VODA NAD ZLATO OBSAH. edice PLANETA strana 1

VODA NAD ZLATO OBSAH UNEP a Èeský národní komitét UNEP................................................................2 Pøedmluva k èeskému vydání tématického pøekladu GEO-3 ..............................3 Rok 2003 – Mezinárodní rok vody ......................................................................3 I. STAV VODNÍCH ZDROJÙ ..........................................................................5 Sladká voda – globální pøehled ............................................................................5 Sladká voda – regionální pøehled .......................................................................11 Evropa ........................................................................................11 Afrika .........................................................................................13 Asie a Tichomoøí .......................................................................15 Latinská Amerika a karibská oblast ..........................................17 Severní Amerika ........................................................................19 Západní Asie ..............................................................................20 Polární oblasti ............................................................................23 Arktida .......................................................................................23 Antarktida ..................................................................................23 Pobøežní a moøské oblasti – globální pøehled ....................................................24 Evropa – pobøežní a moøské oblasti ...................................................................30 Katastrofy v Evropì............................................................................................32

Voda nad zlato K vydání pøipravil Èeský národní komitét UNEP (www.unep.cz) na základì zprávy Programu OSN pro životní prostøedí (UNEP) GEO3 a zprávy World Water Development Report vydané UNESCO v roce 2003. Vydáno k pøíležitosti Mezinárodního roku vody.

II. SCÉNÁØE DALŠÍHO VÝVOJE ...............................................................34 Doporuèení pro další postup ..............................................................................39

edice PLANETA 2003

III. SCÉNÁØE VÝVOJE VE SVÌTOVÝCH REGIONECH ......................44 Evropa ................................................................................................................45 Afrika .................................................................................................................47 Asie a Tichomoøí ...............................................................................................48 Latinská Amerika a karibská oblast ................................................................................................51 Severní Amerika ...............................................................................................52 Západní Asie ......................................................................................................54

Odborný èasopis pro životní prostøedí

IV. SVÌTOVÁ ZPRÁVA O STAVU VOD – SOUHRN ................................56 Milníky ..............................................................................................................56 Cyklus vody v pøírodì ......................................................................................57 Výzvy životu a duševnímu a tìlesnému zdraví .............................................................................................58 Výzvy hospodaøení: správa a øízení ..................................................................................................65 V. TØETÍ SVÌTOVÉ FÓRUM O VODÌ .....................................................70 VI. INTERNETOVÉ STRÁNKY ZAMÌØENÉ NA TÉMA VODY ...........75 Seznam literatury................................................................................................77

Roèník X, èíslo 6/2003 Vydává Ministerstvo životního prostøedí Vršovická 65 100 10 Praha 10, tel. 267 122 549 fax: 267 126 549 ISSN 1213-3393 MK ÈR E 8063 Titul PLANETA má registrováno Ministerstvo životního prostøedí a èasopis vychází 4 až 6x roènì jako monotématická èísla vìnovaná problematice životního prostøedí.

strana 1

Voda nad zlato

UNEP A ČESKÝ NÁRODNÍ KOMITÉT UNEP PROGRAM OSN PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

ČESKÝ NÁRODNÍ KOMITÉT UNEP

Program OSN pro životní prostøedí (UNEP) byl založen v roce 1972 Valným shromáždìním OSN na základì doporuèení první mezinárodní konference o životním prostøedí, jež se uskuteènila v roce 1972 ve Stockholmu. Posláním UNEPu je stimulovat a koordinovat akce na ochranu životního prostøedí pøedevším na mezinárodní úrovni a poskytovat podklady pro rozhodování pøíznivé životnímu prostøedí. Po konferenci OSN o životním prostøedí a rozvoji v roce 1992 v Riu de Janeiru se stal UNEP jednou z nejvýznamnìjších organizací pomáhající prosazovat závìry konference a pøijaté dokumenty, zejména Agendu 21 a mezinárodní úmluvy. Toto postavení ještì více potvrdil Svìtový summit o udržitelném rozvoji v roce 2002 v Johannesburku. V èele UNEP stojí Øídící rada, kterou tvoøí 58 státù volených Valným shromáždìním OSN na období ètyø let. Èeská republika byla zvolena èlenem rady pro období 2002–2005. UNEP poskytuje zázemí pro sekretariáty nìkolika mezinárodních úmluv, jako je napøíklad Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech, Washingtonská úmluva o obchodu s ohroženými druhy živoèichù a rostlin nebo Basilejská úmluva o pohybu odpadù pøes hranice státù. UNEP zajišuje též odborné zázemí pro pøípravu a naplòování nových mezinárodních dohod, jako je napøíklad Rámcová úmluva o ochranì Karpat nebo Úmluva o ochranì Kaspického moøe. Od roku 1997 publikuje UNEP zprávu o stavu životního prostøedí ve svìtì, která je výsledkem dlouhodobého procesu sbìru a vyhodnocování dat nazvaného Globální pøehled o životním prostøedí (Global Environmental Outlook – GEO). Tyto zprávy jsou ojedinìlým souhrnem informací a prognóz z celého svìta. Zatím poslední pøehled GEO-3, byl vydán v roce 2002. Právì z této publikace je vybrán tématický pøeklad, který se vám dostává do rukou (a který byl doplnìn o výtah ze Zprávy OSN o svìtovém rozvoji vodních zdrojù – World Water Development Report). Další zprávy GEO budou vycházet v pìtiletých intervalech.

Èeský národní komitét UNEP je neformální otevøené sdružení založené v roce 1999 Nadací Partnerství, Spoleèností pro trvale udržitelný život, Zeleným kruhem, BEZK a Èeským svazem ochráncù pøírody. V roce 2003 mìl komitét 15 èlenských organizací. Èeský národní komitét UNEP je souèástí svìtové sítì národních komitétù v rámci UNEP a je podporován evropskou kanceláøí UNEP se sídlem v Ženevì. Hlavním posláním národních komitétù je informovat o èinnosti UNEP a získávat podporu pro jejich èinnost od všech sektorù ve spoleènosti v daném státì. Pøi své práci zastává Èeský národní komitét UNEP názor, že informovanost o stavu životního prostøedí a èinnostech, které ho ovlivòují, má zásadní význam pro uvìdomìlé chování jak firem, tak jednotlivcù. Proto komitét hájí a prosazuje právo obèanù na informace o životním prostøedí a jejich úèast v rozhodovacích procesech ovlivòujících kvalitu životního prostøedí. Èeský národní komitét UNEP pravidelnì aktualizuje internetové stránky www.unep.cz, poøádá konference a propaguje a šíøí informaèní materiály UNEP. Napøíklad v roce 2000 vydal komitét èeský pøeklad souhrnu publikace „Svìtové zdroje 2000–2001, Lidé a ekosystémy: napjaté pletivo života“ a uspoøádal semináø k vydání této publikace za úèasti hlavního editora publikace G. Mocka z World Resources Institute. Ve spolupráci s UNEP a Sítí ekologických poraden STEP uspoøádal v roce 2003 konferenci o udržitelné spotøebì a výrobì „Udržitelná spotøeba – výzva pro 21. století“.

Evropská regionální kanceláø UNEP – ROE UNEP 15, Chemin des Anémones 1219 Châtelaine, Geneva, Švýcarsko www.unep.ch UNEP P.O.Box 30552, Nairobi, Keòa www.unep.org

strana 2

Kontaktní místa Èeského národního komitétu UNEP: Zelený kruh Lublaòská 18, Praha 2 www.unep.cz www.zelenykruh.cz Nadace Partnerství Panská 7, Brno www.unep.cz www.nadacepartnerstvi.cz

Voda nad zlato

PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ TÉMATICKÉHO PŘEKLADU GEO-3 Z èeského vydání tématického pøekladu tøetí zprávy UNEP Global Environment Outlook nazvané GEO-3 mám velkou radost. UNEP si velice cení podpory Ministerstva životního prostøedí Èeské republiky. Jedinì díky této podpoøe se UNEP daøí šíøit zásadní sdìlení týkající se souèasného stavu životního prostøedí a možností globální i regionální akce pro jeho zlepšení. Èeskému Ministerstvu životního prostøedí jsem též velice vdìèen za jeho podíl na regionálních konzultacích, které probíhaly bìhem fáze vypracování zprávy GEO. Pøispìní zdejších odborníkù k pøípravì posudkù UNEP je zárukou, že informace v ní obsažené jsou aktuální a co možná nejpøesnìjší. Pøestože se komplexní globální zprávy GEO nesoustøedí pouze na trendy a podmínky na národní úrovni, umožòují rozhodovací sféøe v dané zemi zvážit situaci v širším kontextu. UNEP si je vysoce vìdom významu národních zpráv a úèasti na regionálních procesech hodnocení životního prostøedí, vèetnì dokumentu Environment for Europe a souvisejících zpráv vydávaných naším blízkým partnerem Evropskou agenturou pro životní prostøedí. Pøíspìvek Èeské republiky a dalších zemí v regionu k souhrnným zprávám UNEP nám pomáhá urèit významné environmentální zmìny a trendy na regionální i národní úrovni a zlepšit vèasnost a pøesnost série GEO, jejíž souèástí je nyní také každoroèní vyjádøení o globálním životním prostøedí.

Èeská republika také prokázala, že se v oblasti environmentální spolupráce ve svém subregionu nachází na èelné pozici, a to díky své podpoøe pøípravì a realizaci Karpatské konvence a nedávno dokonèené Environmentální strategii východoevropských, kavkazských a støedoasijských zemí, i prostøednictvím širšího zajištìní zprávy GEO-3 a nabídky na vytvoøení podobné subregionální zprávy GEO. Rozšíøení národních a regionálních zpráv GEO v posledních nìkolika letech je dùkazem úspìchu širšího procesu hodnocení životního prostøedí, který zahájil UNEP. V této souvislosti oceòujeme Èeskou republiku a ministra Ambrozka za návrh koordinovat pøípravu obdobných environmentálních výhledù pro Visegrádskou skupinu. Tím dojde k nárùstu množství informací o podmínkách a trendech životního prostøedí v tomto subregionu a také obohacení šíøeji zamìøené zprávy UNEP i Evropské agentury pro životní prostøedí.

Klaus Töpfer výkonný øeditel UNEP

ROK 2003 – MEZINÁRODNÍ ROK VODY Význam vody v celosvìtovém mìøítku se stále více dostává do popøedí zájmu. Souèasná svìtová lidská populace užívá 54 % všech dostupných zásob sladké vody a do roku 2025 se tento podíl má zvýšit jen rùstem populace až na 70 %. Jestliže však souèasnì budou zachovány rostoucí trendy spotøeby vody, lidstvo bude za 25 let užívat až 90 % vodních zdrojù. Nedostatek sladké vody se již v souèasné dobì øadí za klimatické zmìny na druhé místo nejvìtších rizik dalšího vývoje lidstva. Zaèínající 21. století bývá oznaèováno za století „válek o vodu“. Registrujeme více než sto ohnisek možných konfliktù, od devadesátých let minulého století se otevøenì hovoøí s svìtové vodní krizi, pøièemž negativní vlivy a trendy vedoucí k jejímu vzniku pøetrvávají, v øadì oblastí v posledních letech akcelerují. V celosvìtovém mìøítku v souèasné dobì témìø 70 % užívané vody spotøebovává zemìdìlství, prùmysl 23 %, do-

mácnosti 8 %. Struktura spotøeby je ovšem rozdílná v jednotlivých regionech. Napøíklad v Evropì je nejvìtším spotøebitelem prùmysl s 54 %, zemìdìlství je až druhé s 33 % a domácnosti se na spotøebì podílí 13 %. Plocha zemìdìlské pùdy se zvìtšila od roku 1960 o 12 % na souèasných 1,5 miliard hektarù, svìtová potøeba vody pro zavlažování se odhaduje na 2,0–2,5 mld. m3, desetina zavlažovaných ploch je postižena zhutnìním a zasolením. Nadmìrné užívání a zneèišování se zákonitì projevuje na stavu øek, jezer i na stavu vodních a na vodu vázaných ekosystémù. Polovina z 500 nejvìtších svìtových øek je velmi silnì zneèištìna, pìtina rybích druhù je ohrožena. Z dùvodu neúnosného zneèištìní nebo vysychání vodních zdrojù vznikla dokonce nová kategorie tzv. „environmentálních uprchlíkù“, do níž se roènì zaøadí 25 mil. lidí. Byla již ztracena více než polovina z celkové rozlohy mokøadù, z toho

strana 3

Voda nad zlato

vìtšina v posledních 50 letech, se všemi dùsledky pro obnovu vodních zásob, akumulaèní schopnost krajiny, druhovou rozmanitost atd. V posledních letech se dramaticky zvyšuje výskyt povodní a sucha, mj. jako dùsledek odlesòování, likvidace mokøadù, špatného hospodaøení s pùdou, nárùstu produkce skleníkových plynù a urbanizaèní expanze. Snad nejvìtším celosvìtovým problémem je nedostatek vody k uspokojení základních lidských potøeb. Témìø ètvrtina lidské populace nemá pøístup ke kvalitní pitné vodì a polovina trpí jejím nedostatkem k sanitárním úèelùm. Roènì tak umírá na nemoci pøenosné vodou 5 milionù lidí, což je desetkrát víc než ve válkách. S rùstem populace, pøedevším v rozvojových zemích, dosahuje tento problém charakteru lidské tragédie. Øešení je sice známé a pomìrnì jednoduché, ale svým rozsahem a finanèní nároèností obtížnì realizovatelné. Zajištìní sanitárních služeb pøi oèekávaném nárùstu populace o 5 miliard do roku 2050 napøíklad znamená pøipojit na kanalizaèní sítì 383 000 obyvatel každý den. Na druhé stranì je nutné vzít v úvahu i pozitivní tendence v omezování zneèištìní, snižování potøeby vody, revitalizaci øíèních systémù a v oblasti mezinárodní spolupráce, které jsou uplatòovány v širokém mìøítku pøedevším ve vyspìlých zemích. Konstatujeme-li dnes, že ètvrtina svìtové populace nemá pøístup ke kvalitní pitné vodì, znamená to souèasnì, že uspokojení této základní potøeby je zajištìno pro více než dvojnásobek poètu obyvatel Zemì pøed padesáti lety. Ukazuje se ale, že ani takovéto tempo nestaèí a že k odvrácení celosvìtové vodní krize je tøeba mobilizovat nové technické a materiální zdroje. Je potìšitelné, že situace v Èeské republice je mnohem pøíznivìjší než celosvìtový stav a vývojové tendence a v mnoha oblastech mohou být pøístupy a výsledky dosahované u nás pøíkladem pro jiné zemì, a to nejen rozvojové. Kvalitní pitnou vodou je u nás zásobováno více než 87 % obyvatel, na kanalizace je napojeno 75 % populace ÈR, výskyt onemocnìní chorobami pøenosnými vodou je prakticky neznámý. Za posledních 12 let se podaøilo zásadním zpùsobem snížit zneèištìní vypouštìné do našich øek a prakticky eliminovat výskyt nejhorší tøídy kvality vody. Vynaložením více než 50 mld. Kè se v tomto období podaøilo zajistit èištìní odpadních vod pro všechna vìtší mìsta a obce, pokraèuje realizace programu revitalizace øíèních systémù, do øek se vrací život v potøebné druhové rozmanitosti. Od roku 1990 došlo ke snížení odbìrù vody v zemì-

strana 4

dìlství o 88 %, v prùmyslu o 47 %, v energetice o 49 % a pro potøebu veøejných vodovodù o 35 %. ÈR za posledních dvanáct let významnì prohloubila mezinárodní spolupráci pøi ochranì vod, která má pro ÈR mimoøádný význam vzhledem k tomu, že prakticky všechny vody odtékají z našeho území do sousedních státù a neseme tak spoluodpovìdnost i za ochranu Severního, Baltického a Èerného moøe. Máme uzavøeny smlouvy o spolupráci na hranièních vodách se všemi sousedními zemìmi a úèastníme se modernì pojaté spolupráce pøi ochranì povodí Labe, Odry, a Dunaje. Tyto bezesporu pøíznivé skuteènosti však nesmí vést k dojmu, že problémy ochrany vod v ÈR jsou vyøešeny. Musíme poèítat s tzv. plošným zneèištìním, které má pùvod pøedevším v zemìdìlském hospodaøení a to i pøes výrazný pokles aplikovaných hnojiv a ochranných pøípravkù, k nìmu pøispívají i atmosférické depozice ze zneèištìného ovzduší a erozní splachy z terénu. Toto zneèištìní je významné zvláštì u dusiènanù. Stále vysoká je míra mikrobiálního zneèištìní našich povrchových vod i výskyt kontaminace nebezpeènými látkami nejen vody, ale i sedimentù na úsecích nìkterých tokù. V øadì vodních nádrží jakost vody nepøíznivì ovlivòuje eutrofizace (vysoký obsah živin, pøedevším slouèenin dusíku a fosforu), následná produkce øas a sinic, což omezuje jejich vodárenské využívání. V našich podmínkách je to zvl᚝ významné, nebo využíváme pro více než 50 % množství pitné vody povrchové zdroje. Z tohoto obsáhlého popisu vyplývá, že i u nás musíme øešit stále øadu problémù. Ty je tøeba nejen znát, ale otevøenì o nich diskutovat a do øešení zapojit nejen odpovìdné orgány a instituce, ale i politickou sféru, soukromý sektor, nevládní organizace a veøejnost. Právì vyhlášení letošního roku Mezinárodním rokem vody je pøíležitostí k takovému pøístupu.

RNDr. Libor Ambrozek ministr životního prostøedí

Voda nad zlato

I. STAV VODNÍCH ZDROJŮ SLADKÁ VODA – GLOBÁLNÍ PŘEHLED ZDROJE Celkový objem vody na zemi èiní asi 1 400 miliónù km3, z èehož pouze 2,5 procenta (35 mil. km3) tvoøí sladká voda (viz tabulku 1). Vìtšina sladké vody se vyskytuje vázaná ve formì vìèného ledu nebo snìhu v Antarktidì a v Grónsku nebo ve zvodních uložených hluboko pod zemí. Hlavní zdroje vody pro potøeby lidí pøedstavují jezera, øeky, pùdní vlhkost a pomìrnì mìlké zásobárny podzemní vody. Využitelný podíl tìchto zdrojù èiní pouze 200 000 km3 vody – ménì než jedno procento veškeré sladké vody na Zemi a pouze 0,01 procenta veškeré vody na zemi. Velké množství této dostupné vody se nachází daleko od lidských sídel, což dále komplikuje otázku jejího využití. Obnovování zásob sladké vody závisí na odpaøování z povrchu oceánù. Zhruba 505 000 km3, tedy vrstva o síle 1,4 metru, se roènì odpaøí z oceánù. Dalších 72 000 km3 se odpaøí z pevniny. Kolem 80 procent veškerých srážek, tedy zhruba 458 000 km3/rok, spadne do oceánù a zbývajících 119 000 km3/rok na pevninu. Rozdíl mezi srážkami na pevninì a odpaøením z tìchto ploch (119 000 km3 mínus 72 000 km3 roènì) tvoøí povrchový odtok a vsak do podzemních vrstev – pøibližnì 47 000 km3 roènì (Gleick 1993). Údaje na následující stranì ukazují odhad prùmìrné vodní bilance hlavních kontinentálních oblastí, vèetnì srážek, výparu a povrchového odtoku. Více než polovina veškerého

povrchového odtoku pøipadá na Asii a Jižní Ameriku, na èemž má velký podíl Amazonka, kterou proteèe více než 6 000 km3 vody roènì (Shiklomanov 1999a).

NOUZE O VODU Zhruba jedna tøetina svìtové populace žije v zemích trpících mírným až vysokým nedostatkem vody – tam, kde spotøeba vody èiní více než 10 procent obnovitelných zdrojù sladké vody. V polovinì devadesátých let 20. století trpìlo závažným nedostatkem vody 80 zemí, jež tvoøí 40 procent svìtové populace (CSD 1997a), a odhaduje se, že za ménì než 25 let budou dvì tøetiny lidí žít v zemích s nedostatkem vody (CSD 1997b). Do roku 2020 se oèekává zvýšení spotøeby vody o 40 procent a produkce potravin si vyžádá o 17 procent více vody, aby bylo možné uspokojit potøeby rostoucího poètu lidí (World Water Council 2000a). Tøemi hlavními faktory zpùsobujícími zvyšování požadavkù na vodu jsou populaèní rùst, prùmyslový rozvoj a rozmach zavlažování v zemìdìlství. Za poslední dvì desetiletí pøipadl v rozvojových ekonomikách nejvìtší odbìr vody na zemìdìlství. Plánovací sféra vždy pøedpokládala, že vzrùstající potøebu se podaøí uspokojit lepším ovládnutím hydrologického cyklu prostøednictvím budování další infrastruktury. Výstavba pøehrad na øekách byla tradiènì jedním z hlavních

(1) Hlavní zásoby vody objem (v 1 000 km3) Slaná voda Oceány Slané/brakické podzemní vody Slaná jezera Voda ve vnitrozemí Ledovce, trvalá snìhová pokrývka Sladká podzemní voda Pùdní led, permafrost Sladkovodní jezera Pùdní vlhkost Atmosférický odpar vody Bažiny, mokøady* Øeky Voda vázaná v organismech* Celkový objem vody Celkový objem sladké vody

1338000 12870 85 24064 10530 300 91 16,5 12,9 11,5 2,12 1,12 1386000 35029

Zdroj: Shiklomanov 1993 Poznámky: vlivem zaokrouhlení nemusí výsledný souèet pøesnì odpovídat * Bažiny, mokøady a voda vázaná v organismech jsou èasto smìsí slané a sladké vody.

procentuální podíl na celkovém objemu vody

procentuální podíl na celkovémobjemu sladké vody

96,54 0,93 0,006 1,74 0,76 0,022 0,007 0,001 0,001 0,001 0,0002 0,0001 100 100

68,7 30,06 0,86 0,26 03,05 0,04 0,03 0,006 0,003 0,003

strana 5

Voda nad zlato

zpùsobù zajištìní odpovídajících zdrojù vody pro zavlažování, výrobu elektrické energie a využití v domácnostech. Okolo 60 procent z 227 nejvìtších vodních tokù svìta bylo více èi ménì rozsáhle rozèlenìno pøehradami, zmìnami toku nebo kanály, což ovlivnilo sladkovodní ekosystémy (WCD 2000). (2) Srážky, výpar a povrchový odtok podle regionù (km3/rok)

Významný pøínos této infrastruktury se projevil napø. ve zvýšení objemu produkce potravin a výroby elektrické energie. Za to však bylo nutné zaplatit nemalou cenu. Bìhem posledních 50 let promìnily pøehrady øadu svìtových tokù, vyžádaly si vysídlení kolem 40–80 miliónù lidí do jiných oblastí (WCD 2000) a zpùsobily nezvratné zmìny v øadì ekosystémù, které jsou na nì úzce napojené. Dùraz na zásobování vodou spoleènì s nedostateèným vymáháním pøedpisù omezují úèinnost vodohospodáøství, zejména v rozvojových oblastech. Rozhodovací sféra pøechází z øešení zamìøených výhradnì na zásobování k øízení spotøeby a zdùrazòuje význam kombinovaných opatøení pro zajištìní odpovídající dodávky vody rùzným sektorùm. Opatøení zahrnují úsporné využívání vody, cenovou politiku a privatizaci. Také se novì klade dùraz na integrované øízení vodních zdrojù (integrated water resource management – IWRM), které zohledòuje všechny strany zainteresované na plánování, rozvoji a správì vodních zdrojù (CSD 1997b).

ZAVLAŽOVÁNÍ V ZEMĚDĚLSTVÍ

Výše sloupcù ukazuje celkový objem srážek; tmavší èást pøedstavuje výpar a svìtlejší povrchový odtok. Celkový objem srážek na pevninì èiní 119 000 km3, z èehož se 72 000 km3 odpaøí a zùstává asi 47 000 km3 povrchového odtoku. Poznámky: regiony neodpovídají pøesnì GEO regionùm; povrchový odtok zahrnuje odtok do podzemních vod, vnitrozemských pánví a ledové proudy v Antarktidì Zdroj: Shiklomanov 1993

Zemìdìlství vyžaduje více než 70 procent sladké vody èerpané z jezer, øek a podzemních zdrojù. Vìtšina se využívá pro zavlažování, které zajišuje okolo 40 procent svìtové produkce potravin (CSD 1997a). Bìhem posledních 30 let se plocha zavlažované pùdy zvìtšila z pùvodních 200 miliónù ha na více než 270 miliónù ha (FAO 2001). Za totéž období se globální odbìr vody zvìtšil z pøibližnì 2 500 km3 na více než 3 500 km3 (Shiklomanov 1999a). Dùsledkem špatného hospodaøení s vodou je zasolení (salinizace) zhruba 20 procent zavlažované pùdy na svìtì, navíc každý rok dochází k zasolení dalších 1,5 miliónu ha (CSD

(3) Dostupnost vody podle subregionù v roce 2000 (1 000 m3 na obyvatele/rok)

Mapa ukazuje dostupnost vody mìøenou v 1 000 m3 na obyvatele/rok. Zdroj: sestaveno ze zdrojù UNDP, UNEP, Svìtové banky a WRI 2000, United Nations Population Division 2001

strana 6

Voda nad zlato

1997a), což výraznì snižuje výnosy (WCD 2000). Nejvíce postižené zemì se nacházejí v aridních a semiaridních oblastech (oblasti s roèním úhrnem srážek do 250, resp. 400 mm). Následná opatøení zahrnovala národní akèní programy, revize a reformy politik vodních zdrojù, propagaci úspornìjšího využívání vody a pøenos zavlažovacích technologií. Na globální úrovni iniciovala Organizace OSN pro potraviny a zemìdìlství (FAO) v roce 1993 globální informaèní systém AQUASTAT, který poskytuje údaje o zemìdìlském využití vody (FAO 2001).

VODA A JEJÍ ÚPRAVA Pro vìtšinu chudých populací svìta pøedstavuje i nadále nejvìtší environmentální hrozbu používání neupravené vody. Pøestože se podíl obyvatelstva lépe zásobovaného vodou zvìtšil ze 79 procent (4,1 miliardy) v roce 1990 na 82 procent (4,9 miliardy) v roce 2000, až 1,1 miliardy lidí stále postrádá pøístup k nezávadné pitné vodì a 2,4 miliardy nemají zajištìno èištìní odpadních vod (WHO a UNICEF 2000). Vìtšina tìchto lidí se nachází v Africe a v Asii. Nedostateèný pøístup k nezávadné pitné vodì vede k miliónùm pøípadù nemocí zpùsobených špatnou kvalitou vody a k více než 5 miliónùm úmrtí roènì (viz rámeèek 4). S tím souvisí také znaèný, i když špatnì vyèíslitelný, dopad na hospodáøskou produktivitu v mnoha rozvojových zemích. Uspokojení základní lidské potøeby vody bylo v politice vodních zdrojù vždy na prvním místì. Jedna z prvních komplexnì pojatých konferencí o vodì se konala v roce 1977 v Mar del Plata v Argentinì. Dùraz na lidské potøeby vyústil v Mezinárodní dekádu pro zásobování pitnou vodou a sanitaci (International Drinking Water Supply and Sanitation Decade) v letech 1981–90 a úsilí OSN a dalších mezinárodních organizací o zajištìní základních služeb spojených s vodou (UN 2000). Koncepci uspokojení základní potøeby vody dále stvrdil Summit Zemì v Riu de Janeiru a dále ji rozšíøil o ekologické potøeby související s vodou. Nedávná zpráva OSN (UN 1999) uznává, že všichni lidé potøebují pøístup k odpovídajícímu množství nezávadné vody za úèelem pití a hygieny a musí mít zajištìno èištìní odpadních vod. Nejnovìjší iniciativou je prohlášení z Tøetího svìtového fóra o vodì v roce 2003, které vyzývá vlády, aby pøijaly sektorové strategie (4) Náklady spojené s nemocemi zpùsobenými špatnou kvalitou vody l dvì miliardy lidí jsou v ohrožení malárií, 100 miliónù lidí pociuje v souèasnosti její dopady a 1–2 milióny lidí roènì na ni umírají l okolo 4 miliard pøípadù prùjmu a 2,2 miliónu úmrtí roènì; to odpovídá 20 haváriím velkých proudových letadel dennì l okolo 10 procent populace v rozvojovém svìtì trpí støevními parazity l okolo 6 milionù lidí trpí slepotou v dùsledku trachomu l 200 miliónù lidí je nakaženo schistosomiázou Zdroje: CSD 1997a, WHO a UNICEF 2000

a plány, které uznávají princip zajištìní dostupnosti vody a èištìní odpadních vod pro všechny obèany. Problém poskytování nezávadné vody a èištìní odpadních vod ve mìstech však pøetrvává. Bìhem první poloviny devadesátých let 20. století mìlo zhruba 170 miliónù obyvatel mìst v rozvojových zemích k dispozici nezávadnou vodu a 70 miliónù zajištìno èištìní odpadních vod. Tato skuteènost mìla jen omezený dopad, nebo dalších zhruba 300 miliónù obyvatel mìst postrádalo pøístup k nezávadné vodì a poèet lidí, kterým se nedostávalo odpovídající sanitace, dosáhl v roce 1994 600 miliónù (CSD 1997b). V øadì rozvojových zemí se však za uplynulých 30 let podaøilo dosáhnout úspìchù v oblasti investic do èištìní odpadních vod, což „zastavilo zhoršování – èi dokonce pøispìlo ke zvýšení kvality povrchových vod“ (World Water Council 2000b).

KVALITA VODY Aè problémy s kvalitou vody bývají èasto stejnì závažné jako otázky její dostupnosti, dostává se jim menší pozornosti, a to zejména v rozvojových regionech. Mezi zdroje zneèištìní patøí neupravené odpadní vody, vypouštìné chemické látky, úniky ropy, ukládání odpadù do starých dolù a chemikálie používané v zemìdìlství, které jsou odplavovány èi prosakují z polí. Více než polovina hlavních vodních tokù svìta je „vážnì zneèištìna a dále zamoøuje okolní ekosystémy, ohrožuje zdraví a obživu lidí, kteøí na nich jsou závislí“ (World Commission on Water 1999). V devadesátých letech 20. století se vìnovalo velké úsilí monitoringu kvality vod a zavádìní lepších strategií a programù (Meybeck, Chapman a Helmer 1990). Programy sledování kvality vody byly zahájeny napøíklad v mezinárodních povodích øek Dunaje, Rýna, Mekongu, Ria Plate a Nilu. Systém monitorování globálního životního prostøedí programu UNEP (Global Environment Monitoring System – GEMS) poskytuje také data týkající se kvality vody a informace pro úèely posuzování a øízení vodních zdrojù.

PODZEMNÍ VODY Pøibližnì 2 miliardy lidí, což je asi jedna tøetina svìtové populace, jsou odkázány na zásoby podzemních vod a èerpají zhruba 20 procent globálních zásob (600 – 700 km3) roènì – vìtšinou z mìlkých zvodní (UNDP a kol. 2000). Øada obyvatel venkova je zcela odkázána na podzemní vodu. Problematice využívání a kvality podzemních vod se až donedávna dostávalo daleko menší pozornosti (zejména v nìkterých rozvojových regionech) než vodì povrchové a údaje o zásobách a tocích podzemních vod jsou ještì ménì spolehlivé. V Evropì se však kvalitì podzemních vod vìnuje velká pozornost, nebo na tìchto zdrojích závisí zásobování øady sídel. Obecnì jsou zdroje podzemní vody vystaveny øadì rizik, vèetnì nadmìrného èerpání a kontaminace (viz tabulka 6). Když využívání pøekraèuje pøirozené vsakování po delší dobu, hladina podzemních vod klesá. Nìkteré oblasti v Indii, Èínì, západní Asii, bývalém Sovìtském svazu, na západì Spojených státù a na Arabském poloostrovì zaznamenávají pokles hladiny podzemních vod,

strana 7

Voda nad zlato

což omezuje množství vody, která je k dispozici, a zvìtšuje zemìdìlcùm náklady na její èerpání (Postel 1997, UNEP 1999b).

(7) Poèty mezinárodních øíèních povodí

(5) Vize 21: globální cíle pro zásobování vodou a sanitaci S cílem zabývat se otázkami zajištìní sanitace a zásobování vodou v rozvojovém svìtì pøedstavila Rada pro spolupráci pøi zajišování dodávek vody a sanitace (Water Supply and Sanitation Collaborative Council – WSSCC) na Druhém svìtovém fóru o vodì konaném v bøeznu 2000 v Haagu následující globální cíle nazvané souhrnnì Vize 21: l do roku 2015 snížit o polovinu podíl lidí s nezajištìným èištìním odpadních vod l do roku 2015 snížit o polovinu podíl lidí bez udržitelného pøístupu k odpovídajícímu množství nezávadné vody l do roku 2025 poskytnout vodu a sanitaci všem Zdroj: WSSC 2000

Celkem 261 øíèních povodí se rozkládá ve dvou nebo více zemích zároveò. Poznámky: regiony neodpovídají pøesnì GEO regionùm; mìsto Jurado na hranici mezi Kolumbií a Panamou je zahrnuto do Jižní Ameriky

PŘESHRANIČNÍ VODOHOSPODÁŘSTVÍ

Nadmìrné èerpání podzemních vod mùže vést v pobøežních oblastech k pronikání slané vody. V indickém Madrásu pronikla slaná voda 10 km do vnitrozemí a došlo ke kontaminaci studní (UNEP 1996). Obavy spojené s narùstajícími problémy se zdroji podzemní vody stmelily mezinárodní spoleèenství a další zainteresované strany v iniciativì smìøující k jejich øešení. Napøíklad Druhé svìtové fórum v bøeznu 2000 uspoøádalo zvláštní workshop na téma podzemních vod. Nìkterá z doporuèení vzešlých z tohoto workshopu se týkala potøeby zvýšení veøejného povìdomí a „zlepšení kvality informací a jejich pøístupnosti všem zainteresovaným stranám, technickým specialistùm a rozhodovací sféøe“ (World Water Forum 2000).

O vodu se v širokém mìøítku dìlí národy, regiony, etnické skupiny a spoleèenství. O celkem 261 øek (viz graf 7), které pokrývají 45,3 procenta celkové plochy pevniny (s výjimkou Antarktidy) se dìlí vždy dvì nebo více zemí (Wolf a kol. 1999). Proto se z pøeshranièní správy vodních zdrojù stává jedna z nejdùležitìjších souèasných otázek týkajících se vody. Spory ohlednì sdílených vodních zdrojù mají dlouhou historii. V konfliktech voda slouží jako nástroj a zbraò, pøístup k ní byl a je zdrojem sporù a svárù a projekty velkých vodních dìl (napøíklad pøehrad) nejednou vedly k násilí a potyèkám mezi obyvatelstvem (Gleick 1998). Nicménì sdílené vodní zdroje mohou pøinášet také pøíležitosti ke spolupráci. To se v dnešní dobì projevuje zejména zvýšeným poètem iniciativ souvisejících se správou povodí a institucí,

(6) Problémy s kvalitou podzemních vod Problém

Pøíèiny

Antropogenní zneèištìní

nedostateèná ochrana citlivých zvodní pøed vypouštìním zneèištìní z lidských zdrojù a prùsaky zpùsobené: l existencí sídel a prùmyslovými aktivitami l intenzifikací zemìdìlské výroby

patogeny, dusiènany, amonné soli, chlór, sírany, bór, tìžké kovy, rozpuštìný organický uhlík – DOC, aromatické a halogenované uhlovodíky dusiènany, chlór, pesticidy

Pøirozenì se vyskytující kontaminace

související s vývojem pH podzemních vod a rozpouštìní minerálù (posílené antropogenním zneèištìním nebo nadmìrnou exploatací)

pøevážnì železo, fluor a obèas arsen, jód, mangan, hliník, hoøèík, sírany, selen a dusiènany (z paleo zásob)

Kontaminace z vrtù

neodpovídající design a konstrukce, která umožòuje pøímé pronikání zneèištìných povrchových vod èi mìlkých podzemních vod

pøevážnì patogeny

Zdroj: Foster, Lawrence a Morris 1998

strana 8

Škodliviny

Voda nad zlato

které se vìnují dvou nebo vícestranné správì pøeshraniènì sdílených vodních zdrojù. Poèátek tìchto snah sahá do roku 1966, kdy tzv. helsinská pravidla (Helsinki Rules) položila základy pro mezinárodní zásady sdílení vodních tokù a ovlivnila øadu zvláštních úmluv týkajících se øek. Poté následovaly nejrùznìjší mezinárodní iniciativy (mezi nimi zejména èinnost Komise OSN pro mezinárodní právo), které v roce 1997 vyústily v Úmluvu OSN o neplavebním využívání mezinárodních vodních tokù (United Nations Convention on the Law of the Non-Navigational Uses of International Watercourses). Dopad této nové konvence se projevil napøíklad v pøípadì ètrnáctièlenného Jihoafrického spoleèenství pro rozvoj (Southern African Development Community – SADC), které pøizpùsobilo øadu svých zásad v revidovaném protokolu pro sdílené vodní toky. Povìdomí o organizacích povodí bìhem posledních 30 let také vedlo k založení Mezinárodní sítì organizací povodí (International Network of Basin Organisations – INBO) v roce 1996 (viz rámeèek). K dalším iniciativám patøí Mezinárodní konference o vodì a udržitelném rozvoji (International Conference on Water and Sustainable Development) konaná v roce 1998, která prohlásila, že „spoleèná vize øíèních zemí je potøebná pro efektivní vodohospodáøství a úèinnou ochranu pøeshraniènì sdílených vodních zdrojù“. Akèní program konference zdùraznil potøebu: l usnadnit výmìnu pøesných a jednotných informací mezi zemìmi sdílejícími øeky l prosazovat konzultace na všech úrovních, zejména v rámci mezinárodních institucí a mechanismù, kterých se to týká l stanovit priority pro zlepšení vodního hospodáøství a snížení zneèištìní

VODA A EKOSYSTÉMY Projekty vodních dìl v prùbìhu 20. století výraznì ovlivnily sladkovodní systémy odstranìním moèálù a mokøadù, odvádìním vody za jinými úèely, úpravou tokù a kontaminací vody prùmyslovými a komunálními odpady. Funkce ekosystémù v øadì øek a jezer byly narušeny nebo zcela zanikly. V nìkterých oblastech narùstající potøeba vody vedla k omezení v objemu velkých øek a ovlivnila øíèní a pøilehlé pobøežní oblasti (CSD 1997a). Hlášený výskyt poruch reprodukce a úhyn nejrùznìjších volnì se vyskytujících biologických druhù, zejména na vyšších stupních potravinového øetìzce, jsou dùsledkem nadmìrného odèerpávání vody (CSD 1997a). Mokøady pøedstavují významný sladkovodní ekosystém, který má vliv nejen na výskyt jednotlivých druhù a biodiverzitu obecnì, ale také na lidská sídla a lidské aktivity. Mokøady zajišují pøirozenou regulaci záplav, vázání uhlíku, pøirozené èištìní vody a také komodity jako ryby, korýšovité a další živoèichy, døevo a vlákninu (UNDP, UNEP, Svìtová banka a WRI 2000). Pøestože informace o skuteèném globálním rozsahu mokøadù jsou stále nespolehlivé, nedávné odhady ukazují, že zøejmì pokrývají nejménì 12,8 miliónu km2 (Finlayson a kol. 1999). Lidské aktivity, vèetnì sektorù zemìdìlství a rozvoje sídel sladkovodní ekosystémy znaènì poškodi-

(8) Mezinárodní sí organizací povodí Èlenská základna Mezinárodní sítì organizací povodí èítala v roce 1998 celkem 125 organizací ze 49 zemí. Mezi jejich cíle patøí: l založení sítì organizací zabývajících se správou povodí na celém svìtì a usnadnìní jejich vzájemné výmìny zkušeností a odborných znalostí l prosazování zásad a prostøedkù šetrného vodního hospodáøství v programech zamìøených na spolupráci v oblasti udržitelného rozvoje l usnadnìní zavádìní nástrojù pro institucionální a finanèní správu, vytváøení programù a organizaci databank l propagace informací a vzdìlávacích programù pro rùzné zainteresované strany podílející se na vodním hospodáøství, vèetnì místních volených úøedníkù, zástupcù uživatelù a výkonné sféry a zamìstnancù èlenských organizací l podpora veøejné osvìty, zejména mládeže l hodnocení probíhajících akcí a šíøení jejich výsledkù Zdroj: INBO 2001

ly a pøispìly bìhem 20. století ke ztrátì zhruba 50 procent svìtových mokøadù (Finlayson a kol. 1999). Toto poškození ekosystémù snižuje kvalitu a množství vody a vede k omezení její efektivní dostupnosti pro lidské využití. Celkovou plochu mokøadù zaniklých za posledních 30 let je obtížné posoudit kvùli nedostatku údajù a pøesných globálních informací o jejich pùvodním rozsahu (UNDP a kol. 2000). Nicménì pøezkoumání lokalit Ramsarské úmluvy (mokøadù oznaèených jako „významné“ v rámci Úmluvy o mokøadech majících mezinárodní význam pøedevším jako biotopy vodního ptactva – Convention on Wetlands of International Importance Especially as Waterfowl Habitat) ukázalo, že 84 % jejich území je buï ohroženo, nebo prochází ekologickými zmìnami (Dugan a Jones 1993). V poslední dobì došlo k výraznému posunu v politice vodních zdrojù, jelikož rozhodovací sféra uznává, že ekosystémy vyžadují odpovídající pøísun vody, aby mohly i nadále normálnì fungovat a podržet si biodiverzitu. Od roku 1992 vznikly nové strategie smìøující k uchování a vyèlenìní vody pro životní prostøedí, což je zmìna oproti Stockholmské konferenci v roce 1972, která se soustøedila pouze na ochranu kvality ovzduší a vody a otázce vody pro ekosystémy se nevìnovala. Pøestože poèet rozsáhlých projektù zahrnujících také pøehrady stále klesá v dùsledku omezeného poètu lokalit, vzrùstajících nákladù a všeobecného odporu, v roce 1998 probíhala výstavba 349 pøehrad vyšších než 60 metrù (UNDP a kol. 2000, WCD 2000). Zbývající volnì tekoucí øeky se nyní nacházejí pouze v tundrových regionech Severní Ameriky a Ruské federace a v menších povodích Afriky a Latinské Ameriky. V souèasnosti vzrùstá dùraz na úspornìjší využívání vody a vyšší produktivitu s omezenými dostupnými zdroji (Postel 1997, Postel 1999, Gleick 1998). Po celém svìtì se nabízejí pøíležitosti ke snížení množství vody nutné pro uspokojení lidské potøeby vody. Jde o:

strana 9

Voda nad zlato

l využití stávajících technologií (jako kapková závlaha, záchody s úsporným splachováním a lepší prùmyslové postupy) l zmìny v závlahové technologii l nalezení a odstranìní zbyteèných únikù l ustoupení od nehospodárných postupù (jako zavlažování bìhem dne, využívání pitné vody pro zavlažování krajiny) l náležité zpoplatnìní vody l zmìny lidských èinností (pøechod na plodiny ménì nároèné na závlahu, zmìny prùmyslových postupù nároèných na vodu) (9) Ministerská deklarace o zajištìní vody ve 21. století 120 ministrù vodního hospodáøství zúèastnìných na druhém Svìtovém fóru o vodì konaném v Haagu v bøeznu 2000 pøijalo deklaraci, jejímž cílem je zajištìní vody pro celý svìt. Deklarace poukazuje na následující body jako na hlavní výzvy nového století: l uspokojení základních potøeb: uznat, že dostupnost dostateèného množství nezávadné vody a sanitace je základní potøebou, že voda má zásadní význam pro zdraví a celkový komfort a posílit zapojení veøejnosti, zejména žen, do správy vodních zdrojù l zajištìní pøísunu potravin: zlepšit zajištìní potravinami, zejména v pøípadì „nemajetných“ obyvatel prostøednictvím efektivnìjší mobilizace a využití a rovnoprávnìjšího pøidìlování vody pro produkci potravin l ochrana ekosystémù: zajistit integritu ekosystémù prostøednictvím udržitelného hospodaøení s vodními zdroji l sdílení vodních zdrojù: prosazování mírové spolupráce a rozvíjení synergie rùzných úèelù využívání vody na všech úrovních, kde to bude možné v rámci jednotlivých státù; v pøípadech pøíhranièních nebo pøeshraniènì sdílených vodních zdrojù pak prostøednictvím udržitelné správy povodí èi jiných pøíslušných pøístupù l pøedcházení rizikùm: zajistit opatøení proti záplavám, suchùm, zneèištìní a dalším rizikùm hrozícím v souvislosti s vodou l rozumné spravování vod: zajistit kvalitní správu tak, aby se na hospodaøení s vodními zdroji podílela veøejnost a všechny zainteresované strany Zdroj: Svìtové fórum o vodì 2000

VODOHOSPODÁŘSKÉ STRATEGIE A INSTITUCE Komise OSN pro udržitelný rozvoj (Commission for Sustainable Development – CSD) uvedla, že v øadì zemí chybí odpovídající legislativa a strategie pro efektivní a rovnoprávné pøidìlování a využívání zdrojù vody. Pokroky se však objevují v oblasti revize národních legislativ a schvalování nových zákonù a pøedpisù. Vyskytly se také obavy spojené s rostoucí neschopností národních hydrologických služeb a orgánù posoudit vlastní

strana 10

vodní zdroje, a to zejména v rozvojových zemích. Øada organizací zaznamenala omezení pozorovacích sítí a snížení poètù zamìstnancù navzdory zvýšené potøebì vody. Do øady pøijatých opatøení patøí Globální program sledování hydrologického cyklu (World Hydrological Cycle Observing System – WHYCOS), který byl zaveden v mnoha regionech. Jeho hlavním cílem je posílit fundovanost posuzování národních a regionálních vodních zdrojù (CSD 1997b). V rozhodování o vodohospodáøských politikách hraje svou úlohu mnoho rùzných organizací, od národních vlád po místní komunitní skupiny. Za uplynulých nìkolik desetiletí však vzrostl význam zapojení a zodpovìdnosti malých lokálních skupin a posílilo se vìdomí, že komunity mají v politice vodních zdrojù svoji dùležitou roli. Ministerská deklarace z Haagu z bøezna 2000 (viz rámeèek) požaduje „rozumné spravování vod: zajistit kvalitní správu, tak, aby se na hospodaøení s vodními zdroji podílela veøejnost a všechny zainteresované strany“(World Water Forum 2000). Soukromý sektor zaèal v poslední dobì rozšiøovat svoji úlohu ve vodním hospodáøství. V devadesátých letech jsme zaznamenali prudký nárùst v rozsahu privatizace døíve veøejnì spravovaných vodárenských systémù. Potøebám rostoucích mìst stále více slouží soukromé vodárenské spoleènosti, na které od veøejných institucí pøecházejí smlouvy na výstavbu, vlastnictví a provoz èástí èi dokonce celých mìstských vodárenských systémù. Zároveò narùstají obavy týkající se nejlepšího možného zajištìní rovnoprávného pøístupu k vodì chudým obyvatelùm, financování projektù a sdílení rizik.

ZÁVĚR Zatímco v politice dvou dekád po roce 1972 pøevládala rozhodnutí týkající se rozvoje infrastruktury pro zásobování vodou, v devadesátých letech byla zavedena celá øada novátorských pøístupù k hospodaøení s vodními zdroji. Hlavní trendy v politice tohoto období zahrnují: l vìdomí spoleèenské i ekonomické hodnoty vody l dùraz na efektivní pøidìlování vody l vìdomí zásadního významu správy povodí pro hospodaøení s vodními zdroji l vìtší spolupráci státù pøi správì povodí za úèelem zajištìní rovnomìrné distribuce zdrojù l zlepšení sbìru dat l uznání rolí všech stran zainteresovaných ve vodním hospodáøství l pøijetí integrované správy vodních zdrojù coby iniciativy ve strategické oblasti, vìdomí sílící nouze o vodu v dùsledku nejrùznìjších faktorù, vèetnì rùstu populace, prùmyslu a zvýšeného zneèištìní. Pøestože rozvinuté zemì uèinily významné kroky smìrem k øešení otázek kvality vod, situace v rozvojových zemích se zhoršila a øada z tìchto zemí se potýká se zvýšenou potøebou vody a rostoucím zneèištìním.S nedostatkem vody èi nouzí o ni se potýká stále více zemí.

Voda nad zlato

SLADKÁ VODA – REGIONÁLNÍ PŘEHLED EVROPA Vodní zdroje v Evropì jsou rozmístìny nerovnomìrnì. Prùmìrný povrchový odtok se pohybuje od 3 000 mm v západním Norsku, pøes 100–400 mm ve vìtšinì zemí støední Evropy, po 25 mm ve støedním a jižním Španìlsku (ETC/WTR 2001). Vìtšina evropských zemí tradiènì více spoléhá na povrchové než podzemní zdroje vody. Ty èasto slouží výhradnì úèelùm veøejného zásobování vodou (EEA 1999d, Eurostat 1997). Údaje pro posuzování trendù v kvantitì vody jsou vìtšinou nedostateèné; naopak co se týèe kvality vody, pomìrnì dobré. Zneèištìní vod pøedstavuje závažný problém v celé Evropì. Pøestože se podaøilo dosáhnout urèitých pokrokù ve snížení zneèištìní v západní Evropì, situace ve støední a východní Evropì (SVE) tak slibná není.

MNOŽSTVÍ VODY Evropa èerpá pomìrnì malý podíl svých celkových obnovitelných zdrojù vody. Západní Evropa èerpá v prùmìru 20 procent (EEA 199b). Tento údaj se pohybuje mezi 5 procenty v severských zemích a více než 40 procenty v Belgii, Nìmecku a Nizozemí. Ruská federace s 9 procenty svìtových vodních zdrojù èerpá ménì než 2 procenta roènì (RFEP 2000). Problémy s množstvím vody se však vyskytují v oblastech s nízkými srážkami a vysokou hustotou zalidnìní a v rozsáhlých oblastech se závlahovým zemìdìlstvím, zejména ve støedomoøském regionu a SVE. V centrální èásti západní Evropy se vìtšina vody využívá jako chladivo v energetickém prùmyslu. Voda se vrací do své(10) Nedostatek vody v Evropì (èerpání vyjádøeno v % obnovitelných zdrojù)

ho zdroje víceménì nezmìnìná a mùže být znovu využita. V jižních zemích západní Evropy, které jsou chudší na vodní zdroje, spotøebovává zemìdìlství více než ostatní sektory – kolem 80 procent, v pomìru k 20 procentùm využívaným v mìstském a prùmyslovém sektoru (ETC/WTR 2001). Asi 80 procent vody využívané v zemìdìlství se vypaøí. Množství vody èerpané pro zásobování veøejnosti v západní Evropì pokleslo v letech 1985–1995 o 8–10 procent v dùsledku efektivnìjšího využívání vody v domácnostech a v prùmyslu (ETC/WTR 2001). Nicménì v jižní Evropì došlo k výraznému zvýšení využívání vody pro zemìdìlské úèely, jelikož rozloha obdìlávané pùdy vzrostla od poloviny osmdesátých let 20. století o témìø 20 procent. Ve SVE došlo k markantnímu poklesu spotøeby vody pro prùmyslové úèely díky ekonomické restrukturalizaci, nicménì poptávka v mìstském sektoru a závlahovém zemìdìlství stále stoupá (EEA 1998). Evropa má nedostateènou legislativu pro kontrolu využívání vody. Potíže s množstvím vody se tradiènì øešily zvyšováním kapacit pomocí vodních nádrží a programù pøevodu vody. Nicménì v øadì zemí Evropy se nyní uplatòují opatøení na snížení spotøeby. Spoleènì s širším povìdomím o využívání vody obecnì tato opatøení pøispìla ke snížení veøejné spotøeby. Efektivita využívání vody v sektoru prùmyslu i domácností stále stoupá. Mezi pøíklady úsporných opatøení patøí: používání vodomìrù, zvýšené vodné, omezení zalévání zahrádek, odstraòování únikù, osvìta a široké využívání zaøízení, jako jsou záchody s úsporným èi dvojím režimem splachování a automatické praèky s nižší spotøebou vody. Vodné a cenová politika jsou cenné pro zlepšování udržitelnosti využívání vody v zemìdìlství a zasluhují vìtší pozornost, protože cena za vodu pro zemìdìlské úèely bývá èasto nižší než pro jiné uživatele. Napøíklad nedávná studie (Planistat 1998) zjistila, že zatímco poplatky za pitnou vodu ve francouzském povodí Adour-Garonne pokryjí témìø celé náklady na tuto službu (asi 98 procent), závlahový tarif pokryje pouze 30–40 procent. Další zemìdìlské reformy zahrnují sázení plodin ménì nároèných na vodu a zavádìní systému kapkové závlahy. Veškeré zmínìné ménì konvenèní metody se uplatòují i ve SVE, nicménì hlavním úkolem zde bude omezení únikù – ztráty místy pøesahují až 50 procent (EEA 1998).

