Vládní záruky Pokrytí: Data jsou vykazována za záruky poskytnuté vládními institucemi celkem (S.13) kromě fondů sociálního zabezpečení (sub‐sektor S.1314) a v dalším členění na poskytnuté ústředními vládními institucemi (sub‐sektor S.1311) a místními vládními institucemi (sub‐sektor S.1313). Za sub‐sektor S.1311 jsou data zveřejňována za organizační složky státu, státní fondy podle rozpočtových pravidel a ostatní vládní instituce. Za veřejné výzkumné instituce, veřejné vysoké školy a státní podniky zařazené do S.13 nejsou údaje v této tabulce vykazovány. Příspěvkové organizace nejsou oprávněny poskytovat záruky. Za sub‐sektor S.1313 jsou data vykazována za územní samosprávné celky a dobrovolné svazky obcí. Regionální rady regionů soudržnosti a příspěvkové organizace zřizované ÚSC a DSO nejsou oprávněny poskytovat záruky. Data do roku 2013 obsahují za místní vládní instituce informace pouze za kraje, Hlavní město Prahu a města Brno, Ostravu a Plzeň. Tabulka obsahuje státní garance poskytnuté společnosti EGAP pouze v letech 2012 a 2013. Pro předchozí roky 2010 a 2011 nejsou údaje dostupné.
Datové zdroje: Data do roku 2013 jsou zajišťována na základě individuálních zjišťování. Od roku 2014 jsou zdrojem dat účetní výkazy za jednotky sestavující účetnictví dle § 45 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 410/2009 Sb. Údaje jsou vykazovány v příloze K – doplňující informace k poskytnutým zárukám. Ustanovení vyhlášky týkající se vykazování garancí nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2014. U ostatních vládních institucí a za standardizované záruky jsou zdrojem dat statistická zjišťování.
Periodicita: Roční. Pokrývá 4 předcházející roky (T‐1, T‐2, T‐3 a T‐4).
Termín zveřejňování: Do konce října následujícího roku (T+10M)
Revize: Data nejsou revidována.
Metodický popis: Vykazují se záruky poskytnuté institucím mimo vládní sektor. Na úrovni sektoru vládních institucí jsou tedy zaručené závazky konsolidovány. Částka zaručených závazků se vztahuje pouze k částce nesplacených jistin. Záruky, které jsou již vládními institucemi převzaty a v metodice ESA 95 imputovány do dluhu, se nezahrnují. Dále se nezahrnují garance poskytnuté v rámci mechanismu EFSF; garance poskytované v případě závažných událostí, které jsou obvykle nepojistitelné klasickým komerčním pojištěním; pojištění vkladů; závazky spojené s finančními deriváty. Podmíněnými závazky z poskytnutých jednorázových a ostatních garancí podrozvahy se rozumí záruky, u kterých není možné spolehlivě odhadnout pravděpodobnost plnění za původního dlužníka, včetně písemného prohlášení ručitele poskytnuté věřiteli o tom, že uspokojí jeho pohledávku, jestliže dlužník nesplní svůj splatný závazek vůči věřiteli, přičemž věřitel je na základě prohlášení ručitele oprávněn domáhat se splnění pohledávky na ručiteli v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek, směnečného rukojemského prohlášení připojeného na směnku nebo směnečný opis, záruky vzniklé prohlášením v záruční listině o uspokojení věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině, a záruky poskytnuté Českou republikou na základě zvláštního zákona. Jednorázovými garancemi se rozumí záruky individuální, obvykle navázané na dluhové nástroje jako úvěry, půjčky a dluhopisy, u kterých z důvodu nedostatku jiných srovnatelných případů nelze určit riziko „spadnutí“ garance a tedy povinnosti věřitele převzít závazek. Ostatní garance jsou pak záruky, které nesplňují výše uvedenou definici.
1
Zveřejňované údaje zahrnují částku nesplacených podmíněných závazků zaručených vládními institucemi, které dosud nebyly převzaty. Z této částky se zvlášť vykazuje částka garancí poskytnutých veřejným podnikům (instituce sektoru S.11) a finančním institucím (instituce sektoru S.12).
Formát zveřejňování: (tabulka v xls)
Manuál o vládním deficitu a dluhu ‐ Implementace ESA10 ‐ vydání 2013 (Eurostat) Následující překlad byl připraven Ministerstvem financí a nebyl autorizován Eurostatem. Překlad je uveden pouze z informativních důvodů. Závazná verze Manuálu o vládním deficit je uveřejněna na internetových stránkách Evropské komise –Eurostatu.
VII.4 Vládní garance VII.4.1 Úvod k tématu 1. V řadě členských států Evropské unie, vláda, obvykle na ústřední úrovni, ale také na státní nebo místní úrovni, poskytuje záruky (nepodmíněné nebo podmíněné, sama nebo společně s jinými jednotkami ‐ případně "společně a nerozdílně", tj. vykonatelné vůči kterémukoli z ručitelů) za výpůjčky určitých podniků nebo jiných subjektů, a to jak ve veřejném a v soukromém sektoru. Obecně platí, že tímto umožňuje jednotce příjemce půjčovat si za nižší úrokovou sazbu 1, a v některých případech je dokonce této podpory třeba k samotnému vstupu na finanční trhy. Existují různé způsoby, jak může být záruka uplatněna (realizace garantovaných závazků), nicméně nejčastějším případem je obvykle situace, kdy je uplatnění záruky aktivováno věřiteli vypůjčující si jednotky, často první požádání. V uplatnění jsou zpravidla zapojeny tři strany: jednotka, která si půjčuje (dlužník, například veřejná korporace), jednotku, která půjčuje (věřitel, například banka) a ručitel, (v této kapitole vládní jednotka). 2. Vláda také může poskytovat záruky u aktiv držených určitými subjekty v rámci jejich běžné podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s vládními politikami. V tomto případě vláda přebírá závazky krýt ztráty související s poklesem hodnoty aktiv nebo neúspěšným vymáháním, také v tomto případě s různými způsoby aktivace povinností ručitele. Jsou‐li záruky k aktivům poskytnuty finančním institucím držícím značné objemy pochybných aktiv, i toto téma je ošetřen v tomto Manuálu v části věnované "finančnímu anulování" („financial defeasance“). 3. Tato kapitola neuvažuje případ implicitních záruk, na rozdíl od formálních záruk, které jsou obecně upraveny v právních smlouvách (jako např. při garantované emisi cenných papírů). Implicitní záruky mohou vycházet z role vlády jakožto akcionáře nebo ovládající jednotky, kdy se předpokládá, že vláda v každém případě zasáhne, budou‐li pozorovány problémy. Implicitní záruky se rovněž mohou týkat ekonomické činnosti považována za nedílnou součást ekonomiky, kdy se předpokládá, že vláda zasáhne s cílem předejít selhání. Tato kapitola se rovněž nevztahuje na formální záruky k závazkům, které svým charakterem mají poměrně velmi blízko k pojistným schématům. Vláda se například může "zaručit" za některé platby domácností (např. nájemné za bydlení) nebo poskytnout záruku pro určité konkrétní akce (např. výstavy umění). 4. Vláda může poskytnout tři druhy záruk: • ve formě derivátů (např. úvěrový swapy), které spadají pod běžnou úpravu derivátů a není proto pro transakce na tomto trhu třeba v tomto Manuálu zvláštní úpravy; • ve formě standardizovaných záruk (nově rozlišovány v SNA2008 a ESA2010); • ve formě "jednorázových" záruk.
