Vliv dovozu uhlí a uranu na energetickou bezpečnost

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor: Mezinárodní vztahy

Vliv dovozu uhlí a uranu na energetickou bezpečnost Bakalářská práce

Václav Šebek

Vedoucí práce: Mgr. Filip Černoch UČO:

206916

Obor:

MV-BSS

Imatrikulační ročník: 2007

Brno, 2010

Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval samostatně, pouze s použitím uvedených zdrojů.

V Brně, dne 3. května 2010

………………………… Václav Šebek

Na tomto místě bych velmi rád poděkoval panu Mgr. Filipu Černochovi, jenž usměrňoval mou práci dobře mířenými kritickými poznámkami a prostřednictvím věcné diskuse mi otevíral obzory.

Obsah Úvod ..................................................................................................................................5 1 Energetika a suroviny v ČR ......................................................................................7 1.1 Definice energetiky ...........................................................................................7 1.2 Suroviny a zdroje ..............................................................................................8 2 Koncepty energetické bezpečnosti ..........................................................................10 2.1 Energetika a bezpečnost ..................................................................................10 2.2 Daniel Yergin ..................................................................................................12 2.3 Český stát ........................................................................................................13 2.3.1 Bezpečnostní strategie ČR ......................................................................14 2.3.2 Státní energetická koncepce ....................................................................15 2.3.3 Surovinová politika ČR...........................................................................15 2.3.4 Český postoj ............................................................................................16 2.4 Energetická bezpečnost ...................................................................................17 3 Srovnání ..................................................................................................................18 3.1 Kritéria ............................................................................................................18 3.1.1 Cena.........................................................................................................19 3.1.2 Dostupné zásoby .....................................................................................19 3.1.3 Charakter trhu..........................................................................................19 3.1.4 Transport .................................................................................................20 4 Uhlí..........................................................................................................................20 4.1 Cena.................................................................................................................20 4.2 Dostupné zásoby .............................................................................................23 4.3 Charakter trhu..................................................................................................27 4.4 Transport .........................................................................................................28 4.4.1 Lodní doprava .........................................................................................28 4.4.2 Silniční doprava.......................................................................................29 4.4.3 Železniční přeprava .................................................................................30 4.4.4 Shrnutí .....................................................................................................31 4.5 Bezpečnost dovozu uhlí ..................................................................................32 5 Uran .........................................................................................................................32 5.1 Cena.................................................................................................................33 5.2 Dostupné zásoby .............................................................................................35 5.3 Charakter trhu..................................................................................................36 5.4 Transport .........................................................................................................37 5.5 Bezpečnost dovozu uranu................................................................................38 6 Závěr........................................................................................................................39 7 Zkratky ....................................................................................................................40 8 Zdroje ......................................................................................................................41 8.1 Prameny...........................................................................................................41 8.2 Literatura .........................................................................................................42 8.3 Internetové stránky..........................................................................................42

Úvod Energetická bezpečnost se v poslední době stává často skloňovaným pojmem, dostává se do popředí veřejného zájmu. Události jako kulminace cen ropy na přelomu let 2007 a 2008, zastavení dodávek zemního plynu z Ruska vyvolané ruskými spory s Ukrajinou v lednu 2009 nebo v neposlední řadě strmě rostoucí poptávka po energii v rychle se rozvíjejících zemích jako Čína a Indie, vyvolaly u nás diskuse o zajištění energetických potřeb vlastní ekonomiky. Evropská unie je čím dál více závislá na dovozu energetických surovin. Česká republika v tomto představuje určitou výjimku. Spotřebu ropy a zemního plynu sice pokrýváme téměř výhradně importem, ale ve spotřebě uhlí jsme soběstační a část jej dokonce vyvážíme. Také ložiska uranu na našem území patří k těm rozsáhlejším i ve světovém měřítku. Na pozadí těchto faktů byla formulována česká energetická koncepce, která staví soběstačnost v dodávkách energetických surovin na první místo mezi faktory posilující energetickou bezpečnost státu. Je ale skutečně soběstačnost v produkci uhlí nebo uranu tak významná? Byl by jejich import opravdu tak vážným rizikem pro státní bezpečnost, větším, než je třeba dovoz ropy? U tekutých a plynných fosilních paliv si nemůžeme vybírat, neboť jejich zásoby na našem území jsou marginální a pokrývají jen minimum spotřeby. S uhlím a uranem je tomu jinak a volba mezi domácími a zahraničními zdroji existuje – byť se tato otázka může ukázat pouze akademickou. Záměrem autora předkládané práce je na tuto otázku odpovědět. Zda-li oslabuje dovoz energetických surovin energetickou bezpečnost státu. Abychom mohli najít správnou odpověď, bude třeba nejprve prozkoumat samotný termín energetická bezpečnost, jeho chápání a implikace. Podle tohoto vysvětlení pak určíme sadu kritérií, jež budou změnu energetické bezpečnosti indikovat. Jejich zhodnocením bychom pak měli být schopni říci, jaký vliv má substituce domácích zdrojů na národní energetickou bezpečnost. Ještě než bude uvedený postup proveden, v úvodu práce nejprve představíme energetický sektor a surovinovou základnu České republiky. Pro analýzu byly vybrány dvě energetické suroviny, uhlí a uran, protože jde o jediné dva zdroje, u nichž si můžeme jejich původ vybrat. Ostatní suroviny se na našem území buď nenacházejí, nebo jejich produkce tvoří jen mizivý podíl spotřeby.

5

Znát vliv původu energetické suroviny na energetickou bezpečnost země je důležité pro hodnocení a rozhodování v oblastech energetické, zahraniční a bezpečnostní politiky. Současný úzus – jak bude v práci představeno – chápe soběstačnost jako kategorii přímo úměrnou bezpečnosti státu a přímo posilující nezávislost země. Ambicí práce je nevyhnutelnost tohoto pohledu na věc kriticky zhodnotit.

6

1 Energetika a suroviny v ČR První kapitola uvede čtenáře do reálií energetiky v ČR. To znamená představení jednak energetického sektoru hospodářství a jednak přírodních dispozic, které determinují četnost a objem zdrojů energetických surovin na našem území. Závěrem přesně vymezíme oblast našeho zájmu, pole, které budeme dále zkoumat a analyzovat.

1.1 Definice energetiky Nejprve je potřeba definovat pojem energetika. V této práci jím budeme chápat několik průmyslových odvětví včetně jejich distribučních kanálů. Jde o výrobu elektrické energie, tepla a paliv. Jeho další součástí je zahraniční obchod s produkty zmíněných odvětví a se surovinami, které jsou k jejich výrobě potřeba. Součástí energetiky je také stát. Pasivní články energetiky budeme nazývat objekty, aktivní součásti procesu pak aktéry. Do kategorie objektů patří suroviny, produkty a technické zařízení nutné pro výrobu, včetně použité technologie. Základní dělení surovin je na obnovitelné a neobnovitelné, další možné rozdělení pak podle jejich původu a fyzikálních vlastností. Všechny tyto zdroje nazýváme prvotními, neboť jsou dobývány nebo pořizovány za účelem zpracování v energetickém odvětví. Sekundární zdroje jsou takové, u nichž je výroba energie nebo energetických produktů pouze vedlejším produktem, protože jejich prvotním účelem nebyla spotřeba v energetice, ale z nějakého důvodu jsou v ní nakonec použity. Výstupem energetiky je přímo energie – např. elektřina, či teplo – nebo druh energetického produktu – např. benzín, koks apod. Zde se nabízí další rozdělení podle druhu výstupu. Důležitost těchto výstupů je evidentní, pro ekonomiku a rozvoj státu jsou klíčové. Podle pozice v energetickém řetězci najdeme pět druhů aktérů. (1) Dodavatele surovin, (2) výrobce energií a energetických produktů, (3) distributory, (4) stát a (5) spotřebitele. Dle jejich vlastnických vztahů bychom aktéry dělili na veřejné a soukromé. Stát vytváří prostřednictvím různých nástrojů – legislativy i exekutivní moci – tzv. energetickou politiku, která tvoří rámec pro ostatní aktéry. Pozice státu může být silnější, pokud některé subjekty energetického sektoru také přímo ovládá. Tato práce nemá ambici zpracovat energetiku ČR v celé její šíři, proto z nastíněného spektra vybereme pouze některé části. Zúžíme tak zkoumanou plochu do přijatelných 7

mezí. Hlavní zájem leží na objektu energetických surovin. V souvislosti s ním jsou relevantní aktéři dodavatelé surovin a stát se svými surovinovými a energetickými politikami a související aktivity jako těžba, transport, zahraniční obchod apod. S nimi budeme pracovat. Ještě předtím ale představíme několik faktů o českých zdrojích.

1.2 Suroviny a zdroje Česká republika disponuje nezanedbatelným množstvím řady surovinových zdrojů, přesto u mnohých z nich je závislá na dovozu. Dobývání nerostných surovin se na hrubém domácím produktu podílelo na konci 20. století necelými dvěma procenty1. Pro nás je zajímavý soubor palivo-energetických surovin (PE), jenž zahrnuje černé a hnědé uhlí, zemní plyn a ropu a uranovou rudu. tabulka 1 Zásoby PE surovin v ČR, 2008. Zdroj: MPO2 kt

3

Jednotka

kt

kt

m

Surovina

Černé uhlí Hnědé uhlí

Ropa

Zemní plyn

Geologické

16 193 970

9 090 892

31 144

46 044

135 554

Průmyslové

1 154 153

1 475 566

15 553

2 532

1 545

60 let

30 let

66 let

15 let

5 let

t Uran

Životnost průmyslových

Abychom se vyhnuli nejasnostem ve výčtech surovinových zásob, je třeba osvětlit jejich klasifikaci. Ta není ve světě zcela jednotná, nicméně hlavní kritéria jejich rozdělení jsou podobná, neboť vycházejí ze stejných vlastností zdrojů. V zásadě lze sledovat, jsou-li ložiska zcela popsána a ověřena průzkumem, nebo zda je jejich existence pouze odvozována od přírodních podmínek a typických průvodních znaků. Dále pak jsou-li takto identifikovaná ložiska těžitelná dostupnými technologiemi a zda je taková těžba ekonomická, jestli se vyplatí. S těmito pojmy operují jak české, tak zahraniční publikace.3 Česká terminologie používá termíny geologické a průmyslové zásoby. První popisuje veškeré množství nerostu v ložisku v jeho původním stavu, je to tedy souhrn vší známé masy nerostu. Údaje geologických zásob zpravidla obsahují všechny kategorie zdrojů, tedy prokázané i odvozené. Průmyslové zásoby jsou zásoby

1

MPO: Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů, s. 4. MPO: Doplnění Surovinové politiky, Statistická data k 31.12.2008, s. 10. 3 Např. WCI: The Coal Resource, A Comprehensive Overview of Coal , s. 3 nebo WEC: 2007 Survey of Energy Resources, s 8. 2

