Douglas Adams STOPAØÙV PRÙVODCE PO GALAXII Originál: The Hitch Hiker's Guide to the Galaxy (Stopaøùv prùvodce po galaxii, 1981) Další díly: The Restaurant at the End of the Universe (Restaurant na konci vesmíru, 1982) Life, the Universe and Everything (Život, vesmír a vùbec, 1982) So Long, and Thanks for All the Fish (Sbohem a dík za všecky ryby, 1984) Mostly Harmless (Pøevážnì neškodná, 1993) *Vìnování Johnny Brockovi a Clare Gorstové a ostatním Arlingtoòanùm za èaj, sympatie a kanape *Úvod "Pozemš•ané! Vìnujte pozornost tomuto hlášení. Hovoøí k vám Prostenik Vogon Jelc z Galaktického úøadu pro plánování hyperprostorové dopravy. Jak nepochybnì víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové expresní dálnice, která má vést vaší sluneèní soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z tìch, které jsou urèené k demolici. Celá akce bude trvat necelé dvì pozemské minuty. Dìkuji vám." Ale NEPROPADEJTE PANICE! Pozemš•an Arthur Dent a mimozemš•an Ford Prefect se zachrání, protože kdo by napsal heslo Zemì do STOPAØOVA PRÙVODCE PO GALAXII, jedné z nejdùležitìjších knih v historii nejen lidstva, a s kým bychom navštívili RESTAURANT NA KONCI VESMÍRU? Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných konèinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodnì nemùže dìlat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce. Kolem nìj zhruba ve vzdálenosti sto padesáti miliónù kilometrù obíhá naprosto zanedbatelná nepatrná modrozelená planeta, na níž formy života vzešlé z opic jsou tak úžasnì primitivní, že se dosud domnívají, že digitální hodinky jsou docela šikovný nápad. Hlavní problém této planety spoèívá - nebo spíš spoèíval - v tom, že vìtšina lidí, kteøí na ní žijí, je povìtšinou neš•astná. Vyskytlo se mnoho pokusù o øešení, vìtšinou se však týkaly pohybù malých zelených kouskù papíru, což je zvláštní, protože ony malé zelené kousky papíru koneckoncù neš•astné nebyly. A tak problém trval dál. Mezi lidmi byla spousta darebákù a pøevážná vìtšina jich na tom byla moc špatnì - dokonce i majitelé digitálních hodinek.
Stále více lidí se pøiklánìlo k názoru, že udìlali nenapravitelnou chybu, už tehdy, když slezli ze stromù. Nìkteøí dokonce tvrdili, že chybou bylo vùbec na ty stromy lézt, že mìli všichni pìknì zùstat v oceánech. A pak jednoho ètvrtka, témìø dva tisíce let poté, co jednoho èlovìka pøibili na køíž za to, že øíkal, jak by bylo ohromnì bezva chovat se k sobì pro zmìnu trochu slušnì, si jedna dívka sedící osamìle v malé kavárnièce v Rickmansworthu najednou uvìdomila, v èem je chyba. Pøišla na to, jak by se ze svìta dalo udìlat docela pøíjemné místo. Dokonce mìla pravdu - tentokrát by to bylo fungovalo, a ani by nemuseli nikoho k nièemu pøibíjet. Jenomže naneštìstí než se staèila dostat k telefonu, aby o tom mohla nìkomu øíct, došlo ke strašnì pitomé katastrofì a myšlenka byla nenávratnì ztracena. Toto však není její pøíbìh. Toto je pøíbìh oné strašnì pitomé katastrofy a nìkterých jejích dùsledkù. Je to také pøíbìh jedné knihy, knihy zvané Stopaøùv prùvodce po Galaxii. Není to pozemská kniha - na Zemi nikdy nevyšla a až do oné strašlivé katastrofy o ní ani žádný pozemš•an neslyšel, ani ji nevidìl. Nicménì je to kniha pozoruhodná. Možná že jde o nejpozoruhodnìjší knihu, jakou kdy vydalo mamutí nakladatelství v Malém medvìdu, o nìmž rovnìž žádný pozemš•an nikdy neslyšel. Je to kniha pozoruhodná, ale i velmi úspìšná - je úspìšnìjší než Nebeský rádce hospodynìk, jde na odbyt lépe než Ještì tøiapadesátero, co dìlat pøi nulové gravitaci a je diskutovanìjší než trilogie filozofických trhákù Úlona Kolufida Kde udìlal Pámbù chybu, Výbìr nejvìtších Božích omylù a Co je ten Pámbù zaè ? V mnoha ležérnìjších civilizacích na Východním okraji naší Galaxie dokonce Stopaøùv prùvodce nahradil velkou Galaktickou encyklopedii jakožto zdroj veškerého vìdìní a moudrosti, nebo• - aè má mnoho mezer a spousta informací je pochybných nebo pøinejmenším hodnì nepøesných - má proti starší a prozaiètìjší pøíruèce dvì nesporné výhody. Jednak je o nìco levnìjší, a pøedevším má na obálce velký vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE. Historie onoho strašnì pitomého ètvrtka a jeho neuvìøitelných následkù a jejich souvislostí s touto pozoruhodnou knihou však zaèíná velmi prostì. Zaèíná jedním domem. *1. kapitola Dùm stál na mírném svahu na samém konci vesnice. Stál o samotì, s vyhlídkou na širé lány jihozápadní Anglie. Rozhodnì nièím nevynikal - asi tøicet let starý, podsaditý, pøibližnì ètvercový cihlový dùm, v prùèelí se ètyømi okny, jejichž velikost v pomìru k celku víceménì pøesnì nelahodila oku. Jediný èlovìk, kterého dùm nìèím zajímal, byl Arthur Dent, a to ještì jen proto, že v nìm náhodou bydlel. Bydlel tu už tøi roky, od té doby, co se odstìhoval z Londýna, protože na Londýn prostì nemìl nervy. I on byl asi tøicetiletý, vysoký, tmavovlasý a vždycky trochu nesvùj. Nejvíc starostí mu pùsobilo, že se ho všichni poøád ptali, proè vypadá tak ustaranì. Pracoval v místním rozhlase, o kterém vždycky øíkával kamarádùm, že je mnohem lepší, než si asi myslí. Taky že byl - vìtšina jeho kamarádù totiž pracovala v reklamì.
V noci ze støedy na ètvrtek lilo, takže ulice byla mokrá a rozblácená, ale ranní slunce záøivì vesele svítilo - a mìlo to být naposled - na Arthurùv dùm. Nikdo mu ještì neoznámil, že obecní rada chce dùm zbourat a postavit místo nìj dálnici. Ve ètvrtek v osm ráno se Arthur necítil zrovna nejlíp. Mátožnì se probudil, vstal a mátožnì bloumal po pokoji, otevøel okno, uvidìl buldozer, našel pantofle a odbelhal se do koupelny umýt. Zubní pastu na kartáèek - tak. A drbat. Zrcátko na holení - obrácené ke stropu. Nastavil ho. Na okamžik se v nìm objevil další buldozer za oknem koupelny. Øádnì nastaveno odráželo Arthurovy štìtiny. Odrásal je, umyl se, utøel a odbelhal se do kuchynì najít nìco pøíjemného, co by se dalo vložit do úst. Konvice, zásuvka, lednièka, mlíko, kafe. Zívnutí. Slovo buldozer bloudilo jeho myslí a hledalo, s èím by se mohlo spojit. Buldozer za kuchyòským oknem byl poøádný kousek. Civìl na nìj. Žlutý, pomyslel si a odbelhal se do ložnice obléct. Cestou se zastavil v koupelnì a vypil velkou sklenici vody a pak ještì jednu. Zaèínal se podezøívat, že má kocovinu. Ale proè? Copak vèera veèer pil? Došel k závìru, že nejspíš ano. Zahlédl cosi v holícím zrcátku. Žlutý, pomyslel si a belhal se do ložnice. Zastavil se a pøemýšlel. Hospoda, øíkal si v duchu. Jéžiš, hospoda. Matnì se rozpomínal, jak se rozèiloval, rozèiloval se kvùli nìèemu, co mu pøipadalo dùležité. Každému o tom vykládal a obával se, že dost obšírnì - nejjasnìjší vizuální vzpomínku mìl na skelné pohledy v oèích lidí kolem. Nìco o nìjaké dálnici, o které se právì dozvìdìl. Jednalo se o ní už celé mìsíce, až na to, že o tom nikdo nevìdìl. K smíchu. Lokl si vody. Však ono se to setøese, rozhodl se, nikdo pøece žádnou dálnici nechce, obecní rada to nikdy nemùže prosadit. To se nìjak vyøeší. Ale že ho to stálo poøádnou kocovinu. Prohlížel se v zrcadle na dveøích skøínì. Vyplázl jazyk. Žlutý, pomyslel si. Slovo žlutý bloudilo jeho myslí a hledalo, s èím by se mohlo spojit. O patnáct vteøin pozdìji už byl venku a ležel pøed obrovským žlutým buldozerem, který se valil zahradní pìšinou. Pan L. Prosser byl, jak se øíká, taky jenom èlovìk. Jinými slovy patøil k dvounohým formám života na bázi uhlíku, které se vyvinuly z opic. Konkrétnì øeèeno byl to ètyøicetiletý, tlustý a ochablý zamìstnanec obecní rady. Jeho nejvìtší zvláštnost - ale o té ovšem nevìdìl - spoèívala v tom, že byl kromì jiného pøímým Èingischánovým potomkem po meèi, pøestože øada uplynuvších generací a rasové míšení si zahrálo s jeho geny natolik, že nemìl žádné patrné mongolské rysy a po mocném pøedkovi nezdìdil nic než postavu znaènì rozšíøenou v pase a slabost pro malé chlupaté klobouèky. Velký váleèník rozhodnì nebyl - ve skuteènosti to byl nervózní, utrápený èlovíèek. A dneska byl zvláš• nervózní a utrápený, protože v práci se vyskytl problém - mìl dohlédnout, aby dùm Arthura Denta byl srovnán se zemí, døív než den skonèí.
"Nechte toho, pane Dente," øíkal, "tohle pøece nemùžete vyhrát. Nemùžete ležet pøed buldozerem donekoneèna." Snažil se pøimìt své oèi, aby divoce blýskaly, ale nìjak jim to nešlo. Arthur ležel v blátì a posmìšnì pomlaskával. "Vsaïte se! Uvidíme, kdo døív zrezaví." "Obávám se, že se s tím budete muset smíøit," opáèil L. Prosser a nervóznì protáèel chlupatý klobouèek na šešulce hlavy. "Tahle dálnice se postavit musí, a taky že se postaví!" "To slyším prvnì," podivil se Arthur, "a proè se musí postavit?" Pan Prosser mu zkusmo pohrozil prstem, ale hned toho zase nechal. "Jak to myslíte, proè se musí postavit? No je to dálnice. Dálnice se stavìt musí." Dálnice jsou zaøízení, které umožòuje jistým lidem øítit se z bodu A do bodu B znaènou rychlostí, zatímco jiní lidé se znaènou rychlostí øítí z bodu B do bodu A. Lidé, co bydlí v bodì C, který leží pøesnì uprostøed, se obèas musí divit, co je na bodì A tak úžasného, že se taková spousta lidí z bodu B jen tøese na to, aby se tam dostali, a co je tak zajímavého na bodì B, že taková spousta lidí z bodu A stojí o to se tam dostat. A èasto si pøejí, aby se lidi už jednou ksakru rozhodli, kde vlastnì chtìjí být. Pan Prosser chtìl být v bodì D. Bod D nemìl žádné zvláštní umístìní, byl to prostì kterýkoliv pøíhodný bod hodnì daleko od bodù A, B a C. V bodì D by mìl pìknou chaloupku se zkøíženými sekyrami nade dveømi a trávil by pøíjemné chvíle v bodì E, což byla vzhledem k bodu D nejbližší hospoda. Jeho žena by samozøejmì chtìla popínavé rùže, ale on dával pøednost sekyrám. Sám nevìdìl proè, ale sekyry se mu prostì líbily. Pod palbou posmìšných pohledù, jimiž ho stíhali øidièi buldozerù, ho polilo horko. Pøenesl váhu z nohy na nohu, ale na obou to bylo stejnì nepohodlné. Zøejmì tu nìkdo byl hroznì neschopný a pan Prosser se modlil, aby to náhodou nebyl on. "Mìl jste právo vznést námitky nebo pøedložit protinávrhy v patøièné lhùtì." "V patøièné lhùtì?" opièil se Arthur. "V patøièné lhùtì? Dozvìdìl jsem se o tom vèera, když ke mì domù pøišel nìjaký øemeslník. Ptal jsem se ho, jestli pøišel umýt okna, a on na to že ne, že pøišel zbourat dùm. To mi ovšem neøekl rovnou. Nejdøív otøel pár oken a vyinkasoval pìt liber. Pak se s tím teprve vytasil." "Ale pane Dente, ty plány byly pøístupné na místním plánovacím úøadì tøi ètvrtì roku." "To jo, a jakmile jsem se to dozvìdìl, hned jsem se taky na nì sìl podívat, vèera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na nì upozoròovat, co? Jako tøeba že byste to nìkomu øekli, nebo tak nìco na ten zpùsob." "Ale ty plány byly vyvìšeny..." "Vyvìšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa." "Tam je oddìlení, kde je vyvìšují." "S baterkou." "Asi byl zrovna výpadek proudu." "A schody zøejmì taky vypadly." "Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?" "Ale jo, našel. Na dnì zamèené registraèky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveøe dali ceduli Pozor, leopard!."
Po nebi pøebìhl mrak. Jeho stín padl na Arthura Denta, opøeného o loket ve studeném bahnì. Padl na Arthurùv dùm. L. Prosser se na nìj zamraèil. "Není to moc hezký dùm." "Mnì se bohužel zrovna líbí." "Dálnice se vám taky bude líbit." "Hele, drž hubu," zavrèel Arthur. "Drž hubu a vodprejskni i s tou svou pitomou dálnicí. Nemáš nárok a moc dobøe to víš." Pan Prosser nìkolikrát naprázdno otevøel a zase sklapl ústa, zatímco jeho mysl na okamžik zaplnily nevysvìtlitelné, ale strašnì svùdné vize Arthurova domu stravovaného ohnìm a vøeštícího Arthura, jak vybíhá z hoøících trosek a ze zad mu vyèuhují pøinejmenším tøi poøádná kopí. Podobné vize ho obtìžovaly dost èasto a silnì ho znervózòovaly. Chvíli se pokoušel cosi blekotat, pak se však vzpamatoval. "Pane Dente..." "Ano? Copak?" "Rád bych vám poskytl jednu vìcnou informaci. Dovedete si pøedstavit, jakou škodu by asi utrpìl tenhle buldozer, kdybych ho prostì pustil a pøeválcoval vás?" "Jakou?" zeptal se Arthur. "Vùbec žádnou," odvìtil Prosser a nervóznì odmašíroval. Nestaèil se divit, proè je jeho mozek napìchován tisíci divokými pokøikujícími jezdci. Prazvláštní shodou okolností výraz vùbec žádné pøesnì vyjadøuje míru podezøení, které choval z opice vzešlý Arthur Dent, že jeden z jeho nejlepších kamarádù nepochází ani z opice ani z Guildfordu, jak obvykle prohlašoval, nýbrž z jedné planety kdesi v okolí Betelgeuze. To by Arthura totiž v životì nemohlo napadnout. Tenhle kamarád se octl na planetì Zemi pøed nìjakými patnácti lety a celou tu dobu se poctivì snažil zaèlenit do pozemské spoleènosti. Je tøeba uznat, že se mu to do jisté míry podaøilo, to se musí nechat. Tak napøíklad se mu po celých tìch patnáct let daøilo pøedstírat, že je nezamìstnaný herec. Zøejmì je to celkem pøijatelné tvrzení. Dopustil se nicménì jedné hloupé chyby - trochu totiž odflákl pøedbìžný prùzkum. Získané informace ho natolik zavedly, že si vybral jméno Ford Prefect v domnìní, že je docela bìžné a nenápadné. Nebyl nápadnì vysoký, jeho tváø mìla pozoruhodné, nikoli však nápadnì hezké rysy. Nazrzlé vlasy jako dráty si èesal z èela dozadu. Kùže vypadala jako napnutá pøes nos dozadu. Bylo na nìm prostì nìco divného, ale tìžko øíct co. Snad to zpùsobovalo to, že jeho oèi nemrkaly dost èasto, a když jste s ním mluvili tøeba jen chvilièku, donutil vás k slzám. Snad to bylo tím, že mìl trochu moc široký úsmìv a pùsobil znepokojivým dojmem, že se vám chystá skoèit po krku. Vìtšinì lidí, s nimiž se na Zemi skamarádil, pøipadal jako neškodný excentrik - bohém a mazavka s trochu divnými zvyky. Tak napøíklad s oblibou vpadával na univerzitní veèírky, kde se vždycky strašlivì zlískal a zaèal zesmìšòovat každého astrofyzika, který mu zrovna padl do rukou. Nakonec ho vždycky vyhodili.
Èas od èasu míval stavy podivné roztržitosti. Zíral do nebe jako hypnotizovaný, dokud se ho nìkdo nezeptal, co že to dìlá. Vždycky sebou provinile trhl, a pak se s úlevou zasmál. "Ále, jen tak vyhlížím létající talíøe." Každý se tomu vtipu obvykle zasmál a zeptal se, jaké létající talíøe ho zajímají. "Zelené!" usmíval se prohnanì Ford. Chvíli se bláznivì chechtal a pak náhle odklusal do nejbližšího baru, kde zaplatil obrovskou rundu. Ten veèer obvykle dopadl špatnì. Úplnì zmagoøený whisky zatáhl do koutku nìjakou dívku a vysvìtloval jí s ponìkud rozmazanou výslovností, že na barvì tìch talíøù v podstatì zase tak moc nezáleží. A když se potom poloparalyticky potácel noèními ulicemi, ptal se policajtù na cestu k Betelgeuze. Odpovídali mu obvykle nìco jako "Nemyslíte, pane, že je èas vydat se domù?" "Se právì snažím kámo," odpovídal vždycky stejnì Ford. "Se právì snažím." To, co však skuteènì vyhlížel, když roztržitì zíral do nebe, byl jakýkoliv létající talíø. O zelených mluvil jen proto, že zelená byla tradièní barva uniformy Betelgeuzských prùzkumníkù trhu. Zoufale toužil po jakémkoliv létajícím talíøi. Uvíznout nìkde na patnáct let je pøece jen trochu dlouho, zvláš• když je tam tak nepøedstavitelná nuda jako na Zemi. Pøál si, aby už brzo pøiletìl nìjaký létající talíø, protože umìl létající talíøe stopovat a pøimìt posádku, aby ho vzali. Vìdìl jak na to, když chcete zhlédnout divy vesmíru za míò než tøicet altairských dolarù dennì. Ford totiž ve skuteènosti dìlal terénní prùzkum pro onu pozoruhodnou knihu, pro Stopaøova prùvodce po Galaxii. Lidé jsou neuvìøitelnì pøizpùsobiví, a tak kolem poledního už v nejbližším okolí Arthurova domu vládla zabìhnutá rutina. Arthurovou všeobecnì uznávanou rolí bylo ležet v blátì, posmìšnì pomlaskávat a obèas se dožadovat svého právníka, maminky nebo dobré knihy. Všeobecnì uznávanou rolí pánì Prosserovou bylo pøíležitostnì zkoušet na Arthura nové finty, jako napøíklad øeè o Veøejném blahu, øeè o Nezadržitelném pokroku, projev na téma 'Taky mi jednou zbourali dùm, ale nikdy jsem se tím netrápil' a rùzné jiné lichotky a výhružky. Všeobecnì uznávanou rolí øidièù buldozerù bylo posedávat kolem, popíjet kávu a experimentovat s odborovými pøedpisy, jak by se dala situace využít k vlastnímu finanènímu prospìchu. Zemì se zvolna otáèela kolem své osy. Slunce zaèínalo vysoušet bláto, v nìmž Arthur ležel. Opìt ucítil na tváøi nìèí stín. "Ahoj, Arthure," øekl stín. Arthur zamžoural proti slunci a ke svému pøekvapení uvidìl nad sebou stát Forda Prefecta. "Forde, ahoj, jak se vede?" "Fajn. Hele, máš teï nìco na práci?" "Jestli mám nìco na práci!" rozhoøèil se Arthur. "No, jenom musím ležet pøed všemi tady tìmi buldozery, nebo co to je, protože když to neudìlám, tak mi zbourají dùm, ale jinak... vlastnì ani ne, proè?"
Na Betelgeuze nevìdí, co je sarkasmus, takže Ford Prefect, pokud se nesoustøedil, ho nepostøehl. Øekl tedy: "Prima. Mùžeme si tady nìkde promluvit?" "Cože?" jevil se Arthur. Pár vteøin to vypadalo, že ho Ford ignoruje. Upøenì zíral do nebe jako králík, který si koleduje, aby ho pøejelo auto. Pak pøièapl k Arthurovi. "Musíme si promluvit," øekl naléhavì. "Bezva," øekl Arthur. "Tak mluv." "A nìèeho se napít," naléhal stále víc Ford. "Je to strašnì dùležitý, promluvit si a napít se. Teï hned. Zajdeme do hospody ve vesnici." Znovu se nervóznì zadíval do nebe, jako by nìco oèekával. "Hele, copak to nechápeš?" teï už jeèel Arthur. "Tenhle chlap mi chce zbourat barák!" ukázal na Prossera. Ford se na nìj zmatenì zadíval. "Ale to pøece mùže klidnì udìlat, i když tu nebudeš, ne?" "Ale to já právì nechci, aby to udìlal!" "Aha." "Co je to s tebou, Forde?" "Nic. Nic se mnou není. Poslouchej mì - musím ti øíct tu nejdùležitìjší vìc, kterou si kdy slyšel. Musím ti to øíct hned a musím ti to øíct ve výèepu U podkoního." "Ale proè?" "Budeš potøebovat hodnì silný drink." Arthur pod Fordovým upøeným pohledem pøekvapenì zjiš•oval, že mu slábne vùle. Netušil ovšem, že je to díky staré pijácké høe, kterou se Ford nauèil v hyperprostorových pøístavech v oblastech tìžby mandranitu ve sluneèní soustavì Orion Beta. Ta hra není nepodobná pozemské høe zvané indiánský zápas. Hraje se takhle: Protivníci sedí naproti sobì u stolu a každý má pøed sebou sklenici. Mezi nimi stojí láhev Janxova likéru (který byl mimochodem zvìènìn už ve starodávném orionském hornickém popìvku "Už mi nenalívejte tu starou Janxovku/ ne, už mi nenalívejte tu starou Janxovku/ Vždy• se mi hlava rozskoèí/ jazyk se do lhaní pustí/ oèi z hlavy vyskoèí/ a duše tìlo opustí/ tak dejte sem ještì panáka starý Janxovky"). Oba hráèi se pak soustøedí na láhev a pokoušejí se ji svou vùlí naklonit a nalít likér do protivníkovy sklenièky, a ten ho pak musí vypít. Naèež se láhev znovu naplní a hraje se další kolo. A tak dále. Jak jednou zaènete prohrávat, je pravdìpodobné, že budete prohrávat poøád, protože Janxùv likér, kromì jiných úèinkù, snižuje telepsychické schopnosti. Když je zkonzumováno pøedem urèené množství, ten, kdo nakonec prohrál, musí dát fant, kterýžto úkon je zpravidla povahy obscénnì biologické. Ford obvykle hrál tak, aby prohrál. Jak tak na nìj Ford zíral, zaèínal si Arthur myslet, že by vlastnì nakonec k Podkonímu docela jít chtìl. "Ale co bude s mým domem?" zakòoural ukøivdìnì. Ford pohlédl smìrem k Prosserovi a náhle dostal zlomyslný nápad. "Tak on ti chce zboøit dùm?"
"Ano, chce tady postavit..." "Ale nemùže, protože mu ležíš pøed buldozerem?" "Ano a..." "Urèitì to nìjak vyøešíme," ujistil ho Ford. "Promiòte, že ruším," zavolal. Pan Prosser (který se právì hádal s mluvèím øidièù buldozerù, jestli Arthur Dent pøedstavuje riziko pro jejich duševní zdraví nebo ne, a v pøípadì, že ano, jak vysoký pøíplatek by mìli dostat) zapátral kolem sebe. Pøekvapilo ho a mírnì znepokojilo, když zjistil, že Arthur má spoleèníka. "Ano? Copak?" volal v odpovìï. "Už pan Dent pøišel k rozumu?" "Mohli bychom pro danou chvíli pøedpokládat, že nepøišel?" volal zase Ford. "Ach jo," povzdychl si Prosser. "A mohli bychom dále pøedpokládat, že tady hodlá zùstat celý den?" "Tak?" "Takže vaši lidé tu budou celý den postávat a nedìlat nic?" "Mùže být, mùže být..." "No, a když už jste se s tím jednou smíøil, tak vlastnì pana Denta nepotøebujete, aby tady celou tu dobu ležel, ne?" "Cože?" "Vy ho tu vlastnì nepotøebujete," vysvìtloval trpìlivì Ford. Pan Prosser usilovnì pøemýšlel. "No vlastnì ne, v podstatì ne..., nedá se øíct, že bychom ho potøebovali...," soukal ze sebe utrápenì. Pøipadalo mu, že jeden z nich plácá nesmysly. "Takže kdybyste byl tedy ochoten pøistoupit na to, že tady v podstatì je, mohl bych si s ním odskoèit na pùl hodinky do hospody. Co vy na to?" Pan Prosser si pomyslel, že to zní jako pìkná magoøina. "Zní to docela rozumnì...," øekl konejšivì a sám se divil, koho se to vlastnì snaží konejšit. "A kdybyste si pak taky chtìl na jedno skoèit, tak to vždycky mùžeme na chvíli vzít zase my za vás," nabízel velkoryse Ford. "Dìkuju mnohokrát..." Prosser už vùbec nevìdìl, jak odehrát tenhle míèek. "Dìkuju..., ano, to jste moc hodný..." Zamraèil se, usmál se, pak se pokusil udìlat obojí najednou, což se mu nepodaøilo, popadl svùj chlupatý klobouk, a zuøivì ho protoèil na šešulce. Nedokázal z toho všeho udìlat jiný závìr, než že právì zvítìzil. "Takže kdybyste laskavì šel sem a tady si lehl...," pokraèoval Ford Prefect. "Cože?" užasl Prosser. "Ach tak, promiòte, asi jsem to neøekl dost jasnì. Nìkdo musí ležet tady pøed tìmi buldozery, že? Jinak by jim nic nebránilo, aby pøeválcovali dùm pana Denta, že ano?" "Cože?" opakoval Prosser mechanicky. "Je to úplnì jednoduché," vysvìtloval Ford. "Mùj klient, pan Dent, øíká, že se tu pøestane válet v blátì výhradnì pod podmínkou, že ho vystøídáte." "O èem se to bavíte?" ozval se Arthur, ale Ford ho zlehka š•ouchl nohou, aby byl zticha. Pan Prosser si musel novou myšlenku nahlas pøeslabikovat. "Vy zkrátka chcete, abych šel a lehl si..." "Ano." "Pøed ten buldozer?"
"Ano." "Místo pana Denta." "Ano." "Do toho bláta." "Do toho, jak øíkáte bláta." Když si pan Prosser uvìdomil, že je to ve skuteènosti zase on, kdo nakonec prohrál, bylo to, jako by z nìj spadla jakási tíže. Tohle se víc podobalo svìtu, který znal. Povzdychl si. "A vy za to vezmete pana Denta s sebou do hospody?" "Správnì," souhlasil Ford. "Pøesnì tak." Pan Prosser udìlal nìkolik nervózních krokù vpøed. "Mùžete mi to slíbit?" "Spolehnìte se," ujistil ho Ford a dodal k Arthurovi: "Tak dìlej, vstávej, a• si tam mùže lehnout." Arthur se zvedl. Pøipadal si jako ve snu. Ford posunkem naznaèil Prosserovi, aby zaujal Arthurovo místo. Nebožák smutnì a neohrabanì usedl do bláta. Zdálo se mu, že celý jeho život je jakýsi sen, a obèas si kladl otázku, èí sen to je a jestli se tìm, kdo ho sní, líbí. Bláto mu obalilo zadek a ruce a vniklo mu do bot. Ford na nìj pøísnì pohlédl. "A ne abyste tady zatím panu Dentovi zbourali dùm, když bude pryè, to by byla pìkná spros•árna, jasný?" "Pomyšlení na nìco takového ještì ani nezaèalo uvažovat o pouhé možnosti vstoupit mi na mysl," zabrblal Prosser a uvelebil se v blátì. Než ulehl a zavøel oèi, zahlédl ještì, jak se k nìmu blíží zástupce odborového svazu øidièù buldozerù. Snažil si srovnat v hlavì argumenty, aby mohl dokázat, že teï sám nepøedstavuje riziko pro duševní zdraví. Nebyl si tím ovšem ani zdaleka jistý - jeho mysl zaplòovaly øev, konì, kouø a pach krve. Stávalo se mu to vždycky, když si pøipadal uboze nebo ušlápnutì, ale nikdy si to nedokázal vysvìtlit. V kterési z vyšších dimenzí, o nichž nic nevíme, mocný Chán vztekle zaøval. Pan Prosser se však jen zachvìl a tiše zakòuèel. Pod víèky pichlavì cítil kapièky vody. Byrokratické zmatky, rozzlobení muži ležící v blátì, záhadní cizinci pùsobící mu nepochopitelné ponížení a v jeho hlavì armáda neznámých jezdcù, kteøí se mu vysmívají - to je tedy den! Den to tedy byl. Ford Prefect vìdìl, že otázka, jestli Arthurùv dùm zboøí nebo ne, nestojí ani za pár ledvin z divokého psa dinga. Jen Arthurovi to poøád nešlo z hlavy. "Dá se mu vùbec vìøit?" staral se. "Já osobnì bych mu dùvìøoval až do konce svìta," uklidòoval ho Ford. "To znamená jak asi dlouho?" "Asi tak dvanáct minut. Tak pojï honem, potøebuju se napít." *2. kapitola Podíváme-li se do Galaktické encyklopedie na heslo Alkohol, dozvíte se, že je to bezbarvá prchavá tekutina, která vzniká kvašením cukrù. Encyclopaedia Galactica zaznamenává i euforizující úèinky alkoholu na jisté formy života na bázi uhlíku.
Stopaøùv prùvodce po Galaxii se o alkoholu také zmiòuje. Øíká, že nejlepší existující drink je Pangalaktický megacloumák. Vypít Pangalaktický megacloumák je podle Stopaøova prùvodce asi jako nechat si vyrazit mozek z hlavy plátkem citrónu obaleným kolem masivní zlaté cihly. Prùvodce rovnìž informuje, na kterých planetách se mixuje nejlepší Pangalaktický megacloumák, kolik za nìj zaplatíte a které dobrovolné organizace vám poskytnou pomoc, až se budete léèit z jeho následkù. V Prùvodci najdete dokonce i recept na nejlepší Pangalaktický megacloumák. Vezmìte obsah jedné láhve Staré Janxovky. Nalijte do nìj jednu odmìrku vody z moøí Santraginu V - ach, santraginská moøská voda! Ach, santraginské ryby!!! Do smìsi nechte roztát tøi kostky Arkturského mega-ginu (musí být øádnì zmrzlý, jinak benzín vyprchá). Tím vším nechte probublat ètyøi litry fallijského bahenního plynu, na poèest všech š•astných stopaøù, kteøí zemøeli rozkoší v bažinách Fallie. Obrácenou støíbrnou lžièkou odmìøte dávku Qualactinského hypermátového extraktu, vonícího nìžnou sladkostí, mystikou a opojnými výpary temných Qualactinských zón. Vhoïte zub algolského sluneèního tygra. Sledujte, jak se rozpouští a jak se oheò algolských sluncí vsakuje hluboko do srdce nápoje. Pøikápnìte trochu Zamphuoru. Ozdobte olivou. A potom pijte..., ale... velmi opatrnì... Stopaøùv prùvodce po Galaxii jde na odbyt rozhodnì líp než Encyclopaedia Galactica. "Šest pint hoøkého," oznámil Ford Prefect barmanovi U podkoního. "A rychle, prosím vás, za chvíli bude konec svìta." Takovéhle zacházení si barman nezasloužil. Byl to dùstojný staøec. Posunul si brýle na nose a zamžikal na Forda. Ten ho však ignoroval a civìl z okna. Barman tedy místo toho pohlédl na Arthura, který jen bezmocnì mlèky pokrèil rameny. Barman tedy zabrousil do konverzace: "Myslíte, pane? Máme na to dnes hezky," a zaèal toèit žádaná piva. Pak mu to ale nedalo, a zkusil to znova. "Pùjdete odpoledne na fotbal?" Ford se otoèil a podíval se na nìj. "Ne, nemá to smysl." Opìt se odvrátil a zíral dál z okna. "Copak? Myslíte, že výsledek je jasný? Arsenal je bez šance?" "Ne, ne," odporoval jemnì Ford, "prostì jenom bude konec svìta." "Ano, pane, to už jste øíkal." Barman pohlédl pøes brýle tentokrát na Arthura. "To by se Arsenalu urèitì náramnì hodilo." Ford na nìj užasle pohlédl. "To snad ne," zamraèil se. Barman nabral zhluboka dech. "Tady máte šest pint, pane." Arthur se na nìj mdle usmál a znovu pokrèil rameny. Otoèil se a mdle se usmál na zbytek hospody, pro pøípad, že by nìkdo zaslechl, co se tu právì odehrálo. Nikdo samozøejmì nic nezaslechl, a nikdo tudíž nechápal, proè se tak divnì usmívá.
