Vít Kašpárek, Petr Kočička, Jana Kopecká SAT 2013 - 2014
Valerio Olgiati
foto zdroj: Christian Grund
ŽIVOT Valerio Olgiati je švýcarský architekt působící především v okolí města Chur v kantonu Graubünden. Narodil se v roce 1958 a vyrůstal v obci Flims. Jeho otec, Rudolf Olgiati, také architekt, je zakladatelem
moderního
tvarosloví
švýcarské
architektury.
Přes
silné
ovlivnění
modernismem se v jeho architektuře promítá úcta k místní tradici a ke kontextu místa. Vliv otce se u Valeria podle mého názoru výrazně projevil už ve velkém soustředění na otázky kontextu, autenticity, vztahu architektury ke kultuře a způsobu vzniku architektonického díla. V názorech se ale s otcem často rozchází, zejména ve vztahu k tradici a starým hodnotám. Valerio Olgiati studoval na ETH v Curychu. Praxi absolvoval v ateliéru svého otce a také několik let pracoval v Los Angeles. V roce 1996 otevřel svoji vlastní kancelář v Curychu a od roku 2008 jeho ateliér sídlí v jeho rodné obci Flims. Jako hostující profesor působil na ETH v Curychu, AA v Londýně, Cornell University v New Yorku a na Harvard University v Cambridge. Od roku 2002 je profesorem na Accademia di Architettura Mendrisio na Universitá della Svizzera Italiana.1 TEORIE Olgiati říká, že se snaží dělat architekturu nereferenční a nekontextuální, tedy takovou, která se neodkazuje k žádné stávající struktuře, systémům, hodnotám. Budova by měla vyrůstat pouze sama ze sebe invencí architekta tak, jak tomu bylo v minulosti.2 Takto vzniklá budova dává svůj vlastní smysl (nezávislý na jiných stavbách), který ale nemusí a dokonce by neměl být plně pochopitelný běžným uživatelem. „If you design a building that cab be fully conceptualized by a visitor, your building is not worth anything.“3 Konfrontace s novým, ale smysluplným nutí lidi přehodnocovat jejich stávající myšlenky. Zároveň ale nevěří v pedagogickou úlohu architektury, tedy že by měla něco konkrétního říkat. 4
1
El Croquis, 2011, č. 156: Valerio Olgiati 1996-2011 [1]
2
Croquis, 2011, č. 156: Valerio Olgiati 1996-2011 [1] str. 16 - 18
3
Markus Breitschmid, Valerio Olgiati, Conversation with Students, Blacksburg 2007 [3] str. 20 - 21 2
„I do not visit buildings, and then, when I leave, say to myself: “Now I learned something about that or the other aspect of life.” That is not the aim of architecture. However, what architecture wants to do is put the visitors into a fairytale. Buildings are fairytales. There is a great deal we can learn from fairytales, but it happens through indirect yet highly compressed constructs.“4 „The measure of a good architect is whether he or she can conceive buildings that make people enter a discourse with themselves and their world. My architecture aims to produce buildings that make people think because they are confronted with something that they do not know but awakens their curiosity in the most serious and complex way and not because they see something bizarre, absurd, or mad.“5 Olgiati se svým přístupem k tvorbě snaží vytvořit pravdivou a přirozenou architekturu, avšak bez ohledu na to, že tím může narušit jednotný charakter místa. Jeho přístup je tak v rozporu s přísnými regulacemi ze strany švýcarských úřadu6, které naopak často brání formální celistvost prostředí bez ohledu na jeho obsah. Kvůli výrazné odlišnosti budov od již známého a záměrné nečitelnosti jejich fungování lze očekávat, že nebudou přijímány veřejností úplně bez problémů. A to i proto, že jsou tyto vlastnosti zřejmé na první pohled, na rozdíl od hodnoty pravdivosti architektury, která může být navíc pro laiky těžko pochopitelná. Chtěli jsme se tedy zjistit, jak jsou díla Valeria Olgiatiho přijímána uživateli, veřejností a ostatními zúčastněnými.
