Vliv alergického onemocnění a astmatu na výchovu a vzdělávání žáka v běžné základní škole

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky

Vliv alergického onemocnění a astmatu na výchovu a vzdělávání žáka v běžné základní škole

Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí závěrečné práce: PhDr. Mgr. Ilona Fialová, Ph.D.

Vypracovala: Mgr. Monika Prudilová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

…………………………….. Monika Prudilová

Poděkování V úvodu bych chtěla upřímně poděkovat vedoucí mé diplomové práce PhDr. Mgr. Iloně Fialové, Ph.D., za vstřícnost, odborné rady a připomínky při zpracování mé bakalářské práce. Moje poděkování patří také mé rodině a příteli, kteří mě vždy s velkou obětavostí podporovali.

OBSAH

Úvod ........................................................................................................................5 1

Alergická onemocnění a astma

1.1 Charakteristika, etiologie a klinické projevy alergií ....................................6 1.2 Typy alergií ..................................................................................................8 1.3 Diagnostika a léčba alergií a astmatu .........................................................12 1.4 Prevence a ochrana před alergiemi.............................................................15 2 Výchova a vzdělávání 2.1 Význam výchovy v rodině .........................................................................17 2.2 Psychický a fyzický stav žáků s alergickým onemocněním ......................19 2.3 Vzdělávání žáků s alergií a astmatem ........................................................21 2.4 Legislativní opatření ...................................................................................23 3 Vliv alergického onemocnění na výchovu a vzdělávání žáků v běžné základní škole 3.1 Cíle výzkumného šetření, výzkumné otázky a metodologie výzkumu .......27 3.2 Charakteristika výzkumného prostředí a výzkumného vzorku ...................28 3.3 Interpretace výzkumného šetření ................................................................30 3.4 Závěry výzkumného šetření .......................................................................44 Závěr.................................................................................................................48 Shrnutí..............................................................................................................49 Seznam použité literatury...............................................................................50 Seznam tabulek ...............................................................................................53

ÚVOD Alergické onemocnění je jedno z nejrozšířenějších onemocnění dnešní doby a podle údajů státního zdravotního ústavu se počet dětí s alergií stále zvyšuje. Problematika vzdělávání dětí s chronickým onemocněním je tedy velmi aktuální, protože nemocných dětí ve škole přibývá čím dál více. Jak sami z vlastních zkušeností víme, každé somatické onemocnění neovlivňuje pouze tělesnou stránku jedince, ale postihuje i jeho psychiku a aktuální prožívání. Negativní vliv má proto i v jeho výchovně vzdělávacím procesu. Je spojováno s častou absencí žáka, poruchami učení, nepozorností, emoční labilitou apod. Tématem bakalářské práce byla problematika alergií u dětí školního věku. Hlavním cílem výzkumného šetření je podrobně popsat vliv alergického onemocnění na

průběh vzdělávání a výchovy žáka v běžné základní škole. Úkolem je zjistit, jaké jsou nejčastější problémy v edukačním procesu zapříčiněné daným onemocněním žáka. Teoretická část je rozdělena do dvou kapitol. První kapitola se věnuje samotnému

alergickému

onemocnění.

V úvodu

nás

seznamuje

se

základní

charakteristikou onemocnění a popisuje jednotlivé typy alergií. Dále se zabývá diagnostikou a léčbou alergií a v závěru kapitoly také prevencí daného onemocnění. Druhá kapitola se zaměřuje na oblast vzdělávání a výchovy. Je v ní zdůrazněn význam výchovy v rodině a dopad onemocnění na psychický stav žáků. Objasňuje vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním, vymezuje základní legislativu vztahující se k edukaci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. V závěru se věnuje školskému poradenskému systému. Třetí kapitola je vlastním výzkumným projektem této bakalářské práce. Výzkumné šetření se zaměřuje na problematiku žáků s alergickým onemocněním. Cílem výzkumu je analyzovat vliv onemocnění na průběh vzdělávání a výchovy žáka v běžné základní

škole. K naplnění stanovených cílů byla zvolena kvalitativní metoda. Z tohoto důvodu byly pro tento výzkum vypracovány dvě případové studie žáků, kteří navštěvují stejnou základní školu a oba trpí různým druhem alergického onemocnění. Výzkumné šetření bylo zpracováno pomocí analýzy odborné literatury, školní a zdravotní dokumentace žáka,

byla využita technika polostrukturovaného rozhovoru a technika dlouhodobého pozorování. 5

1

Alergická onemocnění a astma Alergická onemocnění představují v dnešní době velmi závažný zdravotní

problém. Řadí se mezi nejrozšířenější onemocnění lidské populace a jejich počet v posledních desetiletích prudce narůstá. Podle statistik Světové zdravotnické organizace trpí alergií 20 - 30 % obyvatelů České republiky a jejich počet se neustále zvyšuje. Institut UCB pro alergii (2007) uvádí, že každý pátý člověk mezi námi trpí alergií nebo se u něho během života alergická reakce projevila. Alergie postihují všechny věkové kategorie a v současnosti medicína nezná způsob, jak jejich vzniku zabránit.

1.1

Charakteristika, etiologie a klinické projevy alergií Většina chorob vzniká následkem nedostatečné funkce určitého orgánu nebo

jeho úplného selhání. U alergií spočívá problém v něčem jiném. Imunitní systém reaguje přehnaně, není schopen se soustředit na ničení původců chorob či jiných škodlivých látek a reaguje nepřiměřeně na látky v běžném životě celkem neškodné, jako pyly, roztoči, potraviny. Alergii tedy definujeme jako opakovanou nepřiměřenou reakci imunitního systému na látky, tzv. alergeny, které se v našem okolí běžně vyskytují. Ve své podstatě jsou tyto látky neškodné, ale alergický organismus je na ně citlivý, nedokáže je tolerovat a způsobuje u nich alergickou reakci. Alergeny můžeme rozdělit podle vstupu do organismu na vzdušné (prach, pyl, plísně a bakterie, roztoči, apod.), potravinové (luštěniny, vejce, ovoce, mléko, apod.) a kontaktní (kosmetické přípravky) (Fischer, S., Škoda, J. 2008 srov. Kotulán, J. 2012). Alergická reakce se nazývá hypersenzitivita (přecitlivělost) a má nejrůznější projevy. Některé jsou sotva znatelné, jiné výrazně obtěžují a dokonce ohrožují život nemocného. Při styku s alergenem se reakce objevuje náhle, na různých místech těla, v různé podobě a rozsahu. Mezi hlavní projevy alergie se řadí alergická rýma, záněty hltanu a středouší, dlouhodobě ucpaný nos, záněty spojivek, dutin či hrtanu (laryngitida), kašel, recidivující zahlenění průdušek, astma, záněty průdušek s „pískoty“ či dýchací potíže vyvolané různými faktory: alergií (roztoči, pyly, alergeny zvířat, plísně, švábi), dráždivými látkami (tabákový kouř, znečištěné ovzduší, silné pachy a vůně), mikroby (virové infekce), námahou, vlhkostí, emočními faktory, léky – např. acylpyrin. K dalším projevům alergie patří recidivující trávicí potíže, kopřivky, Quinckeho edém, atopická dermatitida nebo ekzém. Může však dojít i k životu ohrožujícím reakcím jako je astmatický záchvat a anafylaktický šok – extrémně silná 6

alergická reakce, kdy pacient upadá do bezvědomí a vyžaduje rychlou lékařskou pomoc (Bidet, E., Loigerot, Ch., 2005). Alergie vznikají z mnoha příčin, které se vzájemně prolínají a ovlivňují. Podmínkou vzniku alergie je opakovaný styk organismu s vyvolávajícím alergenem z vnějšího prostředí. Samotná přítomnost alergenů však není jediným faktorem ovlivňující projev nemoci, rozhodující jsou i jiné vlivy. „Významnou roli zde hraje dědičnost, dále schopnost organismu bránit se vlivu působení infekčních a neinfekčních škodlivin (imunitní reaktivita), kvalita funkce nervového a endokrinního systému, působení životního prostředí a další vlivy“ (Vítková, M. 1998, s. 36). V posledních letech se v souvislosti s příčinou alergií mluví i o tzv. hygienické teorii, která tvrdí, že imunitní systém dítěte díky nadměrné péči o jeho čistotu není dostatečně trénován na kontakt s bakteriemi. To vede k větší tvorbě protilátek, tím i protilátek třídy IgE, které jsou zodpovědné za alergické potíže. Je třeba si však uvědomit, že s dispozicí k alergiím se rodíme. Alergie získaná na základě dědičnosti se nazývá atopie. Jejími typickými projevy jsou alergická rýma, astma a atopický ekzém. MUDr. J. Hofhanzlová (2009) rozdělila příčiny ekzémů a alergií podle tří úrovní – výživa a prostředí, úroveň mentální a hlubší duševní souvislosti. První úroveň zahrnuje stránku tělesnou, kdy je zevními vlivy narušováno zdravé fungování těla. Příčinou alergií v této rovině může být zejména nesprávná výživa zapříčiněná např. nadmírnou konzumací masa či konzervovaných potravin. Dále očkování ve velmi raném věku, potraviny a kosmetické přípravky obsahující škodlivé přídatné látky, nevhodné materiály, které si oblékáme a ve kterých bydlíme. Značný vliv na vznik alergií v dnešní době je znečištěné ovzduší, jehož vlivem slábne imunita organismu a zvyšuje výskyt alergií u dětí i dospělých. Tento typ alergií se léčí nejsnadněji, správnou výživou, vnějším ošetřením, homeopatií, eliminací či odstraněním vyvolávajícího podnětu. Druhá úroveň příčiny alergií zahrnuje rovinu mentální. Je vědecky dokázáno, že psychický stres může být okrajový faktor, který vyvolá alergickou reakci. Každý člověk je dennodenně vystaven určitému stresu, který zvyšuje nejen krevní tlak, ale také ovlivňuje imunitní systém, a tím i alergické reakce. Stres zvyšuje i svalové napětí v průduškovém systému, takže psychická zátěž může být spouštěčem astmatického záchvatu. Třetí úroveň příčiny alergie představuje vrozený, zděděný sklon k alergickým onemocněním. Důležitou roli zde hraje psychogenetika, která poukazuje na skutečnost, že nemoc postiženého úzce souvisí s osudem jeho předků. Je všeobecně známo, že se v rodinách dědí např. sklon k lupence nebo k astmatu. Vnější alergen, na který 7

organismus člověka reaguje nepřiměřeně, zastupuje něco, co je hluboko vryté uvnitř jeho podvědomí. Somatické projevy tak představují problémy, které nedostaly prostor ve vědomí. Tento typ alergie jen stěží vyléčíme správnou výživou nebo homeopatií. Při léčbě se často a s úspěchem využívá etikoterapie (známá i pod pojmem rodinná konstelace) – léčba návratem do řádu.

1.2

Typy alergií Podle konkrétních projevů můžeme rozlišovat jednotlivé chorobné stavy

vznikající na podkladě alergické reakce. Mezi alergická onemocnění řadíme pestrou škálu onemocnění, do kterých patří např. různé choroby horních i dolních cest dýchacích (alergická rýma, průduškové astma, aj.), dále kožní alergie (kopřivky, atopický ekzém) či víceorgánové alergie (pylová alergie - polynóza, léková alergie, alergie na hmyzí bodnutí, anafylaktický šok), aj. (Vítková, M. 1988). Astma

5,1 %

Alergická pylová rýma

11,1%

Atopický ekzém

7,1%

Jiná alergická rýma

1,2%

Ostatní

alergie

(alergie

na

léky

a

potraviny, poruchy imunitního systému,

4,2%

reakce na bodnutí hmyzem atd.) Tab. 1: Prevalence alergických onemocnění (podle J. Kratěnové) (Špičák, V. 2003)

Mezi lehčí typ alergie patří alergická rýma a řadí se mezi nejčastější alergické onemocnění vůbec. Jen v České republice postihuje více než jeden a půl milionu lidí. Považuje se za banální nemoc, ale může velmi podstatně ovlivnit kvalitu života člověka. „Typická je výrazná vodová sekrece, ucpání nosu a kýchání. Může být způsobena alergeny pylovými (pak je sezónní), ale i prachovými, bakteriálními, plísňovými či roztočovými a pak se objevuje celoročně“ (Zahálková, M. 2005, s. 73). Podle početnosti příznaků a délky jejich trvání dělíme alergickou rýmu na rýmu občasnou (intermitentní), trvající méně než 4 dny v týdnu nebo méně než 4 týdny, a rýmu trvalou (perzistující), u které se příznaky objevují více než 4 dny v týdnu a současně déle než 4 týdny. 8