Muž, sedící u baru vedle Forda, pohlédl na oba kamarády, pak na onìch šest piv. Pøedvedl bleskovou ukázku poètáøského umìní. Odpovìï, k níž se dopracoval, se mu zøejmì zamlouvala, protože jim vìnoval pøiblblý a nadìjeplný úsmìv. "Vodpal, to jsou naše piva," øekl Ford a vrhl na nìj pohled, který by pøimìl i algolského sluneèního tygra, aby si hledìl svého. Ford vysolil na barový pult pìtilibrovou bankovku. "Zbytek si nechte." "Cože? Z pìtilibrovky? Dìkuji vám, pane." "Sotva to utratíte, máte na to už jen deset minut." Barman se rozhodl, že pùjde jednoduše kousek dál. "Forde, øekl bys mi laskavì, co se to ksakru dìje?" zlobil se Arthur. "Dìlej, pij," pobízel ho Ford. "Máš tu tøi piva." "Tøi piva?" dìsil se Arthur. "V poledne?" Muž vedle Forda se usmíval a š•astnì pøikyvoval. Ford ho ignoroval. Mluvil dál k Arthurovi: "Èas je iluze. Poledne už teprv." "Hluboká myšlenka," øekl Arthur. "To bys mìl poslat do Reader`s Digestu. Mají tam stránku pro pošuky, jako jsi ty." "Vypij to." "A proè mám vypít tøi piva, jen tak najednou z nièeho nic?" "Uvolòuje to svalový tonus, budeš to potøebovat." "Svalový tonus?" "Svalový tonus." Arthur upøenì zíral do svého piva. "Udìlal jsem dneska nìco špatnì," uvažoval nahlas, "anebo byl svìt vždycky takovýhle, a jenom já jsem to nevidìl, protože jsem byl pøíliš zahledìný sám do sebe.?" "Tak dobøe," kapituloval Ford. "Pokusím se ti to vysvìtlit. Jak dlouho se my známe?" "Jak dlouho?" Arthur se zamyslel. "Hm, asi tak pìt let, možná šest. Vìtšinou mi pøipadalo, že to jakž takž dává smysl." "No, a jak bys reagoval, kdybych ti øekl, že nejsem z Guildfordu, ale z jedné malé planety kdesi v okolí Betelgeuze?" Arthur pokrèil rameny. Moc ho to nepotìšilo. "Nevím," odpovìdìl. "Proè? Myslíš že je pravdìpodobné, že nìco takového øekneš?" Ford to vzdal. Nestálo to prostì v tu chvíli za námahu, vždy• za chvíli bude konec svìta. Øekl tedy jen: "Dopij to. Bude konec svìta," dodal naprosto vìcnì. Arthur vyslal ke zbytku hospody další mdlý úsmìv. Zbytek hospody se na nìj zamraèil. Nìjaký èlovìk mu dokonce posuòkem naznaèil, aby se na nì neusmíval a hledìl si svého. "To je urèitì ten ètvrtek," hroutil se Arthur nad svým pivem. "Já ty ètvrtky prostì nezvládám." *3. kapitola Tento ètvrtek se v ionosféøe, mnoho kilometrù nad povrchem planety, nìco tiše pohybovalo, a to nìco navíc nebylo samo - plulo tu ve skuteènosti nìkolik desítek obrovských, masivních žlutých objektù deskovitého tvaru, velkých jako panelák a tichých jako ptáci. Pøesunovaly se bez nejmenší námahy, koupaly se v
elektromagnetických paprscích vysílaných hvìzdou Sol a dávaly si na èas. Zatím se jen øadily a pøipravovaly. Planeta hluboko pod nimi témìø nemìla tušení o jejich pøítomnosti, a právì tak to v této chvíli chtìli. Obrovité žluté objekty zùstaly zcela nepovšimnuty observatoøí Goonhilly, a když míjely Cape Canaveral, pøístroje tam ani nepíply. I Woomera a Jodrell Bank zíraly pøímo skrz nì. Byla to tak trochu škoda, protože pøesnì po tomhle tu celá léta pásli. Jediný, kdo to vùbec zaregistroval, byla malá èerná skøíòka zvaná senzomatický subéterový pøijímaè. Tiše si pro sebe pomrkávala, zahnízdìná ve tmì uvnitø kožené brašny, kterou Ford Prefect obvykle nosil pøes rameno. Fordova brašna obsahovala totiž docela zajímavé vìci - každý pozemský fyzik by valil oèi. Právì proto se jimi Ford nechlubil. Maskoval obsah nìkolika ohmatanými scénáøi, které údajnì studoval. Kromì senzomatického subéterového pøijímaèe tu mìl také elektronický palec - krátký a tlustý èerný váleèek s hebkým, matným povrchem a nìkolika vypínaèi a ciferníky na jednom konci. Dále pøístroj, který vypadal jako mohutná elektronická kalkulaèka. Mìl asi stovku drobných plochých tlaèítek a obrazovku velkou zhruba deset ètvereèních centimetrù, na níž se mohla v mžiku objevit kterákoliv z miliónù 'stránek'. Pøístroj vypadal k bláznìní složitì, což byl jeden z dùvodù, proè na plastikovém obalu záøil vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE. Druhý dùvod spoèíval v tom, že tento pøístroj ve skuteènosti byl ta nejpozoruhodnìjší kniha, jakou kdy vydal mamutí koncern nakladatelství v Malém medvìdu - Stopaøùv prùvodce po Galaxii. Tato kniha existovala ve formì mikrosubmezonového elektronického komponentu i proto, že kdyby vyšla v normální podobì, potøeboval by hvìzdný stopaø nìkolik nepohodlnì velkých budov, aby ji v nich mohl vláèet s sebou. Nejspodnìjší vrstva Fordovy brašny obsahovala nìkolik propisovaèek, poznámkový blok a velký ruèník z obchodního domu Marks and Spencer. Pokud jde o ruèníky, Stopaøùv prùvodce po Galaxii o nich øíká hned nìkolik vìcí. Ruèník je skuteènì kolosálnì užiteèná souèást výbavy hvìzdného stopaøe. Pøedevším má znaènou praktickou cenu - mùžete se napøíklad do nìj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napøíè chladnými mìsíci planety Jaglan Beta. Mùžete na nìm ležet na záøivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moøí. Mùžete na nìm spát pod hvìzdami, jež tak rudì záøí na planetì pouští, Kakrafúnu. Mùžete ho použít jako plachtu, až poplujete na malièkém voru po proudu drsné øeky Moth, mùžete ho namoèit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlaèky z Traalu a nestøetli se s jejím pohledem (je to nepøedstavitelnì tupé zvíøe, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo, ale znaènì žravá). Když jste v úzkých, mùžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozøejmì se jím také mùžete utøít, pokud vám po tom všem ještì pøipadá dost èistý. Co je však ještì dùležitìjší, je obrovský psychologický význam ruèníku. Tak napøíklad když nìjaký païour (païour = ten, kdo není stopaø) zjistí, že stopaø má ruèník, automaticky pøedpokládá, že vlastní rovnìž kartáèek na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, èutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencùm, výbavu do deštì, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaøi pùjèí kterýkoli ze jmenovaných pøedmìtù nebo cokoliv jiného, co stopaø neš•astnou náhodou 'ztratil'. Onen païour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napøíè a našíø celou galaxii, žít v drsných
podmínkách a za pár šupù, porvat se s osudem a pøeprat ho, a kdo pøesto vždycky ví, kde má ruèník, je zøejmì èlovìk, s nímž je nutno poèítat. Tento obrat ostatnì pronikl i do stopaøského slangu. Lze napøíklad øíct: 'Hele, sasuješ toho húpyho Forda Prefecta? To ti je teda frúd, kterej fakticky ví, kde má ruèník.' (sasovat = znát, brát na vìdomí, seznámit se s, poznat po sexuální stránce; húpy = opravdu dìsný frajer, frúd = opravdu dìsnì správný frajer). Ve svém hnízdì na ruèníku ve Fordovì brašnì zaèal senzomatický subéterový pøijímaè pomrkávat o nìco rychleji. Mnoho kilometrù nad povrchem planety postupovaly obrovité žluté objekty v rozvinuté rojnici. V Jodrell Banku se právì rozhodli, že je na èase trochu si dáchnout u šálku èaje. "Máš sebou ruèník?" oslovil Ford neèekanì Arthura. Arthur, bojující s tøetím pivem, se k nìmu poslušnì otoèil: "Cože? Proè? Ne... mìl bych ho snad mít?" Už dávno se pøestal divit. Nemìlo to prostì smysl. Ford vydal rozladìné zamlaskání. "Dopij to," pobídl Arthura. V tu chvíli se monotónním bzukotem hospody, zvuky hrací skøínì a muže vedle nich, škytajícího nad whisky, kterou mu Ford nakonec koupil, profiltroval zvenèí temný rachot, jako by se nìco boøilo. Arthur vdechl pivo a vyskoèil na nohy. "Co je to?" vyjekl. "Neboj," uklidòoval ho Ford. "Ještì nezaèli." "Zapla• Pámbu," oddechl si Arthur. "To asi jenom boøí tvùj dùm," øekl Ford a podíval se na dno poslednímu pivu. "Cože?" zaøval Arthur. Fordovo kouzlo bylo náhle prolomeno. Arthur se divoce rozhlédl a pádil k oknu. "Proboha! Taky že jo! Taky že mi boøí dùm! Co dìlám sakra v hospodì Forde?" "V tomhle stadiu už je to úplnì jedno. Jen je nech, a• si užijou." "Užijou?" vøeštìl Arthur. "Užijou!" Chvatnì pohlédl z okna, aby se pøesvìdèil, jestli náhodou nemluví o nìèem jiném. "A• jdou do hajzlu i s tím užíváním!" odsekl a vyrazil z hospody, zuøivì mávaje poloprázdnou pivní sklenicí. Toho poledne si v lokálu moc pøátel nenadìlal. "Nechte toho, vy vandalové! Vy rozvraceèi domovù! Vy pološílení Vizigóti, nechte toho, slyšíte!" øval Arthur. Fordovi nezbylo, než jít za ním. Rychle se obrátil k barmanovi a požádal o ètyøi balíèky burákù. "Tady jsou, pane." Barman hodil balíèky na pult. "Dvacet osm pencí, kdybyste byl tak laskav." Ford byl velmi laskav - dal barmanovi další pìtilibrovku a øekl mu, aby si drobné nechal. Barman pohlédl nejprve na bankovku, pak na Forda. Náhle se zachvìl. Zmocnil se ho podivný chvilkový pocit, kterému nerozumìl, protože žádný pozemš•an pøed ním ho ještì nezakusil. V okamžicích nejvyšší tísnì každá existující forma života vydává slabý podprahový signál. Ten signál nesdìluje nic jiného, než pøesný a témìø dojemný údaj, jak daleko je ona bytost od místa, kde se narodila. Na Zemi prostì není možné být od
svého rodištì dál než nìco pøes pìtadvacet tisíc kilometrù, což opravdu není moc daleko, a proto jsou tyto signály tak slabé, že je nikdo nezaznamená. Ford Prefect byl v této chvíli ve znaèné tísni, a navíc se narodil šest set svìtelných let odtud, kdesi v okolí Betelgeuze. Barman, zasažený nesrozumitelným, šokujícím pocitem vzdálenosti, se chvíli vzpamatovával. Nevìdìl, co ten pocit znamená, ale najednou se zadíval na Forda s novým respektem, témìø s posvátnou bázní. "Myslíte to vážnì, pane," otázal se tichým šepotem, jímž dosáhl, že hospoda rázem ztichla, "že bude konec svìta?" "Ano." "Dneska odpoledne?" Ford se vzpamatoval. Byl zase ve formì. "Ano," øekl zvesela. "Odhaduji to na míò než dvì minuty." Barmanovi se nechtìlo vìøit, že vede takovýhle hovor, ale pocitu, který zakusil pøed chvílí, pøece také nemohl uvìøit. "A nemùžeme s tím nìco udìlat?" zeptal se. "Ne, to ne." Ford si ládoval buráky do kapsy. Kdosi ve ztichlém baru se chraptivì zasmál, co že to všichni blbnou. Muž vedle Forda už byl notnì zhulákaný. Oèima se šplhal vzhùru k Fordovi. "Myslel jsem, že až bude konec svìta, máme si lehnout na zem nebo si dát papírovej pytlík na hlavu nebo tak nìco." "Jestli chcete, tak jo," odvìtil Ford nevzrušenì. "Aspoò nám to øíkali na vojnì," dodal muž a jeho oèi se vydaly na dlouhou zpáteèní pou• k panáku whisky. "A pomùže to?" zajímal se barman. "Ne." Ford mu vìnoval pøátelský úsmìv. "Promiòte, už musím jít." Mávl rukou na pozdrav a vyšel ven. Hospoda chvíli mlèela. Pak náhle, aby se trapas dovršil, muž s chraptivým smíchem pøedvedl znovu své èíslo. Dívka, kterou pøitáhl do hospody s sebou, si ho bìhem poslední hodiny zaèala z duše hnusit, a patrnì by pro ni bylo ohromné zadostiuèinìní, kdyby tušila, že asi tak za pùldruhé minuty se onen muž vypaøí a zbude z nìj jen obláèek vodíku, ozónu a kyslièníku uhelnatého. Jenomže v okamžiku, kdy k tomu došlo, mìla plné ruce práce, aby se sama vypaøila, takže to vùbec neocenila. Barman si odkašlal. Zaslechl se, jak øíká: "Poslední objednávky, prosím." Obrovité žluté stroje klesaly a nabíraly na rychlosti. Ford o nich vìdìl. Takhle to tedy nechtìl. Arthur pádil ulicí. Už byl skoro u svého domu. Nevšiml si, jak se najednou ochladilo. Nevšímal si vìtru ani náhlého nevysvìtlitelného poryvu deštì. Nevšímal si nièeho kromì buldozerù plazících se po zboøeništi, které kdysi bylo jeho domovem. "Vy barbaøi," jeèel, "vysoudím na obecní radì všechny prachy do posledního halíøe! Dám vás povìsit, vláèet a rozètvrtit! A zmrskat! A uvaøit... až... až... až budete mít dost." Ford bìžel rychle za ním. Bìžel opravdu hodnì rychle.
"A pak to udìlám všechno znova!" øièel Arthur. "A až skonèím, seberu ty kousky a budu po nich skákat!" Arthur si nevšiml, že øidièi prchají od buldozerù. Nevšiml si ani, že pan Prosser vytøeštìnì zírá do nebe. To, èeho si všiml pan Prosser, byly obrovité žluté objekty s jekotem se snášející z mrakù. Nemožnì velké žluté objekty. "A budu po nich skákat dál," Arthur nepøestával utíkat a øvát, "až si udìlám puchýøe, anebo si vymyslím nìco ještì nepøíjemnìjšího, a pak..." Arthur zakopl, sletìl po hlavì, udìlal kotrmelec a rozplácl se naznak. Koneènì si všiml, že se nìco dìje. Píchl prstem k obloze. "Co je zas ksakru tohle?" vøískl. A• to bylo cokoliv, pøehnalo se to po nebi ve své obludné žlutosti, rozervalo to vzduch s rámusem vyrážejícím mozek z hlavy a hupslo to do dálky, a když se za tím zející vzduch zase zavøel, dalo to ránu, že vám zarazila uši dva metry do lebky. Pøiletìlo další nìco a udìlalo pøesnì totéž, jenomže hlasitìji. Tìžko øíct, co v tom okamžiku dìlali lidé na povrchu planety, protože sami poøádnì nevìdìli, co vlastnì dìlají. Nic z toho nedávalo zrovna moc smysl - vbíhat do domù, vybíhat z domù, nezvuènì skuèet do toho randálu. Všude po svìtì ulice vybuchovaly lidmi, auta do sebe vrážela, zasažena hlukem, který se valil dál jako pøílivová vlna pøes hory a údolí, pøes poštì a oceány, a zdánlivì rozválcoval na placku, cokoliv zasáhl. Jen jeden èlovìk stál a pozoroval oblohu. Stál tam se strašným smutkem v oèích a gumovými špunty v uších. Vìdìl pøesnì, co se dìje. Vìdìl to od chvíle, kdy jeho senzomatický subéterový pøijímaè zaèal v hluboké noci pomrkával pod polštáøem a kdy se s trhnutím probudil. Na tohle léta èekal. Když pak potmì a o samotì ve svém pokojíku dekódoval signály, pøipadalo mu, jako by mu srdce sevøela studená ruka. Ze všech možných ras v celé Galaxii, které mohly pøijít s takovým pozdravem planetì Zemi, to zrovna nemuseli být Vogoni. Pøesto však vìdìl, co musí udìlat. Další vogonské plavidlo se mu s jekotem proøítilo nad hlavou. Ford otevøel brašnu. Odhodil scénáø 'Josefa a èarovného televizního pláštì', odhodil i výtisk Bohem zakletého - tam, kam míøí, už je nebude potøebovat. Všechno bylo, jak mìlo být. Vše bylo pøipraveno. Vìdìl, kde má ruèník. Zemi zasáhlo náhlé ticho. Bylo to pøinejmenším horší než pøedchozí hluk. Chvíli se nedìlo nic. Obrovské lodi nehybnì visely na obloze, nad všemi pozemskými státy. Visely bez hnutí, obrovité, masívní, nehybné proti obloze, ztìlesnìné rouhání proti pøírodì. Spousta lidí utrpìla šok, když se pokoušeli pochopit, co vidí. Lodi visely na obloze pøesnì tak, jak by tam viset nemohly. A poøád se nic nedìlo. Pak se ozval témìø neslyšný šepot, náhlý kosmický záchvìv zvuku pronikajícího atmosférou. Všechny hi-fi pøístroje na svìtì, všechna rádia, všechny televizní pøijímaèe, všechny kazetové magnetofony, všechny nízko i vysokofrekvenèní reproduktory a všechny støedopásmové zesilovaèe na celém svìtì se samy od sebe bez hluku zapnuly. Každá plechovka, každá popelnice, každé okno, každé auto, každá sklenice, každý kus rezavého plechu se rázem aktivoval jako akusticky dokonalý reproduktor.
Zemi, tìsnì pøedtím než zanikne, mìlo být dopøáno vyzkoušet nejdokonalejší zpùsob reprodukce zvuku, nejvìtší veøejný rozhlas, jaký byl kdy vybudován. Ale nevysílal se žádný koncert, žádná hudba, žádná znìlka, pouhá zpráva. "Pozemš•ané! Vìnujte pozornost tomuto hlášení," øekl jakýsi hlas. Bylo to úžasné. Úžasnì dokonalý kvadrofonní zvuk s tak mizivou mírou zkreslení, že i nebojácný muž by zaplakal. "Hovoøí k vám Prostetnik Vogon Jelc z Galaktického úøadu pro plánování hyperprostorové dopravy," pokraèoval hlas. "Jak nepochybnì víte, plány pro rozvoj okrajových oblastí Galaxie vyžadují vybudování nové hyperprostorové expresní dálnice, která má vést vaší sluneèní soustavou. Vaše planeta je bohužel jedna z tìch, které jsou urèeny k demolici. Celá akce bude trvat necelé dvì pozemské minuty. Dìkuji vám." Rozhlas umlkl. Dìs nepochopení zachvátil pøihlížející pozemš•any. Hrùza se zvolna sunula shromáždìnými davy, jako by to byly železné piliny na listu papíru, pod nímž se pohybuje magnet. Vtom vypukla panika, zoufalá touha prchat, jenomže nebylo kam. Když to Vogoni vidìli, zapnuli znovu improvizovaný rozhlas: "Nemá cenu tváøit se pøekvapenì. Všechny plány a pøíkazy k demolici jsou už padesát pozemských let vyvìšeny na vašem místním plánovacím odboru na Alfì Centauri, takže jste mìli spoustu èasu vznášet formální protesty. Teï už je pozdì dìlat kvùli tomu rozruch." Rozhlas opìt zmlkl, jen ozvìna se nesla krajinou. Obrovité lodi se na nebi zvolna a bez námahy obrátily. Na spodku každé z nich se objevil otvor, ètverec èerné prázdnoty. Za chvíli se nìkomu nìkde zøejmì podaøilo zmocnit se vysílaèky, zamìøit vlnovou délku a odvysílat vogonským lodím zprávu, orodující za planetu. Nikdo neví, co se v ní øíkalo, zato všichni slyšeli odpovìï. Rozhlas znovu zlobnì naskoèil. Hlas znìl tentokrát hodnì otrávenì. "Co tím chcete øíct, že jste nikdy nebyli na Alfì Centauri? Proboha, lidstvo, vždy• je to pøece jen ètyøi svìtelné roky! Je mi líto, ale když se neobtìžujete zajímat ani o místní záležitosti, je to vaše chyba. Energetizujte demolièní paprsky!" Z èerných otvorù vytrysklo svìtlo. "Taková pitomá apatická planeta," dodal hlas na stejné vlnové délce, "s tou se pøece nebudu párat!" Kdosi vypnul rozhlas. Bylo dìsivé hrùzyplné ticho. Ozval se dìsivý hrùzyplný zvuk. Bylo dìsivé hrùzyplné ticho. Vogonská stavební flotila odplula do inkoustové prázdnoty poseté hvìzdami. *4. kapitola Kdesi daleko, v protilehlém spirálním rameni Galaxie, pìt set tisíc svìtelných let od hvìzdy Sol, se Zafod Bíblbrox, prezident Imperiální galaktické vlády, øítil pøes damogranská moøe v iontovì pohánìném deltaèlunu, blyštícím a tøpytícím se v damogranském slunci. Žhavý Damogran, daleký Damogran, Damogran, o jehož existenci skoro nikdo neví. Damogran, tajný domov Srdce ze zlata.
Èlun letìl po vodì. Pojede ještì dost dlouho, než dorazí na místo urèení. Damogran je totiž dost nešikovnì uspoøádaná planeta. Není na ní nic jiného než menší a vìtší pouštní ostrovy obklopené pùvabnými, leè nepøíjemnì rozlehlými plánìmi oceánu. Èlun letìl dál. Díky této topografické zvláštnosti zùstal Damogran vždycky neobydlenou planetou. Proto si ho také Imperiální galaktická vláda vybrala pro uskuteènìní pøísnì tajného projektu Srdce ze zlata. Èlun lehce klouzal a nadskakoval po hladinì moøe, oddìlujícího hlavní ostrovy jediného souostroví použitelné velikosti na celé planetì. Zafod Bíblbrox smìøoval z malièkého kosmodromu na Velikonoèním ostrovì (jméno bylo zvoleno pouhou a zcela bezvýznamnou shodou okolností - ve staré galaktiètinì výraz "velikonoèní" znamená malý, plochý a svìtle hnìdý) na ostrov Srdce ze zlata, jež se další bezvýznamnou shodou okolností jmenoval Francie. Jedním z vedlejších výsledkù projektu Srdce ze zlata byl celý øetìzec naprosto bezvýznamných náhod. Ale v žádném pøípadì nebylo náhodnou shodou okolností, že dnešní velký den vyvrcholení a odhalení, den, kdy Srdce ze zlata mìlo koneènì být pøedstaveno žasnoucí Galaxii, byl také vyvrcholením mnoha let úsilí pro Zafoda Bíblbroxe. Právì kvùli dnešnímu dni se kdysi rozhodl kandidovat na prezidenta rozhodnutí, jež vyslalo šokové vlny pøekvapení po celém Galaktickém impériu. Zafod Bíblbrox? Prezident? Snad ne ten Zafod Bíblbrox? Snad ne naším prezidentem? Mnozí v tom spatøovali koneèný dùkaz, že celému známému vesmíru už definitivnì pøeskoèilo. Zafod se zašklíbil a popohnal èlun k ještì vyšší rychlosti. Zafod Bíblbrox, dobrodruh, bývalý hipík, srandista, (cvok? patrnì ano), grafoman, packal v mezilidských vztazích, o nìmž si vìtšina lidí myslela, že je úplnì mimo mísu. Prezident? Nejsme pøece šílenci, aspoò v tomhle smìru ne. Jen šest lidí v celé Galaxii znalo princip, na jehož základì byla ovládána. Tìm bylo jasné, že v okamžiku, kdy Zafod Bíblbrox oznámil svùj úmysl kandidovat, byla to hotová vìc: tohle byl ideální materiál na prezidentství. Prezident: celý titul zní prezident Imperiální galaktické vlády. Výraz "imperiální" byl v názvu zachován, pøestože dnes už jde o anachronismus. Legitimní císaø je polomrtvý už øadu století. V posledních okamžicích svého smrtelného zápasu byl uzavøen ve stagnaèním poli, které ho udržuje ve stavu vìèné nemìnnosti. Všichni jeho dìdici mezi tím dávno vymøeli, což znamená, že bez jakýchkoliv drastických politických pøevratù se moc pøesunula o jeden èi dva stupínky níž. Zdánlivì dnes patøí sboru, jenž kdysi fungoval prostì jako sbor císaøských poradcù - je to volené Vládní shromáždìní v èele s prezidentem voleným tímto shromáždìním. Ve skuteènosti však nièemu takovému moc nepatøí. Zvláš• prezident je pouhou figurkou - není držitelem pražádné moci. Vybírá ho vláda, avšak kvality, jimiž se má vyznaèovat, rozhodnì nejsou vùdcovské schopnosti, jde tu spíš o schopnost pobuøovat. Proto je za prezidenta vybírán vždycky sporný typ provokativní a zároveò fascinující. Jeho úkolem není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost. Podle tìchto mìøítek je Zafod Bíblbrox jeden z nejúspìšnìjších prezidentù, jaké kdy Galaxie mìla - dva roky z desetiletého funkèního období už strávil ve vìzení pro podvod. Jen velmi málo lidí tuší, že prezident a vláda v podstatì žádnou moc nemají, a z
této hrstky jen šest lidí ví, kde sídlí skuteèná moc. Vìtšina ostatních vìøí, že koneèný proces rozhodování je øízen poèítaèem. Vìtší omyl si stìží lze pøedstavit. Co však se jim pochopit nepodaøilo - dùvod, proè to Zafod dìlá. Prudce naklonil èlun na bok a vyslal ke slunci zpìnìnou vodní stìnu. Dnes nadešel den D. Dnes všichni pochopí, co mìl Zafod za lubem. Jen kvùli dnešku se stal prezidentem. Na dnešní den také pøipadaly jeho dvousté narozeniny, což ale byla jen další bezvýznamná shoda okolností. Èlun se lehce nesl po hladinì damogranského moøe a Zafod se pro sebe tiše usmíval. Èeká ho nádherný a vzrušující den. Pohodlnì se uvelebil a dvìma sepnutýma rukama obemkl opìradlo sedadla. Øídil tøetí rukou, kterou si nedávno nechal imputovat pod pravièku, protože doufal, že se tak zlepší v boxu na lyžích. "Hochu," mruèel si pro sebe, "ty seš teda fakt frajer." Nervy mu však zpívaly písnièku pronikavìjší než hvizd píš•alky na psa. Ostrov Francie byl asi tøicet kilometrù dlouhý a v nejširším místì asi osm kilometrù široký. Pokrýval ho písek. Tvarem pøipomínal pùlmìsíc. Budil dojem, že smyslem jeho existence vlastnì není být ostrovem, ale spíše prostøedkem k vymezení rozlohy a køivky velkého zálivu. Dojem ještì zvýrazòovala skuteènost, že pobøeží na vnitøní hranì pùlmìsíce tvoøily témìø výhradnì strmé útesy. Od vrcholkù útesù se terén zvolna svažoval k protìjšímu pobøeží. Na špici útesu stál uvítací výbor. Skládal se z vìtší èásti inženýrù a vìdcù, kteøí postavili Srdce ze zlata - byli to vìtšinou humanoidi, ale tu a tam jste zahlédli i pár reptiloidních atominírù, dva tøi zelené sylfovité maximegalaktiky, jednoho èi dva chobotnicové fyzukturalisty a dokonce jednoho Húlúvú (Húlúvú je superinteligentní odstín modré barvy). Všichni, až na onoho Húlúvúa, se skvìli ve svých pestrobarevných obøadních pracovních pláštích, zatímco Húlúvúa pro tuto pøíležitost pøechodnì zalomili do volnì stojícího hranolu. Do jednoho se všichni chvìli vzrušením. Spoleènì a mezi sebou došli až k nejzazším hranicím fyzikálních zákonù a pøekroèili je. Zmìnili strukturu základního pøediva, z nìhož je utkána hmota, napnuli, pøekroutili a pøekonali zákony pravdìpodobnosti a nepravdìpodobnosti, a pøece ze všeho nejvìtším zážitkem pro nì zøejmì bylo setkání s mužem s oranžovou šerpou kolem krku. (Oranžová šerpa patøí k tradiènímu úboru prezidenta Galaxie.) A možná, že by to prožívali úplnì stejnì, i kdyby vìdìli, jakou moc ve skuteènosti prezident Galaxie má, totiž žádnou. Jen šest lidí v celé Galaxii ví, že úkolem galaktického prezidenta není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost. Zafod Bíblbrox se pro své zamìstnání hodil pøímo skvìle. Dav, oslnìn sluncem a mistrovským ovládáním lodi, zalapal po dechu, když se prezidentský èlun proøítil kolem skalního výbìžku do zátoky. Záøící, tøpytivý èlun se zvolna blížil. Bruslil po moøi a nadnášel se velkorysými obraty. Ve skuteènosti se vody vùbec dotýkat nemusel, nebo• spoèíval na mlžném polštáøi ionizovaných atomù - pro efekt byl však opatøen tenkými ploutvovitými lopatkami, které bylo možno ponoøit. Odøezávaly pláty vody a syèivì je vyhazovaly do vzduchu. Zakusovaly se hlubokými záøezy do moøe, jež se bláznivì pohupovalo a v podobì pìny padalo zpìt do brázdy za èlunem. Zafod miloval efekt - v tom nejvíc vynikal.
Náhle strhl kormidlo, èlun se prudce obrátil a vznesl se v divokém oblouku, minul hranu útesu a zlehka pøistál, kolébán vlnami. V nìkolika vteøinách se Zafod vyøítil na palubu a už mával a usmíval se na víc než tøi bilióny lidí. Ty tøi bilióny lidí tam ve skuteènosti nebyly, ale mohly sledovat každé jeho gesto prostøednictvím malé trivizní robokamery, úslužnì se vznášející opodál ve vzduchu. Trivizní vysílání prezidentových kouskù bylo vždycky úžasnì populární - v tom také spoèíval jejich smysl. Spokojenì se usmál. Tøi bilióny a šest lidí netuší, že dnes jim pøedvede mnohem lepší kousek, než doufali. Robokamera se snesla blíž, aby zabrala detail populárnìjší z jeho dvou hlav. Zafod znovu zamával. Jeho vzhled byl víceménì humanoidní, až na pøebyteènou hlavu a tøetí ruku. Svìtlé, rozcuchané vlasy mu trèely v náhodných smìrech, modré oèi se tøpytily èímsi naprosto nepojmenovatelným. Brady mìl témìø vždy neoholené. Ve vzduchu nad Zafodovým èlunem plula šestimetrová prùhledná koule, pohupovala se a nadskakovala a tøpytila se v záøivém slunci. Uvnitø koule se vznášela mohutná pùlkruhová pohovka potažená jasnì rudou kùží. Èím víc koule nadskakovala a èím víc se pohupovala, tím byla pohovka nehybnìjší, stabilní jako polstrovaná skála. Stejnì jako všechno ostatní, i toto bylo vypoèítáno na efekt. Zafod prošel stìnou koule a natáhl se na pohovku. Dvìma rozpøaženýma rukama se opøel o opìradlo, zatímco tøetí si oprašoval imaginární prach z kolena. Obì jeho hlavy se rozhlížely kolem sebe a usmívaly se. Dal si nohy nahoru. Mìl pocit, že každou chvíli musí zajeèet. Pod bublinou voda vøela, kypìla a vystøikovala do výše. Bublina se vznesla do vzduchu, poskakovala a pohupovala se na vrcholu gejzíru. Stoupala výš a výš, pohazujíc útes pruhy svìtla. Vznášela se vzhùru na jazyku vody, pak se voda pod ní zhroutila, zøítila se zpátky do moøe, desítky metrù hluboko. Zafod se usmíval a pøedstavoval si sám sebe. Dokonale smìšný zpùsob dopravy, ale dokonale krásný. Na vrcholu útesu koule na okamžik zakolísala, zlehka dosedla na rampu opatøenou zábradlím, valila se po ní na malou plošinu s prohlubní, kde se zastavila. Za bouølivého potlesku vystoupil Zafod Bíblbrox z bubliny. Oranžová šerpa planula na slunci. Prezident Galaxie byl tu. Poèkal, až umlkne potlesk, pak zdvihl ruku na pozdrav. "Ahoj," øekl. Pøiplížil se k nìmu vládní pavouk a pokusil se mu vtisknout do rukou kopii pøipraveného projevu. Stránky tøi až sedm jeho originálu pluly v této chvíli nasáklé vodou po hladinì damogranského moøe asi osm kilometrù od zálivu. Stranu jedna a dvì zachránil jistý damogranský orel èupøinohlavý. Zabudoval je do pøevratného nového typu hnízda, který právì vynalezl. Skládalo se pøevážnì z papírmašé a dokonale bránilo èerstvì vylíhnutým písklatùm, aby z nìj mohly vypadnout. Damogranský orel èupøinohlavý sice zaslechl cosi o pøirozené selekci, ale nechtìl s tou myšlenkou mít nic spoleèného. Zafod Bíblbrox vìdìl, že nebude pøipravený projev potøebovat, a proto jemnì odstrèil lejstra nabízená pavoukem. "Ahoj," øekl znovu.
Všichni se na nìj záøivì usmívali, nebo aspoò skoro všichni. Oèima vyhledal v davu Trillian. Trillian byla dívka, kterou Zafod sbalil pøi nedávné návštìvì jedné planety, kam se vydal inkognito, jen tak pro pobavení. Byla štíhlá, tmavá, humanoidní, mìla dlouhé, vlnité èerné vlasy, plné rty, nos jako knoflík a legraènì hnìdé oèi. S èerveným šátkem ovázaným kolem hlavy a v dlouhých, hnìdých, hedvábných šatech vypadala tak trochu arabsky. Ne že by snad nìkdo z pøítomných kdy slyšel o nìjakých Arabech. Arabové totiž dost nedávno pøestali existovat a nadto v dobì, kdy existovali, byli pìt set tisíc svìtelných let od Damogranu. Trillian nebyla žádná celebrita, alespoò jak Zafod tvrdil. Prostì s ním jen chodila a hlavnì mu øíkala, co si o nìm myslí. "Ahoj, zlato," øekl jí. Poslala mu rychlý, nervózní úsmìv a odvrátila oèi. Pak na nìj znovu podívala a znovu usmála, tentokrát vøeleji - ale to už se Zafod díval nìkam jinam. "Ahoj," øekl klubíèku rùzných tvorù z tisku, kteøí postávali opodál a pøáli si, aby už koneènì pøestal øíkat ahoj a pustil se do výrokù. Usmál se na nì zvláš• zlomyslnì, protože vìdìl, že za nìkolik okamžikù jim poskytne výrok, že se budou divit. Další vìc, kterou øekl, jim nicménì zrovna moc k užitku nebyla. Jeden z pøítomných èinovníkù mrzutì usoudil, že prezident zjevnì nemá náladu èíst rafinovanì skloubenou øeè, kterou mu napsali, a tak cvakl v kapse vypínaèem zaøízení pro dálkové ovládání. Obrovitý bìlostný dóm, rýsující se proti obloze, uprostøed pukl, rozloupl se a pomalu se složil na zem. Všichni vydechli úžasem, pøestože dobøe vìdìli, že právì tohle dóm udìlá, vždy• ho tak sami zkonstruovali. Pod ním ležela odhalená ohromná kosmická loï, sto padesát metrù dlouhá, tvarovaná jako lesklá bìžecká tretra, snìhobílá a nepøedstavitelnì krásná. V jejím srdci, nevidìna, spoèívala malá zlatá krabièka obsahující nejnepochopitelnìjší zaøízení, jaké bylo kdy vymyšleno, zaøízení, pro nìž byla tato loï jedineèná v dìjinách Galaxie, zaøízení, po nìmž byla loï pojmenována - Srdce ze zlata. "Joj," øekl Zafod Bíblbrox Srdci ze zlata. Nic jiného se celkem øíct nedalo. Øekl to ještì jednou, protože vìdìl, že tím otráví novináøe. "Joj." Zástup se v oèekávání obrátil zase k nìmu. Mrkl na Trillian, a ta v odpovìï zdvihla oboèí a udìlala velké oèi. Vìdìla, co se Zafod chystá øíct, a pomyslela si, že se strašnì pøedvádí. "To je naprosto úžasné," øekl Zafod. "To je ale fakticky naprosto úžasné. To je tak úžasné, že mám dojem, že bych ji rád èajznul." Senzaèní prezidentský výrok, a navíc pravdivý do písmene. Dav se vdìènì zasmál, novináøi radostnì bušili do knoflíkù svých subéterových zpravodajomatikù a prezident se šklíbil. Šklíbil se, ale jeho srdce nesnesitelnì køièelo. Nahmátl malou paralyzomatickou bombu, tiše si hovící v jeho kapse. Nakonec to už nemohl déle snést. Zvedl obì hlavy k nebesùm, vydal divoký pokøik v durové tercii, mrštil bombou na zem a rozbìhl se vpøed moøem náhle ztuhlých záøivých úsmìvù. *5. kapitola
Na Prostetnika Vogona Jelce nebyl zrovna pìkný pohled, dokonce ani pro Vogony. Vysoký dóm jeho nosu se klenul nad nízkým praseèím èelem. Tmavì zelená, jakoby gumová kùže byla dost tlustá na to, aby mohl hrát složitou hru vysoké politiky ve vogonské státní službì, a hrát ji dobøe, a dostateènì nepromokavá, aby umožnila pøežívat libovolnì dlouho v hloubkách až do tøí set metrù bez jakýchkoliv následkù. Ne že by se snad nìkdy chodil koupat. Jeho nároèný èasový rozvrh mu to nedovoloval. Byl takový, jaký byl, protože pøed bilióny let Vogoni poprvé vylezli z línì se pøevalujících pravìkých moøí planety Vogsféry, leželi na panenském pobøeží a lapali po dechu. A když na nì toho rána dopadly první paprsky záøivého mladého slunce Vogsol, snad se na nì vývojové síly v tu chvíli vykašlaly, znechucenì se odvrátily a celý rod odepsaly jako ošklivý a neš•astný omyl. Vogoni se dál nevyvíjeli - nemìli prostì pøežít. Skuteènost, že pøesto pøežili, nejspíš slouží ke cti zarputilé, tupohlavé umínìnosti tìchto stvoøení. Vývoj? øekli si. Kdo ho potøebuje? A bez toho, co jim pøíroda odepøela, se jednoduše obešli, až do doby, než byli schopni napravit závažnìjší anatomické nedostatky chirurgií. A pøírodní síly zatím na planetì Vogsféøe pracovaly pøesèas, jakoby chtìly napravit svùj nìkdejší pøehmat. Stvoøily hbité, záøivì lesklé kraby, jako posázené drahými kameny, které Vogoni pojídali poté, co jim krunýøe rozbili železnými palicemi, vysoké vznosné stromy dech beroucí štíhlosti a barvy, které Vogoni káceli a na nichž si pekli krabí maso, elegantní, gazelám podobná stvoøení s hebkou srstí a vlahýma oèima, která Vogoni chytali a na kterých sedìli. Jako dopravní prostøedek tato stvoøení nebyla k nièemu, protože jezdce okamžitì shazovala, ale Vogoni na nich stejnì sedìli. A tak na planetì Vogsféøe míjela neš•astná tisíciletí, až náhle její obyvatelé objevili principy mezihvìzdných letù. Bìhem nìkolika krátkých vogorokù se všichni do jednoho pøestìhovali do hvìzdokupy Megabrantis, politického centra Galaxie, a nyní jsou nesmírnì mocnou páteøí Galaktické státní správy. Pokusili se získat vzdìlání a pokusili se nabýt i jistého stylu a uhlazeného vystupování, ale jinak se moderní Vogoni liší jen velmi málo od svých primitivních pøedkù. Každoroènì importují ze své rodné planety dvacet sedm tisíc hbitých, záøivì lesklých krabù jako posázených drahými kameny a za noèních flámù tráví mnohé š•astné chvíle tím, že do nich mlátí železnými palicemi. Prostetnik Vogon Jelc byl znaènì typický Vogon, protože byl skrznaskrz zlý. A navíc nemìl rád stopaøe. Nìkde v tìsné tmavé kabinì, ukryté hluboko v útrobách vlajkové lodi Prostetnika Vogona Jelce, nervóznì vzplála zápalka. Její majitel sice nebyl Vogon, ale vìdìl o nich všechno, a mìl proto na nervozitu právo. Byl to Ford Prefect. Pùvodní jméno Forda Prefecta je vyslovitelné jen v obskurním betelgeuzském dialektu, který zanikl pøi Velkém hrungozhroucení gal. (sid.) r. 03758, které smetlo všechny staré Praxibetelské osady na Betelgeuze sedm. Fordùv otec, jako jediný z celé planety, pøežil katastrofu nìjakou podivnou náhodou, kterou nikdy nebyl s to uspokojivì vysvìtlit. Celá epizoda je zahalena tajemstvím - vlastnì se nikdy nikdo nedozvìdìl, co je to Hrung a proè si vybral ke zhroucení zrovna Betelgeuze sedm. Fordùv otec, velkoryse pøehlížející podezøení, které na nìj zákonitì muselo padnout, se pøestìhoval na Betelgeuze pìt, aby se stal Fordovým otcem i strýèkem. Na památku své již vyhynulé rasy mu dal jméno ve starobylém praxibetelském jazyce. Protože se Ford nikdy
nenauèil vyslovit své pùvodní jméno, jeho otec nakonec zemøel hanbou, což je v nìkterých èástech Galaxie dosud smrtelná nemoc. Ve škole mu spolužáci pøezdívali Ix, což v jazyce Betelgeuze pìt znamená 'chlapec, který neumí uspokojivì vysvìtlit, co je to Hrung, ani proè si vybral ke zhroucení zrovna Betelgeuze sedm'. Rozhlížel se po kabinì, ale moc toho nevidìl. Tøepotavý plamínek roztanèil podivnì obludné stíny, ale jinak bylo všude ticho. Vydechl sotva slyšitelné podìkování Dentrassiovi. Dentrassiové jsou národ rozjívených gurmánù, divoká, ale docela pøíjemná cháska. Vogoni je v poslední dobì s oblibou zamìstnávají jako kuchyòský personál na svých dálkových lodích, pod striktní podmínkou, že si budou zásadnì hledìt svého. To se Dentrassiùm náramnì zamlouvá, protože mají sice rádi vogonské peníze, jednu z nejtvrdších mìn ve vesmíru, ale Vogoni samotní se jim hnusí. Jediný Vogon, jakého Dentrassi rád vidí, je naštvaný Vogon. Téhle drobné informaci vdìèil Ford za to, že z nìj teï nebyl obláèek vodíku, ozónu a kyslièníku uhelnatého. Zaslechl slabé zasténání. Ve svìtle zápalky uvidìl postavu zhroucenou na podlaze. Zaèínala se trochu vrtìt. Chvatnì zhasil zápalku, zalovil v kapse, a když našel, co hledal, vytáhl to. Døepl si na zem. Postava se znovu zavrtìla. "Koupil jsem buráky," øekl Ford Prefect. Arthur Dent se zavrtìl, znovu zasténal a nesouvisle cosi zamumlal. "Na, vem si," naléhal Ford a zachrastil sáèkem. "Jeslis absolvoval pøenos hmoty paprskem poprvé, tak jsi nejspíš ztratil dost soli i bílkovin. To pivo, cos vypil, mìlo trochu zmírnit úèinky." "Grrrr...," øekl Arthur Dent. Otevøel oèi. "Je tu tma." "Ano," pøisvìdèil Ford Prefect, "je tu tma." "Není tu svìtlo," øekl Arthur Dent, "je tu tma, není tu svìtlo." Jedna z vìcí, které Fordu Prefectovi pøipadaly na lidech nejnepochopitelnìjší, byl zvyk neustále pronášet a opakovat naprosto oèividná fakta, jako napøíklad to je ale krásnì, ty jsi ale dlouhán, nebo jejej, vypadá to, že jsi spadl do desetimetrové studny, jsi v poøádku? Ford si nejprve vytvoøil jistou teorii, která toto zvláštní chování vysvìtlovala: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, nejspíš by jim ztuhla. Po nìkolika mìsících pozorování a pøemýšlení nahradil tuto teorii jinou: kdyby lidé nechali zahálet mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek. Po èase zavrhl i tuto teorii jako cynickou a zavádìjící a rozhodl se, že má lidi vlastnì docela rád. Nikdy ho ale nepøestala trápit ta strašlivá spousta vìcí, o kterých nemají ani tušení. "Ano," souhlasil s Arthurem, "není tu svìtlo." Nasypal mu trochu burákù. "Jak se cítíš?" zeptal se. "Asi jako vojenská akademie. Pøipadá mi, že mašíruju po kouskách jako o pøehlídce." Ve tmì Arthur nevidìl, jak na nìj Ford tupì zírá. "Kdybych se tì zeptal, kde to ksakru jsme, myslíš, že bych litoval?" øekl chabì. Ford se zvedl. "Jsme v bezpeèí," ujistil ho. "To je fajn." "Jsme v kabinì jedné z kosmických lodí Vogonnské stavební flotily." "Aha," øekl Arthur, "to bude zøejmì nìjaký okrajový význam slova bezpeèí, který neznám."
