VÍRA V POSMRTNÝ ŽIVOT A VZKŘÍŠENÝ KRISTUS

ZPRAVODA J FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY

SR DÍČKO ročník XII. 16. 3. 2008

2

VÍRA V POSMRTNÝ ŽIVOT A VZKŘÍŠENÝ KRISTUS Několik let jsem navštěvoval jednoho věřícího, který byl upoután na lůžko. Jeho pravidelnou otázkou bylo: „Pane faráři, jaké to tam bude, já si to neumím představit, popište mi to.“ No a já jsem vždy přicházel s obavami, a proto i s vroucí modlitbou o pomoc a světlo Ducha svatého. Jak to vysvětlit, jak to zase dopadne? Nepřispěji svým vysvětlováním spíše k nevěře než k víře? A k čemu je vlastně celý náš pozemský život, když tam to bude úplně jiné? Víme, že prakticky každé náboženství posmrtný život uznává. Jeho vzhled je v každém náboženství jiný. Od povýšení do stavu božského až po degradaci v kus hmoty nebo dokonce do absolutního zániku. Teprve Kristus vzkříšený přinesl jasné vysvětlení. Přitom však stále zůstává v platnosti výrok sv. Pavla z 1 Kor 2,9: „Ale – jak to stojí v Písmě – my zvěstujeme to, co žádné oko nikdy nevidělo, co žádné ucho nikdy neslyšelo, nač žádný člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ Citát, jehož původ není znám, nám říká jen to, že věčné štěstí člověka se vymyká lidským představám.

Život, který jednou končí, si nezaslouží tolik námahy. Proto ti, kdo chtějí opravdu věřit v život, musí předpokládat, že po smrti existuje život věčný. Náboženství nabízí uspokojivé řešení tohoto životního problému. Je-li však uspokojivé, proč mu tolik lidí odporuje? Proč je tolik nevěřících? Je to proto, že mají pochybnosti i o samotném věčném životě, který po smrti všechna náboženství slibují. Aby měl takový život smysl, musí být jiný, lepší, než je ten pozemský. Co je na tom našem křesťanském pojetí zvláštního? Jsme s ním spokojeni? Láká nás ten jiný, lepší život? Jít do nového, lepšího života, znamená jít do neznáma. Zadívejme se však na vzkříšeného Krista! Měli bychom si tak lépe uvědomit ten veliký rozdíl mezi slibem nového, lepšího života po smrti, který zaručují světová náboženství, a křesťanským zjevením vzkříšeného Krista. On se totiž po smrti a nebezpečné cestě údolím stínů navrátil domů. Vrátil se do života na zemi. Byl to stejný život jako předtím? Ano i ne. Ten předcházející život dostal nové vlastnosti, přemohl všechny slabosti, kterým dřív podléhal.

SRDÍČKO

Ukázalo se tedy, že náš dosavadní pozemský život není k zahození, že se dá napravit, nebo lépe řečeno: je schopen dorůst z časného života do života věčného. Zmrtvýchvstáním znovu nalezneme to, co jsme smrtí jakoby ztratili, ale najdeme to v plnosti a kráse.

Co si tedy navzájem přát – abychom byli stále naroubováni na Krista, jako vinné ratolesti na kmeni, abychom se prostřednictvím Kristových milostí dopracovali co nejdále do sfér věčnosti. Pak se budeme těšit, ne na to, že uvidíme něco nového, ale že konečně jsme natrvalo doma. P. Angelus, OFM

SYN A MATKA Otcové církve a dřívější teologové vždy pokládali vyprávění svatého Jana o Panně Marii stojící pod křížem – stabat – za cosi víc, než jen opis skutečnosti. Kdyby byl evangelista představoval Marii jen jako přihlížející, byl by říkal erat. Stare, stát naznačuje úmysl zdůraznit, že Panna Maria stála a víme, jaký obsah má tento akt v symbolu církevní liturgie. Maria stála pod křížem svého Syna a aktivně se účastnila na oběti, ochotně souhlasila, jako Ježíš, s plněním Otcovy vůle. Teprve nyní ji Bůh plně zjevil svůj plán a našel její duši připravenou pokračovat v tom fiat, které vyslovila před mnoha lety. Bůh už kdysi dávno přikázal Abrahámovi, aby obětoval svého jediného syna, syna příslibu. Abrahám poslechl, ale anděl mu zadržel ruku. Nyní, v této nové chvíli naplnění příslibu, Bůh potřeboval jiný kvalitní nástroj. To ona, Maria, obětovala nyní svého Syna, ale tentokrát úder nikdo nezastavil a Maria vypila kalich do dna. Není běžné vzpomínat na zkoušky, když se píše o Panně Marii, ani křesťané obyčejně nemyslí na pokušení v souvislosti s ní. Protože přišla na tento svět bez dědičného hříchu, je jasné, že byla osvobozena od ja2

