MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka
Vlastní jména v učebnicích 1. stupně ZŠ
Diplomová práce Brno 2011
Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jana Marie Tušková, Ph.D.
Vypracovala: Růţena Varhaníková
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a pouţil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 19.dubna 2011
Růţena Varhaníková
2
Poděkování Děkuji paní PhDr. Janě Marii Tuškové za trpělivost, cenné rady a podněty při vedení mé diplomové práce. Dále chci poděkovat Markétě Stehlíkové za umoţnění přístupu k potřebným pramenům.
3
Obsah Úvod.......................................................................................................................... 7 1. Podstatná jména................................................................................................... 9 1.1 Charakteristika obecných jmen............................................................ 9 1.2Charakteristika vlastních jmen............................................................. 9 1.3 Mluvnické kategorie vlastních jmen................................................... 10 1.4 Členění vlastních jmen......................................................................... 11 2. Rámcový vzdělávací program........................................................................... 12 3. Učebnice ve výuce českého jazyka.................................................................... 12 3.1 Kritéria hodnocení učebnic................................................................. 13 3.1.1 Koncepce učebnice................................................................ 13 3.1.2 Způsob zpracování................................................................ 13 3.1.3 Cvičení jejich typy a množství............................................. 14 3.2 Nakladatelství....................................................................................... 14 3.2.1 Pedagogické nakladatelství Prodos, Modrá řada............... 15 3.2.1.1 Koncepce učebnic.................................................... 15 3.2.1.2 Způsob zpracování.................................................. 15 3.2.1.3 Cvičení jejich typy a množství............................... 16 3.2.2 Nakladatelství Dialog............................................................. 18 3.2.2.1 Koncepce učebnic.................................................... 18 3.2.2.2 Způsob zpracování.................................................. 19 3.2.2.3 Cvičení jejich typy a množství............................... 19 3.2.3 Nakladatelství Fraus.............................................................. 21 3.2.3.1 Koncepce učebnic.................................................... 22 3.2.3.2 Způsob zpracování.................................................. 22 3.2.3.3 Cvičení jejich typy a množství............................... 23 3.2.4 Nakladatelství Fortuna.......................................................... 25 3.2.4.1 Koncepce učebnic.................................................... 25 3.2.4.2 Způsob zpracování.................................................. 25 3.2.4.3 Cvičení jejich typy a množství............................... 26 3.3 Závěrečné hodnocení učebnicových řad............................................ 28 4. Vyučovací metody.............................................................................................. 29 4
4.1 Klasifikace metod...................................................................................... 29 4.1.1 Metody z hlediska pramene poznání a typu poznat................ 30 4.1.2 Metody z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu.......... 30 4.1.3 Metody z hlediska využití výukových forem a prostředků..... 30 4.2 Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení................................. 30 4.2.1 Metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení.. 31 4.2.1.1 Metoda volného psaní.................................................. 31 4.2.1.2 Metoda Vím – Chci vědět – Dozvěděl jsem se........... 31 4.2.1.3 Metoda ANO/NE.......................................................... 32 4.2.1.4 Myšlenková mapa........................................................ 32 5. Praktická část.......................................................................................................... 33 5.1 Název: Vláček............................................................................................ 34 5.2Název: Vysněné zvířátko........................................................................... 35 5.3 Název: Víš, kde se nachází...?.................................................................. 36 5.4 Zbloudilá písmenka.................................................................................. 38 5.5 Město snů................................................................................................... 39 5.6 Kdo, kde?................................................................................................... 40 5.7 Vymysli větu.............................................................................................. 41 5.8 Stopy.......................................................................................................... 42 5. 9 Osmisměrka............................................................................................. 43 5.10 Vylosuj si písmeno.................................................................................. 44 5.11 Je to správně?......................................................................................... 45 5.12 Vylušti a zapiš......................................................................................... 47 5.13 Volné psaní............................................................................................. 48 5.14 Vím – Chci vědět – Dozvěděl jsem se................................................... 49 5.15 ANO/NE.................................................................................................. 50 5.16 Myšlenková mapa.................................................................................. 52 Závěr........................................................................................................................... 54 Seznam použité literatury......................................................................................... 57 Prameny...................................................................................................................... 58 Resumé........................................................................................................................ 60
5
Sumary................................................................................................................... 60 Přílohy.................................................................................................................... 61 Příloha č. 1............................................................................................................. 61 Příloha č.2.............................................................................................................. 63 Příloha č. 4............................................................................................................ 64 Příloha č. 5............................................................................................................. 65 Příloha č. 6............................................................................................................. 67 Příloha č. 7............................................................................................................. 68
6
Úvod Téma pro svou závěrečnou práci jsem vybírala velmi dlouho. Nakonec jsem se rozhodla pro český jazyk, který mě zajímá, a z nabídky témat katedry českého jazyka jsem si zvolila takové, které úzce koresponduje s oborem, který studuji. Tímto oborem je učitelství pro první stupeň ZŠ. Téma vlastních jmen, s kterým budu nyní pracovat, je pro mě zajímavé a zároveň je pro mě výzvou zpracovat ho tak, aby bylo přínosné pro praxi a nejen mě nabídlo nové moţnosti práce. Dalším z důvodů, proč jsem si vybrala práci s názvem Vlastní jména v učebnicích 1. stupně ZŠ, bylo, ţe vedoucí práce je paní doktorka Tušková, se kterou jsem se setkávala během studia a spolupráce s ní pro mě byla vţdy velkým přínosem. Diplomová práce bude rozdělena do dvou částí. V části teoretické se budu zabývat charakteristikou a dělením vlastních jmen. Charakteristikou vlastních jmen se zabývají především mluvnice, z kterých jsem čerpala. Nejobsáhleji se vlastním jménům věnuje Mluvnice češtiny 2 (1986), dále jsem pracovala s Příruční mluvnicí češtiny (2008) nebo Českou mluvnicí (1986). Při klasifikaci proprií jsem pracovala s Úvodem do obecné onomastiky od R. Šrámka (1999). Dále se v teoretické části budu věnovat zkoumání učebnicových řad pro český jazyk. V těchto učebnicích se zaměřím na zkoumání obsahu a rozsahu učiva o vlastních jménech, jaké třídy proprií jsou probírány. Hlavním předmětem mého zájmu typy a mnoţství cvičení. Učebnicové řady tvořené podle RVP ZV doplním alespoň o jednu tvořenou podle končícího vzdělávacího programu Základní škola, Národní škola nebo Obecná škola. Kritéria pro posuzování učebnic si stanovím s pomocí literatury zabývající se didaktikou. Do závěru teoretické části zařadím klasifikaci vyučovacích metod z různých hledisek, kterou dále vyuţiji v části teoretické. Pro potřeby praktické části se budu zabývat také programem Čtením a psaním ke kritickému myšlení. A charakteristikou některých metod. Praktickou část pojmu jako sborník návrhů aktivit na procvičování učiva o vlastních jménech. Tyto aktivity chci navrhnout tak, aby byly zpestřením výuky a nabízely něco jiného neţ práci s učebnicí. Zároveň však budu reflektovat, jaké učivo a v jaké šíři se o vlastních jménech na prvním stupni objevuje, právě v dříve hodnocených učebnicích. Navrţené aktivity nebudou přípravami na celou vyučovací hodinu. Kromě 7
návrhů didaktických her a jiných metod práce, chci zařadit také několik aktivit vyuţívajících metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. S tímto programem jsem se setkala v semináři zaměřeném na alternativní metody ve výuce českého jazyka, vedeném paní doktorkou Tuškovou. Aktivity, které navrhnu, bych ráda před zařazením do této diplomové práce realizovala při plnění souvislé pedagogické praxe, kterou absolvuji na základní škole Kollárova v Jihlavě. Pokud mi bude umoţněno mé nápady vyzkoušet s ţáky, zařadím k aktivitám hodnocení průběhu práce ve třídě.
8
1. Podstatná jména Charakteristikou podstatných jmen, obecných i vlastních, se zabývají mluvnice, pro svou práci jsem nejčastěji čerpala z těchto mluvnic: Příruční mluvnice češtiny (2008), ale i z České mluvnice (1986) a Mluvnice češtiny 2 (1986). Dále jsem pak čerpala z Úvodu do obecné onomastiky (1999). Česká mluvnice charakterizuje podstatná jména (substantiva) jako názvy osob, zvířat a věcí, dále názvy vlastností a dějů. Je moţné určovat u nich tyto gramatické kategorie: pád, číslo, rod. Havránek – Jedlička (1986) Substantiva můţeme rozdělit na obecná jména neboli apelativa a jména vlastní neboli propria.
1.1 Charakteristika obecných jmen Obecná jména neoznačují ţádné konkrétní osoby, zvířata, věci. Označují je pouze obecně. Havránek – Jedlička (1986) Podle Příruční mluvnice češtiny Obecná jména shrnují podstatné rysy pojmenovávané třídy předmětů nebo jevů skutečnosti. Grepl (2008). 1.2Charakteristika vlastních jmen Charakteristiku vlastních jmen uvádí řada publikací. Podle Mluvnice češtiny 2 (1986) vlastní jméno vyjadřuje jedinečnost nějakého objektu, těmito objekty jsou osoby, zvířata, místa, lidské výtvory atd., vlastní jméno odlišuje tento objekt od jiných stejného druhu. Vlastní jména nemohou označovat třídu, objektů. Jinou charakteristiku uvádí M. Grepl (2008), podle něj vlastní jména nenesou zobecňující význam apelativ, ale můţeme u nich pozorovat některé významové rysy, např. z propria Marie můţeme odvodit, ţe jde o osobu ţenského pohlaví. V Úvodu do obecné onomastiky charakterizuje R. Šrámek (1999) vlastní jména jako jazykové jednotky pojmenovávající individualizované objekty. Hlavní funkcí vlastních jmen je pojmenovávané objekty odlišit jako neopakovatelné mezi ostatními objekty stejného druhu, dále pak vlastní jména umoţňují odlišit jednotlivé objekty od sebe navzájem a zařadit je do určitých vztahů (sociálních, prostorových a jiných). 9
1.3 Mluvnické kategorie vlastních jmen Dosud nejobsáhlejší charakteristiku gramatických kategorií proprií obsahuje Mluvnice češtiny 2 (1986). Uţívání gramatických kategorií se u jednotlivých tříd proprií můţe lišit. Rod Vlastní jména, která označují ţivé bytosti, mají mluvnický rod dán přirozeným rodem jedinců, které pojmenovávají, proto jsou tato jména pouze rodu muţského a ţenského. Dále je uváděno, ţe propria označující neţivé objekty, týká se to především jmen zeměpisných, se mohou být kromě rodu muţského a ţenského také v rodě středním. O zařazení těchto jmen ke gramatickému rodu rozhoduje především zakončení podoby prvního pádu jednotného čísla. Mluvnický rod jmen českého původu je většinou určen podle rodu apelativa, z kterého byla utvořena (ten Špičák). Některá toponyma nejsou pevně rodově zařazena a kolísají. Petr – Komárek – Kořenský (1986) Číslo Propria vyjadřují jedinost a jedinečnost objektu, proto bývají uţívána v čísle jednotném (singularia tantum). Zároveň však je moţné na základě společných rysů vyuţít jedno jméno pro více objektů, těmto objektům je pak společné stejné pojmenování a vlastní jméno je pak uţito v čísle mnoţném (v České republice ţije mnoho Pavlů). Některá propria se mohou vyskytovat jako pomnoţná (pluralia tantum). Jsou to ta vlastní jména, která označující skupiny, předmětů, které tvoří určitou jednotu. Mezi pomnoţná vlastní jména se řadí hlavně toponyma (Beskydy, Roháče). Propria uţívaná výhradně v čísle mnoţném jsou skupinová antroponyma. Mezi skupinová antroponyma jsou řazena jména rodová, rodinná, národní atd. Tato propria neoznačují konkrétního jedince, ale jakéhokoli z příslušníků rodu, státu. Petr – Komárek – Kořenský (1986) Skloňování Skloňování vlastních jmen vychází ze systému skloňování obecných jmen. Propria se skloňují podle svého zakončení podle jednotlivých apelativních vzorů. Zvláštnosti v oblasti rodu a čísla proprií vedou k tomu, ţe v některých případech musí být vyuţíváno okrajových způsobů skloňování. U vlastních jmen se také výrazněji neţ u jmen obecných prosazuje tendence omezovat hláskové alternace, aby bylo ze snadnější ze skloňovaných tvarů rozpoznávat základní podobu jména. Petr – Komárek – Kořenský (1986) 10
