Vliv silného elektromagnetického pole na přenosná elektronická zařízení

Ústav radioelektroniky FEKT VUT v Brně

Elektromagnetická kompatibilita

Vliv silného elektromagnetického pole na přenosná elektronická zařízení Zadání: Realizujte test odolnosti daného elektronického zařízení (mobilní telefon) vůči silnému elektromagnetickému poli v souladu s ČSN EN 61000-4-20. Zkušební úrovně a funkční kritéria volte dle příslušných norem a také s ohledem na použití tohoto zařízení.

Teoretický úvod: V posledních deseti letech výrazně nabývá na významu posuzování elektromagnetické odolnosti všech elektronických zařízení vůči vlivu rušivých elektromagnetických polí. Tato skutečnost je dána současným obrovským rozmachem sítí pozemních i družicových rozhlasových a TV vysílačů a zejména mohutným celosvětovým rozvojem systémů mobilních radiokomunikačních služeb, radiotelefonů, občanských stanic apod. Protože tyto systémy nelze samozřejmě vypnout a nelze tedy ani plně odstranit jejich rušivé působení na jiná zařízení, je jedinou cestou zvyšovat elektromagnetickou odolnost elektronických zařízení vůči vf. polím, s nimiž tyto systémy pracují. Proto jsou zkoušky odolnosti vůči vyzařovaným polím předmětem mimořádného zájmu řady specialistů z oblasti EMC. Kmitočtový rozsah zkušebních harmonických signálů pro uvedený typ zkoušek odolnosti je velmi široký. Norma ČSN EN 61000-4-6 ed. 3 je vymezuje od kmitočtu 9 kHz. Harmonická elektromagnetická pole o těchto nízkých kmitočtech se přivádějí do zkoušeného zařízení pomocí vazebních obvodů kapacitního či induktivního charakteru popsaných v kap. 8.4, případně jsou injektována do přívodních kabelů pomocí kapacitních kleští (kap. 8.4). Přestože jsou tyto zkoušky přípustné až do 230 MHz, dává se na kmitočtech vyšších než 26 MHz přednost simulaci rušivých elektromagnetických polí vyzařováním anténami. Tyto zkoušky odolnosti v nejčastěji využívaném kmitočtovém rozsahu 80 MHz až 2 GHz popisuje česká norma ČSN EN 61000-4-3 ed. 3. Uvedená norma předepisuje v pásmu 80 ÷ 2000 MHz zkušební úrovně intenzity elektrického pole 1, 3, 10 a 30 V/m, příp. vyšší dle požadavků výrobce. Úrovně odpovídají efektivním hodnotám intenzity pole harmonického nemodulovaného signálu. Pro zkoušku odolnosti je však tento signál amplitudově modulován do hloubky 80 % harmonickým napětím 1 kHz. Časový průběh zkušebního vf. signálu (zkušebního pole) je na obr. 1. Tento průběh simuluje skutečné rušivé vf. signály, které jsou vždy rovněž určitým způsobem modulovány. V normě ČSN EN 61000-4-3 ed. 3 je navíc ukázáno, že zvolený typ modulace (80 % AM) plně vyhovuje pro posouzení odolnosti zařízení i vůči jiným rušivým vf. signálům, např. s pulzní amplitudovou modulací, PCM a dalšími typy. Amplitudová modulace vlnou 1 kHz je -1-

Obr. 1. Průběh testovacího signálu s 80 % AM modulací



realizačně jednoduchá, univerzální a co do výsledků zkoušek odolnosti alespoň tak přísná jako jiné typy modulací, např. pulzních. K testování elektromagnetické odolnosti zařízení jejich ozařováním vysokofrekvenčním polem o předepsané intenzitě je třeba značný budicí výkon signálu přiváděného k vysílací anténě. Tento výkon (stovky W až jednotky kW) v rozsahu kmitočtů 80 MHz až 2 GHz, případně i širším, je dosahován v širokopásmovém výkonovém zesilovači, který tak tvoří jednu z nejnákladnějších součástí vybavení zkušebny pro tento typ zkoušek odolnosti.