1
Taková záruka může vést k rozšíření výpůjční kapacity, protože ratingové agentury obecně přisuzují vypůjčující si jednotce rating ručitele, pokud je vyšší.
2
5. ESA10 poskytuje v odstavci 5.190 jasnou definici standardizovaných záruk, které "jsou vydávány ve velkém počtu, obvykle na poměrně malé částky, ve stejných liniích". Stručně řečeno, vykazují tyto hlavní znaky: jsou vydávány ve prospěch několika finančních institucí poskytujících úvěry na základě přesného rámce, vztahujícího se k aktivům finančních institucí, v jejichž prospěch byla záruka poskytnuta (k spuštění záruky nedochází kvůli selhání věřitelské jednotky u jejích vlastních závazků), v rámci politiky veřejného zájmu. Mezi hlavní příklady patří studentské půjčky (zejména tam, kde je na univerzitách vysoké školné), u realit patřících domácnostem (obecně pro dlužníky s nízkými příjmy) a vývozních úvěrů. 2 6. Jednorázové záruky jsou poskytovány podle přístupu případ od případu, zpravidla spíše na poměrně značné částky a na základě individuálních smluvních ujednání. Nejsou nabízeny ve všeobecném rámci, a protože nejsou poskytovány plošně, implikují navázání úzkého individuálního vztahu s vládou. Navíc jsou jejich dopady často předmětem zkoumání ze strany orgánů pro hospodářskou soutěž. 7. ESA10, podobně jako SNA2008, trvá na dalším rozlišování mezi standardizovanými a jednorázovými zárukami. V prvním případě by ručitelé měli být v pozici, že jsou při poskytnutí záruky schopni na základě dostupných statistických údajů schopni s využitím „pravděpodobností vážného rizika jejího uplatnění“ odhadnout průměrnou ztrátu. V případě jednorázových záruk, by naopak ručitel zpravidla neměl být na počátku schopen učinit spolehlivý odhad rizika jejího uplatnění, které ve skutečnosti není předvídatelné. 8. Pokud jde o poplatky za poskytnutí záruky, podle obecné zásady, jsou poplatky, které vláda obdrží z pozice ručitele, klasifikovány jako poplatky za služby (P.131 netržní produkce) s tím, že celková netržní produkce (P.13) je zaznamenána na základě součtu výrobních nákladů. Zatím nezaplacené poplatky jsou odečteny od konečného výdaje. V souladu se zásadou časového rozlišení (s aktuálním principem), by tyto příjmy měly být rozloženy po celou dobu trvání záruky. Tato úprava se netýká poplatků, které jsou ve skutečnosti ekvivalentní k pojistnému, a to zejména pak v rámci vývozních úvěrových programů, a musí s nimi být dle ESA 2010 zacházeno podle pravidel pro neživotní pojištění. Nicméně, v případě konkrétních jednorázových záruk, výše placených poplatků může být považována za značně disproporční vůči nákladům produkce souvisejícím s provozováním záruky. V tomto případě je rozdíl mezi výší poplatků a jejich odhadnutou "čistou" servisní složkou obvykle zaznamenána jako běžný transfer (D.75), další složka pak bude zaznamenána v okamžiku splatnosti. Je‐li "servisní složka“ posouzena jako velmi marginální (jako je tomu v případě jednorázových záruk dosahujících značných částek) anebo není k dispozici nebo není spolehlivá informace o přesné výši nákladů na služby, je doporučováno zaznamenat všechny poplatky jako běžné transfery.
VII.4.2
Jednorázové záruky
VII.4.2.1
Zachycení v národním účetnictví
VII.4.2.1.1
Obecný případ
9. Obecně platí, že vládou garantovaný dluh je zaznamenán pouze jako půjčka dlužníka a aktivum věřitele bez ohledu na to, zda se záruka týká konkrétní výpůjčky (např. jedné konkrétní půjčky), nebo celého dluhu společnosti. Pro vládu jde o podmíněný závazek, který není zachycen v rozvaze dle ESA (nicméně může být zobrazen jako záznamová položka nebo jako poznámka pod čarou). 10. Je‐li záruka, v plné výši nebo zčásti uplatněna, pak vláda přebírá dluh dlužníka prostřednictvím "převzetí dluhu", které je zaznamenáno jako kapitálový transfer (D.99) vlády poskytnutý dlužníkově společnosti ve výši uplatnění. Tento transfer má dopad na schodek. Kapitálový transfer je vyrovnán finanční transakcí, finančním závazkem převedeným z dlužníka na vládu. Vláda může buď okamžitě, nebo následně vstoupit do samostatné finanční transakce, v jejímž rámci splatí věřiteli zbývající dluh, a to jak jistinu (bez dopadu na 2
Termín "vývozních úvěrů" se zde používá v úzkém slova smyslu: záruky na půjčky / úvěry zahraničním kupujícím, nebo úvěry tuzemských dodavatelům, nicméně s výjimkou jakékoliv formy pojištění (např. prospekčního pojištění, politického rizika, atd.). Jinými slovy kryto je pouze úvěrové riziko vzniklé půjčujícím institucím. I když jsou uvedeny v ESA10/SNA08 jako příklad standardizovaných záruk, v rámci EU je většina vývozních úvěrových záruk spíše považována za pojištění. Operace uvedené v této kapitole, jsou pokryty "Úpravou státem podporovaných vývozních úvěrů" od OECD (poslední aktualizace z ledna 2013).
