Vnímání fyzioterapie
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 3
VNÍMÁNÍ FYZIOTERAPIE ZVÍØAT VETERINÁRNÍMI LÉKAØI V IRSKU PERCEPTIONS OF ANIMAL PHYSIOTHERAPY AMONGST IRISH VETERINARY SURGEONS AOIFE DOYLE, N. FRANCES HORGAN School of Physiotherapy, Royal College of Surgeons in Ireland, 123 St Stephen’s Green, Dublin 2, Ireland
SOUHRN Cílem této studie bylo prošetøit, jak irští veterinární lékaøi vnímají fyzioterapii zvíøat, nakolik ji znají a využívají. Byly vytvoøeny dotazníky, 200 jich bylo rozesláno veterinárním lékaøùm, zpìt se jich vrátilo 97. Výsledky ukázaly, že 77 % respondentù má povìdomí o existenci fyzioterapeutù zvíøat. Informace nejèastìji získávali od svých kolegù veterináøù, od majitelù nebo z odborných èasopisù; ménì èasto od samotných fyzioterapeutù èi v rámci postgraduálního studia. Nejvìtší informovanost o fyzioterapii byla mezi koòskými lékaøi (x2 = 5.7, df 1, p=0.017);, více znali její metody (t=2.806, df 75, p=0.006) a více se s ní setkávali (x2 =48.36, df 1, p=0.0001). Sedmdesát ètyøi respondentù (96 %) bylo toho názoru, že je nutné provést dùkladný výzkum, aby se tak prohloubily základní poznatky, na nichž by se mohlo ve fyzioterapii zvíøat stavìt. Jestliže má v této oblasti dojít k rozvoji, musí mezi veterinárními lékaøi a kvalifikovanými fyzioterapeuty existovat vzájemná interakce a spolupráce. Èlánek byl s laskavým svolením redakce pøevzat z èasopisu Irish Veterinary Journal 59 (2): 85–89, 2006. Klíèová slova: fyzioterapie zvíøat, veterinární lékaøi Pøeklad: Mgr. Hana Smìlá
SUMMARY The aim of this study was to investigate veterinary surgeons’ perceptions, knowledge and use of animal physiotherapy in the Republic of Ireland. A questionnaire was developed and sent to 200 veterinary surgeons, of which 97 were returned. Results indicated that 77 (79 %) of respondents were aware of animal physiotherapists. Common sources of information included veterinary colleagues, owners and professional journals, with physiotherapists themselves and undergraduate training being less commonly cited. Awareness of animal physiotherapy was greatest amongst those working in equine practice (x2 = 5.7, df 1, p=0.017); they were more knowledgeable about its techniques (t=2.806, df 75, p=0.006) and more likely to refer (x2 =48.36, df 1, p=0.0001). Seventyfour respondents (96 %) thought that more research was necessary to increase the evidence base for animal physiotherapy. If this branch of physiotherapy is to develop, there needs to be increased interaction and co-operation between veterinary surgeons and chartered animal physiotherapists. This article first appeared in the Irish Veterinary Journal 59 (2): 85–89, 2006. Reproduced with the kind permission of the publishers. Key words: animal physiotherapy, veterinary surgeons
Úvod Fyzioterapie je tradiènì aplikována u lidí, tj. u klientù v nemocnièní, veøejné, pracovní èi soukromé oblasti. Také u zvíøat se však mùžeme setkat s fyzioterapeutickými metodami zahrnujícími pasivní mobilizaci pøi problémech s páteøí, léèbu horkem a chladem, vodoléèbu, ultrazvuk, laserovou terapii, jakož i cvièení (Bromiley, 1991). Fyzioterapeuti zvíøat narážejí na rùzné pøípady zahrnující problémy se zády a krkem, svalové poruchy, poranìní, výrony/natažení a rehabilitaci po frakturách (Hodges and Palmer, 1993; Knowles and Mackintosh, 1994; Marr et al., 1993; McNamara and Mackintosh, 1993). U zvíøecích pacientù byly aplikovány rùzné fyzioterapeutické metody (Hodges a Palmer 1993, Knowles a Mackintosh
122
1994, Millis a Levine 1997, O´Connor 1988, Porter 1988, Bromiley 1994). O úspìšných výsledcích spinální manipulace u koní informoval Herrod-Taylor (1967), o prospìšnosti cvièení a masáží, které vedly k uzdravení telat s transfixací holenní kosti, referovali Sharifi a Sharma (Sharifi a Sharma 1990). Pøínos fyzioterapeutického zásahu v pøípadì èistokrevného telete holštýnského skotu, které mìlo po asistovaném porodu atonické svaly obou zadních konèetin, popsali Whitovi (White a White 1995). Léèba zahrnovala masážní režim (každých osm hodin byly po dvacet minut zadní konèetiny natahovány a bylo s nimi hýbáno) a jejím cílem bylo pøekonat kontrakci extenzorù v zadních nohách. Teleti byla dána upravitelná dlaha a po uplynutí deseti dnù bylo schopné samo stát. Po devatenácti mìsících normálnì chodilo.