Pylová alergie, nazývaná také polinóza, patří mezi nejčastější příčinu alergické rýmy a její počet se neustále zvyšuje. Projevuje se svěděním a otokem očí, rýmou, kožními otoky, kopřivkami, ale může způsobovat i zánět hrtanu (chrapot, bolest v krku) či dráždivý, suchý kašel, který je předzvěstí začínajícího astmatu. Pylovou sezónu rozdělujeme do tří základních období: časné jarní období, kde převahují pyly dřevin (bříza, lípa, jasan, topol, aj.), dále druhá polovina jara a první polovina léta, kdy se v ovzduší vyskytuje zejména pyl trav a obilin (bojínek, žito, srha, lipnice, kukuřice, chundelka, medyněk, aj.) a poslední je období vrcholného léta a časného podzim, ve kterém je hlavní alergizující složkou pyl bylin (pelyněk, jitrocel, zlatobýl, merlík, pampeliška, kopřiva, slunečnice, ambrózie, aj.) (Hrubiško, M., Špičák, V. 2007). V případě potravinové alergie dochází ke stavu, při kterém konzumace určité potraviny vyvolá v těle alergika aktivaci imunitního systému. Příznaky mohou být různorodé, mezi nejčastější zařazujeme kožní reakce (svědění, kopřivky, otoky, ekzémy), projevy v oblasti zažívacího traktu (bolesti břicha, zvracení, průjem) a reakce dýchacího systému (chronická rýma, kašel, astma). V těžkých případech může dojít i k anafylaktické reakci, která znamená okamžité ohrožení života a vyžaduje rychlou lékařskou pomoc. Při léčbě je nutné naprosté vyloučení nevhodné potraviny z jídelníčku (Hlobilová [online]). Mezi zvláštní typ alergie zařazujeme céliakii. Charakteristická je nesnášenlivost na lepek, která se projevuje sníženým vstřebáváním živin a zánětem střeva. Při konzumaci jídla obsahující gluten dochází u jedince k trávicím obtížím jako je průjem, nechutenství, ale i ke ztrátě hmotnosti, rozmrzelosti, u dětí v neposlední řadě také k poruše růstu. Při léčení se dodržuje bezlepková dieta a obiloviny nahrazují výrobky z rýže, sóji, pohanky, prosa a kukuřice (Kotulán, J. 2012). Dalším typem je alergie na léky. Projevuje se nesnášenlivostí na určitý druh látky léku nebo na jednotlivé látky (tzv. metabolity), které vznikají přeměnou léku v organismu. Mezi nejčastější viníky lékové alergie zařazujeme penicilin a jeho deriváty, inzulin, protitetanové a protizáškrtové sérum. Zařazuje se mezi víceorgánové alergie, protože postihuje kůži (alergické vyrážky, kopřivky, otoky), krvetvorbu (rozpad červených krvinek, snížení tvorby bílých krvinek), dýchací systém (plicní záněty, astmatické potíže) i pohybový aparát (záněty a bolesti kloubů). Alergie na roztoče je další četný typ alergických onemocnění. Alergie na roztoče má vliv především na dýchací ústrojí. Potíže mohou trvat se stejnou intenzitou po celý rok nebo vrcholí na začátku a na konci topné sezóny, kdy dochází k většímu 9

víření prachu. Projevuje se obvykle ráno po probuzení. Nejvíc domácích roztočů se totiž nachází v lůžku, kde mají pro život optimální podmínky. Roztočové alergeny jsou však také obsaženy v domácím prachu. Alergie na roztoče se projevuje kýcháním, astmatickým kašlem, vodnatou rýmou a ucpaným nosem, ekzémem či svěděním a slzením očí. Plísně jsou spolu s pyly, roztoči a domácími miláčky nejčastějším zdrojem aeroalergenů a také alergickým onemocněním dýchacích cest. Na rozdíl od ostatních jmenovaných je však alergie na plísně často veřejností podceňována a řada případů zůstává neodhalena. Mezi typické příznaky patří rýma, kašel a dušnost. Problémy se mohou objevovat celoročně nebo se zhoršovat ve vlhkém počasí. Při alergii na zvířata jsou nejagresivnější kočičí alergeny, hypersenzitivitu však způsobují také psi, koně, morčata a další zvířata. Příznaky se objevují jak v přímém kontaktu (hlazení zvířete), tak i kontaktem nepřímým (příležitostný kontakt se zvířetem, kontakt s majitelem zvířete). Alergeny se nejčastěji vyskytují v mazových žlázách, ve slinách a z kůže. Velmi nebezpečná je alergie na hmyzí bodnutí, nejčastěji na včelí a vosí toxiny, také sršni, vzácně i čmeláci, tedy bodavý blanokřídlý hmyz. V lehčí formě dochází následkem bodnutí hmyzu k lokální alergii, která se projevuje rudým, bolestivým otokem a obvykle do několika dnů odezní. Mnohem závažnější a nebezpečnější je celková alergická reakce charakteristická rozmanitým souborem příznaků (např. zvracení, průjem, dušnost, kopřivky, otoky kůže a sliznic, anafylaktický šok, ztráta vědomí, apod.) (Fischer, S., Škoda, J. 2008). Nejčastějším typem kožních alergií jsou kontaktní ekzémy, které jsou projevem oddálené přecitlivělosti. Vznikají tam, kde kůže přichází do styku s materiálem, který nesnese (působením různých druhů alergenů, jako jsou léky, kosmetické přípravky, hmyzí bodnutí a mnoho dalších). Charakteristické jsou vyrážky na těle, kopřivky i otoky způsobené vlivem alergenů (Vítková, M. 1998). Atopický ekzém (atopická dermatitida) je zánětlivé kožní onemocnění postihující především kojence, děti a mladistvé. Pro svůj vznik již v prvních měsících života bývá nazýván také dětským ekzémem. Výskyt atopického ekzému v populaci se v posledních letech pohybuje kolem 10%. Pro atopický ekzém je charakteristický dlouhodobý průběh s opakovanými novými záněty. Typické je pro ně zhoršení na jaře a na podzim, zlepšení pak v letním období. Sklon k tomuto onemocnění se dědí z generace na generaci spolu se sklonem k průduškovému astmatu, alergické rýmě a 10

některým dalším alergickým reakcím. Charakteristickým znakem je zvýšená kožní reaktivita na různé exogenní a endogenní faktory. Projevuje se úporným svěděním, suchou, zarudlou a rozpraskanou pokožkou. V některých případech může kůže i mokvat (Kotulán, J. 2012). Průduškové astma, nazývané také astma bronchiale, je závažné chronické zánětlivé onemocnění. Postihuje dýchací cesty a projevuje se charakteristickým souborem příznaků, mezi nejzávažnější patří dušnost, která vzniká důsledkem špatné průchodnosti dýchacích cest, zejména průdušek a průdušinek. Při astma je typický ztížený výdech s příznakem hvízdavého dýchání. Charakteristická je i noční dušnost, dušnost při nebo po tělesné námaze a dráždivý chronický kašel. Při astmatickém záchvatu dochází k zúžení průdušek, které způsobuje smrštění hladkých svalů, otok sliznice dýchacích cest a tvorbu hustého hlenu. Ve většině případů vzniká na základě styku s alergenem nebo při fyzické či psychické zátěži. U těžkých záchvatů je typická vyčerpanost, vzácně může dojít i ke ztrátě vědomí či zastavení dechu. Vyskytuje se u dětí již v raném věku a statistiky uvádějí, že u 50 % nemocných se první příznaky nemoci objeví do 3 let jejich věku (Vítková, M. 1998 srov. Kotulán, J. 2012). „Průdušková hyperaktivita při astmatu může být vrozená a chronický zánět průdušek ji zvyšuje“ (Fischer, S., Škoda, J. 2008, s. 84). Projevem astmatu jsou reakce na různé specifické a nespecifické reakce. K nejčastějším nespecifickým podnětům, které dráždí průdušky a mohou přivodit astmatický záchvat, patří cigaretový kouř, křídový prach, skelná vata, dráždivé plyny a výpary, barvy, spreje v kosmetice, ale také smog, mlha, chladný suchý vzduch, tělesná námaha, emoční vypětí či stres. Mezi specifické podněty řadíme alergeny, především pylová zrna, zvířecí srst, roztoči, vzdušné plísně, potraviny, hmyzí alergeny a jiné. „Pravé“ alergické astma je tedy výsledkem alergické reakce a průduškové hyperreaktivity“ (Fischer, S., Škoda, J. 2008, s. 84). Nelze opomenout ani psychologický faktor, který se může stát spouštěčem astmatického záchvatu. Podnětem mohou být silné emoce jako úzkost, pláč či smích.

11

1. 3

Diagnostika a léčba alergií a astmatu Základem správné léčby alergických onemocnění je stanovení správné diagnózy.

Nejdříve je nutné provést pediatrické vyšetření, které pomůže lékaři onemocnění správně pojmenovat a zařadit ho mezi alergické choroby. Cílem vyšetření je ujasnění charakteru nemoci a případné vyloučení ostatních onemocnění nealergického původu, které mohou mít stejné projevy jako alergie. Samotné alergologické vyšetření provádí odborný lékař alergologie a imunologie a skládá se z několika částí: z anamnézy, fyzikálního vyšetření, alergenové testace (např. testy kožní), z imunologického vyšetření, eventuálně dalších pomocných vyšetření. Anamnéza spočívá v rozhovoru mezi lékařem a pacientem, popřípadě s rodiči pacienta. Kvalitní a podrobná anamnéza v některých případech stačí sama o sobě ke stanovení správné diagnózy a většina dalších vyšetření slouží pouze k jejímu potvrzení. To platí zejména u alergie na pyl a hmyz. Při rodinné anamnéze se lékař zaměřuje na získání informací o výskytu různých alergických onemocnění v užším i širším okruhu příbuzenstva. V rámci osobní anamnézy je potřeba získat podrobné údaje o dítěti od jeho narození až po současnost. Při vyšetření je důležité znát průběh těhotenství a porodu, délku kojení i způsob výživy dítěte, výskyt některých dalších projevů, které se u pacienta objevily v minulosti. Následně lékař zjišťuje údaje o samotných projevech onemocnění - kdy se onemocnění poprvé vyskytlo a jak se projevovalo při svém vzniku, kde se to stalo, v jaké lokalitě, v jakém ročním období, zda existují nějaké vlivy, které stav pacienta zhoršují nebo zlepšují, jaká vyšetření byla doposud ve vztahu k této nemoci provedena, jak probíhala dosavadní léčba, jaká farmaka pacient užíval, apod. Veškeré informace o pacientovi jsou pro stanovení diagnózy velmi důležité. Již u fyzikálního vyšetření může lékař pouhým pohledem poznat příznaky některého alergického onemocnění. Základním nástrojem při diagnostice alergie jsou však alergenové testy. Využívají se testy kožní, eliminační a provokační. U těchto testů jsou používány alergenové zdroje nebo alergenové extrakty (pyly, roztoči, plísně, aj.), ale i látky nealergenové povahy, tzv. nespecifické, jako např. histamin, metacholin, chlad, fyzická zátěž a další (Petrů, V. 2012 srov. Špičák, V., Panzner, P. 2004). Při kožních testech se nejčastěji používá bodový test nazývaný prick test. Jeho výhody spočívají v jednoduchosti, snadné a rychlé proveditelnosti a minimální bolestivosti. Na kůži předloktí (výjimečně na záda) se aplikují kapky čistého 12

alergenového roztoku o dané koncentraci a přes každou kapku se udělá vpich testovacím kopíčkem. Tím dojde k narušení svrchní části kůže a do organismu se dostane malé množství testovacího roztoku. Reakce se odečítá za 15 minut a měří se velikost zarudnutí a vzniklého pupenu. Dříve se u pacientů prováděl i intradermální test, kdy se tenkou jehlou alergen vstříkl do kůže. Tato metoda je méně přesná a bolestivá, proto se už tolik nepoužívá. Základním principem provokačních testů je vyvolat příznaky alergie tím, že podrobíme pacienta kontaktu s podezřelým alergenem. Je-li reakce vyvolána, považuje se zkoušející alergen za příčinu pacientových potíží. Metoda se provádí tehdy, když se neshodují údaje o dosavadním průběhu nemoci, výsledky kožních testů a krevního vyšetření (Hrubiško, M., Špičák, V. 2007). Tento způsob testování má řadu nevýhod: při jednom „sezení“ lze testovat pouze jeden alergen, představují větší zátěž i riziko pro pacienta, jsou časově náročné, někdy je lze provádět pouze za hospitalizace pacienta a většinou jim chybí standardizace postupu (Petrů [online]). Mezi doplňující vyšetření patří také laboratorní vyšetření krve, kde se zjišťuje koncentrace specifických IgE

protilátek. Ty bývají zvýšené u všech alergických

onemocnění. Tato metoda je však nákladná a účelná pouze tehdy, kdy kožní testy nevypovídají o příčině alergie (Hrubiško, M., Špičák, V. 2007). Při diagnostice astmatu se využívá jednoduché a přitom velmi užitečné vyšetření - spirometrie - měří rychlost proudění vzduchu, který pacient nadechuje a vydechuje do přístroje. Současně se vyhodnocují dechové objemy a další parametry důležité ke stanovení diagnózy a později i ke sledování účinnosti léčby. Léčba alergických onemocnění se řeší podáním farmak ve vzájemné kombinaci s některými postupy nefarmakologickými. Po stanovení diagnózy a určení příčiny alergických projevů je prvním úkolem vyloučení nebo alespoň omezení kontaktu s alergenem. V některých případech je úplné vyloučení alergenu nemožné, např. u pylové alergie. Obecně platí se alergenům buď zcela vyhýbat (kontaktní alergeny) nebo jejich výskyt v co největší míře zredukovat (např. alergeny domácího prachu). Tato opatření ale nejsou vždy dostačující, proto musí být často doplněna léčbou medikamentózní. K léčbě alergií se používá několik typů léků. U lehčích forem nebo při akutních stavech se podávají tzv. léky úlevové, které tlumí příznaky alergických projevů. Patří sem skupina léků potlačující účinek histaminu (= látka uvolňující se z buněk při alergické reakci) - antihistaminika. Jsou často využívána při kopřivkách, 13

alergických otocích, u alergické rýmy či zánětu spojivek. Mají preventivní a protizánětlivé účinky. Do skupiny úlevových látek řadíme tzv. beta-mimetika, která uvolňují průdušky zúžené při astmatických záchvatech. Charakteristická je krátká doba účinku (4-6 hodin), proto nejsou vhodné pro dlouhodobou a pravidelnou léčbu. Většinou jsou používány podle potřeby. Preventivní léky jsou předepisovány pacientům, u kterých se opakují nebo dlouhodobě přetrvávají alergické příznaky. Důležitá je pravidelnost podávání. Léky působí preventivně, léčí alergický zánět, proto nejsou určeny pro odstranění akutních potíží. Řadí se sem např. kromony, antileukotrieny, některá moderní antihistamika či kortikosteroidy. Jedinou metodou, kterou lze v dnešní době bojovat proti příčině alergií, je specifická imunoterapie, nazývaná také hyposenzibilizace. Organismus je při ní pomalu zvykán na látku vyvolávající alergii vstřikováním malých množství alergenu pod kůži. Dávka je pozvolna zvyšována. Imunitní systém si na alergen pomalu zvyká, což vede ke klinickému zmírnění nebo vymizení potíží. Léčba trvá přibližně dva až tři roky. Cílem imunoterapie je snížení závažnosti onemocnění, zlepšení kvality života nemocného a omezení farmakoterapie. Kromě kauzální a symptomatické léčby se zaměřujeme i na léčbu podpůrnou, která je součástí komplexní léčby alergických nemocí. Patří sem úprava denního režimu, dostatek pohybu a spánku, vhodné sportování, správná výživa, aj. Úlevu od potíží může přinést také akupunktura či akupresura. Pro onemocnění dýchacích cest je vhodná lázeňská léčba a léčebné pobyty, speleoterapie – léčebný pobyt v jeskyních, přímořské i vysokohorské pobyty. Velký význam má fyzioterapie, která je založena na cvičení správného dýchání, na nácviku uvolňujících poloh, podporuje vykašlávání, cvičí dýchání nosem a podporuje zvyšování tělesné kondice. Je důležitou součástí při léčbě astmatických onemocnění (Špičák, V., Panzner, P. 2004 srov. Špičák, V., Hrubiško, M. 2004).