KVALITA VODY

Nedostatek vody se vyskytuje v nìkterých èástech Evropy, zejména v zavlažovaných oblastech SVE a vysoce industrializovaných zemích západní Evropy. Zdroj: sestaveno z údajù UNDP, UNEP, Svìtové banky a WRI 2000

Neúmìrné zátìže v podobì organických látek, dusíku a fosforu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století vedly k eutrofizaci moøí, jezer a podzemních vod po celé Evropì. Hlavním zdrojem dusíku jsou hnojiva splachovaná ze zemìdìlské pùdy. Vìtšina fosforu pochází z odpadních vod z domácností a prùmyslu, i když v západoevropských oblastech s intenzivním zemìdìlstvím fosfor z tohoto sektoru tvoøí až 50 procent celkové zátìže (EEA 2001). V západní Ev-

strana 11

Voda nad zlato

ropì klesá spotøeba hnojiv od poloviny osmdesátých let, nicménì eutrofizace pokraèuje v dùsledku zvýšeného povrchového odtoku živin z provozù intenzivní živoèišné výroby. Ve SVE využívání prùmyslových hnojiv významnì kleslo od poèátku 90. let Na konci 90. let bylo používání dusíkatých a fosforeèných hnojiv omezeno o 50 procent (Èeská republika 1999, Maïarsko 1999). Zneèištìní podzemních vod pøedstavuje další závažný problém, spojený hlavnì s dusiènany a pesticidy ze zemìdìlství (EEA 1998). V samotné Ruské federaci bylo zjištìno 2 700 zneèištìných zdrojù podzemních vod (RFEP 2000). Vypouštìní fosforu z mìstských èistíren odpadních vod v západní Evropì se od poèátku 80. let výraznì snížilo (50–80 procent), a to pøevážnì díky výraznému posunu v technologiích èištìní odpadních vod (ETC/WTR 2001) a velkému rozšíøení bezfosfátových pracích a èisticích prostøedkù ve spotøebitelských sítích. Ke konci 90. let bylo 90 procent obyvatel západní Evropy pøipojeno na kanalizaèní sí a 70 procent na èistírny odpadních vod (ETC/WTR 2001). Ovšem ve SVE nebylo do roku 1990 napojeno na kanalizaci 30–40 procent domácností a èištìní odpadních vod bylo nedostateèné (EEA 1999c). Od roku 1990 vìtšina kandidátských zemí Evropské unie zaèala investovat do kanalizaèních systémù a èistíren, nicménì vysoké náklady s nimi spojené pøedstavují jeden z nejvìtších problémù v procesu pøistupování k EU (Slovinsko 1999). Ve východoevropských zemích bývalého Sovìtského svazu bylo pro zlepšení èištìní odpadních vod uèinìno jen málo. Koncentrace fosforu v jezerech se ve srovnání s vysokými hodnotami z poèátku osmdesátých let 20. století snížily. Nicménì v pùvodnì ménì zasažených jezerech byly zaznamenány jen nepatrné zmìny (EEA 2000). To je zpùsobeno hlavnì akumulací a (opoždìným) uvolòováním fosforu ze dna jezer èi pokraèující kontaminací z malých rozptýlených sídel a zemìdìlských zdrojù. Celková kvalita vody v evropských jezerech je stále špatná (ETC/WTR 2001). Aèkoli silné zneèištìní západoevropských øek, jako napøíklad Rýna, od roku 1980 výraznì pokleslo (ETC/WTR 2001), zlepšení v jižní a støední Evropì jsou ménì významná. Ve východní Evropì je situace odlišná. V Ruské federaci a na Ukrajinì, což jsou dvì nejprùmyslovìjší zemì bývalého Sovìtského svazu, množství zneèištìné vody vypouštìné do øek stoupalo v druhé polovinì 80. i bìhem 90. let, i pøes údajnou èisticí kampaò na Volze a uralských øekách plánovanou již v roce 1972 (viz rámeèek výše). Špatná kvalita vody má dopad na lidské zdraví. Choroby pøenášené vodou, které zasáhnou ménì než 20 procent zásobované populace, jsou však jen málokdy zjištìny. I pøesto se po celé Evropì obèas rozšíøí choroby pøenášené vodou, jako napøíklad gastrointestinální infekce, které zasáhnou vìtšinu populace, a to i v zemích s vysokým standardem vodárenských služeb (WHO 1999). Olovo ze starého rozvodného potrubí a – v pøípadì východní Evropy – kontaminované studny mohou mít dopad na rozvoj neuro-behaviorálních funkcí u dìtí (EEA/WHO 1999). Na subregionální úrovni se kvalitou vody zabývají rùzné smìrnice Evropské unie. Implementace smìrnic o pitné vo-

strana 12

(11) Jak nedošlo k vyèištìní Volhy a Uralu Poèátkem sedmdesátých let 20. století byla vyèlenìna èástka 1,2 miliardy rublù na projekt vyèištìní Volhy a uralských øek (Bush 1972). Plán byl jedním z prvních veøejnì oznámených projektù na vyèištìní prùmyslových øek a zajištìní zásobování vodou. Množství ministrù však projevilo znaènou nedbalost èi otálelo se zavedením opatøení k nápravì problému a nevyužilo plnì prostøedkù pøidìlených na opatøení vedoucí k ochranì vod. Úøady mìly na implementaci opatøení potøebných k úplnému zamezení vypouštìní neupravených odpadních vod do Uralsko-volžského povodí èas do roku 1980. Nicménì ke tohoto konci roku byla míra zneèištìní Volhy a jejích pøítokù posouzena jako „extrémnì vysokᓠa dále stoupala až do devadesátých let. Zdroj: Interstate Statistical Committee 1999

dì a ochranì vod pøed zneèištìním dusiènany probìhla ve vìtšinì èlenských státù neuspokojivì, pøestože Smìrnice o èištìní mìstských odpadních vod vedla ke snížení množství vypouštìných organických látek o dvì tøetiny a živin o jednu polovinu (ETC/WTR 2001). Další zlepšení lze oèekávat v souvislosti s investicemi do nové infrastruktury ve více zemích, aby byly splnìny požadavky smìrnic. Totéž platí pro kandidátské zemì ve støední Evropì. Nejednoznaèný úspìch tìchto opatøení lze pøièíst absenci integrovaných vodohospodáøských strategií. Vývoj pøíslušné politiky se v souèasnosti zamìøuje na udržitelné obhospodaøování povodí a ochranu sladkých vod prostøednictvím propojení aspektù kvality a kvantity. Integraci mùže posílit také Rámcová smìrnice o vodách, která si klade za cíl dobrý stav veškerých evropských povrchových vod do roku 2015 a zabývá se otázkami integrované správy vodních zdrojù na úrovni povodí (EEA 1999d).

STRATEGIE A LEGISLATIVNÍ RÁMEC Pro pøeshranièní vodní hospodáøství existuje øada bilaterálních a multilaterálních dohod. Na celoevropské úrovni posiluje národní opatøení konvence UNECE z roku 1992 O ochranì a využívání vodních mezinárodnì sdílených tokù a jezer (Convention of Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes), která zavazuje smluvní strany k prevenci, kontrole a snižování zneèištìní vod z bodových i plošných zdrojù. Také zahrnuje opatøení pro monitorování, výzkum a vývoj, konzultace, varovné a poplachové systémy, vzájemnou pomoc, dohody mezi institucemi, výmìnu a ochranu informací a také zpøístupnìní informací veøejnosti. Protokol o vodì a zdraví má vstoupit v platnost v nejbližší budoucnosti. Na úrovni povodí zahrnují pøeshranièní iniciativy Konvenci o ochranì a udržitelném využívání øeky Dunaj (Convention for Protection and Sustainable Use of the River Danube) a novou Konvenci o ochranì Rýna (Convention for Protection of Rhine). Dunajská konvence zavazuje signatáøe ke spolupráci na ochranì, zlepšování a rozumném využívá-

Voda nad zlato

ní povrchových a podzemních vod v povodí Dunaje s cílem omezit rizika spojená s haváriemi v okolí øeky a pøispìt k omezení zneèištìní Èerného moøe ze zdrojù v oblasti povodí. Nová Rýnská konvence pøijatá na Konferenci ministrù z oblastí povodí Rýna (Rhine Ministers Conference) v lednu 2001 bude základem pro mezinárodní spolupráci poøíèních zemí a EU a nahradí tak dohodu o Mezinárodní komisi na ochranu Rýna pøed zneèišováním (Agreement on International Commission for the Protection of the Rhine against Pollution) podepsanou v Bernu v roce 1963 a Konvenci o ochranì Rýna pøed chemickým zneèišováním (Convention for Protection of the Rhine Chemical Pollution) z roku 1976. Nová konvence stanovuje cíle mezinárodní spolupráce zamìøené na udržitelný rozvoj Rýna, další zlepšování jeho ekologického stavu a holistická protipovodòová opatøení. Kromì hledisek kvality a množství vody, vèetnì problémù spojených se záplavami, budou do opatøení konvence v budoucnu zahrnuty také otázky podzemních vod v povodí Rýna (ICPR 2001a).

AFRIKA Africké obnovitelné zdroje vody èiní v prùmìru 4 050 km3/rok. Jestliže v roce 2000 èinily 5 000 m3 na obyvatele/rok, je to výraznì ménì než svìtový prùmìr 7 000 m3 na obyvatele/rok a ménì než jedna ètvrtina jihoamerického prùmìru 23 000 m3 na obyvatele/rok (Shiklomanov 1999b a United Nations Population Division 2001). Rozložení jak povrchových, tak podzemních vod je však nerovnomìrné. Napøíklad Demokratická republika Kongo je nejvlhèí zemí, kde prùmìrné interní obnovitelné zdroje vody dosahují 935 km3. Oproti tomu nejsušší zemì svìtadílu Mauretánie má roèní prùmìr 0,4 km3 (UNDP, UNEP, Svìtová banka a WRI 2000). Prostorové rozložení vodních zdrojù v regionu se neshoduje s hustotou zalidnìní, což v mnoha oblastech (zejména mìstských centrech) vede k nedostatku vody a odkázanosti na vnìjší zdroje. V roce 1990 nejménì 13 zemí trpìlo nedostatkem vody (ménì než 1 700 m3 na obyvatele/rok) èi nouzí o ni (ménì než 1 000 m3 na obyvatele/rok) a toto èíslo se pravdìpodobnì zdvojnásobí do roku 2025 (PAI 1995). To pøedstavuje zásadní problém pro sféru plánování v oblasti zásobování a distribuce. Podzemní voda je v regionu významným zdrojem a pøispívá k africkým zdrojùm 15 procenty (Lake a Souré 1997). Hlavní zvodnì se nacházejí v severní Sahaøe, Núbii, Sahelské a Èadské pánvi a v Kgalagadi (Kalahari). Podzemní voda se využívá pro domácí a zemìdìlskou spotøebu v øadì oblastí, zejména v aridnìjších subregionech, kde jsou povrchové zdroje omezené. Avšak i oblasti silnì závislé na podzemních rezervách jsou ohroženy nedostatkem vody, protože èerpání vody pøekraèuje její obnovování.

ROZMANITOST VODNÍCH ZDROJŮ Rozdíly v množství srážek na území Afriky jsou znaèné, 95 procent vody spadne v centrální a jihozápadní rov-

(12) Ukládání kalu v Káhiøe Studie zkoumající podmínky v Káhiøe, která byla zahájena v roce 1995, ukázala, že èištìní odpadních vod mùže kromì øešení problému zneèištìní mìstských vod pøinést i nové pøíležitosti v obchodu a zemìdìlství. V rámci projektu Odpadní vody Velké Káhiry (Greater Cairo Wastewater Project) produkují èistírny odpadních vod roènì pøibližnì 0,4 miliónu tun kalu èi pevných látek biologického pùvodu. Studie byla iniciována v rámci Programu environmentální technické pomoci ve Støedomoøí (Mediterranean Environmental Technical Assistance Programme) financovaného Evropskou investièní bankou za podpory Cairo Wastewater Organisation. Poèáteèní výsledky ukazují, že kal je úèinný pøi pìstování pšenice, jetele alexandrijského, krmné kukuøice a vinné révy. Vyhnilý kal poskytuje zemìdìlcùm vynikající náhradu dusíkatých hnojiv. Pøi pokusech na polích se neprokázaly žádné škodlivé úèinky pevných látek biologického pùvodu na plodiny a oèekává se, že pøínos rozmetávání pevných látek biologického pùvodu na novì obdìlávanou pùdu bude vzrùstat s opakovanou aplikací. Zemìdìlci v Egyptì jsou pøipraveni nakupovat hnojiva biologického pùvodu, jelikož chlévské mrvy je nedostatek a anorganická hnojiva jsou drahá. níkové zónì (Lake a Souré 1997). Za posledních tøicet let postihla krutá sucha Sahel a severní, východní a jižní subregion. Výsledkem bylo vypracování projektù na pøevod vody mezi povodími. Napøíklad v Jihoafrické republice, kde 60 procent povrchového odtoku pochází z jedné pìtiny území, se v rámci tìchto projektù pøesouvá množství vody do velkých prùmyslových center, jako napø. Johannesburg (Goldblatt a kol. 2000). Tyto projekty však mohou vytváøet znaèný tlak na životní prostøedí, jelikož omezené pøírodní toky mají vliv na ekosystémy dále po proudu. Odezva na nedostatek vody na Seychelách a Mauritiu zahrnuje odsolování, pøidìlování vody hotelùm a výrobním odvìtvím a recyklaci odpadních vod v domácnostech. Oèekávané úspory tìchto opatøení mají v dlouhodobém horizontu èinit kolem 240 miliónù m3/rok (Vláda ostrova Mauritius a ERM 1998). Také v Egyptì vedla prudká sucha k neprodleným programùm recyklace drenážní vody v zemìdìlství, aby byla uspokojena rostoucí zemìdìlská poptávka. Stejnì jako v ostatních regionech, patøí mezi hlavní faktory ovlivòující dostupnost vody v Africe vzrùstající domácí spotøeba pitné vody, nedostateèné èištìní odpadních vod, závlahové zemìdìlství a industrializace (která je zároveò zdrojem zneèištìní a má tedy vliv na kvalitu vody). Ztráty z vodovodù zpùsobují znaèné plýtvání. Podobnì øada zavlažovacích systémù je zastaralá. V Jihoafrické republice dochází ke ztrátám až 50 procent vody na zavlažování v dùsledku únikù (Global Water Partnership 2000). Nìkteré zemì však vynakládají úsilí na šetrnìjší využívání vody.

strana 13

Voda nad zlato

PŘÍSTUP K NEZÁVADNÉ VODĚ A ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD Okolo 62 procent Afrièanù mìlo v roce 2000 pøístup k lepšímu zásobování vodou. I pøesto obyvatelé afrického venkova tráví množství èasu hledáním vody a 28 procent svìtové populace bez pøístupu k vodì žije právì v Africe. Tato skuteènost postihuje zejména ženy, protože je èasto jejich povinností uspokojit rodinnou potøebu vody. Mìstské oblasti jsou lépe zásobeny, 85 procent obyvatelstva tam má pøístup k lepšímu zásobování vodou. Ve venkovských oblastech nemá prùmìrnì 47 procent populace zajištìno èištìní odpadních vod, v Eritreji èiní prùmìr na venkovì 99 procent. V roce 2000 vypadal stav následovnì: Celkem 60 procent africké populace mìlo zajištìno èištìní odpadních vod. Mìstské obyvatelstvo na tom bylo opìt lépe, s 84 procenty oproti prùmìru 45 procent ve venkovských oblastech (WHO a UNICEF 2000). Špatné zásobování vodou a nedostateèné èištìní odpadních vod vedly k èetnému výskytu nemocí souvisejících s vodou, jako škrkavka dìtská, cholera, prùjem, dracunculiasis, dyzentérie, oèní infekce, mìchovec, svrab, schistosomiáza a trachom. V Africe roènì umírá kolem 3 miliónù lidí v dùsledku chorob souvisejících s vodou (Lake a Souré 1997). V roce 1988 se 72 procent veškerých hlášených pøípadù cholery vyskytlo v Africe. Špatné zásobování vodou a nedostateèné èištìní odpadních vod vedou ke kontaminaci povrchových i podzemních vod s následným dopadem na rostlinná, zvíøecí a lidská spoleèenství. Ekonomické náklady bývají nemalé. Napøíklad v Malawi byly v roce 1994 celkové náklady spojené se zhoršováním kvality vod vyèísleny na 2,1 miliónu USD (DREA Malawi 19974). Tyto náklady ovlivòovaly potøebná úprava vody, rozvoj lidských zdrojù a snížená produktivita práce. Uspokojení základní potøeby vody a sanitace je také nákladné. Nedávná studie v Nigérii odhadla, že budoucí náklady na zásobování vodou a èištìní odpadních vod dosáhnou v období 2001–10 èástky 9,12 miliard USD (Adedipe, Braid a Iliyas 2000). Vlády se pokoušejí zlepšit situaci pomocí strategií environmentálního managementu, které zahrnují odpadové hos-

podáøství a územní plánování, a prostøednictvím zavádìní povinného posuzování dopadu na životní prostøedí (EIA) pro velké projekty. Jednou z hlavních iniciativ regionální politiky byl Lagoský akèní plán (Lagos Action Plan), který vyzýval èlenské státy k formulování rámcových zámìrù v sektoru zásobování vodou a zemìdìlství (OAU 1980). Plán se inspiroval Akèním plánem z konference o vodì v Mar del Plata z roku 1977 a zasedáním afrického regionu zabývajícím se otázkami vody v roce 1978. Navzdory tìmto iniciativám je pokrok v uvedeném smìru stále omezený v dùsledku nedostatku lidských a finanèních zdrojù i vybavení pro implementaci opatøení a jejich vymáhání.

ZHORŠUJÍCÍ SE KVALITA VODY Zneèištìní sladké a podzemní vody v øadì oblastí dále omezuje dostupnost nezávadné vody. Špatná kvalita vody zpùsobuje choroby a také omezuje zemìdìlskou produkci, v dùsledku toho je tøeba dovážet více potravin a zemìdìlských produktù. Špatná kvalita vody tak omezuje ekonomický rozvoj, napøíklad v prùmyslových odvìtvích nároèných na vodu nebo v turistice, což je situace, která je pro rozvojové zemì Afriky potenciální katastrofou. Ve snaze øešit tento problém øada zemí zavedla èi posílila limity na povolené vypouštìní odpadních vod a obnovila zaøízení na jejich èištìní. Další odezvou v centrální Africe byly programy na èištìní a dekontaminaci sladké vody a kampanì k posílení veøejného povìdomí. Pøestože byla tato opatøení zavedena teprve nedávno, dostavily se již dílèí úspìchy – zlepšila se dostupnost pitné vody a vzrostlo širší povìdomí o problematice. Ve východní a jižní Africe pøispívá ke zhoršování kvality vody invaze tokozelky nadmuté (Eichhornia crassipes). Tato rostlina (zvaná též vodní hyacint) vytváøí husté koberce, které ucpávají vodní kanály a narušují plynulý tok. Rozkládající se koberce jsou zdrojem zápachu a pøispívají k eutrofizaci vod. Mezi oblasti zasažené tokozelkou patøí Viktoriino jezero, jezero Kariba a nìkteré øeky. Postižené zemì zahájily s urèitými úspìchy programy biologické a chemické kontroly, doplnìné o mechanické èištìní

(13) Zásobování vodou a èištìní odpadních vod: Afrika

V roce 2000 mìlo 62 procent Afrièanù k dispozici lepší zásobování vodou a 60 procent zajištìno èištìní odpadních vod – v rozsáhlých oblastech kontinentu však bylo pokrytí nedostateèné. Zdroj: WHO a UNICEF 2000

strana 14

Voda nad zlato

(Global Water Partmership 2000). Vodní toky v západní Africe jsou podobnì ohroženy druhy Salvinia molesta a druhy rodu Typha.

MOKŘADY Africké mokøadní biotopy pokrývají asi 1,2 miliónu km2 (Finlayson a kol. 1999). Nicménì mokøady ohrožuje jak zneèištìní, tak zemìdìlská kultivace. Pøedpokládá se, že úbytek mokøadù v jižní Africe posílil záplavy v letech 1999–2000, které postihly 30 000 rodin a 34 000 hektarù zemìdìlské pùdy (Mpofu 2000). S cílem zamezit dalšímu zhoršování stavu mokøadù 27 afrických zemí podepsalo a ratifikovalo v období od roku 1987 do prosince 1998 Ramsarskou úmluvu, která zajišuje ochranu 75 lokalit o rozloze zhruba 14 miliónù ha (Frazier 1999).

INTEGROVANÉ ŘÍZENÍ VODNÍCH ZDROJŮ Posun k integrovanému øízení vodních zdrojù (IWRM) je jednou z nových strategických iniciativ pøijatých v Africe za úèelem øešení pøedestøených problémù. Integrované øízení vodních zdrojù se neomezuje na národní úroveò, ale zahrnuje také povodí sdílená dvìma nebo více státy. Nilská iniciativa (Nile Basin Initiative) zahájená v roce 1999 je spoleèným programem deseti zemí v povodí Nilu. Iniciativa usiluje o zajištìní udržitelného rozvoje zdrojù, bezpeènost, spolupráci a ekonomickou integraci. V jižní Africe spolupracuje osm státù z povodí Zambezi v rámci Akèního plánu pro øeku Zambezi (Zambezi River System Action Plan), ovšem úsilí o vytvoøení Komise povodí øeky Zambezi (Zambezi Basin Commission) postupuje jen pomalu. Dalším pøíkladem regionální spolupráce je projekt v oblasti Viktoriina jezera, který byl zahájen v roce 1995 za finanèní podpory GEF. Jeho hlavním zamìøením je øízení rybolovu, kontrola zneèištìní, kontrola invazivního rostlinstva a øízení využívání pùdy ve sbìrné oblasti.

ASIE A TICHOMOŘÍ Na Asii a oblast Tichého oceánu pøipadá okolo 36 procent globálního povrchového odtoku. I pøesto jsou nouze o vodu a zneèištìní hlavními problémy a dostupnost sladké vody na obyvatele v tomto regionu je nejnižší: obnovitelné zdroje vody ve 30 nejvìtších zemích regionu, kde byly k dispozici potøebné údaje, èinily v polovinì roku 1999 3 690 m3 na obyvatele/rok (UNDP, UNEP, Svìtová banka a WRI 2000 a United Nations Population Division 2001). V absolutních èíslech mají Èína, Indie a Indonésie nejvìtší vodní zdroje, celkem více než polovinu z celého regionu. Nìkolik zemí vèetnì Bangladéše, Indie, Pákistánu a Korejské republiky již nyní trpí nedostatkem vody èi nouzí o ni. K nim pøibudou další soubìžnì s nárùstem populace a spotøeby. Nejvíce vody spotøebovává zemìdìlství (86 procent), menší množství pøipadá na prùmysl (8 procent) a využití v domácnostech (6 procent) (sestaveno z údajù UNDP, UNEP, Svìtové banky a WRI 2000).

NOUZE O VODU V øadì zemí potøeba vody pøevyšuje zdroje, což vede k nadmìrné exploataci zásob z podzemních zvodní. Nouzi o vodu také navíc provází pokles kvality dostupné vody v dùsledku zneèištìní a zhoršování stavu životního prostøedí. Stavby pøehrad a vodních nádrží spoleènì s odlesòováním v nìkterých povodích zpùsobily snížení hladiny nìkterých potokù a hladiny podzemních vod, poškodily øíèní mokøady a snížily diverzitu sladkovodních druhù. Vysoká spotøeba podzemní vody v pobøežních mìstech jako Bangkok, Dháka, Jakarta, Karáèí a Manila vedla k intruzi slané vody (pronikání slané vody do horizontù podzemních vod) a k poklesùm povrchu. Aè se vládní strategie tradiènì zaobíraly zvìtšováním zásob vody, v poslední dobì se èím dál více zamìøují na opatøení v rámci integrovaného pøístupu k vodním zdrojùm, jako jsou úsporné využívání vody, šetøení vodou a její ochrana, institucionální úpravy, právní, regulaèní a ekonomické nástroje, veøejná osvìta a spolupráce mezi institucemi. Spoleèným prvkem v národních politikách a strategiích je zaèleòování integrace rozvoje a správy vodních zdrojù do socioekonomického rozvoje, posuzování a monitoring vodních zdrojù, ochrana vod a souvisejících zdrojù, zajištìní nezávadné pitné vody a èištìní odpadních vod, šetøení vodou a udržitelné využívání vody v produkci potravin a v dalších ekonomických aktivitách, institucionální a legislativní rozvoj a zapojení veøejnosti. (14) Výmìnný program povodí jezera Toba a jezera Chaplain Severojižní spolupráce mezi organizacemi v Indonésii a Spojených státech pøispìla ke zlepšení správy sbìrné oblasti jezera Toba – nejvìtšího jezera v sopeèném kráteru na svìtì, které pokrývá území 4 000 km2. Pro toto indonéské jezero, které trpí zhoršením kvality vody a invazemi nepùvodních rostlinných a zvíøecích druhù, byla velkým pøínosem spolupráce Nadace pro pøírodní dìdictví jezera Toba (Lake Toba Heritage Foundation) a Programu pro sbìrnou oblast jezera Laka Chaplain (Laka Chaplain Basin Programme – LCBP) ze státu Vermont v USA. Nadace využila èást grantu od Agentury Spojených státù pro mezinárodní rozvoj k vytvoøení partnerství s LCBP. Výmìnný program pomohl k øešení problémù spojených se správou sladkých vod ve sbìrné oblasti jezera Toba prostøednictvím zkušeností z povodí z jiného regionu. Program pøinesl následující pouèení: l se sladkovodními jezery všude na svìtì souvisejí podobné vodohospodáøské problémy l nìkteré z nejobtížnìjších úkolù souvisejí se správou zdrojù sdílených v rámci nìkolika jurisdikcí v jedné velké zemìpisné oblasti l vodohospodáøské zkušenosti lze pøímo pøenést do jiné zemì Zdroj: UNCSD 1999

strana 15

Voda nad zlato

V Indii mají nové strategie zavlažování vést ke zvýšení efektivity využívání vody. Používají se nové technologie jako kapková/postøiková závlaha a lepší opatøení pro závlahu na farmách. V Korejské republice, kde zemìdìlství využívá pøes 50 procent zdrojù vody, klade vládní plán pro rozvoj vodních zdrojù pro 21. století dùraz na opatøení související s produkcí potravin pøi úsporném využití vody (Kwun 1999). Decentralizovanému vodohospodáøství se dostává podpory také v zemích jako Èína, kde mìstské èi provinciální úøady mají oprávnìní ke správì vodních zdrojù. V nìkterých indických státech byly ustaveny multidisciplinární jednotky s úkolem vytváøet komplexní vodohospodáøské plány. Zapojení zainteresovaných stran v Pákistánu do rozvoje zaøízení pro zásobování vodou, èištìní odpadních vod, údržbu a prevenci zneèištìní vody snížilo provozní náklady. Pokrok pøineslo také zavedení jednotného pøístupu v rámci celých povodí. Dohoda o sdílení povodí Indu mezi Indií a Pákistánem, Úmluva o sdílení vodních zdrojù (Water Sharing Treaty) mezi Indií a Bangladéšem, spolupráce Indie a Bhútánu na rozvoji využívání vodní energie a indicko-nepálská spolupráce na spoutání sdílených øek pøedstavují pøíklady vodohospodáøské pøeshranièní spolupráce v jižní Asii.

ZNEČIŠTĚNÍ VODY V prùbìhu let se ze zneèištìní vody vyvinul zásadní problém. Mezi škodliviny patøí patogeny, organické látky, živiny, tìžké kovy a toxické látky, usazeniny a suspendované látky, kal a soli. Jižní Asie – zejména Indie – a jihovýchodní Asie se potýkají se závažnými problémy se zneèištìním. Toky jako Žlutá øeka (Èína), Ganga (Indie) a Amu a Syr Darja (Støední Asie) patøí mezi nejvíce zneèištìné øeky svìta (World Commission on Water 1999). Ve mìstech z rozvojových zemí regionu je vìtšina vod silnì zneèištìna domovními splašky, odpadem vypouštìným z prùmyslu, chemikáliemi a pevnými odpady. Vìtšina øek v mìstských oblastech Nepálu byla zneèištìna a voda z nich již není použitelná pro lidi. Pitná voda v Káthmandú je kontaminovaná koliformními bakteriemi, železem, èpavkem a dalšími škodlivinami (UNEP 2001). Zneèištìní vod ovlivòuje lidské zdraví. Na tichomoøských ostrovech, zejména v komunitách obývajících korálové ostrovy, vedlo používání zneèištìné podzemní vody na pití a vaøení k problémùm jako prùjmy, žloutenka a obèasné vypuknutí tyfu èi cholery. Napøíklad kontaminace podzemní vody arsenem v nìkterých krajích západního Bengálska, Indie a v nìkterých vesnicích v Bangladéši sedmdesátkrát pøevyšuje národní standardy pro pitnou vodu, což je 0,05 mg/l. Pøestože ke kontaminaci arsenem mùže pøispívat i zneèištìní, dochází k ní také vlivem pøírodních podmínek. Jedna zpráva uvádí, že „vzhledem k potenciálnímu ohrožení vìtšiny z 68 000 venkovských obyvatel, vìdci z OSN odhadují, že brzo mùže dojít k tomu, že arsen bude zabíjet 20 000 Bangladéšanù roènì.“ (Pierce 2001) Nedostateèné zásoby vody a špatné èištìní odpadních vod zpùsobují smrt více než 500 000 kojencù roènì a pøedstavují nesmírnou zátìž regionu v podobì nemocí a postiže-

strana 16

ní (UNEP 1999b). Asi 8–9 procent z celkového poètu let života s postižením (Disability Adjusted Life Years – DALY) v Indii a dalších zemích lze pøièíst chorobám spojeným s nedostateèným pøísunem vody a špatnou sanitací (Svìtová banka 2000). Cholera je rozšíøená v øadì zemí, zejména tam, kde jsou špatná zaøízení na èištìní odpadních vod, jako napøíklad v Afghánistánu, Èínì a Indii (WHO 2000). Vìtšina z celosvìtové populace bez zajištìného èištìní odpadních vod a lepšího pøístupu k vodì žije v Asii (WHO a UNICEF 2000). V jihozápadním tichomoøském subregionu jsou zásobování vodou a sanitace na pomìrnì vysoké úrovni, 93 procent obyvatelstva má zajištìno èištìní odpadních vod a 88 procent má pøístup k lepšímu zásobování vodou (WHO a UNICEF 2000). Tyto údaje jsou ovšem silnì zkreslené, jelikož do statistiky byla zahrnuta i velká a kvalitnì zásobená australská populace. Odhaduje se, že èištìní odpadních vod je zajištìno pouze pro 48 procent obyvatelstva Asie (WHO a UNICEF 2000) – což je ménì než v jakémkoli jiném svìtovém regionu. Situace je horší ve venkovských oblastech, kde pouze 31 procent obyvatelstva má èištìny odpadní vody, v pomìru k 78 procentùm zajištìným v mìstských oblastech. (15) Zneèištìní vod v Austrálii V Austrálii poklesla kvalita vody v øadì vnitrozemských vodních tokù v dùsledku lidských aktivit v jejich povodích (Ball a kol. 2001). Usazeniny, živiny a toxické látky spolu s prudkým nárùstem vodního rostlinstva postihly vodní ekosystémy. Odezvou byla opatøení vèetnì Iniciativa pro pøívalovou vodu ve mìstech (Urban Storm Water Initiative), Program prùmyslového partnerství (Industry Partnership Programme) a Waterwatch Australia, které si kladou za cíl monitorování a zlepšení stavu mìstských vodních tokù. Také byla zavedena øada programù v rámci celé zemì èi jednotlivých teritorií, spoleènì s komunitními programy jako Streamwatch a Waterwatch. Navíc místní úøady vytváøejí plány pro øízení pøívalových vod v rámci mìstských sbìrných oblastí za podpory státu a úøadù jednotlivých teritorií. Pøívalové vody jsou stále více vnímány jako zdroj, který je tøeba zachytit a využít, a nikoli jako odpad. Zdroj: Australia State of the Environment Committee

Bìhem uplynulých deseti let zaèalo nìkolik zemí øešit otázky kvality vody prostøednictvím implementace rozsáhlých programù a akèních plánù s cílem zlepšit špatný stav nìkterých potokù a vyèerpaných zvodní. Tyto programy mají zpravidla právní èi statutární oprávnìní na základì dokumentù jako thajský národní zákon o kvalitì vody (Thailand’s National Water Quality Act), filipínský kodex kvality vod (Philippine Water Quality Code), indický zákon o ochranì životního prostøedí (India’s Environmental Protection Act), èínský zákon o vodì (China’s Water Law) a zákon Korejské republiky o kvalitì vody (Republic of Korea’s Water Quality Preservation Act) (UNESCAP 1999). Úspìšné pøípady obnovování a ochrany kvality vody pocházejí ze zemí, kde kvalitu vody v øekách prosazují v rámci mul-

Voda nad zlato

tisektorového a multidisciplinárního pøístupu ke správì vodních zdrojù. Kampanì usilující o vyèištìní øek, kanálù, jezer a dalších vodních tìles jsou èím dál rozšíøenìjší. Programy èasto vedou ke zlepšení kvality vody a obèas i k pøijetí nových standardù kvality vody a pøedpisù týkajících se jejího využívání. Také pøispívají k posílení povìdomí o potøebì snížit zatížení vod škodlivinami prostøednictvím èištìní odpadních vod, recyklace a využívání splaškù a prùmyslových odpadních vod a pøísné kontroly vypouštìných prùmyslových a komunálních odpadù. V industrializovaných zemích regionù se podaøilo dosáhnout také øady úspìchù v opìtovném využívání vody a recyklaci. Kvalitu vody se díky iniciativám zabývajícím se zneèištìním vod podaøilo zlepšit v Èínì, Japonsku, Korejské republice a Singapuru. V Japonsku vláda stanovila standardy kvality životního prostøedí a dosáhla znaèných zlepšení: v roce 1991 splòovalo 99,8 procenta vzorkù vody v Japonsku normu pro tìžké kovy a toxické látky (RRI 2000). V roce 2000 èinil podíl èištìných prùmyslových odpadních vod v celé Èínì 94,7 procenta (SEPA 2001). Výsledkem akcí provedených v Singapuru je, že jeho obyvatelé dostávají pitnou vodu pøímo z kohoutku.

LATINSKÁ AMERIKA A KARIBSKÁ OBLAST Latinská Amerika a karibská oblast jsou bohaté na obnovitelné vodní zdroje, pøièemž z celého svìta na nì pøipadá 30 procent. Nicménì tøi hydrografické regiony – sbìrná oblast Mexického zálivu, jižního Atlantiku a La Platy – pokrývající 25 procent území regionu jsou domovem 40 procent obyvatelstva a obsahují pouze 10 procent vodních zásob regionu (WWC 2000). Vìtšina problémù souvisejících s vodou pøekraèuje hranice státù, pøestože mezi subregiony a zemìmi existují znaèné rozdíly. Mezi hlavní problémy patøí: snižující se dostupné množství vody na obyvatele v dùsledku populaèního rùstu, expanze mìst, odlesòování a klimatických zmìn, zhoršování kvality vody zpùsobené neèištìnými splašky, rozsáhlým využíváním hnojiv a pesticidù a prùmyslovým zneèištìním – zejména z tìžby a energetiky a zastaralé institucionální a právní uspoøádání.

DOSTUPNOST A VYUŽÍVÁNÍ Dostupnost vody se velmi liší. Nejbohatším regionem je Jižní Amerika. Nìkteré zemì trpí nedostatkem vody a ztrátou vodní biodiverzity a biotopù, pøièemž nìkteré ostrovy v karibské oblasti se blíží hranici nouze o vodu nebo ji již pøekroèily (WWC 2000). Také mezi jednotlivými zemìmi jsou výrazné rozdíly. Ve vìtšinì malých karibských ostrovních státù je d隝 jediným zdrojem sladké vody (Antiqua a Barbuda, Bahamy a Barbados využívají odsolenou vodu). V Jižní Americe mají zásoby podzemních vod zásadní význam a jejich objem se odhaduje na 3 milióny km3 (GWP 2000). Zejména Mexiko

je odkázané na podzemní vodu, pøièemž spotøebovává jednu tøetinu veškeré uvádìné èerpané sladké vody a dvì tøetiny mìstské pitné vody (CATHALAC 1999, WWC 1999). Zemìdìlství a prùmysl jsou hlavními spotøebiteli vody v regionu, po nich následuje domácí spotøeba. Závlahové zemìdìlství pøedstavuje jeden z nejrychleji expandujících zpùsobù využívání sladké vody. Plocha zavlažované zemìdìlské pùdy vzrostla z 10 miliónù ha v roce 1970 na více než 18 miliónù ha v roce 1998 (FAOSTAT 2001). Èerpání vody na zavlažování se pohybuje od 56 procent z celkové èerpané vody v karibské oblasti do 78 procent ve Støední Americe. V zavlažovacích technologiích se všeobecnì projevuje nešetrnost a nedostatek praxe (Svìtová banka 1999). Nìkteré nedávné institucionální reformy se pokusily tyto otázky øešit. Napøíklad v Mexiku se vlastnictví zavlažovacích systémù pøesunulo od soukromých vlastníkù na 386 asociací pro využívání vody, což se projevilo výrazným zlepšením v návratnosti nákladù, údržbì systémù a úsporném využívání vody (Saleth a Dinar 1999). Prùmysl také využívá velká množství vody. Odhaduje se, že v Jižní Americe èiní roènì odèerpané množství vody pro prùmysl 15 km3, pøièemž 80 procent spotøeby pøipadá na Ar(16) Model Tegucigalpa: zásobování vodou v pøímìstských oblastech Zapojení komunity, systém podílení se na nákladech a zisku z nákladù, hygienická osvìta a školení pøispìly ke zlepšení zásobování vodou a èištìní odpadních vod v øadì pøímìstských komunit v honduraském hlavním mìstì Tegucigalpa. V dùsledku rychlé urbanizace bìhem posledních 20 let vzrostl poèet obyvatel Tegucigalpy na 850 000, pøièemž vìtšina lidí žije v pøímìstských oblastech. Povrchová voda se zde témìø nevyskytuje a podzemní voda je èasto pøíliš hluboko èi zneèištìná. Zajištìní základních služeb jako vodovod a kanalizace je obtížné a nákladné. Program zásobování pøímìstských oblastí vodou, který probíhá ve spolupráci s UNICEF, Národním autonomním vodárenským a kanalizaèním úøadem (National Autonomous Water and Sewage Authority – SANAA), Výkonnou jednotkou pro rozvoj sídel (Executive Unit for Settlements in Development – UEBD) a místních komunit, poskytl v letech 1987–1996 vodu 150 000 lidí v 80 komunitách a sanitaèní služby 5 000 obyvatel ètyø komunit. Jednou ze silných stránek programu je zapojení komunity a jejích investic Komunita musí poskytnout pracovní sílu a stavební materiál, pøispìt finanènì prostøednictvím sazeb za vodu a postupnì uhradit úplné náklady na investice. Také musí ustanovit správní radu, která vybírá poplatky, spravuje vodovod a stará se o provoz a jednoduchou údržbu. Stávající systém podílení se na nákladech a zisku z nákladù obnáší také využívání revolvingového fondu: komunita pøispìje zhruba 40 procenty celkových nákladù na vodovod, pøièemž SANAA a UNICEF poskytnou 25 a 35 procent. Zdroj: UNCSD

strana 17

Voda nad zlato

gentinu a Brazílii (ACAA 2001). V Brazílii pochází vìtšina elektrické energie z vodních zdrojù. Dùlní sektor, zejména v Chile a v Peru, vyžaduje stále vìtší množství vody. Pro nìkteré regiony, jako napøíklad Andy, to mùže v blízké budoucnosti znamenat nutnost vodu dovážet. Ve Venezuele, Trinidadu a Tobagu je významným spotøebitelem ropný prùmysl. Požadavky na vodu pro domácí úèely také stoupají. Nerovnost mezi uživateli, a to i v zemích bohatých na vodu, je však obrovská. Øada chudých obyvatel jak na venkovì, tak ve mìstech nemá pøístup k èisté vodì èi k sanitaèním službám (WWC 2000). V roce 1995 nemìlo 25 procent obyvatelstva domácí zdroj vody èi snadný pøístup k nìmu. V tomtéž roce bylo 41 procent vody neupravováno a 31 procent obyvatelstva nemìlo k dispozici kanalizaci (PAHO 1998). Na konci roku 2000 mìlo 85 procent obyvatelstva k dispozici lepší zásobování vodou a 78 procent lepší sanitaèní služby – to však znamená, že 78 miliónù lidí stále nemìlo pøístup k lepšímu zásobování vodou a 117 miliónù nemìlo zajištìno èištìní odpadních vod (WHO a UNICEF 2000). Velké rozdíly se také vyskytují mezi mìsty a venkovem. Pøírodní katastrofy pøedstavují nepøedvídatelný faktor, který mùže vážnì podkopat úsilí o zlepšení služeb souvisejících s vodou a èištìním odpadních vod. V mnoha mìstských oblastech se pokoušeli o zlepšení zásobování vodou a sanitace a o zavedení sazeb, které odrážejí skuteènou cenu vody. Aèkoli se úèinnost privatizace a využívání ekonomických nástrojù, jako napø. zpoplatnìní vody, ukazují být problematickými (WWC 2000), nìkteré zemì jako napøíklad Jamajka zaèaly s využíváním ekonomických nástrojù (UNECLAC 2000). Omezené množství informací týkajících se vodárenské infrastruktury a jejího provozu jsou hlavní pøekážkou ve snahách vlád zlepšit pøedpisy pro oblast vody v mìstském sektoru. Zatímco role vlád se posunula od poskytovatele vodárenských služeb k regulaènímu orgánu zastupujícímu veøejnost, øada z nich stále nemá dostateèné informace ohlednì vodárenského provozu, a to jejich regulaèní funkci omezuje. I když jsou technologické zmìny v oblasti vodárenství pomalejší než v jiných sektorech, je potøeba pøenosu technologií pro snahy o šetøení vodou a zavedení lepší øídící strategie zcela zásadní. S cílem zvýšit efektivnost sektoru èištìní odpadních vod a pøivést kapitál byly navrženy národní a mezinárodní strategie, vèetnì vytvoøení místních èi regionálních trhù, jako napøíklad Projekt zvodnì Guarani (Guarani Aquifer Project) (viz rámeèek 17). V Brazílii zaznamenali pokroky v legislativì, zejména v pøípadì federálního zákona z roku 1997, který zavedl národní politiku vodních zdrojù a ustanovil národní systém správy vodních zdrojù.

Rozsáhlé využívání hnojiv v zemìdìlství posílilo nárùst øas a eutrofizaci jezer, pøehrad a pobøežních lagun. Stoupající obsah dusiènanù byl zaznamenán v øekách vèetnì Amazonky a Orinoka a v podzemních zdrojích regionu. V Kostarice byl jak v mìstských, tak venkovských zdrojích zjištìn obsah dusiènanù blížící se limitùm èi pøekraèující mezinárodní smìrnice (Observatorio del Desarrollo 2001). Neèištìné odpadní vody z mìstských center jsou i nadále hlavní pøíèinou zneèištìní. V regionu jako celku je nìjakým zpùsobem èištìno pouze kolem 13 procent sebraných odpadních vod (PAHO 1998). Narùstající zneèištìní z mìstského povrchového odtoku a vypouštìní odpadních vod do øek a dalších vodních tìles, která jsou zdroji pro mìsta, pøispìlo k obtížím s uspokojením zvyšujících se požadavkù na vodu ve mìstech, zejména v tìch, která se nacházejí v oblastech jako Lima nebo Mexico City, kde je o vodu nouze (WWC 2000). Prùmyslové aktivity a vyplývající zneèištìní výraznì pøispìly k problémùm s kvalitou vody. Napøíklad živoèišné odpady z koželužen, jatek a balíren masa zneèistily zvodnì koliformními bakteriemi (WWC 2000). Dalším šíøícím se problémem s kvalitou vody, zejména v karibské oblasti, je salinizace vody v pobøežních oblastech zpùsobená jejím nadmìrným èerpáním. Na závažnosti mu dodává skuteènost, že potøeba vody zde stoupá, zejména v oblasti cestovního ruchu (UNEP 1999a).

KVALITA VODY

INSTITUCIONÁLNÍ A PRÁVNÍ STRUKTURY

Až do sedmdesátých let 20. století nebylo zneèištìní vody v Latinské Americe a karibské oblasti závažným problémem. Bìhem posledních 30 let však došlo k významnému poklesu kvality povrchových i podzemních vod. Zemìdìlství a vypouštìní neèištìných mìstských a zemìdìlských odpadních vod se stalo hlavním zdrojem zneèištìní.

Ve vìtšinì zemí probíhá správa vodních zdrojù v rámci sektorù, tedy s minimem integrace èi využití enviromentálních postupù hospodaøení. Takový pøístup pomíjí naprosto nezbytnou interakci se širšími ekosystémy, dalšími funkcemi a environmentálními službami spojenými s vodou. V uplynulém desetiletí se vyskytl trend pøesouvání vodáren-

strana 18

(17) Zvodeò Guarani Zvodeò Guarani je nejvìtší na svìtì. Pokrývá asi 1,2 km2 na jihu a jihovýchodì Jižní Ameriky. Zdrženlivé odhady trvalých rezerv systému v Brazílii uvádìjí 48 000 km3 s roèním obnovováním 160 km3. Èerpání podzemní vody v objemu asi 20 procent souèasného roènì doplòovaného množství by postaèilo na zásobování 360 miliónù obyvatel 300 litry dennì. Argentina, Brazílie, Paraguay a Uruguay spolupracují na vytvoøení integrovaného plánu ochrany a udržitelné správy systému v rámci Projektu na ochranu životního prostøedí a udržitelný rozvoj zvodnì Guarani (Project for Environmental Protection and Sustainable Development of the Guarani Aquifer System), který financuje fond Global Environmental Facility a Svìtová banka. V projektu je zapojena Organizace amerických státù (Organisation of American States) a další mezinárodní dárci a instituce. Úspìch projektu bude významným krokem k zajištìní dlouhodobé dostupnosti zdrojù sladké vody ze zvodnì pro obyvatele uvedených zemí.

Voda nad zlato

ských služeb z veøejného do soukromého sektoru a decentralizace právních a administrativních povinností. Výsledkem je, že zákony a pøedpisy, jejichž úèelem je chránit vodní zdroje, èasto chybí nebo jsou nedostateènì vymáhány (WWC 2000).

SEVERNÍ AMERIKA Na Severní Ameriku pøipadá asi 13 procent svìtových obnovitelných zásob sladkých vod (s výjimkou pevninských a vysokohorských ledovcù). Na konci devadesátých let 20. století využívali obyvatelé Severní Ameriky 1 693 m3 vody na osobu za rok (Gleick 1998), což je více než v jakémkoliv jiném regionu. Ve Spojených státech vedla nedávná úsporná opatøení k poklesu spotøeby: v letech 1980–95 klesl objem èerpané vody o témìø 10 procent, zatímco poèet obyvatel vzrostl o 16 procent (Soley, Pierce a Perlman 1998). Na druhé stranì v Kanadì se v letech 1972–91 objem èerpané vody zvýšil o 80 procent, zatímco poèet obyvatel narostl o 3 procenta (EC 2001a). Aèkoli zneèištìní vody z bodových zdrojù se ve Spojených státech od sedmdesátých let snížilo, plošné zdroje jako povrchový odtok ze zemìdìlské pùdy a odtok pøívalových vod z mìst narostly a zpùsobují závažné problémy se zneèištìním. Mezi hlavní zdroje obav patøí zvýšený obsah živin. Vìtšinu (nezmrzlých) sladkovodních zdrojù kontinentu tvoøí podzemní vody. Kontaminace podzemních vod a pokles hladiny ve zvodních se nyní øadí mezi nejvìtší problémy (Rogers 1996, EC 1999a). Jednou z nejzávažnìjších otázek, se kterou se Severní Amerika potýkala pøed tøiceti lety, byl povážlivý stav sbìrné oblasti Velkých jezer. Úsilí vyvinuté na její vyèištìní stojí za povšimnutí coby pøíklad spolupráce mezi národy a místními uživateli. (18) Zdravotní rizika zpùsobená zneèištìním podzemních vod Nemálo hlášených pøípadù kontaminace studní z poslední doby zvýšilo ostražitost veøejnosti ohlednì zdravotních rizik spojených s kontaminovanou podzemní vodou (EC 1999c). Napøíklad v kvìtnu 2000 zemøelo ve Walkertonu ve státì Ontario nìkolik Kanaïanù a více než 2 000 jich onemocnìlo v dùsledku kontaminace mìstských vod bakterií Escheria coli. Jedním z faktorù byl zvíøecí hnùj, pøièemž pøispìly i další, jako selhání infrastruktury, rizikové umístìní studní, lidské selhání a nadmìrné srážky (ECO 2000). Tato tragédie pobídla kanadské provincie nápravì vážných obtíží s pitnou vodou souvisejících se škodlivinami ze zvíøecích odpadù, které pronikaly do zdrojù podzemních vod, a v nìkterých pøípadech také poukázala na dùsledky pøedchozích škrtù v rozpoètu, snižování poètù zamìstnancù a vìtší spoléhání na mìsta a obce v regulaci environmentálních služeb (Gallon 2000).

PODZEMNÍ VODA Koncem devadesátých let 20. století zásobovala podzemní voda 50 procent severoamerické populace a více než 90 procent venkovského obyvatelstva (EPA 1998, Statistics Canada 2000). Øada nebezpeèných složek využívaných v prùmyslu a zemìdìlství nyní ohrožuje kvalitu podzemních vod. Škodliviny z plošných zdrojù jsou pøítomné v mnoha mìlkých studních v celém severoamerickém regionu (Moody 1996). Zemìdìlství pøedstavuje nejhoršího viníka, jelikož používání umìlých hnojiv v regionu stouplo bìhem uplynulých 30 let z 15 na 22,5 miliónu tun (IIFA 2001). Pøestože kontaminace dusíkem zøídka pøekraèuje hranici ohrožení zdraví, pro obyvatele prérijních provincií, kteøí jsou závislí na vodì ze studní, pøedstavuje vleklý problém a má do jisté míry vliv na podzemní vody ve 49 státech USA (OECD 1996, Statistics Canada 2000). Pøi požití velkých koncentrací zpùsobují dusiènany methemoglobinémii èili syndrom modrání kojencù (Sampat 2000). Nízké koncentrace pesticidù byly zjištìny také v mìlkých podzemních vodách na 54,4 procenta testovaných lokalit v USA v letech 1993–95. Aèkoli koncentrace pesticidù zøídka pøekraèují normy pro pitnou vodu, nìkteøí vìdci naznaèují, že jejich vliv na zdraví a životní prostøedí není náležitì prozkoumán (Kolpin, Barbash a Gilliom 1998). Podzemní zásobní nádrže na ropné produkty, kyseliny, chemikálie a prùmyslová øedidla jsou hlavním zdrojem kontaminace podzemních vod (Sampat 2000). Nádrže èasto neodpovídají úèelu, pro který se používají, nebo nebyly správnì instalovány. V roce 1998 byly zjištìny úniky z více než 100 000 nádrží na ropu ve Spojených státech. State Underground Remediation Funds pomohly financovat èištìní mnoha lokalit ve Spojených státech (US EPA 1998). Systémy septikù, které jsou nejvìtším zdrojem odpadù vypouštìných do zemì, obsahují øadu organických škodlivin a existuje podezøení, že jsou jedním z hlavních pøíèin kontaminace venkovských studní. Jedna tøetina až jedna polovina septikù pravdìpodobnì nefunguje správnì (Moody 1996). Dlouhodobá dostupnost podzemní vody v aridních regionech je jednou z prioritních otázek. Hladina podzemích vod obecnì pøestala klesat v osmdesátých letech 20. století, ale spotøeba podzemních zásob vody pøesto èinila 10 procent veškeré èerpané sladké vody ve Spojených státech v polovinì devadesátých let (OECD 1996). Zemìdìlství spoléhalo na podzemní vodní zdroje na 62 procentech zavlažované zemìdìlské pùdy v roce 1990 (OECD 1996, Sampat 2000). Koncem 80. a poèátkem 90. let všechny státy USA zavedly legislativu pro podzemní vody (TFGRR 1993, Gobert 1997). Kanadská federální vláda iniciovala novou národní legislativu pro životní prostøedí, obchod a otázky podzemních vod (EC 1999a). Aèkoli správa podzemních vod se tradiènì zabývala povrchovými a podzemními vodami oddìlenì, interakce mezi nimi mají pøímý dopad na kvalitu a dostupnost vody a na stav mokøadù, ekologii øíèních oblastí a vodní ekosystémy obecnì (Codgrove a Rijsberman 2000).

strana 19

Voda nad zlato

KVALITA VODY VE VELKÝCH JEZERECH Sbìrná oblast Velkých jezer je jedním z nejvìtších sladkovodních systémù na svìtì, který obsahuje 18 procent sladké povrchové vody svìta (EC 2001a). Srážkami a pøítokem povrchových a podzemních vod se roènì obnovuje ménì než jedno procento objemu vody v jezerech. V prùbìhu let trpìla jezera smíšeným zneèištìním zpùsobeným neodpovídajícími kanalizaèními systémy, hnojivy a vypouštìním odpadních vod. Poèátkem sedmdesátých let 20. století byly pláže zanesené øasami a voda nebyla vhodná na pití, pokud nebyla dùkladnì pøeèištìna. Jezero Erie trpìlo nadmìrnými koncentracemi fosforu, kvetením vody a závažným poklesem rybích populací. Nejvážnìji situace zasáhla spoleèenství pùvodních obyvatel. Novinové titulky v roce 1970 hlásaly, že „jezero Erie je mrtvé“ (EC 1999b, EC 2001c). Další náznaky poukazovaly na zákeønìjší problémy. Poèátkem 70. let byly skoøápky vajec potápek žlutonohých, které se nacházejí vysoko ve vodním potravním øetìzci a projevuje se u nich bioakumulace, o 30 procent tenèí než obyèejnì (EC 1999b). Poèty populací nìkterých ptaèích druhù strmì klesly. V roce 1971 vydala Mezinárodní spoleèná komise (International Joint Commission – IJC) zprávu o problémech zneèištìní dolních Velkých jezer. Nezávislá organizace IJC skládající se ze zástupcù Kanady a USA, je povìøena posuzováním množství a kvality vody v pøíhranièní oblasti mezi Kanadou a Spojenými státy od roku 1909 (IJC 2000a). Zpráva vedla k podpisu smlouvy o kvalitì vody Velkých jezer (Great Lakes Water Quality Agreement – GLWQA) v roce 1972 a k vyvinutí mimoøádného úsilí o obnovení kvality vody. V roce 1978 byla GLWQA aktualizována za úèelem zavedení ekosystémového pøístupu a øešení pøetrvávajícího vypouštìní chemikálií (IJC 1989). V roce 1987 byly stanoveny cíle èi strategie pro snížení zátìže fosforu, vzduchem pøenášených škodlivin, zneèištìní z èinností na pevninì a problémù kontaminovaných usazenin a podzemních vod. Byly vytvoøeny Plány pro nápravné akce (Remedial Action Plans – RAP) s cílem vyèistit 43 postižených oblastí. Od poèátku 70. let se podaøilo snížit zátìže fosforu z mìstských zdrojù v jezerech Erie a Ontario o témìø 80 procent, zpomalit rùst øas a omezit rozsah spotøebovávání kyslíku ve vodì u dna. Jezero Erie, druhdy považované za mrtvé, dnes poskytuje nejvìtší výnosy candátù na svìtì (EC 1999b, EC 2001c). Vypouštìní øady neodbouratelných jedovatých chemikálií se také podaøilo omezit. Od konce 80. let vládní pøedpisy dosáhly snížení vypouštìných jedovatých látek obsahujících chlór z papírenských provozù o 82 procent. Od roku 1972 došlo k celkovému snížení používání, výroby a vypouštìní sedmi nejvíce toxických chemikálií a k výraznému omezení únikù chemických látek (EC 1999b, EC 2000, EC 2001c). Rezidua DDE (metabolit DDT) a polychlorovaných bifenylù (PCB), jejichž obsah býval nezvykle vysoký ve vejcích potápek ve sbìrné oblasti Velkých jezer, poklesl o celých 91 procent a o 78 procent od poèátku 70. let do roku

strana 20

1998 (EC 2001b). Potápky se opìt úspìšnì množí a populace ostatních ptaèích druhù stoupají (EC 1998, EC 1999c). Rychlý rozvoj prùmyslu a mìst v 90. letech však nadále zpùsoboval poškozování životního prostøedí v dané oblasti. Zamoøení usazeninami v pøístavech a ústích øek hrozilo kontaminací ryb a pøinášelo problémy spojené s bagrováním a skládkováním usazenin (IJC 1997). Prokázalo se, že škodliviny pøenášené vzduchem se usazují na jezerech a významnì pøispívají ke zneèištìní vod (US EPA 1997). Až 96 procent PCB ve Velkých jezerech pochází z atmosféry (Bandemehr a Hoff 1998). Proto byla v roce 1997 zahájena Spoleèná strategie dvou zemí pro Velká jezera (Great Lakes Binational Strategy) s cílem odstranit tyto chemické škodliviny (BNS 1999, EC 2000b). Aèkoli se podaøilo omezit pùsobení neodbouratelných toxických látek, nìkteré studie ukazují, že dìti matek, které konzumovaly velké množství ryb z Velkých jezer, trpìly vývojovými problémy (Health Canada 1997). Nedávná studie IJC varuje pøed pomalým postupem v pøípadì nìkterých problémù, jako napøíklad likvidace usazenin obsahujících neodbouratelné jedovaté látky a exotické invazivní druhy (IJC 2000b). Velká jezera se v budoucnu budou potýkat s dalšími environmentálními problémy. Do poloviny tohoto století mùže globální oteplování zpùsobit pokles jejich hladiny o jeden metr i více, což by pøineslo závažné ekonomické, environmentální a sociální dopady. Nedostatek vody v Severní Americe mùže také zesílit tlak na velkoobjemové odvádìní èi odebírání vody z jezer, což by ohrozilo udržitelnost využívání zdrojù povrchových a podzemních vod (IJC 2000c, IPCC 2001).