3
schodek), tak i naběhlé úroky, které nezaplatila v okamžiku převzetí, ale byly reinvestovány do finančních nástrojů. 11. V účetní rozvaze zpravidla garantovaný dluh není vykazován, dokud nedojde k aktivaci záruky. Nicméně očekává se, že informace o vládních zárukách jsou veřejně dostupné. Je navíc běžné, že Parlament musí schválit maximální objem záruk, které by vláda mohla poskytnuty v průběhu rozpočtového roku. Částečná uplatnění 12. K "částečnému uplatnění" záruky (někdy označovanému na jako "hotovostní uplatnění") – dochází v okamžiku, kdy vláda zaplatí jednu splátku. Skutečná platba vládními institucemi je zaznamenána jako výdajový kapitálový transfer (D.99), vyrovnaný poklesem hotovosti a vkladů (F.2) (viz schéma rozhodovacího stromu). Koncepčně dochází k převodu finančního závazku na vládu a bezprostřednímu uhrazení této částky rušícímu závazek, neexistuje žádná povinnost zaznamenávat takové transakce. Nicméně, tato povinnost může vzniknout v případě, kdy je vláda ze zákona povinna automaticky převzít veškerý zbývající dluh (záruky na první výzvu) v důsledku prvního případu. Pro případy "opakovaného uplatnění", naleznete více v následující části (VII.4.2.1.3).
VII.4.2.1.2
Případy, kdy je zřejmé, že vláda splatí dluh
13. V některých případech je s jistotou známo, že i přestože půjčka je legálně prováděna korporací, bude to vláda, která tuto půjčku splatí. Tato situace může nastat u nově vzniklého dluhu i stávajícího dluhu, za který vláda začala ručit. 14. V jednoznačných případech lze získat informace pro zachycení z právních dokumentů, nebo je závazek vládou vykazován ve veřejném účetnictví nebo obdobných dokumentech jako je rozpočet. V těchto případech je dluh považován za vydaný korporací a následně převzatý vládou. Tento předpoklad může nastat ihned, například v případě, kdy je již od začátku zřejmé, že dluh bude převzat vládou tak, že v národním účetnictví dluh nesmí být vůbec zaznamenán v žádném účetním období v rozvaze společnosti. Převzetí dluhu je zaznamenáno tak, jak je popsáno v VII.4.2.2.1.
VII.4.2.1.3
Pokud je rozhodnuto, že vláda splácí, nebo bude splácet dluh
15. V jiných případech nemusí být k dispozici důkaz v podobě dokumentu prokazujícím, že vláda právně převzala dluh, nicméně jiné ukazatele naznačují, že vláda dluh de facto převzala. Příkladem takového důkazu může být: • opakované uplatnění: lze pozorovat, že vláda každý rok 3 splácí dluh a to, buď přímo (na základě uplatnění, viz níže), nebo nepřímo, prostřednictvím opakujících se plateb dlužníkovi, které korporaci umožňují splatit všechny nebo část jejich dluhových závazků. Takové platby 4 mají za následek poskytnutí prostředků jednotce nezbytných k úhradě závazků vůči jejím věřitelům, aniž by formálně došlo k aktivaci záruky nebo k refinancování dluhu (včetně finanční zálohy od vlády). Stane‐li se taková forma podpory běžným jevem 5, je považována za "skryté nebo nepřímé uplatnění“ 6, které by mělo vyvolat přetřídění na vládní dluh.
3
V některých případech lze pozorovat v průběhu stejného roku v rámci stejného ujednání o záruce několik uplatnění. Tyto je třeba při implementaci pravidla považovat za jedno uplatnění. 4 V dané souvislosti lze započítat jakýkoli transfer ze strany vlády s výjimkou dotací na produkty D31 (avšak včetně D.319). 5 V souladu s pravidlem tří uplatnění zmíněným níže v § 18, toto může být posuzováno, pokud podpora byla pozorována nejméně v průběhu tří po sobě jdoucích let. 6 V praxi může být obtížné posoudit takové nepřímé uplatnění z důvodu více zdrojů zisku korporace a případné různorodosti státní podpory. Proto by toto ustanovení mělo být aplikováno pouze tehdy, pokud by tato situace byla pozorována nepřetržitě v několika případech a nikoli výjimečně. Případy, kdy by vláda systematicky poskytovala finanční prostředky korporaci na úhradu velké části úrokového břemene by také měly být pečlivě přezkoumány, protože by mohly indikovat, že společnost nebude schopna splatit jistinu svého dluhu. V každém případě by mělo dojít k přezkoumání na individuálním základě národními statistiky ve spolupráci s Eurostatem.
4
• ve veřejných účetních byla zaznamenána opravná položka nebo z obdobných dokumentů vyplývá, že pravděpodobnost splacení dluhu vládou je velmi vysoká a splacení již bylo vládou uznáno nad rámec obvyklé obezřetnostní praxe. 16. V tomto případě je v daném časovém období nesplacená částka dluhu, nebo jeho příslušná část posuzována jako de facto převzatá vládou. 17. Konkrétní příklady, kdy je třeba rozhodnutí, jsou ty, kdy dochází k opakovaným uplatněním garance (nebo tam, kde dochází k obdobným platbám – jako jsou opakované kapitálové injekce – vůči společnosti dlužníka s cílem předejít nezbytnému uplatnění garance). V druhém případě vláda fakticky splácí dluh, i když zde není žádný právní požadavek, aby tak činila, a není tudíž formálně jako takový zachycen v účetnictví vlády. 18. Jako praktický návod je využíváno to, zda v průběhu tří let došlo ke splátkám dluhu ze strany vlády (označováno jako pravidlo "tří uplatnění") prostřednictvím skutečných nebo de facto plateb (viz nepřímé uplatnění uvedené výše), pak dluh lze považovat za automaticky převzatý. Za výjimku lze považovat případ, kdy existují silné náznaky toho, že situace nebude nadále pokračovat. To znamená, že bylo rozhodnuto o zásadní restrukturalizaci jednotky, jíž byla poskytnuta garance, a mělo by dojít k posouzení toho, zda podle podnikatelského plánu bude jednotka v budoucnu schopna vypořádat svoje dluhové závazky 7. Dluh by za normálních okolností byl převzat v plném rozsahu (i když může dojít k omezení jen na část, u níž se očekává, že bude splacena vládou, existuje‐li o tom důkaz). Převzetí dluhu by mělo být zaznamenáno v okamžiku, kdy došlo k ekonomickému rozhodnutí o převzetí dluhu, například v okamžiku třetí roční platby. Převzetí dluhu musí být zaznamenáno tak, jak je popsáno v VII.4.2.1. Pokud vládní instituce ručí za více než jeden dluhový nástroj vydaný jediným subjektem, pak by pravidlo mělo být použito na základě uplatnění kteréhokoli z garantovaných závazků. Proto v případě vydání rozhodnutí o tom, že dluh bude převzat v plném rozsahu, veškerý vládou zaručený dluh této jednotky se přebírá současně.
