Citace článku: Siverová J, Bužgová R. Influence reminiscence therapy on quality of life patients in the longterm hospital. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2014;5(1):21-28.
VLIV REMINISCENČNÍ TERAPIE NA KVALITU ŽIVOTA PACIENTŮ V LÉČEBNĚ DLOUHODOBĚ NEMOCNÝCH Jarmila Siverová1,2, Radka Bužgová2 Léčebna dlouhodobě nemocných, Městská nemocnice Ostrava, Česká republika Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita v Ostravě, Česká republika 1 2
Abstrakt Cíl: Cílem výzkumu bylo zjistit a popsat kvalitu života seniorů hospitalizovaných v Léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) při Městské nemocnici Ostrava (MNO) a porovnat ji s populační normou. Dále posoudit vliv reminiscence na kvalitu jejich života, kognitivní funkce a přítomnost depresivních příznaků. Poukázat na uznání důležitosti vzpomínání při poskytování ošetřovatelské péče o seniory ve zdravotnickém zařízení. Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 41 pacientů hospitalizovaných v LDN, kteří byli starší 60 let, měli snížené kognitivní funkce výsledkem testu MMSE 24 a méně a podepsali informovaný souhlas. Byla zvolena metoda kvantitativního výzkumu pomocí standardizovaných měřících nástrojů používaných v geriatrii, kterými jsou dotazníky WHOQOL-BREF,WHOQOLOLD,AAQ,MMSE,GDS. Tyto dotazníky byly použity před zahájením a po ukončení intervence. Intervence reminiscenční terapií byla realizována ve skupinách 5-10 respondentů 1x týdně po dobu 6-8 týdnů a měla narativní charakter. Výsledky: Senioři v Léčebně dlouhodobě nemocných mají kvalitu života mírně sníženou v oblasti nezávislosti a sociálního zapojení. V ostatních oblastech života, které měří standardizované dotazníky WHOQOLBREF a WHOQOL-OLD je zjištěná kvalita života v intervalu populační normy. Byl zjištěn pozitivní vliv reminiscence na kvalitu života v oblastech fyzického zdraví, duševního zdraví a také na stav kognitivních funkcí a přítomnost deprese. Závěr: Reminiscence je levná nefarmakologická intervence, která přispěla ke zlepšení kvality života, kognitivních funkcí a snížení depresivity seniorů hospitalizovaných v LDN. Reminiscenční práce by se měla stát příkladem dobré praxe každého zařízení, které pečuje o seniory a osoby s demencí. Klíčová slova: kvalita života, reminiscence, senior, demence. Úvod Kvalita života je předmětem zájmu mnoha vědních oborů. V minulosti byla pozornost zaměřena na odstraňování a zmírňování útrap nemocných a chudých, nyní je zkoumána spokojenost člověka se životem. Kvalita života je o potřebách a jejich uspokojování, o hodnotách a jejich preferencích, které se vývojem osobnosti člověka přirozeně mění (Čevela et. al, 2013, s.198-199). S prodlužující se délkou lidského života nabývá na významu zkoumání faktorů, které mohou příznivě ovlivňovat stárnutí a kvalitu života ve stáří. Základním východiskem uplatnění