ZÁPADNÍ ASIE Arabský poloostrov se vyznaèuje aridním klimatem s roèními srážkami pod 100 mm. Nejsou zde žádné spolehlivé zásoby vody. Tento subregion je pøi uspokojování potøeby vody zcela odkázán na podzemní zdroje a odsolovací zaøízení. Nárùst spotøeby zpùsobil velký tlak na skromné zdroje. Subregion Mashriq je pøevážnì aridní a semiaridní. Srážky na 70 procentech území subregionu èiní ménì než 250 mm roènì. Mashriqem protékají dvì øeky pramenící mimo oblast – Eufrat a Tigris a nìkolik menších tokù. Arabským zemím se podaøilo dosáhnout porozumìní èi uzavøení dohod ohlednì sdílení tìchto vodních zdrojù, nicménì dohody týkající se Eufratu mezi Irákem a Sýrií na jedné a Tureckem na druhé stranì se zatím neuskuteènily.

ZVYŠUJÍCÍ SE POTŘEBA VODY Hlavní pøíèinou zvyšující se potøeby je rychlý populaèní rùst. Poèet obyvatel regionu se od roku 1972 zvýšil ze 37,3 miliónu na 97,7 miliónu v roce 2000 (United Nations Population Division 2001). Subregion Mashriq se znaèným roèním populaèním pøírùstkem ve výši 3 procenta zaznamenal snížení objemu sdílených dostupných vodních zdrojù ze 6 057 m3 v roce 1950 (Khouri 2000) na 1 574 m3 v roce 2000 (viz rámeèek 19).

Voda nad zlato

Domácí potøeba vody také stoupá vzhledem ke zvýšení spotøeby na obyvatele. V mnoha zemích se k omezení spotøeby využívá pøídìlového systému. Napøíklad Jordánsko omezuje zásobování vodou v Ammánu na tøi dny v týdnu. V Damašku je voda k dispozici po ménì než 12 hodin dennì. Hlavním uživatelem vody v západní Asii je zemìdìlství, pøièemž na nìj pøipadá témìø 82 procent celkovì spotøebované vody, ve srovnání s 10 a 8 procenty spotøebovanými v sektoru prùmyslu a domácností. Na Arabském poloostrovì využívá zemìdìlství 86 procent dostupných vodních zdrojù a v Mashriqu kolem 80 procent (Khouri 2000). Snaha uspokojit potøebu vody vedla za posledních tøicet let k dramatickému zvýšení objemu odebírané podzemní vody. V Radì pro spolupráci zemí v Zálivu (Gulf Cooperation Council – GCC) stoupl celkový roèní objem dodávané vody ze 6 km3 v roce 1980 na 26 km3 v roce 1995, z èehož voda využívaná pro zemìdìlské úèely èiní 85 procent (Zubari 1997). V roce 1995 mìly zemì GCC k dispozici vodní zdroje odpovídající 466 m3/rok na obyvatele a objem využité vody na obyvatele èinil 1 020 m3/rok, což zpùsobovalo roèní vodní deficit ve výši kolem 554 m3 na obyvatele. K jeho vyrovnání slouží voda èerpaná z podzemních zásob. (Zubari 1997). Ukazatel nedostatku vody v Západní Asii (vyjádøených jako procento využité vody z vodních zdrojù) pøesahuje 100 procent v pìti ze sedmi zemí Arabského poloostrova a ve dvou zbývajících je jeho hodnota kritická. Tyto zemì již vyèerpaly své obnovitelné vodní zdroje a nyní spotøebovávají své neobnovitelné rezervy. V Mashriqu s výjimkou Jordánska je hodnota ukazatele nedostatku vody nižší (viz rámeèek 20). Zatímco vodní zdroje na obyvatele v devíti z dvanácti zemí západní Asie dosahují nejvýše 1 000 m3/rok, v sedmi z nich nepøevyšují 500 m3/rok.

Celková hodnota ukazatele nedostatku vody v západní Asii èiní více než 100 procent (viz rámeèek 19). Strategie potravinové sobìstaènosti bìhem tøí uplynulých desetiletí posílily rozmach zemìdìlství. Vlády nabízely dotace a pobídky, které vyústily v rozsáhlou expanzi zemìdìlství a zvýšení potøeby vody, která byla uspokojována zejména èerpáním z hlubokých zvodní. Neregulovaný odbìr, minimální èi zcela chybìjící sazby pro závlahovou vodu, nedostatek opatøení pro vymáhání pøedpisù proti nezákonným vrtùm, špatné závlahové postupy a nedostateèné povìdomí na stranì zemìdìlcù vyústilo ve využívání vody v ohromném mìøítku. Intenzivní zemìdìlství a používání velkých dávek prùmyslových hnojiv také pøispìlo ke kontaminaci vodních zdrojù. Napøíklad koncentrace dusiènanù ve vodì z vodovodu v Gaze pøesahuje smìrnice WHO (10 mg/litr) a koncentrace dusiènanù v pobøežních studních v zemi rostou o 0,2–1,0 mg/litr roènì. Dodržování standardù WHO by vedlo k vyøazení poloviny tìchto studní ze zdrojù splòujících limity pro pitnou vodu (PNA 2000).

NADMĚRNÁ EXPLOATACE PODZEMNÍCH ZDROJŮ Rozsáhlé využívání podzemní vody vyústilo v prudký pokles hladiny podzemních vod a zhoršení kvality v dùsledku intruze moøské vody. Napøíklad v Saúdské Arábii poklesla v letech 1978–84 hladina podzemní vody ve zvodni Umm Er Radhuma o více než 70 metrù a tento pokles provázel nárùst salinity o více než 1 000 mg/litr. (Al Mahmood 1987). Ve Spojených arabských emirátech zpùsobilo rozsáhlé èerpání podzemní vody v nìkolika oblastech depresní kužely

(19) Ukazatel nedostatku vody (v %): západní Asie Mashriq obyvatelstvo (v mil., rok 2000) dostupná voda (km3/rok) využitá voda (km3/rok) index nedostatku vody (%) dostupná voda na obyvatele (m3/rok)

50,7 79,9 66,5 83,3 1574

Arabský poloostrov 47,0 15,3 29,6 100 326

západoasijský region 97,7 95,2 96,1 >100 974

Zdroj: ACSAD 2000 a United Nations Population Division 2001

(20) Dostupné vodní zdroje v západní Asii (v miliónech m3/rok) Mashriq povrchová voda podzemní voda odsolovaní opìtovné využívání drenážní vody ze zemìdìlství celkem

68131 8135 58 3550 79873

Arabský poloostrov

západoasijský region

6835 6240 1850 392 15318

74966 14375 1908 3942 95191

Zdroj: Khouri 2000

strana 21

Voda nad zlato

(21) Využívání vody pro zavlažování v západní Asii Dotace a pobídky vedly k velkému rozmachu soukromého zemìdìlského sektoru v západní Asii a rozšíøení doplòkové závlahy v zemìdìlských oblastech zavlažovaných deštìm. Napøíklad celková plocha zavlažované pùdy v Sýrii se bìhem uplynulých tøiceti let témìø zdvojnásobila – zvýšení z 625 000 ha (10,9 procenta orné pùdy) v roce 1972 na 1 186 000 ha (25,2 procenta orné pùdy) v roce 1999 (FAOSTAT 2001). V Iráku se procento zavlažované pùdy zvýšilo z 30,3 procenta v roce 1972 na 67,8 procenta v roce 1999 (FAOSTAT 2001). Efektivnost zavlažování v regionu – procento vody, která skuteènì pronikne k rostlinám – nepøekraèuje 50 procent a nìkdy klesá až na 30 procent a vede ke znaèným ztrátám (ACSAD 1997). Objem vody využité pro pìstování pšenice v Saúdské Arábii bìhem let 1980–95 èinil kolem 254 km3 (Al-Qunaibet 1997), což odpovídá 13 procentùm celkových fosilních zásob vody zemì o objemu 1 919 km3 (Al Alawi a Razzak 1994). o prùmìru 50–100 km. Tyto kužely zapøíèinily pokles hladiny podzemních vod, vyschnutí mìlkých studní a intruzi slané vody. Salinita podzemních vod ve vìtšinì oblastí syrské a jordánské stepi se zvýšila na nìkolik tisíc miligramù na litr. Nadmìrné èerpání z pobøežních zvodní v libanonském pobøežním pásmu zpùsobilo intruzi moøské vody s následným nárùstem koncentrace ze 340 na 22 000 mg/litr v nìkterých studních poblíž Bejrútu (UNESCWA 1999).

KVALITA VODY Zhoršování kvality vody bývá èasto dùsledkem nouze o vodu a nadmìrné exploatace. Jak množství, tak kvalita vody pøedstavují v zemích Mashriqu zásadní problémy. Vypouštìné odpadní vody, umìlá hnojiva a prùmyslové odpadní vody vážnì ovlivnily vodní život a zpùsobily ohrožení zdraví veøejnosti. Odpad vypouštìný z koželužen do øeky Barady v Sýrii zpùsobil zhruba dvacetinásobné zvýšení hodnot biologické spotøeby kyslíku (BSK) oproti normálu (Svìtová banka 1995). Poblíž syrského mìsta Homs jsou hodnoty BSK v øece Orontes stonásobnì vìtší než v místì, kde øeka pøitéká z Libanonu. Zdravotní dopady zpùsobené špatnou kvalitou vody jsou pøedmìtem obav. Choroby pøenášené vodou, zejména prùjem, jsou druhou nejèastìjší pøíèinou nemocnosti a úmrtnosti dìtí v dané oblasti (Svìtová banka 1995).

VÝVOJ STRATEGIÍ Asie vypracovává strategie s cílem zlepšit zásobování vodou i zvýšit úspory. V Jordánsku je prioritou udržitelnost

strana 22

vodních zdrojù bez èerpání podzemních zásob; v zemi se budují pøehrady a zaøízení pro uchování veškerých vodních zdrojù (Al Weshah 2000). Øada zemí zaèala investovat do úspornìjších závlahových technologií. Zvýšení efektivity zavlažování v Jordánském údolí zvìtšilo výnosy zeleniny z 8,3 tuny na hektar v roce 1973 na 18,2 tuny na hektar v roce 1986 (Svìtová banka 1995). Opìtovné využívání odpadních vod je dalším významným úsporným nástrojem tam, kde je možné užitkovou vodu využít napø. pøi zavlažování, a pøispívá také k omezení zhoršování stavu životního prostøedí a ke zlepšování zdraví veøejnosti. Opìtovné využívání upravené vody se v Mashriqu zvýšilo z nuly v roce 1973 na asi 51 miliónù m3/rok v roce 1991 (Sarraf 1997). Nicménì v øadì zemí stále chybí komplexní vodohospodáøské strategie. Problém nouze o vodu a poklesu její kvality se pøièítá následujícím pøíèinám: l roztøíštìnost a slabá pozice vodohospodáøských úøadù, což vede k neefektivnímu vodnímu hospodáøství a konfliktùm spojených s využíváním vody v rùzných sektorech l rychlá a neplánovaná urbanizace, vèetnì migrace z venkova do mìst l politické a vojenské konflikty, které negativnì ovlivòují rozvoj vodohospodáøského sektoru l stoupající potøeba vody v jednotlivých sektorech l politika potravinové sobìstaènosti l špatné závlahové postupy l nedostateèná sanitace zpùsobující zneèištìní l absence mechanismù pro posilování vodohospodáøské legislativy a jejího vymáhání Nedostatek hydrografických dat pøedstavuje závažný problém. Vìtšina studií vychází z údajù za krátké období èi dokonce pouze z odborných odhadù. V uplynulých tøiceti letech soustøedily vodohospodáøské úøady svoje úsilí na zlepšení dodávky a v menší míøe na øízení poptávky a úspor. Pøestože se jejich efektivita ještì neprokázala, v obou subregionech byly zahájeny programy na øízení spotøeby, úspory a na ochranu vody. Tyto programy zahrnují snížení dotací na paliva a zemìdìlských podpor, instalaci vodomìrù na studnì s podzemní vodou, budoucí plány na zpoplatnìní závlahové vody, dotace na moderní zavlažovací techniku a kampanì veøejné osvìty. V zemích GCC dosáhly tyto strategie jen èásteèného úspìchu ve zmírnìní nouze o vodu zpùsobené zvýšenou potøebou a politikou potravinové sobìstaènosti. Ve skuteènosti nebyla politika potravinové sobìstaènosti posledních tøí desetiletí úspìšná. Deficit v produkci potravin narùstá, dále jej zhoršuje nedostatek pùdy, pøièemž již nyní dochází k nadmìrné exploataci vodních zdrojù. Jestliže nedojde k zásadním zmìnám v zemìdìlské a vodohospodáøské politice, bude zajištìní vody jedním z hlavních omezení v dalším rozvoji regionu po následujících 30 let.

Voda nad zlato

POLÁRNÍ OBLASTI ARKTIDA V Arktidì je vázána vìtšina svìtových zásob vody a krajinì dominují sladkovodní systémy. Dvì hlavní ledová pole pøedstavují ledový pøíkrov Severního ledového oceánu (8 miliónù km2) a grónský ledovcec (1,7 km2), které dohromady vážou 10 procent svìtové sladké vody. Grónský pevninský ledovec produkuje okolo 300 km3 plovoucích ker roènì. Nìkolik arktických øek patøí mezi nevìtší na svìtì. Ty 3 roènì pøivádìjí do Severního oceánu 4 200 km sladké vody spoleènì s 221 tunami usazenin (Crane a Galasso 1999, AMAP 1997). Nízké teploty, nízký obsah živin, omezený pøísun svìtla a krátké vegetaèní období omezují primární produktivitu arktických sladkovodních systémù. To omezuje výskyt zvíøat, která zde mohou žít. Nicménì v øekách se hojnì vyskytují druhy ryb jako siven arktický, losos obecný a losos gorbuša. V posledních letech celkový trend oteplování a zvýšení rekreaèního i komerèního rybolovu vytváøí na tyto populace velký tlak. Náhodná introdukce cizích druhù a zvýšený chov moøských živoèichù jsou dalším zdrojem obav (Bernes 1996). Eutrofizace pøedstavuje novodobý problém v nìkterých skandinávských jezerech, kde lidské osídlení zvýšilo obsah živin. Øeky tekoucí na jih jsou hlavními cestami, kudy se škodliviny ze vzdálených zdrojù na pevninì, zejména v Ruské federaci, dostávají do moøe. Na jaøe se tyto škodliviny ukládají ve sladkovodních systémech a posléze v moøském prostøedí a mohou být pøenášeny tisíce kilometrù od svých (22) Hlavní øíèní systémy v Arktidì

zdrojù prostøednictvím arktických struktur moøské cirkulace. Škodliviny obsahují chemikálie ze zemìdìlství, prùmyslové výroby a ropného prùmyslu, radionuklidy z jaderných testù a vojenských aktivit a ve vodì rozpustné soli (Crane a Galasso 1999). Arktické zemì pøijaly cirkumpolární Regionální akèní program na ochranu arktického moøského prostøedí pøed èinnostmi z pevniny (Regional Programme of Action for the Protection of the Arctic Marine Environment against Land-based Activities), který vychází z Globálního akèního programu na ochranu arktického moøského prostøedí pøed èinnostmi z pevniny (Global Programme of Action for Protection of the Arctic Marine Environment from Landbased Activities) a v nìkterých zemích, vèetnì Ruské federace, také Národní akèní programy. Tato opatøení jsou však pøíliš nedávná, aby se dala posoudit jejich dlouhodobá úèinnost (PAME 1998). Odpor proti budování pøehrad je v severních zemích znaèný. V letech 1975–2001 pøíslušníci kmene Krí bojovali s quebeckou vládou kvùli ekologickým škodám na jejich pùdì. Pøekvapivým obratem bylo to, že v øíjnu 2001 podepsali smlouvu, která na základì finanèního vyrovnání dovolila quebecké vládì vybudovat na øíèním systému Eastmain-Rupert další velké vodní dílo na výrobu elektrické energie. V roce 2000 byl projekt vodní elektrárny, který by zpùsobil zatopení dùležitých mokøadù, zamítnut (Arctic Bulletin 2001). V roce 2001 Islandská národní plánovací agentura zamítla plány na vybudování vodního díla na výrobu elektrické energie, které by pøehradilo dvì ze tøí hlavních øek tekoucích z jednoho z nejvìtších evropských pevninských ledovcù a znièilo rozsáhlé pøírodní území. Od sedmdesátých let 20. století se teplota vzduchu v blízkosti zemského povrchu zvýšila v prùmìru o 1,5 °C/deset let nad kontinentální Sibiøí a západními oblastmi Severní Ameriky, což jsou nejvìtší zdroje sladké vody pro Arktickou pánev. Opaèný trend se projevuje v Grónsku a ve východní kanadské Arktidì, kde dochází k opaènému trendu -1 °C/ deset let (AMAP 1997). Trend oteplování vyústil v tání vìèného ledu na Aljašce a v severním Rusku (Morison a kol. 2000, IPCC 2001). Arktické zemì èásteènì reagovaly na ohrožení svých sladkovodních systémù vyhlášením chránìných oblastí a vyèlenìní rozsáhlých mokøadních oblastí v rámci Úmluvy o mokøadech majících mezinárodní význam (Convention on Wetlands of International Importance). Témìø polovinu chránìných území tvoøí grónský ledovec a pevninské ledovce, ve kterých je uložena sladká voda.

ANTARKTIDA

Sbìrná oblast Severního ledového oceánu se zachycením hlavních øek a jejich roèního výtoku v krychlových kilometrech. Zdroj: CAFF 2001

Aèkoli antarktický ledovec pøedstavuje nejvìtší sladkovodní tìleso na svìtì, jsou zde také sezónní potoky a øeky a množství jezer a menších vodních ploch. Další zdroje sladké vody jsou vázány v ledovcích, které se vyskytují v mnoha pobøežních antarktických regionech. Veškerá tato vodní tìlesa jsou potenciálnì ohrožena zneèištìním, vèetnì kontaminace zpùsobené vìdci a turisty v Antarktidì. Sladkovodní jezera se nacházejí hlavnì v pobøežních regionech, na mnoha subantarktických ostrovech a v øídce se

strana 23

Voda nad zlato

vyskytujících oblastech bez ledu. Øada z nich je vystavena potenciální kontaminaci zpùsobené lidskými èinnostmi. Pozorování urèitých jezer však ukazuje, že kontaminace z výzkumných aktivit a provozu stanic se obecnì zjistitelným hodnotám pouze blíží nebo jich nedosahuje. V Larsemannových horách ve východní Antarktidì jsou stopy koncentrací kovù vyšší v jezerech nacházejících se poblíž stanic než tam, kde jsou stanice vzdálené. Hodnoty koncentrací však stále odpovídají normám pro pitnou vodu (Gasparon a Burgess 2000). Oèekává se, že Protokol na ochranu životního prostøedí k Antarktické smlouvì minimalizuje dopad lidských aktivit na tato jezera.

V roce 1970 odhalila pozorování existenci velkých jezer pod ledovým pøíkrovem v centrálních oblastech kontinentu. Jezero Vostok o délce asi 220 km a šíøce 70 km obsahuje kolem 2 000 km3 vody a je nejvìtším z pøibližnì sedmdesáti dnes známých subglaciálních jezer (Dowdeswell a Siegert 1999). Globální význam subglaciálních jezer spoèívá v tom, že za posledních 500 000 let nebyla vystavena atmosféøe a uchovávají tak jedineèný archív životního prostøedí minulosti. Objevily se známky, že jezero Vostok by mohlo obsahovat životaschopné mikroorganismy (Karl a kol. 1999, Priscu a kol. 1999). Zvažuje se nìkolik technologií proniknutí do jezera, aniž by došlo k jeho kontaminaci.

POBŘEŽNÍ A MOŘSKÉ OBLASTI – GLOBÁLNÍ PŘEHLED Pokrok v oblasti ochrany moøského a pobøežního prostøedí se v posledních letech omezoval na pomìrnì málo zemí, povìtšinou rozvinutých, a týkal se jen malého množství ekologických problémù. Obecnì však zhoršování stavu moøí a pobøeží pokraèuje, ba dokonce se zintenzivòuje. Hrozící problémy zjištìné v roce 1972 – zneèištìní moøí, nadmìrná exploatace moøských zdrojù a ztráta pobøežních biotopù – jsou stále aktuální, navzdory národním i mezinárodním snahám o jejich øešení. I na nì se ovšem zaèalo nahlížet jinak a vynoøily se také nové obavy. Vyèerpávání živých moøských zdrojù a ztráta biotopù se dnes považují za pøinejmenším stejnì závažnou hrozbu pro zdraví oceánù jako zneèištìní moøí. Pohled rozvojových zemí vyjadøuje Zpráva o rozvoji a životním prostøedí (Founex Report on Development and Environment) vypracovaná v rámci pøíprav na Stockholmskou konferenci v roce 1972. Rozvojové zemì tehdy vnímaly zhoršování stavu životního prostøedí jako problém rozvinutých zemí, pro nì byla hlavní otázkou chudoba, a nikoli zneèištìní (Brenton 1994, Caldwell 1996). Zhoršování stavu moøského a pobøežního prostøedí je zpùsobeno sílícím tlakem na pevninské a moøské pøírodní zdroje a na využívání oceánù pro ukládání odpadù. Tento tlak narùstá v dùsledku populaèního rùstu a rozmachu urbanizace, industrializace a cestovního ruchu v pobøežních oblastech. Odhad z roku 1994 uvádí, že v té dobì žilo v pásmu do 60 km od pobøeží 37 procent obyvatel svìta, což je více lidí, než obývalo tuto planetu v roce 1950 (Cohen a kol. 1997). Dopady spojené se zalidnìním jsou znásobené chudobou a vzorci lidské spotøeby.

ZNEČIŠTĚNÍ MOŘÍ Již pøed rokem 1972 vedly incidenty jako prudký pokles populací nìkterých moøských ptákù vlivem DDT, propuknutí Minamatské choroby v Japonsku zpùsobené pokrmy z moøských živoèichù kontaminovaných rtutí (Minamata disease –

strana 24

neurologická porucha zpùsobená otravou dimethylrtutí – pozn. pøekl.), ropná havárie tankeru Torrey Canyon a další k tomu, že se Stockholmská konference zamìøila na zneèištìní moøí. Odezva v podobì rùzných politik zahrnovala zákazy výroby a používání urèitých látek, regulaci s cílem omezit vypouštìní odpadù, zákaz ukládání odpadù do oceánù a také významné vìdecké snahy o prohloubení poznatkù o tìchto škodlivinách. Uvedené snahy se projevily také v mnoha mezinárodních smlouvách, vèetnì Konvence o prevenci zneèištìní moøí odkládáním odpadù a jiných látek (Londýnské konvence) z roku 1972 (London Dumping Convention) a návazného protokolu z roku 1996, Konvence o kontrole pohybu nebezpeèných odpadù pøes hranice státù (Basilejské konvence) z roku 1989 (Basel Convention on the Control of Transboundary Movement of Hazardous Waste) a Globálního akèního programu na ochranu moøského životního prostøedí pøed èinnostmi z pevniny (Global Programme of Action for the Protection of the Marine Environment from land-based Activities) z roku 1995. Zneèištìním moøe se zabývají také Regionální moøské programy UNEP (Regional Seas Programme), které byly zahájeny v mnoha èástech svìta. V globálním mìøítku, mìøeno podle objemu, jsou i nadále hlavním zdrojem kontaminace moøského a pobøežního prostøedí odpadní vody (GESAMP 2001a). V posledních tøech desetiletích se jejich objem v pobøežních oblastech dramaticky zvýšil. Navíc v dùsledku velké spotøeby pøevyšuje v mìstských oblastech dodávka vody kanalizaèní zajištìní, èímž stoupá objem odpadních vod. Veøejné zdravotní problémy, zpùsobené kontaminací pobøežních studní patogeny pøenášenými odpadními vodami, byly dobøe známy již v sedmdesátých letech 20. století a v mnoha rozvinutých zemích došlo díky zlepšení úpravy odpadních vod, omezení vypouštìní škodlivin z prùmyslu a pøípadnì domácností do mìstského systému k významnému zlepšení kvality vody. V rozvojovém svìtì však zajištìní základní úpravy vody, mìstské kanalizace a èištìní nedostaèuje. Vysoké kapitálové náklady, explozivní tempo urba-

Voda nad zlato

nizace, v mnoha pøípadech omezené technické, administrativní a finanèní schopnosti mìstského územního plánování a øízení a prùbìžný provoz zaøízení na èištìní odpadních vod jsou pøekážkami efektivního èištìní (GESAMP 2001a). Potøeba odstranìní tìchto pøekážek i alternativní pøístupy jsou naléhavé. Údaje z poslední doby naznaèují, že i koupání ve vodì spolehlivì odpovídající souèasným mikrobiologickým normám s sebou nese významné riziko gastrointestinálních onemocnìní a že kontaminace moøských vod splašky pøedstavuje celosvìtový zdravotní problém (viz. rámeèek 23, GESAMP 2001a, WHO 1998). Na Stockholmské konferenci bylo hlavním pøedmìtem obav pronikání živin do pobøežních a moøských vod. Lidské aktivity zpùsobují vázání poloviny globálního dusíku (Vitousek a kol. 1997a) a pøísun vázaného dusíku do oceánù výraznì stoupnul. Vypouštìní odpadních vod bývá èasto jeho hlavním lokálním zdrojem poblíž mìstských oblastí, nicménì v globálním pøísunu dominuje povrchový odtok ze zemìdìlství a atmosférická depozice. Nejvyšší hodnoty pøísunu rozpuštìného anorganického dusíku do ústí øek ze všech zdrojù se vyskytují v Evropì a v jižní a východní Asii (Seitzinger a Kroeze 1998). K výši hodnot dusíku pøispívá rozšíøený jev – mizení pøirozených pohlcovaèù, jako jsou pobøežní mokøady, korálové útesy èi mangrovové lesy. V dobì konání konference ve Stockholmu nepøedstavoval ještì povrchový odtok živin zásadní celosvìtový problém. Využívání umìlých hnojiv se omezovalo pøevážnì na vyspìlé státy, nicménì rychlý nárùst jejich používání v rozvojových zemích již bylo možné pøedvídat (SCEP 1970). Využívání hnojiv se v rozvinutých zemích ustálilo, ovšem

(24) Sezónní zóny vod s vyèerpaným kyslíkem

Èerné teèky na mapì oznaèují sezónní zóny vod s vyèerpaným kyslíkem v dùsledku lidských aktivit Zdroj: Malakoff 1998, pøedch. Diaz a Rosenberg 1995

v rozvojových se zvyšovalo (Socolow 1999). Tento trend bude zøejmì pokraèovat. Používání hnojiv bezpochyby podpoøily rozšíøené dotace, což odráží politickou prioritu zvýšení produkce potravin a snižování nákladù na potraviny. V nìkterých pobøežních oblastech pøevažují v pøísunu dusíku z lidských zdrojù atmosférické vstupy, které pocházejí pøevážnì z emisí z motorových vozidel a prùmyslu a v nìkterých oblastech z výparu ze zvíøecího hnoje a hnojiv. S nárùstem industrializace a využívání motorových vozidel se oèekává jeho zvýšení, zejména v rozvojových regionech (GESAMP, zatím nepublikováno). Pøísun atmosférického dusíku do otevøených moøí s omezeným obsahem dusíku také stoupne, s potenciálním významným dopadem na primární produkci a uhlíkový cyklus.

(23) Zátìž vybranými bìžnými chorobami spojenými s moøským prostøedím Choroba malárie diabetes rakovina hrtanu, prùdušek a plic rakovina žaludku støevní hlísti infekce horních dýchacích cest trachom horeèka dengue japonská encefalitida záškrt choroby související s kontaminací moøského prostøedí spojené s koupáním a plaváním spojené s konzumací moøských organismù (žloutenka) spojené s konzumací moøských organismù (toxiny z øas) mezisouèet

DALY/rok (v miliónech)

ekonomický dopad (v miliardách USD)

31,0 11,0 8,8 7,7 5,0 1,3 1,0 0,75 0,74 0,36

124,0 44,0 35,0 31,0 20,0 5,2 4,0 3,0 3,0 1,4

0,4 1,8 1,0 3,2

1,6 7,2 4,0 12,8

Poznámka: DALY (Disability-Adjusted Life Year) – rok života s postižením – odpovídá ztrátì jednoho roku produktivního života v dùsledku smrti èi postižení Zdroj: GESAMP 2001a

strana 25

Voda nad zlato

Eutrofizace moøí a pobøeží zpùsobená zvýšeným pøísunem dusíku se ukázala být závažným trendem, který pøed tøiceti lety nikdo nepøedvídal. Rostoucí množství dùkazù potvrzuje zvyšující se frekvenci, intenzitu a zemìpisné rozšíøení kvetení toxického èi jinak nežádoucího fytoplanktonu (Richardson 1997). Silná eutrofizace se objevila v nìkolika uzavøených èi èásteènì uzavøených moøích vèetnì Èerného moøe (Zaitsev a Mamaev, Balkas a kol. 1990). Jinde zpùsobil zvýšený rùst a následný rozklad fytoplanktonu vznik rozsáhlých oblastí vod, kde sezónnì klesá obsah kyslíku (viz mapa 24). Kvetení fytoplanktonu mùže mít zásadní ekonomické dopady na rybolov, chov moøských živoèichù a cestovní ruch (viz tabulku 25). V dobì Stockholmské konference se obavy týkající se oceánù soustøedily na zneèištìní POP (persistentní organické polutanty, pozn. pøekl.), zejména DDT a PCB, tìžkými kovy a ropou (Goldberg 1976, Matthews a kol. 1971, UN 1972a, SCEP 1970). Nìkterá následná opatøení byla úèinná, napøíklad zavedení bezolovnatého benzínu snížilo hodnoty olova na Bermudách (Wu a Boyle 1997, Huang, Arimoto a Rahn 1996); národní regulace a mezinárodní úmluvy, jako napøíklad Konvence o prevenci zneèištìní zpùsobeného lodìmi (Convention on the Prevention on Pollutions from Ships – MARPOL) vyústily ve snížení únikù pohonné nafty z lodí a severoamerické populace moøských ptákù zasažené DDT se po zákazu této chemikálie v daném regionu zotavily. V dalších pøípadech vyjasnila lepší informovanost nìkteré obavy. Ukázalo se, že velké hodnoty rtuti v nìkterých tuòácích a meèounech pocházejí z pøírodních zdrojù. Nejdramatiètìjší následky ropných havárií se podaøilo lokalizovat a brzo pominuly. Zjistilo se, že kontaminace tìžkými kovy,

s výjimkou olova a rtuti, je též lokálnì omezená a má pomìrnì malé následky s výjimkou výskytu ve vysokých koncentracích. Nicménì nìkteré obavy spojené s tìmito škodlivinami stále pøetrvávají. Chemická rezidua ropných havárií mohou mít sice mírné, ale dlouhodobé následky (Heintz, Short a Rice 1999) a trvale uvolòovaná malá množství tìchto látek zpùsobují úhyn moøských ptákù a další ekologické následky (GESAMP, zatím nepublikováno). Následky kontaminace tìžkými kovy v Arktidì mohou být závažné a jsou zdrojem znaèných obav (AMAP 1998). Nejvážnìjší celosvìtové obavy souvisejí s POP. Øada z nich je pøenášena atmosférou po celé zemìkouli a nalézají se všude v oceánech. Rostoucí množství dùkazù naznaèuje, že dlouhodobé vystavení nízkým hodnotám nìkterých POP zpùsobuje moøským živoèichùm (a není vylouèeno, že i lidem) reprodukèní, imunitní, neurologické a další problémy, nicménì dùkazy širokého dopadu na lidské zdraví èi životní prostøedí pøi souèasných koncentracích jsou zatím nejednoznaèné. Další ohrožení oceánù a zejména živých organismù pøedstavuje biologicky neodbouratelný odpad, který se dostává do moøe. Každým rokem umírají velké poèty moøských ptákù, želv a savcù, kterým se nerozložitelný odpad dostane do trávicího traktu nebo kterým takový odpad znemožní pohyb. Od doby konání Stockholmské konference se objevily èlovìkem vyvolané zmìny v pøirozeném toku usazenin. Rozvoj prùmyslu a mìst pohání budování rezidenèních a prùmyslových infrastruktur, které podle své povahy mohou ovlivòovat tok usazenin. Také zemìdìlství, odlesòování a stavby uvádìjí usazeniny do pohybu. Delty, mangrovové lesy, pláže a další pobøežní biotopy díky sedimentùm pro-

(25) Ekonomické ztráty v rybolovu a chovu moøských živoèichù zpùsobené „rudým pøílivem“ (red tides – pøemnožení øas obsahujících èervený pigment v eutrofních vodách – pozn. pøekl.) rok

zemì

1972 Japonsko 1977 Japonsko 1978 Japonsko 1978 Korejská republika 1979 Maine, Spojené státy 1980 New England, Spojené státy 1981 Korejská republika 1985 Long Island, Spojené státy 1986 Chile 1987 Japonsko 1988 Norsko a Švédsko 1989 Norsko 1989–90 Puget Sound, Spojené státy 1991 stát Washington, Spojené státy 1991–92 Korejská republika 1996 Texas, Spojené státy 1998 Hong Kong Zdroj: Worldwatch Institute 1999

strana 26

druh

ztráty (v mil. USD)

kranas (Seriola lalandi) kranas kranas ústøice øada druhù øada druhù ústøice høebenatky pstruhovitá ryba, Oncorhynchus nerka kranas losos losos, pstruh duhový losos ústøice umìle chované ryby ústøice umìle chované ryby

~47 ~20 ~22 4,6 2,8 7 >60 2 21 15 5 4,5 4–5 15–20 133 24 32

Voda nad zlato

sperují, zatímco jiné, jako napøíklad korálové útesy a porosty moøských chaluh jsou zahlcovány èi trpí nedostatkem svìtla. Sedimentace pøedstavuje jednu z hlavních globálních hrozeb pro útesy, zejména v karibské oblasti, Indickém oceánu a jižní a jihovýchodní Asii (Bryant a kol. 1998, Wilkinson 2000).

(28) Roèní produkce chovu moøských živoèichù (v miliónech tun) podle regionù

RYBOLOV Stockholmská konference naznaèila, že roèní výnosy z roku 1970 se mohou pøibližnì zdvojnásobit na úroveò „pøesahující 100 miliónù tun“ (UN 1972b), aèkoli vyèerpávání nìkterých oblastí èi nadmìrná exploatace byly již tehdy zaznamenány. V tomtéž roce došlo k dramatickému pádu rybolovu v Peru, v jedné z nejvìtších rybáøských oblastí svìta, kde se loví anèovièky. Tento pád zpùsobily neudržitelný rybolov a jev El Niño. Výnosy z moøského rybolovu stouply, nicménì nedosáhly 100 miliónù tun a od osmdesátých let 20. století se pohybovaly mezi 80–90 milióny tun (viz grafy). Oproti názorùm, že globální úlovky jsou stálé, ukazují nedávné studie, že úlovky klesají již po deset let (Watson a Pauly 2001). Podle nich silnì nadnesené údaje o úlovcích nìkterých zemí spoleènì s vysokými a kolísajícími úlovky anèovièek v Peru vykreslily falešný obrázek o zdraví oceánù. Chov moøských živoèichù naproti tomu strmì narostl, ale zcela mu dominuje Asie a Tichomoøí (viz graf 28). (26) Roèní úlovek ryb, mìkkýšù a korýšù (v miliónech tun) podle regionù

(27) Roèní úlovek ryb, mìkkýšù a korýšù na obyvatele (v kg) podle regionù

Zdroj: sestaveno z údajù Fishstat 2001 a United Nations Population Division 2001

Stockholmská konference doporuèila dva základní pøístupy k øízení rybolovu: zlepšení kvality informací pro potøeby øízení pomocí výzkumu, posuzování a monitoringu a mezinárodní spolupráce. Pøes velké zlepšení v kvalitì a rozsahu informací pro oblast rybolovu se nepodaøilo dosáhnout lepšího øízení. Objevil se témìø nezvratný trend ke stále intenzivnìjšímu spotøebovávání a vyèerpávání rybích populací (viz èíselné údaje), z nichž tøi ètvrtiny jsou maximálnì zatíženy rybolovem (FAO 2001) a mnoho populací se již zhroutilo. Globální dohody s cílem udržitelného rybolovu zahrnují pøijetí Dohody o ochranì a managementu migrujících druhù ryb (Agreement on conservation and management of Straddling and Higly Migratory Fish Stocks) v roce 1995 a Kodexu zodpovìdného pøístupu k rybolovu (Code of Conduct for Responsible Fisheries) vypracovaných FAO. Pøed tøiceti lety se o problémech rybolovu uvažovalo výhradnì v ekonomických a politických intencích. Dnešní rybáøské aktivity jsou èím dál více vnímány jako environmentální problémy v širším smyslu. Celosvìtový nárùst úlovkù umožnilo lovení èím dál menších druhù ryb, které se v moøské potravní pyramidì nacházejí níž (a dopad poklesu jejich stavu na potravní øetìzec není ještì zcela podchycen), a to z dùvodu vyhubení predátorù z vyšších stupòù potravního øetìzce (Pauly a kol. 1998). Celosvìtové množství živoèichù chycených pøi lovu jiných druhù dosahuje mnoho miliónù tun (Alverson a kol. 1994) a zahrnuje kromì atraktivních zvíøat jako delfíni a želvy také øadu dalších druhù. Pøestože jsou dopady na moøské a pobøežní ekosystémy málo známé, jsou zøejmì znaèné (Jennings a Kaiser 1998, McManus, Reyes a Nañola 1997). Negativní dopady na ekosystémy jsou také dùsledkem nìkterých metod rybolovu (napøíklad vleèné sítì) a destruktivních postupù (lov pomocí výbušnin), které poškozují biotopy. Vìdomí komplexnosti sítì vztahù mezi rybolovem a moøskými ekosystémy a potøebou ohledù na ekosystémy pøi øízení lovu ryb odráží Reykjavícká deklarace o zodpovìdném rybolovu v moøských ekosystémech z roku 2001 (Reykjavik Declaration on Responsible Fisheries in the Marine Ecosystem).

strana 27

Voda nad zlato

(29) Globální trendy stavù ryb ve svìtových rybáøských oblastech

hodnotu odhadovanou na 10 000 USD ha/rok (Constanza a kol. 1998). V celém svìtì za poslední století zanikla asi polovina mokøadù a více než polovina mangrovových lesù (OECD a IUCN 1996) pøevážnì v dùsledku fyzických zmìn prostøedí. Odhaduje se, že 58 procent korálových útesù je ohroženo, pøièemž jednou z nejvýznamnìjších pøíèin je jejich pøímá fyzická destrukce (Bryant a kol. 1998).

GLOBÁLNÍ KLIMATICKÉ A ATMOSFÉRICKÉ ZMĚNY

Podíl svìtových zásob ryb, které jsou støednì èi mírnì využívané, klesá; spotøebované, nadmìrnì exploatované èi zotavující se stavy ryb jsou èím dál bìžnìjší. Zdroj: FAO 2001

Pøestože moøští živoèichové jsou hlavním zdrojem bílkovin pro øadu obyvatel pobøežních oblastí, a to zejména tìch chudších, potøeba obživy není jediným faktorem, který urychluje zánik rybolovu. Velký podíl úlovkù tvoøí ryby pro luxusní pokrmy èi krmné úèely. „Tragédie spoleèných statkù“ – absence racionální úvahy pro omezení výtìžku, který je zdarma k dispozici všem – je jedním z koøenù nemírného rybolovu, zatímco tzv. „malthusiánský nemírný rybolov“ se nachází na druhé stranì spektra (Pauly 1990), kde zoufalí chudí nemají na výbìr než pabìrkovat na zbytcích pùvodních zdrojù. Øada pokusù o udržitelné øízení rybolovu zdegenerovala v cosi jako „dìlení koøisti“ (Caldwell 1996). Politický imperativ zachování pracovních míst, mezinárodní soutìživost èi výsadní právo pøístupu vedly k rybáøským dotacím èítajícím v odhadu až 20 miliard USD roènì (Milazzo 1998), aèkoli nyní zøejmì dochází k jejich poklesu.

FYZICKÉ ZMĚNY Stockholmská konference a soudobé zprávy uznávají význam ústí øek a dalších pobøežních biotopù, nicménì hlavním pøedmìtem zájmu je to, jak na nì dopadá zneèištìní. Na pøímé fyzické zmìny a poškozování biotopù se nyní pohlíží jako na zøejmì nejvìtší hrozbu pro pobøežní prostøedí (GESAMP 2001a). Hnací silou fyzických zmìn je nedostateènì plánovaný a zrychlující se spoleèenský a ekonomický vývoj v pobøežních oblastech, který je sám o sobì výsledkem stoupajících tlakù jako populaèní zmìny, urbanizace a industrializace, námoøní doprava a cestovní ruch. Zmìny biotopù jsou dùsledkem aktivit, jako jsou bagrování pøístavù, skládkování, ukládání pevných odpadù, budování pobøežních staveb a komunikací, kácení pobøežních lesù, tìžba na plážích a útesech, sešlap, poškození zpùsobené kotvením a potápìní spojené s turistikou a rekreací, abychom uvedli alespoò ty hlavní. Neschopnost zvážit ekonomickou hodnotu tìchto biotopù celý problém jen zhoršuje. Mangrovové lesy jsou napøíklad obecnì považovány za pustiny „pøipravené k obdìlávání“ i pøes jejich ekonomickou

strana 28

Rychlé globální oteplování zpùsobené zmìnami v atmosféøe vyvolanými èlovìkem, které pøedvídá IPCC, by se dramaticky projevilo na oceánech (IPCC 2001), ohrozilo cenné pobøežní ekosystémy a ekonomické systémy, které jsou na nich závislé. Další potenciální dopady jsou složité a málo zpracované. Polární oteplování a tání ledovcù by mohlo zpomalit globální atmosférickou/oceánskou „výtopnu“ a pravdìpodobnì ovlivnit smìr hlavních oceánských proudù (Broeker 1997). Oteplování horních vrstev oceánù a zvýšený pøísun sladké vody by mohl omezit stoupání hladiny živin, které podporují produktivitu oceánù. Na druhou stranu vysoce produktivní stoupání na východní stranì nìkterých oceánù by se mohlo zintenzivnit, kdyby, jak pøedpovídají nìkteré projekty, došlo k relativnì vyššímu oteplování (Bakun 1996). IPPC pøedpovídá zvýšení èetnosti a intenzity bouøí a dalších extrémních meteorologických jevù (IPCC 2001), což zvýší pøirozené narušování pobøežních ekosystémù a zøejmì sníží jejich schopnost obnovy. Zvláštní obava se týká možných dùsledkù globálního oteplování pro korálové útesy. Bìhem intenzivních projevù El Niña v letech 1997 a 98 došlo k silnému vybìlení na korálových útesech po celém svìtì (Wilkinson a kol. 1999). Pøestože se nìkteré útesy rychle zotavily, jiné, napøíklad v Indickém oceánu, jihovýchodní Asii a v Tichomoøí daleko na východì, trpìly velkou úmrtností, v nìkterých pøípadech více než devadesátiprocentní (Wilkinson 1998, 2000). Nìkteré modely pøedvídají dlouhodobý posun ke zvýšené frekvenci a intenzitì jevu El Niño èi jemu podobných. Dojde-li k tomu, bude také èastìji docházet k intenzivnímu vybìlování útesù, které mùže vést k jejich nevratnému poškození. Existují dùkazy, že dlouhodobé zhoršování stavu útesù na vzdáleném souostroví Chagos v Indickém oceánu souvisí s El Niñìm a dlouhodobým stoupáním povrchové teploty (Sheppard 1999). Vybìlování korálových útesù ve velkém mìøítku v rùzných èástech svìta je stále èastìjší. Útesy ohrožuje také vìtší koncentrace CO2 v moøské vodì, což narušuje tvorbu jejich vápenných skeletù. Navrhovaná ochranná opatøení pro øešení stoupání hladiny moøí zpùsobeného klimatickými zmìnami ustoupila od pevných staveb (jako napø. ochranných zdí) ve prospìch kombinací mìkèích opatøení (jako rozšiøování pláží a vytváøení mokøadù), adaptivnímu plánování (nové stavební øády) a øízenému útlumu nìkterých aktivit vèetnì pozastavení veškerých stavebních èinností na pobøeží (IPCC 2001). Nìkteré návrhy na øešení globálních klimatických zmìn jsou samy

Voda nad zlato

(30) Medúzy v Èerném moøi Dopad invaze medúz do Èerného moøe je jedním z nejlépe dokumentovaných pøíkladù dalekosáhlých ekonomických a ekologických dùsledkù introdukce cizích živoèišných druhù do prostøedí, které jim umožní témìø neomezenou expanzi. Medúza Mnemiopsis leidyi pochází z východního pobøeží Severní a Jižní Ameriky. Daøí se jí v pøístavech a obèas dochází k jejímu vtažení pøi pumpování balastní vody pro nákladní lodì. Tyto medúzy pøežijí 3 až 4 týdny bez potravy tak, že zmenší objem svého tìla, a tak snadno pøeèkají dvacetidenní plavbu do Èerného moøe. Poprvé byly v Èerném moøi nalezeny jihovýchodnì od Krymu v roce 1982. Škodlivé lidské aktivity – mezi nìž patøil nadmìrný rybolov, zneèišování, èerpání vody a výstavba pøehrad na øekách tekoucích do moøe – byly pøedehrou umožòující následný vývoj. Kombinace nadmìrného rybolovu a eutrofizace zøejmì vedla k odstranìní hlavních predátorù jako kambaly velké, modrouna taneèníka a tulenì støedomoøského a radikálnì snížila poèty ryb živících se planktonem. Tím vytvoøila niku pro medúzy. Mezitím se plankton množil dál. Vzhledem k tomu, že zmínìné medúzy jsou hermafroditní a samooplodòující, od roku 1988 jejich poèet narùstal závratným tempem. Populace planktonu klesly kvùli medúzám na minimum. Stavy ryb se zhroutily, èásteènì proto, že je medúzy pøipravily o potravu a požíraly jejich larvy a vajíèka. Úlovky v bývalých státech Sovìtského svazu prudce klesly z 250 000 na 30 000 tun roènì. V Turecku byl vývoj obdobný. Ztráty zpùsobené poklesem výnosù z rybolovu od poloviny osmdesátých let do poèátku let devadesátých èinily nejménì 300 miliónù USD, což s sebou neslo velmi citelné ekonomické a sociální dùsledky. Rybáøi prodávali své lodì a opouštìli moøe. Zdroj: GESAMP 2001b

o sobì pøedmìtem obav, zejména ty s cílem zkrátit cyklus pøirozeného pøesunu CO2 z atmosféry do oceánu prostøednictvím hnojení velkých ploch hladiny oceánu dusíkem a železem pro posílení rùstu fytoplanktonu, èi vstøikování CO2 pøímo do hlubokých vod. Úèinky tìchto rozsáhlých opatøení nelze pøedvídat, ale není vylouèeno, že budou dalekosáhlé. Malé rozvojové ostrovní státy (SIDS) a nízko položené pobøežní oblasti jsou zvláštì zranitelné úèinky stoupání hla-

diny moøe a extrémnìjším poèasím. Navíc jsou v dùsledku pøevládajícího pobøežního charakteru více odkázané na pobøežní a moøské zdroje. Uznání jejich mimoøádné zranitelnosti zakotvené v Agendì 21 z Konference OSN o životním prostøedí a rozvoji (UNCED) vedlo v roce 1994 k pøijetí Barbadoského akèního programu pro udržitelný rozvoj malých ostrovních státù (Barbados Programme of Action on Sustainable Development of Small Island States).

INTRODUKCE EXOTICKÝCH DRUHŮ Dalším závažným problémem je introdukce moøských druhù do vzdálených biotopù, kde se mohou nekontrolovatelnì množit, což mívá nièivý dopad na ekonomiku i moøskou biodiverzitu. K takovým invazím dochází po celém svìtì stále èastìji. Nejèastìji se tak dìje prostøednictvím balastní vody v nákladních lodích, ve které se dennì pøepraví 3 000 druhù zvíøat a rostlin (GESAMP 2001a). Snahy o kontrolu introdukce druhù prostøednictvím balastní vody zahrnují vytváøení nových pøedpisù Mezinárodní námoøní organizace (International Maritime Organization) pro nakládání s balastní vodou, které mají být pøijaty do roku 2003.