8

prokázané a vytěžitelné dostupnými technologiemi.4 Geologické a průmyslové zásoby se také někdy nazývají nebilanční, resp. bilanční.5 Na území ČR se nacházejí všechny zmíněné PE suroviny. Mohutnost jejich zdrojů se však výrazně liší. Tabulka 1 ukazuje jejich aktuální stav a výpočet životnosti průmyslových zásob při současné roční těžbě.6 Přibližně dvě třetiny průmyslových zásob hnědého uhlí – asi 0,9 miliardy tun – jsou vázány tzv. ekologickými limity, takže v současnosti není možné je dobývat.7 Zdroje ropy a zemního plynu se podílejí na spotřebě jen minimálně (viz dále), proto jejich životnost není příliš relevantní. Nízká životnost uranových ložisek je dána masivním útlumem těžby po roce 1989. Ekologické a politické překážky spolu s nízkou cenou uranu v poslední dekádě 20. století zastavily otevírání a těžbu v nových ložiscích. Současná produkce se získává těžbou pouze v lokalitě Rožná, ve Stráži pod Ralskem je uran vedlejším produktem sanačních a rekultivačních prací.8 tabulka 2 Bilance zahraničního obchodu s PE surovinami, 2007. Zdroj: Geofond9 Jednotka

kt

kt

Surovina

Černé uhlí Hnědé uhlí

kt

mil. M3

t

Ropa

Zemní plyn

Uran

Těžba/r

12 462

49 134

240

148

322

Import/r

2 539

34

7 147

8 400

N/A

Export/r

6 693

1 187

17

0

316

Zůstatek

8 308

47 981

7 370

8 548

6

150,0%

102,4%

3,3%

1,7%

N/A

Domácí krytí

V tabulce 2 je klíčovým údaj domácí krytí. Ukazuje poměr domácí těžby k objemu surovin, které zůstanou na našem území po přičtení importu a odečtení exportu. Tato čísla není těžké interpretovat. Zhruba polovina vytěženého černého uhlí byla z ČR exportována, výměnou za necelou čtvrtinu téhož objemu, jež byla dovezena. Za těmito pohyby stojí obchod s černým vysoce výhřevným a kvalitním koksovatelným uhlím. Většina importu pochází z Polska, kam také směřoval největší podíl exportu. Těžba

4

MPO: Surovinová politika…, s. 3. MŽP: Geofond: Surovinové zdroje České republiky, nerostné suroviny (stav 2007), s. 13. 6 Jde o ryze orientační údaj, výsledek podělení průmyslových zásob aktuální spotřebou. 7 MŽP: Geofond: Surovinové… s. 169-170. 8 MŽP: Geofond: Surovinové… s. 152. 9 MŽP: Geofond: Surovinové… 5

9

hnědého uhlí je téměř stoprocentně zpracovávána u nás a k významnějším zahraničním obchodům nedochází. Ropa a zemní plyn vykazují zcela opačné charakteristiky. Ačkoliv se obě suroviny na našem území těží, na konečné spotřebě se podílejí pouze nepatrně. Situace u uranu je odlišná. Prakticky veškerá produkce je vyvážena, avšak ve formě surové uranové rudy nebo chemického koncentrátu. Zpět bylo v roce 2007 dovezeno kolem 80 t zpracovaného uranu v podobě jaderného paliva. Z těchto technických dat lze vyvodit několik informací, klíčových pro následující analýzu. Za prvé, ČR je v současnosti, a alespoň v následující dekádě, víceméně soběstačná v produkci pevných energetických paliv, uhlí a uranu. Pokud by chtěla zůstat soběstačnou i nadále, bylo by nutné rozšířit těžbu na ložiska, jež dosud nejsou využívaná, nebo ekonomicky využitelná. Za druhé, produkce ropy a zemního plynu je oproti spotřebě zanedbatelná, ČR je zcela závislá na jejich dovozu. Teď, když jsme představili surovinovou základnu ČR, můžeme z její podoby vyvodit důsledky pro další práci. Protože je naším cílem zkoumat míru energetické bezpečnosti a jejích změn spojených s dovozem PE surovin, můžeme opustit ropu a zemní plyn. Jejich aktuální spotřeba je již téměř výhradně kryta importem, a proto je otázka soběstačnosti irelevantní. Stav zbylých pevných paliv dovoluje ptát se, zda-li je těžit na vlastním území, nebo nakupovat v zahraničí. Proto se dále budeme věnovat výhradně těmto surovinám.

2 Koncepty energetické bezpečnosti Ještě než ale přistoupíme k vlastní analýze, je třeba alespoň stručně představit koncepty energetické bezpečnosti. Jejich shrnutí poslouží k definování srovnávacích kritérií. Proto by zmínění těchto konceptů nemělo chybět a mělo by vlastní analýze předcházet. Nejprve představíme samotný pojem energetická bezpečnost. Dále ukážeme chápání tohoto pojmu jednak klasikem tématu Danielem Yerginem, ale také v kontextu české energetické politiky. Hlavním vývodem této kapitoly bude jasně definovaný pojem energetická bezpečnost, opřený o zmíněné zdroje, o který se opře srovnávání ve třetí až páté kapitole.

2.1 Energetika a bezpečnost Energetická politika a bezpečnost se pomalu stávají nedílnou a podstatnou součástí veřejné diskuse a zájmem politiků. Ačkoliv v akademických kruzích a mezi odbornou 10

veřejností téma rezonuje již delší dobu, neexistuje doposud jednotný koncept energetické bezpečnosti. Přes nejednotnost v definicích se mnohé články, studie, i oficiální dokumenty a prohlášení byznysmenů, politiků a úředníků na určitém minimu shodují. Je to možné díky tomu, že zkoumaná oblast skutečně vykazuje zásadní a nezpochybnitelné vlastnosti, vnitřní systém a logiku. Neucelenost konceptu vyplývá z jeho šíře. Samotná energetika, či zajištění dodávek energie pro potřeby států, domácností a hospodářských subjektů je sice netriviálním, ale relativně dobře ohraničitelným systémem, lze celkem přesně určit, kde energetika začíná a kde končí. Pokud ale chceme zkoumat bezpečnost energetiky, musíme nutně, abychom podali relevantní obraz skutečnosti, zkoumaný prostor rozšířit. To nás staví před otázku vymezení hranic pro takový výzkum. Energetický proces od těžby prvotních surovin až po distribuci a spotřebu finálních produktů zasahuje do nesčetného množství společenských oblastí, ovlivňuje je a pro mnohé z nich představuje vitální zdroj úspěchu, či zajištění jejich současné formy.10 Pojem bezpečnost je na druhé straně do jisté míry neuchopitelný a z podstaty relativní. Podle shrnující monografie věnované mezinárodní bezpečnosti autora Jana Eichlera11 jde buď o negativně nebo pozitivně definovaný pojem. V prvním případě jako absence hrozby pro zvolený referenční objekt, ve druhém je bezpečným ten objekt, který disponuje vlastnostmi posilujícími jeho schopnost negovat nežádoucí stavy a vlivy. Spojíme-li pojmy energetika a bezpečnost do jednoho, pak se pojem energetická bezpečnost přestane týkat jen energetického sektoru. Zasahuje do mnohem většího množství odvětví lidské činnosti, který je jen obtížně možné a představitelné úplně vymezit. Spotřebitelem energií je ve skutečnosti celá společnost. Proto se bezpečnost energetiky – dodávek surovin, energií atd. – týká prakticky všech subjektů od státu, přes podniky až k jednotlivým občanům. V obecné rovině je proto takřka nemožné taxativně vymezit oblast, které se ještě zkoumání energetické bezpečnosti týká a které již ne. Pokud se ale podíváme blíže do prací a dokumentů zabývajících se energetickou bezpečností, zjistíme, že široký vliv 10

Pro příklady netřeba chodit daleko. Dostupnost benzínu není podstatná jen kvůli civilním motoristům, kteří každé ráno cestují za prací, ale ovlivňuje cenu a úroveň přepravních kapacit, které jsou nedílnou součástí výkonu ekonomiky. Zúžení těchto kapacit zásadním způsobem sníží schopnost hospodářství produkovat statky a služby, čímž je zdraží, sníží jejich dostupnost a tím omezí jejich spotřebu. Ryze ekonomicky tím dojde ke snížení životní úrovně. 11 Eichler, Jan: Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století, s.7.

11

energetiky na společnost se většinou opomíjí a ústředním tématem zůstává samotná energetika.

2.2 Daniel Yergin Američan Daniel Yergin12 ve svém článku13 vymezuje čtyři základní principy energetické bezpečnosti. Jde o praktické podmínky dané zkušenostmi z fungování komoditních trhů a průběhů energetických krizí, jejichž splnění přispívá k posílení energetické bezpečnosti. Prvním pravidlem je diverzifikace zdrojů. Čím více dodavatelů je k dispozici, tím méně může výpadek některého z nich obchod s dotčenou surovinou narušit. Zde je třeba doplnit, že stejné pravidlo platí vice versa i pro producenty. Vzájemnou závislost na ose producent – spotřebitel je třeba mít neustále na paměti. Pozice odběratele totiž nemusí být nutně závislejší, či horší, než pozice výrobce. Diverzifikaci také není záhodno dovádět do extrému, neboť na druhé straně technické problémy se zpracováním dodávek od velkého množství dodavatelů s různou kvalitou a typem suroviny mohou neúměrně k bezpečnostnímu zisku snížit ekonomickou výhodnost takových dovozů. Po diverzifikaci následuje podle Yergina posílení pružnosti vlastního energetického resp. palivo-energetického systému. Budování robustních transportních a distribučních cest, nárazníků a polštářů, které mohou dodávky vyrovnávat. Řeč je o technických prostředcích, jakými jsou zásobníky strategických surovin, geograficky oddělené a vhodně předimenzované zpracovatelské kapacity nebo krizové plány pro výpadky různé velikosti a mnoho dalších konkrétních opatření, která všechna vedou k udržení konstantního výstupu kritické suroviny i při nevyrovnaném vstupu. Stejně jako u předchozího bodu, nelze ani tento dovádět ad absurdum a je třeba nalézt vhodný poměr mezi cenou těchto opatření a jejich užitkem. Předchozí podmínky jsou vnitřní záležitostí států, kterou státy mohou a mají v zájmu ovlivňovat. Třetí bod zohledňuje zapojení do mezinárodního trhu s energetickými surovinami. Yergin především doporučuje přijmout fakt, že všechny tyto trhy jsou již zcela globalizované a sjednocené, což je třeba respektovat, a že „[o]dtržení není

12

Daniel H. Yergin (*1947 v Los Angeles) je publicista a ekonom dlouhodobě působící v oboru energetiky. Jeho nejznámějším dílem jsou dějiny ropného průmyslu The Prize: The Epic Quest for Oil, Money and Power, za něž obdržel prestižní pulitzerovu cenu za literaturu faktu. 13 Yergin, Daniel: Ensuring Energy Security.

12

možnost.“14 Energetickou bezpečnost posiluje právě stabilita trhu a její posílení by mělo být v zájmu všech konzumentů.15 Posledním krokem k posílení energetické bezpečnosti jsou informace. Již z definice trhu jsou zcela vitální pro jeho správné fungování. Co nejlepší distribuce informací a co nejmenší zkreslení tedy přispívá k plnění předchozí podmínky a stabilizuje trh. Informační funkce trhu může nejlépe posilovat stát dobře nastavenými rámcovými pravidly a tlakem na transparentnost korporací i vlastních úřadů.