Vnímání fyzioterapie
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 3
Materiály a metody Dvìma stovkám lékaøùm, tj. náhodnì vybranému vzorku z registru veterinárních lékaøù v Irské republice, byl v øíjnu 2003 zaslán dotazník. Úèelem bylo zjistit jejich znalosti o fyzioterapii zvíøat. Celkový poèet registrovaných lékaøù v roce 2003 èinil 2282. Výzkumný materiál byl vytvoøen po konzultaci s veterináøi, jakož i po prostudování relevantní literatury, aby tak byla zabezpeèena jeho obsahová správnost. Nìkolika veterináøùm byl nejdøíve rozeslán dotazník zkušební a ten byl posléze na základì jejich komentáøù upraven a pozmìnìn. Dotazník sestával ze tøí èástí obsahujících jak zjišśovací, tak doplòovací otázky. První èást poskytla demografický profil respondentù, podrobnosti o jejich veterinární praxi a pøehled o zkušenostech s pøedáním zvíøete do péèe fyzioterapeuta. Za úèelem statistické analýzy jsme rozdìlili veterináøe do dvou skupin: veterináøi, kteøí se kvalifikovali v sedmdesátých letech nebo døíve, a ti, kteøí promovali v letech osmdesátých èi pozdìji. Druhá èást zkoumala, jak známá je veterinárním lékaøùm úloha fyzioterapie a rùzných fyzioterapeutických metod. A koneènì tøetí èást obsahovala 11 tvrzení provìøujících, jak veterináøi fyzioterapii vnímají a jaký je jejich postoj k ní. Respondenti mìli své odpovìdi upøesnit s pomocí Likertovy škály a zaškrtnout tedy odpovìdi stupòované od ‚silný souhlas‘ po ‚silný nesouhlas‘. Každý dotazník byl zasílán s prùvodním dopisem, který vysvìtloval úèel studie a obsahoval informace o zpùsobu, jak zasílat vyplnìné dotazníky zpìt. Po ètyøech mìsících byl respondentùm zaslán dopis pøipomínající jim, aby dotazník nezapomnìli vyplnit. Dùvìrnost odpovìdí byla zaruèena. Studie byla schválena Výborem pro etiku výzkumu Královské spoleènosti lékaøù v Irsku (Research Ethics Committee of the Royal College of Surgeons in Ireland). Povolení využít Registru veterinárních lékaøù v Irsku bylo navíc vydáno Irskou veterinární radou (Veterinary Council of Ireland). Údaje byly analyzovány s použitím deskriptivní a deduktivní statistiky a balíèku SPSS. Ve vhodných pøípadech byla data podrobnìji analyzována pomocí chí-kvadrátu, párového t-testu a Mann Whitney U testu. Hladina významnosti byla p < 0.05.