4
Markus Breitschmid, Valerio Olgiati, The Significance of the Idea in the Architecture of Valerio Olgiati, 2009 [2]
5
El Croquis, 2011, č. 156: Valerio Olgiati 1996-2011 [1] str. 26
6
studenti architektury TUL – ústní sdělení [19] 3
STUDIO BARDILL, Scharans 2002 - 2007
foto zdroj: archiv olgiati Nová budova studia pro hudebníka Linarda Bardilla nahradila starou stodolu v památkově chráněném centru historické obce Scharans. Místní úřad nakonec povolil takto radikální železobetonovou stavbu pravděpodobně díky zemité barvě a rozetám na fasádě.7 Investor na svých webových stránkách popisuje svůj atelier jako splněný životní sen. Původním zadáním bylo pouze upravit stodolu na atelier, ale Olgiati trval na demolici a výstavbě zcela nové budovy. Návrh studia byl proces, který trval 5 let. Valerio Olgiati udělal 5 různých návrhů než dospěl k současné podobě domu bez oken a bez střechy. Samotná stavba potom trvala ještě dalších 18 měsíců. Zajímavý je nepoměr ceny a užitného prostoru stavby. Celé dvě třetiny podlažní plochy totiž zabírá otevřené atrium s monumentálním kruhovým otvorem. Olgiati zmenšil vytápěnou plochu domu na pouhých 60 m2 (pouze 1/3 zastavěné plochy) z důvodu snížení nákladů - objem novostavby totiž musel být stejný jako objem původní stodoly. Paradoxní je ale velice nákladné provedení fasády. Bednění totiž nebylo systémové, ale klasické smrkové s ručně vyřezávanými ornamenty od uměleckého řezbáře. Každý ze 150 kruhových plastických ornamentů na fasádě je jiný. I sám investor Linard Bardill na svých webových stránkách8 přiznává, že velkou část nákladů na stavbu spolkl právě vnější plášť s kruhovými ornamenty. Olgiati říká, že ornamenty vzývají venkovskou kulturu, ale nejsou specifické pro místní kanton Graubünden. Tyto rozety
7
URL: < http://www.bardill.ch/html/atelier/atelier.html> [10]
8
URL: < http://www.bardill.ch/html/atelier/atelier.html> [10] 4
se většinou nenachází na fasádách, ale spíše na truhlách, dveřích a nábytku. Dům má tedy připomínat truhlu a ornamenty způsobují skok v měřítku, který vytváří magickou atmosféru.9 Na nepoměru užitné plochy a ceny i přílišném preferování vzhledu vnějšího pláště je vidět, že studio bylo postaveno v jiných ekonomických podmínkách než jsou v současné době a možná kdy byly u nás. Linard Bardill je ale z ornamentů nadšený, protože se zaujetím popisuje, že při určitém osvětlení ve 2 hodiny po poledni vypadají jako hořící kola závodící po fasádě a jsou dokonce i hlavním motivem jeho webových stránek. Velmi dobře je ale zvládnuto technické řešení takto jednoduše působící stavby, o čemž svědčí dobře promyšlené konstrukční detaily bez teplených mostů. Trochu nepatřičně tak působí chybějící zábradlí i madlo u schodů ke vstupu, které musí být v horské zimě Albulských Alp poměrně nebezpečné. K+N HOUSE, Wollerau 2001 - 2005
foto zdroj: archiv olgiati
foto zdroj: Conzett Bronzini Gartmann
Rodinný dům pro paní Krippl a pana Nigga ve Wollerau u Curyšského jezera popisuje Olgiati jako hodinářskou práci. Architektonická idea si totiž vyžádala precizní provedení, které je velmi přesné i na švýcarské stavební standardy. Olgiati říká: "Nemohl jsem riskovat, že tolik betonu bude nakonec vypadat jako podzemní garáž."10 Investoři nechali Olgiatiho experimentovat s betonem a nikdy nebyli nervózní, pokud šlo o peníze, i když stál víc než normální dům podobné velikosti stojí.11
