Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií
Petr VRÁNA
VLIV TĚŽEBNÍHO PRŮMYSLU NA HOSPODÁŘSTVÍ A ROZVOJ MONGOLSKA
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Simona Šafaříková
Olomouc 2011
Čestně prohlašuji, že diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a veškeré použité prameny uvedl v seznamu literatury.
V Uherském Brodě, dne 1. srpna 2011
Podpis …………………………………………..
2
Tímto chci také poděkovat vedoucí práce Mgr. Simoně Šafaříkové za vstřícný přístup, věcné poznámky a trpělivost při vedení mé diplomové práce. Rád bych také poděkoval za odborné metodické rady RNDr. Janě Spilkové Ph.D. Poslední velký dík patří mojí rodině za bezmeznou podporu po celou dobu mých studií na Univerzitě Palackého v Olomouci.
3
4
5
Obsah OBSAH.............................................................................................................................................................. 6 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................................................................ 8 ABSTRAKT ........................................................................................................................................................ 9 ABSTRACT ........................................................................................................................................................ 9 1. ÚVOD ......................................................................................................................................................... 10 2. CÍLE PRÁCE ................................................................................................................................................. 11 3. METODIKA PRÁCE ...................................................................................................................................... 11 4. SITUAČNÍ ANALÝZA SOCIOEKONOMICKÉHO ROZVOJE MONGOLSKA S DŮRAZEM NA TĚŽEBNÍ PRŮMYSL .. 12 4.1 ORGANIZACE SOCIÁLNĚ-GEOGRAFICKÉHO SYSTÉMU A VÝVOJOVÉ TENDENCE .............................................................. 12 4.1.2 Základní charakteristika ................................................................................................................. 12 4.1.2 Faktory vývoje socio-prostorové diferenciace.................................................................................. 16 4.1.2.3 Vývoj sídelního systému v jižním Gobi...................................................................................................... 18
4.2 PRACOVNÍ TRH S DŮRAZEM NA TĚŽEBNÍ PRŮMYSL .............................................................................................. 20 4.3 INFRASTRUKTURA A JEJÍ ROZVOJOVÉ ASPEKTY S DŮRAZEM NA TĚŽEBNÍ SEKTOR ........................................................... 22 4.3.1 Železniční doprava ......................................................................................................................... 24 4.3.2 Ostatní druhy dopravy.................................................................................................................... 26 4.3.3 Technická infrastruktura relevantní pro těžební průmysl ................................................................. 27 4.4 SEKTOROVÁ DIFERENCIACE NÁRODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ ...................................................................................... 29 4.4.1 Charakteristika primárního sektoru ................................................................................................ 29 4.4.2 Kašmírový průmysl......................................................................................................................... 30 4.4.3 Zpracovatelský průmysl.................................................................................................................. 31 4.4.4 Sektor služeb a jeho vazby na těžební průmysl................................................................................ 33 4.4.5 Regionální rozmístění hospodářských činností ................................................................................ 35 4.4.6 Závislost ekonomiky na těžebním sektoru....................................................................................... 36 5. STRUKTURA TĚŽEBNÍHO PRŮMYSLU .......................................................................................................... 37 5.1 TĚŽBA MĚDI A MOLYBDENU .......................................................................................................................... 40 5.2 TĚŽBA ZLATA............................................................................................................................................. 42 5.3 TĚŽBA UHLÍ .............................................................................................................................................. 44 5.3.1 Pánev Ulaannur ............................................................................................................................. 44 5.3.2 Státní uhelné doly .......................................................................................................................... 45 5.3.3 Nariin Sukhait a Ovoot Tolgoi......................................................................................................... 47 5.4 TĚŽBA FLUORITU ........................................................................................................................................ 47 5.5 TĚŽBA OSTATNÍCH MINERÁLŮ ........................................................................................................................ 48 6. INSTITUCIONÁLNÍ A REGULAČNÍ RÁMEC TĚŽEBNÍHO PRŮMYSLU............................................................... 49 6.1 INSTITUCIONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ TĚŽBY MINERÁLŮ A ROZVOJE ...................................................................................... 49 6.1.1 Úřad pro minerální zdroje a FIFTA .................................................................................................. 49 6.1.2 Systém distribuce příjmů z těžebního sektoru.................................................................................. 50 6.1.2.1 Fond pro lidský rozvoj.............................................................................................................................. 50 6.1.2.2 Fond fiskální stability............................................................................................................................... 51
6.2 REGULAČNÍ OPATŘENÍ ................................................................................................................................. 52 6.2.1 Zákon fiskální stability.................................................................................................................... 52
6
6.2.2 Politika a zákon o těžbě minerálů ................................................................................................... 52 6.2.3 Politika a zákon o selské a drobné těžbě ......................................................................................... 55 6.2.4 Rozpočtová politika........................................................................................................................ 57 7. PŘEHLED TEORETICKÝCH KONCEPTŮ .......................................................................................................... 58 7.1 TEORETICKÉ KONCEPTY KOMPARATIVNÍ VÝHODY................................................................................................. 59 7.2 TEORETICKÉ KONCEPTY ZÁVISLOSTI ................................................................................................................. 61 7.2.1 Holandská nemoc........................................................................................................................... 63 7.2.1.1 Jádrový model......................................................................................................................................... 64 7.2.1.2 Nedostatky jádrového modelu................................................................................................................. 65 7.2.1.3 Ochrana utlumeného sektoru v rámci holandské nemoci.......................................................................... 67 7.2.1.4 Holandská nemoc versus kletba přírodních zdrojů.................................................................................... 68
8. VÝZKUM VAZEB TĚŽEBNÍHO PRŮMYSLU NA OSTATNÍ EKONOMICKÉ AKTIVITY MONGOLSKA .................... 70 8.1 METODOLOGIE VÝZKUMU ............................................................................................................................ 70 8.2 EMPIRIE .................................................................................................................................................. 71 8.3 ZÁVĚRY ................................................................................................................................................... 82 9. DISKUZE...................................................................................................................................................... 83 10. ZÁVĚR....................................................................................................................................................... 86 11. SHRNUTÍ................................................................................................................................................... 88 12. SUMMARY................................................................................................................................................ 89 13. POUŽITÉ ZDROJE....................................................................................................................................... 90
7
Seznam zkratek FIFTA
Foreign Investment and Foreign Trade Agency Agentura pro zahraniční investice a mezinárodní obchod
HDP
Hrubý domácí produkt
Ltd.
Limited Společnost s ručením omezeným
MAK
Mongolia Alt Korporation
MFATM
Ministry of Foreign Affairs and Trade of Mongolia Ministerstvo zahraničních věcí a obchodu Mongolska
MRAM
Mineral Resources Authority of Mongolia Úřad pro minerální zdroje Mongolska
MW
Megawatt
NSO
National Statistic Office of Mongolia Národní statistický úřad Mongolska
ODA
Official Development Assistance Oficiální rozvojová pomoc
OECD
Organisation for Economic Co-operation and Development Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
PADCO
Planning and Development Collaborative International
UB
Ulaanbaatar
USD
United States Dollar Americký dolar
USGS
United States Geological Survey Geologická služba Spojených států amerických
8
Abstrakt Práce vystihuje a analyzuje vazby a kauzality mezi těžebním průmyslem a socioekonomickým rozvojem Mongolska. Hlavním předmětem práce je analýza a výzkum intenzity vztahů expanze těžebního průmyslu s relevantními sociálními a hospodářskými složkami rozvoje, jako je dynamika ostatních ekonomických aktivit a socio-prostorová diferenciace. Dle teorií zabývajících se expanzí těžby a regionálním rozvojem, které jsou vystihnuty v sedmé kapitole, expanze těžebního sektoru zásadně ovlivňuje strukturu a dynamiku právě zmíněných složek rozvoje. První část diplomové práce, sestávající z kapitol 4, 5 a 6, se zaměřuje na důslednou analýzu kvalitativních a kvantitativních znaků vztahu mezi těžebním sektorem a rozvojem Mongolska. Druhá část, prezentována v osmé kapitole, obsahuje kvantitativní výzkum, který zkoumá sílu vztahů mezi expandujícím těžebním průmyslem a rozvojem ostatních jednotlivých hospodářských sektorů v Mongolsku. Diskuze v deváté kapitole pak představuje syntézu obou částí a kvantifikuje hlavní cíl diplomové práce, tedy zjištění síly vazeb těžby minerálů na dlouhodobý rozvoj Mongolska.
Abstract The thesis captures and analyses the linkages and causalities between the mining industry and the socioeconomic development of Mongolia. The main object is to analyze and to research relations intensity of mining industry expansion to the other relevant social and economic components of the development, such as dynamics of the other economic activities and socio-spatial diferentiation. According to the staple theories mantioned in the chapter 7, the mining sector’s expansion is considered to be the fundamental agent just for the dynamics and structure of these components. The first part of the thesis comprised the chapters 4, 5 and 6 is focused on the exhaustive analysis of qualitative and quantitative features of relationship between the mining industry and the development of Mongolia. The second part, exactly the chapter 8, represents the quantitative research, which explores the relations intensity between the boom of the mining industry and the development of the other individual economic sectors in Mongolia. The discussion in chapter 9 is a synthesis of the both parts and quantifies the main goal of the master’s thesis, that is to find out relations intensity of the minerals mining to the long-term development of Mongolia.
9
1. Úvod Diplomová práce představuje komplexní studii socioekonomického rozvoje Mongolska ve vztahu k dlouhodobé expanzi těžebního sektoru. Předmětem studia a vlastního výzkumu jsou kauzality a vzájemné vazby mezi těžbou minerálů a relevantními složkami rozvoje. Kapitola č. 4 analyzuje vliv a dopady expanze těžebního průmyslu na stav a vývoj prostorové organizace společnosti, infrastruktury a sektorové diferenciace hospodářství Mongolska. Již na příkladu největšího měďného dolu v Mongolsku Erdenetiin Ovoo je totiž patrná úzká souvislost mezi těmito komponenty a těžebním sektorem. Do kapitoly č. 4 jsou však začleněny ostatní bariéry, efekty a potenciály rozvoje Mongolska, které mohou mít jistý podíl na vytváření zkoumaných struktur a mohou také představovat alternativy socioekonomického růstu. Kapitola č. 5 se již zaměřuje pouze na strukturu a dynamiku těžebního sektoru a obsahuje přehledný soubor významných ložisek minerálů, producentů nerostných surovin a procesů určujících dynamiku těžebního průmyslu. Institucionální a regulační rámec související s těžbou nerostných surovin je obsahem šesté kapitoly. Tato kapitola shrnuje a analyzuje jak legislativní opatření relevantní pro explorační a těžební operace, tak i institucionální podporu a zajištění těžařství v Mongolsku. Sedmá kapitola se zabývá teoretickými koncepty regionálního rozvoje v souvislosti s těžebním sektorem a představuje určitý souhrn podkladů pro vlastní výzkum a závěry diplomové práce. I když pro empirickou část budou použity teoretické zákonitosti konceptu holandské nemoci, jenž má dosti kvantitativní charakter (tedy lze při výzkumu operovat a koncipovat závěry pouze na bázi statistických dat), v diskuzi a celkových závěrech budou zohledněny také zásady ostatních kvantitativních a kvalitativních teoretických přístupů. Již zmíněná empirická část diplomové práce je náplní osmé kapitoly. Výzkum je proveden na bázi postulátu teorie holandské nemoci a pomocí statistické korelační analýzy se zjišťuje existence a síla vztahu těžebního sektoru s ostatními složkami socioekonomického rozvoje Mongolska. Výsledky analýzy rozvoje a vlastního výzkumu, kritické připomínky, případná doporučení pro zkvalitnění rozvojových procesů a zobecňující závěry jsou pak obsahem závěrečné diskuze v deváté kapitole. Tato práce neusiluje pouze o analýzu a výzkum samotného těžebního sektoru, ale snaží se také zachytit důležité aspekty celkového rozvoje Mongolska tak, aby nebyla v diplomové práci těžba minerálů znevýhodňována, či naopak nadřazována vůči ostatním faktorům rozvojových procesů.
10
2. Cíle práce Za hlavní cíl práce považuji posouzení vazeb a vlivu těžebního průmyslu na hospodářství a rozvoj Mongolska. Kvantifikaci tohoto cíle lze uskutečnit pomocí dvou dílčích metod. První metodou je podrobná analýza kauzálních vztahů mezi těžebním průmyslem a ostatními relevantními složkami socioekonomického rozvoje Mongolska a také vazeb v rámci těžebního sektoru samotného. Vlastní výzkum, který se snaží na základě teoretického konceptu holandské nemoci zjistit existenci a sílu asociace mezi těžebním průmyslem a ostatními sektory ekonomické aktivity, představuje druhou dílčí metodu. Obsah všech kapitol diplomové práce je přizpůsoben pro účely jak kvalitativního, tak i kvantitativního výzkumu, čímž se dosáhne komplexního vyhodnocení relací mezi těžebním sektorem a socioekonomickým rozvojem Mongolska.
3. Metodika práce Při vypracování situační analýzy mongolského socioekonomického rozvoje a těžebního průmyslu vycházím z dlouhodobého sběru dat pomocí rešeršně-kompilační metody a následné generalizace informací relevantních pro cíl diplomové práce. Metodu rešeršně-kompilační použiji také v další části práce, a sice pro souhrn teoretických rozvojových konceptů a hospodářských modelů, které jsou příznačné a přijatelné pro rozvojové ekonomiky těžařských států. V závěrečné diskuzi pak budu přihlížet na aplikovatelnost těchto poznatků pro specifickou mongolskou ekonomiku. Přičemž budu vycházet také ze základních teorií regionálního rozvoje (viz např. Blažek, Uhlíř 2002). Vlastní výzkum má výhradně kvantitativní charakter, tedy informačním podkladem jsou pouze tvrdá statistická data mikroekonomických a makroekonomických indikátorů. Data byla přejata především z mongolského statistického úřadu a případně z mezinárodních hospodářských institucí a zahrnují časovou řadu od roku 1995 až po rok 2010. Výzkum se provádí ve specializovaném statistickém programu SPSS 16.0. V tomto programu je použita analýza statistické závislosti, respektive statistická korelace. Základním výstupem operací jsou pak výsledné hodnoty korelačních koeficientů (Spearmanův a parciální korelační koeficient), na základě kterých jsou v diskusi stanoveny dílčí závěry výzkumu. Podrobné metodické postupy empirické části diplomové práce jsou prezentovány v kapitole č. 8.1 Metodologie výzkumu.
11
4. Situační analýza socioekonomického rozvoje Mongolska s důrazem na těžební průmysl Expanze těžebního průmyslu se v Mongolsku dotýká většiny aspektů, které jsou relevantní pro regionální rozvoj. Vzhledem k vlastnímu výzkumu, jenž vychází z teoretického konceptu holandské nemoci, se v situační analýze Mongolska zaměřuji na specifické sociální a ekonomické parametry rozvoje, a sice na dynamiku pracovního trhu a sektorovou diferenciaci ekonomické základny. Z tohoto důvodu jsou v analýze zohledňovány socioprostorové vývojové tendence, respektive vývoj sídelní struktury, kauzální vztahy ekonomických procesů, či struktura a dynamika infrastruktury. Všechny tyto aspekty totiž úzce souvisejí s předmětem studia a vlastního výzkumu vlivu těžebního průmyslu na socioekonomický rozvoj Mongolska.
4.1 Organizace sociálně-geografického systému a vývojové tendence 4.1.2 Základní charakteristika Současným fenoménem v prostorové organizaci společnosti Mongolska, jako u mnoha ostatních rozvojových zemí, je proces urbanizace. I když se ve většině asijských zemí projevuje metropolizační proces, který je význačný pro svoje kvalitativní změny v urbánních oblastech, Mongolsko teprve spíše prochází tzv. kvantitativní urbanizací, neboť se prostorově rozšiřují městské intravilány. V Mongolsku je navíc tento typ urbanizace více intenzivní, než u jiných zemí, a to díky svým specifickým charakteristikám sídelních jednotek, tradicím a kulturním hodnotám. Tradiční mongolské obydlí sloužící původně pouze pro kočovníky se nazývá jurta, neboli mongolský ger. (Nagpal, Dore, 2006, Společnost přátel Mongolska, 2011) Z hlediska diskutované urbanizace není toto malé kruhové obydlí až tak významné jako jeho vymezený, často oplocený, prostor okolo něj. Poměr rozlohy jurty a jejího vyhrazeného pozemku je tradičně v průměru 1:7 až 1:10 v městských oblastech. Se snižující se vzdáleností od centra města se většinou tento poměr zmenšuje. (Google Earth, 2011) V tomto poměru vyvstává jeden z hlavních problémů sídelní organizace Mongolska. Velmi nízká hustota obyvatel městských gerových okrsků a jejich vysoká prostorová expanze značně ztěžuje a zvyšuje náklady pro budování veřejné, dopravní a technické infrastruktury. (World Bank, 2010) V případě Ulaanbaataru se největší aglomerace rozrůstají údolími v jiho-severním 12
směru a vzdálenost mezi zastavěným centrem a okrajovými čtvrtěmi mnohdy přesahuje deset kilometrů. (Google Earth, 2011) Rozpočet pro management veřejných investic je tak zbytečně přemrštěný a i přesto málo efektivní. Příčinou nekontrolovaného rozšiřování městských intravilánů nejsou pouze mongolské tradice, ale především nepropracovaný regulační rámec, respektive chybí důmyslná legislativa o územním plánování, která by účinně regulovala růst měst. Avšak ani represivní zákon nemusí zaručit účinnou regulaci vzhledem k slabé institucionální základně regionálního a územního plánování, která má tendenci podkopávat závaznost a vymahatelnost zákona. Co se týče hierarchie sídelního systému, vykazuje Mongolsko značnou asymetrii, poněvadž v hlavním městě Ulaanbaataru žije více jak jedna třetina mongolské populace. Jestliže roku 1989 čítal Ulaanbaatar „pouhých“ 600 000 obyvatel, pak již v roce 2007 obývalo urbánní oblast hlavního města přes milión lidí a vzhledem k současnému urbanizačnímu trendu se odhaduje, že v roce 2015 dosáhne metropolitní populace 1 300 000 obyvatel. (World Bank, 2010) Druhým největším městem Mongolska je těžařské centrum Erdenet, které čítalo v roce 2004 okolo 78 000 obyvatel a následuje Darkhan se 73 000 obyvatel. Dále následují města Choibalsan a Khovd, střediska východního a západního regionu, které již čítají pouhých 36 000, respektive 30 000 obyvatel. (PADCO, 2005) Ulaanbaatar navíc, navzdory sídlu největší mongolské těžařské společnosti Erdenet Mining Corporation a těžbě měďné rudy v Erdenetu, vytváří úctyhodných 60 % HDP Mongolska. Hierarchie měst je tak charakteristická především podstatnou nadřazeností hlavního města a velkou měrou znesnadňuje decentralizační procesy a rozvoj většiny mongolského území. V Asii může s tak silnou převahou sídla na prvním místě ve velikostním pořadí konkurovat pouze Thajsko se svou metropolí Krung Thep. (Dore, Nagpal, 2006) Rozvoj Mongolska také dosti znesnadňuje
nerovnoměrné
rozložení obyvatelstva.