Pád Pádové formy jsou jedním z prostředků vyjadřujících funkci podstatného jména ve větě. Příruční mluvnice češtiny hovoří o skloňování obecných podstatných jmen, při jejichţ skloňování je uţíváno všech sedm pádů (tj. nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál). Můţeme říci, ţe vlastní jména jsou také skloňována ve všech sedmi pádech, ale objevuje se odlišné uţití vokativu u různých tříd proprií. Příruční mluvnice Grepl (2008) 1.4 Členění vlastních jmen Vlastními jmény a jejich členěním do jednotlivých tříd se zabývá lingvistická disciplína zvaná onomastika. Vlastní jména mohou být tříděna podle různých kritérií. Pro svou práci jsem čerpala z publikace R. Šrámka Úvod do obecné onomastiky (1999). R. Šrámek (1990) klasifikuje propria do tří hlavních tříd, které jsou dále podrobněji členěny. Těmito základními třídami jsou geonyma, bionyma, chrématonyma. Geonyma jsou propria pro objekty, leţící v krajině, tyto objekty je moţné zaznamenat v mapách. Třída geonym se dále dělí na toponyma a kosmonyma. Kosmonyma jsou vlastními jmény pro galaxie, planety apod., také pro geonymické objekty na planetách, hvězdách a jsou to také vlastní jména umělých kosmických těles. Toponyma procházejí dalším podrobnějším členěním na oikonyma (vlastní jména pro osídlené objekty: domy, zámky, továrny apod.) a anoikonyma (jsou vlastními jmény pro neosídlené objekty), mezi anoikonymy rozlišujeme hydronyma (vlastní jména řek, moří, oceánů, vodních nádrţí, mořských proudů...), oronyma (vlastní jména pro členění zemského povrchu, např. kopce, hory, jeskyně, roviny...), agronyma (vlastní jména ekonomicky vyuţívaných ploch, jako jsou pole, lesy, pastviny), hodonyma (pojmenovávají cesty, silnice, mosty, ţeleznice a jiné komunikační spoje, choronyma (vlastní jména světadílů, států). Úvod do obecné onomastiky charakterizuje bionyma jako propria pro objekty, které jsou součástí sociálních, společenských vztahů. Bionyma můţeme rozdělit na antroponyma (jsou vlastní jména, příjmení, přezdívky...), nepravá antroponyma (jména mytologických postav, hraček, pohádkových postav), theonyma (jména bohů 11
monoteistických i polyteistických náboţenství), zoonyma (vlastní jména pro zvířata existující i mytologická), fytonyma (vlastní jména rostlin, např. Ţiţkův dub). Třídu chrématonym je charakterizována jako vlastní jména objektů, které jsou výsledkem lidské činnosti a nejsou zakotveny v přírodě, ale jsousoučástí ekonomických, politických a kulturních vztahů. Hranice mezi skupinami se mohou prolínat. Chrématonyma se člení to těchto skupin: jména výrobků, vlastní jména společenských institucí, organizací, zařízení, vlastní jména společenského jevu, jiné druhy chrématonym. Šrámek (1999) 2. Rámcový vzdělávací program Český jazyk je v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV), spolu s cizím jazykem, součástí vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace je rozdělena na vzdělávací obory Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk. Vzdělávací obor Český jazyk a literatura je členěn do tří sloţek: Komunikační a slohová výchova, Jazyková výchova a Literární výchova. Učivo pro 1. stupeň základní školy je podle RVP rozděleno do dvou období: v 1. období je zahrnut 1. – 3. ročník, v 2. období je 4. – 5. ročník. Tupý – Jeřábek (2005) Rámcový vzdělávací program předkládá očekávané výstupy pro jednotlivá období, kterých by měl ţák, po dokončení tohoto období, dosáhnout. Dále velmi obecně navrhuje učivo, které by mělo být v těchto obdobích probráno. Konkrétními výstupy a učivem se dále blíţe zabývají Školní vzdělávací programy (ŠVP), které si tvoří kaţdá ze škol sama. Velmi obecné pojetí Rámcového vzdělávacího programu umoţňuje školám velkou flexibilitu při tvorbě Školních vzdělávacích programů. Učivo o vlastních jménech na prvním stupni ZŠ spadá podle RVP do 1. období a je součástí sloţky Jazyková výchova, je zmíněno mezi očekávanými výstupy z tohoto období. 3. Učebnice ve výuce českého jazyka Učebnice je hlavní pomůckou při výuce. Od roku 1990 se vydáváním učebnic začalo zabývat více nakladatelství a v současné době je na trhu velké mnoţství učebnicových řad, proto je nutné, aby učitelé výběru věnovali mimořádnou pozornost. 12
Učebnice by měly být tvořeny v souladu se základním vzdělávacím dokumentem, v současné době je to RVP ZV a v pátých ročnících postupně ukončované vzdělávací programy Základní škola, Národní škola, Obecná škola a měly by být opatřeny schvalovací doloţkou MŠMT. Aktualizovaný seznam schválených učebnic je pravidelně zveřejňován na internetových stránkách MŠMT. Pro jazykové vyučování jsou učebnice a práce s nimi téměř nepostradatelné, jsou však určeny především ţákům, proto by měly být s ohledem na jejich věk a stupeň znalostí v oblasti mluvnice tvořeny. Učebnice pro první stupeň ZŠ obsahují více praktických cvičení na upevnění, procvičení a zopakování probraného učiva, zatímco výklad mluvnického učiva je omezen na nejnutnější poučky a pravidla a jejich vysvětlení. Většina nakladatelství nabízí jako doplňky k učebnicovým řadám také pracovní sešity, příručky pro učitele a audio-nahrávky. (Brabcová, 1990) 3.1 Kritéria hodnocení učebnic Při práci s učebnicemi jsem se řídila kritérii, podle kterých jsem na učebnicové řady a jednotlivé učebnice pohlíţela. 3.1.1 Koncepce učebnice zda se obsah učebnice vztahuje k základnímu dokumentu, to znamená, jestli odpovídá RVP ZV nebo programům Základní škola, Národní škola, Obecná škola je-li učebnicová řada ucelená pro 2. – 5. ročník jestli nakladatelství vydává k této učebnici metodickou příručku jsou-li vydávány další pomůcky
3.1.2 Způsob zpracování věcná správnost výběr textů, jejich tematické zaměření grafické zpracování
13
3.1.3 Cvičení jejich typy a množství Brabcová ve své publikaci Didaktika českého jazyka pro studující oboru učitelství na prvním stupni základní školy (1990) uvádí moţnosti členění jazykových cvičení. Tato cvičení můţeme dělit podle různých hledisek: úloha cvičení ve vyučování – podle tohoto hlediska se cvičení dělí na poznávací, aplikační a prohlubovací, opakovací a kontrolní obsah – podle tohoto hlediska se cvičení dělí na fónická, lexikálně sémantická, slovotvorná, morfologická, syntaktická, slohová a pravopisná místo zpracování – podle tohoto hlediska se cvičení dělí na domácí a školní forma projevu – podle tohoto hlediska se cvičení dělí na písemná a ústní úloha ve vyučovacím procesu – podle tohoto hlediska se cvičení dělí na poznávací, aplikační a prohlubovací, opakovací a kontrolní způsob práce – podle tohoto hlediska se cvičení dělí na opisovací, přepisovací, doplňovací, obměňovací, substituční a transformační, modelová, problémová, vyhledávací a diktáty Všechna cvičení jsou však smíšená, protoţe jednotlivá hlediska jejich dělení se prolínají, proto jsou rozdělena podle toho, jaké hledisko u nich převaţuje. Při zpracovávání typů cvičení jsem přihlíţela především k hledisku, které cvičení dělí podle způsobu práce. Toto hledisko je v učebnicích českého jazyka pro první stupeň převaţující. Podle formy projevu jsou tato cvičení písemná nebo ústní. (Brabcová, 1990) 3.2 Nakladatelství Pro svou práci jsem si vybrala učebnicové řady od nakladatelství Prodos (Modrá řada), Dialog, Fraus a Fortuna (viz. seznam pramenů). Všechna tato nakladatelství začala vydávat učebnice po roce 1990. Při zkoumání učebnic jsem se zaměřovala na učivo o vlastních jménech. Na to jak hluboce se učebnice vlastními jmény zabývají a jakým způsobem jsou procvičována.
14
3.2.1 Pedagogické nakladatelství Prodos, Modrá řada Nakladatelství Prodos vydává učebnice od roku 1990. V současné době vychází pro výuku českého jazyka na prvním stupni ZŠ dvě řady učebnic. První a starší z nich není ještě zpracována podle RVP, touto řadou jsem se vůbec nezabývala. Řada podle RVP zpracovaná je pro přehlednost odlišena názvem. Je to tzv. Modrá řada, s těmito učebnicemi jsem pracovala. Autory učebnic pro druhý a třetí ročník jsou PaedDr. Hana Mikulenková a Mgr. Radek Malý. Autorem pro čtvrtý a pátý ročník je PaedDr. Hana Mikulenková. Učebnice pro druhý a třetí ročník byly vydány v roce 2004, pro čtvrtý a pátý ročník v roce 2008. Učebnice pro všechny ročníky obsahují schvalovací doloţku MŠMT, která je platná i pro školní rok 2010/2011. 3.2.1.1 Koncepce učebnic Modrá řada nakladatelství Prodos je ucelená pro 2. – 5. ročník a je tvořena tak, aby odpovídala RVP ZV a jeho poţadavkům. Vede k očekávaným výstupům a rozvíjí klíčové kompetence. Nakladatelství vydává Průvodce výukou dle RVP na 1. stupni ZŠ, který slouţí jako metodická pomůcka k učebnicím Modré řady. K učebnicím pro kaţdý ročník jsou vydávány pracovní sešity. 3.2.1.2 Způsob zpracování V učebnicích nakladatelství Prodos jsem ve výuce proprií neobjevila věcné chyby. Poučky jsou psány srozumitelně a přiměřeně věku ţáků a jsou doplněny konkrétními příklady. Také jsou od ostatního textu odlišeny barvou písma nebo rámečkem. Ve druhém ročníku se ţáci seznamují s definicí vlastních a obecných jmen, z proprií se seznamují konkrétně s antroponymy, zoonymy a oikonymy, zároveň jsou poučeni o pravopisu proprií. Ve třetím ročníku poučka opakuje jiţ známé informace a doplňuje je o pravopis hydronym. Ve čtvrtém a pátém ročníku se jiţ charakteristika vlastních jmen nerozšiřuje a učivo o nich je pouze procvičováno. Texty jsou vybírány s ohledem na narativní model výuky, proto na sebe navazují. Jsou tvořeny autory učebnic. Ve druhém a třetím ročníku jsou tematicky zaměřeny na školní prostředí a vystupují v nich stále stejné postavy, které ţáky
15
provázejí výukou. Ve čtvrtém a pátém ročníku je tématem textů příchod do nového prostředí a seznamování se s ním. Učebnice nakladatelství Prodos jsou graficky zpracovány jednotným způsobem, pro první a druhé vzdělávací období. Na okraji stránky je svislý barevný pruh, ve kterém jsou ve druhém a třetím ročníku velká tiskací písmena, ve čtvrtém a pátém ročníku uţ pouze čtverečky. Písmena nebo čtverce mají určitou barvu a značí, ţe se jedná o otázky a cvičení vztahující se k jednomu textu. Jednotlivé úkoly pak jsou označeny čísly v barvě příslušného písmene nebo čtverce. Znamená to tedy, ţe vycházejí z textu označeného písmenem, čtvercem téţe barvy. Učebnice obsahují také ilustrace, fotografie. Důleţité informace, poučky jsou barevně odlišeny nebo jsou uvedeny v rámečku. 3.2.1.3 Cvičení jejich typy a množství V učebnici pro druhý ročník je učivu o vlastních jménech věnována samostatná kapitola a obsahuje šest cvičení zaměřených na pravopis a odlišování jmen obecných a vlastních. První cvičení navazuje na úvodní text kapitoly a je vyhledávací. Ţáci v tomto textu vyhledávají vlastní jména a zapisují je na tabuli. Následující dvě cvičení jsou doplňovací, ţáci doplňují počáteční písmena antroponym nebo oikonym. Čtvrtý úkol je zajímavě graficky ztvárněn. V rámečcích, které vypadají jako roztrhané papírky, jsou apelativa a propria. Ţáci nejprve vyhledávají a zapisují propria a poté k nim přiřazují vhodná apelativa, je to cvičení vyhledávací. Předposlední cvičení je znovu doplňovací, tentokrát ţáci doplňují počáteční písmena ve slovních spojeních, která obsahují i apelativa. Poslední cvičení je také doplňovací a znovu obsahuje propria i apelativa. Jiná cvičení zabývající se proprii se v učebnici pro druhý ročník nevyskytují. V učebnici pro třetí ročník se procvičování učiva o vlastních jménech objevuje v úvodní kapitole, která je věnována opakování z předchozího ročníku. V této kapitole se opakování proprií věnují tři cvičení. První z nich je vyhledávací. Ţáci v textu vyhledávají vlastní jména a zapisují je do sešitu. Druhé cvičení je problémové. V obrysu mapy jsou velkými tiskacími písmeny napsány názvy států a měst, ţáci mají tato propria rozdělit do dvou skupin a k těmto skupinám napsat slovo nadřazené, na závěr řadí
16
propria podle abecedy. Poslední cvičení na opakování vlastních jmen v této kapitole je doplňovací. Ţáci doplňují k vlastním jménům vhodná přídavná jména z nabídky. Samostatná kapitola věnovaná propriím obsahuje pět cvičení. První z nich je vyhledávací, ţáci v textu vyhledávají propria a zapisují je. Následující cvičení je problémové. Ţáci přepisují psacím písmem text, který je v učebnici velkými tiskacími písmeny a rozhodují se, kde napíší velké počáteční písmeno. Třetí a čtvrté cvičení jsou doplňovací. Ţáci doplňují počáteční písmena jmen vlastních i obecných. Závěrečné cvičení je vyhledávací. V učebnici pro třetí ročník jsou v závěrečné kapitole věnované opakování dvě cvičení na zopakování učiva o propriích. První z nich je vyhledávací, ţáci z textu vyhledávají toponyma. Závěrečné cvičení je modelové. Ţáci píší na tabuli názvy míst, která chtějí o prázdninách navštívit. Všechna cvičení zařazená v učebnici pro třetí ročník jsou zaměřena na pravopis vlastních jmen a jejich odlišení od jmen obecných. Učebnice pro čtvrtý ročník se opakování vlastních jmen věnuje jen okrajově. Je zde zařazeno pouze pět cvičení. V prvním ţáci vyhledávají v textu vlastní jména a třídí je na vlastní jména osob, zvířat a věcí, zároveň mají určit, jakým slovním druhem jsou. Je to cvičení vyhledávací a určovací. Následující cvičení se od prvního se liší pouze v tom, ţe ţáci nejprve opravují v textu chyby, coţ ho částečně řadí mezi cvičení problémová, ale vyhledávací a určovací způsob práce převaţuje. Třetí cvičení je vyhledávací, ţáci vyhledávají v kalendáři jména spoluţáků a zjišťují o nich informace. Čtvrté cvičení je substituční, zadává ţákům vytvářet domácí podoby jmen, lichotivé i hanlivé. Poslední cvičení je doplňovací. Do učebnice pro pátý ročník jsou zařazena dvě cvičení, vyhledávací a modelové. Modelové cvičení ţákům zadává vytvořit podle předchozího vzoru vlastní text, obsahující propria. Tento text předat spoluţákovi, aby vlastní jména vyhledal a seřadil podle abecedy. Pouţité typy a přesný počet cvičení uvedených v učebnicích pro jednotlivé ročníky uvádím v tabulce č. 1.