9
URL:
[cit. 2010]. [11]
10
Markus Breitschmid, Valerio Olgiati, Conversation with Students, Blacksburg 2007 [3] str. 32 - 35
11
Markus Breitschmid, Valerio Olgiati, Conversation with Students, Blacksburg 2007 [3] str. 32 - 35
5
Nervózní začali být až když stavba trvala moc dlouho. Hrubá stavba domu trvala 22 měsíců, protože způsob výstavy byl výjimečně složitý. Vnější vrstva sendvičového zdiva měla tloušťku pouze 100 mm, ale výška bednění byla 7,5 metru. Dodavatel proto musel vyvinout speciální vibrátory na beton, které budou dostatečně tenké a dosáhnou až na dno bednění. Největším problémem při betonáži bylo napojení podlah - v těchto místech docházelo k vytékání cementového mléka, které zhoršovalo pohledovou kvalitu betonu. A protože architekt požadoval dokonalý vzhled betonu, muselo se bednění na jedno použití dokonale utěsnit - bylo nutné utěsnit doslova vlasové skulinky pomocí polyesteru a silikonu. Dům je znovu velice dobře zvládnutý po tepelnětechnické stránce, včetně detailů napojení izolace na okenní rámy, které se pomocí elektromotorů spouští do kapes v suterénu podobně jako u vily Tugendhat. Olgiatiho práce tak působí jako téměř dokonalé skloubení abstraktního čistého vzhledu jeho staveb s dobře zvládnutým technickým řešením i jeho provedením. Takto precizní provedení je ale finančně nákladné a možné hlavně díky spolehlivým dodavatelům a inženýrům z kanceláře Conzett Bronzini Gartmann AG v Churu, kteří často spolupracují na Olgiatiho projektech.
DAS GELBE HAUS, Flims 1995 - 1999
foto zdroj: Magda Licurici
foto zdroj: Filipe Magalhaes
Podnětem ke vzniku muzea byla sbírka věnovaná Rudolfem Olgiatim obci Flims. Ten ji věnoval pod podmínkou vzniku stálé expozice a přepracování Žlutého domu do představ ladících s jeho způsobem tvorby, tedy reakci na kontext místa v propojení s antickými prvky. Jeho přáním tedy bylo dům s původně valbovou střechou a žlutou fasádou očistit až na kamenné zdivo, odstranit detaily i střechu a celý dům zahalit do bílé barvy. Valerio se projektu později v roce 1997 chopil, což pro něj představovalo vybočení z vlastního stylu avšak splnění otcova přání. 6
Významným prvkem jsou okna, která Valerio definoval pomocí litého betonu, zasadil hluboko do tloušťky kamenné fasády a vše pak sjednotil hrubým vápenným nátěrem. Ten vytváří celkovou strukturu domu a promlouvá o něm hlouběji. Do tohoto bílého kamenného obalu je vložena další samostatná konstrukce, tentokrát dřevěná, která vytváří vnitřní dispozice. Na každé patro připadá jedna místnost v modulu čtverce, což v nejvyšším patře vyvolá poněkud neuvěřitelné řešení nosného prvku krovu. Je vytvořen ideální prostor k vyniknutí vystavených děl.12 Přestože budova zprvu místní obyvatele šokovala, postupem času si na ni zvykli a ocenili výhody, které jim přinesla. Což je zájem veřejnosti jak o expozici v muzeu, tak samotnou práci jejího architekta. 13
NATIONALPARKZENTRUM, Zernez 2002 – 2008