V centrálním regionu, kde se nachází tři nejlidnatější města, žije přes 60 % populace, kdežto v západním regionu se soustředí pouhých 18 %, a v jižním a východním 20 % obyvatel. (Dore, Nagpal, 2006)
13
Mapa č. 1: Administrativní členění a sídelní systém Mongolska (Zdroj: Welcome2Mongolia.com, 2008, upraveno autorem)
Mapa č. 2: Administrativní členění a sídelní systém nejhustěji zalidněného severo-centrálního Mongolska
Zdroj: Welcome2Mongolia.com, 2008, upraveno autorem
15
4.1.2 Faktory vývoje socio-prostorové diferenciace Za
nejvýznamnější
faktory dlouhodobého
vývoje
socio-geografické
organizace
společnosti Mongolska považuji především těžební průmysl a s ním spojené sekundární aktivity, drsné klimatické podmínky, přechod na tržní hospodářství ale také kulturní hodnoty a tradiční způsob života, který stále uchovává tradiční mongolské povolání, a sice pastevectví, a určuje tak podíl rurálního obyvatelstva. Co se týče těžebního průmyslu, mnoho mongolských měst vyrostlo právě v blízkosti těženého ložiska nerostných surovin. Města jako Erdenet a Nalaikh jsou na těžbě stále velmi závislá jak z hlediska zaměstnanosti jejich obyvatel, tak i ve vytváření HDP, či utváření struktury ekonomických aktivit. Erdenet byl postaven v polovině 70. let společně s továrnami na zpracování surové měďné rudy. Na zelené louce vyrostlo za 30 let sídlo s téměř 80 000 obyvateli. Ložisko Erdenetiin Ovoo, v bezprostřední blízkosti města, vytváří 69,3 % HDP aimagu1 Orkhon (14 % celkového HDP Mongolska) a zaměstnává 19 % obyvatel města. I když zaměstnanost v těžebním sektoru postupně klesá díky všeobecnému snižování intenzity pracovní síly v tomto odvětví, závislost na těžařství je stále velmi vysoká vzhledem k silným vazbám sektoru služeb, obchodních aktivit a navazujících sofistikovanějších zpracovatelských procesů na samotnou těžbu. (PADCO, 2005) Úřady a zprávy národních i nadnárodních organizací tedy často mluví o větší diverzifikaci místní ekonomiky, ale v tomto případě zdání o soběstačnosti ostatních ekonomických sektorů dosti klame. Jak důležitou roli hraje těžební průmysl ve zdánlivě „diverzifikovaných“ těžařských městech, se již mohli přesvědčit v Nalaikhu. Devátý okrsek hlavního města s více než 30 000 obyvateli, který však je vzdálený od Ulaanbaataru 20 km, profitoval z těžby státního uhelného dolu. Po jeho uzavření nastal ukázkový dominový efekt, který způsobil postupné uzavření zpracovatelských továren, přesun firem do Ulaanbaataru a s tím spojenou migraci pracovní síly do hlavního města. Odhaduje se, že pouze tento kolaps donutil 1 100 místních obyvatel živit se nelegální drobnou těžbou. (World Bank, 2006). Správní město aimagu Dornod Choibalsan vzniklo roku 1938 a za socialistické vlády se stalo hlavním střediskem zpracovatelského průmyslu nerostných surovin v celém východním regionu Mongolska. Jeho populace dosahovala v 80. letech 50 000 obyvatel. Nyní je závislost
1
Aimag (provincie) je administrativní jednotka nejvyšší hierarchické úrovně v Mongolsku. Hierarchicky nižší úrovní administrativního členění jsou pak tzv. soumy (okrsky). Mongolsko čítá 21 aimagů a 338 soumů. (NSO, 2008)
16
Choibalsanu na těžebním sektoru podstatně nižší, nikoliv však marginální. Město se v současnosti zaměřuje na obchod s Čínou a Ruskem. (PADCO, 2005) Také třetí největší město Darkhan ve své podstatě vyrostlo na těžebním průmyslu. Těžba vápence a jiných stavebních hmot determinovala sektorové zaměření města a přilehlého regionu. Darkhan je významným producentem stavebního materiálu a soustředí se zde velký počet stavebnických firem. I přesto je Darkhan jedno z mála více diverzifikovaných měst v Mongolsku. Díky strategické poloze na hlavní mongolské železniční magistrále se město ve velké míře orientuje na velkoobchod a maloobchod a důležitým zaměstnavatelem je kožedělný průmysl a jiné zpracovatelské obory zemědělských produktů. (PADCO, 2005) V Mongolsku vznikl nespočet menších měst závislých pouze na těžebním průmyslu. Sídla jako Baganuur, Shariin Gol (těžba uhlí), Bor Undur (těžba fluoru), Bugant (těžba zlata), nebo Mardai (těžba uranu) a další se snaží o diverzifikaci lokální ekonomiky a udržitelný rozvoj města a přilehlých oblastí. (World Bank, 2006) Avšak vzhledem na vývojovou neorganičnost jejich ekonomické základny a sídelního systému bude velmi obtížné zajistit jejich socioekonomickou udržitelnost. Tradiční mongolská města s více jak stoletou historií (s výjimkou Ulaanbaataru), jako například Khovd, Bulgan a Tsetserleg, naopak stagnují, či upadají. Jejich demografická základna se snižuje díky migraci do hlavního města, ekonomika závisí především na zemědělství, jehož produkci značně ovlivňují specifické klimatické podmínky a sociální ukazatele, jakožto chudoba, naděje dožití a přístup k základním veřejným službám, se především po přechodu na tržní hospodářství projevují velmi negativně. (PADCO, 2005) Mimo těžbu nerostných surovin mají silný vliv na urbanizační trendy také přírodní katastrofy, a sice klimatické pohromy nazývané dzúd. Pro dzúd, který může zasáhnout Mongolsko ve všech ročních obdobích, jsou charakteristická dlouhotrvající sucha v letních a podzimních měsících a sněhové bouře s následnými silnými mrazy v zimních a jarních měsících. Tento klimatický jev se projevuje s určitou cyklickou pravidelností cca po osmi letech. Vysoká sněhová pokrývka a mráz zapříčiňují vysoké ztráty dobytka. V letech 2000 a 2001 uhynulo okolo sedmi miliónu kusů dobytka, což tehdy představovalo 22 % celostátního počtu. Totální ztráty pocítilo 10 000 domácností a 15 000 domácnostem zůstalo méně než 100 kusů dobytka. (Dore, Nagpal, 2006) Neméně významné socioekonomické dopady měl dosud poslední dzúd v letech 2009-2010, jehož obětí bylo přibližně deset miliónů kusů dobytka. (BusinessInfo.cz, 2011) Důsledkem toho byla ztráta tradiční obživy a stylu života, což většinu venkovských obyvatel vedlo k migraci do městských periférií. Tato skutečnost je o to alarmující, že většina migrantů je 17
donucena usadit se natrvalo na rozdíl od minulých desetiletí, kdy znamenala urbanizace venkovanů pouze dočasný jev z hlediska sezónnosti pastevectví. Druhou volbu pro mnoho bývalých pastevců byla pro změnu nelegální drobná a selská těžba. (Dore, Nagpal, 2006, Asian Disaster Reduction Center, 2011) Pro další generace vyrůstající v městských aglomeracích již bude návrat k tradičnímu způsobu života velmi složitý. Urbanizaci, která dosahuje 62 % a jejíž každoroční nárůst představuje 1,9 %, také umocňuje snadnější přístup na trhy, relativně lepší distribuce veřejných služeb a pracovní příležitostí především v šedé ekonomice. Nekontrolovaný růst měst (hlavně Ulaanbaataru) je taktéž umocněn neexistující koncepcí územního plánování, zastaralým katastrálním systémem a benevolentním pozemkovým právem, které ve většině případů zbavuje obyvatele poplatků. (World Bank, 2010, CIA, 2011)
4.1.2.3 Vývoj sídelního systému v jižním Gobi Jestliže objevení ložisek nerostných surovin a jejich následná těžba a zpracování evokovalo růst velkého počtu významných mongolských měst, naskýtá se zde otázka, zda-li se vytvoří nová sídelní struktura v pouštním aimagu Umnogobi na jihu Mongolska, kde byla na začátku 21. století objevena vysokokapacitní ložiska koksovatelného uhlí Tavan Tolgoi a mědi a zlata Oyu Tolgoi. Společnost Ivanhoe Mines Ltd., většinový vlastník explorační a těžařské licence na Oyu Tolgoi, buduje na území o rozloze asi 10 km2 několik stálých inženýrských stanovišť a rozsáhlých pracovních kempů s potřebnou infrastrukturou, které by splňovaly podmínky plnohodnotné obce v Mongolsku. V současnosti pracuje na projektu Oyu Tolgoi více než sedm tisíc dělníků a to i přesto, že samotná komerční těžba rudy se má spustit dle projektového harmonogramu až v roce 2013. (Ivanhoe Mines, 2011) Avšak i tak nic nenasvědčuje tomu, že se z Oyu Tolgoi stane „druhý Erdenet“. Jedním důvodem jsou moderní dobývací a zpracovatelské technologie zavedené zahraničním investorem, které nejsou až tak náročné na pracovní sílu a druhým a zřejmě nejdůležitějším je fakt, že se většina zpracovatelských procesů přesune do Číny. Rozvojový plán investora jednoznačně napovídá skutečnosti, že v Oyu Tolgoi budou fungovat maximálně zařízení na jednoduché opracování rudy jako například drcení či mletí, což samo o sobě vytvoří velmi nízkou přidanou hodnotu. V pokročilé výstavbě je totiž jak železniční trať, tak i speciální silnice z Tavan Tolgoi (přes blízký Oyu Tolgoi) do 80km vzdáleného Gashuun Sukhaitu na
18
čínsko-mongolské hranici, které následně pokračují až do industriálního střediska čínské autonomní oblasti Vnitřního Mongolska Baotou. (Ivanhoe Mines, 2011) Zkušenosti s tímto vývojem má Mongolsko díky uhelnému dolu Ovoot Tolgoi v západní části aimagu Umnogobi, které se nachází blízko čínsko-mongolských hranic. Surové uhlí se dováží především do čínských průmyslových měst Jiayuguan a Jiuquan, kde se upravuje a spaluje v železárenských pecích. U Ovoot Tolgoi se tak vytvořilo pouze marginální sídlo, které komunikuje spíše s Čínou než s Mongolskem. (Google Earth, 2011, Ivanhoe Mines, 2011) Pro Mongolsko je tento fakt totálního odklonu surovinových ložisek do Číny a minimální komunikace s vnitrozemím jedna velká tragédie. Nejenže Mongolsko přichází vlivem omezené zpracovatelské základny o vysoké zisky z daně z přidané hodnoty, ale také se ochuzuje o případné příjmy svých občanů. Na projektu Oyu Tolgoi totiž pracuje 6 949 Číňanů, což představuje více jak 90 % místní pracovní síly. (UB Post, 2011). Avšak je nutné poznamenat, že i za předpokladu omezené zpracovatelské základny v Oyu Tolgoi, Tavan Tolgoi a dalších dolech v jižním Gobi těžební aktivity silně ovlivní sídelní strukturu a socioekonomické a demografické podmínky pouštních aimagů, především regionu Umnogobi. Jelikož se ve většině případů jedná ložiska s dlouhou životností, lze očekávat, že ke každému důlnímu pracovníkovi přibude dle celonárodního průměru zhruba 3,1 rodinných příslušníků. Dále se počítá, že na každého člena domácnosti připadne jedinec, který nebude přímo zaměstnán v těžebním průmyslu vzhledem k předpokládaným spotřebitelským potřebám domácností a možným pracovním příležitostem. Těžba uhlí a rud se tak stane významným multiplikátorem nejen populačního růstu, ale celkového rozvoje pouštních regionů všeobecně. Za předpokladu trvalého osídlení regionu důlními pracovníky se odhaduje, že za zhruba deset let v okolí ložisek přibude více jak 80 000 obyvatel. Samotný Oyu Tolgoi by mohl zapříčinit přírůstek populace o 33 000 obyvatel (World Bank, 2009) Vzhledem ke skutečnosti, že aimag Umnogobi v roce 2008 čítal 47 700 rezidentů, (NSO, 2008) jednalo by se o velmi silný zásah do místní sídelní a socioekonomické struktury. Uvážíme-li současný vývoj alokace pracovníků v rámci těžařských projektů, předpokládá se spíše rapidní růst již existujících sídel než vznik nových obcí na bázi kempů přímo u těžených ložisek. Již nyní jsou sledovány poměrně značné přírůstky obyvatel v nejbližší obci u Oyu Tolgoi Khanbogd. Očekává se, že správní město aimagu Umnogobi Dalanzadgad, které je již relativně dosti vzdálené od dolů, přinejmenším zdvojnásobí svoji populaci na cca 32 000 stálých rezidentů. Například v malém sousedním aimagu Gobisumber se díky uhelnému ložisku Shivee Ovoo téměř zdvojnásobil počet celkové populace na 12 700. Je však nutné dodat, že tento region 19
vznikl právě kvůli strategické významnosti dolu a poloze na trans-mongolské magistrále. (World Bank, 2009, NSO, 2008) Častou alternativou na trvalé usazování hornických domácností v okolních obcích (v odborné metodologii se tomuto typu osídlení nazývá model integrované komunity) bývá model „fly-in, fly-out“. Je to letecký migrační systém, který umožňuje dělníkům zpravidla tři týdny práce na ložisku a jeden týden volna s rodinou ve městě, kde mohou užívat služeb, na které je rodina zvyklá. Tento model realizuje mnoho těžařských společností především v odlehlých oblastech. Společnostem se však „fly-in, fly-out“ vyplácí hlavně u dolů s nízkou životností, což nebude platit u vysokokapacitních ložisek jako Oyu Tolgoi a Tavan Tolgoi. Vzhledem k předpokládanému osídlení okolních obcí se zde tedy nabízí systém na podobném principu „bus-in, bus-out“, čili hlavním dopravním prostředkem spojujícím obytné složky s ložiskem by byl autobus. (World Bank, 2009) V mnoha těžařských zemích jsou však tyto migrační modely doprovázeny závažnými sociálními dopady, jako například nárůst prostituce, alkoholismu, drogové závislosti, pohlavních nemocí a rozvodů. Těžební společnosti se však v mnoha případech přiklánějí ještě k jedné možnosti, jak ovlivnit alokaci horníků. Jsou jimi tzv. firemní města, která dokáží uspokojit potřeby pracovníků a jejich rodin zřízením kvalitní technické a veřejné infrastruktury, tedy jsou zde vybudována také zdravotní či vzdělávací zařízení. Nevýhodou tohoto systému je vysoká závislost velkého počtu domácnosti na daném ložisku a skutečnost, že tato města nebývají schopna pokrýt potřeby (především zajištění infrastruktury) pro případné migranty (např. poskytovatele služeb) do těžebních oblastí. (World Bank, 2009) Z hlediska zvýšeného důrazu na růst měst ale také musíme konstatovat, že i když formální těžba nerostných surovin vyvolává silné koncentrační procesy společnosti a zvyšuje tak míru urbanizace, neformální, neboli selská, těžba především zlata naopak mírní koncentrační trendy a v mnoha případech způsobuje přímou deurbanizaci vlivem celoroční práce v terénu. (World Bank, 2006, Dore, Nagpal, 2006)
4.2 Pracovní trh s důrazem na těžební průmysl Častým multiplikátorem vývoje sídelní struktury Mongolska je expanze těžebního průmyslu. Původním faktorem vzniku sídel totiž bývá většinou poptávka těžebního průmyslu po pracovní síle a postupně se vyvíjejí ostatní kauzální vazby související s nabalováním ostatních ekonomických aktivit na těžební sektor. 20
Díky technologickému pokroku vytváří těžba neustále nižší poptávku po pracovní síle a vzhledem k její kapitálové náročnosti se zvyšuje sektorová pracovní produktivita, která je nejvyšší ze všech hospodářských odvětví. Pracovní produktivita těžebního sektoru představovala
v roce
2008
dvojnásobek
celkové
průměrné
pracovní
produktivity
v Mongolsku. (NSO, 2008) Tento údaj je však v mnohém dosti zavádějící s přihlédnutím na přibližně 65 000 selských a drobných horníků, jejichž činnost nebyla ještě do roku 2010 legislativně ukotvena, a tudíž u této zájmové skupiny nemohly být zaznamenány příjmy a odebírány daně. V těžebním sektoru tedy legálně pracovalo v roce 2008 pouze 46 500 lidí, což je porovnatelné se zaměstnaností ve stagnujícím zpracovatelském sektoru, kde je registrováno 47 500 pracovníků. Již od roku 2002 se stal největším zaměstnavatelem neobchodovatelný terciární sektor (570 100 pracovníků) a vystřídal tak stagnující zemědělské obory. Klesající zaměstnanost má z důvodů uvedených již v předcházejících kapitolách sektor zemědělství a nyní zaměstnává „pouhých“ 377 600 lidí, vesměs se jedná o tradiční mongolské živobytí pastevce. Největší růst reálných mezd je zaznamenaný v těžebním a neobchodovatelném terciárním sektoru, přičemž nejvyšší mzdy generuje právě těžební sektor, což podtrhuje expanzi těžebního průmyslu a s ním souvisejících služeb (viz graf č. 2). (NSO, 2008, MFATM, 2009)
Graf č. 1: Vývoj zaměstnanosti v procentech v jednotlivých hospodářských sektorech
Zdroj dat: NSO, 2002, 2005, 2008, vytvořeno autorem
21
Graf č. 2: Vývoj výší mezd v tis. tugriků2 v jednotlivých hospodářských sektorech
Zdroj dat: NSO, 2002, 2005, 2008, vytvořeno autorem
4.3 Infrastruktura a její rozvojové aspekty s důrazem na těžební sektor Jak sídelní struktura, tak i infrastruktura se v Mongolsku silně odvíjí od rozvoje těžebního průmyslu. Jestliže výše zohledňované sídelní uspořádání představuje v celém sociálně geografickém systému převážně statickou množinu prvků, pak infrastruktura doslova spouští její dynamiku. Dle funkcí se infrastruktura rozděluje na dopravní, technickou a veřejnou. (Kubeš, Perlín, 1998) Vzhledem k vyššímu významu pro těžební průmysl a rozvoj Mongolska vůbec se zaměříme zejména na dopravní (respektive silniční, železniční, leteckou a také vodní dopravu) a technickou infrastrukturu (a sice rozvod a distribuci elektrické energie a vody). Rozloha 1 564 116 km2 (CIA, 2011), velmi nízká hustota zalidnění a vnitrozemská poloha Mongolska rapidně zvyšují náklady na vybudování a údržbu infrastruktury, což představuje pro ekonomiku a rovnoměrný rozvoj Mongolska jedno z největších omezení. I když se v posledních desetiletích v globální ekonomice stále méně přihlíželo na omezení v podobě dopravních nákladů, která spíše zdůrazňovaly lokalizační teorie regionálního
2
1 USD = 1 256,4 mongolských tugriků (NSO, leden 2011)
22
rozvoje přibližně do 60. let 20. století, dostupnost a kvalita Mongolské infrastruktury se konstantně v čase v tomto ohledu považuje za zásadní bariéru v soukromém podnikání. Tato skutečnost se však neztotožňuje se nedávnými studiemi regionálního rozvoje ve vztahu s dopravní infrastrukturou, které tvrdí, že pro nastartování socioekonomického rozvoje nehraje existence a kvalita dopravní sítě nikterak významnou roli, nýbrž příliv kvalitních zahraničních investorů je tím nejpodstatnějším prvkem rozvoje. Za příklad lze uvést případ Portugalska a Irska. Portugalsko v 80. v 90. letech vyvinulo hustou síť dálnic a rychlostních komunikací, které jsou značně podužívané a nepomohly k výraznému rozvoji periferních oblastí, kdežto v Irsku nejdříve nalákali zahraniční investory (většinou z oborů informačních technologií), kteří posléze aktivně participovali na budování kvalitní infrastruktury. (Blažek, Uhlíř, 2002) Můžeme v tom shledávat jistá doporučení, avšak Mongolsko lze považovat za extrémní příklad z hlediska neexistující institucionální platformy podporující progresivní investice, omezené kvalifikované pracovní síly a vysoké konkurence na asijském trhu, díky čemuž lze příliv kvalitativně vyšších investic těžko předpokládat. S přihlédnutím na extrémní vzdálenosti od spotřebitelů a špatné dostupnosti dopravní infrastruktury se navíc v Mongolsku projevuje ve vysoké míře tzv. „odpor prostoru“3, což zvyšuje celkové logistické náklady. (Kunc a kol., 2008) Dle výzkumu produktivity a investičního klimatu až 40 % podniků působících v Mongolsku označuje dopravní náklady za hlavní překážku ve svém rozvoji a podnikání, kdežto pouze 25 % společností zmínilo jako nejvýznamnější bariéru v rozvoji nedostatečnou elektrifikaci a ještě menší procento představovaly firmy, které nejvíce omezovaly nedostatečné telekomunikační služby a distribuce vody. (World Bank, 2003, Ianchovichina, Gooptu, 2007) Nejenže jsou v Mongolsku vzhledem k zaostalé infrastruktuře dopravní a ostatní logistické služby omezené a nespolehlivé, ale vyžadují také ve srovnání s ostatními vnitrozemskými asijskými zeměmi vysoké finanční náklady. Vezmeme-li v úvahu, že téměř veškerá nákladní doprava se v Mongolsku uskutečňuje po železnici (více než 90 % dopravních nákladů v Mongolsku spadá pod železniční dopravu), je vhodné srovnávat dopravní náklady po železnici. (Euroasia Capital, 2009) Zatímco pro společnosti podnikající v Mongolsku převyšovaly v roce 2006 náklady na transport jednotky přepravní kapacity kontejnerových lodí (TEU) 0,6 USD/km, podniky v Uzbekistánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu vynaložily pouze 0,37 USD/km a to i přes
3
Velká rozloha regionu, popřípadě velmi členitý georeliéf, omezují dynamiku rozvojových procesů.
23
skutečnost, že vzdálenost metropolí těchto zemí od nejbližšího přístavu (Karáčí) je téměř dvojnásobkem vzdálenosti Ulaanbaataru od Tianjinu. Pouze Tádžikistán, jehož dopravní síť byla v 90. letech vlivem občanské války značně poničena, se může v tomto ohledu srovnávat právě s Mongolskem. (Ianchovichina, Gooptu, 2007, World Bank, 2006) Rozvoj soukromého podnikání také značně komplikuje vysoce nákladný přechod přes hranice a čas strávený na hranicích. Většina exportovaných produktů se vyváží do Číny a směřuje buď do čínských průmyslových středisek anebo do čínských přístavu Tianjin, či Qinhuangdao a Huanghua (v případě vývozu uhlí). (World Bank, 2009) Právě vývozem do anebo přes Čínu se logistické náklady výrazně zdraží kvůli širokému rozchodu kolejí v Mongolsku a díky tomu tak musí být kontejnery nákladně překládány z jednoho vagonu na druhý. Odhaduje se, že tyto operace tvoří průměrně 25 % celkových dopravních nákladů z Mongolska do čínských přístavů. (Ianchovichina, Gooptu, 2007) Celkový export je navíc pro firmy podnikající v Mongolsku poměrně drahá záležitost. Průměrné logistické náklady na přepravu kontejneru z Ulaanbaataru do nejbližšího přístavu Tianjinu se pohybovaly v roce 2006 okolo 3000 USD, přičemž čekací lhůta pro export z Mongolska zabere průměrně 66 dní a samotný přechod přes hranice může trvat dalších 25 až 75 hodin. Export ztěžují také nadprůměrné administrativní náklady spojené se složitou byrokracií, poněvadž pro vývoz je potřeba vyřídit v průměru 11 dokumentů. Ve srovnání s ostatními vnitrozemskými asijskými zeměmi se stále jedná o nadprůměrné hodnoty. Navíc logistické náklady na import zboží z Tianjinu do Ulaanbaataru jsou dokonce o 42 % vyšší, než je tomu v případě exportu. (Ianchovichina, Gooptu, 2007)
4.3.1 Železniční doprava Vzhledem k výše popsaným okolnostem se pozornost těžebních a obchodních společností začíná upínat na ložiska nerostných surovin v jižním Gobi. Započatá výstavba dvou železničních koridorů z vysokokapacitních uhelných ložisek Tavan Tolgoi a Nariin Sukhait do Číny je plánována pro úzkorozchodné koleje čínského ražení. I když se také plánuje výstavba železnice z Tavan Tolgoi do mongolského Sainshandu, není především pro těžební konglomeráty příliš strategická ve srovnání se spojením s Čínou. (World Bank, 2009) A jestliže není něco strategické pro těžební společnosti, pak to zvláště v Mongolsku ubývá na významu.