17
Tabulka č. 1: Ročník
Vyhledávací Problémové Doplňovací Substituční Modelové Celkem a určovací
Cvičení 2.
2
-
4
-
-
6
3.
4
2
2
-
1
9
4.
3
-
1
1
-
5
5.
1
-
-
-
1
2
Celkem
10
2
7
1
2
22
Z tabulky vyplívá, ţe v učebnicové řadě nakladatelství Prodos je zařazeno dvacet dva cvičení. Největší počet je zařazen v učebnici pro třetí ročník. Cvičení jsou rozloţena nerovnoměrně, v pátém ročníku by jich mohlo být zařazeno více. Domnívám se také, ţe nejčastěji pouţívané typy (vyhledávací a doplňovací) jsou poněkud stereotypní a bylo by velmi vhodné častější zařazení cvičení problémových. 3.2.2 Nakladatelství Dialog Nakladatelství Dialog působí na českém trhu od roku 1990. Nezabývá se pouze vydáváním učebnic, ale i beletrie. Autory učebnic pro druhý ročník jsou Melichárková Ivana, Antoš Ivan, Švecová Libuše, pro třetí a čtvrtý ročník jsou autory Milena Stéblová a Marie Stuchlíková. Pro pátý roční je pouze Milena Stéblová. Učebnice pro druhý byla vydána v roce 2003, pro třetí ročník v roce 2004, pro čtvrtý ročník v roce 2005 a pro pátý v roce 2007. Učebnice pro všechny ročníky obsahují schvalovací doloţku MŠMT, která je platná i pro školní rok 2010/2011. 3.2.2.1 Koncepce učebnic Učebnice nakladatelství Dialog tvoří ucelenou řadu pro 2. – 5. ročník. V jednotlivých ročnících doplňují učebnice pracovní sešity a metodické příručky pro učitele a je
18
tvořena tak, aby odpovídala RVP ZV a jeho poţadavkům. Vede k očekávaným výstupům a rozvíjí klíčové kompetence. 3.2.2.2 Způsob zpracování V učebnicích nakladatelství Dialog se v učivu o vlastních jménech nevyskytují věcné chyby. Definice a poučky jsou psány stručně a přiměřeně věku ţáků a doplněny o příklady. Od ostatního textu a úkolů jsou odlišeny barvou písma. Ve druhém ročníku se ţáci seznamují s obecnou charakteristikou vlastních a obecných jmen a jejich pravopisem. Další dvě poučky jsou věnovány pravopisu názvů měst a vesnic s jednoslovným i víceslovným názvem. Ve třetím ročníku je charakteristika vlastních a obecných jmen připomenuta a je zde zdůrazněn pravopis oikonym. Ve čtvrtém a pátém ročníku se učebnice vlastními jmény vůbec nezabývají. Texty jsou vybírány tak, aby obsahovaly co nejvíce moţností pracovat s učivem, které je v dané kapitole probíráno. Texty jednotlivých kapitol na sebe tematicky nenavazují. Učebnicová řada nakladatelství Dialog je graficky zpracována jednotným způsobem ve všech ročnících. Úkoly jsou odlišeny číslováním a kapitoly jsou doplněny ilustracemi. 3.2.2.3 Cvičení jejich typy a množství Ve druhém ročníku je učivo o vlastních jménech samostatnou podkapitolou kapitoly o podstatných jménech. Procvičení tohoto učiva je věnováno devět cvičení zaměřených na pravopis proprií a odlišování obecných jmen od jmen vlastních. První cvičení pracuje s úvodním textem a je vyhledávací. Ţáci vyhledávají v textu antroponyma a rozdělují je na jména a příjmení. Další tři úkoly jsou problémové a navazují na sebe. Ţáci si mají promyslet, která chlapecká a dívčí jména se jim líbí, dále kdo dětem vybírá jména a jestli si můţeme vybírat také příjmení. Následující cvičení je vyhledávací, ţáci v textu vyhledávají antroponyma, zoonyma, zapisují je a jmenují další zoonyma. Šesté cvičení je modelové, ţáci pracují ve skupinách a uvádí co nejvíce vlastních jmen zvířat známých z knih a filmů. Propria jsou dále procvičována pomocí diktátu. Předposlední cvičení je vyhledávací, ţáci mají v textu vyhledat oikonyma. Kapitola je zakončena
19
modelovým cvičením, kdy ţáci mají jmenovat jména měst a obcí, které znají. V učebnici pro druhý ročník není dále učivo o vlastních jménech procvičováno. Ve třetím ročníku je učivu o vlastních jménech stejně jako ve druhém ročníku v učebnici věnována samostatná kapitola. Vlastní jména jsou procvičována pomocí jedenácti cvičení. Devět z nich se nachází v kapitole propriím věnované a poslední dvě jsou zařazena v závěrečném opakování. Všechna cvičení jsou zaměřena na pravopis nebo rozlišování obecných a vlastních jmen a jejich typů. První cvičení je vyhledávací, pracuje s úvodním textem. Ţáci mají vyhledat propria a určit, co označují. Následující cvičení pracují s jednotlivými druhy proprií. Antroponyma a zoonyma jsou procvičena pomocí modelových cvičení, kdy ţáci mají psát jména svá a své rodiny nebo k apelativům označujícím zvířata psát zoonyma. Cvičení pracující s oikonymy je vyhledávací a vyuţívá úvodního textu, ţáci mají zároveň přemýšlet o pravopisu víceslovných názvů měst a obcí. Oronyma a hydronyma a choronyma jsou připomenuta také vyhledáváním těchto typů proprií v úvodním textu. V šestém cvičení mají ţáci za úkol psát správně adresy, toto cvičení je modelové. Závěr kapitoly je jiţ věnován opakování všech výše zmíněných druhů vlastních jmen. Ve vyhledávacím cvičení ţáci rozlišují propria mezi apelativy. Předposlední cvičení je doplňovací a kapitolu uzavírá jediné problémové cvičení zařazené v tomto ročníku. Ţáci mají v textu básně vyhledat ukrytá antroponyma. Souhrnné opakování učiva v závěru učebnice obsahuje jedno vyhledávací a jedno doplňovací cvičení týkající se vlastních jmen. V učebnicích pro čtvrtý a pátý ročník není procvičování učiva o vlastních jménech zařazeno. Pouţité typy a přesný počet cvičení zařazených v učebnicové řadě nakladatelství Dialog uvádím v tabulce č. 2.
20
Tabulka č. 2: Ročník
Vyhledávací Problémové Doplňovací
Diktát
Modelové Celkem
a určovací Cvičení 2.
3
3
-
1
2
9
3.
5
1
2
-
3
11
4.
-
-
-
-
-
0
5.
-
-
-
-
-
0
Celkem
8
4
2
1
5
20
Nakladatelství Dialog zařadilo do učebnic dvacet cvičení zaměřených na pravopis vlastních jmen a dovednost ţáků odlišit jména vlastní od jmen obecných. Nejvíce se procvičování tohoto učiva věnuje učebnice pro třetí ročník, zatímco ve čtvrtém a pátém ročníku není zařazeno ţádné cvičení. Nejčastějším typem jsou cvičení vyhledávací a modelová. To způsobuje, ţe je práce s vlastními jmény dosti jednotvárná. Zároveň si myslím, ţe cvičení by měla být jinak rozloţena a zařazena i v učebnicích pro čtvrtý a pátý ročník. 3.2.3 Nakladatelství Fraus Nakladatelství Fraus bylo zaloţeno roku 1991. V počátcích se zabývalo vydáváním učebnic výhradně pro výuku cizích jazyků, ale od roku 2003 nabízí učebnice i pro další předměty vyučované na základních, středních i vysokých školách. Autokami učebnice pro druhý ročník jsou Kosová Jaroslava a Řeháčková Arlen. V učebnici pro třetí ročník se k nim připojuje Babušová Gabriela. Pro pátý ročník jsou autorkami Kosová J. a Babušová G. Učebnice vychází postupně, pro druhý ročník v roce 2008, pro třetí v roce 2009, pro čtvrtý v roce 2010. Učebnice pro všechny ročníky obsahují schvalovací doloţku MŠMT, která je platná i pro školní rok 2010/2011.
21
3.2.3.1 Koncepce učebnic Učebnicová řada nakladatelství Fraus ještě není ucelená. Vydání Českého jazyka pro 5. ročník je plánováno v letních měsících roku 2011. Učebnice českého jazyka pro první stupeň ZŠ jsou tvořeny podle RVP ZV, rozvíjí klíčové kompetence a vedou k očekávaným výstupům. Nakladatelství Fraus nabízí k učebnicím také pracovní sešity, audionahrávky a příručky pro učitele. Řadu určenou pro český jazyk tvoří také čítanky, na které odkazují zadání některých úkolů v učebnicích. 3.2.3.2 Způsob zpracování V učebnicích nakladatelství Fraus jsem v učivu o vlastních jménech neobjevila věcné chyby. Definice a poučky jsou psány stručně a přiměřeně věku ţáků a doplněny o příklady. Od ostatního textu a úkolů jsou odlišeny barvou písma. Ve druhém ročníku se ţáci seznamují s obecnou charakteristikou vlastních a obecných jmen a jejich pravopisem. Další dvě poučky jsou věnovány pravopisu názvů měst a vesnic s jednoslovným i víceslovným názvem. Ve třetím ročníku je charakteristika vlastních a obecných jmen připomenuta a je zde zdůrazněn pravopis oikonym. Ve čtvrtém ročníku jsou ţáci poučeni především o pravopisu toponym. Texty jsou vybírány tak, aby obsahovaly co nejvíce moţností pracovat s učivem, které je v dané kapitole probíráno. Texty jednotlivých kapitol na sebe tematicky nenavazují. Pod názvem kapitoly je v bodech napsáno, které učivo je v kapitole probíráno. Grafická podoba učebnic je podobná v druhém a třetím ročníku, ve čtvrtém ročníku se trochu mění. Ve druhém a třetím ročníku má název kaţdé kapitoly jinou barvu, stejnou barvu jako nadpis má také barevný pruh, který je na dolním okraji stránky. V tomto pruhu jsou doplňkové úkoly, které jsou v učivu a na dané stránce označeny barevnými puntíky. Barevné členění učebnice je přehledné a zlepšuje orientaci v ní. Ve čtvrtém ročníku se jiţ barevný pruh v dolní části stránky neobjevuje a doplňkové úkoly jsou přímo na stránce odlišeny barevnými rámečky. Učebnice je také rozloţena do několika větších celků, které jsou dále rozděleny na jednotlivé kapitoly. Učebnice pro čtvrtý ročník je méně barevná a působí méně přehledným dojmem.