reminiscence v péči o starého člověka v instituci je přijetí principů péče orientované na člověka - validující, založené na respektu a směřující k podpoře lidské důstojnosti. Reminiscenční techniky napomáhají vyvolat příjemné vzpomínky z minulosti člověka. Pomáhají rozvíjet aktivní přístup k životu u seniorů, pomáhají posilovat vědomí jejich vlastní hodnoty. Tato technika je vhodná zejména u osob s demencí (Janečková et al., 2008). Demence není průvodním projevem stárnutí, je to nemoc. Pokud demenci lépe porozumíme, budeme si moci lépe vysvětlit její projevy v chování pacientů a toto nežádoucí chování připisovat chorobě, ne samotnému pacientovi (Koběrská et al., 2003, s. 9). Demence je považována za závažnou chorobu, která přináší těžkosti nejenom samotnému pacientovi, ale také jeho okolí. Důležitou roli při zvládání příznaků nemoci hraje premorbidní osobnost pacienta, jeho informovanost a informovanost jeho blízkých a jeho pečovatelů (Kučerová, 2006, s. 12). Nedílnou součástí komplexní péče o pacienty s demencí jsou, kromě farmakologických, také přístupy nefarmakologické včetně zajištění adekvátního prostředí, které mohou pomoci zachovat kvalitu života a soběstačnost i mírnit poruchy chování nemocného člověka (www.alzheimer.cz). Posílením sebepojetí a sebevědomí seniorů s demencí v instituci se zabývá Gudex et al. (2010) a uvádí, že reminiscence ovlivňuje pozitivně kvalitu života ve výhledu 12 měsíců. Výsledky randomizované kontrolované studie, (n=102), které publikuje Wang (2009) naznačují, že strukturovaná reminiscence může přispět ke zpomalení zhoršování kognitivních funkcí (p=0,015) a že může posílit afektivní funkce (p=0,026) u seniorů s poruchou kognitivních funkcí. Nefarmakologický management demence se řídí zásadami správné komunikace s pacientem a jeho schopnostmi. Podle Janečkové (2007) je reminiscenční přístup způsobem komunikace, který má seniory s demencí a jejich pečovatele vzájemně přiblížit. Jedním ze způsobů, jak vidět seniory s demencí jako jedinečné osoby a jak získat vhled do jejich životů, je poslouchání příběhů, které vyprávějí. Komunikace se seniory s demencí a porozumění jim je sice náročná, ale je možná. Při zvládnutí technik reminiscenčních rozhovorů může být lépe plánována ošetřovatelské péče (Russell, Timmons, 2009). Jedním z nejdůležitějších principů reminiscence je potřeba nahlížení na člověka jako na jedinečnou bytost. Tento přístup nám může při poskytování péče seniorovi pochopit, kým tento starý člověk s demencí byl, nahlédnout na něj v jeho celistvosti a úplnosti. Reminiscenční terapie byla přijata jako speciální metoda práce se seniory v institucích, které poskytují dlouhodobou péči, vytváří prostor pro naslouchání seniorům, aby nebyly vzpomínky starých lidí opomíjeny a přehlíženy (Špatenková, Bolomská, 2011). Je to metoda užitečná, dostupná a snadno aplikovatelná, která může být zdrojem radosti a potěšení nejenom pro samotné seniory, ale také pro jejich pečovatele (Janečková, Vacková, 2010). Reminiscence nabízí pro ošetřovatelskou péči způsob, jak poznat osoby s demencí hlubším a smysluplným způsobem (Haslam et al., 2010). Je to jen stará, dobrá komunikace, která by v ošetřovatelství neměla nikdy vyjít z módy (Klever, Sandy, 2013). Cíle Cílem našeho výzkumu bylo zjistit a popsat kvalitu života seniorů, kteří jsou hospitalizováni v Léčebně dlouhodobě nemocných (dále jen LDN) při Městské nemocnici Ostrava (dále jen MNO), porovnat ji s populační normou a vyhodnotit jejich postoje ke stáří. Posoudit vliv reminiscence, jako nefarmakologické intervence při poskytování ošetřovatelské péče, na kvalitu života, kognitivní funkce a depresi. Poukázat na uznání důležitosti vzpomínání při poskytování ošetřovatelské péče o seniory ve zdravotnickém zařízení.