Nutnost velkých hodnot budicího výkonu plyne přímo z vlastností vyzařovaných elektromagnetických vln. Velikost intenzity pole ve vzdálené zóně je nepřímo úměrná vzdálenosti od zkoušeného objektu, takže k dosažení vysoké hodnoty intenzity pole E ve vzdálenosti r několika metrů od vysílací antény je nutné zajistit vysoký budicí výkon PV. Snaha zmenšit potřebnou velikost PV tak nutně vede ke změně metodiky zkoušek odolnosti, kdy objekt nebude ozařován polem ve vzdálené zóně, ale pole je k němu přivedeno jiným způsobem. K tomu slouží speciální antény, které již nejsou obvyklými zářiči elektromagnetických vln, ale vesměs představují určité druhy vedení s příčnou (transverzální) vlnou TEM. Těmito anténami (vedeními) lze vytvářet testovací pole s vysokou intenzitou několika desítek až stovek V/m při budicích výkonech o několik řádů nižších než při volném ozařování. Navíc se takto realizované zkoušky odolnosti nemusí provádět uvnitř (drahých) absorpčních komor, neboť tato vedení představují více či méně uzavřený prostor, jehož vyzařování je malé, u některých typů nulové. Základní typ speciální testovací antény z tzv. páskového (deskového) vedení (tzv. Parallel Plate Antenna) je zobrazen na obr. 2

Obr. 2. Deskové vedení pro testy EMS (Parallel Plate Antenna)

Na kmitočtech, kdy λ >> d , existuje mezi oběma deskami příčné pole TEM, jehož intenzita E je určena napětím mezi deskami U a jejich vzájemnou příčnou vzdáleností d je E = U/d. Zkoušený objekt se umísťuje doprostřed mezi desky na izolační podložku, využitelná výška, do níž je pole mezi deskami dostatečně homogenní, činí asi jednu třetinu vzdálenosti desek d. Obvykle je šířka desek stejná nebo větší než jejich vzájemná vzdálenost d = 80 cm, takže lze testovat objekty s rozměry nejvýše 30×30×30 cm. Typická konstrukce deskového vedení pro zkoušky EMS je na obr. 3a. Vedení (vyztužené dřevěnými vzpěrami) je umístěno izolovaně nad podlahou ve výši aspoň 40 cm a jeho vzdálenost od větších okolních kovových předmětů a stěn zkušebny musí být aspoň 2 m. Z bezpečnostních důvodů je horní deska vedení spojena se zemí celého systému. Na této horní desce se umísťují všechna zařízení např. k napájení zkoušeného objektu a zajištění jeho chodu při zkoušce.

-2-



Obr. 3. Deskové vedení pro testy EMS: a) konstrukce; b) náhradní schéma; c) realizace vstupního přizpůsobovacího a výstupního zakončovacího obvodu.

Hlavním předpokladem správné činnosti deskového vedení jakožto antény pro testy EMS je jeho dobré impedanční přizpůsobení na vstupu i výstupu. Na takovém vedení se pak šíří jen postupná vlna s konstantním rozložením intenzity pole podél celé jeho délky. Aby přizpůsobení bylo širokopásmové, musí být realizováno odporově, např. dle obr. 8.31b. Homogenní (pracovní) část vedení má charakteristickou impedanci Z0 = 135 Ω , na kterou je vstupním obvodem 1 převedena impedance 50 Ω napájecího vedení antény. Kónické úseky desek na vstupu a výstupu vedení jsou navrženy tak, že jejich charakteristické impedance jsou podél nich konstantní Z0 = 135 Ω. Obvodem 2 je celé vedení bezodrazově zakončeno i na svém výstupu. Aby výsledná odporová hodnota obvodů 1 a 2 (obr. 3b) byla přesná, jsou rezistory skládány z několika dílčích hodnot. Rezistory musí přitom být i dostatečně výkonově dimenzovány, aby dokázaly pohltit celý výkon signálu. Jejich praktická konstrukce je na obr. 3c.