Ford rozškrtl další zápalku a spoleènì pátrali po vypínaèi. Obludné stíny se znovu roztanèily. Arthur se vyškrábal na nohy a zkoumavì se ohmatával. Zdálo se mu, že se kolem nìj houfují ohyzdné stíny, vzduch houstl zatuchlými pachy, které se mu vkrádaly do plic, aniž prozradily svou totožnost, a tiché, rozèilující huèení mu bránilo v soustøedìní. Zlehka se otøásl: "Jak jsme se sem dostali?" "Chytili jsme stopa." "Cože?" vyjekl Arthur. "Chceš snad øíct, že jsme prostì zamávali a nìjaká vyvalená pøíšera vykoukla a øekla 'Nazdar, kámoši, tak si naskoète, mùžu vás vzít až k Basingstokeskému objezdu?" "No," øekl Ford, "až na to, že místo palce jsme zamávali elektronickým sub-eta vysílaèem, a ten objezd je šest svìtelných let odtud u Barnardovy hvìzdy, jsi to víceménì vystihl." "A co ta vyvalená pøíšera?" "Je skuteènì zelená." "Fajn, kdy mùžu jít domù?" "Nemùžeš." Ford nahmátl vypínaè. "Zakryj si oèi," øekl a rozsvítil. To co uvidìli, pøekvapilo i jeho. "Propánakrále," málem zajeèel Arthur, "copak jsme doopravdy v létajícím talíøi?" Prostetnik Vogon Jelc vlekl své šeredné zelené tìlo po velitelském mùstku. Jako vždycky po demolici obydlených planet cítil jakési neurèité podráždìní. Pøál si, aby k nìmu nìkdo pøišel, a øekl, že to nebylo správné, aby ho pak mohl seøvat a spravit si náladu. Ztìžka si kecl na své velitelské sedadlo a zadoufal, že se pod ním rozvalí a poskytne mu tak dùvod, aby si mohl poøádnì zazuøit. Køeslo však jenom naøíkavì zavrzalo. "Vypadni!" zaøval na mladého vogonského vojína, který právì vstoupil na velitelský mùstek. Voják se zøejmou úlevou poslechl. Byl rád, že zrovna on nebude muset podat hlášení, které pøed chvílí zachytili. Byla to oficiální zpráva, sdìlující z vládní výzkumné základny na planetì Damogran, že právì seznámili veøejnost s novým, senzaèním druhem pohonu pro kosmické lodi. Od této chvíle byly všechny hyperprostorové expresní dálnice zbyteèné. Další dveøe se nehluènì otevøely. Tentokrát však vogonský kapitán nezaèal øvát. Dveøe totiž vedly do kuchynì, kde mu Dentrassiové pøipravovali jídlo. Nìco k snìdku by docela uvítal. Obrovité chlupaté stvoøení s jídelním táckem v rukou a s maniakálním šklebem na tváøi vhopkalo dovnitø. Prostetnik Vogon Jelc se zaradoval. Dobøe vìdìl, že kdykoli se nìjaký Dentrassi tváøí tak samolibì a spokojenì, znamená to, že se na lodi dìje nìco, kvùli èemu si bude moct pìknì zazuøit. Ford a Arthur se pøekvapenì rozhlíželi. "Tak co tomu øíkáš?" zeptal se Ford. "Moc èisto tu není, že?"
Ford se zamraèil na špinavé matrace, neumyté šálky a neidentifikovatelné kusy zasmrádlého spodního prádla, které se povalovaly všude po pøeplnìné kabinì. "To víš, je to pracovní loï," øekl Ford. "Tohle je ložnice Dentrassiù." "Øíkal jsi pøece, že se jmenují Vogoni, nebo tak nìjak." "Jasnì," souhlasil Ford. "Vogoni loï øídí, Dentrassiové jsou kuchaøi. Ti nás vzali na palubu." "Mám v tom trochu zmatek." "Poèkej, nìco ti ukážu." Ford usedl na jednu z matrací a zaèal štrachat v brašnì. Arthur nejprve do matrace nervóznì š•ouchl, pak se také posadil. Netušil, že celkem nemá proè být nervózní. Všechny matrace vypìstované v moèálech planety Zety Škùrodravé byly pøed použitím vždy dùkladnì zabity a usušeny. Pøípady obživnutí jsou skuteènì velmi øídké. Ford podal Arthurovi knihu. "Co je to?" zeptal se Arthur. "Stopaøùv prùvodce po Galaxii. Elektronická kniha. Øekne ti cokoliv o èemkoliv. To je její poslání." Arthur ji nervóznì obracel v rukou: "Obálka se mi líbí. NEPROPADEJTE PANICE. To je první užiteèná a srozumitelná vìc, co jsem za dnešek slyšel." "Ukážu ti, jak to funguje," navrhl Ford. Vyškubl knihu Arthurovi, který ji držel, jako by to byl ètrnáct dní mrtvý skøivánek, a vytáhl ji z obalu. "Když zmáèkneš tenhle knoflík, obrazovka se rozsvítí a naskoèí obsah." Malá obrazovka, asi desetkrát osm centimetrù, zazáøila. Míhala se po ní svìtélkující písmena. "Chceš vìdìt nìco o Vogonech, tak tedy naprogramujeme tohle heslo. "Dotkl se prsty dalších tlaèítek. "Tak. Taky to máme." Vogonské stavební flotily, zaplálo zelenì na obrazovce. Ford stiskl velký èervený knoflík pod obrazovkou a slova se na ní zaèala odvíjet. Zároveò také kniha poèala zvolené heslo klidným, tichým, umìøeným hlasem recitovat: "Vogonské stavební flotily. Co dìlat, chcete-li stopnout Vogona? Pustit to z hlavy. Je to jedna z nejnepøíjemnìjších ras v Galaxii - nejsou ani tak zlí, jako nevlídní, byrokratiètí, panovaèní a bezcitní. Nehnuli by prstem ani pro vlastní babièku, kdyby ji chtìla spolknout žravá Blátotlaèka z Traalu, pokud by nemìli písemný pøíkaz, vyhotovený s dvìma kopiemi, poslaný shora, odeslaný zpìt, vrácený k doplnìní, archivovaný, ztracený, nalezený, podrobený prùzkumu veøejného mínìní, znovu ztracený, tøi mìsíce kompostovaný a nakonec pøemìnìný v rašelinu na podpal. Nejlepší zpùsob, jak vymáèknout z Vogona drink, je vrazit mu prst do krku, a nejlepší zpùsob, jak ho rozèílit, je pøedhodit jeho babièku žravé Blátotlaèce z Traalu. V žádném pøípadì nenechte Vogona, aby vám recitoval poezii." Arthur zamžikal: "To je ale divná kniha. Jak jsme se sem tedy dostali?" "To je právì to. Dneska už je vlastnì zastaralá." Ford zasunul knihu zpìt do obalu. "Já totiž dìlám terénní výzkum pro Nové revidované vydání. A jedna z vìcí, které mám za úkol zpracovat, je informace o tom, že Vogoni teï zamìstnávají Dentrassijské kuchaøe. Moc užiteèná skulinka." Arthurova tváø nabyla bolestného výrazu. "Kdo jsou zase ti Dentrassiové?"
"Bezvadní kluci. Jsou to skuteènì nejlepší kuchaøi a nejlepší barmani a na všechno ostatní kašlou. Vždycky berou stopaøe, jednak proto, že mají rádi spoleènost, ale hlavnì vìdí, že tím naštvou Vogony. Právì tyhle vìci musíš vìdìt, pokud jsi chudý stopaø a pokoušíš se shlédnout divy Vesmíru za míò než tøicet altairských dolarù dennì. No, a to je moje práce. Dobrý, co?" Arthur se tváøil jako ztracenec. "To je úžasné," øekl a zamraèil se na jednu matraci. "Naneštìstí jsem uvízl na Zemi mnohem déle, než jsem mìl v úmyslu," vyprávìl Ford. "Chtìl jsem se zdržet týden a zùstal jsem patnáct let." "Ale jak ses tam vùbec dostal?" "Jednoduše, svezl mì jeden vtipálek." "Vtipálek?" "Jo." "Jaký vtipálek?" "Vtipálci jsou obvykle bohatí hošíci, co nemají nic na práci. Køižují vesmírem a pátrají po planetách, které dosud nenavázaly kontakt s jinými civilizacemi, a pak je straší." "Straší?" Arthurovi zaèalo pøipadat, že se mu Ford schválnì snaží zamotat hlavu. "Jo, straší. Vyhlídnou si nìjaké odlehlé místo, kde žije jen málo lidí, a pak pøistanou pøímo pøed nìjakým nic netušícím chudákem, kterému nikdy nikdo neuvìøí, poskakují pøed ním s praštìnými anténkami na hlavì a legraènì pípají. Dost dìtinská zábava." Ford se natáhl na matraci s rukama za hlavou. Tváøil se odpornì samolibì. "Forde," nedal se odbýt Arthur. "Možná ti to bude pøipadat jako hloupá otázka, ale co tady vlastnì dìlám?" "Víš pøece," øekl Ford. "Zachránil jsem tì ze Zemì." "A co se stalo se Zemí?" "Hm. Byla demolována." "Opravdu?" V Arthurovì hlase nebyla otázka. "Ano. Prostì se vypaøila do vesmíru." "Víš, trochu mì to mrzí." Ford se pro sebe zamraèil. Zdálo se, že tu myšlenku pøevaluje v hlavì, "Ano, chápu," øekl nakonec. "On to chápe!" Arthur skoro køièel. "On to chápe!" Ford vyskoèil. "Dívej se na knihu!" zasyèel naléhavì. "Cože?" "NEPROPADEJ PANICE." "Já nepropadám." "Ale propadáš." "No dobøe, tak propadám. A co jiného mám dìlat?" "Prostì cestovat se mnou a bavit se. Galaxie za to stojí. Budeš potøebovat tuhle rybièku do ucha." "Prosím?" zeptal se Arthur a domníval se, že ze sebe vyloudil docela zdvoøilý tón. Ford mu podával sklenìnou nádobku, v níž sebou zcela nepochybnì mrskala malá žlutá rybka. Arthur jen zamžikal. Toužil po nìèem jednoduchém a známém, èeho by se mohl zachytit. Byl by se cítil docela v bezpeèí, kdyby tu kromì dentrassijských spoïárù, hromad matrací ze Zety Škùrodravé a Betelgeuzana nabízející mu žlutou rybièku, aby
si ji strèil do ucha, zahlédl alespoò jeden malý balíèek kukuøièných vloèek. Ale nevidìl ho. Nemìl ani trochu pocit bezpeèí. Z nièeho nic na nì najednou vyrazil hlasitý rámus, jehož zdroj nedokázal identifikovat. Leknutí mu vzalo dech. Znìlo to, jako když se nìkdo pokouší kloktat a pøitom odráží útoky smeèky vlkù. "Pššt!" udìlal Ford. "Poslouchej, mohlo by to být dùležité." "Dù... dùležité?" "To je vogonský kapitán. Hlásí nìco domácím rozhlasem." "Chceš øíct, že takhle mluví Vogoni?" "Poslouchej!" "Ale já vogonsky neumím!" "Nemusíš nic umìt. Strè si tuhle rybku do ucha." Ford mu bleskovým pohybem pøiplácl dlaò na ucho. Arthur pocítil lehkou nevolnost, jak mu rybka vklouzla hluboko do sluchového aparátu. Zdìšenì zalapal po dechu a pokusil se zaš•ourat v uchu. Pak ale vyvalil oèi údivem. To, co slyšel, se dalo pøirovnat k pocitu èlovìka, jenž se dívá na èernou siluetu dvou tváøí, a najednou zjistí, že je to vlastnì obrázek bílé svíèky. Nebo když se houf barevných teèek na papíru náhle složí v èíslici šest, což znamená, že váš optik vám pøedloží pìknì mastný úèet za nové brýle. Uvìdomil si, že to, co slyší, je stále ono chrochtavé vytí, jenže teï nìjakým záhadným zpùsobem nabylo podoby dokonale srozumitelné angliètiny. Slyšel asi tohle: *6. kapitola "Hùùíí hùùíí chrchly hùùíí chrchly hùùíí hùùíí chrchly hùùíí hùùíí chrchly hùùíí hùùíí chrchly hùùíí chrchly chrchly chrchly hùùíí srrrk grrrrr mìl mít radost. Opakuji. Mluví k vám váš kapitán, tak pøestaòte dìlat, co právì dìláte, a dávejte pozor. Za prvé, pøístroje ukazují, že máme na palubì dva stopaøe. Tak nazdar, a• jste, kdo jste. Rád bych, aby bylo jasno. Nemám z vás ani trochu radost. Dalo mi hodnì práce, než jsem se dostal tam, kde jsem teï a nestal jsem se kapitánem vogonské stavební lodi, jen abych dìlal taxíka nìjakým degenerátùm, co se chtìjí vozit zadarmo. Poslal jsem hlídku, aby po vás pátrala, a až vás najdou, vyrazím vás z lodi. Když budete mít moc velkou kliku, tak vám možná pøedtím pøeètu pár svých básní. Za druhé, za chvíli provedeme skok do hyperprostoru a poletíme k Barnardovì hvìzdì. Tam se zdržíme v doku dvaasedmdesát hodin kvùli nejnutnìjším opravám. Bìhem té doby nikdo neopustí loï. Opakuji, všechny vycházky na planetu jsou zaraženy. Právì jsem zažil zklamání v lásce, tak nevím, proè by nìkdo jiný mìl mít radost. Konec hlášení." Rámus utichl. Arthur s jistými rozpaky zjistil, že leží na zemi stoèený do klubíèka a rukama si chrání hlavu. Chabì se usmál. "Okouzlující pán. Pøál bych si mít dceru a zakázat jí, aby si ho vzala..." "Ani bys nemusel," øekl Ford. "Mají asi tolik sexepílu jako dopravní nehoda. Ne, nehýbej se," dodal, když vidìl, že se Arthur chce narovnat. "Musíš být pøipravený na skok do hyperprostoru. Nepøíjemnì se to podobá opilosti." "Co je na opilosti nepøíjemného?"
"Máš chu• na vodu." Arthur chvíli pøemýšlel na dané téma. "Forde?" "Copak?" "Co mi dìlá ta rybièka v uchu?" "Tlumoèí. Je to babylónská rybka. Vyhledej si ji v knize, jestli chceš." Hodil Arthurovi Stopaøova prùvodce po Galaxii a hned se zase stoèil do klubíèka jako nenarozené dítì, aby lépe snesl skok do hyperprostoru. V tom okamžiku Arthurovi vypadlo dno mozku. Oèi se mu obrátily naruby. Nohy mu zaèaly vytékat hlavou ven. Místnost se kolem nìj složila jako list papíru, roztoèila se a pak vyklouzla z existence. Zùstal jen on, zavinutý do svého vlastního pupku. Byli v hyperprostoru. "Babylónská rybka," odøíkával tiše Stopaøùv prùvodce po Galaxii, "je malá, žlutá, trochu se podobá pijavici. Je to snad nejpodivnìjší tvor ve vesmíru. Živí se myšlenkovou energií, pøijímanou nikoli od svého nositele, nýbrž z okolí. Má schopnost absorbovat a zpracovávat na živiny veškeré podvìdomé frekvence této myšlenkové energie. Do mysli nositele vypouští své exkrementy v podobì telepatické matrice, vzniklé spojením vìdomých myšlenkových frekvencí s nervovými signály pøijímanými z øeèových center mozku, který je vysílá. Praktický dùsledek toho všeho je, že když si strèíte babylónskou rybku do ucha, okamžitì rozumíte èemukoliv, a• je to øeèeno jakoukoli formou jazyka. Øeèová schémata, která skuteènì slyšíte, se dekódují podle myšlenkové matrice, kterou do vaší mysli uložila babylónská rybka. Skuteènost, že se nìco tak nepochopitelnì užiteèného mohlo vyvinout pouhou náhodou, je tak bizarnì nepravdìpodobnou shodou okolností, že nìkteøí myslitelé se rozhodli považovat to za koneèný a nezvratný dùkaz Boží neexistence. Argumentace vypadá následovnì: 'Odmítám prokázat svou existenci,' praví Bùh, 'protože dùkaz je v rozporu s vírou a bez víry nejsem nic.' 'Jenže,' namítne èlovìk, 'babylónská rybka, to byla smrtelná chyba. Nemohla se pøece vyvinout náhodou. To je dùkaz, že existuješ, a tudíž, podle tvého vlastního tvrzení neexistuješ. Q. E. D.' 'Ach jo, to mì nenapadlo,' øekne Bùh a promptnì zmizí v obláèku logiky. 'To to ale bylo snadné,' libuje si èlovìk, a protože ještì nemá dost, dokáže, že èerné je bílé, a na nejbližším pøechodu ho zajede auto. Vìtšina pøedních teologù tvrdí, že celý tenhle spor je naprostá ptákovina. To ovšem nezabránilo Úlonu Kolufidovi, aby nevydìlal slušné jmìní na knize Bùh to mùže zabalit, v níž použil této debaty jako ústøedního motivu. A zatím neš•astná babylónská rybka tím, že odstranila veškeré pøekážky v komunikaci mezi rùznými rasami a kulturami, zpùsobila víc krveprolití než cokoliv jiného v historii stvoøení." Arthur tlumenì zasténal. Ke svému zdìšení zjistil, že kopanec uštìdøený hyperprostorem ho nezabil. Octl se rázem šest svìtelných let od místa, kde by byla bývala Zemì, kdyby existovala. Zemì. Vzpomínky na Zemi se mu horeènatì míhaly hlavou. Bylo mu z toho špatnì. A• se snažil sebevíc, nedokázal si pøedstavit, že celá Zemì je pryè. Bylo to na nìho trochu moc. Pokoušel se v sobì vyvolat nìjaké pocity. Myslel na rodièe a na sestru. Už nejsou.
Žádná reakce. Myslel na všechny blízké lidi. Žádná reakce. Pak si vzpomnìl na jakéhosi neznámého èlovìka, který pøed dvìma dny stál pøed ním ve frontì v samoobsluze a náhle ho píchlo u srdce - samoobsluha je pryè, se vším, co v ní bylo. Nelsonùv pomník je pryè! Nelsonùv pomník je pryè a nikdo proti tomu nebude protestovat, protože nezùstal nikdo kdo by mohl protestovat. Ode dneška existuje Nelsonùv pomník jen v jeho vzpomínkách. Celá Anglie existuje jen v jeho vzpomínkách. Vzpomínky vìzely spolu s ním v téhle smradlavé zatuchlé opancéøované kosmické lodi. Pøevalila se pøes nìj vlna klaustrofóbie. Anglie už neexistuje. Nìjakým zpùsobem se mu to podaøilo pochopit. Zkoušel to dál. Amerika je pryè, pomyslel si. Nešlo to. Chce to zaèít s nìèím menším, usoudil. New York je pryè. Žádná reakce. Stejnì nikdy doopravdy nevìøil, že existuje. Dolar klesl jednou provždy. Trochu v nìm zatrnulo. Všechny filmy s Humphrey Bogartem byly znièeny, øíkal si v duchu. Šokovalo ho to. Myslel na restauraci McDonalds. McDonaldùv hamburger už neexistuje. Omdlel. Když o vteøinu pozdìji pøišel k sobì, zjistil, že vzlyká a volá maminku. Prudce vyskoèil. "Forde!" Ford vzhlédl ze svého kouta, kde si tiše cosi pobrukoval. Na cestování v kosmu ho ze všeho nejmíò bavila právì fáze cestování. "Copak?" "Když jsi dìlal výzkum pro tu knihu a byls na Zemi, tak jsi pøece musel o ní shromažïovat materiál." "Ano, trochu jsem rozšíøil pùvodní znìní hesla." "Tak mi ukaž, jak vypadá v tomhle vydání. Chci to vidìt." "No dobøe." Ford mu opìt podal knihu. Arthur ji dychtivì popadl. Snažil se, aby se mu netøásly ruce. Naprogramoval pøíslušnou stránku. Obrazovka zazáøila, zavíøila a pak se usadila. Arthur zíral na potištìnou stránku. "Vždy• tam to heslo není!" vybuchl. Ford mu nahlédl pøes rameno. "Ale je. Podívej, až úplnì dole na obrazovce, pod heslem Excentrica Gallumbits, tøíprsá dìvka z Eroticonu 6." Arthur sledoval Fordùv ukazováèek. Nedošlo mu to hned. Pak témìø explodoval. "Cože? Neškodná? To je všechno? Neškodná! Jediné slovo!" Ford pokrèil rameny. "Víš, v Galaxii je sto biliónù hvìzd a mikroprocesory v knize mají jen omezené možnosti. No a o Zemi toho nikdo moc nevìdìl." "Prokristapána, doufám, žes to trochu napravil." "Jistì. Podaøilo se mi odvysílat nové znìní do nakladatelství. Trochu to sice oèesali, ale pøece jen je to lepší." "A jak zní heslo teï?" Ford si ponìkud rozpaèitì odkašlal. "Pøevážnì neškodná." "Pøevážnì neškodná!" zaøval Arthur. "Co to bylo za zvuk?" zasyèel Ford. "To já jsem zaøval," øval Arthur. "Ne! Ticho! Myslím, že lítáme v prùšvihu."
"Jo, tak ty myslíš, že lítáme v prùšvihu!" Zvenèí jasnì zaznìly pádné kroky. "Dentrassiové?" zašeptal Arthur. "Ne, tohle jsou okované boty." Ozvalo se rázné zaklepání. "Tak kdo je to?" "No, když budeme mít kliku, tak nás jenom Vogoni pøišli vyhodit do vzduchoprázdna." "A když nebudeme mít kliku?" "Když nebudeme mít kliku, tak to kapitán myslel vážnì, když nám hrozil, že nám nejdøíve pøeète pár svých básní..." *7. kapitola Vogonská poezie je ovšem až tøetí nejhorší ve Vesmíru. Druhá nejhorší je poezie Azgothù z planety Kria. Když král jejich básníkù Chrochtos Nadýmavý recitoval svou Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaždí jednoho letního jitra, ètyøi posluchaèi zemøeli na vnitøní krvácení a pøedseda Støedogalaktické komise pro mrzaèení umìní pøežil jen díky tomu, že si uhryzl jednu nohu. Tvrdí se, že Chrochtos byl ponìkud "zklamán" pøijetím své básnì, a pravì se chystal zaèít pøedèítat svou epickou skladbu o dvanácti knihách, nazvanou Mé oblíbené chrochty ve vanì, když vtom jeho vlastní tlusté støevo v zoufalém pokusu zachránit životy a civilizaci mu vyskoèilo až do krku a zadusilo mozek. Nejhorší poezie, jaká kdy byla napsána, zanikla spolu se svou tvùrkyní Paulou Nancy Millstone Jenningsovou z Greenbridge v hrabství Essex v Anglii pøi zkáze planety Zemì. Prostetnik Vogon Jelc se velmi zvolna usmál. Nedìlal to ani tak kvùli efektu, jako spíš proto, že mu dalo práci vzpomenout si, jak po sobì následují pohyby jednotlivých svalù. Pìknì se odreagoval hulákáním na zajatce a teï se cítil docela uvolnìný a ve vhodné náladì na drobnou bezcitnost. Zajatci sedìli v køeslech požitku z poezie - pøipoutaní. Vogoni rozhodnì nepodléhali iluzím, pokud jde o vážnost, jíž se jejich díla obvykle tìší. Jejich rané pokusy v tomto oboru byly souèástí tupohlavì umínìné snahy, aby byli uznáni za øádnì vyvinutou a kultivovanou rasu. Dùvodem, proè v tvorbì pokraèují i nadále, je už jen èirá schválnost. Studený pot vyvstával na Fordovì èele a kanul po elektrodách, pøipevnìných k jeho spánkùm. Od elektrod vedly dráty k celé baterii elektronických pøístrojù - zesilovaèùm metaforiky, rytmickým modulátorùm, aliteraèním rezidulátorùm a zlaciòovaèùm pøirovnání -, zkonstruovaných k prohloubení prožitku básnì a k zachycení i tìch nejjemnìjších odstínù básníkových myšlenek. Arthur Dent sedìl a chvìl se. Netušil sice, co ho èeká, vìdìl jen, že všechno, co se mu až doposud pøihodilo, se mu ani trochu nelíbilo, a nepøedpokládal, že by se vìci nìjak výraznì zmìnily. Vogon zaèal èíst - krátkou, leè nechutnou pasáž z vlastní tvorby. "Ó fretná chrochtobuznosti...," zarecitoval. Køeèe zmítaly Fordovým tìlem - bylo to horší, než èekal. "... Tvé mikturace jsou mi / Co zprudlé žvastopunktsery na plzné vèele."
"Ááááááááááááhhhhh!" zavyl Ford s hlavou zvrácenou dozadu pod bušícími poryvy bolesti. Ve vedlejším køesle nezøetelnì vidìl Arthura, jak se støídavì svíjí a ochabuje. Za•al zuby. "Škvrrrk, já zapøísahám Tì," pokraèoval nemilosrdný Vogon, "svými frùnícími kvrdlovrzy." Jeho hlas se došplhal k pøíšerné výšce a vášnivé vøeštivosti. "A krákornì zafras mì svými scvrknuvšími patlocaráty / nebo Tì roztrhám na fidloprèièky svým frkodr•ákem, tak bacha na to!" "Nnnnnnnnnnneeeeeeeeeeeehhhhh!" zaøval Ford Prefect a zhroutil se v posledním poryvu køeèe, naplno zasažen do spánku elektronicky zesíleným úèinkem posledního verše. Zplihl. Arthur bezvládnì sedìl. "A teï, pozemš•ané...," pøedl Vogon (nevìdìl, že Ford Prefect je ve skuteènosti z jedné malé planety v okolí Betelgeuze, a kdyby to byl vìdìl, bylo by mu to úplnì jedno) "vám dám na vybranou! Možnosti jsou jednoduché... Buï zemøít v kosmickém vzduchoprázdnu, nebo...," odmlèel se, aby dosáhl melodramatického úèinku. "Nebo mi povíte, jak dobrá byla podle vás moje báseò!" Zprudka se opøel o opìradlo obrovitého koženého sedadla ve tvaru netopýra a pozoroval je. Znovu pøedvedl úsmìv. Ford chrèivì dýchal. Vyschlým jazykem si pøejel zprahlá ústa a zasténal. Arthur øekl vesele: "Vlastnì se mi to docela líbilo." Ford se k nìmu otoèil a zíral. Tahle možnost ho prostì nenapadla. Vogon pøekvapenì zvedl oboèí, èímž si ponìkud zastínil nos, takže to vlastnì nevypadalo nejhùø. "No ne...," zavrèel v úžasu. "Ale ano," pokraèoval Arthur. "Myslím, že nìkteré metafyzické metafory byly skuteènì obzvláš• pùsobivé." Ford na nìj jen zíral a snažil si uspoøádat myšlenky, aby zapadly do této pøevratné koncepce. Že by se snad nakonec z toho vysekali nestydatostí? "Ano, jen pokraèujte...," vybízel Vogon. "Ach... a ehm... rovnìž zajímavé rytmické prostøedky...," pokraèoval Arthur, "které jsou kontrapunktem k... éé... éé...," plácal se beznadìjnì. Ford mu pøispìchal na pomoc riskantním "... kontrapunktem k surrealismu základní metafory zobrazující... éé..." I on se zaèal beznadìjnì plácat, ale Arthur už byl opìt pøipraven. "... lidství." "Vogonství," zasyèel na nìj Ford. "Á, ano, vogonství - pardon - básníkovy soucitné duše," Arthur se teï cítil pevný v kramflecích, "jež usiluje prostøednictvím média veršové struktury sublimovat to, transcendovat ono a smíøit se s fundamentální dichotomií tamtoho." Jeho hlas stoupal v triumfálním crescendu. "A posluchaè si odnáší hluboký a pronikavý vzhled do... do... éé..." Došla mu inspirace. Ford pøispìchal s ranou z milosti: "Pøece do toho, o èem byla ta báseò!" vyhrkl a koutkem úst dodal: "Èistá práce, Arthure, byls dobrej." Vogon je zkoumal. Na okamžik jeho geneticky zatrpklá duše pocítila dojetí, pak si však øekl ne - pøíliš málo pøíliš pozdì. Jeho hlas zaznìl jako když koèka drásá èesaný nylon.
"Tak vy tedy øíkáte, že píšu poezii proto, že pøes svùj podlý hnusný bezcitný zevnìjšek toužím být milován." Odmlèel se a dodal: "Je to tak?" Ford se nervóznì zasmál. "Ne... totiž ano... vždy• pøece my všichni v hloubi duše... éé..." Vogon vstal. "To jste totiž úplnì vedle," øekl. "Píšu poezii jen proto, abych si odreagoval svùj podlý, hnusný, bezcitný zevnìjšek. Stejnì vás vyrazím z lodi. Stráž! Odveïte zajatce do pøechodové komory èíslo tøi a vyhoïte je ven!" "Cože?" zaøval Ford. Mladý vogonský hromotluk pøistoupil k Fordovi a Arthurovi a obrovskýma lojovitýma prackama z nich serval øemeny, jimiž byli pøipoutáni. "Nemùžete nás vyhodit do kosmu." køièel Ford. "Sbíráme materiál na knihu." "Veškerý odpor je zbyteèný!" zahulákal vogonský strážný v odpovìï. Byla to první fráze, kterou se nauèil, když vstoupil do Vogonského bezpeènostního sboru. Kapitán nezúèastnìnì a pobavenì sledoval scénu, pak se odvrátil. Arthur se divoce rozhlížel kolem sebe. "Ale já teï nechci umøít!" vykøikl. "Ještì poøád mì bolí hlava! Nechci jít do nebe s bolením hlavy, byl bych hroznì mrzutej a vùbec bych si to neužil!" Strážný popadl oba zajatce pevnì za krk a pøes jejich protesty je vyvlekl z velitelského mùstku. Ocelové dveøe se za nimi zavøely a kapitán opìt osamìl. Tiše si pobrukoval a zadumanì listoval svým poetickým deníèkem. "Hmmm," øekl nahlas. "Kontrapunkt k surrealismu základní metafory..." Chvíli uvažoval a pak s chmurným úsmìvem sešit sklapl. "Smrt je pro nì až moc dobrá," zavrèel. Dlouhá chodba obložená ocelovými pláty odrážela ozvìnu chabého zápasu dvou humanoidù pevnì sevøených ve Vogonovì gumovém podpaží. "To je výborný," drmolil Arthur. "To je teda opravdu bezvadný. Pus• mì, ty zvíøe!" Vogonský strážný je vlekl dál. "Neboj," pípl Ford. "Já nìco vymyslím." Neznìlo to však pøíliš nadìjnì. "Veškerý odpor je zbyteèný!" zaøval strážný. "Jenom neøíkejte takovéhle vìci," vykoktal Ford> "Jak si má èlovìk udržet kladný mentální postoj, když øíkáte takovéhle vìci?" "Mùjtybože," postìžoval si Arthur, "ty budeš vykládat o kladném mentálním postoji a to ti ani dneska nezdemolovali planetu. Když jsem se ráno probudil, myslel jsem si, že si pìknì užiju klidný den, nìco si pøeètu, vykartáèuju psa... A teï je teprv nìco po ètvrté a už mì vyhazujou z cizí kosmické lodi šest svìtelných let od doutnajících škvarkù Zemì!" Zaprskal a zaklokotal, jak ho Vogon sevøel ještì pevnìji. "V poøádku," uklidòoval ho Ford, "hlavnì žádnou paniku!" "Kdo tu mluví o panice?" vyjel na nìj Arthur. "Tohle je zatím jen kulturní šok. Poèkej, až se zorientuju a seznámím se situací. Pak teprv zaènu panikaøit!" "Nebuï hysterický, Arthure. Radši drž hubu!" Ford se zoufale pokoušel pøemýšlet, ale vyrušil ho strážce, který znovu zaøval: "Veškerý odpor je zbyteèný!" "Ty taky drž hubu!" odsekl Ford. "Veškerý odpor je zbyteèný!"