22
3.2.3.3 Cvičení jejich typy a množství Ve druhém ročníku je učivo o vlastních jménech zařazeno v úvodní kapitole za opakováním z druhého ročníku, dále se tomuto učivu věnuje ještě několik kapitol a jednotlivá opakovací cvičení jsou zařazena i v kapitolách s jiným učivem. První cvičení je vyhledávací, ţáci v úvodní ilustraci vyhledávají příjmení osob, o kterých hovoří text. V následujícím modelovém cvičení ţáci jmenují své kamarády a říkají, jak se s nimi seznámili. I další písemné cvičení je modelové, ţáci píší jména kníţek, které přečetli, dále opisují autory učebnic, které mají ve třídě. Tento blok úkolů je zakončen doplňovacím cvičením, kde ţáci doplňují počáteční písmena jmen herců, zpěváků a jiných umělců. Po doplnění mají toto cvičení opsat. Vyhledávací cvičení pracuje s básničkou o čuníkovi. Podrobněji se k učivu o vlastních jménech vrací ještě dvě kapitoly, v ostatních je zařazeno pouze několik samostatných cvičení. Dvě cvičení vyhledávací opakují rozpoznávání antroponym, jedno pracuje s textem v učebnici, druhé s čítankou. V doplňovacím cvičení doplňují ţáci k povoláním příjmení, která s tímto povoláním souvisí. Následující úkol je problémový, ţáci správně přepisují text tištěný velkými tiskacími písmeny, rozhodují se, která ze slov jsou propria. Opisovací cvičení je primárně určeno jinému učivu, ale ţáci z něj vybírají věty obsahující vlastní jména. Podrobněji se procvičování a upevňování učiva věnují ještě dvě kapitoly, které obsahují osm cvičení, z nichţ dvě jsou modelová, zaměřená na toponyma a zoonyma. Jedno cvičení je opisovací, ţáci opisují z úvodního textu kapitoly vlastní jména. Dvě cvičení jsou vyhledávací a jedno doplňovací. Problémové cvičení dává ţákům za úkol vybrat z textu psaného tiskacím písmem toponyma. Posledním úkolem je seřadit vlastní jména podle abecedy, toto cvičení je modelové. V učebnici pro třetí ročník jiţ není učivo o vlastních jménech rozšiřováno. Cvičení zde obsaţená jsou pravopisná a upevňují dovednost ţáků rozlišovat jména obecná a jména vlastní, dále řadit vlastní jména podle abecedy. Tomuto učivu jsou v učebnici určena jednotlivá cvičení a jedna ze závěrečných kapitol. V opakování z druhého ročníku jsou zařazena dvě cvičení, vyhledávací a modelové. Ţáci vyhledávají v textu toponyma a dále jmenují další jim známá. Modelové cvičení upevňuje schopnost ţáků řadit antroponyma podle abecedy a vyhledávat v kalendáři, kdy mají svátek. Další kapitoly se věnují jinému učivu a jen výjimečně jsou zařazena doplňovací cvičení na počáteční písmena jmen vlastních i obecných nebo ţáci v textech vyhledávají a poté 23
vypisují vlastní jména. Zajímavější je cvičení, ve kterém jsou různé pranostiky, ale místo proprií jsou v závorce uvedena data a ţáci s pomocí kalendáře doplňují do volného místa za závorkou příslušná antroponyma. Podrobněji se k učivu o propriích vrací ještě jedna z kapitol téměř v závěru učebnice. Která se věnuje především opakování toponym. S vyuţitím tří doplňovacích a jednoho modelového cvičení. V učebnici jsou v jednotlivých kapitolách diktáty, některé z nich jsou zaměřeny na pravopis vlastních jmen. Učebnice pro čtvrtý ročník procvičuje učivo o vlastních jménech ve dvanácti cvičeních, která se nachází v různých kapitolách. Všechna tato cvičení jsou zaměřena na pravopis proprií a dovednost ţáků vyhledat propria v textu. U několika cvičení určují ţáci také vzory vlastních jmen. Pět z těchto cvičení je vyhledávacích zbylá jsou doplňovací a liší se pouze v tom, na jaký typ proprií jsou zaměřena. Jedná se především o práci s antroponymy a toponymy. Pouţité typy a počet cvičení zařazených v učebnicích nakladatelství Fraus uvádím v tabulce č. 3. Tabulka č. 3: Ročník Vyhledávací Problémové Doplňovací Diktát Modelové Opis. Celkem a určovací Cvičení 2.
5
2
3
1
5
2
18
3.
3
-
6
-
2
-
11
4.
5
-
7
-
-
-
12
Celkem
13
2
16
1
7
2
41
V učebnicích nakladatelství Fraus je učivo o vlastních jménech procvičeno velmi podrobně. Nejvíce cvičení je zařazeno v učebnici pro druhý ročník. Počet moţností procvičit toto téma převyšuje ostatní učebnicové řady přibliţně dvojnásobně. Nejvíce cvičení je doplňovacích, proto si ţáci upevňují především pravopis proprií. Cvičení jsou
24
v učebnicové řadě rozloţena rovnoměrně, v kaţdém ročníku je jich podobný počet a jsou zařazována průběţně i mezi jiným učivem. 3.2.4 Nakladatelství Fortuna Nakladatelství Fortuna vzniklo v roce 1990 a zaměřuje se na vydávání učebnic. Autorkami učebnic pro všechny ročníky jsou Ludmila Konopková a Věra Tenčlová. První část učebnice pro druhý ročník vyšla v roce 1999, v roce 2000 vyšla druhá část pro třetí ročník a první část učebnice pro třetí ročník. . U Učebnice pro všechny ročníky obsahují schvalovací doloţku MŠMT, které pro školní rok 2010/2011 nebyla prodlouţena platnost. 3.2.4.1 Koncepce učebnice Učebnicová řada nakladatelství Fortuna je ucelená pro 2. – 5. ročník a je zpracována tak aby odpovídala poţadavkům vzdělávacího programu Základní škola. Podle tohoto vzdělávacího programu probíhá výuka uţ pouze v pátých ročnících. Učebnice pro kaţdý ročník jsou rozděleny do dvou dílů a doplněny o pracovní sešity. 3.2.4.2 Způsob zpracování V učebnicové řadě nakladatelství Fortuna jsem neobjevila věcné chyby. Definice a poučky jsou oproti výše popsaným učebnicovým řadám dosti obsáhlé, ale objevují se pouze ve druhém a třetím ročníku. Jsou vytvořeny s ohledem na věk ţáků. Od ostatního textu a úkolů jsou odlišeny barevnými rámečky. Učebnice jsou zpracovány podle vzdělávacího programu Základní škola, podle kterého se vyučuje pouze v pátých ročnících základních škol. Jejich zpracování mě však zaujalo, proto jsem se jimi zabývala. Dalším důvodem bylo také to, ţe v pátých ročnících ZŠ se ještě vyučuje podle končících vzdělávacích programů. Definice a poučky jsou zvýrazněny barevnými rámečky. V učebnici pro druhý ročník se ţáci setkávají s charakteristikou vlastních jmen, jejich domáckou podobou a důraz je kladen především na pravopis jmen vlastních a obecných. Ve třetím ročníku jsou charakterizována toponyma. Učebnice pro čtvrtý a pátý ročník jiţ další rozšíření charakteristik vlastních a obecných jmen nenabízí.
25
Texty jsou vybírány tak, aby obsahovaly co nejvíce moţností pracovat s učivem, které je v kapitole probíráno, a tematicky na sebe nenavazují. Jsou vyuţívány texty pohádky i texty autorů. Grafická podoba učebnic je stejná ve třetím čtvrtém a pátém ročníku, učebnice je členěna do větších celků, které jsou označeny velkými tiskacími písmeny a různými barvami. Tyto celky jsou pak rozděleny do jednotlivých kapitol, které jiţ mají konkrétní názvy. Učebnice pro druhý ročník se dělí pouze na samostatné kapitoly. Úkoly jsou od ostatního textu a pouček odlišeny tučným písmem. Poučky jsou zvýrazněny barevnými rámečky. Texty jsou doplněny ilustracemi a v některých případech ilustrace texty zcela nahrazují.
3.2.4.3 Cvičení jejich typy a množství Ve druhém ročníku se učivo o vlastních jménech objevuje ve druhém díle učebnice. Ve druhém díle jsou tomuto tématu věnovány dvě samostatné kapitoly. Tato učebnice se věnuje převáţně obecné charakteristice vlastních jmen a cvičení v ní zařazená jsou zaměřena na pravopis vlastních jmen a jejich odlišení od jmen obecných. První z kapitol v této učebnici, které se učivem o propriích zabývají, procvičuje především zoonyma a toponyma. Ţáci v prvním doplňovacím cvičení vybírají z nabídky jmen zoonyma, která přiřazují k ilustracím psů. Dále mají promyslet, zda podle jména můţeme rozeznat pohlaví zvířete. I další cvičení je doplňovací, znovu se zabývá zoonymy a ţáci doplňují pouze začáteční písmena jmen domácích zvířat a zvířat ţijících v zoologických zahradách a vymýšlí další moţnosti jmen pro zadaná zvířata. Kapitolu věnovanou učivu o vlastních jménech uzavírají dvě cvičení. Obě tato cvičení jsou modelová. V prvním z nich mají ţáci za úkol prohlédnout si obrázek krajiny s městem, řekou, mostem, horou, lesem a rozhodnout se, které části obrázku můţou pojmenovat a tato toponyma zapisují. V závěrečném cvičení jsou uvedena vlastní jména a úkolem je určit, co tato jména označují, ţáci tedy rozeznávají jednotlivé druhy vlastních jmen a přiřazují k nim slova nadřazená. Druhá kapitola věnující se učivu o vlastních jménech obsahuje pět cvičení na upevnění učiva o antroponymech. První z nich je modelové, ţáci si po přečtení poučky o jménech a příjmeních prohlédnou obrázky lidí, u kterých jsou obě jejich jména napsána a dále mají podle vzoru uvádět, jak se jmenují lidé, které znají.
26
Následující problémové cvičení je sloţeno z několika částí, ţáci zjišťují, jestli se ve třídě vyskytují stejná rodná jména, pokud ano, tak jak tyto spoluţáky odlišují, přemýšlí o domáckých podobách těchto jmen. Ţáci odpovídají na otázku, proč mají někteří lidé stejná příjmení. V dalším bodě zapisují celé jméno, své, rodičů, sourozenců a doplní celou svou adresu. Další úkol je písemný a také problémový, ţáci přepisují text psaný velkými tiskacími písmeny a rozhodují se, která jména jsou vlastní a která obecná. V doplňovacím cvičení jsou vynechána počáteční písmena jmen obecných i vlastních. Poslední cvičení v druhé části učebnice českého jazyka pro druhý ročník je problémové. Při práci na jeho řešení pomáhá ţákům názorná ilustrace, na které je Slovník spisovné češtiny, Zlaté stránky, výřez kalendáře. Ţáci nejprve odpovídají na otázky. Kde najdou napsaná vlastní jména rodná, jestli ví, proč jsou uspořádaná, tak jak jsou. Poté mají seřadit modře zvýrazněná jména z kalendáře seřadit podle abecedy. Dále odpovídají na otázky, kde najdou abecední seznam příjmení i s adresami a co ještě tam můţou najít. Na závěr mají promyslet, kde se poučí o tom, jak se všechna vlastní jména píší. Ilustrace napomáhá ţákům při řešení těchto úkolů, ale jistě by bylo vhodné, při jejich řešení mít tyto publikace a kalendář přímo ve třídě, aby do nich mohli přímo nahlédnout. V první části učebnice pro třetí ročník je procvičování učiva o vlastních jménech zařazeno ve třech kapitolách. V kapitole zaměřené na opakování z druhého ročníku je jedno cvičení modelové, kdy si ţáci opakují antroponyma. Zapisují rodná jména a příjmení svých nejlepších kamarádů. Problémové cvičení týkající se zoonym ţáky vybízí, aby pojmenovávali zvířata a hovořili o tom, jak se o ně starat. Jedno vyhledávací cvičení je zaměřeno na oikonyma, druhé na ostatní druhy toponym. V souhrnném opakování ţáci pracují se dvěma modelovými cvičeními a jedním doplňovacím, které obsahuje různé typy bionym a toponym. Druhá část učebnice pro třetí ročník se propriím věnuje okrajově, práce s nimi je zařazena pouze v souhrnném opakování. Zde ţáci řadí toponyma podle abecedy, cvičení modelové. Na konci učebnice je zařazen slovníček, v něm mají ţáci vyhledat pět vlastních jmen začínajících na rozdílná písmena, toto cvičení je vyhledávací. V první části učebnice pro čtvrtý ročník je vloţeno jedno cvičení modelové v opakování z předchozího ročníku. Ţáci v něm tvoří abecední seznam jmen a příjmení spoluţáků. Druhá část učebnice se učivem o vlastních jménech nezabývá vůbec. 27
První část učebnice pro pátý ročník obsahuje dvě cvičení vyhledávací, jedno obsahuje antroponyma, druhé je zaměřeno na toponyma. Ve druhé části učebnice není opakování učiva o vlastních jménech zařazeno. Pouţité typy cvičení zařazených v učebnicové řadě nakladatelství Dialog uvádím zároveň s počtem těchto cvičení v tabulce č. 4. Tabulka č. 4: Ročník
Vyhledávací Problémové Doplňovací
Diktát
Modelové Celkem
a určovací Cvičení 2.
-
3
3
-
3
9
3.
2
1
1
-
4
8
4.
-
-
-
-
1
1
5.
2
-
-
-
-
2
Celkem
4
3
4
0
8
20
Učebnicová řada nakladatelství Fortuna obsahuje dvacet cvičení na upevnění a zopakování učiva o vlastních jménech. Převaţují cvičení modelová, která nejsou pro ţáky příliš podnětná. Učebnice tohoto nakladatelství se zaměřují spíše teoreticky, obsahují podrobné charakteristiky probíraného učiva, kladou důraz na vysvětlení učiva, ale cvičení jsou dosti jednotvárná. 3.3 Závěrečné hodnocení učebnicových řad Zkoumané učebnicové řady podle mého názoru procvičují učivo o vlastních jménech dostatečně a s výjimkou nakladatelství Fraus nabízí i přibliţně stejný počet cvičení. Ve všech těchto učebnicích převaţují doplňovací a vyhledávací úkoly. Hlavním cílem učebnic je upevnit pravopis vlastních jmen a dovednost ţáků odlišovat jména vlastní od jmen obecných.