-3-



Základním problémem deskových vedení jakožto antén pro zkoušky EMS je tak jejich vyzařování bočními otevřenými stranami do okolního prostoru. Kromě toho, že rozptylové pole na okrajích desek způsobuje nehomogennost testovacího pole a omezuje tak možnou velikost zkoušeného objektu, může toto vyzařování vzhledem k vysokým úrovním generovaných polí být nebezpečné pro obsluhující personál i pro blízká měřicí elektronická zařízení. Při zkouškách EMS se proto deskové vedení podél otevřených stran obkládá panely z absorpčního materiálu. Norma [1] definuje zkušební úrovně následujícím způsobem: Testovací úroveň

Intenzita testovacího pole E [V/m]

1

1

2

3

3

10

X

speciální

Testovací úroveň X je otevřena, což znamená, že úroveň testovacího pole E může dosahovat libovolných hodnot definovaných v produktové specifikaci.

Literatura:

[1]

ČSN EN 61000-4-20 ed. 2: Elektromagnetická kompatibilita (EMC) – Část 4-20: Zkušební a měřící technika –Zkoušky emise a odolnosti ve vlnovodech s příčným elektromagnetickým polem (TEM), Česká technická norma, Český normalizační institut. Praha 2011

[2]

ČSN EN 55022 ed. 2: Zařízení informační techniky – Charakteristiky vysokofrekvenčního rušení – Meze a metody rušení , Česká technická norma, Český normalizační institut. Praha 2007

[3]

SVAČINA, J. Elektromagnetická kompatibilita, principy a metody. Brno: Vysoké učení technické. 2001 „Připojujeme se k Evropské Unii“, svazek 2

[4]

VONDRÁK, M. Elektromagnetická kompatibilita v teleinformatice. Skripta FEL ČVUT v Praze. Vydavatelství ČVUT, Praha 1998

[5]

VACULÍKOVÁ, P., VACULÍK, E. aj. Elektromagnetická kompatibilita elektronických systémů. Grada Publishing, Praha 1998

-4-



Rozbor zadání: 1) 2) 3) 4) 5)

6)

S využitím platných norem stanovte funkční kritéria pro konkrétní měřené zařízení – mobilní telefon. Berte v úvahu použití přístroje a jeho konstrukci. Zvolte příslušnou zkušební úroveň a dobu setrvání na testovaném kmitočtu. Sestavte měřící pracoviště v souladu s ČSN EN 61000-4-20 ed.2. Proveďte vlastní test zkoušeného zařízení v rozsahu 30 – 120 MHz. Zkušební úroveň zvyšujte postupně od nejnižší hodnoty intenzity testovacího pole, tak i času (např. 5 sekund), až do vámi zvolené úrovně. Předejde tím případné destrukci zařízení. Výsledky přehledně zpracujte a vyhodnoťte výsledky odolnostní zkoušky. Zhodnoťte odchylky od důležitých norem, a zda zařízení vyhovuje či ne. Do protokolu též zaznamenejte konfiguraci měřícího pracoviště.

Postup měření:

2.

Sestavte měřící pracoviště s využitím měřícího přístroje Teseq 4470 dle ČSN EN 61000-4-20 ed 2. Na podložku uvnitř parallel-plate antény umistěte testovaný mobilní telefon. Nezáleží na tom, zda-li začnete měření s vodorovnou nebo svislou pozicí testovaného telefonu. Při měření musíte prověřit obě. Současně s telefonem vložte sondu elektrického pole.

3.

Seznamte se se základní obsluhou generátoru testovacího signálu.

1.

Výstup z generátoru do zesilovače Výstupy pro měření úrovně výstupního signálu

Výstup ze zesilovače pro připojení páskového vedení

Displej se softkeys

Spouštění testování

Tlačítka pro důležité funkce

Otočný volič

4.

Na přístroji nastavte mód generátor. Tento mód umožňuje rozmítání frekvence a úrovně testovacího signálu. Lze nastavit též typ modulace a frekvenční krok.

5.

Frekvenční rozsah nastavte na 30 – 120 MHz s vámi zvoleným krokem

6.

Nastavte úroveň testovacího signálu tak, abyste dosáhli vámi požadované intenzity elektromagnetického pole.

-5-



7.

Spusťte generátor. Pokud intenzita elektrického pole nebude dosahovat vámi požadovaných hodnot, měření tlačítkem stop přerušte a úroveň testovacího signálu upravte.