"Dej si pauzu," øekl Ford. Vytoèil hlavu, až mohl pohlédnout svému vìzniteli pøímo do tváøe. Náhle dostal nápad. "A vás tohle baví?" zeptal se znenadání. Vogon se na místì zastavil a na jeho tváø postupnì prosákl výraz nezmìrné tuposti. "Baví?" zadunìl. "Jak to myslíte?" "Myslím, jestli vám to dává pocit uspokojení ze života? Dusat sem tam, øvát, vystrkovat lidi z kosmických lodí..." Vogon civìl vzhùru na nízký ocelový strop. Oboèí se mu málem pøehrnulo pøes sebe. Ústa mìl pootevøená. Koneènì øekl: "No..., pracovní doba je dobrá..." "To asi musí být," souhlasil Ford. Arthur vykroutil hlavu, aby se mohl podívat na Forda. "Co to dìláš, Forde?" zašeptal užasle. "Ale jen tak se snažím zajímat o svìt kolem, jestli ti to nevadí," odpovìdìl Ford. "Pracovní doba je, øíkáte, dobrá?" obrátil se znovu ke strážnému. Vogon na nìj z výše civìl a líné myšlenky se mu pøitom mátožily v temných hlubinách. "Jó," øekl, "ale dyž vo tom teïkon mluvíte, pracovní náplò je vlastnì dost mizerná. Až na..." Znovu se zamyslel, což vyžadovalo, aby se opìt zadíval do stropu. "Až na to øvaní nìkdy, to se mi docela líbí." Nabral vzduch do plic a zaburácel: "Veškerý odpor je..." "Jistì." pøerušil ho spìšnì Ford. "To vám jde moc dobøe, to mùžu potvrdit. Ale jestli je to taková mizérie," øíkal pomalu, aby každé slovo mìlo èas zapùsobit, "co v tom tedy je? Holky? Uniforma? Chlapáctví? Anebo vám prostì pøipadá, že nutnost vyrovnat se s bezobsažnou rutinou je pro vás zajímavou zkouškou síly osobnosti?" Arthur se zmatenì díval z jednoho na druhého. "Éé...," øekl strážný, "éé... éé... nevim. Myslím, že to tak òák... dìlám vopravdicky. Teta mi øíkala, že strážnej na kosmický lodi je dobrý zamìstnání pro mladýho Vogona - to víte, uniforma, pouzdro s laserovým obuškem nízko pod pasem, bezobsažná rutina..." "Tady to vidíš Arthure," øekl Ford tónem èlovìka, který právì dokázal, že má pravdu. "A ty si myslíš, že máš problémy." Arthur si to skuteènì myslel. Kromì oné nepøíjemné záležitosti s rodnou planetou ho už napùl pøiškrtil vogonský strážný a ani vyhlídka, že bude vyhozen do kosmického prostoru se mu pøíliš nezamlouvala. "Snaž se pochopit jeho problémy," naléhal Ford. "Tady ten mládenec tráví chudák život dusáním sem tam, vyhazováním lidí z kosmických lodí..." "A øvaním," dodal strážný. "A øvaním, jasnì," Ford s pøátelskou shovívavostí poklepal lojovitou pracku svírající jeho krk a pokraèoval: "A pøitom vùbec neví, proè to dìlá!" Arthur souhlasil, že je to opravdu smutné. Souhlas naznaèil chabým gestem, protože pøipozadušením nemohl mluvit. Ze strážného vycházelo hluboké mruèení, jak se snažil urovnat si všechno v hlavì. "Nojó. Dyž to teda takhle øíkáte, tak asi..." "Pašák!" povzbuzoval Ford. "Tak jo," mruèelo to dál, "jenomže je òáká jiná možnost?" "Jistì," Ford hovoøil vesele, ale pomalu. "Pøestaòte to dìlat, samozøejmì! Øeknìte jim, že už to prostì dìlat nebudete." Cítil, že by k tomu mìl ještì nìco dodat, ale strážný se zdál zcela vytížen zpracováním nové informace:
"Hhhhhmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm m," vysoukal za sebe koneènì, "hmmm, to se mi nezdá moc dobrý." Ford pocítil, že mu pøíležitost uniká. "Poèkejte," snažil se, "to je teprve zaèátek, víte, tady se otvírá spousta možností..." V tu chvíli však strážný obnovil sevøení a pokraèoval v pùvodním úmyslu dovléct zajatce do pøechodové komory. Vypadal dojatì. "Helejte, jestli je vám to fuk," vypadlo z nìj, "tak vás raèi šoupnu do tý pøechodový komory a pak si pudu vodbejt òáký øvaní, co mám za úkol." Fordovi to rozhodnì fuk nebylo. "Ale no tak..., podívejte se...," øekl o nìco ménì pomalu, o nìco ménì vesele. "Gggrrrrhhhhhhhh...," øekl Arthur zcela negramaticky. "Poslouchejte mì ještì chvíli," nedal se odbýt Ford. "Musím vám povìdìt o vìcech jako hudba a umìní atakdál! Chrrrrrk!" "Veškerý odpor je zbyteèný," zahulákal opìt strážný a dodal: "Helejte, když to budu dìlat dál, tøeba mì nakonec povýšej na øvouna staršinu, a poptávka po dùstojníkách, co neøvou a neš•ouchaj do lidí, neni moc velká, tak se raèi budu držet toho, co znám." Bìhem rozpravy dorazili k pøechodové komoøe. Masivní kruhový pøíklop znaèné tlouš•ky a váhy ústil do vnìjší slupky plavidla. Strážný stiskl tlaèítko a pøíkrov se klouzavým pohybem nehluènì otevøel. "Ale díky za zájem," øekl Vogon. "Tak sbohem." Prohodil Forda a Arthura prùlezem do tìsné komory. Arthur zùstal ležet a lapal po dechu. Ford se vyškrábal na nohy a zbyteènì vrazil ramenem do pøíklopu, který se za nimi zavíral. "Poslyšte," køièel na strážného, "je tu celý svìt, o kterém nic nevíte..., co vy na to?" Zoufale hrábl po jediném zlomku kultury, který ho zrovna napadl - zanotoval první takt Beethovenovy Páté. "Ta da da dá! Copak to ve vás nic nevyvolává?" "Ani ne," øekl strážný. "Ale povim vo tom tetì." Pokud øekl ještì nìco jiného, neslyšeli to. Pøíklop se neprodyšnì uzavøel a odøízl všechno až na vzdálené huèení lodních motorù. Pøetlaková komora mela lesklý povrch a tvarem se podobala válci o prùmìru necelé dva metry a délce asi tøi metry. Ford se rozhlížel a tìžce oddychoval. "Pøipadal mi jako potenciálnì docela bystrý mládenec," øekl a praštil sebou na zakøivenou stìnu. Arthur dosud ležel tam, kam dopadl. Ani nezvedl hlavu. Jen ležel a namáhavì dýchal. "Jsme v pasti, co?" "Jo," potvrdil Ford, "jsme v pasti." "Copak tys nic nevymyslel? Øíkals pøece, že nìco vymyslíš. Tøeba jsi nìco vymyslel, jen já jsem si toho nevšiml." "Taky že jsem nìco vymyslel," øekl zadýchanì Ford. Arthur s nadìjí vzhlédl. "Jenže to bohužel pøedpokládalo naši pøítomnost na druhé stranì tohodle víka," Ford nakopl pøíklop, kterým byli pøed chvílí prohozeni. "Ale byl to pøece dobrý nápad, ne?" "To jo, moc šikovný." "O co vlastnì šlo?"
"Detaily jsem nestaèil vypracovat. Teï už to ani nemá moc smysl, co øíkáš?" "Takže... ehm, co bude dál?" zeptal se Arthur. "Aha, nojo, ten pøíklop pøed námi se za okamžik automaticky otevøe, a my podle všeho vystøelíme do hlubin kosmu a zadusíme se. Když si na cestu nabereš dost vzduchu do plic, mùžeš samozøejmì vydržet až tøicet vteøin...," vysvìtloval Ford. Složil ruce za zády, zdvihl oboèí a zaèal si pobrukovat starou betelgeuzskou bojovou píseò. Arthurovi najednou pøipadal strašnì cizí a divný. "Tak to bychom mìli," konstatoval Arthur, "èeká nás smrt." "Ano," odpovìdìl Ford, "ledaže by... ne! Moment!" Vrhl se na druhou stranu komory a hledal tam cosi, co Arthur ze své pozice nemohl vidìt. "Na co je tenhle vypínaè?!" "Cože? Kde?" vykøikoval Arthur a snažil se obrátit. "Ale nic, dìlal jsem si srandu," zklamal ho Ford, "stejnì umøeme." Opìt sebou plácl na stìnu a pokraèoval v melodii tam, kde pøed chvílí pøestal. "Víš," svìøoval se Arthur, "v takovýchhle chvílích, jako tøeba když jsem uvìznìný ve vogonské pøechodové komoøe s chlapem z Betelgeuze a èeká mì smrt zadušením v hlubinách kosmu, si vždycky pøeju, abych byl poslouchal, co mi maminka øíkala, když jsem byl malý." "Proè? Co ti øíkala?" "Nevím, neposlouchal jsem ji." "Aha," Ford si dál pobrukoval. To je teda krása, øíkal si v duchu Arthur. Nelsonùv pomník je v háji, Mc Donaldovy restaurace jsou v háji, všechno, co zbývá, jsem já a slova pøevážnì neškodná. A za pár vteøin bude zbývat už jen pøevážnì neškodná. A to ještì vèera to vypadalo, že ta naše planeta jen kvete. Ozval se zvuk motoru. Tiché syèení vzrostlo v ohlušující øev unikajícího vzduchu, když se vnìjší pøíklop otevøel do èerné prázdnoty prošpikované malièkými, nepravdìpodobnì záøivými svìtelnými body. Ford a Arthur vyletìli do kosmického prostoru jako vystøelení ze špuntovky. *8. kapitola Stopaøùv prùvodce po Galaxii je po všech stránkách pozoruhodná kniha. Byla sestavena a v prùbìhu let mnohokrát pøepracována pod vedením rùzných šéfredaktorù. Obsahuje pøíspìvky nespoèetných cestovatelù a badatelù. Pøedmluva zaèíná takhle: "Vesmír je velký. Fakticky velký. To byste nevìøili, jak je hrozivì obrovitánsky velký, že z toho zùstává rozum stát. Myslíte si tøeba, že drogerie ve vaší ulici je daleko, ale proti vesmíru je to úplný houby. Tak poslouchejte...," atakdále. (Po chvíli se styl trochu usadí a kniha zaène øíkat vìci, které doopravdy potøebujete vìdìt: že napøíklad pohádkovì krásná planeta Bethselamin má v souèasné dobì tak vážné problémy s kumulativní erozí zpùsobenou deseti bilióny turistù, kteøí tam každoroènì pøijíždìjí, že jakákoliv nesrovnalost mezi množstvím potravy a množstvím exkrementù v dobì pobytu na planetì se vám pøi odjezdu chirurgicky odebere z tìlesné váhy, takže pokaždé, když jdete na záchod, je životnì dùležité nechat si vystavit potvrzení.)
Abychom však byli spravedliví, je tøeba uznat, že i daleko lepší hlavy, než ta, která zplodila pøedmluvu ke Stopaøovu prùvodci po Galaxii, ponìkud zaváhaly pøi pomyšlení na dech beroucí vzdálenosti mezi hvìzdami. Nìkteøí autoøi nabízejí pøedstavu burského oøíšku v Readingu a menšího vlašského oøechu v Johannesburgu a jiné podobnì závratné koncepce. Pravda je prostá: mezihvìzdné vzdálenosti jsou pro lidskou pøedstavivost neuchopitelné. Dokonce i svìtlu, které se pohybuje tak rychle, že vìtšinì civilizací trvá tisíciletí, než si vùbec uvìdomí, že se pohybuje, trvá dost dlouho, než urazí vzdálenost mezi jednotlivými hvìzdami. Doletìt z hvìzdy Sol na místo, kde kdysi bývala Zemì, mu trvá osm minut a k nejbližšímu vesmírnému sousedu hvìzdy Sol, Alfì Centauri, dorazí za další ètyøi roky. Doletìt na druhou stranu Galaxie, na pøíklad na Damogran, trvá svìtlu trochu déle: pìt set tisíc let. Rekord ve stopování na tuto vzdálenost je nìco pod pìt let, ale fakt je, že toho po cestì moc neuvidíte. Stopaøùv prùvodce po Galaxii informuje, že když si naberete plné plíce vzduchu, mùžete v absolutním vakuu kosmického prostoru pøežít asi tøicet vteøin. Stopaøùv prùvodce nicménì dodává, že pøi této rozumu se pøíèící velikosti vesmíru je pravdìpodobnost, že vás bìhem onìch tøiceti vteøin nabere jiná kosmická loï, jedna ku dvìma na dvì stì šedesát sedm tisíc sedm set devìt. Naprosto omraèující shodou okolností je tato cifra také telefonním èíslem jednoho bytu v Islingtonu, kde se Arthur kdysi zúèastnil skvìlého veèírku a poznal tam moc hezkou dívku, kterou si pak vùbec nemìl šanci odvést - odešla s chlapem, který se na ten veèírek vnutil. Aèkoliv planeta Zemì, islingtonský byt i telefon v nìm byly nedávno znièeny, mùžeme se utìšovat pomyšlením, že jejich památka zùstala alespoò do jisté míry zachována tím, že po dvaceti devíti vteøinách byli Ford a Arthurem zachránìni. *9. kapitola Poèítaè si zaèal zdìšenì brebentit pro sebe, když zjistil, že se jedna pøechodová komora otevøela a zase zavøela bez jakéhokoliv zjevného dùvodu. Bylo to tím, že Rozum mìl zrovna polední pauzu. V Galaxii se právì objevila trhlina. Byla pøesnì nictinu vteøiny dlouhá, nictinu centimetru široká a mìøila spoustu miliónù svìtelných let z jednoho konce na druhý. Když se zavøela, vypadlo z ní množství papírových klobouèkù a nafukovacích balónkù, které pak volnì pluly vesmírem. Dále z ní vypadl tým sedmi devadesáticentimetrových odborníkù na prùzkum trhu, kteøí okamžitì zemøeli - èásteènì zadušením, èásteènì pøekvapením. Vypadlo z ní také dvì stì tøicet devìt tisíc nedosmažených vajíèek, které se materializovaly v podobì obrovské tøaslavé hromady na hladomorem postižené planetì Poghril v hvìzdné soustavì Pansel. Všichni pøíslušníci kmene Poghrilù vymøeli hladem, až na jediného, který zemøel o pár týdnù pozdìji na otravu cholesterolem. Ona nictina vteøiny, po kterou trhlina existovala, zcela nepøedvídatelným zpùsobem rozvibrovala èas dopøedu i nazpátek. Kdesi hluboko v minulosti tyto vibrace vážnì
traumatizovaly malý náhodný shluk atomù, vznášející se prázdným, sterilním prostorem. To zpùsobilo, že zaèaly držet pohromadì v pozoruhodnì nepravdìpodobných seskupeních. Tyto útvary se rychle nauèily kopírovat samy sebe (jedna z vìcí, které na nich byly tak pozoruhodné) a na své další cestì zpùsobily strašlivé problémy na každé planetì, kam je náhoda zanesla. Tak zaèal život ve Vesmíru. Pìt divokých Maelströmù událostí zavíøilo v splašených poryvech blázniviny a vyvrhlo chodník. Na chodníku leželi Ford Prefect a Arthur Dent. Otvírali a zavírali ústa jako pololeklé ryby. "Tak vidíš," vypravil ze sebe zadýchanì Ford šmátraje po nìèem, èeho by se mohl zachytit, protože chodník uhánìl tøetí rovinou Neznáma. "Øíkal jsem ti pøece, že nìco vymyslím." "Nojo," pøisvìdèil Arthur. "Dostal jsem totiž senzaèní nápad - vyhledat nìjakou kosmickou loï, která právì poletí kolem, a dát se zachránit," kasal se Ford. Skuteèný vesmír se jim závratnì prohnul pod nohama a zmizel. Rùzné jiné nepravé vesmíry se tiše míhaly kolem nich jak horské kozy. Prvotní svìtlo vybuchovalo a rozstøikovalo se v èasoprostoru jako kapky jogurtu. Èas rozkvétal, hmota nìkam zmizela. Nejvyšší prvoèíslo se v koutku tiše slouèilo a skrylo se navždy. "Ale jdi," nedal se Arthur, "šance proti byly pøece astronomické." "Nech bejt, vidìls pøece, že to fungovalo." "Co je to za loï, co v ní jsme?" zeptal se Arthur, právì když se pod nimi rozzela propast vìènosti. "Nevím, ještì jsem neotevøel oèi," odpovìdìl Ford. "Já vlastnì taky ne." Vesmír poskoèil, ztuhl, zatøepetal se, rozšíøil se a zúžil v nìkolika neèekaných smìrech. Arthur s Fordem otevøeli oèi a užasle se rozhlíželi. "Šmarjápano," užasl Arthur, "vypadá to tu pøesnì jako nábøeží v Southendu." "Sakra, to se mi ulevilo, žes to øekl," øekl Ford. "Proè?" "Už jsem si myslel, že mi haraší." "Možná, že jo. Tøeba si jen myslíš, že jsem to øekl." Ford chvíli uvažoval. "Tak øekls to, nebo ne?" zeptal se koneènì. "Myslím, že jo," odpovìdìl Arthur. "Tak nám asi haraší obìma." "Hm, asi to tak bude, když si v téhle situaci mùžeme myslet, že jsme v Southendu." "A ty si myslíš, že tohle je Southend?" "Jo." "Já taky." "Tak to nám urèitì haraší." "Ale máme to dneska hezky." "To jo," øekl kolemjdoucí maniak. "Kdo to byl?" podivil se Arthur. "Kdo - myslíš toho èlovìka s pìti hlavami a bezinkovým keøem plným uzenáèù?" "Jo, zrovna toho."
"Nevím. Prostì nìkdo." "Aha." Svornì sedìli na chodníku a s jistým znepokojením pozorovali obøí dìti, hopsající po pláži, a divoké konì hømící oblohou, vezoucí nové zásilky tvrzených zábradlí do Nejistých hor. "Jenže," Arthur si zlehka odkašlal, "pokud je tohle Southend, tak je trochu divnej..." "Jestli myslíš to, že moøe je nehybný jako skála a že domy se potápìjí a zase vykukují z vody, tak to mi taky pøišlo divný," odpovìdìl Ford. "Dìje se tu totiž nìco naprosto strašnì divnýho," dodal, nebo• Southend s hromovou petelicí pukl na šest stejných dílù, které se roztanèily a zaèaly závratnì víøit kolem sebe navzájem ve vilných až obscénních formacích. Naøíkavé kòuèení píš•al a smyècù se rozdíravì neslo po vìtru, horké kobliny vybuchovaly ze silnice - jedna za desetník, hrùzné ryby hømìly oblohou. Arthur a Ford usoudili, že bude jistìjší zdrhnout. Prodírali se lavinami zvuku, horami archaického myšlení, údolími náladové hudby, špatnými pøehlídkami módní obuvi a bezvýznamnými netopýry, když tu náhle uslyšeli dívèí hlas. Znìl docela rozumnì, øekl však jen: "Jedna ku dvìma na sto tisící a dále klesá." A dost. Ford sklouzl po svìtelném paprsku a zaèal se toèit dokoleèka. Hledal zdroj hlasu, ale nevidìl nic, èemu by se dalo doopravdy uvìøit. "Co to bylo za hlas?" volal Arthur. "Nevím," hulákal v odpovìï Ford. "Znìlo to jako poèet pravdìpodobnosti." "Pravdìpodobnosti? Jak to myslíš?" "Pravdìpodobnost. Jako tøeba dvì ku jedné, tøi ku jedné, pìt ku ètyøem. Ten hlas øekl jedna ku dvìma na sto tisící. To znamená nìco hodnì nepravdìpodobného, víš?" Nádrž se ètyømi milióny litrù pudinku se nad nimi bez nejmenšího varování pøevrhla. "Co to má znamenat?" "Ten pudink?" "Ne, poèet pravdìpodobnosti!" "Nevím, nic nevím. Myslím, že jsme na nìjaké kosmické lodi." "V tom pøípadì asi ne v kupé první tøídy," ušklíbl se Arthur. V pøedivu èasoprostoru se objevily jakési vypoukliny. Veliké, ošklivé vypoukliny. "Huuuuuummmhhh...," øekl Arthur. Cítil, jak mu tìlo mìkne a ohýbá se v nezvyklých úhlech. "Southend se ztrácí... a hvìzdy víøí... pouš•... nohy mi odlétají do zapadajícího slunce... levá ruka už mi taky upadla..." Napadla ho dìsivá myšlenka: "Sakra, jak si teï budu naøizovat digitálky?" Zoufale stoèil oèi k Fordovi. "Forde," upozornil pøítele. "Stává se z tebe tuèòák. Nech toho, prosím tì." Znovu se ozval neznámý hlas: "Jedna ku dvìma na sedmdesáti pìti tisící a dále klesá." Ford zuøivì èvachtal dokola ve svém rybníèku. "Haló, co jste zaè?" kvákal, "A kde jste vùbec? Co se to dìje? Nedá se s tím nìco dìlat?" "Uklidnìte se, prosím," øekl mile hlas, jako by patøil letušce v dopravním letadle s jedním køídlem a dvìma motory, z nichž jedem je v plamenech. "Jste v naprostém bezpeèí." "Ale o to pøece nejde!" zuøil Ford. "Jde o to, že je ze mì naprosto bezpeèný tuèòák a tady kolega už nemá hnedle žádný konèetiny!"
"Už je to dobrý, už je zase mám," uklidòoval ho Arthur. "Jedna ku dvìma na padesáti tisící a dále klesá," øekl hlas. "Jsou sice na mùj vkus trochu delší," uvažoval Arthur, "ale..." "Copak nám nemíníte øíct nic na vysvìtlenou?" zakdákal Ford tónem bìsnícího opeøence. Hlas si odkašlal. Obøí dìtský piškot se odkutálel do dáli. "Buïte vítáni na palubì kosmické lodi Srdce ze zlata," øekl hlas. Hlas pokraèoval: "Nedejte se znepokojit nièím, co vidíte nebo slyšíte kolem sebe. Musíte si odbýt poèáteèní negativní následky toho, že jste byli zachránìni pøed jistou smrtí pøi hladinì nepravdìpodobnosti jedna ku dvìma na dvì stì sedmdesáti šesti tisící nebo možná ještì mnohem vyšší. Teï letíme na hladinì jedna ku dvìma na dvaceti pìti tisící a dále klesáme a vrátíme se k normálu, jakmile budeme vìdìt, co je vlastnì normální. Dìkuji vám. Jedna ku dvìma na dvaceti tisící a dále klesá." Hlas se odmlèel. Ford a Arthur se octli v malé rùžové fosforeskující krychli. Ford byl krajnì vzrušen. "Arthure! To je fantastický! Sebrala nás loï pohánìná nekoneènou nepravdìpodobností! To je neuvìøitelný! Už døív jsem o tom slyšel nìjaký drby. Oficiální místa sice všechno popøela, ale tady vidíš, že to dokázali! Postavili loï na nekoneènou nepravdìpodobnost! Arthure, to je... Arthure? Co se dìje?" Arthur ležel pøiplácnutý na dveøích krychle a pokoušel se je udržet zavøené, ale dveøe nedoléhaly. Škvírami se dovnitø cpaly malé chlupaté ruèièky s prsty potøísnìnými inkoustem. Zvenèí bylo slyšet šílené štìbetání tenkých hláskù. Arthur se ohlédl. "Forde! Venku èeká nekoneèný poèet opic, které s námi chtìjí debatovat o novém nastudování Hamleta." *10. kapitola Pohon založený na principu nekoneèné nepravdìpodobnosti je senzaèní nová metoda, jak pøekonávat obrovské mezihvìzdné vzdálenosti za pouhou nictinu vteøiny a nemuset se pøitom zbyteènì plácat v hyperprostoru. Byl objeven š•astnou náhodou a poté dotažen v použitelnou formu pohonu výzkumným týmem Galaktické vlády na planetì Damogran. Což je struèná historie tohoto objevu. Princip generování malých kvant koneèné nepravdìpodobnosti byl samozøejmì obecnì znám. Staèí spojit logické obvody submezonového mozku Èmeláèisko 57 s atomovým vynašeèem vektorù, umístìným v nìjakém silném zdroji Brownova pohybu, dejme tomu v šálku horkého èaje. Generátory tohoto typu byly èasto užívány pøi veèírcích k prolomení poèáteèního ostychu - v souladu s Teorií neurèitosti se vždycky nechaly všechny molekuly hostitelèina spodního prádla naráz odskoèit asi o pùl metru doleva. Mnozí uznávaní fyzici øíkají, že tohle by se tedy rozhodnì nemìlo trpìt. Èásteènì proto, že je to zlehèování vìdy, ale pøedevším proto, že na takovéhle veèírky je nikdy nikdo nezve.
Další vìc, která je pìknì štvala, byla jejich vìèná neschopnost sestrojit pøístroj, jenž by mohl generovat pole nekoneèné nepravdìpodobnosti potøebné k bleskové pøepravì kosmické lodi mezi nejvzdálenìjšími hvìzdami, na dálky, nad nimiž zùstává rozum stát. Nakonec mrzutì prohlásili, že takový pøístroj sestrojit nelze. A pak jednoho dne jakýsi studentík, kterého nechali uklízet laboratoø po jednom obzvláš• nepovedeném veèírku, zaèal uvažovat asi takhle: Jestliže je skuteènì nemožné sestrojit takový pøístroj, pak to logicky musí být koneèná nepravdìpodobnost. Takže staèí vypoèítat pøesnì, jak je to nepravdìpodobné, zadat výsledek generátoru koneèné nepravdìpodobnosti, nalít mu poøádný šálek horkého èaje a... zapnout ho! Tak to také udìlal, a udivenì zjistil, že se mu podaøilo vyrobit onen dlouho hledaný zlatý generátor nekoneèné nepravdìpodobnosti jen tak z nièeho nic. A ještì víc ho udivilo, když hned poté, co získal Cenu Galaktického institutu za mimoøádnou mazanost, byl zlynèován rozvášnìným davem uznávaných fyzikù. Koneènì jim došlo, že jediná vìc, kterou opravdu nemùžou vystát, je právì takovýhle chytrák. *11. kapitola V nepravdìpodobnostivzdorné øídící kabinì Srdce ze zlata to vypadalo jako v naprosto konvenèní kosmické lodi, až na to, že tam vládla dokonalá èistota, protože loï byla úplnì nová. Nìkterá sedadla mìla dosud obaly z plastiku. V kabinì obdélníkového pùdorysu pøevládala bílá. Velikostí se místnost blížila menší restauraci. Nešlo však vlastnì o pøesný obdélník - dvì delší stìny tvoøily mírnou køivku. Rovnìž všechny rohy a kouty v kabinì mìly úžasnì elegantní tvary. Ve skuteènosti by bylo bývalo mnohem jednodušší postavit kabinu jako obyèejnou tøírozmìrnou obdélníkovou místnost, jenže to by návrháøùm pøišlo líto. Takhle vypadala kabina úžasnì úèelnì, s øadou televizních obrazovek nad kontrolními a øídícími pulty na vyduté zdi, s dlouhými panely poèítaèù zasazenými do vypouklé zdi. V jednom koutì zhroucenì sedìl robot. Záøivì lesklá kovová hlava mu bezvládnì visela mezi záøivì lesklými kovovými koleny. I on záøil novotou, ale pøestože byl tak nádhernì zkonstruován a vyleštìn, z nìjakého neznámého dùvodu vypadal, jako by jednotlivé èásti jeho v podstatì humanoidního tìla do sebe úplnì pøesnì nezapadaly. Ve skuteènosti do sebe zapadaly s dokonalou pøesností. Cosi v držení tìla však naznaèovalo, že by mohly zapadat líp. Zafod Bíblbrox nervóznì pøecházel po kabinì. Obèas se lehce dotkl lesknoucího se zaøízení a vzrušenì se uchechtl. Trillian se sklánìla nad hromadou výstupních dat. Po celé lodi bylo slyšet její hlas nesený palubním rozhlasem. "Pìt ku jedné a dále klesá... ètyøi ku jedné a dále klesá... tøi ku jedné a dále klesá... dvì... jedna... faktor pravdìpodobnosti jedna ku jedné... jsme v normálu, opakuji jsme v normálu." Vypnula mikrofon. Hned ho však zase zapnula a s neznatelným úsmìvem dodala: "Pokud se vám i nadále nìco nezdá, pak je to váš problém. Jen klid. Hned pro vás pošleme." Zafod vybublal znechucenì: "Co jsou zaè, Trillian?"
Otoèila se k nìmu i se sedadlem. Pokrèila rameny. "Prostì dva chlápci, které jsme sebrali ve volném kosmu. Sekce ZZ9 plurál Z alfa." "Nojo, to je sice moc hezké, ale myslíš, že je to za daných okolností rozumné?" kveruloval Zafod. "Myslím, zrovna když utíkáme atakdále. Urèitì nás honí všichni policajti z celé Galaxie a my se zrovna musíme zastavit a brát stopaøe. No dobøe, umìlecký dojem deset bodù, ale za pøemýšlení minus nìkolik miliónù, viï?" Podráždìnì zabubnoval prsty na kontrolní panel. Trillian mu mírným pohybem zadržela ruku, aby se náhodou nedotkl nìèeho dùležitého. Zafodova osobnost se sice vyznaèovala pozoruhodnými kvalitami - byl energický, stateèný a ješitný, zato však naprostý motorický debil, a klidnì by mohl nìjakým extravagantním gestem vyhodit loï do povìtøí. Trillian chovala jisté podezøení, že hlavní dùvod, proè Zafodùv život byl tak bouølivý a tak úspìšný, spoèíval v tom, že nikdy poøádnì nevìdìl, co vlastnì dìlá. "Zafode," øekla trpìlivì, "vznášeli se ve volném kosmu úplnì nechránìní... nechtìl bys pøece, aby umøeli, že ne?" "No, víš..., ne. Ne tak docela, ale..." "Ne tak docela? Neumøít tak docela? Ale?" sklonila hlavu k rameni. "Možná že by je pak nìkdo sebral." "Chybìla vteøina a byli by mrtví." "No vidíš, kdyby ses obtìžovala pøemýšlet o vteøinu déle, problém by se byl vyøešil sám." "Ty bys je docela rád nechal umøít, viï?" "No víš, ne tak docela, ale..." "Ostatnì jsem je nesebrala já." "Co tím chceš øíct? Kdo tedy?" "Loï." "Hm?" "Loï. Sama od sebe." "Hm?" "Když jsme letìli na nepravdìpodobnostní pohon." "Ale to je k nevíøe." "Ne, Zafode. Jenom je to hroznì moc nepravdìpodobné." "Aha, nojo." "Koukni, Zafode," poplácala ho po paži, "nedìlej si s tìmi dvìma neznámými starosti. Nejspíš to budou prostì jenom nìjací dva kluci. Pošlu dolù robota, aby je pøivedl. Hej, Marvine!" Hlava robota sedícího v koutì se prudce napøímila, pak se však sotva znatelnì zabimbala. Zvedl se na nohy, jako by vážil nejménì o pìt kilo víc, než ve skuteènosti vážil. Pak provedl cosi, co by nezasvìcenému pozorovateli pøipadalo jako heroický pokus pøejít místnost. Zastavil se pøed Trillian. Zdálo se, že zírá pøímo skrz její levé rameno. "Myslím, že bys mìla vìdìt, že jsem hroznì depresivní," øekl neš•astným hlasem beze stopy nadìje. "Ach Bože," zamumlal Zafod a svalil se na sedadlo. "Tak," nasadila Trillian veselý, sympatizující tón. "Tohle tì zamìstná a pøivede na jiné myšlenky." "To asi tìžko," huèel Marvin. "Mám totiž mimoøádnì velkou myšlenkovou kapacitu."
"Marvine!" øekla Trillian varovnì. "Tak dobøe. Co mám udìlat?" "Bìž dolù k výstupu èíslo dvì a pøiveï sem ty dva cizince, a• je máme pod dohledem." Mikrosekundovou pauzou a peèlivì propoèítanou mikromodulací barvy a výšky hlasu nic, co by se mohlo kohokoliv skuteènì dotknout - se Marvinovi podaøilo vyjádøit pohrdání a zdìšení, jež v nìm vyvolávalo vše lidské. "Nic víc?" "Nic," øekla Trillian pevnì. "Nepotìší mì to." Zafod vyskoèil ze sedadla. "Nikdo po tobì nechce, aby tì to tìšilo," zaøval. "Prostì to udìláš, jasný?" "Tak jo." Marvin zaznìl jako veliký puklý zvon. "Udìlám to." "Výbornì," øekl pøíkøe Zafod. "Bezva..., díky..." Marvin se otoèil a pozdvihl k Zafodovi své trojúhelníkovitì zploštìlé èervené oèi. "Doufám, že vás nedeprimuju?" pronesl pateticky. "Ne ne, Marvine," øekla roztomile Trillian. "Je to fajn, opravdu..." "Hroznì by mì mrzelo, kdybych vás deprimoval." "Ne, nedìlej si starosti." Roztomilost nepolevovala. "Chovej se prostì úplnì pøirozenì a všechno bude fajn." "Urèitì ti to nevadí?" sondoval Marvin. "Ne ne, Marvine." Další dávka roztomilosti. "Je to fajn, opravdu..., to je prostì život." "Marvin udìlal elektronický oblièej. "Život! O tom radši nechci nic slyšet." Beznadìjnì se obrátil èelem vzad a vyvlekl se z místnosti. Dveøe za ním zapadly se spokojeným zabzuèením a mlasknutím. "Myslím, že toho robota moc dlouho snášet nebudu, Zafode," zavrèela Trillian. Galaktická encyklopedie definuje robota jako mechanické zaøízení, které má vykonávat práci za èlovìka. Reklamní oddìlení spoleènosti Sirius Cybernetics Corporation definuje robota jako "vašeho plastikového kámoše, s nímž je radost pobývat". Stopaøùv prùvodce po Galaxii definuje reklamní oddìlení spoleènosti Sirius Cybernetics Corporation jako "bandu nemyslících pitomcù, co pùjdou první ke zdi, až nastane revoluce," a v poznámce dodává, že vydavatelé hledají zájemce o místo dopisovatele v oboru robotiky. Zvláštní je, že jisté vydání Galaktické encyklopedie, které k nám š•astnou náhodou propadlo èasovou trhlinou z doby ode dneška za tisíc let, definuje reklamní oddìlení spoleènosti Sirius Cybernetics Corporation jako "bandu nemyslících pitomcù, co šli první ke zdi, když nastala revoluce". Rùžová krychle zamrkala a rozplynula se, opice odpluly kamsi do nìjakého lepšího rozmìru. Ford a Arthur zjistili, že jsou ve vstupním prostoru kosmické lodi. Byla to náramnì pìkná loï. "Myslím, že je úplnì nová," øekl Ford. "Jak to poznáš?" divil se Arthur. "Máš snad nìjaký exotický pøístroj na mìøení stáøí kovù?"
"Ne, ale zato jsem našel na zemi tenhle reklamní prospekt. Je tam spousta kecù typu 'vesmír mùže být váš'. Á, podívej, mìl jsem pravdu!" Ford š•ouchl prstem do jedné stránky a ukazoval ji Arthurovi. "Øíká se tu: senzaèní prùlom ve fyzice nepravdìpodobnosti. Jakmile pohon lodi dosáhne nekoneèné nepravdìpodobnosti, loï prolétá všemi body vesmíru. Všechny ostatní vlády budou závidìt! Žjù, to je ovšem vysoká hra!" Ford vzrušenì proèítal technické údaje. Obèas pøekvapenì hvízdl - galaktická astrotechnologie zøejmì udìlala obrovský pokrok za léta, jež strávil v exilu. Arthur chvíli poslouchal, jenže vìtšinì toho, co Ford øíkal, vùbec nerozumìl, a tak se mu myšlenky zatoulaly. Bezdìky pøejel prsty po panelu poèítaèe. Natáhl ruku a stiskl jakýsi svádivì velký èervený knoflík na sousedním panelu. Na panelu zazáøila slova: Prosím, už ten knoflík víckrát nemaèkejte. Arthur se otøásl. "Poslyš," hloubal Ford dál v reklamním prospektu. "Ohromnì tady vychvalují kybernetické vybavení lodi. Nová generace robotù a poèítaèù spoleènosti Sirius Cybernetics Corporation vyznaèujících se OLO." "OLO? Co to je?" "To znamená opravdovou lidskou osobností." "Aha. To zní dost pøíšernì." Neznámý hlas za jejich zády øekl: "Taky že to je." Byl to neš•astný hlas beze stopy nadìje a doprovázelo ho slabounké klinkání. Prudce se otoèili. Ve dveøích zhroucenì stála zubožená kovová postava. "Cože?" "Pøíšerné," pokraèoval Marvin. "Všechno. Absolutnì pøíšerné. Radši snad o tom ani nemluvte. Vezmìte si tøeba tyhle dveøe," øekl a prošel jimi. Jeho hlasový modulátor zapojil všechny ironické obvody v parodii stylu reklamních brožur. "Všechny dveøe na této kosmické lodi jsou veselé, sluneèné povahy. Když vám otvírají, je to pro nì potìšení, a když za vámi zavírají, poci•ují uspokojení z dobøe vykonané práce." Dveøe se za ním zavøely a ukázalo se, že skuteènì vydávají cosi jako spokojené vzdechy. "Mmmmmmmmmmmmm, ách!" øekly. Marvin je sledoval chladným, zhnuseným pohledem. Jeho logické obvody drnèely znechucením a potýkaly se s koncepcí pøímého fyzického násilí. Jiné obvody se do toho vložily otázkou Naè se obtìžovat? K èemu? Nic za to nestojí, aby ses do toho pletl. Další obvody se bavily analyzováním molekulárních složek dveøí a mozkových bunìk pøítomných humanoidù. Jako pøídavek rychle zmìøily úroveò emise vodíku v daném kubickém parseku kosmického prostoru a pak se zase znudìnì vypnuly. Záchvìv zoufalství otøásl robotovým tìlem. Obrátil se. "Tak pojïte," huèel monotónnì, "naøídili mi, že vás mám pøivést na velitelský mùstek. Tady mì máte, mozek velký jako planeta a oni mì pošlou, abych vás pøivedl na velitelský mùstek. Tomu øíkáte pracovní uspokojení? Já tedy ne." Otoèil se a zamíøil zpìt k nenávidìným dveøím. "Ehm, promiòte," Ford šel v závìsu za ním, "ale které vládì patøí tahle loï?" Marvin ho ignoroval. "Jen se na ty dveøe podívejte," mumlal. "Už se zase chystají otevøít. Poznám to podle toho nesnesitelnì samolibého výrazu, který najednou zaènou generovat."
