března 2009 koruna opět začala posilovat a bylo tomu tak i v roce 2010. Z grafu je moţné vidět, ţe kurz v dobách krize můţe přesáhnout fluktuační pásmo, coţ znamená nesplnění kritéria stability měnového kurzu. Proto je klíčové vhodné načasování vstupu ČR do systému ERM II, které by mělo nastat v době stabilní situace na světových finančních trzích a také v domácí a světové ekonomice. Graf č. 1: Nominální měnový kurz EUR/CZK35

Poznámka: Pohyb měnového kurzu směrem nahoru znamená v grafu apreciaci koruny vůči euru. Hypotetická centrální parita je simulována průměrnou hodnotou za 1. čtvrtletí 2008.

Z Aktualizované strategie přistoupení ČR k eurozóně (srpen 2007) vyplývá, ţe ČR vstoupí do systému ERM II, aţ po vytvoření předpokladů pro přijetí jednotné měny, jinými slovy aţ v návaznosti na dosaţený pokrok v přípravě a uskutečňování reforem veřejných financí a na přijetí dalších reforem směřujících ke zvýšení pruţnosti české ekonomiky, zejména pruţnosti trhu práce.36 Splnění podmínky stability měnového kurzu závisí na setrvání koruny uvnitř fluktuačního pásma mechanizmu ERM II po dobu minimálně dvou let. Úspěšné setrvání české koruny v ERM II zase souvisí se sladěnosti české ekonomiky s ekonomikou eurozóny,

35

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-3-6] Dostupný z WWW: str. 13. 36 Aktualizovaná strategie přistoupení České republiky k eurozóně. [online] [cit. 2011-3-6] Dostupná z WWW: .

32

sladěnosti jejich hospodářských politik a také zvolením vhodné a především udrţitelné centrální parity.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Ve sledovaném období ČR neměla s plněním kritéria dlouhodobých úrokových sazeb velké problémy. Vţdy toto kritérium dokázala splnit s rezervou o více neţ 1 procentní bod. V roce 2007 ČR plnila kritérium dlouhodobých úrokových sazeb dokonce s rezervou o více neţ 2 procentní body. Následně v roce 2008 došlo k mírnému zvýšení úrokových sazeb z důvodu zvýšené inflace. V roce 2009 dlouhodobé úrokové sazby dostihly svého maxima (4,8 %) z celého sledovaného období a začaly postupně klesat. V srpnu 2010 byla průměrná hodnota dlouhodobých úrokových sazeb za posledních 12 měsíců v ČR 4,2 %. Příprava vládních reforem, pozitivní výhled ratingových agentur (Standard & Poor’s, Fitch) pro ČR a zájem o české státní dluhopisy (denominované v korunách i euru) přispěly ke sniţování průměrných úrokových sazeb v roce 2010 v průměru na 3,7 %. Dále se předpokládá, ţe úrokové sazby českých státních dluhopisů by se měly vyvíjet podobně jako úrokové sazby německých státních dluhopisů, ke kterým by se měly přibliţovat, resp. neměly by se od nich oddalovat. Tabulka č. 9: Dlouhodobé úrokové sazby37 2007

2008

2009

8/2010

2010

2011

2012

2013

Průměr 3 zemí EU s nejnižší inflací Hodnota kritéria

4,4

4,2

3,9

4,0

4,3

4,8

4,8

4,8

6,4

6,2

5,9

6,0

6,3

6,8

6,8

6,8

Česká republika

4,3

4,6

4,8

4,2

3,7

3,9

3,9

3,9

Poznámka: Při výpočtu úrokového kritéria pro srpen 2010 byla v rámci zemí, které dosáhly nejlepší cenové stability, zvolena místo Estonska další země s nejniţší mírou inflace, a to Nizozemí. Důvodem vyloučení Estonska z výpočtu byla absence adekvátních dat, neboť Estonsko má v současné době velmi limitovaný dluh a na finančním trhu neexistují adekvátní dlouhodobé státní dluhopisy.

V roce 2011 se očekává mírné zvýšení úrokových sazeb, které by mělo být dáno především oţivením na finančních trzích a také celkovým oţivením české ekonomiky. V letech 2011-2013 se nepředpokládá výraznější růst úrokových sazeb, pokud bude naplňována fiskální strategie vlády. Vzhledem k předpokládané nízké domácí inflaci a mírnému růstu hodnotícího kritéria, které odráţí moţnou nedisciplinovanost některých zemí eurozóny a moţné zvýšení inflace, která by reagovala na fiskální stimuly poskytnuté za 37


33

účelem podpory hospodářského růstu v eurozóně, se nepředpokládají do budoucna ţádné výraznější problémy pro ČR s plněním tohoto konvergenčního kritéria. Podpořením tohoto bezproblémového plnění by měl být nový niţší inflační cíl ČNB a také plnění fiskálních konsolidačních opatření.

34

3. Míra konvergence České republiky s eurozónou v jednotlivých oblastech ekonomiky Zavedení eura je velmi sloţitý proces, který musí být velice pečlivě připraven a zanalyzován. Česká republika před vstupem do eurozóny musí jednak splňovat Maastrichtská konvergenční kritéria, která odráţejí připravenost ekonomiky kandidátské země k přijetí eura jako jednotné měny, a dále také její ekonomika musí být dostatečně sladěna s ekonomikou eurozóny. Sladěnost ekonomiky kandidátské země s ekonomikou eurozóny je důleţitá z důvodu toho, ţe vstupující země přijde o svoji nezávislou měnovou politiku. Čím více se tedy bude podobat hospodářský vývoj ČR s vývojem v eurozóně, tím vhodnější bude nastavení měnových podmínek v eurozóně pro aktuální situaci v ČR. Mírou sladěnosti se zabývají analýzy patřící do tzv. teorie optimálních měnových oblasti, jejímţ hlavním představitelem je Robert Mundell. Tyto analýzy se rozdělují do dvou skupin. První skupinou jsou analýzy cyklické a strukturální sladěnosti ekonomiky ČR s ekonomikou eurozóny. Analýzy se zaměřuje na sladěnost a podobnost struktury ekonomické aktivity, na měření korelace poptávkových a nabídkových makroekonomických šoků, na strukturu finančních aktiv a pasiv, na velikost finančního sektoru, na obchodní a vlastnickou provázanost ekonomiky ČR s ekonomikou eurozóny a mimo jiné i na měření reálné ekonomické konvergence, jenţ je z těchto ukazatelů nejdůleţitější. Druhou skupinou jsou analýzy věnující se tzv. přizpůsobovacím mechanismům. Hlavním přizpůsobovacím mechanismem je fiskální politika, kde je kladen důraz na vyrovnanost veřejných financí, neboť vyrovnaný státní rozpočet dává větší prostor pro uskutečňování prorůstové politiky v dobách hospodářského poklesu. Významným z pohledu přizpůsobovacích mechanismu je také trh práce, kde se sleduje jeho pruţnost pomocí různých indikátorů. Dále jsou analyzovány i jiné oblasti ekonomiky, například pruţnost mezd a stabilita bankovního sektoru. Vedle ekonomické sladěnosti pro úspěšné zavedení eura je také důleţitá sladěnost ČR s eurozónou v oblasti institucionální, technické, a legislativní. Institucionální zabezpečení představuje ustavení funkce národního koordinátora a se zřízením Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v ČR (NKS). Technická oblast obsahuje scénář přechodu na euro vypracovaný právě NKS. Legislativní otázka je spojená s přijetím uceleného systému právních předpisů v jednotlivých oblastech právního řádu ČR. V souvislosti s těmito otázkami

35

byl vypracován Národní plán zavedení eura v České republice schválený vládou ČR dne 11. dubna 2007, jenţ obsahuje řadu kroků, které musí být učiněny pro bezproblémové přijetí eura.

3.1 Cyklická a strukturální sladěnost Analýzy cyklické a strukturální sladěnosti zkoumají rizika vzniku tzv. asymetrických šoků, které znamenají odlišný dopad na ekonomiku ČR neţ na ekonomiku eurozóny jako celku a to zejména v oblasti hospodářského růstu a zaměstnanosti. Z toho vyplývá, ţe vyšší cyklická a strukturální sladěnost ekonomiky sniţuje riziko těchto šoků.

Stupeň reálné ekonomické konvergence Důleţitost ukazatele reálné ekonomické konvergence je v tom, ţe jeho vyšší úroveň znamená vyšší podobnost ekonomiky ČR s eurozónou s pohledu dlouhodobého rovnováţného vývoje. A s dlouhodobého pohledu se česká ekonomika reálně přibliţuje k eurozóně. Je pravdou, ţe globální recese zastavila tento trend, ale s největší pravděpodobnosti jde o dočasnou záleţitost. Graf č. 2: Reálná ekonomická konvergence vybraných států k eurozóně v roce 200938

V roce 2009 dosáhl HDP na hlavu v paritě kupní síly v ČR 73 % průměru eurozóny. Představuje to mírně zhoršení oproti předcházejícím dvěma letem, kdy HDP na hlavu v paritě kupní síly ČR dosahoval 75 % průměru eurozóny. Zhoršení nastalo i v případě průměrné cenové hladiny HDP. V roce 2009 klesla na 65 % cenové hladiny eurozóny z 68 %, kterých 38


36

dosáhla v roce 2008, coţ znamená, ţe se stále nachází na niţší hodnotě neţ by odpovídalo výkonnosti ekonomiky. Kurz české koruny z dlouhodobého hlediska posiluje vůči euru v průměru 3,3 % ročně a s výhledem na dalších pět let se předpokládá, ţe bude nadále posilovat v průměru 2,0 – 3,4 % ročně.39 To znamená, ţe po vstupu do eurozóny by nastalo zvýšení inflačního rozpětí mezi ČR a eurozónou, coţ by se odrazilo v niţších reálných úrokových sazbách. Důleţitým indikátorem pro zavedení jednotné měny je také pohyb kurzů koruny a eura vůči dolaru. Tato korelace je velmi vysoká a od roku 2000 došlo pouze dva krát k jejímu poklesu. Poprvé v letech 2001-2002, jeţ představovaly období rychlého posilování koruny vůči dolaru a po druhé v období světové finanční krize, konkrétně od druhé poloviny roku 2008 aţ do prvního čtvrtletí 2009. Vysoká úroveň korelace mezi českou korunou a eurem se vrátila v první polovině roku 2010.

Sladěnost a podobnost struktury ekonomické aktivity Sladěnost ekonomické aktivity ČR s eurozónou je v posledním období dosti vysoká (viz. Graf č. 3). Tento fakt je ale třeba brát s rezervou, neboť tento ukazatel je silně ovlivněn nedávnou globální krizi a následným postupným růstem ekonomických aktivit, které probíhaly velmi obdobně jak v ČR, tak i v eurozóně. Graf č. 3: Vývoj HDP v ČR a eurozóně (v % meziročně)40

39

Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-3-9] Dostupný z WWW: str. 17. 40 Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-3-9] Dostupný z WWW: str. 18.