24
Jak již bylo zmíněno, většinová nákladní doprava (90 %) se uskutečňuje po železnici. Charakteristika a vývoj mongolské železniční sítě se úzce odvíjí od alokace významných těžebních operací. Kromě trans-mongolské magistrály, která se táhne přes celé Mongolsko od rusko-mongolského hraničního přechodu v Sukhbaataru přes Ulaanbaatar až do Zamyn Uud na čínsko-mongolských hranicích, se vývoj zbylých kilometrů železnice vždy odvíjel od potřeb těžebního a na něj navazujícího zpracovatelského průmyslu. Všechny přípojky na trans-mongolskou magistrálu zajišťují přepravu surových či upravených nerostných surovin. Mezi nejvýznamnější a nejvytíženější přípojky se v Mongolsku řadí železnice z Maanti k uhelnému ložisku Baganuur, z Airagu do největšího fluoritového dolu Bor Undor, dále z Darkhanu do těžařského sídla Sharyn Gol a nelze také opominout nejdelší přípoj na transmongolskou magistrálu z Erdenetu. (World Bank, 2009, Google Earth, 2010) Samostatná železnice z Choibalsanu do ruského Solovyevsku byla vybudována nejen pro účely přepravy produktů těžařského zpracovatelského průmyslu, ale také především pro potřeby bývalé základny sovětské armády. (PADCO, 2005) Celková délka trati 1850 km se neustále rozšiřuje díky vysoké poptávce producentů minerálů a především uhlí. Odhaduje se, že pro uspokojení poptávky bude potřeba vybudovat dalších 2000 km železnice. (Euroasia Capital, 2009) I když jsou ve výstavbě dvě železniční trati spojující uhelné doly Tavan Tolgoi a Nariin Sukhait s Čínou, Mongolsko musí vzhledem k národní bezpečnosti podpořit další alternativní železniční projekty, a to přes Ruskou federaci. V úvahu přichází dvě varianty výstavby železnice z Tavan Tolgoi do Choibalsanu, odkud by se navazovalo na koridor do Vladivostoku, a sice buď přes města Airag, nebo Sajnshand, situovaná na trans-mongolské magistrále. (World Bank, 2009) Významnou roli ve výstavbě železniční trati bude hrát také tonáž přepravovaných nerostných surovin, poněvadž náklady na konstrukci jednoho kilometru se účtují okolo dvou milionů USD, kdežto výstavba silnice přijde na půl milionu USD. (Euroasia Capital, 2009) Vliv těžebního průmyslu na rozvoj železniční sítě podtrhává skutečnost, že přes strategicky významné ložisko mědi a zlata Oyu Tolgoi povede železnice jen díky tomu, že se rozkládá mezi uhelným ložiskem Tavan Tolgoi a hraničním přechodem Gashuun Sukhait. Tedy ani přibližně dva miliony tun přepravované suroviny za rok, vytěžené z Oyu Tolgoi, by nezajistily v Mongolsku výstavbu železnice. Aby se železnice v Mongolsku vyplatila, je nutné zajistit přepravu materiálu kolem tří milionů tun ročně (World Bank, 2009) Díky narůstajícímu významu uhlí a vyššímu objemu karga se v současnosti odvíjí rozvoj železniční sítě výhradně od těžby uhlí. 25
Roku 2008 mongolská vláda pověřila výstavbou železnice dva soukromé podniky zabývající se těžbou v jižním Gobi. Společnost Energy Resources, která vlastní částečnou licenci na těžbu uhlí v Tavan Tolgoi (přesněji naleziště Uhaahudaag), podniká konstrukci 190km železnice do Gashuun Sukhait a společnost Mongolian Alt Corporation (MAK) zase staví pouze 40km trať z Nariin Sukhait do čínského příhraničního města Ceke. Pokračování do čínských průmyslových regionů okolo měst Baotou, Jiayuguan, nebo do přístavu Huanghua zabezpečuje čínský státní podnik Shenhua Group. Alternativou pro mongolský mezinárodní obchod je také koridor od Zamiin Uud na trans-mongolské magistrále až po přístavy Tianjin či Qinhuangdao, které provozuje China Railways. Tyto dvě firmy jsou propojené a mohou tak kdykoliv zablokovat transfery. Navíc pověření výstavby železnice na mongolském území do rukou soukromých podniků představuje riziko z hlediska konkurenceschopnosti ostatních firem v Mongolsku. Pověřené podniky totiž mohou kdykoliv nastavit na svých tratích vysoké mýtné a znesnadnit tak soutěž na trhu. (World Bank, 2009)
4.3.2 Ostatní druhy dopravy I když si mongolská vláda nárokuje výsadní právo na strategické plánovaní silniční sítě, tak především v jižním Gobi, které se v současnosti prudce rozvíjí díky novým nalezištím nerostných surovin, jsou stavěny silnice uspokojující pouze potřeby těžařských společností. Hustota a kvalita silniční sítě je díky hustotě obyvatelstva a klimatickým podmínkám zanedbatelná, přičemž zpevněná vozovka tvoří v Mongolsku pouhých 3,5 %. V posledních letech nabývá velkého významu pro mongolský rozvoj a hlavně těžební průmysl také vodní doprava. I když říční doprava zůstává značně marginální, námořní doprava přispívá do státního rozpočtu přibližně 350 000 USD ročně. Pod mongolskou vlajkou je registrováno 300 lodí, které využívají především nižších daní. V roce 2012 plánuje Mongolský námořní úřad otevřít bezcelní zónu v čínském přístavu Tianjin a podpořit tak mongolský mezinárodní obchod. (UB Post, 2009a) Jediným typem dopravy stále relativně nezávislým na těžebním průmyslu je letecká doprava. V Mongolsku se nachází 44 letišť, ze kterých 13 jich má zpevněné přistávací plochy a jen jedno letiště je mezinárodní. (Euroasia Capital, 2009) Společně s frekvencí letů je tato skutečnost limitujícím faktorem zejména pro rozvíjející a lukrativní sektor turistického ruchu a navíc také odrazuje případné investory do odlehlých regionů. (Ianchovichina, Gooptu, 2007)
26
Mapa č. 3: Dopravní spojení pro těžební průmysl s jižním Mongolskem a Čínou
Zdroj: Ivanhoe Mines, 2011
4.3.3 Technická infrastruktura relevantní pro těžební průmysl Budování technické infrastruktury pokládá vláda vedle rozvoje těžebního průmyslu a dopravní infrastruktury za strategické složky mongolského rozvoje. V rámci technické infrastruktury se nejvíce investicí vynakládá do vývoje energetického sektoru a distribuce užitkové vody. Tato skutečnost je logickým vyústěním expanze těžebního průmyslu především v regionech jižního Gobi. Státní energetický centrální systém sestává z jedné společnosti zajišťující přenos energie a čtyř distribučních společností. Generování energie zajišťují s naprosté většiny tepelné elektrárny, které spotřebovávají téměř výhradně domácí produkci tzv. „studeného“,
27
neboli nízko výhřevného uhlí ze státních dolů Baganuur, Shariin Gol, a Shivee Ovoo. (Euroasia Capital, 2009) Největší projekt, který je v současnosti ve výstavbě, představuje tepelná elektrárna o výkonu 450 MW v lokalitě Oyu Tolgoi. Dodržování harmonogramu tohoto projektu je velmi důležité pro fiskální stabilitu, poněvadž se již v rozpočtových projekcích od roku 2013, kdy zde má začít komerční těžba, počítá s nemalými zisky. Zpoždění výstavby o pouhý rok by zredukovalo vládní výdaje o 670 mil. USD. (World Bank, 2009) Ve strategických plánech je také výstavba elektrárny v Tavan Tolgoi, s výkonem 300 MW – 600 MW a rozpočtem 600 mil. USD. (FIFTA, 2011). Tyto dvě elektrárny by pak měly zásobovat těžební a primární zpracovatelský průmysl v celém jižním Gobi (především v aimagu Umnogobi a Dornogobi). Příhraniční doly v západní části Umnogobi Nariin Sukhait a Ovoot Tolgoi budou napojeny stejně jako dopravní infrastruktura na čínskou energetickou síť. Vláda plánuje svoje projekty financovat z plánovaného zvýšení cen energií dokonce až o 60 % současného stavu. (World Bank, 2009)
Poněkud nedořešená situace ve financování investičních projektů je v oblasti produkce, přenosu a distribuce užitkové vody. I když jsou prokázány velké zásoby podzemní vody nejen v severních částech Mongolska, ale také v pouštních oblastech, mongolská vláda plánuje přečerpávat vodu do rozvíjejících pouštních regionů ze severní říční soustavy, respektive z řek Orkhon a Kherlen, což s sebou vzhledem k vysokému objemu přináší environmentální hrozby. Odhaduje se, že pánve s podzemními vodami v jižním Gobi mají potenciál zásobovat region přibližně 500 000 m3 vody denně a náklady na vybudování potřebné infrastruktury by se pohybovaly kolem 260 mil. USD, tedy polovina odhadovaných nákladů na říční alternativu. (Euroasia Capital, 2009) Primární zpracování rud v těžebním sektoru je největším konzumentem užitkové vody v Mongolsku. S přihlédnutím na budoucí komerční těžbu v lokalitách Tavan Tolgoi a Oyu Tolgoi by v roce 2020 měla vzrůst navíc celková spotřeba vody v Mongolsku o více než sedminásobek současné spotřeby (viz graf č. 3). (Euroasia Capital, 2009, World Bank, 2009) Zásoby vody jsou nutné především kvůli velmi náročným úpravárenským procesům, které jsou součástí těžebních komplexů. Nejvíce vody spotřebují procesy mletí, čištění a flotace (Drahota, 2010)
28
Graf č. 3: Odhadovaná spotřeba vody v jednotlivých sektorech v Mongolsku (m3)
Zdroj: Euroasia Capital, 2009 (přejaté ze Světové banky)
4.4 Sektorová diferenciace národního hospodářství 4.4.1 Charakteristika primárního sektoru Dominance především těžebního průmyslu a služeb, které přímo či nepřímo souvisejí s těžbou nerostných surovin, zapříčiňuje fakt, že Mongolsko je 37. nejméně diverzifikovanou ekonomikou v rámci jednoho sta rozvojových zemí. (Ianchovichina, Gooptu, 2007) Těžba a primární zpracování nerostných surovin vytvářely na konci roku 2010 18,2 % HDP za konstantních cen z roku 2005. Za současných cen tvoří těžební průmysl dokonce 21,8 % z celkového HDP Mongolska. Vývoj podílu na celostátním HDP je za posledních 15 let značně nerovnoměrný. Výstupy z tohoto sektoru se totiž silně odvíjí od cen kovů a paliv na světových burzách, což ovlivňuje nepravidelnost výše zisků. Z výše uvedeného sledovaného období tak těžba a primární úprava vygenerovaly maxima na konci roku 2005, a sice 21,1 % za konstantních cen. Naopak o tři roky později však těžební aktivity vykazovaly pouze 16,9 % z celkového HDP, což jen demonstruje citlivost a náchylnost mongolského těžebního průmyslu a celé ekonomiky na světové burzovní ceny. (NSO, 2007, 2011)
Pokud se budeme bavit pouze o současných cenách, pak podíl zemědělského sektoru, největšího zaměstnavatele v zemi, na tvorbě HDP osciloval v posledním desetiletí okolo 20 %. (NSO, 2008, 2010) Živočišná výroba představuje asi 70 % celkové produkce, což je způsobeno jak tradičními mongolskými hodnotami, přírodními podmínkami, tak i bývalým 29
socialistickým režimem. I když není pěstování plodin v Mongolsku příliš rozvinuté, v posledních letech se díky vládnímu programu Celina 3 na podporu obilnářství podařilo dosáhnout produkce, která dostatečně uspokojuje domácí trh, což byl velmi důležitý krok z hlediska národní bezpečnosti. (BussinesInfo.cz 2011) Hlavně v aimazích Selenge, Tov a Bulgan se pěstují především pšenice, brambory, zelenina a plodiny pro výrobu krmiv. Vzhledem k velké rozloze a stepnímu biomu se v Mongolsku uplatňuje extenzivní chov dobytka, tedy tradiční pastevectví. Pastevectvím se živí 360 255 Mongolů, což představuje 171 124 převážně rurálních domácností. Nejvíce těchto domácností, přibližně 50 000, chová stádo dobytka čítajících populaci 201 až 500 kusů. Celková populace dobytka je 43 miliónů kusů, z čehož jsou v chovu nejvíce upřednostňovány kozy (20 mil. kusů), ovce (18 mil. kusů), krávy (2,5 mil. kusů) a koně (2,2 mil. kusů). Vyjma koz, jejichž rozšíření po celém Mongolsku je relativně rovnoměrné, je největší hustota ostatního dobytka především v aimazích Arkhangai, Khovsgol a Tov. Základní produkty živočišného sektoru, a sice kozí podsada, ovčí vlna, skopové, hovězí a koňské maso a mléko vytváří největší objem vstupů ve zpracovatelském průmyslu. (NSO, 2008, 2010)
4.4.2 Kašmírový průmysl Nejlukrativnější a bezesporu nejvýznamnější komoditou pro pastevce a pro celou ekonomiku vůbec je kozí podsada, ze které se vyrábí kašmír. Společně s těžbou a úpravou rud a uhlí představuje kašmír nejdůležitější složku zahraničního obchodu a národního hospodářství. Až 25 % celosvětové produkce kašmíru pochází právě z Mongolska. (World Bank, 2003b) Výroba a zpracování kašmíru má v zemi dlouholetou tradici a světovou reputaci a i přes dlouhodobou tendenci klesající kvality tohoto produktu má populace koz v Mongolsku velmi dobré genetické předpoklady, aby pro Mongolsko produkce kašmíru znovunabyla významný potenciál v socioekonomickém rozvoji. Produkce, zpracování a distribuce kašmíru však čelí mnoha problémům. Jestliže byla řeč o výborné genetice koz a tedy i kvalitě kašmíru, pak je nutné poznamenat, že především od počátku 90. let se díky boomu kašmírového průmyslu výrazně upustilo od třídění a šlechtění chovů, tedy přednější byla kvantita nad kvalitou. Nejenže tato skutečnost snižuje přidanou hodnotu kašmírové produkce, ale také zvyšuje riziko environmentální degradace (hlavně desertifikace), a to díky
30
specifickému agresivnímu způsobu spásání, který je odlišný například od ovcí a dalšího dobytka. Co se týče kvality kašmíru, je nutné provést harmonizaci s mezinárodním stupňováním kvality, standardy kvality a finančně pobízet pastevce a zpracovatele ke zkvalitnění produkce kašmíru (World Bank, 2003b) Na produkci kašmíru mají negativní vliv také drsné klimatické podmínky, infekční nemoci. V 90. letech se také silně narušil tradiční tržní řetězec producentů, výkupčích a zpracovatelů kašmírů. Vzhledem k nedostatečným logistickým službám a omezenému přístupu především pastevců k informacím a finančním a pojišťovnickým službám se snižuje celková konkurenceschopnost odvětví. Výkup kašmíru je navíc podhodnocován díky oligopolní struktuře zpracovatelské základny. (Ianchovichina, Gooptu, 2007) Aby vláda podpořila růst přidané hodnoty v kašmírové produkci, zakázala v roce 1994 export surového kašmíru a následně na něj uvalila vysokou exportní daň. Rozmohlo se tak pašování kvalitního nezpracovaného kašmíru do Číny, což způsobilo distribuci kašmíru nízké kvality do zpracovatelského průmyslu a nutilo zpracovatele operovat pod jejich kapacity. (World Bank, 2003b) Vysoké dopravní a pracovní náklady, nespolehlivé zásobování elektrické energie a vody, nedostatek technických dovedností a administrativní bariéry také ve velké míře přispěly ke slabé konkurenceschopnosti a na mezinárodním trhu a nízké tvorbě inovací. (Ianchovichina, Gooptu, 2007) Pro zvýšení příjmů je také zapotřebí se zaměřit na sofistikovanější procesy zpracování s vyšší přidanou hodnotou. V současnosti se v mongolském kašmírovém průmyslu nejvíce uplatňují základní procesy jako třídění, čištění a odštětinování. Tkalcovské a pletařské procedury jsou spíše přesouvány vzhledem k vysokým pracovním nákladům do sousední Číny. (World Bank, 2003b) I přesto má kašmírový průmysl pro Mongolsko obrovskou perspektivu a dle mého pohledu je toto odvětví jedno z mála, které může v zemi utlumit nežádoucí dopady těžebního průmyslu plynoucí z nízké diverzifikace ekonomické základny.
4.4.3 Zpracovatelský průmysl Zpracovatelský, neboli výrobní, sektor má krom kašmírového průmyslu v Mongolsku velmi slabou pozici díky malé tradici a vysokým nákladům na pracovní sílu vzhledem k velmi nízké hustotě obyvatelstva a přispívá tak k tvorbě HDP pouhými šesti procenty. Pro vlastní výzkum a použité výzkumné metody je tento fakt marginálního postavení v národní 31
ekonomické struktuře velmi důležitým faktorem a je zapotřebí znát odvětvovou specializaci sekundárního sektoru. Zpracovatelský průmysl dlouhodobě jako celek produkuje zhruba 23 % průmyslových výstupů a jeho produkce má relativně klesající tendenci. K nejvýznamnějším oborům v rámci sekundéru patří již zmíněný kašmírový průmysl, neboli výroba textilií, potravinářství, výroba a hutní zpracování kovů (mědi) a výroba nekovových minerálních produktů (především stavebního materiálu). Výroba textilií a v menší míře i oděvů (především z kašmíru a vlny) se podílí na celkovém industriálním výstupu pěti procenty. Na produkci tohoto oboru se nejvíce negativně projevují klimatické anomálie dzúd a globální ekonomické krize, jelikož kašmír je velmi luxusní produkt. Na poklesu produkce se také výrazně podepsala protekcionistická politika. V roce 2005 vláda výrazně navýšila kvóty na import textilií a oděvů z Číny, aby tak ochránila svůj kašmírový průmysl. Avšak málokdo ve vládě očekával negativní dopady na celé odvětví, které v Mongolsku nastalo. Je totiž nutné poznamenat, že textilní a oděvní průmysl nestojí vyloženě pouze na kašmíru a mnoho zahraničních firem podnikajících v těchto oborech muselo kvůli rapidně zvýšeným nákladům přesunout výrobu právě do Číny. (Ianchovichina, Gooptu, 2007) Největší podíl, a sice 11 %, průmyslových výstupů vytváří zpracování a konzervování masa a masných výrobků, výroba mléčných výrobků a krmiv a především výroba nápojů, jež představuje téměř 50 % produkce potravinářského průmyslu. Okolo dvou procent se pohybuje výstup výroby nekovových minerálních produktů, kterou tvoří především produkce vápna a cementu v blízkosti Darkhanu. (PADCO, 2006, NSO, 2010) Třetí nejvýznamnější složkou zpracovatelského průmyslu je výroba a hutní zpracování mědi, jejímž základním produktem je koncentrát s mezním obsahem 33 % mědi. Pro rafinační zařízení, která by produkovala 99% rafinovanou měď, v Mongolsku chybí značné investice do technologií a infrastruktury. Odvětví zpracování mědi dosti zvyšuje pracovní produktivitu sekundéru a je silně závislé na výstupech těžebního průmyslu a jejich cenách. Pro vlastní výzkum bude přijatelné s tímto oborem v některých případech operovat jako se samostatnou entitou, jelikož jeho specifické vlastnosti, zákonitosti a vývojové tendence se značně odlišují od celkového výrobního sektoru a mohl by tak ovlivnit empirické výsledky. Aby si alespoň již zmíněná odvětví zpracovatelského průmyslu zachovala či zlepšila svou konkurenceschopnost, je zapotřebí, aby se stát i podnikatelé snažili o podporu inovací produktů a pracovních postupů. Pro úspěšnou tvorbu inovací je nezbytné zefektivnit koordinaci s domácími a mezinárodními partnery, kteří vytvoří přijatelné podmínky při koncipování a implementování zainteresovaných zákonů, regulačních opatření, sektorových 32
politikách a obchodních a rozvojových strategií. O omezené koordinaci veřejného a soukromého sektoru v Mongolsku svědčí především dopravní a technická logistika, nedostatek informací o mezinárodních standardech kvality produktů, environmentálních standardech a hlavně aplikovatelných mezinárodních obchodních dohod. (Ianchovichina, Gooptu, 2007) I když se i za těchto podmínek firmy snaží inovovat, je poté důležité expandovat s tímto produktem a udržet se na trhu. Například v roce 2004 Mongolsko vyváželo 104 nových produktů zpracovatelského sektoru, avšak následující rok již na trhu vydržela pouhá polovina těchto produktů. Navíc konkurenci mongolských výrobků u sousedních států ztěžují vysoká cla, kdy například Rusko uvaluje na import téměř celého potravinářského průmyslu z Mongolska 30% cla. (Ianchovichina, Gooptu, 2007, World Bank, 2003) Ze střednědobého hlediska lze vyčíst, že Mongolsko ve svém zpracovatelském průmyslu spíše zvyšuje specializaci na produkty, na jejichž výrobu mají v zemi komparativní výhodu. Avšak tato specializace je spíše kvantitativního charakteru než kvalitativního. O této skutečnosti svědčí velmi nízká a v čase dosti kolísavá přidaná hodnota na jednotku pracovní síly, která například v roce 2005 poklesla na 5,4., a také velmi nízká či negativní likvidita investic. (Ianchovichina, Gooptu, 2007)
4.4.4 Sektor služeb a jeho vazby na těžební průmysl Největším generátorem HDP a významným zaměstnavatelem je nepochybně sektor služeb. Podílí se na tvorbě HDP z 50 %, z čehož nejvíce přispívají velkoobchodní a maloobchodní činnosti a odvětví dopravy, skladování a telekomunikací, a sice 14,6 %, respektive 10 %. (NSO, 2008, 2010) I když se z pohledu vysokého příspěvku terciárního sektoru do celkového HDP jeví závislost ekonomiky na těžebním průmyslu relativně marginální, zdání v některých případech dosti klame. Problém vězí v silné vazbě až závislosti některých terciárních ekonomických aktivit na těžebním průmyslu, jejichž intenzita s časem narůstá. Z tabulek vstupů a užití (input - output) lze vyčíst vysokou spotřebu služeb těžebním průmyslem. Těžařský sektor je tak například největším konzumentem produkce, rozvodu a distribuce elektřiny a vody. Z hlediska vysokých vstupů a výstupů v rámci těžby a elektrárenského odvětví můžeme mluvit o jakési symbióze ale také o vysoké závislosti obou sektorů. Pro představu, těžba a úprava nerostných surovin dodala zboží za 33 miliard tugriků 33
a opačným směrem putovalo 27 miliard tugriků. Těžební průmysl je také druhým nejvýznamnějším
spotřebitelem
dopravních
služeb
a
telekomunikací
a
produktů
stavebnického sektoru. Až na vládní zakázky, které zahrnovaly programy výstavby 40 000 bytů a nyní 100 000 bytových jednotek, se stavební sektor soustředí téměř výhradně na zařízení a infrastrukturu pro těžební sektor. (BussinesInfo, 2011, NSO, 2010) Relativně silné vazby na těžební průmysl mají také finanční sektor a sociální a personální služby. I přes růst výstupů a podílu národního HDP oborů terciárního sektoru je nutné konstatovat, že národní ekonomika sice oficiálně podstupuje proces diverzifikace, ale zintenzivňující kauzální vztahy mezi těžařstvím a službami ve své podstatě způsobují daleko větší závislost hospodářství právě na těžebním sektoru. Kvalita služeb v budoucnosti bude dosti záviset nejen na zahraničních investicích, lidském kapitálu, či logistických nákladech, nýbrž také především na sektorových politikách a regulačních opatření vlády, které mohou zpřísnit a jasně stanovit například environmentální, územně-plánovací, či pracovní regulativy, což by vedlo k harmonizaci s mezinárodními standardy, ke zvýšené poptávce po progresivních a kvalitativně vyšších službách a jejich expanzi na mongolském trhu. Již v současné době se začínají právě především na těžební sektor „nabalovat“ specializované služby, které mohou zkvalitnit socioekonomický rozvoj a i přes vysokou závislost na těžbě zmírnit bezprostřední přímé dopady světových cen kovů a uhlí na mongolské hospodářství. Pro vývoj většiny těžařských lokalit jsou nepostradatelné podpůrné služby, které bych souhrnně nazval „těžařským cateringem“. Patří mezi ně činnosti, jako výstavba těžebních zařízení, kempů a potřebné dopravní, technické a veřejné infrastruktury, zásobování, dopravní služby, zprostředkování dobývací techniky, personalistika a různé tradiční spotřebitelské služby. Tyto služby jsou již nepostradatelnou součástí těžebního průmyslu. (Storry, Ashikhimina, 2010) Vzhledem k potenciálu v mongolském těžařství lze očekávat expanzi progresivních služeb, které jsou na kvalitativně vyšší úrovni a zaměstnávají vysoce kvalifikované pracovníky, což je v Mongolsku problém s přihlédnutím na poměrně nízkou nabídku vysokoškolských studentů. (NSO, 2008). Rozvíjející se těžební průmysl vyžaduje hlavně poradenské služby, explorační geologické, geochemické a hydrogeologické služby, finanční a garanční služby, inženýrské služby (kam můžeme zařadit technické dokumentace, projektový management, posouzení vlivů na životní prostředí EIA a SEA) a k těžebnímu sektoru nemůžou chybět také developerské a investiční aktivity, vzdělávací a rekvalifikační agentury, či obchodní
34
společnosti. Záleží také na spolupráci a koordinaci činností soukromého a veřejného sektoru, jak tento vývoj ovlivní zkvalitnění vzdělávacích institucí. Na mongolský trh již expanduje nespočet zahraničních společností, které poskytují právě tyto progresivní služby, za příklad mohu uvést působení nadnárodní společnosti Sandvik apod. V Mongolsku operuje také široká základna domácích firem, které se zabývají především geologickými a hydrogeologickými službami. (Storry, Ashikhimina, 2010) Co se tedy týče služeb „nabalujících“ se na sektor těžby nerostných surovin, musíme brát v potaz jak jejich silnou závislost na primér, tak ale také jejich kvalitativní složku socioekonomického rozvoje.
4.4.5 Regionální rozmístění hospodářských činností Uvážíme-li regionální diferenciaci ekonomických aktivit, pak je vhodné konstatovat, že v posledním desetiletí dochází k nerovnoměrné alokaci a zintenzivňující koncentraci hospodářských činností do hlavního města Mongolska. Ze 73 000 registrovaných podnikatelských subjektů se jich 53 000 soustředí právě v Ulaanbaataru, dalších 8 000 podniků má sídlo v centrálním regionu, respektive v aimazích Darkhan-Uul, Selenge, Orkhon a Tovs. Ze střednědobého hlediska se značně zvyšují rozdíly v rozložení podnikatelské základny a Ulaanbaatar je v tomto ohledu samostatnou kapitolou. O soustředění příjmů právnických osob do hlavního města vypovídá fakt, že například 283 z celkových 367 společností zainteresovaných v těžebním průmyslu sídlí právě v metropoli Mongolska, podobně na tom jsou také dopravní, telekomunikační a finanční služby, business aktivity a činnosti spojené s nemovitostmi, jejichž naprostá většina (80 % podniků) se soustředí právě do Ulaanbaataru. (NSO, 2010) Toto zjištění velmi alarmující. Nejenže ostatní regiony přicházejí o významné finanční prostředky v podobě daní z příjmů právnických osob a o pracovní místa, ale také o kvalitní rozvojové faktory a především o řídící funkce, které jsou v regionálním rozvoji jedním z nejdůležitějších prvků vůbec. Je sice pravda, že některé firmy mohou sídlit v Ulaanbaataru, nebo mít pouze fiktivní sídlo, ale přitom operovat v jiných regionech, i přesto je však proces ekonomické koncentrace a především koncentrace generálních ředitelství společností do mongolské metropole značně intenzivní. Alokace firem do Ulaanbaataru je způsobena zejména snadnou dostupností institucí, progresivních služeb (tolik důležitých pro generální ředitelství), komunikací se světem a s jinými podnikatelskými subjekty (díky mezinárodnímu 35
letišti) a relativně kvalifikovanou pracovní silou. (Pavlínek, 2009) Jedná se tak o kumulativní efekt, který prohlubuje nerovnoměrný rozvoj.
4.4.6 Závislost ekonomiky na těžebním sektoru V současné době se nejčastěji používají tři generalizující způsoby, jak určit ekonomickou závislost na produktech těžebního průmyslu. Nejvíce používaným měřítkem bývá procentuální hranice těžebního sektoru na celkovém HDP nebo exportu jeho produktů na celkovém vývozu. V těchto případech rozhodují o závislosti či nezávislosti ekonomiky limity 8-10 % na HDP, respektive 40 % na celkovém vývozu. Méně používaným indikátorem je minerální rozvojový index, který je v podstatě kombinací dvou již zmíněných ukazatelů a za jeho limitující hodnotu se uvádí číslo 24. (Altamirano, 2000) Ke konci roku 2010 představoval těžební sektor Mongolska 18,2 % z celkového HDP a 80,8 % exportovaných produktů pocházelo právě z těžařství. (NSO, 2011) Minerální rozvojový index je tedy 49,5. Tato čísla nám napovídají až alarmující závislost mongolské ekonomiky na primárním sektoru. Avšak za nejlépe vypovídající měřítko závislosti považuji jednoduchou kombinaci (aritmetický průměr) procentuálních podílů těžebního průmyslu jak na HDP a exportu, tak i na celkových výnosech státu dle Auty (1995). Čistý příjem z těžařského průmyslu totiž velkou měrou ovlivňuje nastavení jednotlivých politik na jednotlivé roky (např. rozpočtová politika) či déle trvající období (např. rozvojové programy) a podle toho se pak zase odvíjí stav národního hospodářství. Mezní hodnotou pro toto měřítko je 20. Jelikož státy zřídkakdy zveřejňují čisté výnosy z jednotlivých sektorů často pro jejich účetnickou obtížnost, použiji poslední disponibilní údaj z roku 2007 zveřejněný Světovou bankou. V roce 2007 se těžařský průmysl podílel 36 % na celkových výnosech státu, 66,8 % na celkovém exportu a 27,5 % na celkovém HDP. (World Bank, 2008) Tedy hodnota závislosti z roku 2007 je 43,4. Tento výsledek více než dvojnásobně přesahuje limitní hranici a podtrhuje tak abnormální závislost ekonomiky a státu na těžebním sektoru.