Výsledky Z 200 rozeslaných dotazníkù se jich zpìt vrátilo 97 (49 %): 30 od veterináøù ze smíšené praxe, 21 od lékaøù velkých zvíøat, 18 od lékaøù koní, 17 od veterinárních lékaøù malých zvíøat a 11 z oblasti výzkumu vzdìlanosti èi z praxe jiné. Respondenti získali vzdìlání na mnoha vysokých školách veterinárního lékaøství: 77 na University College Dublin, 9 na Trinity College Dublin a zbývajících 11 na Royal Veterinary College v Londýnì, Berlínì, Queenslandu, Edinburghu a Glasgow. Pouze 9 promovalo po roce 2000, 29 jich absolvovalo školu v devadesátých letech, 22 v letech osmdesátých, 24 v sedmdesátých a 10 v šedesátých. Pouze 4 byli ze školy déle než padesát let.
Míra obeznámenosti
Vìtšina (n=77: 79 %) o existenci fyzioterapeutù vìdìla, zatímco pojem kvalifikovaný/ diplomovaný fyzioterapeut zvíøat znalo 35 odpovídajících (45 %). Dvacet, tj. 21 % veterinárních lékaøù tato pojmenování neznalo vùbec. Jako zdroj informací (povoleno bylo uvést zdrojù více) uvádìli všichni ti, co s fyzioterapií zvíøat obeznámeni byli (n=77), své kolegy veterináøe (n=21: 27 %), majitele zvíøat (n=20: 26 %), odborné èasopisy (n=18: 23 %) a pøímo fyzioterapeuty (n=13: 17 %). Pouze ètyøi respondenti (5 %) uvedli pøednášky na vysoké škole a osm (10 %) se zmínilo o televizi èi internetu. Pouze 20 (26 %) z veterinárních lékaøù, kteøí o fyzioterapii zvíøat vìdí, pøedali svùj pøípad do rukou fyzioterapeuta a z tìchto 20 pouze 12 do péèe kvalifikovaných/autorizovaných terapeutù, kteøí byli èleny Irish Society of Chartered Physiotherapists (Irské spoleènosti autorizovaných fyzioteraupeutù). Dva poslali pøípad terapeutùm neregistrovaným a šest si nebylo jisto, zda jejich fyzioterapeut byl nebo nebyl zaregistrován. Tøináct veterináøù, kteøí poslali zvíøe do péèe fyzioterapeuta, bylo s výsledkem léèby spokojeno, ètyøi byli velmi spokojeni, tøi nebyli ani spokojeni, ani nespokojeni, a pøímo nespokojen nebyl nikdo. S fyzioterapií zvíøat byli více obeznámeni lidé pracující v oblasti koòského lékaøství (x2=5.7, df 1, p=0.017). Pravdìpodobnost, že zvíøe pøedají fyzioterapeutovi, byla u nich vìtší (x2=48.36, df 1, p=0.0001). Neexistovalo žádné zjevné spojení mezi rokem dokonèení vysoké školy a mírou obeznámenosti s fyzioterapií zvíøat (x2=0.3587, df 1, p=0.5492). Když mìli respondenti odpovìdìt na otázku, jaký zvíøecí druh
jiné kožní problémy poranìní respirace hematom
typ onemocnìní
Taylor (Taylor 1970) podal zprávu o léèbì fibrositidy hrudního svalstva (v dnešní terminologii zøejmì myofasciální bolestivý syndrom) u ètyø mláïat slonù s pomocí krátkovlnné diatermie; po mìsíci byla mláïata schopna sama jíst. Nìkolik autorù hlásilo pøínos terapeutického ultrazvuku pøi léèbì muskoskeletálních problémù u koní, psù a koèek (Antikatzides 1986, Cramp 1998, Lang 1980, Morcos a Aswad 1978). Použití alternativních metod zahrnujících akupunkturu popsal Bromiley (Bromiley 1991). I pøes všechna tato povzbudivá zjištìní snižuje význam studií malý poèet testovaných zvíøat, subjektivní hodnocení výsledkù, absence standardizované léèby i kontrolních skupin. McNamara a Mackintosh (McNamara a Mackintosh 1993) provedli prùzkum mezi veterináøi ve Velké Británii a zjistili, že pouze 37 % z nich vìdìlo o existenci fyzioterapeutù zvíøat. Pøedchozí práce z irského prostøedí se zamìøila na povìdomí o zvíøecí fyzioterapii u irských studentù veterinárního lékaøství (Ryan a Finn 2000). Naše studie si klade za cíl prošetøit, jak vnímají fyzioterapii u zvíøat irští veterináøi, nakolik ji znají a nakolik ji využívají.