14

1. 4

Prevence a ochrana před alergiemi Prevenci definujeme jako soubor opatření, které mají zabránit onemocnění

organismu. I v této oblasti se v klasifikaci objevují různé definice. F. Kábel (1993) charakterizuje komplexní preventivní péči jako souhrn všech zdravotnických, pedagogických i sociálních opatření. Zdravotnická prevence spočívá v zajištění potřebné lékařské péče ve smyslu pravidelných lékařských prohlídek, očkování či vakcinace, ale také v poskytování lékařské poradenské péče. Měla by dohlížet na děti, mládež i dospělé osoby, pobízet je k pobytu v přírodě, otužování, sportu a dalším preventivním cvičením. Pedagogická prevence zahrnuje všechny prostředky výchovně vzdělávacího procesu, které směřují ke zdravému způsobu života jedince, a to především v rámci výživy, pohybu, hygieny, sexuálního života či zvládání stresu. Cílem je výchova dětí ke správným hygienickým návykům, pobytu v přírodě, pravidelnému pohybu a cvičení, která přispívají k získání potřebné kondice a svalové hmoty. Sociální prevence vyplývá především z potřebných materiálních prostředků zaručující zdravý a nenarušovaný vývoj jedince. Jde zejména o hygienické bydlení, vhodné oblékání, zdravou výživu, aj. V průběhu posledních 30 – 40 let se dramaticky zvyšuje výskyt alergických onemocnění. Jen v České republice se za posledních 15 let počet alergií zdvojnásobil, prevalence dosahuje mezi dětmi školního věku mezi 40 – 50 %. Prognóza alergických onemocnění je velmi nejistá. Doposud neexistuje způsob jak nadměrnému výskytu alergií zabránit. Proto je prevence důležitou součástí souboru opatření směřujících k zastavení nárůstu výskytu alergických chorob v populaci. Prevence alergie se rozděluje do tří skupin intervencí: primární, sekundární a terciární. Primární prevence je definovaná jako „předcházení chorobám ovlivňováním životních podmínek nebo odolnosti organismu“ (Kotulán, J. 1991, s. 84). Hlavním cílem je zabránit vzniku nemoci. Vztahuje se tedy na dobu, kdy nemoc ještě nevznikla. Prevence je buď nespecifická, nebo specifická. Nespecifická prevence je především součástí podpory zdraví. Jde o záměrné posilování a celkové rozvíjení zdraví jedince, které by mělo vést ke správnému životnímu stylu. Specifická prevence se pak zaměřuje na rizikové jedince, u kterých jeden z rodičů či sourozenců trpí alergií nebo atopií. Dříve byla primární prevence cílena pouze k těmto jedincům, v dnešní době však preventivní opatření mají takový charakter, že jsou součástí doporučené životosprávy pro celou populaci. Preventivní protialergická opatření mají začínat ještě před 15

narozením dítěte, zvláště u rodin, kde se u někoho z členu alergie vyskytuje nebo je těhotná žena sama alergička. Každá gravidní žena by měla zcela vyloučit aktivní i pasivní kouření, kontakt s domácím zvířetem, dodržovat správnou výživu bez omezování alergenů, jíst dostatek zeleniny i masa a do největší možné míry se vyvarovat psychosociálnímu stresu. Po narození dítěte se doporučuje výlučné kojení do 4 měsíců jeho života, není- li kojení možné, podávat standardní přípravky kojenecké mléčné výživy. Odstranění zvlhčování má také svůj význam. Senzibilizační účinek zejména alergenů domácího prostředí je prokázán. Sekundární prevence má za úkol včasnou diagnostiku, podchycení alergie již v jejím počátku, popřípadě účinnou léčbu, která v největší míře omezí důsledky onemocnění. Uskutečňuje se především v rámci preventivních prohlídek, popřípadě screeningovými testy. Terciární prevence se týká alergiků se zřetelnými projevy choroby a hlavním úkolem je předejít jejímu dalšímu negativnímu vývoji, navodit klidový stav a v co největší míře omezit její následky i dopad na osobní, sociální i pracovní oblast (Kotulán, J. 1991 srov. Machová, J., Kubátová, D. 2009).

SHRNUTÍ Alergii definujeme jako opakovanou nepřiměřenou reakci imunitního systému na látky, tzv. alergeny, které se v našem okolí běžně vyskytují. Ve své podstatě jsou tyto látky neškodné, ale alergický organismus je na ně citlivý, nedokáže je tolerovat a způsobuje u nich alergickou reakci. Podle konkrétních projevů rozlišujeme jednotlivé chorobné stavy vznikající na podkladě alergické reakce (alergie na pyly, hmyzí bodnutí, potraviny, léky, aj.). Základem správné léčby alergických onemocnění je stanovení správné diagnózy. K léčbě těchto chorob se používají farmaka v kombinaci s postupy nefarmakologickými. 16

2

VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ

2.1

Význam výchovy v rodině „Rodina hraje klíčovou a nenahraditelnou roli pro zdraví jednotlivce i lidstva

jako celku.“ PhDr. Ludmila Trapková Významnou součástí socializačního procesu je výchova a vzdělávání. Obě tyto složky jsou charakterizovány jako záměrné rozvíjení schopností, vloh, morálních a charakterových vlastností. Výchovu můžeme charakterizovat jako účelné a záměrné působení rodičů, pedagogů a vychovatelů na děti a mládež. Výchova vždy směřuje k určitému cíli – k rozvoji určitých vlastností, schopností, k chápání hodnotových principů, k aplikaci vlastních názorů. Působení lze uskutečňovat prostřednictvím různých výchovných prostředků nebo metod, které vycházejí ze zkušeností, z tradic či vědeckých poznatků. Výchova může být vedena záměrně, systematicky s určitým cílem, nebo můžeme působit bezděčně, nesoustavně, bez daných cílů. Podle Z. Matějčka (2001) je prvním a nenahraditelným prostředím pro výchovu dítěte právě rodina. Nesprávnou výchovou můžeme vyvolat u dítěte nesprávné návyky a postoje. Nedostatek výchovné autority působí nejistotu dítěte, neuspokojenost v domácím prostředí podněcuje hledat uspokojení někde jinde, nejčastěji ve svém fantazijním světě, v partě vrstevníků, ale i v nekontrolovaných činnostech či v předčasných sexuálních praktikách. Jakmile se však v rodině objeví onemocnění, zvláště jedná-li se o onemocnění dítěte, může se do velké míry změnit její dosavadní fungování. Následkem nemoci se zvyšují nároky jak na čas rodičů, na tělesnou námahu i na finanční ztráty rodiny. Existence nemocného dítěte je příčinou toho, že se určitým způsobem mění životní styl rodiny, protože musí být přizpůsoben jeho možnostem a potřebám. V důsledku jeho nemoci se často stává jediným zájmem rodinného dění. Je pochopitelné, že v této situaci se objevují tendence k nevhodným výchovným postojům. Ty však brzdí jeho přirozený růst a zrání, zvyšují nesamostatnost a závislost na rodičích. Dítě není schopno plnit úkoly, které patří běžně k jeho věku. Nevhodné výchovné problémy jsou charakteristické především u nemocných dětí, mohou se samozřejmě objevovat i při výchově dětí zdravých (Petrů, V. 1994). 17

Když se v rodině narodí dítě, většina rodičů se ho snaží „předělat“ k obrazu svému. Tatínek, který se věnuje aktivně fotbalu, bude vést pravděpodobně i syna k hraní fotbalu. Problém ale nastává, jakmile se objeví nějaká komplikace. Chlapec je neobratný a hraní fotbalu nezvládá, jak by si otec představoval. V takových situacích je pak dítě vědomě či nevědomě trestáno a omezováno, jako by za to mohlo samo. Na druhou stranu se u některých rodičů objevuje přehnaná snaha dítěti ve všem pomáhat. Z. Matějček (2001) rozděluje několik typů výchovy, které mohou dominovat při výchově nemocných dětí. Prvním typem je výchova příliš úzkostná, kdy rodiče na dětech až nezdravě lpí a neustále se o něj bojí. V důsledku obavy z nemoci dítě až příliš ochraňují, brání mu v činnostech, které se jim zdají být nebezpečné a zabraňují tím dítěti se samostatně, přirozeně vyvíjet. Tento postoj je charakteristický u dětí s astmatickými či epileptickými záchvaty. Důsledek zmiňovaného typu výchovy záleží na temperamentu dítěte. Může vést k aktivnímu protestu nebo naopak k apatii a podřizování se. Obdobný typ je výchova rozmazlující, kde se rodiče až přehnanou láskou snaží dítěti vynahradit vše, o co bylo vlivem nemoci ochuzeno. Až nezdravě na něm lpí, zbožňují ho, kladně oceňují každý jeho projev či vývojový pokrok a brání mu se společensky osamostatnit. „Podřizují se jeho přáním a náladám, posluhují mu. Je přirozené, že brzy u dítěte ztrácejí autoritu, následkem čehož nemohou poskytnout ani dost jistoty a sebedůvěry, kterou by pak mohlo uplatnit v práci na nápravě svého postižení“ (Matějček, Z. 2001, s. 28). Na druhé straně se v rodinách setkáváme i s perfekcionistickou výchovou, kdy rodiče přehlíží reálné možnosti dítěte a snaží se, aby bylo ve všem první a nejlepší. Tlačí dítě k nepřiměřeným výkonům a do nevhodných soutěží s ostatními. Jsou na něho kladeny nároky, které nemůže plnit, je neustále přetěžováno a tím neurotizováno. Takový tlak vyvolává v dětech různé obranné reakce. Při protekční výchově rodiče dítěti ve všem pomáhají, zařizují jeho záležitosti a povinnosti. Neustále mu připravují cestičky, jak se vyhnout nepříjemnostem. Pro své dítě požadují nadměrné ohledy a úlevy. Tento způsob výchovy vede k nesamostatnosti a nevyspělosti jedince. Poslední typ, který Matějček vymezuje, je výchova zavrhující. Setkáváme se s ní spíše ve skryté podobě. Rodina ignoruje potřeby nemocného a nevěnuje mu dostatečnou péči. Dochází k ní především tam, kde se rodiče nevyrovnali s postižením dítěte. 18

„Nestačí však jen dítěti neškodit. Je nutno mu aktivně pomáhat, rozvíjet jeho zachované schopnosti a potlačovat jeho nedostatky“ (Matějček, Z. 2001, s. 30).

2.2

Psychický a fyzický stav žáků s alergickým onemocněním Člověk je tvořen dvěma částmi – tělem a duší. Dříve se věřívalo, že se jedná o

dvě samostatné svébytné jednotky. Dnes už víme, že je to celistvá osobnost, na kterou sice můžeme pohlížet z různých stran, studovat ji v nejrůznějších funkcích a projevech, ale ve skutečnosti vždy funguje jako jeden celek. Jakmile vznikne odchylka v jedné ze složek, zákonitě ovlivní i druhou. U každého onemocnění můžeme tedy pozorovat symptomy somatické, psychické, ale i sociální, objektivní a subjektivní. Objektivní hledisko nemoci představuje hodnocení lékaře na základě odborných vyšetření a stanovení diagnózy. Příznaky subjektivní jsou hodnoceny samotným jedincem na základě vlastního prožitku z nemoci. Postoj k nemoci je u každého individuální a prožívání stejné choroby může u každého jedince probíhat odlišným způsobem. Odvíjí se od subjektivních a objektivních faktorů emočního prožívání. U vnímání a hodnocení nemoci v dětském věku hraje roli především emoční složka. Čím je dítě mladší, tím je emoční složka jeho postoje výraznější. Hodnotit nemoc racionálně dovedou děti až staršího věku či dospělí (Vágnerová, M. 2002 srov. Matějček, Z. 2001). „Nemoc lze obecně chápat jako narušení určitých funkcí organismu, které nepříznivě ovlivňuje kvalitu života nemocného jedince. Z psychologického hlediska je nemoc komplexní zátěží, zahrnující somatické, psychické i sociální problémy“ (Vágnerová, M. 2002, s. 36). Chronická onemocnění způsobují různé tělesné potíže a omezení. Jedná se především o fyzickou a psychickou zátěž. Ta zhoršuje kvalitu života i osobní komfort jedince. U dětí je prožívání nemoci zvláště komplikované. Z tohoto aspektu lze vymezit somatické obtíže spojené jednak se samotnými příznaky nemoci (např. bolest, svědění kůže, otoky, dušnost), ale i z hlediska jednotlivých léčebných a diagnostických výkonů, které dětem způsobují nejen bolest, ale i negativní prožitky s nimi spjaté. Porucha tělesných funkcí vyvolává u nemocných lidí změny vnímání, prožívání a u někoho může dojít i k odmítání vlastního těla (Vágnerová, M. 2002). Jednotlivá somatická onemocnění se tedy neodráží pouze v oblasti tělesné, ale do značné míry zatěžují i psychiku jedince. U závažnějších onemocnění může dojít i 19

k narušení či opoždění normálního psychického vývoje. Emoční prožívání a postoj k nemoci závisí na duševním vývoji jedince, jeho zkušenostech či charakteru. V důsledku onemocnění dochází k oslabení nervové soustavy, což má za následek zvýšenou dráždivost, nutkavé jednání a emoční labilitu. Nemoc často vyvolává u jedince strach, pocity úzkosti, které mohou být provázeny nepříjemnými fyziologickými reakcemi. U starších dětí nejsou vyloučené ani depresivní stavy. Dlouhodobé choroby také modifikují vztah jedince k jeho psychickým potřebám, např. zvýšená potřeba citového vztahu, jistoty a bezpečí, která kompenzuje nepříjemné situace související s onemocněním. Vlivem chronického onemocnění je narušen i vývoj osobnosti nemocného dítěte. Do jaké míry se nemoc odrazí v psychické oblasti, spoluurčuje i působení ostatních objektivních a subjektivních složek vývoje. Nemoc přispívá ke snížení sebehodnocení a sebeúcty, v horších případech vede ke změně či ztrátě identity. „Chronické onemocnění je dlouhodobou zátěží, která ovlivňuje možnost dosáhnout určitého výkonu, uplatnit se na úrovni svých možností. Choroba dítěti znemožňuje pracovat na stejné úrovni jako obdobně nadanému, ale zdravému dítěti“ (Vágnerová, M. 2002, s. 45). Při vyrovnávání se s nemocí a její akceptací u dětí hraje důležitou roli chování a postoj rodičů, protože právě oni informují děti o jejich onemocnění a o jejich aktuálním zdravotním stavu. Rodiče reagují na nemoc dítěte různě, někteří trpí úzkostí, strachem, smutkem či depresí, u jiných převládá hněv a vztek. Pro děti je však psychická podpora rodičů velmi důležitá, protože napomáhá k lepšímu zvládání léčebného procesu (Vágnerová, M. 1995). Sociální příznaky nemoci vyplývají z pohledu společnosti na nemoc a její následný postoj a chování k nemocné osobě. Velký vliv zde hraje osobnost nemocného, jeho věk, typ onemocnění, apod. Někteří lidé mají tendenci se nemocnému spíše vyhýbat. Jiní naopak nemocné děti nepovažují vůči ostatním za rovnocenné, vzbuzují v nich soucit, větší míru tolerance než jiné děti a mohou vést až k nadměrné protekci. „Závažné onemocnění mění sociální postavení nemocného dítěte. Mění se jeho pozice a role v rodině, ve škole i ve vrstevnické skupině“ (Vágnerová, M. 2002, s. 55). D. Zámečníková (2007) považuje za základní vlivy chronického onemocnění na dítě jeho dlouhodobý špatný zdravotní stav; fyzickou, psychickou a sociální zátěž ovlivňující vývoj jedince; sociální deprivaci a časté, opakované a dlouhodobé hospitalizace. 20