36
5. Struktura těžebního průmyslu Pro rozvojovou politiku Mongolska má těžební průmysl (především těžba minerálů) strategický význam, poněvadž z něj pochází největší podíl dotací do státního rozpočtu. Samotná těžba zaměstnává téměř 50 000 pracovníků a v tomto ohledu je tak tento sektor spíše regionálně významný. (NSO, 2011) Výsadní postavení ve vládních dlouhodobých rozvojových strategiích Mongolska je však důsledkem specifické charakteristiky těžebního sektoru, a tou je současné vyvrcholení příprav pro komerční těžbu u mnoha vysokokapacitních ložisek. Na desítkách velkých těžařských projektů hlavně v jižním Gobi se plánuje se započetím těžařských operací především v rozmezí let 2012 až 2016. Ukázkovým případem je například projekt Oyu Tolgoi, který by měl od roku 2013 zdvojnásobit celkovou produkci měďného koncentrátu v Mongolsku. (USGS, 2009, 2010) Vzhledem ke skutečnosti, že pouze export mědi přispívá největším podílem do státního rozpočtu, bude se jednat o důležitý mezník v národním rozvoji.
V roce 2008 operovalo na mongolském území 213 těžařských společností na 88 ložiscích, přičemž tyto firmy vlastnily 4 111 exploračních a 1 091 těžařských licencí na území o celkové rozloze 49,4 miliónů hektarů. Zatímco domácí mongolské firmy vlastnily nadpoloviční většinu všech licencí (asi 67 %), zahraniční společnosti pokrývaly větší území. (USGS, 2009) Co se týče hrubého průmyslového výstupu, pak těžba a úprava nerostných surovin představovala 69,4 %. Velký podíl zde vytváří těžební průmysl rud kovů, přesně 41,4 % z celkových průmyslových výstupů. Jedná se hlavně o těžbu a primární zpracování mědi. Důležitost tohoto sektoru podtrhává postavení Mongolské mědi na mezinárodním trhu – v roce 2009 Mongolsko bylo 18. největším producentem a 10. nejvýznamnějším vývozcem měďné rudy. Tento podíl se snižuje vzhledem k trojnásobnému nárůstu výstupů z těžby uhlí za poslední tři roky, který v roce 2010 přesáhl 20% hranici celkové průmyslové produkce. (NSO, 2010, USGS, 2010) Počítá se, že tento trend rapidně posílí budoucí rozvoj jednoho z největších ložisek koksovatelného uhlí v Asii Tavan Tolgoi a možná privatizace těžby uhlí v dole Baganuur, jehož produkce a rozvoj trpí dlouhodobě nízkým zainvestováním díky regulovaným cenám paliv pro mongolské obyvatelstvo. (Storry, Ashikhimina, 2010) Výstupy z těžby ropy a zemního plynu jsou relativně konstantní a pohybují se okolo 5 %. (NSO, 2010) Těžba rud a uhlí také absorbuje největší množství přímých zahraničních investic, a sice zhruba 70 % z celkového množství. (Ianchovichina, Gooptu, 2007)
37
Značným problémem pro mongolský těžební průmysl je však neschopnost vytváření přidané hodnoty produkce a kvalitativních vazeb na ostatní ekonomické sektory a zahraniční investory.
38
Mapa č. 4: Ložiska nerostných surovin v Mongolsku
Zdroj: World Bank, 2006, upraveno autorem
39
Mapa č. 5: Hlavní ložiska minerálů v jižním Mongolsku
Zdroj: World Bank, 2009
5.1 Těžba mědi a molybdenu U porfyrových ložisek, která se nacházejí v Mongolsku, bývá charakteristickým znakem společný výskyt mědi a molybdenu a v menší míře také zlata. (Zimák, 2008) Mongolská vláda přikládá těžbě a zpracování mědi strategický význam pro národní rozvoj, poněvadž z tohoto sektoru pocházejí největší zisky pro státní rozpočet, respektive 33 % zisků z mongolského vývozu. (USGS, 2009) Veškerá těžba mědi a molybdenu, jejich úprava a výroba 33% koncentrátů a základních kovů se v současné době stále koncentruje pouze v Erdenetu, kde se začalo formálně těžit už od roku 1978. Nicméně teprve od konce 90. let Mongolsko na tomto dole výrazně profituje a měďný důl v Erdenetu tak ve velké míře ovlivňuje vývoj struktury nejen lokální ekonomiky a celkovou platební bilanci Mongolska. (World Bank, 2004) Těžařský komplex v Erdenetu zahrnuje jak samotný povrchový důl, tak také úpravárenské kapacity pro primární zpracování, tavírnu a metalurgické závody, jejichž plánovaná inovační opatření a kapacitní rozšíření by 40
měla zintenzivnit výrobu základních kovů, respektive 99% měďného koncentrátu. (USGS, 2007) Významným rozvojovým faktorem je zde vlastnictví měďného dolu. Těžební licenci na celý těžený masiv vlastní státní mongolsko-ruská firma Erdenet Mining Corporation, přičemž na mongolskou vládu připadá 51% podíl společnosti. Za posledních deset let se produkce těžené rudy stabilizovala a neustále se pohybuje mezi 125 milióny a 130 milióny tun ročně. Navíc procentuální zastoupení samotného kovu v těženém materiálu se v Erdenetu dlouhodobě snižuje (v roce 2006 to bylo pouze 23,25 % mědi). Navzdory těmto skutečnostem, samotná těžařská produkce neovlivňuje zisky do mongolského rozpočtu tak, jako cena kovu na světových burzách, kapacity navazujícího zpracovatelského průmyslu a daňová politika země. Za významný problém celkového rozvoje Mongolska považuji jeho neschopnost generovat ze sektoru těžby mědi zvyšující přidanou hodnotu, poněvadž růst produkce rafinované mědi již od roku 2004 neustále stagnuje okolo 2,5 miliónu tun za rok. (USGS, 2003, 2007, 2011)
I když porfyrové ložisko Erdenetiin Ovoo vytváří nejvyšší státní zisky, nejdůležitějším strategickým bodem v mnoha vládních politikách je rozvoj těžařského projektu Oyu Tolgoi v provincii Umnogobi na jihu Mongolska, který je považován za nejobjemnější netěženou zásobárnu mědi v Asii. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o soustavu ložisek mědi a zlata „strategického významu“, musela mongolská vláda podepsat dlouhodobou investiční smlouvu se soukromým investorem. Vyjednávání podmínek této smlouvy bylo také jedním z důvodů nepokojů a výtržností po parlamentních volbách v červnu 2008, které označila Demokratická strana za zmanipulované. Mongolská lidová revoluční strana, vítěz parlamentních voleb, tedy po volbách nabídla část vládních křesel opozici a 6. října roku 2009 byla sjednána první investiční smlouva tohoto charakteru s korporací Ivanhoe Mines, která nabyla platnosti na konci března roku 2010. (Bulag, 2009, 2010) Kanadská společnost Ivanhoe Mines si navzdory represivním opatřením nového zákona o těžbě minerálů „vyjednala“ relativně příznivé podmínky smlouvy, jež obsahovala rozsáhlé daňové úlevy a především 66% vlastnictví těžařské licence. Zahájení komerční těžby se plánuje již od roku 2012. V období prvních let by se mělo vytěžit z Oyu Tolgoi přibližně dva až tři milióny 30% měďného koncentrátu ročně, což představuje asi 544 000 tun mědi a 20 000 kilogramů zlata, a nadále by se měla celková produkce zvyšovat. Životnost dolů v této oblasti se odhaduje na 40 let. Projektovaná produkce je zhruba totožná s dolem Erdenetiin Ovoo a je tak výzvou pro management mongolského státního rozpočtu. (USGS, 2009, 2011, Ivanhoe Mines, 2011) 41
Těžařská licence projektu Oyu Tolgoi zabírá plochu okolo 10 km2 a sestává ze čtyř hlavních ložisek, a sice Jižní, Jihozápadní a Střední Oyu a Hugo Dummet. Pro zpracování mědi je v rámci projektu ve výstavbě tavírna, rafinerie a tepelná elektrárna. Koncentrát mědi a zlata bude téměř výhradně exportován pouze do Číny, stejně jako tomu bude i u blízkého uhelného dolu Tavan Tolgoi. Vláda a investoři plánují společnou technickou a především dopravní infrastrukturu, což výrazně sníží jednotkové náklady. (Ivenhoe Mines, 2011) V tomto ohledu se tak zvyšuje potenciál pro vznik významného těžařského klastru. V blízké budoucnosti se také plánuje spuštění méně významných měďných ložisek s nižším procentuálním obsahem kovu jako například Nergui, či Tsagaan Suvarga v provincii Dornogobi v jižním Mongolsku. (USGS, 2008, 2011)
5.2 Těžba zlata Velký význam představuje pro dotace do státního rozpočtu také těžba, zpracování a export zlata. Výrazný nárůst produkce zlata se očekává právě po roce 2012, kdy se započne těžba v Oyu Tolgoi. Ložiska zlata se nacházejí především v aluviálních oblastech na severu Mongolska a jasným lídrem v produkci a exportu zlata je nadnárodní společnost Centerra Gold, která operuje na největším mongolském zlatonosném dole Boroo v aimagu Selenge. Centerra Gold má výsadní postavení v produkci zlata a investiční aktivitě do sektoru těžby zlata, přičemž podniká explorační práce také na blízkém dole Gatsuurt. Centerra Gold patří také mezi nejvýznamnější plátce daní v Mongolsku i přesto, že uzavřela s vládou v minulosti (za nepříznivých cen zlata) velmi výhodnou těžařskou smlouvu s daňovými úlevami a 100% vlastnictvím dolu. I když jsou zisky ze zlata relativně stabilní, vzhledem ke snižujícímu se obsahu zlata v rudě v Boroo však v období let 2005 až 2009 klesla celková produkce zlata více jak o polovinu, tedy na 10 tun ročně. I přes skutečnost, že Centerra Gold vyplácí mzdu čtyřikrát vyšší než je průměrný plat v Mongolsku, tak se důl v Boroo vyznačuje častými stávkami horníků. (Storry, Ashikhimina, 2010, USGS, 2009, 2011) Méně významnými těžařskými oblastmi jsou těžební rajón Zamaar s největším dolem Bumbat v centrální provincii Tov a rajón řeky Turgen, na kterých operují především mongolské a čínské soukromé společnosti. (World Bank, 2006) V současné době probíhají explorační operace především v jižním Gobi a provincii Selenge. Největšími investory do těchto nových ložisek jsou hlavně čínské a kanadské korporace. (USGS, 2009, 2011) 42
S těžbou zlata se pojí také drobná a selská těžba. Jedná se o jednoduchý způsob těžby zlata skupinami neprofesionálních horníků (bývalých pastevců, či propuštěných horníků v komerční těžbě), který byl legalizován až v roce 2010 (bližší informace viz kapitola 6.2.3). Počet drobných a selských horníků se v Mongolsku odhaduje na 70 000 lidí. Většina z nich se soustředí v aluviálních oblastech povodí řek Tuul a Selenge v centrálním a severním Mongolsku. Největším problémem jak pro životní prostředí, tak i pro zdravotní stav obyvatel těchto oblastí zůstává samotný způsob získávání zlata. Pro oddělení zlata od horniny se v naprosté většině užívá procesu amalgamace a tím pádem se kontaminuje rtutí podzemní voda a půda. (World Bank, 2006) Legalizace drobné a selské těžby a regulační opatření by měly dle vlády výrazně omezit znečišťování životního prostředí.
Graf č. 4: Odhadovaný počet selských a drobných horníků v jednotlivých regionech
Zdroj: World Bank, 2006
43
5.3 Těžba uhlí Největší expanzí v rámci těžebního průmyslu prochází těžba uhlí. Jestliže v roce 2008 vytvářel tento sektor pouhých 6,6 % veškerých průmyslových výstupů, pak v roce 2010 představoval tento podíl již 24,7 %. (NSO, 2010) Produkci těžby uhlí určuje především čínská poptávka po levném teplárenském uhlí nízké kvality. V roce 2013 se očekává, že především díky těžbě uhlí bude HDP 3,5x vyšší oproti roce 2010 a peněžní zásoba by měla vzrůst 1,5x, přičemž směnný kurz tugriku se zhodnotí až o 15 %. Odhaduje se také, že Mongolsko pro vlastní energetickou spotřebu v roce 2011 využije 15 mil. tun uhlí. Necelých 9 % daňových příjmů by měly přicházet z produkce uhlí. Zásoby mongolského uhlí jsou odhadovány na 162 mld. tun (1/3 koksovatelného uhlí), přičemž se jedná o 10. největší objem celosvětově. (BusinessInfo.cz, 2011) Z geografického hlediska lze rozčlenit těžařské oblasti na tři hlavní samostatné jednotky: pánev Ulaannur, uhelné doly Nariin Sukhait a Ovoot Tolgoi a státní uhelné doly.
5.3.1 Pánev Ulaannur Uhelná pánev Ulaannur se rozprostírá v jihovýchodní části provincie Umnogobi. V této lokalitě jsou zaznamenány největší mongolské zásoby uhlí a v současné době zde probíhají vesměs pilotní zkušební těžařské operace (pouze Ukhaa Khudag je plně komerčně využíván již od roku 2009). Pánev Ulaannur zahrnuje tři významná ložiska, a to Tavan Tolgoi, Baruun Naran a Ukhaa Khudag, a jejich předpokládaná celková roční produkce se odhaduje na 31 mil. tun uhlí. Vláda navíc plánuje, že samotnou těžbu a úpravu by mělo zajišťovat asi 3000 zaměstnanců. (World Bank, 2009, USGS, 2007) Největší důraz je kladen na rozvoj ložiska Tavan Tolgoi, který by měl při roční těžbě až 15 mil. tun uhlí mít odhadovanou životnost okolo 200 let. Z geologických průzkumů se navíc prokázalo, že více jak třetinu ze zjištěných zásob (asi 1,9 mld. tun) představuje velmi kvalitní koksovatelné uhlí. Vláda zatím hledá investora, s nímž by podepsala závaznou investiční smlouvu, jako tomu bylo u Oyu Tolgoi. V současnosti je Tavan Tolgoi v plném vlastnictví státní holdingové společnosti Erdenes MGL LLC , která zde provádí explorační operace na třech nejvýznamnějších uhelných polích Tsanki, Východní Tsanki a Bortolgoi. Těžební operace na blízkém dolu Ukhaa Khudag, který bývá často začleňován do lokality Tavan Tolgoi, podniká mongolská soukromá společnost Energy Resources. Pro účely 44
výstavby železniční tratě vedoucí z dolu až k čínským hranicím založila tato firma dceřinou společnost Energy Resources Railways, aby se tak díky efektivnější komunikaci s čínským trhem mohla zvýšit současná roční produkce okolo dvou miliónů tun uhlí na téměř deset miliónu tun. (World Bank, 2009) Na relativně méně významném ložisku v ulaannurské soustavě Baruun Naran by měly začít těžební operace v roce 2012. Kanadská firma QGX Ltd., která vlastní licenci na toto ložisko, zde objevila celkem 24 širokých slojí o objemu asi 253 mil. tun uhlí. Plánovaná roční produkce až šest miliónů tun by měla zajistit životnost dolu kolem 20 let. (World Bank, 2009, USGS, 2008) U všech dolů se plánují úpravárenské komplexy (mytí uhlí) a v rámci vládního rozvojového projektu pro Tavan Tolgoi bude především ze státních investičních fondů postavena tepelná elektrárna o výkonu 300 až 600 MW. (FIFTA, 2011)
Obr. č. 1: Uhelná pole ložiska Tavan Tolgoi v aimagu Umnogobi
Zdroj: World Bank, 2009, upraveno autorem
5.3.2 Státní uhelné doly Státní podnik Mongolská uhelná těžební společnost provádí těžební operace na třech strategicky významných dolech v centrálním regionu. Relativně nízká výhřevnost uhlí z dolů Baganuur, Shariin Gol a Shivee Ovoo určuje jeho následné využití ve vysokokapacitních teplárenských pecích. Tyto tři uhelné doly zajišťují naprostou většinu palivových zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla v Mongolsku. Stav dolů a kvalita zpracování se však velmi negativně odvíjí od nízkých státem regulovaných cen uhlí z těchto dolů pro státní producenty tepla a elektřiny, což je jakýmsi dědictvím socialistické éry Mongolska. Proto jsou zde značně
45
omezeny investice do inovačních procesů, nových technologií a produkce se pak i vzhledem k nízké kvalitě uhlí stává poměrně méně ekonomická. (Storry, Ashikhimina, 2010) Zvýšení cen energií a tepla by se přímo dotklo mongolských občanů, v čemž se nechce angažovat žádná politická strana. Snižující se kapitálová a pracovní produktivita dolů je pak důsledkem začarovaného kruhu a u případných investic do rozšíření dolů či technologického rozvoje rapidně klesá jejich likvidita. Vláda tedy plánuje v těžařském komplexu Shivee Ovoo vybudovat elektrárnu o vysokém výkonu 6 x 600 MW a získat tak zdroje pro investice ze zisků z vývozu elektrické energie do Číny. Těžba uhlí v lokalitě Shariin Gol, nejmenším a nejstarším ložisku z výše uvedených dolů, začala v roce 1968 a nyní již produkuje pouze 0,8 mil. tun uhlí. Expandující těžební operace a vysoko-objemná skrývka navíc poměrně výrazně degradují životní prostředí. Ložisko Baganuur, na kterém se začalo těžit o deset let později než v Shariin Golu, je dlouhodobě nejvýznamnějším dodavatelem uhlí do hlavních elektráren v celém centrálním regionu. V roce 2006 pokryl Baganuur 80 % palivové poptávky producentů tepla a elektřiny v Ulaanbaataru a do začátku těžby v Nariin Sukhaitu představovaly výstupy z Baganuuru 60 % celkové mongolské produkce uhlí. (World Bank, 2006) V roce 2009 se zde vytěžily již pouze čtyři milióny tun (přibližně 30 % mongolské produkce), což ale stále stačí na vedoucí postavení mezi mongolskými uhelnými ložisky. (USGS, 2010) Předpokládá se ale, že v dohledné době bude největším producentem uhlí ložisko Shivee Ovoo, jehož životnost se stejně jako u Tavan Tolgoi odhaduje až na 200 let. (World Bank, 2009) Shivee Ovoo prozatím generuje asi polovinu produkce Baganuuru, avšak poloha tohoto ložiska v blízkosti trans-mongolské magistrály zaručuje poměrně nižší logistické náklady pro expanzi těžby, než je tomu v případě například uhelných rajónů v jižním Gobi. Díky strategickému významu ložiska pro rozvoj a národní bezpečnost Mongolska byl ustanoven nový a rozlohou malý aimag Gobisumber se správním střediskem Choir, které by mělo do roku 2015 dle populačních projekcí absorbovat díky expanzi dolu dalších 5000 lidí. (World Bank, 2009)
46
5.3.3 Nariin Sukhait a Ovoot Tolgoi Tato dvě ložiska se nacházejí v jihovýchodní části aimagu Umnogobi ve vzdálenosti přibližně 45 km od čínských hranic. Obě ložiska se orientují výhradně na export uhlí do Číny a produkci má podpořit probíhající výstavba železniční tratě do čínského příhraničního města Ceke. Oba doly vytěží za rok shodně tři milióny tun teplárenského i koksovatelného uhlí. (USGS, 2010) Produkce ložiska Ovoot Tolgoi se však může v souvislosti s dostavbou železnice zvýšit až na osm miliónů tun ročně. (World Bank, 2009) Ložiska v této lokalitě jsou v soukromém vlastnictví a podléhají relativně menším vládním regulačním opatřením. To způsobuje totální koncentraci na Čínu a investoři zde mají v plánu vystavět pouze nezbytně nutné úpravárenské továrny, což Mongolsku škodí z hlediska ušlých zisků z daně z přidané hodnoty. Těžbu v Nariin Sukhaitu zajišťuje joint venture čínské firmy Qinhua a mongolské společnosti s převážně zahraničním kapitálem Mongolia Alt Korporation (MAK). Dominantní postavení v regionu si upevňuje hlavně společnost Ivanhoe Mines, která vlastní 80% podíl těžařské firmy South Gobi Energy Resources vlastnící těžební licenci uhelného rajónu Ovoot Tolgoi. (USGS, 2010) Svou orientací na Čínu a minimální komunikací s Mongolskem se tak tato lokalita výrazně odlišuje od ostatních těžařských oblastí.
5.4 Těžba fluoritu Čtvrtou nejvýznamnější složkou těžebního průmyslu je dobývání a úprava fluoritu neboli kazivce. V roce 2009 Mongolsko generovalo 5,5 % celkové světové produkce, což jej řadí na třetí místo hned za Čínou a Mexikem. Díky zvyšující se poptávce z Číny produkce fluoritu výrazně vzrostla na 459 000 tun. Avšak i nadále jsou největšími partnery v obchodu s fluoritem Německo, USA, Japonsko a Rusko, které tvoří 66 % vývozu Mongolska. Mongolsko produkuje především acidní a sub-metalurgický koncentrát kazivce, z čehož produkce druhého zmíněného typu představuje tři čtvrtiny celkové těžby a neustále roste. (USGS, 2010) Z geografického hlediska se těžba fluoritu soustředí pouze do dvou aimagů, a sice Khentii a Dornogobi. Co se týče firemní struktury, pak si v Mongolsku udržuje monopolní pozici podnik se společnou majetkovou účastí Ruska a Mongolska Mongolrostsvetmet, který zajišťuje dlouhodobě přes 90 % celkové produkce a vlastní největší mongolské fluoritové 47
doly Bor Undur, Airag a Urgen. Bezkonkurenčně největší ložisko kazivce Bor Undur tradičně generuje přes 50 % těžby, má prokazatelné rezervy až šest miliónů tun rudy a sestává z 20 dílčích ložisek. (World Bank, 2007) Do zpracovatelského komplexu v Bor Undur putuje také surový kazivec až ze 450km vzdáleného dolu Urgen.