kékoliv smyslnosti a pokušení, která od něj pochází. Určitě však byla vystavena jiným pokušením, pokušením ve smyslu zkoušek, právě tak, jako Ježíš na poušti. Po dobu tří hodin na Kalvárii tížila Pannu Marii zkouška tak hrozná, že ji nikdy plně nepochopíme a nikdy ji nebudeme umět popsat. Viděla, jak Ježíše svlékali ze šatů, jak jsou neuctiví, jak ho ponižují, viděla, jak ho opustili ti, kteří mu kdysi provolávali slávu, ti, pro které dělal zázraky, sami učedníci, kteří se nyní za něho styděli. Viděla, jak ho velekněží jeho lidu, nejvyšší autority chrámu, uráží, jak ho vyzývají, aby sestoupil z kříže na důkaz svého Božství. Viděla, jak Ježíš mlčí, jak se nebrání obviněním, které proti němu vyslovují, jak jim nedává důkaz, který po něm žádají: jako by se jeho moc ztratila ve chvíli, když padl do rukou nepřátel. Věděla, že její Syn je nevinný, že je Božím Synem, že pro jiné konal jen dobro a nikdy nikomu neublížil. A Bůh ani prstem nehnul, aby bránil svého Syna, jako by mu na něm nezáleželo. Zkouška dosáhla vrcholu Ježíšovým zvoláním: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 15, 39) Byla to chvíle největší bezútěšnosti, hodina největší temnoty,

ZPRAVODAJ FARNOSTÍ HUSOVICE, LESNÁ A OBŘANY

zřícení všeho lidského, jako by Ježíš ztratil všechnu pevnost, která vychází z vědomí, že při něm stojí Otec. Maria slyšela, jak Ježíš žádá Otce, aby odpustil těm, kteří ho ukřižovali, protože neví, co činí. Slyšela ho, jak jednomu z lotrů přislíbil ráj. Mezi Otcem a Synem existovala dokonalá spolupráce: a potom najednou se stala ta hrozná věc: zdálo se, jako by nyní Ježíš nenalézal nic, jen prázdno tam, kde předtím nacházel Otce. Nejprve: „Toto je můj milovaný Syn...“, a potom: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ ... Pro Pannu Marii nesmírné pokušení, pokušení opustit Otce pro Syna! Panna Maria však opět vystoupila do výšek, které od ní Bůh očekával. Milovala svého Syna láskou, jaké není schopen žádný jiný člověk. Nemilovala však Ježíše na úkor Otcovy vůle nebo více než Ji. Právě naopak, milovala a přijímala Otcovu vůli i na úkor svého Syna a více než Jeho, pokud můžeme použít takové výrazy. A to neznamená, že jí chyběly city, nebo že by měla tvrdé srdce, nebo byla necitlivá. Spíše musela mít velké, odvážné srdce, aby snesla všechnu tuto bolest bez toho, aby se zhroutila. Panna Maria nejenže stála a pozorovala všechno toto drama, ale účastnila se všeho aktivně, nebyla jen divákem. Se vším souhlasila. Nepřimlouvala se za Syna, nepřišla prosit o milost, ani se neobracela na nikoho z přátel a neusilovala změnit sled událostí či jinak zasahovat do vůle Otce. Přijala Ji s úctou a ponechala všechnu iniciativu Jemu tak, jako při zvěstování, tak jako vždy. Panna Maria jej dala do Otcovy vůle, Ježíš odevzdal sám sebe. Všecko se to odehrálo svobodně a každý jednal s plným vědomím svého skutku, skutečně zodpovědně. Jednota mezi Ježíšem a Pannou Marii byla taková, že Simeonovo proroctví nebylo jen metaforou. Je skutečně pozoruhodné, co