VII.4.2.1.4
Když převzetí závazku zahrnuje nárok vůči aktivům třetí strany 8
19. Záruka k závazkům může být realizována případně z podnětu věřitelů, když jednotky, v jejichž prospěch byla poskytnuta záruka, nemohou splnit své dluhové závazky včas a nikoli kvůli problémům souvisejícím s jejich platební schopností. Takovým příkladem mohou být dočasné problémy s likviditou. Když převzetí dluhu zahrnuje nárok vůči aktivu třetí strany, například je‐li garantovaný dluh zajištěn specifickými aktivy 9 (případ krytých dluhopisů), lze odečíst tržní hodnotu aktiva, které by mohlo být převedeno vládě (jak mohlo být předpokládáno v ujednání o záruce), od kapitálového transferu, za předpokladu, že je velmi pravděpodobné, že vláda bude realizovat hodnotu aktiva v poměrně krátkém časovém horizontu. Pokud taková hodnota není zjistitelná, lze odhadnout na základě obvyklých metod / modelů používaných v byznysu tzv. reálnou hodnotu („fair value“). 20. Další možností je, že nárokem získaným vládou by mohlo být nefinanční aktivum, jako je například nemovitost a nikoli finanční aktivum. Zde, v případě selhání, vláda převezme dluh zaručeného dlužníka a převezme také vlastnictví příslušného majetku. Zaznamenání bude obdobné případu uvedenému v předchozím odstavci a hodnota převáděného aktiva by měla být odečtena od kapitálového transferu a celkově jej nahradit, pokud je hodnota aktiva rovna hodnotě převzatého dluhu. Vzhledem k tomu, že transakce započtení je nefinanční, dojde k ovlivnění čistých půjček/výpůjček vlády kvůli nárůstu stavu aktiv. Když se vláda okamžitě aktiv zbaví v jejich tržní hodnotě, s cílem získat prostředky pro splácení závazku, bude konečný dopad na čisté půjčky/výpůjčky neutrální, pokud vláda prodá aktiva alespoň za hodnotu zaznamenanou v okamžiku převzetí dluhu.
7
Výjimkou je případ, kdy existuje silná indikace toho, že situace nebude nadále pokračovat. To by znamenalo, že bylo rozhodnuto o zásadní restrukturalizaci jednotky, v jejíž prospěch byla poskytnuta garance, a mělo by dojít k posouzení obchodního plánu s tím, zda subjekt bude v budoucnu schopen čelit svým dluhovým závazkům. 8 Případ záruky na aktiva držená finančními institucemi v potížích je ošetřen v kapitole IV.5 tohoto Manuálu. 9 Třetí stranou se rozumí, že aktivum není nárokem zaručené jednotky, ale jiné jednotky, která není součástí smluvního ujednání o záruce. V případech finančních nároků držených zaručenou jednotkou, mohou být taková aktiva převedena (pravděpodobně v důsledku smluvních závazků) dlužníkem na tu jednotku (jejíž selhání mohlo spustit aktivaci garance)a pak převedena vládě. Jednalo by se de facto o nárok za "čtvrtou stranou".
5
VII.4.2.1.5
Když převzetí závazku zahrnuje pohledávku za korporací
21. Když vláda převezme dluh skrze uplatnění záruky, může také současně získat finanční aktivum, které představuje závazek společnosti, jíž byla poskytnuta záruka. Jde o nárok obecně uznaný v účetnictví vlády ‐ na veškeré zpětně získané částky, které společnost může následně poskytnout. 22. V nejběžnějším případě, kdy se vláda rozhodně převzít dluh od veřejné společnosti, která čelí obtížím, má se za to, že každý nový nárok vlády vůči společnosti, případně i zaznamenaný ve veřejném účetnictví, bude mít velmi nejistou hodnotu. V tomto případě není zaznamenáván žádný takový nárok, a tedy ani současný příjmový kapitálový transfer vlády. V případě pozdějších splátek od veřejné společnosti, budou tyto zaznamenány jako příjmové kapitálové transfery vlády (viz také níže VII.4.2.6). V případě, že společnost půjčující si se zárukou má plně soukromý charakter, vláda by mohla zvážit držbu nároku, který by v krajním případě vznikl akcionářům. Nicméně v případě, že půjčující si jednotka vykazuje kumulované ztráty, a zvláště pak záporné čisté jmění, žádný nárok vůči jednotce by v národním účetnictví neměl být vykázán.
VII.4.2.1.6
Dojde‐li po převzetí dluhu ke změně okolností
23. Poté, co vládě bylo ekonomicky přisouzeno převzít jí garantovaný dluh (viz VII.4.2.3), může dojít k tomu, že se finanční výkonnost podniku zlepší až do té míry, že začne dluh splácet a může pokračovat ve své právní povinnosti ve vztahu k závazku. V tuto chvíli je předchozí ekonomické převzetí neaktuální a předpokládá se, že společnost převzala dluh zpět od vlády. To znamená zaznamenání kapitálového transferu od společnosti vládě, vyrovnaného finanční transakcí, v jejímž rámci je závazek převeden z vlády na společnost. 24. Je‐li zotavující se jednotkou veřejná korporace, transakce zaznamenaná ve prospěch vlády by měla být podrobena tzv. superdividendovému testu a část platby by případně měla být oddělena jako snížení majetkové účasti (F.5). 25. Aby se zabránilo nestabilitě ukazatele dluhu ve vládní statistice, veškerý dluh ekonomicky převzatý vládou by měl zůstat jejím závazkem do té doby, než skutečně dojde k platbám jednotky vládě nebo věřiteli a přitom existuje jasný důkaz, že budou v budoucnu pokračovat. Jinými slovy, zlepšení finanční situace účetní jednotky, musí být považováno za trvalé, a nikoli kvůli přechodným faktorům.
VII.4.2.1.7
Přepůjčování („On‐lending“)
26. Půjčuje‐li si vláda na trhu svým vlastním jménem, avšak s jasným záměrem přidělit prostředky konkrétním podnikům, které jsou smluvně zavázány splatit vládě jak jistinu, tak i úrok, dluh je vykázán při emisi jako vládní dluh a zároveň je zaznamenána odpovídající půjčka poskytnutá společnostem. Půjčka je analyzována v souladu s pravidly pro kapitálové injekce veřejným korporacím (viz kapitola 2.2). Proto může nebo nemusí mít v závislosti na testu kapitálové injekce dopad na čisté půjčky/výpůjčky vlády. 27. Vláda může poskytnout záruku jednotce za její výpůjčky na trhu, a poté financovat společnosti zapojené do rozsáhlé infrastruktury veřejného sektoru a dalších projektů. Pokud je jednotka považována za institucionální jednotku, výpůjčka je přesměrován tak, že si vypůjčuje vláda a půjčuje jednotce. Nicméně častěji jednotka není považována za institucionální jednotku (pak se zdá, že jen plní roli tzv. průtokové ("pass‐through") jednotky), takže výpůjčky jsou zaznamenány jako přímé výpůjčky vlády, s použitím prostředků k poskytnutí půjčky společnostem zapojeným do infrastrukturálních prací.