2. 3

Vzdělávání dětí s alergií a s astmatem V důsledku reformy školství a v souladu s principy formulovanými Národním

programem rozvoje vzdělávání v České republice a zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání ve znění pozdějších předpisů, byl zaveden nový systém dokumentů závazných pro všechny školy zajišťující povinnou školní docházku. Tyto dokumenty jsou vytvářeny pro úroveň státní a školní. Státní úroveň vymezuje vzdělání jako celek Národní program vzdělávání a závazné rámce pro předškolní, základní a střední vzdělávání představují příslušné rámcové vzdělávací programy. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Rámcový vzdělávací program (RVZ ZV) je kurikulární dokument, který formuluje základní představy státu o zaměření, obsahu a výsledcích základního vzdělávání. Tento dokument je východiskem pro tvorbu ŠVP, s jeho pomocí si každá škola tvoří své vzdělávací programy (dle možností a podmínek školy), podle kterých poté uskutečňují vzdělávaní [RVZ ZV, online]. E. Waltrová (2004) uvádí, že hlavním úsilím RVZ ZV je postavení žáka do vzdělávacího centra s ohledem na jeho individuální možnosti a potřeby. Přičemž cíle a obsah vzdělávání by měly být uzpůsobeny potřebám žáků v moderní demokratické společnosti. Alergické choroby se řadí do skupiny zdravotního znevýhodnění. Vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním se uskutečňuje nejčastěji formou individuální integrace v běžných třídách ZŠ, případně i skupinovou integrací ve speciálních a specializovaných třídách ZŠ. Žáci mohou být dále vzděláváni ve školách pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (dřívější speciální školy), ve školách při zdravotnických zařízení nebo jinou formou vzdělávání (dle zákona 561/2004 Sb. §40, např. individuálním vzděláváním) (Hájková, V. 2008). Všechny formy vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním vyžadují vytvoření optimálních podmínek pro úspěšné vzdělávání a měly by vycházet z konkrétního zjištění a popisu jejich speciálních vzdělávacích potřeb a možností. Každé somatické onemocnění neovlivňuje jen tělesnou stránku jedince, ale také jeho aktuální prožívání a celkový psychický stav. Negativní vliv má i v jeho výchovně – vzdělávacím procesu. Alergická onemocnění jsou spojována s častou absencí žáka,

21

poruchami učení, nepozorností, emoční labilitou, apod. Zdravotně znevýhodněný žák tak vyžaduje zohlednění při vzdělávání, individuální a citlivý přístup učitele. Každá nemoc má svá specifika, která učitel při edukaci zdravotně znevýhodněných žáků musí znát a respektovat. U alergických dětí je typická zvýšená nemocnost, která vede k dalším zdravotním, pedagogickým a sociálním problémům. Nemoc dítěte zásadně zasahuje do jeho výchovně vzdělávacího procesu a to nejen absencí školní docházky, ale i jejím vlivem na samotnou výuku žáka. Učitel by si měl být vědom, že alergik není úplně zdráv ani v době, kdy se u něho neobjevují žádné klinické projevy alergie. Musí být proto dostatečně informován o zdravotním stavu žáka, vědět, jaké komplikace může očekávat a jak postupovat v případě nutnosti poskytnout žákovi první pomoc. K hodnocení a celkové práci žáka musí učitel přistupovat nejen z hlediska zvládnutého učiva a rozsahu splněného úkolu, ale i se zřetelem na jeho zdravotní stav a s ním spjatý aktuální psychický stav dítěte (zvýšená nepozornost, únava). Při nesprávném přístupu může učitel u žáka vyvolat adaptační poruchy, neurotizaci a v konečném důsledku negativně ovlivnit i jeho vztah ke škole. Akceptovat je nutné i fyzický stav žáka, podle potřeby regulovat zátěž v hodinách tělesné výchovy nebo ve speciálních formách výuky (plavání, lyžování). Do hodin tělesné výchovy zařazovat kompenzační a rehabilitační prvky, např. dechová cvičení, posilování fyzické kondice. Pro astmatiky je vhodná hra na flétnu, která má příznivý účinek na jejich zdravotní stav. U mnoha učitelů vyvolává nemoc tendenci vyčleňovat děti z některých činností a tím pádem i z třídního kolektivu. Účast žáka na společných aktivitách, i když realizovaná pouze aktivním sledováním nebo komunikačním zapojením, je pro něj i jeho spolužáky velmi důležitá. Děti tímto způsobem zažívají pocity úspěchu a sounáležitosti. V případě dlouhodobé nepřítomnosti žáka ve třídě je vhodné vypracování individuálního vzdělávacího plánu, který obsahuje aktuální potřeby a možnosti dítěte (Fischer, S., Škoda, J. 2008 srov. Kotulán, J. 2012).

22

2. 4

Legislativní opatření

Školský zákon Vzdělávání každého státního občana České republiky je legislativně upraveno zákonem č. 472/2011 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném vzdělávání, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb. Tato novela nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2012 a stanovuje základní podmínky, za nichž se vzdělávání a výchova uskutečňuje. Vymezuje zásady rovného přístupu ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace s ohledem na zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce. Důraz je kladen na svobodné šíření poznatků vyplývající ze soudobého stavu poznání světa v souladu s obecnými cíli vzdělávání a ustavičné zdokonalování tohoto procesu. Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se považuje dle zákona 561/2004 § 16 osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Zdravotním znevýhodněním se chápe zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění

při

vzdělávání.

Školský zákon

zajišťuje

žákům

se

zdravotním

znevýhodněním právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem a vytvoření. Dále mají právo na vytvoření nezbytných podmínek pro vzdělávání, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení (MŠMT – zákon č. 561/2004 Sb. [online]). V případě, že se žák nemůže z důvodu svého zdravotního stavu po dobu delší než dva měsíce účastnit vyučování, je povinností ředitele stanovit takový způsob vzdělávání, který odpovídá jeho možnostem, nebo může povolit vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu. Ten může ředitel povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami na žádost jeho zákonného zástupce na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení (MŠMT – zákon č. 561/2004 [online]). Novela školského zákona č. 82 / 2015 Sb. s platností od 1. 9. 2016 vymezuje dítě, žáka a studenta se speciálními vzdělávacími potřebami jako osobu, která k naplnění svých vzdělávacích možností a uplatnění svých práv potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Ta jsou definována jako nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám žáka. Jsou poskytována školou a školským zařízením bezplatně. 23

Podpůrná opatření spočívají v poradenské pomoci školy a školského zařízení, dále v úpravě organizace, obsahu, hodnocení, forem a metod vzdělávání. Nutné je používání kompenzačních pomůcek a speciálních učebnic, úprava očekávaných výstupů vzdělávání, vzdělávání podle individuálního plánu, aj. Podpůrná opatření jsou členěna do pěti stupňů podle organizační, pedagogické a finanční náročnosti. První stupeň podpůrných opatření poskytuje škola i bez porady PPP a SPC, vyšší stupeň už musí určit školské poradenské zařízení (MŠMT – vyhláška č. 82/2015 Sb.). Vyhlášky Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy České republiky Edukace žáků s alergickým onemocněním je zakotvena ve vyhlášce č. 147/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, účinná dnem 1. 9. 2011. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami se uskutečňuje pomocí vyrovnávacích opatření, kterými se rozumí využívání takových pedagogických metod a postupů, které odpovídají aktuálním vzdělávacím potřebám žáků. Poskytování individuální podporu v rámci výuky a přípravy na výuku, využívaní poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, popřípadě zpracování individuálního vzdělávacího plánu a poskytování služeb asistenta pedagoga (MŠMTvyhláška č. 147/2011 Sb. [online]). Systém poradenských služeb legislativně upravuje vyhláška č. 116/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních. Tato novela nabyla účinnosti dnem 1. 9. 2011. Mezi základní typy školských pedagogických zařízení patří pedagogicko-psychologické poradny (PPP), speciálně pedagogická centra (SPC) a střediska výchovné péče (SVP). Pedagogicko-psychologická poradna je poradenské zařízení zaměřené na problematiku výchovy a vzdělání. Hlavní náplní pedagogicko-psychologických poraden je

poskytování

psychologického,

pedagogického

a

speciálně

pedagogického

poradenství. Provádí komplexní diagnostiku žáků a jejím cílem je zjištění příčin poruch učení a chování, osobnostně-vývojových problémů, vzdělávacích obtíží, aj. a hledá adekvátní způsoby jejich reedukace (Bartoňová, M., Vítková, M. in Pipeková, J. 2010). Činnost pedagogicko-psychologických poraden se dále zaměřuje na vyšetření školní zralosti, zjišťování laterality a posouzení vhodnosti odkladu školní docházky. Zabývá se problematikou profesní orientace a poskytuje metodickou podporu školám. 24

Speciálně pedagogická centra jsou speciální školská zařízení, zpravidla zřizovaná při některých speciálních školách, zaměřená na určitý typ zdravotního postižení. Orientují se na osoby s mentálním, tělesným, smyslovým a kombinovaným postižením nebo na jedince s narušenou komunikační schopností. Poradenské služby jsou dětem umožněny již od raného věku a jsou poskytovány po celou dobu plnění jejich povinné školní docházky. V některých případech postižení lze využívat služby i v rané dospělosti (MŠMT-vyhláška č. 72/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů [online]). Problematika poradenství v běžných základních školách je zabezpečována zpravidla výchovným poradcem a školním metodikem prevence, kteří spolupracují s třídními učiteli, případně s dalšími pedagogickými pracovníky školy. Poskytování poradenských služeb ve škole může být zajišťováno i školním psychologem a školním speciálním pedagogem, a to nejčastěji z důvodu snížení rizika vzniku výchovných, výukových problémů nebo jiných negativních jevů (MŠMT-vyhláška č. 72/2005 Sb. [online]). Poradenští pracovníci ve školství jsou povinni informovat zákonné zástupce (rodiče či zletilého žáka) o všech náležitostech poskytované poradenské služby (rozsah, délka trvání, cíle, postupy, apod.), o prospěchu a veškerých výhodách spjatých s poskytnutím poradenské služby a zároveň o možném dopadu na žáka, v případě nevyužití této podpory (MŠMT – vyhláška č. 116/2011 Sb.). Výsledkem psychologické nebo speciálně pedagogické diagnostiky je zpráva o vyšetření a doporučení týkající se návrhů možných úprav ve vzdělávání žáka (v případě doporučení o zařazení žáka do školy nebo vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením, platí doporučení po dobu 1 roku) (MŠMT – vyhláška č. 116/2011 Sb.). Podle vyhlášky č. 82/ 2015 Sb. jsou školská poradenská zařízení od 1. 9. 2016 povinni poskytovat zprávu a doporučení pouze zákonným zástupcům žáka (v případě nezletilosti žáka), škole jsou poskytována jen doporučení ke vzdělávání (MŠMT – vyhláška č. 82/2015 Sb.).

25

SHRNUTÍ Všechny formy vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním vyžadují vytvoření optimálních podmínek pro úspěšné vzdělávání a měly by vycházet z konkrétního zjištění a popisu jejich speciálních vzdělávacích potřeb a možností.

Každé somatické

onemocnění neovlivňuje jen tělesnou stránku jedince, ale také jeho aktuální prožívání a celkový psychický stav. Negativní vliv má i v jeho výchovně – vzdělávacím procesu. Alergická onemocnění jsou spojována s častou absencí žáka, poruchami učení, nepozorností, emoční labilitou, apod. Zdravotně znevýhodněný žák tak vyžaduje zohlednění při vzdělávání, individuální a citlivý přístup učitele.

26

VLIV ALERGICKÉHO ONEMOCNĚNÍ A ASTMATU

3

NA VÝCHOVU A

VZDĚLÁVÁNÍ

ŽÁKA

V BĚŽNÉ

ZÁKLADNÍ ŠKOLE Cíle výzkumného šetření, výzkumné otázky a metodologie

3.1

výzkumu Hlavním cílem výzkumného projektu bylo podrobně popsat vliv alergií na průběh vzdělávání a výchovy žáka v běžné základní škole. Úkolem také bylo zjistit, jaké jsou nejčastější problémy v edukačním procesu zapříčiněné alergickým onemocněním žáka. Dílčí cíle: 

zjistit průběh nemoci,



analyzovat průběh edukace žáka s alergií,



analyzovat vliv absence na průběh vzdělávání a výsledky žáka,



analyzovat možnosti pedagogické podpory.

Hlavní výzkumná otázka „Jakým způsobem ovlivňuje alergické onemocnění průběh vzdělávání žáka v běžné základní škole?“ Vedlejší výzkumné otázky 

Do jakých oblastí vzdělávání a výchovy alergické onemocnění nejvíce zasahuje?



Ovlivňuje absence žáka průběh a výsledky jeho vzdělávání?



Jaká podpůrná opatření poskytuje učitel žákovi s alergií?

Metodologie výzkumného šetření K naplnění stanovených cílů byla zvolena kvalitativní metoda. Podstata kvalitativního přístupu není založena na širokém zevšeobecnění údajů, ale na hlubším prozkoumání daného případu (Gavora, P. 2010). Z tohoto důvodu byly pro tento výzkum vypracovány dvě případové studie žáků, kteří navštěvují stejnou základní školu a oba trpí

27

různým druhem alergického onemocnění. Výzkumné šetření bylo zpracováno pomocí

analýzy odborné literatury, školní a zdravotní dokumentace žáka, byla využita technika polostrukturovaného rozhovoru a technika dlouhodobého pozorování. Dostupná poskytnutá dokumentace a její následná analýza byly klíčovými především pro tvorbu kazuistiky žáků. Jednalo se o záznamy z lékařských a jiných odborných vyšetření, kterými žáci prošli. Vycházelo se například z neurologického posudku nebo z cíleného psychologického vyšetření. Na základě rozhovorů s rodiči dítěte, s pedagogickými pracovníky základní školy, kterou žáci navštěvují, byly zjištěny cenné informace, jež byly nápomocny při tvorbě případové studie. Pozorování v pasivní podobě probíhalo při návštěvách základní školy, kam oba žáci chodí. Listopad 2014 – Prosinec 2014

Shromáždění a analýza odborné literatury

Leden 2015 – Únor 2015

Zpracování teoretické části práce

Únor 2015 – Duben 2015

Sběr podkladů

Duben 2015 – Květen 2015

Zpracování praktické části práce

Červen 2015

Dokončení práce a její odevzdání

Tab. 2: Časový harmonogram práce

3.2

Charakteristika výzkumného prostředí a výzkumného vzorku Ve výzkumném šetření byly zpracovány dvě případové studie žáků trpících

různým typem alergického onemocnění. Celé šetření proběhlo v okrese Brno - venkov, kde oba vybraní žáci bydlí a navštěvují stejnou základní školu. Výzkum byl proveden jak v domácím prostředí jednotlivých žáků, tak i v základní škole. V domácím prostředí byly uskutečněny rozhovory se zástupcem rodičů daného žáka, vždy se jednalo o matku žáka, a v základní škole probíhalo dlouhodobé pozorování žáků a spolupráce s paní učitelkou. Rozhovory byly polostrukturované, byly stanoveny předem dané otázky, které se ale přizpůsobovaly podle dané situace. Ve všech rodinách i ve škole se výzkum uskutečnil bez problémů. V každém případě byl naplněn cíl daného rozhovoru.