Panně Marii umožnila její víra, co způsobilo její věrnost. Díky víře v Kristovo tajemství stála vždy po jeho boku až do poslední chvíle a obnovila lidstvo. V poslední chvíli svého života vysloví Pán důležitá slova: „Ženo, hle tvůj Syn!“ „Hle, tvá Matka!“ V řeckém textu tento výraz „eis ta idia“ má širší význam, než přijetí Marie učedníkem pouze k tomu, aby bydlela jako host v jeho domě. Výraz označuje společenství života, které vzniká mezi těmito dvěma osobami mocí slov umírajícího Krista. Tímto dvojím vyjádřením Ježíš ustanovil duchovní mateřství Panny Marie vůči všem lidem, které zde zastupoval Jan a též i skutečné dědictví všech lidí vůči Panně Marii. Výraz „Ženo“ místo „Matko“ srozumitelně ukazuje, že Ježíš nemyslel jen na svoji Matku, ale že jeho mysl zabíhala k Ženě, která je zmíněna v protoevangeliu. K Ženě, která pošlape hlavu hada. On zůstal tam nahoře, vyzdvižený na kříži, mezi Bohem a lidmi, jako prostředník a cesta a Panna Maria opět souhlasila, plně přijímajíc své povolání. Opět byla s ním v jeho: „Dokonáno jest.“ I ona, tak jako Kristus, dokonala všechno až do konce. Všichni jsme byli zastoupeni ve vykoupení. Navíc jsme to byli my, zejména skrze své vzbouření v Adamovi, kteří jsme ukřižovali svého Pána a probodli jsme srdce Panny Marie mečem. To strašné výkřiky naší vzpoury hříchem křičely spolu s židy: „Ukřižuj ho!“ To naše zbabělost a naše láska k pohodlí vydala davu Ježíše na ukřižování. Byla však jedna lidská bytost, která si neposkvrnila ruce krví, která po vykoupení skutečně toužila, bytost, která trpěla spolu s obětí, ztotožňovala se s jejím záměrem nápravy a odčiněním. Jestliže měl náš Pán nějakou útěchu ve stísněnosti, když ho všichni opustili, tak byla v poznání, že 3

SRDÍČKO

Panna Maria ho podporuje. V poznání, že jeden tvor jeho zdánlivé selhání pochopil – dělí se s ním o něj. Všechnu tu touhu po očistění, kterou pociťuje lidstvo, obtěžkané hříchem, i když ji pociťuje jen nejasně, nebo jen ve skrytosti svého bytí, cítila Panna Maria, když nabídla Bohu oběť, která jednou a provždy splatila Adamův dluh. A my hříšníci, kteří jsme ukřižovali Božího Syna, ještě stále bereme hřích na lehkou váhu. Velice málo a velmi povrchně přemýšlíme, než abychom si uvědomovali zlobu hříchu, jeho strašnou ohavnost, jeho krutost. Nerozumíme katastrofě, kterou zapříčiňoval v lidech dědičný hřích. Je velmi smutné a skličující vidět, že jsou křesťané, kteří přechází ze stavu milosti do stavu hříchu bez nejmenších rozpaků, jako by se nic nebylo stalo. Je smutné vidět, že jsou křesťané, kteří žijí v neustálém stavu zatracení, nepřátelství s Kristem, nenávisti a ani v nejmenším si proto nedělají starosti, ba dokonce se v tomto stavu cítí dobře. Křesťané bez lítosti, kteří, když jdou na sv. zpověď, sotva cítí kajícnost nad tím, že urazili nevinnou oběť, kteří měří svou lásku k Bohu strachem, vnímaným při pomyšlení na peklo. Křesťané, kteří vůbec nechápou smysl umučení Páně, kteří žijí bez toho, aby se alespoň jen trochu trápili tím, že se přičinili o smrt našeho Pána, kteří zůstávají chladní a lhostejní k bolesti Panny Marie. A Bolestná Matka je „matkou dvou synů stojících proti sobě: On....a ty.“ My jsme příčinou její bolesti. Za povšimnutí stojí i to, v jakém postavení je Panna Maria k hříchu a k hříšníkům. Farář z Torcy vysvětluje mladému vesnickému kaplanovi: „Panna Maria je Nevinnost. Představ si, co jsme pro ni my, lidský rod. Ona ze samé své podstaty nenávidí hřích, ale nemá s ním zkušenost, tu zkušenost, která nikdy nechyběla ani 4