37

Z pohledu struktury ekonomické aktivity lze konstatovat, ţe ČR oproti eurozóně dosahuje vyššího podílu průmyslu a niţšího podílu sluţeb při vytváření hrubého domácího produktu. Z tohoto důvodu muţe nadprůměrný podíl automobilového průmyslu na celkovém produktu ČR oproti eurozóně být zdrojem asymetrických šoků.

Synchronizace ekonomických šoků41 Následující analýza určuje stupeň sladění ekonomických šoků mezi sledovanými zeměmi a eurozónou. Ekonomické šoky jsou zde rozděleny na dvě kategorie. První kategorií jsou poptávkové šoky, jeţ mají krátkodobý dopad do růstu HDP a jsou doprovázeny inflací, která se pohybuje stejným směrem. Druhou kategorií jsou šoky nabídkové, jejichţ dopad do růstu HDP je dlouhodobý a které jsou doprovázeny inflací, jenţ má opačný směr. Vzájemný vztah šoků můţe dosahovat hodnot v intervalu [-1;1]. Vysoké kladné hodnoty znamenají symetričnost šoků vůči eurozóně. Nízké či záporné hodnoty znamenají naopak asymetričnost šoků. Naměřenou korelaci poptávkových šoků znázorňuje Tabulka č. 10. Výsledná korelace poptávkových šoků ČR ve vztahu k eurozóně se pohybuje téměř na nule v období 1996-2001. V následujícím období (2002-2010) je vidět posun k symetričnosti ve vztahu k eurozóně, ale přesto jde o statistický nevýznamné hodnoty. Porovnání s výsledky z minulých let dokládá, ţe zatím nedošlo ke změně v sladěnosti tohoto typu šoků. Ve srovnání s jinými sledovanými zeměmi však ČR není na tom, co se týče rizika asymetrie poptávkových šoků, výrazně hůře. Tabulka č. 10: Korelace poptávkových šoků sledovaných zemí vůči eurozóně

Poznámka: Významnost korelačního koeficientu je označena ***, ** a * pro 1, 5 a 10% hladinu významnosti.

41

Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-3-9] Dostupné z WWW: str. 34.

38

Korelace nabídkových šoků byla v období 1996-2001 na hodnotě 0,02, coţ je statistický nevýznamné. Ale ve sledovaném období 2002-2010 je vidět výrazný posun k symetričnosti ekonomických šoků ČR a eurozóny, neboť korelace odpovídala hodnotě 0,51 na 1 % hladině významnosti, coţ uţ je statistický významná hodnota (viz Tabulka č. 11). Ve srovnání s jinými sledovanými zeměmi je ČR, co do symetričnosti nabídkových šoků, na tom podobně jako Portugalsko a Rakousko. Zajímavé hodnoty byly také naměřeny v případě Maďarska, Slovinska a Slovenska, jeţ z hlediska statistické významnosti ukazují na poměrně výraznou asymetričnost nabídkových šoků těchto zemí vůči eurozóně. Tabulka č. 11: Korelace nabídkových šoků sledovaných zemí vůči eurozóně

Poznámka: Významnost korelačního koeficientu je označena ***, ** a * pro 1, 5 a 10% hladinu významnosti.

Dlouhodobá situace ČR, co se týče poptávkových šoků, je podobná jako ve většině sledovaných zemí, tj. nekoreluje vůči eurozóně, alespoň ne ve statisticky významných hodnotách. Na druhé straně ČR v otázce nabídkových šoků, které mají dlouhodobý dopad na růst HDP, dosáhla velmi dobrých výsledků ve vztahu korelace vůči eurozóně. Jde o kladnou a statistický významnou hodnotu, která ukazuje, ţe ČR je v porovnání se svými středoevropskými sousedy v oblasti nabídkových šoků na tom zdaleka nejlépe.

Obchodní a vlastnická provázanost Čím vyšší je ekonomická provázanost ČR a eurozóny, tím vyšší je pravděpodobnost jejich podobného ekonomického vývoje. Obchodní provázanost české ekonomiky s eurozónou je na vysoké úrovní, coţ výrazně pomáhá zmírňovat moţné výkyvy v kurzu koruny vůči euru. Po vstupu Slovenska do eurozóny se z ČR do eurozóny vyváţí 70 % produkce a dováţí 60 %, coţ dokazuje vysoký stupeň obchodní provázanosti, která je na vyšší úrovni neţ u jiných zemí (viz Graf. č. 4). Vlastnická provázanost také napomáhá k vyšší sladěnosti ekonomické aktivity, neboť kapitálová propojenost mezi dvěma zeměmi sniţuje riziko jednostranného poptávkového šoku. Míra vlastnické provázanosti z pohledu přílivu přímých zahraničních investic je také vysoká a má rostoucí trend. V roce 2009 z důvodu

39

celosvětové krize došlo k poklesu přímých investic z eurozóny do ČR, avšak v roce 2010 dochází k návratu původního trendu. Jedním z hlavních argumentů pro zavedení eura v ČR je úspora transakčních nákladů, neboť vysoký stupeň propojenosti hospodářství obou ekonomik zvyšuje sladěnost jejich ekonomického vývoje a také vytváří moţnost úspor těchto nákladů. Graf č. 4: Podíl vývozu do eurozóny na celkovém vývozu42

Velikost finančního sektoru Co do velikosti finančního sektoru má ČR oproti eurozóně ještě dosti velké rezervy. Velikost finančního sektoru ČR měřena podílem aktiv finančních institucí k HDP je oproti eurozóně na úrovní okolo 25 %. Podíl bankovních úvěru soukromého sektoru v ČR je přibliţně třetinový oproti eurozóně. Na druhé straně není třeba eurozónu v těchto ukazatelích dohánět, jelikoţ jejich hodnoty odráţejí předluţenost soukromého i veřejného sektoru, která není vůbec ţádaná.

Struktura finančních aktiv a pasiv českých nefinančních podniků a domácnosti V této oblasti se ČR postupně přibliţuje úrovni v eurozóně, ale i zde se vyskytují určité odlišnosti. Zaprvé se struktura ČR oproti eurozóně liší v docela vysokém podílu pohledávek z obchodního styku na celkových aktivech firem a také ve vyšším podílu oběţiva 42


40

a vkladů na celkových aktivech domácnosti. Za druhé je rozdíl v zadluţenosti českých firem a domácností, která je zřetelně niţší neţ v eurozóně. Velmi podobný je i vývoj vlivu sazeb peněţního a finančního trhu na klientské sazby v ČR a eurozóně. Podobné jsou také úrokové sazby, za které byly poskytnuté nové úvěry nefinančním podnikům. Přesto je v ČR vyuţívání eura na poměrně nízkém stupni a vyuţívají ho zejména podniky, které se zabývají zahraničním obchodem. Je to dáno důvěrou českých ekonomických subjektů v domácí měnu, nízkou inflací a nízkými úrokovými sazbami, ale také i postojem současné vlády, která se nehrne do zavádění jednotné měny.

3.2 Přizpůsobovací mechanismy Tyto analýzy zkoumají, do jaké míry je ČR schopná tlumit dopady případných asymetrických šoků prostřednictvím svých přizpůsobovacích mechanismů. V době, kdy ČR vstoupí do eurozóny a přijde tím o svoji měnovou politiku, tyto mechanismy nabydou mnohem větší důleţitostí, neboť to budou právě ony, kdo bude tlumit dopady asymetrických šoků na českou ekonomiku.

Veřejné finance Stabilizační účinek na ekonomiku má především fiskální politika. Síla tohoto účinku však velice úzce souvisí s udrţitelností a vyrovnaností veřejných financí v jejich strukturální části, neboť tím dává větší prostor pro působení vestavěných stabilizátorů a provádění prorůstových opatření v dobách hospodářské recese. Velkým problémem ČR je, ţe schodky hospodaření jsou tvořeny z významné části právě strukturální sloţkou. Dosud rekordní schodek v roce 2009 byl v podstatě celý tvořen jenom strukturální části (viz Graf č. 5). Z pohledu strukturální sloţky lze charakterizovat fiskální politiku vlády jako procyklickou, protoţe zvýšené daňové příjmy z období slušného hospodářského růstu let 2005-2008 nebyly pouţity ke sníţení schodku veřejných financí, ale spíše k vytváření nových veřejných výdajů. Stejně tak škrty na příjmové straně nebyly doprovázeny šetřením na výdajové straně veřejných rozpočtů. V roce 2009 došlo k výraznému strukturálnímu schodku, jenţ byl způsoben především výpadkem daňových příjmů v souvislosti s globální hospodářskou krizí a také protikrizovými opatřeními vlády. V následujícím roce došlo k mírnému zlepšení strukturální části fiskálního salda díky působení tzv. Janotova balíčku, který například zvýšil o 1 % obě sazby daně z přidané hodnoty, dále zvýšil spotřební daně, daně z nemovitostí apod. Tento balíček byl ovšem časově omezen pouze na jeden rok. Podle

41

opatření současné vlády, která mají konsolidační charakter, se odhaduje, ţe v roce 2011 dojde k dalšímu zlepšování strukturální sloţky salda veřejných rozpočtů. Z grafu č. 5 jasné vyplývá, ţe cyklická sloţka ve sledovaném období 1998-2005 měla mírně negativní vliv na vývoji fiskálního salda. Naopak v letech 2006-2008 v souvislosti s výrazným hospodářským růstem a s ním spojenými vyššími daňovými příjmy se cyklická sloţka přehoupla do pozitivního vlivu na fiskální schodek. V roce 2009 však ve spojení s propadem ekonomiky došlo k návratu k původní situaci let 1998-2005, která podle odhadu ČNB bude pokračovat i v roce 2011. Graf č. 5: Vývoj strukturální a cyklické části fiskálního salda ČR (v % HDP)43

Poznámka: Kladné hodnoty představují přebytek veřejných rozpočtů, záporné jejich schodek. Součet cyklického a strukturálního salda není roven celkovému saldu, neboť strukturální saldo je očištěno o vliv mimořádných jednorázových fiskálních opatření.

V dalších letech je potřeba pokračovat ve fiskální konsolidaci se zaměřením na strukturální sloţku, neboť pro ČR platí střednědobý cíl dosaţení 1 % strukturálního salda k HDP. Proto hlavním úkolem vlády v příštích letech by měly být především reformy důchodového systému a systému zdravotní péče, protoţe vlivem změn v demografii bude nadále velmi nákladné provozovat tyto systémy za stávajícího nastavení, coţ by se odrazilo ve vysokých schodcích veřejných rozpočtů a jejich dlouhodobé neudrţitelnosti.

43


42

Pružnost trhu práce Pruţnost trhu práce je velice významným faktorem, jehoţ důleţitost se zvýší po vstupu ČR do eurozóny, neboť na pruţném trhu práce negativní dopady asymetrických šoků budou tlumeny změnami ve struktuře trhu nebo přizpůsobováním mezd. Nepruţný trh práce je charakterizován především vyšší dlouhodobou nezaměstnanosti, která je spojena s vysokou strukturální částí nezaměstnanosti a vyššími regionálními rozdíly v míře nezaměstnaností, které zase souvisí s nízkou mobilitou pracovní síly. Z pohledu dlouhodobé nezaměstnanosti ČR dosahuje poměrně solidních výsledků (viz. Tabulka č. 12). V porovnání s jinými sledovanými zeměmi je ČR hned za Rakouskem a Slovinskem.