VII.4.3
Zdůvodnění úpravy
VII.4.3.1
Obecný příklad
28. Obecnou zásadou je, že záruky plateb poskytnutých třetími stranami jsou považovány za podmíněná aktiva/závazky.
6
29. ESA uvádí, že "protože nevedou ke vzniku nepodmíněných povinností, podmíněných aktiv a závazků nejsou finančními aktivy a závazky" (ESA10 5.08). 30. V důsledku toho nejsou podmíněné závazky zaznamenávány v rozvaze dle ESA a nejsou zahrnovány do vládního dluhu. Podobně poskytnutí podmíněného aktiva a závazků není považováno v národním účetnictví za transakci. V obecné rovině, operace poskytnutí záruky vede pouze k zaznamenávání transakcí týkajících se poplatků a při aktivaci záruky, tj. tehdy když ručitel nahrazuje původního dlužníka (nebo v některých případech poskytuje kompenzaci držiteli některých identifikovaných aktiv) z důvodu selhání, která spouštějí realizaci záruky. V některých případech musí být provedeno posouzení toho, zda záruka byla skutečně aktivována, i když právně nedošlo k plné aktivaci. Realizace záruky vede k převzetím dluhu nebo v některých případech k "čistým" kapitálovým transferům. Při převzetí dluhu jsou vykázány částky plateb, k nimž je povinen ručitel jménem původního dlužníka. 31. Jakékoli uplatnění záruky, ať už plné nebo částečné, je tedy ekvivalentní k převzetí dluhu vládou.
VII.4.3.2
Je‐li zřejmé, že vláda splatí dluh
32. V případě nově garantovaného dluhu, kde je jisté, že jej vláda, jako ručitel, jej bude splácet, jde o ekonomický ekvivalent přímé výpůjčky vlády od věřitele, a tudíž převzetí povinnosti obsluhy dluhu. V tomto případě jakoby prostředky z vládní výpůjčky byly použity na financování společnosti, avšak, jako by vláda nepředpokládala, že od půjčující si jednotky obdrží cokoli jako protiplnění, taková transakce by nebyla půjčkou a měla by být vykázána jako transakce rozdělování, kapitálový transfer s dopadem na čisté půjčky/výpůjčky vlády. 33. V případě, že vláda garantuje existující dluh a je s jistotou zřejmé, že jej vláda bude splácet, jedná se o obdobnou situaci jako u převzetí dluhu ve prospěch jednotky, za níž byla vystavena záruka.
VII.4.3.3
Když je rozhodnuto, že vláda splácí nebo bude splácet dluh
34. Tento případ je obdobou neformálního uplatnění záruky. Zaznamenání odráží koncept ekonomické podstaty, jejíž vykázání má přednost před právním stavem nebo správního formou (viz ESA10 1.25). V těchto případech je vláda vnímána, jako by převzala dluh od společnosti. 35. Byly pozorovány případy, kdy vláda každý rok splácela dluh místo společnosti bez toho, že došlo k jakémukoli formálnímu uplatnění záruky a musí být provedena pečlivá analýza, aby bylo možné posoudit, zda došlo ke skutečnému uplatnění záruky. Tyto platby představují indikaci toho, že se v praxi očekává převzetí dluhu vládou. Zaznamenání závazku jako součást vládního dluhu je výsledkem posouzení ekonomické reality v tom smyslu, zda vláda bude pokračovat v přebírání závazku na pravidelném základě, přičemž v takovém případě patří závazek z ekonomického úhlu pohledu vládě. 36. Pro účely národního účetnictví, musí ekonomická realita vždy převážit nad právní formou. Je třeba vyhnout se nejednoznačným situacím, kdy by v budoucnu mohlo dojít k dalšímu přetřídění.
VII.4.3.4
Když převzetí závazku zahrnuje pohledávku nebo aktivum třetí strany
37. Hlavní otázkou zůstává při uplatnění vládní záruky, zda na oplátku, vláda eviduje pohledávku. Tuto pohledávku je třeba v národním účetnictví zaznamenat jako protiváhu kapitálového transferu, avšak pouze v případě, že má kladnou a jistou hodnotu, to znamená, že může být považována za „skutečný nárok“ („effective claim“). Pojem "skutečný nárok" se odvolává na několik textů podnikatelského účetnictví (zejména IPSAS19), stejně jako standard MMF GFSM2001. Vylučuje se případ, kdy vláda přijímá pohledávku za zaručenou jednotkou, což by nebylo možné považovat za „skutečný nárok“, protože k němu je třeba aktivace záruky v souvislosti s neschopností čelit svým vlastním povinnostem (viz níže).
7
VII.4.3.5
Zahrnuje‐li převzetí závazku pohledávku za společností
38. Při uplatnění záruky vláda může získat od zaručené jednotky aktivum ve formě majetkové účasti. V dané souvislosti je třeba provést zhodnocení reálnosti nároku. Například, pokud vláda získá pohledávku za ztrátovou veřejnou společností, to co přijímá lze považovat za bezcenné a není třeba zaznamenat žádný „skutečný nárok“. 39. Je‐li nárok zaznamenán v účetnictví vlády jako půjčky poskytnutá soukromé společnosti 10, pak je pohled na finanční transakci jakožto půjčku třeba analyzovat v tom smyslu, zdali se společnost nepotýká s finančními obtížemi (kumulovanými ztrátami, záporným vlastním kapitálem, možností vstupu na trh), takže její reálná hodnota je nulová nebo blízká nule a nepředstavuje "skutečný nárok". V tomto případě je zaznamenání kapitálové injekce nepatřičné, přičemž pohledávka nepředstavuje „skutečný nárok“ a transakce vztahující se k aktivaci záruky by měla být zaznamenána spíše jako kapitálový transfer, než jako půjčka.
Rozhodovací strom pro hotovostní uplatnění garance
10
Pro veřejné společnosti uvádí výše zmíněný odstavec 22, že není zaznamenána žádná pohledávka.
