VY_32_INOVACE_VB17_K Jméno autora výukového materiálu Datum (období), ve kterém byl VM vytvořen Ročník, pro který je VM určen
Vzdělávací oblast, vzdělávací obor, tematický okruh, téma
Anotace
Vítězslav Bártl červen 2013 8. – 9. ročník
Člověk a svět práce, Člověk a svět práce - práce s techn. mat., Elektronika kolem nás, Provoz a údržba domácnosti, čtení a kreslení jednoduchých el. schémat a značek el. součástky, výroba el. energie a elektrizační síť, elektronika v domácnosti, el. instalace a el. spotřebiče v domácnosti Elektrické spotřebiče tepelné, indukční deska, mikrovlnná trouba, rychlovarná konvice
Indukční vařič
Plotýnka (varná zóna) indukčního vařiče obsahuje cívku (cívka je vyrobena z měděného drátu aby nedocházelo k velkým ztrátám a má mnoho závitů), která je napájena velkým střídavým elektrickým proudem. Kolem cívky, kterou prochází proud vzniká magnetické pole a to působí na elektricky vodivé dno nádoby. V vněm se indukují vířivé proudy, které se díky elektrickému odporu nádoby mění na teplo. Soustava cívka-hrnec funguje vlastně jako transformátor, který sníží napětí a zvýší proud procházející dnem nádoby. Nejvhodnějším materiálem pro výrobu nádobí určeného pro indukční desky je ocel a železo, protože mají velkou permeabilitu. Naopak nevhodné je elektricky nevodivé nádobí, které na indukčním vařiči nefunguje.
Pro povrch vařiče bývá použit materiál se špatnou tepelnou vodivostí, protože na rozdíl od tradičních sporáků, je ohřívána přímo nádoba (nikoliv okolí), což snižuje možnost popálení. Nejvyšší teplotu při indukčním vaření má obvykle nádoba, nikoliv rozžhavená plotýnka jako u elektrického ohřevu nebo plamen plynového hořáku. Díky tomu, že teplo je generováno indukovaným elektrickým proudem, může vařič rozpoznat, že nádoba byla odstraněna nebo její obsah vyvřel, neboť taková událost se projeví změnou proudu a napětí cívky vařiče. Je tak možné snadno udržovat zvolenou teplotu nebo teplotu varu. Indukční sporáky jsou rychlejší a energeticky efektivnější než tradiční elektrické sporáky, navíc umožňují přesnou regulaci výkonu plotýnky podobně jako plynové vařiče. Pro lidi se srdečními stimulátory a defibrilátory však může indukční vařič znamenat nebezpečí, protože velké indukční proudy mohou ohrozit jakoukoliv citlivou elektroniku.
Mikrovlnná trouba
Jako první popsal princip oscilace magnetronu již v rroce 1924 profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Augustin Žáček. Využití zahřívání potravin tímto principem objevil Percy Spencer v roce 1946. První mikrovlnná trouba byla vyvinuta v USA koncem 40. let 20. století. V roce 1947 uvedla firma Raytheon na trh první komerčně využitelnou mikrovlnnou troubu. Ta byla téměř dva metry vysoká, vážila kolem 400 kilogramů a stála 3000 dolarů. První mikrovlnné trouby určené pro domácnosti se začaly vyrábět až v roce 1955.
Tepelná úprava pokrmu je v mikrovlnné troubě prováděna za pomoci elektromagnetického záření obvykle s frekvencí 2,45 GHz tj. vlnovou délkou 12,24 cm. Toto mikrovlnné záření je v pokrmu schopno rozkmitat částice, zejména molekuly vody. Přitom mikrovlny pronikají dovnitř pokrmu, a tím dochází k relativně velmi rychlému zahřátí celku. Mikrovlnné záření je generováno pomocí magnetronu a vyzařováno do ohřívacího prostoru. Ten má kovový povrch, kterým záření nemůže proniknout. Dvířka jsou pokryta kovovou mřížkou, jejíž otvory jsou mnohem menší než vlnová délka mikrovlnného záření, představuje proto skoro stejnou překážku pro vlny jako plný kov. Ohřívací prostor mívá rozměry odpovídající celým násobkům poloviny vlnové délky použitého záření, takže dochází ke vzniku stojatého vlnění. K nejúčinnějšímu ohřevu proto dochází v kmitnách vlnění. Aby byl ohřev pokrmů rovnoměrnější, umísťují se zpravidla na otočný podnos, díky tomu je zajištěno, že kmity postupně procházejí různými místy pokrmu.
Žádná dodnes dostupná studie nepotvrdila jiné účinky mikrovln na jídlo než tepelné. K tomu, aby došlo k změně molekul „jídla“, je potřeba ionizace a ionizující záření. Mikrovlnné záření je však zářením neionizujícím. Dochází však při ohřívání jídla k degradaci vitamínů či aminokyselin. K těmto změnám však dochází i při ohřevu konvenčními metodami.
Rychlovarná konvice
Rychlovarná konvice je elektrický spotřebič který slouží k ohřívání vody až do bodu varu. Rychlovarná konvice se obvykle skládá ze dvou částí, jednak z vlastního tělesa konvice a jednak z podstavce s přívodní šňůrou. Ohřev vody je zajišťován topným tělesem s výkonem obvykle od 1500 do 2500 W. Tento výkon umožňuje relativně rychlé ohřátí vody, nicméně způsobuje vysoký odběr elektrického energie. Každá rychlovarná konvice je vybavena bimetalovým spínačem, který po dosažení bodu varu odpojí topné těleso od přívodu elektrické energie. Tento spínač zároveň slouží jako bezpečnostní pojistka a ochrana proti požáru, neboť brání provozu bez vodní náplně, ke kterému by mohlo dojít v případě odpaření veškeré vody. Moderní konvice mívají tyto spínače kvůli bezpečnosti obvykle dva. Dále je v konvici umístěno topné těleso, které umožňuje přeměnu elektrické energie na energii tepelnou, jež je předávána vodě. Obvyklý tvar tělesa je spirála, novější konvice jej mají vestavěné do dna.
Použitá literatura http://cs.wikipedia.org/wiki/Induk%C4%8Dn%C3%AD_va %C5%99i%C4%8D http://www.rbmarket.cz/cz-detail-814231-vi-1020indukcni-deska-varna-prenosna.html http://www.army.cz/images/id_8001_9000/8753/radar /f5.htm