5.5 Těžba ostatních minerálů Specifickou surovinou v rámci těžebního sektoru je uran. Těžba uranu má v Mongolsku samostatné institucionální a regulační zajištění. Těžba, zpracování a obchod s uranem je regulovaný „Zákonem jaderné energetiky“ a státní uranový sektor spravuje Mongolská agentura pro jadernou energetiku. V roce 2009 založila tato agentura státní společnost MonAtom, která zaštiťuje explorační a těžařské operace na státních dolech. Jestliže těžba fluoritu se z větší části soustředí pouze do západní provincie Khentii, pak těžba uranu je zase geograficky koncentrována pouze do sousední západní provincie Dornod. (Mongolia Web, 2009, USGS, 2009) V aimagu Dornod se vyskytují tři největší uranové doly v Mongolsku, a to Mardai, Gurvanbulag a Dornod. Těžební licence v dolech Mardai a Dornod jsou společným vlastnictvím Mongolska a Ruska. Přítomnost ruské státní firmy ARMZ je pozůstatkem sovětského vlivu v Mongolsku a vzhledem k nevyjasněným smluvním podmínkám ruská strana značně komplikuje operace kanadské firmy Khan Resources, která si pronajímá mongolský podíl projektu na dole Dornod. Tato skutečnost značně omezuje investiční aktivitu v celém uranovém sektoru. Pouze licenci v Gurvanbulagu vlastní celým podílem čínská firma CNCC International, která hodlá zahájit komerční těžbu v roce 2012. Rusko-mongolské spoluvlastnictví se vyskytuje také v případě největšího ložiska stříbra a polymetalických rud Asgat situovaného v nejvýchodnější provincii Mongolska Bayan-Ulgii. Rusko-mongolská státní firma Asgatpolymetal LLC zde produkuje poslední desetiletí stabilně 28 tun stříbra ročně. (USGS, 2007, 2011) Spíše regionálně významná jsou ložiska wolframu (Khovd Gol v provincii Bayan-Ulgii), zinku (Sukhbaatar), vápence a železné rudy (Darkhan-Uul). V Darkhanu se také nachází největší cementárny a metalurgické závody v Mongolsku, které zaměstnávají podstatnou část lokálního obyvatelstva. (USGS, 2008, 2011)
48
6. Institucionální a regulační rámec těžebního průmyslu 6.1 Institucionální zajištění těžby minerálů a rozvoje Nespočet odborných studií potvrzuje negativní dopad těžebního průmyslu na formaci a kvalitu institucí. Se slabými institucemi pak souvisí také vysoká úroveň korupce a také marginální význam výzkumu a vývoje. (Butkiewicz, Yanikkaya, 2010) Dle mého názoru tyto složky spolu rozhodně souvisí, avšak považuji za velmi složité rozeznat samotné kauzální vztahy v rámci celého systému, respektive jaké faktory ovlivňují ostatní. Mongolsko je ukázkovým příkladem vztahu expanze těžebního sektoru, nízké kvality institucí a rostoucí míry korupce, ale je velmi obtížné odhalit hlavní multiplikátor tohoto jevu. Od roku 1999, kdy se poprvé zjišťovalo vnímání korupce v Mongolsku (tehdy index vnímání korupce dosahoval hodnoty 4,7), se vnímání, až na určité odchylky, neustále zhoršuje a v roce 2010 tento index klesnul až na hodnotu 2,7. (Transparency International, 2010) S korupcí se snižuje také důvěryhodnost a garance institucí, což velmi negativně ovlivňuje kvalitu institucí. Pro Mongolsko, které velmi často trpí korupčními skandály na nejvyšších vládních postech, je tato skutečnost v současnosti velmi závažná z hlediska vyjednávání mnoha důležitých investičních dohod s těžařskými nadnárodními korporacemi a také vzhledem k udělování exploračních a těžebních licencí a s tím spojených změn v katastrální evidenci, což může dosti negativně nabourat konkurenci v Mongolsku a diverzifikaci ekonomiky.
6.1.1 Úřad pro minerální zdroje a FIFTA Tato vládní agentura přímo podléhá vedení Ministerstva pro minerální zdroje a energetiku. Jejím objektem je především poskytování služeb souvisejících s exploračními a těžebními licencemi (udělování a odebírání licencí mimo jiné), či tvorba a distribuce dat a informací vztažených k těžebnímu sektoru. Úřad také koncipuje a implementuje politiku rozvoje těžebního sektoru a vytváří investiční příležitosti pro podnikatelské subjekty (MRAM, 2011). Současná agentura vznikla roku 2009 oddělením sektorové agendy energetiky Mongolska. Celý institucionální systém je ve vývoji, o čemž hovoří také například stav webových stránek a velmi špatná dostupnost informací v jiném než mongolském jazyku, což musí znesnadňovat komunikaci se zahraničními investory. 49
Agentura sestává z pěti oddělení. Oddělení uhelného sektoru poskytuje především služby související s analytickým výzkumem kvality uhlí, geologickým průzkumem uhelných pánví, provádí studie proveditelnosti a zaštiťuje státní těžební operace. Oddělení geologie a těžařského katastru má na starosti všechny činnosti související s licencemi a samostatné geologické oddělení koordinuje regionální výzkum podloží a vytváří geologickou databázi. Oddělení těžebního sektoru zase tvoří rozvojovou strategii a koncipuje a implementuje politiku těžebního sektoru. Tyto divize pak doplňuje administrativní oddělení. (MRAM, 2011) Úřad pro minerální zdroje je hlavní vládní institucí, která zprostředkovává rozvoj těžebního průmyslu. Komunikace s těžařskými zahraničními investory však spíše než s tímto orgánem probíhá skrze Agenturu pro zahraniční investice a obchod (FIFTA). Vládní orgán pod Ministerstvem zahraničních věcí nabízí zahraničním společnostem informace, poradenské služby a je zodpovědný za negociace se zahraničními investory. (FIFTA, 2011)
6.1.2 Systém distribuce příjmů z těžebního sektoru 6.1.2.1 Fond pro lidský rozvoj V listopadu 2009 byl schválen zákon ustanovující první suverénní rozvojový fond, který čerpá téměř výhradně z těžařských zisků a vývozu nerostných surovin původem ze strategicky významných ložisek. Tento fond je sestaven výhradně pro účely zabezpečení sociálních transferů přímo mongolským občanům, přičemž každý občan má nárok na stejný roční příjem. Zákon byl určitým kompromisem dvou nejsilnějších stran, respektive Mongolskou revolucionářskou lidovou stranou a Mongolskou demokratickou stranou, a ve své podstatě naplňuje oba předvolební partajní programy, a sice poskytnout přímé finanční prostředky každému mongolskému občanovi z těžařských zisků ve výši až okolo 1000 USD za rok. Finance mohou být zprostředkovány ve formě hotovosti, zdravotního a sociálního pojištění, studijního stipendia, či hypotečními splátkami. Prvními příjemci v roce 2010 byli senioři, kterým bylo vyplaceno přímo v hotovosti přibližně 350 USD. Sociální výdaje z fondu se budou odvíjet od příjmů z těžebního sektoru. Změny v zákonu budou značně komplikované z hlediska potřeby parlamentního hlasování více jak dvou třetin zákonodárců. (UB Post, 2009b, Government of Mongolia, 2011) Významným problémem dle osobního názoru je už samotná koncepce celého aparátu. Mechanismus je značně de-motivační pro mongolské obyvatelstvo a funguje výhradně na 50
principu
solidarity,
což
z dlouhodobého
hlediska
rozhodně
nebude
přispívat
k socioekonomickému rozvoji Mongolska. Naopak princip zásluhovosti v koncepci chybí. Každý občan si může zvolit, jak finanční dotace využije, což shledávám za hlavní kámen úrazu. Finanční příspěvky by mohly být přidělovány například na bázi malých rozvojových projektů. Avšak i tak se domnívám, že v současné době je pro Mongolsko tato koncepce relativně neakceptovatelná (zvláště pokud jde o neregulovatelné sociální transfery), protože může pouze prohlubovat negativní dopady těžebního sektoru na ostatní ekonomické aktivity a vytvářet podmínky pro symptomy holandské nemoci. Mongolská vláda by měla především alokovat příjmy z těžařství do generačních spořících fondů a programů fiskální stability, která je díky vysoké závislosti na světových cenách hlavních nerostných surovin relativně ve velké míře volatilní. Spořící fondy využívá například Norské království, jejichž účelem je zajištění budoucích generací v období útlumu příjmů z těžebního sektoru. Aljašský permanentní fond zase využívá kombinace nejen přísné investiční politiky cílenou na diverzifikaci ekonomiky, redukci fiskálního rizika, ochranu před inflací, ale také konceptu zvýhodněných půjček pro lokální rozvojové investice. I když je však v mnoha rozvojových zemích sestavena relativně udržitelná
koncepce
těžařských
zisků,
problémem
jejich
managementu
je
nízká
transparentnost celého mechanizmu generace příjmů a výdajů a marginální nezávislost zainteresovaných institucí na vládních elitách. (Bantekas, 2005) Co se týče transparentnosti systému státních těžařských příjmů, Mongolsko se pohybuje na úrovni států jako Sierra Leone, Zambie a Súdán, což už něco vypovídá o stavu mongolských institucí. Zohledňuje se přitom dostupnost informací a dat o těžařských příjmech, kvalita institucí a regulačních opatření apod., přičemž Mongolsko dosahuje hodnoty indexu transparentnosti příjmů 38,2 na stupnici od nuly do sta (hodnota 100 je rovna absolutní transparentnosti). (Revenue Watch Institute, 2010)
6.1.2.2 Fond fiskální stability Tento taktéž nový fond byl uzákoněn společně se zákonem fiskální stability v roce 2010 a měl by vycházet z jeho principů, které však považuji za poněkud neefektivní (viz kapitola 6.2.1 „Zákon fiskální stability“). I když by měla být účelem fondu především podpora fiskální disciplíny, podpora rozpočtu v období ekonomické krize a spoření, vláda plánuje skrze tuto instituci dotovat hlavně dlouhodobé infrastrukturní projekty, což se ve značné míře vymyká 51
hlavní funkci fondu ustanovené v zákoně o fiskální stabilitě. Fond fiskální stability by měl být navíc hlavním zdrojem pro plánovanou rozvojovou banku, která by měla poskytovat zvýhodněné půjčky na střednědobé a dlouhodobé investiční projekty. (World Bank, 2011)
6.2 Regulační opatření 6.2.1 Zákon fiskální stability Zákon schválený v roce 2010 by měl zabránit především přímému vlivu nestálých světových cen primárních komodit. Tímto zákonem se ustanovují určitá specifická pravidla pro sestavování vládních rozpočtů. V rámci plánování rozpočtové politiky by se mělo kalkulovat s dlouhodobými projekcemi cen hlavním minerálů, a sice mědi a uhlí. Toto pravidlo mi však přijde dosti protichůdné s principy všeobecné fiskální politiky a v podstatě se odkazuje na závislost ekonomiky na těžebním průmyslu i v budoucnosti. Dále by mongolská vláda měla sestavovat rozpočet tak, aby v roce 2014 snížila veřejný dluh na 40 % vůči celkovému HDP. Zákon apeluje hlavně na redukci vládních půjček. Ke konci roku 2012 se však předpokládá zvýšení veřejného dluhu Mongolska na 60 % vůči celkovému HDP díky vládním půjčkám okolo 870 miliónů USD pro účely nutných investic do těžařského projektu Oyu Tolgoi, ve kterém má vláda 34% podíl. (Government of Mongolia, 2011, World Bank, 2011) Dalším specifikem zákona je koordinace růstu rozpočtových výdajů s růstem HDP všech sektorů kromě těžebního průmyslu. Tedy strukturální rozpočtový deficit by neměl překročit 2 %, jestliže růst HDP netěžebních ekonomických aktivit nepřesáhne 2 % v předchozím roce, anebo v předcházejících 12 letech dohromady (zde se počítá s průměrem za 12 let). (World Bank, 2011) Určitá opatření zákona fiskální stability vyvolávají diskuze a ve své podstatě představují precedens, který nemusí notně podpořit cílenou fiskální stabilitu.
6.2.2 Politika a zákon o těžbě minerálů Současná mongolská politika o těžbě minerálů pokrývá období 2007 - 2015, což považuji na relativně expandující a nestálý sektor za zbytečně dlouhodobou koncepci. Objektem této politiky je těžba uhlí a všech kovových a nekovových rud.
52
Za hlavní cíle v tomto projekčním období vláda pokládá především uvedení několika strategicky významných ložisek minerálů do chodu, respektive se jedná o Oyu Tolgoi (Cu, Au), Tavan Tolgoi (uhlí), Tsagaan Suvarga (Cu), Asgat (Ag), Tumurtei (Fe), Choir Nyalga (uhlí), Tsaidam (lignit), Mardai (U) a Gurvan Bulag (U). Dále usiluje o rozšíření a zvýšení kapacity úpravárenských a zpracovatelských procesů, o zvýšení intenzity produkce měďných katod a oceli, anebo o zkvalitnění a zvýšení produkce koksu. Politika také klade důraz na růst přidané hodnoty zvýšením produkce finálních výrobků metalurgického průmyslu, na expanzi geologických a exploračních operací a také na ustanovení regulačních opatření, která by chránila ložiska se současnou nízkou ekonomickou hodnotou před komerční těžbou. (MFATM, 2009) Zákon o těžbě minerálů byl schválen v roce 2006 a nahradil tak stávající „Zákon o těžbě“ z roku 1997. Přístupy těchto zákonů dvou zákonů se však diametrálně lišily ve vztahu k zahraničním těžařským investorům. Zatímco dřívější zákon byl až příliš liberální k těžebním operacím nadnárodních korporací, u nového zákona tomu bylo zase naopak a dalo by se v jeho souvislosti bavit o mírném procesu znárodňování vzhledem k mnoha restriktivním regulím. Díky tomu se zákon především na nátlak zahraničních investorů velmi často upravuje a za největší změnu považují nadnárodní korporace naprosté zrušení velmi specifické daně z neočekávaných zisků. Principem této daně bylo ustanovení, že jakmile vystoupá cena základních kovů mědi a zlata nad hranici „normálních cen“, respektive 2600 USD za tunu mědi a 500 USD za trojskou unci zlata, je na vzešlé zisky nad touto hranicí uvalena daň z neočekávaných zisků 68 %. (USGS, 2007) Dle osobního názoru měla tato daň dva zásadní nedostatky, zaprvé je příliš velká a jednoznačně musí omezovat investice do rozvoje těžby a zadruhé vymezování hraničních cen v rádoby dlouhodobém legislativním opatření mi připomíná spíše socialistické plánování, kdy se ceny komodit a především kurz dané měny měnil minimálně. Tedy nápad to byl poměrně dobrý, ale koncepce velmi špatná. Platnost dani vypršela k 31. 12. 2010. Pro mongolské rozvojové plánování a sestavování budoucích rozpočtů to však bude představovat značnou obtíž, jestliže vezmeme v úvahu, že ke konci roku 2010 zisky z této daně tvořily 14 % veškerých vstupů do státního rozpočtu, což znamenalo asi 5 % HDP a byly tak po dani z přidané hodnoty (19 % zisků) druhým největším příjmem do státní pokladny. Zamítnutím této daně se předpokládá v mnoha regionech Mongolska pokles HDP až o 3 %. Za těchto podmínek musí vláda přehodnotit financování Fondu pro lidský rozvoj, poněvadž daň z neočekávaných zisků představovala základní pilíř v dotování této instituce. (World Bank, 2011) 53
Graf č. 5: Vývoj podílů jednotlivých rozpočtových příjmů
Zdroj: World Bank, 2011, upraveno autorem
Dalším restriktivním a poněkud znárodňujícím opatřením bylo vlastnictví ložisek nerostných surovin. Vláda si totiž nárokuje až 50 % vlastnictví strategicky důležitých zdrojů. Již pojem strategicky důležitých zdrojů je v zákoně definován velmi neuchopitelným způsobem a zahraničnímu investorovi nedává příliš vysoké garance, že v budoucnosti nepřijde třeba o polovinu svého projektu, což určitě nemůže podpořit motivaci k dalším zahraničním investicím. Za strategicky důležitý zdroj se považuje ložisko nerostných surovin, které „může mít potencionální dopad na národní bezpečnost a socioekonomický rozvoj na národní či regionální úrovni, anebo má potenciál generovat více než 5 % HDP Mongolska“. (Government of Mongolia, 2006) Napětí zapříčiněné tímto nařízením mezi zahraničními investory a vládou se uvolnilo až v roce 2009, kdy zástupci vlády a společnosti Ivenhoe Mines, Ltd, podepsali investiční smlouvu, která přisuzuje vládě pouze 34% vlastnictví ložiska Oyu Tolgoi. Avšak dle vlastního mínění se spíše než o osvícení vládních zástupců neoliberálními hodnotami jednalo o problematiku potřebných investic vhledem k tomu, že ani současný 34% podíl vláda jen těžko zvládá zainventovat a v současnosti se tak zvyšuje i mongolský veřejný dluh. (World Bank, 2011) Dalšími významnými změnami oproti minulému zákonu z roku 1997 je platnost těžebních licencí na 30 let s tím, že může být o 20 let prodloužena, což považuji za rozumné v porovnání s předešlým zákonem, který opravňoval investora těžit v dané lokalitě 60 let 54
s prodloužením až na 100 let. Pro investora, jenž hodlá investovat do dolu více než 50 mil. USD za prvních pět let, je připravena investiční smlouva s vládou, která garantuje investorovi legislativní zabezpečení a konstantní smluvené výše daní po celé období těžařských operací. Zákon dále snižuje daňové pobídky (především poskytuje investorům daňové prázdniny už jen na dva roky a na další tři roky jsou povinni investoři platit 50 % daní), zvyšuje licenční poplatky na 5 % a zavádí na první pohled přísnější opatření na ochranu životního prostředí, která však budou dosti těžko vymahatelná. (USGS, 2007) Celý zákon je tak do jisté míry velmi pro-národní a v posledních letech, respektive od roku 2009, se velmi často upravuje už díky vládní účasti středo-pravicové Demokratické strany. Důležitým regulačním opatřením souvisejícím s těžebním zákonem je také ustanovení kvót počtu těžařských zaměstnanců s mongolským a jiným občanstvím v zákoníku práce. Zákon práce udává zaměstnavateli v těžebním sektoru zaměstnat na každého cizince 20 mongolských občanů, anebo zaměstnat maximálně 10 % jiné státní příslušnosti než mongolské. (Storry, Ashikhimina, 2010) I když se nadnárodní společnosti ohrazují tím, že zmiňují nedostatek zahraničních specialistů, potřebných pro zkvalitnění produkce, tato opatření byla uzákoněna vzhledem k obavám přílivu levné a nekvalifikované pracovní síly z Číny do dolu v jižním Gobi a obavy byly na místě. Společnosti spíše než Mongoly zaměstnávají Čínské občany (zřejmě etnické Mongoly, avšak pro pravdivost tohoto tvrzení nejsou dostupná data), ale monitoring této pracovní síly je dle vlády dosti obtížný (viz kapitola 4.1). (UB Post, 2011)
6.2.3 Politika a zákon o selské a drobné těžbě Vzhledem ke skutečnosti, že si mongolská vláda uvědomovala závažnost problematiky selské a drobné těžby, byla v roce 2007 společně s politikou komerční těžby koncipována a implementována dlouhodobá politika selské a drobné těžby na období 2007 - 2015. Politika byla sestavena formou prezentace cílů, které by měly být dosaženy do roku 2015. Největší důraz byl kladen na vytvoření a implementaci legislativního rámce pro tento specifický sektor, což se stalo v roce 2010. Dále se politika zasahuje o zvýšení registrované pracovní síly na 75 % celkového počtu horníků, o trvalé snížení míry nezaměstnanosti v těžařských oblastech pod 4 %, o redukci chudoby na polovinu současného stavu v těžařských komunitách a o totální pokrytí všech těžařských spolku sociálním pojištěním. Dále se snaží do roku 2015 eradikovat dětskou práci, poskytnout alespoň třem čtvrtinám dětí horníků 55
předškolní a základní vzdělání, anebo také snížit výskyt pandemických onemocnění o více než 65 %. I když je tato politika velmi sociálně zaměřená, vláda si především od legalizace selské a drobné těžby slibuje výrazné zlepšení ekonomických indikátorů regionálního rozvoje. (MFATM, 2009) Samotný zákon jasně vymezuje tři složky těžby, respektive tři typy licencí, ke kterým posléze přiřazuje specifická regulační opatření. Nejnižší typ licence je udělován pouze fyzické osobě či spolku pro účely „selské těžby“. Tato licence platná na dva roky povoluje těžařské jednotce vytěžit za den maximálně 25 m3 mineralizovaného materiálu, anebo 5 t horniny a reguluje těžbu na vymezené ploše o alespoň 10 ha do maximálně 20 ha. Licence pro „mikro-těžbu“ zase platí na tři roky, vymezuje těžební plochu do 200 ha s maximální vytěženou horninou 100 t a mineralizovaným materiálem 500 m3 za den. Tato licence může být udělena jak fyzické, tak i registrované právnické osobě. Třetí typ licence se vydává pro „drobnou těžbu“ a může ji obdržet pouze právnická osoba nebo registrovaný spolek na pět let, přičemž může operovat maximálně na 1000 ha a vytěžit 500 t horniny, anebo 2500 m3 mineralizovaného materiálu za den. (Swiss International Cooperation, 2010) Tyto regule tak jasně definují selskou a drobnou těžbu. Z hlediska ochrany životního prostředí zákon ukládá držiteli licence povinnosti předložit pro různé typy licencí jakési specifické posouzení vlivů těžby na životní prostředí, což bude v praxi dosti nepředstavitelné vzhledem k často nízkému vzdělání a nedostatku finančních prostředků. Co se týče poplatků a daní, jsou těžařské spolky povinny platit dle typu licence za udělení licence maximálně 0,3 USD/ha, licenční poplatek může dosahovat nejvíce 2 % a dále by měly fyzické a právnické osoby odvádět dle celkových zisků daně z příjmu ustanovených v „Zákoně o daních z příjmu“. (Swiss International Co-operation, 2010) Dle vlastního názoru však bude dosti složité dokazovat výši příjmu například držitelům licencí pro účely selské těžby. Těžko si asi představit, že si horníci budou muset vyřizovat daňové přiznání, anebo fakturovat, co vytěžili. Dalším problémem je poněkud nepřehledná koordinace regulí se zákonem o pozemkovém vlastnictví a nevyřešenými kompetencemi v managementu schvalování a udělování licencí mezi lokálními a centrálními úřady. Avšak i přes mnoho nedostatků považuji uzákonění selské a drobné těžby za důležitý krok ke zlepšení sociálních podmínek a regionálního rozvoje.
56
6.2.4 Rozpočtová politika V současné rozpočtové politice nelze příliš mluvit o fiskální disciplíně, obzvláště když rozpočet na rok 2011 již značně přesahuje 50 % HDP oproti předcházejícím rozpočtům. Sestavený rozpočet je prozatím nejobjemnějším rozpočtem v historii Mongolska a představuje 4 bilióny mongolských tugriků s vysokým fiskálním deficitem 9,9 %. I když rozpočet splňuje požadavky zákona fiskální stability, je značně nekonzistentní se střednědobým rozpočtovým rámcem, což je jakási obdoba fiskální politiky. Zatímco tato koncepce počítá maximálně s 40,4 % HDP celkového obratu rozpočtu, současná vláda bude hospodařit s finančními prostředky ve výši 52 % celkového HDP Mongolska. Odhaduje se, že na konci roku 2011 se zvýší inflace na 17 %. Navíc se zvýšily i sociální výdaje. (World Bank, 2011) Rozpočtová politika tak může významně negativně ovlivnit dlouhodobý rozvoj a zesílit negativní dopady těžebního sektoru na ostatní ekonomické aktivity. I přes technickou pomoc Mezinárodního měnového fondu si zřejmě vláda stále vůbec neuvědomuje destruktivní potenciál těžebního průmyslu na hospodářství a rozvoj Mongolska (viz kapitola 7.2.1 Holandská nemoc).
57
7. Přehled teoretických konceptů Jelikož je nutné při závěrech empirických výstupů a při závěrečné diskuzi znát širší souvislosti vývoje konceptuálních paradigmat týkajících se nerostných surovin a regionálního rozvoje a ovládat přitom alespoň teoretické základy, považuji přehled teoretických přístupů zainteresovaných do této problematiky za nezbytnou součást diplomové práce. I když je těžba, zpracování a hospodaření s nerostnými surovinami s lidstvem úzce spjatá tisíce let, teorie vztahu rozvoje a nerostných surovin jsou i v současnosti oproti ostatním rozvojovým disciplínám velmi sporadicky rozpracovány. Teorie zabývající se nerostnými surovinami v minulosti spíše zdůrazňovaly fakt vyčerpatelnosti přírodních zdrojů a v posledních desetiletích především dopady těžby na životní prostředí, jehož degradace dále může způsobit změny v socio-prostorové diferenciaci a socioekonomickém rozvoji. Tedy těžba mohla negativně ovlivnit rozvoj, skrze vyčerpání hlavní těžené suroviny, což mohlo být důsledkem především nedostatečné diverzifikace hospodářství a také skrze environmentální degradaci a následné socioekonomické dopady. Dopady těžby čistě na ekonomický a fiskální aparát daného regionu či státu se přirozeně předpokládaly pouze pozitivní. Zdá se to být logické. Těžba a export surovin generují finance a ty podporují rozvoj. V tomto ohledu tak nebylo co zkoumat. Výrazný impuls pro výzkum ekonomického rozvoje a těžby nerostných surovin dala náhlá ekonomická recese v 70. letech minulého století v Nizozemsku, které se po objevení ložisek fosilních paliv stalo během jednoho desetiletí významným vývozcem zemního plynu. Ke konci 70. let již silně převládalo výzkumné paradigma o škodlivosti exportu primárních surovin a výnosů z nich vůči regionálnímu rozvoji. I když se tento směr nahlížení na nerostné suroviny a rozvoj vyvíjel již v 50. letech 20. století, za přelom ve výzkumu se považují především práce W. M. Cordena, J. P. Nearyho, van Wijnbergena, či P. J. Forsytha a J. A. Kaye, kteří zavedli pojem „holandská nemoc“ a zkoumali kauzální vztahy mezi prudkým rozvojem primárního sektoru, resp. těžařství a exportu nerostných surovin, a stagnací či úpadkem ostatních oborů ekonomické aktivity, a sice především výroby, resp. sekundéru. V devadesátých letech ustupuje čistě kritické myšlení a nahrazuje jej určitý kompromis. Britský geograf R. M. Auty rozvinul teorii kletby přírodních zdrojů (v originálním znění: the resource curse) a tvrdí, že prudký rozvoj těžebního sektoru sám o sobě není příčinou stagnace ostatních ekonomických sektorů, nýbrž negativní dopady způsobuje pouze hospodaření s výnosy z těžebního průmyslu a fiskální politika státu či regionu.