Dveøe se hladce otevøely a vydaly pøitom úslužné zakòuèení. Marvin jimi tìžce produsal. "Tak pojïte," øekl. Ford a Arthur ho rychle následovali, a dveøe se zase klouzavì zavøely s potìšeným klapáním a vrèením. "Díky ti, reklamní oddìlení spoleènosti Sirius Cybernetics." Marvin se bezútìšnì vlekl lesknoucí se chodbou, která se zatáèela do dálky. "Øekli si 'udìláme roboty s opravdovou lidskou osobností'. A na mnì to vyzkoušeli. Jsem prototyp osobnosti. To je vidìt, co?" Ford a Arthur vydávali rozpaèitì nesouhlasné zvuky. "Jak já ty dveøe nenávidím," pokraèoval Marvin. "Ale nedeprimuju vás, že ne?" "Které vládì...," zaèal zase Ford. "Nepatøí žádné vládì," odsekl robot. "Je kradená." "Kradená?" "Kradená?" opièil se Marvin. "A kdo ji ukradl?" zeptal se Ford. "Zafod Bíblbrox." Fordovu oblièeji se pøihodila zvláštní vìc. Nejmíò pìt úplnì odlišných samostatných výrazù šokù a úžasu se na nìm nakupilo v naprostém chaosu. Jeho levá noha uvízla nakroèená ve vzduchu a jen s obtížemi našla zase pevnou zem. Zíral na robota a pokoušel se uvolnit mimické svalstvo. "Zafod Bíblbrox...?" øekl chabým hlasem. "Pardon, øekl jsem nìco špatnì?" Marvin se nicménì ploužil dál. "Promiòte, že dýchám, ale to já stejnì nedìlám, tak nevím, proè se vlastnì namáhám to øíkat, ach bóže, já jsem tak depresívní! A další samolibý dveøe! Život! O tom nechci nic slyšet." "Vždy• o nìm nebyla ani zmínka," zamumlal podráždìnì Arthur. "Jsi v poøádku, Forde?" Ford na nìj zíral. "Øíkal ten robot opravdu Zafod Bíblbrox?" *12. kapitola Hlasitý randál hudebního guláše zaplavil kabinu Srdce ze zlata. Zafod lovil v pásmech subéterických vln zprávy o sobì. Zacházet s rádiem nebylo zrovna snadné. Po celá léta se rádia ovládala maèkáním knoflíkù a ladìním stanic. Potom s vyspìlejší technikou pøišly senzory - staèilo lehce pøejet prsty po panelu. V souèasné dobì nebylo zapotøebí nic jiného než mávnout rukou v pøibližném smìru ladících prvkù a doufat. Ušetøilo se tím samozøejmì spousta svalové námahy, ale také to znamenalo, že èlovìk musel sedìt k zbláznìní klidnì, pokud chtìl poslouchat stále stejný program. Zafod mávl rukou. Zase jiná stanice. Znovu hudební guláš, ale tentokrát jen jako pozadí pro zprávy. Byly vždycky pøizpùsobeny rytmu hudby. "... a zpravodajství, které vám pøinášíme v pásmu subéterických vln po celé Galaxii po celých ètyøiadvacet hodin," zakdákal hlas. "Tak tedy ahoj, všechny inteligentní formy života, a• jste kdekoliv..., ahoj i všichni ostatní, chce to jen poøádnì prošejkrovat pár atomù, nic víc, kamarádi. A hlavní novinka dnešního veèera je ovšem senzaèní krádež nového prototypu lodi pohánìné nekoneènou nepravdìpodobností, spáchaná kým jiným než prezidentem Galaxie Zafodem Bíblbroxem! Otázka, kterou si všichni klademe, je... copak Velkému Z koneènì pøeskoèilo? Bíblbrox, muž, který vynalezl slavný
Pangalaktický megacloumák, bývalý podvodník, jehož Excentrica Gallumbits kdysi charakterizovala jako nejtøeskutìjší èíslo od dob velkého tøesku a který byl nedávno již posedmé prohlášen Nejhùø obleèeným myslícím stvoøením ve známém vesmíru..., mùže snad tentokrát nìjak vysvìtlit své chování? Zeptali jsme se jeho soukromého mozkového specialisty Gaga Halfrunta..." Hudba zavíøila a na chvíli umlkla. Ozval se další hlas, patrnì Halfruntùv. "No, fíte, Zafod je prostì takofá pšípad," ale dál se nedostal, protože kabinou prolétla elektrická tužka a pro•ala prostor pøed rádiem, citlivý na ovládání. Zafod se otoèil a zaškaredil se na Trillian. To ona hodila tužku. "Hele, proè to dìláš?" Trillian za•ukala prstem na obrazovku plnou èísel: "Zrovna mì nìco napadlo." "Jo? A stojí to za to, abys kvùli tomu pøerušila zpravodajský poøad o mnì?" "Slyšíš toho o sobì už tak dost." "Potøebuju ujiš•ování. Oba to pøece víme." "Mohli bychom na chvíli nechat tvé ego stranou? Tohle je dùležité." "Jestli existuje nìco dùležitìjšího než moje ego, dám to okamžitì chytit a zastøelit." Znovu se na ni zaškaredil. Pak se zasmál. "Poslyš," øekla Trillian, "nabrali jsme ty dva kluky..." "Jaké dva kluky?" "Ty dva kluky, co jsme nabrali." "Joaha, ty dva kluky." "Nabrali jsme je v sektoru ZZ9 plurál Z alfa." "Jo?" Zafod zamžikal. "Øíká ti to nìco?" zeptala se tiše Trillian. "Mmmm. ZZ9 plurál Z alfa. ZZ9 plurál Z alfa?" "No?" "Ehm... co znamená to Z?" "Které?" "Kterékoliv." Jedna z nejobtížnìjších vìcí, s kterými se Trillian musela potýkat ve vztahu se Zafodem, bylo nauèit se rozlišovat, kdy pøedstírá hloupost, jen aby si ostatní pøestali dávat pozor, kdy pøedstírá hloupost prostì proto, že se neobtìžuje myslet a chce, aby to nìkdo udìlal za nìho, kdy pøedstírá donebevolající hloupost, aby zakryl skuteènost, že vlastnì nechápe, co se dìje, a kdy je prostì doopravdy hloupý. Tvrdilo se o nìm, že je neuvìøitelnì chytrý a urèitì taky byl - ale ne poøád, což mu zjevnì dìlalo starosti, a proto ta komedie. Radìj lidi mátl, než aby èelil jejich pohrdání. To pøipadalo Trillian úplnì ze všeho nejhloupìjší, ale už ji prostì pøestalo bavit o tom diskutovat. S povzdechem nacvakala na obrazovku hvìzdnou mapu, aby mu to tedy zjednodušila, a• už to tak chtìl z jakýchkoli dùvodù. "Tady," ukázala, "pøímo tady." "Aha... nojo." "No tak?" "No tak co?" Jisté partie vnitøku její hlavy pøímo øvaly na jiné partie vnitøku její hlavy. Øekla velmi klidnì: "V tomhle sektoru jsi mì kdysi nabral." Pohlédl na ni a hned zase zpìt na obrazovku.
"Aha, jo. No to mì tedy podrž. Mìli jsme to pøeci napálit pøímo doprostøed mlhoviny Koòské hlavy. Jak to, že jsme tady? To je jako nebýt nikde." Pøešla to bez odpovìdi. "Nekoneèná nepravdìpodobnost," øekla trpìlivì. "Sám jsi mi to vysvìtloval. Prolétáme každým bodem ve vesmíru, vždy• pøece víš." "Nojo, to je ale strašná náhoda." "To je." "Nabrat nìkoho zrovna tady? Zrovna tady z celého vesmíru? To je pøece jenom trochu... tomuhle musím pøijít na kloub. Poèítaè!" Palubní poèítaè firmy Sirius Cybernetics, který ovládal celou loï a mìl ji do poslední èástice pod kontrolou, se zapnul na komunikaèní modus. "Nazdárek!" øekl vesele a souèasnì vyzvrátil nepatrnou stužku pásky se záznamem. Bylo na ní napsáno: Nazdárek! "Ach Bože," øekl Zafod. Pracoval s poèítaèem teprve krátce, ale už si ho staèil dokonale zhnusit. Poèítaè pokraèoval s veselou drzostí, jako by prodával prací prášek. "Chci ti jen øíct, že a• máš jakékoliv problémy, jsem tady od toho, abych ti je pomohl vyøešit." "Nojo, nojo. Koukni, já si asi radši vezmu kus papíru." "Zajisté." Poèítaè souèasnì vyplivl své sdìlení do odpadkového koše. "Chápu. Ale kdykoliv budeš chtít..." "Drž hubu!" Zafod popadl tužku a posadil se vedle Trillian k øídícímu pultu. "No dobøe," øekl poèítaè uraženým tónem a zabouchl øeèový výstup. Zafod a Trillian se moøili s èísly, která pøed nimi tiše rozsvìcoval monitor nepravdìpodobné letové dráhy. "Dá se vypoèítat nepravdìpodobnost jejich záchrany z jejich hlediska?" zeptal se Zafod. "Ano, ta je konstantní. Jedna ku dvìma na dvì stì sedmdesáti šesti tisící sedmi stou devátou." "To je dobrý. To mìli tedy hodnì velkou kliku." "To jo." "Ale ve vztahu k tomu, co se právì dìlo s námi, když je loï nabrala..." Trillian nacvakala pøíslušná èísla. Jedna ku dvìma na nekoneèno minus jedna. Iracionální èíslo, které má konvenèní význam pouze ve fyzice nepravdìpodobnosti. Zafod hvízdl údivem. "... to je tedy hodnì nízká!" "To ano," souhlasila Trillian a posmìšnì na nìj pohlédla. "To je ovšem poøádná kláda nepravdìpodobnosti k vysvìtlování. Teï se musí v bilanci objevit nìco dìsnì nepravdìpodobného, pokud to má všechno dohromady dát pìknì kulatou sumu." Zafod naèmáral pár èísel, pak je zase pøeškrtl. Odhodil tužku. "Netopýøí trus! Nemùžu na to pøijít!" "Hm?" Zafod podráždìnì srazil obì hlavy dohromady a zaskøípal zuby. "Tak dobøe. Poèítaè!" Øeèové obvody znovu obživly. "No ahoj!" øekly (proužek pásky). "Chci ti jen èím dál tím víc zpøíjemòovat život..." "No dobøe, tak sklapni a nìco mi vypoèítej."
"Zajisté," šveholil poèítaè. "Chceš pøedpovìï pravdìpodobnosti založenou na..." "Údajích o nepravdìpodobnosti, jo." "Prima. Mám pro tebe takovou zajímavùstku. Napadlo tì nìkdy, že v životì vìtšiny lidí hrají dùležitou roli telefonní èísla?" Po jedné ze Zafodových tváøí pøebìhl bolestný výraz a pøešplhal na druhou. "Pøeskoèilo ti?" "Ne, ale tobì pøeskoèí, až ti øeknu, že..." Trillian zalapala po dechu. Zašmátrala po knoflících monitoru nepravdìpodobné letové dráhy. "Telefonní èíslo? Øekl ten krám opravdu telefonní èíslo?" Na obrazovce zazáøila èísla. Poèítaè po zdvoøilé pomlce pokraèoval. "Zrovna jsem chtìl øíct, že..." "Neobtìžuj se, prosím." "Hele, co je tohle?" øekl Zafod. "To nevím; ale ti dva neznámí - jsou na cestì sem na mùstek s tím zatraceným robotem. Mùžeme se na nì podívat na monitoru?" *13. kapitola Marvin se dál ploužil chodbou a naøíkal. "... no a potom ta strašlivá bolest ve všech diodách na levé stranì..." "Ale to snad ne," øekl chmurnì Arthur, který šel vedle nìj. "Opravdu?" "Ano. Už jsem žádal, aby mi je vymìnili, ale nikdo mì prostì neposlouchá." "To si umím pøedstavit." Z Forda unikaly jakési neurèité chrèivé a hvízdavé zvuky. "Ale ale ale," opakoval neustále pro sebe, "Zafod Bíblbrox..." Marvin se najednou zastavil. Zdvihl ruku. "A víte, co se nevyhnutelnì pøihodilo teï?" "Ne, co?" Arthur to radìji vìdìt nechtìl. "Došli jsme k dalším dveøím." Na konci stála pøekážka v podobì zasouvacích dveøí. Marvin si je podezøívavì mìøil. "Tak co?" Ford byl netrpìlivý. "Máme projít?" "Máme projít?" opièil se Marvin. "Ano. Tohle je vchod na velitelský mùstek. Øekli mi, že vás mám pøivést na mùstek. Nedivil bych se, kdyby to byl za dnešek nejvyšší požadavek na moje intelektuální schopnosti." Zvolna a s oèividnou ošklivostí vykroèil ke dveøím jako lovec plížící se za koøistí. Dveøe se náhle otevøely jako po másle. "Díky, žes potìšil prostoduché dveøe," øekly. Kdesi hluboko v Marvinovì hrudníku skøípìly souèástky. "Legraèní je," øekl pohøebním tónem, "že jakmile si pomyslíte, že horší už to ani být nemùže, tak najednou to horší je." Vrhl se do dveøí a zanechal venku Forda s Arthurem, jak na sebe zírají a krèí rameny. Zevnitø zaslechli Marvinùv hlas. "Nejspíš chcete ty cizince rovnou vidìt. Mám sedìt v koutì a rezavìt, anebo se mám rozpadnout na místì?" "Prostì je uveï, ano, Marvine?" øekl dívèí hlas.
Arthur pohlédl na Forda. Pøekvapilo ho, že se smìje. "Co je..." "Pšššt. Pojïme tam." Vstoupil do prostoru velitelského mùstku. Arthur šel trochu nervóznì za ním. Ke svému úžasu spatøil muže houpajícího se na židli s nohama na kontrolním panelu, jak se levou rukou š•ourá v zubech své pravé hlavy. Zdálo se, že pravá hlava je do této èinnosti úplnì zabraná, zato levá hlava se široce usmívala uvolnìným, ležérním úsmìvem. Množství vìcí, o nichž Arthur nemohl uvìøit, že je vidí, bylo pomìrnì znaèné. Dolní èelist se mu na chvíli volnì bimbala. Podivný muž lenivì zamával na Forda a pøíšernì afektovanì a nonšalantnì øekl: "Nazdar, Forde, jak se máš? Jsem rád, žes zaskoèil." Ford se ovšem nedal zahanbit, co do nonšalance. "Zafodé," protáhl. "Rád tì vidím. Vypadáš bezvadnì. Ta ruka navíc ti sluší. Tos èajznul pìknou loï." Arthur na nìj vyvalil oèi. "Chceš øíct, že toho chlápka znáš?" Zpitomìle ukázal na Zafoda. "Jestli ho znám! Je to..." Ford se odmlèel. Zøejmì se rozhodl zaèít pøedstavování opaènì. "Ehm, Zafode, tohle je mùj kamarád Arthur Dent. Zachránil jsem ho, když jeho planeta vyletìla do povìtøí." "Jasnì. Ahoj, Arthure, to je prima, že se ti to podaøilo." Pravá hlava jen zbìžnì vzhlédla, øekla "ahoj" a dál si nechala š•ourat v zubech. Ford pokraèoval. "Arthure, tohle je mùj bratranec z druhého kolene Zafod Bíb..." "My se známe," odsekl Arthur. Když èlovìk jede po silnici v rychlém pruhu a lenivì propluje kolem hezké øádky lopotících se aut a cítí se náramnì spokojený sám se sebou, a pak omylem pøeøadí ze ètyøky na jednièku místo na trojku, takže motor málem vyskoèí zpod kapoty v podobì ošklivé rozplácliny, vyvede ho to z míry asi stejnì, jako tahle poznámka vyvedla z míry Forda. "Ehm...cože?" "Øíkám, že se známe." Zafod nadskoèil rozpaky a pøekvapením se š•ouchl do dásnì. "Ale... ehm, jo? Ale... ehm..." Ford se pustil do Arthura. Oèima metal blesky. Teï, když se zase cítil pevný v kramflecích, mìl na sebe vztek, že se vùbec tahá s takovým ignorantem a primitivem, který toho o dìní v Galaxii ví asi tolik, co mravenec z Ilfordu ví o životì v Pekingu. "Co tím chceš øíct, že se znáte?" oboøil se na nìj. "Tohle je Zafod Bíblbrox z Betelgeuze pìt, abys vìdìl, a ne žádný zatracený Martin Smith z Croydonu." "To je mi fuk," odpovìdìl Arthur chladnì. "My se pøece známe, viï Zafode Bíblbroxi nebo ti mám snad øíkat... Phile?" "Cože!" zaøval Ford. "Budeš mi to muset trochu pøipomenout," øekl Zafod. "Mám strašnì špatnou pamì• na biologické druhy." "Bylo to na veèírku," Arthur byl neodbytný. "Hm, no, pochybuju." "Tak pomalu, Arthure," rozkazoval Ford.
Ale Arthur se nedal zastrašit. "Veèírek pøed pùl rokem. Na Zemi... Anglie..." Zafod potøásl hlavou a nucenì se usmál. "Londýn," trval Arthur na svém, "Islington." "Jo tak." V Zafodovi provinile hrklo. "Tenhle veèírek." Fordovi pøipadalo, že to vùèi nìmu není fér. Díval se støídavì z Arthura na Zafoda. "Cože?" øekl Zafodovi. "Znamená to snad, žes byl taky na tý pitomý mròavý planetì?" "Jasnìže ne," øekl Zafod zvysoka. "Možná jsem tak prostì jenom zaskoèil na cestì nìkam..." "Ale já tam trèel patnáct let!" "To jsem ovšem nemohl vìdìt, že?" "Tak cos tam dìlal?" "To víš, tak jsem se rozhlížel." "Vnutil se na veèírek." Arthur se tøásl zlostí. "Veèírek s pøevleky..." "Jinak by to asi ani nešlo, co?" poznamenal Ford. "Na tom veèírku byla jedna dívka," pokraèoval Arthur. "No dobøe, teï už je to stejnì jedno. Stejnì to všechno vyletìlo do povìtøí..." "Byl bych rád, kdybys pøestal už jednou skuhrat kvùli tý zatracený planetì. Kdo byla ta dáma?" "Prostì jedna dívka... Tak dobøe... Už to zaèínalo vypadat docela slibnì. Zkoušel jsem to na ni celý veèer. Krucinál, ale byla fakticky kus. Krásná, okouzlující, dìsivì inteligentní. Koneènì jsem ji mìl chvíli pro sebe a trochu do ní huèel, když vtom se pøihrne tady ten tvùj kámoš a povídá 'Ahoj holèièko, nudí tì ten moula? Pojï se radši bavit se mnou. Jsem z jiné planety.' Už jsem ji nikdy nevidìl." "Zafod?" žasl Ford. "Ano," zaškaredil se na nìj Arthur a snažil se nepøipadat si jako blázen. "Akorát, že mìl jen dvì ruce a jednu hlavu a øíkal si Phil, ale jinak..." "Ale musíš uznat, že z jiné planety skuteènì byl." Trillian vešla do jejich zorného pole na druhém konci mùstku. Pøíjemný úsmìv, který Arthurovi vìnovala, mu pøipadal, jako by na nìj žuchla tuna cihel. Hned se zase vrátila k øízení lodi. Nìkolik vteøin bylo ticho. Pak najednou z katastrofálního zmatku v Arthurovì mozku vyplula slova: "Tricie McMillanová, co tu dìláš?" "Totéž, co ty. Chytla jsem stop. Koneckoncù, co mùže èlovìk, který vystudoval matematiku a astrofyziku, dìlat jiného? Buï tohle, anebo mì zase èekala pondìlní fronta na podporu v nezamìstnanosti." "Nekoneèno minus jedna," šveholil poèítaè. "Souèet napravdìpodobnosti je úplný." Zafod se podíval na poèítaè, na Forda, na Arthura a pak na Trillian. "Trillian, budou se takovéhle vìci dít pokaždé, když poletíme na nekoneènou nepravdìpodobnost?" "Bohužel je to dost pravdìpodobné." *14. kapitola Srdce ze zlata neslyšnì uhánìlo vesmírnou nocí, teï už na konvenèní pohon. Ètyøi èlenové jeho posádky byli znaènì nesví. Vìdìli, že je nespojila vlastní volba, ani je
nesehnala pouhá náhoda, nýbrž jakási podivná zvrácenost fyziky - jako by vztahy mezi lidmi podléhaly stejným zákonùm jako vztahy mezi atomy a molekulami. Když na lodi zavládla umìlá noc, byli vdìèni, že se mohou zavøít každý do své kabiny a pokusit se trochu uspoøádat myšlenky. Trillian nemohla spát. Sedìla na gauèi a upøenì se dívala na malièkou klícku, jejíž obsah byl jejím posledním a jediným pojítkem se Zemí - dvì bílé myšky. Prosadila tehdy, že jí Zafod dovolil vzít je s sebou. Vìdìla, že už svou planetu nikdy neuvidí, ale její vlastní lhostejná reakce na zprávu o znièení Zemì ji znepokojila. Zemì byla tak vzdálená a tak neskuteèná, že na ni prostì nedokázala myslet. Pozorovala myši, jak cupitají po kleci a zuøivì bìhají v plastikových kolech. Po chvíli ji plnì zaujaly. Náhle se otøásla. Vrátila se na mùstek, aby dál sledovala blikající svìtýlka a èíslice, mapující dráhu lodi ve vzduchoprázdnu. Byla by ráda vìdìla, na co se vlastnì pokouší nemyslet. Zafod nemohl spát. Také by byl rád vìdìl, na co si to zakazuje myslet. Kam jeho pamì• sahala, vždycky mìl jakýsi neurèitý znepokojivý pocit, že mu snad haraší. Vìtšinou dokázal tuto myšlenku odsunout a prostì se jí nezabývat, teï však s náhlým nevysvìtlitelným pøíchodem Forda Prefecta a Arthura Denta zase vystrèila hlavu. Pøipadalo mu, že zapadá do jakéhosi schématu, které mu unikalo. Ford nemohl spát. Byl pøíliš vzrušen, že je zase na cestì. Patnáct let vìzení skonèilo, právì když se už vzdával nadìje. Poflakovat se chvíli se Zafodem slibovalo spoustu srandy, i když na jeho bratranci z druhého kolena bylo cosi divného, co nedokázal pøesnì vyhmátnout. To, že se stal prezidentem Galaxie, bylo prostì omraèující, stejnì jako zpùsob, jímž se funkce zbavil. Mìlo to nìjaký dùvod? Ptát se Zafoda nemìlo nejmenší cenu. Tváøil se, že nikdy nemá dùvod k nièemu, co dìlá - povýšil nevyzpytatelnost na umìlecký žánr. Útoèil na všechno, co ho v životì potkávalo s pozoruhodnou smìsí geniality a naivní neschopnosti. Èasto bylo tìžké rozlišit, co je co. Arthur spal. Byl strašlivì unavený. Kdosi za•ukal na Zafodovy dveøe. Klouzavì se otevøely. "Zafode...?" "Jo?" Trillianina postava se rýsovala v oválu svìtla. "Myslím, že jsme právì našli to, co jsi sem pøišel hledat." "Fakt?" Ford se vzdal pomyšlení na spánek. V koutì své kabiny objevil malou obrazovku poèítaèe s klávesnicí. Na chvíli se k ní posadil a pokoušel se sestavit nové znìní hesla Vogoni pro Prùvodce, ale nenapadalo ho nic dostateènì jedovatého, a tak toho také nechal, zahalil se do jakéhosi kusu odìvu a šel se trochu projít na mùstek. Když vstoupil, uvidìl ke svému pøekvapení dvì postavy vzrušenì se sklánìjící nad pøístroji. "Vidíš? Loï se chystá vstoupit na obìžnou dráhu," øíkala právì Trillian. "Je tam planeta. Je pøesnì na tìch souøadnicích, jak jsi pøedpovìdìl." Zafod zaslechl šramot, a vzhlédl. "Forde!" zasyèel. "Pojï se na nìco podívat." Ford se tedy šel podívat. Na obrazovce blikala øada èísel. "Poznáváš tyhle galaktické souøadnice?"
"Ne." "Napovím ti. Poèítaè!" "Ahoj, bando!" Poèítaè pøekypoval nadšením. "Zaèínáme tu mít docela živo, co?" "Drž hubu a ukaž nám obrazovky," øekl Zafod. Svìtla potemnìla. Svìtélkující body poskakovaly po pøístrojových deskách a odrážely se ve ètyøech párech oèí, zírajících upøenì na obrazovky vnìjších monitorù. Nebylo na nich absolutnì nic. "Poznáváš to?" zašeptal Zafod. Ford se zamraèil: "Ne." "Co vidíš?" "Nic." "Poznáváš to?" "O èem to mluvíš?" "Jsme v mlhovinì Koòské hlavy. Obrovský souvislý temný mrak." "A to jsem mìl poznat z prázdné obrazovky?" "Jediné místo v Galaxii, odkud mùžeš vidìt prázdnou obrazovku, je vnitøek temné mlhoviny." "Správnì." Zafod se zasmál. Zjevnì byl èímsi až trochu dìtinsky vzrušen. "To je senzace!" "Co je na tom senzaèního, trèet v mraènu prachu?" otázal se Ford. "Co bys èekal, že tam najdeš?" naléhal Zafod. "Nic." "Žádné hvìzdy? Žádné planety?" "Žádné." "Poèítaè!" køikl Zafod. "Nastav úhel pohledu na jedenaosmdesát stupòù a nemluv o tom!" Chvíli se zdálo, že se nic nedìje, pak se však na okraji obrazovky objevila záøe. Èervená hvìzda velká asi jako dezertní talíø se plížila po obrazovce a hned za ní druhá: dvojhvìzda. Pak se do rohu obrazu zakousl obrovský pùlmìsíc - rudá záøe vytrácející se do temné èerni. Noèní strana planety. "Našel jsem ji!" Zafod bušil do pøístrojové desky. "Našel jsem ji!" Ford užasle zíral na obrazovku. "Co je to?" "To je... ta nejnepravdìpodobnìjší planeta, jaká kdy existovala." *15. kapitola (Výòatek ze Stopaøova prùvodce po Galaxii, str. 634 784, oddíl 52, heslo Magrathea) Kdesi v hlubinách šerého dávnovìku, za èasù slávy a velikosti nìkdejšího Galaktického impéria, byl život bouølivý, plný a pøevážnì nezdanìný. Mohutné kosmické lodi putovaly mezi exotickými slunci a vydávaly se za dobrodružstvím a ziskem až na nejzazší výspy galaktického prostoru. V tìch dobách byli duchové odvážní, rizika vysoká, muži byli praví muži, ženy pravé ženy a malá chlupatá stvoøení z Alfy Centauri byla pravá malá chlupatá stvoøení z Alfy Centauri. Kdekdo si
troufal èelit neznámým hrùzám, konat bohatýrské skutky a ohýbat slova, která pøedtím ještì nikdo neohnul. Tak bylo vybudováno Impérium. Spousta lidí samozøejmì neuvìøitelnì zbohatla, ale tehdy to bylo naprosto v poøádku a nebylo tøeba se za to stydìt, protože nikdo nebyl doopravdy chudý - alespoò nikdo, kdo by stál za øeè. Tìm nejbohatším a nejúspìšnìjším kupcùm zaèal život pøipadat nudný a nanicovatý, a tak se poèali domýšlet, že je to chyba svìtù, na nichž se usadili - ani jeden je neuspokojil docela. Buï jim nevyhovovalo klima za pozdního odpoledne, nebo byl den asi tak o pùl hodiny delší, než se jim zamlouvalo, anebo mìlo moøe pøesnì ten odstín rùžové, který se jim nelíbil. A tak uzrály podmínky pro vznik nového, omraèujícího, specializovaného prùmyslového odvìtví: stavba luxusních planet na zakázku. Domovskou planetou tohoto prùmyslového odvìtví byla Magrathea. Hyperprostoroví inženýøi tu nasávali hmotu bílými dírami ve vesmíru a z ní vyrábìli snové planety - zlaté, platinové, planety celé z mìkké gumy se spoustou zemìtøesení - všechny vyrobené s láskou a péèí, aby odpovídaly nároèným standardùm, jak to také nejbohatší muži Galaxie samozøejmì oèekávali. Tento podnik byl však natolik úspìšný, že se Magrathea sama brzy stala nejbohatší planetou všech dob a zbytek Galaxie upadl do ponižující bídy. A tak se systém zhroutil, Impérium se rozpadlo a na miliardy hladových svìtù se sneslo zlovìstné ticho, pøerušované jen škrabotem per uèencù do noci smolících namyšlené traktáty o významu plánované politické ekonomie. Magrathea sama zmizela a vzpomínky na ni se zakrátko staly jen mlhavou legendou. V naší osvícené dobì ovšem nikdo nevìøí ani jedinému slovu z toho všeho. *16. kapitola Arthura probudily hádavé hlasy. Vstal a šel na velitelský mùstek. Ford tam divoce mával rukama. "Jsi blázen, Zafode," øíkal právì. "Magrathea je mýtus, pohádka, kterou vyprávìjí rodièe pøed spaním svým dìtem, když chtìjí, aby z nich vyrostli ekonomové, to je prostì..." "A my teï kolem ní obíháme," nedal se Zafod. "Koukni, ty si obíhej, kolem èeho chceš, s tím nemùžu nic dìlat, ale tahle loï..." "Poèítaè!" zavolal Zafod. "Jen to ne..." "Ahoj, lidi! Hovoøí k vám Eddie, váš palubní poèítaè. Jsem v senzaèní formì, pánové, a bude mi národním svátkem a praseèími hody zpracovat jakýkoliv program, který uznáte za vhodné mi zadat." Arthur pohlédl tázavì na Trillian. Posunkem ho vyzvala, aby vstoupil a byl zticha. "Poèítaèi," øekl Zafod, "jaká je naše souèasná dráha?" "Je mi skuteèným potìšením, kámo," klokotal stroj. "V této chvíli obíháme ve výši pìt set kilometrù kolem legendární planety Magrathey." "To nic nedokazuje," odporoval Ford. "Ostatnì tomu poèítaèi bych nedùvìøoval, jestli chcete slyšet mùj názor." "V tomhle ti taky mùžu pomoct," nadšenì chrlil poèítaè a horlivì dírkoval pásku. "Klidnì dokážu vypoèítat tvoje psychologické problémy s pøesností na deset desetinných míst, jestli ti to nìjak pomùže."