Soubor Výzkum probíhal v LDN při MNO po předchozím schválení etickou komisí zařízení. Výzkumný soubor tvořilo 41 pacientů hospitalizovaných v LDN. Výběr respondentů byl záměrný a probíhal podle zařazovacích kritérií, kterými byla dolní věková hranice 60 let, hodnoty kognitivních funkcí výsledkem testu MMSE v rozpětí hodnot 9-24, ochota spolupracovat při reminiscenční terapii a podepsání informovaného souhlasu. Výběr respondentů probíhal ve spolupráci s ošetřujícími lékaři. Do souboru bylo zařazeno 60 respondentů, 19 respondentů bylo vyřazeno pro nedodržení četnosti intervence. Metodika Práce je pilotním výzkumem, pro který byla zvolena kvantitativní výzkumná metoda pomocí dotazníkového šetření standardizovanými měřícími nástroji používanými v geriatrii. Reminiscenční terapie probíhala ve skupinkách vybraných 5-10 pacientů, 1x týdně po dobu 8 týdnů formou 40-60 minutového setkání. Charakter reminiscence byl zvolen narativní. Nejčastěji jde o vyprávění příběhů ze života (life story), které postrádá hodnocení a nesnaží se odhalit nitro člověka. Témata byla zaměřena na oblasti: dětství a mládí (hry, kamarádi, první lásky), oblíbená jídla, důležití lidé (příbuzní, přátelé, historické osobnosti) podle Janečkové a Vackové (2010, s. 83-84). Před zahájením a po ukončení intervence bylo, pro kvantifikaci vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života, provedeno s respondenty dotazníkové šetření s využitím standardizovaných nástrojů pro měření kvality života a zjišťování postojů ke stárnutí a stáří. Dotazníky byly vyplněny s respondenty ve dvou krocích v jednom dni. Pro hodnocení deprese byla použita Geriatrická škála deprese podle Yesavage ve zkrácené verzi (GDS). Hodnocení kognitivních funkcí bylo provedeno dotazníkem pro měření stupně kognitivní poruchy MMSE (Mini Mental State Examination). Výsledky dotazníků GDS a MMSE byly rozděleny do kategorií podle Topinkové (2010, s. 217-218, 224). Test MMSE 25-30 bodů norma, 24-18 bodů lehká kognitivní porucha, 17-9 středně-těžká, 8 a méně bodů těžká kognitivní porucha. Škála GDS při 0-5 bodů bez deprese, 6-10 bodů mírná deprese, nad 10 bodů manifestní deprese. Pro hodnocení kvality života byl použit dotazník WHOQOLOLD obsahující 24 položek sdružených do 4 domén a dotazník WHOQOL-BREF obsahující také 24 položek sdružených do 4 domén a 2 samostatné položky – celková kvalita života a spokojenost se zdravím. Rozpětí škál u jednotlivých otázek je 1-5, u domén to je 4-20. Vyšší skóre znamená vyšší kvalitu života. Pro hodnocení postojů ke stáří a stárnutí byl použit dotazník AAQ (The Attitude to Ageing Questionnaire), který obsahuje 23 položek ve 3 doménách. Rozpětí škál u otázek je 1 – 5, u domén je to 8 - 40, přitom vyšší skóre znamená vyšší míru souhlasu. Získaná data z dotazníků WHO-QOL-BREF, WHOQOL-OLD, AAQ byla zpracována podle metodiky od Dragomirecké z Příručky pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku (Dragomirecká, Prajsová, 2009). Pro srovnání výsledků kvality života s populační normou je použita popisná statistika. Hodnoty populační normy byly získány z Příručky pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku (Dragomirecká, Prajsová, 2009, s. 42). Pro srovnání hodnot z prvního a druhého měření u GDS, MMSE a všech domén (WHOQOLBREF, WHOQOL-OLD, AAQ) byl použit párový Wilcoxonův test. Pro tyto položky byly spočítány také základní charakteristiky popisné statistiky. Pro srovnání kategorií z prvního a druhého měření u dotazníku GDS a MMSE byl použit Bowkerův test. Byly spočítány také četnosti pro hodnoty těchto veličin – absolutní i relativní. Statistické testy byly hodnoceny na hladině významnosti 5%. Statistické zpracování bylo provedeno s využití statistického