8.

Při měření sledujte chování mobilního telefonu a průběžně kontrolujte vámi zvolené funkce.

9.

Proveďte měření v celém frekvenčním rozsahu. Teprve pak zvyšte intenzitu el. pole.

10.

Po provedení celého měření změňte pozici mobilního telefonu a měření opakujte.

-6-



Vliv silného elektromagnetického pole na přenosná elektronická zařízení Jméno studenta (-ů): Datum měření: 1.

Funkční kritéria stanovená v domácí přípravě: Funkční kritérium A: Mobilní telefon nevykazuje žádné závady, lze se na něj dovolat. Funkční kritérium B: Obraz na displeji telefonu chvilkově přeblikne, občasně se rozsvítí / zhasne podsvícení telefonu. Na telefon se lze dovolat. Funkční kritérium C: Telefon nereaguje, či reaguje pouze velmi obtížně. Na telefon se nelze dovolat.

2.

Po prostudování dostupných matriálů, jsem zvolil zkušební úrovně dle normy ČSN EN 61000-4-20 ed. 2. Intenzita pole, které bude testovaný mobilní telefon vystaven, dosáhne úrovně 3, tedy 10V/m. Doba setrvání na jedné testovací frekvenci bude 1 sec. Testování budeme provádět postupně od úrovně 1 až po úroveň 3. Začneme s vodorovnou pozicí mobilního telefonu.

3.

Zkoušené zařízení je umístěno v tzv. parallel plate anténě s rozměry 1982 x 1900 x 600 mm. Tato anténa je napájena pomocí koaxiálního vodiče přes přizpůsobovací člen a N konektory. Na druhém konci antény je umístěn zakončovací člen.

-7-



Obr. 1. Rozměry použité parelell-plate antény

Celá sestava antény a generátoru je umístěna na dřevěném stole ve vzdálenosti 50 cm od stěny měřící místnosti. Ačkoli jsem se v normě dočetl, že minimální vzdálenost od volných okrajů této antény má být alespoň 2m od stěn měřící místnosti, nebylo z prostorových důvodů možné tento požadavek dodržet. Zkušební sestava: Generátor zkušebního signálu se zesilovačem Teseq 4070-75W, S/N 3433572-21 Sonda elektrického pole HI-6153, SN 647339/2962 Paralell-plate anténa Napájecí vodiče Testovaný mobilní telefon Nokia 5110 4.

Průběh měření Tab.1: Naměřené hodnoty: telefon vodorovná pozice Frekvence Výkon na generátoru [dBm]

Měřená intenzita Funkční el. pole [V/m] kritérium

30

-10,0

1,02

A

31

-10,0

1,02

A

32

-10,0

1,09

A

33

-10,1

1,01

A

34

-10,1

1,01

A

35

-10,0

1,00

A

36

-10,2

9,87

A

37

-10,3

9,30

A

-8-



38

-10,2

9,93

A

39

-9,9

10,23

A

40

-10,0

10,28

A

41

-10,0

10,11

A

41

-10,2

10,56

A

43

-10,1

10,21

A

44

-10,1

10,03

A

45

-10,1

10,05

A

46

-10,2

10,05

A

Pro další hodnoty tabulky zpracujte obdobným způsobem.

Závěr: Během měření jsme měli možnost osvojit si práci s paralell plate anténou a generátorem zkušebního signálu za účelem testování mobilního telefonu v TEM poli. Zkoušený telefon funkce splnil požadavky normy v úrovních 1 (1 V/m) a 2 (3 V/m). Při zkoušení telefonu na námi zvolené nejvyšší úrovni 3 (10 V/m) vykazoval telefon problikávání displeje na frekvencích 45, 49 a 54 MHz. Podsvícení displeje vykazovalo závady pouze sporadicky a to zejména v horní části testovaného pásma mezi kmitočty 110 – 120 MHz. Jiné závady nebyly na telefonu pozorovány. Odlišnosti mezi závadami v pozici vodorovné a svislé jsm nepozorovali.

-9-

Vliv silného elektromagnetického pole na přenosná elektronická zařízení

Recommend Documents