8
VII.4.4
Standardizované záruky
VII.4.4.1
Úprava v národním účetnictví
VII.4.4.1.1
Obecný princip
40. Obecná zásada národního účetnictví k ošetření standardizovaných záruk vychází z analogie k neživotnímu pojištění. Jeho úprava je popsána v kapitole 16 ESA10 a kapitole 17 SNA2008. 41. Úprava neživotního pojištění v národním účetnictví je založena na předpokladu, že jednotka poskytující takové standardizované záruky bude jednat za účelem podnikání, tj. s cílem dosáhnout zisku, a v každém případě tak, že činnost nebude ztrátová. Mohlo by však dojít k tomu, že výše pojistného anebo příjmu z kapitálového majetku nepokryje v případě mimořádných ztrát vzniklé nároky. V EU je pojišťovací činnost přísně regulována dohledovými orgány tak, aby se takovým situacím předcházelo (viz požadavky "Solvency II"). Nicméně pouhé poskytnutí standardizované záruky není jako takové považováno za základní pojišťovací činnost podléhající dohledu a regulaci EU. 42. Proto není zcela nepravděpodobné, že by vláda EU mohla poskytnout standardizované záruky pro komerční účely, i když lze pochybovat o tom, že v dané činnosti bude konkurovat nevládním jednotka. Vychází se z principu, že může‐li být taková aktivita poskytování záruk zisková, bude spíše prováděna pouze nevládními jednotkami. Nicméně, z teoretického úhlu pohledu, pokud toto bylo pozorováno, tzn. vláda vybírá poplatky považované za „ekonomicky významné“, pokrývající většinu očekávaných uplatnění plus správní náklady 11, dojde v národních účtech k obdobnému ošetření jako u neživotního pojištění tak, jak bylo uvedeno výše. 43. Když vláda organizuje standardizované záruky dle obecného principu musí být závazek, klasifikovaný v ESA10 jako AF.66, vykázán v rozvaze vlády. V podstatě je roven současné hodnotě očekávaných uplatnění záruk, po odečtení případných náhrad, jejichž přijetí může ručitel očekávat od dlužníků v prodlení 12. Při vzniku takového závazku existuje určitá analogie k zaznamenání rezervy v rámci podnikatelského účetnictví (včetně IPSAS ), které vyžaduje provést spolehlivý, avšak konzervativní odhady na základě určitého důkazu (minulé zkušenosti, prognóz v případě nové aktivity). 13 Jako takové nejsou tato očekávání svázána s tržní (ziskovou) nebo netržní povahou této specifické záruční činnosti. Pokud vláda vybírá poplatky podle podmínek uvedených v § 42 (většina nákladů "placených" příjemci záruky), zaznamená se ve finančních účtech ve výši obdržených poplatků snížených o uplatnění existujících záruk. Proto je protistranou závazku hotovostní platba (část poplatků zadržených k vytvoření rezerv a část příjmů z investic nepoužitých k výplatě nároků). 14 Pokud vláda nevybírá žádné poplatky (nebo na úrovni zdaleka nepokrývající celkové náklady vlády na schéma), protistranou vzniku tohoto závazku není hotovostní tok, ale nefinanční transakce, tj. transfer poskytnutý vládou.
VII.4.4.1.2
Zaznamenání speciálního závazku v případě nekomerční činnosti
44. Z praktického hlediska musí být při poskytnutí jistiny úvěrů (zahrnující více dlužníků) v rámci schémat standardizovaných vládních záruk zaznamenána v daném období v rozvaze vlády částka ve výši určitého 11
Všimněte si, že v tomto případě by vládní jednotka zapojená do této činností mohla být považována za finanční kvazi‐ korporaci (za podmínek stanovených v kapitole 2 ESA10 a v části I tohoto Manuálu), a tudíž zatříděna mimo vládní sektor tak, že by se v účtech vlády objevily pouze toky mezi touto jednotkou a vládou. 12 Toto se týká možných pozdních splátek, které by dlužník mohl realizovat po uplatnění garance. Dlužník může být stále právně zavázán, avšak v mnoha případech je jeho dluh považován z nejrůznějších důvodů po uplatnění záruky za zcela nenávratný. 13 Všimněte si, že tato je v SNA2008 a v ESA2010 označována jako "rezerva na uplatnění standardizovaných záruk", avšak je třeba zdůraznit, že se nejedná o obdobu k rezervám v podnikovém účetnictví, které jsou zaznamenány pouze v účetnictví jednotky vytvářející rezervu, zatímco v národních účtech, je považována za finanční nástroj a proto zaznamenána jako závazek (v účtech ručitele) a recipročně jako aktivum (v účtech pojištěnců). 14 Ta může být "znovu nastavena" pomocí ostatní změny v objemu, kdy jsou znovu odhadnuta – zvýšena nebo snížena ‐ očekávání nároků (uplatnění) z celkového rizika portfolia.
9
procenta jako závazek AF.66, s protistranným zápisem ve formě kapitálového transferu. 15 V národním účetnictví dochází k tomuto kapitálovému transferu ve prospěch pojištěnců, tj. finančních institucí, které poskytují úvěry a drží smluvní nárok vůči ručiteli ‐ vládě, spíše než ekonomickým subjektům, kterým byly poskytnuty úvěry od finančních institucí, i když samozřejmě využívají výhody plynoucí z existence pro ně vládou organizovaného garančního schématu. Toto má být analyzováno jako očekávání čistých nákladů na skutečná uplatnění, která jsou očekávána. Kvůli jejich předpokládané pravděpodobnosti dochází již na počátku k dopadu v účtech vládních institucí. Z definice se v závislosti na stupni rizika očekává, že vláda v systému ztratí peněžní prostředky. Okamžik, kdy je částka, na níž byla vytvořena rezerva, skutečně použita, tj. v době převodu hotovosti finančním institucím v důsledku uplatnění záruky, není spojen s žádným dopadem na vládní deficit. Nelze samozřejmě vyloučit, že se rezerva AF.66 může rovnat plné výši úvěru (taková 100% riziková půjčka nikdy neměla být poskytnuta) a může být upravena tak, že se může jevit vhodné zaznamenat celkovou částku půjčky (nebo jiných aktiv), které jsou zajištěny vládní standardizovanou zárukou, podobně jako v případě jednorázových záruk, které jsou zaznamenány v plné výši podkladového zaručeného nástroje nezávisle na odhadu pravděpodobnosti selhání. 45. Zaznamenání závazku AF66 je v SNA2008 17.223 podmíněno uznáním rezervy v účtech vládních institucí (na základě účetního rámce jiného než národní účetnictví). Obecný přístup by měl být takový, že v tomto případě by měly národní účetní na základě těchto odhadů učiněných vládou zaznamenat příslušný závazek. V zásadě se národní účetní nesmí odchýlit od tohoto odhadu, protože je nepravděpodobné, že by sami mohli být v lepší pozici k tomu, aby učinily spolehlivé odhady předpokládaných ztrát. Dále je také třeba zdůraznit, že podle pravidel veřejného účetnictví stále více a více přijímaných vládními jednotkami (IPSAS nebo jeho ekvivalenty), vytvoření odpovídající rezervy k jakékoli rizikové aktivitě představuje silný požadavek vycházející z předpokladu, že je možné provést spolehlivé odhady dopadu rizika. 16 Nicméně, ne všechny vlády přijaly ve svých veřejných účetnictvích (což platí, zejména pokud uvažujeme všechny úrovně vládního sektoru) účetní rámec, který ukládá vytvářet rezervu k pokrytí budoucích prokázaných rizik. Lze očekávat, že členské státy, v nichž ústřední vláda bude přímo poskytovat standardizované záruky, bude takovým rámcem disponovat. Tam, kde tomu tak není, by národní účetní měli z důvodu srovnatelnosti zvážit, zda jejich schémata mají dostatečné prvky, jako u obdobných systémy v jiných členských státech k tomu, aby mohli, po projednání s Eurostatem, odhadnout závazek AF.66. Případ zcela nového schématu s velmi specifickými rysy by nicméně mohl vyvolávat určité obtíže. 46. Závazek může být revidován směrem nahoru v případě, kdy je riziko selhání dále odhadováno jako vyšší a v souladu s počátečním zachycením zaznamenán za stejných podmínek nový kapitálový transfer, pokud se předpokládá, že jej lze pozorovat u všech stávajících půjček v portfoliu, a nikoli jen u nových půjček, které by se mohly vyznačovat specifickou míru nesplácení. V jiném případě může být riziko nižší, než se očekávalo, a závazek by bylo možné upravit směrem dolů, nejprve prostřednictvím imputace kapitálového transferu souvisejícího s novými operacemi v daném roce a jakéhokoliv překročení opačným kapitálovým transferem. Eurostat však doporučuje, aby úpravy směrem dolů byly prováděny pouze tehdy, když je zlepšení vymáhání pohledávky pozorováno v průběhu poměrně dlouhého období, a je považováno za zcela nevratné. Může se také stát, že vláda bude muset čelit vyšším uplatněním záruk, než kolik činí v době poskytnutí půjček předem vytvořené "rezervy". Toto by mělo být zaznamenáno jako nový kapitálový transfer. Vláda bude v tomto případě muset vytvořit rezervu pro zbytek půjček v portfoliu podle nového kapitálového transferu.