"Zafode," vložila se Trillian do hovoru, "každou chvíli se vyhoupneme na denní stranu planety, a• už je to ona nebo ne." "No tohle, co tím chceš øíct? Planeta je tam, kde jsem pøedpovìdìl, nebo snad ne?" "To ano, planeta tu je, o to se taky nehádám. Chci jen øíct, že zatím bych nerozeznala Magratheu od obyèejného úlomku studené skály. Úsvit pøichází, jestli tì to zajímá." "Nojo, nojo," mumlal Zafod. "Aspoò si dopøejeme trochu podívané. Poèítaè!" "Ahoj, lidi! Co pro vás mùžu..." "Prostì drž hubu a ukaž nám znova planetu." Obrazovky opìt vyplnila temná, beztvará masa rotující v hloubce pod nimi. Chvíli se mlèky dívali, ale Zafod byl pøíliš vzrušený a neposedný. "Letíme nad noèní stranou..." promluvil tlumenì. Planeta se otáèela dál. "Povrch je teï pìt set kilometrù pod námi..." pokraèoval. Pokoušel se znovu vytvoøit atmosféru toho, co podle jeho názoru mìla být slavnostní chvíle. Magrathea! Fordova skeptická reakce se ho dotkla. Magrathea! "Za nìkolik vteøin bychom mìli spatøit...," pokraèoval. "Tady je to!" Byl to skuteènì pùsobivý okamžik. I ten nejotrlejší hvìzdný tramp pocítí zamrazení pøi pohledu na drama východu slunce v kosmickém prostoru. Východ dvojhvìzdy je však jedním z divù Galaxie. Bezbøehou temnotu náhle probodl oslepující paprsek. Zvolna šplhal vzhùru, rozšíøil se v tenký srpek a za nìkolik vteøin už to byla dvì slunce, dvì svìtelné výhnì, sežehující èerný okraj horizontu bílým ohnìm. Žhavé jazyky barev prosakovaly øídkou atmosférou. "Ohnì úsvitu...!" vydechl Zafod. "Sesterská slunce Soulianis a Rahm...!" "Nebo jak se jmenují," dodal tiše Ford. "Soulianis a Rahm!" trval na svém Zafod. Dvì slunce žhnula v kosmické propasti a velitelským mùstkem se nesla tichá, strašidelná hudba: to si Marvin ironicky pobzukoval, že tak dìsnì nesnáší lidi. Ford zíral na svìtelnou podívanou odehrávající se pøed jejich oèima, a v duši mu žhnulo vzrušení. Vzrušoval ho pohled na neznámou planetu. Staèilo mu vidìt ji takovou, jaká je, trochu ho popuzovalo, že si Zafod musí inscenovat takovou smìšnou fantasmagorii, aby z toho nìco mìl. Celý ten nesmysl s Magratheou mu pøipadal lehce pubertální. Což nestaèí, že nìjaká zahrada je krásná, copak je nutné vìøit, že v ní bydlí rusalky? Arthurovi byla celá záležitost s Magratheou úplnì nesrozumitelná. Pøišoural se k Trillian a zeptal se jí, co že se to dìje. "Vím jen, co mi øekl Zafod," pošeptala mu. "Magrathea je zøejmì nìjaká legenda z dávné minulosti, které nikdo doopravdy nevìøí. Nìco jako pozemská Atlantida, až na to, že podle legendy Magratheané vyrábìli planety." Arthur zamrkal na obrazovky s pocitem, že mu chybí nìco dùležitého. Najednou mu došlo: "Dá se na téhle lodi sehnat èaj?" Planeta pod nimi postupnì odhalovala svou tváø, jak Srdce ze zlata uhánìlo po obìžné dráze. Obì slunce stála teï vysoko na èerném nebi, bylo dávno po pyrotechnických kouzlech úsvitu, a povrch planety v obyèejném denním svìtle vypadal ponurý a odstrašující, šedivý, prašný, s nevýraznými obrysy. Planeta se zdála mrtvá a studená jako hrobka. Obèas se v dálce na obzoru zjevily slibné tvary - údolí, snad i hory, možná dokonce mìsta - ale když se pøiblížili, linie se rozplizly do neurèitosti, a nic. Povrch
planety setøel èas a pomalé proudìní øídkého stojatého vzduchu, který se nad ní ploužil po dlouhá staletí. Planeta byla oèividnì velmi stará. Ford pozoroval ubíhající šedivou krajinu a na chvilku zaváhal. Znepokojila ho nesmírnost èasu. Cítil jeho pøítomnost. Odkašlal si. "I kdyby to dejme tomu byla..." "Taky že je," øekl Zafod. "... což samozøejmì není," pokraèoval Ford, "co tu vlastnì chceš dìlat? Není tu vùbec nic." "Na povrchu." "Dobøe, ale v pøípadì, že tu nìco je, øekl bych, že tu nejsi jen proto, aby ses vìnoval prùmyslové archeologii. Oè ti jde?" Jedna Zafodova hlava se odvrátila. Druhá se zaèala rozhlížet, aby zjistila, na co se dívá ta první, ale zøejmì se nedívala na nic moc zvláštního. "No... je v tom zèásti zvìdavost, èásteènì smysl pro dobrodružství, ale hlavnì asi sláva a peníze...," øekl Zafod povznesenì. Ford na nìj pronikavì pohlédl. Podezøíval Zafoda, že vùbec netuší, co tu dìlá. "Ta planeta se mi trochu nelíbí," otøásla se Trillian. "Ále, toho si nevšímej," uklidòoval ji Zafod. "S polovinou bohatství bývalého Galaktického impéria uloženou nìkde tady si mùže dovolit vypadat ošuntìle." Hovnajs, pomyslel si Ford. I za pøedpokladu, že je to domov nìjaké prastaré civilizace, která se už dávno obrátila v prach, i když budeme pøedpokládat øadu dalších krajnì nepravdìpodobných okolností, stejnì neexistuje zpùsob, jak uložit tak obrovské bohatství a poklady v podobì, která by i v dnešní dobì mìla smysl. Pokrèil rameny: "Myslím, že je to prostì jenom mrtvá planeta." "Já už to napìtí nevydržím," øekl Arthur rozmrzele. Stres a nervové napìtí jsou dnes vážným sociálním problémem ve všech èástech Galaxie, a proto, aby se tato situace ještì nezhoršila, budou jistá fakta odhalena pøedem. Planeta, o kterou zde jde, skuteènì je legendární Magrathea. Útok smrtonosných støel, které mají být zakrátko vypáleny starobylým automatickým obranným systémem, budou mít za následek pouze rozbití tøí kávových šálkù a jedné myší klícky, nìkolik modøin na nadloktí jednoho z hrdinù a nevèasné stvoøení a náhlý odchod z tohoto svìta jednoho kvìtináèe petúnií a jednoho nevinného vorvanì obrovského. Aby však byla pøece jen ponìkud zachována atmosféra tajemství, nedozvíte se v této chvíli, èí nadloktí bude zhmoždìno. Tato skuteènost se mùže bez nebezpeèí stát pøedmìtem dramatického napìtí, protože je naprosto bezvýznamná. *17. kapitola Po znaènì roztøeseném startu do dne se Arthurova mysl zaèínala znovu skládat z úlomkù rozmetaných vèerejším výbuchem. Objevil na lodi nutrimatický syntetizér nápojù, z nìhož vydobyl plastikový šálek tekutiny témìø úplnì ale ne zcela naprosto nepodobné èaji. Automat fungoval velmi zajímavì: po stisknutí knoflíku Pití pøístroj provedl okamžitý, zato však velmi podrobný prùzkum chu•ových bunìk subjektu,
spektroskopickou analýzu jeho metabolismu, naèež vyslal velmi slabé experimentální signály po nervových drahách až do chu•ových center mozku, aby zjistil, co by mu tak mohlo dìlat dobøe. Nikdo však nemìl nejmenší tušení, proè to všechno dìlá, protože nakonec vždycky bez rozdílu vyprodukoval šálek tekutiny témìø úplnì ale ne zcela naprosto nepodobné èaji. Syntetizér zkonstruovala a vyrobila spoleènost Sirius Cybernetics, o níž je známo, že její reklamaèní oddìlení zabírá plochu všech hlavních pevnin na prvních tøech planetách ve sluneèní soustavì Siria Tau. Arthur vypil tekutinu a zjistil, že je osvìžující. Letmo pohlédl na obrazovky a uvidìl dalších nìkolik set kilometrù neplodné šedi ubíhající pod lodí. Tu ho napadlo vyslovit otázku, která ho už chvíli trápila. "Je to bezpeèné?" "Magrathea je mrtvá už pìt miliónù let," øekl Zafod. "Jasnì že je to bezpeèné. I duchové se už dávno usadili a mají rodiny." V tu chvíli rozechvìl mùstek podivný, nevysvìtlitelný zvuk. Znìlo to jako vzdálená fanfára - dutý, pištivý, jakoby nehmotný zvuk. Následoval ho stejnì dutý, pištivý a jakoby nehmotný hlas. Øekl: "Buïte pozdraveni..." Z mrtvé planety k nim nìkdo promlouval. "Poèítaè!" "Ahoj, lidi!" "Co zas u všech fotonù je tohle?" "Ále, jenom nìjaká pìt miliónù let stará páska, kterou nám tu pøehrávají." "Cože? Nahrávka?" "Pššt!" okøikl ho Ford. "Pokraèuje to." Hlas byl starý, zdvoøilý, témìø okouzlující, ale nesl neomylný výhružný podtón. "To, co slyšíte, je pouhá nahrávka, protože momentálnì není bohužel nikdo z nás pøítomen," øíkal neznámý hlas. "Obchodní rada Magrathey vám dìkuje za vaši ctìnou návštìvu..." "Hlas dávné Magrathey!" vykøikl nadšenì Zafod. "Nojo, nojo," odvìtil Ford. "... ale lituje, protože planeta je obchodním partnerùm doèasnì uzavøena. Dìkujeme vám. Pokud chcete nechat své jméno a adresu planety, kde je vás možno zastihnout, øeknìte je laskavì, až uslyšíte signál." Ozvalo se zabzuèení a po nìm následovalo ticho. "Chtìjí se nás zbavit," pronesla Trillian nervóznì. "Co udìláme?" "Je to jenom nahrávka," ujiš•oval Zafod. "Letíme dál. Poèítaè! Slyšels?" "Jo," øekl poèítaè a kopl tam vyšší rychlost. Èekali. Asi za vteøinu se znovu ozvala fanfára a hlas. "Rádi bychom vás ujistili, že jakmile obnovíme obchodní èinnost, otiskneme inzeráty ve všech módních èasopisech a jejich barevných pøílohách, a naši klienti si budou moct vybrat to nejlepší, co lze v souèasné geografii najít." Výhružný podtón se pøiostøil. "Prozatím dìkujeme našim klientùm za jejich laskavý zájem a jsme nuceni požádat je, aby opustili planetu. A to okamžitì." Arthur se rozhlédl po nervózních výrazech svých spoleèníkù. "Snad bychom mìli radši jít, co øíkáte?" navrhl. "Css! Není se absolutnì èeho bát," øekl Zafod.
"Tak proè jste všichni tak napnutí?" "Prostì proto, že je to zajímá!" osopil se na nìj Zafod. "Poèítaèi! Zaèni sestupovat do atmosféry a pøiprav se k pøistání." Fanfára byla tentokrát dost odbytá a hlas znìl zøetelnì chladnì. "Je nesmírnì potìšující, že vaše nadšení pro naši planetu pokraèuje v neztenèené míøe. Proto bychom vás rádi ujistili, že naše øízené støely, které se právì blíží k vaší lodi, jsou souèástí speciálních služeb, jež poskytujeme všem našim horlivìjším klientùm, a jako drobnou pozornost pøidáváme nukleární hlavice. Tìšíme se na vaše zakázky ve vašich pøíštích životech... Dìkujeme vám." Hlas zmlkl. "Ach," øekla Trillian. "Ehm...," øekl Arthur. "Tak co?" øekl Ford. "Helejte," øekl Zafod, "vtluèu vám to už jednou do hlavy? Je to jen nahrávka pár miliónù let stará. Netýká se nás, chápete?" "A ty støely?" namítla tiše Trillian. "Støely? Chceš mì rozesmát?" Ford poklepal Zafodovi na rameno a ukázal na zadní obrazovku. Daleko pod nimi se jasnì rýsovaly dvì støíbrné šipky šplhající atmosférou vzhùru k lodi. Støih na detail je ukázal ostøe a jasnì - dvì nepøíjemnì skuteèné rakety hømící oblohou. Náhlost, s níž se objevily, byla šokující. "Øekl bych, že se nás velmi brzy týkat budou," poznamenal Ford. Zafod užasle zíral na rakety. "No to je bájeèný! Nìkdo zezdola se nás pokouší zabít!" "Bájeèný...," øekl Arthur. "Nechápete, co to znamená?" "Jistì. Znamená to, že umøeme." "To jo, ale kromì toho?" "Kromì toho?" "... to znamená, že tu o nìco jde." Støely na obrazovce se každou vteøinou zvìtšovaly. Míøily teï pøímo na loï, takže bylo vidìt pouze špice nukleárních hlavic. "Jen tak mimochodem," ozvala se Trillian, "co udìláme?" "Zachováme prostì klid," odpovìdìl Zafod. "To je všechno?" zaøval Arthur. "Ne, udìláme samozøejmì taky... éé... úhybný manévr!" vyhrkl Zafod, jehož náhle zachvátila panika. "Poèítaèi! Jaký úhybný manévr je na skladì?" "Ehm, bohužel žádný, mládenci," øekl poèítaè. "... nebo nìco jako... éé...," vyblekotal Zafod. "Cosi totiž blokuje mùj øídící systém," vysvìtloval vesele poèítaè. "Zásah za ètyøicet pìt vteøin. Øíkejte mi Eddie, jestli vás to uklidní." Zafod se pokusil rozbìhnout nìkolika stejnì dùležitými smìry souèasnì. "Správnì!" øekl rozhodnì. "Éé... musíme pøejít na ruèní ovládání lodi." "Umíš ji øídit?" zeptal se Ford vlídnì. "Ty snad jo?" "Ne."
"Co ty, Trillian?" "Taky ne." "Fajn," uklidnil se Zafod. "Spoleènì to dokážeme." "Já to taky neumím," øekl Arthur, který ucítil, že je naèase, aby se i on zaèal prosazovat. "Myslel jsem si to," øekl Zafod a dodal: "Poèítaèi! Slyšíš? Chci plné ruèní ovládání." "Máš ho mít," odpovìdìl poèítaè. Nìkolik velkých kontrolních panelù se odklopilo a vysunuly se klávesnice s ovládacími tlaèítky, pøièemž posádku zasypaly kousky polystyrénu a kulièky zmuchlaného celofánu: kontrolky ještì nikdo nepoužil. Zafod na nì zdìšenì zíral. "Tak, Forde, plný zpìtný chod, pravobok o deset stupòù. Nebo tak nìco..." "Hodnì štìstí, mládenci," šveholil poèítaè. "Zásah za tøicet vteøin..." Ford skoèil k tlaèítkùm. Jen nìkolik z nich mu nìco øíkalo, tak je stiskl. Loï se otøásla a zajeèela - to se smìrovací raketové trysky pokusily postrèit ji všemi smìry souèasnì. Ford pustil polovinu tlaèítek, loï se obrátila jako na obrtlíku a smìøovala teï zpátky, odkud pøiletìla, pøímo proti støelám. Ze stìny se vyfoukly vzduchové polštáøe, právì v okamžiku, kdy na nì cestující dopadli. Rozplácnuti silami setrvaènosti zápasili nìkolik vteøin o dech a možnost pohybu. Zafod se zmítal v maniakálním zoufalství, až se mu nakonec podaøilo brutálnì nakopnout jakousi páèku, která tvoøila souèást ovládacího systému. Páèka s cvaknutím vyskoèila. Loï se prudce stoèila a vyrazila vzhùru. Prudký pohyb mrštil posádkou pøes celou kabinu. Fordùv výtisk Stopaøova prùvodce po Galaxii narazil do jiné èásti øídicího panelu, což souèasnì zpùsobilo, že prùvodce zaèal vysvìtlovat každému, kdo mìl náladu poslouchat, jaké jsou nejlepší zpùsoby pašování antarských papoušèích žláz z Antaru (antarské papoušèí žlázy napíchnuté na špejli jsou odpuzující, avšak velmi vyhledávaná koktejlová pochoutka, za niž jsou nìkteøí zazobaní pitomci ochotni zaplatit obrovské sumy, jen aby udìlali dojem na jiné zazobané pitomce), a že loï zaèala padat jako kámen. Bylo to samozøejmì víceménì v této chvíli, kdy nadloktí jednoho z èlenù posádky utrpìlo ošklivou pohmoždìninu. Tuto skuteènost je tøeba náležitì zdùraznit, nebo•, jak už bylo øeèeno, jinak všichni uniknou bez nejmenšího zranìní a smrtonosné nukleární støely loï nakonec nezasáhnou. Naprosté bezpeèí posádky je zajištìno. "Zásah za dvacet vteøin, mládenci...," informoval poèítaè. "Tak ksakru zapni ty zatracený motory!" vyštìkl Zafod. "Jasná páka, hoši," øekl poèítaè. Motory s tichým hukotem naskoèily, loï hladce vyrovnala pád a obrátila se opìt pøídí proti støelám. Poèítaè zaèal zpívat. "Když bouøí kráèíš..., hlavu svou zpøíma drž...," kòoural huhòavì. Zafod na nìj zaøval, a• proboha drží hubu, ale jeho hlas zanikl v øinkotu toho, co pøirozenì považovali za blížící se zkázu. "A nic se neobávej temnoty...!" kvílel Eddie. Pøi vyrovnávání pádu se loï obrátila nohama vzhùru a všichni teï leželi na stropì, takže bylo technicky nemožné, aby nìkdo dosáhl na øízení. "Až bouøe pomine...," sentimentálnì kòuèel Eddie.
Obrazovky ukazovaly dvì hrozivì velké støely neodvratnì hømící pøímo na loï. "... a nebe zezlátne..." Neuvìøitelnì š•astnou shodou okolností však støely nestaèily korigovat svou letovou dráhu podle chaoticky se potácející lodi, a proletìly tìsnì pod ní. "A støíbrná skøivánèí píseò se roznese po kraji... Zásah po korekci letové dráhy za patnáct vteøin, mládenci... Proti vìtru kráèej..." Jeèící støely se obloukem otoèily a pustily se opìt do pronásledování lodi. "Tak tohle je konec." Arthur nemohl odtrhnout oèi od støel. "Teï už je to docela jisté, že umøeme, co?" "Pøestaò s tím poøád otravovat," houkl na nìj Ford. "Vždy• je to pravda, nebo ne?" "Je." "Dál kráèej deštìm...," pìl Eddie. Arthur náhle dostal nápad. Vyškrábal se na nohy. "Proè vlastnì nìkdo nezapne ten nepravdìpodobnostní krám?" otázal se. "Na ten snad dosáhneme." "Šílíš?" oboøil se na nìj Zafod. "Bez patøièného naprogramování se mùže stát naprosto cokoliv." "Vadí to tolik v téhle situaci?" odsekl Arthur. "Aè tvé sny jsou rozváty a pošlapány...," zpíval Eddie. Arthur se vydrápal na jednu z úžasnì elegantnì tvarovaných proláklin v místì, kdy se stìna spojovala se stropem. "Dál kráèej, kráèej dál, s nadìjí v srdci hoøící..." "Mùžete mi nìkdo øíct, proè by nemìl zapínat nepravdìpodobnostní pohon?" vyhrkla Trillian. "A nikdy nepùjdeš sám... zásah za pìt vteøin, jsem rád, že jsem vás poznal, hoši, spánembohem... A ni-kdy ne-pù-jdeš sám!" "Povídám," zajeèela Trillian, "mùže mi nìkdo..." Pak následovala omraèující exploze rámusu a svìtla. *18. kapitola A další, co se pøihodilo hned po ní, bylo, že Srdce ze zlata pokraèovalo naprosto normálnì ve své pouti a mìlo teï rozkošnì zaøízený interiér. Byl trochu prostornìjší, vyvedený v pastelových odstínech zelené a modré. Uprostøed, v trsu kapradin vkusnì doplnìném žlutými kvítky, se zdvíhalo toèité schodištì, vedoucí kamsi do neurèita, a vedle nìj kamenný podstavec se sluneèními hodinami ukrýval hlavní poèítaèový výstup. Vtipnì instalované osvìtlení a zrcadla vyvolávaly dojem zimní zahrady s výhledem na rozlehlou a skvìle udržovanou zahradu. Po obvodu zimní zahrady stály mramorové stolky na pùvabných nožkách z tepaného železa. Když se èlovìk zahledìl do leštìného povrchu mramorových desek, uvidìl v nich nejasnì rýsující se tvary pøístrojù, které se mu pøi doteku materializovaly pod rukama. Pøi pohledu ze správného úhlu do vypadalo, že se v zrcadlech odráží obrazovky se všemi potøebnými údaji, aèkoli nebylo ani zdaleka jasné, odkud se vlastnì odrážejí. V podstatì to bylo všechno úchvatnì krásné. Zafod Bíblbrox, rozvalený v proutìném køesílku, pronesl: "Co se to ksakru stalo?"
"Øíkal jsem zrovna, že vypínaè nepravdìpodobnostního pohonu je tamhle...," vložil se do hovoru Arthur, povalující se u malého jezírka s rybièkami. Mávl rukou smìrem k místu, kde kdysi býval vypínaè. Teï tam byl kvìtináè s azalkou. "Ale kde to jsme?" divil se Ford, sedící na toèitém schodišti s pøíjemnì vychlazeným Pangalaktickým megacloumákem v ruce. "Øekla bych, že pøesnì tam, kde jsme byli pøedtím...," ozvala se Trillian, když jim všudypøítomná zrcadla náhle ukázala zvetšelou tváø Magrathey, stále uhánìjící pod nimi. Zafod vyskoèil ze sedadla. "Jenže co se stalo se støelami?" V zrcadlech uvidìli úplnì nový šokující obraz. "Vypadá to, jako by se promìnily v kvìtináè petúnií a velmi pøekvapenì se tváøícího vorvanì...," øekl Ford pochybovaènì. "Nepravdìpodobnostní faktor jedna ku osmi miliónùm sedmi stùm šedesáti sedmi tisícùm sto dvaceti osmi," skoèil jim do øeèi Eddie, který se ovšem ani trochu nezmìnil. Zafod upøenì hledìl na Arthura. "Uvážils to, pozemš•ane?" tázal se naléhavì. "Ale... vždy• já jenom...," koktal Arthur. "Tak to jsi uvažoval správnì. Zapnout nepravdìpodobnostní pohon bez pøedchozího aktivování zkušebních obrazovek... Zachránils nám život, chlapèe, víš to?" "To nestojí za øeè...," bránil se Arthur. "Vážnì?" podivil se Zafod. "V tom pøípadì už o tom nemluvme. Hej, poèítaèi! Naveï nás na pøistání." "Ale..." "Už jsem øekl, že o tom nebudeme mluvit." Další, co posléze upadlo v zapomnìní, bylo, že proti vší pravdìpodobnosti byl nìkolik kilometrù nad povrchem neznámé planety vyvolán v existenci vorvaò obrovský. A protože taková pozice je pro vorvanì pochopitelnì neudržitelná, mìlo ubohé nevinné stvoøení jen málo èasu, aby se smíøilo se svou vorvaní identitou, protože hned vzápìtí se zase muselo smíøit s tím, že už vorvanìm není. Následující pasáž je úplným záznamem jeho myšlenek od okamžiku, kdy zaèalo žít, až do chvíle, kdy svùj krátký život skonèilo. "Aha...! Co se to dìje? myslelo si. Ehm, pardon, kdo vlastnì jsem? Dobrý den? Proè jsem tady? Co je smyslem mého života? A co tím myslím, když øíkám, kdo jsem? A jéjej! Hele! Co se to ke mnì najednou tak strašnì rychle blíží? Tak strašnì moc rychle. Je to veliké, placaté a kulaté... to chce nìjaké dùkladné jméno jako tøeba... mmm... em... zem! To je ono! Zem! Jestlipak budeme kamarádi?" A potom, po náhlém mlaskavém žuchnutí, následovalo už jen ticho.
Zvláštní, že jediná myšlenka, která se honila hlavou kvìtináèi petúnií, když padal, byla: "To snad ne, už zase!" Spousta lidí došla k závìru, že kdybychom vìdìli, proè si onen kvìtináè petúnií myslel právì tohle, vìdìli bychom toho o podstatì vesmíru mnohem více, než víme teï. *19. kapitola "Toho robota bereme s sebou?" Ford znechucenì pohlédl na Marvina, hrbícího se v koutì pod palmou. Zafod vzhlédl od zrcadlových obrazovek, v nichž vidìli panoráma zvetšelé krajiny, kde Srdce ze zlata pøed chvílí pøistálo. "Á, Paranoidního androida! Jo, toho bereme." "Co budeš dìlat s maniodepresivním robotem?" "Si myslíte, že máte problémy," ozval se Marvin, jako by hovoøil k èerstvì zabydlené rakvi. "Co byste teprv dìlali, kdybyste byli maniodepresivní roboti? Ne, nemusíte odpovídat, jsem padesát tisíckrát inteligentnìjší než vy, a taky na to neumím odpovìdìt. Dostávám bolení hlavy, když se pokouším dostat na vaši mentální úroveò." Dveømi ze své kabiny vrazila dovnitø Trillian. "Moje bílé myšky utekly!" hlásila rozèilenì. Výraz zájmu a hluboké úèasti nepøebìhl ani po jedné ze Zafodových tváøí. "Kašlu na tvoje bílý myšky," vyjádøil se. Trillian po nìm loupla oèima a znovu zmizela. Její poznámka by patrnì vyvolala vìtší pozornost, kdyby se obecnì vìdìlo, že lidé jsou až tøetí v žebøíèku inteligentních forem života na Zemi, a nikoli (jak se domnívala vìtšina nezávislých pozorovatelù) druzí. "Dobré odpoledne, hoši." Hlas byl podivnì povìdomý a zároveò podivnì cizí. Mìl výrazné mateøsky panovaèné zbarvení. Posádku oslovil právì v okamžiku, kdy dorazila k pøíklopu pøetlakové komory, ústící na povrch planety. Udivenì pohlédli jeden na druhého. "Poèítaè," vysvìtlil Zafod. "Pøišel jsem na to, že má rezervní osobnost pro pøípad nouze, tak mì napadlo, že by mohla být snesitelnìjší." "Máte pøed sebou první den na cizí planetì," pokraèoval Eddie svým novým hlasem, "tak doufám, že jste všichni pìknì teple obleèeni. A ne abyste si hráli s nìjakými ošklivými vyvalenými pøíšerami!" Zafod netrpìlivì zabubnoval prsty na pøíklop. "To se mi nepovedlo," pøiznával zkroušenì. "Logaritmické pravítko by asi bylo užiteènìjší." "Tak vy takhle!" vyštìkl poèítaè. "Kdo to øekl?" "Byl bys tak laskav a otevøel ten pøíklop, poèítaèi?" Zafod se usilovnì snažil zachovat klid. "Až se pøizná ten, kdo to øekl," odsekl poèítaè a zabouchl pár synapsí.
"Áchbóže," zamumlal Ford, opøel se o pøetlakovou pøepážku a zaèal poèítat do deseti. Hroznì se bál, že rozumné formy života jednoho dne zapomenou, jak se to dìlá. Jedinì schopností poèítat mohou totiž lidé prokázat svou nezávislost na poèítaèích. "No tak," øekl Eddie pøísnì. "Poèítaèi...," zaèal Zafod. "Èekám," pøerušil ho Eddie. "Mùžu klidnì èekat celý den, když na to pøijde..." "Poèítaèi...," øekl znovu Zafod, který se pokoušel pøijít na nìjakou rafinovanou logickou klièku, jíž by mohl poèítaè usadit, pak se však rozhodl, že mu nebude konkurovat v jeho vlastním oboru. "Jestli okamžitì neotevøeš ten výstup, tak pobìžím rovnou k tvým hlavním databankám a pøeprogramuju tì sekyrou, jasný?" Eddie šokovanì zmlkl a zadumal se. Ford dál tiše poèítal. Poèítání je totiž to nejagresivnìjší, co mùžete poèítaèi provést. Asi jako byste pøišli k nìjakému èlovìku a zaèali øíkat: krev... krev... krev... krev... Nakonec Eddie øekl tiše: "Vidím, že na našem vztahu budeme muset všichni ještì hodnì pracovat," a výstup se otevøel. Ledový vítr pronikal do morku kostí. Zachumlali se a sestoupili z rampy do neplodného prachu Magrathey. "Však vy se vrátíte s brekem, já to vím," pokøikoval za nimi Eddie, když zavíral pøíklop. O nìkolik minut pozdìji ho zase otevøel a znovu zavøel na pøíkaz, který ho zaskoèil nepøipraveného. *20. kapitola Pìt postav se zvolna ploužilo zpustlou krajinou. Neurèitá šeï se støídala s nijakou hnìdí, a nìkteré partie byly dokonce ještì nezajímavìjší. Jako vyschlý moèál, zbavený nìkdejší vegetace a pokrytý tlustou vrstvou prachu. Navíc tu bylo dost zima. Zafoda scenérie zjevnì deprimovala. Chmurnì rázoval stranou od ostatních a po chvíli se jim ztratil z oèí za mírnou vyvýšeninou. Vítr bodal Arthura do oèí i uší, øídký zatuchlý vzduch mu svíral hrdlo. Nejvíc však trpìla jeho mysl. "Fantastický...," øekl a vlastní hlas mu znìl hluše. Øídká atmosféra špatnì nesla zvuk. "Já tvrdím, že je to opuštìná díra," ozval se Ford. "V psí boudì bych se bavil líp." Narùstalo v nìm podráždìní. Copak se ze všech planet ve sluneèních soustavách Galaxie - z nichž spousta je vzrušující, exotická a kypící životem - musel po patnácti letech vyhnanství vyskytnout v téhle díøe, kde není ani stopy po èemkoliv, tøeba jen po stánku s buøty! Sehnul se a sebral ze zemì hromadu studeného bláta, ale neobjevil pod ní nic, co by stálo za pøekonání vzdálenosti tisícù svìtelných let. "Ty mi nerozumíš," vedl Arthur svou. "Tohle je skuteènì poprvé, kdy stojím na povrchu jiné planety... celý neznámý svìt...! Akorát škoda, že je to taková díra." Trillian se schoulila, otøásla a zamraèila. Byla by pøísahala, že koutkem oka zahlédla sotva postøehnutelný neèekaný pohyb. Když však tím smìrem pohlédla, spatøila jen jejich loï, tiše a nehybnì stojící o nìjakých sto metrù dál. Ulevilo se jí, když o vteøinu pozdìji uvidìli Zafoda, jak na nì mává z vrcholu terénní vlny, aby šli blíž. Zdálo se, že ho nìco vzrušilo, ale co øíká, neslyšeli. Atmosféra byla pøíliš øídká a vítr pøíliš silný.
Když se pøiblížili k vyvýšeninì, zjistili, že tvoøí kruhový kráter o prùmìru asi sto metrù. Svah v okolí vnìjšího valu byl poset èernými a èervenými hroudami. Zaèali jednu z nich zkoumat. Byla vlhká a jakoby gumová. Vtom s hrùzou pochopili, že je to èerstvé vorvaní maso. Na vrcholku valu èekal Zafod. "Podívejte," ukázal dovnitø kráteru. Uprostøed ležela rozpláclá mršina onoho osamìlého vorvanì, jenž nežil ani tak dlouho, aby mohl být zklamán svým osudem. Ticho pøerušovaly jen slabé bezdìèné stahy Trillianina hrdla. "Pohøbívat ho asi nemá cenu, co?" zamumlal Arthur a hned si pøál, aby to neøekl. "Jdeme," øekl Zafod a vykroèil do kráteru. "Cože, tam?" Trillian neskrývala znechucení. "Jo," øekl Zafod. "Musím vám nìco ukázat." "Vidíme," øekla pøíkøe Trillian. "Ale tohle ne. Nìco jiného. Pojïte." Všichni tøi trochu váhali. "Tak, pojïte," naléhal Zafod. "Našel jsem cestu dovnitø." "Dovnitø?" zhrozil se Arthur. "Do nitra planety. Je tu podzemní chodba. Pod nárazem vorvanì pukla... a my do ní tudy vlezeme. Tam, kam lidská noha nevkroèila pìt miliónù let, pøímo do hlubin èasu..." Marvin si zaèal ironicky prozpìvovat. Otøásajíce se hnusem sestupovali za Zafodem do kráteru a usilovnì se snažili nevidìt jeho nebohého pùvodce. "Život," pronesl chmurnì Marvin, "si mùžeš hnusit nebo ho ignorovat. Ale líbit se nemùže nikomu." V místì vorvaního pádu se pùda proboøila a odhalila rozsáhlou sí• chodeb a galerií, teï ovšem z vìtší èásti zavalených zborceným zdivem a vorvaními vnitønostmi. Zafod zaèal èistit vchod do jedné z nich, ale Marvinovi to šlo podstatnì rychleji. Z temných hlubin zavanul zatuchlý vzduch, a když Zafod posvítil baterkou dovnitø, nebylo v prašném pøítmí vidìt témìø nic. "Podle legendy trávili Magratheané vìtší èást života v podzemí," øekl s nadìjí. "Proè," užasl Arthur. "To byl povrch tak zneèistìný? Nebo snad pøelidnìný?" "To asi ne. Spíš se jim venku moc nelíbilo." "Víš urèitì, že víš, co dìláš?" Trillian nervóznì nakukovala do temnot. "Už jednou na nás zaútoèili..." "Koukni, holèièko, ruèím za to, že veškerá žijící populace téhle planety se rovná nule, s výjimkou nás ètyø. Tak se uklidni a jde se. Ehm... hele pozemš•ane..." "Arthure," napovìdìl Arthur. "Jo. Hele, buï tak laskav a vem si tady toho robota a hlídej u východu, jasný?" "Hlídat? Pøed èím? Øíkals pøece, že tu nikdo není." "Nó, èistì jen kvùli bezpeènosti, chápeš?" "Tvé nebo mojí?" "Jen klid. Tak jdeme," dodal Zafod a následován Trillian a Fordem, tápavì sestupoval do podzemí. "Doufám, že vás potká nìco hodnì nepøíjemného," øekl kysele Arthur. "Neboj. Taky že jo," ujistil ho Marvin.
V nìkolika vteøinách jim výprava zmizela z oèí. Arthur se chvíli uraženì poflakoval kolem, pak ale usoudil, že vorvaní høbitov není koneckoncù nejvhodnìjší místo k poflakování. Marvin ho chvíli zlobnì pozoroval, naèež se vypnul. Zafod rychle postupoval chodbou a snažil se rostoucí nervozitu maskovat rázným vykraèováním. Svítil kolem sebe baterkou. Stìny pokrývaly tmavé, na dotek studené kachlíky. Tìžký vzduch zatuchle páchl. "Vidíte, co jsem øíkal?" povzbuzoval své spoleèníky. "Neobydlená planeta. Magrathea...," a rázoval dál špínou a odroleným zdivem, pod nímž se ztrácela kachlíková podlaha. Trillian to pøipomnìlo londýnskou podzemku, pøestože nebývala zaneøádìná tak systematicky. Místy se kachlíky na zdi støídaly s mozaikami - jednoduchými hranatými pestrobarevnými obrazci. Trillian se zastavila a zaèala jeden z nich studovat, ale nepodaøilo se jí v nìm najít žádný smysl. "Hej, Zafode," zavolala, "máš tušení, co tyhle zvláštní symboly znamenají?" "Asi to budou prostì jenom nìjaké zvláštní symboly," utrousil Zafod. Ani se neohlédl. Trillian pokrèila rameny a vykroèila za ním. V jedné èi druhé stìnì obèas objevili dveøe vedoucí do malých komùrek. Jak Ford zjistil, byly napìchovány rozbitými souèástkami k poèítaèùm. Zatáhl Zafoda dovnitø a Trillian vešla za nimi. "Koukni," zaèal, "ty myslíš, že tohle je Magrathea..." "Jo," opáèil Zafod. "Slyšeli jsme ten hlas, ne?" "Prima. Beru tedy jako fakt, že to je Magrathea - aspoò prozatím. Cos nám ale nevysvìtlil, je, jak jsi ji u všech èerných dìr objevil. Nenašels ji pøece v hvìzdném atlasu." "Bádáním. Ve vládních archívech. Detektivní práce. Pár dobrých odhadù. Úplnì prosté." "A pak jsi èajznul Srdce ze zlata, abys ji mohl hledat?" "Èajznul, abych mohl hledat spoustu vìcí." "Spoustu vìcí?" žasl Ford upøímnì. "Co tøeba?" "Nevím!" "Cože?" "Nevím, co hledám." "Jak to?" "Protože... protože... možná proto, že kdybych to vìdìl, tak bych to zase nebyl schopen hledat." "Ty seš fakt blázen." "Ani tuhle možnost zatím nemùžu vylouèit," øekl Zafod tiše. "Vím o sobì jen tolik, kolik je moje mysl schopna zjistit ve svém momentálním stavu. A ten rozhodnì není dobrý." Dlouho mlèeli. Ford pozoroval Zafoda s rostoucími obavami. "Poslyš, kamaráde," zaèal koneènì, "jestli chceš..." "Ne, poèkej...," pøerušil ho Zafod. "Nìco ti povím. Já prostì vìtšinou na všechno kašlu. Napadne mì nìco udìlat, øeknu si proè ne, a udìlám to. Úplnì jednoduchý. Rozhodnu se ukrást tuhle loï. Rozhodnu se najít Magratheu, a zas se mi to povede. Vždycky
vymyslím, jak to udìlat co nejlíp, to jo, ale vždycky to funguje. Je to asi jako mít galaktické sporožiro, ze kterého poøád vybíráš, pøestože nic neukládáš. No a když se pak zastavím a zamyslím se - proè jsem to jen chtìl udìlat? Jak jsem vlastnì pøišel na to, jak to mám udìlat? - vždycky se mi strašnì chce pøestat na to myslet. Jako napøíklad teï. Stojí mì dost pøemáhání o tom mluvit." Zafod se na chvíli odmlèel. Zavládlo krátké ticho. Pak se zamraèil a pokraèoval: "Zrovna dneska v noci jsem o tom zase pøemýšlel. O tom, že jistá èást mého mozku prostì nepracuje, jak by mìla. Pak mì napadlo, že to vypadá, jako by nìkdo bez mého vìdomí používal mého mozku, aby si jím vymýšlel dobré nápady. Když jsem dal tohle dohromady, došel jsem k závìru, že si nìkdo pro tenhle úèel èást mého mozku zablokoval, což je dùvod, proè ji nemùžu používat. Zajímalo mì, jestli se to dá nìjak ovìøit. Udìlal jsem si encefalogram. Všechny základní testy na obou hlavách - všechny testy, které jsem musel podstoupit pod kontrolou vládních zdravotníkù, aby mohla být schválena moje nominace na prezidenta. Testy neukázaly nic. Alespoò nic neoèekávaného. Prokázaly, že jsem chytrý, mám znaènou pøedstavivost, dále že jsem nezodpovìdný, nedùvìryhodný a extrovertní. Nic, co bys neuhodl. Žádné anomálie. A tak jsem zaèal vymýšlet další testy. Èistì náhodnì. Nic. Pak jsem dokonce zkusil pøiložit výsledky z jedné hlavy na výsledky z druhé hlavy a pozorovat je proti svìtlu. Poøád nic. Nakonec jsem z toho zblbnul, protože jsem se rozhodl, nechat to plavat prostì jako záchvat paranoie. Poslední, co jsem ještì udìlal, než jsem to definitivnì zabalil, bylo, že jsem vzal výsledky položené pøes sebe a podíval se na nì pøes zelený filtr. Vzpomínáš, že jsem byl už jako malý kluk povìrèivý na zelenou barvu? Toužil jsem stát se pilotem u prùzkumníkù trhu." Ford pøikývl. "A taky, že to tam bylo. Jasný jak facka. Sekce uprostøed obou mozkù, které mìly spojení jen mezi sebou a nièím jiným okolo. Nìjaký hajzl mi vypálil všechny synapse a elektronicky traumatizoval obì izolované èásti malého mozku." Ford zdìšenì zíral. Trillian zbledla. "To ti nìkdo udìlal?" šeptl Ford. "Jo." "Máš tušení kdo a proè?" "Proè mùžu jen hádat. Ale zato vím, kdo byl ten hajzl." "Ty to víš? A jaks na to pøišel?" "Protože vypálil své iniciály do znièených synapsí. Schválnì, abych je vidìl." Ford s hrùzou zíral na Zafoda a mráz mu bìhal po zádech. "Iniciály? Vypálené do tvého mozku?" "Jo." "A jaké iniciály, proboha?" Zafod na nìho mlèky pohlédl, pak odvrátil zrak. "Z. B.," øekl tiše. V tom okamžiku se za nimi s rachotem zabouchly ocelové padací dveøe a do komory zaèal vnikat plyn. "Nìkdy ti o tom budu povídat," rozkuckal se Zafod a pak všichni tøi ztratili vìdomí. *21. kapitola
Venku, na povrchu Magrathey, se mrzutì poflakoval Arthur. Ford mu pøedvídavì zanechal svùj výtisk Stopaøova prùvodce po Galaxii, aby si mìl èím krátit dlouhou chvíli. Stiskl namátkou nìkolik knoflíkù. Stopaøùv prùvodce po Galaxii je kniha velmi nevyrovnané kvality. Obsahuje øadu hluchých míst, jež ovšem autorùm kdysi pøipadala jako skvìlé nápady. Na jedno z nich teï Arthur narazil. Je to vylíèení údajných zážitkù jakéhosi Víta Vújagiga, mladièkého nenápadného studentíka Maximegalonské university. Studoval s výborným prospìchem starodávnou filologii, transformaèní etiku a vlnovou harmonickou teorii koncepce dìjin. Jednou, po noci strávené pitím Pangalaktických megacloumákù se Zafodem Bíblbroxem, ho náhle zaèalo trápit pomyšlení, co se stalo se všemi tìmi propisovaèkami, které si v posledních letech koupil. Bádání bylo nároèné a trvalo dlouho. Bìhem té doby Vít Vújagig navštívil všechny hlavní oblasti úniku propisovaèek po celé Galaxii. Nakonec pøišel s kuriózní teorií, která svého èasu nadchla veøejnost. Podle ní existuje kdesi v kosmu, vedle planet obydlených humanoidy, reptiloidy, ryboidy, chodícími stromoidy a superinteligentními odstíny modré barvy, také planeta patøící výhradnì propisovaèkovitým formám života. A právì na tuto planetu putují všechny ztracené propisovaèky. Nepozorovanì proklouznou èervími dírami ve vesmíru do svìta, kde, jak dobøe vìdí, si budou moct užívat nádhernì propisovaèkovitého životního stylu, odpovídajícího vysoce propisovaèkovitým stimulùm, a vùbec mít to, co propisovaèky považují za zlaté èasy. To všecko bylo moc prima a náramná legrace, ovšem jen do té doby, než Vít Vújagig z nièeho nic prohlásil, že tu planetu našel a že tam dokonce pracoval jako šofér v rodinì laciných zelených zacvakávacích propisek. Naèež ho pochopitelnì sbalili a dali pod zámek, kde se mu podaøilo napsat knihu, a skonèil v daòovém exilu, což je osud, který obvykle potká ty, kdo si nedají øíct a dìlají ze sebe pitomce na veøejnosti. Když na souøadnice, jaké údajnì mìla mít Vújagigova planeta, pøiletìla jednoho dne výprava, objevila jen malý asteroid obývaný samotáøským dìdkem, který neustále prohlašoval, že nic není pravda, což se posléze ukázalo jako lživé tvrzení. Jediné nejasnosti, které nicménì ještì zùstávají, se týkají onìch záhadných šedesáti tisíc altairských dolarù, vyplácených každoroènì na Vújagigovo bankovní konto v Brantisvoganu, a potom také Zafodova kvetoucího kšeftu s ojetými propisovaèkami. Arthur doèetl pasáž a odložil knihu. Úplnì neteèný robot dál sedìl tam, kam ho posadili. Arthur vstal a vydal se k vrcholku kráteru. Potom jej obešel kolem dokola. Sledoval majestátní západ dvou sluncí za Magratheou. Pak se vrátil a vzbudil robota, protože poøád lepší bavit se maniodepresivním robotem než vùbec s nikým. "Pøichází noc," øekl mu. "Podívej, robote, hvìzdy vycházejí." Uvnitø temného mraèna je vidìt jen málo hvìzd a jen slabì, ale k vidìní pøece byly. Robot na nì poslušnì pohlédl a odvrátil se. "Já vím. Dìsný, co?" "Ale ten západ slunce! Ani v nejdivoèejších snech jsem nevidìl nic takového... dvì slunce! Jako ohnivé hory vypaøující se do vesmíru." "Vidìl jsem to," øekl chmurnì Marvin. "Je to všechno na draka."