foto zdroj: Javier Miguel Verme Soutěže o centrum národního parku v Zernez vypsané v roce 2001 se zúčastnilo celkem 107 projektů. Kromě Olgiatiho například architektonická kancelář Annette Gigon/ Mike Guyer Architekten, nebo Mierta & Kurt Lazzarini Architekten. Dne 18. října 2002 pak porota udělila první cenu právě Olgiatiho projektu do sebe zaklesnutých krychlí, přestože na rozdíl od ostatních k místu nepřistupuje s takovou citlivostí. ‚Působivé kostky‘, tak zněl komentář poroty, která návrh ocenila především jako geniální vstup
12
El Croquis, 2011, č. 156: Valerio Olgiati 1996-2011 [1]
13
Příloha 1 [18]
7
a mezník mezi již fungující budovu návštěvnického komplexu. Vstup, který úspěšně hledá vztah k historickým stavbám a dále rozvíjí zámecký areál okolo, resp. dělá z něj dvůr. 14 Nicméně šestileté plánování bylo častokrát přerušeno nesouhlasnými reakcemi ze strany místních obyvatel i milovníků přírody. Došlo dokonce k přemístění budovy z původního místa naproti přes silnici na pozemek plánované mateřské školky, která si s centrem parcelu v podstatě vyměnila. Zdálo by se nyní, že stavba nemá šanci zachovat si svůj původní vzhled, avšak sám Olgiati říká, že kontext neměl na design budovy vliv a může tedy být přemístěna s minimálním přepracováním.15 Stavba tedy byla přepracována a upravena na současný pozemek a důvod, proč byla vyhlášena vítězem soutěže, najednou zmizel kdesi v pozadí. Nyní stojí solitérně, obklopena asfaltovou plochou. To naštěstí nic nemění na jejím neobvyklém dispozičním řešení. V místě zaklesnutí dvou krychlí dochází k vytvoření unikátního schodiště, které zajišťuje skrz celou budovu jednosměrný provoz prohlídky. Oproti tomu, jak budova vypadá zvenčí, racionálně a střízlivě, s jasně přiznanými patry, je nelehké pochopit její vnitřní dispozice. A to je další důkaz Olgiatiho přístupu k tvorbě. Přístupu, kdy nenechá člověka budovou jen tak proplout, naopak ho nutí přemýšlet o jejím vnitřním uspořádání, nutí ho ji prozkoumávat a číst. Přesně k tomu se funkčně hodí i umístění expozice národního parku, která by podle Petra Šmídka měla ještě přidat na invenci, aby naplnila očekávání takového výstavního prostoru.16 Žádný z prostorů trasy návštěvník neprojde dvakrát. Zvenku je tedy stavba jednoduchá, jasná. Obvodové stěny jsou ze světlého lehčeného betonu, který se snaží o energetickou úspornost budovy. Na tomto obvodovém materiálu spolupracoval Olgiati s osvědčeným inženýrem Patrickem Gartem. Společně pojali objekt jako dokonalý monolit bez potřeby dilatačních spár, ovšem za cenu vysoké technické náročnosti. Také není zavedena klimatizace, budova je důmyslně provětrávána přirozenějšími systémy. Stavba je proděravěna krásnými velkými okny s mosaznými rámy, ze kterých je vidět do alpské přírody a také na historické budovy města. V každé místnosti máte možnost se dobře orientovat vůči světovým stranám díky oknu v každé stěně. Mimo jiné tato okna přinášejí
14
URL: [cit. 2002-10-24] [7]
15
URL: [8]
16
URL: [cit. 2008-11-11] [9]
8
do příznivou míru denního osvětlení expozice. Působení domu je také ovlivněno předsunutím každého dalšího patra o 4 cm, což vytváří minimalistickou římsu a přiznává patrovost. Stejně jako tomu bylo v Gelbe Haus, budova se stala ikonou nového přístupu k pojednání veřejných staveb a lákadlem pro širokou veřejnost. Proto se není čemu divit, že jsou návštěvníci ochotni stát i půlhodinou frontu na její prohlídku. Celkový výraz budovy je přísně geometrický, čistý a univerzální. Sám architekt přiznává, že budova je čistě koncepční a zbavena emocí.