software NCSS v. 7. 1.14. Pro sběr dat byl použit program EpiData. Pro převod dat do elektronické podoby a zpracování výsledků byl použit MS Excel. Výsledky Do výzkumu bylo zařazeno 41 respondentů, z nichž bylo 7 mužů a 34 žen ve věku od 63 do 96 let (průměrný věk souboru 82,64 let). Nejpočetněji byli zastoupeni respondenti ve věkové skupině 80 a více let (30), nejméně ve věkové skupině 60-69 let (4). Základní vzdělání uvedlo 19 respondentů, střední odborné 12, středoškolské vzdělání s maturitou 6 a vysokoškolské 4 respondenti. Všichni respondenti se cítili nemocní, jejich zdravotní stav byl stabilizován. Testem MMSE byla zjištěna u 76 % respondentů lehká a u 24 % respondentů středně těžká kognitivní porucha. Depresivní příznaky byly testem GDS zjištěny u 61 % respondentů. Hodnocení kvality života Z porovnání výsledků dosažených v jednotlivých doménách dotazníků WHOQOL-BREF a WHOQOL-OLD s populační normou vyplývá, že pacienti v LDN mají na začátku hospitalizace (do tří dnů od přijetí) kvalitu života v oblastech sociální vztahy, fungování smyslů a v doméně smrt a umírání na úrovni průměru. V doméně fyzické zdraví, duševní zdraví, prostředí, naplnění a blízké vztahy se výsledky pohybují také v intervalu normy, ale na její spodní hranici. V doméně nezávislosti a sociálního zapojení jsou dosažené výsledky odpovídající mírně snížené kvalitě života (viz tab. 1). Nejlépe hodnotili respondenti doménu sociální vztahy. Naopak nejhorší hodnocení bylo zaznamenáno v doméně sociální zapojení. Tab.1 Průměrné skóry domén WHOQOL-BREF a WHOQOL-OLD u sledovaného souboru a populační norma Domény
Pacienti LDN** (n=41)
Populační norma* Interval normy (n=325)
Rozšířený
Rozšířený
průměr ±s
mírně snížená kvalita
spodní hranice
průměr±s
horní hranice
Doména 1 (fyzické zdraví) Doména 2 (duševní zdraví) Doména 3 (sociální vztahy) Doména 4 (prostředí) FCES (fungování smyslů) NEZ(nezávislost)
11,69±3,05
10,7
12,2
13,71±3,00
15,2
mírně zvýšená kvalita 16,7
12,50±2,49
11,6
12,8
13,95±2,38
15,1
16,3
14,68±2,22
11,7
12,8
13,96±2,25
15,1
16,2
12,93±1,60
11,5
12,5
13,58±2,11
14,6
15,7
14,32±4,05
10,6
12,4
14,32±3,75
16,2
18,1
12,93±2,38
11,5
13,1
14,64±3,12
16,2
17,8
NAP (naplnění)
13,15±2,04
11,3
12,6
13,80±2,47
15,0
16,3
11,0
12,5
13,98±2,94
15,5
16,9
8,7
10,7
12,77±4,05
14,8
16,8
11,1
12,7
14,27±3,14
15,8
17,4
SOCZ (sociální 11,07±3,04 zapojení) SAU (smrt a 14,34±3,86 umírání) BVZT (blízké 13,59±3,20 vztahy) * Dragomirecká, Prajsová, 2009, s. 42 **pre-test s - směrodatná odchylka
Nejvyšší hodnoty jednotlivých položek dotazníku WHOQOL-BREF byly zjištěny u otázek: osobní vztahy (3,68), podpora přátel (3,66) a prostředí v okolí bydliště (3,46). Hodnoty vyšší než uvádí populační norma, byly zjištěny u otázek: prostředí (3,02), finance (3,34) a dostupnost zdravotní péče (3,71). Nejhůře senioři hodnotili bolest (2,37), možnost věnovat se zálibám (2,41), pohyblivost (2,61), pracovního výkon (2,71), každodenní činnosti (2,78) a přítomnosti negativních pocitů (2,88). V dodatkovém modulu WHOQOL-OLD nejlépe hodnotili respondenti otázky: význam přátelství (3,88), spokojenost s tím, čeho v životě dosáhli (3,83) a svobodné rozhodování (3,82). Hodnotami vyššími, než je populační norma hodnotili respondenti otázky: potíže se smysly a komunikace s lidmi (2,44), zasloužené uznání (3,44). Výsledky s nejnižšími hodnotami byly zjištěny u otázek: znepokojení ze způsobu smrti (2,12), ztráta smyslů a zapojení se do činnosti (2,22), zhoršení smyslů a každodenní život (2,24). Hodnocení postojů ke stáří a stárnutí Respondenti vyjadřují vyšší míru souhlasu nejčastěji s tvrzeními, která jsou obsažena v doméně psychosociální ztráty (viz tab. 2). Nejvyšší míry souhlasu je dosaženo v doméně psychologický růst. U otázek z domény