0
20
bolest neurologie edem zánìt
40
mìkké tkánì
60
zlomeniny šlachy klouby vazy krk záda
80
100
% veterinárních lékaøù
Obrázek 1: Povìdomí veterináøù o využití fyzioterapie v urèitých pøípadech (n=77)
123
Vnímání fyzioterapie
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 3
se pro fyzioterapeutickou léèbu hodí, 73 se rozhodlo pro konì, 69 odpovìdìlo, že pes, 24 uvedlo koèku a 13 krávu. Pouze devìt odpovídajících zvolilo kozu nebo exotická zvíøata. Podle jejich názorù byla nejpatøiènìjší fyzioterapie u závodních zvíøat (chrti, dostihoví konì, pøekážkoví konì) (59 respondentù). Nejèastìji znali veterináøi fyzioterapeutickou léèbu zad (68 respondentù: 88 %) a krku (62: 80 %), problémù po poškození vaziva (61: 79 %), omezené pohyblivosti kloubù (59: 77 %), poranìní šlach (58: 75 %) a pozlomeninovou rehabilitaci (57: 74 %) (Obrázek 1). Menší poèet veterináøù znalo využití fyzioterapie u respiratorních problémù (9: 12 %), hematomu (11: 14 %) a kožních problémù (3: 4 %). Lékaøi byli v dotazníku požádáni, aby uvedli, nakolik znají rùzné terapeutické techniky (Tabulka 1). Postupy jako masáž, ledování a hydroterapie byly známy velmi dobøe, zatímco obeznámenost s aktivní a pasivní mobilizací byla pøimìøenì dobrá. Elektroterapeutickou léèbu, zahrnující napøíklad ultrafialové svìtlo, krátkovlnnou diatermii, interferenèní proudy známa nebyla, pøièemž 62 % nikdy neslyšelo o tejpování. Obrázek o celkovém stavu znalostí byl vytvoøen oznámkováním odpovìdí od 0 do 4 u každé z devatenácti technik (tj. 0 = nikdy jsem o tom neslyšel/a, 4 = znám velmi dobøe; nejvyšší poèet bodù byl = 76). Proveden byl párový t-test za úèelem porovnání støedových hodnot znalostí mezi veterináøi, kteøí zvíøata pøedávají do péèe jiných
(n=20; prùmìrné skóre 34.0, sd 10.7), a tìmi, kteøí tak neèiní (n=57; prùmìrné skóre 25.9, sd 10.7). Zjištìno bylo, že zde existuje výrazný rozdíl (t = -2.806, df 75, p= 0.006). Vìtší obeznámenost s fyzioterapeutickými technikami u lékaøù, kteøí pacienty pøedávají dále, prokázal také Mann Whitney U test (Z= -2.54, p=0.011).