2.3 Český stát Nedílnou součástí souhrnu pohledů na energetickou bezpečnost je její vnímání z pohledu České republiky. Je definována hned v několika oficiálních dokumentech a vyjádřeních státních úředníků i politiků, z nichž se pokusíme získat ucelený obrázek o státní definici kritérií energetické bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že téma se dotýká právě české energetické a bezpečnostní politiky, bude tato část pro další práci důležitá. Energetická bezpečnost je v ČR primárně v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu. Rámcová bezpečnostní politika je řešena na úrovni vlády a MPO ji implementuje a rozšiřuje. Základním dokumentem definujícím bezpečnost státu je Bezpečnostní strategie ČR, naposledy aktualizovaná v prosinci 2003. Na úrovni MPO je problematika energetické bezpečnosti řešena v dokumentu Státní energetická koncepce (SEK) České republiky. SEK je nejdůležitějším dokumentem věnujícím se energetické bezpečnosti, neboť je velmi detailní a obsahuje řadu přímých doporučení a velmi jasně definuje českou energetickou politiku. Aktuální verze byla vydána v únoru 2010 a zohledňuje výsledky a doporučení Zprávy Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém horizontu známe více jako zpráva tzv. Pačesovy komise nebo Pačesova zpráva. Dalším dokumentem, jež se tématu dotýká, je Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů z roku 1999, faktograficky aktualizovaná v roce 2008. Všechny tyto dokumenty vyjadřují pohled ČR na energetickou bezpečnost. Kromě nich je třeba do celkového diskurzu zahrnout i dílčí vyjádření úředníků MPO na webových stránkách a jiných vystoupeních.

14

Yergin. D.: Ensuring…, s.4. K tomu jen doplňme, že Yergin se především zaobírá ropným sektorem, jenž je skutečně velmi jednotný. Trhy ostatních energetických surovin takového stupně integrace nedosahují, jak bude ještě ukázáno dále. 15

13

Průvodním znakem českých dokumentů je absence definice energetické bezpečnosti. Ta je jakoby inherentní pojmu energetická politika, jež se ale de facto principy energetické bezpečnosti řídí. Proto bude třeba bezpečnostní agendu z energetické politiky zpětně vyčlenit. Základní principy jsou však v dokumentech dobře čitelné.

2.3.1 Bezpečnostní strategie ČR Jádrem BS je bezpečnost ve smyslu geopolitickém a vojenském, většina textu řeší zájem státu na stabilním světovém prostředí, mírovém řešení konfliktů prostřednictvím OSN, ukotvení v transatlantických strukturách apod. Zájmy státu jsou rozděleny na životní, strategické a další významné. I přes převahu branně bezpečnostních témat, najdeme stopy energetické bezpečnosti již zde. Totiž „[o]chrana životních zájmů … občanů je základní povinností vlády ČR.“16 V současných ekonomických reáliích je nasnadě, že mezi vágní pojem životní zájmy občanů neodmyslitelně patří zájem na ekonomické prosperitě, s níž dodávky energií souvisí. Opačný jev – nedostatek energií – by v nejhorším případě mohl vést k velmi rychlému a hlubokému propadu životní úrovně. Což je zcela jistě také proti občanským životním zájmům. V sekci strategických zájmů, kterými BS implementuje své životní zájmy, se již o energetické bezpečnosti mluví explicitně. Ekonomické bezpečnosti ČR se docílí „diverzifikací zdrojů strategických surovin“ a ochranou „strategických infrastruktur.“17 Strategií dosažení takových cílů je nasnadě. „V zájmu energetické bezpečnosti [kurzíva VŠ] diverzifikuje [ČR] zdroje strategických surovin.“18 Nejkonkrétněji se o energetice mluví v kapitole o hospodářské politice a jejím vlivu na bezpečnost. Krom čistě makroekonomických postupů „[h]ospodářská politika rovněž sleduje minimalizaci závislosti ekonomiky ČR na dodávkách z hospodářsky nebo politicky nestabilních oblastí.“19 Způsoby, jak toho docílit v oblasti energetiky, jsou (1) diverzifikace zdrojů a přepravních tras strategických surovin, (2) snižování energetické a surovinové náročnosti hospodářství, (3) účelné a ekonomicky výhodné využívání

16

Bezpečnostní strategie ČR, s. 6. BS s. 6. 18 BS s. 12. 19 BS s. 17 17

14

domácích prvotních zdrojů a (4) minimalizace dopadů výkyvů dodávek strategických surovin. Vrátíme-li se k ústřední otázce této práce, dá se říci, že BS nepreferuje spotřebu domácích zdrojů nad importem, ale nabádá k co nejvýhodnějšímu mixu obou variant. Je také možné vyvodit, že rysem energetické bezpečnosti je diverzifikace stejně jako účelné a výhodné využívání vlastních zdrojů.

2.3.2 Státní energetická koncepce Státní energetická koncepce slouží jako hlavní vodítko pro provádění energetické politiky státu. SEK stanovuje „strategické cíle státu v energetickém hospodářství s výhledem na 30 let“20 a to vcelku ambiciózně. Poslání energetiky podle SEK je ve shodě s obecnou definicí energetické bezpečnosti podle Yergina, neboť energetice přisuzuje povinnost „[z]ajistit spolehlivou, bezpečnou … dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR za konkurenceschopné a přijatelné ceny … a současně zabezpečit nepřerušenou dodávku energie v krizových situacích…“21. K dosažení takto definovaného záměru má vést šest strategických cílů z nichž dva se bezprostředně týkají energetické bezpečnosti. V prvé řadě je to preferování co nejširšího portfolia zdrojů s „přednostním využití[m] všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výrobní a výkonové bilance … jako základnu stability energetické bezpečnosti a odolnosti.“22 Oproti BS dochází tedy k jasnějšímu vymezení původu zdrojů ve prospěch domácích. Ze SEK přímo vyplývá, že nejprve je třeba využít domácí suroviny a teprve pokud je jejich těžba neekonomická, nebo pokrytí nedostatečné, má dojít k jejich importu. Priorita MPO resp. státu je tedy zřejmá.

2.3.3 Surovinová politika ČR Starší nicméně stále platný a pouze datově aktualizovaný dokument Surovinová politika ČR (1999) energetickou bezpečnost také přímo nevymezuje a v celé své šíři je více technický a relevantní hlavně pro báňské odborníky. Jde o další konkretizaci

20

MPO: Státní energetická koncepce, s. 3. MPO: SEK, s. 10. 22 MPO: SEK, s. 14. 21

15

energetické politiky se silně věcným obsahem. Jistého rizika v produkci a obchodu s PE surovinami si však všímá a vidí ho především v nevyvážené obchodní bilanci u těchto komodit. Tato nevyváženost se podle doplnění surovinové politiky z roku 2008 nijak nesnížila, poměr objemu exportů a importů PE surovin je po výkyvech v devadesátých letech víceméně konstantní. Jeho ilustraci nám podává graf 1, na němž dobře vidíme, že od roku 1998 představuje finanční hodnota exportů PE surovin pouhých asi 15% hodnoty jejich importů.

Podíl exportu PE surovin na importu

Graf 1 – Vztah finančních objemů exportu a importu (poměr = import/export). Zdroj dat: MPO23

45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Rok 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Hodnocení domácích zdrojů PE surovin vyznívá nesmlouvavě. Základním zdrojem jsou pevná paliva hnědé a černé uhlí, jejichž jedinou reálnou alternativou je jaderná energie z uranu. Jelikož jsou všechny zmíněné zdroje více či méně omezené, klade surovinová politika silný důraz na úspory energií, jako jedinou možnost prodloužení životnosti zásob PE surovin na našem území.

2.3.4 Český postoj Stanovisko ČR na využití surovinových zdrojů je z hlavních dokumentů zřejmé. Jednoznačně je protežována varianta těžby a spotřeby vlastních PE zdrojů. Soběstačnost je kladena za primární princip energetické bezpečnosti. Tento postoj krom výše zmíněných úryvků dokumentují i vyjádření dotyčných státních úředníků a úřadů. Za mnohé zmiňme tyto:

23

MPO: Doplnění Surovinové…, s. 4.

16

„Vývoj těžby černého a hnědého uhlí může mít několik scénářů; zásadní roli bude hrát energetická koncepce státu a vyřešení otázky osudu ekologických limitů v severních Čechách. Nezanedbatelnou otázkou zůstává, zda je vůbec spalování hnědého uhlí vhodným využitím cenné petrochemické suroviny. V situaci téměř úplné závislosti ČR na importu ropy lze očekávat vzestup nebo alespoň udržení současné výše domácí těžby. Logická snaha o minimalizaci dopadů těžby surovin v chráněných územích přírody (významná část dobývacích prostorů však byla stanovena před vyhlášením CHKO) bude částečně limitována geologickou stavbou ČR a tedy nepravidelným rozmístěním surovinových zdrojů a nemožností zajistit surovinovou základnu pro řadu odvětví bez šetrného využívání některých strategických ložisek za hranicemi chráněných území přírody.“24 „[K]e zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek energie je nutno co nejvíce využívat tuzemské primární energetické zdroje, tj. v podmínkách České republiky uhlí, uranovou rudu a obnovitelné zdroje a z nich vytvářet optimální energetický mix.“25

2.4 Energetická bezpečnost Energetická bezpečnost je relativní hodnotou. Lze ji srovnávat v čase a v omezené míře i mezi různými aktéry – určit podle plnění vybraných podmínek, který z nich je „lépe zabezpečen“ pro případ výjimečné situace. Energetická bezpečnost je tedy spíše schopnost a souhrn opatření k této schopnosti vedoucí, než stav. Proto by byl možná vhodnější překlad anglického termínu „energy security“ jako energetické zabezpečení, než bezpečnost. Z nastíněných pohledů lze nicméně vyvodit několik pravidel a podmínek, které k vedou k posílení energetické bezpečnosti a které budou dále tvořit rámec pro analýzu. Jsou jimi diverzifikace zdrojů surovin i produktů, robustnost energetické soustavy, co nejstabilnější cena a předvídatelný a transparentní trh. Cílem snah o energetickou bezpečnost je pak zajištění dodávek energií tak, aby byla uspokojena poptávka a aby nedocházelo k jejich výkyvům. V dalším textu se budeme držet právě této definice a změna energetické bezpečnosti bude odečítána ze změn těchto podmínek.