ZÁVĚR Stockholmská konference byla v oblasti moøí známkou zmìny v našem pøístupu k environmentálním problémùm propojením otázek životního prostøedí a rozvoje. Význam tohoto kroku smìrem k holistickému pøístupu spoèívá zejména v ohledu na pobøežní a moøské prostøedí, do kterého lidské aktivity v rùzných sektorech nevyhnutelnì zasahují. Potøeba mezisektorového, holistického pøístupu ke správì moøského a pobøežního prostøedí a jejich sbìrných oblastí je nyní široce uznávána a byla ustavena jako formální disciplína pod názvem Integrovaná správa pobøeží (Integrated Coastal Management – ICM). Globální hodnocení mezinárodních vod (Global International Waters Assessment – GIWA) zavedené programem UNEP se zamìøuje na mezinárodnì sdílené vody, vèetnì moøských a pobøežních oblastí. Toto systematické posuzování environmentálních podmínek a problémù zahrnuje vytváøení scénáøù budoucího stavu svìtových vodních zdrojù a analýzu rùzných strategií. Uznání zhoršujícího se stavu pobøežního a moøského prostøedí se také odráží v žádosti Øídící rady UNEP v roce 2001 o vypracování studie uskuteènitelnosti øádného procesu posuzování moøského prostøedí.

strana 29

Voda nad zlato

EVROPA – POBŘEŽNÍ A MOŘSKÉ OBLASTI Evropa je témìø obklopena èásteènì uzavøenými a uzavøenými moøi, mezi nìž patøí Jaderské, Støedozemní, Azovské, Kaspické, Baltské a Bílé moøe. Škála krajinných rysù jejich pobøeží zahrnuje duny, útesy, laguny a øíèní delty i rozmanité ostrovy, kde se nacházejí významné moøské a ptaèí lokality, vèetnì 449 lokalit z Ramsarské úmluvy v západní Evropì. Dunajská delta, která je nejvìtší deltou v Evropì, pokrývá území o rozloze 580 000 ha (z èehož 113 000 ha je permanentnì pod vodou). Omezená výmìna vody èásteènì uzavøených a uzavøených moøí s otevøeným oceánem je pøíèinnou vysoké citlivosti tìchto moøí vùèi zneèištìní, které se od sedmdesátých do devadesátých let 20. století dramaticky zvýšilo. Tento trend se však v posledních deseti letech podaøilo zastavit a na nìkolika místech dokonce zvrátit. Otevøené atlantické pobøeží ukazuje dopady zneèištìní pocházejícího z pevniny, podmoøské tìžby ropy a zemního plynu, lodního provozu a ropných havárií.

ROZVOJ INFRASTRUKTUR Asi 85 procentùm evropských pobøeží hrozí vysoké èi alespoò mírné riziko spojené s dopadem stavebních èinností (Bryant a kol. 1995). Rychlý rozvoj cestovního ruchu, narùstající doprava, intenzivní zemìdìlské a prùmyslové aktivity a pokraèující urbanizace vyvolávají tlak na pobøežní oblasti. V dùsledku rozvoje infrastruktur a dalších stavebních aktivit i pøirozených pøíèin pøedstavuje hlavní problém v nìkterých oblastech pobøežní eroze, pøièemž je jí vystaveno 25 procent evropského pobøeží (CORINE 1998). Pobøežní oblasti se tedy musejí vypoøádat s dalším ekonomickým rozvojem, a tím také se vzrùstajícími tlaky na životní prostøedí. Pro evropské pobøežní oblasti má turistika velký význam, vezmeme-li v úvahu, že na nì pøipadají dvì tøetiny cestovního ruchu v regionu (60 procent turistù z celého svìta míøí do Evropy). Støedomoøská oblast je hlavním svìtovým

turistickým cílem, kam pøijíždí 30 procent veškerých turistù a pøipadá na ni jedna tøetina pøíjmù z mezinárodního cestovního ruchu. Oèekává se nárùst poètu turistù na støedomoøském pobøeží ze 135 miliónù v roce 1990 na 235–353 miliónù v roce 2005 (EEA 1999a). Turistický ruch zaznamenává nárùst o 3,7 procenta za rok (EUCC 1997) a poptávka s ním spojená vede k zabírání èím dále vìtších ploch. Podobný vývoj lze vysledovat v dalších turisticky významných oblastech na pobøeží Baltského a Severního moøe a severovýchodního Atlantiku. Cestovní ruch zpùsobuje 7 procent zneèištìní a silnì pøispívá k nouzi o vodu, vzhledem k tomu, že spotøeba vody v tomto odvìtví je tøí až sedminásobná oproti místní populaci (EEA 2001).

ZNEČIŠTĚNÍ Aèkoli lodní doprava je považována za ekologický šetrný zpùsob pøepravy, v pøípadì absence èi nedodržování norem mùže být její dopad na životní prostøedí znaèný. Objem dopravy po moøi stoupl mezi lety 1975 a 1985 v Evropské unii o 35 procent. Od té doby se však ustálil (EUCC 1997). Zvýšení objemu dopravy mìlo vliv na emise SO2: na námoøní dopravu nyní pøipadá 10–15 procent z celkových emisí SO2 (EEA 1999b). Odhaduje se, že 30 procent veškeré obchodní pøepravy a 20 procent svìtové pøepravy ropy (viz mapa) roènì køižuje Støedozemní moøe (MAP a REMPEC 1996b). Zneèištìní z pozemních zdrojù je v mnoha oblastech stále vážné. Øada jaderných elektráren rozmístìných po celé Evropì (EEA 1999b) se nachází v pobøežních regionech nebo u velkých øek z dùvodu potøeby velkého množství vody na chlazení. Radioaktivní odpad vypouštìný z flotil bývalého Sovìtského svazu od šedesátých let 20. století zasáhl i vzdálené oblasti Severního a Tichého oceánu (Yablokov 1993). Asi 150 vyøazených ponorek rezaví v pøístavech na poloost-

(31) Poèet havárií v moøské pøepravì ropy v Evropì

Aèkoli poèet havárií souvisejících s pøepravou ropy za posledních dvacet let stoupl, podíl tìch, které vedly k úniku ropy, se snižuje. Zdroj: MAP a REMPEC 1996a

strana 30

Voda nad zlato

rovì Kola, Kamèatce a ruském Dálném Východì a pøedstavuje potenciální environmentální hrozbu. Aèkoli Helsinská komise na ochranu moøí (HELCOM) uvádí, že v souvislosti s chemickou municí èi jadernými látkami nehrozí baltickému moøskému prostøedí žádné environmentální riziko, obèanské skupiny vyjadøují obavy (HELCOM 2001). Odpady vypouštìné ze závodù na zpracování jaderného paliva ve Velké Británii a Francii jsou také pøedmìtem obav v oblasti Severního moøe a Atlantického oceánu (OSPAR 2001). Ke zneèištìní tìžkými kovy, perzistentními organickými polutanty a kontaminaci mikroby a dalšími látkami dochází ve všech evropských moøích. Nicménì se podaøilo dosáhnout významných úspìchù: Pøísun nebezpeèných tìžkých kovù a organických látek po nìkolika desetiletích rùstu výraznì poklesl v letech 1990–1998. Atmosférické vstupy tìžkých kovù do Severního moøe také poklesly, èímž se prokázal úèinek strategií snížení vzdušného zneèištìní v okolních zemích (EEA 2001). V letech 1985–1998 klesly koncentrace dusiènanù v pobøežních oblastech zahrnutých v Konvenci na ochranu moøského prostøedí severovýchodního Atlantiku (Convention for the Protection of the Marine Environment of the NorthEast Atlantic – OSPAR) a v Komisi pro prostøedí Baltského moøe (Baltic Marine Environment Commission) o 25 procent (cílem bylo 50 procent) (EEA 2000). Snížení obsahu fosfátù v pracích a èisticích prostøedcích a další opatøení jako èištìní odpadních vod ve sbìrných oblastech vedly k poklesu prùmìrných koncentrací fosfátù v nìkterých regionech, kam patøí Skagerrak, Kattegat, Nìmecká zátoka a pobøežní pás Nizozemí (EEA 2000). Èištìní odpadních vod však stále vyžaduje zlepšení. Vysoká hustota zalidnìní s sebou nese velký objem odpadních

vod, které nejsou vždy náležitì èištìny – napøíklad ve Støedozemním, Jaderském a Èerném moøi. Až do konce osmdesátých let 20. století nemìla velká mìsta, nacházející se na moøském pobøeží, jako napøíklad Leningrad (4 milióny obyvatel) a Riga (800 000 obyvatel) žádné èistírny odpadních vod (Mnatsakanian 1992). V øadì evropských moøí pøedstavují problém také pevné odpady. Nedávná studie ukázala, že hlavními zdroji pevných odpadù na pobøeží, moøské hladinì a moøském dnì ve Støedozemním regionu jsou pøímé odpady z domácností a turistických zaøízení a povrchový odtok z pobøežních skládek.

OPATŘENÍ V PODOBĚ STRATEGIÍ S cílem snížit pøísun škodlivin do moøských vod jsou pøijímána nejrùznìjší celosvìtová, regionální a národní opatøení. Mezinárodní smlouvy jako OSPAR, HELCOM a Akèní plán pro Støedozemí (Mediterranean Action Plan – MAP) poskytují závazný právní rámec. Napøíklad v oblasti OSPAR a Baltského moøe byly stanoveny cíle snížit emise, ztráty a vypouštìní odpadù a dosáhnout v pøípadì syntetických látek do roku 2020 koncentrace blížící se hodnotì pozadí pøirozenì se vyskytujících látek a nulových hodnot (HELCOM 1998). Nìkteré státy se potýkají s obtížemi pøi uskuteèòování svých závazkù plynoucích z tìchto dohod, a to snižuje úèinnost regionálních úmluv, jako napøíklad MAP a Úmluva o Èerném moøi (Black Sea Convention). Programy pomoci bohatších státù mohou sehrát významnou úlohu ve zlepšování realizace a souladu s regionálními a subregionálními dohodami. Vymáhání se významnì zlepšilo v nìkterých SVE zemích a zavedení ekonomických nástrojù bylo úèinné.

(32) Trasy ropných tankerù ve Støedozemním moøi

Asi 30 procent veškeré obchodní pøepravy a 20 procent svìtové pøepravy ropy roènì køižuje Støedozemní moøe. Zdroj: MAP a REMPEC 1996b

strana 31

Voda nad zlato

Napøíklad Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) poskytla ve spolupráci s HELCOM finance na zlepšení infrastruktur v zemích ve fázi transformace. Nicménì pomalá transformace velkých státních podnikù, které pøedstavují znaèné zdroje zneèištìní, je stále pøekážkou. Nedávno pøijatá evropská Rámcová smìrnice o vodách poskytuje úèinný nástroj pro kontrolu škodlivin a monitoring sbìrných a pobøežních oblastí a zlepšování kvality vody ve všech státech EU a v kandidátských zemích. Nedávným pøíkladem nezávazné smlouvy na celosvìtové úrovni je Globální akèní program na ochranu moøského životního prostøedí pøed èinnostmi z pevniny (Global Programme of Action for the Protection of the Marine Environment from Land-based Activities – GPA). Jeho implementace bude vyžadovat nové formy spolupráce mezi vládami, organizacemi a institucemi na všech úrovních týkajících se moøských a pobøežních oblastí – národní, regionální a globální. Aèkoli se zatím nachází v rané fázi, zájem a nasazení evropských vlád jsou povzbudivé. Hlavním úkolem v pobøežních oblastech je implementace Integrované správy pobøežních zón (Integrated Coastal Zone Management), která si klade za cíl sladit rùzné a nìkdy si navzájem odporující zpùsoby využívání pobøežních zón. V regionech, jako je napøíklad Baltské moøe, na jehož pobøeží se nachází nìkolik nezávislých státù, je pøeshranièní a mezinárodní spolupráce základním požadavkem.

(33) Rizika a plány pro nouzové stavy v pøípadì ropných havárií Hlavní zásady mezinárodní spolupráce v prevenci a øešení pøípadù zneèištìní moøe stanovuje Protokol pro nouzové pøípady k Barcelonské úmluvì (Emergency Protocol to the Barcelona Convention). S cílem pomoci pobøežním státùm bylo v roce 1976 na Maltì založeno Regionální støedisko pro øešení pøípadù zneèištìní ve Støedozemním moøi (Regional Marine Pollution Centre for the Mediterranean Sea – REMPEC). Od roku 1977 REMPEC systematicky shromažïuje zprávy o haváriích, které zpùsobily zneèištìní moøe ropou nebo to u nich alespoò hrozilo. Od srpna 1977 do prosince 2000 bylo zaznamenáno 311 incidentù, z nichž 156 skuteènì zpùsobilo únik ropy. Operace øešení ropných havárií ve Støedozemním moøi v letech 1981–2000 pravidelnì probíhaly pod vedením národních èi místních úøadù, pøípadnì odstraòování ropných skvrn provádìli smluvní partneøi pod jejich dohledem. K dnešnímu dni prošlo témìø 2 000 lidí výcvikových programy vytvoøenými REMPEC za úèelem pomoci pobøežním státùm vytvoøit si vlastní kapacity pro úèinné øešení pøípadù zneèištìní. Jediným pøípadem, který si vyžádal vzájemnou pomoc sousedících zemí (Francie a Itálie), byla skvrna v tankeru Haven poblíž italského Janova v roce 1991, kde došlo k úniku 144 000 tun ropy. Zdroj: REMPEC

KATASTROFY V EVROPĚ Katastrofy se vyskytují po celé Evropì a èasto vedou k závažným poškozením životního prostøedí, ekonomickým ztrátám, zranìním lidí i pøedèasným úmrtím. Celkové dùsledky závisí na rozsahu události a faktorech jako je hustota zalidnìní, prevence katastrof, pøipravenost a opatøení pro øešení a plánování pro pøípad nouzových situací. Evropa obecnì trpí katastrofami ménì než øada rozvojových zemí, díky lepší „schopnosti se s nimi vypoøádat“, a to ve smyslu pøipravenosti vlád na øešení katastrof.

PŘÍRODNÍ POHROMY V Evropì jsou nejbìžnìjšími pøírodními katastrofami bouøe a povodnì, i když v nìkterých zemích dochází i k zemìtøesením. Bouøe a záplavy patøí také mezi katastrofy, které s sebou nesou nejvìtší ekonomické ztráty a ztráty pojištìného majetku. Vìtrné bouøe Lothar a Martin z prosince 1999 zpùsobily škody na zemìdìlských plodinách, lesích a infrastrukturách odhadované na 5 miliard EUR, povodòové škody z let 1991–95 se odhadují na 99 miliard EUR. Jedním z nejhorších rokù co se týèe povodní byl rok 2000, na který pøipadá témìø ètvrtina nákladù pojištìných celkem na 10,6 miliard USD (Swiss Re 2001). V posledních letech mnoho evropských zemí zaznamenalo srážky

strana 32

(34) Rýnský akèní protipovodòový plán V lednu 1998 pøijala Konference ministrù z povodí Rýna (Rhine Ministers Conference) Akèní protipovodòový plán (Action Plan on Flood Defence), který mìl být uskuteèòován po následujících 20 let. Mezi nejdùležitìjší cíle plánu patøilo zmenšení škod až o 10 procent do roku 2005 a až o 25 procent do roku 2020. Extrémní úrovnì záplav na dolním toku Rýna (pod regulovaným horním tokem) mají být sníženy o 30 cm do roku 2005 a až o 70 cm do roku 2020. Takto ambiciózních cílù se zøejmì podaøí dosáhnout pouze prostøednictvím integrovaného správního pøístupu na lokální, národní, regionální a mezinárodní úrovni. Zemìdìlství a výstavba zpùsobily bìhem uplynulých dvou století ztrátu více než 85 procent pøirozených údolních niv podél Rýna. V letech 1993 a 1995 došlo k silným záplavám. Odhadovaná hodnota majetku v oblastech ohrožených záplavami èiní až 1 500 miliard EUR. Je potøeba uskuteèòovat protipovodòová opatøení, jako uchovávání a rozšiøování niv a zlepšování retenèní kapacity v celém povodí. Cílem tìchto opatøení je zlepšení životního prostøedí Rýna, jeho údolí i celého povodí. Zdroj: ICPR 2001

Voda nad zlato

abnormálnì vysoké intenzity a trvání, zejména v zimních mìsících, které vedly k záplavám v Èeské republice, Francii, Itálii, Nìmecku, Maïarsku, Portugalsku, Švýcarsku, na Ukrajinì a ve Velké Británii. V letech 1971–96 došlo v Evropì ke 163 velkým záplavám. Hlavními faktory, které vyvolávají èi zesilují záplavy a jejich dopady, jsou klimatické zmìny, stoupající podíl nepropustných povrchù, zmìny ve využívání povodí a údolních niv, populaèní rùst, urbanizace a rozvoj osídlení, silnice a železnice a v nìkterých pøípadech vodohospodáøská inženýrská opatøení (EEA 2001a).

OPATŘENÍ V PODOBĚ STRATEGIÍ V pøípadech øady technologických katastrof zaèínají pøevažovat holistická opatøení, pøièemž vìtší dùraz se klade na snižování rizik dlouhodobých dopadù na životní prostøedí a omezování akutních škod na majetku a zdraví zpùsobených haváriemi (EEA 1999). V tomto ohledu je významná Smìrnice Evropské komise o kontrole nebezpeènosti závaž-

ných havárií s nebezpeènými látkami (èasto oznaèovaná jako smìrnice Seveso II), která je nyní zaèlenìna do právních systémù vìtšiny zemí SVE. Její databázový systém MARS (Major Accident Reporting System – Systém hlášení závažných havárií) a Rešeršní systém pro informace o Seveso zaøízeních pøedstavují praktické nástroje, které pomáhají zemím v managementu rizik. Informace o rozsahu a místì technických rizik se obecnì zlepšují. Nyní lze vytváøet plány pro øešení nouzových situací v pøípadech technických havárií, nicménì stále jsou tøeba další snahy o snížení rizik (EEA 1999). Jelikož zneèištìní nedbá na politické hranice, jednou z nejvýznamnìjším multilaterálních dohod je Helsinská úmluva o ochranì a využívání hranièních vodních tokù a mezinárodních jezer (Helsinki Convention on the Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes), která vstoupila v platnost v roce 1996. Tato konvence obsahuje požadavky na posuzování vlivu na životní prostøedí (EIA) a na informování státù níže po proudu o haváriích a vymáhá princip „zneèišovatel platí“.

ZMĚNY NAŠEHO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ: ARALSKÉ MOŘE, CENTRÁLNÍ ASIE Znièení ekosystému Aralského moøe bylo náhlé a prudké. Poèátkem šedesátých let 20. století pøipravily nároky zemìdìlství toto ohromné slané jezero o takové množství vody, které bylo nezbytné pro jeho zachování, až došlo k jeho rychlému zmenšení. Uzbekistán, Kazachstán a další støedoasijské státy využívaly vodu z jezera pro zavlažování polí s bavlnou a dalšími exportními plodinami i pøes hrozící ekologické dùsledky, vèetnì ztrát výnosù v rybolovu, kontaminace vody i pùdy a nebezpeèného rozvoje vìtrné eroze. Pøípad Aralského moøe pøedstavuje jednu z nejvìtších zaznamenaných ekologických katastrof. Lidé využívali vodu v Aralské pánvi po tisíce let, pøièemž tehdy ji napájely dvì velké øeky: Amu Darja, která do jezera vtéká z jihu, a Syr Darja, která se do nìj vlévá na severním konci. Kara-

kumský kanál otevøený v roce 1956 odvedl velké množství vody z Amu Darji do turkmenské pouštì a po roce 1960 zaèalo zavlažování ploch o rozloze miliónù hektarù. Pøestože do jezera v roce 1965 pøitékalo zhruba 50 km3 vody roènì, poèátkem 80. let pøítok klesl na nulu. Se zmenšováním Aralského jezera se zvyšovala jeho salinita a do zaèátku 80. let vyhynuly komerènì využitelné ryby, èímž došlo ke zhroucení odvìtví, které zamìstnávalo 60 000 lidí. Klesající hladina moøe snížila hladinu podzemních vod v regionu a znièila mnoho oáz poblíž pobøeží. Nadmìrné zavlažování zapøíèinilo nárùst koncentrací soli v mnoha zemìdìlských oblastech. Poèátkem 90. let se hladina jezera zmenšila témìø o polovinu a jeho objem byl o 75 procent menší. Vítr roznášel usazeniny s obsahem solí a pesticidù, což mìlo nièivé dùsledky pro okolní regiony.

strana 33

Voda nad zlato

II. SCÉNÁŘE DALŠÍHO VÝVOJE „Výsledky dosažené v posledních tøech desetiletích ukazují, jak ošidné mùže být pøedvídání prùbìhu budoucích událostí v tomto èasovém mìøítku.“ Jak máme jako spoleènost postupovat? Vkládat víru do další globalizace a liberalizace a spoléhat v první øadì na to, že širší sociální problémy a problémy v oblasti životního prostøedí vyøeší tržní ekonomika? Nebo stavìt na první místo politiku, v níž koordinovaný postup pøi øešení sociálních a environmentálních problémù pøeváží pouhou snahu o ekonomický rozvoj? Spojí všichni své síly v pøípadì, že nastanou potíže, a budou spoleènì èelit tìmto hrozbám, nebo se zámožnìjší skupiny soustøedí na sebeobranu a vytvoøí kolem sebe opevnìní, které bude stále více vydìlovat „nemajetné“? Nebo by se mohla vynoøit ještì odvážnìjší vize, kdy by radikální posuny ve zpùsobu chování lidí k sobì navzájem i k okolnímu svìtu stimulovaly a podporovaly strategická opatøení smìøující k udržitelnosti? Scénáøe zpracované pro GEO-3 se soustøeïují na životní prostøedí, ale uznávají, že životním prostøedím se nelze zabývat odtrženì od dìní v sociální a ekonomické sféøe. Scénáøe proto zahrnují koneèné dùsledky v mnoha pøekrývajících se oblastech vèetnì obyvatelstva, hospodáøské situace, technologií, správy a øízení. Aèkoli mají mnohé problémy globální charakter, nìkteré z nich nabývají v regionálním nebo ještì menším mìøítku zvláštního významu nebo se dostávají více do støedu pozornosti. Pøihlédneme-li k tomuto efektu a ke skuteènosti, že každý dopad mùže ostatní dopady ještì zesílit, pøedkládá nám tato kapitola pohled z globální i regionální perspektivy. Navíc je ve scénáøích pokud možno zdùraznìna úloha politické volby pøi utváøení budoucnosti, aèkoli je asi obtížné tento vliv posoudit, protože další politiky a nezávislý rozvoj mohou dopady jakékoli individuální politiky ponìkud zamlžit. Abychom pøiblížili zkušenosti a práci dalších iniciativ, které na scénáøích pracují, vèetnì Global Scenario Group (Raskin a Kemp-Benedict 2002), byl pro GEO-3 zpracován soubor ètyø scénáøù. Scénáø Trhy pøedevším pøedstavuje svìt, v nìmž rozvoj tlaèený trhem konverguje k hodnotám a oèekáváním pøevládajícím v prùmyslových zemích. Ve svìtì scénáøe Strategie pøedevším podnikají vlády rázné kroky ve snaze dosáhnout konkrétních sociálních a environmentálních cílù. Scénáø Bezpeènost pøedevším pøedpokládá svìt velkých nerovností, v nìmž pøevládají konflikty a nespravedlnost vyvolané sociálnì ekonomickými a environmentálními tlaky. Scénáø Udržitelnost pøedevším zobrazuje svìt, v nìmž se objevuje nový pøístup k rozvoji jako re-

strana 34

akce na výzvu k dosažení udržitelnosti, podporovaný novými mnohem spravedlivìjšími hodnotami a institucemi. V každém z tìchto scénáøù je v obecné èásti — „Pøíbìhu ètyø budoucností“ — uveden pøevážnì kvalitativní popis budoucnosti v následujících 30 letech z pohledu regionální i globální perspektivy.

TRHY PŘEDEVŠÍM Vìtšina svìta pøijímá hodnoty a oèekávání, které dnes pøevažují v prùmyslovì vyspìlých zemích. Bohatství národù a optimální hra tržních sil dominuje sociálním a politickým programùm. Spoléhá se na to, že další globalizace a liberalizace zvýší bohatství obchodních spoleèností, povede ke vzniku nových firem a živností a tím dá lidem a spoleèenstvím možnost zabezpeèit se proti sociálním a environmentálním problémùm nebo zaplatit jejich nápravu. Etiètí investoøi se spolu se skupinami obèanù a spotøebitelù snaží uplatnit rostoucí nápravný vliv, ale jejich úsilí podkopávají ekonomické imperativy. Schopnost vysokých státních úøedníkù, plánovaèù a zákonodárcù regulovat spoleènost, ekonomiku a životní prostøedí neustále maøí narùstající požadavky. Kolem roku 2032 zùstane stále nezodpovìzeno mnoho otázek, které byly vzneseny na pøelomu století. Svìt již mnohého dosáhl v oblastech modernizace a ekonomického rùstu a milionùm lidí pøedložil nové pøíležitosti. Stále však vyvstávají základní otázky týkající se udržitelnosti a vhodnosti tohoto modelu rozvoje. Environmentální normy se neustále zmíròují, silné tlaky na zdroje však pokraèují a tím se opìt rozšiøuje spektrum ekonomické nejistoty a konfliktù. Sociální tlaky ohrožují sociálnì ekonomickou udržitelnost, protože pøetrvávající chudoba a narùstající nerovnosti zhoršované degradací životního prostøedí podkopávají sociální soudržnost, podnìcují migraci a oslabují mezinárodní bezpeènost. Názory na to, kam svìt smìøuje, se rùzní. Podle toho, na které ukazatele se pozorovatel rozhodne zamìøit, je možno najít argumenty podporující obì strany. Mnozí tvrdí, že pøípady zhroucení patrné již nyní v nìkterých sociálních a ekologických systémech, jsou pøedzvìstí budoucího daleko zásadnìjšího a rozsáhlejšího kolapsu. Stejné skupiny vyjadøují obavy zejména z toho, že se nevìnuje dostateèná pozornost budování institucí, kterých bude zapotøebí pøi zvládání tìchto nesnází. Jiní zdùrazòují, že jsme dosud byli schopni zvládnout vìtšinu krizových situací, které nás potkaly, a tedy není dùvodu pøedpokládat, že tomu bude v budoucnu jinak. Vìtšina lidí se soustøeïuje pouze na svou každodenní rutinu a ponechává velké otázky jiným.

Voda nad zlato

Plus ça change, plus c’est la même chose; èím více se vìci mìní, tím více zùstávají stejné.

STRATEGIE PŘEDEVŠÍM Vlády podnikají rozhodující iniciativy ve snaze dosáhnout konkrétních sociálních a environmentálních cílù. Koordinované úsilí zamìøené na ochranu životního prostøedí a proti chudobì vyvažuje snahu dosáhnout ekonomického rozvoje za každou cenu. Environmentální a sociální náklady a pøínosy jsou promítnuty do politických opatøení, regulaèních rámcù a plánovacích procesù. Všechny jsou posíleny fiskálními nástroji nebo pobídkami, jako je uhlíková daò a daòové prázdniny. Mezinárodní dohody o „mìkkém právu“ a závazné nástroje ovlivòující životní prostøedí a rozvoj jsou zapracovány do sjednocených programù a je posílen jejich právní status. Je však zavedeno nové opatøení týkající se veøejných konzultací, které umožní zohlednit regionální a místní varianty. Na poèátku tohoto století se objevují známky velkého volání a poptávky po koordinovaném vedení od místní po globální úroveò nejen mezi vládami, ale také v oblasti prùmyslu, mezi nevládními organizacemi a jinými obèanskými skupinami. Teroristické útoky na Spojené státy a následná odveta dodaly naléhavosti výzvám k reformì politiky, aby se dosáhlo jejího sladìní s ekonomickými, sociálními a environmentálními zájmy, v nichž mnozí vidí koøeny a pøíèiny tìchto èinù. Pro dosažení dohodnutých cílù je rozhodující posílení øídících institucí na všech úrovních. Na globální úrovni to jsou instituce v rámci OSN a „Bretton Woods“, které zavádìjí nové reformy nebo vyvíjejí pokraèující reformní snahy. Èerstvé podnìty také posilují stávající multilaterální environmentální dohody, zatímco se ratifikují stávající protokoly, jako jsou protokoly ke klimatu a biologické nezávadnosti. Tyto akce doplòují programy na regionální úrovni smìøující k posílení a vyšší efektivnosti spolupráce uvnitø regionù a mezi regiony. Vynakládané úsilí podporuje øada regionálních jednání, na nichž se scházejí pøedstavitelé jednotlivých státù a regionálních a podregionálních celkù. Nejvýznaènìjší z nich poøádá v Africe novì vytvoøený Africký svaz a jeho výstupem je Africká charta milénia k udržitelnému rozvoji. Je samozøejmé, že úsilí vynakládané na regionální a globální úrovni vyžaduje akce na národní úrovni. Zámìry vyjádøené na vyšších úrovních musejí být dále pøetransformovány do smysluplných cílù a akcí, které se mají realizovat na národní a podnárodní úrovni. To vyžaduje, aby národy více vìøily ministerstvùm zamìøujícím se na sociální nebo environmentální politiku a pøidìlily jim vìtší pravomoc. „Je pochopitelné, že k dosažení vytýèených cílù bude zapotøebí znaèných zmìn v sociálních a ekonomických systémech a že si tyto zmìny vyžádají urèitý èas.“

Dosahování žádoucích cílù mùže vyvolat støety zájmù. Jedním z pøíkladù je snaha vyhovìt vzrùstající potravinové poptávce populací, jejichž velikost a bohatství se neustále zvyšují, aniž by se narušila biologická rozmanitost nebo úrodnost pùdy. Toto dilema vyvolává potøebu nové globální Zelené revoluce, aèkoli sociální a environmentální neúspìchy té první jsou stále ještì patrné. Vyvstávají otázky rizik biotechnologií vèetnì genetického inženýrství, na nìž bude muset každé takovéto úsilí spoléhat. Environmentální, zdravotní, sociální, ekonomické a etické problémy svázané s tìmito technologiemi vyhánìjí teplotu veøejných diskusí do výšek, s nimiž jsme se od jaderných diskusí nesetkali.

BEZPEČNOST PŘEDEVŠÍM Tento scénáø pøedpokládá svìt zarážejících nerovností, v nìmž pøevládají konflikty a nespravedlnost. Sociálnì ekonomické tlaky a zatížení životního prostøedí vyvolávají vlny protestù a odporu. Protože tyto potíže zaèínají postupnì pøevládat, mocnìjší a bohatší skupiny se zamìøují na sebeobranu, vytváøejí enklávy podobné dnešním „oploceným komunitám“. Takovéto zvýhodnìné ostrovy poskytují závislým komunitám v jejich bezprostøedním okolí urèitý vyšší stupeò bezpeènosti a ekonomických výhod, ale vyluèují znevýhodnìné masy tìch, kteøí stojí mimo. Sociální péèe a regulaèní služby pøestávají být využívány, ale tržní síly vnì zdí i nadále pùsobí. Rozjezd smìrem k udržitelnému rozvoji, tak slibný v devadesátých letech minulého století, se z mnoha dùvodù postupnì vytrácí. Hlasy, které naléhají na svìt, aby v tomto nastoupeném trendu pokraèoval a dosáhl dohodnutých cílù, zùstávají bez povšimnutí, protože se šíøí víra, že jedinì volné trhy mohou pøinést dostateènì pružnou kontrolu a rovnováhu nutnou pro øešení problémù sociální spravedlnosti a globální péèe o životní prostøedí. Toto neodùvodnìné sebeuspokojení také odráží konkurující si problémy, jako jsou opakující se fiskální krize a propady národních ekonomik a teroristické útoky. V prvních letech tohoto století pøevládá globální svìtový názor, který staví do popøedí tržní principy a bezpeènostní zájmy. To se odráží na mezinárodní úrovni ve vlažných debatách probíhajících na Svìtovém summitu o udržitelném rozvoji a na podobných setkáních. Jednání o zmìnì klimatu a dalších multilaterálních environmentálních dohodách se vleèou s minimálními pokroky. Na mezinárodní úrovni se zpravidla dosahuje jistého pokroku v oblastech, které se více zamìøují na ekonomiku, jako je mezinárodní obchod a zahranièní investice. Dokonce i na této scénì jsou slibné iniciativy jako Global Compact for Business, Global Reporting Initiative a kolo obchodních jednání v Doha pod záštitou Svìtové obchodní organizace liknavé dostát svým slibùm, že položí základy spravedlivìjší a udržitelné hospodáøské globalizace. Po teroristických útocích na Spojené státy a zahájení ozbrojené odvety v Afganistánu se klade dùraz na zajištìní bezpeènosti tradiènìjšími prostøedky, jako je vojenská síla a kontrola zbraní a finanèních

strana 35

Voda nad zlato

tokù. Sociální a environmentální problematice, která, jak mnozí dokazují, poskytuje motivaci pro teroristickou èinnost, se vìnuje malá pozornost. V Africe je toto desetiletí charakterizováno vleklými obèanskými konflikty ovlivòujícími mnoho národù. Èasto jsou do konfliktù zatahovány i sousední zemì. V tìchto pøípadech se dosáhlo malého pokroku v zavádìní vìtší prùhlednosti a odpovìdnosti do vládnoucích systémù. Zároveò pokraèuje pandemie AIDS, která snižuje ekonomický pokrok i v zemích, které se tìší politické stabilitì. Konflikty stále propukají i v èástech západní Asie a èas od èasu pøerùstají v období intenzivního násilí. Spory o zásoby vody, ropy a jiných pøírodních zdrojù k tìmto konfliktùm pøispívají a naopak se ještì dále stupòují. Nestabilita cen ropy vyvolaná kolísající poptávkou a neschopností øídit dodávku v tomto regionu ani jinde zpomaluje hospodáøský rùst regionu. „Globálnímu rozvoji dominuje svìtový názor stavící do popøedí tržní a bezpeènostní zájmy .“ K záchvatùm drancování pøírodních zdrojù dochází i v arktických èástech Ruské federace a v severských zemích. Hodnì úsilí vìnují evropští tvùrci politik problematice rozšíøení EU. Do unie se pøijímá nìkolik dalších zemí, ale pøetrvávající napìtí ohlednì daní, podpor, imigrace, svobody pohybu a dalších problémù tento proces zpomaluje. „Ve všech regionech i na globální úrovni stále více ovlivòují a øídí politické dìní velké nestátní subjekty. Jsou mezi nimi mnohonárodní korporace, ale také zloèinecké syndikáty.“ Stále trvají neshody mezi centrálním jádrem tvoøeným zemìmi, které si pøejí posun k mnohem vìtší integraci a jinými, které upøednostòují volnìjší svazek. Zemì východní Evropy dosahují obecnì malého ekonomického pokroku a jsou sužovány pokraèujícím napìtím a vnitøními konflikty. Ve všech tìchto regionech i na globální úrovni stále více ovlivòují a øídí politické dìní velké nestátní subjekty. Jsou mezi nimi mnohonárodní korporace, ale také zloèinecké syndikáty. Obecnì se má za to, že úroveò korupce ve vládách roste, aèkoli pøi malém zlepšení prùhlednosti a odpovìdnosti to není snadné ovìøit. Vládní snahy vypoøádat se s environmentálními a sociálními problémy pøicházejí vìtšinou pozdì a ve svém dosahu jsou neúèinné. Vlády navíc využívají mnoho svých pravomocí k ochranì ekonomických zájmù národních podnikù a firem, s nimiž jsou stále více svázány. Nevládní organizace a další skupiny v obèanské spoleènosti se stále èastìji nacházejí v pozici, kdy se zamìøují na øešení krátkodobých krizí, místo aby se snažily pracovat na ovlivnìní dlouhodobých modelù rozvoje. Tento trend je symbolizován rozpadem systému Antarktické smlouvy. Jde o výsledek tlaku státù, které nepatøily mezi navrhovatele, a nestátních aktérù, spojený s neschopností úèastnických státù dospìt k dohodì ohlednì využívání pøírodních zdrojù a ochrany životního

strana 36

prostøedí. Existuje pøekotná snaha využít nerostné bohatství tohoto regionu, zásoby moøských živoèichù i zdroje pitné vody ve formì ledu. Tato akce „zdarma pro všechny“ však neznamená rovný pøístup pro všechny skupiny, protože mocnìjší státy a velké spoleènosti stále uplatòují své dominantní postavení. Využívání pøírodních zdrojù tìmito skupinami se zrychluje rovnìž v Arktidì. S postupem desetiletí se stávají mnohem patrnìjší úèinky narušení institucí na mezinárodní a národní úrovni. Jestliže byla první dekáda obdobím obtížného protloukání se kupøedu, je tato obdobím klopýtání a vážných pádù. Konflikty v rùzných èástech svìta nikdy nepøerostly do formy, kterou by bylo možno nazvat tøetí svìtovou válkou. V urèitých oblastech a obdobích se však konflikty stupòují a destabilizují národy. Nìkoho ale daleko více znepokojuje obèasné použití chemických, biologických nebo jiných nekonvenèních zbraní. Již pouhé poèty uprchlíkù pøedstavují vážný problém v okolních státech (pøevážnì nezasažených boji). Kolem roku 2032 se nestabilní ovzduší tohoto rozdìleného svìta zaèíná uklidòovat. Není však jasné, jak dlouho mùže pøímìøí trvat. Síly, které by mohly vyvolat další rozklad, zde stále existují. Zároveò pøetrvávají sny o lepší cestì. Pøestože se mnohé obavy pesimistù vyplnily, nepøestávají se vynoøovat nové pøíležitosti k pozitivním zmìnám. Vnì zdí existují malé ostrùvky klidu a pracuje se na vytvoøení vazeb s dalšími skupinami a pokrokovými elementy uvnitø pevností pøinášející nadìji, že se jednoho dne jako fénix z popela možná ještì vynoøí lepší svìt pro všechny. UDRŽITELNOST PŘEDEVŠÍM Jako odpovìï na výzvu k udržitelnosti se objevuje nový model ochrany životního prostøedí a rozvoje podporovaný novými mnohem spravedlivìjšími hodnotami a institucemi. Pøevládá odvážnìjší vize souèasné situace, kde dochází k radikálnímu posunu ve zpùsobu chování lidí k sobì navzájem i k okolnímu svìtu. Tento posun dává podnìt pro udržitelná politická opatøení a odpovìdné chování firem a dále je podporuje. Existuje mnohem vìtší spolupráce mezi vládami, obèany a dalšími skupinami zainteresovaných subjektù pøi rozhodování o problémech blízkým obecnému zájmu. Je dosaženo dohody v tom, co je nutno udìlat k uspokojení základních potøeb a realizaci osobních cílù bez ožebraèování jiných nebo maøení vyhlídek na prosperitu. V prvních letech tohoto století existují pøesvìdèivé dùkazy, že lidé celého svìta volají po akcích, které by se zamìøily na øešení sociálních, ekonomických a environmentálních problémù mnoha svìtových regionù. Teroristické útoky na Spojené státy a následná odveta propùjèily tomuto volání po øešení ekonomických, sociálních a environmentálních problémù naléhavost, protože se právì v tìchto problémech spatøují koøeny teroristických akcí. Posílená komunita nevládních organizací se stává klíèovým kanálem, jehož prostøednictvím obèané celého svìta vyjadøují

Voda nad zlato

své požadavky. Internet podporuje globální dialog, nebo pøesnìji množství dialogù, z nichž vyplývá naléhavá potøeba jednat. Nìkteré výmìny názorù probíhají ve formálních vládních arénách. Jiné, èásteènì vyvolané tlakem zainteresovaných subjektù, zamìstnancù a zákazníkù, se odehrávají v prùmyslové sféøe uvnitø firem i mezi firmami navzájem. Podobnì zvažují své úlohy a poslání nevládní organizace (vèetnì mnohých, které mají mnohonárodní zastoupení). „Existují pøesvìdèivé dùkazy, že lidé celého svìta volají po akcích, které by øešily sociální, ekonomické a environmentální problémy negativnì ovlivòující mnoho regionù svìta.“ Existují také nové pokusy spolupracovat napøíè spektrem vládního, prùmyslového a nevládního sektoru. Obecnì se však tyto snahy ztrácejí v porovnání s nesèíslnými dialogy vedenými jednotlivci a malými skupinami zainteresovaných obèanù v jednotlivých regionech i mezi nimi. Mnohé z toho, co se dìje, pøesahuje rámec pouhých dialogù. Než by èekali na politické vùdce, kteøí by pøevzali iniciativu, zaèalo mnoho jednotlivcù a skupin jednat na vlastní pìst. Uvìdomují si rozporné výstupy Svìtového summitu z roku 1992 uplatòované v neformálním a místním mìøítku, jako je rozšíøení iniciativ místní Agendy 21, a tìch, které byly vytýèeny na formálnìjší a mezinárodní úrovni, jako je Rámcová dohoda OSN o zmìnì klimatu. Èerpají inspiraci z minulých a souèasných snah pùvodních nadšeneckých hnutí, jako je hnutí Zelený kruh v Keni a hnutí Chipko Andalana v Indii. Pøipomínají si také úspìšné intervence na mezinárodní úrovni, napøíklad kampaò za ukonèení výroby a používání nášlapných min. Podnikatelská komunita je dalším zdrojem inspirace, v první øadì pro svùj úspìch pøi zøizování sociálních investièních fondù a zavádìní sociálních kapitálových ukazatelù. Jako modely slouží firmy, které se zabývají øešením environmentální problematiky v pøedstihu pøed právní úpravou. Pøíkladem mohou být podniky sdružené v síti Climate Neutral Network. Za modely se považují rovnìž partnerství mezi vládami a dalšími skupinami, jako jsou ekoturistika v Namibii a øízení rybolovu na komunální úrovni v Phang-Nga Bay v Thajsku. Pokraèují snahy zaèlenit do procesu tvorby politiky ve vìtší míøe a hloubce výsledky vìdeckého výzkum a analýz. Hodnocení ekosystémù u pøíležitosti milénia (Millenium Ecosystem Assessment), Globální hodnocení mezinárodních vod (Global International Water Assessment) a nové studie vìnované dusíkovému cyklu a persistentním organickým polutantùm (POP) doplòují pokraèující výzkumy klimatických zmìn provádìné Mezivládním panelem ke zmìnì klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change). Hodnocení POP je èásteènì reakcí na pøesvìdèivý nový dùkaz dálkového pøenosu tìchto zneèišujících látek a následkù jejich výskytu v živoèišné øíši v polárních oblastech. Tato nová hodnocení se zásadnì liší od minulých snah. Za prvé: jsou navržena tak, aby obsahovala více odborných

poznatkù z rozvojových oblastí a podílela se na budování kapacit v tìchto oblastech. Za druhé: pøíspìvkùm vìdcù z oblasti sociálních vìd se pøikládá stejná váha jako pøíspìvkùm pøírodovìdcù. Za tøetí: všude kde je to možné, se množství regionálních a místních studií, které tvoøí obsáhlé èásti tìchto hodnocení, získává od místních a laických komunit, které jsou partnery v provádìném prùzkumu. Pramení to z pøání tìchto skupin mít v rozvoji svùj hlas a z jejich snahy porozumìt dané problematice i zpùsobu, jak k øešení konkrétních problémù pøistupovat. „Nìkteré iniciativy jsou vysoce koordinované a zahrnují velké množství lidí. Jiné jsou prosazovány malými skupinami … nìkteré jsou formální … mnohé volí dobrovolný pøístup.“ Spíše než uvádìní konkrétních èísel, kvót a harmonogramù je více pozornosti vìnováno vìtší odpovìdnosti a prùhlednosti. To se dìje zavádìním monitorovacích systémù a ukládáním odpovìdnosti vládám, prùmyslu, nevládním organizacím a dalším subjektùm ve snaze získat informace týkající se dohodnutých cílù. V podtextu leží zásada, že široká dostupnost dobrých informací a odpovídající kontroly a bilance podpoøí posun k tìmto cílùm, a již pøímo nebo cestou tlaku ze strany obèanù, kteøí stále silnìji nechávají zaznít svùj hlas. Cílem politiky v tomto scénáøi je podpora snah jednotlivcù a skupin ve vládì, v obèanské spoleènosti v rámci neziskového sektoru i na trhu prosadit udržitelný rozvoj. Proces revize poskytuje rovnìž dùležitý moment pro další pøehodnocení mezinárodních kontrolních a øídících orgánù se zámìrem transformovat je na efektivnìjší instituce. Týká se to všech: OSN, hlavních finanèních institucí, jako je Svìtová banka, regionální rozvojové banky, Mezinárodní mìnový fond i Svìtová obchodní organizace. Prùhlednost a odpovìdnost jsou klíèovými hledisky tìchto akcí. Obdobné postupy probíhají v podnikání, dobrovolnickém sektoru i jinde. Na regionální úrovni se zvýšenou mìrou aktivují nové i staré organizace. Federace karibských národù pøerùstá rámec pùvodní CARICOM. V Evropì postupuje rùst EU, pøièemž se bere znaèný ohled na udržování a zlepšování vztahù s Ruskou federací. Afrika je svìdkem dalšího rozvíjení myšlenek Africké ministerské konference o životním prostøedí (AMCEN). Vìtšina regionù také hledá vìtší integraci politik týkajících se obchodu, migrace, hospodaøení s vodními zdroji a obdobných problémù pøesahujících hranice státù. Tímto zpùsobem se regionální snahy stávají souèástí poloformální pavuèiny globálních sítí politiky uplatòované vùèi veøejnosti. Posun v politikách, který je schován v podtextu, spoèívá v prosazování prùhlednosti a odpovìdnosti. Politiky obsahují více požadavkù a nárokù na udìlování osvìdèení a lepší environmentální oznaèování. Èasto staví na snahách zahájených prùmyslem. Forest Stewardship Council, Global Forest Watch a Marine Stewardship Council vyvíjejí obdobné úsilí zamìøené na další pøírodní zdroje.

strana 37

Voda nad zlato

„Co je v souèasné diskusi nového, je ochota lidí reagovat na pozitivní i negativní aspekty jejich vlastního jednání a dìdictví a na jednání a odkazy jiných kultur.“ Tyto snahy naopak ovlivòují další oblasti politiky, jako je obchod, zahranièní dluh a vymáhání multilaterálních environmentálních dohod. V rozvojovém svìtì se realizuje dùležitý investièní program k posílení kapacit vlád, podnikatelských subjektù (zejména malých a støedních podnikù), nevládních organizací a místních spoleèenství. Zamìøuje se na pøístup k informacím, jejich rozvoj a využití. Tyto zmìny se odrážejí ve zvýšeném monitoringu a komunikaci. Stejnì jako kterýkoli jiný sektor podnikání se komerèní média posunula od pouhého dùrazu na zisk k vybudování širší role ve spoleènosti. Existují také zásadní posuny v tom, jak se mìøí, analyzují a prezentují údaje o sledování rozvoje. Úhrnná èísla, která skrývají nesrovnalosti napøíklad mezi pohlavími a sociálními skupinami nebo mezi mìstskými a venkovskými oblastmi ustupují diferencovanìjšímu sbìru dat a hlášení. Zmìny se dostávají do popøedí spolu s postupným vývojem systému národních finanèních výkazù OSN, zejména s odklonem od hrubého domácího produktu jako hlavního indikátoru vývoje. Environmentální, ekonomické a sociální indikátory zaznamenávají skuteèný pokrok ve všech mìøítcích – obchodním, národním, regionálním i globálním – a poskytují veøejnosti vìtší informaèní základnu pro hledání zmìny. Také nové technologie hrají velkou úlohu jako katalyzátory mnohých z tìchto zmìn a reakce na nì. Rozvoj informaèních a komunikaèních technologií umožòuje skupinám navzájem se spojovat a spoleènì se uèit z úspìšných pøípadù, ale také odhalovat chování , a již zákonné nebo nezákonné, stávající nebo plánované, které zavdává pøíèinu ke znepokojení. Tyto technologie také pomáhají koordinovat sociální, politické a ekonomické aktivity. Jsou pøirozeným médiem pro nové uvìdomìní a poskytují diversifikovanému a pluralistickému hnutí pocit bezprostøednosti a jednoty. Nové technologie hrají pomocnou úlohu v postupu k již vytýèeným cílùm. Mezi takovéto postupy patøí vyšší efektivnost využití energie a vody, odsolovací a zdravotnické technologie a úpravy. Tyto prùlomy jsou úzce propojeny s celkovým rozvojem v oblastech nanotechnologie a biotechnologie. Vlády, podnikatelské subjekty a další soukromé organizace stimulují vìtšinu technologického rozvoje nejen pøímými investicemi do výzkumu a vývoje, ale také nabíd-

strana 38

kami hodnotných finanèních ocenìní za nové vynálezy. V oblasti biotechnologie a genetického inženýrství existuje silné povìdomí o možných problémech spojených s biologickou bezpeèností, bioterorismem a morálními zájmy. Biotechnologie zaèíná být stále více propojená s výzkumem biodiverzity v jednotlivých regionech. V popøedí zájmu stojí i nadále genetické inženýrství, ale napìtí se ponìkud uvolnilo, protože rozvoj v této oblasti má spíše regionální charakter, pokud jde o subjekty, které se jím zabývají nebo mají prospìch z výzkumu a pøírodních materiálù využívaných v daných procesech.

NENÍ NÁVRATU? Tyto široce rozšíøené zmìny se v rùzných regionech projevují v rùzné míøe. V období kolem roku 2032 již nìkde došlo ke znaèným posunùm k nové stabilnìjší úrovni fungování, zatímco jinde se teprve dávají do pohybu. Aèkoli se vyskytly pøekážky, nebyly zásadního charakteru ani pøílišného rozsahu. Dùvodem tohoto hladkého prùbìhu je povaha celého procesu, který byl v dobì, kdy se zaèal odvíjet ze spontánních hnutí za silné podpory z vyšších úrovní, ponìkud chaotický a neplánovaný. Míra spoluúèasti vlád a spoleènosti a pokraèující postupný vývoj základní víry pomohl vládám prosadit politiky, které by za jiných okolností nebyly možné. Pøíkladem je zøízení suchozemských a moøských rezervací a zásadní posuny v konstruktivním využívání daòových prázdnin a pokut. Viditelné úspìchy podnikatelských subjektù, nevládních organizací a vlád pracujících spoleènì èi samostatnì povzbuzují další subjekty k jejich následování. Oèividné dùkazy tìchto narùstajících pøínosù pomáhají vládám v podnikání dalších krokù, protože velmi ztìžují vládním odpùrcùm argumentaci zpochybòující možnost splnìní nových cílù. „Nové technologie hrají velkou úlohu jako katalyzátory mnoha tìchto zmìn i jako reakce na nì.“ A když se k formálním akcím pøistupuje, pùsobí pozitivní dùkazy jako západka, která zabraòuje pokrokùm sklouznout zpátky. Vzájemnì provázané soubory zmìn, ke kterým došlo v prvních tøech desetiletích nového tisíciletí, jsou zøejmou souèástí široké spoleèenské transformace. Aèkoli nikdo netvrdí, že již bylo dosaženo udržitelnosti, je jasné, že se svìt ubírá správným smìrem a že již není návratu.

Voda nad zlato

DOPORUČENÍ PRO DALŠÍ POSTUP Rok 2002 je zaèátkem ètvrtého desetiletí od okamžiku, kdy v roce 1972 položila mezinárodní komunita základy kolektivní celosvìtové akce vedoucí ke zmírnìní negativních dopadù na životní prostøedí. Nachází jeden ze tøí pilíøù udržitelného vývoje – životní prostøedí – vážnì naklonìný vlivem deformací vyvolaných pùsobením lidské populace, která nyní èítá více než 6 miliard lidí. Význam životního prostøedí je èasto podceòován, aèkoli jeho hodnota pro pøežití a rozvoj lidstva je nevyèíslitelná. Zhroucení pilíøe životního prostøedí je vážnou hrozbou v pøípadì, že se nepodniknou urèité kroky – od lokálních po globální – nezbytnì nutné k øešení negativních dopadù, které po sobì lidstvo zanechává: l zvýšené množství zneèišujících látek v atmosféøe l rozsáhlé degradované oblasti pùdního fondu l poškozené a degradované lesy l ohrožená biodiverzita l stále více nedostateèných zdrojù pitné vody zhoršující se kvality l vážnì poškozené moøské zdroje. Ochrana životního prostøedí prochází dlouhým a vyèerpávajícím údobím. Pøestože jsou podnìcovány krátkodobé i dlouhodobé zmìny, udržitelný rozvoj dosud zùstává pouze zamlženou chimérou kdesi na vzdáleném horizontu. Existuje potøeba vyváženého pøístupu k udržitelnému rozvoji. Všechny tøi pilíøe – sociální, ekonomický a pilíø životního prostøedí – se vzájemnì podpírají a všechny tøi mají svou nezastupitelnou úlohu. Pøezírání jednoho z nich, jak je tomu až pøíliš èasto v pøípadì pilíøe životního prostøedí, není pouze krátkozraké, ale zavádí jakoukoli politiku do slepé ulièky. Rozpad pilíøe životního prostøedí povede k neodvratnému zhroucení ostatních charismatiètìjších pilíøù udržitelného rozvoje, kterým vìnuje rozhodovací sféra všude zvláštní pozornost.

BUDOUCNOST JE NYNÍ Svìt je nyní rozdìlen na majetné a nemajetné ètyømi propastmi, které se stále rozšiøují. Tyto propasti odhalilo hodnocení GEO-3. Jsou to: l životní prostøedí l strategie a politika l rozdíl v zranitelnosti l životní styl. Tyto ètyøi dìlící linie jsou vážnou hrozbou udržitelného rozvoje. Environmentální hodnocení v pøedchozích kapitolách ukazuje, že navzdory narùstajícímu povìdomí o životním prostøedí pøinesly snahy zastavit jeho zhoršování smíšené výsledky. Existují nesporné úspìchy i oèividné nezdary. Za poslední tøi desetiletí se do využití životního prostøedí investovaly masivní lidské i finanèní zdroje. Na druhé stranì výzkum otevøel nové hranice lidského chápání složité pavuèiny ekologických procesù.