Ovšem

v důsledku

celosvětové

hospodářské

krize

podíl

dlouhodobé

nezaměstnanosti od roku 2009 začal opět růst ve všech sledovaných zemích a očekává se, ţe tento růst bude pokračovat i v letech 2010-2011. Strukturální nezaměstnanost se pohybovala v roce 2009 okolo 6 %, coţ znamená niţší hodnotu ve srovnání se sledovanými zeměmi. Tabulka č. 12: Míra dlouhodobé nezaměstnanosti (%)44

Poznámka: Podíl osob bez práce 12 a více měsíců.

Regionální rozdíly v nezaměstnanosti mezi kraji dosahují v ČR poměrně vysokých hodnot. Je to dáno hlavně nesouladem mezi nabídkou a poptávkou po práci, který je viditelný u některých profesí. V souvislosti s hospodářskou krizí k největšímu nárůstu nezaměstnanosti došlo v profesích niţší administrativy, provozních v obchodech, sluţbách a také pomocných a nekvalifikovaných. Dalším důvodem vysokých regionálních rozdílu v nezaměstnanosti je nízká mobilita pracovních sil, kde ČR má zatím poměrně velké rezervy ve srovnání např. s Německem nebo Rakouskem. Mezinárodní mobilita ČR je stále niţší neţ v zemích eurozóny, avšak k pruţnosti českého trhu práce přispívá zaměstnávání zahraničních pracovníků. V období výrazného hospodářského růstu 2005-2007 a s tím spojené rostoucí poptávky po práci se počet 44


43

zahraničních pracovníků rychle zvyšoval. Naopak úbytek zahraničních pracovníků nastal v době ekonomické krize, kdy došlo ke sníţení poptávky po práci. Pruţnost reálných mezd byla v ČR v období 2001-2010 na nízké úrovni, coţ znamená, ţe nepřispívala ekonomice v tlumení asymetrických šoků. Malou útěchou můţe být, ţe podobně nepruţné reálné mzdy byly i v ostatních sledovaných zemích kromě Maďarska. V mnohem lepším směru na ekonomickou aktivitu reagovaly nominální mzdy, které rostly v době ekonomického růstu a následně se sniţovaly v souvislosti s ekonomickým útlumem, čímţ přispívaly k tlumení dopadu krize na pracovní trh ČR.

Stabilita bankovního sektoru Bankovní sektor i přes negativní dopady ekonomické krize a s tím souvisejícím nárůstem úvěrových ztrát dokáţe generovat vysoké provozní výnosy, coţ se odráţí ve vysoce nadprůměrné rentabilitě vlastního kapitálu, která je mnohem vyšší ve srovnání se středoevropskými zeměmi i eurozónou (viz. Graf č. 6). Graf č. 6: Rentabilita vlastního kapitálu (v %)45

Tento graf mimo jiné ukazuje, ţe zatímco v sousedních zemích Polsku a na Slovensku se ziskovost bankovního sektoru oproti roku 2008 výrazně sníţila, v ČR byla situace opačná a došlo ke zvýšení rentability meziročně z 22 % v roce 2008 na 26 % v roce 2009. Jak uţ bylo zmíněno výše, v důsledku propadu ekonomické aktivity během krize došlo k nárůstu nesplacených úvěrů, který český bankovní sektor tlumil tím, ţe si vytvořil polštář zadrţením části zisků z minulých let. Kapitálová přiměřenost českých bank v roce 2009 byla vysoko nad

45


44

povinným minimálním limitem 8 %. Dosahovala 15 %, coţ činí z českého bankovního sektoru jeden z nejvíce kapitálově vybavených bankovních sektoru v celé EU. Takto dobře kapitálově vybavený bankovní sektor znamená pro ekonomiku země velkou podporu, jelikoţ nemusí sniţovat objem poskytovaných úvěrů v dobách ekonomického útlumu, čímţ právě pomáhá k opačnému efektu, tzn. k růstu ekonomiky. Dobrý stav českého bankovního sektoru je dán dostatečně vysokou likviditou, která se odvíjí od vysokého krytí poskytovaných úvěrů vklady. Tento poměr v ČR dosahuje přibliţně 140 % oproti průměrným 90 % eurozóny. Dalšími důvody dobrého stavu českého bankovního sektoru jsou také minimální objem investic do toxických aktiv, malá závislost na zahraničních zdrojích a také skoro ţádné poskytování úvěrů v cizích měnách. Závěrem lze konstatovat, ţe český bankovní sektor je ve velmi dobrém stavu a nejeví se zdrojem asymetrických šoků na českou ekonomiku, ba naopak.

3.3 Institucionální oblast Institucionálním zabezpečením se zabývá Národní koordinační skupina (NKS) v čele s Národním koordinátorem pro zavedení eura. Zřízení funkce národního koordinátora a zaloţení NKS se uskutečnilo usnesením vlády 23. listopadu 2005, které vycházelo z dokumentu Institucionální zajištění přijetí eura v České republice46. NKS je centrálním koordinačním a řídícím orgánem, který se podílí zejména na technických a legislativních záleţitostech zavedení eura. V této expertní skupině jsou svými představiteli zastoupený významné státní instituce, jimiţ jsou ČNB, ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo zahraničí, ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo vnitra. NKS byla zřízena, aby vypracovala Národní plán zavedení eura a uskutečnila jeho realizaci. Pro vypracování tohoto plánu NKS dále zřizuje pracovní skupiny, které mají vypracovat příslušné části plánu, po jeho schválení realizaci těchto opatření v příslušných oblastech a také provádět jeho pravidelnou aktualizaci. Pracovní skupiny jsou řízený určenými gestory a v současné době je jich sedm: pro legislativu – gestorem Ministerstvo spravedlnosti ČR pro finanční sektor – gestorem Česká národní banka pro informatiku a statistiku – gestorem Ministerstvo vnitra ČR pro veřejné finance a veřejnou správu – gestorem Ministerstvo financí ČR

46

Institucionální zajištění přijetí eura v České republice. [online] [cit. 2011-3-14] Dostupný z WWW:

45

pro nefinanční sektor a ochranu spotřebitele – gestorem Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR pro komunikaci – gestorem Ministerstvo financí ČR ve spolupráci s ČNB Sedmá skupina byla operativně sloţená ze zástupců ministerstva financí, ministerstva spravedlnosti a ČNB, jejímţ úkolem bylo ve spolupráci s pracovní skupinou pro legislativu připravit Obecný zákon o zavedení eura. Organizační a administrativní zázemí pro NKS zajišťuje Organizační výbor NKS zřízený ministerstvem financí. Tento výbor kaţdoročně vypracovává plán činnosti pro NKS a také materiály pro hodnocení její práce. Dále také pomáhá NKS pří plnění úkolů v oblasti metodické a konzultační. V neposlední řadě získává zahraniční zkušenosti s procesem zavedení eura a také se podílí na komunikaci s odbornou veřejnosti, zájmovými sdruţeními a orgány státní správy.

3.4 Technická oblast Jak uţ bylo zmíněno v úvodu třetí kapitoly, technická oblast zahrnuje výběr nejvhodnějšího scénáře pro zavedení eura v ČR. Úkolem NKS tedy bylo zvolit scénář, jehoţ realizace by pro ČR znamenala minimalizaci nákladu a moţných rizik při zavádění eura. Ve hře byly tři scénáře, ze kterých se vybíral ten nejpřijatelnější: Přístup s přechodným obdobím – jedná se o scénář, kdy v první fázi by se zavedlo euro pouze v bezhotovostní formě a hotovostním platidlem by nadále zůstávala národní měna. Přechodná doba mezi zavedením bezhotovostní a hotovostní formy eura by byla maximálně tříletá, přičemţ v bezhotovostním styku by bylo moţné pouţívat jak národní měnu, tak i euro. Ve druhé fázi by se euro zavedlo i v hotovostní formě a stalo by se po období duální cirkulace jediným zákonným platidlem. Jednorázové zavedení eura, tzv. „velký třesk“ – tento scénář předpokládá zavedení eura v bezhotovostní a hotovostní formě v jeden časový okamţik. Dosavadní právní nástroje znějící na národní měnu by se přepočítávaly podle přepočítacího koeficientu. Scénář phasing – out, neboli postupného zrušení – tento scénář by bylo moţné pouţít pouze se scénářem „velkého třesku“. Jediným rozdílem oproti scénáři „velkého třesku“ by byla výjimka, která by umoţňovala po dobu maximálně jednoho roku od zavedení eura pouţívat národní měnu ve vybraných nových právních nástrojích. Placení a účtování by však probíhalo v eurech.

46

Nakonec po pečlivém zváţení všech výhod a moţných rizik byla všemi pracovními skupinami NKS v dokumentu Volba scénáře zavedení eura v České republice47 schváleným vládou 25. 5íjna 2006 vybrána varianta „velkého třesku“, jejímiţ přednostmi oproti ostatním variantám byly hlavně nejniţší náklady, jasný a přehledný celkový koncept a také skutečnost, ţe lépe vyhovuje podmínkám v době existence eura. Jediné váţnější riziko tohoto scénáře lze spatřovat pouze v souběhu veškerých změn a činnosti do jediného časového okamţiku. Minimalizovat však toto riziko je moţné včasnou a pečlivou přípravou všech subjektů, kterých se změny týkají.

Scénář jednorázového přechodu na euro48 Vybraný scénář „velkého třesku“ schválený vládou ČR se rozděluje na pět fází: Obrázek č. 2: Scénář „velkého třesku“ 49

Předpřípravná fáze – tato fáze probíhá v současné době v ČR. Je to fáze před zrušením výjimky pro zavedení eura, kdy pro právní nástroje, bezhotovostní a hotovostní styk se pouţívá národní měna. Přípravná fáze – nastává dnem zrušení výjimky pro zavedení eura a trvá aţ do vstupu země do eurozóny (přibliţně 6 měsíců). Pro všechny formy plateb se pouţívá národní měna, ceny sluţeb a zboţí v obchodech jsou uváděny v národní měně i euru na

47

Volba scénáře zavedení eura v České republice. [online] [cit. 2011-3-14] Dostupný z WWW: 48 Národní plán zavedení eura v České republice - část I. [online] [cit. 2011-3-14] Dostupný z WWW: str. 3. 49 Harmonogram zavedení eura v České republice. [online] [cit. 2011-3-14] Dostupný z WWW:

47

základě tzv. duálního označování cen, kdy ceny v euru se přepočítávají podle přepočítacího koeficientu. Období duální cirkulace – nastává dnem vstupu země do eurozóny. Platí, ţe veškeré bezhotovostní platby musí probíhat v eurech a pro hotovostní platby platí, ţe se můţe pouţívat národní měna i eura, ale jen po dobu dvou týdnů, během nichţ dojde ke staţení národních bankovek a mincí, například obchodníkovou povinnosti vracet vţdy v eurech. Pro toto období téţ platí duální označování cen. Období mezi koncem duální cirkulace a koncem duálního označování cen všechny platby probíhají pouze v eurech, ale pro lepší porovnání cen nadále existuje duální označování cen. Toto období trvá do konce kalendářního roku, ve kterém došlo ke vstupu do eurozóny. Závěrečná fáze – nastává dnem ukončení duálního označování cen. Všechny transakce a ceny jsou uváděny v eurech. Všechny platby jsou i nadále prováděny pouze v eurech a obchodníci mohou na bázi dobrovolnosti uvádět ceny také v jednotkách národní měny.