24

Kavina, Pavel (MPO): Stručná informace o surovinové základně v ČR. Mohelník, Jiří (MPO): Výzvy a vize energetické bezpečnosti střední Evropy a problematika zabezpečení dodávek energie. In Dančák, B. – Závěšický, J. (eds.): Energetická bezpečnost a zájmy České republiky, s. 84. 25

17

3 Srovnání Obsahem třetí kapitoly je představení metodiky, která poslouží k srovnání energetické bezpečnosti dovozu a vlastních zdrojů PE surovin. První otázka, na níž je nutné při stanovování propozic si odpovědět, zní: Jak kvantifikujeme energetickou bezpečnost? Koncepty energetické bezpečnosti vcelku jasně definují, co ji zvyšuje a co naopak snižuje. Z podstaty věci ale neexistuje hranice nebo podmínka, jejímž splněním energetická bezpečnost vzniká. Proto jedinou ambicí našeho srovnání může být určení relativní nebezpečnosti zkoumaných variant. Výsledkem takového srovnání bude výrok ve formátu „tvrzení A je podle daného aspektu (ne)bezpečnější, než tvrzení B, protože podle podmínek, aspektu relevantních, dosahuje (ne)bezpečnějšího hodnocení.“ Pokud tedy například bude aspektem cena suroviny, bezpečnější bude ta levnější. Pokud to bude účelné, za takovým tvrzením bude následovat co největší možné kvantitativní srovnání. Ve stávajícím příkladu s cenou by šlo o rozdíl obou hodnot tak, aby si čtenář mohl udělat obrázek o míře odlišnosti zkoumaných variant. Pokud takové kvantitativní měřítko nebude k dispozici, bude třeba deklarovaný výsledek dokázat argumentací. V první kapitole jsme vybrali dvě PE suroviny, uhlí a uran. Každou z nich nyní samostatně analyzujeme ve všech kritériích.

3.1 Kritéria K hodnocení změny energetické bezpečnosti využijeme analýzy čtyř kritérií. Ceny, zásob, trhu a transportu. Zařazení všech kritérií souvisí s výše popsanou definicí energetické bezpečnosti. Otázka „přijatelné“ ceny PE surovin je klíčová pro jejich dostupnost a objevuje se ve všech definicích, ze kterých jsme vycházeli. Dostupnost a množství zásob a jejich rozmístění jsou důležité pro možnost diverzifikovat zdroje surovin. Jinými slovy surovinu můžeme dovážet teprve pokud skutečně existuje. I když suroviny k dispozici jsou, je třeba je dovézt. K bezpečnosti a proveditelnosti importu je třeba prozkoumat charakter trhů, tedy funguje-li vůbec mezinárodní výměna a na jakých pravidlech je založena, a je-li vůbec k dispozici dostatečná přepravní kapacita, případně které dopravní prostředky se pro transport nejlépe hodí. Nyní podrobněji vysvětlíme strukturu těchto kritérií.

18

3.1.1 Cena Nejprve provedeme rešerši jak domácích tak i zahraničních cen. Obě budou spolu srovnány. Cílem je zjistit konečné dovozní ceny zkoumané komodity a objevení nejdůležitějších faktorů, které ji ovlivní. Dále by tato část měla zohlednit i ostatní ekonomická hlediska, například vliv na strukturu zahraničního obchodu apod. Výsledek bude hodnocen podle pravidla, že dražší surovina je méně bezpečná, než levnější. Vyšší cena je totiž protichůdná jednomu z pravidel energetické bezpečnosti, tedy akvizici dostatečného množství suroviny za přijatelnou cenu. I kdyby vyšší cena byla ještě stále přijatelná, snižuje množství suroviny, kterou jsme schopni při daném rozpočtovém omezení pořídit. Tedy klesá naše schopnost zabezpečit její určité množství. Bezpečnost naopak posiluje stabilita ceny nebo předvídatelnost jejích pohybů.

3.1.2 Dostupné zásoby Dalším kritériem je existence potřebných zdrojů, jejich geografické umístění a vhodnost pro naši spotřebu. Cílem je shrnout dostupné zdroje zkoumaných PE surovin, jejich druh, velikost vytěžitelných ložisek a současnou produkci a spotřebu producentských států. Mezi producenty najít relevantní exportéry, kteří by dokázali zabezpečit naše spotřební požadavky. Pokud se takové zdroje podaří nalézt, bude to první podmínka k zajištění bezpečnosti energetických dodávek. Dalším faktorem zvyšujícím jejich bezpečnost bude počet zemí, z nichž lze surovinu importovat. Platí zde, že čím víc zdrojových zemí, tím vyšší bezpečnost. To plyne přímo z definice prvního pravidla energetické bezpečnosti – diverzifikace zdrojů.

3.1.3 Charakter trhu Při hodnocení třetího kritéria podrobíme zkoumání trh dané suroviny. Faktory ovlivňujícími bezpečnost obchodu jsou především liberalizace trhu, počet subjektů, které na něm působí a jednota trhu. Liberalizovaný trh v našem případě znamená takový trh, kde primárním determinantem ceny je tržní mechanismus, zjednodušeně střet nabídky a poptávky. Pokud je cena výsledkem takového mechanismu a ne důsledkem státní politiky, nebo dokonce zcela diktovaná státem, či jiným monopolním aktérem, přispívá to k vyšší energetické 19

bezpečnosti. Zejména proto, že se cena nemůže stát nástrojem politického tlaku a odpovídá skutečné ekonomické hodnotě suroviny, jež je do jisté míry objektivní. Počet subjektů vystupujících na trhu se surovinou je přímo úměrný bezpečnosti takového trhu. Větší množství producentů i spotřebitelů umožňuje oběma stranám více diverzifikovat portfolio svých partnerů, což opět naplňuje první pravidlo energetické bezpečnosti.

3.1.4 Transport Poslední kritérium zkoumá možnosti přepravy PE suroviny ze zdrojových zemí. Nejprve budou prošetřeny všechny způsoby dopravy a jejich vhodnost pro danou surovinu. Opět platí, že čím více způsobů, tím větší možnost jejich diverzifikace a tedy rozložení rizika. Dalším důležitým faktorem je dopravní a infrastrukturní síť nutná pro každý druh přepravy. Zde je důležitý faktor její centralizace, nebo naopak roztroušení a decentralizace. Čím více nezávislých tras je možné použít, tím vyšší je bezpečnost dodávek. Posledními faktory jsou objem suroviny, který je možné určeným způsobem přepravit a nakonec i cena, již je za to nutné zaplatit. Bezpečnost dodávek posiluje nižší cena transportu a schopnost přepravit potřebné množství suroviny s dostatečnou rezervou v systému. Pod kritérium transport zahrneme i jen úzce spojené téma skladování. Zajištění plynulých dodávek se neobejde bez prevence šoků a výpadků. Toho lze dosáhnout tvorbou strategických rezerv, zásobníků a nárazníků, které budou schopny v případě nouze nahradit po určitý čas běžné dodávky. Čím lepší a větší je kapacita meziskladů a rezervoárů, tím bezpečnější dodávky jsou.

4 Uhlí Odpovědět na otázku bezpečnosti importů uhlí je bezpochyby mezi zbylými surovinami nejdůležitější. Objem jeho těžby je v ČR zdaleka nejvyšší, jeho spalováním vzniká největší díl elektrické energie i tepla ze všech ostatních paliv. Jde také o surovinu, u níž skutečně existují obě reálné možnosti jejího získávání.

4.1 Cena Ceny uhlí se výrazně liší podle druhu a kvality. Pro náš záměr je nejdůležitější srovnání nynějších cen českých producentů a jejich srovnání s exportními cenami relevantních

20

producentů. Nejprve je ale třeba poznamenat, že cena uhlí závisí na velkém množství faktorů, především na výhřevnosti, chemickém složení a zrnitosti. Méně výhřevné uhlí je levnější, stejně jako uhlí s vyšší mírou příměsí a nečistot. To je důvod, proč se ceny uhlí v jedné kategorii – například hnědého – mohou značně lišit důl od dolu, natož pak zem od země. České hnědé uhlí produkují tři společnosti, Sokolovská uhelná, Mostecká uhelná a Severočeské doly. SU v roce 2007 prodávala nejlevněji, v průměru všech druhů podle hrubosti za necelých 920 Kč/t. MU a SD pak řádově o několik set dráže za 1350, resp. 1450 Kč/t. Ročenka Geofondu uvádí ceny z roku 2007 v závislosti na vlastnostech uhlí v rozmezí od 600 až do 2000 Kč/t. Trend cen hnědého uhlí je v posledních čtyřech letech rostoucí. Dovozní ceny z let 2006 a 2007 uvádí MPO jako 1709, resp. 1364,Kč/t26. „Hnědé uhlí není významnou položkou světového obchodu a zpravidla se obchody uskutečňují jen mezi sousedními státy, a to na základě smluvních cen zohledňujících jakost a dopravní náklady.“27 Dostupná data ukazují, že cena hnědého uhlí je celosvětově víceméně rovnoměrná, jak jen může kvůli diferenciaci kvality uhlí být. Z toho lze vyvodit, že konečná cena importovaného uhlí bude záviset především na dopravní cestě, a přepravním prostředku, kterými se surovina do ČR dostane. Bohužel, klíčové informace o cenách transportu surovin jsou dotyčnými podniky chráněné a nejsou dostupné z otevřených zdrojů. Proto nelze do analýzy započítat vliv přepravy na cenu dovozu v přesných číslech. Naneštěstí ceny černého uhlí jsou českými společnostmi považovány za důvěrné. Jejich trend nicméně odpovídá trendům ostatních cen stejně jako jejich absolutní hodnoty zhruba odpovídají vztahu domácích, importních a exportních cen hnědého uhlí (viz dále). Geofond a MPO nicméně uvádějí orientační průměrné ceny, které tento trend dokládají.

26 27

MPO: Uhlí, koks a brikety, s. 25. MŽP: Geofond: Surovinové…, s. 174.

21

Graf 2 Exportní a importní ceny obou druhů uhlí (2007). Zdroj: MPO28

3000

2500

Kč/t

2000

1500

1000

500

0 2000 Černé uhlí export

2001

2002

2003

Černé uhlí import

2004

2005

Hnědé uhlí export

2006

2007

Hnědé uhlí import

Černé uhlí již je nezanedbatelnou položkou mezinárodního obchodu. V následujícím grafu jsou vyneseny ceny vybraných světových producentů a indexů. Ačkoliv se vzájemně značně odlišují, rostoucí trend posledních let počínaje nejpozději rokem 2003 je zřejmý a zasahuje všechny uhelné oblasti. Příčin tohoto vzestupu je několik. V první řadě stojí za růstem cen rostoucí spotřeba v rychle expandujících ekonomikách. Především Čína a Indie během několika posledních let začaly spotřebovávat svou produkci pro potřeby domácího hospodářství, aniž by jejich export někdo nahradil. Tento trend rostoucí reálné ceny uhlí byl navíc umocněn oslabováním dolaru a obecnou inflací taženou rostoucími cenami ropy.29 Nyní provedeme srovnání světových a domácích cen z roku 2006 podle průměrného kurzu ČNB pro tento rok s hodnotou 22,60 CZK/USD30. Podle grafu 2 můžeme ceny černého uhlí umístit zhruba do intervalu 1900 až 2400,- Kč/t. Graf 3 pak ukazuje pro totéž období rozmezí 60 až 110 USD/t. Jednoduchým přepočtem získáme ohodnocení asi 1355 až 2485,- Kč/t. Připomeňme ještě jednou, že rozdíly v cenách jsou způsobeny různou kvalitou nerostu.