"Doma jsme mívali jen jediné slunce," posteskl si Arthur. "Pocházím totiž z planety zvané Zemì." "Vím," odbyl ho Marvin. "Poøád o tom mluvíš. Zní to hroznì." "Kdepak, bylo tam krásnì." "Nìjaké oceány?" "Ano... Ohromné vlnící se modré oceány...," vzdychl Arthur. "Nesnáším oceány." "Povìz mi..., vycházíš dobøe s roboty?" zajímal se Arthur. "Nenávidím je," odsekl Marvin a dodal: "Nìkam jdeš?" Arthur už to nemohl vydržet. Znovu se zvedl. "Pùjdu se asi ještì trochu projít," øekl. "Nevyèítám ti to," øekl s povzdechem Marvin a napoèítal pìt set devadesát sedm miliard ovcí než o vteøinu pozdìji usnul. Arthur se poplácával dlanìmi ve snaze zvýšit pracovní morálku krevního obìhu. Plahoèil se zpìt pøes val kráteru. Øídká atmosféra a nepøítomnost mìsíce zpùsobovaly, že noc padala rychle. Bylo už hodnì tma, a zøejmì proto narazil Arthur do kmeta, døív než ho uvidìl. *22. kapitola Stál zády k Arthurovi a pozoroval, jak poslední odlesky svìtla mizí v temnotách za obzorem. Byl vysoký, na sobì prosté, šedé roucho. Když se otoèil, ukazoval pohublou, distingovanou tváø, ustaranou, ale nikoli nelaskavou. Tváø bankéøe, jemuž byste s radostí svìøili své konto. Zatím se však neotoèil, dokonce ani nereagoval na Arthurovo pøekvapené kviknutí. Koneènì zmizely i poslední sluneèní paprsky. Muž se otoèil. Jeho tváø byla stále odkudsi osvìtlená, a když Arthur zapátral po zdroji svìtla, spatøil o nìkolik krokù dál malé plavidlo - nejspíš vznášedlo, jak odhadl. Kolem nìj se rozlévala kaluž bledého svitu. Muž pohlédl na Arthura. Smutnì, zdálo se. "Vybrali jste si k návštìvì naší mrtvé planety studenou noc," øekl. "Kdo... kdo jste?" vyblekotal Arthur. Muž odvrátil oèi. Zdálo se, že po jeho tváøi opìt pøebìhl výraz smutku. "Jméno není dùležité," øekl. O nìèem pøemýšlel. Aspoò to tak vypadalo. Domníval se zøejmì, že konverzace se nesmí uspìchat. Arthura to uvádìlo do rozpakù. "Já... ehm... vy jste mì ale vylekal...," zaèal nešikovnì. Muž na nìj pohlédl a mírnì zdvihl oboèí. "Hmm?" otázal se. "Že jste mì vylekal." "Neznepokojujte se. Neublížím vám." Arthur se na nìj zamraèil. "Ale støíleli jste na nás! Ty rakety pøece..." Muž zíral do hlubin kráteru. Slabá záøe z Marvinových oèí vrhala sotva patrné rudé stíny na ohromnou vorvaní mršinu. Muž se ironicky pousmál. "Automatický systém," vysvìtloval s mírným povzdechem. "Archaické poèítaèe v útrobách planety odtikávají temná tisíciletí... Èas doléhá na jejich zaprášené
databanky... Zøejmì jim obèas pøeskoèí, a tak vystøelí, jen aby porušily tu zoufalou monotónnost." Vážnì pohlédl na Arthura a dodal: "Jsem totiž velký pøívrženec vìdy." "Aha... ehm... fakt?" koktal Arthur. Mužovo podivné, aè laskavé chování ho vyvádìlo z míry. "Jistì," potvrdil muž a klidnì zmlkl. "Aha... ehm...," zajíkal se Arthur. Pøipadal si jako èlovìk páchající cizoložství, náhle pøekvapený pøíchodem milèina manžela, který se však jenom pøevlékne kalhoty, prohodí nìkolik nezávazných poznámek o poèasí a zase odejde. "Vypadáte nesvùj," vyjádøil muž zdvoøilou úèast. "Ehm, ani ne... totiž vlastnì ano. My jsme jaksi neèekali, že tu vùbec nìkoho najdeme. Domnívali jsme se, že jste všichni mrtví, nebo co..." "Mrtví?" podivil se muž. "Probùh, jen to ne! Jenom jsme spali." "Spali?" opakoval Arthur nevìøícnì. "Ano, po dobu hospodáøské krize." Kmeta zjevnì nezajímalo, jestli pozemš•an rozumí jedinému slovu z toho všeho, a tak ho Arthur musel znovu pobídnout k øeèi: "Ehm... hospodáøská krize?" "Pøed pìti milióny let se galaktická ekonomika zhroutila, a vzhledem k tomu, že planety stavìné na zakázku jsou nìco jako luxusní zboží, tak..." Odmlèel se a pohlédl na Arthura. "Víte o tom, že stavíme planety?" zeptal se vážnì. "Ehm... ano," koktal Arthur, "domníval jsem se jaksi..." "Fascinující práce," pokraèoval staøec a do výrazu se mu vkradla nostalgie. "Nejradši jsem dìlal pobøeží. Jak já si užil, když jsem dìlával fjordy..., ale k vìci," snažil se znovu navázat nit. "Pøišla hospodáøská krize, a tak jsme si øekli, že nám ušetøí spoustu nepøíjemností, když ji jednoduše prospíme, a naprogramovali jsme poèítaèe, aby nás oživily, až bude po krizi." Kmet potlaèil slabé zívnutí a pokraèoval: "Poèítaèe jsme napojili na ukazatele cen na galaktické burze, aby nás oživily, až všichni pøebudují ekonomiku natolik, aby si naše pomìrnì drahé služby mohli dovolit." Arthur, stálý ètenáø burzovních zpráv v Guardianu, byl do hloubi duše otøesen. "To bylo od vás ale hodnì ošklivé, nemyslíte?" "Vážnì?" podivil se muž mírumilovnì. "Nedivte se, jsem trochu mimo obraz." Ukázal smìrem do kráteru. "To je váš robot?" "Ne," ozval se od kráteru slabý kovový hlásek, "jsem svùj vlastní." "Pokud se mu vùbec dá øíkat robot," brblal Arthur. "Je to spíš automat na špatnou náladu." "Zavolejte ho." Arthur pøekvapenì zaznamenal náhlý rozhodný tón v mužovì hlasu. Zavolal na Marvina, který se zaèal škrábat do svahu a pøitom pøedvádìl, jak pajdá, což samozøejmì nebylo pravda. "Vlastnì ho radši nechte tady," øekl kmet. "Musíte jít se mnou. Budou se dít velké vìci." Obrátil se ke svému plavidlu, jež se k nim tiše blížilo tmou, pøestože nedostalo žádný viditelný pokyn.
Arthur shlížel na Marvina, který teï dìlal stejné divadlo, když se namáhavì otoèil a plahoèil se zpátky do kráteru, a bruèel si po cestì zakyslé bezvýznamnosti. "Tak pojïte," volal kmet. "Pojïte, nebo vám to pøijde draho." "Draho?" divil se Arthur. "A co?" "Jak se jmenujete, èlovìèe?" "Dent. Arthur Dent." "Draho jako drahý zesnulý Dentarthurdent," øekl kmet pøísnì. "To má být nìco jako výhružka, aby bylo jasno." V jeho starých unavených oèích se znovu objevil nostalgický výraz. "Nikdy jsem moc neumìl vyhrožovat, ale tvrdili mi, že to obèas ohromnì úèinkuje." Arthur na nìj jen mrkal. "To je ale zvláštní èlovìk," mumlal si pro sebe. "Pardon, co jste øíkal?" optal se kmet. "Nic, nic, promiòte," topil se Arthur v rozpacích. "Tak dobøe, kam máme namíøeno?" "Do mého aeroauta," odpovìdìl muž a pokynul Arthurovi, aby nastoupil do plavidla, které neslyšnì pøistálo vedle nich. "Poletíme hluboko do útrob planety, kde právì procitá náš národ po pìti miliónech let spánku. Magrathea se probouzí." Když Arthur usedal vedle starého muže, proti své vùli se zachvìl. Podivné události, stejnì jako nehluèný pohyb plavidla plujícího noèní oblohou, ho hluboce znepokojily. Pohlédl na kmeta, jehož tváø osvìtlovala slabá záøe svìtýlek na pøístrojové desce. "Promiòte," oslovil ho, "jen tak mimochodem, jak se jmenujete?" "Jak se jmenuju?" opakoval staøec a do tváøe se mu vrátil odtažitý smutek. Na chvíli se odmlèel. Pak øekl: "Jmenuju se... Slartibartfast." Arthur se málem zadusil. "Prosím?" vyprskl. "Slartibartfast," opakoval muž tiše. "Slartibartfast?" Kmet na nìj vážnì pohlédl. "Øíkal jsem pøece, že jméno není dùležité." Aeroauto tiše plulo nocí. *23. kapitola Všichni dávno víme jednu dùležitou vìc: skoro nic není takové, jak se to jeví. Tak napøíklad na planetì Zemi se èlovìk vždycky domníval, že je inteligentnìjší než delfín, protože toho tolik dokázal (kolo, New York, války atd.), kdežto delfíni odjakživa nedìlali nic jiného, než se mrskali ve vodì a žili si jako prasata v žitì. A naopak - delfíni byli odevždy pøesvìdèení, že jsou daleko inteligentnìjší než èlovìk, a to z pøesnì stejných dùvodù. Zvláštní je, že delfíni už delší dobu vìdìli o zkáze hrozící planetì Zemi. Podnikli øadu pokusù, aby upozornili lidstvo na nebezpeèí, vìtšina jejich pokusù o komunikaci byla však mylnì vykládána jako legraèní snaha žïuchat do fotbalových míèù nebo pištìním vymáhat pamlsky. A tak to delfíni nakonec vzdali a krátce pøed pøíchodem Vogonù opustili vlastními silami Zemi. Poslední sdìlení delfínù lidem bylo mylnì chápáno jako mimoøádnì dokonalý pokus o dvojité salto vzad skrz kruh, doprovázené pískáním Praporce s hvìzdami a pruhy. Ve skuteènosti však zpráva znìla: "Sbohem a dík za všechny ryby."
Na planetì existoval vlastnì jen jeden biologický druh inteligentnìjší než delfíni. Jeho pøíslušníci trávili spousty èasu v laboratoøích bìháním v kolech a provádìním neuvìøitelnì elegantních a vtipných pokusù na èlovìku. Skuteènost, že èlovìk tyto vztahy chápal zase naprosto chybnì, pøesnì zapadala do plánù tìchto bytostí. *24. kapitola Aeroauto se tiše vznášelo chladnou tmou, jediné zoufale osamìlé chabé svìtýlko v hluboké magrathejské noci. Uhánìlo svižnì. Zdálo se, že Arthurùv spoleèník je zcela pohroužen do svých myšlenek, a když se Arthur nìkolikrát pokoušel navázat konverzaci, kmet se jen zeptal, zda nìco nepotøebuje, a víc se nebavil. Arthur se snažil odhadnout rychlost letu, ale tma venku byla neproniknutelná, takže nemìl žádné záchytné body. Pohyb byl tak plynulý a neznatelný, až mu pøipadalo, že se vlastnì ani nepohybují. Pak se v dálce objevilo jiné svìtýlko. Bìhem pouhých nìkolika vteøin vzrostlo do takové velikosti, že si Arthur uvìdomil, jak obrovskou rychlostí se blíží. Snažil se zahlédnout, jaké plavidlo by to mohlo být, ale a• namáhal oèi sebevíc, nedokázal rozeznat žádný urèitý tvar. Náhle vyjekl zdìšením, protože aeroauto se prudce propadlo a zaèalo klesat, takže katastrofa byla nevyhnutelná. Relativní rychlost byla pøímo neuvìøitelná. Arthur mìl sotva èas nabrat dech, a už bylo po všem. Další dojem byl jen neskuteèný matnì støíbrný pøísvit, jenž ho zdánlivì obklopoval. Ohlédl se a spatøil temný bod rychle mizející v dálce. Trvalo nìkolik vteøin, než pochopil: vlétli do tunelu v podzemí. Obrovská rychlost byla jen jejich vlastní relativní rychlost vzhledem ke svìtlu, jímž záøil nehybný otvor v zemi - ústí do tunelu. Nadskuteèný støíbrný pøísvit vydávala kruhová zeï tunelu, kterým se teï øítili rychlostí nìkolika set kilometrù v hodinì. V hrùze zavøel oèi. Po jisté dobì, jejíž délku se ani nepokoušel odhadnout, ucítil mírné zpomalení a o chvíli pozdìji zaznamenal, že zvolna a klouzavì zastavují. Otevøel oèi. Byli stále ještì obklopeni støíbrným pøísvitem a proplétali se èímsi, co vypadalo jako bludištì køižujících se tunelù. Nakonec zastavili v menší komoøe se zakøivenými ocelovými stìnami. Ústilo tu ještì nìkolik dalších tunelù a na vzdáleném konci komory Arthur uvidìl ohromný kruh matného, ale dráždivého svìtla. Dráždivé na nìm bylo, jak si zahrávalo s oèima. Nedaly se na nì zaostøit a nedalo se ani rozeznat, jak je daleko. Arthur zcela nesprávnì odhadl, že by mohlo být ultrafialové. Slartibartfast teï hledìl na Arthura vážnýma starýma oèima. "Pozemš•ane," oslovil ho, "jsme hluboko v srdci Magrathey." "Jak víte, že jsem pozemš•an?" vyjevil se Arthur. "To ti bude brzy jasné," ujistil ho staøec mírnì a s jistou pochybností v hlase dodal: "Nebo aspoò jasnìjší než v tuto chvíli." Po chvíli pokraèoval: "Musím tì upozornit, že prostor, do kterého teï vstoupíme, v pravém slova smyslu neexistuje uvnitø naší planety. Je trochu moc... velký. Vstoupíme branou do rozsáhlého traktu hyperprostoru. Mohlo by tì to znepokojit." Arthur nervóznì pokašlával. Slartibartfast stiskl jakýsi knoflík. Arthura pøíliš neuklidnilo, když poznamenal: "Vždycky mì to k smrti vydìsí. Drž se pevnì."
Plavidlo vyrazilo pøímo do svìtelného kruhu. Arthur si náhle živì pøedstavil, jak asi vypadá nekoneèno. Jenomže to nekoneèno nebylo. Nekoneèno je samo o sobì fádní a nezajímavé. Když se díváte do noèního nebe, díváte se pøímo do nekoneèna - vzdálenosti jsou nezmìøitelné, a tudíž pozbývají smyslu. Prostor, do nìjž teï aeroauto vplulo, byl všechno možné, jen ne nekoneèný. Byl prostì jenom tak strašlivì obrovský, že poskytoval mnohem lepší pøedstavu nekoneèna než nekoneèno samo. Když se v závratné rychlosti, kterou, jak vìdìl, teï aeroauto získalo, zvolna šplhali volným prostorem, Arthurovi se všechno pohupovalo a víøilo pøed oèima. Vstupní bránu nechali daleko za sebou - bodnutí špendlíku v tøpytivé stìnì. Stìna. Vzdorovala jakékoliv pøedstavivosti - svádìla ji a porážela na celé èáøe. Byla tak drtivì obrovitá a strmá, že její vrchol, dno a strany zmizely v dohledu. Šok ze závrati mohl snadno být smrtelný. Stìna se zdála dokonale rovná. Jen nejdokonalejší laserové mìøící zaøízení by mohlo zaznamenat, že nejen stoupala, zdánlivì do nekoneèna, závratnì padala zpìt a vydouvala se do stran, ale také se zakøivovala. Setkávala se sama se sebou o tøináct svìtelných vteøin dál. Jinými slovy, letìli vnitøkem duté koule o prùmìru pøes pìt miliónù kilometrù, zaplavené nepøedstavitelným jasem. "Tak tohle," øekl Slartibartfast, když se nepatrná teèka aeroauta, letícího teï trojnásobnou rychlostí zvuku, sotva znatelnì sunula rozum paralyzujícím prostorem, "je naše továrna." Arthur zíral kolem sebe v nadšené hrùze. Ve vzdálenostech, jež nebyl schopen ani odhadnout, vidìl øadu podivných konstrukcí, pùvabné ornamenty z kovu a svìtla, zavìšené kolem stínù kulových tvarù, vznášejících se v prostoru. "Tady vyrábíme vìtšinu planet," vysvìtloval Slartibartfast. "To jako...," Arthur pracnì hledal slova, "chcete øíct, že to rozjíždíte nanovo?" "Proboha jen to ne!" zdìsil se staøec. "Kdepak, Galaxie není ještì ani zdaleka dost bohatá, aby nás mohla uživit. Byli jsme vyrušeni ze spánku, jen abychom vyhotovili jednu mimoøádnou zakázku pro jisté... velmi dobré zákazníky z jiné dimenze. Možná že vás to bude zajímat... tamhle, v dálce pøed námi." Arthur sledoval kmetùv ukazováèek, až koneènì rozeznal vznášející se konstrukci. A skuteènì - jediná ze všech prozrazovala stopy nìjaké èinnosti. Byl to ovšem spíše podprahový vjem, nedokázal by pøesnì øíct, co se tu vlastnì dìje. Konstrukci právì prozáøil záblesk jasného svìtla a ukázal obrazce ostøe se rýsující na temné kouli uvnitø. Obrazce, které Arthur znal, zhruba naèrtnuté strakaté útvary, stejnì povìdomé jako tvary slov, souèást výbavy jeho mysli. Pár vteøin omráèenì, beze slova sedìl, zatímco se obrazce míhaly jeho myslí a hledaly, kde by se usadily, aby mohly dávat smysl. Èást mozku mu øíkala, že moc dobøe ví, naè se dívá, a co ty obrazce znamenají, kdežto jiná èást docela rozumnì odmítala schvalovat podobné nápady a vzdávala se odpovìdnosti, pokud jde o jakékoliv další pøemýšlení v tomto smìru. Další záblesk svìtla. Tentokrát nemohlo být pochyb. "Zemì...," zašeptal Arthur.
"Zemì èíslo dvì," opravil ho vesele Slartibartfast. "Dìláme kopii podle pùvodních výkresù." Pauza. "Chcete snad øíct...," Arthur mluvil pomalu a snažil se ovládat, "... že jste kdysi... vyrobili Zemi?" "Ano," pøisvìdèil Slartibartfast. "Byl jste nìkdy v... myslím, že se to jmenuje Norsko?" "Ne, nikdy." "Škoda," zasnil se Slartibartfast. "Byl to mùj návrh. Dostal jsem za nìj cenu. Nádhernì zvrásnìné okraje. Vzalo mì, když jsem slyšel, že to všechno znièili." "Vás to vzalo!" "Ano. Chybìlo pìt minut, a už by to tolik nevadilo. Otøesný pøehmat." "Hm?" užasl Arthur. "Myši byly bez sebe vzteky." "Myši byly bez sebe vzteky?" "Ano," pøisvìdèil kmet pokojnì. "Jo, a zøejmì to dost namíchlo i koèky a psy a ptakopysky, ale..." "Jistì, ale nešlo to pøece z jejich kapsy, ne?" "Helejte," uzavøel Arthur, "jestli vám to nìjak pomùže, tak já se na to vykašlu a zblázním se rovnou, co vy na to?" Na palubì aeroauta zavládlo na chvíli rozpaèité ticho. Pak se kmet trpìlivì pustil do vysvìtlování: "Milý pozemš•ane, planetu, na níž jste žili, objednaly, zaplatily a provozovaly myši. Byla znièena pìt minut pøed tím, než mohl být dokonèen projekt, kvùli nìmuž byla vybudována, a proto teï musíme postavit novou." Arthurovi z toho všeho došlo jediné slovo. "Myši?" Nemohl vìøit svým uším. "Právì tak, pozemš•ane." "Pardon - mluvíme oba o tìch malých chlupatých zvíøátkách se sýrovou mánií, co pøed nimi ženské v situaèních komediích z šedesátých let vyskakují na stùl?" Slartibartfast si zdvoøile odkašlal. "Víš, pozemš•ane, nìkdy je dost obtížné pochopit tvùj zpùsob vyjadøování. Nezapomínej, že jsem pìt miliónù let spal v této planetì, a o tìch situaèních komediích, o nichž hovoøíš, nevím zhola nic. Tvorové, kterým ty øíkáš myši, nejsou tak docela tím, èím se jeví. Jsou to pouhé výènìlky hyperinteligentních pandimenzionálních bytostí do naší dimenze. A pokud jde o sýr a pištìní, to je jen zástìrka." Kmet se odmlèel, pak se úèastnì zamraèil a pokraèoval: "Bohužel na vás dìlaly pokusy." Arthur se na vteøinu zamyslel, potom však vyjasnil tváø. "Kdepak," øekl. "Teï už chápu, jak k tomu nedorozumìní asi došlo. Ve skuteènosti to bylo naopak - my jsme dìlali pokusy na nich. Používalo se jich pøi výzkumu chování. Pavlov a spol. Dávaly se jim všemožné testy, uèily se zvonit na zvonek, probíhat bludištìm a tak. Studovala se na nich povaha procesu uèení. Pozorováním jejich chování jsme se dozvídali spoustu vìcí o svém vlastním chování..." Arthur rozpaèitì umlkl. "Úžasná rafinovanost...," povzdychl Slartibartfast. "Èlovìk to musí obdivovat." "Cože?" nechápal Arthur.
"Lépe už svou skuteènou podstatu nemohly zamaskovat. Ani vaše myšlení nemohly lépe nasmìrovat. Náhle vbìhnout do slepé ulièky v bludišti, sníst nesprávný kousek sýra, neèekanì chcípnout na myxomatózu - když se to peèlivì promyslí, je výsledný efekt obrovský." Odmlèel se, aby dodal dalším slovùm vìtšího dùrazu. "Jsou to totiž, pozemš•ane, skuteènì mimoøádnì chytré hyperinteligentní pandimenzionální bytosti. Tvá planeta a lidi na ní tvoøili matrici organického poèítaèe, jemuž zadali program trvající deset miliónù let... Povím ti celou historii, ale zabere to dost èasu." "V poslední dobì nejsem zrovna v èasové tísni," øekl Arthur chabì. *25. kapitola Život pøináší spousty problémù. Mezi nejpopulárnìjší patøí otázky: Proè se lidé rodí? Proè umírají? A proè touží trávit vìtšinu èasu mezi tím s digitálními hodinkami na ruce? Pøed mnoha a mnoha milióny let jistou rasu hyperinteligentních pandimenzionálních bytostí (jejichž fyzická podoba v jejich vlastním pandimenzionálním vesmíru se pøíliš neliší od naší) zaèalo natolik otravovat neustálé handrkování o smysl života, které je zdržovalo od jejich oblíbené zábavy, Krobiánského ultrakriketu (zvláštní hra, v jejímž prùbìhu je nutno mimo jiné neèekanì bez jakéhokoliv zjevného dùvodu nìkoho praštit a pak vzít do zajeèích), až se rozhodli, že se pustí do základních problémù života, vesmíru a vùbec a vyøeší je jednou provždy. Sestrojili tedy superpoèítaè tak úžasnì inteligentní, že ještì pøed zapojením databank zaèal tezí Myslím, tedy jsem, a než ho staèili vypnout, vydedukoval ještì existenci rýžového nákypu a danì ze mzdy. Byl velký asi jako menší mìsto. Hlavní ovládací panel umístili do úøadovny navržené zvláš• pro tento úèel, na mohutný psací stùl z nejkvalitnìjšího ultramahagonu, potažený luxusní ultraèervenou kùží. Zaøízení doplòovaly nákladné, leè diskrétní tmavé koberce, exotické rostliny v kvìtináèích a vkusné rytiny pøedních programátorù a jejich rodin, vše v hojné míøe. Prostorná okna poskytovala vyhlídku na hlavní námìstí lemované stromoøadím. V den uvedení do chodu, zvaný Den Velkého Cvaku pøijeli dva støízlivì obleèení programátoøi s diplomatkami. Do úøadovny je uvedli velmi diskrétnì. Uvìdomovali si, že dnes budou reprezentovat celou svou rasu v okamžiku jejího nejvìtšího triumfu. Poèínali si však klidnì a tiše, pokornì usedli k psacímu stolu, otevøeli kuføíky a vyòali diáøe vázané v kùži. Jmenovali se Lankvil a Fuk. Chvíli sedìli a uctivì mlèeli. Pak si vymìnili významný pohled, naèež se Lankvil naklonil a dotkl se malého èerného tlaèítka. Sotva slyšitelný bzukot ohlásil, že obøí poèítaè bìží na plnì aktivní režim. Po krátké pauze k nim promluvil zvuèným, hlubokým hlasem: "Jak zní onen velký úkol, pro nìjž jsem já, Hlubina myšlení, druhý nejvìtší poèítaè Všehomíra èasu a prostoru byl povolán v existenci?" Lankvil a Fuk na sebe pøekvapenì pohlédli. "Tvým úkolem, ó poèítaèi...," zaèal Fuk.
"Ne, poèkat, tady nìco nehraje," vpadl mu ustaranì do øeèi Lankvil. "Navrhli jsme ho pøece jako nejvìtší poèítaè všech dob, a rozhodnì se nemíníme spokojit s druhým nejvìtším. Hlubino myšlení," obrátil se k poèítaèi, "copak nejsi tím, co jsme navrhli, totiž nejvìtším a nejdokonalejším poèítaèem všech dob?" "Už jsem øekl, že jsem druhý nejvìtší, a taky že jsem," pronesl zvuènì Hlubina myšlení. Programátoøi si vymìnili ustaraný pohled. Lankvil si odkašlal. "To bude asi nìjaká mýlka," øekl. "Což nejsi vìtší poèítaè než Gargantuovská gigamozkovna z Maximegalonu, která dokáže spoèítat atomy kterékoliv hvìzdy za pouhou milisekundu?" "Gargantuovská gigamozkovna?" opáèil Hlubina myšlení s neskrývavým pohrdáním. "O tom poèitadle mi nehovoø!" "A což nejsi lepší analyzátor," naléhal zase Fuk, "než Guglplexská hvìzdná myslivna ze Sedmé galaxie svìtla a geniality, která dokáže spoèítat dráhu každé jednotlivé èásteèky prachu v prùbìhu pìtitýdenní píseèné bouøe na Dangrabádu Beta?" "Pìtitýdenní píseèná bouøe?" øekl Hlubina myšlení zvysoka. "A to se ptáš mì, který meditoval o vektorech atomù pøi samotném Velkém tøesku? Jdižiž mi s takovými úkoly pro kapesní kalkulaèku!" Programátoøi chvíli rozpaèitì mlèeli. Pak se Lankvil znovu pøedklonil a oslovil poèítaè: "Ale což nejsi ïábelštìjší diskutér než Obøí hyperlaloèný neutronový vševìd z Ciceroniku 12, zvaný Magický a neúnavný?" "Obøí hyperlaloèný neutronový vševìd by vymluvil i tele z arkturské megajalovice," zadunìl Hlubina myšlení, "ale já bych z toho telete potom vymámil øízky." "V èem tedy spoèívá problém?" otázal se Fuk. "Žádný problém tu není," zahlaholil Hlubina myšlení majestátnì. "Prostì jsem druhý nejvìtší poèítaè Veškerenstva èasu a prostoru." "Ale proè druhý?" dorážel Lankvil. "Proè poøád øíkáš, že jsi druhý? Nemyslíš pøece Multikorový fintotronní Miller-Titán? Nebo snad Dumamatik? Nebo..." Na ovládacím panelu zazáøila pohrdavá svìtýlka. "Tìmhle kybernetickým blbeèkùm nehodlám vìnovat ani zlomek kapacitní jednotky!" zaburácel. "Nemluvím o nikom jiném než o poèítaèi, který pøijde po mì!" Fuk už ztrácel trpìlivost. Pošoupl svùj diáø stranou a zabruèel: "Snad by to šlo bez toho mesiášství." "Vy nevíte nic o tom, co pøijde," hovoøil Hlubina myšlení. "Ale já ve svém plodném obvodoví dokážu usmìrnit nekoneèné deltaproudy budoucí pravdìpodobnosti, a proto vím, že jednoho dne musí pøijít poèítaè, jehož pouhé základní parametry nejsem hoden spoèítat, pøece však bude nakonec mým osudem ho navrhnout." Fuk ztìžka povzdechl a pohlédl na Lankvila. "Nemohli bychom toho nechat a pøejít k naší otázce?" Lankvil mu naznaèil, aby byl zticha. "O jakém poèítaèi to mluvíš?" zeptal se. "Pro tuto chvíli vám víc neøeknu," pravil Hlubina myšlení. "Radìji se mì ptejte na to, co mohu zvládnout. Mluvte." Programátoøi svornì pokrèili rameny. Fuk už se uklidnil. "Hlubino myšlení, ó velký poèítaèi," zaèal znovu. "Úkol, pro nìjž jsme tì zkonstruovali, je tento: Chceme, abys nám sdìlil...," udìlal efektní pauzu, "... odpovìï!" "Odpovìï?" podivil se mírnì Hlubina myšlení. "A co vás zajímá?"