3.5 Legislativní oblast Pro hladký přechod na euro je zapotřebí také provedení určitých úprav v právním řádu ČR. Těmito úpravami se rozumí hlavně přijetí Obecného zákona o zavedení eura v ČR, nového zákona o ČNB a také nových a novelizovaných právních předpisů. Hlavní zásadou veškerých právních úprav je zajistit zachování všech práv a závazků v té podobě, ve které existovaly před dnem zavedením eura.

Obecný zákon o zavedení eura v ČR50 Obecný zákon bude hlavním právním předpisem v ČR, jehoţ cílem bude pokrývat nejzávaţnější právní oblasti a poskytovat základní právní rámec pro bezproblémové zavedení eura. Navazovat bude na základní nařízení práva ES a také bude respektovat judikaturu Evropského soudního dvoru k této problematice. Tento klíčový zákon musí nabýt právní moc nejpozději 18 měsíců před dnem vstupu do eurozóny, neboť nové nebo novelizované právní předpisy nutné pro zavedení eura budou vycházet z problematiky, která bude Obecným zákonem upravená. Navíc bude třeba, aby některá ustanovení Obecného zákona nabyla 50

Obecný zákon o zavedení eura v ČR. [online] [cit. 2011-3-15] Dostupný z WWW:

48

účinnosti před dnem zavedení eura. Jedná se hlavně o ustanovení upravující duální označování cen, jenţ má platit přibliţně měsíc po stanovení přepočítacího, a také o ustanovení konverze cen. Je třeba dále zmínit, ţe v tomto zákoně jsou otevřené otázky týkající se volby legislativní techniky, tedy novelizovat-li a jakým způsobem zvláštní právní předpisy obsahující částky v českých korunách, a také pravidel zaokrouhlování a zarovnávání peněţních částek. Tyto otázky jsou řešeny v dokumentu Příprava právního prostředí pro zavedení eura v České republice51 vypracovaným NKS a schváleným vládou ČR dne 30. března 2009. Obecný zákon začne platit dnem zavedení eura v ČR a jeho obsahem budou následující opatření: Odkaz na přepočítací koeficient a odkaz na způsob přepočtu z koruny na eura – veškeré hodnoty v korunách se budou přepočítávat pouze pomocí tohoto koeficientu. Přepočítací koeficient bude stanoven na šest platných číslic, které nebude moţné zaokrouhlovat na niţší číslice a jinak s nimi manipulovat, a bude vyjadřovat ekvivalent jednoho eura v korunách (1 EUR = XX,XXXX CZK). Princip kontinuity právních závazků – zavedení eura neovlivní platnost právních nástrojů, jako jsou smlouvy, soudní rozhodnutí atd. a nástrojů majících právní účinek. Zavedení eura neovlivní závazky, tudíţ smluvní strany nebudou oprávněny k jakýmkoliv jednostranným změnám nebo ukončení vztahu. V souvislosti se zavedením eura se také nesmí projevit zvyšování cen, které budou monitorovány, a v případě porušení tohoto pravidla ekonomické subjekty, jichţ se to týká, budou sankcionovány. Princip neutrality – zavedení eura by mělo mít neutrální dopad na ekonomické subjekty, na veřejné rozpočty a především na občany a spotřebitele, kteří nesmí být poškozeni. Pokud se u poplatků a daní, které směřují od občanů do státního rozpočtu, částky nepřevedou podle níţe uvedeného pravidla, zarovnají se směrem dolů, vratky daně a platby státu občanům se zarovnají směrem nahoru. Ale podle standardních pravidel zaokrouhlování se bude postupovat v případě plateb ve prospěch státu z důvodu porušení právních předpisů, např. pokuty nebo penále. Zaokrouhlování a zarovnávání – obecným principem je, ţe částky, které mají být zaplaceny, se zaokrouhlují na dvě desetinná místa, tedy s přesnosti na cent. Zaokrouhlovat by se měla pouze konečná částka, nikoliv jednotlivé poloţky, aby tímto způsobem nedošlo k poškození občana. Nicméně tato otázka je v Obecním zákoně otevřena. Při zaokrouhlování mohou vzniknout částky, které nebude vhodné pouţít 51

Příprava právního prostředí pro zavedení eura v České republice. [online] [cit. 2011-3-15] Dostupný z WWW:

49

v právních předpisech a bude muset dojít k úpravě na jinou částku, tedy k zarovnání. Obecný zákon by měl stanovit i podmínky pro zarovnávání: výjimečnost, odůvodněnost, posuzování případ od případu, zachování právní jistoty. Duální cirkulace – zákon by měl upravovat podmínky pro období duální cirkulace, to znamená období, kdy budou v oběhu zároveň eura a koruny a které bude trvat dva kalendářní týdny. Po tomto krátkém období koruna přestane platit jako zákonné platidlo. Duální označování cen – zákon upraví pravidla pro toto období, kdy ceny v obchodech, zůstatky na bankovních účtech atd. se budou uvádět v eurech i korunách. Délka trvání tohoto období je 6 měsíců před zavedením eura, začít má však nejpozději měsíc od vyhlášení přepočítacího koeficientu, aţ do konce kalendářního roku, kdy se uskutečnil přechod na euro. Zákon bude obsahovat podrobnější pravidla pro duální označování cen, jeho formu a také jeho výjimky. Povinnost uplatnění tohoto označování cen ovšem bude jenom ve vztahu ke konečným spotřebitelům, neuplatní se tedy ve vztahu mezi podnikateli. Duální označování cen musí vycházet pouze z přepočítacího koeficientu. Konverze peněžních prostředků na účtech – zákon stanoví pravidla pro konverzi peněţních prostředků na bankovních účtech, která bude bezplatná. Banky budou mít povinnost včas informovat své klienty o podmínkách konverze. Výměna oběživa – po dobu minimálně 6 měsíců po zavedení eura budou provádět výměnu korun na euro ČNB, úvěrové instituce provádějící pokladní operace a další zákonem určené právnické osoby. Po tomto období bude výměnu zajišťovat pouze ČNB a zákon stanoví délku tohoto období. Přeměna jmenovité hodnoty cenných papírů – podle toho, zda se bude jednat o listinný či zaknihovaný cenný papír, zákon stanoví pravidla pro přeměnu jeho jmenovité hodnoty. U zaknihovaných cenných papírů bude povinnosti učinit rozhodnutí o přeměně pomocí přepočítacího koeficientu, zatímco povinností u listinných cenných papírů bude předloţit je k vyznačení přeměny. Zákon zároveň určí lhůty pro splnění těchto povinnosti a také sankce za jejich nesplnění. Proces přeměny bude bezplatný. Účetnictví a audit – přechod na jednotnou měnu se týká i všech účetních jednotek. Zákon na bázi zajištění právní jistoty účetních jednotek při vedení účetnictví upraví i oblast účetnictví a auditu. Zákon nezmění rozsah a způsob vedení účetnictví, upraví jenom podmínky v době zavedení eura, způsoby kontroly dodrţování těchto podmínek a sankce v případě jejich neplnění.

50

Zákon o České národní bance Zákon o ČNB přenese rozhodovací pravomoc v oblasti měnové politiky na Radu guvernérů ECB. Tento zákon je uskutečňování poţadavků práva EU na centrální banku jakoţto na banku Evropského systému centrálních bank (ESCB), tudíţ upravuje podmínky začlenění ČNB do systému ESCB. Podle nového Zákona o ČNB bude měnová politika prováděná v ČR měnovou politikou eurozóny, stanovenou s ohledem na její cenovou stabilitu.

Ostatní nové a novelizované právní předpisy Podle data nabytí účinnosti jsou nové nebo novelizované právní předpisy rozděleny na následující skupiny: 1. skupina – předpisy, které vstoupí v platnost nejpozději v den zavedení eura s tím, ţe některá jejich ustanovení nabydou účinnosti dříve (ustanovení o duálním stanovování cen nabude účinnosti 6 měsíců před zavedením eura). Těmito právními předpisy budou Obecný zákon o zavedení eura v ČR a nový zákon o ČNB. 2. skupina – předpisy, které bude třeba změnit s účinností ke dni zavedení eura. Jedná se o předpisy, které v sobě nezahrnuje Obecný zákon z důvodu vyšší právní jistoty a praktických dopadů (daňové zákony, zákony v oblasti zdravotnické, sociálního zabezpečení aj.). Obecným pravidlem je, ţe všechny zákony týkající se zavedení eura musí projít standardním legislativním procesem a nabýt právní moc minimálně rok přede dnem samotného zavedení eura. Závěrem lze říci, ţe legislativní oblast je pro zavedení eura dostatečně předpřipravená. Následný legislativní proces, jenţ bude trvat od přípravy paragrafového znění po nabytí účinnosti těchto změn aţ tři roky, se odstartuje stanovením data zavedení eura, které určí vláda.

51

4. Analýza celého procesu zavedení eura v ČR Česká republika se 1. května 2004 stala členem Evropské unie, čímţ se automaticky do budoucna zavázala k přijetí eura. Termín přijetí eura ovšem musí určit vláda ČR. Proto hlavní otázkou, na kterou tato kapitola bude hledat odpověď, ohledně zavedení eura v ČR není, zda euro zavést, nýbrţ kdy zavést. Předchozí dvě kapitoly se zabývaly shromaţďováním faktů ohledně připravenosti ČR ke vstupu do eurozóny. Teoretické podmínky, jimiţ jsou připravenost ČR z hlediska plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a sladěnost české ekonomiky s eurozónou, a reálné výsledky ČR jsou obsaţeny v těchto kapitolách. Úkolem závěrečné kapitoly tedy bude shrnout přínosy a náklady zavedení eura, dále zabývat se otázkou načasování přijetí eura vycházející z výsledků předcházejících dvou kapitol a následně také konfrontace těchto výsledků s postojem současné vlády v této otázce.