28

MPO: Uhlí, koks…, s. 25. MŽP, Geofond: Surovinové…, s. 167. 30 Spočteno jako průměr měsíčních průměrů v kalkulačce České národní banky na adrese http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/. 29

22

Graf 3 Ceny černého uhlí na světových trzích. Zdroj: MŽP31 a BP32

200

180 160 Northwest Europe marker price

140

US Central Appalachian coal spot price index

USD/t

120

Japan coking coal import cif price Japan steam coal import cif price

100

Polské energetické černé uhlí

80

Ruské energetické černé uhlí

60

Australské energetické černé uhlí

40 20

0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

České ceny jsou nicméně s těmi světovými srovnatelné. Vykazují i stejné trendy. Ačkoliv nemůžeme označit ceny uhlí jako stabilní, jejich pohyb je vcelku předvídatelný a celosvětově podobný. Samotná cena zahraničního uhlí proto nepředstavuje rizikový faktor pro energetickou bezpečnost. Tím je spíše přepravní přirážka, jež ale nemohla být z uvedených příčin do analýzy zahrnuta.

4.2 Dostupné zásoby Celkové světové průmyslové zásoby uhlí čítají téměř 1012 (bilion – tisíc miliard) tun uhlí všech druhů. Odhady jejich životnosti se pohybují v rozmezí od sto dvaceti do téměř dvou set let v závislosti na pramenu a metodice. Mezi kontinenty nejsou rozděleny zcela rovnoměrně, ale na všech se nacházejí ve významných množstvích. Evropa (vč. Ruské federace) stojí dokonce na druhém místě. Pokud podělíme evropské průmyslové zásoby současnou produkcí, vyjde jejich životnost přibližně na 225 let.33 Tento údaj je sice poněkud optimistický a zkreslený

31 32

MŽP: Geofond: Surovinové…, s. 166-167. BP Statistical Review of World Energy, s. 32.

23

započtením Ruských zásob, které se z velké části nacházejí v jeho asijské části, nicméně i kdybychom odečetli ruský podíl – více než polovinu – a odpovídajícím způsobem zkrátili i životnost, pořád se dostáváme přibližně na 100 let.34 Naše vlastní průmyslové zásoby činí asi 0,5% světových. Průmyslové zásoby Polska a Ukrajiny, dvou nejbližších země s největšími zásobami se na světových podílí dohromady 5%. Graf 4 Světové zásoby uhlí (Mt). Zdroj: WEC35

300 000 250 693 250 000

235 137 218 604

200 000

150 000

100 000

77 173 49 605

50 000 16 276 0 Severní Amerika

Evropa

Asie

Oceánie

Afrika

Jižní Amerika

Bližší pohled na distribuci zásob, produkce a spotřeby uhlí v Evropě podává tabulka 3. Pro přehlednost uvádíme všechny druhy dohromady. Uhelným gigantem je i na světové poměry Ruská federace s nejvyššími zásobami i produkcí. Největším spotřebitelem je Německo. Vzhledem k dostupným obchodovatelným zásobám v našem nejbližším okolí je však relevantnější fakt, že mezi uvedenými zeměmi se profilují celkem čtyři významnější exportéři, resp. země, jejichž produkce je významně vyšší, než vlastní spotřeba. Kromě ČR, která v míře přebytků figuruje na čtvrtém místě, jsou to po řadě Rusko, Ukrajina a Polsko. Ruské průmyslové zásoby dosahují životnosti daleko za horizontem jakékoliv analýzy a ročně je jich i při obrovské produkci těžena jen nepatrná část. Země tedy disponuje značnými surovinovými rezervami, které by bylo možné při rozšíření

33

Opět připomeňme, že jde pouze o odhad s rámcovou vypovídací hodnotou. WEC: 2007 Survey…, s. 1-40. 35 WEC: 2007 Survey…, s. 9-11. 34

24

produkce použít. Ukrajina je na tom velmi podobně pouze s tím rozdílem, že její celkové zásoby i současná produkce jsou řádově nižší. I zde však je zdrojů dostatek, ačkoliv uhelný průmysl je silně podfinancovaný a zdaleka neprodukuje své potenciální maximum. Růst těžby by tedy musel být spojen s řadou investic.36 Polsko vykazuje v tomto ohledu opačný trend. Disponuje řádově menšími zásobami, než Ukrajina, zato však téměř dvojnásobnou produkcí. I kdyby tedy zvýšení produkce bylo možné, nebylo by rozhodně dlouho udržitelné. Navíc je Polsko producentem především černého uhlí, jež ale u nás tvoří řádově menší podíl na celkové spotřebě, než hnědé uhlí. Chceme-li zhodnotit míru dostupnosti substitutů za vlastní uhelné zdroje, musíme konstatovat, že v Evropě mohou naši poptávku dlouhodobě uspokojit pouze Ukrajina a Rusko. Zde ovšem vyvstává problém, neboť veškerá jejich produkce sestává z černého uhlí, i přesto, že oba státy disponují vyrovnanými zásobami černého i hnědého uhlí. Česká spotřeba ovšem zahrnuje černé uhlí jen z menší části, většina elektráren a tepláren v ČR spaluje uhlí hnědé. Ačkoliv je evropské území na uhlí relativně bohaté, existuje několik překážek, které dostupnost surovin znesnadňují. Předně jde o rozdílnou strukturu současné české těžby. ČR je největším producentem hnědého uhlí v Evropě, a ačkoliv v okolí existují jiní významní producenti, pokrýt naši spotřebu hnědého uhlí není reálné. Chtěli-li bychom tedy využívat dovozu uhlí, bylo by nutné přizpůsobit spotřebu – tedy především energetiku a teplárenství – černému uhlí. tabulka 3 Produkce a spotřeba uhlí v Evropě v kt (2007). Zdroj: WEC37 kt

38

Zásoby

Produkce Spotřeba Zásoby Poměr

39

Belgie

0

0

8 900

0

*

Bosna a Hercegovina

0

9 000

9 200

0

*

1 996 000

24 820

30 558

80

1,24%

0

1 290

0

0

*

Bulharsko Černá Hora

36

Ukrajina se v tomto směru snaží přilákat investory právě s poukazem na množství evropských zemí využívajících hnědé uhlí jako primární zdroj k výrobě elektrické energie. Viz: Ukraine's brown coal: summary, predicted branch development in Ukraine and outlook for investors, Coal Ministry of Ukraine, 2007. http://www.mvp.gov.ua/mvp/doccatalog/document?id=69710. 37 WEC: 2007 Survey…, s. 1-40 38 Zásoby jsou počítány podělením zásob roční produkcí a výslednou jednotkou jsou roky. 39 Údaj poměr vyjadřuje podíl roční produkce na zásobách.

25

kt

Produkce Spotřeba Zásoby Poměr

4 501 000

62 026

57 140

73

1,38%

Dánsko

0

0

6 233

0

*

Finsko

0

0

5 060

0

*

Francie

0

620

21 930

0

*

Holandsko

0

0

12 000

0

*

Chorvatsko

0

0

1 160

0

*

Irsko

14 000

0

2 924

0

*

Itálie

10 000

60

26 800

167

0,60%

Maďarasko

3 302 000

9 750

11 600

339

0,30%

Makedonie

0

7 000

7 050

0

*

6 708 000

202 800

246 200

33

3,02%

Norsko

5 000

1 470

720

Polsko

7 502 000

159 500

143 500

47

2,13%

36 000

0

5 500

0

*

0

14

5 310

0

*

422 000

34 255

38 287

12

8,12%

Rusko

157 010 000

299 300

198 100

525

0,19%

Řecko

3 900 000

70 610

70 610

55

1,81%

Slovensko

262 000

2 510

8 940

104

0,96%

Slovinsko

232 000

4 539

5 141

51

1,96%

13 885 000

34 993

42 765

397

0,25%

530 000

19 400

44 100

27

3,66%

Švédsko

0

0

3 200

0

*

Ukrajina

33 873 000

78 397

58 728

432

0,23%

155 000

20 498

61 849

234 343 000

945 096

978 400

ČR

Německo

Portugalsko Rakousko Rumunsko

Srbsko Španělsko

Velká Británie Celkem

26

Zásoby

3 29,40%

8 13,22%

4.3 Charakter trhu Podle World Coal Institute40 je Světový trh s černým uhlím globalizovaný, uhlím se obchoduje napříč celým světem. Oproti například ropnému trhu dochází tedy k řádově menšímu zahraničnímu obchodu, nicméně existující obchodní trasy vedou po celém světě a spojují všechny

kontinenty. Objem a hodnota obchodovaného uhlí za

posledních dvacet let stabilně rostou. Uhlí produkuje něco přes padesát zemí, počet producentských se šplhá přes sedmdesátku. Dá se říci, že trh je rozdělen na dvě základní, geograficky dané oblasti – atlantickou a pacifickou. První sestává ponejvíce z dovozů do zemí EU, zvláště do Německa, Velké Británie a Španělska. Druhá část představuje zásobování Japonska, Jižní Koreje a Taiwanu a její objem činí asi 60% celkového obchodu s uhlím. Obě části uhelného trhu mají tendenci se překrývat, flexibilně na sebe reagovat a vyrovnávat výkyvy v cenách a zásobách. Lze tedy mluvit o sice diferencovaném, ale nikoliv odděleném trhu. Producenti uhlí jsou rozprostřeni po celém světě, na všech kontinentech. Konzumenti proto nejsou závislí na dovozu z jediné oblasti, ani na její bezpečnostní stabilitě. Zdroje jsou vzájemně zaměnitelné. Zmíněných asi padesát producentských zemí dává za takových podmínek dostatečnou možnost diverzifikace. Provedeme-li srovnání s ropným trhem, dovoz ropy ČR probíhá v relevantním množství z pěti států, po řadě z Ruska (asi dvě třetiny), Ázerbajdžánu, Alžírska, Kazachstánu a Libye.41 Na trhu s uhlím lze nalézt celosvětově podobný počet producentů. Krom Ruska, Ukrajiny a Polska jsou to především Austrálie, Jihoafrická republika, Spojené státy americké, Indonésie, Kazachstán a další.42 Dá se tedy říci – nezávisle na ceně takových dovozů – že lze v dodávkách uhlí dosáhnout stejné míry diverzifikace, jako je tomu u ropy. Hnědé uhlí není celosvětově obchodovanou komoditou a jednotný trh neexistuje. Obchod hnědým uhlím je nejčastěji realizován bilaterálně kontrakty přímo mezi producentem a odběratelem. Pokud už k takovým transakcím dochází, jde většinou o sousedící státy. Zde je situace odlišná od trhu s černým uhlím. Kapacity pro export hnědého uhlí existují v Evropě pouze v Rusku a na Ukrajině. Významným producentem

40

WCI: The Coal…, s. 13. MŽP, Geofond: Surovinové…, s. 181. 42 WEC: 2007 Survey…, s. 16-17. 41

27

sice je i Německo, to ale veškerou svou produkci také samo spotřebovává. Navíc se jedná o méně kvalitní lignit. Charakter uhelného trhu je určitou zárukou k jeho stabilnímu a bezpečnému fungování, přinejmenším ve stejné, nebo lepší míře, než je tomu u trhu s ropou, kde je nerostné bohatství více koncentrováno do méně stabilních oblastí, jakými jsou například Střední východ, Venezuela nebo Rusko. Přesto drtivá většina ropy spotřebované na našem území pochází z tohoto trhu. Lze proto předpokládat, že dodávky uhlí by jím mohly být zajištěny v uspokojivé míře.