psychologický růst,,je velmi důležité předávat své zkušenosti mladým lidem“ (3,76) a ,,chci dávat dobrý příklad mladým lidem“ (3,83) jsou zaznamenány nejvyšší dosažené hodnoty dotazníku, které jsou zároveň vyšší než populační norma. Nejnižších hodnot dosahují respondenti u otázky ,,zdravotní problémy mě nebrání dělat to, co chci“ (2,49) a ,,stárnutí je snazší, než jsem si myslel“ (2,59) z domény fyzické změny. Změny v postojích ke stáří a stárnutí po absolvování reminiscence jsou zachyceny v tab. 2. Příznivě působí reminiscence na postoje ke stárnutí a stáří v doméně psychologický růst (p 0,0143). Ve druhém měření (post-test) je patrno zlepšení, které však nedosahuje hodnot populační normy. U otázek ,,jak stárnu, zjišťuji, že je pro mne těžší mluvit o svých pocitech“ a ,,jak stárnu, stávám se fyzicky méně soběstačný“ nedošlo k žádným změnám. Tab. 2 Vybrané otázky dotazníku AAQ: srovnání s populační normou, vliv reminiscence na postoje ke stáří Otázky AAQ Pre-test Post-test *Populační norma (n= 41) (n= 41) (n=325) průměr ± s AAQ3 Stáří je čas 3,41±1,14 samoty AAQ6 Stáří je čas 3,46±0,95 depresí AAQ9 Jak stárnu, 3,20±0,98 zjišťuji, že je pro mne těžší mluvit o svých pocitech AAQ12 Stáří vidím 3,17±0,92 hlavně jako období ztrát AAQ15 Jak stárnu, 3,71±0,72 stávám se fyzicky méně soběstačný AAQ17 Jak stárnu, 3,51±0,87 zjišťuji, že je pro mne těžší uzavírat nová přátelství AAQ22 Cítím se kvůli 3,54±0,95 věku z mnoha věcí vyřazený * Dragomirecká, Prajsová, 2009, s. 42 s - směrodatná odchylka
průměr ± s 3,27±0,95
průměr ± s 3,01±1,03
3,15±0,99
3,05±0,96
3,20±0,93
2,64±1,10
3,12±0,81
3,03±1,04
3,71±0,75
2,66±1,16
3,24±1,04
2,79±1,24
3,51±0,93
2,66±1,15
Hodnocení vlivu reminiscenční terapie na kvalitu života Vliv reminiscence na kvalitu života dokládá tab. 3, ve které jsou uvedeny výsledky, které byly zjištěny v jednotlivých doménách a samostatných otázkách dotazníků WHOQOL-BREF a WHOQOL-OLD. Ve druhém měření (post-test) je zaznamenáno zlepšení kromě domény nezávislost (NEZ). V dotazníku WHOQOL-BREF je v doméně fyzické zdraví, duševní zdraví a u samostatné otázky na celkovou kvalitu života zlepšení statisticky významné. V dotazníku WHOQOL-OLD je dosaženo statisticky významného zlepšení v doméně sociální zapojení. Tab. 3 Porovnání kvality života pacientů v LDN před a po absolvování reminiscence Domény
Pre-test (n-41) průměr
s
Post-test (n=41) průměr
s
p
Doména1 (fyzické zdraví) Doména 2 (duševní zdraví) Doména 3 (sociální vztahy) Doména 4 (prostředí) Q1(celková kvalita života) Q2(celková spokojenost se zdravím) FCES (fungování smyslů) NEZ(nezávislost)
11,69
3,05
12,77
2,62
0,0170
12,5
2,49
13,63
2,51
0,0093
14,68
2,22
14,73
2,64
0,6331
12,93
1,60
13,43
1,58
0,0909
3,17
0,97
3,54
0,87
0,0426
2,80
1,01
2,90
1,07
0,3908
14,32
4,05
13,68
3,67
0,4774
12,93
2,38
12,85
3,46
0,6532
NAP (naplnění)
13,15
2,04
13,49
1,79
0,2848
SOCZ (sociální 11,07 3,04 12,78 zapojení) SAU (smrt a 14,34 3,86 14,59 umírání) BVZT (blízké 13,59 3,20 13,90 vztahy) s - směrodatná odchylka p - p value na statistické hladině významnosti 5%
3,09
0,0019
3,81
0,6348
2,98
0,5283
Hodnocení dopadu reminiscence na kognitivní funkce a depresi Při druhém měření (post-test) bylo u respondentů zjištěno statisticky významné zlepšení výskytu deprese (viz tab. 4). Použití geriatrické škály deprese (GDS) ukázalo, že před zahájením intervence mělo 70 % respondentů depresivní symptomy. Po absolvování skupinové reminiscence se počet respondentů s příznaky deprese snížil na 37 %. Před zahájením intervence byla zjištěna přítomnost mírné deprese u 17 respondentů (41 %) manifestní deprese u 8 (20 %) respondentů. Ve druhém měření byla zjištěna mírná deprese u 10 (24 %), manifestní deprese u 5 (12 %) respondentů a bez deprese bylo 26 (64 %) respondentů. Výsledky zjištěné testováním MMSE ukazují, že 31 (76 %) respondentů mělo před intervencí lehkou kognitivní poruchu a 10 (24 %) respondentů středně těžkou kognitivní poruchu. Po absolvování reminiscence došlo ke statisticky významnému zlepšení kognitivních funkcí respondentů (viz tab. 5). Hodnoty testu MMSE v pásmu normálu mělo ve druhém měření 21