Názory
Prùzkum se rovnìž zamìøil na to, jaké uvádí podskupina veterinárních lékaøù obeznámených s fyzioterapií u zvíøat (77: 79 %) odpovìdi na 11 výrokù týkajících záležitostí fyzioterapeutické profese (Tabulka 2). Podle analýzy se 64 respondentù (83 %) domnívalo, že správný zpùsob, jak se stát fyzioterapeutem, je kvalifikovat se jako registrovaný fyzioterapeut a poté získat postgraduálnì kvalifikaci fyzioterapeuta zvíøat. Sedmdesát jedna z nich (92 %) se shodlo na tom, že by se mìl v Irské republice sestavit registr fyzioterapeutù zvíøat. Vìtšina (74: 96 %) uvedla, že o výsledcích fyzioterapie zvíøat je nutné psát více a 69 (90 %) chtìlo o fyzioterapii získat podrobnìjší informace. Sedmdesát (91 %) odpovídajících uvedlo, že by byli ochotni nechat fyzioterapeuta zvolit, jak bude zvíøe pod dohledem veterináøe léèit, pouze 33 (43 %) mìlo za to, že fyzioterapeuti zvíøat mají schopnost poradit si s muskuloskeletálními a neurologickými poruchami. Ménì než polovina (35: 43 %) veterinárních
Tabulka 1: Sebehodnocení znalostí fyzioterapeutických technik u 77 odpovídajících veterináøù Technika
Znám velmi dobøe
Znám dobøe
Znám trochu
Slyšel jsem
Nemám ponìtí
Manipulace
5
17
47
29
2
Rozhýbání kloubních spojení
4
10
43
26
17
Masáže
10
16
48
25
17
Taping
0
8
14
16
62
Tøení mìkkých tkání
1
5
22
25
47
Ultrazvuk
8
18
45
26
3
Laser
6
14
33
33
14
Ultrafialové svìtlo
1
7
18
25
49
Ledování
12
13
32
26
17
Krátkovlnné záøení
1
7
18
25
49
Interference
1
7
9
18
65
Infraèervené svìtlo
3
13
26
31
27
Manipulativní procedury
Elektroterapeutické varianty
Transkutánní nervová stimulace
2
13
22
38
25
svalová stimulace
2
12
18
43
25
Šlapací mlýn
4
18
43
23
12
Pasivní cvièení
3
17
35
28
17
Aktivní cvièení
4
18
38
26
14
Vodoléèba
10
23
38
20
9
Akupunktura
5
14
47
29
5
Mobilizaèní postupy
124
Vnímání fyzioterapie
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 3 lékaøù mìla pocit, že fyzioterapie je èasto využívána jako poslední možné øešení a 53 odpovídajících (63 %) zastávalo názor, že cena léèby neodradila majitele od vyhledání fyzioterapeutické péèe. Za úèelem probádání toho, jak rozdílné názory mají na každý jednotlivý výrok veterináøi, kteøí zvíøe do péèe veterináøe posílají, a ti, kteøí ne, byl aplikován Mann Whitney U test. Mezi skupinami neexistovaly žádné výraznìjší rozdíly (p> 0.05). Názory byly nezávislé na tom, zda lékaøi zvíøe pøedali fyzioterapeutovi zvíøat nebo ne. V poslední sekci vìnované komentáøùm nadnesli sami veterinární lékaøi nìkterá zajímavá témata. Respondenti mìli všeobecnì pocit, že jak veterináøi, tak veøejnost by mìla být o roli fyzioterapie zvíøat, jakož i o její úèinnosti, informována více. Mnoho z nich se pozastavovalo nad tím, kolik existuje nekvalifikovaných šarlatánù, jenž léèí zvíøata a øíkají si fyzioterapeuté. Nìkolik respondentù uvedlo, že fyzioterapeuta vyhledat chtìli, ale žádného se jim nepodaøilo najít. Diskuze Fyzioterapii u zvíøat znala vìtšina respondentù (79 %). Ve Velké Británii o ní vìdìlo podle McNamary a Mackintoshe (1993) pouze 37 % veterinárních lékaøù. Shipley (Shipley 1999) však o šest let pozdìji hovoøí v souvislostí s oblastí Anglie a Walesu o 98 procentech. Pøedchozí prùzkumy na irské pùdì, a to mezi studenty ètvrtého a pátého roèníku na vysoké škole veterinárního lékaøství v Dublinu (University College Dublin), hovoøí o 85 % (Ryan a Finn 2000).