VII.4.4.1.3
Vliv uplatnění záruky v daném kontextu
47. Co se týče uplatnění záruky, je třeba rozlišit dva případy. • V prvním případě náhrada vyplacená finanční instituci vede k úplnému odpisu úvěru v selhání v jejím účetnictví. Z různých důvodů byly všechny dluhy považovány za nedobytné, a tak uplatnění pokrývá celou záruku. 15
Je zaznamenán jako kapitálový a nikoli jako běžný transfer, protože rezerva AF.66 je vytvořena pro budoucí selhání (a nikoli selhání pozorovaná v běžném roce) a představuje očekávané uplatnění záruk následující selhání dlužníků, která jsou podle ESA10 vykázány jako kapitálový transfer (viz 4.165 f). 16 Tyto obvykle závisí na dvou parametrech: „Pravděpodobnosti selhání“ a „ztrátě vyvolané selháním“. Může se však stát, že auditoři nebudou požadovat vytvoření rezervy, v případě, že je dopad pro jednotku považován za poměrně zanedbatelný a pokud není jistý okamžik možného budoucího dopadu a dojde k němu spíše až ve vzdálené budoucnosti.
10
• V druhém případě se jedná o pouze částečná uplatnění a banka může ve svém účetnictví evidovat celou nesplacenou jistinu půjčky: selhání je považováno jen za dočasné. Za normálních okolností v takovém případě není důvod domnívat se, že vládě vznikne pohledávka odrážející vrácení uplatnění v případě, že dlužník začne splácet svou půjčku. V tomto případě by měl být zaznamenán "zpětný" kapitálový transfer ve prospěch vlády v okamžiku skutečného splacení zaručenou jednotkou vládě. Tím by nakonec měla být poskytnuta úplná informace o skutečných čistých nákladech vlády vyplývající z daného schématu. Banka také může odepsat půjčku v části, za níž byla poskytnuta kompenzace s tím, že odhadne, že stále ještě existuje určitá pravděpodobnost splacení zbývající část půjčky. Opět platí, že je v účetnictví vlády tvořena "rezerva" na globální bázi a nikoli na individuální úrovni. Proto neexistuje‐li žádný důvod měnit původní celkové odhady předpokládaných nákladů schématu, neměla by taková situace mít žádný dopad na účty vládních institucí.
VII.4.4.2
Zdůvodnění úpravy
48. Důvody, proč by měly být tyto záruky ošetřeny v národním účetnictví podobně jako neživotní pojištění, jsou uvedeny v ESA2010 (viz § 5,190 a následující) a v SNA2008 (viz Část 3 kapitola 17). Důležitým bodem je skutečnost, že malé jednotlivé částky kryté zárukami a opakování obdobných znaků ve velkém množství v průběhu času vysvětluje zaměření se na globální ošetření celkové zaručené částky, spíše než na individuální úrovni, která není přímo řízená ručitelem. V případě takovýchto vládních záruk je jejich účel obecně součástí stálých politik veřejného zájmu pro velké množství potenciálních příjemců, zatímco jednorázové záruky jsou zpravidla vázány ke konkrétní situaci jednotlivých subjektů nebo malých skupin jednotek. Zachycení je nicméně třeba upravit tam, kde vláda nejedná obdobně jako neživotní pojišťovny, v tom smyslu, že poplatky placené příjemci nejsou zafixovány tak, aby pokryly celé nebo téměř celé náklady systému, jak je zdůrazněno v SNA2008 17.223. V tomto případě vláda nebude usilovat o neutrální dopad na svůj výkaz zisku a ztráty stanovením fixních poplatků na úrovni, kde by z hlediska obdobné doby pokryly většinu, ne‐li celé, očekávané selhání podkladových aktiv ze svých vlastních zdrojů. Intervence vlády prostřednictvím schématu standardizovaných záruk se uskutečňuje v kontextu politik, jejichž cílem je zlepšit přístup některých specifických kategorií ekonomických subjektů na trh. V této souvislosti se dá v daných ujednáních očekávat prvek jednostranné transakce.
VII.4.5 VII.4.5.1
Účetní příklady Jednorázové záruky: pravidlo tří po sobě jdoucích uplatnění
Vláda poskytuje záruku 100 veřejné společnosti k dluhu ve formě půjčky AF.4. (Vládou není účtován žádný poplatek). 1) Na počátku, není žádný důvod se domnívat, že záruka bude automaticky uplatněna. Neexistuje tedy žádný záznam v účtech vládních institucí. Záruka je podmíněným aktivem. (Pro zjednodušení nejsou v příkladu uvedeny úroky z dluhu.)
11
VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Finanční účet ΔA
ΔP
ΔA F.2
100 F.4
ΔP 100
Konečná rozvaha A
P
A (AF.2)
AF.4
P 100
2) V roce t dochází k uplatnění záruky ve výši 10. Obdobně pak v roce t+2.
VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Počáteční rozvaha A
P
A AF.4
P 100
D.9
Z 10
F.4 B.9F
ΔP ‐10 +10
AF.4
P 90
Nefinanční účet U D.9 B.9
Z ‐10
‐10
U B.9
10
Finanční účet ΔA F.2 +10‐10
F.3 B.9
ΔP +10 ‐10
ΔA F.2
+10‐10
Konečná rozvaha A AF.3
P 10
A
3) V roce t+3 dochází k třetímu uplatnění garance.
12
VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Počáteční rozvaha A AF.3
P 20
A AF.4
P 80
D.9
Z 80
F.4
ΔP ‐80
B.9F
+80
Nefinanční účet U D.9 B.9
Z ‐80
‐80
U B.9
+80
Finanční účet ΔA F.2 +10‐10
F.3 F.4 B.9
ΔP +10 +70 ‐80
ΔA F.2
+10‐10
Konečná rozvaha A AF.3 AF.4
VII.4.4.2
P
A
P
30 70
Přetřídění na vládní dluh na začátku
Vláda poskytuje záruku 100 veřejné společnosti za dluh ve formě dluhopisů AF.3. (Vláda nepožaduje žádné poplatky.). 1) Na počátku, existují pádné důkazy (společnost se zápornými vlastními zdroji, splácení závazku přijatého vládou, atd.), že dluh bude splacen vládou a nikoliv "zjevným" zákonným dlužníkem. Dluh je tudíž považován od počátku za vládní dluh. (Podle zjednodušení nejsou v příkladu uváděny úroky z dluhu.) VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Nefinanční účet U D.9 B.9
Z ‐100
‐100
U B.9
D.9
Z 100
+100 F.3
ΔP 100‐100
+100
Finanční účet ΔA F.3
ΔP +100
B.9
‐80
ΔA F.2
B.9F
‐100
Konečná rozvaha A AF.3
P 100
A AF.2
P 100
2) Při konečné splatnosti veřejná společnost je nakonec v pozici, že splatí sama 10 ze splátky jistiny 100.
13
VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Počáteční rozvaha A AF.3
P 100
A AF.2
P 10
Nefinanční účet U D.9 B.9
Z 10
10
U D.9 B.9
Z ‐10
‐10
Finanční účet ΔA F.2 +10‐100 F.3
ΔP ‐100
B.9
10
ΔA F.2
ΔP ‐10 B.9F
‐10
Konečná rozvaha A AF.3
VII.4.4.3
P 0
A
P
Vládní záruka na ztráty týkající se problematických aktiv 17
1) Pro problematická aktiva o nominální hodnotě 100 jsou spolehlivě odhadnuty ztráty ve výši 70. Garantovaná částka je zaznamenána jako výdaj vlády (D.9) a závazek vlády (F.7). Problematická aktiva zůstávají na účtech finanční instituce.
17
Viz Kapitola IV.5 – definice problematických aktiv, zejména § 22.
14
VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Počáteční rozvaha A
P
A AF.3
100 AF.3
P 100
Nefinanční účet U
Z ‐70
D.9 B.9
U
Z 70
D.9
‐70
B.9
+70
Finanční účet ΔA F.8
ΔP +70
B.9
‐70
ΔA F.8
ΔP +70 B.9F
+70
Účet přecenění ΔA
ΔP
ΔA F.3
ΔP ‐70
Konečná rozvaha A
P 70
AF.8
A AF.3 AF.8
30 AF.3 70
P 100
2) V roce T vláda vyplatí transfer finanční instituci, která musí splatit svůj dluh ve výši 70. Vláda si potřebuje vypůjčit na trzích. VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Počáteční rozvaha A AF.8
P 70
A AF.3/4 AF.8
30 AF.3 70
P 100
Finanční účet ΔA F.2
(+70‐70) F.8 F.3 B.9F
ΔP ‐70 +70 0
ΔA F.2 F.8
+70‐70) F.3 ‐70 B.9F
ΔP ‐70 0
Konečná rozvaha A AF.3
P 70
A AF.3
30 AF.3
P 30
3) V roce t finanční instituce také musí splatit svůj dluh 70, nicméně vzniklé ztráty na aktivech činí 60, částka hotovosti převedená vládou (z výpůjčky na trzích).
15
VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Počáteční rozvaha A AF.8
P 70
A AF.2 AF.3 AF.8
x AF.3 30 70
P 100
Nefinanční účet U D.9 B.9
Z 10
U D.9
10
B.9
Z ‐10
‐10
Finanční účet ΔA F.2
(+60‐60) F.8 F.3 B.9F
ΔP (‐60‐10)‐70 +60 10
ΔA F.2 F.8
60‐10)‐70 F.3 ‐70 B.9F
ΔP ‐70 ‐10
Účet přecenění ΔA
ΔP
ΔA F.3
ΔP 10
Konečná rozvaha A AF.3
P 60
A AF.2 AF.3
x‐10 AF.3 40
P 30
VII.4.4.4
Standardizované záruky: případ bez poplatků účtovaných vládou
Vláda poskytuje záruku za půjčky poskytnuté některými finančními institucemi (bez poplatku účtovaných vládou – vláda nejedná na komerčním základě a poplatky by měly být vnímány s tím, že při nejlepším pokrývají administrativní náklady). Na počátku úvěrů vláda vytvoří závazek AF.66 na základě odhadu očekávání, že 20 % půjček vyústí v náklad vlády ve výši 20 z poskytnuté částky 100. (Pro zjednodušení náklady produkce takové záruky jsou uvazovány za nulové.) VLÁDA SOUKROMÝ PODNIK
Počáteční rozvaha A
P
A
P 0
Nefinanční účet U D.9 B.9
‐20
Z ‐20
U D.9 B.9
+20
16
Z 20
Finanční účet ΔA F.66
ΔP +20
B.9
‐20
ΔA F.2 F.4 F.66
ΔP ‐100 +100 20 B.9F
+20
Konečná rozvaha A AF.66
P 20
A AF.66 AF.4
P 20 100
V roce n je kvůli selhání dlužníka uplatněna garance (zde 20); vláda vydá k jejímu uhrazení dluhopis.
VLÁDA
SOUKROMÝ PODNIK
Počáteční rozvaha A AF.66
P 20
A AF.66 AF.4
P 20 100
Nefinanční účet U
Z
U
Z
Finanční účet ΔA AF.2
‐20
F.66
ΔP ‐20
B.9F
0
ΔA F.2 F.66
ΔP +20 ‐20 B.9F
0
Ostatní změny objemu A
P
A AF.4
P ‐20
Konečná rozvaha A
P
A AF.4
P 80
VII.5 Základní pojmy a odkazy účetního zachycení Převzetí dluhu, zrušení dluhu, odpis dluhu Ostatní kapitálový transfer Podmíněné aktivum / závazek
ESA10, 5.36‐39, 6.14 ESA10, 4.164‐167 ESA10, 5.
17