4.4 Transport Uhlí je u nás spotřebováváno ročně v řádu desítek tisíců tun, což odpovídá přibližně stejnému množství metrů krychlových.43 Tak velké množství masy lze přepravovat jen některými prostředky. Produktovody, jak je známe u ropy a zemního plynu, jsou pro uhlí také použitelné. Surovina se smíchá s vodou a ve formě kaše je přesouvána potrubním vedení. 44 Tento způsob dopravy nicméně není vůbec rozšířen a jeho použití by si vyžádalo budování koncentrovaných přepravních tepen, jejichž síť by nejspíše vypadala velmi podobně, jako síť ropovodů a plynovodů. Toto řešení by se ovšem neobešlo bez vysokých investic do vybudování a provozní náklady by rovněž nebyly nezanedbatelné. Proto uhelný produktovod můžeme z dostupných přepravních prostředků rovnou vyloučit.

4.4.1 Lodní doprava Z běžných prostředků se zcela nehodí letecká přeprava, ze zjevných důvodů. Lodní doprava je z ekonomického hlediska zajímavější volbou a skutečně až do roku 2002, resp. 2005 bylo uhlí do ČR dováženo, resp. vyváženo.45 V celkovém objemu přeshraničního obchodu však šlo o zanedbatelné objemy. Navíc geografické podmínky v ČR umožňují jen omezené využití řek pro nákladní dopravu, a to pouze na Labi a Vltavě. Stát rozšíření splavnosti řek podporuje a do roku 2013 plánuje investovat necelých sedm miliard korun.46 Pokud bychom uvažovali bezpečnost lodní přepravy

43

V závislosti na druhu uhlí. Hnědé uhlí má nižší měrnou hustotu, černé uhlí vyšší. Viz tabulku hustot na http://www.simetric.co.uk/si_materials.htm. 44 WCI: The Coal…, s. 11. 45 MPO: Uhlí, koks…, s. 27. 46 MD: http://www.mdcr.cz/cs/Vodni_doprava/Rozvoj+vodnich+cest/Rozvoj+vodnich+cest.htm. Význam těchto investic ovlivňují přinejmenším dva externí faktory, a to odpor části veřejnosti k regulaci toku

28

uhlí, připadá jediná importní tepna na Labe. To je velmi výhodná trasa, neboť po Labi lze doplout do největšího evropského přístavu Hamburku, a tedy získat přímý přístup k námořní přepravě, která je pro uhlí celosvětově typická (viz charakter trhu). Výhodou této cesty dále je, že zasahuje pouze na území Spolkové republiky Německo a lze ji tedy považovat za velmi bezpečnou. Díky dobrým vzájemným vztahům a společném členství v EU, NATO, OECD a dalších organizacích je nepravděpodobné, že by se lodní dopravní cesta stala nástrojem politického nebo ekonomického nátlaku, jako jsme toho svědky u jiných transferových zemí, např. Ukrajiny a ruských surovin mířících do Evropy. Další otázkou lodní dopravy je její kapacita. Podle Ministerstva dopravy ČR bylo v roce 2006 přepraveno po vodě celkem 1,9 Mt zboží – dále nespecifikovaného47. I kdyby byla veškerá tato kapacita alokována pro uhlí, tvoří to pouze asi 3% české spotřeby. Navíc v blízkosti splavných řek se nachází minimum elektráren, pročež by vodní doprava musela být pouhým mezičlánkem. Náklady spojené s překladem a dalším typem dopravy by zřejmě celý transport neúměrně prodražily. Celkově se dá říci, že lodní doprava je zajímavou a relativně bezpečnou variantou dovozu uhlí. Jejím hlavním limitujícím faktorem jsou geografické podmínky, které omezují místa, kam lze uhlí přepravovat. Také objem dopravy je dosud pro potřeby české energetiky zanedbatelný. Pokud by se ovšem přepravní kapacita zvýšila díky výstavbě a rozšiřování vodních děl zvýšila, mohl by tento druh přepravy být zajímavým doplňkem diverzifikujícím přepravní kanály surovin do země.

4.4.2 Silniční doprava Silniční doprava tvoří nezanedbatelnou část stávající přepravy uhlí. Největší podíl tvoří vnitrostátní přeprava, která v roce 2007 čítala 4 Mt uhlí, tedy asi 12% veškerého vnitrostátního transportu uhlí a asi 7% české spotřeby. Trend je nicméně výrazně klesající, ještě v roce 1999 se po silnicích převezla téměř třetina uhlí. Na mezinárodním obchodu se silniční doprava podílela zanedbatelně.

obou řek z ekologických a environmentálních důvodů a celková hospodářská situace ČR, kdy vodohospodářské projekty se často stávají terčem kritiky pro vysokou cenu. Více viz na http://obrazem.ihned.cz/c1-40911420-pod-novym-mostem-v-koline-podjede-i-lod-vysoka-sedm-metru a další. 47 MD: Příloha k Usnesení vlády ČR ze dne 19. září 2007 č. 1064 o Harmonogramu výstavby dopravní infrastruktury v letech 2008 až 2013.

29

Automobilová doprava má nesmírnou výhodu v husté infrastruktuře, jež je do značné míry decentralizovaná. Její úplné zablokování je tedy vcelku nepravděpodobné. Současné množství vnitrostátně přepraveného uhlí je jen nepatrným zlomkem z celkem téměř 400 Mt zboží přepraveného po silnicích. Pokud by ale silnice měla být prostředkem k importu uhlí, tvořilo by již citelnou část. Celkový objem silničního dovozu činil v roce 2006 totiž přibližně 14 Mt zboží.48 Ačkoliv silniční nákladní doprava v poslední dekádě vzrostla o asi 11%, a to zejména díky importům, a navíc předstihla postupně v objemech transportu dopravu železniční, suroviny vč. uhlí se na tomto nijak nepodílely a jejich podíl naopak klesal.49 Pokud využijeme stejné analogie, jako v lodní přepravě, kdyby veškeré toto množství bylo alokováno pro uhlí, byla by to přibližně čtvrtina celkové současné spotřeby. Aby tedy automobilová doprava mohla dovést relevantní množství suroviny, musel by objem silničních importů do ČR dále výrazně vzrůst. I kdyby na tedy k navýšení stačila kapacita silnic, vyvstává před ním několik překážek. Předně cena transportu by zřejmě neúměrně zdražila konečnou cenu uhlí, takže by se dovoz jevil nerentabilně.50 Navíc natolik individualizovaná přeprava se nehodí pro dlouhodobou dopravu velkých objemů na stabilní místa. Dalším negativním faktorem je tlak veřejného mínění a vůbec celkové vnímání nákladní automobilové dopravy ovlivněné zejména environmentálními a ekologickými motivy a dlouhodobý trend jejího poklesu. Celkově lze říci, že silniční dopravu lze sice k transportu uhlí technicky použít, ale trend je v současnosti opačný, zejména kvůli ceně, charakteru přepravy a negativním externalitám, které z ní plynou. Z hlediska bezpečnostního jde však díky své decentralizaci a množství cest o velmi bezpečný způsob nenáchylný k nenadálému přerušení, ovšem ekonomicky zřejmě nevyužitelný, jež by bylo možné použít opět pouze jako doplňkový.

4.4.3 Železniční přeprava Nejužívanějším transportním prostředkem k přepravě uhlí je bezpochyby železnice. V roce 2007 přepravila vnitrostátně téměř 27 Mt a v přeshraniční přepravě téměř 12 Mt

48

ČSÚ: Silniční nákladní doprava – přeprava zboží. ČSÚ: Hlavní tendence vývoje dopravy a spojů od roku 2000, s. 20. 50 Připomeňme, že konkrétní čísla, která by určila tento cenový nárůst přesně nejsou volně dostupná. 49

30

uhlí.51 Samotnou vnitrostátní přepravou tedy prošla téměř polovina české spotřeby uhlí. Vhodnost železnice pramení z několika příčin. ČR disponuje hustou železniční sítí, která byla navíc v dobách intenzivní industrializace druhé poloviny dvacátého století přizpůsobena domácí energetické síti. Mezi doly a elektrárnami a teplárnami tedy funguje mnoho jednoúčelových tratí. Železnice se navíc – na rozdíl od silniční dopravy – k transportům velkého množství uhlí hodí a je cenově dostupnější. Největší nárůst ceny mohou způsobit překlady, pokud by byly nutné, a zejména širší rozchod kolejí na Ukrajině, jež je vedle Polska fakticky jedinou zemí dostupnou vlakem, ze které by bylo možné velké objemy uhlí dovážet. Železniční síť je zranitelnější, než silniční, nicméně polský dovoz celý probíhá v rámci EU a dovoz z Ukrajiny by tak probíhal po velkou část své délky se stejnými efekty, jako u dopravy lodní (viz výše). Železniční doprava se tedy jeví jako nejlépe použitelný způsob importu velkého množství uhlí, ačkoliv i zde by bylo potřeba navýšit současnou kapacitu, neboť v takovém případě by se železnice stala způsobem primárním. Prostředkem nicméně vcelku spolehlivým a bezpečným.

4.4.4 Shrnutí Pokud sečteme veškeré přepravované množství popsané výše, zjistíme, že v ČR se v současnosti (2006) přepravuje celkem 43 Mt uhlí, tedy asi 75% roční spotřeby. Tuto kapacitu by bylo možné přeorientovat na import, jde totiž o objem transportovaný vlaky a nákladními automobily. Zbytek spotřeby můžeme přičíst na vrub jiným druhům transportu, zejména přímé přepravě vnitřní infrastrukturou elektráren a dolů, pokud jsou umístěny blízko sebe. Pro přepravu na kontinentě máme de facto pouze dvě možnosti, a to dovoz po zemi z největších producentských zemí, tj. Polska, Ukrajiny a Ruska, nebo prostřednictvím přístupu na světový trh černého uhlí přístupem k moři v Hamburku, nebo jiném evropském přístavu. Technicky, se zohledněním specifik jednotlivých přeprav, by to bylo alespoň v omezené míře – řekněme alespoň polovina současné spotřeby – možné. Bezpečnost přepravy by při stabilitě současného bezpečnostního stavu, ekonomického režimu a politickému propojení zůstala na vysoké úrovni. Byla by totiž rozprostřena mezi více nezávislých

51

MPO: Uhlí, koks…, s. 27.

31

způsobů přepravy a probíhala by politicky spřízněnými zeměmi po decentralizovaných trasách.