58
Teorie holandské nemoci a kletby přírodních zdrojů se často i ve vědeckých publikacích dosti zaměňují. I když se ve své podstatě jedná o velmi podobné koncepty, pracují s odlišnými kauzálními vztahy, které však mají téměř totožné konečné dopady na regionální rozvoj. V současnosti se ve vědecké obci spíše spekuluje o platnosti empirických výsledků, na kterých je založena konstituce teorie holandské nemoci a vyvracejí se či výrazně modifikují teoretické zákony. Dle ekonomického geografa Thomase Guntona se postupem času vytvořily dva typy přístupu studia a výzkumu přírodních zdrojů ve vztahu k regionálnímu rozvoji. Nespočet studií předpokládal, že těžba a využití přírodních zdrojů se může stát důležitým katalyzátorem pro rozvoj regionu. Naproti tomu bylo tvrzení, že přírodní zdroje způsobují škodlivou závislost na dané ekonomice a její úpadek. Rozdělil proto teorie vztahu regionálního rozvoje a přírodních zdrojů na dvě odlišná paradigmata, a sice na teoretické koncepty komparativní výhody a teoretické koncepty závislosti. Koncepty, které nelze striktně zařadit do těchto paradigmat, považuje za syntetické teorie.
7.1 Teoretické koncepty komparativní výhody Jak již je z názvu kapitoly zjevné, základní myšlenka modelů komparativní výhody těžby nerostných surovin je odvozena od práce Davida Ricarda „Principy politické ekonomie a daňového systému“ z roku 1817. (Graulau, 2008) V této práci Ricardo rozvinul teorii komparativní výhody, která předpokládá, že každá země či region by měly být schopny najít komoditu, kterou lze produkovat nejefektivněji a za nižších výrobních nákladů než je tomu u ostatních komodit. Teoretická výměna zboží s takovouto produkční výhodou za jiné produkty mezi regiony či státy by umožnila dané zemi nárůst bohatství. (Blažek, Uhlíř, 2002). Tyto zevšeobecňující závěry nahrávají podpoře těžebního průmyslu v Mongolsku ve srovnání s ostatními ekonomickými aktivitami. Těžko si představit, že Mongolsko bude prosperovat ve standardním textilním či oděvním odvětví, když uvážíme vysoké náklady na pracovní sílu vzhledem k nízké koncentrovanosti populace a především vysokou konkurenci sousední Číny. (MacDonald, 2007)
Co se týče moderní literatury, je nutné zmínit tzv. kanadskou školu, jejíž příspěvek do výzkumu shledávám jako stěžejní v dané problematice. Teoretické modely vzešlé z empirických studií především kanadského a amerického těžebního průmyslu zabírají 59
širokou škálu teoretických paradigmat od neoklasických a neoliberálních přístupů přes neomarxistické či strukturální až po institucionální teorie regionálního rozvoje. Základní koncept vycházející ze všech těchto přístupů, tedy teorie hlavní suroviny (v originálním znění: the staple theories), představuje podklad pro autorské práce, které se opírají o základní postulát kauzálních vazeb ekonomiky a těžebního sektoru, resp. primární komodity. Samotný koncept teorií hlavní suroviny přitom ještě nedeterminuje těžební sektor jakožto katalyzátor pro ekonomický rozvoj, ani jakožto destabilizátor hospodářství. Tyto pohledy se vyvíjejí až v samotných autorských studiích. Teorie hlavní suroviny ve své podstatě integrují zákony fyzické geografie s teoriemi ekonomických vazeb za účelem objasnění prostorových charakteristik a institucionální struktury procesu rozvoje v regionech. Jsou to jedny z mála čistě geografických teorií zabývající se touto problematikou. Tento koncept operuje s tzv. rentou hlavní suroviny, která je považována za důležitý determinant regionálního rozvoje a je definována jako příjem generovaný hlavní surovinou nad „normální“ zisky v porovnání s ostatními produkčními faktory. Za hlavní surovinu je zde považován produkt extrakce přírodního zdroje s nulovým nebo marginálním požadavkem na zpracování ve fázi před vývozem do průmyslového regionu, či státu. Primární zpracování předcházející vývozu by se mělo soustředit především na snížení váhy a objemu suroviny, čímž se by se mělo dosáhnout nižších dopravních nákladů. (Gunton, 2003) Dle základní ideologie by růst měly stimulovat přímé investice v těžbě hlavní suroviny a především tzv. rozšiřující neboli pozitivní efekty (v originálním znění dle Hirschmana: the spread effects). Tyto pozitivní faktory jsou rozdělené do čtyř hlavních kategorií, a sice (a) dopředu orientované vazby zahrnující zpracování hlavní suroviny předcházející exportu, (b) zpětné vazby zahrnující produkci vstupů, jakožto těžební zařízení, infrastrukturu apod., dále (c) finální poptávkové vazby zahrnující produkci spotřebitelského zboží a služeb za účelem uspokojit regionální potřeby fyzických i právnických osob zaměstnaných přímo v sektoru těžby hlavní suroviny, či nepřímo v jiných oborech. Poslední ale neméně významnou kategorií pozitivních efektů jsou (d) fiskální vazby představující náklady renty a zisky pramenící z produkce hlavní suroviny. Z těchto předpokladů lze vyčíst relativně institucionální charakter jádra teorií hlavní suroviny. Povahu již zmíněných potenciálních vazeb určuje nespočet faktorů, mezi které se řadí například technologie a produkční funkce hlavní suroviny, množství a kvalita generovaných dotací, ale především struktura a kultura institucí. Souhra těchto faktorů pak výraznou měrou 60
rozhoduje o vývoji rozvojových procesů a rozděluje teoretický koncept na paradigmata závislosti či komparativní výhody. (Gunton, 2003) Dle zastánců komparativní výhody regionální ekonomika usiluje díky rozšiřujícím neboli pozitivním efektům o dosažení úspor z rozsahu a za předpokladu substituce importu jsou tyto efekty také nezbytné pro rozvoj ostatních ekonomických aktivit, tedy diverzifikaci ekonomiky. Tím logicky klesá závislost na produkci a vývozu hlavní suroviny a růst se stává udržitelným rozvojem. Za významného obhájce pozitivních efektů těžebního průmyslu v rámci paradigmatu hlavní suroviny pokládám Mackintoshe, který v 60. letech zkoumal rozvoj v nově vzniklých státech a přisuzoval v raných stádiích vývoje těžbě a exportu nerostných surovin klíčovou roli. Jeho hlavním argumentem byl snadný přístup na zahraniční trhy, přičemž zdůrazňoval důležitost zahraničních investic, technologií a podnikatelského prostředí v procesu rozvoje regionu. Avšak i tento pozitivní přístup krotil obavami z velmi nestálých zisků z exportu hlavní suroviny a také z nárůstu zahraničního dluhu díky vysoké kapitálové náročnosti. Mackintosh dále podotýkal, že rozvojové těžařské státy mají sklony k velkým očekáváním právě během prudkého rozvoje, což se odráží na koncipování budoucích rozpočtů, managementu veřejných investic. (Mackintosh, 1964, Gunton, 2003)
7.2 Teoretické koncepty závislosti Koncepty spadající do teorií závislosti mají naopak charakter neomarxistických přístupů regionálního rozvoje a vyvíjejí možné dopady expanze sektoru hlavní suroviny na hospodářství a socioekonomické procesy v daném regionu. Innis (1972) zdůrazňuje, že každá hlavní surovina má unikátní vlastnosti, které determinují ekonomickou a politickou strukturu regionu. Jádrem této struktury je silný vztah mezi centrem (importující region) a periferií (region exportující hlavní surovinu). Poptávka centra umocňuje proces specializace na produkci hlavní suroviny, což výrazně ovlivňuje vývoj průmyslové struktury a orientaci vládních aktivit. Rozvoj sektoru hlavní suroviny navíc generuje velmi silné vazby, které bývají těžko přizpůsobitelné ostatním hospodářským sektorům.
61
Drache (1995) vidí těžební průmysl, jakožto sektor s vysokými kapitálovými náklady. Rozvoj sektoru hlavní suroviny tak podnikají téměř výhradně nadnárodní společnosti, které mají sklony k lokalizaci zpětných a dopředných vazeb mimo těžební region, což představuje jistou analogii s konceptem katedrály v poušti4. Ekonomika regionu pak postrádá nejen dopředné a zpětné průmyslové vazby, ale také řádově vyšší stupeň managementu a vývojové, či výzkumné, funkce. Příjmy z těžby jsou také ve velké míře exportovány z domácí ekonomiky ve formě dividend do zahraničí. Finální poptávka a fiskální vazby v těžařském regionu téměř neexistují. Za příklad lze uvést právě nedostatečnou nabídku kvalitních finančních služeb v Mongolsku (poskytování omezeného množství služeb a malá garance) a jejich dlouhodobě slabý rozvoj. (Ianchovichina, Gooptu, 2007, NSO, 2008) Dominance nadnárodních společností v těžebním sektoru navíc degraduje třídní strukturu společnosti a vytváří malou vysoko postavenou podnikatelskou třídu orientovanou pouze na hlavní surovinu, která je neschopná rozvíjet ostatní ekonomické činnosti. Jestliže tedy nejsou dostatečně rozvinuté poptávkové vazby v rámci státu, pak z krátkodobého hlediska domácí ekonomika podléhá fluktuacím cen a z dlouhodobého hlediska hospodářské nestabilitě.
Co se týče socio-prostorové diferenciace, Gunton (2003) pokládá zvýšenou koncentraci obyvatelstva a vznik větších sídel zaměřených pouze na těžbu za významný charakteristický znak klasické ekonomiky hlavní suroviny, tedy vysoce závislé na těžbě. Vývoj sektoru hlavní suroviny se také ve značné míře podepisuje na vládních aktivitách. Díky štědrým zahraničním investorům jsou vlády omezeny ve schopnosti řídit rozvoj těžebního sektoru a nemají dostatečné kapacity (např. omezené právnické dovednosti) k uspokojivému vyjednávání s nadnárodními společnostmi. V kompetencích vlády pak s nadsázkou bývá pouze urychlení rozvoje vysoko-nákladové infrastruktury. Diverzifikace ekonomiky je poté brzděná uvalením vyšších daní potřebných právě pro vybudování infrastruktury. Z těchto důvodů tak strategie rozvoje těžebního průmyslu nemůže poskytnout základnu pro udržitelný rozvoj. (Gunton, 2003) Do teorií závislosti spadá také často citovaný koncept holandské nemoci, který se od ostatních postulátu liší svým přístupem k regionálnímu rozvoji. Zatímco většina teorií v této kategorii 4
Koncept katedrály v poušti vyvinula představitelka strukturalistických teorií regionálního rozvoje Doreen Massey a chtěla tím poukázat na minimální přínos aktivit nadnárodních korporací pro regionální rozvoj zaostalých zemí. Pojem katedrála v poušti představuje vysokokapacitní výrobní jednotku nadnárodní korporace, která má minimální vazby na domácí regionální či národní ekonomiku (Blažek, Uhlíř, 2002)
62
má neomarxistický charakter, koncept holandské nemoci vychází spíše z teorií mezinárodního obchodu.
7.2.1 Holandská nemoc Objevy bohatých ložisek zemního plynu v holandském Slochterenu v roce 1959 a ropných polí v Severním moři o desetiletí později měly na zainteresované státy, tedy Velké Británii, Norsku a především Nizozemí, významný dopad z hlediska prudkého nárůstu bohatství a energetického boomu. Platební bilance se u těchto zemí díky nárůstu cen energií na počátku 70. let rychle dostala do kladných čísel. (Hutchison, 1994) Díky podstatnému zhodnocení směnných kurzů těchto zemí a reorganizaci ekonomických struktur se však významně zvýšily také náklady ve výrobním sektoru, který následně ztrácel mezinárodní konkurenceschopnost a s ní spojené výhody (např. technologický vývoj, příliv „kvalitních“ zahraničních investic), což mělo již v krátkodobém intervalu negativně postihnout ekonomický růst. (Eastwood a Venables, 1982) Termín holandské nemoci se vztahuje právě k nepříznivým účinkům prudkého rozvoje těžby zemního plynu a následného zhodnocení měny na výrobní sektor, respektive zpracovatelský průmysl, v Nizozemí v 60. a 70. letech 20. století. (Corden, 1984) Všeobecně je holandská nemoc charakterizována škodlivými účinky relativně masivního exportu nerostných surovin na produkci a konkurenceschopnost výrobního sektoru a způsobuje tzv. deindustrializaci. Snižuje se přitom diverzifikace ekonomické základny a narůstá volatilita směnného kurzu dané měny. I když růst důchodů může být relativně vysoký, je ve své povaze neudržitelný a za předpokladu pomalého technologického růstu v primárním a neobchodovatelném sektoru ve srovnání s výrobním sektorem, je pro sekundér neustále těžší přilákat investory a kapitálově náročnější získat původní pozice na trzích. (Neary a Van Wijnbergen, 1986) Teoretický koncept avšak nemusí být úzce spojen pouze s nerostnými surovinami. Stejné efekty na zhodnocení měny a stagnaci sekundéru může mít také vývoz zemědělské komodity ale především příliv oficiální rozvojové pomoci (ODA), remitencí, finančních půjček a přímých zahraničních investic (Saab a Ayoub, 2008), což považuji za velmi důležitou skutečnost, jestliže je výzkum holandské nemoci aplikován na rozvojovou zemi.
63
Základní postulát vykazuje neoklasické charakteristiky a dle neformální klasifikace teorií regionálního rozvoje od Blažka a Uhlíře (2002) spadá díky svým tezím a předpokladům mezi teorie mezinárodního (nad-regionálního) obchodu. Koncept holandské nemoci plně rozvinuli na začátku 80. let Corden a Neary (1982) a Corden (1984), kteří zkoumali vliv expandujícího primárního sektoru na ostatní ekonomické sektory a sestavili tzv. „jádrový model“ holandské nemoci. Z jejich odborných statí vychází také základní předpoklady a zákony použité ve vlastním výzkumu diplomové práce.
7.2.1.1 Jádrový model Corden (1984) předpokládá existenci tří ekonomických sektorů, z čehož dva jsou obchodovatelné a jeden neobchodovatelný. Obchodovatelný resort tvoří expandující (ve většině případů primární sektor) a utlumený sektor (ve většině případů zpracovatelský průmysl). Názvem neobchodovatelný sektor se zdůrazňuje jeho imobilita mimo daný stát a řadíme do něj především služby ale také např. podstatnou část stavebnictví. V tomto případě je pro výzkum nutné jasně definovat neobchodovatelný sektor, protože cena některých produktů nemusí být vzhledem k pouze domácí spotřebě vymezená cenou na světových trzích, i když je produkt ve své podstatě obchodovatelný. Altamirano (2000) nazývá neobchodovatelný resort pojmem „sektor pouze pro domácí trh“, což vystihuje jeho základní charakteristiku relevantní pro tento model. Expandující průmysl naopak přejmenoval na „sektor pouze pro export“. Altamirano (2000) totiž podotkl, že i když produkt expandujícího sektoru spotřebuje mezinárodní trh a produkt utlumeného sektoru spotřebuje vnitřní trh, obě obchodovatelná odvětví čelí a zároveň jsou determinována mezinárodními cenami komodit. Produkci každého sektoru zajišťují určité specifické faktory a pracovní síla, která je v jádrovém modelu mezi jednotlivými sektory oproti kapitálu mobilní (Corden, 1984). Imobilitu kapitálu v základním modelu považuji za velmi omezující faktor a ve své podstatě může ovlivnit aplikovatelnost teoretických závěrů do praxe. Corden a Neary (1982) dále předpokládají v modelu plnou zaměstnanost. Boom v primárním, respektive expandujícím, sektoru způsobí celkový nárůst příjmů produkčních faktorů. Prudký rozvoj expandujícího sektoru může zapříčinit buď technologický pokrok, neočekávaný objev ložisek nerostných surovin anebo prudké zvýšení mezinárodní ceny komodity, kterou produkuje expandující sektor pouze za účelem vývozu. 64
Při konstelaci náhlého zvýšení příjmu z expandujícího sektoru může zisky spotřebovat přímo producent anebo nepřímo vláda ve formě např. výběru daní. Za takovýchto podmínek se zvýší poptávka po neobchodovatelných produktech a přirozeně se tak zvýší jejich cena v poměru k obchodovatelným produktům a dojde k reálnému zhodnocení měny, což způsobí odliv prostředků z obchodovatelných sektorů. Tento jev bývá označován jako výdajový efekt (v originálním znění: the spending effect) a v mnoha případech bývá považován za hlavní příčinu útlumu nejen výrobního sektoru, nýbrž celého hospodářství. Druhým nepříznivým jevem, který se však často ani nemusí vyskytnout, je efekt přesunu zdrojů (v originálním znění: the ressource movement effect). V expandujícím sektoru roste poptávka po pracovní síle a vyvolá tak její odliv z ostatních sektorů. Přesun pracovní síly z utlumeného sektoru sníží jeho produkci, což způsobí tzv. přímou de-industrializaci. Naproti tomu odliv pracovní síly z neobchodovatelného sektoru do expandujícího ještě zvýší poptávku a cenu neobchodovatelných produktů než tomu bylo u výdajového efektu a dojde k výraznějšímu zhodnocení směnného kurzu. Tato druhá část efektu přesunu zdrojů způsobí příliv pracovní síly do neobchodovatelného sektoru právě z utlumeného a umocní tím stagnaci či úpadek výrobního sektoru. Dochází k tzv. nepřímé de-industrializaci. Vzhledem ke skutečnosti, že výstupy neobchodovatelného sektoru se mohou jak zvýšit, tak i snížit, je nutné zmínit, že při působení pouze výdajového efektu se výstupy z neobchodovatelných produktů zvýší, přičemž reálné mzdy se vůči cenám sníží a naopak při působení pouze efektu přesunu zdrojů se zase výstupy z produkce sníží, přičemž reálné mzdy se vůči cenám neobchodovatelných produktů zase zvýší. Corden (1984) dále uvádí, že zvýšení reálných mezd v neobchodovatelném přímo úměrně ovlivňuje zvýšení celkových reálných mezd, avšak v opačném případě může celková reálná mzda jak klesat, tak i růst. Na výstupy utlumeného sektoru, respektive sekundéru, působí oba zmíněné efekty negativně.
7.2.1.2 Nedostatky jádrového modelu Díky zkušenostem z výzkumu především rozvojových zemí produkujících ropu Corden (1984) poukazuje také na speciální případy, které nemusí potvrzovat určitá pravidla teoretického modelu. Za určitých okolností nemusí expandující sektor využívat produkční faktory, které jsou mobilní pro zbytek domácí ekonomiky, čili jednoduše neparticipuje na domácím trhu produkčních faktorů. Tento sektor pak představuje enklávu v dané ekonomice, a proto zde působí pouze výdajový efekt, což implikuje „jen“ nepřímou de-industrializaci. 65
Mechanismem přemístění zdrojů se v tomto případě stává reálné zhodnocení měny (Neary 1984). Tato situace může být zase určitou analogií konceptu katedrály v poušti na sektorové úrovni, poněvadž expandující sektor minimálně spolupracuje s domácí ekonomikou a v tomto případě jsou vyloučeny jakékoliv rozšiřující neboli pozitivní efekty primárního sektoru. Corden (1984) dále uvádí, že ve specifických zemích, kde původně hrálo prim zemědělství a export zemědělských produktů může díky boomu těžebního sektoru nastat útlum právě zemědělského primárního sektoru (tedy nikoliv sekundárního sektoru). Termín deindustrializace je pak velmi zavádějící a nesprávný. Jestliže budeme předpokládat mobilitu více než jednoho produkčního faktoru, respektive kapitálu, alespoň mezi dvěma sektory, může se stát situace, kdy utlumený sektor bude kapitálově náročný (Corden a Neary, 1982). Za logického předpokladu kapitálové náročnosti expandujícího neboli těžebního sektoru (Bradley, 2007), dojde díky působení efektu přesunu zdrojů naopak k pro-industrializaci, což ovšem v určité míře může být vykompenzováno účinky výdajového efektu, který přetáhne kapitál a pracovní sílu z utlumeného sektoru do neobchodovatelného. I tak však může v konečné bilanci utlumený sektor expandovat. Corden a Neary (1982) označili tento postulát jako tzv. paradoxní model. Relativně podobná situace nastane, pokud rozložíme utlumený sektor. Jestliže uvážíme mobilitu více než jednoho produkčního faktoru mezi jednotlivými průmyslovými obory v rámci utlumeného sektoru, může jednotlivá průmyslová aktivita expandovat, ale sekundární sektor jako celek bude i tak stagnovat či upadat. Příčinou této anomálie je mobilita kapitálu a existence kapitálově náročných oborů a oborů náročných na pracovní sílu v rámci utlumeného sektoru. Za těchto podmínek může expandovat kapitálově náročný průmysl. Jádrový model také nepočítá s odlišnou mezinárodní mobilitou kapitálu u jednotlivých sektorů. Všeobecný postulát předpokládá, že při fixní mobilitě kapitálu renta a výstupy utlumeného sektoru klesají, zatímco u expandujícího a neobchodovatelného sektoru stoupají. Mezinárodní
mobilita kapitálu
způsobí další příliv
financí do
expandujícího
a
neobchodovatelného sektoru a odliv kapitálu z utlumeného sektoru, čímž ještě posílí růst, respektive pokles výstupů, ale přitom výrazně ztlumí efekt návratnosti kapitálu. I když deindustrializace se v tomto případě umocní, nepříznivé účinky boomu expandujícího sektoru na výnosnost utlumeného sektoru se díky odlivu financí zredukují. Extrémní případ nastane za podmínek perfektně pružné nabídky mezinárodního kapitálu, což samo o sobě nezpůsobí pokles míry návratnosti kapitálu v utlumeném sektoru, ale poměrně výrazně se sníží výstupy z tohoto sektoru. Za předpokladu mezinárodní mobility kapitálu a 66
mobility pracovní síly v rámci utlumeného sektoru došel Corden (1984) k závěru, že reálné mzdy v sektoru se nezmění a ceny neobchodovatelných produktů budou stabilní v čase, což ve své podstatě stabilizuje směnný kurz. Tyto skutečnosti dosti komplikují identifikaci syndromů holandské nemoci, avšak je nutné podotknout, že se ve většině případů jedná o extrémní okolnosti. Jak v jádrovém, tak i v paradoxním modelu se předpokládá flexibilita cen, která zapříčiní nárůst reálných mezd a míra nedobrovolné nezaměstnanosti tak díky tomu klesá. V některých případech však můžou být ceny relativně fixovány, což způsobuje naopak zvýšení míry nezaměstnanosti. Stejně jako u všech ekonomických oborů, tak i u utlumeného sektoru může mít určité spektrum pracovní síly velmi specifické vlastnosti a reálné mzdy mohou být díky této skutečnosti poměrně odolné vůči flexibilitě cen a změnám celkových reálných mezd. Jestliže odbory v utlumeném sektoru budou usilovat o zvýšení reálné mzdy, je dosti pravděpodobné, že se naopak zvýší také míra nedobrovolné nezaměstnanosti (Corden, 1984). Nankani (1979) totiž uvádí, že reálné mzdy z expandujícího sektoru silně inklinují rozšířit vliv do sektoru utlumeného, a sice především v rozvojových těžařských státech. Za okolností specifické pracovní síly v jak v utlumeném, tak neobchodovatelném sektoru se bude díky mechanismu výdajového efektu zvyšovat zaměstnanost v neobchodovatelném sektoru a naopak snižovat v utlumeném. V souvislosti s problematikou nezaměstnanosti Corden (1984) zmiňuje také keynesiánský model, kdy je v okamžiku boomu nebo jeho očekávání „zmrazena“ zásoba peněz a nezaměstnanost se tak v případě ztuhlosti nominálních mezd zvýší v krátkodobém měřítku. Tento případ byl následkem např. britské monetární politiky na začátku 80. let. Jelikož je v současnosti keynesiánská politika přežitkem, nebudu její dopady při výzkumu zohledňovat.