4.1 Přínosy a náklady spojené s přijetím jednotné měny V této části bude pojednáno o dopadech zavedení eura na ekonomiku ČR. Pozitivními dopady se rozumí přínosy, negativními zase náklady. Celkově lze dopady zavedení eura rozdělit na dvě hlavní skupiny. První skupinou jsou dopady přímé, jeţ jsou vyvolány zavedením eura a většinou se projevují hned „po“, nebo těsně „před“ zavedením jednotné měny. Druhou hlavní skupinou jsou dopady nepřímé, které jsou vyvolány prostřednictvím působení přímých dopadů a které se projevují především ve střednědobém horizontu po přijetí eura. Tyto dvě hlavní skupiny se dále mohou dělit na dopady jednorázové, trvalé, dopady s okamţitým účinkem, s účinkem ve střednědobém a dlouhodobém horizontu. Práce se zaměří na popis pouze přímých dopadů, jelikoţ tyto dopady nejvíce souvisí se zavedením eura v ČR. Tabulka č. 13: Přímé dopady zavedení eura na ekonomiku ČR Přínosy

Náklady

omezení kurzového rizika

ztráta autonomní měnové politiky

sníţení transakčních nákladů

bezprostřední růst cenové hladiny

sníţení nákladů na obstarání kapitálu

administrativní a technické náklady

zvýšení transparentnosti cen

náklady bankovního sektoru

52

Omezení kurzového rizika Omezení kurzového rizika je jedním z hlavních přínosů zavedení eura, neboť ČR je velice otevřenou ekonomikou a kurzové riziko se dotýká především podniků účastnících se zahraničního obchodu, dále veřejného sektoru při čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU a v neposlední řadě také občanů při cestách do zahraničí. Podniky se zajišťují proti kurzovému riziku nástroji finančního trhu, jako jsou například forward, futures a měnové opce, nicméně vyuţívání těchto nástrojů zvyšuje jejich transakční náklady. Z pohledu běţných občanů kurzové riziko nepředstavuje příliš velkou hrozbu, protoţe se předpokládá, ţe nesměňují velké částky. Přesto i oni mohou prodělat z důvodu změny kurzu, a to v případě ţe dojde k posílení kurzu koruny vůči euru v době jejich zahraniční cesty, po návratu domu tedy dostanou za svoje eura méně korun neţ před cestou do zahraničí. Závaţněji je kurzové riziko vnímáno v oblasti veřejného sektoru čerpajícího prostředky ze strukturálních fondů EU, kde kurzové riziko znamená ztrátu desítek miliard korun v průběhu několika let spojenou s trvalým posilováním koruny vůči euru. Celkové odstranění kurzového rizika koruny vůči euru s sebou přinese příliv zahraničních investic, hlubší začlenění finančních trhů a růst zahraničního obchodu, coţ bude doprovázeno růstem zaměstnanosti a zvýšením celkové ţivotní úrovně v ČR.

Snížení transakčních nákladů Transakční náklady tvoří náklady administrativní a finanční. Finanční náklady představují poplatky v bankách za směnu korun na eura. Administrativní náklady jsou spojeny především s náklady na správu devizových prostředků a náklady na zaměstnance provádějící devizové operace. Administrativní náklady po vstupu ČR do eurozóny nezmizí, protoţe banky a jiné subjekty finančního trhu budou i nadále provádět devizové operace s jinými měnami, avšak pro podniky obchodující se zeměmi eurozóny bude úspora těchto nákladu značná. Česká republika zatím neprovedla průzkum, který by jí ukázal přesnou úsporu transakčních nákladů, ale ČNB odhaduje úsporu ve výši 0,5% HDP52.

52

SINGER, Miroslav. Pět otázek a odpovědí k problematice zavedení eura v České republice. In PEČINKOVÁ, Ivana. Euro versus koruna. Rizika a přínosy jednotné evropské měny pro ČR. 2. Vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. ISBN 978-80-7325-138-3. s. 49-67.

53

Snížení nákladů na obstarání kapitálu Vstup ČR do eurozóny s sebou přinese nízké úrokové sazby, čímţ sníţí náklady na obstarávání kapitálu. Ovšem současná diskontní úroková sazba v ČR a depozitní sazba ECB jsou na stejné úrovni 0,25 %53. V krátkodobém horizontu po zavedení eura by díky trvalé posilující koruně došlo ke zvýšení inflačního diferenciálu a s ním spojenému poklesu reálných úrokových sazeb. Ve střednědobém horizontu by došlo ke hlubší integraci finančních trhů a v souvislosti s tím i k větší konkurenci, coţ by se projevilo sníţením nákladů na obstarání kapitálu. Také střednědobé cílování inflace ECB, které má za cíl udrţet ji pod dvěma procenty, přispěje k nízkým úrokovým sazbám v eurozóně.

Zvýšení transparentnosti cen Díky společné měně bude pro spotřebitele snadné porovnávat ceny všech druhů zboţí a sluţeb na celém trhu eurozóny, coţ by mělo pozitivně ovlivnit konkurenci a tím i sbliţování cen. Na druhou stranu je třeba uznat, ţe mnoho druhů sluţeb nelze kupovat v jiném členském státě (úklid, kadeřnictví atd.) a u nakupování zboţí z jiných zemí mohou být překáţkami dopravní náklady, znalost jazyka pro případ reklamace a servisu, ale především nedůvěra. Zvýšení transparentnosti cen bude určitě pozitivní změna trvalého charakteru, i přestoţe zpočátku bude znamenat jen mírný přínos pro českou ekonomiku.

Ztráta autonomní měnové politiky V případě neočekávaných událostí se autonomní měnová politika pouţívá ke stabilizaci ekonomického prostředí. Je důleţitá především z krátkodobého hlediska, kdy v dobách hospodářského útlumu stimuluje ekonomiku sniţováním úrokových sazeb vedoucích ke snadnějšímu přístupu ke kapitálu. Dalším nástrojem můţe být devalvace národní měny, která vede k posilování konkurenceschopnosti exportérů, neboť jim umoţňuje prodávat jejich výrobky levněji z důvodu pro ně příznivějšího kurzu koruny vůči euru. Naopak v dobách růstu ekonomiky tlumí inflaci zvyšováním úrokových sazeb a tím vlastně omezuje investice, protoţe „zdraţuje“ obstarávání kapitálu. Po zavedení eura Česká republika přijde o svoji měnovou politiku a bude pro ni platit měnová politika eurozóny. V případě hospodářských problémů zůstanou ČR pro jejich korigování pouze fiskální politika, jejíţ prostor je omezený pravidly Paktu stability a růstu, a

53

Měnověpolitické nástroje. [online] [cit. 2011-3-28] Dostupné z WWW:

54

trţní mechanizmy (pruţnost mezd a cen, mobilita pracovních sil), jejichţ účinnost v souvislosti s malou pruţností trhu práce by nebyla příliš velká. Proto vhodnost měnové politiky eurozóny pro ČR souvisí se sladěností obou ekonomik.

Bezprostřední růst cenové hladiny Zaprvé je třeba si uvědomit, ţe k růstu cenové hladiny neboli inflaci, dochází a bude docházet i bez eura. Samotné zavedení eura nezpůsobí zvýšení cen, protoţe zákon bude umoţňovat přepočet cen pouze podle přepočítacího koeficientu stanoveného na šest platných číslic a zaokrouhlování na nejbliţší cent. K nepatrnému zdraţení můţe dojit pouze při zaokrouhlování na tzv. psychologické ceny (19,99 apod.). Z hlediska inflace samotné zavedení eura ji zvýší maximálně o 0,1 – 0,3%54. V České republice dochází v současné době k růstu cenové hladiny jednak inflací, kterou ovšem ČNB udrţuje v úrovni 2%, a jednak prostřednictvím kurzového kanálu, tzn. kaţdoročně posilující koruně (například 3% ročně). Druhý typ zvyšování cenové hladiny však není škodlivý, jelikoţ nemění kupní sílu obyvatelstva a pouze „dohání“ ekonomickou úroveň. V době vstupu ČR do eurozóny dojde právě k uzavření tohoto kurzového kanálu a posilující koruna se projeví ve zvýšeném inflačním diferenciálu (pokud v té době bude inflace v ČR a eurozóně stejná, například 2%, tak jeho výše bude 3%), coţ způsobí, ţe výsledná inflace v ČR bude tvořit součet inflace eurozóny a inflačního diferenciálu (2% + 3% = 5%). V tomto ohledu bude v době zavedení eura záleţet na poměru cenové hladiny a ekonomické úrovně (viz. Graf č. 2). Jestliţe v době vstupu ČR do eurozóny budou tyto dva ukazatele na stejné úrovni, odrazí se to v niţší celkové inflaci prostřednictvím niţšího nebo nulového inflačního diferenciálu.

Administrativní a technické náklady Administrativní a technické náklady přechodu na euro budou znamenat pro českou ekonomiku

pouze

jednorázové

náklady.

Tyto

náklady

jsou

spojené

především

s ekonomickými subjekty, kteří budou muset přizpůsobit svůj software pro účetnictví, fakturace, daňová přiznání atd. nejprve pro období, kdy budou muset uvádět obě měny a následně jen pro euro. Sem jsou zahrnuty i náklady ČR spojené s informační kampaní

54

EUROSTAT. Euro-zone annual inflation down to 1.9% EU15 down to 1.8%. EURO CHANGEOVER EFFECTS. [online] [cit. 2011-3-28] Dostupné z WWW: .

55

v souvislosti se zavedením eura, která bude celý proces vysvětlovat a podávat veškeré moţné informace občanům a podnikům prostřednictvím letáků, call center a internetových stránek. Dále jsou zde zahrnuty i náklady podnikatelů, kteří budou muset zaškolit své zaměstnance pro práci s korunami a eury v období duální cirkulace a také náklady na tisk nových katalogů, jídelních lístků, cenovek v obchodech apod. V souvislosti s neexistencí termínu přijetí eura ČR zatím nemá spočítáno moţnou výši těchto nákladů, ale podle hrubých odhadů studií zabývajících se vyčíslením těchto nákladů v jiných zemích EU se očekává, ţe v ČR by mohly dosáhnout na úroveň 0,86 % HDP55.

Náklady bankovního sektoru Náklady bankovního sektoru, kromě jiţ zmíněných administrativních a technických, jsou spojeny především s omezením příjmů z devizových transakcí. Tyto náklady budou mít trvalý charakter a projeví se hned po zavedení eura. Na druhé straně tím ušetří subjekty, které dnes za tyto transakce platí bance poplatky. Takţe tyto náklady ponese jen bankovní sektor. Dále lze do této skupiny nákladů zahrnout jednorázové náklady centrální banky spojené s výrobou nových eurových bankovek a mincí a staţení korunového oběţiva včetně jeho likvidace. Celkové náklady bankovního sektoru budou znamenat v podstatě pouze náklady spojené s omezením devizových operací mezi bankami a nebankovními subjekty. Zatím neexistuje analýza výše těchto nákladů, ale podle odhadu Slovenské národní banky tyto náklady znamenaly pro slovenský bankovní sektor 0,15 % HDP56, coţ by mohlo platit i pro bankovní sektor ČR.

Shrnutí Se zavedením eura v ČR jsou spojeny s určitými náklady i přínosy. Z krátkodobého hlediska vstup ČR do eurozóny s sebou přinese okamţité náklady jednorázové v podobě růstu cenové hladiny, administrativní a technické náklady a náklady bankovního sektoru spojené s emisí a zajištěním nových bankovek a mincí, a také náklady trvalého charakteru z pohledu dopadu na českou ekonomiku, mezi něţ patří ztráta autonomní měnové politiky a omezení devizových operací, jeţ se projeví rovněţ hned po vstupu ČR do eurozóny.