4.5 Bezpečnost dovozu uhlí Shrnutím dispozic a možností importu uhlí jsme připravili podklady pro verdikt o jeho vlivu na energetickou bezpečnost ČR. Podle dostupných informací se zdá, že problém nahrazení domácí spotřeby uhlí importem tkví v několika oblastech. Jednak jde o technickou a ekonomickou neproveditelnosti takového kroku, jednak ve chvíli, kdy je naše energetika závislá na hnědém uhlí, neexistuje relevantní producent, jenž by byl schopný nahradit jeho dodávky, nyní zajišťované vlastní těžbou. Import dostatečného množství černého uhlí by nejspíše bylo možné zabezpečit, ale náklady s přizpůsobením energetiky na jiný zdroj by zřejmě neúměrně dodávky zdražily. Vrátíme-li se ke konceptu energetické bezpečnosti, jsme tedy schopni splnit podmínku diverzifikace zdrojů, ale nikoliv již za přijatelné ceny. Zdroj hnědého uhlí je navíc prakticky nenahraditelný, neboť země, které jím disponují, jej buď vůbec netěží (Ukrajina a Rusko), nebo naopak všechno spotřebovávají (Německo). Od nahrazení těžby dovozem produktů spalování uhlí nás odrazuje SEK. Jednak dovoz tepla není technicky možný a dovoz elektrické energie je výhledově velmi svízelný. Všechny okolní země – s výjimkou Německa – a Maďarsko jsou již nyní, nebo v nejbližší budoucnosti budou čistými dovozci elektřiny. V takové situaci nelze na import spoléhat, neboť v takto nastaveném regionu by šlo o velmi riskantní pozici, kdy do roku 2020 má ve střední Evropě chybět až 15 GW instalované kapacity.52 Proto je třeba uzavřít otázku o vlivu importu uhlí na českou energetickou bezpečnost jako záporný. Domácí zdroje nejvíce užívaného hnědého uhlí nelze nahradit a u černého se to buď nevyplatí, nebo mezinárodní výměna již probíhá.

5 Uran Otázka nutnosti vlastní těžby je stejně jako u uhlí také velmi důležitá. Jednak totiž ČR disponuje značnými zásobami a především pak představuje jaderná energetika velmi perspektivní odvětví s výhledem na totální soběstačnost v uranu na řádově stovky let, pokud bude realizována technologie tzv. uzavřeného palivového cyklu.

52

MPO: SEK, s. 26.

32

Uran se sice řadí mezi PE suroviny, ale svými fyzikálními vlastnostmi zároveň spadá do kategorie kovů. Průmyslově začal být využíván až ve čtyřicátých letech dvacátého století, kdy se ve velmi krátkém čase stal strategickou surovinou prvořadého významu. Stalo se tak díky jeho využití ve zbrojním průmyslu k výrobě atomových zbraní. Odtud pochází jeho největší obchodní slabina, a to dvojí využití. K mírovým ale i k vojenským účelům. Tento fakt se promítne do všech následujících kritérií a je silným determinantem obchodu s ním.

5.1 Cena Ceny uranu procházejí zcela jiným vývojem, než tomu bylo u uhlí, a projevují se u nich odlišné trendy. Než předestřeme jejich současnou dynamiku, je třeba se podívat na dlouhodobější vývoj. Geofond53 jej dělí do tří historických fází spojených s různou politickou a vojenskou rolí uranu. V první fázi datované koncem druhé světové války a koncem šedesátých let byl uran těžen velmi extenzivně a produkce každým rokem rostla. Ceny v tomto období nebyly stanovovány tržně, protože produkce probíhala přímo v gesci státních aparátů jaderných mocností. Hlavním cílem uranových rud byla výroba vysoce obohaceného uranu jako nálože do jaderných zbraní. Druhá fáze již probíhala ve znamení šířícího se komerčního využití a ve vojenských kruzích pak hromadění zásob. Tato epizoda je datována začátkem sedmdesátých let a koncem studené války. Právě v té době, v roce 1990, dosáhla světová produkce svého ročního vrcholu 45,6 kt.54 Pohyb cen též vykazoval značnou dynamiku. K cenovému vrcholu došlo v průběhu ropných šoků v sedmdesátých letech jako důsledek snah substituovat ropné zdroje. Poslední období, jehož jsme svědky dodnes, přineslo naopak strmý pokles cen. Jeho důvodem byl obrovský převis nabídky uranových dolů nad poptávkou. Ta totiž byla citelně oslabena snížením výdajů na zbrojení a zabezpečením civilních dodávek ze sekundárních zdrojů, tedy ochuzováním vojenských jaderných náloží při demontáži strategických jaderných zbraní v USA a SSSR a recyklací použitého paliva. V devadesátých letech se tak těžba i cena uranu dostaly na historická minima. Tento trend se ale velmi silně projevil v tržních signálech do těžebního odvětví, což mělo za

53

MŽP, Geofond: Surovinové…, s. 156-157. Podle WEC: 2007 Survey… bylo naopak vrcholu dosaženo dříve, již na počátku osmdesátých let na úrovni téměř 70 kt.

54

33

následek masivní úbytek investic do hledání a otevírání nových ložisek. Stalo se tak, že důlní produkce přestala zabezpečovat spotřebu reaktorů.55 Tento trend útlumu těžby se však setkal se zcela opačným trendem na poptávkové straně. V posledních pěti letech došlo k určitému vystřízlivění a změnám. Vedlo k tomu několik faktorů, především rostoucí poptávka po jaderné energii a tzv. jaderná renesance posledních let v souvislosti s další substitucí fosilních paliv, postupné vyčerpávání sekundárních zdrojů a v neposlední řadě také nehody v kanadských a australských uranových dolech, které odhalily nebezpečnou závislost světové produkce na několika málo producentech. Souhra těchto událostí spolu s prolongací životnosti mnohých reaktorů, s jejichž spotřebou se již nepočítalo, vyústila v raketový vzestup okamžitých kontraktních cen uranu. Do roku 2007 došlo k jejímu téměř zečtyřnásobení. tabulka 4 Ceny uranového oxidu U3O8. Zdroj: Geofond56 a UxC (2008-9)57 cena USD/kg

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Pohotová

37,70

53,82

94,25

187,20

234,00

208,00

119,60

34,50

36,32

41,76

48,23

56,16

53,00

47,25

Dlouhodobých kontraktů

Tabulka 4 ilustruje jednak překotný růst pohotové ceny, tedy okamžité prodejní ceny uranu, za níž je k dispozici na komoditní burze a jednak pomalejší růst ceny dlouhodobě sjednávaných kontraktů. Ceny dosáhly svého vrcholu a v posledních dvou letech začaly opět klesat. Důvodem k tomu byla přemrštěná cena na vrcholu v roce 2007, vyhnaná částečně i spekulacemi, a hospodářský útlum spojený s nižší inflací od roku 2008. Ceny uranu jsou značně rozkolísané a citlivé. Na druhé straně velmi dobře odpovídají tržním trendům u ostatních nerostných surovin, zejména kovů, a střetu nabídky s poptávkou. Navíc dlouhodobé smluvní kontrakty vykazují oproti pohotovým cenám větší stabilitu a imunitu vůči spekulativním tlakům. Dá se také říci, že jsou obecně nezávislé na politických tlacích. Proto můžeme cenu označit jako objektivní a tedy neutrální měřítko.

55

WEC: 2007 Survey…, s. 197. MŽP, Geofond: Surovinové…, s. 157. 57 Ux Consulting Company, viz http://www.uxc.com/review/uxc_Prices.aspx 56

34

5.2 Dostupné zásoby Průmyslové zásoby v ČR jsou proti geologickým vcelku malé. Jde o 20 kt, z nichž ale pouze asi 1,6 kt je ihned vytěžitelných.58 Na druhé straně geologické zásoby sahají až do výše 114 kt. Při těžbě v posledních čtyřech letech na úrovni 0,3 kt ročně vystačí těžitelné průmyslové zásoby na pouhých pět let. Celkově je ovšem potenciál českých zásob mnohem větší, nicméně těžba je nyní v útlumu, a to především kvůli nízkému zájmu a podfinancování těžby i geologického průzkumu kvůli nízkým cenám na přelomu století (viz výše). Ještě do roku 2002 pokrývala domácí těžba více jak 90% spotřeby, v roce 2007 se ale tento poměr pohyboval již na zhruba třetinovém krytí. Zbytek je nakupován na světových trzích v podobě uranového koncentrátu. Data o importu jsou naneštěstí považována za interní a nejsou zveřejňována. Výhradním dovozcem je společnost ČEZ, jež podle Geofondu dovezl v roce 2007 asi 80 t zpracovaného uranu v podobě jaderného paliva do dvou českých jaderných elektráren (podle Pačesovy zprávy z roku 2009 jen 70 t). tabulka 5 Světová produkce a zásoby uranu v tunách (2007). Zdroj: IAEA59 Země

Produkce % produkce

Zásoby

% zásob

Kanada

9 850

22,73%

450 200

8,23%

Austrálie

7 600

17,54% 1 243 000

22,73%

Niger

3 633

8,38%

274 000

5,01%

Rusko

3 381

7,80%

545 700

9,98%

Kazachstán

7 245

16,72%

817 200

14,94%

Namibie

3 800

8,77%

207 300

3,79%

Uzbekistán

2 300

5,31%

111 000

2,03%

JAR

750

1,73%

435 100

7,96%

USA

2 000

4,62%

339 000

6,20%

Ostatní

2 769

6,39% 1 046 400

19,13%

Celkem

43 328

100,00% 5 468 900

100,00%

Největšími zásobami uranu na světě disponují Austrálie, Kazachstán, Rusko a Kanada. Tyto země jsou zároveň největšími producenty, s výjimkou Nigeru, jehož zásoby jsou 58 59

MŽP, Geofond: Surovinové…, s. 154. IAEA: Uran deposits, s. 11-12.

35

až deváté největší, ale jako producent je na čtvrtém místě. Srovnání největších producentů s domácí těžbou ukazuje, že v ČR se těží řádově méně uranu. Světové zásoby jsou silně koncentrované, devět států s největšími ložisky zahrnuje přibližně 95% všech zásob uranu na zemi. Narozdíl od uhlí existují na světě zásoby i produkce vysoce převyšující domácí spotřebu. Proto můžeme dostupnost zásob uranu uzavřít jako dostatečnou. Distribuce zásob mezi státy je sice menší, než u uhlí, nicméně stále srovnatelná s trhem ropy. Produkt je homogenní a tedy zaměnitelný mezi jednotlivými producenty. Z hlediska zabezpečení dodávek jde tedy o relativně bezpečné prostředí.

5.3 Charakter trhu Trh s uranem je globalizovaný, obchod probíhá napříč celým světem. Není centralizovaný a cena uranu je součástí burzovních indexů teprve několik let. Nabídkovou stranu tvoří devatenáct států, z nichž prvních devět produkuje více jak 95% produkce. Poptávkovou stranu tvoří země využívající civilní jadernou energii, což je celkem jednatřicet států.60 Celková poptávka dosahovala za rok 2007 více jak 69 kt uranu.61 Jak jsme viděli výše, důlní produkce pokrývala pouze necelé dvě třetiny tohoto množství. Tato nevyrovnanost je současným nejdůležitějším rysem uranového trhu. Nabídka totiž krom primárních zdrojů, tedy těžby, zahrnuje ještě sekundární zdroje. Jimi jsou přebytky obohaceného uranu z dob prvních dvou fází těžby (viz výše). Část poptávky je tedy uspokojována uranem deponovaným v různých zásobách a vytěženým v minulosti. Tento nepoměr spolu s nízkou cenou v devadesátých letech měl klíčový vliv na těžební aktivitu a způsobil její rapidní pokles. Rostoucí ceny v posledních letech alokovaly do uranového těžebního průmyslu nové finanční prostředky. Spolu s postupným vyčerpáváním sekundárních zdrojů a tedy nutností zabezpečit budoucí spotřebu výhradně těžbou to vedlo k obnovení rostoucího trendu těžby a hledání nových nalezišť. Uvedené skutečnosti, zejména citlivost trhu na změny v poptávce a nabídce a celková flexibilita hovoří ve prospěch bezpečnosti trhu s uranem. Nutnost zvýšit produkci je očividná a rostoucí ceny tomuto trendu napomáhají. Proto se tento trh ukazuje jako

60 61

Zpráva nezávislé odborné komise, s. 101. IAEA: Uran deposits, s. 14.