9
ZÁVĚR Olgiatiho radikální a nekontextuální realizace jsou téměř vždy z počátku poměrně silně odmítány - ať už při plánování informačního centra v Zernez, které kvůli protestům vzniklo na novém místě, u prvních reakcí na Das Gelbe Haus nebo v komentářích u většiny článků na internetu. Avšak lidé, kteří mají s jeho budovami hlubší zkušenost (uživatelé, veřejnost po delší době, studenti architektury) tato díla přijímají a často i obdivují. Lze sledovat i oceňování jeho domů jako uměleckých děl nebo jako zajímavostí, které zvyšují turistickou atraktivitu míst. U novějších projektů Olgiati postupně mění názor na způsoby, jakým by měla jeho architektura působit. Ustupuje ze svého přesvědčení o potřebě nesnadné čitelnosti konceptu budovy. Vyčleňuje konstrukční prvky, zpřehledňuje funkční schéma a celkově vytváří projekty laikům přístupnější než dříve, tak aby zde byla větší šance, že se zapojí do vztahu s budovou. Vytváří architekturu, která se zdá být banální, archetypální, ale včleňuje do ní zdánlivě nelogické prvky, které se zdají být nesmyslné, a tím ji dělá tajemnou a vzbuzující zájem. Většina těchto budov skončila pouze soutěžním návrhem nebo ještě nejsou realizovány, a proto jsme se zabývali pouze staršími projekty.
10
PŘÍLOHY Příloha 1 Korespondence s Marianne Müller, zaměstnankyní muzea Das Gelbe Haus „Hello, when the Yellow House was opened in 1999 the inhabitants of Flims were not altogether pleased. The change from the old 19th century building to an utterly modern, reduced house contrasting with the surroundings was quite a shock to some. However, in the meantime, most people got used to it and acknowledge the benefit the community of Flims has from all the visitors and the general interest in The Yellow House in particular and in the work and person of Valerio Olgiati in general. The house obviously contrasts with the surroundings, but this was intended and has made it quite a landmark in the last century. Working and creating exhibitions in the Yellow House is inspiring and fulfilling. We all love the Yellow House and admire Valerio Olgiati as an inventive architect. Marianne Müller, Member of the Board Verein das Gelbe Haus.“
11
LITERATURA A ZDROJE [1]
El Croquis, 2011, č. 156: Valerio Olgiati 1996-2011
[2]
Markus Breitschmid, Valerio Olgiati, The Significance of the Idea in the Architecture of Valerio Olgiati, 2009
[3]
Markus Breitschmid, Valerio Olgiati, Conversation with Students, Blacksburg 2007
[4]
Grosse Gesten für kleine Welten, Neue Zürcher Zeitung, 2008, 17.3.
[5]
Stephan Kiener, Das Engadin feierte das neue Nationalparkzentrum, Engadiner Post, 2008, č.64, 3.6., s. 1
[6]
Stephan Kiener , Wortspiele, Musik und viel Feststimmung, Engadiner Post, 2008, č.64, 3.6., s. 9
[7]
URL: [cit.2002-10-24].
[8]
URL:
[9]
URL: [cit. 2008-11-]
[11]
URL: [cit. 2010].
[10]
URL:
[11]
URL: [cit. 2010].
[12]
URL: [cit. 2004-9-10].
[13]
URL: [cit. 2009-4-10].
[14]
URL: [cit. 2009-8-14].
[15]
URL:
Olgiati.htm>
[cit. 2013].
[16]
URL: [cit. 2009].
[17]
přednáška Miroslava Cikána Jak vzniká místo (Val Lummezia, Caminada, Capaul, Olgiati,
Zumzor), 11. 12. 2012 na FA ČVUT v rámci přednáškového cyklu Památky 2012 [18]
příloha 1
[19]
studenti architektury TUL (návštěvníci Atelier Bardill, Das Gelbe Haus, Atelier Olgiati) – ústní sdělení
[20]
Cyril Říha, Marcela Steinbachová, Kruh Napříč švýcarskou architekturou 03/05 sborník přednášek a rozhovorů, 2005
[21]
Christoph Wieser, Ein echter Monolith : Schweizerisches Nationalparkzentrum in Zernez von Valerio Olgiati, Werk, Bauen + Wohnen, 2008, č.11 12