respondentů (60 %), 14 (34 %) mělo lehkou kognitivní poruchu, 5 (12 %) středně těžkou kognitivní poruchu a u 1 respondenta (2 %) došlo ke zhoršení na těžkou kognitivní poruchu. Tab. 4 Vyhodnocení vlivu reminiscence na GDS a MMSE u sledovaného souboru pacientů MMSE (n=41) s 3,73 5,67
průměr p Pre-test 19,49 Post-test 23,63 <0,001 s - směrodatná odchylka p - p value na statistické hladině významnosti 5%
průměr 7,61 5,20
GDS (n=41) s 3,15 3,90
p 0,0002
Korelace mezi přítomností deprese, stavem kognitivních funkcí a kvalitou života Mezi přítomností depresivní symptomatologie a celkovou spokojeností se zdravotním stavem byl zjištěn středně těsný lineární negativní vztah (r= -0.4575). U ostatních testovaných položek WHOQOL-BREF (celkové hodnocení kvality života Q1, spokojenost se zdravím Q2) a hodnoty MMSE, GDS nebyl zjištěn lineární vztah. Testované veličiny vykazovali zanedbatelnou těsnost vztahu v pre-testu i post-testu. Výsledky korelačního koeficientu se pohybovali pod hodnotou ±0,20. Diskuse Zjištěná kvalita života u sledovaného souboru respondentů (v úvodu hospitalizace), kterými byli pacienti LDN Radvanice v seniorském věku s demencí, je ve srovnání s populační normou mírně snížená v oblasti nezávislosti a sociálního zapojení. V ostatních oblastech kvality života měřeno dotazníky WHOQOL-BREF a WHOQOL-OLD byla zjištěná kvalita života v intervalu normy. Sledovaný vliv reminiscence na kvalitu života včetně vlivu na kognitivní funkce a přítomnost depresivní symptomatologie přinesl neočekávaně příznivé výsledky, které mohly být ovlivněny i proměnnými, které nebyly sledovány. Tato zjištění budou předmětem ověřování v našem dalším výzkumu a měla by být pobídkou pro další výzkumné práce. Současný český výzkum zaměřený na využití reminiscence při péči o osoby s demencí, s depresivními stavy a se změnami chování reprezentují Janečková a Holmerová, které v letech 2005-2007 řešily projekt Vliv reminiscenční terapie na zdravotní stav a kvalitu života seniorů žijících v institucích. Rámec jejich výzkumu vychází ze stoupajícího zájmu o studium vlivu nefarmakologických metod (k nimž patří reminiscence) na zdravotní stav a kvalitu života seniorů. Přináší kvantitativní výsledky, které nejsou dostatečně přesvědčivé, ale naznačují trendy, které svědčí ve prospěch pozitivního vlivu reminiscence na projevy demence, na depresivitu. Podle Dragomirecké a Prajsové (2009, s. 28) je právě depresivita nejsilnější prediktor kvality života. Při vyhledávání zdrojů informací z elektronických databází MEDLINE, CINAHL, MEDVIK, za období 2009-2013, za použití klíčových slov reminiscence, dementia, nursing byly nalezeny přehledové studie, randomizované kontrolované studie, kombinovaný výzkum, kvalitativní výzkum, klinický výzkum. Většina z těchto prací (zejména kvantitativní výzkumy) neposkytuje důkaz o tom, že by reminiscenční terapie zlepšila kvalitu života seniorů. Zjištění z našeho pilotního výzkumu, která poskytují pozitivní zjištění statistického významu, mohou být ovlivněna nemonitorovanými vlivy, malým vzorkem respondentů (n = 41) a absencí kontrolní skupiny. Některé práce (např. Janečková et. al., 2008, Chung et al., 2009, Gudex et al., 2010, Wang, 2009) ale nesou důkazy o zlepšení stavu kognitivních funkcí