Byly pøedloženy strategie dotýkající se mnohých klíèových problémù. Byly vytýèeny a v nìkterých oblastech splnìny cíle, jako je postupné vyøazení látek poškozujících ozónovou vrstvu, ale v jiných oblastech byly úspìchy omezené. Pøíkladem mùže být pøijetí pøísnìjších cílù pro snižování antropogenních emisí skleníkových plynù v rámci Kjótského protokolu. Bylo identifikováno i mnoho dalších iniciativ, které mají zásadní význam pro zacelení propasti v oblasti životního stylu a pro úspìch udržitelného rozvoje. Zahrnují: l Zmírnìní chudoby. Mezinárodní komunita vytýèila cíl snížit do roku 2015 na polovinu podíl svìtové populace (v souèasnosti 22 procent), která pøežívá za ménì než 1 USD na den. Každodenní život vìtšiny chudých je mnohem tìsnìji svázán se stavem životního prostøedí než v pøípadì tìch, kteøí jsou lépe zajištìni – zdravé produktivní životní prostøedí je jedním z nìkolika východisek z chudoby. Dokud budou miliony lidí i nadále žít v chudobì a životní prostøedí zùstane na okraji hlavního proudu rozhodování, bude udržitelný rozvoj nedosažitelným ideálem. l Omezování nadmìrné spotøeby bohatších. Dokud nejbohatších 20 procent svìtové populace bude vykazovat 86 procent celkových výdajù na osobní spotøebu, je nepravdìpodobné, že bude nìkdy dosaženo udržitelného rozvoje. Ložiska bohatství v moøi chudoby zvyšují napìtí a drancování zdrojù. l Zlepšení dozoru se stalo hlavní problematikou nejen na institucionální a národní úrovni, ale také na úrovni globální, kde nerovnosti mezi Severem a Jihem èasto rozdmýchávají konflikty a projevy radikalismu pøi vyjednávání strategií efektivního øízení životního prostøedí. l Poskytování odpovídajících finanèních zdrojù enviromentálním programùm je hlavním faktorem. Nedostateèným zdrojùm se pøièítá vina za neuspokojivou implementaci Agendy 21, a neèinnost mùže nakonec tento projekt udržitelné budoucnosti úplnì podkopat. l Odepsání dluhu zvláštì vysoce zadluženým chudým zemím je také dùležitým faktorem ve svìtì, kde zadlužené zemì èasto používají na splácení dluhù více prostøedkù v „tvrdé mìnì“, než kolik vydìlávají. Zadluženost èasto vede k nadmìrnému využívání životního prostøedí. Pokud tato situace potrvá, je nepravdìpodobné, že by mnoho dlužných národù nìkdy dosáhlo udržitelného rozvoje. Ve høe je mnoho složitých procesù — sociálních, ekonomických a environmentálních — pokud jde o vìtší dopad na lidi jako výsledek zmìny v životním prostøedí. Zmìnou životního prostøedí je nìjakým zpùsobem ohrožen každý. Hlavní rozdíl je v možnosti a schopnosti zotavit se, a to znamená, že chudí jsou obecnì zranitelnìjší. Propastný rozdíl ve zranitelnosti podkopává udržitelný rozvoj. Lidskou zranitelnost vyvolanou zmìnou životního prostøedí ovlivòují kvalita životního prostøedí, hrozby pro toto prostøedí a rozdílné strategie øešení pøijaté jednotlivci a komunitami v každé lo-

strana 39

Voda nad zlato

kalitì, zemi nebo regionu. Zacelení propasti ve zranitelnosti by mìlo obrovský dopad na blaho a bezpeènost milionù lidí. Snížení a odstranìní chudoby je neoddìlitelnì spojeno s rozumným øízením životního prostøedí, které zahrnuje takové problémy, jako je chudoba a využívání práv, poskytování základních služeb k ochranì pøírodního bohatství, odpovídající infrastruktura a financování iniciativ v oblasti rozvoje a ochrany životního prostøedí. Jednou z cest kupøedu ze strany sponzorù by bylo podporovat pøímo iniciativy na komunitní úrovni, zejména ty, jejichž èinnost smìøuje k udržitelnému rozvoji, financováním grantových modelù dostupných zranitelným a znevýhodnìným skupinám s nízkými pøíjmy. Je tøeba provést zmìny v úrovni spotøeby bohatších jedincù a národù svìta. Prosperita je úzce propojena se schopností èelit problémùm v oblasti životního prostøedí, ale je také jednou ze sil v pozadí nadmìrné spotøeby, která je pøíèinou dalších problémù s dalekosáhlými dopady. Ekonomické a politické zájmy vyvolaly pokusy zmìnit charakter spotøeby novými strategiemi nebo nástroji. Vìdomí, že zmìna modelù spotøeby nemusí omezit nebo poškodit kvalitu života, ale mùže vést v zásadì k opaènému výsledku, musí u lidí, jichž se týká, zdomácnìt. Existují dostateèné dùkazy, že tomu tak je, ale zatím nebyly podniknuty žádné kroky k všeobecnému rozšíøení tohoto poselství. Zmìna zpùsobu myšlení musí jít ruku v ruce s rostoucím pøijetím odpovìdnosti za dopady na životní prostøedí a sociální sféru a s vytvoøením spotøebitelské etiky. Poskytování finanèních zdrojù je nedostateèné, pokud neexistuje odpovídající absorpèní kapacita. Absorpèní kapacity je tøeba nejen cílenì budovat, ale pøedevším je mobilizovat a udržovat, aby se minimalizoval odliv mozkù, zajistil se efektivní dohled nad životním prostøedím a spoluúèast veøejnosti na jeho správì. Zvl᚝ dùležité je zajistit, aby rozvoj kapacit byl spíše vzájemnì sdílenou zkušeností než shora vedenými nebo jednosmìrnými pokyny Severu Jihu. S vìtšími a kvalitnìjšími kapacitami snad budou rozvojové regiony schopny lépe èelit zmìnì životního prostøedí a katastrofám, které zvýšily jejich zranitelnost. Dále uvádíme nìkteré další úkoly spojené s životním prostøedím, s nimiž se bude muset rozhodovací sféra na všech úrovních v nadcházejících desetiletích vypoøádat: l Velké množství lidí zvláštì v rozvojových zemích ve venkovských i mìstských oblastech stále nemá pøístup k èisté vodì a odpovídající hygienì, dobrou kvalitu vnitøního i vnìjšího ovzduší, èistší energii a odpadové hospodáøství. To vede k pokraèující degradaci základního pøírodního bohatství, špatnému zdraví a zranitelnosti vùèi hrozbám v oblasti životního prostøedí. l Pøetrvávají nevyøešené konflikty týkající se vlastnictví a správy zdrojù spoleèného majetku (jako je voda, ovzduší, pozemky, lesy a oceány). l Existují velmi složité environmentální problémy, které se dosud odpovídajícím zpùsobem neøeší, jako je stále vìtší rozšíøení persistentních toxických látek, nakládání s chemickým a nebezpeèným odpadem, jeho likvidace a rozšíøení nevyhovující z hlediska bezpeènosti, plošných a liniových zdrojù zneèišování, správa pøeshraniè-

strana 40

ních øíèních systémù, spoleèných vodních tokù a ploch a nadmìrné dusíkové zátìže. l Zmìna klimatu zpùsobí v støednìdobém a dlouhodobém výhledu nevyhnutelné škody (nízko položené ostrovy a pobøežní oblasti, pouštní a polopouštní ekosystémy, vyšší míra a intenzita ekologických katastrof). Rozvojové zemì, zejména rozvojové státy malých ostrovù, jsou sice schopny pøizpùsobit se okolnostem zpùsobeným zmìnou klimatu, ale pravdìpodobnì jimi budou negativnì ovlivnìny. l Globální dopad na životní prostøedí (ekologická stopa) rozvinutého svìta a prosperujících komunit na celém svìtì je vìtší než vliv chudého obyvatelstva v rozvojovém svìtì, ale budoucí ekonomický rozvoj a populaèní rùst v rozvojových zemích dopady na životní prostøedí pravdìpodobnì dramaticky zvýší.

ÚLOHA INFORMACÍ Informace jsou základem udržitelného rozvoje, úspìšného plánování a rozhodování. Pokud se rozhoduje bez kvalitních dat a informací, budou rozhodnutí jen o trochu lepší než nejlepší odhady. Ekonomické a sociální údaje jsou ve velké míøe dostupné a jsou relativnì spolehlivé a dobøe srozumitelné. Situace na poli údajù a informací z oblasti životního prostøedí je ponìkud odlišná. Vysoce kvalitní, úplné a vèasné informace o životním prostøedí zùstávají vzácné a hledání „správných“ informací mùže vyvolat problémy: získání dat je obtížnìjší a dražší. Je rovnìž tìžké najít ukazatele, které zachycují a odrážejí složitost životního prostøedí a lidskou zranitelnost ve vztahu ke zmìnì životního prostøedí. Získávání údajù o životním prostøedí zùstává ve všech zemích základní potøebou. Navzdory problémùm se ukázal jako mocný nástroj, který k problematice životního prostøedí pøilákal mezinárodní pozornost a urychlil øešení, vìdecký konsensus vycházející z nejlepších dostupných dat a znalostí, aèkoli jsou nìkdy pouze dílèí a omezené. Ve výzkumu a monitorování životního prostøedí došlo k velkému zlepšení, ale je dùležité, aby se tyto snahy udržovaly a zlepšovaly, a tak se zajistil nepøetržitý tok vèasných a spolehlivých informací. Èást tìchto informací musí zajistit podporu vèasného varování pøed katastrofami a stavy ohrožení a faktory, které leží v pozadí lidské zranitelnosti v dùsledku zmìny životního prostøedí. Pøi poskytování informací bude možné s výhodou využít: l Strukturované a vzájemnì do sebe zapadající systémy monitorování a sledování, vèetnì globálních satelitù pro sbìr vèasných a spolehlivých údajù o jednotlivých složkách životního prostøedí, používající harmonizované mìøící jednotky a termíny. l Úèinný, celosvìtovì pøijatelný environmentální informaèní systém podporovaný harmonizovaným souborem dat, ukazatelù a indexù a úzce integrovaný se systémem sociálnì ekonomických informací pro potøeby rozhodování. l Maximalizované využití internetu jako levného a úèinného nástroje výmìny informací v rámci celého svìta.

Voda nad zlato

l Identifikace ukazatelù, které by postihly udržitelnost trendù v životním prostøedí i trendy lidské zranitelnosti vlivem zmìny životního prostøedí. l Maximalizované Nástroje k vytvoøení vìdomostní základny dostupné tvùrcùm politiky životního prostøedí a èinitelùm odpovìdným za rozhodování. l Maximalizované Prezentace komplexních dat a informací èinitelùm odpovìdným za rozhodování ve snadno pochopitelné formì.

ZMĚNA STRATEGIÍ A POSÍLENÍ IMPLEMENTACE Dále uvedené strategické možnosti vycházející ze zkušeností UNEP, hodnocení GEO-3 a obsažné konzultace s odborníky a zainteresovanými stranami, poskytují stávající perspektivní pohled na iniciativy, kterých je nyní zapotøebí k nastavení udržitelného kurzu pro pøíštích 30 a více let. Je zapotøebí akcí na mnoha úrovních. Následující doporuèení je možno aplikovat prùøezovì nebo pouze na konkrétní úrovnì; úmyslem bylo vytvoøit kontrolní seznam, z nìhož se budou odpovídající opatøení vybírat. Prvoøadou potøebou pøi vytváøení politiky je pøijmout vyvážený pøístup k udržitelnému rozvoji, který pøiøadí odpovídající váhu a sílu všem tøem pilíøùm; z pohledu životního prostøedí to znamená zaèlenit životní prostøedí do hlavního proudu a pøivést jej z okrajové pozice do samého srdce rozvoje. Jak toho lze dosáhnout? 1. Zlepšením monitorování plnìní strategie Na mezinárodní úrovni: l Podporovat Global Reporting Initiative (GRI) a povzbudit více zemí, aby se k ní pøipojily. l Podporovat mezinárodní snahy zlepšit soulad s existujícími mezinárodními environmentálními dohodami (MED) a posílit kapacity pro jejich naplòování na národních úrovních. l Posílit pravidelný dialog mezinárodního spoleèenství s obèanskou spoleèností, kde by se na otevøeném fóru projednávaly pøíslušné problémy environmentálních strategií, vzájemnì se pøedstavovaly myšlenky a nápady a navrhovala doporuèení. V rámci obèanské spoleènosti: l Posílit stávající monitorování politické vùle a politického chování, nadále zlepšovat povìdomí o environmentálních zájmech a problémech a pùsobit jako „hlídací pes“, který bdí nad soukromým sektorem, vládami a mezinárodními organizacemi. l Povzbuzovat odpovìdnost jedincù a vytváøet chybìjící èlánek mezi lidmi a pøípravou politiky. l Podporovat iniciativy soukromého sektoru zamìøené na normy ekologicky pøijatelného chování a podávání hlášení, jako je dobrovolné zveøejòování pokrokù dosažených pøi snižování zneèišování, ochranì pøírodního bohatství a podpoøe udržitelného rozvoje.

2. Posílením mezinárodní legislativy v oblasti ochrany životního prostøedí a jejího plnìní l Zvýšit výmìnu informací, aby se podpoøila koordinace mezi pøíslušnými dohodami. l Poøádat spoleèná jednání zainteresovaných stran nebo vìdeckých poradních orgánù pøíslušných MED, jako jsou jednání ke zmìnì klimatu a problematice ozónu. l Zavést spoleèné systémy financování, z nichž by se hradila rùzná opatøení MED a integrovat regionální sekretariáty s cílem zaèlenit pøíslušné sekretariáty MED do jednotného systému. l Oživit regionální a celosvìtové mechanismy MED, které byly v minulosti pøínosné, ale byly odsunuty do pozadí. l Povzbuzovat nevládní organizace, akèní skupiny a regionální a mezinárodní organizace, aby prosazovaly dohody mezi svými stoupenci a snažily se je efektivním zpùsobem zaèlenit do politiky. l Udìlit mandát Programu OSN pro životní prostøedí (UNEP) k posílení koordinace MED. l Zavést systém národních hlášení o mezinárodních dohodách, aby se usnadnila jejich tìsná provázanost s národními politikami a programy. l Formulovat transparentní pravidla monitorování, postupy a režimy posuzování a pøezkoumávání závazkù, úlohy zprostøedkovatele pøi øešení konfliktù a poskytování vìdecké, technické a hospodáøské pomoci na vyžádání. l Pøidìlit sdílené, ale diferencované odpovìdnosti a povinnosti v rámci environmentálních dohod, kde by bohatší státy dostaly vìtší odpovìdnost za akce než chudší státy. l Dovolit mezinárodním a regionálním institucím øešit environmentální spory a povzbuzovat je k uplatnìní sankcí proti stranám, které své závazky neplní, aby se posílila úèinnost mezinárodních dohod. l Zavést v rámci stávajících MED transparentní a fungující postupy v pøípadì neplnìní závazkù. 3. Zmìnou charakteru obchodování ve prospìch životního prostøedí l Provést výzkum následující problematiky: – dopadù liberalizace obchodu na blaho lidí a životního prostøedí – úèinkù environmentálnì a sociálnì udržitelného obchodování na spoleèenství a životní prostøedí l Stavìt na cenných pouèeních z pøedchozích zkušeností, jako byly ty, které od roku 1994 získala Severoamerická komise pro spolupráci v životním prostøedí, která implementuje soulad s životním prostøedím do Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). l Posílit dùraz obchodních strategií na udržitelný rozvoj. l Pøipravit smìrnice pro vývozní úvìrové agentury. 4. Vyèíslením hodnoty životního prostøedí l Propracovat a zlepšit metody výpoètu ekonomické hodnoty environmentálního zboží a služeb a dopadù hospodáøské èinnosti na životní prostøedí. l Zhodnotit environmentální náklady a pøínosy ve všech sektorech hospodáøství, aby se environmentální úèetnic-

strana 41

Voda nad zlato

tví pøijalo jako standardní praxe v lokálním nebo národním úèetnictví a na podnikové úrovni. l Podporovat a povzbuzovat všechny, kteøí jsou zapojeni do vzdìlávacích kursù a kursù ekonomiky, aby zapracovali nástroje a metody environmentálního úèetnictví do všech studijních plánù. l Zvážit enviromentální náklady a pøínosy pøi zpracovávání strategií a politik. 5. Pøinucením trhu pracovat ve prospìch udržitelného rozvoje l Podporovat strategie „šité na míru“, které kombinují tržní nástroje s tradièními opatøeními typu pøíkaz-kontrola, jako je internalizování nákladù na životní prostøedí, zavádìní ekologických daní a odstraòování zvrácených dotací. l Vybudovat partnerství mezi vládou, prùmyslem a dalšími zainteresovanými stranami, aby se formovaly trhy pro environmentální zboží a služby s využitím nástrojù, jako jsou legislativa, pobídky, tržní mechanismy a další metody ovlivòování chování trhu a spotøebitelù. l Analyzovat a reformovat nevyváženost a nedostatky trhu vèetnì snižování dotací, které umožòují umìle udržovat ceny pod hranicí výrobních nákladù a nákladù na zdroje jako je palivo, pesticidy, voda a elektøina. l Vytvoøit více pobídek kapitálovì tìžících ze situací, kdy jsou vítìzi obì strany – hospodáøství i životní prostøedí, jako jsou: – vìtší komunitní užitek z environmentálních trhù (napø. vzájemnì výhodný obchod) – zavedení politiky otevøenosti vùèi veøejnosti, aby se odhalili ti, kteøí jsou ve velké míøe zodpovìdní za zneèišování – jako jsou veøejnì pøístupné registry vypouštìní a pøenosu zneèišujících látek (PRTR), kam prùmyslové podniky nahlašují emise do ovzduší, vody a pùdy l Podporovat rostoucí úlohu vlád v oblasti spolupráce a jejich roli katalyzátora (spíše než roli regulátora) a povzbuzovat lepší národní koordinaci mezi rozhodnutími mezinárodního obchodu a politikou životního prostøedí. l Uvést na trh „zelené“ zboží a služby. l Pøijmout aktivní opatøení ke stimulaci udržitelných modelù spotøeby a výroby. l Pobízet k ekologicky efektivní (èistší) výrobì a inovaci.

strana 42

6. Dalšími dobrovolnými akcemi l Povzbuzovat další pøijetí dobrovolných iniciativ, jako jsou: – závazky podnikù dosáhnout dalších cílù v oblasti ochrany životního prostøedí – kodexy chování odvìtvových prùmyslových asociací zamìøené na odpovìdný pøístup k životnímu prostøedí – cíle šetrného chování k životnímu prostøedí dohodnuté mezi vládou a podnikem nebo prùmyslovým odvìtvím – právnì závazné dohody l Podpora dobrovolných iniciativ vedených nevládními organizacemi, jako jsou: – kampanì za vyèištìní životního prostøedí a recyklaci – vysazování stromù – obnova poškozených oblastí apod. 7. Podílovým øízením l Vybudovat strategické partnerství mezi vládami, komunitami, soukromým sektorem a nevládními organizacemi, zejména s ohledem na poradenské a realizaèní aktivity a jejich financování s jasnì stanovenou odpovìdností pøidìlenou jednotlivým èlenùm. l Povzbuzovat prùmyslový a soukromý sektor a poskytovat jim pøíležitosti, aby dále pøispívaly k rozvoji a realizaci programù udržitelného rozvoje. l Pøidìlit obèanské spoleènosti vìtší úlohu v environmentálním øízení odstranìním systémových pøekážek zejména v úèasti žen, pùvodních národù a mládeže a vìnovat náležitou pozornost domorodým znalostem a pøístupùm k øešení. l Zlepšit institucionální mechanismus spoluúèasti zainteresovaných subjektù ze strany obèanské spoleènosti a soukromého sektoru. l Poskytnout institucionální zákonnost praktikám spravování zdrojù na komunitní bázi tím, že se komunity stanou souèástí národního právního a regulaèního rámce. l Vyèlenit veøejnosti jasný podíl na ochranì životního prostøedí pomocí právních a regulaèních opatøení, která definují a uznávají vlastnická a držební práva jednotlivcù nebo komunit. l Pøidìlit všem zúèastnìným spoleèné, ale diferencované odpovìdnosti.

Voda nad zlato

POUČENÍ Z BUDOUCNOSTI POUÈENÍ ÈÍSLO JEDNA Je možné vyprávìt protikladné, nicménì pravdìpodobné pøíbìhy o tom, jak se bude vyvíjet svìt a jeho regiony v pøíštích 30 letech; každý z nich má zásadnì odlišné dopady na životní prostøedí. POUÈENÍ ÈÍSLO DVA Mùže dojít k výraznému zpoždìní mezi lidským èiny, vèetnì strategických rozhodnutí a s nimi spojených dopadù na životní prostøedí, konkrétnì: l mnohé zmìny v životním prostøedí, které nastanou v pøíštích 30 letech, již uvedly do pohybu akce minulosti a souèasnosti; l mnohé dopady strategií v oblasti životního prostøedí uplatnìné v nadcházejících 30 letech se ještì dlouho poté neprojeví. POUÈENÍ ÈÍSLO TØI Dosažení obecnì odsouhlasených environmentálních a sociálních cílù bude vyžadovat dramatickou a koordinovanou èinnost, která zaène nyní a bude pokraèovat po øadu let. Postupné kroky musejí obsahovat strategie vycházející z prevence a adaptace. POUÈENÍ ÈÍSLO ÈTYØI Existují dùležité vazby mezi rùznými environmentálními problémy a mezi environmentálními a širšími sociálními problémy. Z toho vyplývá, že: politiku je možno

zefektivnit hledáním synergií nebo je nutno zajistit „vzájemné pøínosy“, abychom se vyhnuli støetùm mezi jednotlivými strategiemi. POUÈENÍ ÈÍSLO PÌT Zøízení silných institucí vykonávajících dohled nad oblastí životního prostøedí je nutným pøedpokladem témìø všech ostatních strategií. POUÈENÍ ÈÍSLO ŠEST Zajištìní vèasného pøístupu k pøesným informacím vytváøí pevnou strategii, protože: l umožòuje vèasné varování v pøípadì environmentálních problémù, l mùže stimulovat dobrovolné akce podnikatelské sféry a prùmyslu, l mùže podpoøit formální a neformální tržní mechanismy, které prosazují správné environmentální chování. POUÈENÍ ÈÍSLO SEDM Ne všechny nástroje politiky jsou vhodné ve všech situacích. POUÈENÍ ÈÍSLO OSM Dosažení environmentálních cílù bude vyžadovat rozhodující kroky, bude se setkávat s nepøedvídanými situacemi a nenastane pøes noc. Naštìstí nebo naneštìstí mnoho úspìchù nebo neúspìchù tohoto úsilí leží v našich rukou.

strana 43

Voda nad zlato

III. SCÉNÁŘE VÝVOJE VE SVĚTOVÝCH REGIONECH LIDÉ POD TLAKEM Z jednotlivých scénáøù vyplývají závažné dùsledky pro zajišování základních lidských potøeb, které jsou provázány s širšími dopady na životní prostøedí. Z dlouhodobého pohledu mùže mít globální zmìna klimatu silný vliv na lokální dostupnost pitné vody. Mezitím rostoucí populace a zvyšující se ekonomická aktivita zejména v zemìdìlství vede ve vìtšinì scénáøù ke zvýšené potøebì pitné vody. Rùzné obmìny tìchto tlakù vymezují ty oblasti a populace, které èelí nejvìtším problémùm v uspokojování potøeb. Mimo oblasti Severní Ameriky a Evropy tyto problémy narùstají ve všech scénáøích spolu s trendy smìøujícími k extrémnìjší nouzi o vodu (viz grafy 35 a 36). Rozdíly v politických krocích, jako jsou reformy poplatkù za vodu a pøesuny v podporách, spolu s lepšími technologiemi, mohou mít silný vliv na velikost tìchto problémù. Schopnost øešit dané problémy svìdèí o širších sociálních a ekonomických strategiích. Ve scénáøích Trhy pøedevším a Bezpeènost pøedevším se poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody vyjádøenou v absolutních i relativních èíslech zvìtšuje témìø ve všech èástech svìta. K tìmto nárùstùm dochází èásteènì díky pokraèujícímu rùstu populace v oblastech s nouzí o vodu a èásteènì z dùvodù existence nových oblastí zažívajících znaènou nouzi o vodu (zejména velké èásti Afriky, Severní a Latinské Ameriky a Evropy). Odlišná situace je ve scénáøi Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším. Ve vìtšinì regionù zùstává skuteèná oblast s vážným nedostatkem vody víceménì stejná nebo se dokonce zmenšuje díky stabilním nebo klesajícím odbìrùm vody zejména pro zavlažování. To

vede kolem roku 2032 k malé zmìnì celkového podílu lidí žijících v oblastech s nouzí o vodu. Absolutní poèet lidí žijících v regionech s nouzí o vodu v rozvojovém svìtì se však výraznì zvìtšuje. Obdobnì velikost požadavkù na potraviny a schopnost tyto požadavky uspokojit odráží v rùzných scénáøích kombinaci posunù v nabídce a poptávce, která mùže být ovlivnìna sociálními, ekonomickými a environmentálními politikami. Ve svìtì scénáøe Trhy pøedevším i pøi poklesu procenta hladovìjící populace se celkový poèet zasažených mìní relativnì málo a v nìkterých regionech se dokonce s rùstem populace zvyšuje (viz grafy). Skuteènost, že se scénáøe Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším zamìøily na snížení hladomoru jako na hlavní cíl a kladou obecný dùraz na vyváženìjší rozvoj regionù, pomáhá dosáhnout dramatického snížení procentuálního podílu i celkového poètu ovlivnìných lidí. Prudké nárùsty ve vìtšinì regionù ve scénáøi Bezpeènost pøedevším ukazují na neudržitelnost tohoto scénáøe z hlediska sociální pøijatelnosti. Vysvìtlivky ke grafùm Trhy pøedevším Strategie pøedevším Bezpeènost pøedevším Udržitelnost pøedevším

(35) Obyvatelstvo žijící v oblastech s vážným nedostatkem vody (v procentech)

Èerpá-li se více než 40 procent obnovitelných vodních zdrojù z øíèního povodí pro lidské využití, v povodí øeky nastává vážný nedostatek vody. Zdroj: WaterGAP 2.1

strana 44

Voda nad zlato

(36) Poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody (v miliónech obyvatel)

Všechny koláèové grafy ukazují celosvìtové dopady. Graf vlevo nahoøe ukazuje souèasnou situaci, pomìrná velikost ostatních odráží rozsah dopadù do roku 2032 podle jednotlivých scénáøù. Zdroj: WaterGAP 2.1

EVROPA Bìhem následujících 30 let Evropì dominuje reintegrace západní, støední a východní Evropy, která zaèala po skonèení studené války. Jak ve svìtì podle scénáøe Trhy pøedevším, tak ve svìtì Strategie pøedevším se potvrzují oèekávání významného rozšíøení Evropské unie. Tento proces mùže pozdržet vývoj scénáøe Bezpeènost pøedevším, èi nabrat velmi odlišný smìr ve scénáøi Udržitelnost pøedevším. Ve všech ètyøech scénáøích jsou významné vztahy mezi zemìmi uvnitø EU a ostatními – zejména s Ruskou federací – tím, že mimo jiné urèují stav životního prostøedí v tomto regionu. Rozdíly ve vývoji organizací jako Evropská agentura pro životní prostøedí (European Environment Agency – EEA), jejíž vliv pravdìpodobnì posílí ve scénáøích Strategie pøedevším èi Udržitelnost pøedevším, také hrají svoji úlohu. Zmìny ve vztazích Evropy s jinými regiony jsou také dùležité. Kontrast mezi vìtší otevøeností k obchodování a migraci ve scénáøích Trhy pøedevším a Strategie pøedevším a možným opaèným vývojem v situaci podle scénáøe Bezpeènost pøedevším naznaèují významný dopad v obou smìrech. Podobnì též multilaterální dohody v oblasti životního prostøedí zaznamenaly výrazný posun. Dvì kritické oblasti pøedstavují zemìdìlská politika a vztah mezi klimatem, energetikou a dopravou. Posuny

v zemìdìlství spoleènì s lepšími technologiemi, postupy øízení a posuny ve výbìru plodin snižují celkovou potøebu vody v zemìdìlství ve všech scénáøích kromì Bezpeènosti pøedevším. Podle scénáøe Trhy pøedevším však ekonomický rozvoj stále vede k prudkému nárùstu celkové potøeby vody, zejména ve východní a støední Evropì. Tyto scénáøe s sebou nesou expanzi oblastí s vážným nedostatkem vody. Celková potøeba podle scénáøe Bezpeènost pøedevším je podobná, pøièemž nižší ekonomická aktivita než ve scénáøi Trhy pøedevším vyrovnává vyšší poèet obyvatel. Ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším, kde strukturální zmìny vedou ke snížení objemu èerpané vody ve všech sektorech po celé Evropì, je situace velmi odlišná. Díky vytrvalým snahám o šetøení vodou se nebudou nìkterá povodí øek, která v souèasnosti zažívají vážný nedostatek vody, s tímto problémem již potýkat. Tento pokrok výraznì omezí poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody. Tyto zmìny jsou nejdramatiètìjší ve scénáøi Udržitelnost pøedevším, kde pokles konzumace masa posiluje pozitivní dopad strategií, jako napøíklad zpoplatnìní vody, zavedených také v ostatních scénáøích. Rozdíly v množství èištìných odpadních vod a prùmyslové recyklace vody zesilují rozdíly mezi scénáøi. Tyto zmìny se odráží v poètu osob trpících nedostatkem vody v subregionech (viz grafy). Potenciální problémy související s nedostatkem vody

strana 45

Voda nad zlato

(37) Obyvatelstvo žijící v oblastech s vážným nedostatkem vody: Evropa (v procentech)

(38) Poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody: Evropa (v miliónech obyvatel)

Èerpá-li se pro lidské využití více než 40 procent obnovitelných vodních zdrojù z øíèního povodí, nastává v nìm vážný nedostatek vody. Nedostatek vody v Evropì zpùsobuje jak kvalita vody, tak její množství. V dùsledku èerpání velkých objemù vody je øada evropských vodních zdrojù nadmìrnì vyèerpávána. V regionech, kde využívání vody dominuje prùmyslový sektor, lze vodu do velké míry opìtovnì využívat, což zmíròuje následky jejího vážného nedostatku. Zdroj: WaterGAP 2.1

ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším jsou omezeny pomocí úplného zavedení Rámcové smìrnice o vodách a dohodami týkajícími se regionálních moøí. Ve svìtì podle scénáøe Bezpeènost pøedevším se naopak tyto problémy posilují, vedou ke konfliktùm ohlednì vody a ke kontaminaci z neøízených prùmyslových aktivit a z neschopnosti vypoøádat se s pozùstatky pøedchozích laxních pøístupù.

OBAVY SPOJENÉ S POBŘEŽNÍMI OBLASTMI Pobøežní a moøské oblasti jsou v Evropì pøedmìtem obav. Ve svìtì podle scénáøe Trhy pøedevším vytváøí cestovní ruch stále vyšší tlak na pobøežní zóny v celém regionu, což vede ke zhoršení místních problémù životního prostøedí. jako napøíklad salinizace (zasolování). I rekreaèní objekty jako chaty znamenají znaèný nápor na životní prostøedí v nìkterých oblastech, napøíklad v Pobaltí. Zejména ve východní Evropì se správa pobøežních oblastí stále èastìji ponechává na místních úøadech, což vede k ponìkud nepøedvídatelným výsledkùm. Za podmínek scénáøe Strategie pøedevším vlády vyhlašují nìkteré pobøežní oblasti v západní Evropì jako zcela chránìné. Ve východní Evropì za zavádí základní legislativa pro ochranu pobøežních zón a obnovují se zónovací plány. Ve scénáøi Bezpeènost pøedevším pokraèuje v pobøežních zónách západní Evropy prùmyslový rozvoj, rozmach cestovního ruchu, výstavba letiš a další infrastruktury. Ve

strana 46

Všechny koláèové grafy ukazují celkové dopady v regionu. Graf vlevo nahoøe znázoròuje souèasnou situaci, pomìrná velikost ostatních odráží rozsah dopadù do roku 2032 podle jednotlivých scénáøù. Zdroj: WaterGAP 2.1

støední Evropì zùstává rozloha pobøežních oblastí víceménì stejná jako v roce 2002. Ve východní Evropì mùže dojít k remilitarizaci, omezení pøístupu na pobøeží, ale také v rozvoji pøístavní výstavby. Tlaky se však vyrovnávají a výsledek je stejný jako v roce 2002. Podle scénáøe Udržitelnost pøedevším dochází k významnému zlepšení pobøežního prostøedí díky programùm integrované správy pobøežních zón založeným na dobrovolném partnerství a díky spoleèným ujednáním.

Voda nad zlato

(39) Pøedstavte si… hlavní obavy týkající se potravin v Evropì Nejvìtší vlna obav spojených s potravinami propuká v Evropì v polovinì prvního desetiletí 21. století a pøipomíná v urèitých ohledech španìlskou katastrofu s rostlinnými oleji v osmdesátých letech 20. století èi krizi vyvolanou BSE v letech devadesátých. Nicménì tato krize nabývá daleko vìtšího mìøítka a podobnì její psychologický dopad. Vypukne soubìžnì s nárùstem onemocnìní a úmrtnosti dìtí mladšího vìku po celé západní a støední Evropì. Poèet obìtí narùstá, ale pøíèinu se nepodaøí odhalit ani bìhem celého následujícího roku. Existují dohady o souvislosti s geneticky modifikovanými organismy èi biotransplantáty, ale žádný pøesvìdèivý dùkaz není k dispozici. Nakonec se zjistí, že pøíèinou je dosud neznámý mykotoxin. Ukáže se, že tento toxin produkuje houba vyskytující se v obilninách a její výskyt a rozšíøení souvisí se zmìnou klimatu. Bohužel ani toto zjištìní rozsah problému neumenšuje, nebo pro evropskou kulturu je chléb základní potravinou. V pøípadì scénáøe… Trhy pøedevším l V západní a støední Evropì narùstá nedùvìra spotøebitelù. To vede ke zvýšení zemìdìlské produkce v zemích, pro které je v prvním desetiletí 21. století trh zemí EU hlavním odbytištìm. Patøí mezi nì Argentina, Ukrajina, Rumunsko, Lotyšsko a Keòa. l Zavádìjí se pøísnìjší certifikaèní opatøení na základì iniciativ nadnárodních korporací. Strategie pøedevším l Evropské zemì se sjednotí v otázkách øešení zátìže v podobì nákladného stažení obilovin z trhu a programu

AFRIKA Ve všech scénáøích se pøedpokládá, že s rùstem populace a hospodáøství poroste ve všech regionech i potøeba vody. Ve všech scénáøích s výjimkou scénáøe Bezpeènost pøedevším najdeme úvahu, že politiky zabývající se zpoplatnìním vody a vývojem v oblasti technologie mohou tuto poptávku zmírnit. Ve scénáøi Trhy pøedevším se oèekává, že se v Africe celkové odbìry vody témìø zdvojnásobí. K zvl᚝ vysokému nárùstu by mìlo dojít v subsaharské Africe. Vyšší využití vody spojené s ekonomickým rùstem pøedstihne všechny relativní úspory v zemìdìlství i v prùmyslu. Obdobná navýšení se oèekávají v podmínkách scénáøe Bezpeènost pøedevším, aèkoli konflikty mezi národy a obecnì pomalý rùst ekonomiky zvýšení poptávky ponìkud zpomalí. Øízení mimo bohaté enklávy ve velké míøe chybí, aèkoli zneèištìní z tìchto enkláv pravdìpodobnì jiné oblasti stále více ovlivòuje. V horizontech, které nastiòují scénáøe Trhy pøedevším a Bezpeènost pøedevším, se podíl afrického obyvatelstva žijícího v oblastech s vážným nedostatkem vody zvyšuje asi na 40 procent. Zvláštì strmý nárùst poètu i procentuálního podílu

urychleného vývoje alternativ pro výživu dìtí, øada z nichž je odkázána na postižené obiloviny. Tato strategie spoléhá pøedevším na systém vèasného varování a regulace vývoje v biotechnologiích s cílem zamezit podobným pøípadùm do budoucna. l Obnovuje se globální úsilí o øešení klimatických zmìn. Bezpeènost pøedevším l Poèáteèní obavy z útoku biologickými zbranìmi zpùsobí, že nìkolik národù vyhlásí vojenskou pohotovost. l Dochází k zesílení xenofobních reakcí na ilegální pøistìhovalce, jelikož jsou tito vnímáni jako potenciální pøenašeèi exotických virù. l Vzrùstá množství diskusí o obchodu, které pramení z obav z podobných pøípadù. Udržitelnost pøedevším l Efektivní systémy podpory zejména na místní úrovni pomáhají minimalizovat úmrtí a optimalizovat léèbu obìtí. l Prùbìžná zemìdìlská reforma, kterou urychlí následky uvedeného pøípadu, pomáhá omezit šíøení houby. Pouèení l Koøeny mnoha environmentálních krizí mohou spoèívat v komplexitì lidských a pøírodních systémù a jejich interakcí. Vìdomí toho a ostražitost pro pøípad neèekaného vývoje mohou pomoci zmírnit poèáteèní šok a usnadnit øešení nastalých krizí. Pøedvídání, vèasné varování a pružná reakce zde mohou sehrát klíèovou úlohu.

Obyvatelstvo žijící v oblastech s vážným nedostatkem vody: Afrika (v procentech)

When more than 40 per cent of the renewable water resources of a river basin are being withdrawn for human use the river basin is considered to be under severe water stress. Zdroj: WaterGAP 2.1

strana 47

Voda nad zlato

Poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody: Afrika (v miliónech obyvatel)

Všechny koláèové grafy ukazují celkové dopady v regionu. Graf vlevo nahoøe znázoròuje souèasnou situaci, pomìrná velikost ostatních odráží rozsah dopadù do roku 2032 podle jednotlivých scénáøù. Zdroj: WaterGAP 2.1

zasažených lidí se objevuje ve východní Africe, protože zvyšující se odbìry vody v povodí horního Nilu pøivádìjí tuto oblast v obou scénáøích do kategorie oblastí zasažených vážným nedostatkem vody. Ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším se zvyšují odbìry vody ve vìtšinì subsaharské Afriky, ale dìje se tak podstatnì ménì než v dalších dvou scénáøích, pøedevším díky kombinaci pøedávání technologií s dalšími strategiemi podporujícími úspory vody. Po uvedení tìchto strategií do praxe se dokonce zmíròují dopady odbìrù v severní Africe, hlavnì díky restrukturalizaci v sektoru zavla-

strana 48

žování. Úsilí je zamìøeno na zkvalitnìní hospodaøení s vodními zdroji v povodích pøesahujících hranice státù a odpovìdní èinitelé v rozhodovací sféøe vìnují zvláštní pozornost problematice kvality vody zejména proto, že je pøímo provázána s lidským zdravím. Protože však populace i nadále roste, poèet afrických obyvatel žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody se v tìchto dvou proreformì zamìøených scénáøích pøesto zdvojnásobuje. Èistým výsledkem všech tìchto dopadù je, že poèty lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody ve všech subregionech i scénáøích narùstají, ale nejzøetelnìji se zvýšení projevuje ve scénáøích Trhy pøedevším a Bezpeènost pøedevším. Ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším roste procento zasažených lidí v celém regionu pouze nepatrnì, v rámci regionu kolísá. Jižní Afrika napøíklad zažívá v tìchto scénáøích pokles, zatímco západní Afrika zaznamenala nárùst. Ve scénáøích Trhy pøedevším a Bezpeènost pøedevším dochází k nárùstu ve všech èástech regionu s výjimkou ostrovù v západní èásti Indického oceánu. Ve všech scénáøích se nejvíce zarážející procentuální nárùsty zasažené populace objevují ve východní Africe. Nejvyšší procento zasažené populace mají i nadále pouštní oblasti severní Afriky, zatímco ve vlhké støední Africe a na ostrovech v západní èásti Indického oceánu je toto procento nejnižší. Schopnost vyrovnat se s nedostatkem dodávek pitné vody se samozøejmì v jednotlivých scénáøích a subregionech rùzní. Vývojové trendy v oblasti vody a pozemkù spolu s šíøícím se ekonomickým rùstem a úèinnou sociální a hospodáøskou politikou se odrážejí na výskytu hladu v regionu. Aèkoli procento lidí trpících hladem ve všech scénáøích v tomto období klesá, je ve scénáøích Trhy pøedevším a Bezpeènost pøedevším více než vyrovnáváno nárùstem celkového poètu obyvatelstva. Ve scénáøi Bezpeènost pøedevším poèty ohrožených lidí narùstají o více než 50 procent. Zvyšující se nepomìry v obou scénáøích vedou k popøení všech pøínosù ekonomického rùstu. Dramatická zlepšení však jsou možná, jak dokazují scénáøe Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším. Klíèem je zde vìtší šíøení ekonomického rùstu mezi Afrikou a ostatními regiony i uvnitø samotné Afriky. Pøímo se projevuje i zvýšená potravinová pomoc a omezení konfliktù. Zásadní posuny ve scénáøi Udržitelnost pøedevším umožòuje zredukovat celkové poèty o více než polovinu. Navzdory dosaženému pokroku však zùstávají nìkteré subregiony problematické. Velmi zøetelnì vystupuje i ve scénáøi Udržitelnost pøedevším úroveò hladomoru ve východní Africe, která stále pøekraèuje 10 procent.

Voda nad zlato

ASIE A TICHOMOŘÍ Nedostatek vody je v souèasné dobì jedním z nejzávažnìjších problémù v Asii a Tichomoøí, (když si odmyslíme zemì malých tichomoøských ostrovù) a zùstává jednou z priorit v poøadu jednání i v dohledné budoucnosti (viz rámeèek 42). Požadovaný nárùst je zvl᚝ velký ve svìtì scénáøe Trhy pøedevším, ale i ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším, kde je ekonomický rùst podobnì masivní. Cenová opatøení týkající se vody a efektivnìjší využívání vody v zemìdìlství díky pokrokùm v biotechnologiích pomáhají tento nárùst zmíròovat. Ve scénáøi Trhy pøedevším odbìry vody ve všech sektorech stoupají, zejména tam, kde se pøedpokládá další rozšiøování zavlažovaných oblastí. Tyto nárùsty odbìrù vody vedou ve všech scénáøích k rozšiøování oblastí s vážným nedostatkem vody v jižní a jihovýchodní Asii a tento nedostatek vody ovlivòuje více lidí v daném regionu. Ve scénáøi Bezpeènost pøedevším je celkový nárùst poptávky zmíròován spíše pomalejším ekonomickým rùstem v mnoha subregionech a dalším nerozšiøováním zavlažovaných území než nìjakou výraznou snahou o vyšší efektivnost. Ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším, kde se úèinné strategie a životní styl kombinují s vìtší

regionální spoluprací a pøenosem technologií, zùstávají odbìry vody ve vìtšinì zbývajících oblastí Asie na souèasné úrovni nebo dokonce klesají. Nárùst poètu obyvatelstva však pokraèuje, a tak se zvìtšuje v celé Asii i poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody. Mìstské oblasti, zvláštì rostoucí megamìsta v jižní, jihovýchodní a východní Asii èelí vedle nedostatku vody mnoha tìžkým zkouškám. Patøí mezi nì tlaky na využití pozemkù, zneèištìní vody a ovzduší a nadmìrná produkce tuhého odpadu. Všechny tyto problémy jsou provázány s rychlým rùstem populace zpùsobeným jednak pøirozeným nárùstem poètu obyvatel, jednak migrací obyvatelstva z venkovských oblastí do mìst a zvyšující se ekonomickou aktivitou. Trendy lokálního a regionálního zneèištìní ovzduší závisí do velké míry na volbì zpùsobu výroby energie. Pokud i nadále pøevažuje uhlí, což je pravdìpodobnì pøípad scénáøe Bezpeènost pøedevším s omezeným obchodem nebo svìt scénáøe Trhy pøedevším, kde je urèujícím prvkem cena, pak má lokální zneèištìní ovzduší výraznì zhoršující se tendenci. Nárùst zneèištìní ovzduší je velmi zøetelný ve scénáøi Bezpeènost pøedevším, kde se vynakládá malé úsilí na øízení emisí síry ze stacionárních a mobilních zdrojù. Stanovení a vymáhání pøedpisù pøedepisujících èistší paliva a jejich

(40) Obyvatelstvo žijící v oblastech s vážným nedostatkem vody: Asie a Tichomoøí (v procentech)

Èerpá-li se více než 40 procent obnovitelných vodních zdrojù z øíèního povodí pro lidské využití, v povodí øeky nastává vážný nedostatek vody. Témìø 1 700 miliónù z celkového poètu 2 400 miliónù lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody žije v Asii a jejich poèet je nejvyšší v jižní Asii. Kromì bohatších zemí v regionu potøeba vody výraznì stoupá, pøièemž v situaci vážného nedostatku vody se ocitá èím dál více lidí. Zdroj: WaterGAP 2.1

strana 49

Voda nad zlato

užívání, èistší technologie a zpøísnìné emisní normy, to vše dohromady pomáhá potlaèit tyto trendy ve svìtì scénáøe Strategie pøedevším. Ve scénáøi Udržitelnost pøedevším zmíròuje tyto tlaky hlavní úsilí smìøující k decentralizaci s rozptýlenými satelitními mìsty. Tento krok kombinovaný s lepším územním plánováním a øízením mìstských systémù vede k úèinnìjší koordinaci rùstu, rozšíøení èistého prùmyslu,

obslužnosti, nakládání s toky zneèištìní a efektivnìjšímu projektování bydlení. Tyto strategie pomáhají vytváøet nárazníkovou ochrannou zónu pøed pùsobením špatných vlivù ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším, ale vyšší úroveò ekonomického rùstu ochranu životního prostøedí ztìžuje. Ve všech scénáøích výraznì roste množství zastavìných ploch v regionu.

(41) Poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody: Asie a Tichomoøí (v miliónech lidí)

Všechny koláèové grafy ukazují celkové dopady v regionu. Graf vlevo nahoøe znázoròuje souèasnou situaci, pomìrná velikost ostatních odráží rozsah dopadù do roku 2032 podle jednotlivých scénáøù. Zdroj: WaterGAP 2.1

(42) Pøedstavte si… rozsáhlou kontaminaci podzemních a povrchových vod v Asii a Tichomoøí Rychle rostoucí poèet obyvatel a ekonomika zesilují potøebu potravin a životního prostoru, což vede k intenzifikaci zemìdìlství. Rozsáhlejší zavlažování a využívání hnojiv ve venkovských oblastech spoleènì s nebrzdìným rùstem mìstských sídel a megamìst zpùsobují soupeøení o vodní zdroje mezi zemìpisnými regiony a ekonomickými sektory. Tato rivalita dosáhne rozmìrù krize kolem roku 2010, kdy zaène rozsáhlý, rapidní a stále se zrychlující pokles kvality povrchových a podzemních vod v celém regionu. Zmìny v povrchových vodách jsou reakcí vodních ekosystémù na hromadící se zátìže dusíku a dalších organických látek z nedostateènì èištìných zemìdìlských a komunálních pevných odpadù. Zneèištìní podzemních vod je zpùsobeno povrchovým odtokem chemických hnojiv a pesticidù ze ze-

strana 50

mìdìlství i toxických látek z prùmyslu. Tento efekt posiluje èím dál rychlejší èerpání zdrojù podzemní vody, což vede k dalšímu zvýšení koncentrací škodlivin ve zbývajících podzemních vodách a zvýšené intruzi slané vody do rozsáhlých pobøežních oblastí v regionu. V pøípadì scénáøe… Trhy pøedevším l Dopad se projeví v urèitých oblastech zemìdìlské produkce a ceny potravin výraznì narostou. To ovlivní obchod s potravinami v rámci regionu a dovozu z ostatních regionù. l Soukromé biotechnologické spoleènosti budou soupeøit o dodávky geneticky modifikovaných bakterií požírajících škodliviny.

Voda nad zlato

l Soukromé spoleènosti budou uzavírat smlouvy s mìstskými zastupitelstvy o dodávkách nezávadné vody z jiných regionù, vèetnì sladké vody z ledovcù z Antarktidy. Strategie pøedevším l Urychlí se strategie s cílem pøimìt spoleènosti k nulovým emisím. l Zavádìjí se pøídìly vody a distribuce úsporných zaøízení mezi mìstské obyvatelstvo, kde èištìní odpadních vod nemùže vyrovnat ztráty vody zpùsobené poklesem její kvality. l Jsou podporovány snahy zahrnout strategie pro integraci správy vodních zdrojù do rozvojových plánù, a propojit otázky týkající se pùdy a vody v povodích èi sbìrných oblastech. Bezpeènost pøedevším l Vodní zdroje jsou pod veøejnou a soukromou vojenskou kontrolou. l Vzrùstá poèet úmrtí v dùsledku nemocí pøenášených vodou, jako napøíklad cholery.

Udržitelnost pøedevším l Hospodáøství se posune smìrem k ekologickému a nízkovstupovému zemìdìlství, jelikož zemìdìlci, kteøí tìchto metod využívají, se snáze vyrovnávají se vzniklými potížemi a mají neutrální vliv na zhoršování daného problému. l Mìstské oblasti, které již zavedly vyspìlé postupy pro šetøení vodou, snížení produkce odpadù a pro èištìní odpadních vod, rozšiøují svoji kampaò s cílem urychlit implementaci podobných postupù v regionu. Pouèení Èasto je tøeba, aby nastala krizová situace a vyvolala tak potøebné zmìny, které vedou k udržitelnìjším postupùm. V každém pøípadì však øešení otázek týkajících se kvality a množství sladké vody vyžaduje integrovaný pohled na problém, který vnímá interakce mezi sektory a potenciál pro prahové úèinky v pøirozených systémech zpùsobený kumulativními tlaky. Taková zmìna obnáší mimo jiné podporu rozmanitosti zemìdìlských a ekonomických systémù tak, aby jejich všestranný repertoár umožnil vytváøení nových strategií v pøípadì, že dojde ke krizi èi neèekané situaci.

LATINSKÁ AMERIKA A KARIBSKÁ OBLAST Uvedené scénáøe mají také vážné dopady na uspokojování základních potøeb, které souvisejí se širšími dopady na životní prostøedí. Zatímco globální zmìna klimatu ovlivòuje dostupnost pitné vody, rostoucí populace a zvýšená ekonomická aktivita zejména v zemìdìlství vede ve vìtšinì scénáøù ke zvýšení potøeby pitné vody. Obdobnì i ve všech scénáøích žije více lidí v oblastech s nouzí o vodu (viz grafy). Ve scénáøích Trhy pøedevším a Bezpeènost pøedevším se zvìtšuje území postižené vážným nedostatkem vody ve Støední Americe a karibské oblasti, zatímco v Jižní Americe zùstává jeho velikost beze zmìn. Když však zahrneme do úvah rùst poètu obyvatel, poèty lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody stoupají dvoj až trojnásobnì. Poèet obyvatel oblastí postižených vážným nedostatkem vody stoupá i ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším navzdory skuteènosti, že celkové odbìry vody zùstávají pøibližnì na souèasné úrovni. V scénáøi Strategie pøedevším mají pozitivní dopad na øešení potøeby vody reformy cenových opatøení týkajících se vody a posuny v dotacích spolu s lepšími technologiemi.

(43) Obyvatelstvo žijící v oblastech s vážným nedostatkem vody: Latinská Amerika a karibská oblast (v procentech)

Èerpá-li se pro lidské využití více než 40 procent obnovitelných vodních zdrojù z øíèního povodí, nastává v nìm vážný nedostatek vody. Zdroj: WaterGAP 2.1

strana 51

Voda nad zlato

(44) Poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody: Latinská Amerika a karibská oblast (v miliónech lidí)

SEVERNÍ AMERIKA Urèité oblasti Severní Ameriky, zvláštì pak jihozápad Spojených státù, již zažívají velký nedostatek vody. Bez silného zásahu, který by vedl ke snížení spotøeby vody, nedostatek vody pravdìpodobnì poroste spoleènì s rùstem populace a s pøesuny v zemìpisném rozložení obyvatelstva. Místní politiky, jako jsou cenová opatøení týkající se vody, mohou poptávku výraznì ovlivnit. Mezinárodní strategie zemìdìlského obchodu mohou navíc silnì ovlivnit typy pìstovaných plodin a tím požadavky na zavlažování a spotøebu vody. Moderní technologie, vèetnì biotechnologií, smìøující k vývoji plodin efektivnìji využívajících vodu mohou mít rovnìž pozoruhodný dopad. Celkové odbìry vody ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším klesají. Strukturální zmìny zde vedou k omezení odbìrù ve všech sektorech na celém území Severní (45) Obyvatelstvo žijící v oblastech s vážným nedostatkem vody: Severní Amerika (v procentech)

Všechny koláèové grafy ukazují celkové dopady v regionu. Graf vlevo nahoøe znázoròuje souèasnou situaci, pomìrná velikost ostatních odráží rozsah dopadù do roku 2032 podle jednotlivých scénáøù. Odhaduje se, že v Latinské Americe asi ètvrtina celkové populace – více než 100 miliónù lidí – žije v oblastech s nedostatkem vody, zejména v Mexiku, Argentinì a zemích podél západního pobøeží kontinentu.

Èerpá-li se pro lidské využití více než 40 procent obnovitelných vodních zdrojù z øíèního povodí, nastává v nìm vážný nedostatek vody. V mnoha povodích øek na západì Spojených státù, kde žije pøes 100 miliónù lidí, pøekraèuje souèasné množství èerpané vody tuto hranici. Zdroj: WaterGAP 2.1

(46) Poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody: Severní Amerika (v miliónech lidí)

Zdroj: WaterGAP 2.1

Zdroj: WaterGAP 2.1

strana 52

Voda nad zlato

Ameriky. V podmínkách popsaných ve scénáøích Trhy pøedevším a Bezpeènost pøedevším poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody roste spolu s rùstem poètu obyvatel, aèkoli dochází k procentuálnímu poklesu za-

sažené populace. Regulaèní snahy ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším vedou k mnohem významnìjším procentuálním poklesùm i ke snížení celkových poètù.