Základní škola je školou malotřídní a leží v rekreační oblasti poblíž Brněnské přehrady. Školu v současné době navštěvuje 41 dětí a vyučuje se od 1. do 5. ročníku 28

podle vzdělávacího programu „Škola zdravého života“. Jednotlivé třídy disponují menším počtem žáků a vytváří tak optimální předpoklady pro kamarádský a spolupracující kolektiv dětí různého školního věku. Dříve byly děti spojovány podle ročníků do dvou tříd, v této době jsou děti rozděleny do tří tříd. Jedna třída je naplněna žáky prvního ročníku, v druhé třídě je spojen 2. a 3. ročník, třetí třída spojuje žáky 4. a 5. ročníku. Výzkumný vzorek Informanty výzkumného šetření byli žáci ve věku 10 a 11 let. Byli vybráni dva žáci různého věku, kteří navštěvují běžnou základní školu. Tento vzorek je tvořen jednou dívkou a jedním chlapcem. Každý informant má jiné alergické obtíže, které mu komplikují život v domácím i školním prostředí. Bližší informace o jednotlivých žácích vyplývají z interpretace výzkumného šetření.

Označení, věk

Diagnóza astma bronchiale, alergická rhinoconjuctivis – kočka, jírovec;

č. 1

K., 10 let

pollinosis – přecitlivělost na traviny, lehce obilí, jetel, jitrocel, řepka

alergická rhinoconjuctivis (přecitlivělost na pelyněk, roztoče, č. 2

M., 11 let

prach, kočičí a psí epitel, čokoláda), atopická dermatitida

Tab. 3: Diagnóza výzkumných vzorků

U vybraných žáků bude vytvořena podrobná kazuistika, rozdělená do několika částí. Po uvedení základních údajů jednotlivých žáků bude následovat rodinná anamnéza, kde budou popsány informace rodinných příslušníků informantů, se zaměřením na jejich zdravotní stav a výskyt alergických onemocnění. Následuje osobní anamnéza popisující diagnostiku, projevy a průběh daného alergického onemocnění jednotlivých žáků. Cílem poslední, zároveň i nejdůležitější částí kazuistiky je analyzovat průběh vzdělávání vybraných žáků. Budou popsána řešení omezení a opatření, která vyplývají z alergického onemocnění a specifických dopadů na dítě v základních školách.

29

3. 3

Interpretace výzkumného šetření

Případová studie č. 1 – K. Pohlaví: ženské Rok narození: 2005 Diagnóza: astma bronchiale III. st.; alergická rhinoconjuctivis – kočka, jírovec; pollinosis – přecitlivělost na traviny, lehce obilí, jetel, jitrocel, řepka; projevy poruchy pozornosti (ADD) Současný stav: Dívka má dnes 10 roků, navštěvuje 4. ročník základní školy. Zdravotní stav je stabilizován pomocí léků. K. má sníženou imunitu, proto v období častých nemocí má doporučeno do základní školy vůbec nechodit. Školu nenavštěvuje ani v období, kdy se v

ovzduší silně vyskytují pyly, na které je alergická. Rodinná anamnéza: Rodina je úplná a bez větších problémů. Matka narozena v roce 1976 má středoškolské vzdělání a pracuje jako asistentka prodeje. Neprodělala žádné závažné nemoci a vyjma systémového lupusu (SLE), který ji byl nedávno zjištěn, je zdráva. Nikdy neměla žádný druh alergického onemocnění. Otec, ročník 1973, vystudoval

vysokou školu ekonomickou a v současné době pracuje jako obchodní zástupce. Léčí se na alergie a astma, jinak je zdráv. K. nemá žádného sourozence. Kromě otce nebylo u nejbližšího příbuzenstva alergické onemocnění ani astma odhaleno. Osobní anamnéza: K. je z první gravidity, od 19. týdne byla matka na rizikovém těhotenství z důvodu slabší dělohy. Zpočátku několikrát hospitalizována, poté již v ambulantní péči. Porod proběhl 9 dní po termínu, přenášený, ale bez komplikací. Plod se nacházel ve správné fyziologické poloze. Porodní hmotnost měla 3450 gramů a porodní míru 51 centimetrů. Po porodu se u K. objevila novorozenecká žloutenka, která však po několika dnech vymizela. K. byla do 3 let úplně zdravé dítě, s nástupem do mateřské školy se její zdravotní stav razantně změnil. Trpěla otitidami s vysokými horečkami, které byly léčeny antibiotiky. Ty byly podávány opakovaně i několikrát po sobě. Po zdánlivém vyléčení se záněty vracely, někdy s mírnými příznaky, jindy s vážnými komplikacemi. Antibiotika měla nasazené i celý měsíc. Matka se domnívá, že časté užívání antibiotik 30

mělo za následek snížení imunity. Z důvodu častých a vysokých horeček byla několikrát hospitalizována a kvůli vzniklým komplikacím i operována. Záněty uší ztěžovala častá onemocnění horních cest dýchacích. Nemoc byla doprovázena rýmou, bolestí v krku a dávivým kašlem, kvůli kterému se K. v noci budila. Matka už v tomto období byla velmi zoufalá. Onemocnění se neustále vracelo a ona nevěděla, jakým způsobem dceři pomoci. Hledala někoho, kdo jí těchto problémů konečně zbaví. Kromě standardních postupů doporučených od praktické lékařky, se z důvodu četnosti onemocnění obrátila i na léčitele. Velmi jí pomáhaly předepsané bylinné čaje, zklidňovaly projevy onemocnění a celkově se po nich cítila lépe. Pomohl jim opravdu hodně, ale potíží jí úplně nezbavil. Po 14 dnech léčení doma se K. vrátila do mateřské školy a za 2 dny byla opět nemocná. Tento průběh se opakoval stále dokola. V 5 - 6 letech měla pouze 10 – ti procentní účast ve školce. Do svých 6 let byla K. léčena pouze praktickou lékařkou. Předepsaná léčba však neměla příliš pozitivní účinky, především ne dlouhodobé. Proto matka začala vyhledávat pomoc a rady od různých zdrojů. Zjišťovala si informace na internetu, ptala se přátel, zda nemají podobné zkušenosti. Zlom nastlal až po radě blízké kamarádky. Ta ji doporučila, ať nechá dceru vyšetřit na alergologii. Napadlo ji, že by problémy mohly souviset s nějakým typem alergie. Matka ihned navštívila lékaře. Zde jí provedli základní kožní vyšetření, krevní testy a spirometrii. Dívce byla poté diagnostikována alergie na kočku, pylová alergie a v následujících vyšetření i astma bronchiale. Po nasazení kortikoidů se její zdravotní stav výrazně zlepšil. Všem v rodině se velmi ulevilo. K. se přestala v noci dávit a konečně se mohla v klidu vyspat. Zdravotní stránka dívky se stabilizovala, občas sice onemocněla, ale nemoc nebyla v takovém rozsahu jako dříve. Letos v zimě ji však selhaly plíce. K. měla potíže s dýcháním, objevovala se dušnost, kašel a byla hospitalizována. Následně jí byla nasazena chemická léčba. Denně brala deset léků. Jejich podávání bylo pro matku složité. Některé se musely brát ráno, jiné odpoledne nebo večer. Některé před jídlem, jiné po jídle nebo během jídla. Obávala se, že na nějaký lék zapomene a zhorší tak stav díky. Otec přišel s nápadem vytvořit seznam s přesnými údaji o jednotlivých lécích. Matka seznam velice ocenila. Dívka dodržovala přísnou dietu, nesměla užívat žádné bylinky a používala inhalátor. Kvůli onemocnění byla doma po dobu 5 týdnů. V současné době si matka chválí účinky chemické léčby. Dívka se cítí mnohem lépe.

31

Projevy alergie: Hlavními příznaky alergického onemocnění je chronická rýma, záněty spojivek a dávivý kašel, které se zmírňují celoroční medikamentózní léčbou. V období pylové sezóny se objevují i výrazné kožní projevy – strupy. Největším ohniskem těchto projevů jsou části rukou (především zápěstí a loketní jamka). Se zdravotními problémy se zároveň objevuje nechuť, ztráta zájmu a celková apatie. Vlastní pozorování Vzdělávání: Do základní školy nastoupila K. po ročním odkladu školní docházky ze zdravotních důvodů. Hned v prvním týdnu školy si matka domluvila konzultaci s třídní učitelkou, aby ji informovala o zdravotním stavu dcery. Matka sdělila paní učitelce možná rizika onemocnění a doporučení, která by se měla ve škole dodržovat. K. prodělala již několik astmatických záchvatů, proto matka paní učitelku informovala, jak má v tomto případě postupovat. Paní učitelka si raději ještě navíc prostudovala potřebnou literaturu. Paní učitelka byla velmi vstřícná a společně s matkou se snažila dohodnout na řešení celé situace tak, aby onemocnění co v nejmenší možné míře ovlivňovalo průběh vzdělávání. Prvním opatřením bylo částečné uvolnění z tělesné výchovy. K. by neměla mít příliš vysokou fyzickou zátěž, nesmí se přetěžovat, proto některé tělesné úkony zcela vynechávala. Jednalo se především o běh, který zhoršoval její dýchací obtíže. V ostatních aktivitách se paní učitelka snažila dívku zapojovat ve stejné míře jako ostatní spolužáky. V tělocvičně měla paní učitelka při ruce vždy inhalátor, který v případě zhoršeného dýchání mohla K. vdechnout a tím zmírnit aktuální potíže. Na jaře za hezkého počasí se výuka koná venku na hřišti. Jelikož se jedná o období, kdy se v ovzduší objevují alergeny ve větší míře, byla K. v této době zcela uvolněna z tělesné výchovy. V tomto případě doprovázela ostatní spolužáky na hřiště, sama ale necvičila. Před půl rokem se zdravotní stav K. výrazně zhoršil. Selhaly jí plíce a K. měla nastavenou chemickou léčbu. Od té doby je z tělesné výchovy zcela uvolněna. Po výuce byla vždy nadměrně unavená, proto ve škole již vůbec necvičí. Dalším opatřením, které se muselo řešit, byla výuka mimo školní prostředí, kdy paní učitelka chodila s dětmi ven. V tomto případě byla s rodiči domluvena tak, že je vždy o vycházce předem informuje a oni rozhodnou, zda se dívka akce zúčastní nebo ji vynechá. V druhém případě by byla na tuto výuku přidělena do jiné třídy, kde by měla nachystanou práci zaměřenou na učivo probírané na procházce. Tento případ již několikrát nastal na jaře,

32

kdy měla K. zhoršený zdravotní stav a procházek se nemohla zúčastnit. Tyto situace dívka špatně snáší, protože je vyloučena z kolektivu a ráda by se akcí také zúčastnila. Paní učitelka tento problém řešila již s matkou, ale z důvodu zhoršení stavu se K. podobných akcí v jarním období zúčastňovat nemůže.

Adaptace na školní prostředí proběhla v pořádku, K. se do školy těšila a ze začátku roku neměla ve výuce ani s učením žádné výrazné problémy. Potíže nastaly až v jarním období, kdy došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu. Pylová sezóna pro dívku představuje málo spánku a potíže, které ji komplikují život. Její zdravotní problémy se samozřejmě odrážejí i ve výkonu ve škole. Velmi brzy se na ní podepisuje rychle narůstající psychická únava. V tomto období se paní učitelka snaží dívku aktivně zapojovat do výuky a tím korigovat její nesoustředěnost. Častěji ji vyvolává a během aktivit ve výuce jí poskytuje více odpočinkových částí. K. sedí v první lavici u paní učitelky, aby na ní mohla lépe dohlížet, případně se jí individuálně věnovat. Paní učitelka se snaží do výuky zařazovat i tělovýchovné chvilky, u kterých by si dívka mohla více odpočinout. Pokud se změní aktivita a dívka je nějakým způsobem zapojena do výuky, její pozornost se zvyšuje a únava snižuje. Problém ale spočívá ve spojení dvou ročníků. Paní učitelka učí zároveň první i druhou třídu. Výuka je tedy rozdělena na dvě části. Většinou se nejdříve věnuje jedné třídě a druhá třída má samostatnou práci, poté se situace obrátí. Z tohoto důvodu nemůže měnit činnosti tak často, jak by ona sama chtěla a zároveň dívka potřebovala. Paní učitelka si je vědoma, že žáci hodně samostatně pracují v lavicích. Bohužel však při výuce dvou ročníků zároveň nemůže hodinu zorganizovat tak dobře, aby plně vyhovovala aktuálním potřebám dívky. Při samostatné práci má K. pomalejší tempo a často potřebuje i individuální pomoc. V hodinách je dívka málo samostatná, musí být vedena paní učitelkou. Paní učitelka v rozhovoru uvedla, že dívku musí mít stále pod kontrolou. Jakmile není vedena, ztrácí pozornost a nad úkoly se trápí. V době, kdy se paní učitelka musí věnovat jiné třídě, vyřešila situaci tak, že dívce s prací pomáhají spolužáci, kteří už mají svoji práci hotovou. Pomoc mezi dětmi opravdu funguje na základě spolupráce. Není to o tom, že by jeden žák nadiktoval správné výsledky a ten by je jen opisoval. Naopak se snaží jeden druhému pomoci a probíranou látku vysvětlit. Každý den musí K. doma dokončovat vše, co ve škole nestihla. Podle matky dívka nosí ze školy každý den nedodělanou práci. Domácí příprava je pro dívku náročná, denně stráví po vyučování nad úkoly zhruba 1 – 1,5 hodiny. Matka jí s úkoly pomáhá. Musí u ní sedět a korigovat její práci a pozornost. Když u ní matka neseděla, K. po chvíli ztrácela pozornost a těžko se soustředila na zadanou práci. Bez její pomoci by nad úkoly strávila ještě delší dobu.