a zmírnění depresí, stejně jako naše práce, která potvrzuje statisticky významné zlepšení depresivity a kognitivního stavu u respondentů po intervenci. Reminiscenční techniky jako prospěšné ošetřovatelské intervence při péči o seniory s demencí hodnotí studie kvalitativní, nebo kombinované ve svých kvalitativních výsledcích. V zahraničí jsou předmětem výzkumu také protokoly a doporučení pro reminiscenční práci. Stinson (2009) nabízí protokol pro organizaci skupinové reminiscence. Tento protokol obsahuje detailní popis struktury jednotlivých sezení rozložených do 6 týdnů. Skupinovou reminiscenci doporučuje jako ošetřovatelskou intervenci vedoucí ke zlepšení vnímání života. V českém výzkumu, o kterém publikují Janečková a Vacková (2010) se protokol neobjevuje. V zahraničním i českém doporučení je jako nejvhodnější způsob pro uplatnění reminiscence v ošetřovatelství popisován životní příběh. Spittel (2011) uvádí, že práce na životním příběhu je pro osoby s demencí užitečná. Umožňuje jim sdělit své příběhy a kultivovat jejich identitu. To vytváří možnost bavit se o osobních životních zkušenostech a zvyšovat jejich socializaci. Dát prostor lidem s demencí mluvit o vlastních životních zkušenostech je zásadní pro podporu reminiscence a spouštění vzpomínek. Životní příběh je užitečný také pro ošetřující personál, protože má možnost se více dozvědět o osobě s demencí a umožňuje lépe posoudit jeho potřeby. Tímto způsobem je upozorněno na osobu a ne na nemoc. Narativní rozhovory a osobní zkušenosti v životních příbězích jsou užitečným nástrojem pro podporu vlastní identity osob s demencí. Při reminiscenční práci vycházíme z toho, že většina lidí cítí potřebu uznání. Většina z nás jsou zdraví a soběstační jedinci, můžeme aktivně vyhledávat podporu, pokud ji potřebujeme. Seniorští pacienti, zejména ti s demencí, jsou izolováni a mají problém najít někoho, kdo by je vyslechl a potvrdil jejich hodnotu. Tito lidé se často cítí neschopní v současném světě. Moudrost, kterou získali po letech zkušeností, se může zdát nedostatečná v našem, tak rychle se měnícím světě. Reminiscenční terapie jim může pomoci znovu potvrdit význam jejich těžce získané moudrosti (Klever, Sandy, 2013, s. 36-37). Vzpomínání je přínosné k adaptaci na změny, které stárnutí a stáří přináší a ke zdůraznění pozitivních stránek osobnosti člověka (Špatenková, Bolomská, 2011). Závěr Senioři s demencí hospitalizovaní v LDN při MNO mají ve srovnání s populační normou, kterou reprezentují zdraví senioři, kvalitu života mírně sníženou v oblasti nezávislosti a sociálního zapojení. V ostatních doménách kvality života, které měří dotazníky WHOQOLBREF a WHOQOL-OLD je zjištěná kvalita života v intervalu průměru. Postoje ke stárnutí a stáří respondentů (měřeno dotazníkem AAQ) jsou charakterizovány vyšší mírou souhlasu s tvrzeními, která vyjadřují psychosociální ztráty, např. osamocení, ztrátu soběstačnosti, přítomnost depresí, ale také tvrzení, že považují za velmi důležité předávání zkušeností mladým lidem a že jim chtějí být příkladem. Skupinová reminiscence ovlivnila kvalitu života v doméně fyzického zdraví, duševního zdraví, u samostatné otázky na celkové vnímání kvality života a v doméně sociálního zapojení. Dále bylo zjištěno zlepšení stavu kognitivních funkcí a snížení přítomnost deprese. Mezi přítomností depresivní symptomatologie a celkovou spokojeností se zdravotním stavem (samostatná otázka) byl zjištěn středně těsný lineární negativní vztah. Příznivý vliv reminiscence na postoje ke stárnutí a stáří byl zaznamenán v doméně psychologický růst. I přes tato pozitivní zjištění nemůžeme s určitostí tvrdit, že reminiscence ovlivnila výsledky sledovaných ukazatelů. V průběhu hospitalizace mohla na respondenty působit řada proměnných, které nebyly monitorovány a mohly tento výsledek ovlivnit. Je proto potřeba systematicky sledovat ukazatele kvality života a funkčního stavu osob s demencí v souvislosti s reminiscencí, aby byly k dispozici platné důkazy o její efektivitě a prospěšnosti. Rostoucí počet lidí s demencí a zvyšující se náklady na péči poskytují významnou pobídku pro rozvoj a výzkum metod pro podporu účinných a nepříliš