7.2.1.3 Ochrana utlumeného sektoru v rámci holandské nemoci Při stagnaci či úpadku výrobního (utlumeného) sektoru bývá často položena jednoduchá otázka, zda chránit tento sektor, či nikoliv. Neoliberální teorie až na určitá „měkká“ opatření variantu protekce vylučují. Corden (1974) však uvádí tři argumenty, proč se za určitých podmínek vyplatí utlumený sektor chránit a dotovat. Náhlý pokles renty a reálného příjmu v utlumených sektorech může stát minimalizovat rychlým a dočasným zavedením vyšších daní v těžebním sektoru. Implementaci takovéhoto opatření by však vyžadovalo velmi pružný daňový zákon, ale především by se muselo jednat o dosti propracované regule z hlediska jeho 67
rizika zneužití. Dopady na mzdy a zaměstnanost v utlumeném sektoru lze zase řešit dotováním reálných mezd a krátkodobou nezaměstnanost by mohla v určitých případech vyřešit realokace výrobních faktorů. Jestliže se očekává pouze dočasný boom těžebního sektoru, doporučuje Corden (1984) uplatnění politiky tzv. začínajícího průmyslového odvětví (v originálním znění: the infant industry). Tato strukturální opatření se však v současné době již téměř nepoužívají z důvodů liberalizace ekonomik a závažných vedlejších negativních účinků, jako například omezené dostupnosti technologií atd. (Blažek, Uhlíř, 2001)
7.2.1.4 Holandská nemoc versus kletba přírodních zdrojů V devadesátých letech rozvinul geograf Richard Auty koncept kletby přírodních zdrojů. Teoretické zákonitosti a důsledky expanze sektoru hlavní suroviny (v našem případě jde o těžební sektor) se výrazně podobají a shodují s postulátem teorie holandské nemoci. Auty (1993) uvádí, že těžební sektor může mnoha způsoby velmi negativně ovlivnit rozvoj regionu. Dle konceptu kletby přírodních zdrojů může vývoz hlavní suroviny vést ke skokovému zhodnocení měny a přehřátí ekonomiky, což by v daném regionu způsobilo značné zvýšení spotřebních cen a výrobních nákladů a omezilo tak růst ostatních hospodářských oborů. Tyto předpoklady se shodují s konceptem holandské nemoci. Na rozdíl od holandské nemoci se však Autyho teorie liší mírou ovlivnitelnosti negativních dopadů. Zatímco Corden (1984) uvádí, že negativní dopady těžebního průmyslu na ostatní obory lze jen těžko omezit, a sice komplexními strukturálními změnami, Auty (1993) přikládá významnou roli koncepcím státních a regionálních politik. Dle kletby zdrojů je totiž klíčovou proměnnou v rozvoji těžebního regionu veřejná politika, která může omezit neefektivní výdaje z výnosů těžebního průmyslu a podpořit stabilní makroekonomické podmínky. (Gunton, 2003) Auty (1993) totiž zdůrazňuje, že rapidní nárůst zisků z exportu hlavní suroviny v krátkodobém měřítku podmiňuje vlády ke koncipování a financování neudržitelných sociálních programů a nákladným ekonomickým projektům, což v důsledku zvyšuje strukturální náklady a brzdí potřební reformy posilující konkurenceschopnost regionální ekonomiky. Zjednodušeně řečeno, jestli se bude šetřit v době expanze těžebního sektoru, budou k dispozici stabilizační prostředky v utlumeném období a dosáhne se tak dlouhodobého udržitelného rozvoje. Avšak podle Altamirana (2000) je nastavení relativně úsporného režimu 68
v období výrazného nárůstu zisků z těžby téměř nemožné, protože příjmy z neudržitelných sociálních programů lze z politického hlediska velmi obtížně redukovat. Tento fakt jen dokazuje „soutěž“ mongolských politických stran ve zvyšování sociálních výdajů, na což voliči slyší. Dlouhodobý rozvoj těžařských států tedy dle Autyho závisí na mechanismech ekonomické politiky. Koncept kletby přírodních zdrojů tak díky svému teoretickému přístupu představuje určitou syntézu teorií závislosti a komparativní výhody. Vzhledem k vládním politikám Mongolska považuji tento teoretický model za důležitý element při koncipování závěrů diplomové práce.
69
8. Výzkum vazeb těžebního průmyslu na ostatní ekonomické aktivity Mongolska 8.1 Metodologie výzkumu Pro vlastní výzkum byly použity dvě odlišné, avšak na sebe navazující, metodické entity, a sice teoretická a empirická. Empirie vychází z teoretického postulátu konceptu holandské nemoci, který zpracovali roku 1984 ekonomové Corden a Neary. Hlavní zákonitosti tohoto postulátu, tedy dynamika produkce a průmyslových výstupů jednotlivých ekonomických sektorů a dynamika pracovního trhu v rámci sektorů, jsou zkoumány statistickou analýzou dat. Jestliže hledáme vztah mezi těmito sektory, abychom prokázali platnost výzkumné hypotézy, že hospodářství Mongolska trpí syndromem holandské nemoci, bylo nutné použít statistickou analýzu závislosti. Jelikož je ve vlastním výzkumu upotřebena pouze korelační analýza, nikoliv regresní analýza, musíme v rámci statistické metodologie striktně rozlišovat pojmy vliv a souvislost. Zatímco korelační analýza umožňuje zkoumat samotnou existenci vztahu (souvislost) mezi dvěma proměnnými a jejich sílu a směr asociace, regresní analýza popisuje přímo tvar vztahu mezi proměnnými a ve své podstatě lze díky regresi predikovat vliv jedné proměnné na druhou proměnnou. (Hendl, 2009) Vzhledem k náročnosti regresní analýzy a omezenému rozsahu diplomové práce jsem zvolil právě pouze korelační analýzu. I když díky korelaci nelze zjistit i při siné asociaci, zda-li těžební sektor ovlivňuje zpracovatelský průmysl, či je tomu naopak, domnívám se, že i zjištěná (ne)existence a síla vztahu mezi sektory je velmi přínosná pro naplnění cíle diplomové práce. Operace korelační analýzy dat byly prováděny pomocí statistického programu SPSS 16.0. Data pro výzkum pochází z ročenek a bulletinů Národního statistického úřadu Mongolska, pouze v případě ukazatele podílu oficiální rozvojové pomoci (ODA) na hrubý národní důchod jsou data převzata ze statistik OECD. Údaje téměř každého vybraného indikátoru zabírají časovou řadu od roku 1995 až po rok 2010 (chybí data za mzdy v jednotlivých sektorech, které v 90. letech mongolská statistika neuvádí), tedy téměř každý indikátor obsahuje 16 hodnot. Z hlediska ke zvyšování indexu spotřebitelských cen (míry inflace) a růstu počtu populace (pracovní síly) za zkoumané období se musela téměř všechna data upravit, aby nedošlo k výraznému ovlivnění výzkumu. Hodnoty proto mají procentuální charakter vůči celonárodní průměrné hodnotě (např. výše mzdy v jednotlivých sektorech), či celkové hodnotě daného ukazatele (např. HDP v jednotlivých sektorech).
70
Jelikož data neměla normální rozdělení, v souborech se vyskytoval větší počet reziduálních hodnot a samotné soubory dat obsahovaly relativně nízký počet hodnot, byl pro výzkum relevantní pouze Spearmanův korelační koeficient pořadí rs. Ve výzkumu byla ojediněle použita také parciální korelace, která vylučuje vliv třetí (vedlejší) proměnné na korelačním koeficientu dvou zkoumaných proměnných. Korelační koeficienty nabývají hodnot od -1 do 1. Čím více se hodnota blíží hodnotě 0, tím je asociace obou proměnných nižší. Záporný korelační koeficient demonstruje negativní asociaci zkoumaných parametrů, tedy vztah dvou proměnných je charakteristický nepřímou úměrou. U kladného korelačního koeficientu je tomu naopak. Co se týče síly vztahu, pak dle Hendla (2009) se za malou sílu asociace považuje rozpětí korelačního koeficientu 0,1-0,3, dále za střední sílu asociace 0,3-0,7 a pro velkou sílu vztahu jsou charakteristické hodnoty od 0,7 do 1,0. Ve vlastním výzkumu považuji již střední sílu asociace za relevantní korelaci. Dle korelačních koeficientů usuzuji charakter a sílu vztahu těžebního průmyslu s ostatními ekonomickými aktivitami a analyzuji symptomy holandské nemoci.
8.2 Empirie V empirické části jsou použity makroekonomické i mikroekonomické indikátory relevantní z hlediska teoretického konceptu holandské nemoci. Byly provedeny korelační analýzy v rámci jednotlivých produkčních ukazatelů (průmyslové výstupy sektorů, hrubá domácí produkce všech ekonomických oborů) a hospodářských ukazatelů souvisejících s pracovním trhem (zaměstnanost a výše mezd v jednotlivých ekonomických sektorech).
Tabulka č. 1 znázorňuje vzájemné vztahy jednotlivých ekonomických sektorů vzhledem k jejich podílu na hrubém domácím produktu. Korelační analýza ve své podstatě prezentuje možnou existenci a povahu tzv. výdajového efektu, kdy stát absorbuje zvýšené příjmy z produkce expandujícího sektoru, což zvýší poptávku po produktech neobchodovatelného sektoru a způsobí snížení produkce obchodovatelných sektorů, respektive zpracovatelského průmyslu. Co se týče korelace zpracovatelského a těžebního sektoru, analýza uvádí relativně silný negativní vztah (rs= - 0,506) a s přihlédnutím na klesající podíl zpracovatelského průmyslu na celkovém HDP ve zkoumaném období dochází k tzv. přímé de-industrializaci. Zákonitosti teorie holandské nemoci zde však nejsou plně rozvinuty díky asociacím neobchodovatelného sektoru s ostatními hospodářskými sektory. I když se můžou projevit 71
negativní vazby mezi neobchodovatelným a těžebním sektorem kvůli možnému odlivu produkčních faktorů ze všech obchodovatelných sektorů, tedy i expandujícího sektoru, platnost výdajového efektu je v tomto případě nabourána malou pozitivní asociací se zpracovatelským průmyslem. Výdajový efekt tedy platí pouze částečně, avšak jeho základní pilíř negativního vztahu mezi těžbou a zpracovatelským průmyslem je v případě Mongolska zachován.
Menší důraz kladu na výsledky parciální korelační analýzy v tabulce č. 2. Zde jsem zkoumal možné souvislosti směnného kurzu mongolského tugriku s hrubým produktem jednotlivých sektorů, přičemž jsem vyloučil rušivý vliv míry inflace. I když byla zjištěna silná negativní asociace mezi směnným kurzem a ODA, což by znamenalo logické zhodnocování měny ve vztahu ke zvyšujícímu se objemu ODA a naopak, z hlediska těžebního sektoru zde nebyla prokázána žádná asociace (rs= - 0,008), tedy nebyly potvrzeny principy teorie holandské nemoci. Závěry z parciální korelace však nemusí být dle osobního úsudku příliš relevantní vzhledem k mnoha rušivým elementům, nejenom inflační míry v Mongolsku, ale také síly amerického dolaru, cen komodit na světových burzách apod.
72
Tab. č. 1: Vztah produkce těžebního průmyslu s ostatními ekonomickými sektory hdp_tezebni_
hdp_zpracovatelsky_ hdp_neobchodo
sektor Spearman's rho
hdp_tezebni_sektor
vatelny_sektor
.306
-.506
*
-.338
.
.249
.046
.200
16
16
16
16
Correlation Coefficient
.306
1.000
-.471
Sig. (2-tailed)
.249
.
.066
.000
16
16
16
16
-.506
*
-.471
1.000
.132
.046
.066
.
.625
16
16
16
16
**
.132
1.000
.200
.000
.625
.
16
16
16
16
N
N hdp_zpracovatelsky_prumysl
prumysl
1.000
Correlation Coefficient Sig. (2-tailed)
hdp_zemedelstvi
hdp_zemedelstvi
Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N
hdp_neobchodovatelny_sektor Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N
-.338
-.853
**
-.853
*. Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed). **. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed).
73
Tab. č. 2: Vztah proměnných bez vlivu inflace hdp_tezebni_ Control Variables mira_inflace
hdp_zpracovatelsky hdp_neobchodov
sektor hdp_tezebni_sektor
hdp_zpracovatelsky_prumysl
Correlation
ODA_per_GNI
-.375
-.123
.003
Significance (2-tailed)
.
.186
.676
.993
df
0
12
12
12
-.375
1.000
.381
-.081
.186
.
.179
.783
12
0
12
12
-.123
.381
1.000
-.823
.676
.179
.
.000
12
12
0
12
Correlation
.003
-.081
-.823
1.000
Significance (2-tailed)
.993
.783
.000
.
12
12
12
0
-.008
-.123
.770
-.605
.977
.675
.001
.022
12
12
12
12
Correlation
df hdp_neobchodovatelny_sektor Correlation Significance (2-tailed) df
df exchange_rate_tug_usd
atelny_sektor
1.000
Significance (2-tailed)
ODA_per_GNI
_prumysl
Correlation Significance (2-tailed) df
74
Tab. č. 3: Vztah výstupu těžebního průmyslu s ostatními průmyslovými sektory vystup_vyroba_ko vystup_zpracovat vystup_tezba Spearman's rho
vystup_tezba
Correlation Coefficient
vystup_utlumeny
1.000
Sig. (2-tailed) N vystup_utlumeny
Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N
vystup_vyroba_kovu
**
-.871
vu
elsky_sektor *
.552
**
-.894
.
.000
.027
.000
16
16
16
16
**
1.000
.000
.
.003
.000
16
16
16
16
**
1.000
-.529
-.871
*
**
.956
*
Correlation Coefficient
.552
Sig. (2-tailed)
.027
.003
.
.035
16
16
16
16
-.529
*
1.000
N vystup_zpracovatelsky_sektor Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N
**
-.894
-.697
**
-.697
**
.956
.000
.000
.035
.
16
16
16
16
**. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed). *. Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).
75
Tab. č. 4: Vztah oficiální rozvojové pomoci na produkci hospodářských oborů Mongolska hdp_neobchodova hdp_zpracovatels telny_sektor Spearman's rho
.625
.000
.200
.007
16
16
16
16
15
Correlation Coefficient
.132
1.000
-.471
-.506
*
-.289
Sig. (2-tailed)
.625
.
.066
.046
.296
16
16
16
16
15
**
-.471
1.000
.306
.639
.000
.066
.
.249
.010
16
16
16
16
15
-.338
-.506
*
.306
1.000
.175
.200
.046
.249
.
.533
16
16
16
16
15
**
-.289
.639
*
.175
1.000
.007
.296
.010
.533
.
15
15
15
15
15
N
N Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N hdp_tezebni_sektor
Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N
ODA_per_GNI
ODA_per_GNI
sektor -.338
1.000
.132
.
Sig. (2-tailed)
hdp_zemedelstvi
hdp_zemedelstvi
ky_prumysl
**
hdp_neobchodovatelny_sektor Correlation Coefficient
hdp_zpracovatelsky_prumysl
hdp_tezebni_
Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N
-.853
-.661
-.853
**
-.661
*
**. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed). *. Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).
76
Jestliže bychom brali v potaz mobilitu kapitálu, pak se potvrzuje také scénář určitých anomálií ve zpracovatelském průmyslu. V tabulce č. 3 jsou demonstrovány korelace průmyslových výstupů těžebního a celkového zpracovatelského průmyslu. Zpracovatelský průmysl je zde dále rozložen na souhrnně pojmenovaný sektor výroby kovů, který sestává ze čtyř ekonomických činností, a sice výroby základních kovů, produkce a úpravy jiných nekovů, produkce fabrikovaných kovů a zpracování uhlí a produkce koksu. Tato hospodářská odvětví jsou kapitálově náročná a mají úzké vazby na těžební sektor z hlediska většinového portfolia vstupů. Druhou jednotkou rozloženého zpracovatelského průmyslu jsou pak všechny ostatní obory, zpravidla náročné na pracovní sílu, jako je textilní, oděvní a potravinářský průmysl. Corden a Neary (1984) totiž ve své teorii zmiňují, že v případě kapitálově náročných zpracovatelských odvětví může nastat expanze jisté části sekundéru, avšak i tento fakt nemusí ovlivnit stagnaci a úpadek celkového zpracovatelského průmyslu. Ve vlastním výzkumu se toto pravidlo potvrzuje. Korelační koeficienty ukazují relativně silný pozitivní vztah těžebního průmyslu a výroby kovů (kapitálově náročných zpracovatelských oborů) a naopak se projevuje silně negativní vztah mezi výrobou kovů a zbylým sekundárním sektorem. Poměrně velká pozitivní asociace mezi celkovým zpracovatelským sektorem a utlumeným sektorem napovídá o marginálním významu výroby kovů v rámci celého sekundárního sektoru, což podtrhuje úzkou základnu pro zpracování produktů těžebního průmyslu a omezení pro zvýšení přidané hodnoty těchto produktů. Mezi celkovým zpracovatelským sektorem a těžbou se pak vyskytuje i přes kapitálově náročné obory velmi silný negativní vztah a potvrzuje tak dílčí teoretické zákonitosti holandské nemoci o silném negativním vztahu těžby a zpracovatelského průmyslu.
V tabulce č. 4 je prezentován vztah podílu oficiální rozvojové pomoci (ODA) na hrubém národním důchodu vůči produkci jednotlivých ekonomických sektorů. Tyto korelace jsou důležité pro platnost vlastního výzkumu vzhledem ke skutečnosti, že holandskou nemoc může krom expanze primárního sektoru vyvolat také nadměrný příliv finančních prostředků, mezi které Saab a Ayoub (2008) řadí ODA, remitence a zahraniční investice. Z hlediska dostupnosti a věrohodnosti dat OECD o příjmu ODA a relativně významnému objemu prostředků z oficiální rozvojové pomoci a tedy také nezanedbatelnému vlivu na mongolské hospodářství, jsem koreloval produkci jednotlivých hospodářských sektorů právě s objemem oficiální rozvojové pomoci. Avšak výsledky korelační analýzy se v dostatečné míře neztotožňují s teoretickým postulátem konceptu holandské nemoci. Zásadním argumentem pro toto tvrzení je poměrně silná negativní souvislost oficiální rozvojové pomoci 77
s neobchodovatelným sektorem služeb, respektive rs= - 0,661. V konceptu holandské nemoci má být totiž vztah těchto dvou proměnných spíše silně pozitivní. I když se tedy ODA nepovažuje za hlavního činitele holandské nemoci, má i tak znatelný negativní vliv na zpracovatelský průmysl.
78
Tab. č. 5: Vztah zaměstnanosti těžebního průmyslu s ostatními ekonomickými sektory
Spearman's rho
zamestnanost_tezba
Correlation Coefficient
zamestnanost_
zamestnanost_
zamestnanost_
zamestnanost_
tezba
zpracovatelsky
neobchodovatelny
zemedelství
1.000
Sig. (2-tailed) N zamestnanost_zpracovatelsky Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N zamestnanost_ neobchodovatelny
Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N
zamestnanost_zemedelství
Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N
**
-.908
**
.982
**
-.886
.
.000
.000
.000
14
14
14
14
**
1.000
.000
.
.000
.001
14
14
14
14
**
1.000
.000
.000
.
.000
14
14
14
14
**
1.000
-.908
**
.982
**
-.886
-.873
**
.793
**
-.873
-.921
**
.793
**
-.921
.000
.001
.000
.
14
14
14
14
**. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed).
79
Tab. č. 6: Vztah reálných mezd těžebního průmyslu s ostatními ekonomickými sektory mzdy_tezebni_se mzdy_zemedelstv mzdy_zpracovatel mzdy_neobchodo ktor Spearman's rho
mzdy_tezebni_sektor
mzdy_zemedelstvi
vatelny
-.750
*
-.267
.717
Sig. (2-tailed)
.
.020
.488
.030
N
9
9
9
9
-.750
*
1.000
.217
.020
.
.576
.002
9
9
9
9
-.267
.217
1.000
-.417
.488
.576
.
.265
9
9
9
9
**
-.417
1.000
Correlation Coefficient
N Correlation Coefficient Sig. (2-tailed) N mzdy_neobchodovatelny
sky_sektor
1.000
Correlation Coefficient
Sig. (2-tailed)
mzdy_zpracovatelsky_sektor
i
*
**
-.883
Correlation Coefficient
.717
Sig. (2-tailed)
.030
.002
.265
.
9
9
9
9
N
-.883
*
*. Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed). **. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed).
80
Dynamika pracovního trhu představuje vedle změn hodnot hrubých produktů a výstupů jednotlivých sektorů významný aspekt základního postulátu teorie holandské nemoci. V tabulce č. 5 je proto znázorněna korelační analýza zaměstnanosti v rámci jednotlivých hospodářských sektorů. Z dosažených výsledků vyplývá velmi silný pozitivní vztah mezi zaměstnaností v těžebním sektoru a zaměstnaností v neobchodovatelném, tedy zaměstnanost v obou sektorech se přímo úměrně ovlivňuje. Oba tyto sektory silně korelují se sektory zpracovatelského průmyslu a zemědělství. Zásluhou toho dochází dle teoretických předpokladů jak k přímé de-industrializaci pomocí silně negativního vztahu expandujícího těžebního sektoru se zpracovatelským průmyslem, tak ale také k nepřímé de-industrializaci způsobené silnou negativní asociací neobchodovatelného sektoru vůči utlumeným sekundárním hospodářským oborům. Dochází tak ve velkém měřítku k tzv. efektu přesunu zdrojů, který se taktéž negativně podepisuje na celkovém rozvoji zpracovatelského průmyslu. Proces
de-industrializace
paradoxně
mírní
také
velmi
silná
asociace
těžby
a
neobchodovatelného sektoru vůči zemědělství (rs= - 0,886, respektive rs= - 0,921). Indikátor zaměstnanosti tak nejvíce vystihuje symptomy holandské nemoci.
Tabulka č. 6, která analyzuje korelace výší reálných mezd v jednotlivých sektorech mongolské ekonomiky, do určité míry kopíruje korelační analýzu zaměstnanosti v ekonomických sektorech (viz tabulka č. 5) a potvrzuje zákonitosti výdajového efektu, a sice jestliže
na
sebe
negativně
působí
hrubé
produkty
expandujícího
těžebního
a
neobchodovatelného sektoru (vzhledem k expanzi těžby jsou výstupy neobchodovatelného sektoru mírně utlumeny, viz výsledky korelační analýzy v tabulce č. 1), pak se dle teorie zvyšuje reálná mzda v neobchodovatelném sektoru. Tuto skutečnost dokazuje silná asociace reálných mezd těžebního expandujícího sektoru s neobchodovatelným sektorem. Základní principy dynamiky reálných mezd v postulátu holandské nemoci se zároveň shodují s výslednými
negativními
vztahy
těžebního
a
neobchodovatelného
sektoru
vůči
zpracovatelskému průmyslu a zemědělství. Asociace jsou negativní středně silné, co se týče vztahů zpracovatelského průmyslu vůči těžbě a neobchodovatelnému sektoru (rs= - 0.267, respektive rs= - 0,417). Reálné mzdy v sektoru zemědělství nabývají navíc vůči reálným mzdám v těžebním a neobchodovatelném sektoru silných negativních asociací (rs= - 0,750, respective rs= - 0,883).
81
8.3 Závěry Z dosažených výsledků korelačních analýz dat v rámci vlastního výzkumu lze usoudit, že Mongolská ekonomika prokazuje v relativně vysoké míře výskyt symptomů holandské nemoci (z pohledu korelační terminologie je skutečnost přítomnosti těchto symptomů středně silná až silná). I když se v Mongolsku projevuje výdajový efekt pouze částečně (základní předpoklad je však splněn), poměrně silný efekt přesunu zdrojů dokazuje příznaky holandské nemoci na příkladech relevantních indikátorů. Vzhledem k expandujícímu těžebnímu sektoru ve zkoumaném období (expanzi těžebního průmyslu demonstrují statistiky Národního statistického úřadu Mongolska) tedy můžeme potvrdit negativní vliv na zpracovatelský průmysl a také na rozvoj Mongolska z hlediska přirozeně vyšší produkce přidané hodnoty v rámci sekundárního sektoru.