55

LACINA, Lubor, ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. ISBN 978-80-87197-26-4. s. 50. 56 Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo. [online] [cit. 2011-3-28] Dostupný z WWW: str. 5.

56

Veškeré přínosy spojené se zavedením společné měny budou mít trvalý dopad, jehoţ účinek lze taktéţ rozdělit na účinek okamţitý a účinek projevující se aţ ve středně aţ dlouhodobém horizontu. Mezi trvalé přínosy s okamţitým účinkem lze označit omezení kurzového rizika a sníţení transakčních nákladů. Mezi přínosy z pohledu středně aţ dlouhodobého lze zařadit niţší náklady pro obstarání kapitálu a vyšší transparentnost cen. Z dlouhodobého hlediska pro natolik otevřenou a natolik ekonomický propojenou zemí s eurozónou jako je ČR (viz Graf č. 4) budou přínosy daleko převyšovat náklady. Jediným váţnějším rizikem spojeným s procesem zavedení eura je ztráta samostatné měnové politiky, kdy v případě nedostatečné sladěnosti ekonomik ČR a eurozóny by mohlo dojít k destabilizaci českého hospodářství nesoucí s sebou náklady, které by převáţily přínosy.

4.2 Načasování zavedení eura z pohledu plnění maastrichtských kritérií Oficiální pozvánkou do eurozóny je splnění čtyř maastrichtských kritérií, jimiţ jsou: 1) Kritérium cenové stability 2) Kritérium udrţitelnosti veřejných financí a) Kritérium vládního deficitů b) Kritérium vládního dluhu 3) Kritérium stability měnového kurzu 4) Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Podle výsledků vyhodnocení plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií ČR (viz podkapitola 2.2) je zřejmé, ţe ČR v současnosti plní a očekává se, ţe do budoucna bez větších problémů bude plnit kritéria cenové stability a dlouhodobých úrokových sazeb. Potíţe ČR má s plněním kritéria udrţitelnosti veřejných financí, přesněji řečeno s jednou jeho částí. Kritérium vládního dluhu v současnosti ČR plní, i kdyţ i zde je vidět prudké zhoršení zaznamenané v letech 2009-2010 způsobené především globální hospodářskou krizí. Nicméně se předpokládá, ţe v letech výhledu 2012-2013 dojde vlivem pokračující fiskální konsolidace k zastavení tohoto trendu. Mnohem problematičtější částí kritéria udrţitelnosti veřejných financí je „podkritérium“ vládního deficitu, které ČR v současnosti neplní. Neplnění tohoto kritéria je zčásti odůvodněno uţ zmiňovaným hospodářským útlumem v letech 2009-2010, který s sebou přinesl výpadky na příjmové stránce veřejných rozpočtů způsobující jejich vysoké schodky, a zčásti hlavně strukturálními problémy ČR, jejichţ vyřešení závisí na zavedení potřebných reforem důchodového systému a systému zdravotní péče. V letech

57

výhledu 2012-2013 se však očekává, ţe k těsnému splnění tohoto kritéria dojde jiţ v roce 2013 vlivem uţ zmíněné pokračující fiskální konsolidace a makroekonomické stability. Dále je zde kritérium stability měnového kurzu, jehoţ splnění je podmíněno minimálně dvouletým úspěšným setrváním v mechanizmu ERM II. V současné době se toto kritérium neplní, neboť ČR nevstoupila do mechanizmu ERM II. Doporučení nevstupovat do tohoto mechanizmu vydalo Ministerstvo financí ČR společně s ČNB ve svém vyhodnocovacím materiálu i pro rok 2011 z důvodu „přetrvávající nejistoty na finančních trzích“, která by mohla způsobit vychýlení kurzu koruny z poţadovaného fluktuačního pásma ± 15%. Hlavním důvodem nedoporučení ovšem zůstává hlavně to, ţe vláda zatím nestanovila datum přijetí eura, neboť důleţitost tohoto kritéria spočívá především ve spojení s načasováním zavedení eura v ČR. Z Aktualizované strategie přistoupení ČR k eurozóně (2007)57 vyplývá, ţe setrvání ČR v mechanizmu ERM II výrazně nepřesáhne minimální nutnou dobu. Jinými slovy ČR usiluje o to, aby kritérium stability měnového kurzu bylo poslední nesplněné, po dvouletém úspěšném setrvání v mechanizmu ERM II došlo k jeho splnění a krátce po tom k zavedení eura. K tomuto provedení je však nutné, aby vláda ČR pevně stanovila datum zavedení eura. Teoretický vzato při odhlédnutí od analýz ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou, jeţ jsou vedle maastrichtských kritérií dalším důleţitým faktorem při posuzování načasování zavedení eura, a načasování vstupu ČR do eurozóny se bude posuzovat pouze podle plnění maastrichtských kritérií, tak reálné datum přijetí eura by mohlo nastat v letech 2015-2016. Tento odhad vychází z toho, ţe jedinými nesplněnými kritérii jsou v současné době kritéria vládního deficitu a stability měnového kurzu, přičemţ první ze dvou jmenovaných kritérií by podle odhadu Ministerstva financí Česká republika mohla splňovat jiţ v roce 2013, kdy by se její deficit dostal jen těsně pod referenční hranici - 3% HDP. V případě, ţe by se tato prognóza nenaplnila, splnění tohoto kritéria by mělo nastat v roce 2014, coţ by potom vedlo k moţnosti přijetí eura v roce 2016 posuzované pouze podle plnění maastrichtských kritérií. Splnění kritéria stability měnového kurzu do roku 2015 by znamenalo, ţe buď na začátku, nebo v průběhu roku 2012 by ČR musela vstoupit do mechanizmu ERM II a úspěšně v něm setrvat do roku 2014, čímţ by se splnilo poslední maastrichtské kritérium a ČR by dostala pozvánku ke vstupu do eurozóny v roce 2015. Pokud by se ovšem předpokládalo zavedení eura v roce 2016, vstup do mechanizmu ERM II by se musel odloţit na rok 2013.

57

Aktualizovaná strategie přistoupení České republiky k eurozóně. [online] [cit. 2011-3-19] Dostupná z WWW: str. 1.

58

Je velice těţké předpovídat vstup ČR do eurozóny pouze podle plnění konvergenčních kritérií, neboť celý tento proces se odvíjí od mnoha dalších analýz a ukazatelů, a také ekonomický vývoj je těţko předvídatelný, protoţe vţdy se objeví jevy, které nikdo nepředpovídal (např. celosvětová hospodářská krize) a také část předpovědí se nikdy nevyplní, coţ způsobí, ţe výsledná situace je jiná neţ se očekávalo. Proto budoucí rozhodování o datu zavedení eura bude vţdy záviset na interpretaci těchto prognóz, bude vţdy čelit určité nejistotě a hybatelem tohoto procesu bude v kaţdém případě vláda ČR.

4.3 Načasování zavedení eura z hlediska ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou Vedle splnění Maastrichtských konvergenčních kritérií je z pohledu zavedení eura dalším důleţitým faktorem také sladěnost ekonomiky ČR s eurozónou. Tato sladěnost se měří pomocí analýz tzv. teorie optimálních měnových oblastí a v ČR jsou tyto analýzy pro rok 2010 obsaţeny v materiálu ČNB pod názvem „Analýzy stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou 2010“58. Vedle tohoto materiálu se vyhodnocováním ekonomické sladěnosti zabývá ještě společný dokument Ministerstva financí ČR a ČNB „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou (2010)“59 Na rozdíl od maastrichtských kritérií, která jsou vytyčená jednoznačně pomocí mezinárodně srovnatelných metod a jejichţ měření je ve všech zemích EU stejné, situace analýz sladěnosti je poněkud sloţitější, protoţe zde není standardizovaná metodologie a soubor kritérií, který by se měřil stejným způsobem ve všech zemích ucházejících se o vstup do eurozóny. Z tohoto důvodu se při měření ekonomické sladěnosti mohou objevit tyto problémy: jednotlivé ukazatele jsou vybrány náhodně, soubor analýz nebude mezi sebou provázaný a z důvodu protichůdnosti některých výsledků nebude jasné, zda je ekonomika dostatečně sladěna, nebo nikoliv,

58

Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-3-20] Dostupné z WWW: 59 Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. [online] [cit. 2011-3-21] Dostupný z WWW:

59

není zde stanovená jakákoliv hranice dostatečnosti/nedostatečnosti sladěnosti ekonomiky, je zde moţnost různé interpretace vycházející z různých úhlů pohledu, kdy optimistickým pohledem je lahev napůl plna, zatímco pesimistickým napůl prázdná. Tyto skutečnosti následně mohou vést k nedoporučení vstupu země do eurozóny na základě těchto analýz, i přes úspěšné plnění všech maastrichtských kritérií včetně budoucího optimistického výhledu. Tato práce nejprve bude interpretovat výsledky cyklické a strukturální sladěnosti, které se budou týkat ukazatelů reálné ekonomické konvergence, sladěnosti ekonomické aktivity. Následně se bude zabývat výsledky přizpůsobovacích mechanizmů, kde se především zaměří na pruţnost trhu práce. Nakonec na základě interpretace výsledků těchto analýz se soustředí na načasování vstupu ČR do eurozóny v takovém termínu, který bude znamenat pro ČR maximalizaci výhod a minimalizaci nákladu spojených se zavedením jednotné měny. Z pohledu reálné ekonomické konvergence Česká republika se kaţdým rokem přibliţuje k průměru eurozóny. Tento trend byl zastaven pouze v letech hospodářského útlumu. V současné době dopady hospodářské krize uţ odeznívají a očekává se, ţe trend přibliţování reálné ekonomické konvergence ČR k eurozóně se vrátí. Graf č. 2 také ukazuje, ţe ČR je podle výsledku tohoto ukazatele přibliţně o 10 % blíţe k průměru eurozóny neţ Slovensko, které je jejím členem od roku 2009. Z tohoto pohledu lze konstatovat, ţe úroveň reálné ekonomické konvergence ČR s eurozónou je dostačující pro zavedení eura v ČR. Moţným problémem se můţe jevit niţší úroveň cenové hladiny, která v roce 2009 představovala 63% cenové hladiny eurozóny. Ovšem analýzy naznačují, ţe v dalších letech bude docházet k přibliţování tohoto ukazatele k průměru eurozóny, coţ při nejbliţším moţným termínu zavedení eura v roce 2015 by znamenalo, ţe tento problém by nestal v cestě vstupu ČR do eurozóny. Podle analýz se také očekává budoucí reálné zhodnocování koruny vůči euru v intervalu 2,0 - 3,4 % ročně v následujících pěti letech, coţ by podle analýz znamenalo v případě zavedení eura v tomto období zvýšení inflačního diferenciálu o tuto hodnotu. Materiál dále uvádí, ţe „Za předpokladu průměrné inflace v eurozóně kolem 2 % by se tedy mohla inflace v České republice v prvních letech po vstupu do eurozóny zvýšit zhruba na 4,0– 5,4 %“, coţ by „znamenalo zřetelné zvýšení inflace oproti 2% hodnotě cílované Českou národní bankou od roku 2010 do vstupu do eurozóny.“