Hlavními zdroji informací byli pro všechny pøedevším kolegové veterináøi, majitelé zvíøat, odborné èasopisy, jakož i sami fyzioterapeuté. Pøekvapivì pouze 8 % respondentù se o fyzioterapii zvíøat dozvìdìlo na univerzitních pøednáškách. O tom, jaké pøípady a stavy by se nejvíce hodily do péèe fyzioterapeuta, vìdìli veterinární lékaøi dosti dobøe. Fyzioterapeutická léèba mnoha z tìchto stavù, jako jsou poranìní zad a krku nebo problémy s klouby èi mìkkými tkánìmi, je známa u lidských pacientù a mohlo se tedy jednat o pøenos tìchto znalostí do veterinární oblasti. Léèit kožní problémy a poranìní pomocí fyzioterapie bylo považováno za nejménì prospìšné, byś Knowles a Mackintosh (1994) zjistili, že fyzioterapeuté se právì s tìmito problémy u zvíøat velmi èasto potýkali. Výsledky jasnì ukázaly, že je nutné zvýšit informovanost o prospìšnosti fyzioterapie u ménì obvyklých problémù. V souladu se zjištìními Knowlese a Mackintoshe (1994) znali respondenti fyzioterapeutické techniky jako masáže, vodoléèbu, ledování, manipulaci/mobilizaci (rozhýbání) a ultrazvuk. O tìchto technikách a jejich aplikaci u zvíøat toho bylo napsáno a publikováno mnoho (Cramp 1998, Lang 1980, Morcos a Aswad 1978). Kladný postoj veterináøù k mnoha aspektùm fyzioterapie u zvíøat nezávisí na tom, zda oni sami pøedali nìkdy zvíøe do péèe fyzioterapeuta èi nikoliv. Ti, co to však udìlali, mìli o fyzioterapii podstatnì hlubší znalosti. Právì obeznámenost s rolí fyzioterapie zvíøat je mohla vést k tomu, aby se rozhodli zvíøe k fyzioterapeutovi poslat, nebo se naopak
Tabulka 2: Reakce veterinárních lékaøù (n=77) na 11 výrokù týkajících se fyzioterapie u zvíøat Stanovisko
Vøele souhlasím n (%)
Souhlasím n (%)
Nevím n (%)
Nesouhlasím n (%)
Kategoricky nesouhlasím n (%)
Správná cesta, jak se stát fyzioterapeutem zvíøat: Odborná kvalifikace jako registrovaný fyzioterapeut poté postgraduální kvalifikace jako fyzioterapeut zvíøat
27 (35)
37 (48)
6 (8)
5 (6)
2 (3)
Chtìl/a bych se dozvìdìt více o fyzioterapii zvíøat
23 (30)
46 (60)
5 (6)
2 (3)
1 (1)
7 (9)
28 (36)
16 (21)
21 (27)
5 (7)
V Irské republice by mìl být vytvoøen Registr kvalifikovaných fyzioterapeutù
37 (48)
34 (44)
4 (5)
2 (3)
0 (0)
Cena fyzioterapeutické léèby majitele zvíøat neodradily
11 (14)
42 (55)
7 (9)
16 (21)
1 (1)
Fyzioterapeutùm by mìla být zvíøata poslána jako prvním
4 (5)
17 (22)
18 (23)
31 (41)
7 (9)
Fyzioterapeuté nejsou schopni zhodnotit muskuloskeletální a neurologické problémy zvíøat
4 (5)
21 (27)
19 (25)
26 (34)
7 (9)
Jsem ochoten/ochotna nechat fyzioterapeuta zvolit zpùsob léèby
17 (22)
53 (69)
4 (5)
3 (4)
0 (0)
Pro úèinnost léèby zvíøat je nezbytná dobrá komunikace mezi veterináøi a fyzioterapeuty
7 (9)
4 (5)
2 (3)
26 (34)
38 (49)
O bádání v oblasti fyzioterapie zvíøat by se mìlo více psát
30 (39)
44 (57)
2 (3)
1 (1)
0 (0)
Práce veterináøù a fyzioterapeutù zvíøat ve spoleèné praxi by mìla podpoøit spolupráci obou profesí
28 (36)
45 (59)
4 (5)
0 (0)
0 (0)
Fyzioterapie je èasto využívána až jako poslední øešení
125
Vnímání fyzioterapie díky pøedání zvíøete do fyzioterapeutické péèe o této disciplínì dozvìdìli více. Vìtšina respondentù se shodla na tom, že kariéra fyzioterapeuta vede správnì pøes moment, kdy se kvalifikuje jako registrovaný fyzioterapeut. Postgraduální kurzy a magisterské studium fyzioterapie zvíøat je možné absolvovat na University of London a University of Queensland. Nìkolik respondentù odpovìdìlo, že zvíøe fyzioterapeutovi neposlalo, jelikož ve svém okolí žádného neznali a ani nevìdìli, jak jej hledat. Pokud mají veterinární lékaøi o úloze a dostupnosti fyzioterapeutické léèby vìdìt více, pak je nezbytné zprostøedkovávat a pøedávat