33

Z psychologického vyšetření vyplívá, že do kvality práceschopnosti se kromě zdravotních obtíží promítá i porucha pozornosti. Úkoly si často komentuje, pobrukuje si. Největší těžkosti má v psaní – vynechává a zaměňuje písmena. Píše v dosti pomalém tempu, na tužku zvýšeně tlačí, často si potřebuje vytřepat ruku, aby ji nebolela. Písemný projev může do jisté míry ovlivňovat také zkřížená lateralita - K. je motorický levák, senzorický pravák. Může vést k mírným těžkostem v oblasti prostorové orientace, zrakové diferenciace i při samotném psaní a jeho kontrole. Čte v průměrném tempu, prozatím bez výraznější intonace, chybuje jen ojediněle. Když zrovna nečte, objevuje se opět brzy psychomotorický neklid a nesoustředěnost. Na konci třetího ročníku byla hodnocena v českém jazyce a matematice chvalitebně, v ostatních předmětech výborně. Chování je bezproblémové, je kamarádská, ale v kolektivu spíše tichá a neprůbojná. Poslední dobou je více ustrašená a celkově méně sebevědomá než dříve. Důvodem může být i samotné onemocnění. V důsledku chemické léčby, kterou v zimě podstoupila, přibrala dost na váze a onemocnění teď bere jako přítěž, handicap. Někteří spolužáci se ji kvůli tloušťce začali posmívat. Paní učitelka situaci okamžitě řešila a citlivě jim vysvětlila, z jakých důvodů k. přibrala. Někteří spolužáci po rozhovoru posměchu nechali, dva z nich v něm někdy pokračují i nadále. Paní učitelka charakterizuje dívku jako velmi snaživou a svědomitou. Přes veškeré zdravotní potíže a nesoustředěnost se úkol snaží vždy co nejlépe splnit. V případě nesplnění veškerého učiva, chybějící cvičení vzorně do druhého dne doplní. Při práci potřebuje dívka řád a pevnou ruku. Potrpí si na pořádek, vždy má věci do výuky řádně nachystané a srovnané na lavici. Paní učitelka se ji snaží hodně motivovat, oceňovat i její dílčí úspěchy, povzbuzovat ji, aby neztrácela chuť k učení. Při písemném projevu ji nechává dostatek času na vyplnění i kontrolu, dbá na správné sezení. Vždy uvede časový limit, do kterého K. musí práci odevzdat. Diktáty má zkrácené, někdy místo něj dostává cvičení na doplnění. Paní učitelka nezahrnuje do hodnocení diktátu specifické chyby jako například záměny podobných písmen, vynechávání písmen či diakritiky. V tomto případě napíše známku z diktátu a počet specifických chyb dá do kroužku a do celkového počtu chyb je nezapočítává. Paní učitelka se snaží znalosti z písemných testů ověřovat i ústně. Vždy si jí po testu k sobě zavolá a ústně se jí ptá na chyby, které v diktátu udělala. V případě, že jí gramatický jev řekne správně, nezapočítává ho jako chybu. Z důvodu snížené imunity má K. zvýšenou náchylnost k onemocněním, především horních cest dýchacích, proto v období častých nemocí má doporučeno do základní školy raději vůbec nechodit. Školu nenavštěvuje ani v období, kdy se v ovzduší silně vyskytují

pyly, na které je alergická. I přesto bývá často nemocná a ve škole velmi často chybí. 34

Vysoká absence však nemá negativní vliv na její výsledky. Paní učitelka posílá pracovní listy a lístečky s úkoly po spolužácích, kteří bydlí kousek od dívky. Paní učitelka zadává pouze základní učivo, které K. musí zvládnout. Nemusí vypracovávat všechna cvičení, co děti dělají ve škole. Pracovní listy slouží pouze pro procvičení učiva, K. je vyplňuje pouze v případě, když učivo nechápe a je potřeba si ho více procvičit. Plnění úkolů v době nemoci jsou pro K. velmi obtížné. Na učení nemá obvykle pomyšlení a do práce ji musí matka nutit. Zadanou práci vyplňují vždy po krátkých intervalech, protože se velmi rychle unaví a na práci se nemůže soustředit. V ten moment přestávají pracovat a k úkolům se vrací opět později. Tímto způsobem však práci vždy dodělají ještě před nástupem do školy. Skutečnost, že absence nezasahuje do výsledků dívky, závisí především na matčině podpoře a vzorné přípravě v době nepřítomnosti ve škole. Pozitivně působí i spolupráce mezi paní učitelkou a rodinou. Jakmile se ve škole objeví problém, paní učitelka se spojí s matkou a problém se společně snaží vyřešit. Platí to i obráceně. Matka se zase snaží školu informovat o každé změně ve zdravotním stavu dívky. Paní učitelka respektuje její časté chybění a vždy když dlouho chybí, s ním znovu probere, co jí není jasné. Speciální pedagogická diagnostika Hrubá motorika Pohybový vývoj probíhal zcela v normě. Zvládá běžné pohybové dovednosti. Koordinace pohybu je plynulá, má správné držení těla. Onemocnění přináší jistá pohybová omezení – nesmí běhat, celkově přetěžovat organismus. Výborně plave a hraje tenis. Jemná motorika Ve výtvarné výchově nemá problém s kreslením a malováním, je manuálně zručná. Na začátku první třídy hrstičkový úchop pera, správný úchop zafixovaný až na konci první třídy. Objevují se mírné projevy nevyzrálosti jemné motoriky a grafomotoriky. Píše v dosti pomalém tempu, na tužku zvýšeně tlačí, často si potřebuje ruku protřepat, aby ji nebolela. Písmo je prozatím úhledné, čitelné, ale s chybami. Ruka je při psaní strnulá, málo uvolněná.

35

Lateralita: Nevýhodně křížená – dívka je motoricky levák, senzoricky pravák. Křížení laterality vede pravděpodobně k mírným těžkostem v oblasti prostorové orientace a zrakové diferenciaci. Promítá se také do písemného projevu. Sebeobsluha: Veškeré sebeobslužné činnosti zvládá bez obtíží. V předškolním věku a na začátku první třídy měla problém se zavazováním tkaniček. Verbální schopnosti: Výslovnost je čistá, mírně ovlivněna artikulační neobratností. Projev je srozumitelný. Komunikuje v jednodušších větách, občas si pružně nevybaví některé pojmy. V komunikaci má tendenci sklouzávat k infantilismům – při řečovém projevu šišlá a mazlí se. Slovní zásoba v normě. Samostatný projev před spolužáky je nejistý, stydlivý a tichý. V menší skupině nebo s paní učitelkou je otevřenější. Porozumění v normě, na neznámá slova nebo výrazy nereaguje, bez porozumění je obvykle přechází. Rozumové schopnosti Intelektové schopnosti odpovídají pásmu středního průměru. Učení zvládá téměř bez problémů, těžkosti se objevují v českém jazyce při psaní diktátu. Největší problémy má při psaní, zaměňuje a vynechává písmena. V oblasti matematiky dobře zvládá početní operace, chybuje v pamětném počítání a nezvládá slovní úlohy – chybí ji logický úsudek. Naučné předměty má ráda, dokáže definovat pojmy a interpretovat probranou látku. Koncentrace pozornosti je krátkodobá, velmi rychle se objevuje únava. Nedokáže se plně soustředit po celou dobu vyučovací hodiny. Pracovní tempo je pomalé, často doma dohání vše, co nestihla udělat ve výuce. Doma se učení musí věnovat delší dobu. Doma potřebuje pomoc a podporu matky, ve škole individuální péči paní učitelky. Sociálně citová oblast: Dívka

je

přátelská,

nekonfliktní,

převažuje

pozitivní

emoční

ladění.

V činnostech si je ale nejistá, nevěří si, často vyžaduje kontrolu jejich správnosti. Poslední dobou jakoby ustrašená, méně sebevědomá než dříve. Onemocnění vnímá jako přítěž. Časté absence a některá omezení jí ztěžují se zapojit do kolektivu. Je tichá, plachá, méně soutěživá. Před třídou vystupuje s velkým ostychem, raději pracuje v menších skupinkách. Při společné práci je spíše v ústraní, obtížněji prosazuje svůj 36

názor a nechává se vést ostatními. Lehce přijímá názory a rozhodnutí druhých. Je nekonfliktní. V kolektivu oblíbená. Respektuje autoritu paní učitelky, pravidla třídy, spolupracuje. Problémy řeší emotivně, s pláčem. Doporučení pro praxi: Dívka bývá díky svému onemocnění často nemocná a ve škole hodně chybí. Už jen tato skutečnost jí znemožňuje pravidelný kontakt se svými spolužáky. Dále je zcela uvolněna z tělesné výchovy a nemůže se účastnit některých aktivit konaných v přírodě. Po domluvě s lékařem bych dívku alespoň na některá cvičení zařazovala do hodin tělesné výchovy. Určitě by zvládla rozcvičku, cviky s míčem, akrobacii, cvičení na nářadí, apod. Samozřejmě by vynechávala běhy a všechny činnosti, které by způsobovaly větší zátěž jejímu organismu. Dívka hraje aktivně tenis a plave, takže si myslím, že ani hodina tělesné výchovy by jí tolik nepřitížila. Dále bych se snažila organizovat procházky tak, aby se jich mohla účastnit i dívka. V případě, že by K. ze zdravotních důvodů na výlet jít nemohla, zvolila bych jiný termín procházky, popřípadě úplně jinou alternativu. Snažila bych se zamezovat situacím, kdy je dívka kvůli svému onemocnění přeřazena do jiné třídy a nemůže absolvovat takové činnosti, jako všichni její spolužáci. Vzdělávání dívky probíhá s ohledem na její zdravotní potíže a podle možností školy i paní učitelky. Podle mého názoru by bylo vhodné zařadit dívku do normální třídy, kde by se vyučoval pouze jeden ročník. Spojení dvou ročníků vyžaduje nároky na větší samostatnost žáků. Paní učitelka vyučuje ve stejnou dobu dva ročníky, takže nemá takový prostor k individuální péči, jakou by K. potřebovala. Paní učitelka, která má na starost pouze jednu třídu, může hodinu lépe zorganizovat a přizpůsobit hodinu aktuálním potřebám dívky. Například střídání metod a forem výuky, zařazování tělovýchovných a relaxačních prvků, aj. Doporučovala bych pracovat optimálně po kratších úsecích, většinou v intervalu 5 – 10 – 15 minut. Pokud je to možné, pracovat s dívkou v době, kdy se soustředí – hlavně tedy na začátku hodiny. Do výuky bych zařadila více pohybových činností a aktivizující formy výuky – například projektovou výuku, učení na základě kritického myšlení a podobně.

37

Případová studie č. 2 – M. Pohlaví: mužské Rok narození: 2007 Diagnóza: alergická rhinoconjuctivis (přecitlivělost na pelyněk, roztoče, kočičí a psí epitel, čokoláda), atopická dermatitida Současný stav: Chlapec je ve věku 11 let a navštěvuje pátý ročník základní školy. Prospívá. V zimním období dochází ke zhoršení ekzému, jinak stabilizován pomocí kortikoidů a antihistaminik. Dodržuje doporučená režimová opatření. Rodinná anamnéza: Rodina je úplná a působí harmonickým dojmem. Matka ročník 1980, vystudovala gymnázium a v současné době pracuje jako marketing auditor. V dětství trpěla mírným atopickým ekzémem, který s příchodem puberty vymizel. Kromě problémů se štítnou žlázou je zdráva. Otec narozen v roce 1976, má úplné středoškolské vzdělání a pracuje jako automechanik. V dětství léčen pro astma. Nyní má zvýšený tuk v krvi, jinak je zdráv. M. má mladšího sourozence, sestru ve věku 9 let. Také u ní diagnostikován atopický ekzém. Další alergické onemocnění ani astma u nejbližšího příbuzenstva nebylo zjištěno. Osobní anamnéza: M. je z první gravidity. Průběh těhotenství bez komplikací, plod se nacházel ve správné fyziologické poloze. Porod v termínu, bezproblémový. Poporodní potíže žádné. Při narození vážil 3700g a měřil 53 cm. Prospíval dobře. Výskyt prvního ekzému je zaznamenán v druhém měsíci jeho života. Zpočátku zarudnutí pokožky v oblasti obličeje (čelo, tváře, brada) doprovázené červenými pupínky až šupinami, poté se ložisko ekzému postupně rozšiřovala na celý povrch těla. Ložiska byla rozsáhlá, bolestivá a projevovala se nepříjemným až urputným svěděním. M. byl neklidný, večer špatně usínal a v noci se díky onemocnění často probouzel. Po návštěvě pediatra, který dal podnět k vyšetření u dermatologa, mu byl diagnostikován atopický ekzém. Nebyl hospitalizován, léčil se pouze ambulantně, byly mu místně podle potíží ordinovány glukokortikoidy. Po diagnóze byla zavedena přísná režimová opatření. Nejdříve bylo nutné upravit prostředí bytu a odstranit všechny předměty a věci, ve kterých by se mohly vyskytovat alergeny a zhoršovat tak projevy ekzému a alergie. Nejdříve rodiče vyměnili celé rodině péřové peřiny, deky a polštáře za 38

antialergenní. Toto opatření bylo velmi přínosné, jelikož se zmírnily některé projevy onemocnění. Povlečení kupovali pouze bavlněné, stejně jako veškeré oblečení. Nesměl spát ve flanelovém pyžamu. Dále matka zavedla v rodině častější uklízení z důvodu menšího výskytu prachu v bytě. Postupem času také nacházela v jídlech potraviny, po kterých se ekzém chlapci zhoršoval. Z jídelníčku musela zcela vyškrtnout citrusy, čokoládu, kečup, hořčice a při zhoršeném ekzému i větší množství paprik a rajčat.