(47) Pøedstavte si … zvýšený nedostatek vody uprostøed kontinentální èásti Severní Ameriky Øada vývojových trendù ukazuje na zvýšenou zranitelnost rozsáhlých oblastí uprostøed kontinentální èásti Severní Ameriky z hlediska nedostatku vody. Jmenujme nìkteré z nich: Pokraèuje zaklesávání hlavních zvodní a objevují se známky chemické kontaminace. Klimatické modely zároveò poukazují na vysýchání a poklesy hladin jezer a øek ve støední kontinentální èásti Severní Ameriky. Delší horká a suchá období, která zaèala v polovinì prvního desetiletí tohoto století, tyto trendy ještì zhoršují. Potøeba závlahové vody roste s její klesající dostupností. Doprava na Velkých jezerech a na dùležitých øíèních tocích, jako je Mississippi, je narušena. V pøípadì scénáøe… Trhy pøedevším l Plošné zavedení cenových opatøení týkajících se vody a odstranìní zemìdìlských dotací již vedly k omezení zemìdìlské produkce v regionu, a tím se ponìkud zmenšily potíže vyvolané potøebou vody. l Jsou uzavøeny dohody o provìøení možnosti dopravy vody z Velkých jezer nebo dokonce z ještì vzdálenìjších zdrojù s cílem zvýšit úroveò hladiny v øíèním systému Mississippi. l Narùstají objemy zboží pøepravovaného po silnicích. l Výrobní ztráty vyvolávají intenzivnìjší zemìdìlskou výrobu na rùzných místech Spojených státù, jako je Central Valley v Kalifornii, což zde rozdmýchává konflikty kvùli vodì. l Vyšší ceny vody zasahují témìø všude málo rentabilní podnikatelské subjekty a chudinu. l Region zvyšuje dovozy z ciziny, aby doplnil domácí deficity. To vyvolává konjunkturu v nìkterých zemích pùvodu, ale také zhoršuje problém lokálního a národního zajištìní potravin v situacích, kdy jsou pozemky vyøazeny z místního systému produkce potravin, aby se dostálo vývozním požadavkùm nebo kvótám. Strategie pøedevším l Realizují se výzkumné a legislativní programy, aby se povzbudilo zavedení efektivnìjších zpùsobù zavlažování, jako je kapková závlaha. l Urychlují se postupy reforem, aby se zavedla cenová opatøení týkající se vody a zaèaly se snižovat dotace zemìdìlství. l V celém regionu jsou nastartovány iniciativy smìøující k rozšíøení a zkvalitnìní železnièní dopravy. l Existuje nový tlak na pøijetí silné mezinárodní smlouvy o stabilizaci klimatu.

l Prosazují se a urychlují programy úspor energie, využití obnovitelné energie a ochrany lesa. l Rychleji se zkoumají, vyvíjejí a zavádìjí kultivary – výsledky biologického inženýrství, které dávají vyšší výnosy „za kapku“. Bezpeènost pøedevším l Konkurenèní zájmy v soutìžení Spojených státù a Kanady plánují velkoobjemový pøevod vody z Velkých jezer. l Mocná farmáøská lobby pokraèuje v boji proti reformì systému podpor zemìdìlství a dotací vody. l Vzájemné odvádìní vod na jednu a druhou stranu prohlubuje dlouhotrvající spory Mexika a Spojených státù o spoleènì využívané vodní zdroje. l Pokles vývozù potravin a rostoucí ceny potravináøských komodit na svìtovém trhu pøispívají k nedostatku potravin, zvýšení geopolitického napìtí a nárùstu násilí v oblastech s nebezpeènou politickou situací. Udržitelnost pøedevším l Urychluje se pøechod k plodinám zavlažovaným dešovými srážkami a zpìtná pøemìna velké èásti regionu na pùvodní vysokostébelnou prérii. l Zavádìjí se programy rozšíøení a zkvalitnìní železnièní dopravy v celém regionu. l Rychlejší pøechod od výživy založené na konzumaci masa umožòuje mnohem efektivnìjší využití pùdy pro lidskou výživu, než je pìstování píce. l Spotøebitelská hnutí volají po rozptýlenìjších, udržitelných a decentralizovaných systémech zemìdìlského hospodaøení a podnìcují jejich vznik. l Dochází k zásadnímu pøehodnocení životního stylu, ekonomického vývoje a sociální politiky, což je reakcí na rodící se poznání, že intenzivní využívání kapitálu, vody a chemických látek pøi podnikání v zemìdìlství je neudržitelné, a na uvìdomìní si paralelních problémù v jiných ekonomických sektorech a environmentálních rámcích. Pouèení Mnohé — pokud ne všechny — ekonomické systémy silnì závisí na pøírodních systémech, ale ty jsou bohužel pøíliš èasto brány za samozøejmost nebo se považují za neomezené èi snadno obnovitelné. Uznání promìnlivosti a nestálosti pøírodních systémù by mìlo vést k tomu, že budou strategie navrženy tak, že omezí nadmìrnou míru závislosti na nich, zejména pokud existují potenciální prahové úèinky, jejichž malé zmìny mohou mít katastrofické následky.

strana 53

Voda nad zlato

ZÁPADNÍ ASIE Nedostatek vody v západní Asii nadále roste, protože následkem populaèního rùstu a expanze rùzných rozvojových sektorù pøevyšuje potøeba vody její dostupné zásoby (viz grafy). Ve scénáøi Trhy pøedevším a Bezpeènost pøedevším zhoršování kvality vody a rostoucí konkurence mezi jednotlivými sektory (hlavnì mezi soukromým a zemìdìlským) nebo mezi uživateli narušuje produkci potravin a vyvolává konflikty a vede k nárùstu zdravotních problémù spojených s vodou. Ve scénáøi Bezpeènost pøedevším jsou odbìry vody o nìco vìtší, protože se víc elektrické energie vyrábí ve vodou chlazených tepelných elektrárnách. Vyšší úèinnost zavlažování a nevýznamné zmìny v rozloze zavlažovaných oblastí (pouze ve scénáøi Trhy pøedevším) vedou ke snížení odbìrù vody pro zavlažování. Celkovì odbìry vody v obou scénáøích mírnì vrostly, èímž se zvìtšily oblasti s vážným nedostatkem vody a bylo zasaženo pøes 200 milionù lidí. Ve scénáøi Trhy pøedevším se postupnì zavádìjí programy zamìøené na øízení spotøeby a ochranu, protože míra nedostatku vody v jednotlivých zemích stoupá, ale ve svìtì scénáøe Bezpeènost pøedevším neexistuje žádné strategické plánování vodních zdrojù. V tomto scénáøi dosahuje nedostatek vody z hlediska poètu zasaženého obyvatelstva nejvyšších úrovní na Arabském poloostrovì a zásoby podzemních vod, které jsou hlavním zdrojem vody v tomto subregionu, jsou vyèerpány a poškozeny do té míry, že již nejsou pøímo využitelné. Ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitelnost pøedevším omezení zavlažovaných území v regionu kombinované se strukturálními zmìnami ve zpùsobu využívání vody pro prùmyslové úèely vede ke snížení celkových odbìrù vody. Díky tomu mohou být nìkterá øíèní povodí vyøazena z kategorie oblastí s vážným nedostatkem vody. Ve scénáøi Strategie pøedevším se oblast postižená vážným nedostatkem vody stabilizuje pøijetím strategické správy vodních zdrojù s cílem zvýšit efektivnost využití vody a zlepšit ochranu zdrojù. Dochází k zásadnímu strategickému pøechodu od „rozšíøení nabídky“ k „øízení spotøeby a k ochranì“ . Tohoto posunu je dosaženo cenovými opatøeními týkajícími se

vody , osvìtou zamìøenou na biotechnologie v oblasti produkce potravin. Snížení míry populaèního rùstu v regionu pomáhá eliminovat úèinky další poptávky spojené s vyšším ekonomickým rùstem. V obou scénáøích však pøetrvává nedostatek vody a nepøíznivì ovlivòuje rostoucí poèty lidí, protože potøeba vody stále pøevyšuje dostupné vodní zdroje. Vliv nedostatku vody v rùzných scénáøích také závisí na vztazích mezi jednotlivými zemìmi v západní Asii a vztazích západní Asie s jinými regiony. Asi 60 procent povrchových vodních zdrojù má pùvod mimo region. Ve scénáøi Bezpeènost pøedevším zemì, které sdílejí øíèní povodí, nepodepsaly dohody a smlouvy o sdílení vodních zdrojù a hospodaøení se zdroji povrchových a podzemních vod ani o monitorování jejich kvantity a kvality. Ve scénáøi Trhy pøedevším by se mezi tìmito zemìmi nakonec mohlo dosáhnout spravedlivého podílu na využívání povrchových vodních zdrojù, což by omezilo konflikty a zmenšilo napìtí. Tento posun taky napomáhá celkovému rozvoji, zvyšuje (50) Poèet lidí žijících v oblastech s vážným nedostatkem vody: západní Asie (v miliónech lidí)

(49) Obyvatelstvo žijící v oblastech s vážným nedostatkem vody: západní Asie (v procentech)

Èerpá-li se pro lidské využití více než 40 procent obnovitelných vodních zdrojù z øíèního povodí, nastává v nìm vážný nedostatek vody.

Všechny koláèové grafy ukazují celkové dopady v regionu. Graf vlevo nahoøe znázoròuje souèasnou situaci, pomìrná velikost ostatních odráží rozsah dopadù do roku 2032 podle jednotlivých scénáøù. Západní Asie pøedstavuje region s nejvìtším nedostatkem vody, kde více než 80 procent území trpí vážným nedostatkem vody. V tìchto oblastech žije pøes 70 miliónù lidí (témìø 90 procent celkové populace regionu). V obou subregionech je hlavním odbìratelem vody závlahové zemìdìlství, a to jak v souèasnosti, tak ve všech ètyøech scénáøích.

Zdroj: WaterGAP 2.1

Zdroj: WaterGAP 2.1

strana 54

Voda nad zlato

zemìdìlskou produkci a omezuje nejistoty v plánování. I pøesto pokraèuje výstavba pøehrad v zemích na horních tocích øek, která omezuje prùtoky v dolních èástech povodí, zvìtšuje napìtí v regionu a negativnì pùsobí na øíèní a moøské ekosystémy na dolních tocích. Tuto situaci dále vyostøují cyklická sucha, která jsou v daném regionu bìžná. Ve scénáøi Bezpeènost pøedevším konflikty a napìtí v regionu vzrùstají. Roste rovnìž napìtí a sílí konflikty se zemìmi vnì regionu, které nakonec vedou k válkám o vodu. Tyto problémy se ve scénáøích Strategie pøedevším a Udržitel-

nost pøedevším zmíròují, protože zemì vyjednávají dohody o rovnoprávném sdílení povrchových vodních zdrojù. Ve scénáøi Udržitelnost pøedevším jdou tyto kroky ještì dále. Plošnì je pøijat celkový systém øízení a hospodaøení v povodí a jsou vyjednány dohody o sdílení zásob podzemních vod a hospodaøení s nimi, aby se zabezpeèila jejich kvantita i kvalita. Dochází také k širší spolupráci mezi zemìmi pøi výstavbì pøehrad vèetnì hodnocení vlivù na životní prostøedí, které sleduje možné dopady na dolní toky øek a moøské ekosystémy.

(51) Pøedstavte si… rozsáhlé sedmileté sucho v západní Asii K dlouhým obdobím sucha dochází již od první dekády 20. století. Výrazný pokles zdrojù podzemní vody ovlivòuje hlavní zvodnì v regionu od poloviny devadesátých let 20. století. Rostoucí nedostatek závlahové a èisté pitné vody v subregionu Mashriq vede k vìtší závislosti na dovozu potravin v zemích GCC (Gulf Cooperation Council) a k šíøení hladu a chudoby v zemích Mashriqu a v Jemenu. Jelikož pøibližnì 60 procent vodních zdrojù v regionu pochází odjinud, snadno mùže dojít k eskalaci neshod mezi zemìmi ohlednì sdílených a vyèerpaných vodních zdrojù. V pøípadì scénáøe… Trhy pøedevším l Potvrdí se, že politika vodních zdrojù témìø výhradnì zamìøená na „zvýšení dodávky“ je v tomto regionu, náchylném k suchu, nerozumná. Nastane mírný posun smìrem k øízení spotøeby, nicménì nedojde k jeho dostateènì rychlému zavedení a odvrácení zásadního nedostatku vody. l V zemích GCC nastane masová závislost na odsolovacích zaøízeních. l Objem tržních plodin v zavlažovaných oblastech se zmenší na polovinu, což povede k zásadnímu deficitu místnì pìstovaných potravin. l Zavedou se nové, geneticky modifikované plodiny odolnìjší vùèi suchu. l Rozšíøí se problémy související s vodou. Strategie pøedevším l Rozsáhlé reformy institucí posílí úøady povìøené správou vodních zdrojù. l Stávající politika vodních zdrojù zamìøená na øízení spotøeby, šetøení a ochranu umožní pomìrnì hladké zavedení doplòkových opatøení, která pomohou hospodárnì nakládat s vodními zdroji po dobu trvání sucha. l Zavádí se nápravné nástroje a programy, vèetnì zpoplatnìní vody, osvìtových a vzdìlávacích kampaní, opatøení na posílení vymáhaní legislativy, opatøení na podporu správy ménì významných vod a kodexù, s cílem umožnit efektivní pøidìlování zdrojù vody soupeøícím sektorùm. l Ekonomická integrace a regionální spolupráce pomáhají upravovat zemìdìlskou politiku na Arabském poloostrovì a snižovat spotøebu vody v zemìdìlském sektoru. l Doèasné dohody øeší problémy sdílených vodních zdrojù a pomáhají posílit regionální stabilitu.

Bezpeènost pøedevším l Soupeøení a konflikty mezi sektory a uživateli narùstají a vedou k sociálním nepokojùm. l Vyskytují se rozšíøené známky rostoucí desertifikace (rozšiøování pouští) a zhoršování stavu biologických zdrojù spoleènì s vymíráním nìkterých druhù v dùsledku nadmìrného lovu a nièení biotopù. l Šíøí se výskyt zdravotních problémù souvisejících s vodou. l Politická nestabilita a konflikty v regionu se stupòují a vedou k otevøené válce o vodní zdroje a ohrožují regionální a mezinárodní stabilitu. Udržitelnost pøedevším l Strategické plánování vodních zdrojù a správa øíèních povodí zmenšují dopad sucha a zvyšují efektivnost využívání vody, ochrany zdrojù a posilování vodních zdrojù. l Zásadní institucionální reformy dále konsolidují autoritu orgánù povìøených správou vodních zdrojù. Pøedchozí posuny ve strategiích smìrem k øízení spotøeby a úsporám usnadòují zavádìní doplòkových opatøení pro hospodárnou správu vodních zdrojù. l V zemích GCC je díky odsolovacím technologiím k dispozici vìtší množství sladké vody. Šíøí se využívání alternativních a obnovitelných zdrojù energie, jako napøíklad sluneèní a vìtrné energie pro pohon odsolovacích zaøízení. l Ve velké míøe se využívají biotechnologie pro produkci potravin s cílem posílit odolnost plodin proti suchu a zvýšit výnosy. l Podaøí se dosáhnout rovnoprávnìjšího sdílení povrchových a podzemních vodních zdrojù tím, že øíèní zemì podepíší a ratifikují pøíslušné úmluvy. Tento proces napomùže øešení arabsko-izraelského konfliktu. Pouèení Vývoj, který pøímo nesouvisí se životním prostøedím, jako napøíklad zlepšení regionální spolupráce, mùže pøesto mít na otázky životního prostøedí zásadní vliv. Podobnì zpùsoby øešení environmentálních problémù mohou mít významný dopad na jiné oblasti; napøíklad volba obnovitelných zdrojù energie pro provoz odsolovacích zaøízení omezí spalování fosilních paliv. Zkušenost s kombinovanými strategickými nástroji a jejich pøijetí dovoluje pružnìjší a pohotovìjší odezvu v pøípadì neèekaných a naléhavých environmentálních problémù.

strana 55

Voda nad zlato

IV. SVĚTOVÁ ZPRÁVA O STAVU VOD – SOUHRN (vybráno z World Water Development Report 2003) MILNÍKY

Druhá polovina dvacátého století a první léta století jednadvacátého jsou érou velkých svìtových konferencí zamìøených zejména na vodu a jejich sled bude pokraèovat, nebo v roce 2003 se konalo nejen tøetí Svìtové fórum o vodì (v Japonsku), ale tento rok byl vyhlášen za Mezinárodní rok sladké vody. Tyto konference, pøípravy, jež jim pøedcházejí a diskuse, které po nich následují, vyostøily nᚠpohled na vodní krizi a vedly k hlubšímu pochopení nutných reakcí. Konference v Mar del Plata, která se uskuteènila v roce 1977, zahájila sérii celosvìtových aktivit v oblasti vody. Jednou z nich byla i Mezinárodní dekáda pitné vody a zneškodòování odpadních vod (1981 – 1990), která pøinesla cenné rozšíøení základních služeb chudým obyvatelùm. Uvedené zkušenosti nám prostøednictvím srovnání ukazují závažnost souèasného úkolu, jímž je zajištìní obrovského rozšíøení základního zásobování vodou a sanitárních služeb, jež je v souèasné dobì a v nadcházejících letech nutné. Mezinárodní konference o vodì a životním prostøedí v Dublinu v roce 1992 stanovila ètyøi dublinské principy, které jsou i nadále aktuální (princip è. 1: „sladká voda je omezeným a cenným zdrojem nezbytným pro zachování života, rozvoj a životní prostøedí“; princip è. 2: „rozvoj a obhospodaøování vodních zdrojù by mìlo být založeno na úèasti všech zainteresovaných stran, vèetnì uživatelù, plánovací sféry a odpovìdných èinitelù všech úrovní“; princip è. 3: „ženy hrají ústøední roli v poskytování, obhospodaøování a zabezpeèení vody“; princip è. 4: „voda má ekonomickou hodnotu pøi všech vzájemnì si konkurujících zpùsobech využití a mìla by být uznána za ekonomický statek“). Konference OSN o životním prostøedí a vývoji (UNCED) v roce 1992 vypracovala Agendu 21, jež se svými sedmi programovými akèními okruhy pro oblast sladké vody pomohla uvést do pohybu zmìny a pøedznamenala zaèátek stále ještì velmi pomalého vývoje vodohospodáøských postupù. Obì konference byly plodné tím, že vnesly vodu do centra debaty o udržitelném rozvoji. Dalším pokraèováním tohoto procesu bylo druhé Svìtové fórum o vodì v Haagu v roce 2000 a Mezinárodní konference o sladké vodì v Bonu v roce 2001. Všechna tato rùznorodá setkání stanovila cíle pro zkvalitnìní vodního hospodáøství. Splnìno jich však bylo jen málo. Ze všech velkých akcí, které se za poslední roky konaly, je i nadále nejvýznamnìjší Summit OSN, který se uskuteènil v roce 2000 a na nìmž byly stanoveny cíle rozvoje pro nové tisíciletí (Millenium Development Goals) do roku 2015. Ze stanovených cílù se vody nejvíce týkají následující: 1. Snížit o polovinu poèet lidí žijících za ménì než 1 dolar dennì

strana 56

2. Snížit o polovinu poèet lidí trpících hladem 3. Snížit o polovinu poèet lidí, kteøí nemají pøístup k nezávadné pitné vodì 4. Zabezpeèit, aby všechny dìti, chlapci i dívky bez rozdílu, mohly dokonèit základní školní docházku 5. Snížit úmrtnost matek pøi porodu o 75 procent a o dvì tøetiny snížit úmrtnost dìtí do pìti let 6. Zastavit a zvrátit šíøení HIV/AIDS, malárie a dalších dùležitých onemocnìní 7. Poskytovat speciální pomoc dìtem osiøelým kvùli HIV/AIDS Všechny uvedené úkoly musejí být nutnì splnìny, zároveò je nutné chránit životní prostøedí pøed dalším zhoršováním. OSN si je vìdoma, že tyto cíle, které se zamìøují na chudobu, vzdìlání a zdraví, nelze naplnit, aniž by byl zajištìn spravedlivý a dostateèný pøístup ke zdrojùm, z nichž nejdùležitìjší jsou voda a energie. Haagská ministerská deklarace, jež se konala v bøeznu roku 2000, pøijala sedm výzev, které se staly základem budoucího postupu. Dodateènì byly pøijaty Zprávou OSN o svìtovém rozvoji vodních zdrojù (UN World Water Development Report (WWDR) jako základ pro monitorování pokroku: 1. Splnìní základních potøeb – zajištìní dostateèného množství nezávadné vody a èištìní odpadních vod 2. Zabezpeèení zásobování potravinami – zvláštì pro chudé a snadno ohrozitelné obyvatele prostøednictvím efektivnìjšího využití vody 3. Ochrana ekosystémù – zajištìní jejich celistvosti prostøednictvím udržitelného obhospodaøování vodních zdrojù 4. Sdílení vodních zdrojù – podpora pokojné souèinnosti mezi rùznými využitími vody a spolupráce mezi pøíslušnými státy prostøednictvím pøístupù, jako je udržitelné obhospodaøování povodí øek 5. Øízení rizik – zabezpeèení pøed øadou rizik souvisejících s vodou 6. Ocenìní vody – hospodaøení s vodou ve svìtle jejích rùzných hodnot (ekonomické, sociální, kulturní, hodnoty z hlediska životního prostøedí) a pøechod k takové kalkulaci cen vody, která zajistí návratnost poskytování služeb, bude spravedlivá a vezme v úvahu potøeby chudých a snadno ohrozitelných obyvatel 7. Moudrá správa vodních zdrojù – zapojení veøejnosti a zohlednìní zájmù všech zainteresovaných stran K výše uvedeným sedmi výzvám byly doplnìny ètyøi další, které mají rozšíøit rozsah analýzy:

Voda nad zlato

8. Voda a prùmysl – podpora èistšího prùmyslu s ohledem na kvalitu vody a potøeby ostatních uživatelù 9. Voda a energie – posouzení klíèové úlohy vody v produkci energie, aby byla nasycena rostoucí poptávka po energii 10. Zajištìní báze znalostí – tak, aby poznatky o vodì byly dostupné v širší míøe 11. Voda a mìsta – uznání typických úkolù, pøed nimiž stojí stále více se urbanizující svìt Právì tìchto základních sedm výzev tvoøí strukturu Svìtové zprávy o rozvoji vodních zdrojù (WWDR). Generální tajemník OSN Kofi Annan identifikoval v roce 2002 na Svìtovém summitu o udržitelném rozvoji vodu a èištìní odpadních vod, energii, zdraví, zemìdìlství a biodiverzitu jako nedílnou souèást koherentního mezinárodního pøístupu k udržitelnému rozvoji. Voda je nezbytná pro úspìch v každé z tìchto oblastí. Svìtový summit o udržitelném rozvoji pøidal k cílùm pro rok 2015 snížení procenta populace bez sanitárních zaøízení o polovinu. Roky 2002 a 2003 jsou tedy dùležitým pøípravným stádiem pokroku lidstva smìrem k uznání zásadní dùležitosti vody pro naši budoucnost, otázky, která je nyní na prvním místì nebo alespoò jednom z prvních míst politického programu.

CYKLUS VODY V PŘÍRODĚ I když je voda nejèastìji se vyskytující látkou na zemi, pouze 2,53 procent jejího celkového množství tvoøí voda

sladká, zbývající èást pøedstavuje voda slaná. Zhruba dvì tøetiny sladké vody jsou vázány v ledovcích a v trvalé snìhové pokrývce. Dostupná sladká voda je rozdìlena v regionech tak, jak je uvedeno na obrázku è. 1. Kromì dostupné sladké vody v jezerech, øekách a zvodnìlých vrstvách se v umìle vybudovaných nádržích nalézá dalších 8 000 km3. Vodní zdroje jsou obnovitelné (kromì nìkterých podzemních vod). V rùzných èástech svìta existují obrovské rozdíly v dostupnosti vody a velké výkyvy v sezónních a roèních srážkách. Srážky jsou hlavním zdrojem vody pro lidstvo a pro ekosystémy. Srážky jsou zachycovány rostlinami a pùdou, vypaøují se do atmosféry prostøednictvím evapotranspirace a plynou do jezer a mokøadù a øekami do moøe. Voda z evapotranspirace udržuje pøi životì ekosystémy, lesy, obdìlávanou pùdu a pastviny zavlažované deštìm. Roènì odèerpáváme 8 procent celkového obnovitelného množství sladké vody a pøivlastòujeme si 26 procent evapotranspirace a 54 procent povrchového odtoku. Kontrola lidstva nad povrchovým odtokem je v souèasné dobì celosvìtová a lidé se významným zpùsobem podílejí na hydrologickém cyklu. Spotøeba vody v pøepoètu na jednoho obyvatele vzrùstá (díky zkvalitòování životního stylu) a poèet obyvatel se zvyšuje. Procento vody, kterou si lidstvo pøivlastòuje, tedy roste. Spolu s prostorovými a èasovými výkyvy dostupné vody to vede k tomu, že množství vody, kterou máme k dispozici pro veškeré využití, se stává nedostateèným a tento fakt vede k vodní krizi. Zdroje sladké vody jsou dále omezovány zneèištìním. Zhruba 2 milióny tun odpadu, vèetnì prùmyslových odpadù a chemikálií a lidských a zemìdìlských odpadù (hnojiv, pes-

Obrázek 1: Dostupnost vody vzhledem k poètu obyvatel

Celosvìtový pøehled dostupnosti vody vzhledem k poètu obyvatel zdùrazòuje rozdíly mezi jednotlivými kontinenty a zvláštì tlak kladený na asijský kontinent, na nìmž sídlí více než polovina svìtové populace, která má k dispozici pouze 36 procent svìtových zdrojù vody. Zdroj: Webová stránka UNESCO/Regionální úøadovna Mezinárodního hydrologického programu pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast.

strana 57

Voda nad zlato

ticidù a reziduí pesticidù), je dennì ukládáno v dosahu vodních tokù. I když spolehlivá data o rozsahu a závažnosti zneèištìní nejsou kompletní, jeden odhad celosvìtové produkce odpadních vod hovoøí o 1 500 km3. Pøedpokládejme, že jeden litr odpadní vody zneèistí osm litrù sladké vody. Stávající celosvìtová zátìž ve formì zneèištìní tedy mùže èinit až 12 000 km3. Jako vždy platí, že nejvíce jsou postiženi chudí, nebo až 50 procent populace rozvojových zemí je vystaveno zneèištìným vodním zdrojùm. Pøesný úèinek zmìny klimatu na vodní zdroje není zøejmý. Srážky se pravdìpodobnì zvìtší v zemìpisném pásmu od 30. stupnì severní šíøky a od 30. stupnì jižní šíøky, avšak mnoho tropických a subtropických regionù bude mít pravdìpodobnì ménì srážek a budou nepravidelnìjší. Díky zjevnému trendu èastìjšího extrémního poèasí je pravdìpodobné, že povodnì, sucha, sesuvy bahna, tajfuny a cyklony budou èastìjší. Prùtoky øek v dobì nízkého toku se mohou zmenšovat a kvalita vody se bude bezpochyby zhoršovat kvùli rostoucímu objemu a koncentraci zneèištìní a vyšším teplotám vod. Souèasné odhady hovoøí o tom, že zmìna klimatu povede k dvacetiprocentnímu zvýšení celosvìtového nedostatku vody. Dosáhli jsme dobrého pokroku v poznání základních vlastností vody pøi její interakci s biotickým a abiotickým prostøedím. Máme k dispozici lepší odhady vlivù klimatických zmìn na vodní zdroje. V minulosti nám naše poznání hydrologických procesù umožnilo využívat vodních zdrojù pro naše potøeby a omezit pøi tom riziko extrémních situací. Tlaky na vnitrozemský vodní systém však rostou spolu s tím, jak roste poèet obyvatel a zvyšuje se ekonomický rozvoj. Stojí pøed námi kritické výzvy, jež spoèívají v øešení stoupajícího nedostatku vody a vodního zneèištìní. Do poloviny tohoto století bude v nejhorším pøípadì trpìt nedostatkem vody 7 miliard lidí v 60 zemích, v nejlepším pak 2 miliardy lidí ve 48 zemích.

VÝZVY ŽIVOTU A DUŠEVNÍMU A TĚLESNÉMU ZDRAVÍ VÝZVA Č. 1 ZÁKLADNÍ POTŘEBY A PRÁVO NA ZDRAVÍ Nemoci související s vodou patøí mezi nejèastìjší a jsou bìžným dùvodem úmrtí, pøedevším u chudých obyvatel rozvojových zemí. Nemoci pøenášené vodou vyvolávající obtíže zažívacího traktu (vèetnì prùjmu) jsou zpùsobovány kontaminovanou pitnou vodou; parazitární nemoci (napø. malárie, schistosomóza) jsou rozšiøovány hmyzem a plži, kteøí se rozmnožují ve vodních ekosystémech; nemoci zpùsobené nedostateènou hygienou/kontaminovanou vodou (napø. svrab, trachom) jsou zpùsobovány bakteriemi nebo parazity, kteøí vyvolají nákazu, když není k dispozici dostateèné množství vody pro základní hygienu (mytí, praní, atd.). V roce 2000 èinila od-

strana 58

hadovaná úmrtnost v dùsledku prùjmù souvisejících s vodou, sanitací a hygienou a dalšími nemocemi souvisejícími s vodou/sanitací (schistosomóza, trachom, hlístové infekce zažívacího traktu) 2 213 000 pøípadù. Malárie podle odhadù zpùsobila úmrtí jednoho miliónu lidí. Na celém svìtì byly infikovány více než 2 miliardy lidí motolicemi rodu Schistosoma a helminty pøenášenými pùdou a 300 miliónù z nich bylo postiženo vážným onemocnìním. Vìtšina postižených s následkem úmrtí související s vodou jsou dìti mladší pìti let. Tragédie spoèívá v tom, že bøemenu tìchto onemocnìní lze ve velké míøe pøedcházet. Pro vìtšinu nemocí souvisejících s vodou, vèetnì malárie, horeèky dengue a infekcí zažívacího traktu, není k dispozici oèkování. Rezistence na insekticidy podkopává úèinnost programù pro kontrolu pøenašeèù onemocnìní a stále také roste rezistence bakterií vùèi antibiotikùm a odolnost parazitù vùèi dalším lékùm. Na místní úrovni však pøedstavuje hlavní nástroj pro boj s onemocnìními zažívacího traktu pøístup k nezávadné pitné vodì, sanitace, která zabrání prùniku kontaminantù do zdrojù pitné vody, mytí rukou a hygienická manipulace s potravinami. A kvalitnìjší vodohospodáøské postupy mají velký potenciál snížit zátìž, jíž jsou parazitární/infekèní onemocnìní. V souèasné dobì nemá 1,1 miliardy lidí pøístup k lepšímu zásobování vodou a 2,4 miliardy nemají zajištìno èištìní odpadních vod. Nedostateèné zásobování vodou a nedostateèná sanitace jsou hlavní pøíèinou a zároveò hlavním dùsledkem zaèarovaného kruhu chudoby/špatného zdraví. Stále platí, že ti, kdo nemají k dispozici dostateèné a finanènì dostupné zásobování vodou, jsou nejchudší vrstvou spoleènosti. Odhaduje se, že kdyby bylo v souèasnosti zajištìno lepší zásobování vodou a základní sanitace bez jakýchkoli dalších služeb, zmenšoval by se objem infekèních prùjmù každoroènì o zhruba 17 procent; kdyby bylo zajištìno univerzální zásobování vodou prostøednictvím dobøe regulovaných vodovodù a kompletní sanitace, zmenšil by se objem infekèních prùjmù roènì o cca 70 procent. Analýza ekonomiènosti zásahù v oblasti vodního hospodáøství dokládá, že: 1. Dezinfekce vody tabletami chlóru v místì použití a nezávadné skladování v kombinaci s limitovanou hygienickou osvìtou pøedstavuje nejvìtší zdravotní užitek pøi nejnižších marginálních nákladech. 2. Dezinfekce vody v místì použití je i nadále nejekonomiètìjším zákrokem; kromì toho je velmi úèinné i lepší mytí rukou. Tyto výsledky spoleènì ukazují nutnost posunu politiky v zemích s nižšími pøíjmy smìrem k lepšímu øízení jakosti vody pro domácnosti a zároveò nutnost zlepšovat individuální a rodinnou hygienu a soustavnì rozšiøovat zásobování vodou a èištìní odpadních vod a zvyšovat kvalitu poskytovaných služeb, což zajistí spolehlivé zásobování vodou a její pøijatelnou jakost. Zaèlenìní vhodných postupù v zájmu zdraví pro systémy vodních zdrojù by tedy mìlo zahrnovat øízení jakosti vody v rámci ochrany zdroje a úpravu a distribuci pitné vody za použití posouzení vlivu na zdraví ve všech projektech rozvoje, aby se snížilo riziko infekèních/parazitárních onemoc-

Voda nad zlato

Obrázek è. 2: Podíl populace, která nemá k dispozici zásobování vodou a èištìní odpadních vod

se špatným zdravotním stavem v dùsledku využívání vodních zdrojù a hodnocení ekonomiènosti zásobování vodou a zákrokù v oblasti vodního hospodáøství vzhledem ke klasickým zdravotnickým øešením. K výše uvedeným opatøením je nutné pøidat i dále uvedené postupy související se zdravím: zlepšení vlastní imunity prostøednictvím rehydratace pitím, používání moskytiér impregnovaných insekticidy, vyzývání zdravotnických pracovníkù, aby propagovali základní sanitaci a lepší osobní hygienu, a mobilizace komunit, aby zkvalitòovaly zaøízení na pitnou vodu a pouèily se o kontaminaci pitné vody a bezpeèném skladování pitné vody. Vìtšina výše uvedených opatøení není ani složitá ani nákladná, jejich realizace však pøesto bude vyžadovat zásadní zmìnu politiky vlád. Jejich potenciální pøínos je tak veliký, že je nutné nalézt politickou vùli pro zavedení nových pøístupù do praxe. VÝZVA Č. 2 OCHRANA EKOSYSTÉMŮ PRO LIDSTVO A PLANETU

Asie vykazuje nejvyšší poèet obyvatel, kteøí nemají k dispozici zásobování vodou nebo èištìní odpadních vod; pøesto je nutné si uvìdomit, že v pøepoètu je tato skupina obyvatelstva vìtší v Africe, a to z dùvodu rozdílu v poètu obyvatel mezi obìma kontinenty. Zdroj: Spoleèný monitorovací program WHO/UNICEF (WHO/ UNICEF Joint Monitoring Programme), 2002.

Aktualizováno v záøí 2002. nìní. Zlepšení zavlažovacích technik – opevnìní kanálù, využívání sezónních cyklù deštì a sucha, vyhýbání se stojatým a pomalu tekoucím vodám a seznámení farmáøù s riziky onemocnìní – to vše by znamenalo velký rozdíl. Pøínosný mùže být i postup na vyšší úrovni, jako je pøiznání zodpovìdnosti jednotlivých sektorù za nepøíznivé zdravotní úèinky jejich projektù, pravidelné hodnocení nákladù spojených

Voda je nezbytnou souèástí každého ekosystému jak z hlediska kvantitativního, tak kvalitativního a snížení jejího množství a kvality mùže mít na ekosystémy vážný negativní vliv. Životní prostøedí má pøirozenou absorpèní, samoèisticí kapacitu. Je-li však pøekroèena, dochází k zániku biodiverzity, negativnímu ovlivnìní obživy, poškození pøirozených zdrojù potravy (napø. ryb) a dùsledkem jsou vysoké náklady na sanaci. Poškození životního prostøedí vede k rostoucímu poètu pøírodních katastrof a nárùstu povodní tam, kde odlesnìní a pùdní eroze brání pøirozenému zadržování vody v krajinì. Odvodòování mokøadù pro zemìdìlské úèely (padesátiprocentní úbytek mokøadù v minulém století) a zásah do evapotranspirace (odlesnìním) vede k dalšímu narušování pøírodních systémù a v budoucnosti bude mít zásadní vliv na dostupnost vody. A tím jsou opìt nejvíce postiženi chudí – žijí v oblastech s nepøíznivými pøírodními podmínkami, vystavených povodním a zneèištìní, nemají dostateèné zásobování pitnou vodou a trpí nedostatkem cenných pøírodních zdrojù potravin. V uplynulém desetiletí jsme došli k pøijetí dvou dùležitých závìrù: za prvé, že ekosystémy mají nejen svou vlastní vnitøní hodnotu, ale že lidstvu poskytují i životnì dùležité služby; za druhé, že trvalá udržitelnost vodních zdrojù vyžaduje hospodaøení, které vychází z potøeb ekosystémù a do nìhož se zapojí všechny zainteresované strany. Tabulka è. 1 shrnuje tlaky, jimž jsou vystaveny sladkovodní ekosystémy, a jejich možný vliv na ohrožené systémy. Mezi mìøítka zdraví ekosystému patøí ukazatele kvality vody (fyzikálnìchemické a biologické), hydrologické informace a biologické hodnocení, vèetnì stupnì biodiverzity. I když pøi získávání pøíslušných dat vznikají rùzné obtíže, je jasné, že vnitrozemské vodní ekosystémy mají problémy. Toky zhruba 60 procent nejvìtších svìtových øek byly pøerušeny vodními díly. Úlovky v dobøe prostudovaných oblastech komerèního rybolovu prudce poklesly z dùvodu zhoršování stavu biotopù, pøítomnosti invazních druhù a na-

strana 59

Voda nad zlato

dmìrného rybolovu. Celosvìtovì je ze živoèichù žijících ve vnitrozemských vodách nebo z tìch, kteøí jsou na nì vázáni, ohroženo 24 procent savcù, 12 procent ptákù a tøetina z 10 procent druhù ryb, které byly dosud podrobnì studovány. Biodiverzita vnitrozemských vod se prudce snižuje, pøedevším kvùli narušení biotopù, což lze brát jako dùkaz zhoršujícího se stavu ekosystémù. Mezi opatøení na ochranu ekosystémù patøí iniciativy v oblasti politiky a strategie, které stanoví cíle a standardy a propagují integrované øízení využití pùdy/vody, ekologická výchova, pravidelné vypracovávání zpráv o kvalitì a zmìnách životního prostøedí, údržba toku øek, ochrana stanoviš a ochrana vodních zdrojù, programy ochrany jednotlivých druhù, atd. Uznání tìchto ekologických výzev zvýšilo zájem o obnovu ekosystémù ze strany vládních institucí a nevládních organizací a pohyb tímto smìrem. Dostupné údaje svìdèí o urèitém pokroku dosaženém v otázce zachování a využívání biodiverzity ve vnitrozemských vodách, vèetnì pokro-

ku ve strategickém plánování a stanovení cílù. Oèekává se, že obnova ekosystémù se stane základem péèe o životní prostøedí, vèetnì podpory obnovy systémù zmíròováním zneèištìní a obnovou a spojováním mokøadù a bažin. VÝZVA Č. 3 MĚSTA: VZÁJEMNĚ SI KONKURUJÍCÍ POTŘEBY V PROSTŘEDÍ MĚST V souèasné dobì žije 48 procent svìtové populace ve mìstech a velkomìstech; do roku 2030 se jejich podíl zvýší zhruba na 60 procent. Logika urbanizace je jasná – zemì, v nichž byla urbanizace za uplynulých ètyøicet let nejvyšší, obecnì dosáhly nejvìtšího ekonomického rozvoje. Mìsta obecnì poskytují ekonomické zdroje pro vybudování zásobování vodou a sanitace, zároveò se v nich však koncentrují odpady. Mìsta, která nemají kvalitní odpadové hospodáøství, patøí mezi život nejvíce ohrožující prostøedí na svìtì.

Tabulka è. 1: Tlaky na sladkovodní ekosystémy Lidská èinnost

Potenciální vliv

Ohrožená funkce

Rùst poètu obyvatel a spotøeby

Zvyšuje èerpání vody a získávání obdìlávané Prakticky všechny funkce ekosystémù, pùdy odvodòováním mokøadù; zvyšuje vèetnì funkce biotopù, produkèní požadavky na všechny další èinnosti, a regulaèní funkce z èehož vyplývají rizika.

Rozvoj infrastruktury (pøehrady, hráze, protipovodòové hráze, odklon tokù, atd.)

Narušení souvislostí mìní prùtokový režim Kvalita a množství vody, biotopy, øek, teplotu vody, transport živin a sedimentù, úrodnost inundaèních území, oblasti a tím i doplòování delty, brání migraci ryb. rybolovu, ekonomika delty

Pøemìna pùdy

Eliminuje klíèové prvky vodního prostøedí; ztrácí své funkce, integritu, stanovištì a biodiverzitu; mìní charakter povrchového odtoku; narušuje pøirozenou infiltraci, plní vodní tìlesa bahnem.

Nadmìrné využívání a exploatace

Vyèerpává životní zdroje, funkce ekosystému Produkce potravin, zásobování a ochuzuje biodiverzitu (vyèerpávání podvodou, kvalita a množství vody zemních vod, zhroucení rybolovných oblastí).

Introdukce alochtonních druhù

Konkurence introdukovaných druhù; mìní produkèní cykly a cykly živin a vyvolává úbytek biodiverzity autochtonních druhù.

Produkce potravin, biotop divokých druhù a planì rostoucích rostlin, rekreace

Uvolòování škodlivin do pùdy, vzduchu nebo vody

Zneèištìní vod mìní chemii a ekologii øek, jezer a mokøadù; emise plynù zpùsobujících skleníkových efekt vyvolávají dramatické zmìny v charakteru povrchového odtoku a dešových srážek.

Zásobování vodou, biotopy, kvalita vody, produkce potravin; zmìna klimatu mùže mít vliv i na vodní energii, kapacitu øedìní, dopravu a kontrolu povodní.

Pøirozená kontrola povodní, biotopy pro ryby a vodní ptactvo, rekreace, zásobování vodou, kvalita a množství vody

Široká škála využití a transformace sladkovodních nebo suchozemských ekosystémù lidmi mùže mìnit, nìkdy nezvratnì, celistvost sladkovodních ekosystémù. Zdroj: IUCN, 2000.

strana 60

Voda nad zlato

Kvalitní vodní hospodáøství ve velkomìstech je složité. Vyžaduje integrované øízení zásobování vodou pro potøeby domácností i prùmyslu, kontrolu zneèištìní a èištìní odpadních vod, øízení odtoku dešových srážek (vèetnì pøívalových vod), prevenci povodní a udržitelné využití vodních zdrojù. K tomu musíme pøipoèíst spolupráci s dalšími samosprávami, které sdílejí povodí nebo zdroj podzemní vody. Mìsta èasto odebírají vodu mimo své správní hranice a vypouštìjí své odpady do toku øek, a tím ovlivòují další uživatele. Zpráva o svìtovém hodnocení zásobování vodou a sanitace pro rok 2000 Svìtové zdravotnická organizace a Dìtského fondu OSN (World Health Organization/United Nations Children’s Fund (WHO/UNICEF) Global Water Supply and Sanitation Assessment 2000 Report) stanovuje pro úèely monitorování dostateèný pøístup k vodì jako zajištìní nejménì 20 litrù na osobu dennì, pøièemž jde o vodu z upraveného zdroje, který se nalézá ve vzdálenosti do 1 km od obydlí uživatele. Nejedná se však o definici dostateènosti pøístupu, ale spíše jde o referenèní ukazatel pro úèely monitorování. Napøíklad v hustì obydlené komunitì vzniklé bez povolení, která má 100 000 obyvatel, se jistì nejedná o dostateèné opatøení. Spolehlivost a pravidelnost zásobování vodou v mnoha mìstech zemí s nižšími pøíjmy pøedstavuje velký problém, nebo voda je špatné kvality, a je-li kupována od poulièních prodavaèù, je její cena vysoká. Z hlediska sanitace nejsou v mìstských oblastech spoleèné toalety a suché latríny dostaèující. Èasto jsou špatnì udržované a nejsou èištìné. Jejich použití je obtížné pro dìti a cena za jejich využívání mùže být pro chudou rodinu pøemrštìná. Mnoho obyvatel mìst se proto uchyluje k vyprazdòování kdekoli nebo se vyprázdní do sáèku èi jiného obalu, který potom vyhodí. Pøesné údaje o mìstech v zemích s nižšími pøíjmy se omezují na kvalitu a dostupnost zásobování vodou a zajištìní èištìní odpadních vod . Zdá se, že oficiální národní údaje poskytované pro rùzné studie mohou nadsazovat zajištìní lepšího zásobování vodou a lepšího èištìní odpadních vod a že skuteèná situace je možná horší, než uvádìjí existující èísla. Je jasné, že zdravotní pøínosy plynoucí ze zajištìní lepšího zásobování vodou a lepšího èištìní odpadních vod pøedstavují zásadní pokrok. Nejvìtším pozitivem je pøechod od nulového zajištìní služeb k základním službám a následnì k rozšíøení služeb do jednotlivých domácností. Pro zajištìní kvalitnìjšího zásobování vodou, èištìní odpadních vod a ochrany proti povodním ve mìstech je nutná øada opatøení. Patøí mezi nì pøedevším kompetentní vodárny, které musejí být podrobeny pøíslušné regulaci bez ohledu na to, zda jde o vodárny veøejné, které získaly charakter firem, nebo soukromé. Nezbytná je i aplikace vhodných pøedpisù pro plánování mìst a územní plánování, jejichž cílem je kontrola prùmyslové a bytové výstavby, vèetnì kontroly èerpání vody a zneèištìných odpadních vod. Naprosto nutné je i kvalitní obhospodaøování povodí tak, aby bylo minimalizováno narušování životního prostøedí a aby byly lépe využívány vodní zdroje. Velkým plusem v pøímìstských

oblastech bude vytvoøení prostøedí, které by komunitám a nevládním organizacím umožnilo zajistit své vlastní èištìní odpadních vod a zásobování vodou pod podmínkou, že nezpùsobí žádné problémy jinde v systému. Splnìní tìchto cílù však zkomplikují problémy slabých místních samospráv a nízký pøíjem mnoha obyvatel mìst. Obrázek è. 3: Procento domácností ve velkých mìstech pøipojených k vodovodu a kanalizaci

Údaje jsou založeny na informacích poskytnutých 116 mìsty. V žádném regionu nebyl k dispozici reprezentativní vzorek velkých mìst, i když hodnoty pro každý region pravdìpodobnì svìdèí o prùmìrné míøe zajištìní ve velkých mìstech daného regionu. Je-li za pøimìøené sanitaèní zajištìní ve velkých mìstech považována toaleta napojená na kanalizaci, pak tato hodnota naznaèuje, že v mìstech Afriky, Asie, Latinské Ameriky a karibské oblasti a Oceánie existuje závažný nedostatek sanitaèních zaøízení. Zdroj: WHO a UNICEF, 2000

VÝZVA Č. 4 ZAJIŠTĚNÍ POTRAVIN PRO ROSTOUCÍ SVĚTOVOU POPULACI Hlavním zdrojem svìtového zásobování potravinami je zemìdìlství, které zahrnuje plodiny, dobytek, akvakultury a lesní hospodáøství. Ekosystémy zemì mohou bez øízeného obhospodaøování nasytit zhruba 500 miliónù lidí, a proto je pro stávající svìtovou šestimiliardovou populaci nutné systematické zemìdìlství. Kromì toho je na místní úrovni zemìdìlství hlavní èástí mnoha venkovských ekonomik. Pøedpokládejme, že k zajištìní 2 800 kalorií na osobu a den nutných pro dostateènou výživu je prùmìrnì tøeba 1 000 m3 vody. Vìtšina zemìdìlství je založena na dešových srážkách, avšak v rozvojových zemích pøedstavuje zavlažovaná pùda zhruba jednu pìtinu celkové rozlohy obdìlávatelné pùdy.

strana 61

Voda nad zlato

Pøibližnì 15 procent vody v zemìdìlství je využíváno na zavlažování. Její objem èiní asi 2 000–2 500 km3 roènì. V roce 1998 byly v rozvojových zemích na zavlažované pùdì vyprodukovány dvì pìtiny veškeré skliznì a tøi pìtiny všech obilovin. Obiloviny jsou nejdùležitìjší plodinou, která zajišuje 56 procent spotøebovaných kalorií. Druhé nejdùležitìjší v poøadí jsou olejniny. Rozvinuté zemì obhospodaøují zhruba 25 procent zavlažovaných svìtových ploch. Vzhledem k tomu, že jejich populace roste pomalu, bude rozvoj zavlažování probíhat pøedevším v rozvojovém svìtì, kde je populaèní rùst rychlý. WWDR obsahuje pøehled klíèových ukazatelù národního zásobování potravinami v jednotlivých státech. V souèasné dobì zavlažování zodpovídá za 70 procent veškerého èerpání vody. V pøíštích tøiceti letech se tento objem zvýší o 14 procent, nebo plocha zavlažované pùdy se rozšíøí o dalších 20 procent. Do roku 2030 bude využíváno 60 procent veškeré pùdy, kterou lze zavlažovat. Z devadesáti tøí rozvojových zemí, které jsou sledovány FAO, již deset z nich využívá 40 procent své obnovitelné sladké vody na zavlažování, což je množství, pøi nìmž mùže dojít k nelehkému rozhodování mezi zemìdìlstvím a dalšími uživateli. Do roku 2030 jižní Asie dosáhne uvedené ètyøicetiprocentní hranice a Blízký východ a severní Afrika budou využívat okolo 50 procent. V subsaharské Africe, Latinské Americe a východní Asii bude poptávka po vodì na zavlažování nižší než kritický práh, i když na místní úrovni mohou nastat závažné problémy. Dùležitým zdrojem vody na zavlažování je mìlká podzemní voda, avšak nadmìrné èerpání ze zvodní, zneèištìní chemickými pøípravky používanými v zemìdìlství a èerpání fosilních podzemních vod pøedstavuje problém. Agrochemikálie (hnojiva a pesticidy) jsou obecnì dùležitou pøíèinou zneèištìní vody, živiny z hnojiv zpùsobují závažné problémy ve formì eutrofizace povrchových vod na celém svìtì. Dùležitým zdrojem vody na zavlažování je odpadní voda, která je v rozvojových zemích využívána jako zdroj zhruba na 10 procentech celkové zavlažované pùdy. Pøináší pøímý užitek zemìdìlcùm, kteøí trpí nedostatkem vody, mùže zlepšit úrodnost pùdy a snížit kontaminaci, kterou by jinak byly postiženy dolní toky øek. Pro úèely zavlažování by odpadní voda mìla být èištìna, avšak v zemích s nízkými pøíjmy je neèištìná odpadní voda èasto používána rovnou. Její použití s sebou nese pro pracovníky provádìjící zavlažování a pro konzumenty potravin riziko v podobì vystavení parazitùm – bakteriím, amébám, virùm a hlístùm, organickým a chemickým kontaminantùm a tìžkým kovùm. Plodiny pìstované pomocí neèištìné odpadní vody nemohou být exportovány a jejich pøístup na místní trhy je, alespoò èásteènì, omezen. Oèekává se, že v budoucnosti použití èištìných odpadních vod v mìstských oblastech poroste, a to pro zavlažování stromù, parkù a golfových høiš. (Zavlažování odpadními vodami dlouhodobì znehodnocuje pùdy zasolením. Pozn. lektora.) Ve srovnání s celkovou domácí produkcí v rámci potravinového sektoru zùstává i nadále obchod zanedbatelný, avšak narùstá. V polovinì 70. let minulého století rozvojové zemì importovaly 39 miliónù tun obilovin. Oèekává se, že

tato hodnota se v roce 2015 zvýší na 198 miliónù tun a v roce 2030 na 265 miliónù tun. Pøístup na exportní trhy je pro zemìdìlsky orientované ekonomiky jedním z klíèù k udržitelnému rozvoji. Náklady na rozvoj zavlažování se obvykle pohybují od 1 000 USD do 10 000 USD na hektar. Budoucí celkové svìtové roèní investice se odhadují na 25 až 30 miliard USD, a to vèetnì rozšiøování zavlažovaných oblastí, renovace a modernizace existujících systémù a zajištìní dalších zásobáren vody. Mezi investicemi do zavlažování, zmíròováním chudoby a zabezpeèením potravin existuje silná pozitivní souvislost. V Indii je 69 procent obyvatel v nezavlažovaných oblastech chudých, v zavlažovaných oblastech tato hodnota klesá na 26 procent. Pøedpokládá se, že efektivita využití vody na zavlažování, která v souèasné dobì celosvìtovì èiní 38 procent, se do roku 2030 pomalu zvýší na prùmìrnì 42 procent díky použití technologií a lepšímu hospodaøení se zavlažovací vodou. Tento posun rovnìž pomùže zmírnit problémy s infekèními/parazitárními onemocnìními, jež souvisejí se zavlažováním. Velmi potøebná reforma hospodaøení se zavlažovací vodou, spravedlivosti jejího rozdìlování, zapojení zainteresovaných stran a efektivity využití vody probíhá v mnoha zemích, napø. v Mexiku, Èínì a Turecku. Uvedený proces zahrnuje strukturální zmìny a zmìny øízení zamìøené na zkvalitnìní služeb uživatelùm zavlažovacích vod a v mnoha pøípadech i na pøesun nìkterých pravomocí na asociace uživatelù vody. Pokrok je však pomalý a dosahované výsledky jsou smíšeného charakteru. I pøes to, co bylo øeèeno, trpí 777 miliónù lidí v rozvojových zemích podvýživou a cíl snížit jejich poèet o polovinu nebude splnìn døíve než v roce 2030. Tato situace vyplynula spíše z národních konfliktù než z nedostateèného zabezpeèení vodou. V uplynulých desetiletích rostla zemìdìlská produkce rychleji než svìtová populace a nejsou k dispozici žádné dùkazy o tom, že by se tato situace mìla zmìnit. Celkovì je však signál ze strany zemìdìlství mírnì optimistický. Tabulka è. 2: Požadavky na vodu v pøepoètu na produkci hlavních potravin Produkt

Jednotka Voda v pøepoètu na jednotku v m3 Hovìzí dobytek kus 4000 Ovce a kozy kus 500 Èerství hovìzí maso kilogram 12 Èerstvé skopové maso kilogram 10 Èerstvé drùbeží maso kilogram 6 Obiloviny kilogram 1,5 Citrusy kilogram 1 Palmový olej kilogram 2 Luštìniny, koøeny a hlízy kilogram 1 Tabulka uvádí pøíklady potøeby vody na jednotku hlavních potravin, vèetnì hospodáøských zvíøat, jejichž mìrná spotøeba je nejvìtší. Obiloviny, olejniny a luštìniny, koøeny a hlízy potøebují podstatnì ménì vody. Zdroj: FAO, 1997

strana 62

Voda nad zlato

VÝZVA Č. 5 PODPORA ČISTŠÍHO PRŮMYSLU VE PROSPĚCH KAŽDÉHO Z NÁS Prùmysl, který je základním motorem ekonomického rùstu a který je dùležitý pro dosažení cílù rozvoje pro nové tisíciletí, potøebuje jako klíèovou surovinu pøimìøené zdroje vody dobré kvality. Oèekává se, že celosvìtová roèní spotøeba vody pro sektor prùmyslu vzroste z odhadovaných 725 km3 v roce 1995 na zhruba 1 170 km3 v roce 2025. V té dobì bude prùmyslové využití vody pøedstavovat 24 procent veškerého èerpání vody. K velké èásti tohoto nárùstu dojde v rozvojových zemích, které v souèasnosti zažívají rychlý prùmyslový rozmach. Obrázek è. 4 znázoròuje prùmyslové využití vody na region ve srovnání s dalšími hlavními zpùsoby využití. Ukazatele vlivu prùmyslu na vodu nejsou dobøe zpracované, èasto spoléhají na nekompletní, nepøímá nebo rozporuplná data. Ve snaze podpoøit øádné ocenìní vody prùmyslem se WWDR pokouší propojit spotøebu prùmyslové vody se získanou pøidanou výrobní hodnotou. Plánovaný rùst prùmyslové poptávky po vodì lze naplnit pouze integrováním kvalitnìjších ukazatelù na stranì dodávky s lepším hospodaøením na stranì poptávky na úrovni vlád a podnikù. Iniciativy na stranì poptávky hrají dùležitou roli pøi zvyšování efektivity využívání vody v rámci prùmyslových procesù a pøi snižování objemu škodlivin v odpadních vodách vypouštìných prùmyslem. V prùmyslu je voda nejèastìji využívána ve výrobním procesu (a to ve velkých objemech) – pro mytí, vaøení, chlazení, atd. a následnì je navracena do místních vodních systémù. Voda vypouštìná prùmyslem mùže mít špatnou kvalitu, a pokud není øádnì vyèištìna, ohrožuje zdroje povrchové a podpovrchové vody, do nichž je vypouštìna. Prùmysl mùže pøedstavovat chronickou hrozbu pro zdroje kvùli tomu, že do nich soustavnì vypouští odpadní vody, nebo akutní hrozbu, když katastrofální selhání zpùsobí intenzivní zneèištìní v krátkém èasovém úseku. Poškození vodních zdrojù prùmyslovými aktivitami se neomezuje jen na „místní“ zdroje sladké vody. Rostoucí koncentrace populace a prùmyslu v pobøežních zónách má za následek vyèerpávání pobøežních biotopù a ochuzování lidí, kteøí jsou na nich závislí. Kromì toho mohou být vody ležící daleko od prùmyslových center zneèišovány emisemi, napøíklad obtížnì odbouratelných organických škodlivin. Mnoho zemí pøijalo princip odpovìdnosti pùvodce a princip pøedbìžné opatrnosti, jejichž pomocí tyto problémy øeší. Nemusejí však být ochotny brzdit prùmyslovou a ekonomickou výkonnost nebo jim chybìjí zdroje pro monitorování a vymáhání právních pøedpisù. V mnoha zemích se støedním a nižším pøíjmem k tomu pøistupuje skuteènost, že prùmysloví manažeøi si dostateènì neuvìdomují, jak je voda v jejich podnicích používána, a zapomínají i na to, že je èasto používána zastaralá, neúèinná nebo nevhodná technologie. Uvedené faktory jsou pøekážkou efektivního hospodaøení s vodou na úrovni podniku. V mnoha prùmyslových odvìtvích pøedstavují vypouštìné odpadní vody suroviny, které lze jímat pro opakované použití, a tím snížit vstupy a náklady na novou výrobu. Osvìta a vzdìlávání na poli hospodaøení na stranì poptávky v kombinaci s pøedáváním technologií mùže být pøí-

Obrázek è. 4: Vzájemnì si konkurující zpùsoby využití vody v hlavních pøíjmových skupinách zemí svìta

Prùmyslové využití vody se zvìtšuje s pøíjmem zemì, poèínaje 10 procenty v zemích s nízkým a støedním pøíjmem a konèe 59 procenty v zemích s vysokým pøíjmem. nosem pro životní prostøedí a zároveò mùže zlepšit ekonomické výsledky podnikù. Uvedený krok podporuje zapojení prùmyslu a narušuje pøevládající paradigma spojující prùmyslový rùst s poškozováním životního prostøedí. Ve snaze podpoøit takové iniciativy na místní a regionální úrovni vytvoøila Organizace OSN pro prùmyslový rozvoj (UNIDO) spolu s Programem OSN pro životní prostøedí sí více než dvaceti Národních støedisek pro èistší výrobu, jež poskytují technickou asistenci podnikùm v rozvojových zemích celého svìta.

strana 63

Voda nad zlato

Vytvoøení a zkvalitnìní odpovídajících pevných ukazatelù spotøeby a kvality vody a podpora pokraèujícího shromažïování spolehlivých dat vyžadují další opatøení na svìtové úrovni. Pro zahrnutí uvedených ukazatelù do regionálního a lokálního vodního hospodáøství a pro jejich zaèlenìní do prùmyslového, ekonomického a investièního plánování je nutná asistence. Zajištìní pozitivních pobídek pro zapojení prùmyslu do úsilí o splnìní cílù stanovených na druhém Svìtovém fóru o vodì a cílù rozvoje pro nové tisíciletí si vyžádá na úrovni podnikù propagaci iniciativ ze strany poptávky.