28
Učivo o propriích na prvním stupni se věnuje bionymům a toponymům. Z bionym se jedná především o antroponyma a zoonyma. Toponyma jsou zastoupena nejčastěji oikonymy, ale objevují se i hydronyma a oronyma. Charakteristice proprií a apelativ se nejpodrobněji věnuje učebnicová řada nakladatelství Fortuna, která je zpracována podle vzdělávacího programu Základní škola, zbylé učebnicové řady obsahují menší mnoţství pouček. Pro úplnost v tabulce č. 5 uvádím celkové počty cvičení obsaţených v jednotlivých učebnicových řadách ve všech ročnících. Tabulka č. 5: Nakladatelství Celkem ve všech Cvičení
ročnících
Prodos
22
Dialog
20
Fraus
41
Fortuna
20
4. Vyučovací metody V praktické části své práce uvádím další moţnosti jak procvičovat a upevňovat učivo o vlastních jménech nejen s vyuţitím učebnice. Správně zvolené a pouţité metody vedou k naplnění cílů vyučování. Podle J. Skalkové (2007) je vyuţívání jednotlivých metod ve vyučování úzce spjato se specifiky daného vyučovacího předmětu. Volbu metod také ovlivňuje zkušenost pedagoga a prostředky, které má ve škole, třídě k dispozici.
4.1 Klasifikace metod Existuje celá řada moţností, jaká kritéria si můţeme zvolit pro klasifikaci vyučovacích metod. Já jsem ve své práci vycházela z klasifikace podle Maňáka uvedené v Obecné didaktice (2007). Zde jsou metody členěny podle těchto hledisek.
29
4.1.1 Metody z hlediska pramene poznání a typu poznatků metody slovní – např. vyprávění, výklad, přednáška, práce s textem, pracovním listem, rozhovor, didaktická hra metody názorně demonstrační – např. pozorování, práce s obrazem, instruktáţ, didaktická hra metody praktické – např. ţákovský experiment, grafické a výtvarné činnosti, pohybové a pracovní činnosti, didaktická hra 4.1.2 Metody z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu motivační expoziční fixační diagnostické aplikační 4.1.3 Metody z hlediska využití výukových forem a prostředků propojení metod s vyučovacími formami propojení metod s vyuţitím pomůcek Literatura jmenuje i další hlediska, podle nichţ můţou být výukové metody klasifikovány, ale pro potřeby mé práce jsou nejvýznamnější výše uvedená hlediska. 4.2 Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení Program RWCT byl vytvořen v USA, v České republice je pod názvem Čtením a psaním ke kritickému myšlení při výuce vyuţíván od roku 1997. Tento program je jednou z alternativních moţností práce ve výuce, jeho cíle korespondují s cíli RVP ZV. Teoretickými východisky programu RWCT jsou pedagogický konstruktivismus, učení se čtením a psaním, vyuţití kooperativního učení. Program RWCT vytváří prostředí pro kritické myšlení a učení, je oceněno vyjadřuje-li ţák vlastní názor, spolupracuje s ostatními. (Tomková, 2007)
30
4.2.1 Metody programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení Program RWCT pracuje podle modelu EUR, tento konstruktivistický model učení je rozděluje vyučovací hodinu na tři fáze. Fázi evokace (E), v této fázi si ţák vybavuje svoje dosavadní vědomosti o učivu a zkušenosti s ním a vzniká zde motivace k učení. Ve druhé fázi uvědomění (U) pracuje s novými informacemi a v poslední fázi reflexe (R) hodnotí proces i výsledky učení. Učitel v tomto modelu motivuje, pomáhá, nabízí informace a nástroje. Tomková (2007) Na následujících řádcích se pokusím krátce charakterizovat některé z metod pouţívaných při výuce podle programu RWCT. Nebudu tyto metody uvádět všechny, ale pouze ty které jsem pouţila v praktické části své práce. 4.2.1.1 Metoda volného psaní Volné psaní je metodou fáze evokace. Při volném psaní jde o zaznamenávání proudu myšlenek na určené téma (v případě mé práce jsou tímto tématem vlastní jména). Doba pasní jsou dvě aţ deset minut. Ţák zapisuje vše, co ho k danému tématu napadá, v napsaném neprovádí ţádné korekce. Důleţité je psát po celou stanovenou dobu, pokud ţáka nenapadá nic k tématu, zapisuje cokoli, co ho v danou chvíli napadá. Volné psaní vede k vybavování si fakt, ale můţe přinášet i nové nápady. 4.2.1.2 Metoda Vím – Chci vědět – Dozvěděl jsem se (V – CH – D) Tuto metodu je moţno vyuţít ve fázi evokace. Ţák si do připravené tabulky rozdělené do tří sloupců (V, CH, D). Vyučující zadá téma, poloţí otázku, co vědí ţáci o daném tématu. Ţáci si samostatně do prvního sloupce tabulky napíší vše, co si myslí, ţe o daném tématu vědí. Zde si ţáci mohou tyto své poznatky porovnat, doplnit o ty, které je zaujaly, tyto informace vyučující nijak neopravuje, ale přijímá je jako náhled ţáků na věc. Ţáci si dále promyslí, co ještě chtějí o tomto tématu vědět, jaké informace postrádají. Tyto své otázky si zapíší do prostředního sloupce (CH). Následuje práce s textem, kdy si ţák přečte text týkající se daného tématu. Po jeho přečtení promýšlí, jaké nové informace získal. Tyto nové poznatky si zapíše do třetího sloupce (D). Vyučující můţe dále s touto tabulkou pracovat, ţáci mohou porovnávat, zda text skutečně zodpověděl jejich otázky, zda se skutečně dozvěděli něco nového. Pokud se vyskytnou takové otázky, na které text neodpověděl, je nutné tyto otázky zodpovědět 31
jinak. Formou diskuze, vyhledání jiných textů. Výběr textů pro tuto metodu je velmi důleţitý, učitel si musí správně určit cíl hodiny, aby aktivita nebyla pouze bezúčelnou hrou.
4.2.1.3 Metoda ANO/NE Tato metoda je vyuţívána ve fázi uvědomění si významu informací. Ţákům je předloţena tabulka, ve které jsou tvrzení týkající se daného tématu. Ţák si tato tvrzení přečte a rozhodne se, jestli s ním souhlasí nebo ne, toto svoje rozhodnutí do tabulky vyznačí. Poslední sloupec je označen záhlavím: V textu. Poté co ţák projde všechna tvrzení, přečte si text, který k tématu náleţí a zapisuje, zda se daná tvrzení v textu nachází nebo jsou pravdivá či nepravdivá. Ţák si poté porovná svoje odpovědi před přečtením textu s tím a zjistí, jestli jsou pravdivé, tím si opraví svoje předpoklady nebo doplní nové vědomosti. Velmi důleţité je vytvářet taková tvrzení, která ţáci v textu skutečně najdou. 4.2.1.4 Myšlenková mapa Myšlenková mapa můţe být vyuţita ve fázi evokace. Ţák si doprostřed papíru do bubliny nebo rámečku zapíše téma (vlastní jména) a k tomuto rámečku připojuje další, do kterých zapisuje heslovitě informace, které o tématu ví, ale můţe připojit i pocity, nebo informace, které se mu k danému tématu vybavují. Po dokončení této mapy si ţáci mohou navzájem sdělit, co je napadlo. Po přečtení textu si ţáci do mapy doplní důleţité informace.
32
5. Praktická část V teoretické části své práce jsem se zabývala teorií a rozdělením vlastních jmen. Dále jsem srovnávala a zkoumala, jak se učivem o vlastních jménech zabývají učebnicové řady českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ. Jaké typy cvičení a jaké mnoţství se v učebnicích vyskytuje. Při hodnocení učebnic jsem zjistila, ţe největší důraz je kladen na rozpoznávání a pravopis antroponym, zoonym a oikonym, proto tyto aktivity zaměřím především na tyto typy proprií. Praktickou část jsem uspořádala jako sborník návrhů, jak procvičovat, opakovat učivo o vlastních jménech s ţáky na 1. stupni ZŠ bez pouţití učebnice. Jsou to návrhy, které mají zpestřit jednotvárnost výuky. U všech aktivit je určen výchovně vzdělávací cíl a rozvíjené klíčové kompetence podle RVP ZV. V závěru teoretické části práce jsem uvedla klasifikaci metod, podle níţ aktivity také člením. Navrhované aktivity nejsou časově tak náročné, aby vyplnily celou hodinu, u všech proto uvádím přibliţnou časovou dotaci, zároveň uvádím ročník, pro který je úkol vhodný. Dále jmenuji pomůcky, které si musí vyučující připravit před touto aktivitou, některé jejich konkrétní návrhy jsou připojeny v podobě příloh. Protoţe hlavním tématem všech úkolů jsou vlastní jména, jmenuji také, které třídy proprií jsou procvičovány. Krátký popis aktivit má naznačit, jak pracovat a umoţnit realizaci v kterékoli třídě. Většinu aktivit jsem měla moţnost realizovat v průběhu souvislých pedagogických praxí v podzimním semestru 2010 a jarním semestru 2011. Obě tyto praxe jsem absolvovala na základní škole Kollárova v Jihlavě, kde mi díky ochotnému přístupu vyučujících i vedení školy bylo umoţněno své návrhy realizovat. Aktivity tvořené metodami z programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení jsem nerealizovala na základní škole, ale všechny jsem si prakticky vyzkoušela při navštěvování semináře Alternativní metody ve výuce českého jazyka.
33
5.1 Název: Vláček Ročník: 2. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména, slova nadřazená a podřazená) Časová dotace: dle potřeby Cíl: Ţák rozlišuje jednotlivé druhy proprií (antroponyma, zoonyma a různé typy toponym), přiřazuje k nim slova nadřazená. Vyučovací metody: názorně demonstrační- manipulace s obrazy Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce skupinová práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování Pomůcky: papírový model lokomotivy a vagónů (příloha č. 1), kartičky s vlastními jmény (příloha č. 2), prázdné zalaminované kartičky Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence komunikativní, k řešení problémů a k učení. Zaměření na třídy proprií: bionyma – antroponyma, zoonyma toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Při této aktivitě můţou ţáci pracovat samostatně nebo ve skupinách. Při práci ve skupinách je nutné mít připraveno více pomůcek, aby skupiny mohly být po čtyřech aţ šesti ţácích. Kartičky s vlastními jmény osob, zvířat, měst, hor a řek vyučující rozloţí na volném místě ve třídě, případně na lavicích. Úkolem ţáků bude vlastní jména rozdělit do skupin. Tyto skupiny seřadit pod jednotlivé vagóny vláčku. Dále na prázdné
34
zalaminované kartičky smazatelným fixem budou ţáci zapisovat slova nadřazená. Tato slova nadřazená následně vloţí do okének vagónu vláčku. Správnost řešení zkontrolují ţáci společně tak, ţe ţák nebo skupina, která vlastní jména rozdělovala, bude číst, jimi vytvořené skupiny jmen. Zbytek třídy bude kontrolovat správnost rozdělení a za kaţdou správnou odpovědí zahouká jako vláček. Napíše-li vyučující na jednu prázdnou kartičku: Vlastní jména a připevní ji k mašince, můţe vláček zůstat vystavený ve třídě. S jeho pomocí si můţou ţáci průběţně opakovat pravopis vlastních jmen a jejich druhy. Evaluace: Tuto aktivitu jsem neměla moţnost vyzkoušet v praxi. 5.2Název: Vysněné zvířátko Ročník: 2. – 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména zvířat) Časová dotace: 20 min., při práci s hlínou 30 min. Cíl: Ţák namaluje, vymodeluje zvíře, hračku, které si přeje, pojmenuje je (uţívá antroponyma, zoonyma), vysvětlí, proč toto zvíře nebo hračku takto pojmenoval, vypráví příběh o tomto zvířeti, hračce, vyhledává jména v kalendáři. Vyučovací metody: dovednostně praktická- produkční činnosti slovní- vyprávění Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování, aplikace vědomostí Mezipředmětové vazby: Výtvarná výchova Pomůcky: papír, pastelky, sochařská hlína Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence pracovní, k učení, komunikativní. Zaměření na třídy proprií: 35
bionyma – zoonyma, nepravá antroponyma
Popis aktivity: Tuto aktivitu je moţné motivovat písničkou o zvířatech. Poté si ţáci poloţí hlavu na lavici a budou si představovat zvíře nebo hračku, které si nejvíce přejí. Kdyţ si to dobře promyslí, namalují své přání na papír. Pod obrázek napíší jméno svého zvířete, hračky. Vyučující zkontroluje, jestli ţáci napsali jména pravopisně správně. Dalším úkolem ţáků bude vymyslet o svém zvířátku, hračce krátký příběh, v němţ vymyšlené jméno pouţijí. Zároveň si promyslí, proč vybrali právě toto jméno a pokud pouţili antroponymum, vyhledají si v kalendáři, kdy má svátek. Ţáci druhého ročníku budou prezentovat příběh ústně, ţáci třetího, čtvrtého a pátého písemně. Po dokončení práce se vyučující posadí s ţáky do krouţku, prohlédnou si obrázky a budou vyprávět nebo číst příběhy a ostatní úkoly. Náročnější variantou této aktivity je nemalovat své vysněné zvíře, hračku na papír, ale vymodelovat je ze sochařské hlíny a k vytvořeným soškám připojit napsaný příběh. Evaluace: Tuto aktivitu jsem realizovala ve třetím ročníku. Neměla jsem moţnost pracovat se sochařskou hlínou, proto ţáci zvířata malovali. Ţáky tato aktivita zaujala, pracovali pečlivě a při společném hodnocení se navzájem pozorně poslouchali a všichni chtěli svou práci prezentovat. Příběhy jsem vybrala a opravila, ţáci dodatečně prováděli opravy označených chyb. 5.3 Název: Víš, kde se nachází...? Ročník: 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor...) Časová dotace: 5 min. Cíl: Ţák rozlišuje jednotlivé druhy toponym, vyhledá zadané místo v mapě Vyučovací metody: názorně demonstrační- práce s obrazem, mapou
36
Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování, aplikace vědomostí Mezipředmětové vazby: Vlastivěda Pomůcky: mapa České republiky nebo kraje, kartičky s toponymy. (příloha č. 3) Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů. Zaměření na třídy proprií: toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Ţáci se shromáţdí kolem mapy, vyučující připraví do krabičky kartičky s různými toponymy. Ţáci si tato toponyma budou losovat. U vybraného toponyma určí, co označuje (Jihlava je vlastní jméno řeky a města), poté ho vyhledá na mapě. Vodné je zařadit toponyma týkající se kraje, ve kterém ţáci ţijí a dále nejznámější nebo nejvýznamnější v ČR. Z měst a obcí vyučující vybere největší nebo ty, v nichţ bydlí ţáci Evaluace: Tuto aktivitu jsem realizovala v době, kdy ţáci ve vlastivědě probírali učivo o krajích České republiky. Ţáky aktivita bavila, ale pozornost se velmi rychle vytrácela. Příště bych práci zorganizovala do skupin nebo dvojic, aby se mohli zapojit všichni. Pouţitá propria: Jihlava, Pelhřimov, Jihlávka, Sázava, Havlíčkův Brod, Javořice, Telč, Čeřínek, Dyje, Svratka, Třešťský potok, Velké Dářko, Humpolec, Polná, Rudný, Špičák, Ţďár nad Sázavou, Hubenov, Třebíč, Mohelno, Dukovany, Vlatava, Labe, Morava, Praha, Lipno, Sněţka, Praděd, Beskydy, Plzeň, České Budějovice, Bezdrev, Roţmberk, Orlík, Bečva, Králický Sněţník, Sokolov, Krkonoše, Šumava, Zlín, Ještěd.