60

Zaprvé je z těchto dvou citací, které na sebe navazují, vidět určitá nesladěnost, neboť ve druhé citaci je jasně uvedeno, ţe jde o inflační cíl „do“ vstupu do eurozóny, coţ znamená, ţe ČNB „po“ vstupu počítá s vyšší neţ dvouprocentní inflací. Tím pádem očekáváný rozdíl mezi inflaci „před“ a „po“ vstupu nebude natolik velký, jak se uvádí ve druhé citaci. Za druhé natolik velký rozdíl mezi inflací v ČR a eurozóně vyvrací fakt, ţe nejbliţší moţný termín zavedení eura by mohl být rok 2015 a neţ k tomu dojde, tak ČR se ještě více přiblíţí k eurozóně v cenové hladině, čímţ také přispěje ke sníţení uváděného inflačního diferenciálu. Z hlediska cyklické sladěnosti materiál ČNB konstatuje, ţe ji lze „v této fázi hodnotit jako průměrnou či mírně nadprůměrnou“, ale zároveň dodává, ţe „s ohledem na vliv mimořádně silného celosvětového šoku v nedávné minulosti je však nutno brát dosaţené výsledky s rezervou z hlediska jejich schopnosti indikovat spolehlivě budoucí vývoj.“ Kdyţ se shrnou výsledky těchto ukazatelů, tak ani jeden nehovoří o nepřipravenosti ČR přijmout euro, včetně ukazatelů korelace ekonomických šoků a obchodní provázanosti ČR s eurozónou, které také poukazují na dostačující úroveň pro zavedení eura v ČR v horizontu pěti let. Další část analýz, která se týká přizpůsobovacích mechanizmů, se zabývá hlavně stavem veřejných financí a pruţnosti trhu práce. Vlivem celosvětové hospodářské krize došlo ke zhoršení stavu českých veřejných financí v letech 2009-2010. Materiál ČNB uvádí, ţe „společným působením automatických stabilizátorů i diskrečních fiskálních opatření přijatých k oţivení ekonomiky pak došlo v následujícím období 2009-2010 u všech sledovaných zemí k propadu veřejných financí do hlubokého deficitu“. To znamená, ţe ČR není z hlediska stavu veřejných financí na tom hůře neţ jiné země eurozóny. Celkový fiskální deficit v těchto letech v ČR činil 5,8 % resp. 5,1 % HDP. V souvislosti s těmito deficity byla s ČR na konci roku zahájená Procedura při nadměrném schodku. Termín pro sníţení deficitu pod referenční hranici -3 % byl stanoven na rok 2013. Dále materiál zmiňuje vysoký strukturální deficit vládního sektoru, čímţ poukazuje na nutnost jeho sniţování k úrovni 1 % HDP, jak je stanoveno ve střednědobém cíli, a nespokojit se pouze se sníţením celkového schodku pod referenční hranici -3 % HDP. Nakonec v oblasti veřejných financí materiál poukazuje na nutnost provedení klíčových reforem penzijního systému a systému zdravotní péče, které by zmírnily negativní vlivy demografických změn na veřejné rozpočty v ČR. Nejkritičtěji je ve „Vyhodnocovacím dokumentu“ hodnocena oblast trhu práce. Dokument uvádí, ţe trh práce je „oblastí vykazující dlouhodobé problémy z hlediska pruţnosti ekonomiky a její schopnosti přizpůsobit se šokům, u nichţ nedochází k významnému zlepšení.“ Dále je v dokumentu uváděno, ţe „strukturální problémy na trhu 61

práce plynoucí z nastavení daní a dávek a z pracovní legislativy vedou k poměrně vysoké strnulosti pracovního trhu, malé motivaci části populace k práci a nepruţnosti zaměstnávání.“ Na druhé straně tentýţ dokument označuje za pozitivní aspekt pruţnosti trhu práce vyuţívání přílivu zahraniční pracovní síly v době hospodářského růstu a její sniţování v době hospodářské krize. Problémem těchto analýz jsou však chybějící objektivně nastavená kvantitativní kritéria, podle kterých by se dalo určit, jestli je český trh práce dostatečně pruţný pro vstup do eurozóny, nebo nikoliv. Kdyţ se to přeţene, tak ČR vlastně nikdy nemusí být připravená na zavedení eura, neboť vţdy budou existovat oblasti ekonomiky, ve kterých bude vţdy co zlepšovat. Další „mouchou“ těchto analýz je jejich jiţ několik krát zmiňovaná nesladěnost vycházející z chybějící jednotné metodologie a souboru kritérií. Takţe i při vší objektivnosti a kvalifikovanosti výsledků tyto analýzy nemohou poskytnout souhrnnou výpověď o pruţnosti českého trhu práce. Existuje přitom řada souhrnných mezinárodních metod srovnávání flexibility a výkonnosti trhů práce. Skoro v rozporu potom působí výrok o „poměrně vysoké strnulosti pracovního trhu“ s výsledky mezinárodního indexu Světové banky „Employment Rigidity Index“60, kde úroveň ČR ve srovnání s jejími středoevropskými sousedy je nejlepší, dokonce v porovnání s celou EU jsou na tom lépe neţ ČR v oblasti flexibility pracovního trhu pouze Belgie, Dánsko a Velká Británie. Místem, kde ČR výrazněji zaostává za eurozónou, je mobilita pracovní síly. Její nízká úroveň je daná především zakořeněnými sociálně-kulturními zvyky (neochota pracovat mimo bydliště, problém „odtrţení“ od rodiny) a aspekty, jejichţ změna je moţná pouze v dlouhodobém hledisku (dopravní infrastruktura). Z toho vyplývá, ţe většina opatření přijímána ke zvýšení mobility pracovní síly je v ČR během na dlouhou trať. Zajímavým zjištěním potom nastává, ţe i přes nejednoznačnost a nesyntetičnost těchto analýz jejích výsledky dokládají, ţe pruţnost českého trhu práce výrazně nezaostává za průměrem eurozóny, i přesto v závěrečném vyhodnocení je tento výsledek interpretován jako znak nepřipravenosti ČR k přijetí eura. Tato práce nepopírá problémy českého trhu práce, které se skládají z nepruţnosti reálných mezd, vysokých regionálních rozdílů v nezaměstnanosti a zvyšující se dlouhodobé nezaměstnanosti, ale poukazuje na to, ţe ČR v porovnání s jinými zeměmi eurozóny v oblasti trhu práce není výrazně horší. V souvislosti s tímto konstatováním z toho vyplývá, ţe tyto 60

Rigidity of employment index. [online] [cit. 2011-3-22] Dostupné z WWW:

62

problémy pracovního trhu nemohou být překáţkou pro zavedení eura. Je třeba si přiznat, ţe v této i v jiných oblastech hospodářství bude ČR vţdy podle některých ukazatelů horší neţ průměr eurozóny, ale tyto dílčí problémy nesmí bránit samotnému zavedení eura, které s sebou přinese řadu výhod, zvláště pak pro natolik otevřenou ekonomiku jako je Česká republika. Přes všechna negativní zjištění a všechny negativní výsledky nelze popřít sbliţování české ekonomiky s ekonomikou eurozóny v oblastech reálné konvergence a cyklické sladěnosti. To znamená, ţe ani zjištěné jednotlivé problémy nemohou stát v cestě přijetí eura, které je reálně moţné v ČR jiţ v letech 2015-2016.

4.4 Postoj vlády versus výsledky ČR Klíčovým „hráčem“ v celém procesu zavedení eura je vláda, neboť jen ona bude nést odpovědnost spojenou s tímto rozhodnutím před občany a podniky v České republice. V souvislosti s tím má vláda opravdu nezávidění hodnou pozici, protoţe svým rozhodnutím o vstupu do eurozóny ovlivní ţivoty všech obyvatel a ekonomických subjektů a tato obrovská odpovědnost jí tlačí moţná aţ k příliš obezřetnému postoji vůči euru. Přehnaně opatrný postoj vlády vůči euru je patrný jiţ v koaliční smlouvě, kde vláda otevřeně říká, ţe „S ohledem na stávající vývoj nyní nestanovíme termín přijetí eura. Splnění Maastrichtských kritérií chápeme především jako první krok k vyrovnaným veřejným rozpočtům. Pokud se bude společná evropská měna vyvíjet jako smysluplný a udrţitelný projekt, připravíme zavedení eura v ČR. Podmínkou však je, aby bylo zajištěno dodrţování dohodnutých pravidel uvnitř eurozóny.“61 Obezřetnost je samozřejmě na místě, zvláště pak v případě natolik významného rozhodnutí jako je zavedení eura, ovšem jen do míry opravňující tuto obezřetnost. V momentě kdy tato obezřetnost přesahuje míru, která ji opravňuje, působí více škod neţ uţitků. A právě tuto škodlivou obezřetnost prezentuje současná vláda, která se vzdala své zodpovědnosti a oddálila termín přijetí společné měny neznámo kam. Zaprvé pochybovat nad smysluplností a udrţitelností projektu jednotné měny není zcela na místě. Francie a Německo nedopustí zrušení eura, neboť by to nejen pro ně, ale i pro celou EU znamenalo katastrofální důsledky. Dokládá to i projev francouzského prezidenta Nicolase Sarkozy na letošním světovém ekonomickém fóru v Davosu, kde i za německou 61

Koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci. [online] [cit. 2011-3-29] Dostupná z WWW: str. 40.