VÝZVA Č. 6 ROZVOJEM ENERGIE KE SPLNĚNÍ POTŘEB ROZVOJE Voda není jediným zdrojem energie; v nìkterých èástech svìta je významný podíl energie zajišován fosilními palivy, jadernou energií a vìtrnou energií. Voda je zásadní pro výrobu energie v mnoha oblastech, avšak dvìma nejdùležitìjšími zpùsoby využití jsou výroba elektrické energie ve vodních elektrárnách a chlazení tepelných elektráren. Další využití kromì výroby elektøiny v hydroelektrárnách zahrnuje pøílivovou energii, energii vln a geotermální zdroje. I pøes

Tabulka è. 3: Rozmístìní kapacit na výrobu vodní energie Umístìní

Oblast trhu

Svìt

Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem Velké vodní elektrárny Malé vodní elektrárny Vodní elektrárny celkem

EU + EFTA SVE Svaz nezávislých státù NAFTA OECD – Tichomoøí Støedomoøí Afrika Støední východ Asie Latinská Amerika

Souèasné rozmístìní kapacit (v roce 1995)[TWh/rok] 2265 115 2380 401,5 40 441,5 57,5 4,5 62 160 4 164 635 18 653 131 0,7 131,7 35,5 0,5 36 65,4 1,6 67 24,8 0,2 25 291 42 333 461,5 3,5 465

EU + EFTA è Evropská unie & Evropské sdružení volného obchodu SVEè støední a východní Evropa Svaz nezávislých státùè zemì bývalého SSSR

Odhadované rozmístìní kapacit v roce 2010 [TWh/rok] 3990 220 4210 443 50 493 83 16 99 388 12 400 685 25 710 138 3 141 72 0,7 72,7 147 3 150 49 1 50 1000 100 1100 990 10 1000

NAFTAè Spojené státy, Kanada a Mexiko OECD Tichomoøíè Austrálie, Japonsko a Nový Zéland Støedomoøíè Turecko, Kypr, Gibraltar a Malta Asieè celá Asie kromì bývalého SSSR

Tabulka zobrazuje souèasné a plánované rozmístìní kapacit na výrobu vodní energie na celém svìtì. Kapacity se budou zvyšovat ve všech regionech, avšak pøedevším v Africe, Asii a Latinské Americe, kde je potenciál pro rozvoj nejvyšší. Zdroj: Water Power and Dam Construction, 1995 a International Journal on Hydropower and Dams, 1997.

strana 64

Voda nad zlato

velké množství celosvìtovì vyrábìné elektøiny a rozhodující úlohu energie pøi udržitelném rozvoji je dostupnost elektøiny ve svìtì velmi nerovnomìrná. Asi 2 miliardy lidí nemají elektøinu vùbec, jedna miliarda lidí využívá neekonomické zdroje elektøiny (suché baterie), svíèky nebo petrolej a 2,5 miliardy lidí v rozvojových zemích mají jen minimální pøístup ke komerèním dodávkám elektøiny. Elektøina však pøispívá ke zmíròování chudoby mnoha zpùsoby. Je nutná pro zajišování živobytí formou malých podnikù, pro zlepšování služeb lékaøské péèe, vèetnì pohonu lékaøských pøístrojù a pro chlazení vakcín a lékù. Mùže prodloužit pracovní den, poskytuje svìtlo pro studium i obchodní aktivity. Zajišuje pohon pøi èerpání vody pro domácnosti, zemìdìlství i drobné podniky a pro èištìní vody. Nahrazuje tuhá paliva používaná pro vaøení a další pøípravu pokrmù (v souèasné dobì 80 procent všech domácností v rozvojových zemích používá jako palivo biomasu) a umožòuje tak, aby prostøedí domácností bylo èistší a zdravìjší. Pøi výrobì elektøiny v tepelných elektrárnách je voda nejvíce používána pro chlazení elektrárenských turbín. Tepelné elektrárny využívají chladicí vodu nejefektivnìji (stejnou chladící vodu používají nìkolikrát) a produkují podstatnì ménì tepelného zneèištìní než elektrárny, kde je voda použita pouze jednorázovì. I když elektrárny používají pro chlazení velké množství vody, vìtšina z ní se vrací do povodí jen s minimálním zneèištìním nebo výparem. Elektrická energie vyrábìná ve vodních elektrárnách v roce 2001 tvoøila 19 procent celkové produkce elektøiny (2 740 terawatthodin [TWh]), pøièemž zaøízení o výkonu dalších 377 Twh jsou ve výstavbì nebo ve fázi projektu. Ještì stále je k dispozici 4 000 až 7 500 TWh nevyužitého hydroelektrického potenciálu. Dosud byla vybudována jen jedna tøetina všech zaøízení považovaných za ekonomicky realizovatelná. Využití hydroelektrické energie mùže omezit emise plynù zpùsobujících skleníkový efekt a dalších látek zneèišujících ovzduší z tepelných elektráren a zároveò minimalizuje zneèištìní související s tìžbou fosilních paliv, jež jsou pro nì nutná. Rozvinuté zemì v souèasné dobì využívají okolo 70 procent svého energetického potenciálu, zatímco rozvojové zemì pouze 15 procent. V souèasné dobì vodní elektrárny dodávají nejménì 50 procent produkce elektrické energie v šedesáti šesti zemích a nejménì 19 procent v dvaceti ètyøech zemích svìta. Samostatné malé vodní elektrárny (které nejsou pøipojeny k síti) definované jako zaøízení o výkonu menším než 10 megawattù, které mají ménì problémù než velké elektrárny, avšak nemají pozitiva hromadné výroby energie, mohou být velkým pøínosem v zemìdìlských a tìžko dostupných oblastech. Jen Èína má odhadem 60 000 malých vodních elektráren. Celosvìtovì se oèekává, že poèet malých hydroelektráren do roku 2010 vzroste o 60 procent. V nìkterých velmi suchých oblastech svìta, napøíklad ve státech Perského zálivu, je energie potøebná pro získávání vody. V tomto regionu mnoho lidí závisí na vodì získané de-

salinací. Kromì toho jsou zvláštì aridní pásma závislá na podzemní vodì, jejíž èerpání vyžaduje energii.

VÝZVY HOSPODAŘENÍ: SPRÁVA A ŘÍZENÍ VÝZVA Č. 7 ZMÍRŇOVÁNÍ RIZIK A ŘEŠENÍ NEJISTOT V letech 1991 až 2000 vzrostl poèet lidí postižených pøírodními katastrofami ze 147 milionù roènì na 211 miliónù roènì. Ve stejném období více než 665 000 lidí zemøelo v 2 557 pøírodních katastrofách, z nichž 90 procent souviselo s vodou. Z katastrof souvisejících s vodou pøedstavují povodnì zhruba 50 procent, vodou pøenášená a infekèní/parazitární onemocnìní cca 28 procent a sucha 11 procent. Povodnì zpùsobily 15 procent a sucha 42 procent všech úmrtí ve všech pøírodních katastrofách. Zaznamenané ekonomické ztráty zpùsobené pøírodními katastrofami vzrostly z 30 miliard USD v roce 1990 na 70 miliard v roce 1999. Uvedené údaje podhodnocují skuteèný rozsah ztrát, které podle odhadù èiní dvojnásobek zaznamenaných hodnot nebo jsou ještì vyšší. Zatímco èíselné údaje naznaèují dnešní ekonomický dùsledek katastrof, podhodnocují vliv na budoucí sociální náklady, napø. ztrátu živobytí, atd. Výše uvedené informace dokládají trend rùstu poètu pøírodních katastrof, které nepøimìøenì zasahují zemì s nižšími pøíjmy. Ke zhruba 97 procentùm všech úmrtí pøi pøírodních katastrofách došlo v rozvojových zemích. Poèet hydrometeorologických katastrof (povodnì a sucha) se od roku 1996 více než zdvojnásobil. Nejvíce byly postiženi velmi chudí obyvatelé, senioøi, ženy a dìti. Vzhledem k tomu, že stále více lidí žije na druhoøadé pùdì, riziko povodní nebo sucha neustále roste. Celosvìtová efektivní pøipravenost na katastrofy je nedostateèná. Není ani k dispozici dostatek metod na jejich zmíròování, a to kvùli tomu, že snižování rizik není nedílnou souèástí obhospodaøování vodních zdrojù, protože bylo považováno za technický problém, který nesouvisí s faktory, jež nutí lidi žít v rizikových oblastech. Dalším faktorem je rovnìž nedostatek politické vùle. Pøimìøené investice do zmíròování rizik a pøesmìrování zdrojù do prevence však nabízejí významný ekonomický prospìch a zároveò snížení ztrát na životì a zlepšení sociálního zabezpeèení a stability. Efektivnìjší øízení rizik omezuje øada ekonomických, institucionálních, právních a komerèních faktorù. Existuje jasná souvislost mezi vodními zdroji, variabilitou a rizikem. Pro zmíròování rizik jsou nutné investice zejména proto, že riziko omezuje ochotu investovat; a zemì, které se adaptují na úèinky vodou vyvolaných otøesù, jež jejich hospodáøství utrpìla, mají vysoké náklady alternativních pøíležitostí. Øízení rizik má tøi aspekty: hodnocení rizik, zavedení strukturálních i nestrukturálních opatøení ke snížení rizik, sdílení rizik prostøednictvím programù pojištìní a dalších mechanismù pøenosù rizik.

strana 65

Voda nad zlato

Obrázek è. 5: Typy a distribuce pøírodních katastrof souvisejících s vodou v letech 1990 až 2001

V letech 1990 až 2001 došlo ve svìtì k více než 2 200 rozsáhlých pøírodních katastrof souvisejících s vodou. Nejvíce postiženými kontinenty byly Asie a Afrika. Povodnì pøedstavují polovinu tìchto katastrof. Zdroj: CRED, 2002

V pøípadì povodní souvisí možné nebezpeèí s výší a èetností povodní. Je možné pøedvídat pravdìpodobnost jejich výskytu a pøedpovídat povodnì v reálném èase. Opatøení pro jejich zmírnìní zahrnují prostøedky strukturální (pøehrady, hráze, atd.) a nestrukturální (územní plánování, pøedpovìdi povodní, plány zásahù, atd.). Protože se však povodním, stejnì jako ostatním katastrofám, nedá zabránit, bylo dosaženo skuteèného pokroku v schopnostech komunit reagovat na nebezpeèí. Sucha, jejichž nástup bývá pomalý, jsou také spojena s významnými obìmi na životech a se socioekonomickými ztrátami. Vzniklé ztráty jsou èasto považovány za dùsledek nedostateèné distribuce, chybìjícího know-how a nedostatku lidských a finanèních zdrojù v chudších regionech. Jejich zmíròování mùže zahrnovat zmìnu zpùsobù využívání pùdy, zavlažování z nádrží nebo studní, pojištìní skliznì, programy pomoci, ochranu prioritních uživatelù, atd. Mezi dlouhodobá opatøení patøí zmìna typu plodin, výstavba nádrží, budování zabezpeèení na místní úrovni a na úrovni rodin a možná i pøesun populace. V posledních letech jsme svìdky zlepšení sezónních a dlouhodobých pøedpovìdí poèasí, což usnadòuje postupy využívané pøi øízení sucha.

strana 66

VÝZVA Č. 8 DĚLENÍ VODY: DEFINOVÁNÍ SPOLEČNÉHO ZÁJMU O vodu je nutné se dìlit dvìma zpùsoby: dìlení mezi rùzné typy použití (energetika, mìsta, potraviny, životní prostøedí atd.) a dìlení mezi uživateli (správní regiony nebo zemì dìlící se o povodí nebo zvodeò). Mnoho regionù, mìst a zemí je z hlediska pøítoku vody závislých na uživatelích vody na horním toku øek. I každý jednotlivý uživatel na dolním toku je závislý na jednání uživatelù na horním toku. Naopak nìkteré zemì mohou být omezovány požadavky zemí na dolním toku. Spravedlivé a udržitelné hospodaøení se sdílenými vodními zdroji vyžaduje pružné, holistické instituce, které jsou schopné reagovat na hydrologické výkyvy, zmìny socioekonomických potøeb, spoleèenské hodnoty a (pøedevším v pøípadì mezinárodních tokù) zmìny politických režimù. Strategická reakce na výše uvedený scénáø je známá jako integrované øízení vodních zdrojù. Integraci lze posuzovat ze dvou úhlù – z hlediska pøirozeného systému a z hlediska lidského systému. Integrace musí probíhat v rámci obou kategorií i mezi nimi navzájem a musí pøi ní být vzata v úvahu variabilita v èase a prostoru. Povodí je v rámci integrovaného øízení vodních zdrojù považováno za jednotku øízení, kde je neoddìlitelnì propojena voda povrchová i podpovrchová a kde oba typy vody souvisejí s využitím pùdy a jejím obhospodaøováním. Opatøení používaná pro rozdìlení vody mezi vzájemnì si konkurující zpùsoby použití zahrnují národní strategii a/nebo legislativu pro rozdìlování vody jednotlivým sektorùm, tarifní zábrany a cílené dotace, øízené èerpání vody, aplikaci a vymáhání cílù kvality vody, pravidla pro provoz nádrží, obhospodaøování nádrží urèených pro více úèelù, obhospodaøování systémù více nádrží a doplòování úbytku vody v nádržích pøipouštìním vody. V souèasné dobì existuje 261 mezinárodních povodí a 145 státù má území v povodí, o nìž se dìlí s jinými zemìmi. Hranice povodí se jen velmi zøídka shodují s hranicemi administrativními. Pokroku je dosahováno prostøednictvím pøíslušné legislativy a institucí. I pøes možné problémy svìdèí zkušenosti o tom, že ve sdílených povodích dochází spíše ke spolupráci než ke konfliktùm. Obrázek è. 6, který vychází z analýzy událostí za dobu padesáti let, ilustruje, že v pøípadì sdílených povodí došlo k 1 200 pøípadùm spolupráce a k 500 konfliktùm. Nevznikla pøi tom žádná formální válka. Tato studie pøesnì urèila následující ukazatele možného konfliktu: 1. Mezinárodní povodí, v nichž se nacházejí vodohospodáøské struktury novì vzniklých státù 2. Povodí, v nichž jsou realizovány jednostranné projekty a nedochází ke spolupráci mezi režimy 3. Povodí, v nichž státy projevují vzájemné nepøátelství kvùli otázkám, jež nesouvisejí s vodou V uplynulých padesáti letech bylo podepsáno 200 úmluv o mezinárodních tocích, jež nebyly zamìøeny na plavbu. Tyto úmluvy však nemají pøíliš silnou pozici, a to z následujících dùvodù: nedostateèné rozdìlování vody, špatné zajišování kvality vody, nedostateèné mechanismy pro monitorování/vymáhání/øešení konfliktù a neschopnost zapojit do

Voda nad zlato

Obrázek è. 6: Události související s pøeshranièními povodími

I když pøeshranièní vody mohou vyvolat nepøátelství, historie spolupráce výraznì pøevládá nad vážnými konflikty, což svìdèí o tom, že voda je spíše nositelem spolupráce než zdrojem konfliktu. Zdroj: Wolf et al., v tisku.

nich všechny státy ležící na bøezích dané øeky. V souèasné dobì se úvahy zamìøují na sdílení užitkù z vody spíše než na vodu jako takovou. Pokrok pøi obhospodaøování pøeshranièních zvodní znaènì zaostává i pøes obrovské objemy èasto vysoce kvalitní vody, která se v nich nachází (dle odhadù 23 400 000 km3 ve srovnání s 42 800 km3 vody v øekách). Nedostateèná mezinárodní vùle a malé finanèní zdroje pro shromáždìní nutných informací mají za následek, že proces hodnocení zdrojù podzemní vody a vytvoøení vhodných systémù pro jejich kolektivní obhospodaøování se nachází ve velmi ranné fázi. Nìkteré zavedené struktury obhospodaøující povodí èasem prokázaly svou pružnost a poskytují nám cenné lekce v obhospodaøování pøeshranièních vod. Pravdìpodobnìjší než násilný konflikt je zhoršování kvality vody a/nebo snižování jejího množství, což mùže narušit vnitøní stabilitu státu nebo regionu a zvýšit tlak na bøezích pøíslušné øeky. Je nutné zajistit adaptovatelné vodohospodáøské struktury, které budou spravedlivì distribuovat užitky a mít k dispozici podrobný mechanismus pro øešení konfliktù.

VÝZVA Č. 9 UZNÁNÍ A OCENĚNÍ MNOHA STRÁNEK VODY V uplynulém desetiletí bylo dosaženo velkého pokroku v tom, že lidstvo zjistilo, že voda nemá jen hodnotu ekonomickou, ale i sociální, náboženskou, kulturní a ekologickou a že mezi nimi existuje vzájemná souvislost. Koncepce spravedlnosti pøi využívání vody a hospodaøení s ní je dobøe zavedená, stejnì jako maximalizace její hodnoty v rámci mnoha rùzných zpùsobù využití pøi prosazování spravedlivého pøístupu a dostateèného zásobování. Je známo, že pøi využívání ekonomických nástrojù pro rozdìlování vody je nutné brát plnì v úvahu potøeby ohrožených skupin, dìtí, místních komunit, lidí žijících v chudobì a potøeby životního prostøedí. Nauèili jsme se rozlišovat mezi hodnotou vody (ve prospìch uživatelù), cenou vody (poplatky spotøebitelù) a cenou zásobování vodou (kapitálové a provozní náklady vodovodních systémù). Oceòování vody jako nedílná souèást hospodaøení s vodními zdroji hraje úlohu pøi rozdìlování vody, øízení poptávky a finanèních investicích. Dochází však ke komplikacím, protože ekonomické nástroje nemohou pøesnì ohodnotit so-

strana 67

Voda nad zlato

ciální/náboženskou hodnotu, ekonomické a environmentální vnìjší okolnosti nebo vnitøní ekonomickou hodnotu vody. Nejmodernìjší hodnoty oceòování jsou pøíliš složité, metody hodnocení jsou v praxi používané jen málo a vodovodní služby jsou výraznì dotované i v rozvojových zemích. Nutné investice do sektoru vodních zdrojù a požadavky na financování vodního hospodáøství a èištìní odpadních vod se podle odhadù pohybují od 20 do 60 miliard USD, což je podstatnì více, než je v souèasné dobì k dispozici. Aèkoli se zapojení soukromého sektoru do vodního hospodáøství považuje za nutné, mìlo by k nìmu být pøistupováno jako k finanènímu katalyzátoru rozvoje projektù, a nikoli jako k jeho pøedpokladu. Vzhledem k tomu, že ocenìní vody zahrnuje sociální a environmentální priority stejnì jako návratnost nákladù, mìla by kontrola prostøedkù zùstat v rukou vlád a uživatelù. V Severní Americe a v Evropì jsou poplatky za vodu ve velké míøe založeny na plné návratnosti nákladù, zatímco v zemích s nižšími pøíjmy jsou poplatky èastìji založeny pouze na provozních nákladech, a to v pøípadì zásobování vodou i zavlažování. Problém návratnosti nákladù zavlažovací vody je èasto zpùsoben špatnými tržními cenami zemìdìlské produkce a rozdíly v tìchto cenách mezi jednotlivými plodinami. Problémy pøi cenových kalkulacích vody odrážejí problémy, k nimž dochází pøi jejím oceòování (viz výše) kromì toho, že: l Rùzné ekonomické sektory využití vody (potraviny, mìsta, prùmysl, atd.) musejí být oceòovány rùznì l Tradice placení za vodu není všude dobøe zavedena l Není vždy možné nebo ekonomicky proveditelné mìøit skuteènou spotøebu vody, což vede jen k hrubé kalkulaci cen l Princip odpovìdnosti pùvodce èasto nelze využít z dùvodu nekontrolovatelného (legálního nebo nelegálního) zneèišování vody Poskytování finanèních dotací na zajištìní pøístupu chudých k vodì je považováno za strategii ve prospìch chudých. Urèitá zlepšení struktur vodovodního tarifu mohou pomoci chudým stejnì jako poskytnutí urèitého objemu vody zdarma a iniciativy sociálního zabezpeèení, jako je distribuce poukázek na vodu, i když tato opatøení nebývají vždy úspìšná. VÝZVA Č. 10 ZAJIŠTĚNÍ BÁZE ZNALOSTÍ: KOLEKTIVNÍ ÚKOL Znalosti jsou považovány za jeden z klíèù k rozvoji, zlepšení živobytí, zapojení všech zainteresovaných do péèe o životní prostøedí a silnìjší demokracii. Tvorba a šíøení znalostí s cílem rozšiøovat vzdìlání, usnadòovat výzkum, budovat kapacity a pøemostit propast mezi bohatými a chudými vyžaduje politickou vùli, investice a mezinárodní spolupráci. Báze znalostí vodního prùmyslu je výjimeènì široká, zahrnuje problematiku zdraví, zemìdìlství/akvakultury, prùmyslu, energetiky a ekosystémù. Pokrývá následující sektory: školství, zdravotnictví, právo, ekonomiku, vìdu, technologie a management a širokou šká-

strana 68

lu otázek souvisejících s podnikáním. Její souèástí je bìžná populace, vedoucí pøedstavitelé prùmyslu a obchodu, zdravotníci, pedagogové, právníci, ekonomové, vìdci a inženýøi všech typù a vlády. O vodì je k dispozici obrovský objem informací a znalostí, avšak jazykové problémy, omezený pøístup k informaèním a komunikaèním technologiím a omezené finanèní zdroje brání mnoha lidem, pøedevším v zemích s nižšími pøíjmy, v pøístupu k nim. Velká èást znalostí souvisí s problémy rozvinutých zemí a místní znalosti a zkušenosti vztahující se k lokálním problémùm jsou naprosto nedostateèné stejnì jako výzkum problémù zemí s nižšími pøíjmy. Vìdecké vzdìlání na vyšší než støedoškolské úrovni èelí v mnoha rozvojových zemích výrazné krizi a pocit, že vìda není schopna øešit akutní problémy spojené s dodávkou vody, sanitací, zabezpeèením potravin a životním prostøedím, vzrùstá. Zemì s nižšími pøíjmy nutnì potøebují výzkum na poli efektivních institucionálních struktur a technik øízení. Privatizace vede k zamìøení výzkumu spíše na požadavky prùmyslu než na základní holistický výzkum. Vzdìlání zamìøené na vodu je uznáváno za strategický výchozí bod pro rozvoj nové etiky správy vodních zdrojù a napøíklad v Africe mnoho zemí zavádí téma vody do školních osnov. Výzvy pøi tvorbì báze znalostí zahrnují rozšíøení kapacit zemí s nižšími pøíjmy tak, aby mohly rozvíjet své vlastní odborné znalosti, výrazné rozšíøení výmìny znalostí a zkušeností mezi rozvojovými zemìmi samými (spolupráce Jih-Jih) a zároveò zajištìní plného pøístupu zemí s nižšími pøíjmy k celosvìtovým znalostem o vodì. Tabulka è. 4: Srovnání cenových kalkulací vody v rozvinutých zemích Zemì Nìmecko Dánsko Belgie Nizozemí Francie Spojené království Velké Británie a Severního Irska Itálie Finsko Irsko Švédsko Španìlsko USA Austrálie Jižní Afrika Kanada

USD/m3 1,91 1,64 1,54 1,25 1,23 1,18 0,76 0,69 0,63 0,58 0,57 0,51 0,50 0,47 0,40

Poznámka: Uvedené hodnoty jsou založeny na zásobování zákazníkù v kanceláøských prostorách, kteøí využívají 4 180 m2 prostor ve mìstech a jejichž spotøeba èiní 10 000 m3/rok. Rozvinuté zemì vykazují velké rozdíly v cenì vody, od nejnižší ceny v Kanadì až po pìtinásobné ceny v Nìmecku. Zdroj: Watertech Online, 2001.

Voda nad zlato

Rámeèek è. 1: Svìtový portál o vodì: model pro sdílení informací o vodì a vzájemnou spolupráci Svìtový program hodnocení vody (World Water Assessment Programme – WWAP) spolu s dalšími programy a organizacemi zamìøenými na vodu vytváøí Svìtový portál o vodì, který má sloužit jako model pro sdílení informací o vodì a pro vzájemnou spolupráci. Tento internetový portál slouèí nìkolik regionálních sítí s celosvìtovým portálem WWAP pomocí spoleèných struktur, protokolù a standardù tak, aby zajišoval komplexní pøístup k velkému objemu informací o vodì. Svìtový portál o vodì je zpracováván na základì dále uvedených priorit: l Rozvoj sítì spolehlivých poskytovatelù informací o vodì l Rozvoj organizaèní struktury, která poskytne technickou podporu (metadatová asistence a standardy, pokyny pro zpracování databází a webových stránek na základì správné praxe, software pro prohledávání a integraci databází, rozvoj procesù pro získávání dat, atd.), zabezpeèí kvalitu informací prostøednictvím procesù vzájemného odborného hodnocení (koordinace pøi odborném hodnocení a jeho podpora, diskusní fóra atd.) a podpoøí dodržování pøíslušných norem øízení informací l Budování kapacit v oblasti øízení informací a tvorba webových stran pro partnery a pøispívající organizace, VÝZVA Č. 11 MOUDRÁ SPRÁVA VODNÍCH ZDROJŮ UMOŽŇUJÍCÍ UDRŽITELNÝ ROZVOJ Vodní krize je v podstatnì krizí správy vodních zdrojù. Její symptomy byly vysvìtleny již døíve, avšak mezi její pøíèiny patøí nedostatek odpovídajících institucí zamìøených na vodu, fragmentace institucionálních struktur (øízení na základì jednotlivých sektorù a pøekrývání struktur rozhodovací sféry a/nebo pøijímání vzájemnì nesluèitelných rozhodnutí), støet zájmù uživatelù na horním a dolním toku, pokud jde o øíèní práva a pøístup k vodì, využívání veøejných zdrojù pro soukromé zisky a nevypoèitatelnost aplikace zákonù, právních pøedpisù a licenèních postupù, což ohrožuje trhy. Správa vodních zdrojù je vystavena složitým situacím s vysokou mírou nejistoty, v nichž manažeøi pracují se situacemi, pro nìž jsou charakteristické rychlé posuny a které je èasto nutí pùsobit jako prostøedníci pozitivní zmìny. Musejí øešit protichùdné požadavky, jež jsou dùsledkem mnoha rùzných zájmù souvisejících s vodou. Slabé stránky systémù správy vodních zdrojù výraznì ztížily pokrok smìrem k udržitelnému rozvoji a vyvážení socioekonomických potøeb s ekologickou udržitelností. Dosud neexistuje schválená definice správy vodních zdrojù. Ještì stále probíhá diskuse o etických dùsledcích a politických dimenzích, i když v rámci správy vodních zdrojù existuje mnoho problémù k øešení. Panuje však shoda v tom smyslu, že mezi základní principy efektivní správy patøí úèast všech zainteresovaných èinitelù, transparentnost, zodpovìdnost, spojitost, schopnost reakce, integrace a etika.

vzdìlávání a školení pro manažery i technické pracovníky, které jim umožní efektivnìjší využití internetu l Facilitace pracovních partnerství prostøednictvím fyzické a virtuální sítì, použití spolehlivých informací a zkvalitòování rozhodnutí o integrovaném øízení vodních zdrojù; cílem portálu je stát se cenným a soustavným zdrojem informací o vodì, které by byly urèeny pro rozhodovací sféru, manažery zdrojù, vìdce, studenty a širokou veøejnost, a to prostøednictvím pøesného a dùsledného popisu informaèních zdrojù a propojením s dalšími informaèními partnery V rámci pøíprav na celosvìtové zpøístupnìní portálu je nyní zpracováván prototyp portálu o vodì pro Severní a Jižní Ameriku. Pokud se osvìdèí, stanou se zde použité techniky pro sdílení a integraci informací základem Svìtového portálu o vodì. Tento model umožní místním, národním a regionálním organizacím zamìøeným na vodu, aby rozvíjely vztahy a sledovaly informace o problematice vody, které jsou pro nì nejdùležitìjší, a pøitom samy pøispìly k svìtovým znalostem o vodì. Ostatní regiony pak mohou snadno v praxi používat prototypové nástroje a technologie a rychle tak rozšiøovat obsah a rozsah Svìtového portálu o vodì. http://www.waterportal-americas.org Pomalý pokrok je mimo jiné zpùsoben starostí o snížení zadluženosti a deficitu, omezenými výdaji na služby infrastruktury v oblasti životního prostøedí (tj. soustøedìní se na ekonomický rùst, který s sebou nese pøevedení zodpovìdnosti za vodu na nižší úrovnì státní správy, jimž chybìjí zdroje a kapacity) a tím, že vlády zaujaly pøístup typu soukromého sektoru, aniž by jej konzultovaly s uživateli vody a mìly k dispozici vhodné mechanismy pro zapojení veøejnosti do rozhodování. I když je pokrok pomalý, projevují se v potøebných reformách pozitivní trendy, a to pøedevším ve tøech následujících oblastech: 1. Uznání nutnosti vhodné správy vodních zdrojù a nìkterých potøebných reforem politiky a institucí a vymáhání zákonù a právních pøedpisù, které jsou nezbytné pro udržitelný rozvoj vody. 2. V souèasné dobì probíhá v mnoha zemích reforma vodohospodáøských institucí a politiky, její pokrok je však pomalý a omezený. 3. Princip integrovaného øízení vodních zdrojù je akceptován, je však v rozvinutých i rozvojových zemích realizován jen èásteènì. Vodní práva jsou problematická a vyžadují více pozornosti a možná i oddìlení vodních práv od práv na užívání pùdy tak, aby byla spravedlivá a umožòovala pøístup k vodì všem. Reforma této oblasti bude nároèná. Existují rùzné formy partnerství mezi soukromým a veøejným sektorem a je pravdìpodobné, že zapojení soukromého sektoru se bude zvyšovat. Aby ji bylo možno podpoøit, musí dojít v sektoru vodních zdrojù v rozvojových zemích k velkému nárùstu státních kapacit a kapacit místních soukromých firem. Také

strana 69

Voda nad zlato

je nutná kvalitní regulace a zajištìní potøebných investic. Systémy zásobování vodou na základì komunit – vèetnì asociací uživatelù, nevládních organizací a místních komunit – mají znaèný potenciál. Jejich lokální znalosti a sítì jsou klíèovým faktorem pro efektivní a spravedlivé poskytování služeb, èasto jim však chybìjí finanèní prostøedky, institucionální kapacity a mají omezený poèet èlenù. Kromì toho mají potíže pøi praktické aplikaci správné praxe a pøi jejím rozšiøování. Reformy správy vodních zdrojù obvykle probíhají po provedení reformy energetiky a èasto využívají soubìhu politické a ekonomické liberalizace. Správný výbìr a stanovení poøadí reforem je dùležité a reformu lze provést pouze tam, kde prokazatelnì existuje politické vedení na státní i lokální úrovni.

Dosažení efektivnìjší správy vodních zdrojù vyžaduje reformu vodní politiky a pøíslušných institucí a realizaci takové politiky v praxi. Mimo jiné je nutné øešit vzájemnì nesluèitelná majetková práva, fragmentaci institucí a podpoøit efektivní iniciativy veøejného a soukromého sektoru a zapojení veøejnosti. Režim regulace musí umožòovat jasné a transparentní transakce mezi zainteresovanými stranami v klimatu vzájemné dùvìry a zároveò spoleènou zodpovìdnost za zabezpeèení vodních zdrojù. Reforma sektoru vodních zdrojù jako takového není dostaèující. Problematika vodních zdrojù je složitá a pøesahuje tento sektor. Politika související napøíklad s makroekonomickým rozvojem a demografií by mìla brát v úvahu své vlivy a úèinky na vodní zdroje a jejich využití.

V. TŘETÍ SVĚTOVÉ FÓRUM O VODĚ Úèastníci osmidenního tøetího Svìtového fóra o vodì, nejdùležitìjšího mezinárodního setkání týkajícího se vody, které se kdy konalo, vytvoøili více než 100 nových výborù zamìøených na problematiku vody. Fórum se uskuteènilo ve tøech vzájemnì sousedících japonských mìstech – Kjótu, Shize a Ósace ve dnech 16. až 23. bøezna 2003 a v jeho rámci bylo uspoøádáno 351 samostatných zasedání na 38 vzájemnì souvisejících témat zamìøených na vodu a zvláštì na to, jak zajistit zdravotnì nezávadnou vodu a sanitaci pro celý svìt. Ze závìreèného prohlášení stojí za zmínku následující body: Správa vodních zdrojù Mnoho zemí èelí krizi správy vodních zdrojù spíše než krizi vody jako takové. Kvalitní správa vodních zdrojù vyžaduje spolehlivé spoleèenskopolitické a správní systémy, které pøijmou za vlastní integrované øízení vodních zdrojù vèetnì transparentních procesù, které øeší ekologické a lidské potøeby, do nichž se zapojí všechny zúèastnìné strany. Primární zodpovìdnost za to, aby se z vody stala jedna z hlavních priorit, nesou vlády, a to tak, že pøijmou sektorové strategie a plány, které uznávají princip zajištìní dostupnosti vody a èištìní odpadních vod pro všechny obèany, a realizací politiky využívání dostupných zdrojù. Rozvoj kapacit Nutnost rozvoje kapacit, vzdìlávání a dostupnosti informací pro zvýšení efektivnosti vodního hospodáøství je nezpochybnitelná. Tyto kritické prvky procesu rozvoje vodních zdrojù jsou èasto považovány za pøídatnou èást programù, pøi nichž je vìnována jen mizivá pozornost místním in-

strana 70

stitucím zabývajícím se rozvojem kapacit, zapojením žen, kulturní diverzitou a tradièním znalostem nebo dlouhodobé angažovanosti. Financování Struktura financování sektoru vodních zdrojù je založena pøedevším na veøejném sektoru rozvojových zemí a je „doplòována“ pøíspìvky ze zahranièní pomoci, mezinárodních finanèních institucí, komerèními úvìry a soukromými prostøedky. I pøes souvislost mezi nezávadností vody, rozvojem a zmíròováním chudoby byly celkové investice do vodního hospodáøství vážnì zanedbány. Podle Vize (Vision) a dalších odhadù budou rozvojové zemì a zemì v pøechodné fázi potøebovat bìhem následujících 25 let roènì 180 miliard USD, aby zajistily celosvìtové zabezpeèení vodou. Tento krok si vyžádá vyšší efektivitu a lepší finanèní hospodaøení. V praxi bylo vyzkoušeno nìkolik modelù kombinujících financování z veøejných zdrojù, penìžních darù a/nebo soukromých zdrojù, a to s rùznými výsledky. Diskuse o partnerské spolupráci veøejného a soukromého sektoru dosud nedošla k závìrùm. Úèast všech zainteresovaných stran V mnoha regionech, zemích a místních komunitách si uvìdomili, že otázka vody se dotýká mnoha stran a že partnerská spolupráce všech zúèastnìných je vhodným mechanismem, jak pøevést integrované øízení vodních zdrojù do praxe. Hlavní skupiny, vèetnì øeditelù podnikù, odborù, pùvodních obyvatel, novináøù specializujících se na otázky vody, poslancù, mládeže a dìtí, zastávají svá hlediska a mají právo být vyslechnuti. Pøesto však nebyl dán hlas velkým sociálním skupinám, jako jsou ženy a chudí. Je nutné

Voda nad zlato

hloubìji prozkoumat zapojení na základì rasy, etnické skupiny, majetkových pomìrù, vìku a náboženství, což zajistí úèast celé spoleènosti. Diskuse o správì vodních zdrojù byla vedena ve více než 30 zemích. V mnoha zemích jsou zpracovávány nové národní politiky, strategie a zákony týkající se rozvoje a øízení vodních zdrojù, které èasto vycházejí z principù integrovaného øízení vodních zdrojù. Uvedený krok èasto vedl k restrukturalizaci institucionálního rámce, vèetnì organizace povodí a jezerních pánví a k posílení pozice komunit a asociací uživatelù vod. V nedávné dobì bylo dosaženo dohod o mnoha øekách (Ganga, Incomati, Senegal, Pungwe-Buzi-Save, Sáva, ChuTalas) a jezerech (Viktoriino, Njasa [Malawi] ), o nìž se dìlí více státù, a širší regionální dohody dále podporují spolupráci v rámci jednotlivých povodí (Protokol o vodì SADC – SADC Water Protocol, Rámcová smìrnice EU o vodì). Tyto a další dlouhodobé struktury dokládají, jak se voda mùže stát zdrojem míru a nikoli konfliktu. V nìkolika nejdùležitìjších svìtových povodích poskytuje mezinárodní komunita finanèní a odbornou pomoc s cílem stimulovat spolupráci, napø. Nilská iniciativa (Nile Basin Initiative) nebo Regionální strategie nubijské pískovcové zvodnì (Nubian Sandstone Aquifer Regional Strategy). Mnoho dlouhodobých sporù souvisejících s vodou zùstává i nadále nevyøešeno a rostoucí nároky na omezený poèet vodních zdrojù zvyšují riziko vzniku budoucích konfliktù. OSN, Rada pro spolupráci pøi zajišování dodávky vody a sanitace (Water Supply and Sanitation Collaborative Council – WSSCC) a nìkteré další zainteresované strany zaèaly prostøednictvím Spoleèného monitorovacího programu (Joint Monitoring Programme) sledovat poèet lidí, kteøí potøebují pøístup k pitné vodì a sanitaci. V lokálním a regionálním mìøítku bylo realizováno nìkolik iniciativ zamìøených na pøípravu na pøípady katastrof a adaptaci na výkyvy klimatu (a jeho zmìnu), avšak financování takových aktivit je velmi omezené a jejich autoøi ve vìtšinì pøípadù teprve stojí pøed nutností promítnout své požadavky do státní politiky. Odhaduje se, že rozvojové zemì a zemì ve stádiu pøechodu roènì vydají okolo 80 miliard USD na všechny složky sektoru vodních zdrojù. Jak již bylo øeèeno výše, bude nutné na splnìní cílù rozvoje pro nové tisíciletí (Millennium Development Goals) vydat více než dvojnásobek uvedené èástky. Stále èastìji používanými nástroji, které místním orgánùm a komunitám zpøístupòují financování, jsou sdružené fondy rizik a stanovení tøídy úvìruschopnosti obcí.

HLAVNÍ ZÁVAZKY Bylo pøijato více než sto závazkù, jejichž výèet by však byl pøíliš dlouhý. Vìtšina z nich je podrobnì uvedena v tematických a regionálních prohlášeních, další jsou uvedeny v zápisech ze zasedání. Tématu klimatu je jich vìnováno více než dvacet, genderovým otázkám tøináct.

NA CELOSVĚTOVÉ ÚROVNI l Pøínos kvalitního vodního hospodáøství je patrnìjší, je-li posuzován v souvislosti s rámcem WEHAB, který zahrnuje zdraví, energetiku, biodiverzitu, produktivitu, spoleèenskoekonomický rozvoj a zmíròování chudoby. Bude-li uznán rozsáhlý pøínos vodního hospodáøství, podnítí to vlády, aby ve svém politickém programu a s ním spojeném rozpoètovém hospodáøství udìlily vodì vyšší prioritu. Svìtová rada pro vodu (World Water Council) je rozhodnuta vytvoøit a realizovat spolu s konsorciem mezinárodních finanèních institucí, agenturami OSN, mezinárodními nevládními organizacemi a vìdeckovýzkumnými institucemi program, jehož cílem je pøesnì identifikovat a zdùraznit pøínos, který kvalitní vodní hospodáøství znamená, a poskytnout vládám vhodné nástroje a analýzu, aby ho mohly vzít v úvahu pøi urèování priorit, plánování, rozvoji, øízení a tvorbì rozpoètù pro sektor vodních zdrojù. l UNESCO a Svìtová rada pro vodu jsou odhodlány prosazovat, rozvíjet a podporovat zøízení a provoz nezávislého, snadno dostupného zaøízení, které by pomáhalo øešit problémy s pøeshranièními vodami tím, že by na požádání zajišovalo zkušené technické poradce, nástroje, školení a prostøedníky. l Program OSN pro lidská sídla (UN-HABITAT) podepsal memorandum o porozumìní s Asijskou rozvojovou bankou (Asian Development Bank – ADB) s cílem vytvoøit program pro rozvoj kapacit asijských mìst, aby banka byla schopna zajistit a øídit investice ve prospìch chudých, a pro pomoc regionu, aby splnil cíle rozvoje pro nové tisíciletí, tj. snížit do roku 2015 o polovinu procento lidí, kteøí nemají pøístup k nezávadné vodì a základní sanitaci. Program bude zahrnovat rozdìlení 10 milionù USD v rámci grantù, které budou poskytnuty ADB a UN-HABITAT v prvních dvou fázích, a 500 milionù USD urèených ADB na pùjèky na vodohospodáøské a sanitární projekty v mìstech celé Asie, a to bìhem následujících pìti let. Další finanèní zdroje na projekt Voda pro asijská mìsta (Water for Asian Cities) dala UNHABITAT k dispozici holandská vláda. l Partnerské mezinárodní organizace a vìdeckovýzkumné instituce (WWC, UNESCO-IHE, FAO, KIP, IFPRI, IWMI a SOAS) jsou rozhodnuty pokraèovat ve svém úsilí a lobovat o finanèní podporu pro zajištìní lepšího poznání konceptu virtuální vody, jeho aplikace a jeho vlivu, poskytovat vládám informace a nástroje pro soustavné využívání virtuálního obchodu s vodou jako úèinného zpùsobu šetøení s vodou a zaøadit ho do národní a regionální vládní vodohospodáøské a potravinové politiky a politiky ochrany životního prostøedí. l Široké sdružení organizací (GWP, NRC, FAO, WWC, IWA, WMO, UNEP, IUCN, UNESCO, UNDP, WB, ISDR), které podpoøily mezinárodní dialog o vodì a klimatu, je rozhodnuto pokraèovat v budování mostù mezi sektorem klimatu a sektorem vody a rozvíjet aktivity, které povedou k lepšímu zvládání klimatických vlivù. Uvedené organizace vytvoøí Mezinárodní alianci pro vo-

strana 71

Voda nad zlato

du a klima (International Water and Climate Alliance). l Program OSN pro rozvoj (The United Nations Development Programme (UNDP)) se zapojil do Komunitní vodohospodáøské iniciativy (Community Water Initiative), která je zamìøena na zvyšování schopnosti místních komunit øešit úkoly související s vodou a sanitací. Jejím cílem je poskytovat novátorským komunitám drobné granty, které jim umožní rozšiøovat a zkvalitòovat øešení vodohospodáøské a sanitaèní krize. Komunitní vodohospodáøská iniciativa má pro roky 2003 – 2008 odhadovaný cílový rozpoèet 50 milionù USD. l Prostøednictvím Kjótské deklarace pùvodních národù o vodì (Indigenous Peoples Kyoto Water Declaration) se úèastníci tøetího Svìtového fóra o vodì ze svých øad zavázali vytvoøit sí vìnovanou problematice vody, která podpoøí hlas domorodých obyvatel jako takových a pomùže posílit místní komunity, které bojují za ochranu svých vodních práv. l Vodohospodáøský a sanitaèní program (Water and Sanitation Program) Svìtové banky se zavázal financovat národní projekty rozvoje kapacit pro sledování plnìní cílù rozvoje pro nové tisíciletí. Pøihlášky kandidátských zemí jsou vítány. l Rada pro spolupráci pøi zajišování dodávky vody a sanitace se zavázala vydávat jednou za tøi roky „Lidovou zprávu“ (‘People’s Report’), která bude informovat o pokroku dosaženého v hygienì, èištìní odpadních vod a zajištìní vody pro všechny. První zpráva by mìla být publikována v prosinci 2003 a pak na každém Svìtovém fóru o vodì, sanitaci a hygienì (WASH Global Forum). l Pricewaterhouse Coopers a Mezinárodní program OSN pro vodu a péèi (UN Water and Care International) se zapojily do Svìtové vodohospodáøské iniciativy (Global Water Initiative), která by mìla být významným pøíspìvkem ke splnìní cílù rozvoje pro nové tisíciletí. Iniciativa bude brzy zahájena pilotním projektem v Africe podporovaným francouzskou vládou. Výsledky by mìly být k dispozici do konce roku 2003. l Ministerstvo pro pùdu, infrastrukturu a dopravu Japonska podpoøilo vytvoøení Mezinárodní protipovodòové sítì (International Flood Network – IFNet) zøízené bìhem tøetího Svìtového fóra o vodì pro zmíròování povodní v celosvìtovém mìøítku. IFNET se zavázala zahájit projekt Svìtového varovného protipovodòového systému (Global Flood Warning System), v jehož rámci bude možné každé 3 hodiny zpracovávat mapy srážek na celém svìtì. Výsledkem bude podstatné zlepšení povodòových varování ve svìtì, které bude pøínosem až pro 4,8 miliardy lidí. NA REGIONÁLNÍ ÚROVNI l Mezinárodní organizace pùsobící v americkém regionu (IADB, OAS, ECLAC, IUCN, SICA, IWRN, CAN, LANBO a GWP) se zavázaly nalézt a projednat øešení následujících otázek: (a) zpracování vodní politiky, vèetnì pravidel úèinného a spravedlivého rozdìlování vody;

strana 72

l l

l

l l

(b) naplòování finanèních potøeb øízení vodních zdrojù; (c) úèinek mezinárodních obchodních dohod na veøejný zájem pøi využívání národních vod; (d) rozvoj kapacit pro efektivní decentralizaci, správu vodních zdrojù, øízení a regulaci služeb; (e) efektivní management rizik s úèastí všech zainteresovaných stran a (f) vliv prvních svìtových zemìdìlských dotací na trvale udržitelné vodní hospodáøství. Austrálie vyhradila ve stávajícím finanèním roce na vodohospodáøské aktivity (pøedevším pro zemì asijsko-pacifického regionu) více než 80 milionù AUD. Organizace z oblasti Karibiku a Tichomoøí (CEHI a SOPAC) podepsaly memorandum o porozumìní a realizaci spoleèného akèního programu (37 èlenských státù), který bude zajišovat spolupráci v otázkách, jež zahrnují prostøedí sladkých vod, rozvoj kapacit, øízení dat a informací, aplikovaný výzkum a sdílení zkušeností. Nizozemí soustøedí svou podporu na Afriku a bude asistovat 10 zemím pøi tvorbì jejich národních plánù. Kromì toho se zavázalo podpoøit Africký vodohospodáøský program (African Water Facility). Evropská komise se zavázala zahrnout srovnání podle referenèních bodù do Vodohospodáøské iniciativy EU (EU Water Initiative). Komise pro øeku Mekong (Mekong River Commission spoleènì s vládami Kambodži, Laosu, Thajska a Vietnamu pøipraví ve spolupráci s partnery do konce roku 2003 strategii a program rozvoje lodní dopravy. Dlouhodobým cílem strategie je vytvoøit udržitelnou, úèinnou a bezpeènou lodní dopravu na Mekongu a zvýšit pøíležitosti mezinárodního obchodu ve prospìch všech èlenských státù komise.