37
5.4 Zbloudilá písmenka Ročník: 2. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména osob) Časová dotace: 10 min. Cíl: Ţák vyhledává antroponyma, správně je píše. Vyučovací metody: slovní- práce s textem Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování, aplikace vědomostí Pomůcky: kartičky se jmény, majícími zpřeházená písmena (příloha č. 4) Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů. Zaměření na třídy proprií: bionyma – antroponyma,
Popis aktivity: Kaţdý z ţáků si vybere tři kartičky. Vyučující ţákům vysvětlí, ţe písmenka se spletla a pomíchala, a ţe úkolem ţáků je tato písmenka správně srovnat. Kdyţ je správně seřadí, vyluští vlastní jméno, tato jména pak ţáci napíší na tabuli. Napsaná propria pak ţáci společně přečtou a tím zároveň zkontrolují jejich pravopis. Evaluace: Realizace této aktivity ţáky bavila. To, ţe ţáci píší vyluštěná jména na tabuli, umoţňuje okamţitou kontrolu a opravu chyb. Pouţitá propria: Karolína, Václav, Kamila, Barbora, Mikuláš, Růţena, Marie, Jeroným, Antonín, Veronika, Silvie, Julie, Tomáš, Michal, Lukáš, Markéta, Klára, Lenka, Jolana, Aneţka, Lucie, Petr, Jaroslav, Robert, Jaromír, Jonáš, Tadeáš, Matyáš, Šimon, Vojtěch, Miroslav, Adam, Jarmila, Kristýna, Ludmila, Ondřej, Jakub, Filip, Matouš, Emílie. 38
5.5 Město snů Ročník: 3. – 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor...) Časová dotace: 30 min. Cíl: Ţák rozlišuje, pouţívá toponyma, správně je zapisuje, vymýšlí vlastní město, krajinu, spolupracuje ve skupině. Vyučovací metody: dovednostně praktická- produkční činnosti slovní- vyprávění Organizační formy podle sociálního hlediska: skupinová práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování, aplikace vědomostí Pomůcky: balicí papír, pastelky, fixy Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k řešení problémů, sociální a personální, pracovní. Zaměření na třídy proprií: toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Ţáci se rozdělí do skupin po čtyřech aţ šesti ţácích. Vyučující je motivuje k tomu, aby si představovali zemi nebo město svých snů. Ţáci ve skupinách se mezi sebou domluví a vytvoří mapu své vysněné země nebo města. Tuto mapu opatří popisky psacím písmem. V závěru si skupiny své mapy navzájem představí, vysvětlí, proč volili některá jména. Zároveň ostatní zkontrolují pravopis těchto proprií. Evaluace: Tato aktivita ţáky bavila. Je však nutné dávat pozor na to, jak se ţáci dělí do skupin, aby spolupráce fungovala. Vyučující také musí věnovat větší pozornost kontrole pravopisu. 39
5.6 Kdo, kde? Ročník: 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor...) Časová dotace: 15 min. Cíl: Ţák vymýšlí příběh, uţívá různé druhy proprií a jejich správnou písemnou podobu. Vyučovací metody: praktická- produkční činnosti slovní- vyprávění Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování, aplikace vědomostí Mezipředmětové vazby: Vlastivěda Pomůcky: ţádné zvláštní pomůcky Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní. Zaměření na třídy proprií: bionyma – antroponyma, zoonyma toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Ţáci v časovém limitu sedmi minut vymýšlí a píší příběh, který bude obsahovat co největší počet různých proprií. Po skončení tohoto limitu ţáci spočítají, kolik proprií pouţili. Tři ţáci, kteří dosáhnou nejvyšších počtů, přečtou svůj příběh ostatním. Evaluace: Tuto aktivitu jsem zadala ve třetí a páté třídě. Ve třetí třídě ji bylo také moţné provést, ale byla třeba mnohem delší časová dotace a spíše neţ o příběhy se jednalo o nesouvislý
40
text. Ţáci páté třídy byli prací zaujati, a pokud by byl čas na práci prodlouţen, byly by jejich příběhy propracovanější. 5.7 Vymysli větu Ročník: 3. – 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor, jména obecná) Časová dotace: 5 min. Cíl: Ţák tvoří věty se zadanými slovy, uţívá správnou psanou podobu proprií. Vyučovací metody: dovednostně praktická- produkční činnosti Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování, aplikace vědomostí Pomůcky: kartičky s vlastními jmény a jmény obecnými Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální. Zaměření na třídy proprií: bionyma – antroponyma, zoonyma toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Vyučující před tabulí rozloţí kartičky s vlastními jmény a jmény obecnými psanými velkými tiskacími písmeny. Úkolem ţáků bude z kartiček si vybrat vţdy jednu se jménem obecným a jednu se jménem vlastním. Obě tato slova poté vyuţijí ve větě, kterou zapíší na tabuli. Kdyţ se u tabule vystřídají všichni ţáci, provedou spolu s vyučujícím kontrolu pravopisu a vyberou tři věty, které se jim budou líbit nejvíce, ty si pak zapíší do sešitu. Evaluace: 41
Tuto aktivitu jsem zadala ţákům třetího ročníku. Jediným problémem bylo, ţe pokud pracovalo zároveň více neţ dva ţáci, spíše mezi sebou soutěţili, kdo větu napíše rychleji, neţ zda jí bude mít správně, ale při společné kontrole ţáci všechny chyby objevili a opravili. Pouţitá propria: Javořice, Praha, Jihlava, Vltava, Labe, Sázava, Pelhřimov, Brno, Liberec, Roţmberk, Lipno, Svratka, Čeřínek, Praděd, Sněţka, Špičák, Lukáš, Jana, Petr, Karel, Veronika, Lucie, Adéla, Pavel, Alík, Micka, Kaštánek, Rex, Ben, Hnědák, Fousek, Raf, Blesk Pouţitá apelativa: kůň, stůl, pes, hora, řeka, přehrada, rybník, mašle, město, list, vítr, radost, kámen, vlna, les, kočka, kamarád, ţák, letadlo, letec, nešika, lenoch, dobrák, chytrák, květina, hudba, mapa, kraj, přítel, lhář, cestovatel, kniha, pero.
5.8 Stopy Ročník: 2. – 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor, jména obecná, abeceda) Časová dotace: 15 min. Cíl: Ţák pouţívá různé druhy proprií podle zadání. Vyučovací metody: slovní- didaktická hra Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce skupinová práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování Pomůcky: Otisky stop (příloha č. 5) Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní. Zaměření na třídy proprií:
42
bionyma – antroponyma, zoonyma toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Vyučující rozloţí ve volném prostoru ve třídě barevné stopy, na kterých jsou napsána jednotlivá písmena abecedy. Nemusí je skládat popořádku a jednotlivá písmena se mohou opakovat. Z těchto stop vytvoří cestičku, nebo můţe vytvořit dvě souběţné cesty. Ţáci mohou pracovat samostatně nebo ve skupinách. Úkolem ţáků bude postupovat po těchto stopách na kaţdé z nich uvést proprium začínající na dané písmeno napsané na stopě. Propria by se neměla opakovat, ţáci, kteří právě nebudou na cestě, budou kontrolovat, zda to tak je. Pokud ţák řekne jméno, které jiţ zaznělo, bude muset do deseti vteřin vymyslet jiné nebo vypadává ze hry. Pro ztíţení můţou ţáci uvádět, co dané proprium označuje. Pokud budou vytvořeny dvě souběţné cesty, mohou ţáci závodit na čas. Vítězný ţák nebo skupina bude odměněna potleskem a bonbonem. Evaluace: Tuto aktivitu jsem neměla moţnost vyzkoušet v praxi. 5. 9 Osmisměrka Ročník: 2. – 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor, abeceda) Časová dotace: podle potřeby Cíl: Ţák vyhledává vlastní jména, správně je zapisuje. Vyučovací metody: slovní- práce s pracovním listem Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování Pomůcky: osmisměrka (příloha č. 6)
43
Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů. Zaměření na třídy proprií: bionyma – antroponyma, zoonyma toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Vyučující si připraví pracovní list s osmisměrkou (20x20 čtverců), ve které jsou ukryta vlastní jména, ţáci tato jména vyluští a poté je vypíší na připravený řádek pod osmisměrkou. Dále ţáci určí, co tato vlastní jména označují. Ve druhém ročníku můţe být velikost osmisměrky menší. Evaluace: Tuto aktivitu jsem neměla moţnost vyzkoušet v praxi. Pouţitá propria: antroponyma- Lukáš, Karolína, Petr, Lenka, Tereza, Marek toponyma- Jihlava, Brno, Praha, Sněţka, Vltava 5.10 Vylosuj si písmeno Ročník: 2. – 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor, abeceda) Časová dotace: 5 min. Cíl: Ţák píše vlastní jména začínající na zadané písmeno abecedy. Vyučovací metody: slovní- didaktická hra Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování Pomůcky: ţádné zvláštní pomůcky
44
Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů. Zaměření na třídy proprií: bionyma – antroponyma, nepravá antroponyma, zoonyma toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Vyučující nebo vybraný ţák začne říkat abecedu. První písmeno řekne nahlas, ostatní bude říkat v duchu. Jiný vybraný ţák tuto abecedu podle vlastního uváţení přeruší. Ten, kdo abecedu říkal, řekne nahlas písmeno, u kterého právě byl. Všichni ţáci budou mít dvě aţ tři minuty na to, aby vymysleli co nejvíce vlastních jmen začínajících na zadané písmeno, tato jména budou psát na tabulku nebo papír. Po uplynutí časového limitu ţáci spočítají, kolik jmen napsali a vítěz přečte svůj seznam nahlas, jako odměnu můţe dostat razítko nebo obrázek. Ostatní si zkontrolují, zda nějaká jména, která vítěz nečetl. Evaluace: Tuto aktivitu jsem realizovala v pátém ročníku, ale myslím si, ţe je moţné zkusit ji i v niţších ročnících. Ţáci pracovali velmi soustředěně a výrazně se projevila jejich soutěţivost. Jako odměna bylo naprosto dostačující to, ţe vítěz mohl přečíst napsaná jména nahlas. Následující čtyři aktivity vyuţívají práci s metodami programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Ţádnou z těchto aktivit jsem neměla moţnost realizovat na základní škole, ale jejich realizaci jsem si vyzkoušela na seminářích předmětu věnovaného kritickému myšlení. Všechny níţe uvedené metody jsou obecné charakterizovány v teoretické části této práce. 5. 11Je to správně? Ročník: 3. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména,abeceda) Časová dotace: 5min. 45
Cíl: Ţák určuje, co jsou vlastní jména a jaký je jejich pravopis. Vyučovací metody: slovní- didaktická hra Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování Pomůcky: ţádné zvláštní pomůcky Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů. Zaměření na třídy proprií: bionyma – antroponyma, zoonyma toponyma – oikonyma, hydronyma, oronyma
Popis aktivity: Ţáci se postaví na volném místě do kruhu. V tomto kruhu se budou pohybovat dokola. Vyučující bude říkat větu: ........... je vlastní jméno a píše se s velkým/malým písmenem. Místo vynechaných teček řekne jméno vlastní nebo obecné. Úkolem ţáků bude jména rozeznat a zároveň určit zda vyučující řekl dobře, s jakým počátečním písmenem se slovo píše. Pokud se rozhodnou, ţe celá věta byla správně, budou dále pokračovat v chůzi po kruhu. Pokud objeví chybu, zastaví se a dřepnou si. Chybu společně opraví a budou dále pokračovat ve hře. Na místě vyučujícího můţe být ţák. Ţák, který bude hru vést, se postaví doprostřed tohoto kruhu. Pokud někdo označí za chybnou větu, která byla správně, bude jeho úkolem napsat tuto větu bezchybně na tabuli. Evaluace: Realizace ţáky velmi bavila, poslouchali pozorně a velmi rychle pochopili, ţe snazší neţ řídit se podle ostatních a dělat zbytečné chyby, je dobře pracovat samostatně a dobře se soustředit. Velkým zpestřením pro ţáky bylo, ţe sami mohli věty určené
46
ostatním vymýšlet. Jako pokyn k pokračování ve hře po opravení chyb je dobré určit například tlesknutí. Kdyţ jsem k další hře pobízela slovně, nereagovali ţáci tak rychle. 5. 12 Vylušti a zapiš Ročník: 3. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména,abeceda) Časová dotace: 5min. Cíl: Ţák určuje, pořadí písmen v abecedě, opakuje si pravopis vlastních jmen Vyučovací metody: slovní- didaktická hra Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: opakování Pomůcky: ţádné zvláštní pomůcky Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní. Zaměření na třídy proprií: bionyma – antroponyma
Popis aktivity: Ţáci si v učebnici vyhledají abecedu nebo ji vyučující předem zapíše na tabuli. Kaţdé písmeno abecedy si ţáci očíslují a s těmito čísly budou dále pracovat. Na připravený papír nebo tabulku zapíší své jméno a příjmení nikoliv pomocí písmen, ale právě prostřednictvím čísel. Takto vytvořený rébus napíše kaţdý z ţáků na tabuli a pod čísla doplní rámečky. Kdyţ všichni dokončí tuto část práce, vyberou si na tabuli jeden z rébusů, který je zaujal a vyluští ho (nesmí luštit svoje vlastní jméno). Vyluštěné zapisují do připravených okének pod čísly. V úplném závěru této aktivity vytvoří ţáci na tabuli seznam jmen, která vyluštili a zapíší je psacím písmem. Moţnou obměnou této 47
varianty je nechat ţáky, aby si vybrali jakékoli proprium, vytvořili z něj rébus a ten dali vyřešit spoluţákům, kteří by také doplnili, co toto proprium označuje. Evaluace: Realizace ţáky velmi bavila, velmi pečlivě vytvářeli rébusy, nesnaţili se opisovat. Luštění pro ně bylo ještě zajímavější, bylo však nutné dávat pozor a kontrolovat, jak pracují, protoţe někteří při tvorbě rébusu udělali chybu. Tyto chyby jsme společeně opravili. Také se stalo, ţe někteří ţáci si mysleli, ţe luští určité jméno a proto se na luštění nesoustředili a zapisovali pouze to, co si mysleli.