nákladných intervencí. Ve zdravotnické péči o osoby s demencí je velká pozornost stále věnována farmakologickým intervencím, ale je patrné, že reminiscence, jako psychosociální intervence může být také účinná a vhodná. Etické aspekty a konflikt zájmu Autoři deklarují, že studie nemá žádný konflikt zájmu a při jejím zpracování byly dodrženy etické aspekty výzkumu. Všichni respondenti byli informováni o účelu výzkumu a souhlasili se zařazením do výzkumného souboru. Příspěvek vznikl s podporou grantu Ostravské univerzity – SGS17/LF/2013. REFERENCE Čevela R, Kalvach Z, Čeledová L. Sociální gerontologie-úvod do problematiky (Social gerontology – Introduction to the problems). 1st ed. Praha: Grada; 2012. Dragomirecká E, Praisová J. Příručka pro uživatele české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality života ve vyšším věku (User’s Manual of the Czech version of the World Health Organization questionnaire for evaluating quality of life in old age). 1st ed. Praha: Psychiatrické centrum Praha; 2009. Chung JCC. An intergenerational reminiscence programme for older adults with early dementia and youth volunteers: values and challenges. Scandinavian Journal of Caring Sciences. 2009;23(2):259-264. Gudex C, Horsted C, Jensen AM, Kjer M, Sørensen J. Consequences from use of reminiscence -a randomised intervention study in ten Danish nursing homes. BMC Geriatrics. 2010;10(33):1471-2318. Haslam C, Haslam SA, Ysseldyk R, McCloskey LG, Pfisterer K, Brown SG. The social treatment: The benefits of group interventions in residential care settings. Psychology & Aging. 2010;25(1):157-166. Janečková H. Jsem to pořád já: využití vzpomínek v práci se seniory - reminiscence a životní příběh (It is still me: the use of memories in working with older adults – reminiscence and life story work). 1st ed. Praha: Gerontologické centrum; 2007. Janečková H, Holmerová I, Vaňková H, Kašlíková T. Reminiscenční terapie a výzkum jejího efektu na kvalitu života seniorů v institucionální péči (Reminiscence therapy and research into its effect on quality of life of older adults in institutional care). Geriatria. 2008;14(1),19-27. Janečková H, Vacková M. Reminiscence: využití vzpomínek při práci se seniory (Reminiscence: the use of memories in working with older adults). 1st ed. Praha: Portál; 2010. Koběrská P, Široká A. Společnou cestou (Common pathway). 1st ed. Praha: Portál; 2003. Klever S. Reminiscence therapy: Finding meaning in memories. Nursing. 2013;43(4):36-37. Kučerová H. Demence v kazuistikách (Dementia in case studies). 1st ed. Praha: Grada; 2006. Rusell C, Timmons S. Life story work and nursing home residents with dementia. Nursing Older People. 2009;21(4):28-32. Spitell S. A biographical approach to preserve social identity of people with dementia in aged care facilities - A student research project in Australia [German]. Pflegewissenschaft. 2011;13(12):645-650. Stinson CK, Kirk E. Structured group reminiscence: an intervention for older adults. Journal of Continuing Education in Nursing. 2009;15(2):208-18. Špatenková N, Bolomská B. Reminiscenční terapie (Reminiscence therapy). 1st ed. Praha: Galén; 2011.
Topinková E. Geriatrie pro praxi (Geriatrics for practice).1st ed. Praha: Galén; 2010. Wang JJ, Yen M, OuYang WC. Group reminiscence intervention in Taiwanese elders with dementia. Archives of Gerontology & Geriatrics. 2009;49(2):227-232.