NA NÁRODNÍ ÚROVNI l Keòské Ministerstvo vodních zdrojù se zavázalo splnit cíle rozvoje pro nové tisíciletí a zvýšit podíl venkovské a mìstské populace Keni, která má pøístup ke spolehlivým dodávkám nezávadné vody, a reformovat instituce spravující vodní zdroje v zemi. l Brazílie se zavázala realizovat politiku zapojení žen a pøivítala spolupráci s Aliancí pro gender a vodu (Gender and Water Alliance), a to pøedevším pro program „Život bez žíznì“ (“Zero Thirst” Programme), který se i nadále rozvíjí. l Øíèní úøad japonského Ministerstva pùdy, infrastruktury a dopravy podpoøí vnitrostátní lodní dopravu, která pøispívá k obnovì komunit a oživení mìst a vytváøí systém, který mùže rychle reagovat na zemìtøesení a další katastrofy. Ministerstvo rovnìž poskytne technickou pomoc a podpoøí kapacity rozvojových zemí. NA ÚROVNI MÍSTNÍ/POVODÍ Keòská asociace pro dešovou vodu (Kenya Rainwater Association) se zavázala zahájit v západní Keni v povodí øeky Nyando iniciativu „Projekt podpory zabezpeèení potra-

Voda nad zlato

vin v povodí øeky Nyando prostøednictvím dešové vody“ (The Nyando Basin Food Security Support Project through Rainwater Harvesting). Jedná se o iniciativu øízenou komunitami, která je urèena pro 2 000 domácností a 300 pacientù s HIV/AIDS a sirotkù roènì a je založena na poskytování cisteren s vodou, ekologických sanitárních zaøízení, zavádìní environmentálních pøístupù øízení a ochrany životního prostøedí, pøièemž je kladen dùraz na úrodnost pùdy a zvýšení poètu stromù.

DOPORUČENÍ Úèastníci tøetího Svìtového fóra o vodì doporuèují pøijetí následujících opatøení jako závazkù ke splnìní našich cílù a úkolù: Aliance, partnerství, propojení zájmových skupin, úèast všech zainteresovaných stran a dialog Vlády, obèanská spoleènost a prùmysl budou i nadále rozvíjet zpùsoby spolupráce, pøi nichž kombinují své silné stránky a dovednosti s dovednostmi a silnými stránkami svých partnerù a vytváøejí novou etiku zodpovìdného používání vody ve spoleènosti pomocí obhajoby svých názorù, sdílení informací a osvìty. Mohou uspìt pouze pokud vlády jednoznaènì stanoví své strategie a priority v rámci sektoru vodních zdrojù a pøijmou odpovídající plány. Dárci, nevládní organizace, mezinárodní finanèní instituce, firmy a další subjekty pomoc poskytnou za pøedpokladu, že hostitelské vlády skuteènì vezmou danou vìc politicky za svou. Místní obyvatelé, úøady a vìdecká komunita, zemìdìlci, prùmysl, ženy a menšiny získají podporu a zapojí se do rozvoje strategií povodí a zvodní, dohod a institucí. Zástupci zainteresovaných stran a místní úøady získají trvalou a oficiální úlohu pøi rozhodování a realizaci tìchto strategií. Poznatky, postupy, pøíspìvky a práva komunit související s vodou ve všech kulturních kontextech budou uznány a lépe zaèlenìny do vodního hospodáøství a správy životního prostøedí. Soukromé spoleènosti pøispìjí ke splnìní cílù rozvoje pro nové tisíciletí twinningovou spoluprací a pomocí pøi rozvoji kapacit. Vlády, prùmysl, zemìdìlství a lidé pøispìjí v každodenním životì tím, že odstraní existující zneèištìní a zabezpeèí, aby ekonomický rozvoj nevedl ke zvýšenému zneèištìní. Pøíroda a ekosystémy Jsme svìdky stále více pøípadù, kdy jsou spoleèenské cíle plnìny tak, že jsou pøi tom zároveò chránìny služby ekosystémù. Následující opatøení si zaslouží širší aplikaci: l Ochrana a obnova ekosystémù a zvodní pro vodohospodáøské služby l Zajištìní ekologických tokù pro ekosystémy a uživatele na dolním toku l Rozvoj pøístupu ve formì úèasti více zainteresovaných stran s cílem zajistit integrovaný postup l Integrované adaptabilní øízení zdrojù – pùdy, hor, lesù a vod l Plány prevence a odstranìní zneèištìní pro celá povodí

l Inovaèní financování a právní rámec ochrany životního prostøedí l Øízení poptávky po vodì. Financování a investice Vlády pøevádìjí vodní zákony, strategie a plány na realistické rozpoètové odhady a finanèní plány vodního hospodáøství, a to ve všech sektorech rámce WEHAB (voda a sanitace, energie, zdraví, zemìdìlství a biodiverzita). Vlády a místní úøady pøijímají pøíslušná opatøení na snižování rizik a zlepšování návratnosti vynaložených nákladù, což je nutné pro získávání investic. Primární zodpovìdnost za takové investice spoèívá na národních vládách. Dárci jsou pøipraveni zesílit pomoc urèenou pro vodní hospodáøství. Mezinárodní agentury a multilaterální a bilaterální dárci dávají pøi poskytování podpory pøednost zemím, které zavádìjí strategie pro integraci a koordinaci vodohospodáøských otázek pro všechny sektory související s vodou a které zvyšují investice na základì kvalitního plánování. Vlády a dárci vìnují v rámci svých investièních strategií zvláštní pozornost dostupným a vhodným technologiím a pøístupùm, které jsou zamìøeny ve prospìch chudých. Vlády, dárci a soukromý sektor vytvoøí celou škálu nástrojù veøejného financování, které budou dostupné místním vodohospodáøùm pro rozvoj a øízení infrastruktury, jež zajistí vodu pro chudé za pøijatelnou cenu. Politika a strategické plánování Vlády a místní orgány uznávají, že voda je zásadní pro rozvoj a omezení chudoby, a proto vodì udìlují prioritu ve všech programech rozvoje. Pøínosy vody a kvalitního vodního hospodáøství budou lépe kvantifikovány, aby mohly být vzaty v úvahu pøi stanovování priorit, plánování, rozvoji, øízení a tvorbì rozpoètu pro sektor vody. Vlády se zavazují udìlit vodì prioritu ve strategiích a hlavních plánech pro všechny sektory WEHAB a pøi pøípravì plánù integrovaného øízení vodních zdrojù do roku 2005 v souladu s provádìcím plánem Svìtového summitu o trvale udržitelném rozvoji. Národní vlády a místní samosprávy ve spolupráci s agenturami zodpovìdnými za povodí, prùmyslem a místními komunitami vytvoøí a v praxi zavedou finanèní, právní a institucionální pobídky pro prevenci zneèištìní. Rovnìž vypracují komplexní a integrovanou politiku øízení povodní a such a pøijmou strategie pro zmíròování úèinkù rostoucí promìnlivosti klimatu a všech pøírodních katastrof. Plány budou vypracovány za úèasti zainteresovaných stran jako strategie prvního výbìru. Vlády v rámci plánování budou v praxi realizovat ekosystémový pøístup k vodnímu hospodáøství, který bude integrovat obhospodaøování krajiny a vodní hospodáøství a bude vìnovat speciální pozornost ochranì životního prostøedí a zdrojù. Obchod s virtuální vodou bude považován za dùležitou možnost, která takový ekosystémový pøístup umožní. Vlády vezmou v úvahu pøíslušné cíle pro vodní zdroje, a to pøedevším pro produktivní využití vody, které zvýší produkci potravin tak, aby byly splnìny cíle snížení podvýživy

strana 73

Voda nad zlato

a chudoby na venkovì a nebylo pøi tom zvýšeno celosvìtové odvádìní vody k zemìdìlským úèelùm nad hranici z roku 2000. V tomto ohledu povìøí mezinárodní organizace, aby stanovily základní hodnoty a sledovaly pokrok pøi plnìní tìchto cílù a podávaly zprávu ministerským konferencím konaným v souvislosti se sérií Svìtových fór o vodì. Instituce a legislativa Vlády zahájí reformy veøejných vodohospodáøských institucí nebo v nich budou pokraèovat. Budou pøi tom využívat spolupráce mezi veøejným a soukromým sektorem, twinningové spolupráce, know-how soukromého sektoru a dalších možností. Vlády podpoøí kvalitní správu v rámci vodního hospodáøství a poskytování služeb a zajistí ekonomiènost, transparentnost a spolehlivost prostøednictvím zvýšení úèasti zainteresovaných stran a partnerství mezi veøejným a soukromým sektorem. Komunita dárcù by se mìla zavázat, že zvýší procento financí, které budou vìnovány na vytvoøení lepších systémù správy vodních zdrojù. Zvláštní podporu je nutné vìnovat zemím, jež mají úèelnou sociálnì ekonomickou politiku. Cílem podpory by mìla být pomoc pøi zavádìní zákonù a vytváøení administrativních kapacit, aby byly vybudovány efektivnì fungující veøejné orgány. Vlády, dárci a nevládní organizace zamìøí svou pozornost na rozvoj kapacit decentralizovaných agentur v novém institucionálním kontextu tak, aby mohly v rámci pøístupu orientovaného na lidi, služby a úèast všech zainteresovaných stran efektivnì spolupracovat se skupinami uživatelù, ko-

strana 74

munitami a domácnostmi. Ústøední orgány rovnìž musejí být transformovány, aby mohly pøevzít novou úlohu. Shromažïování a sdílení dat Vlády a mezinárodní instituce uznávají, že pro lepší hospodaøení se zdroji, plánování a rozhodování je nevyhnutelný pøístup k vèasným, spolehlivým a relevantním hydrologickým a meteorologickým informacím, a proto budou rozvíjet kapacity pro zvýšené monitorování a šíøení dat. Takové informace jsou zvláštì nezbytné pro øízení povodní a katastrof a musejí být zdarma zpøístupnìny všem pøíslušným zainteresovaným stranám, zvláštì v pøeshranièních povodích. Je nutné pøesvìdèit agentury, ministerstva a vlády, které zadržují data a informace proto, že se domnívají, že „vìdomosti pøedstavují moc“, aby svou politiku pøehodnotily. Zvláštní zøetele vyplývající ze stávající mezinárodní situace 20. bøezna 2003 byla zahájena vojenská operace proti Iráku. A je válka sebenešastnìjší a sebeménì žádoucí, stala se skuteèností. Jediné, co mùžeme nyní udìlat, je snažit se ze všech sil pomáhat uprchlíkùm a vysídlencùm získat bezpeèné pøístøeší a zajistit jim pøístup k nezávadné vodì, sanitaci a potravinám. Lidé v Iráku, a to pøedevším v zemìdìlských oblastech a v severní èásti zemì, budou pravdìpodobnì muset èelit výpadkùm elektrického proudu a dodávek pitné vody. Panují nadìje, že ministerská konference vìnuje zvláštní pozornost ochranì vodní infrastruktury bìhem ozbrojeného konfliktu a její následné obnovì.

Voda nad zlato

VI. INTERNETOVÉ STRÁNKY ZAMĚŘENÉ NA TÉMA VODY Water Links Worldwide (portál UNESCO zamìøený na vodu) www.waterportal-americas.org Sekce odkazù „vodního“ portálu UNESCO zamìøených na vodu umožòuje jednotný interaktivní pøístup k webovým stránkám souvisejícím s vodou z celého svìta. Mùžete prohledávat pøednastavené kategorie nebo hledat pomocí klíèových slov. GEO: Global Environment Outlook 3 www.unep.org/geo/geos Pøehled hlavních smìrù a výsledkù vývoje v oblasti životního prostøedí dosažených za uplynulá tøi desetiletí a toho, jak sociální, ekonomické a další faktory pøispìly ke zmìnám, k nimž došlo. Výše uvedený odkaz vás zavede na kapitolu o sladké vodì. U.S. Geological Survey’s (USGS) Water Science for Schools wwwga.usgs.gov/edu Skvìlá stránka pro dìti. Webová stránka Amerického úøadu pro geologický prùzkum (U.S. Geological Survey’s) vìnovaná vìdeckým oborùm souvisejícím s vodou, která je urèená pro školy, nabízí informace o mnoha aspektech vody, vèetnì obrázkù, dat, map a interaktivního centra, kde mùžete vyslovit své názory a vyzkoušet si své znalosti o vodì. Voda svìta www.worldwater.org Stránka Voda svìta je vìnována poskytování aktuálních informací a dat o vodì a webovým odkazùm na organizace, instituce a jednotlivce pracující na široké škále celosvìtových problémù a øešení v oblasti sladké vody. Stránka doplòuje knihy The World’s Water: The Biennial Report on Freshwater Resources (Voda svìta: dvouletá zpráva o sladkovodních zdrojích) autora Petera H. Gleicka (Island Press,Washington, D.C.). Tøetí Svìtové fórum o vodì www.world.water-forum3.com/index.html Oficiální stránka tøetího Svìtového fóra o vodì, jehož se zúèastnilo zhruba 10 000 vládních úøedníkù, zástupcù mezinárodních a nevládních organizací a odborníkù na vodu, kteøí diskutovali o svìtové vodní krizi a jejím øešení. Fórum se konalo v bøeznu roku 2003 v Japonsku a šlo o nejdùležitìjší mezinárodní konferenci o vodì, jaká se kdy konala. Program GEMS/voda (GEMS/Water programme) www.cciw.ca/gems/gems-e.html Program GEMS/voda je všestranný program zamìøený na vìdní obory vìnující se vodì, který se orientuje na poznatky o kvalitì sladké vody na celém svìtì. Mezi jeho hlavní aktivity patøí monitoring, hodnocení a rozvoj kapacit. Na realizaci programu GEMS/voda se podílí nìkolik agentur OSN

pùsobících ve vodohospodáøském sektoru a øada organizací z celého svìta. UNICEF www.unicef.org/programme/wes/info/about.htm Organizace UNICEF se zapojila do otázek vody, životního prostøedí a sanitace v šedesátých letech minulého století. Jejím prvním velkým zásahem v tomto sektoru byla reakce na nièivé sucho v severní Indii v roce 1967. Od té doby UNICEF dlouhodobì podporuje programové iniciativy v oblasti vody, životního prostøedí a sanitace ve zhruba 90 zemích Asie, Afriky a Severní a Jižní Ameriky. Svìtová zdravotnická organizace www.who.int/health_topics/water/en/ Webová stránka Svìtové zdravotnické organizace (WHO) nabízí popis aktivit, zprávy, novinky a události a uvádí také kontakty a partnery, kteøí s ní spolupracují na rùzných programech, a pøehled úøadoven, které na tomto tématu pracují. Obsahuje i odkazy na obdobné webové stránky a témata. Svìtová banka http://lnweb18.worldbank.org/ESSD/essdext.nsf/18ByDocName/WaterResourcesManagement Tato stránka slouží jako centrální místo, odkud se lze seznámit s problematikou vody v rámci celé Svìtové banky. Vìnuje se vodì jako zdroji v jejích mnoha dimenzích, slouží k informování o neustále se objevujících lekcích a sdílených zkušenostech a k jejich hodnocení, ke zveøejnìní politiky a smìrnic, usnadòuje spolupráci v otázkách vody a øeší problémy získávání poznatkù, jejich správou a zvyšováním dovedností. Seznamte se podrobnìji se správou vodních zdrojù a Svìtovou bankou. UNESCO www.unesco.org/water/ Stránka obsahuje odkazy na stávající programy UNESCO pro sladké vody a programy vedené UNESCO a bude sloužit jako interaktivní místo pro prohledávání a vyhledávání, kde naleznete odkazy na webové stránky organizací, vládních orgánù a nevládních organizací, které souvisejí s vodou. Bude poskytovat i další služby, jako jsou odkazy související s vodními zdroji, vodními aktivitami, vyuèovací moduly a další zdroje on-line. Univerzita OSN www.inweh.unu.edu/inweh/ Mezinárodní sí pro vodu, životní prostøedí a zdraví University OSN (The International Network on Water, Environment and Health (UNU/INWEH) byla vytvoøena Øídící radou Univerzity OSN v roce 1996. Hlavní finanèní zdroje jsou poskytovány kanadskou vládou. Cílem je posílit kapacity obhospodaøování vodních zdrojù a poskytovat bezpro-

strana 75

Voda nad zlato

støední podporu projektùm. Ústøedí sídlí na McMaster University v Hamiltonu v provincii Ontario v Kanadì. Podrobnosti o Univerzitì OSN www.unu.edu/env.html Program vìnovaný seznámení s kapacitami v hlavních otázkách souvisejících s vodou, životním prostøedím a lidským zdravím a jejich rozvojem Svìtová rada pro vodu (World Water Council) www.worldwatercouncil.org/ Svìtová rada pro vodu je mezinárodním expertním seskupením pro vodní politiku, jehož cílem je posílit svìtové vodní hnutí tak, aby bylo dosaženo lepšího øízení svìtových zdrojù vody. Svìtová rada pro vodu byla založena v Marseille ve Francii v roce 1996 jako zastøešující nezisková nevládní organizace. Posláním Svìtové rady pro vodu je podporovat informovanost a rozvíjet politickou zodpovìdnost v souvislosti s kritickými vodními problémy na všech úrovních, vèetnì nejvyšší úrovnì rozhodování, napomáhat efektivnímu zachování, ochranì, rozvoji, plánování, obhospodaøování a využití vody ve všech jejích dimenzích na ekologicky udržitelném základì ve prospìch veškerého života na zemi. Svìtové vodní partnerství (Global Water Partnership) www.gwpforum.org/ Svìtové vodní partnerství je pracovním partnerstvím všech stran pùsobících v oblasti vodního hospodáøství: vládních agentur, veøejných institucí, soukromých spoleèností, profesních organizací, multilaterálních rozvojových organizací a dalších, kteøí se zavázali dodržovat principy z DublinuRia. O Atlasu oceánù OSN www.oceansatlas.org/ Atlas oceánù OSN je internetovým portálem poskytujícím informace významné pro udržitelný rozvoj oceánù. Stránka je vytvoøena pro odpovìdné èinitele, kteøí se musejí seznámit s problematikou oceánù a pro vìdce, studenty a manažery zdrojù, kteøí potøebují pøístup k databázím a pøístupùm k udržitelnosti. Atlas OSN mùže poskytovat relevantní informace i oceánskému prùmyslu a zainteresovaným stranám. Hospodáøská komise pro Afriku (Eonomic Commission for Africa (ECA)) www.uneca.org/index.htm Hospodáøská komise pro Afriku je regionální sekcí OSN povìøenou podporovat hospodáøský a sociální rozvoj 53 èlenských státù, napomáhat regionální integraci a prosazovat mezinárodní spolupráci pro rozvoj Afriky v rùzných oblastech, vèetnì vody. Rada pro spolupráci pøi zajišování dodávky vody a sanitace (Water Supply and Sanitation Collaborative Council (WSSCC)) www.wsscc.org/index2.cfm?CFID=30682&CFTOKEN=34 757162

strana 76

Rada pro spolupráci pøi zajišování dodávky vody a sanitace (WSSCC) byla zøízena v roce 1990 rezolucí Valného shromáždìní OSN, aby realizovala impulsy vyplývající z Mezinárodní dekády zásobování vodou a sanitace (80. léta 20. století) a posílila spolupráci mezi rozvojovými a rozvinutými zemìmi. V roce 2001 rada zahájila kampaò WASH (voda, sanitace a hygiena) – celosvìtovou snahu, která se pokouší pøivést vodu, sanitaci a hygienu na poøad celosvìtového jednání v prvních letech 21. století. Pøedevším se snaží zmobilizovat politickou podporu pro tuto vìc. Profily nezávadnosti vody a potravin konkrétních zemí (FAO) www.fao.org/countryprofiles/water/ Profily nezávadnosti vody a potravin konkrétních zemí poskytují specifické informace o stavu vodních zdrojù a bezpeènosti potravin v konkrétních zemích svìta. Stránka pøináší cenné informace z databází a informaèních systémù FAO a jejích partnerù, poskytuje uživatelùm rozsáhlé výsledky, které mohou využít k rozhodování a podložení svých názorù v uvedených oblastech.

DALŠÍ ZDROJE Ramsarská úmluva o mokøadech mezinárodního významu http://ramsar.org/ Svìtový akèní program pro ochranu moøského prostøedí pøed pozemními aktivitami, GPA (Global Programme of Action for the Protection of the Marine Environment from Land-based Activities, GPA) www.gpa.unep.org/ Výsledky Mezinárodní konference o sladké vodì, Bonn 2001 www.water-2001.de/outcome/ Všeobecné mezinárodní hodnocení vod www.giwa.net/ Proudy mìnící svìt, BBC (BBC World Changing Currents) www.tve.org/cc/changing_currents.cfm Zpráva o zemi TVE www.tve.org/earthreport/index.cfm?cat=thisweek Stockholmské prohlášení 2002 www.siwi.org/sws2002/Stockholm_Statement.htm Global Environment Outlook – GEO-3 www.unep.org/Geo/geo3/ World Water Development Report 2003 http://unesdoc.unesco.org/images/0012/001295/129556e.pdf

Voda nad zlato

SEZNAM LITERATURY ACAA ( 2001). Usos e Impactos Atlas Continental del Agua en America, http://www.atlaslatinoamerica.org/usos_impac/amer_sur.htm ACSAD (1997). Water resources and their utilization in the Arab world, 2nd Water Resources Seminar. Conference held in Kuwait, 8–10 March 1997 ACSAD (2000). Alternative Policy Study: Water Resource Management in West Asia. Nairobi, United Nations Environment Programme, http://www.grida.no/geo2000/aps-wasia/index.htm [Geo-2146] Adedipe, N.O., Braid, E.J., and Iliyas, M.H. (2000). Development of Strategy/Action Plan and Implementation Guidelines for the National Water Supply and Sanitation Policy. Abuja, UNICEF and Nigerian Federal Ministry of Water Resources Al-Alawi, Jamil and Abdul Razzak, M. (1994). Water in the Arabian Peninsula: Problems and Perspectives. In Peter Rogers and Peter Lydon (eds.). Water in the Arab World: Perspectives and Prognoses. Cambridge, Massachusetts, Harvard University Press Al-Mahmood, M.J. (1987). Hydrogeology of Al-Hassa Oasis. M.Sc. Thesis, Geology Department, College of Graduate Studies, King Fahd University of Petroleum and Minerals, Saudi Arabia Al-Qunaibet, M.H. (1997). Water Security in the Kingdom of Saudi Arabia. In Al-Zubari, W. and Mohammed AlSofi (eds.). Proceedings of the 3rd Gulf Water Conference, 8–13 March 1997, Muscat Alverson, D. L., Freeberg, M. H., Pope, J. G. And Muraski, S. A. (1994). A Global Assessment of Fisheries Bycatch and Discards, FAO Fisheries Technical Paper No. 339. Rome, Food and Agriculture Organization

Arctic Bulletin (2001). WWF Arctic Programme No. 3.01, Oslo Bakun, A. (1996). Patterns in the Ocean: Ocean Processes and Marine Population Dynamics. San Diego, University of California Sea Grant Program Bandemehr, A. and Hoff, R. (1998). Monitoring Air Toxics: The Integrated Atmospheric Deposition Network of the Great Lakes (unpublished report to the CEC Secretariat). Montreal, Commission for Environmental Cooperation Bernes, C. (1996). The Nordic Arctic Environment – Unspoilt, Exploited, Polluted? Nordic Council of Ministers, Copenhagen BNS (1999). The Great Lakes Binational Toxics Strategy. Binational Toxics Strategy, http://www.epa.gov/glnpo/p2/bns.html [Geo-2-129] Brenton, T. (1994). The Greening of Machiavelli. The Evolution of International Environmental Politics. London, Royal Institute of International Affairs Broeker, W. S. (1997). Thermohaline circulation, the Achilles Heel of our climate system: Will man-made CO2 upset the current balance? Science 278,1582–1588 Bryant, D., Burke, L., McManus, J. and Spalding, M. (1998). Reefs at Risk. A Map-based Indicator of Threats to the World’s Coral Reefs. Washington DC, World Resources Institute Bryant, D., Rodenburg, E., Cox, T. and Nielsen, D. (1995). Coastlines at Risk: An Index of Potential Development-Related Threats to Coastal Ecosystems. WRI Indicator Brief. Washington DC, World Resources Institute Bush, K. (1972). Steps towards Pollution Control in the USSR. Radio Liberty Research, 6 April 1972, pp.1–7

Al-Weshah, R. (2000). Hydrology of Wadi Systems in Jordan. Damascus, Arab Network on Wadi Hydrology, ACSAD/ UNESCO

CAFF (2001). Arctic Flora and Fauna: Status and Conservation. Conservation of Arctic Flora and Fauna. Helsinki, Edita

AMAP (1977). Arctic Pollution Issues: A State of the Arctic Environment Report. Arctic Council Arctic Monitoring and Assessment Programme, Oslo

Caldwell, L.K. (1996). International Environmental Policy: From the Twentieth to the Twenty-first Century, 3rd edn, Durham and London, Duke University Press

AMAP (1998). AMAP Assessment Report: Arctic Pollution Issues. Oslo, Arctic Monitoring and Assessment Programme

CATHALAC (1999). Vision on Water, Life and the Environment for the 21st Century. Regional Consultations. Central America and Caribbean. Panama City, Water Cent-

strana 77

Voda nad zlato

re for the Humid Tropics of Latin America and the Caribbean (CATHALAC). Cohen, J.E., Small, C., Mellinger, A., Gallup, J. and Sachs, J. (1997). Estimates of coastal populations. Science 278, 1211–1212 CORINE (1998). CORINE Coastal Erosion Atlas. Luxembourg, Office for Official Publications of the European Communities Cosgrove, William J. and Rijsberman, Frank R. (2000). World Water Vision: Making Water Everybody’s Business. World Water Council. London, Earthscan Costanza, R., d’Arge, R., de Groot, R., Farber, S., Grasso, M., Hannon, B., Limburg, K., Naeem, S., O’Neill, R.V., Paruelo, J., Raskin, R.G., Sutton, P. and van den Belt, M. (1998). The value of the world’s ecosystem services and natural capital. Ecological Economics 25, 3–15 Crane, K. and Galasso, J.L. (1999). Arctic Environmental Atlas. Office of Naval Research, Naval Research Laboratory, Washington DC CRED (Centre for Research on the Epidemiology of Disasters) (2002).The OFDA/CRED International Disaster Database.Brussels,Université Catholique De Louvain. CSD (1997a). Comprehensive Assessment of the Freshwater Resources of the World. Report of the SecretaryGeneral. United Nations Economic and Social Council. http://www.un.org/documents/ecosoc/cn17/1997/ecn171997 -9.htm [Geo-2-117] CSD (1997b). Overall Progress Achieved Since the United Nations Conference on Environment and Development. Report of the Secretary-General. Addendum - Protection of the Quality and Supplyof Freshwater Resources: Application of Integrated Approaches to the Development, Management and Use of Water Resources. United Nations Economic and Social Council. http://www.un.org/documents/ecosoc/cn17/ 1997/ecn17199-2add17.htm [Geo-2-118]

Dugan, P.J. and Jones, T. (1993). Ecological Changes in Wetlands: A Global Overview. In M.Moser, R.C. Prentice and J. van Vessems (eds.), Waterfowl and Wetland Conservation in the 1990s: A Global Perspective. Slimbridge, United Kingdom, International Waterfowl and Wetlands Research Bureau EC (1998). Toxic Contaminants in the Environment: Persistent Organochlorines. Environment Canada National Environmental Indicator Series, State of the Environment Reporting Program. 98–1 EC (1999a). Groundwater – Nature’s Hidden Treasure: Freshwater Series A-5. Environment Canada, Minister of Public Works and Government Services, http://www.ec.gc.ca/water/en/info/pubs/FS/e_FSA5.htm [Geo-2-130] EC (1999b). Rising to the Challenge: Celebrating the 25th Anniversary of the Great Lakes Water Quality Agreement. Ottawa, Environment Canada EC (2000a). Binational Remedial Action Plans (RAPs). Environment Canada, http://www.on.ec.gc.ca/glimr/raps/intro.html [Geo-2-131] EC (2001a). The Management of Water.Environment Canada, http://www.ec.gc.ca/water/index.htm EC (2001b). Tracking Key Environmental Issues. Environment Canada, http://www.ec.gc.ca/TKEI/air_water/watr_qual_e.cfm [Geo-2-132] EC (2001c). Great Lakes Water Quality Agreement. Environment Canada, http://www.ijc.org/agree/quality.html [Geo-2-134] ECO (2000). Changing Perspectives: Annual Report 1999/ 2000. Toronto, Environmental Commissioner of Ontario EEA (1998). Europe´s Environment: The Second Assessment. Copenhagen, European Environment Agency

Czech Republic (1999). State Environmental Policy. Prague, Ministry of the Environment

EEA (1999). Environment in the European Union at the Turn of the Century. Environmental Assessment Report No. 2. Copenhagen, European Environment Agency

Dowdeswell, J.A. and Siegert, M.J. (1999). The dimensions and topographic setting of Antarctic subglacial lakes and implications for large-scale water storage beneath continental sheets. Geological Society of America Bulletin 111, 2

EEA (1999a). State and Pressures of the Marine and Coastal Mediterranean Environment. Environmental Assessment Series No. 5. Copenhagen, European Environment Agency

DREA Malawi (1994). National Environmental Action Plan Vol. 1. Lilongwe, Malawi Department of Research and Environmental Affairs

EEA (1999b). Environment in the European Union at the Turn of the Century. Environmental Assessment Report No 2. Copenhagen, European Environment Agency

strana 78

Voda nad zlato

EEA (1999b). Sustainable Water Use in Europe – Sectoral Use of Water. Environmental Assessment Report No.1. Copenhagen, European Environment Agency EEA (1999c). Environment in the European Union at the Turn of the Century. Environmental Assessment Report No.2. Copenhagen, European Environment Agency EEA (1999d). Groundwater Quality and Quantity in Europe. Environmental Assessment Report No.3. Copenhagen, European Environment Agency EEA (2000). Environmental Signals 2000. Environmental Assessment Report No. 6. Copenhagen, European Environment Agency EEA (2001). Environmental Signals 2001. Environmental Assessment Report No 8. Copenhagen, European Environment Agency EEA (2001a). Sustainable Water Use in Europe. Part 3: Extreme Hydrological Events: Floods and Droughts. Environmental Issues Report No. 21. Copenhagen, European Environment Agency EEA and WHO (1999). Children in Their Environment: Vulnerable, Valuable, and at Risk. Background briefing for the 3rd European Ministerial Conference on Environment and Health, Copenhagen, World Health Organization Regional Office for Europe and European Environment Agency

Foster, S., Lawrence, A. and Morris, B. (1998). Groundwater in Urban Development: Assessing Management Needs and Formulating Policy Strategies. Washington DC, World Bank Frazier, S. (ed., 1999). A Directory of Wetlands of International Importance. Wageningen, Wetlands International and Ramsar Convention Bureau Gallon, Gary (2000). The Real Walkerton Villain. The Globe and Mail, 20 December 2000 Gasparon, M. and Burgess, J.S. (2000). Human impacts in Antarctica trace-element geochemistry of freshwater lakes in the Larsemann Hills, East Antarctica. Environmental Geology 39 (9), 963–76 GESAMP (2001a). Protecting the Oceans from Land-Based Activities. Land-based Sources and Activities Affecting the Quality and Uses of the Marine, Coastal and Associated Freshwater Environment. GESAMP Reports and Studies No. 71. Nairobi, United Nations Environment Programme, http://gesamp.imo.org/no71/index.htm [Geo-2-238] GESAMP (in prep.). Estimates of Oil Entering the Marine Environment from Sea-based Activities. Gleick, P.H. (1993). Water in Crisis: A Guide to the World’s Freshwater Resources. New York, Oxford University Press

ETC/WTR (2001). European Topic Centre on Water, http://water.eionet.eu.int/Databases [Geo-2-114]

Gleick, P.H. (1998). The World’s Water 1998-1999. Washington DC, Island Press

EUCC (1997). The European Coastal Code – EUCC, Draft 2. A contribution to Action Theme 5 of the Pan-European Biological and Landscape Diversity Strategy. Leiden, European Union for Coastal Conservation

Global Water Partnership (2000). Southern African Vision for Water, Life and the Environment in the 21st Century and Strategic Framework for Action Statement. Global Water Partnership Southern Africa Technical Advisory Committee, http://www.gwpsatac.org.zw/vision/chapter10.html [Geo-2-101]

Eurostat (1997). Estimations of Renewable Water Resources in the European Union. Luxembourg, Statistical Office of the European Communities FAO (1997).Water Resources of the Near-East Region:aReview.Rome FAO (2001). AQUASTAT — FAO’s information system on water and agriculture http://www.fao.org/waicent/faoinfo/agricult/agl/aglw/aquastatweb/main/html/background.htm [Geo-2-119] FAOSTAT (2001). FAOSTAT Statistical Database. Food and Agriculture Organization, http://www.fao.org/ [Geo-2-068] Finlayson, C.M., Davidson, N.C., Spiers, A.G. and Stevenson, N.J. (1999). Global wetland inventory -current status and future priorities. Marine and Freshwater Research 50, 8, 717–28

Gobert, Christopher (1997). Groundwater Contamination: A Look at the Federal Provisions. The Compleat Lawyer. Spring 1997, http://www.abanet.org/genpractice/lawyer/complete/98julsc hneid.html [Geo-2-135] Goldblatt, M., Ndamba, J., van der Merwe, B., Gomes, F., Haasbroek, B. and Arntzen, J. ( 2000). Water Demand Management: Towards Developing Effective Strategies for Southern Africa. Harare, IUCN ROSA Government of Mauritius and ERM (1998). Mauritius NEAP II: Strategy Options Report. Port Louis, Government of Mauritius and Environmental Resources Management

strana 79

Voda nad zlato

GWP (2000). Water for the 21st Century: Vision to Action – South America. Stockholm, Global Water Partnership South American Technical Advisory Committee Health Canada (1997). State of Knowledge Report on Environmental Contaminants and Human Health in the Great Lakes Basin. Ottawa, Minister of Public Works and Government Services Heintz, R.A., Short, J. W. and Rice, S. D. (1999). Sensitivity of fish embryos to weathered crude oil: Part II. Increased mortality of pink salmon (Oncorhynchus gorbuscha) embryos incubating downstream from weathered Exxon Valdez crude oil. Environmental Toxicology and Chemistry 18, 494-503 HELCOM (1998). Recommendations 19/5 HELCOM Objective with Regard to Hazardous Substances. Helsinki, Helsinki Commission HELCOM (2001). Environment of the Baltic Sea area 1994 –1998. Baltic Sea Environmental Proceedings No. 82A. Helsinki, Helsinki Commission Huang, S., Arimoto, R. and Rahn, K.A. (1996). Changes in atmospheric lead and other pollution elements at Bermuda. Journal of Geophysical Resources101, 21 033-21 040 ICPR (2001). Action Plan on Flood Defense. The International Commission for the Protection of the Rhine, http://www.iksr.org/icpr/11uk.htm [Geo2-348] ICPR (2001a). Home Page. International Commission for the Protection of the Rhine, http://iksr.firmen-netz.de/icpr/ [Geo-2-115] IIFA (2001). Fertilizer Nutrient Consumption, by Region, 1970/71 to 1998/99. International Industry Fertilizer Association, http://www.fertilizer.org/ifa/ab_act_position3.asp [Geo-2-136] IJC (1989). Great Lakes Water Quality Agreement of 1978. International Joint Commission http://www.ijc.org/agree/quality.html [Geo-2-137] IJC (1997). Overcoming Obstacles to Sediment Remediation in the Great Lakes Basin. International Joint Commission, http://www.ijc.org/boards/wqb/sedrem.html [Geo-2138] IJC (2000a). International Joint Commission: United States and Canada, http://www.ijc.org/agree/water.html [Geo2-139] IJC (2000b). Open Letter to Great Lakes Leaders and the Great Lakes Community. Washington DC and Ottawa, International Joint Commission

strana 80

IJC (2000c). Protection of the Waters of the Great Lakes: Final Report to the Governments of Canada and the United States. International Joint Commission, http://www.ijc.org/boards/cde/finalreport/finalreport.html [Geo-2-140] INBO (2001). INBO Home Page. International Network of Basin Organizations http://www.oieau.fr/riob/friobang.htm [Geo-2-120] International Journal on Hydropower and Dams (1997). 1997 Atlas of Hydropower and Dams.United Kingdom,Aqua-Media International Ltd. Interstate Statistical Committee (1999) Official Statistics of CIS countries. CD-ROM. Moscow, Interstate Statistical Committee of the Commonwealth of Independent States IPCC (2001). Climate Change 2001: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Contribution of Working Group II to the Third Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Cambridge, United Kingdom, and New York, United States, Cambridge University Press IPCC (2001b). Climate Change 2001: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Contribution of Working Group II to the Third Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. Cambridge, United Kingdom, and New York, United States, Cambridge University Press IUCN (International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources). 2000.Vision for Water and Nature.A World Strategy for Conservation and Sustainable Management of Water Resources in the 21st Century – Compilation of all Project Documents.Cambridge. Jennings, S. and Kaiser M.J. (1998). The effects of fishing on marine ecosystems. Advances in Marine Biology 34, 201–351 Karl, D.M., Bird, D.F., Bjorkman, K., Houlihan, T., Shackelford, R. and Tupas, L. (1999). Microorganisms in the accreted ice of Lake Vostok, Antarctica. Science 286 (5447), 2144–47 Khouri, J. (2000). Sustainable Management of Wadi Systems in the Arid and Semi Arid zones of the Arab Region. International Conference on Wadi Hydrology. Conference held in Sharm El-Sheikh, Egypt, 21–23 November 2000 Kolpin, Dana W., Barbash, Jack E. and Gilliom, Robert J. (1998). Occurrence of Pesticides in Shallow Ground Water of the United States: Initial Results from the National Water-Quality Assessment Program. Environmental Science and Technology. 32, 1998, http://water.wr.usgs.gov/pnsp/ja/est32/ [Geo-2-141]

Voda nad zlato

Kwun, S. (1999). Water for Food and Rural Development, Country Paper of the Republic of Korea Regional Consultation Meeting for ICIDVision for Subsector. Kuala Lumpur, 17–19 May 1999 Lake, W. B. and Souré, M. (1997). Water and Development in Africa. International Development Information Centre, http://www.acdi–cida.gc.ca/xpress/dex/dex9709.htm [Geo2-103] MAP and REMPEC (1996b). An Overview of Maritime Transport in the Mediterranean. Athens, United Nations Environment Programme Matthews, W.H., Smith, F.E. and Goldberg, E.D. (eds., 1971). Man’s Impact on Terrestrial and Oceanic Ecosystems. Cambridge MA, Massachusetts Institute of Technology McManus, J.W., Reyes, R.B.J. and Nañola, C.L.J. (1997). Effects of some destructive fishing methods on coral cover and potential rates of recovery. Environmental Management 21, 69–78 Meybeck, M., Chapman, D. and Helmer, R. (1990). Global Freshwater Quality: A First Assessment. Cambridge, Massachusetts, Basil Blackwell Milazzo, M. (1998). Subsidies in World Fisheries: A Reexamination. World Bank Technical Paper No. 406, Fisheries Series. Washington DC, World Bank

Observatorio del Desarrollo (2001). El agua en Costa Rica: abundante pero vulnerable Boletín Información para la Toma de Decisiones, Año 3, No. 6, Abril-Mayo OECD (1996). Environmental Performance Reviews: United States. Paris, Organization for Economic Cooperation and Development OECD and IUCN (1996). Guidelines for Aid Agencies for Improved Conservation and Sustainable Use of Tropical and Sub-tropical Wetlands. Paris, Organization for Economic Cooperation and Development OSPAR (2001). Liquid Discharges from Nuclear Installations in 1999, http://www.ospar.org/eng/html/welcome.html [Geo-2-241] PAHO (1998). Health in the Americas. Volume I, PAHO Scientific Publication No. 569. Washington DC, Pan American Health Organization PAI (1995). Sustaining Water: An Update. Washington DC, Population Action International, Population and Environment Programme PAME (1998). Regional Programme of Action for the Protection of the Arctic Marine Environment from Land-Based Activities. Arctic Council Programme for the Protection of the Arctic Marine Environment Pauly, D. (1990). On Malthusian overfishing. Naga: ICLARM Quarterly 13, 3–4

Mnatsakanian, R. (1992). Environmental Legacy of the Former Soviet Republics. Edinburgh, Centre for Human Ecology, University of Edinburgh

Pauly, D., Christensen, V., Dalsgaard, J., Froese, R. and Torres Jr, F. (1998). Fishing down Marine Food Webs. Science 279, 860–63

Moody, David W. (1996). Sources and Extent of Groundwater Contamination. North Carolina Cooperative Extension Service, Publication Number: AG-441-4, http://www.p2pays.org/ref/01/00065.htm [Geo-2-142]

Pierce, F. (2001). Death in a Glass of Water. The Independent. 19 January 2001, http://www.independent.co.uk/story.jsp?story=51508 [Geo-2-106]

Morison, J., Aagaard, K. and Steele, M. (2000). Recent Environmental Changes in the Arctic: a review. Arctic (Arctic Journal of the Arctic Institute of North America) 53, 4, December 2000 Mpofu, B. (2000). Assessment of Seed Requirements in Southern African Countries Ravaged by Floods and Drought 1999/2000 Season. SADC Food Security Programme, Food, Agriculture and Natural Resources, http://www.sadc-fanr.org.zw/sssd/mozcalrep.htm[Geo-2104] OAU (1980). Lagos Plan of Action for the Economic Development of Africa: 1980–2000. Addis Ababa, Organization of African Unity

Planistat (1998). A Study on Water Economics – Integrated Report. A study for the European Commission – DG XI.B.1. Paris, Planistat Group PNA (2000). State of Environment, Palestine. Jerusalem, Ministry of Environmental Affairs, Palestine National Authority Postel, S. (1997). Pillar of Sand: Can the Irrigation Miracle Last? New York, W.W. Norton and Company Postel, S. (1999). Last Oasis: Facing Water Scarcity. New York, W.W. Norton and Company Priscu, J.C., Adams, E.E., Lyons, W.B., Voytek, M.A., Mogk, D.W., Brown, R.L., McKay, C.P., Takacs, C.D.,

strana 81

Voda nad zlato

Welch, K.A., Wolf, C.F., Kirshtein, J.D., and Avci, R. (1999). Geomicrobiology of subglacial ice above Lake Vostok, Antarctica. Science 286 (5447), 2141–44

Sheppard, C.R. (1999). Coral decline and weather patterns over 20 years in the Chagos Archipelago, central Indian Ocean. Ambio 28, 472–482

Republic of Hungary (1999). National Environmental Programme 1997–2002 Budapest, Ministry of Environment.

Shiklomanov, I.A. (1993). World freshwater resources. In P. H. Gleick (ed.), Water in Crisis: A Guide to the World’s Freshwater Resources. New York, Oxford University Press

Republic of Slovenia (1999). National ISPA Strategy of the Republic of Slovenia: Environmental Sector. Llubljana, Ministry of Environment and Physical Planning

Shiklomanov, I.A. (1999a). World Water Resources and their Use. Database on CD Rom. Paris, UNESCO

RFEP (2000). Government Report on the State of the Environment in the Russian Federation in 1999. Moscow, State Committee of the Russian Federation on Environmental Protection

Shiklomanov, I.A. (1999b). World Water Resources: Modern Assessment and Outlook for the 21st Century. St Petersburg, Federal Service of Russia for Hydrometeorology and Environment Monitoring, State Hydrological Institute

Richardson, K. (1997). Harmful or exceptional phytoplankton blooms in the marine ecosystem. Advances in Marine Biology 31, 301–385

Socolow, R.H. (1999). Nitrogen management and the future of food: lessons from the management of energy and carbon. Proc Natl Acad Sci 96, 6001–6008

Rogers, Peter (1996). America’s Water: Federal Roles and Responsibilities. Cambridge, Massachusetts, MIT Press

Solley, Wayne B., Pierce, Robert R. and Perlman, Howard A. (1998). Estimated Use of Water in the United States in 1995. US Department of Interior, US Geological Survey, http://water.usgs.gov/watuse/pdf1995/html/ [Geo-2143]

RRI (2000). Japan Environmental Policy. Resource Renewal Institute, http://www.rri.org/envatlas/asia/japan/jpconc.html#Water [Geo-2-107] Saleth, R.M. and Dinar, A. (1999). Water Challenge and Institutional Response (A Cross-Country Perspective), Policy Research Working Paper 2045. Washington DC, World Bank Development Research Group Rural Development and Rural Development Department Sampat, Payal (2000). Groundwater Shock: The Polluting of the World’s Major Freshwater Stores. World Watch. 13, 1, 13–22 Sarraf, S. (1997). Water Resources of the Arab Countries: A Review. In ACSAD, Water resources and their utilization in the Arab world, 2nd Water Resources Seminar. Conference held in Kuwait, 8–10 March 1997 SCEP (1970) Man’s Impact on the Global Environment. Assessment and Recommendations for Action. Report of the Study of Critical Environmental Problems (SCEP). Cambridge MA and London, Massachusetts Institute of Technology

Statistics Canada (2000). Human Activity and the Environment 2000. Ottawa, Minister of Industry Swiss Re (2001). Property claims service. The Economist, 31 March 2001 TFGRR (1993). Groundwater Issues and Research in Canada: a report prepared for the Canadian Geoscience Council. Task Force on Groundwater Resources Research, http://wlapwww.gov.bc.ca/wat/gws/gissues.html [Geo-2145] UN (1972a). United Nations Conference on the Human Environment. A/CONF.48/8. Identification and Control of Pollutants of Broad International Significance. (Subject area III). New York, United Nations UN (1972b). United Nations Conference on the Human Environment. A/CONF.48/7. Environmental Aspects of Natural Resources Management (Subject area II). New York, United Nations.

Seitzinger, S. and Kroeze, C. (1998). Global distribution of nitrous oxide production and N inputs in freshwater and marine and coastal ecosytems. Global Biochemical Cycles 12, 93–113

UN (1999). Comprehensive Assessment of the Freshwater Resources of the World. Report of the Secretary-General. United Nations Division for Sustainable Development, http://www.un.org/esa/sustdev/freshwat.htm [Geo-2-121]

SEPA (2001). Report of the State of the Environment in China 2000. Beijing, State Environmental Protection Administration

UN (2000). Drinking Water Supply and Sanitation Update. Report No UNE/CN 17/2000/13. New York, Commission on Sustainable Development United Nations Population

strana 82

Voda nad zlato

Division (2001). World Population Prospects 1950–2050 (The 2000 Revision). New York, United Nations, www.un.org/esa/population/publications/wpp2000/wpp200 0h.pdf UNCSD (1999). Lake Toba–Lake Champlain Sister Lakes Exchange. United Nations Commission on Sustainable Development, http://www.un.org/esa/sustdev/success/watenfed.htm [Geo-2-108] UNDP, UNEP, World Bank and WRI (2000). World Resources 2000–2001. Washington DC, World Resources Institute UNECLAC (2000). Water Utility Regulation: Issues and Options for Latin America and the Caribbean. ECLAC, LC/R. 2032. Santiago de Chile, United Nations Economic Commission for Latin America and the Caribbean UNEP (1996). Groundwater: A Threatened Resource. Nairobi, UNEP UNEP (1999a). Caribbean Environment Outlook. Nairobi, United Nations Environment Programme UNEP (1999b). GEO-2000. United Nations Environment Programme. London and New York, Earthscan

Vitousek, P.M., Aber, J., Howarth, R.W., Likens, G.E., Matson, P.A., Schindler, D.W., Schlesinger, W.H. and Tilman, G.D. (1997). Human alteration of the global nitrogen cycle: causes and consequences. Issues in Ecology 1, 1–14 Water Power and Dam Construction (1995). International Water Power and Dam Construction Handbook. Surrey,Sutton Publishing. Watson, R. and Pauly, D. (2001). Systematic distortions in world fisheries catch trends. Nature 29 November 2001 Wolf,A.;Yoffe,S.;Giordano,M. v tisku. International Waters:Identifying Basins at Risk.Oregon State University, Corvallis. WCD (2000). Dams and Development: A New Framework for Decision-Making. The Report of the World Commission on Dams. London, Earthscan, http://www.damsreport.org/wcd_overview.htm[Geo-2-122] WHO (1998) Guidelines for Safe Recreational-Water Environments: Coastal and Freshwaters. Draft for consultation. Geneva, World Health Organization

UNEP (2001). Nepal: State of the Environment 2001. Bangkok, MoPE/HMGN/ICIMOD/SACEP/NORAD/UNEP

WHO (1999). Overview of Environment and Health in Europe in the 1990s. Report prepared for the 3rd European Conference on Environment and Health. Geneva, World Health Organization

UNESCAP (1999). ESCAP Population Data Sheet, Population and Development Indicators for Asia and the Pacific, 1999. Bangkok, United Nations Economic and Social Commission for Asia and the Pacific

WHO (2000). Communicable Disease Surveillance and Response. Global Cholera Update. World Health Organization, http://www.who.int/emc/diseases/cholera/choltbl1999.html [Geo-2-109]

UNESCO – World Water Development Report, 2003

WHO and UNICEF (2000). Global Water Supply and Sanitation Assessment 2000 Report. Geneva and New York, World Health Organization and United Nations Children’s Fund, http://www.who.int/water_sanitation_health/Globassessment

UNESCWA (1999). Updating the Assessment of Water Resources in ESCWA Member States, ESCWA/ ENR/ 1999/ WG.1/7. Beirut, United Nations Economic and Social Commission for West Asia United Nations Population Division (2001). World Population Prospects 1950–2050 (The 2000 Revision). New York, United Nations, www.un.org/esa/population/publications/wpp2000/wpp2000h.pdf

Wilkinson, C., Lindén, O., Cesar, H., Hodgson, G., Rubens, J. and Stong, A.E. (1999). Ecological and socioeconomic impacts of 1998 coral mortality in the Indian Ocean: An ENSO impact and a warning of future change? Ambio 28, 188–96

US EPA (1997). Deposition of Air Pollutants to the Great Waters: Second Report to Congress. EPA-453/R-977-011. Research Triangle Park, North Carolina, US Environmental Protection Agency

Wilkinson, C.R. (1998). The 1997–1998 mass bleaching event around the world. In C.R. Wilkinson (ed.). Status of Coral Reefs of the World: 1998. Townsville, Australian Institute of Marine Science

US EPA (1998). National Water Quality Inventory: 1998 Report to Congress. US Environmental Protection Agency, http://www.epa.gov/305b/98report/98summary.html [Geo2-144]

Wilkinson, C.R. (ed., 2000). Status of Coral Reefs of the World: 2000. Townsville, Australian Institute of Marine Science

strana 83

Voda nad zlato

World Bank (1995). Towards Sustainable Development: an Environmental Strategy for the Middle East and North Africa Region. Washington DC, World Bank

WSSCC (2000). Vision 21: A Shared Vision for Water Supply, Sanitation and Hygiene and a Framework for Future Action. Geneva, World Health Organization

World Bank (1999). Annual Review – Environment Matters, Washington DC, World Bank

Wu, J. and Boyle, E.A. (1997). Lead in the Western North Atlantic Ocean: Completed response to leaded gasoline phaseout. Geochimica et Cosmochimica Acta 61, 3279–83

World Bank (2000). Health and Environment. Environment Strategy Paper. World Bank, http://lnweb18.worldbank.org/essd/essd.nsf/GlobalView/HealthandENV.pdf/$File/HealthandENV.pdf [Geo-2-113] World Bank (2001). World Development Indicators 2001. Washington DC, World Bank, http://www.worldbank.org/data/wdi2001/pdfs/tab3_8.pdf [Geo-2-024] World Commission on Water (1999). World’s Rivers in Crisis – Some Are Dying; Others Could Die. World Water Council, http://www.worldwatercouncil.org/Vision/6902B03438178 538C125683A004BE974.htm [Geo-2-124] World Water Council (2000a). World Water Vision Commission Report: A Water Secure World. Vision for Water, Life and the Environment. World Water Council, http://www.worldwatercouncil.org/Vision/Documents/CommissionReport.pdf [Geo-2-125] World Water Council (2000b). World Water Vision: Making Water Everyone’s Business. London, Earthscan World Water Forum (2000). Ministerial Declaration of The Hague on Water Security in the 21st Century. World Water Forum, http://www.worldwaterforum.net/index2.html [Geo-2-126]

strana 84

WWC (1999). Vision on Water, Life and the Environment for the 21 st Century. Regional Consultations: North America. Marseille, World Water Council WWC (2000). Water in the Americas for the Twenty First Century, Roundtable Meeting of the Americas, July 26–28 2000, Final Report, Montreal, World Water Council Yablokov, A.V. (1993). Facts and Problems Related to Radioactive Waste Disposal in Seas Adjacent to the Territory of the Russian Federation. Materials for a report by the Government Commission on Marrwe Related to Radioactive Waste Disposal at Sea, Created by Decree No. 613 of the Russian Federation President October 24, 1992. Moscow, Office of the President of the Russian Federation Zaitsev, Y. and Mamaev, V. (1997). Marine Biological Diversity in the Black Sea. New York, United Nations Development Programme Zubari, W.K. (1997). Towards the Establishment of a Total Water Cycle Management and Re-use Program in the GCC Countries. The 7th Regional Meeting of the Arab International Hydrological Programme Committee, 8–12 September 1997, Rabat, Morocco

Voda nad zlato

strana 85