Následující čtyři aktivity vyuţívají práci s metodami programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Ţádnou z těchto aktivit jsem neměla moţnost realizovat na základní škole, ale jejich realizaci jsem si vyzkoušela na seminářích předmětu věnovaného kritickému myšlení. Všechny níţe uvedené metody jsou obecné charakterizovány v teoretické části této práce. 5.13 Volné psaní Ročník: 2. – 5. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor) Časová dotace: 5 min. Cíl: Ţák písemně formuluje svoje vědomosti o vlastních jménech. Vyučovací metody: volné psaní Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: motivace, opakování Pomůcky: ţádné zvláštní pomůcky Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální. 48
Popis aktivity: Ţáci pomocí metody volného psaní zapíší vše, co vědí nebo si myslí, ţe vědí o vlastních jménech. Přesné zadání zní: Vlastní jména. Na samotné psaní budou mít čas 5 – 7minut (záleţí na tom, zda jiţ s metodou pracovali a jak rychle jsou schopni ţáci psát). Po dokončení práce se vyučující posadí s ţáky do kruhu a budou o tom, co napsali hovořit. Vyučující můţe psát zároveň se ţáky a své poznatky také přednést. Zbytek vyučovací hodiny by měl být tematicky zaměřen na výuku o vlastních jménech. 5.14 Vím – Chci vědět – Dozvěděl jsem se Ročník: 3. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor, jména obecná) Časová dotace: 20 min. Cíl: Ţák písemně formuluje svoje vědomosti o charakteristice a pravopisu vlastních jmen, formuluje, co se chce o daném tématu dozvědět a hodnotí, zda práce s textem odpověděla na jeho otázky a jaké nové informace získal. Vyučovací metody: Vím – Chci vědět – Dozvěděl jsem se Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: expozice Pomůcky: pracovní text, tabulka pro práci s touto metodou Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální. Popis aktivity: Ţáci pracují s připravenou tabulkou tak, jak jsem popsala v teoretické části při charakteristice jednotlivých metod. Tématem jsou vlastní jména. Tabulka pro práci s touto metodou:
49
Vím
Chci vědět
Dozvěděl jsem se
Učební text, se kterým ţáci pracují: Podstatná jména, kterým říkáme vlastní, označují určitou osobu, zvíře nebo věc. Vlastní jména píšeme s velkým písmenem na začátku, tím je v psané podobě odlišujeme od podstatných jmen obecných, která označují jakoukoliv osobu, zvíře nebo věc a píší se s malým písmenem na začátku. V názvech měst a obcí píšeme velké počáteční písmeno u všech slov názvu kromě předloţek. Literatura: MIKULENKOVÁ, Hana: Český jazyk 2: učebnice pro druhý ročník základní školy. Olomouc: Prodos 2004. 79 s. ISBN: 80-7230-112-8 STÉBLOVÁ, Milena: Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Liberec: Dialog, 2004. ISBN: 8086761-14-2 Tento text jsem vytvořila s pomocí výše uvedené literatury. Text je krátký, protoţe jsem na tuto aktivitu vyčlenila krátký časový úsek. Shrnuje však většinu informací, které ţáci získají o učivu vlastních jmen na prvním stupni.
5.15 ANO/NE Ročník: 3. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor) Časová dotace: 10 min. Cíl: Ţák vyhledává v textu informace, upevňuje si vědomosti o vlastních jménech. Vyučovací metody: ANO/NE
50
Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: expozice, opakování Pomůcky: pracovní text, tabulka pro práci s touto metodou Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální. Popis aktivity: Ţáci pracují s připravenou tabulkou tak, jak jsem popsala v teoretické části při charakteristice jednotlivých metod. Tématem textu, se kterým pracují, jsou vlastní jména. Učební text: „Lidé mají jméno (Zuzana, Martin) a příjmení (Řezníčková, Vacek. Jsou to jejich vlastní jména. Vlastní jména osob píšeme vţdy s velkým počátečním písmenem. S velkým počátečním písmenem píšeme vţdy i vlastní jména zvířat (Brok), měst (Náchod) a obcí (Rantířov), hor (Praděd) a řek (Vltava).“ HOŠNOVÁ, Eva. Český jazyk 3 pro základní školy. Praha: SPN, 2008. ISBN 978-807235-390-3. Tvrzení
ANO
NE
V textu
Příjmení není vlastní jméno. S velkým počátečním písmenem píšeme i vlastní jména zvířat. Malé obce se píší s malým počátečním písmenem. Vodní toky se píší s velkým počátečním písmenem. Po dokončení práce s textem a vyplnění celé tabulky zkontroluje vyučující společně se ţáky, k čemu při práci s textem dospěli a jestli se jejich původní odpovědi s textem shodovaly.
51
5.16 Myšlenková mapa Ročník: 3. Téma: Vlastní jména (pojmy opěrné: vlastní jména měst, obcí, řek, hor) Časová dotace: 10 min. Cíl: Ţák formuluje své vědomosti o vlastních jménech, vytváří návaznosti na jiná témata, vyhledává v textu informace, upevňuje si vědomosti o vlastních jménech. Vyučovací metody: Myšlenková mapa Organizační formy podle sociálního hlediska: individuální práce Úloha ve vyučovacím procesu: expozice, opakování Pomůcky: pracovní text Vyuţití podle ŠVP: Níţe popsaná aktivita spadá do vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, vzdělávacím oborem je Český jazyk a literatura. Aktivita rozvíjí kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální. Popis aktivity: Ţáci vytvoří myšlenkovou mapu na téma vlastní jména. Do mapy zapisují to, co o vlastních jménech ví z učiva, ale také to co se jim vybaví při pohledu na toto zadání nebo pocity, které mají s vlastními jmény spojeny. Po dokončení této mapy si ţáci mohou navzájem sdělit, co je napadlo. Následuje text, po jehoţ přečtení mohou ţáci do své mapy doplnit důleţité informace, které zapomněli. Tyto informace ve své mapě zvýrazní jiným způsobem neţ svoje původní myšlenky. Pracovní text: „Lidé mají jména a příjmení – vlastní jména (Josef Novák, Ludmila Zimová). Vlastní jména mohou mít i zvířata (Stračena, Malina). Také města a vesnice mají svá vlastní jména (Morávka, Hradec Králové). Vlastní jména píšeme s velkým písmenem na začátku. Tím je v písmu odlišujeme od jmen obecných (tatínek, babička, kráva, koza, vesnice) MIKULENKOVÁ, Hana: Český jazyk 2: učebnice pro druhý ročník základní školy. Olomouc: Prodos 2004. 79 s. ISBN: 80-7230-112-8, strana 65. 52
Pro ukázku práce s metodou myšlenkové mapy přikládám vlastní myšlenkovou mapu a text, se kterým jsem pracovala na semináři zabývajícím se touto metodou kritického myšlení (příloha č. 7). Pro práci s metodami kritického myšlení jsem vybírala krátké texty z učebnic českého jazyka pro první stupeň. Tyto aktivity mají být úvodem nebo závěrem hodiny věnované expozici nebo opakování učiva o vlastních jménech.
53
Závěr Svou diplomovou práci jsem rozdělila na dvě části. Část teoretickou a část praktickou. V teoretické části jsem s pomocí odborné literatury, především mluvnic uvedla charakteristiku vlastních jmen, jejich mluvnické kategorie a jejich členění do jednotlivých tříd. Dále jsem vymezila kriteria pro hodnocení učebnic a největší prostor je pak v teoretické části věnován zkoumání učebnicových řad českého jazyka pro první stupeň ZŠ. V učebnicích jsem se zaměřila na to, jakým způsobem a v jakém rozsahu je zde zařazeno učivo o vlastních jménech. Které třídy proprií jsou uváděny a především jsem se zabývala zkoumáním typů a mnoţství cvičení, týkajících se vlastních jmen. Pro svou práci jsem si vybrala čtyři učebnicové řady. Jsou to učebnice od nakladatelství Prodos (Modrá řada), Dialog, Fraus a Fortuna. První tři z těchto učebnicových řad jsou tvořeny, podle RVP ZV tak, aby odpovídaly jeho cílům a plnily očekávané výstupy pro jednotlivá období. Řada nakladatelství Fraus však ještě není ucelená, vydání učebnice pro pátý ročník je plánováno na rok 2011. Učebnice nakladatelství Fortuna jsou tvořeny na základě vzdělávacího programu Základní škola, podle kterého se na prvním stupni ZŠ vyučuje uţ pouze v pátých ročních, tato učebnicová řada jiţ nemá platnou schvalovací doloţku MŠMT pro školní rok 2010/2011. Jako kritéria pro posuzování těchto učebnicových řad jsem si zvolila: koncepci učebnic, zda se obsah učebnice vztahuje k základnímu dokumentu, to znamená, jestli odpovídá RVP ZV nebo programům Základní škola, Národní škola, Obecná škola, je-li učebnicová řada ucelená pro 2. – 5. ročník, jestli nakladatelství vydává k této učebnici metodickou příručku a jsou-li vydávány další pomůcky. Dalším kritériem je způsob zpracování, kde jsem pohlíţela na věcnou správnost, výběr textů, jejich tematické zaměření a grafické zpracování učebnic. Posledním kritériem hodnocení pro mě byla cvičení, jejich typy a mnoţství. Cvičení jsem posuzovala podle jejich úlohy ve vyučování, obsahu, místa zpracování, formy projevu, úlohy ve vyučovacím procesu a především podle způsobu práce. Učivu o vlastních jménech je věnován ve všech těchto učebnicových řadách přibliţně stejný prostor a ţákům je nabídnuto dostatečné mnoţství cvičení, mezi kterými převaţují cvičení vyhledávací a doplňovací. Při výuce je kladen velký důraz především na pravopis a dovednost ţáků odlišit jména vlastní od jmen obecných. Charakteristiky proprií nejsou příliš rozsáhlé, ţáci se seznamují s antroponymy, 54
zoonymy, oikonymy, hydronymy a oronymy. Některá cvičení obsahují nepravá antroponyma, ale s jejich definicí se ţáci neseznamují. Nejpodrobněji se charakteristikám vlastních jmen a jejich pravopisu věnují učebnice nakladatelství Fortuna. Nejobsáhleji se procvičování věnuje nakladatelství Fraus. V této řadě se nachází celkem čtyřicet jedna cvičení, zatímco ostatní učebnicové řady obsahují průměrně dvacet cvičení. Práce s učebnicemi je uzavřena závěrečným souhrnným hodnocením. V závěru teoretické části uvádím klasifikaci vyučovacích metod podle různých hledisek. Tuto klasifikaci vyuţívám v praktické části, ve které navrhuji konkrétní moţnosti procvičování učiva o vlastních jménech. Zmiňuji zde také program Čtením a psaním ke kritickému myšlení, jehoţ některé metody krátce charakterizuji a pracuji s nimi v praktické části. Praktickou část diplomové práce jsem pojala jako sborník, ve kterém navrhuji moţnosti procvičování a opakování učiva o vlastních jménech. Tyto návrhy jsou jednotlivými aktivitami, které netrvají celou vyučovací hodinu. Kaţdá z aktivit je popsána tak, aby mohla být vyuţita na kterékoli základní škole. Uvádím pro jaký ročník je určena, jaký je její výchovně vzdělávací cíl, které metody jsou pouţity, jaké pomůcky si musí vyučující předem připravit, rozvíjené klíčové kompetence a přibliţnou časovou dotaci. Za těmito informacemi následuje popis, jak by měla aktivita probíhat. Kaţdá z aktivit je doplněna o krátkou evaluaci. Větší část návrhů jsem měla moţnost realizovat v průběhu souvislých pedagogických praxí na základní škole Kollárova v Jihlavě. V hodnocení zrealizovaných aktivit uvádím, jak ţáci pracovali a případné návrhy na zlepšení. Uvedené moţnosti procvičování učiva o vlastních jménech nevyuţívají učebnice, ale vycházím z poznatků získaných v teoretické části práce. Návrhy jsou tvořeny s ohledem na to, které třídy proprií jsou na prvním stupni základní školy probírány, a ţe největší důraz je kladen na pravopis proprií. Poslední čtyři aktivity jsou pak zpracovány podle programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Jsou to metody, které jsem si vyzkoušela v průběhu semináře zaměřeného na alternativní metody výuky v českém jazyce. Texty, které jsem při práci s nimi pouţila, jsem převzala z učebnic českého jazyka pro první stupeň.
