Vlastnosti, které souvisí se zpracováním materiálu na výrobek. VÝBĚR VHODNÉ TECHNOLOGIE

9.12.2014

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI – Technologické vlastnosti 

Vlastnosti, které souvisí se zpracováním materiálu na výrobek.  VÝBĚR VHODNÉ TECHNOLOGIE



TVÁRNOST › Tvárný materiál si zachová tvar daný působením

mechanických sil a to i po jejich zániku. › Tvárnost zjišťujeme jak za tepla, tak i za studena.

1

9.12.2014


ZKOUŠKY TVÁŘITELNOSTI 1) ZKOUŠKY PLECHŮ  Hlubokotažnosti – podle Erichsena  Lemová  Kapesníčková

› Zkoušky dle Erichsena

 udává pro plechy a pásy hlubokotažnost, jako prohloubení. Prohloubení je dráha, kterou vykoná trn ve zkušebním přístroji z nulové polohy do polohy, v níž začíná natržení plechu.

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI – Technologické vlastnosti 2) ZKOUŠKY DRÁTŮ  střídavým ohýbáním  kroucením  navíjením

› Zkoušky střídavým ohybem  Udává odolnost drátu proti střídavému ohýbání jako počet ohybů zkušebního vzorku ve zkušebním stroji.  Za ohyb zde považujeme již první ohyb o 90° z počáteční polohy, za druhý další ohyb o 180°

2

9.12.2014

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI – Technologické vlastnosti

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI – Technologické vlastnosti 3) ZKOUŠKY TYČÍ  Lámavost za studena  Pěchováním (za studena)  Děrováním (za tepla)

› Zkouška lámavosti  Posuzujeme tvárnost podle velikosti úhlu ohybu α zkušební tyče, aniž v místě ohybu vznikly trhliny.

3

9.12.2014

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI – Technologické vlastnosti › Zkouška pěchování za studena  Zkouškou pěchováním za studena se zjišťuje povrchová čistota polotovaru určeného k výrobě nýtů, hřebíků apod.  Materiál vyhovuje, jestliže při zkoušce na vzorku nevzniknou trhliny.

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI – Technologické vlastnosti 4) ZKOUŠKY TRUBEK  Rozháněním  Lemováním  Zmáčknutím

› Zkouškami zjišťujeme zpracovatelnost trubek, zvláště tažených za studena. Trubky vyhovují, nevzniknou-li při zkoušce ve zkoušeném místě praskliny.

4

9.12.2014


KOVATELNOST › Touto zkouškou zjišťujeme kujnost oceli. Na předkované ocelové tyči provedeme zkoušku děrováním, rozšiřováním, rozštěpením, rozkováním


SVAŘITELNOST › Schopnost materiálu vytvořit ze dvou částí nerozebíratelný celek. › Obtížná svařitelnost se projevuje křehnutím materiálu, nečistým málo pevným svarem. › Svar podrobíme zkouškám pevnosti, vrubové houževnatosti apod.



OBROBITELNOST › Chování při obrábění řeznými nástroji. (soustružení,

frézování, vrtání apod.) › Posuzujeme dle mech. vlastností nebo dle oddělování třísky. Podle chování třísky (lepení). Podle řezného odporu.

5

9.12.2014


SLÉVATELNOST › Souhrn vlastností, které musí mít kov (slitina) určený k odlévání. › Umožňuje výrobu zdravých odlitků. › Takový kov musí mít dobrou tekutost (schopnost vyplňovat formu), nesmí tvořit bubliny a musí se málo smršťovat. › Praktická zkouška tekutosti ve spirálové drážce formy. Nalití až po vtok, po vychladnutí se změří kam až zatekl kov. (zaběhl)


ODOLNOST PROTI OPOTŘEBENÍ › Opotřebení - nežádoucí oddělování částeček materiálu ve styku s dalším materiálem. (nářadí, nástroje) › Tedy stálé ubývání materiálu -> nutnost výměny › Nejčastěji mezi 2 tuhými materiály. › Kov-kov, nekov-kov apod. › Často i materiál a pohybující se částice – písek apod.

6

9.12.2014

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI – Zkoušení bez porušení materiálu 

Nedestruktivní zkoušky – zkoušky bez porušení materiálu.  není potřeba zkušebních vzorků. To s sebou nese výhody. › Dávají záruku 100% kontroly - vlastnosti zjištěné. › Výrobek se dá dále používat.

Používání více metod, které se vzájemně doplňují. Ne všechny vady lze zjistit jednou metodou.  Kvalita výrobku lze zjišťovat již během výroby.  Laboratorně, ve výrobě, na montáži.  DRUHY: 

› Zjišťování vad na POVRCHU.

› Zjišťování skrytých (neviditelných) VNITŘNÍCH vad.