63

kancléřku Merkelovou prohlásil: „Naslouchejte prosím pozorně, nikdy se k euru neobrátíme zády, nikdy ho nezrušíme.“62 Ke společné měně Evropa směřovala od 70. let minulého století. Realizace tohoto projektu stála obrovské mnoţství sil a také do něj byly vloţeny velké naděje, které posunuli ekonomickou spolupráci evropských zemí na vyšší úroveň a tím i zvýšily ţivotní úroveň jejich obyvatel. V souvislosti s tím lze jen těţko očekávat, ţe země eurozóny, především Francie a Německo, při prvních váţnějších problémech nechají padnout společnou měnu, která přináší řádu výhod a ke které směřovaly přes třicet let. Zadruhé je pravdou, ţe v současné době není ČR na vstup do eurozóny dostatečně připravená, jelikoţ nesplňuje oficiální poţadavky na vstup v podobě maastrichtských kritérií. Na druhé straně po vládě nikdo nechce, aby zaváděla euro do dvou let, ale aby v souladu s výsledky a prognózami stanovila pevný termín přijetí eura v budoucnu, který přinese ČR řádu výhod a v souvislosti s tím zvýší ţivotní úroveň obyvatelstva. Samotné Ministerstvo financí společně s ČNB ve svém „Vyhodnocovacím dokumentu“ uvádí, ţe nejváţnější problém z pohledu maastrichtských kritérií v podobě kritéria vládního deficitu ČR splní jiţ v roce 2013, coţ by mohlo vést k přijetí eura jiţ v letech 2015-2016. Výsledky „Analýz sladěnosti“ i přes svoji nejednoznačnost spojenou s neexistencí limitních hodnot, které by dokazovaly dostatečnou nebo nedostatečnou sladěnost ekonomik ČR a eurozóny, dokládají zřetelné sbliţování obou ekonomik, coţ také „hraje“ pro přijetí eura v horizontu pěti let. Z textu koaliční smlouvy je ovšem zřejmé, ţe současná vláda nepřihlíţí k těmto výsledkům a budoucímu vývoji českého hospodářství a nemá v plánu stanovovat pevný termín zavedení eura, coţ není pro ČR příznivá zpráva, jelikoţ pro malou a otevřenou ekonomiku typu ČR by bylo nejvhodnější zavést euro co nejdříve.63 Zatřetí v postoji vlády chybí jasná vize v souvislosti s přijetím eura, chybí určité směřování k jednotné měně. Jinými slovy to vypadá, jakoby česká vláda zmrazila postup své země k euru. Do očí bijící je potom podmínka na konci citace, kterou česká vláda podmiňuje přípravu zavedení eura. ČR není v pozici, aby mohla klást podmínky EU v souvislosti s přijetím eura, protoţe svým vstupem do EU se bezpodmínečně zavázala k jeho přijetí. O to úsměvněji působí tato podmínka v porovnání s dalším odstavcem koaliční smlouvy, ve kterém vláda prohlašuje, ţe bude „usilovat o rozumnou dohodu o rozpočtovém rámci Evropské unie pro roky 2014 aţ 2020, která zajistí, ţe rozpočet EU se nebude zvyšovat a ČR zůstane i v dalším období čistým příjemcem peněz z rozpočtu EU.“ Takţe na jedné straně vláda chce 62

SARCOZY, N. „Prezident Sarkozy: Nikdy se nevzdáme eura“ [online] [cit. 2011-3-29] Dostupné z WWW: 63 JANÁČKOVÁ, Stanislava, KOTLÁN, Viktor, SINGER, Miroslav. Euro – dříve nebo později? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. ISBN 978-80-86547-61-9.

64

„vytáhnout“ z EU co nejvíce prostředků, coţ jí nikdo nemůţe vyčítat, ale na druhé straně nepříliš věří v hlavní projekt EU a klade podmínky pro vstup ČR v něj. Závěrem je třeba uznat, ţe pro vládu je opravdu obtíţné odhadovat, v jaké kondici bude česká ekonomika za pět let a jestli v konečném důsledku bude pro ČR v horizontu pěti let výhodné přijmout euro, ale takové rozhodnutí bude pokaţdé s sebou nést určité riziko a hlavním jeho motorem bude vţdy politická vůle. Ale především si česká vláda musí uvědomit, ţe jednotná měna euro není jakýmsi pouhým technokratickým projektem, ale je chápaná také jako projev společné evropské identity.64 Tudíţ s takto přehnaně opatrným postojem současné vlády v otázce zavedení eura České republice nezbývá nic jiného neţ čekat na „vhodnou“ dobu, kdy splnění maastrichtských kritérií bude „jisté“, a kdy česká ekonomika bude „dostatečně sladěna“. Jedinou nevýhodou této „vize“ je, ţe její uplatňování povede k tomu, ţe pro ČR bude vstup do eurozóny „trvale nemoţný“.

64

STARK, J. „The adoption of the euro: principles, procedures and criteria“ [online] [cit. 2011-3-29] Dostupné z WWW:

65

Závěr Cílem této práce bylo věnovat se problematice zavedení eura v ČR a podle zjištěného stavu české ekonomiky zabývat se otázkou načasování vstupu ČR do eurozóny. V závěru práce dochází k srovnání reálných výsledků, které vycházejí z provedených analýz Ministerstva financí a České národní banky, dosaţených českým hospodářstvím s postojem současné vlády v souvislosti s načasováním zavedení eura. V současné době je plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií znemoţněno příliš vysokým vládním schodkem. Tento problém by se měl „vyřešit“ vládními škrty a vládním „šetřením“ nejpozději v roce 2014, coţ by z pohledu konvergenčních kritérií pro ČR znamenalo otevřenou cestu k přijetí jednotné měny v roce 2016. Z pohledu sladěnosti české ekonomiky s eurozónou analýzy ukazují jednak silná, jednak slabá místa. Mezi silná místa lze jednoznačně zařadit vysokou míru otevřenosti české ekonomiky, velkou obchodní a vlastnickou provázanost mezi ČR a eurozónou a také dlouhodobou reálnou ekonomickou konvergenci (český HDP dohání průměrný HDP eurozóny). Naopak mezi slabší místa lze jednoznačně označit fiskální deficit, který by se měl v příštích letech zlepšovat, a zejména nepruţnost trhu práce, která by po vstupu ČR do eurozóny mohla v případě ekonomických šoků způsobit ČR nemalé hospodářské problémy. Ale i přes určitou dvojsečnost výsledků analýz sladěnosti je moţné tvrdit, ţe ČR dlouhodobě konverguje k eurozóně, coţ je také pozitivní signál pro zavedení eura. Hlavní „slovo“ v souvislosti se zavedením eura má ovšem vláda a podle pasáţí v koaliční smlouvě to vypadá, ţe stanovení termínu přijetí eura nemá v plánu. Je třeba uznat, ţe tato vláda má před sebou obrovský kus práce s klíčovými reformami penzijního systému a zdravotní péče, konsolidaci veřejných rozpočtů, bojem proti korupci atd., ale na druhé straně projekt jednotné měny není druhořadá záleţitost a musí se k němu přistupovat se stejnou váţnosti jako k výše uvedeným problémům. Nelze ho donekonečna odsouvat a čekat, ţe to „vyřídí“ další vláda, protoţe jednak se tím způsobují náklady pro ekonomiku, jednak ČR můţe v očích ostatních zemí eurozóny vzbuzovat určité pochybnosti v otázce soudrţnosti. Protoţe s přijetím eura v ČR nedojde pouze k nahrazení koruny eurem, ale především ke sdílení společné evropské politiky, společné evropské identity, určité soudrţnosti, která v ČR zatím chybí.

66

Seznam použité literatury Tištěná literatura (1) CZESANÝ, Slavoj. EURO. Vydal: Profess Consulting s.r.o., 2001. ISBN 80-7259-000-6. (2) DĚDEK, Oldřich. Historie evropské měnové integrace. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-076-8. (3) JANÁČKOVÁ, Stanislava, KOTLÁN, Viktor, SINGER, Miroslav. Euro – dříve nebo později? 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. ISBN 978-80-86547-61-9. (4) LACINA, Lubor, ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ne? 1. vyd. Praha: Alfa Nakladatelství, 2010. ISBN 978-80-87197-26-4. (5) PEČINKOVÁ, Ivana. Euro versus koruna. Rizika a přínosy jednotné evropské měny pro ČR. 2. Vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. ISBN 978-80-7325-138-3.

Internetové zdroje (6) Aktualizovaná strategie přistoupení České republiky k eurozóně. [online] [cit. 2011-3-6]. Dostupná z WWW: (7) Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2010. [online] [cit. 2011-3-9] Dostupné z WWW: (8) EUROSTAT. Euro-zone annual inflation down to 1.9% EU15 down to 1.8%. EURO CHANGEOVER

EFFECTS.

[online]

[cit.

2011-3-28]

Dostupné

z WWW:

.

67

(9) Evropský

měnový

systém.

[online]

[cit.

2011-2-17]

Dostupný

z WWW:

(10) Harmonogram zavedení eura v České republice. [online] [cit. 2011-3-14] Dostupný z WWW: (11) Institucionální zajištění přijetí eura v České republice. [online] [cit. 2011-3-14] Dostupný z WWW: (12) Jedná měna pro jednu Evropu: Cesta k euru. [online] [cit. 2011-2-27] Dostupná z WWW: str. 6. (13) Koaliční smlouva o vytvoření koalice rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci. [online] [cit. 2011-3-29] Dostupná z WWW: str. 40. (14) Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské Unie. [online] [cit. 2011-2-27] Dostupné z WWW:

(15) Měnověpolitické

nástroje.

[online]

[cit.

2011-3-28]

Dostupné

z WWW:

(16) Národní plán zavedení eura v České republice - část I. [online] [cit. 2011-3-14] Dostupný z WWW: str. 3.

(17) Obecný zákon o zavedení eura v ČR. [online] [cit. 2011-3-15] Dostupný z WWW:

68

(18) Příprava právního prostředí pro zavedení eura v České republice. [online] [cit. 2011-3-15] Dostupný

z WWW:

(19) Rigidity

of

employment

index.

[online]

[cit.

2011-3-22]

Dostupné

z WWW:

(20) SARCOZY, N. „Prezident Sarkozy: Nikdy se nevzdáme eura“ [online] [cit. 2011-3-29] Dostupný

z WWW:

(21) Stádia budování Hospodářské a měnové unie. [online] [cit. 2011-2-19] Dostupná z WWW: (22) STARK, J. „The adoption of the euro: principles, procedures and criteria“ [online] [cit. 2011-3-29]

Dostupné

z WWW:

(23) Volba scénáře zavedení eura v České republice. [online] [cit. 2011-3-14] Dostupný z WWW: (24) Vplyv zavedenia eura na slovenské hospodárstvo. [online] [cit. 2011-3-28] Dostupný z WWW: str. 5. (25) Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR

s eurozónou

2010.

[online]

[cit.

2011-2-27]

Dostupný

z WWW:

69

Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulka č. 1: Vytváření čistých pozic vůči EPU Tabulka č. 2: Druhá dekáda zlatého věku 1960–1970 Tabulka č. 3: Fyzické a váhové zastoupení sloţkových měn v jednotce ECU v březnu 1979 Tabulka č. 4: Přehled úvěrových nástrojů EMS Tabulka č. 5: Kvalifikace pro druhý termín ustavení EMU Tabulka č. 6: Harmonizovaný index spotřebitelských cen Tabulka č. 7: Saldo sektoru vládních institucí Tabulka č. 8: Vládní dluh (v % HDP) Tabulka č. 9: Dlouhodobé úrokové sazby Tabulka č. 10: Korelace poptávkových šoků sledovaných zemí vůči eurozóně Tabulka č. 11: Korelace nabídkových šoků sledovaných zemí vůči eurozóně Tabulka č. 12: Míra dlouhodobé nezaměstnanosti (%) Tabulka č. 13: Přímé dopady zavedení eura na ekonomiku ČR Graf č. 1: Nominální měnový kurz EUR/CZK Graf č. 2: Reálná ekonomická konvergence vybraných států k eurozóně v roce 2009 Graf č. 3: Vývoj HDP v ČR a eurozóně (v % meziročně) Graf č. 4: Podíl vývozu do eurozóny na celkovém vývozu Graf č. 5: Vývoj strukturální a cyklické části fiskálního salda ČR (v % HDP) Graf č. 6: Rentabilita vlastního kapitálu (v %) Obrázek č. 1: Stádia budování Hospodářské a měnové unie Obrázek č. 2: Scénář „velkého třesku“

70

Volba vhodné hospodářské politiky před zavedením eura

Recommend Documents