Rodiče byli z onemocnění syna hodně nešťastní, nejvíce celá situace trápila asi matku, protože s chlapcem trávila nejvíce času. První rok jeho života byl pro ni velmi náročný. Chlapec často plakával, málo spinkal a celkově byl podrážděný. Vyrážka na těle mu způsobovala silné svědění, díky kterému byl zvýšeně neklidný a náladový. Ekzém ho nutil si postižená místa stále škrabat, a tím si do kůže zanášel infekci. K největšímu zhoršení ekzému došlo asi v 10. měsíce věku, kdy se naučil lézt. Zvýšená pohybová aktivita tak nepříznivě působila na jeho citlivou kůži. Ekzém byl hojně rozšířený a mokval. Po konzultaci s lékařem používala matka kortikoidy a ekzém začínal mírně ustupovat. V této době se ložiska ekzému postupně přemisťovala z obličeje do loketních a podkoleních jamek. Matka byla zoufalá a hledala možné způsoby, jak by synovi ulevila od urputného svědění a bolesti. Vyhledávala si informace na internetu, ptala se doktorů na různé možnosti a alternativy léčby. Na radu lékaře mu v noci začala dávat na ruce coverflexy zabraňující rozškrabávání ekzému. Toto opatření bylo v raném dětství velmi přínosné a projevy ekzému se tím zmírňovaly. Ve školním věku, když už měl „vlastní rozum“ si ale coverflexy v noci sundával a ekzém se tím zhoršoval. Od batolecího věku se zdravotní stav stabilizoval a ekzém byl poměrně neměnný. Pouze se opakovaly pravidelné cykly „v zimě zhoršení, v létě zlepšení“ ekzému. V zimě byla kůže vlivem mrazu a nedostatkem sluníčka extrémně vysušená, v některých místech až rozpraskaná. Z důvodu nošení hodně vrstev oblečení, kůže nemohla dýchat a docházelo i k zapocení pokožky. Všechny tyto vlivy se na jeho kůži nepříznivě odrážely. Hodně mu v tomto období pomáhaly olejové koupele, které mu vysušenou pokožku pěkně hydratovaly. Naopak v letním období se jeho zdravotní stav zlepšoval. Každý rok jezdili k moři a pobyt na sluníčku mu projevy ekzému vždy zmírnil. Matka kromě klasické léčby vyzkoušela i alternativní medicínu – homeopatika. Každý den podávala chlapci bylinné kapky. Pozitivní účinky léčby nelze prokázat z důvodu krátkodobého užívání. Matka kapky z důvodu vysoké finanční náročnosti přestala po měsíci kupovat. 39

K celkovému zhoršení projevů ekzému došlo až v letošním roce, kdy musel být i několik týdnů hospitalizován. Rozsáhlá ložiska byla lokalizována zejména na předloktí, zápěstí a v podkoleních jamkách. Byla doprovázena velmi silným až nesnesitelným svěděním se stálou potřebou si postižená místa škrábat. Největší potíže přicházely hlavně v noci. Svědění ustoupilo až po podání antihistaminik. Byl léčen lokálně emoliencii a fototerapií. Po léčbě došlo k výraznému zlepšení projevů. V současné době stabilizován, pod pravidelným dohledem dermatologa a alergologa. Projevy alergie: U chlapce se objevují kožní projevy, které se vyskytují na různých místech jeho těla. Největší ložiska ekzému se nachází na zápěstí, v loketních a podkoleních jamkách a

projevují se nepříjemnou svědivostí. Kůže je suchá, zarudlá, musí se promašťovat, na některých místech s červenými pupínky či strupy. V zimním období dochází ke zhoršení ekzému. Vlastní pozorování Vzdělávání: M. nastoupil do první třídy základní školy v 6 letech. Matka upozornila paní učitelku na zdravotní problémy syna. Třídní učitelka reagovala kladně a snažila se zvolit taková podpůrná opatření, aby byl chlapec zcela začleněn nejen v každém vyučování, ale i do dětského kolektivu. Společně se snažily odhalit problémy, které v důsledku onemocnění mohou ve škole nastat. Prvním opatřením bylo odstranění věcí, kde by se mohli nacházet roztoči. V jeho třídě byl položený koberec využívaný pro relaxaci žáků během vyučování i o přestávkách. Paní učitelka se rozhodla koberec ze třídy oddělat s ohledem na zdraví chlapce i vyšší věk žáků, kteří koberec o přestávkách již tolik nevyužívají jako dříve. Vzhledem k tomu, že atopická kůže je velmi citlivá, k umývání rukou se musí používat speciální kosmetické prostředky, které nedráždí kůži. Z tohoto důvodu má chlapec vedle umyvadla položené své vlastní mýdlo. Ostatní spolužáci byli seznámeni s touto situací a ruce si umývají mýdlem určený pro celou třídu. Dále po prosbě matky dohlíží paní učitelka na chlapcovo škrábání a oblékání. M. je mírně obézní, nadměrně se potí, což pokožce neprospívá a může docházet ke zhoršování ekzému. Z toho důvodu paní učitelka hlídá, zda není chlapec příliš oblečen, popřípadě ho upozorní, ať si nějakou vrstvu oblečení sundá.

40

Další opatření, které se v současné době řeší, je výměna klasické tabule na křídy za tabuli na fixy. Prašné prostředí chlapce dráždí, vyvolává mu chronickou rýmu a celkově zhoršuje projevy ekzému. Tento problém se řeší již od třetí třídy, kdy paní učitelka zažádala o novou tabuli. Prozatím nebyly finanční prostředky na její zakoupení. Paní ředitelka je s problémem seznámena a koupě nové tabule je plánována již v brzké době. I přes tato opatření se účastní všech aktivit ve vyučování. Nejsou žádné činnosti, které by prozatím musel kvůli atopickému ekzému vynechávat. Chodil se třídou i na kurzy plavání, pouze po sprchování se musel důkladně namazat. Nástup do první třídy byl pro chlapce těžký. Atopický ekzém je viditelný na první pohled a M. se obával z reakcí dětí. I přesto se do školy těšil. Adaptace na školní prostředí však proběhla v pořádku. Chlapec se odmalička cítí „jiný“ než ostatní děti. Za ekzém se

stydí a má strach z negativních reakcí. Vnímá ho jako přítěž, určitý handicap, který měl negativní vliv i na jeho sebevědomí. Kontakt s dětmi navazuje velmi opatrně. V kolektivu byl zpočátku tichý, ostýchavý, ale již po několika dnech si našel kamarády. S přibývajícím věkem spolužáků se však chlapec začal stávat terčem jejich posměchu. Důvodem byly žluté a zelené skvrny od mastičky, kterými si chlapec mazal postižená místa. Paní učitelka se ho snažila vždy podpořit a okamžitě situaci řešila. Zpočátku pouze slovní domluvou, poté už kázeňským postihem – poznámkou. Bylo období, kdy M. kvůli posměchu od spolužáků nechtěl chodit do školy. Začal se vymlouvat na bolesti hlavy, břicha, aby ho matka nechala doma. Když se situace často opakovala, matka vytušila, že je někde nějaký problém. Promluvila si se synem a zjistila, že do školy nechce chodit kvůli spolužákům. Okamžitě si domluvila konzultaci s paní učitelkou. Ta o posmívání věděla, ale netušila, jaký dopad na chlapce má. Tento problém hned řešila jak osobním rozhovorem se spolužáky, tak i s jejich rodiči. Situace s posmíváním se poté uklidnila a už se objeví opravdu jen zřídka ve formě nevhodných poznámek. Od počátku prvního ročníku prospívá a s učivem nemívá obvykle výraznější problémy. Do školy se vzorně připravuje, pravidelně nosí domácí úkoly. Je to velmi bystrý, chytrý chlapec, v hodinách bývá aktivní a rád se zapojuje do výuky. Přesto se do kvality práceschopnosti promítají jeho zdravotní potíže. Při zhoršení zdravotního stavu si chlapec ekzém často škrábe, protože ho někdy až nesnesitelně svědí. Tím se snižuje jeho pozornost a nemůže se plně soustředit. Je neklidný a špatně se opět koncentruje na zadanou práci. V tu chvíli ho paní učitelka většinou upozorní, aby se přestal škrábat, a snaží se ho opět vtáhnout do výuky. Pokládá mu otázky týkající se probíraného učiva nebo ho vytáhne přímo k tabuli. V případě samostatné práce přijde za ním a řeší s ním zadaný úkol. Aktivně ho tedy zapojí do určité činnosti, aby odvedla pozornost od svědění ekzému.

41

Paní učitelka charakterizuje chlapce jako velmi hodného a přátelského. Ve vyučovacích hodinách se ho snaží často sledovat a pozorovat jeho chování. Jakmile je neklidný, ošívá sebou a škrábe se na těle, je jí jasné, že jeho pozornost a soustředěnost bude dnes zhoršená. Bývá také často náladový a celkově podrážděný. Různými aktivitami ve výuce se ho snaží rozptýlit, aby na škrábání tolik nemyslel. Někdy prý stačí k chlapci pouze přijít a bez slov se ho dotknout na rameni. M. v ten moment zpozorní a přestane se škrábat. Paní učitelka v hodinách velmi vnímá jeho aktuální zdravotní stav. Jakmile totiž nemá ekzém zhoršený, dokáže udržet pozornost a soustředit se i po celou dobu vyučování. Je aktivní, práce mu jde od ruky a celkově je pozitivně naladěný. V ten okamžik by nikdo nepoznal, jak moc mu atopický ekzém dokáže znepříjemnit život. Není však pravidlo, že když má zhoršený ekzém, tak pravidelně podává horší výkony ve výuce a naopak. Například přijde ráno do školy, cítí se v pořádku, neškrábe se. Ve třetí hodině však píší písemný test a vlivem stresu se začíná zase škrábat. Velmi záleží na jeho aktuálním prožívání a psychickém stavu.

Docházka do školy je pravidelná, chlapec nebývá často nemocný. Jezdí pouze na ozdravné pobyty trvající dva až tři týdny. Matka paní učitelku o pobytu vždy předem upozorní a ta zadá chlapci práci. Zvýšenou absenci má M. kvůli pravidelným návštěvám lékaře konaných jednou za tři týdny, zhruba první dvě hodiny výuky. Jeho matka se snažila plánovat návštěvy u lékaře tak, aby nechyběl pravidelně v jednom předmětu. Podle matky zvládá M. domácí přípravu velmi dobře. Jakmile přijde ze školy, udělá si úkoly, aby se potom mohl věnovat svým zájmům. Úkoly zvládá samostatně, matka je pak jen zkontroluje a popřípadě společně opraví. I přes větší absenci ve škole s učivem nemá problém. Když ve škole chybí na určitou látku, doma ji s matkou společně proberou a učivo většinou sami doženou. V případě nepochopení učiva se M. nebojí dojit za paní učitelkou, aby mu látku vysvětlila. V lednu došlo k celkovému zhoršení projevů ekzému, proto musel být M. několik týdnů hospitalizován. Navštěvoval zde školu při nemocnici, kde se každý den pár hodin učil a plnil si úkoly zadané od své paní učitelky, dopisoval sešity. V důsledku snahy a kontroly matky si M. zmeškané učivo vždy rychle doplní, takže absence nemá žádný větší negativní dopad v jeho vzdělávání. Pozitivní vliv má také dobrá spolupráce mezi školou a rodinou.

42

Speciálně pedagogická diagnostika Hrubá motorika M. má osvojené základní pohybové dovednosti, pohybový vývoj probíhal v normě. Objevují se mírné koordinační problémy, držení těla je správné. Onemocnění nepřináší žádná pohybová omezení, pouze je vhodné zamezovat pocení. Jemná motorika Jemná motorika je na dobré úrovni, kresba odpovídá danému vývojovému stádiu, zaměřuje se hodně na detail. Praktické činnosti ani práce s drobným materiálem mu nečinní žádné problémy. Grafomotorika je v pořádku, písmo je úhledné, čitelné. Má správný úchop pera. Lateralita Souhlasná lateralita, dominantní pravá ruka. Sebeobsluha Veškeré sebeobslužné činnosti jsou bez obtíží, vše zvládal již před nástupem do základní školy. Verbální schopnosti Řeč bez nápadností, plynulá, se špatnou výslovností hlásky r. Před spolužáky se nebojí komunikovat, ale vlivem stresu se v řeči občas zadrhává a má zrychlené tempo. V menší skupince nebo s paní učitelkou komunikuje bez obtíží. Projev je srozumitelný, slovní zásoba je na velmi dobré úrovni. Porozumění v normě, na neznámá slova a slovní spojení se ptá, sám rozvine konverzaci směrem, který ho zajímá. Rozumové schopnosti M. má dobré všeobecné znalosti. Školní povinnosti zvládá výborně. Učení mu nečiní problém. Vyniká v matematice, protože umí velmi dobře logicky uvažovat. Aritmetiku i geometrii zvládá bez potíží. Čeština je na velmi dobré úrovni, gramatiku si rychle osvojuje a v diktátech ji správně uplatňuje. Dokáže definovat pojmy a interpretovat probranou látku. Má velmi dobrou krátkodobou paměť. Snadno se učí, ale rychle naučené učivo zapomíná. Pozornost a soustředěnost je kolísává, závislá na jeho aktuálním prožívání. Při zhoršení ekzému je chlapec neklidný, svědění mu brání v soustředěnosti, tempo práce je pomalé. Nemoc se velmi odráží na jeho výkonech ve škole a ovlivňuje psychický stav žáka. Objevují se ale často i dny, kdy chlapec udrží pozornost a soustředění po celou vyučovací hodinu. 43

Sociálně citová oblast M. je přátelský a nekonfliktní typ. Převažuje pozitivně emoční ladění. Kontakty se spolužáky navazuje opatrně. Bojí se negativních reakcí od spolužáků. V kolektivu je však oblíbený, komunikativní a většina dětí nemá s atopickým ekzémem žádný problém. Špatně snáší posměch od tří chlapců ze třídy. Před třídou se snaží jejich urážky ignorovat a nevšímat si jich. Ve skutečnosti ho však problém velmi trápí. Díky onemocnění má nižší sebevědomí, nevěří si. Motivace a pochvala je pro něho velice důležitá. Psychický stav a aktuální prožívání velmi ovlivňuje jeho nemoc. Při společné práci je aktivní, nebojí se prosadit si svůj názor. Konflikty řeší v klidu, slovními argumenty a umí přiznat svoji chybu. Autoritu učitelky respektuje, stejně i nastavená pravidla třídy. Chování je bezproblémové. Doporučení pro praxi: Ve škole by měli pedagogové respektovat zdravotní potíže chlapce, vysvětlit problém ostatním dětem. Při jakémkoliv náznaku výsměchu, rázně zakročit. Je důležité o problému s dětmi hodně mluvit, aby se předcházelo posmívání spolužáků. Chlapec kvůli posměchu již jednou nechtěl chodit do školy. Problémy vždy hned řešit. Bavit se s dětmi o různé vzájemné odlišnosti lidí, ale naopak i o individualitě a výjimečnosti každého z nás. Dalším problémem je vizuální stránka onemocnění. M se cítí se jiný než ostatní děti. Je zapotřebí posílit jeho sebevědomí a nechat ho vyniknout i v něčem jiném než pouze v jeho nemoci. Například mu svěřit nějakou důležitou funkci. Důležitá je motivace, podpora ve výuce a pochvala. Po tělesné výchově by bylo dobré chlapci umožnit se osprchovat a kůži namazat. Chlapec se v tělesné výchově hodně zpotí, což neprospívá jeho atopické kůži. Hodinu tělesné výchovy by bylo dobré vyučovat v posledních hodinách, kdy žáci končí výuku a chlapec by tak nemusel spěchat do další předmětu.

3. 4

Závěry výzkumného šetření V praktické části bakalářské práce byly zpracovány dvě případové studie.