36

dobrý instrument pro distribuci suroviny. Riziko dostatečným dodávkám představuje hlavně dlouhá doba budování těžebních kapacit. Podle IAEA bude spotřeba závislá na sekundárních zdrojích ještě celou dekádu, než ji dorovnají zdroje primární.

5.4 Transport Uran patří k prvkům s nejvyšší měrnou hustotou – poměrem hmotnosti k objemu – proto materiál o velké hmotnosti má relativně malý objem.62 Protože je uran ve všech formách převážen v relativně malých objemech, hodí se k jeho přepravě všechny dopravní prostředky zmíněné v předchozí kapitole. Transport jaderného materiálu ovšem vyžaduje dodatečná bezpečnostní opatření a je evidován a kontrolován Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA) v globálním měřítku, agenturou Euratom na úrovni EU a dále pak pověřeným úřadem na úrovni jednotlivých států. V ČR je to Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Přeprava radioaktivního materiálu musí splňovat některá základní pravidla bezpečnosti. Je třeba zabránit úniku radioaktivních látek do životního prostředí, rozvinutí štěpné reakce, poskytnout radiační ochranu, tedy zabránit úniku inoizujícícho záření a ozáření osob. Dále je třeba zajistit fyzickou ochranu přepravovaného materiálu, především před teplem a v neposlední řadě musí přepravující personál být schopen porušení těchto pravidel – tedy havarijní stav – rozpoznat a napravit.63 Můžeme říci, že přeprava uranu se již od počátku jeho průmyslového využití těší pozornosti státních a kontrolních úřadů. Je sledována, evidována a podrobována kontrolám bezpečnosti. Vzhledem k objemům, jež jsou přepravovány, lze k transportu uranu využít širokou škálu dopravních prostředků a tedy diversifikovat dopravní cesty. To výrazně snižuje, ba znemožňuje jejich přerušení. Vzhledem ke dvojímu využití uranu existuje riziko krádeže, zejména ze strany nestátních skupin s cílem použít jej k výrobě některého typu jaderné zbraně. Toto riziko je nicméně známé již delší dobu a transport jaderného materiálu je odedávna předmětem přísné ochrany. Proto lze říci, že přeprava uranu je sice rizikovější, než přeprava jiných PE surovin, podléhá také ale díky výjimečným bezpečnostním měřítkům a opatřením také velmi bezpečná a zvládnutá.

62 63

Hustota uranu je 19 g.cm-3, tedy přibližně 19 000 kg.m-3. Tuna uranu tedy zabírá asi 52 litrů. IAEA: Safe transports, s. 2 (19).

37

5.5 Bezpečnost dovozu uranu Shrneme-li výsledky výzkumu kritérií výše, nezbývá než konstatovat dva fakty. Dovoz uranu do ČR je po všech stránkách zabezpečen tak, jak tomu vyžaduje povaha samotného materiálu i mezinárodní bezpečnostní situace. To má dva důvody v přirozeném nebezpečí jaderného materiálu a jeho dvojím užití. Světové zásoby a produkce jsou dostatečné a již nyní větší část naší spotřeby pokrývají. Nelze tedy v tomto případě hovořit o jakémkoliv snížení energetické bezpečnosti dovozem uranu. Druhou implikací je fakt, že těžba uranu v ČR je v kontrastu s velikostí zásob na velmi nízké úrovni. Na druhé straně trend naznačený mj. v SEK předpokládá investice do průzkumu a „pokračování domácí těžby uranu jako významného příspěvku k posílení energetické bezpečnosti a udržení dovozní energetické závislosti na přijatelné úrovni. Otvírkou nového ložiska uranu zajistit nepřerušení personální, znalostní a technické kontinuity v oblasti domácího uranového průmyslu.“64 Protože nahrazování domácích zdrojů uranu zahraničními již v určité míře probíhá, nelze hovořit o snížení energetické bezpečnosti z hlediska jeho dostupnosti. Určité riziko je však možné nalézt v přerušení kontinuity technologického zvládnutí těžby a zpracování.

64

MPO: SEK, s. 33.

38

6 Závěr Jak tedy nakonec zní klíčová odpověď na palčivou otázku importu strategických surovin? Důležitost a význam tohoto závěru netkví jen ve spojení s pojmem energetická bezpečnost, ale má mnohem širší dopady. Nebude-li možné nahradit domácí energetické suroviny dovozem, bude nutné pokračovat v jejich těžbě. To s sebou nese mnohé komplikace. Především těžba hnědého uhlí je spojena s environmentálními otázkami, především spory o tzv. územní limity, ale také o další směřování české energetiky a její vysoká závislost na uhlí, jež působí závažné ekologické škody jak v místě těžby, tak v místě spalování. Jaká tedy nakonec je odpověď na otázku lze-li uhlí a uran bezpečně získat i jinak, než exploatací vlastního nerostného bohatství? V této práce jsme se snažili kriticky zhodnotit předpoklad, že míra soběstačnosti v produkci energetických surovin posiluje míru energetické bezpečnosti. Jinými slovy, záměrem bylo zjistit, zda-li je možné dovážet PE suroviny do ČR, aniž by to významně ohrozilo energetickou bezpečnost země. Pro zkoumání tohoto vztahu byla vybrána sada kritérií a dvě energetické suroviny. V rámci stanovených podmínek pak bylo provedeno srovnání současného stavu se stavem, kdy by daná surovina byla importována. Výsledek není jednoznačný. Tržní, fyzické a transportní podmínky importu podle názoru autora nejsou dostatečnou podmínkou pro výrazné snížení energetické bezpečnosti. Na druhé straně další ekonomické faktory a nastavení české energetiky posouvají diskusi o nahrazení domácích zdrojů především uhlí do sféry akademických debat. Radikální změna původu zdrojů by si totiž vyžádala obrovské transformační náklady, jenž nejsou při nejlepší vůli uskutečnitelné. Proto si dovolím uzavřít práci tvrzením, že upřednostňování domácích zdrojů státem a jejich spotřeba v současnosti nemá reálnou alternativu v podobě odložení spotřeby do budoucnosti a využívání zahraničních zdrojů, a to zejména z ekonomických důvodů. Předpokládám proto, že další rozvoj těžby uhlí a uranu tak, jak jej předpokládá Státní energetická koncepce, je nevyhnutelný.

39

7 Zkratky BS

Bezpečnostní strategie ČR

GW

gigawatt – 1 000 000 000 wattů

IAEA

International Atomic Energy Agency – Mezinárodní agentura pro atomovou energii

kt

kilotuna = 1 000 t

MD

Ministerstvo dopravy České republiky

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky

MPŽ

Ministerstvo životního prostředí České republiky

Mt

megatuna = 1 000 000 t = 1 000 kt

PE(S)

Palivoenergetické (suroviny)

SEK

Státní energetická koncepce

t

tuna

WCI

World Coal Institute

WEC

World Energy Council

40

8 Zdroje 8.1 Prameny 2007 Survey of Energy Resources, World Energy Council, 2007, 600 s. ISBN 0946121-26-5 Bezpečnostní strategie ČR, Úřad vlády, Praha, 2003. BP Statistical Review of World Energy, 2009. [online] British Petroleum, 2009. [cit. 2010-05-02] http://www.bp.com/statisticalreview. Hlavní tendence vývoje dopravy a spojů od roku 2000. Český statistický úřad, říjen 2007. KAVINA, Pavel: Stručná informace o surovinové základně v ČR. [online] Publikováno 13. 1. 2006. [cit. 2010-05-02] http://www.mpo.cz/dokument5616.html. Příloha k Usnesení vlády ČR ze dne 19. září 2007 č. 1064 o Harmonogramu výstavby dopravní infrastruktury v letech 2008 až 2013. [online] Ministerstvo dopravy ČR. [cit. http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/571A15DB-EAE1-4AA4-9CEC2010-05-02] 1572787116D0/0/HMGrzvojevodnichcest20070830.xls. Regulations for the Safe Transport of Radioactive Material. International Atomic Energy Agency, Vienna, 2009. 177 s. ISBN 978-92-0-101909-7. Silniční nákladní doprava – přeprava zboží. [online] Český statistický úřad. [cit. 201005-02] http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/AE0032DCE9/$File/9301q416.pdf. Statistická data k 31.12.2008 k Surovinové politice v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, 2008. Státní energetická koncepce. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, únor 2010. Surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, 1999. Surovinové zdroje České republiky, nerostné suroviny (stav 2007). Ministerstvo životního prostředí, Česká geologická služba – Geofond, říjen 2008, 413 s. ISSN 18016693. The Coal Resource: A Comprehensive Overview of Coal. World Coal Institute, London, 2005, 48 s. Uhlí, koks a brikety v České republice v roce 2007. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, únor 2009. Ukraine's brown coal: summary, predicted branch development in Ukraine and outlook for investors. [online] Coal Ministry of Ukraine, 2007. [cit 2010-05-02] http://www.mvp.gov.ua/mvp/doccatalog/document?id=69710. World Distribution of Uranium Deposits (UDEPO) with Uranium Deposit Classification. International Atomic Energy Agency, Vienna, 2009. 126 s. ISBN 97892-0-110509-7. Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu, Úřad vlády, Praha, 30. 9. 2008.

41

8.2 Literatura EICHLER, Jan: Mezinárodní bezpečnost na počátku 21. století. Ministerstvo obrany ČR, AVIS, 2006. 304 s. ISBN 80-7278-326-2. MOHELNÍK, Jiří: Výzvy a vize energetické bezpečnosti střední Evropy a problematika zabezpečení dodávek energie. In DANČÁK, Břetislav – ZÁVĚŠICKÝ, Jan (eds.): Energetická bezpečnost a zájmy České republiky, IIPS, Brno, 2007. 85 s. ISBN 978-80210-4440-1. YERGIN, Daniel: Ensuring energy security. In Foreign Affairs; Mar/Apr2006, Vol. 85 Issue 2, s. 69-82, 14 s.

8.3 Internetové stránky www.cnb.cz – Česká národní banka. www.czso.cz – Český statistický úřad. www.ihned.cz – Hospodářské noviny. www.mdcr.cz – Ministerstvo dopravy ČR. www.mpo.cz – Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. www.simetric.co.uk – Metric conversion tables www.uxc.com – The Ux Consulting Company.

42