82
9. Diskuze Empirická část diplomové práce ve většině případů potvrzuje přítomnost symptomů holandské nemoci a dokazuje relativně silný vliv těžebního průmyslu na národní hospodářství. Pracovní trh a produkce těžebního sektoru jsou úzce vztaženy k produkčním faktorům ostatních hospodářských činností. Principy holandské nemoci jsou však postaveny na přístupech teorií mezinárodního obchodu a mají tedy převážně ekonomický charakter, tedy tvrdí, že negativní vztah mezi těžebním sektorem a zpracovatelským průmyslem je přirozeným výstupem expanze těžby. Dle Cordena (1982) tento jev nelze příliš ovlivnit, nýbrž pouze zmírnit značnými strukturálními reformami keynesiánského (protekcionistického) charakteru, jejichž uplatnění se v současné otevřené ekonomice považuje za přežitek. Díky podrobné situační analýze těžařství a rozvoje jsme se mohli usvědčit v tom, že vliv těžebního průmyslu na udržitelný rozvoj Mongolska není čistě ekonomické povahy, ale spíše politicko-ekonomické. Výdaje z expandujícího těžebního průmyslu se dají z politického hlediska velmi obtížně redukovat a případná omezení v sociálních programech by nahrávala vládní opozici. Již nyní se dvě nejsilnější politické strany předhánějí v nabídce přímé finanční podpory svým občanům z těžařských zisků. I přes technickou pomoc Světové banky a Mezinárodního finančního fondu se výdaje státního rozpočtu exponenciálně zvyšují. Navíc rozpočet na rok 2011 představuje suverénně nejvyšší výdaje v historii země. Nejvíce výdajů se vztahuje k sociálním programům a investicím do infrastruktury (především pro podporu těžebního průmyslu), což se až moc podobá vlivu těžařských nadnárodních korporací z pohledu neomarxistických teorií závislosti. Regulační mechanismy, které by měly zamezit fiskální nerovnováze, jako například „Fiskální stabilizační zákon“, ve své podstatě ztrácí svůj význam z hlediska neúčinných a neadekvátních opatření. Spíše než přirozeným vlivem expanze těžebního sektoru jsou tak symptomy holandské nemoci zapříčiněny velmi slabou fiskální disciplínou, špatnou rozvojovou strategií a zanedbanou institucionální strukturou. Tedy, i když platí většina kauzálních zákonitostí postulátu holandské nemoci, základní mechanismus, který spouští efekty negativního vlivu těžebního sektoru na trvale udržitelný rozvoj, se zdá být fiskálně plánovací povahy, což je charakteristické pro teoretický koncept kletby přírodních zdrojů.
Mongolská vláda se snaží významné zisky z těžebního průmyslu co nejrychleji absorbovat a investovat do rozvojových programů. Vysoká závislost hospodářství na těžebním průmyslu a fluktuace světových cen základních kovů a paliv však způsobují 83
nestálost těžařských příspěvků do rozpočtu a vlivem toho se stávají dlouhodobé rozvojové projekty poměrně dosti neefektivní. Často trvale neudržitelné zvýšené výdaje do sociálních programů navíc prohlubují úpadek zpracovatelského průmyslu vzhledem k negativním efektům zhodnocení měny. I když je v tom určitá paralela, Mongolsko si v současné době nemůže dovolit přehřívat ekonomiku rapidně zvyšujícími investicemi do rozvojových programů pramenících z expandujícího těžebního průmyslu. Základním krokem pro udržitelný rozvoj by měla být opatření vedoucí k trvalé fiskální stabilitě, respektive ustanovení institucionálního aparátu pro fiskální stabilitu. Kupříkladu Norsko vkládalo většinu svých zisků z těžby fosilních paliv v Severním moři do stabilizačních mechanismů a především do fiskálního stabilizačního fondu. Založení a efektivní využívání stabilizačního fondu by vyřešily náchylnost mongolského hospodářství na těžařských cyklech, které se projevují ve fluktuaci cen surovinových komodit. V současnosti představuje neexistence efektivního stabilizačního fondu a stabilizačních regulí zásadní bariéru v dlouhodobém rozvoji Mongolska a hospodářský boom se rychle střídá s úpadkem, což, jak bylo zmíněno, znehodnocuje investice do rozvojových projektů.
Důkazem
neúčinného fungování fiskálního systému je skutečnost, že mongolská vláda plánuje investovat infrastrukturní programy z již existujícího stabilizačního fondu, což naprosto degraduje základní funkce celého stabilizačního aparátu. (World Bank, 2011)
I přes prokazatelnou souvislost mezi expanzí těžby nerostných surovin a úpadkem výrobního sektoru Mongolska je nutné poznamenat, že těžební sektor díky svému vysokému potenciálu vytvářet dopředné a zpětné vazby, tzv. spread effects, může být i přínosem pro diverzifikaci hospodářství a dlouhodobý rozvoj. V tomto ohledu dosti záleží na distribuci, síle a kvalitě nejen formálních, ale také neformálních institucí. Rušivým elementem v tomto ohledu je dle vlastního názoru především vysoká úroveň korupce a kvalitativně vyšší vazby těžařských nadnárodních korporací zakořeněné mimo Mongolsko. I tak se domnívám, že podpora kvalitních institucí je stěžejním prvkem v mongolském rozvoji. Mongolsko by mělo využít přítomnosti zahraničních firem, které nabízejí progresivní služby mongolskému těžebnímu sektoru, a osvojit si jejich know-how pro sofistikovanější rozvoj. Musíme brát totiž v úvahu, že jedinými významnými komparativními výhodami mongolského hospodářství jsou stále produkce kašmíru a těžba minerálů a je nutné je tedy patřičně využít pro kvalitativní posun v socioekonomickém rozvoji. Za příklad můžeme uvést kanadské těžařské město Sudbury, které založilo svou rozvojovou strategii na podpoře progresivních služeb souvisejících s těžebním průmyslem, na něž se 84
„nabalily“ ostatní ekonomické aktivity. (Greater Sudbury, 2011) Co se tedy týče zahraničních investic, je nutné podotknout, že mongolská vláda si může a měla by si vybírat mezinárodní společnosti s kvalitním know-how, dobrou reputací a s úmyslem aktivně spolupracovat s mongolskými institucemi, což však bohužel není právě v Mongolsku pravidlem.
Vzhledem k neorganickému sídelnímu systému a jeho nedokonalé integraci se zdá být zřejmé, že uplatnění sofistikovanějších ekonomických oborů je prozatím možné pouze v Ulaanbaataru, což jen posílí regionální nerovnosti. Pro nevyvážený regionální rozvoj hovoří také fakt, že se rozvojová strategie Mongolska v oblasti bytové a především dopravní politiky dlouhodobě silně odvíjí od geologických průzkumů a expanze těžebního průmyslu. Pak vznikají projekty, jako například železnice z dolů v jižním Gobi do čínských příhraničních měst, které nekomunikují s mongolským vnitrozemím a nahrávají spíše dezintegraci Mongolska.
Vedle těžebního průmyslu je vzhledem ke své disponibilitě know-how v Mongolsku nejdůležitějším odvětvím také produkce kašmíru. V případě Mongolska se totiž jedná o jeden z mála tradičních oborů, v jehož podpoře a standardizaci kvality produkce shledávám další strategický pilíř mongolského hospodářství. Problémem tohoto odvětví jsou drsné klimatické podmínky, které rapidně snižují populaci dobytka, způsobují migraci do měst a změnu živobytí. Často se pastevci mohou uplatnit pouze v selské těžbě. Spolu s těmito jevy však zanikají tradiční hodnoty pastevectví a produkce kašmíru, tolik důležité pro regionální rozvoj Mongolska. Dle mého názoru bude pro mongolský rozvoj rozhodujícím aspektem racionální uchopení a efektivní využití právě produkce kašmíru a expanze těžebního průmyslu. Klíčem pro tento úkol by měla být především kvalitativní institucionalizace rozvojových faktorů a účinná fiskální stabilizace.
85
10. Závěr Díky vlastnímu kvantitativnímu výzkumu a analytickému rozboru těžebního sektoru a relevantních rozvojových faktorů se podařilo naplnit základní cíl diplomové práce. Empirická část práce, založená na korelační analýze produkčních faktorů jednotlivých ekonomických sektorů, potvrdila skutečnost, že expanze těžebního průmyslu úzce souvisí s úpadkem zpracovatelského průmyslu a snižuje tak konkurenceschopnost celého výrobního sektoru. Výjimku představuje pouze marginální sektor výroby základních kovů, koksu a stavebního materiálu, který má přímé vazby na výstupy těžebního sektoru. I v případě pracovního trhu byly zaznamenány silné negativní vazby těžebního průmyslu na sekundér a také na zemědělství, které potvrzují zákonitosti teorie holandské nemoci. Důkazem výskytu symptomů holandské nemoci je také označována existence tzv. nepřímé de-industrializace, tedy přesunu zdrojů, respektive pracovní síly, z výrobního sektoru do neobchodovatelného
terciárního
sektoru.
Tyto
procesy
negativně
ovlivňují
růst
zpracovatelského průmyslu a také zemědělství, což zvyšuje závislost produktu většiny sektorů ekonomických činností a celkové národní ekonomiky na těžebním průmyslu. Těžební průmysl tak v určité míře značně potlačuje také tradiční mongolské odvětví produkce kašmíru, které shledávám za významný potenciální faktor diverzifikace hospodářství. Většina základních asociací zjištěných při výzkumu byly středně silné, což již považuji za prokazatelný vztah mezi těžbou nerostných surovin a ostatními složkami mongolského hospodářství. Za původní faktor, který spouští efekty charakteristické pro teorii holandské nemoci, jsem však neoznačil samotnou expanzi těžebního sektoru, nýbrž nedostatečnou fiskální disciplínu a slabé institucionální zajištění expanze těžebního sektoru a rozvojové strategie Mongolska vůbec. V úvahu také přichází výstupy z neomarxistických teorií o negativním vlivu těžařských nadnárodních společností na rozvoj těžařského státu, které vyvádějí zisky a možné potenciální rozvojové efekty těžebního průmyslu za hranice Mongolska. Tomuto přístupu však nepřikládám nikterak velký význam z hlediska špatné dostupnosti potřebných dat. Dle situační analýzy socioekonomického rozvoje Mongolska také vznik a vývoj sídelního systému a infrastruktury, který se značně odvíjí od alokace ložisek nerostných surovin, vypovídá o silné závislosti na expanzi těžebního sektoru. Účelem korelační analýzy založené na bázi holandské nemoci a situační analýzy těžebního průmyslu a rozvoje Mongolska bylo vzájemné doplňování a kvantifikace hlavního cíle 86
diplomové práce. Na základě těchto dvou postupů jsem dospěl k závěru, že útlum především sekundárního hospodářského sektoru a mnoha prvků socioekonomického rozvoje souvisí v relativně velké míře s expanzí těžebního sektoru a že dlouhodobý udržitelný rozvoj může zajistit především fiskální disciplína a silné instituce. Uvedené skutečnosti jsou charakteristickým rysem teoretického konceptu kletby přírodních zdrojů.
87
11. Shrnutí Diplomová práce dosahuje svého hlavního cíle a shledává relativně významný vztah mezi expanzí těžebního sektoru a socioekonomického rozvoje Mongolska. Situační analýza ve čtvrté kapitole se zaobírá kauzalitami a souvislostmi rozmachu těžebního průmyslu s relevantními složkami mongolského rozvoje. Dle statistických dat, odborných informací a specifických charakteristik rozvojových procesů je struktura a dynamika ekonomické základny a socio-prostorová diferenciace Mongolska úzce spjata s rozvojem těžebního průmyslu. V Mongolsku jsou vyvinuty poměrně silné vazby těžebního průmyslu na socioekonomické rozvojové faktory. Pátá a šestá kapitola se zaměřují na podrobnější charakteristiku a procesy v těžařském průmyslu a analyzují jeho potenciály a rizika pro národní rozvoj. Účelem sedmé kapitoly je poskytnout dostatečné teoretické podklady pro výzkum v kapitole 8 a závěry v kapitolách 9 a 10. Výstupy výzkumu se shodují s teoretickými principy holandské nemoci a prezentují středně silný vztah expanze těžebního sektoru se stagnací či úpadkem ostatních ekonomických sektorů, obzvláště pak sekundárního sektoru. V diskuzi v deváté kapitole jsou závěry z analytické a výzkumné části práce vyhodnoceny a společně vytváří univerzální závěr diplomové práce, a sice že socioekonomický rozvoj Mongolska zjevně vykazuje symptomy kletby přírodních zdrojů.
Klíčová slova: hospodářství, Mongolsko, produkce, socioekonomický rozvoj, sektor, těžební průmysl, kauzální vztah, výroba, zpracovatelský průmysl
88
12. Summary The master’s thesis accomplishes its main object and find relatively significant relationship between mining industry expansion and socioeconomic development of Mongolia. The situation analysis in chapter 4 is concerned with the causalities and relations of mining sector boom to main components of Mongolia’s development. According to the statistical data, collected technical informations and specific patterns of development processes is the structure and dynamics of the economic base and socio-spatial differentiation closely bound to the emerging mining industry. There are strong linkages between the mining industry and socioeconomic development factors in Mongolia. Chapters 5 and 6 focus on the relevant characteristics and processes of mining industry in detail and analyze the its potentials and risks for the national development. The basic object of the chapter 7 is to provide a sufficient theoretical background for the research in chapter 8 and the conclusions of the thesis in chapters 9 and 10. The research outputs correspond with the theoretical principles of the dutch disease and show the medium-strong relationship between the mining sector boom and the downturn of the other economic sectors, especially the manufacturing. In the discussion in chapter 9, the conclusions of the analytical part and research part of the thesis are combined and generate the universal conclusion, so the socioeconomic development of Mongolia obviously evinces the symptoms of the resource curse.
Key words: causality, economy, linkage, manufacturing, mining industry, Mongolia, production, sector, socioeconomic development
89
13. Použité zdroje Altamirano, N., G. (2000), Essays on a Mining Countries: Dutch Disease, Development, and Copper Markets. The Dissertation Thesis (San Diego: The University of California)
Asian Disaster Reduction Center (2011), Information on Disaster Risk Reduction of the Member Countries - Mongolia. [online]. Dostupné z WWW:
[cit. 2011-06-29]
Auty, R., M. (1993), Sustaining development in mineral economies: The ressource curse thesis. (London: Routledge)
Auty, R., M. (1995), Patterns of development: Resources, policy and economic growth. (London: Edward Arnold)
Bantekas, I. (2005), Natural Resource Revenue Sharing Schemes (Trust Funds) in International Law. Netherlands International Law Review, LII: 31-56
Blažek, J., Uhlíř, D. (2002), Teorie regionálního rozvoje. 1. vydání, (Praha: Karolinum)
Bradley, R., L. (2007), Resourceship: An Austrian theory of mineral resources. Rev Austrian Econ 20:63-90
BusinessInfo.cz (2011), Mongolsko: Ekonomická charakteristika země. © Zastupitelský úřad Ulánbátar. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-05-13]
Bulag, U., E. (2008), Mongolia in 2008 - From Mongolia to Mine-golia. Asian Survey, Vol. 49, No. 1
Bulag, U., E. (2009), Mongolia in 2009 - From Landlocked to Land-linked Cosmopolitan. Asian Survey, Vol. 50, No. 1
90
Butkiewicz, J., L., Yanikkaya, H. (2010), Minerals, Institutions, Openness, and Growth: An Empirical Analysis. Land Economics 86 (2): 313-328
CIA - Central Intelligence Agency (2011), The World Factbook – Mongolia. Poslední revize: 2011-07-05. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-07-12]
Corden, W., M. (1974), Trade Policy and Economic Welfare. (Oxford: Clarendon Press)
Corden, W., M. (1984), Booming Sector and Dutch Disease Economics: Survey and Consolidation. Oxford Economic Papers, Vol. 36, No. 3, (Oxford: Oxford University Press)
Corden, W., M., Neary, J., P. (1982), Booming Sector and De-industrialisation in a Small Open Economy. Economic Journal 92, 825-48
Drahota, P. (2010), Zpracování a úprava rudy - přednášky z předmětu Těžba a ochrana životního prostředí. (Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra geologie)
Drache, D. (1995), Staples, markets, and cultural change. (Montreal: MacGill-Queen’s University Press)
Eastwood, R. K., Venables, A., J. (1982), The Macroeconomic Implications of a Resource Discovery in an Open Economy. Economic Journal 92, 297-206
EURASIA CAPITAL (2009), Infrastructure in Mongolia: Challenges and Opportunities. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-06-07]
FIFTA - Fereign Investment and Foreign Trade Agency (2011), Government Projects. [online]. Dostupné z WWW: < http://www.pmis.gov.mn/pmis_eng/index.php> [cit. 2011-07-01]
91
Government of Mongolia (2006), Website of State Institutions of Mongolia-Government. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-0712]
Graulau, J. (2008), ‘Is mining good for development?‘: the intellectual history of an unsettled question. Progress in Dvelopment Studies 8, 129-62, (SAGE Publications)
Greater Sudbury (2011), City of Greater Sudbury. [online]. Dostupné z WWW: < http://www.city.greatersudbury.on.ca/cms/index.cfm?lang=en> [cit. 2011-07-08]
Gunton, T. (2003), Natural Resources and Regional Development: An Assassment of Dependency and Comparative Advantage Paradigms. Economic Geography 79(1): 64-94, (Worcester: Clark University)
Hendl, J. (2009), Přehled statistických metod zpracování dat. 3. vydání, (Praha: Portál)
Hutchison, M., M. (1994), Manufacturing Sector Resiliency to Energy Booms: Empirical Evidence from Norway, The Netherlands, and The United Kingdom. Oxford Economic Papers 46, 311-329, (Oxford: Ofxord University Press)
Ianchovichina, E., Gooptu, S. (2007), Growth Diagnostics for a Resource-Rich Transition Economy: The Case of Mongolia. Policy Research Working Paper 4396, (World Bank)
Innis, H., A. (1972), Empire and Communications. (Toronto: University of Toronto Press)
Ivanhoe Mines (2011), Oyu Tolgoi (copper – gold), Mongolia. © 2011 Ivanhoe Mines Ltd. [online]. Dostupné z WWW: < http://www.ivanhoemines.com/s/Oyu_Tolgoi.asp?ReportID=379189> [cit. 2011-06-21]
Kubeš, J., Perlín, R. (1998), Územní plánování pro geografy. 1. vydání. (Praha: Karolinum)
Kunc, J., Toušek, V., Vystoupil, J. a kol. (2006), Ekonomická a sociální geografie. 1. vydání. (Olomouc: Aleš Čeněk s.r.o.) 92
MacDonald, R. (2007), Not Dutch Disease, it’s China Syndrome. Canadian Economic Observer - August 2007
Mackintosh, W., A. (1964), The economic background of dominion-provincial relations. (Toronto: MacClelland and Stewart)
MFATM - Ministry of Foreign Affairs and Trade in Mongolia (2009), Trade Policy and Human Development in Mongolia. [online]. Dostupné z WWW: < http://www.undp.org/poverty/docs/projects/Mongolia.pdf> [cit. 2011-01-20]
Mongolia-Web (2009), Mongolia Takes Greater Control Of Uranium Sector. [Online]. Dostupné
z
WWW:
greater-control-of-uranium-sector> [cit. 2009-10-05].
MRAM - Mineral Resources Authority of Mongolia (2011), The Implementing Agency of Mongolian Government - Mineral Resources Authority. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-07-01].
Nagpal, T., Dore, G. (2006). URBAN TRANSITION IN MONGOLIA: PURSUING SUSTAINABILITY IN A UNIQUE ENVIRONMENT. Environment, Vol. 46, No. 6
Nankani, G. (1979), Dvelopment Problems of Mineral-Exporting Countries. World Bank Staff Working Paper No. 354, (Washington D. C.: The World Bank)
Neary, J., P. (1984), Real and Monetary Aspects of the Dutch Disease. (London: Macmillan)
Neary, J., P., Van Wijnbergen S. (1986), Natural Resources and the Macroeconomy. (Cambridge: MIT Press)
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2000). Mongolian Statistical Yearbook 1999. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-20].
93
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2001). Mongolian Statistical Yearbook 2000. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-20].
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2002). Mongolian Statistical Yearbook 2001. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-20].
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2003). Mongolian Statistical Yearbook 2002. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-20].
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2004). Mongolian Statistical Yearbook 2003. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-23].
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2005). Mongolian Statistical Yearbook 2004. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-23].
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2006). Mongolian Statistical Yearbook 2005. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-23]. NSO - National Statistic Office of Mongolia (2007). Mongolian Statistical Yearbook 2006. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-23].
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2008). Mongolian Statistical Yearbook 2007. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-01-24].
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2009). Mongolian Statistical Yearbook 2008. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-07-20]. 94
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2010). Monthly Bulletin of Statistics - December 2010. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-02-09].
NSO - National Statistic Office of Mongolia (2011). Monthly Bulletin of Statistics - January 2011. [Online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-05-14].
PADCO (2005), Mongolia City Dvelopment - Strategies for Secondary Cities. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2010-12-02]
Pavlínek, P. (2009), Struktura nadnárodních korporací - přednášky z předmětu Geografie ekonomické globalizace. (Praha: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulty, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje)
Revenue Watch Institute (2010), The Revenue Watch Index. (New York: Revenue Transparency)
Saab, G., Ayoub, M. (2008), The Dutch Disease Syndrome in Egypt, Jordan, Lebanon and Syria: A Comparative Study. Competition Forum, Vol. 6 (1)
Společnost přátel Mongolska (2011), Společnost přátel Mongolska. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2010-0808]
Storry, M., Ashikhimina, A. (2010), Mongolia: Open for Business. Engineering and Mining Journal, 211 (E&MJ)
Swiss International Cooperation (2010), The Law of Mongolia - Artisanal and Small Scale Mining. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-07-26] 95
Transparency International (2010), Corruption Perception Index. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-03-11]
UB Post (2009a), Mongolian-Registered Ships Bring US$350,000 to State Budget. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2009-11-14]
UB Post (2009b), Mongolia Approves Sovereign Wealth Fund. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2009-11-22]
UB Post (2011), Labour Investigation in Oyu Tolgoi Questions - Chinese Workers. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-06-19]
USGS - U. S. Geological Survey (2003), 2001 Minerals Yearbook. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2010-03-06]
USGS - U. S. Geological Survey (2007), 2005 Minerals Yearbook. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2010-03-06]
USGS - U. S. Geological Survey (2008), 2006 Minerals Yearbook. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2010-03-06]
96
USGS - U. S. Geological Survey (2009), 2007 Minerals Yearbook. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2010-03-06]
USGS - U. S. Geological Survey (2010), 2008 Minerals Yearbook. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-02-18] USGS - U. S. Geological Survey (2011), 2009 Minerals Yearbook. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-05-11]
Welcome2Mongolia.com (2008), Map of Mongolia. © 2011 Mongolia Travel Guide. [online]. Poslední revize: 2008-11-21. Dostupné z WWW: [cit. 2011-07-29]
World Bank (2003), Mongolia Mining Sector: Managing The Future. (Ulaanbaatar: World Bank Office in Mongolia) [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2008-10-06]
World Bank (2003b), From Goats to Coats: Institutional Reform in Mongolia’s Cashmere Sector. The World Bank Report No. 26240-MOG. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2009-12-28]
World Bank (2004), Mongolia Mining Sector Sources of Growth Study. The World Bank Staff Report No. 524-AOG
World Bank (2006), Mongolia: A Review of Environmental and Social Impacts in the Mining Sector. [online]. Dostupné z WWW: < http://siteresources.worldbank.org/INTMONGOLIA/Resources/Mongolia-Mining.pdf> [cit. 2010-04-11]
97
World Bank (2008), Key Facts - Mongolia at a Crossroad. [online]. Dostupné z WWW: < http://siteresources.worldbank.org/INTMONGOLIA/Resources/3276091234436286827/PEFMR_execsum.pdf> [cit. 2009-11-08]
World Bank (2009), Southern Mongolia Infrastructure Strategy. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 201107-10]
World Bank (2010), Mongolia - Improving Public Investment Planning and Budgeting. Document of the World Bank - Report No. AAA52 - MN
World Bank (2011), Mongolia Quarterly Economic Update – January 2011. [online]. Dostupné z WWW: [cit. 2011-07-22]
Zimák, J. (2005), Ložiska nerostných surovin. (Olomouc: Univerzita Palackého, Přírodovědecká fakulta, Katedra geologie)
98