těm nejsvatějším ze svatých. Pouze pohled Panny Marie je skutečně jako pohled dítěte, jediný pohled dítěte, který kdy uznal za vhodné spočinout na naší hanbě a hanebnosti. Ano, Synu můj...., abychom se k ní správně modlili, musíme na sobě cítit její pohled. Ne shovívavý pohled, protože shovívavost je vždy, bez výjimky, provázená nějakou trpkou zkušeností, ale pohled něžného soucitu, smutného překvapení, bezedných pocitů; nepochopitelný, nevyjádřený pohled, který nám ji ukazuje mladší než hřích, mladší než rod, ze kterého vyšla – i když je Matka, působením milosti Matka všech milostí, je naší nejmladší sestrou.“ „Ženo, hle, tvůj syn!“ Bylo to zřejmě naposledy, kdy se Ježíš podíval na svoji matku pohledem skutečně plným citu, jako byl její, když ho potkala na křížové cestě. S okoralými rty a očima rozpálenýma horečkou, podíval se Ježíš na tu odvážnou a výjimečnou ženu a hovořil k ní, majíc na mysli učedníka, kterého miloval: „Ženo, hle Tvůj syn!“ Potom se podíval na svatého Jana a pokračoval: „Hle tvá matka!“ Církvi se však podařilo, s pomocí Ducha Svatého, zcela vniknout do tohoto děje; a vidí, jak se ubohé a bezmocné lidstvo, až do té doby smutné Evino potomstvo, znovu rodí s Mariinou bolestí na Kalvárii. Zjevení anděla Gabriela Panně Marii a Ježíšovo zjevení sbíhají se úplně a představují jedno jediné povolání. Panna Maria totiž počala a porodila Ježíše, ale Ježíš je hlavou mystického Kristova těla, které se zrodilo z Panny Marie vykupitelskou smrtí jejího Syna. Když jí Ježíš řekl „Hle, Syn tvůj!“, přesně jí naznačil, jak má pokračovat v poslání, které jí svěřil Bůh skrze anděla Gabriela. Celý její život, všechno, co dělala, bylo nasměrováno na její mateřství, ale nemělo se skončit Ježíšovou smrtí. Kristus je zvěč-


něný ve své církvi, nadále žije v těch, které vykoupil a nově zrozená církev potřebovala mateřskou starostlivost, kterou jí mohla poskytnout pouze Panna Maria. Do opatrování Panny Marie Kristus svěřil první mezi vykoupenými – učedníky. A Panna Maria hrála tuto roli dále, bez přerušení. Ve své encyklice RM Jan Pavel II. právě proto ukazuje, jak toto Mariino duchovní mateřství stále více zrálo, takže se mohla stát matkou všech lidí. Ve svém spojení s Kristem měla hlubokou účast na poslání svého Syna. Matčina láska k Synu a jeho poslání se stále více stávala i láskou ke všem, které miloval on. Papež o tom říká: „Na cestě této spolupráce s dílem jejího Syna – Vykupitele zakusilo i Mariino mateřství jedinečnou proměnu, neboť ji stále víc naplňovala vroucí láska ke všem, kterým platilo Synovo poslání.” Nejvyšší potvrzení tohoto mateřství pro všechny se děje u kříže: „Hle, tvá matka! Hle, tvůj syn!” Těmito slovy jakoby Ježíš chtěl říci: „Matko, dokázala jsi, že tvé mateřství na cestě spolupráce se mnou skutečně dosáhlo jedinečné proměny, neboť stále více tě naplňuje vroucí láska ke všem, kterým platí mé poslání. Zde pod křížem dáváš přednost vůli Otcově, dáváš přednost lásce k vykupovaným, necháváš proniknout meč bolesti svým srdcem…, dokázala jsi, že jsi hodna stát se matkou všech lidí…, proto: „Hle, tvá matka…“ Po pohřbu Pána Ježíše byli učedníci sklíčení a zmatení. Ztratili odvahu a upadli do deprese, jakoby s Ježíšem zemřely všechny jejich naděje a sny. Byli natolik skleslí, že někteří – ti, co šli do Emauz – utekli z Jeruzaléma. Vzpomínali si na ty tři roky, při kterých následovali Krista. Jaké to bylo velkolepé dobrodružství: plně se odevzdali Ježíšovi, opustili dům, rodinu a zaměstná-