informace lépe než dosud. V této studii požadovalo zøízení registru fyzioterapeutù zvíøat, stejného registru jaký existuje ve Velké Británii, 71 (92%) respondentù. Úèinná propagace fyzioterapie je vyžadována také mezi samotnými fyzioterapeuty. Jednoduše øeèeno, sami fyzioterapeuté musejí své služby prosazovat a seznamovat s nimi veterináøe v oblasti. V souèasné dobì zákony v Irsku i ve Velké Británii zakazují, aby fyzioterapeuté zvíøe léèili, aniž by jim bylo referováno veterinárním lékaøem (Ryan a Finn 2000). Asociace fyzioterapeutù zvíøat (Association of Physiotherapists in Animal Therapy – ACPAT byla vytoøena jako zájmová skupina klinických pracovníkù (Clinical Interest Group) Autorizované fyzioterapeutické spoleènosti. Založena byla v roce 1985 a popudem k tomu byly obavy anglických veterinárních lékaøù z velkého poètu nekvalifikovaných a tedy neautorizovaných fyzioterapeutù zvíøat (Bromiley 1993), v souèasnosti má 178 èlenù. Ti jsou rozdìleni do dvou kategorií – kategorie A mùže bez dohledu provozovat fyzioterapii u zvíøat referovaných veterináøem, v kategorii B nemusí být fyzioterapeuté a veškeré úkony musí provádìt pod dohledem zvìrolékaøù nebo fyzioterapeutù kategorie A. Žádná irská obdoba spoleènosti ACPAT neexistuje. V Irsku je pouze pìt nebo šest autorizovaných fyzioterapeutù vykonávajících praxi (Ryan 2001). Vìtšina respondentù (n=74: 96 %) volala po hlubším prozkoumání a pøešetøení úèinnosti fyzioterapie u zvíøat. Pokud se má poznání této disciplíny rozvinout, je pro rozšíøení její základny nezbytnì nutné neustále pokraèovat ve výzkumu. Uveøejnìní výsledkù prùzkumu ve veterinárních a fyzioterapeutických èasopisech by znalost fyzioterapie u zvíøat mohlo zvýšit a vytvoøit tak diskusní fórum, jež by bylo prospìšné jak pro veterinární lékaøství, tak pro fyzioterapii zvíøat. Mnoho respondentù (55 %) se domnívalo, že cena fyzioterapeutických služeb majitele
126
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 3 zvíøat neodrazuje. Padesát dva odpovídajících se domnívalo, že nejpatøiènìjší je fyzioterapie v léèbì závodních zvíøat. Zkrácení doby, za jakou se zvíøe uzdraví a nabude plné fyzické síly, je pro ochranu hodnotného majetku zásadní. Žádná pøedchozí studie v oblasti veterinárního lékaøství se na zkoumání ekonomických aspektù podrobnì nezamìøila. Pøekvapivým faktem je, že vìtšina veterináøù (n=73; 93 %) byla pro spoleènou praxi veterináøù a fyzioterapeutù. Pøípadné ekonomické a praktické aspekty tohoto uspoøádání je nutné ještì upøesnit. Blízká spolupráce obou by však mohla pøedcházet tomu, aby zvíøe do rukou fyzioterapeuta pøišlo bezdùvodnì, a naopak prosazovat fyzioterapeutickou léèbu v tìch pøípadech, kdy je vhodná a platba za ni je naprosto oprávnìná. Omezení této studie jsou si její autoøi vìdomi. Poèet lidí, který odpovídal, byl ponìkud nízký, zpìt bylo zasláno pouze 49 % dotazníkù. Je zde tedy možnost opaèných odpovìdí tìch, kdo neodpovìdìli. Nebyla provedena stratifikace vzorku respondentù podle regionù a typu veterinární praxe, a tudíž není úplnì zjevné, nakolik reprezentativní je poèet stávajících 97 respondentù pro souèasnou veterinární praxi v Irsku. Závìr Vìtšina irských veterinárních lékaøù pøipustila, že fyzioterapie u zvíøat mùže v moderní veterinární medicínì hrát roli. Pokud však má být fyzioterapie hojnìji využívána, je nutné, aby veterináøi znali registrované /autorizované fyzioterapeuty a zároveò k nim mìli pøístup. Komunikace mezi tìmito dvìma profesemi je nezbytná. Fyzioterapie je v Irsku teprve ve stadiu zrodu, a pokud se má tato odborná oblast dále rozvíjet, je nutné, aby sami fyzioterapeuti ukázali veterinárním lékaøùm, jak je jejich zásah úèinný.