55
Věřím, ţe těchto šestnáct praktických návrhů změřených na procvičování učiva o vlastních jménech mohou být přínosem a zpestřením vyučování nejen pro mě, ale ţe budou moci být vyuţity kterýmkoli vyučujícím.
56
Seznam použité literatury: GREPL, Miroslav. Příruční mluvnice češtiny. 2.vyd., opr. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 799 s. ISBN 978-80-7106-980-5. HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. 4.vyd., přeprac. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 568 s. ŠRÁMEK, Rudolf. Úvod do obecné onomastiky. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1999. 191 s. ISBN 802102027X. PETR, J. - KOMÁREK, M. - KOŘENSKÝ, J. Mluvnice češtiny [2] 1. vyd. Praha: Academia, 1986, 536 s. Pravidla českého pravopisu. 1.vyd. Brno : Lingea, 2008. 895 s. ISBN 978-80-8706247-0. LINHART, Jiří. Správně česky : jazykové pojmy, nejčastější chyby, pravidla českého pravopisu, slovník spisovné češtiny. Litvínov : Dialog, 2003. 319 s. ISBN 80-85843-552. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2003. 647 s. ISBN 80-2001446-2. HAUSER, P., KLÍMOVÁ, K., KNESELOVÁ, H., MARTINEC, I. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ. Brno: MU, 2007. 137 s. TUPÝ, J., JEŘÁBEK, J. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2005. 126 s. ISBN 80-87000-02-1. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika 2. rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada, 2007. 322 s. ISBN 978-80-247-1821-7. BRABCOVÁ, Radoslava, a kolektiv. Didaktika českého jazyka pro studující učitelství na prvním stupni základní školy. Praha: SPN, 1990. 183 s. ISBN 80-04-24251-0. TOMKOVÁ, Anna. Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení v primární škole. Praha: UK, 2007. 98 s. ISBN 978-80-7290-315-3. HOŠNOVÁ, Eva. Český jazyk 3 pro základní školy. Praha: SPN, 2008. ISBN 9788072353903.
57
CVRČKOVÁ, Jana. Tvarosloví regionálních zeměpisných jmen ve výuce na 1. stupni ZŠ. Brno, 1996. 74 l., 4 l. příl. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. MUSILOVÁ, Irena. Vlastní jména v učebnicích českého jazyka pro 2. stupeň základní školy. Brno, 2007. 145 l. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. ČÍŢOVÁ, Veronika. Metody a strategie kritického myšlení ve výuce mateřského jazyka na 1. st. ZŠ. Brno, 2009. 68 l. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Prameny: MIKULENKOVÁ, H., MALÝ, R. Český jazyk 2: učebnice pro druhý ročník základní školy. Olomouc: Prodos, c2004. 79 s. ISBN 80-7230-112-8. MIKULENKOVÁ, H., MALÝ, R. Český jazyk 3: učebnice pro třetí ročník základní školy. Olomouc: Prodos, c2004. 79 s. ISBN 80-7230-124-1. MIKULENKOVÁ, Hana. Český jazyk 4. Olomouc: Prodos, c2008. ISBN 978-80-7230213-0 MIKULENKOVÁ, Hana. Český jazyk 5. Olomouc: Prodos, c2008. ISBN 978-80-7230217-8 MELICHÁRKOVÁ, I., ANTOŠ, I., ŠVECOVÁ, L. Český jazyk pro druhý ročník ZŠ. Liberec: Dialog, 2003. 117 s. ISBN 8086218945. STÉBLOVÁ, M., STUCHLÍKOVÁ, M. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Liberec: Dialog, 2004. 174 s. ISBN 80-86761-14-2. STÉBLOVÁ, M., STUCHLÍKOVÁ, M. Český jazyk pro 4. ročník ZŠ. Liberec: Dialog, 2005. 160 s. ISBN 80-86761-33-9. STÉBLOVÁ, MilenaČeský jazyk pro 5. ročník ZŠ. Liberec: Dialog, 2007. 160 s. ISBN 978-80-86761-66-4.
58
KOSOVÁ, J., ŘEHÁČKOVÁ, A. Český jazyk: pro 2. ročník základní školy. Plzeň: Fraus 2008. ISBN 978-80-7238-717-5. KOSOVÁ, J., ŘEHÁČKOVÁ, A., BABUŠOVÁ,G. Český jazyk: pro 3. ročník základní školy. Plzeň: Fraus 2009. 168 s. ISBN 978-80-7238-857-8. KOSOVÁ, J., BABUŠOVÁ,G. Český jazyk: pro 4. ročník základní školy. Plzeň: Fraus 2010. 168 s. ISBN 978-80-7238-934-6. KONOPKOVÁ, L., TENČLOVÁ, V. Český jazyk pro 2. ročník základní školy, část 1. Praha: Fortuna, 1999. 103 s. ISBN 80-7168-664-6. KONOPKOVÁ, L., TENČLOVÁ, V. Český jazyk pro 2. ročník základní školy, část 2. Praha: Fortuna 2000. 95 s. ISBN 80-7168-685-9. KONOPKOVÁ, L., TENČLOVÁ, V. Český jazyk pro 3. ročník základní školy, část 1. Praha: Fortuna 2000. 126 s. ISBN 80-7168-716-2. KONOPKOVÁ, L., TENČLOVÁ, V. Český jazyk pro 3. ročník základní školy, část 2. Praha: Fortuna 2001. 118 s. ISBN 80-7168-745-6. KONOPKOVÁ, L., TENČLOVÁ, V. Český jazyk pro 4. ročník základní školy, část 1. Praha: Fortuna 1996. 118 s. ISBN 80-7168-376-0. KONOPKOVÁ, L., TENČLOVÁ, V. Český jazyk pro 4. ročník základní školy, část 2. Praha: Fortuna 1997. 128 s. ISBN 80-7168-420-1. KONOPKOVÁ, L., TENČLOVÁ, V. Český jazyk pro 5. ročník základní školy: zpracováno podle osnov vzdělávacího programu Základní škola, část 1. Praha: Fortuna 1998. 128 s. ISBN 80-7168-575-5. KONOPKOVÁ, L., TENČLOVÁ, V. Český jazyk pro 5. ročník základní školy: zpracováno podle osnov vzdělávacího programu Základní škola, část 2. Praha: Fortuna 1998. 128 s. ISBN 80-7168-620-4.
59
Resumé Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na problematiku učiva o vlastních jménech na 1. stupni ZŠ. Práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a praktickou. V teoretické části vymezuji a charakterizuji vlastní jména z hlediska odborné literatury a hodnotím rozsah učiva o vlastních jménech v učebnicích českého jazyka. V praktické části se snaţím nabídnout moţnosti procvičování vlastních jmen ve vyučovací hodině v jiné formě, neţ uvádějí učebnice.
Summary In this diploma work, I have focused on the issue of curriculum on own names on the first level of primary school. The work is divided into two parts - theoretical and practical. In the theoretical part defines and describe their own names in terms of literature and evaluate the scope of the curriculum on own names in the Czech language textbooks. In practice I try to offer options for practicing own names in the lesson in a form other than the state textbook.
60
Přílohy Příloha č. 1
61
62
Příloha č. 2
Praha Jihlava Brno Zlín Liberec Ostrava Třebíč Micka Rex Kaštánek Azor Alík Chlupáč Mourek
Veronika Lukáš Petr Lenka Klára Pavel Markéta Tomáš Ohře Sázava Svratka Otava Berounka Labe 63
Javořice Kleť Špičák Odra
Sněţka Praděd Radhošť Ještěd
Příloha č. 3
Jihlava Jihlávka Sázava Pelhřimov Havlíčkův Brod Javořice Telč Čeřínek Ţďár nad Sázavou Lipno Sněţka Praděd Beskydy Plzeň Bezdrev Roţmberk Orlík
Dyje Svratka Velké Dářko Třešťský potok Humpolec Polná Rudný Špičák Hubenov Třebíč Mohelno Dukovany Vltava Labe Morava Praha Šumava 64
Bečva Králický Sněţník Sokolov
Zlín Krkonoše Ještěd
Příloha č. 4
LÍKARAON KALIMA ÁŠKULIM RAMIE TONÍNAN ESILVI ŠÁMOT KÁŠUL LÁRAK LANOJA LEUCI SLAVOJAR ŠÁNOJ TAŠEÁD MONIŠ ROSLAVMI LARMIJA
VLÁVAC BORABAR ANEŢŮR MÝNOREJ NIVEROKA JELIU CHALIM TAKÉMAR LANEK AKŢENA REPT BERTOR MÍROJAR ŠÁMYTÁŠ CHTĚJVO DAMA TÝKRISNA 65
JEŘDON BAJUK ELÍMIE
MILADUL PILIF ŠATOUM
Příloha č. 5
66
Příloha č. 6 Y G M L Á H S A E J T P E H L E N K A R
P J P F Č Ý K U P Y K H L A P F Č Ý J K
T Ů J K R O N I K A P E T R L E I Z R D
R N E O Č J Ě P I H N U Ţ F M S É S A E
A P E H L U K Á Š L Á H S A T X B O V S
V O V Č O U E T H R D A O T M K R N I I
I N I R L T Ů J K R O N E O Š A P P É V
É H M L Á H S A E J T P E H W L R Í F Č
S A U R D A O N E O Š A P P É V X E E Ř
O V Č O E N T T E H G R R Í F Č B Á K S
R Á Y N E O Ř E Z K A V K Z O V Ţ D V A
K U P Y K H W R U Ý J S K R N I A B S Y
D Č T L A D O E Y Z R Á A K P É T S Á P
E R R U R D V Z P S A U R D A S D F U T
S Z A Č O E Á A T O V Č O E N E O G Č R
I E V R L S O Z R N I R L S P E H J R A
V S I Z Í I K S A P É Z Í I P Y E K Z V
Č Á É E N V A O V Í F E N V T L I L E I
G F P S A Č B N I E E S A Č R U R M S É
T Ů J K R O S P É R K Á E Ţ F R E N Á K
Vypiš:_________________________________________________________________
Y P T R A J I H L A V N L Y P T R A W N G J Ů N P A N T Š G A I Č G J Ů N P F I M P J E E V I P A R V R W M P J E E D R V P O T S K R E P R K L P A R V E Č N L Ě B R R A Z L H P Í Z T S S B Á D R S T T A D A N O T W É F O Ů K U R K V O Z Ů E V J W H C Ů L V Č V J O T N G A N A J Z U P S A A J R X B Ţ K N P O R V E Č K Y P T R A Č K Í E Á D R S I V Č G O T R G J Ů N P Á R F E K V O Z E S Á F N P O M P J E E É O T Š G A N A V I É P X C N P T R A R E N P A R V E Č R Z E S Ř L E J Ů N P Ů N E E P R K O O L Í N A U R O P J E E Š V O H P Í Z Š E S I V Č K W Š Y S N Ě Ţ K A W É F O A Á O K A B O T A R E G J Z O Š L V Č V W Q A D F G N P D O F P A R V E Č X B Ţ E V L T A V A O T Y V Š E B D R Í E Á D R T Z U I O P N P Vypiš:_________________________________________________________________
67
Příloha č. 7 Myšlenková mapa
68
69