Informanty výzkumného šetření byli žáci ve věku 10 a 11 let. Byli vybráni dva žáci různého věku, kteří navštěvují běžnou základní školu. Tento vzorek je tvořen jednou dívkou a jedním chlapcem. Každý informant má jiné alergické obtížemi, které mu 44

komplikují život v domácím i školním prostředí. Dívka navštěvuje 4. ročník, má diagnostikovanou alergii a astma. Má sníženou imunitu, bývá často nemocná. Po selhání plic a následném nastavení chemické léčby je její zdravotní stav stabilizován. Chlapec trpí atopickým ekzémem a alergií, chodí do 5. ročníku. Zdravotní stav byl většinou neměnný se zhoršením ekzému v zimním období. Letos kvůli výraznému zhoršení zdravotního stavu hospitalizován. Cílem výzkumného šetření bylo podrobně popsat vliv alergií na průběh vzdělávání a výchovy žáka v běžné základní škole. Úkolem bylo zjistit, jaké jsou nejčastější problémy v edukačním procesu zapříčiněné alergickým onemocněním žáka. K naplnění hlavního cíle byly stanoveny tyto výzkumné otázky.

Do jakých oblastí vzdělávání a výchovy alergické onemocnění nejvíce zasahuje? Je nutné si uvědomit, že i když jsou žáci přítomni ve škole, jsou svým způsobem stále nemocní. Z výzkumného projektu vyplynulo, že zdravotní potíže obou žáků se negativně odráží jak v domácí přípravě, tak ve výuce ve škole. Obě děti trpí spánkovým deficitem způsobeným dávivým kašlem u dívky a urputným svěděním u chlapce. U obou případů se potom objevuje zvýšená unavitelnost ve výuce spojená s nepozorností a celkovou sníženou výkonností. Žáci se špatně soustředí, jsou neklidní a celkově pracují v pomalém tempu. Paní učitelky se snaží žáky zapojit přímo do výuky a častěji je vyvolávat. Ve výuce střídají činnosti a formy práce, aby odvedly pozornost od aktuálních problémů (svědění, únava, apod.). Dívka má také diagnostikovanou poruchu pozornosti. V hodinách je málo samostatná, musí být vedena paní učitelkou. Velmi často doma musí dokončovat vše, co ve škole nestihla. Chlapec i přes pomalejší tempo práci v hodině stíhá. Nepříznivě u chlapce působí i vizuální stránka onemocnění. Necítí se úplně v pořádku. Neustále kontroluje, zda ho někdo nepozoruje a nemůže se tak plně soustředit na učení. Má obavy z negativní reakce od spolužáků. Z výzkumu dále vyplývá, že se alergické onemocnění odrazilo i při začleňování žáků do kolektivu třídy. Obě děti berou onemocnění jako přítěž, obrovský handicap, který má vliv na jejich sebevědomí. Velmi vnímají odlišnost od ostatních dětí a kontakt se spolužáky navazují opatrně. Dívka se díky alergii a astmatu nemůže zúčastňovat některých společných akcí a tělesné výchovy, což ji z kolektivu vyčleňuje. Zdravotní potíže byly také důvodem posměchu. U chlapce vedly nevhodné poznámky od spolužáků pomalu až k „záškoláctví“. 45

Vliv alergie na vzdělávání a výchovu žáka K. – 10 let

M. – 11 let

-

snížená výkonnost žáka

- snížená výkonnost žáka

-

rychlá unavitelnost

- rychlá unavitelnost

-

nepozornost

- nepozornost

-

uvolnění z tělesné výchovy

- zhoršená koncentrace při plnění úkolů

-

pomalé tempo

- pomalejší tempo

-

snížené sebevědomí

- snížené sebevědomí, strach z posměchu dětí

-

vysoká absence

- zvýšená absence

-

zvýšené nároky na domácí přípravu

-

nezáměrné „vyčleňování“ z kolektivu (př. neúčast na procházkách v přírodě)

Tab. 4: Vliv alergie na vzdělávání a výchovu žáka

Ovlivňuje absence žáka průběh a výsledky jeho vzdělávání? I přes vysokou absenci obou žáků nemá nepřítomnost ve škole ani u jednoho z nich negativní dopad na jejich edukaci ani na jejich výsledky. U obou žáků je to však z důvodu důsledné domácí přípravy a vzorného dohánění učiva během nepřítomnosti ve škole. Kdyby se matky s dětmi doma nepřipravovali a nevysvětlovali jim nové učivo, určitě by se absence žáků odrazila i na jejich výsledcích. Další podporujícím faktorem je aktivní spolupráce mezi paní učitelkou a rodiči. V obou případech je nastavený jasný systém vzdělávání během absence žáků ve škole.

Vliv absence na edukaci žáka M. – 11 let

K. - 10 let -

nemá vliv na výsledky žáka

-

nemá vliv na výsledky žáka

Vzdělávání během absence -

paní učitelka posílá pracovní listy a

-

lístečky s úkoly po spolužácích -

zadává pouze základní učivo

Tab. 5: Vliv absence na edukaci žáka

46

úkoly zadávány při osobní konzultaci

Jaká podpůrná opatření poskytuje učitel žákovi s alergií? Výzkumné šetření dále odhalilo všechna opatření, která byla žákům během jejich vzdělávání poskytnuta. Z dlouhodobého pozorování a všech vedených rozhovorů plyne závěr, že se ve školách snaží žákům se specifickými opatřeními poskytovat takové podmínky ke vzdělávání, jaké s ohledem na své zdraví potřebují. U vybraných žáků se opatření dodržují a je zde úsilí začlenit žáka s alergií do všech aktivit ve vyučování, aby byl co nejméně vyčleňován z třídního kolektivu. Paní učitelky dodržují individuální opatření vhodná pro jednotlivé žáky, a to vzhledem k alergickému onemocnění, projevům tohoto onemocnění i dopadům na vzdělávací proces jednotlivce. Konkrétní

případy poskytnutých podpůrných opatření u vybraných žáků jsou uvedena v následující tabulce.

Poskytnutá podpůrná opatření M. – 11 let

K. - 10 let -

uvolnění z tělesné výchovy

-

odstranění koberce

-

v pylové sezóně uvolnění z procházek

-

vlastní speciální mýdlo

-

návštěva školy v silném pylovém

-

dohled nad pocením a škrábáním žáka

období neprobíhá

-

výměna klasická tabule na křídy za

-

-

tabuli na fixy

návštěva školy v období častých nemocí neprobíhá

-

aktivní zapojování do výuky

relaxační a tělovýchovné chvilky v

-

časté střídání aktivit ve výuce

hodinách -

aktivní zapojování do výuk

Tab. 6: Poskytnutá podpůrná opatření

Celého výzkumného šetření se zúčastnili pouze dva informanti, tudíž nelze zjištěné výsledky šetření zobecnit. Výsledky šetření se dají použít jako příklad pro pedagogické pracovníky. Je důležité, aby učitelé brali zřetel na zdravotní potíže žáka a snažili se co nejvíce přizpůsobit podmínky k jeho individuálním potřebám.

47

Závěr Bakalářská práce se zabývala problematikou vzdělávání žáků s alergickým onemocněním v běžné základní škole. Alergické onemocnění je v dnešní době stále rozšířenějším problémem v našem životě. Jako každé somatické onemocnění přináší pacientovi jisté zdravotní potíže, zasahuje však výrazně i do jeho psychické oblasti. V období povinné školní docházky může alergie výrazně komplikovat život dítěte. Teoretická část práce byla zpracována na základě analýzy odborné literatury. První kapitola dokládá základní informace týkající se alergického onemocnění. Je v ní popsána charakteristika onemocnění, její projevy a jednotlivé chorobné stavy vznikající na podkladě alergické reakce. Z důvodu nárůstu alergického onemocnění je velká část kapitoly věnovaná léčbě a prevenci onemocnění. Proto poskytuje i některá preventivní protialergická opatření. Druhá kapitola se zaměřuje na oblast výchovy a vzdělávání. Rodina je důležitou součástí každého jedince, zvláště pak toho nemocného. Popisuje význam výchovy v rodině i dopad onemocnění na psychický stav žáků. Objasňuje vzdělávací proces žáků se zdravotním znevýhodněním, vymezuje základní legislativu vztahující se k edukaci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Závěr kapitoly byl věnován školskému poradenskému systému. Praktická část představuje výzkumné šetření. Jedná se o kvalitativní výzkum zaměřený na dva žáky s alergickým onemocněním. Tento výzkum byl proveden pomocí technik polostrukturovaného rozhovoru, analýzy dokumentace a pozorování. Následně byly vypracovány kazuistiky jednotlivých informantů. Cílem bylo analyzovat vliv alergií na průběh vzdělávání a výchovy žáka v běžné základní škole. Úkolem bylo také zjistit, jaké jsou nejčastější problémy v edukačním procesu zapříčiněné alergickým onemocněním žáka. Z výzkumného projektu vyplynulo, že zdravotní potíže obou žáků se negativně odrážejí v jejich výchovně vzdělávacím procesu. Onemocnění se často promítá do výkonu žáka ve škole, jeho pozornosti a zhoršené koncentrace při plnění zadaných úkolů. Alergické onemocnění se odrazilo i při začleňování žáků do kolektivu třídy. Z výzkumného šetření vyplynula práce pedagoga a jeho spolupráce s rodinou za nejdůležitější součást celé problematiky podpory dětí s alergiemi.

48

SHRNUTÍ Bakalářská práce je zaměřena na problematiku vzdělávání žáků s alergií a astmatem v běžné základní škole. Práci tvoří tři kapitoly, z nichž první dvě jsou teoretické a byly zpracovány na základě analýzy odborné literatury. Obsahují základní informace o alergickém onemocnění. Je zde popsána charakteristika onemocnění, jeho projevy, léčba a jednotlivé typy alergií. Dále se zabývá výchovou a vzděláváním žáků se zdravotním znevýhodněním. Třetí kapitola představuje vlastní výzkum. Cílem bylo analyzovat vliv alergií na průběh vzdělávání a výchovy žáka v běžné základní škole. Úkolem bylo také zjistit, jaké jsou nejčastější problémy v edukačním procesu zapříčiněné alergickým onemocněním žáka. Tato část byla zpracována pomocí případových studií a vytvořena na základě rozhovorů s rodiči a pedagogy jednotlivých žáků.

SUMMARY This bachelor thesis is focused on problems in education pupils with allergy and asthma in mainstream elementary school. The graduation theses consists of three chapters. The first two chapters are theoretical and was based on scientific literature analysis. It contains main informations about alergic disease. There is described charakteristic of illness, symptoms, therapy and various types of diseases. After they deals with education pupils with health disadvantage. The fourth chapter comprises the research itself. The aim of the research was analyse effects of allergy on education pupil in basic elementary school. The task was to find out the most common problems in educational process caused by pupil´s alergic disease. This part is based on case study of individual pupils and create with help of nterviews with parents and teachers of individual pupils.

49

POUŽITÁ LITERATURA 1. BIDAT, E., LOIGEROT, CH. Alergie u dětí. Praha: Portál, 2005. ISBN 807178-936-4 2. FISHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika – Edukace a rozvoj osob se somatickým, psychickým a sociálním znevýhodněním. Praha: Triton, 2008. ISBN: 978-80-7387-014-0 3. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. 2. rozš. vyd. Brno: Paido, 2010, ISBN 978-80-7315-185-0

4. HÁJKOVÁ, V. Podpora speciálních vzdělávacích potřeb žáků se zdravotním znevýhodněním. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2008. ISBN: 978-80-7290-344-3 5. HRUBIŠKO, M., ŠPIČÁK, V. Alergologie. Praha: Institut UCB pro alergii, 2007. 6. HOFHANZLOVÁ, J. Atopický ekzém, alergie, astma. Jihlava: Calendula, 2009. ISBN: 978-80-903971-1-8 7. KÁBEL, F. et al. Somatopedie. Praha: Karlova univerzita, 1993. ISBN: 807066-533-5 8. KOTULÁN, J. et al. Preventivní lékařství I. Brno: Masarykova univerzita, 1991. ISBN: 80-210-0336-7 9. KOTULÁN, J. et al. Zdravotní nauky pro pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN: 978-80-210-5763-0 10. MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. Výchova ke zdraví. Praha: Grada, 2009. ISBN: 978-80-247-2715-8 11. OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Somatopedie: Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007. ISBN: 978-80-7315-137-9 12. PETRŮ, V. Alergie u dětí. Praha: Grada, 1994. ISBN 80-7169-090-2 13. PETRŮ, V. Dětská alergologie. Praha: Mladá fronta a. s., 2012. ISBN: 978-80204-2584-3 14. ŠPIČÁK, V. Stavíme bydlení pro alergiky. Brno: ERA, 2003. ISBN: 80-8651747-0. 15. ŠPIČÁK, V., PANZNER, P., A KOL. Alergologie. Praha: Galén, 2004. ISBN: 80-7262-265-x 50

16. VÁGNEROVÁ, M. Patopsychologie I. Liberec: Technická univerzita, 1995. ISBN: 80-7083-158-8 17. VÁGNEROVÁ, M. Úvod do vývojové patopsychologie I. Liberec: Technická univerzita, 2002. ISBN: 80-7083-593-1 18. VÍTKOVÁ, M. Paradigma somatopedie. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN: 80-210-1953-0 19. WALTEROVÁ, Eliška et al. Úloha školy v rozvoji vzdělanosti: 1. díl. Brno: Paido, 2004, ISBN 80-7315-083-2 20. ZAHÁLKOVÁ, M. Pediatrie pro speciální pedagogy. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN: 80-210-3811-X

INTERNETOVÉ ZDROJE 1. HLOBILOVÁ, D. Potravinové alergie [online]. [cit. 3.5.2010]. Dostupný na WWW:

http://www.ordinace.cz/clanek/potravinove-alergie

2. PETRŮ, V. Diagnostika alergických onemocnění [online]. [cit. 25.10.2004]. Dostupný na WWW:

http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualni-

medicina/diagnostika-alergickych-onemocneni-163569

LEGISLATIVA MŠMT, Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online].[cit. 2. 1. 2013]. Dostupný na WWW: < http://www.msmt.cz/file/26995> MŠMT, Vyhláška č. 116/2011 Sb. kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních [online]. [cit. 7. 6. 2011]. Dostupný na WWW:

51

MŠMT, Vyhláška č. 147/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. [online]. [cit. 7.6.2011]. Dostupný na WWW: MŠMT, Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném vzdělávání. [online]. [cit.19.11.2004]. Dostupný na WWW: MŠMT, Novela školského zákona č. 82/2015 Sb. [online]. [cit. 19. 5. 2015]. Dostupný na WWW:

52

Seznam tabulek Tab. 1: Prevalence alergických onemocnění Tab. 2: Časový harmonogram práce Tab. 3: Diagnóza výzkumných vzorků Tab. 4: Vliv alergie na vzdělávání a výchovu žáka Tab. 5: Vliv absence na edukaci žáka Tab. 6: Poskytnutá podpůrná opatření

53