ní, plně důvěřovali jeho slovu. A nyní, po tom všem, se ocitli opuštěni a bez iluzí, nejvýše s rizikem, že je budou pronásledovat, neboť slepě následovali Ježíše. V těch hodinách po Kristově smrti až do vzkříšení byla víra Panny Marie ve světě, opuštěném Ježíšem, jediným mostem, který spojoval umučení se zmrtvýchvstáním. Učedníci se shromáždili okolo ní a ona jim začala být matkou. Učila je trpělivě a v klidu čekat a důvěřovat příslibu. Úlohou matky totiž není jen přivést na svět novou bytost, ale i chránit ji, bdít nad ní, živit ji a vychovávat, až do té doby, než se dovede postarat sama o sebe. Učedníci si ani takřka nevšimli, že Panna Maria nad nimi bdí, a nijak to nepřekvapuje. Huysmans, který měl dobrý důvod, aby to věděl, řekl: „Upokojuje nás a vkládá nás do rukou svého Syna, ruce má však tak jemné, tak lehké, že duše, které se dotkne, nic necítí..“ Nevíme, jak dlouho setrvala Panna Maria na této zemi po nanebevstoupení. Starala se o nově zrozenou církev, ale zůstávala jako vždy diskrétně v pozadí. Byla s učedníky, když na ně sestoupil Duch Svatý. Ale jak učí sv. Kanisius: „…Maria všechna ta slova uchovávala ve svém srdci a navzájem je srovnávala… poznané tajemství objala celou svou vírou, aby je někdy, až bude Bůh chtít, sdělila jiným k užitku.“ Z tohoto pramene později čerpal sv. Lukáš a hlavně sv. Jan do svých evangelií. Evangelium sv. Jana je tak hluboké, protože sv. Jan dlouho bydlel s Pannou Marií a ona mu sdělovala vše, co za ta dlouhá léta ve svém srdci uchovávala a srovnávala. Proto má velký význam zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jako studnici moudrosti o Bohu. Podle prof. Dr. Federico Suáreze zkrátil a upravil Jiří Maxa, trvalý jáhen. 5

SRDÍČKO

POŘAD BOHOSLUŽEB O VELIKONOCÍCH 2008 HUSOVICE 16. 3. Květná neděle - mše sv. 700 900 1100 1800 - pobožnost křížové cesty 1730 20. 3. Zelený čtvrtek - v brněnské katedrále na Petrově v 900 celebruje otec biskup Vojtěch Cikrle mši sv. s kněžími diecéze, při níž se žehnají oleje - mše sv. 1800 - adorace v Getsemanské zahradě 2100 21. 3. Velký pátek – den přísného postu - pobožnost křížové cesty 1730 - památka umučení Páně 1800 22. 3. Bílá sobota - velikonoční vigilie 2000 - od 800 do 1200 a od 1500 příležitost k soukromé adoraci v kostele 23. 3. Zmrtvýchvstání Páně, Boží hod velikonoční - mše sv. 700 900 1100 1800 24. 3. Pondělí velikonoční - mše sv. 700 900 1800 Příležitost k přijetí svátosti smíření v husovickém kostele před velikonočními svátky bude v pondělí 17. 3. a v úterý 18. 3. od 1730 hod. Ve středu 19. 3. nebude mše sv. pro děti v 1700 hod., místo ní budou mít děti příležitost k sv. zpovědi. Mše sv. bude až v 1800 hod.

6


LESNÁ

OBŘANY

16. 3. Květná neděle - mše sv. 730 900 1030

16. 3. Květná neděle - mše sv. 830

20. 3. Zelený čtvrtek - mše sv. 1800

20. 3. Zelený čtvrtek - mše sv. 1800

21. 3. Velký pátek – den přísného postu - památka umučení Páně 1800

21. 3. Velký pátek – den přísného postu - památka umučení Páně 1800

22. 3. Bílá sobota - velikonoční vigilie 2000

22. 3. Bílá sobota - velikonoční vigilie 2000

23. 3. Zmrtvýchvstání Páně, Boží hod velikonoční - mše sv. 730 900 1030

23. 3. Zmrtvýchvstání Páně, Boží hod velikonoční - mše sv. 830

24. 3. Pondělí velikonoční - mše sv. 730 900

24. 3. Pondělí velikonoční - mše sv. 830

SOBĚŠICE 16. 3. Květná neděle - mše sv. 900 20. 3. Zelený čtvrtek - mše sv. 1800 21. 3. Velký pátek – den přísného postu - památka umučení Páně 1800 22. 3. Bílá sobota - velikonoční vigilie 2000 23. 3. Zmrtvýchvstání Páně, Boží hod velikonoční - mše sv. 900 24. 3. Pondělí velikonoční - mše sv. 900