Podìkování
Rádi bychom podìkovali všem veterinárním lékaøùm za jejich podíl na vzniku této studie, jakož i Irské veterinární radì (Veterinary Council of Ireland) za povolení využít Registru veterinárních lékaøù. Dr N Frances Horgan School of Physiotherapy, Royal College of Surgeons in Ireland 123 St Stephen’s Green, Dublin 2 e-mail:
[email protected]
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 3
Vnímání fyzioterapie
Literatura Antikatzides T. Soft laser treatment of musculoskeletal and other disorders in the equine athlete. Equine Practice 8:24-30, 1986. Bromiley MW. Physiotherapy in Veterinary Practice. Blackwell Scientific, London 1991. Bromiley MW. Equine Injury, Therapy and Rehabilitation. Blackwell Scientific, Oxford 1993. Bromiley MW. Physiotherapy for equine injuries. Equine Veterinary Education 6:241-4, 1994. Cramp F. The current use of ultrasound among category A equine physiotherapists in the United Kingdom. Journal of the Association ofChartered Physiotherapists in Animal Therapy 7:26-7, 1998. Herrod-Taylor E. A technique for manipulation of the spine in horses. Vet Rec 81:432, 1967. Hodges CC, Palmer RH. Post-operative physical therapy. In: Harari J (ed). Surgical Complications and Wound Healing in Small Animal Practice. Saunders, Philadelphia 1993:389-405. Knowles D, Mackintosh S. A survey of animal physiotherapy practice in Britain. Physiotherapy 80:285-9, 1994. Lang DC. Ultrasonic treatment of musculoskeletal conditions in the horse, dog and cat. Vet Rec 106:427-31, 1980. Marr CM, Love S, Boyd JS, McKellar Q. Factors affecting the clinical outcome of injuries to the superficial digital flexor tendon in National Hunt and point-to-point racehorses. Vet Rec 132:476-9, 1993.
Millis DL, Levine D. The role of exercise and physical modalities in the treatment of osteoarthritis. Vet Clin North Am Small Anim Pract 27:913-30, 1997. Morcos M, Aswad A. Treatment of two clinical conditions in racehorses by ultrasonic therapy. Equine Veterinary Journal 10:128-9, 1978. O´Connor M. Physiotherapy in equine practice. Equine Sports Medicine News 7:101-2, 1988. Porter M. What is physical therapy for horses? Equine Sports Medicine News 7:24-8, 1988. Ryan T. Animal physiotherapy - a brief overview. Physiotherapy Ireland 22:9-11, 2001. Ryan T, Finn A. Observations on a survey of veterinary students' perceptions of animal physiotherapy. Irish Veterinary Journal 53:143-5, 2000. Sharifi D, Sharma S. Effect of physiotherapy after tibial transfixation in cattle. Indian Veterinary Journal 67:952-4, 1990. Shipley G. A survey into veterinary surgeons' awareness, knowledge and use of animal physiotherapy. Journal of the Association of Chartered Physiotherapists in Animal Therapy 2:47-8, 1999. Taylor G. Treating elephants with short-wave diathermy. Physiotherapy 56:62-4, 1970. White AJ, White VJ. Physiotherapy as an aid to treatment of bilateral femoral paralysis in a calf. Vet Rec 137:489-91, 1995.
McNamara K, Mackintosh S. Veterinary surgeons' perceptions of animal physiotherapy. Physiotherapy 79:312-6, 1993.
127