7

9.12.2014


Nejčastější vady materiálů › Výkovky – osové dutiny a trhliny, vměstky › Plechy – zdvojení, trhliny › Válcovaný nebo tažený tyčový materiál – trhliny, › › › ›

dutiny, vměstky, povrchové trhliny a převalky. Trubky bezešvé a válcované - zdvojení, podélné a příčné trhliny Odlitky – dutiny, staženiny, pórovitost, vměstky, trhliny Svary – vměstky, póry, studené spoje, neprovařená místa v kořenech, vruby na okraji svarů, trhliny Součástky v provozu – únavové trhliny


ZJIŠŤOVÁNÍ VAD NA POVRCHU



ZKOUŠKA PROHLÍDKOU › Jako první vždy prohlídneme výrobek pomocí očí,

lupy, mikroskopu. › Nejrychlejší, nejlevnější. › Méně spolehlivá. 

ZKOUŠKA POKLEPEM › Jak povrchové, tak vnitřní vady. S vadou a bez vady

vydává výrobek jiný zvuk.

8

9.12.2014


KAPILÁRNÍ ZKOUŠKA › používáme ji převážně u materiálů nemagnetických.

Zkoušený předmět natřeme nebo ponoříme na určitou dobu do indikační tekutiny (petrolej, fluorescenční kapalina aj.). › Potom jej opláchneme, osušíme a posypeme detekční

látkou (např. plavenou křídou). Má-li zkoumaný předmět trhliny, vystupuje po nějaké době vlivem vzlínavosti tekutina z trhlin k povrchu a na vrstvě plavené křídy vznikne zvýrazněný obraz trhliny.

ZÁKLADNÍ VLASTNOSTI – Zkoušení bez porušení materiálu

› Tam, kde chceme ostré vykreslení vady, pozorujeme

předmět ve tmě nebo pod ultrafialovým světlem (musí se použít fluorescenční látka).

9

9.12.2014


ELEKTROMAGNETICKÁ ZKOUŠKA › Se používá pro kontrolu povrchu feromagnetických

materiálů. Díl se zmagnetizuje a posype se jemným železným práškem (polije supsenzí). › Vnější i podpovrchové praskliny ovlivňují hustotu magnetických indukčních čar magnetického pole, což se projeví větší hustotou prášku nad prasklinami. Na povrchu se vytvoří obraz trhlin. › (V místě trhliny je větší mag. odpor a čáry jsou

vychýleny)


ELEKTROMAGNETICKÁ ZKOUŠKA

10

9.12.2014


ZJIŠŤOVÁNÍ NEVIDITELNÝCH VAD



RENTGENOSKOPICKÉ ZKOUŠKY › Zkouška prozařováním rentgenovým zářením a gama

zářením je založena na schopnosti krátkovlnného záření pronikat materiálem, na jeho zeslabení absorpcí v materiálu a na jeho působení na citlivou vrstvu fotografického filmu. › Je-li v předmětu vnitřní vada, je v tomto místě skutečná

tloušťka kovu menší o rozměr vady ve směru záření. Vada se projeví na vyvolaném snímku (rentgenogram, gamagram) jako tmavá vrstva na světlejším pozadí.


11

9.12.2014


RENTGENOSKOPICKÉ ZKOUŠKY

Závislost prozáření na hustotě materiálu a na tloušťce materiálu.


ZKOUŠKA ULTRAZVUKEM › Ultrazvuk je akustické vlnění, jehož kmitočet je nad

pásmem slyšitelnosti lidského ucha, tj. nad 20 kHz. › Při zkouškách ultrazvukem používáme impulsní defektoskopy (princip radaru). Mají buď jednu sondu (pracuje střídavě jako vysílač i přijímač), nebo dvě sondy (sonda vysílací a sonda přijímací). › PRINCIP: UZ vlny se v homogenním prostředí šíří přímočaře. Na rozhraní dvou prostředí (hrana prostředí) se odrážejí a lámou.

12

9.12.2014


Nejrozšířenější je metoda odrazová, při které se krátkodobý ultrazvukový impuls vysílá do zkoušeného materiálu.  V něm se odráží od protilehlé stěny nebo od možné vady a na téže straně, na níž je vysíláno, se opět přijímá. 



PRINCIP › Vysílač vyšle do zkoušeného materiálu svazek

ultrazvukových vln. Část impulsu se do oscilografu, na jehož stínítku se objeví výkmit – základní echo.


› Svazek UZ vln prostupuje materiálem, narazí na

protější stěnu, tam se odrazí a vrátí se zpět do přijímače. Vzniklé elektrické kmity se vedou přes zesilovač do oscilografu, na jehož stínítku se objeví koncové echo. › Je-li v materiálu vada, odrazí se od ní část UZ vln. Ty dospějí do přijímače dříve a na stínítku oscilografu se projeví jako poruchové echo.

13

9.12.2014



Další je metoda průchodová. UZ vlny se vysílají do zkoušeného předmětu na jedné straně a přijímají se na straně protilehlé.  Je-li v materiálu vada, na její ploše se odrážejí ultrazvukové vlny, takže za vadou vzniká ultrazvukový stín.  Této metody se používá např. ke zjišťování zdvojení plechů. 

14

Vlastnosti, které souvisí se zpracováním materiálu na výrobek. VÝBĚR VHODNÉ TECHNOLOGIE

Recommend Documents