OZNÁMENÍ V měsíci únoru 2008 do farnosti Brno-Lesná přišel na výpomoc P. Karel Cikrle. Byl změněn pořad nedělních bohoslužeb v Duchovním centru na následující: Neděle 07:30 – neděle s lichým datem slouží P. Karel Cikrle, se sudým P. Pavel Hověz. 09:00 – neděle s lichým datem slouží P. Pavel Hověz, se sudým P.Karel Cikrle. 10:30 – pro děti, rodiny a mládež. Mši slouží P. Pavel Hověz. Pravidelně účinkuje dětský sbor. 7

SRDÍČKO

FARNÍ POUŤ DO KŘTIN Vždy první květnovou sobotu putuje husovická farnost již tradičně za Pannou Marií Křtinskou. Letos to bude již po jedenácté. Je to pěší pouť probouzející se jarní přírodou z Husovic do Křtin. S tímto nápadem přišel v roce 1998 MUDr. Jaroslav Julínek a spolu s tehdejším novoknězem, bratrem Dominikem, uskutečnili první pouť. Každý rok se snažíme doputovat do Křtin jinou trasou, nebo

8

alespoň najít kousek nové cesty. Trasa mívá obyčejně délku asi 16- 18 km. I letos, 3. května 2008, zahájíme pouť v 8.00 hod. v husovickém kostele a po 15. hodině doputujeme do Křtin, kde je v 15.30 je růženec a v 16 hod. mše svatá. Zpět se jezdí autobusem, který cestou tam doveze ty, kteří si na pěší cestu netroufají. Všichni jste srdečně zváni za Pannou Marií do Křtin. Vladimír Letocha


POZVÁNÍ Myslíte to spolu vážně? Centrum naděje a pomoci zve na interaktivní kurz Myslíme to spolu vážně. Je určen párům, které chtějí svůj vztah prohloubit nebo vylepšit. Povídáme si, jaký smysl má manželství, co udělat, aby vzájemný vztah byl harmonický, o významu lidské sexuality, o manželské lásce, o výchově dětí, o hospodaření s penězi či časem. Nejde jen o informace, ale i o možnost vzájemného sdílení s ostatními páry. Těšíme se na setkání s Vámi u nás, v klubovně Centra naděje a pomoci na Vodní 13 v Brně. Bližší informace, časový rozvrh a přihlášky na tel.: 543 254 891, 543 331 471, lektorka Jana Urbanová. Žížalky a Broučci zahajují Centrum naděje a pomoci na Vodní 13 v Brně zahajuje od března novou aktivitu – cvičení pro miminka a jejich maminky. Veselé pohybové hry s písničkami, říkadly a zajímavým cvičebním náčiním jsou rozděleny do dvou kurzů podle věku dětí. Dětičky ve věku od tří měsíců do roku budou cvičit ve skupině Žížalky a jejich roztomilé hemžení se bude odehrávat každý pátek od 11 do 12 hodin. Cvičitelka Barbora Němcová, šikovná mladá teta, se už moc těší.

Broučci je krycí název pro cvičení dětí od jednoho roku do tří. Broučci se budou rojit také každý pátek od 9.30 do 10.30 pod vedením hodné usměvavé tety Ludmily Štěpánkové. Poplatek za hodinu cvičení činí 60,- Kč, je dobré se objednat. Barbora Němcová 543 331 470 Ludmila Štěpánková 543 254 891 Body ball Nově jsme v Centru naděje a pomoci připravili cvičení na balonech. Je vhodné pro všechny věkové skupiny. Při cvičení na balonech si totiž protáhnete a posílíte všechny svalové skupiny těla. Při balancování na vratkých gumových koulích procvičíte koordinaci těla a podpoříte svou funkční pohyblivost. To bude mít pozitivní vliv na zlepšení rovnováhy. Kromě toho všeho ještě při cvičení zapracujete na procvičení a posílení vnitřních břišních svalů a prokrvíte svůj kardiovaskulární systém. Cvičení na balónech působí preventivně proti inkontinenci moči a snižuje nervozitu a stres. Každý čtvrtek od 18 hodin na Vodní 13 v Brně. S sebou si vezměte cvičební úbor a láhev s pitím. Zaplatíte příspěvek 60 Kč/hod. Objednat se můžete na tel.: 543 254 891 u Ludmily Štěpánkové.

9

SRDÍČKO

VODNICKÉ POHÁDKY ZE ŠTĚPÁNOVIC Permoníci ze Skalic (část 7.) Vodník Štěpánek právě leštil kaprům šupiny, když za ním přišli skaličtí permoníci: „Chceme tě požádat o pomoc, Štěpánku. Možná znáš naše podzemní království, jež se rozkládá v hloubi země od Skalic až po Hvozdec. Lidé o něm nemají tušení a to nás doposud chránilo, jinak by už dávno hledali naše poklady. Avšak poslední dobou začali na Skalicích lámat kámen právě tam, kde je nehluboko ukryt duhový kamínek. Sluníčko jej jednou darovalo naší krásné princezně, ale on stále zůstává co nejblíže sluníčku. Má velikou moc, dokáže odhalit všechna tajemství země a nebylo by dobře, aby se dostal lidem do rukou, ještě k tomu nedozráli. Protože k duze patří i voda, jedině ty můžeš duhový kamínek přitáhnout hloub do země. Prosíme tě o to!“

„Zkusím to,“ slíbil Štěpánek, poslal kapry, aby si zlatili šupiny na sluníčku a za chvíli už na Skalicích přivolal pramínek z největší hloubky země. „Co si přeješ Štěpánku?“, zeptal se pramínek. „Zazpívej nejjiskřivější písničku pro duhový kamínek, aby se skutálel až tam, kde ty začínáš, tam bude v bezpečí,“ poprosil Štěpánek. Pramínek zazpíval tak krásnou písničku, až se všem tajil dech a náhle, jak sedmibarevný motýl, skutálel se kolem nich duhový kamínek tam, kam byl váben. Permoníci si oddechli, poděkovali a obdarovali Štěpánka hrstí kamínků vltavínů pro Elišku na parádu. Štěpánek poděkoval a po cestě domů jí k nim natrhal ještě krásnou kytku, protože se mají pořád rádi. Jarka Cýrusová

PROSBA Z VRANOVA Duchovní centrum Vranov u Brna hledá věřící ženu z Brna a okolí na úklid – služby ranní, odpolední, sobotní i nedělní, podle potřeby. Kontaktujte S. Zdislavu Noskovou, 541 239 264 nebo [email protected].

10


VELIKONOČNÍ HÁDANKY KRIS-KROS 3: GAL, ELI, END, MŽE, ODE, SŮL 4: ALPY, LISY, NIČÍ, TOUŠ 5: PEPÍK 6: GALOŠE, KOSENÍ, LUPENÍ, NÁSTUP, PODMOK, PŘELIV, ŘEŠENÍ, ŠALINA, ZLOSTI 9: TAJENKA

VODOROVNĚ: 6písmenné výrazy, v 1 buňce jsou 2 písmena, poslední 2 písmena tvoří začáteční písmena následujícího slova. A: Vesmír; ochutit; Jihoevropanka; opevnění(pevnost), zdrobněle Eliška. – B: Tajenka. – C: Severoafrický stát, skříňka se zásuvkami, starší typ letadla, karetní hra, kysat (též mávat). SHORA DOLŮ: 2. Slovenský deník. – 4. Domácky Olga. – 6. Pobídka. – 8. Číslovka. – 10. Důrazný zápor. ZDOLA NAHORU: 1. Hrob. – 3. Škodlivý motýlek. – 5. Bakterie. – 7. Tok (básnicky). – 9. Tmavá část dne. J. Podsedníková 11

SRDÍČKO

SRDÍČKO – zpravodaj brněnských římsko-katolických farností Husovice, Lesná a Obřany. Vychází se souhlasem duchovních správců. Kontaktní adresa: Římsko-katolická farnost Brno-Husovice, Vranovská 103, 614 00 Brno nebo schránka Srdíčka v zadní části husovického kostela nebo e-mail: [email protected] http://www.volny.cz/dcbl/srdicko.htm Odpovědný redaktor: Daniel Kummer NEPRODEJNÉ. Vychází pro vnitřní potřebu farností. Neprošlo jazykovou úpravou. Uzávěrka tohoto čísla byla dne 27. 2. 2008, uzávěrka příštího je čísla 18. 4. 2008. 12

VÍRA V POSMRTNÝ ŽIVOT A VZKŘÍŠENÝ KRISTUS

Recommend Documents