"Život!" øekl dùraznì Fuk. "Vesmír!" dodal Lankvil. "A vùbec!" zvolali dvojhlasnì. Hlubina myšlení chvíli uvažoval. "Pìkná makaèka," øekl nakonec. "Dokážeš to?" Další odmlka. "Ano," ozvalo se koneènì. "Dokážu." "Takže odpovìï existuje?" Fuk vzrušením sotva dýchal. "Jednoduchá odpovìï?" doplnil Lankvil. "Ano," pravil Hlubina myšlení. "Život, vesmír a vùbec. Odpovìï na to je. Ale... budu si to muset trochu promyslet." Vážnost chvíle však narušil náhlý kravál - dveøe se rozlétly a dovnitø vtrhli dva rozzuøení muži v hrubých, vybledle modrých tunikách pøepásaných opasky v barvách Cruxwanské univerzity. Intelektuální posluhovaèe, kteøí se jim snažili zabránit ve vstupu, prostì odhodili stranou. "Žádáme pøipuštìní!" zaøval mladší z nich a uštìdøil hezké mladinké sekretáøce ránu na ohryzek. "Pøece nás z toho nemùžete vyšoupnout!" hulákal starší a vystrèil mladšího programátora za dveøe. "Žádáme, abyste nás nemohli vyšoupnout!" vykøikoval opìt mladší, pøestože byl bezpeènì uvnitø a nikdo se ho už vyhodit nepokoušel. "Kdo jste?" povstal rozzlobenì Lankvil. "Co chcete?" "Já jsem Majikthise!" oznámil starší muž. "A já žádám, abych byl Vrúmfondl!" halasil mladší. Majikthise se obrátil na Vrúmfondla. "To je v poøádku," vysvìtloval zlostnì, "o to žádat nemusíš." "Správnì," houkl Vrúmfondl a praštil do nejbližšího stolu. "Já jsem Vrúmfondl, a to není požadavek, ale prostì fakt. Chceme jasná fakta!" "Ale ne," zajeèel Majikthise podráždìnì. "To je pøesnì to, co nechceme!" Vrúmfondl jedním dechem zahulákal: "Nechceme jasná fakta! Chceme naprostý nedostatek jasných fakt! A já žádám, že jsem anebo tøeba nejsem Vrúmfondl!" "Ale kdo ksakru vùbec jste?" rozzlobený Fuk rovnìž zvýšil hlas. "Filozofové," oznámil Majikthise. "Anebo taky nemusíme být," zahrozil Vrúmfondl na programátory. "Ale jo," ujiš•oval Majikthise. "Jsme tu docela urèitì za Spojené odborové svazy filozofù, mudrcù, osvícencù a jiných myslících osob a žádáme, abyste tuhle mašinu vypli, a to hned!" "V èem je problém?" zeptal se Lankvil. "Hned ti povím, v èem je problém, kámo," opáèil Majikthise. "Vymezení, v tom je problém!" "Žádáme, aby vymezení problém být mohlo, nebo taky nemuselo," zavøeštìl Vrúmfondl. "Jen pìknì nechte ty svoje mašiny sèítat a násobit," durdil se Majikthise, "a o vìèné pravdy se postaráme my! Jen se podívej do zákoníku, kámo. Podle zákona je hledání Koneèné pravdy nezcizitelnou výsadou pracujících v oboru myšlení. A teï ji najednou òáká pitomá mašina jednoduše najde, a my budeme na dlažbì, co? Má pak vùbec
smysl vysedávat po nocích a handrkovat se, zda Bùh je anebo tøeba taky není, když tahle zatracená mašina ti hned ráno dá jeho telefonní èíslo?" "Správnì," hulákal Vrúmfondl. "Žádáme pøesné vymezení oblastí pochyb a nejistot!" Tu místností zadunìl hromový hlas: "Mohu k tomu taky nìco poznamenat?" otázal se Hlubina myšlení. "Budeme stávkovat!" vøeštìl Vrúmfondl. "Správnì!" souhlasil Majikthise. "Budete mít na krku generální stávku filozofù!" Hladina šumu v místnosti se prudce zvýšila, nebo• nìkolik pomocných basových reproduktorù zabudovaných ve vkusnì vyøezávaných a moøených lakovaných skøíních, se zapnulo, aby dodaly Hlubinovu hlasu vìtší prùraznosti. "Chci øíct jen tohle," zahømìl poèítaè. "Mé obvody jsou už neodvolatelnì nastaveny, aby vypoèítaly odpovìï na základní otázku Života, vesmíru a vùbec...," odmlèel se, spokojen, že ho teï všichni napjatì poslouchají, naèež pokraèoval o nìco tišeji: "Ale bude mi to chvilku trvat, než tenhle program sjedu." Fuk netrpìlivì pohlédl na hodinky. "Jak dlouho?" zeptal se. "Sedm a pùl miliónu let," odpovìdìl Hlubina myšlení. Lankvil a Fuk na sebe zamžikali. "Sedm a pùl miliónu let...!" zvolali dvojhlasnì. "Ano," pronesl Hlubina myšlení. "Øíkal jsem pøece, že si to budu muset promyslet. A øekl bych, že takovýhle program získá ohromnou publicitu, takže filozofie jako obor bude rázem znaènì populární. Všichni teï budou spekulovat, jakou odpovìï asi nakonec dám, a kdo jiný by si mìl monopolizovat trh v téhle sféøe, než právì vy? Pokud dokážete dostateènì vášnivì nesouhlasit jedni s druhými a vzájemnì na sebe kydat špínu v tisku a pokud budete mít chytré manažery, mùžete z toho tìžit až do smrti. Co vy na to?" Oba filozofové na nìj zùstali civìt. "Do prkený vohrady," vypadlo koneènì z Majikthise. "Tomu øíkám myšlení. Hele, Vrúmfondle, proè nás tyhle vìci nikdy nenapadnou?" "Vim já," špitl ustrašenì Vrúmfondl. "Asi máme pøetrénovaný mozky, Majikthise." Tak pravivše, udìlali èelem vzad a vypochodovali ze dveøí vstøíc životnímu stylu, o jakém se jim nikdy nesnilo. *26. kapitola "Nesmírnì pouèné, to ano," øekl Arthur, když se Slartibartfast dostal v líèení až sem. "Ale poøád ještì nechápu, co s tím má co dìlat Zemì, myši atakdál." "To byla jenom polovina celé historie, pozemš•ane," pravil staøec. "Pokud tì zajímá, co se stalo o sedm a pùl miliónu let pozdìji, v den Velké odpovìdi, rád bych tì pozval do své pracovny, abys mohl ony události zažít na našich senzofilmových záznamech. Pokud se ovšem nerozhodneš pro krátkou procházku po povrchu Nové Zemì. Bohužel není zdaleka hotový - ještì jsme ani nezapustili do zemské kùry umìlé dinosauøí kostry, a to nám ještì chybí Tøetihory a Ètvrtohory, a potom..." "Ne, díky," bránil se Arthur, "jaksi by to nebylo ono." "To asi ne," uznal Slartibartfast a obrátil aeroauto zpìt k duchamorné stìnì. *27. kapitola
V Slartibartfastovì pracovnì vládl chaos. Vypadalo to tam asi jako v mìstské knihovnì tìsnì po výbuchu. Když vcházeli, kmet se zamraèil. "Strašnì mì to mrzí," omlouval se, "ale v jednom z našich poèítaèù udržujících životní funkce vybouchla dioda. Když jsme se pokoušeli oživit uklízeèky, zjistili jsme, že jsou už skoro tøicet tisíc let mrtvé. Jenom bych rád vìdìl, kdo odklidí jejich mrtvoly. Jestli chceš, sedni si tøeba tamhle, a já tì zapnu." Nabídl Arthurovi židli, která vypadala jako vyrobená z hrudního koše stegosaura. "Je vyrobena z hrudního koše stegosaura," vysvìtloval kmet, pøièemž štrachal po místnosti a lovil cosi pod hrozivì vratkými hromadami papírù a rýsovacího náèiní. "Tady," øekl koneènì. "Tohle si podrž." Podal Arthurovi dva dráty s odizolovanými konci. Ve chvíli, kdy se jich dotkl, nìjaký pták prolétl pøímo skrz nìj. Visel ve vzduchu a byl sám sobì naprosto neviditelný. Pod sebou vidìl pùvabné námìstí lemované stromoøadím. Všude kolem stály bílé betonové domy vznosné konstrukce, ale o nìco horší trvanlivosti, nebo• mnohé z nich byly popraskané a flekaté od deštì. Naštìstí zrovna svítilo slunce a èerstvý vìtøík zlehka tanèil stromoøadím. Podivný pocit, že všechny budovy tiše bzuèí, byl zpùsoben snad jen tím, že námìstí i pøilehlé ulice byly pøecpány radostnì vzrušenými lidmi. Nìkde hrála kapela, pestré vlajky se tøepetaly ve vìtru a ve vzduchu se vznášela karnevalová nálada. Arthur pocítil zvláštní osamìlost - visel tu nad tím vším, a nemìl nic, dokonce ani tìlo. Než však o tom mohl zaèít uvažovat, zaznìl námìstím hlas, který upoutal všeobecnou pozornost. Pøed budovou, jež na první pohled dominovala námìstí, na pódiu potaženém látkou jásavé barvy, stál jakýsi muž a hovoøil do mikrofonu k zástupu: "Ó lide, vyèkávající ve stínu Hlubiny myšlení!" zvolal. "Ctní potomci Vrúmfondla a Majikthise, nejvìtších a skuteènì doopravdy nejzajímavìjších Punditù, jaké kdy vesmír znal..., èas èekání je u konce!" Dav propukl v bouølivý jásot. Ve vzduchu se vznášely vlajky, tøepetalky a konfety a všude se ozýval pískot. Užší ulice vypadaly spíš jako stonožky ležící na zádech a zuøivì mávající nožkami ve vzduchu. "Sedm a pùl miliónu let èekala naše rasa na tento Velký den, od nìjž si slibujeme to správné Osvícení!" vyvolával jásavì øeèník. "Den Odpovìdi!" Vzrušený dav odpovìdìl neménì jásavým hurá. "Už nikdy," vykøikoval muž, "už nikdy se ráno neprobudíme, abychom si kladli otázku Kdo vlastnì jsem? Jaký smysl má mùj život? A bude z kosmického hlediska skuteènì vadit, když nevstanu a nepùjdu do práce? Nebo• dnes jednou provždy zvíme prostou a jednoduchou odpovìï na všechny tyto palèivé problémy Života, vesmíru a vùbec!" Dav opìt propukl v nadšení a Arthur zjistil, že se zvolna snáší k jednomu z velkých majestátních oken v budovì za pódiem, z nìhož muž øeènil k davu. Na okamžik se ho zmocnila panika, protože letìl pøímo proti oknu. O vteøinu pozdìji se však uklidnil - proletìl sklem, aniž se ho dotkl. Nikdo z pøítomných se však nepozastavil nad jeho podivným pøíchodem, což vzhledem k tomu, že tam nebyl, nijak nepøekvapuje. Zaèínal chápat, že celý zážitek není nic než pøehrávka záznamu, proti nìmuž je ovšem šestistopá sedmdesátka pouhou hraèkou. Místnost do znaèné míry odpovídala Slartibartfastovu popisu. Celých sedm a pùl miliónu let ji dobøe udržovali a skoro každých sto let se tu i pravidelnì uklízelo.
Ultramahagonový stùl mìl ohlazené rohy i koberec trochu vybledl, mohutný terminál poèítaèe však trùnil v celé své svìtélkující nádheøe na desce potažené kùží a vypadal jako èerstvì zkonstruovaný. Dva stroze odìní muži pøed ním uctivì sedìli a èekali. "Èas témìø vypršel," øekl jeden z nich. Arthura pøekvapilo, když tìsnì vedle mužovy hlavy se náhle z nièeho nic materializovalo jakési slovo. To slovo znìlo: LÚNKVÓL. Nìkolikrát zazáøilo a zmizelo. Než to Arthur staèil zpracovat, promluvil druhý muž, a vedle jeho hlavy se objevilo slovo FOUK. "Pøed sedmdesáti pìti tisíci generací uvedli naši pøedkové tento program v chod," øíkal druhý muž. "A my budeme první, kdo po tak dlouhé dobì uslyší poèítaè promluvit." "Hrozná zodpovìdnost, Fouku," souhlasil první muž. Arthur si uvìdomil, že sleduje záznam s titulky. "Jsme ti," øekl zase Fouk, "kdo uslyší odpovìï na Velkou otázku Života...?" "Vesmíru...!" doplnil Lúnkvól. "A vùbec...!" "Pššt!" umlèel Lúnkvól gestem kolegu. "Myslím, že Hlubina myšlení se chystá promluvit!" Následovala krátká pauza, plná oèekávání, bìhem níž ovládací panel zvolna pøicházel k životu. Svìtla se zkusmo rozsvìcovala a zhasínala, až se nakonec ustálila do obrazce, vyjadøujícího aktivitu. Z komunikaèního kanálu se ozval jemný bzukot. "Dobrý den," øekl koneènì Hlubina myšlení. "Ehm... dobrý den, ó Hlubino myšlení," vypravil ze sebe Lúnkvól trochu nervóznì. "Máš... ehm, totiž..." "Odpovìï pro vás?" pøerušil ho Hlubina myšlení majestátnì. "Ano. Mám." Oba muži se zachvìli nedoèkavostí. Èekání tedy nebylo marné. "Ona skuteènì existuje?" vydechl Fouk. "Ona skuteènì existuje," potvrdil Hlubina myšlení. "Na všechno? Na velkou otázku Života, Vesmíru a vùbec?" "Ano." Oba muži byli speciálnì vyškoleni pro tuto chvíli. Celý jejich život byl jen pøípravou na ni. Byli vybráni hned pøi narození, aby vyslechli Odpovìï. A pøece se pøistihli, že vzrušenì dýchají a vrtí se jako nedoèkavé dìti. "A ty nám ji dáš?" loudil Lúnkvól. "Dám." "Teï hned?" "Teï hned." Oba muži si olízli vyprahlé rty. "Aèkoli si myslím, že se vám nebude zrovna moc líbit." "To nevadí!" naléhal Fouk. "Musíš nám ji øíct! Teï hned!" "Teï hned?" zeptal se Hlubina myšlení. "Ano! Teï hned!" "Dobøe," øekl poèítaè a opìt umlkl. Oba muži se neklidnì vrtìli. Napìtí bylo nesnesitelné. "Ale opravdu se vám nebude líbit," poznamenal Hlubina myšlení. "Mluv!" "No dobøe," øekl klidnì Hlubina myšlení. "Odpovìï na Velkou otázku..." "Ano...!"
"Života, vesmíru a vùbec...," promluvil Hlubina myšlení. "Ano...!" "Je..." Hlubina myšlení se opìt odmlèel. "Ano...!" "Je..." "Ano... !!!...?" "Ètyøicet dva," oznámil Hlubina myšlení s nedostižnou dùstojností a klidem. *28. kapitola Trvalo dlouho, než nìkdo promluvil. Koutkem oka vidìl Fouk moøe nedoèkavých tváøí dole na námìstí. "Lynèování nás asi nemine, co?" zašeptal. "Byl to tvrdý oøíšek," poznamenal Hlubina myšlení mírnì. "Ètyøicet dva?!" zajeèel Lúnkvól. "To je všechno, co nám mùžeš pøedložit za sedm a pùl miliónu let práce?" "Peèlivì jsem si to ovìøil," odporoval vlídnì poèítaè. "Zcela urèitì je to správná odpovìï. Ale abych byl upøímný, myslím si, že problém spoèívá v tom, že jste nikdy poøádnì nevìdìli, jak zní otázka." "Vždy• to byla Velká otázka! Základní otázka Života, vesmíru a vùbec!" hulákal Lúnkvól. "Ano," souhlasil Hlubina myšlení šetrným tónem nìkoho, kdo ví, že má co èinit s bláznem. "Ale jak vlastnì zní?" Oba muže zvolna zahalilo šokované ticho. Zírali nejprve na poèítaè, potom jeden na druhého. "No prostì... zkrátka... všechno... a vùbec...," pokusil se chabì Fouk. "Právì!" øekl Hlubina myšlení. "Až budete znát pøesné znìní otázky, pochopíte, co znamená odpovìï." "Bájeèný," zadrmolil Fouk. Odhodil diáø a setøel drobnou slzu. "Hele, podívej, tak fajn," ozval se Lúnkvól. "Mùžeš nám tedy øíct tu otázku, prosím tì?" "Základní otázku?" "Ano!" "Života, vesmíru a vùbec?" "Ano!" Hlubina myšlení chvíli uvažoval. "To je právì ta potíž," øekl pak. "Ale dokážeš to?" Lúnkvól vzrušením zvýšil hlas. Hlubina myšlení se znovu dlouze zamyslel. "Ne," øekl nakonec pevnì. Oba muži se zoufale zhroutili do køesel. "Ale povím vám, kdo to dokáže," dodal Hlubina myšlení. Prudce vzhlédli. "Kdo? Povìz!" zvolali souèasnì. Arthur náhle ucítil, jak mu bìhá mráz po neexistujících zádech, nebo• se zvolna, ale neodvratnì blížil k ovládacímu panelu. Byl to však pouze dramatický nájezd kamery, alespoò to tak pøipadalo tomu, kdo záznam poøizoval.
"Nemluvím o nikom jiném než o poèítaèi, jenž má pøijít po mnì," zahovoøil Hlubina myšlení svým obvyklým deklamaèním stylem. "Poèítaè, jehož pouhé základní parametry nejsem hoden spoèítat - a pøece ho pro vás navrhnu. Poèítaè, který mùže najít Otázku ke Koneèné odpovìdi, poèítaè tak nekoneènì dokonalý a složitý, že souèástí jeho operaèní matice bude i organický život. A vy vezmete na sebe novou podobu a sestoupíte do tohoto poèítaèe, abyste øídili jeho program po deset miliónù let! Ano! Navrhnu pro vás tento poèítaè. A také pro nìj zvolím jméno. Bude se jmenovat... Zemì." Fouk civìl na Hlubinu myšlení. "To je ale blbé jméno," øekl a po celé délce jeho tìla se objevily dlouhé záøezy. I Lúnkvól náhle utrpìl hrùzné zásahy odnikud. Kontrolní panel poèítaèe zflekatìl a pukl. Zdi se zakymácely a rozdrobily se a celá místnost se zøítila vzhùru smìrem do stropu... Pøed Arthurem, svírajícím dráty, stál Slartibartfast. "Konec pásky," vysvìtlil. *29. kapitola "Zafode! Probuï se!" "Hmmmfffvrrr?" "Povídám, probuï se!" "Radši se budu vìnovat tomu, co mi jakž takž jde," zamumlal Zafod a unikal hlasu zpìt do spánku. "Mám tì nakopnout?" nabízel Ford. "Potìší tì to?" zahuhlal Zafod nezøetelnì. "Ne." "Mì taky ne. Tak vidíš, nemá to cenu. Pøestaò mì buzerovat." A Zafod se stoèil do klubíèka. "Dostal toho plynu dvojnásobnou dávku," spekulovala Trillian sklánìjící se nad ním. "Vždy• má dvì prùdušnice..." "A nemluvte," oboøil se na nì Zafod. "Tady se prostì nedá spát. Co se stalo se zemí, že je tak tvrdá a studená?" "Je ze zlata," vysvìtlil Ford. Neuvìøitelnì svižným, až baletním pohybem se Zafod postavil na nohy a zaèal zkoumat obzor - až tam se totiž všemi smìry táhla zlatá zem, dokonale hladká a jednolitá. Tøpytila se jako... tìžko øíct, jako co se tøpytila, protože ve vesmíru se nic netøpytí úplnì pøesnì jako planeta vyrobená z jednoho kusu zlata. "Kdo to tam dal?" zachraptìl Zafod s oèima navrch hlavy. "Jen klid," mírnil ho Ford. "To je jenom katalog." "Kdo?" "Katalog," zopakovala mu Trillian. "Iluze." "Jak to víte?" køièel Zafod. Padl na všechny ètyøi a zíral na zem. Š•ouchal a dloubal do ní. Byla velmi tìžká a celkem mìkká - dalo se do ní rýpat nehtem. Byla výraznì žlutá a velmi lesklá, a když na ni dýchl, dech se z ní vypaøoval oním zvláštním zpùsobem, jímž se dech vypaøuje jen z pravého zlata. "Probrali jsme se s Trillian už pøed chvílí," vykládal Ford. "Zaèali jsme øvát a hulákat, až nìkdo pøišel, tak jsme øvali a hulákali dál, až je to nakonec pøestalo bavit a zavøeli
nás do katalogu planet, abychom se zabavili než budou mít èas se s námi vypoøádat. Tohle všechno je jenom senzofilm." Zafod na nìj vyèítavì pohlédl. "Kurva fix, to mì musíš probudit z mého vlastního naprosto uspokojivého snu, jen abys mi ukázal cizí?" Znechucenì si døepl na zem. "Co je to tamhle za údolí?" zeptal se. "Punc," vysvìtlil Ford. "Už jsme se byli podívat." "Nechtìli jsme tì døív budit," ozvala se Trillian. "Na té minulé planetì bylo po kolena ryb." "Ryb?" "Lidé mají rádi divné vìci." "A pøedtím byla platina," vložil se Ford opìt do hovoru. "Celkem nuda. Ale mysleli jsme si, že tohle bys pøece jen chtìl vidìt." Všude, kam pohlédli, je oslepovala planoucí výheò zlatavého svìtla. "Moc hezké," vybublal Zafod podráždìnì. Na obloze se objevilo obrovské zelené katalogové èíslo. Zablikalo a zmìnilo se v jiné, a když se rozhlédli, zjistili, že i krajina se promìnila. Jednohlasnì zvolali: "Juch!" Moøe bylo purpurové. Pláž, na níž sedìli, pokrývaly nepatrné žluté a zelené oblázky patrnì strašlivì vzácné drahokamy. Na obzoru se mìkce rýsovaly rudé vrcholky vzdálených hor. Opodál stál masívní støíbrný plážový stolek s fialovým sluneèníkem lemovaným volány a støíbrnými støapci. Na obloze se namísto katalogového èísla objevil obrovský slogan: "A• máte jakýkoli vkus, Magrathea vám vyhoví. Nechlubíme se." Naèež se z nebe na padácích sneslo pìt set úplnì nahých žen. Scéna však v mžiku zmizela a rázem se octli na jarní louce plné krav. "Áách!" zanaøíkal Zafod. "Moje mozky!" "Chceš si o tom promluvit?" "Fajn," souhlasil Zafod. Posadili se a ignorovali scenérie, støídající se kolem nich. "Myslím si, že je to asi tak," zaèal Zafod. "A• už se s mými mozky stalo cokoliv, byl jsem to já, kdo to udìlal. A udìlal jsem to tak šikovnì, že na to nepøišli ani pøi vládních provìøovacích testech. Dokonce já sám jsem o tom nemìl vìdìt. Dost šílený, co?" Jeho spoleèníci souhlasnì pøikývli. "A tak jsem si øíkal, co mùže být tak tajného, že nikdo nesmí vìdìt, že o tom vím, ani galaktická vláda, dokonce ani já sám? A odpovìï zní: nevím. Což je nasnadì. Ale dal jsem si pár vìcí dohromady, takže si zaèínám nìco domýšlet. Kdy jsem se rozhodl kandidovat na prezidenta? Krátce po smrti prezidenta Judena Vranxe. Pamatuješ na Judena, Forde?" "Jo," pøisvìdèil Ford. "Ten chlápek, co jsme ho potkali jako kluci, ten arkturský kapitán. To byl teda øízek. Pamatuješ, jak nám dal buráky, tehdy, jak ses mu naboural do toho jeho meganáklaïáku? Øíkal, že takovýho aplégra, jako jsi ty, ještì nevidìl." "Co to má znamenat?" žasla Trillian. "Stará historie," vysvìtloval Ford, "to jsme ještì byli malí kluci na Betelgeuze. Arkturské meganáklaïáky tehdy obstarávaly dopravu vìtšiny zboží mezi centrem a okrajovými oblastmi Galaxie. Betelgeuzští prùzkumníci trhu vyhledávali nové trhy a Arkturané je pak zásobovali. Tehdy ještì bylo dost problémù s piráty, než byli vyhlazeni v dordellijských válkách, takže meganáklaïáky bývaly vyzbrojeny nejfantastiètìjšími
ochrannými štíty, jaké galaktická vìda znala. Dìsný potvory, tyhle lodi, a strašnì velký. Na obìžné dráze kolem planety pravidelnì pùsobily zatmìní slunce. Jednoho krásného dne se tady mladý Zafod rozhodl, že se do jednoho z nich vloupá. Na tøítryskovém skútru, konstruovaném pro stratosféru - a to byl ještì malý kluk! Zkrátka byla to bláznivina, co ti mám povídat. Letìl jsem s ním, protože jsem se vsadil o slušné peníze, že to nedokáže, a chtìl jsem mít jistotu, že nezfalšuje dùkazy. Co bylo dál? Nasedli jsme do té jeho tøíkolky, kterou seštìloval, že z ní bylo nìco úplnì jiného. Bìhem pár týdnù jsme urazili tøi parseky, nabourali se do meganáklaïáku - dodneška nevím jak - a pøipochodovali jsme na velitelský mùstek. Mávali jsme dìtskými pistolkami a dožadovali se burákù. Nic šílenìjšího jsem ještì neslyšel. Stálo mì to roèní kapesné. A proè? Kvùli burákùm." "Kapitánem byl právì tenhle bezva chlap, Juden Vranx," pokraèoval Zafod. "Dal nám jídlo i chlast - lahùdky z nejpodivnìjších èástí Galaxie - a samozøejmì spousty burákù. Mìli jsme se jak Pánbù ve Frankrajchu. A pak nás teleportoval zpátky. Do nejpeèlivìji hlídaného køídla Betelgeuzské státní vìznice. Ten se s nièím nepáral. Nakonec se stal prezidentem Galaxie." Zafod se odmlèel. Scenérie, v níž se právì nacházeli, tonula v pøítmí. Temné mlhy se valily kolem nich a ve stínu se nezøetelnì rýsovaly obrovité postavy. Obèas proøízly vzduch výkøiky fiktivních bytostí vraždìných jinými fiktivními bytostmi. Tenhle model se urèitì musel zamlouvat spoustì lidí, jinak by se Magratheanùm sotva vyplatil. "Forde," øekl Zafod tiše. "Hmm?" "Než Juden umøel, pøišel za mnou." "Cože? Tos mi nikdy neøekl. "Ne." "A co øíkal? Proè za tebou pøišel?" "Øekl mi o Srdci ze zlata. To byl jeho nápad, abych loï ukradl." "Jeho nápad?" "Jo," pøisvìdèil Zafod. "A jediná šance se naskytla pøi slavnostním odpálení." Ford na nìj chvíli nechápavì zíral, a pak se bouølivì rozchechtal. "Chceš øíct, že ses rozhodl stát prezidentem Galaxie, jen abys mohl tu loï ukrást?" "Pøesnì," potvrdil Zafod se svitem v oku, jenž by vìtšinu lidí bezpeènì dostal do vypolstrované cely. "Jenže proè?" divil se Ford. "Proè je tak dùležité ji mít?" "Co já vím," zvadl Zafod. "Myslím, že kdybych si byl vìdom, proè je to tak dùležité a na co ji budu potøebovat, asi by se to projevilo pøi testech, a nikdy bych neprošel. Juden mi nejspíš øekl spoustu vìcí, jenže ty jsou zatím blokované." "A ty si myslíš, že sis rejpal v mozku jen kvùli tomu, co ti Juden napovídal?" "Umìl to èlovìku vysvìtlit." "Nojo, ale, Zafode, kámo, nesmíš se hned nechat zblbnout." Zafod pokrèil rameny. "A máš vùbec tušení, co by za tím vším mohlo být?" Zafod se hluboce zamyslel. Chvílemi vypadal, že se potýká s pochybnostmi. "Ne," øekl nakonec. "Zøejmì jsem si neprozradil žádné ze svých tajemství... Což docela chápu," dodal po chvíli. "Nevìøil bych si, ani co se vejde do elektronový slupky."
Poslední planeta katalogu jim zmizela pod nohama a znovu je obklopil hmatatelný svìt. Sedìli v èekárnì zamoøené plyšovými potahy, stolky se sklenìnými deskami a spoustou diplomù ze soutìží v krajináøské architektuøe. Náhle se pøed nimi zjevil vysoký Magrathean. "Myši vás oèekávají," oznámil. *30. kapitola "A tak se také stalo," uzavøel Slartibartfast své vyprávìní a souèasnì uèinil chabý a nepøesvìdèivý pokus alespoò zèásti uklidit pøíšerný binec ve své pracovnì. Z vrchu jedné hromady sebral jakýsi kus papíru, ale nepodaøilo se mu vymyslet pro nìj lepší umístìní, a tak ho odložil zpìt na pùvodní místo na vršku hromady, která se okamžitì sesypala. "Hlubina myšlení navrhl Zemi, my jsme ji postavili a vy jste na ní žili." "A pak pøišli Vogoni a znièili ji pìt minut pøed dokonèením programu," dodal Arthur, ne bez trpkosti. "Ano," pøisvìdèil kmet a rozhlédl se beznadìjnì po místnosti. "Deset miliónù let plánování a práce obráceno vniveè - pro nic za nic. Deset miliónù let, pozemš•ane... Dovedeš si vùbec pøedstavit takovou rozlohu èasu? Za tu dobu by se z nepatrného zárodku staèila pìtkrát vyvinout civilizace v celé Galaxii. A všechno je pryè." Na chvíli se odmlèel a pak dodal: "Vy tomu øíkáte byrokracie." "To by ovšem vysvìtlovalo spoustu vìcí," øekl Arthur zamyšlenì. "Celý život jsem mìl takový divný, nevysvìtlitelný pocit, že se na svìtì dìje nìco velkého a zlovìstného, a nikdo mi to nedokázal vysvìtlit." "Kdepak," chlácholil ho staøec. "To je normální paranoia. To má ve vesmíru úplnì každý." "Každý?" podivil se Arthur. "Jestli to má každý, tak to tøeba pøece jen nìco znamená! Možná že nìkde za vesmírem, který známe..." "Možná. Co na tom záleží?" pøerušil kmet Arthura, než se staèil rozohnit. "Možná, že už jsem starý a unavený, ale vždycky si øíkám, že pravdìpodobnost zjistit, jak všechno doopravdy je, bude tak mizivá, že nezbývá, než vykašlat se na smysl toho všeho a jen se prostì udržovat v pohybu. Tak tøeba já. Navrhuju pobøeží. Za Norsko jsem dokonce dostal cenu." Chvíli hrabal v hromadì krámù, naèež vytáhl velký hranol plexiskla, na nìmž se skvìlo jeho jméno. Uvnitø hranolu byl zatavený model Norska. "Má to vùbec nìjaký smysl?" zauvažoval nahlas. "Alespoò já jsem v tom žádný najít nedokázal. Celý život sekám fjordy. Pak najednou pøijdou do módy a já dostanu velkou cenu." Chvíli zamyšlenì pøevracel hranol v rukou, pak pokrèil rameny a nedbale ho odhodil stranou - ale zase ne tak, aby nepøistál na mìkkém. "Na té náhradní Zemi, kterou právì vyrábíme, mi zadali Afriku. Samozøejmì, že ji udìlám zase samý fjord, protože mám prostì fjordy rád. A jsem navíc staromódní, a pøipadá mi, že dìlají kontinentu nádhernou barokní atmosféru. Jenže všichni mi øíkají, že to není ten správný rovníkový styl. Rovníkový styl!" zasmál se dutì. "Co na tom záleží? Vìda jistì dokázala spoustu úžasných vìcí. Ale já bych vždycky dal mnohem radìji pøednost štìstí pøed vìcnou správností." "Takže jste š•astný?" "Ne. V tom je právì chyba."
"To je škoda," øekl Arthur s úèastí. "Ale jinak mi to pøipadá jako ohromnì zajímavý životní styl." Na stìnì zazáøilo bílé svìtýlko. "Pùjdeme," oznámil Slartibartfast. "Myši se s tebou chtìjí seznámit. Tvùj pøíjezd zpùsobil znaèný rozruch. Je všeobecnì považován, tuším, za tøetí nejnepravdìpodobnìjší událost v dìjinách vesmíru." "A co byly ty první dvì?" "Nejspíš nìjaké náhody," øekl Slartibartfast lhostejnì. Stál v otevøených dveøích a èekal na Arthura. Arthur se naposledy rozhlédl po pracovnì. Pak pohlédl na sebe, na své propocené a uválené šaty, v nichž ve ètvrtek ráno ležel v blátì. "Zato mùj životní styl je dost namáhavý," zamumlal pro sebe. "Prosím?" zeptal se staøec zdvoøile. "Nic, nic," ujiš•oval Arthur, "jenom takový vtip." *31. kapitola Neopatrné výroky mohou pøijít draho, a dokonce zpùsobit i ztráty na životech. To je známá vìc. Málokdy je však závažnost problému chápána v plném rozsahu. Napøíklad právì v okamžiku, kdy Arthur vyslovil: "Zato mùj životní styl je dost namáhavý", vyskytla se v pøedivu èasoprostorového kontinua porucha v podobì nepatrné dírky, kterou jeho slova pronikla daleko zpátky v èase, pøes témìø nekoneèné rozlohy prostoru, až do daleké galaxie, jejíž obyvatelé, podivné bojechtivé bytosti, právì balancovali na pokraji mezihvìzdné bitvy. Vùdci znepøátelených stran naposledy vyjednávali. Konferenèní stùl halilo dìsivé ticho. Velitel Vl'hurgù v nádherném bitevním úboru èervených trenýrkách pošitých drahokamy, zíral kamenným pohledem na vùdce G'Gugvinttù, døepícího naproti v oblaku zelených sladce páchnoucích výparù. Milión lesklých, po zuby ozbrojených hvìzdných køižníkù èekalo na jediné slovo, aby zaèaly chrlit elektrickou smrt. Velitel Vl'hurgù právì vyzval podlou stvùru naproti sobì, aby odvolala, co øekla o jeho mamince. Stvùra se zavrtìla v oblaku svého hnusného, žhoucího odéru, když vtom nad konferenèním stolem proplula slova Zato mùj životní styl je dost namáhavý. Naneštìstí je to ve vl'hurgském jazyce nejhorší urážka, jaké se kdo mùže dopustit, na niž není jiná odpovìï, než strašlivá, staletí trvající válka. Až po nìkolika tisících let, bìhem nichž staèily zcela zdecimovat svou vlastní galaxii, pochopily obì strany, že celá záležitost byla jen tragický omyl. A tak vyøešily zbývající drobné názorové rozdíly, aby mohly spojit síly v útoku na naši Galaxii, v které teï neomylnì rozpoznaly viníka - pùvodce oné urážlivé poznámky. A po další tisíce let se mocné lodi øítily kosmickou pustinou, až se nakonec s jekotem vrhly na první planetu, která jim padla do cesty - shodou okolností to byla právì Zemì -, kde však v dùsledku chybného odhadu mìøítka došlo k tragické nehodì. Celé bitevní loïstvo sežral malý psík. Badatelé, zabývající se dopodrobna složitým pùsobením pøíèiny a následku v dìjinách vesmíru, tvrdí, že takovéhle vìci se dìjí v jednom kuse, jenomže jsme proti nim bezmocní. Nejsou s to øíct k tomu víc než: "To je prostì život".
Po krátkém letu se Arthur a staøièký Magrathean octli pøede dveømi. Vystoupili z aeroauta a vešli do èekárny pøecpané stolky se sklenìnými deskami a plexisklovými diplomy. Vzápìtí zazáøilo nad vchodem v protìjší stìnì svìtlo. Vstoupili. "Arthure! Zapla•pánbù, že jsi v poøádku!" "Jo?" podivil se Arthur. "Tak fajn." Místnost byla spoøe osvìtlena, takže mu chvíli trvalo, než rozpoznal Forda, Trillian a Zafoda. Sedìli u kulatého stolu obloženého krásnì naaranžovanými exotickými pokrmy, zvláštními pamlsky a nevídaným ovocem a pilnì zamìstnávali žvýkací svaly. "Co s vámi bylo?" zajímal se Arthur. "Hostitelé nás nejdøív zaplynovali, pak se nám snažili vygumovat mozky a vùbec se chovali ponìkud zvláštnì, tak teï pøipravili tohle bájeèné jídlo, aby nám to vynahradili," vysvìtloval Zafod a útoèil pøitom na grilovanou kost s pøilehlou svalovinou. "Vem si," pobízel Arthura a vylovil z jedné masky špalek ïábelsky páchnoucího masa. "Nosorožèí kotlety z Vegy. Úžasná pochoutka, pokud máš rád tyhle vìci." "Hostitelé?" nevìøil Arthur svým uším. "O jakých hostitelích to mluvíš? Žádné tu nevidím..." "Nech si chutnat pozemský tvore," pøerušil ho tenký hlásek. Arthur se rozhlížel kolem a najednou nadskoèil. "Brr!" otøásl se. "Co ty myši na stole?" Zavládlo rozpaèité ticho, v nìmž všichni upírali na Arthura pohledy. Ten je však nevnímal, protože upøenì zíral na dvì bílé myši, trùnící na stole v nìèem, co vypadalo jako sklenice na whisky. Vtom zaslechl významné ticho a podíval se po pøítomných. "Aha!" pochopil náhle. "Hroznì mì to mrzí. Nebyl jsem prostì pøipraven na..." "Pøedstavím vás," vložila se do vìci Trillian. "Tohle je myšák Béda." "Ahoj," øekla jedna z myší. Zøejmì se dotkla vousy nìjakého senzoru uvnitø svého sklenicoidního vozítka, takže zvolna popojelo vpøed. "A tady myšák Fanouš." "Tìší mì," øekla druhá myš a udìlala stejný manévr. Arthur bezmocnì civìl. "Ale vždy• to jsou pøece..." "Správnì," potvrdila Trillian. "Myšky, které jsem dovezla za Zemì." Pohlédla mu do oèí a Arthurovi se zdálo, že pøitom sotva znatelnì pokrèila rameny. "Mohl bys mi podat tu misku s gratinovaným arkturským megaoslem?" dodala. Slartibartfast si zdvoøile odkašlal: "Promiòte, ale..." "Díky, Slartibartfaste," øekl ostøe myšák Béda. "Mùžeš jít." "Cože? Aha... ehm, jistì," vypravil ze sebe kmet ponìkud zaraženì. "Nejspíš se pùjdu trochu š•ourat ve svých fjordech." "Vlastnì to ani nebude tøeba," øekl myšák Fanouš. "Vypadá to, že už nebudeme novou Zemi potøebovat...," zakoulel rùžovýma oèkama a dodal: "... teï, když jsme našli obyvatele, který byl na planetì ještì pár vteøin pøed jejím zánikem." "Cože?" zvolal Slartibartfast šokovanì. "To nemùžete myslet vážnì! Mám pøipravených tisíc ledovcù! Jen je nahrnout na Afriku!" "Aspoò si mùžeš zalyžovat, než je rozmontuješ," prskl Fanouš jedovatì.
"Zalyžovat!" zdìsil se staøec. "Ty ledovce jsou umìlecká díla! Elegantnì modelované linie, vznosné ledové fiály, hluboká majestátní údolí! Vždy• by to byla svatokrádež, lyžovat na vysokém umìní!" "Dìkujeme ti, Slartibartfaste," øekl Béda pevnì. "To je všechno." "Ano, pane," odpovìdìl chladnì staøec. "Dìkuji mnohokrát. Sbohem, pozemš•ane," obrátil se k Arthurovi. "Doufám, že se tvùj životní styl trochu vylepší." Pokývl ostatním pøítomným, otoèil se a smutnì odkráèel z místnosti. Arthur se za ním díval a marnì hledal slova. "Jde o zdar vìci," zamumlal myšák Béda s pohledem upøeným do neurèita. Ford a Zafod cinkli sklenièkami o sebe. "Tak nazdar vìdci!" øekli jednohlasnì. "Prosím?" øekl pøísnì Béda. Ford se rozhlédl. "Promiòte, myslel jsem, že navrhujete pøípitek." Myši rozèilenì •apkali ve svých pojízdných sklenicích. Po chvíli se uklidnily, Béda pøedjel a promluvil k Arthurovi: "Tak poslouchej, pozemský tvore," zaèal. "Situace vypadá asi takhle. Posledních deset miliónù let jsme, jak ses už jistì doslechl, plusmínus øídili vaši planetu, jen abychom nalezli tu zatracenou Základní otázku." "Proè?" pøerušil ho Arthur ostøe. "Kdepak, takhle nezní, to jsme už zkoušeli," vysvìtloval Fanouš. "Nehodí se k odpovìdi. Proè? - Ètyøicet dva..., to pøece nedává smysl." "Ale já se ptal, proè jste to všechno dìlali?" "Aha," zvadl Fanouš. "Nejspíš už jen ze zvyku, když to mám øíct bez obalu. A tady se právì dostáváme k vìci - máme toho právì tak po krk, a když si pøedstavím, že bychom to mìli kvùli tìm vygumovaným vogonským mozkùm podniknout všechno znova, dostávám z toho tanec svatého Víta kombinovaný psotníkem. Byla to jen š•astná náhoda, že jsme s Bédou dokonèili svùj úkol a vèas odjeli z vaší planety na krátkou dovolenou. Pøispìním vašich pøátel jsme se promanipulovali zpìt na Magratheu." "Magrathea je totiž branou do naší vesmírné dimenze," doplnil Béda. "Krátce nato jsme dostali úžasnì výhodnou nabídku na turné pìtidimenzionálních pøednáškových show a neformálních pohovorù u nás doma, v naší dimenzi. Musím øíct, že jsme v pokušení nabídku pøijmout," vykládal opìt druhý myšák. "Já bych to rozhodnì bral, co øíkáš, Forde?" øekl Zafod sugestivnì. "Jasnì," pøisvìdèil Ford. "Skoèil bych po tom všema deseti." Arthur se díval z jednoho na druhého a uvažoval, co se z toho nakonec asi vyklube. "Jenomže nìjaký výsledek pøedložit musíme," pøevzal teï zase slovo Fanouš. "V ideálním pøípadì by to mìla být Základní otázka, a• už v jakékoliv verzi." Zafod se naklonil k Arthurovi: "Teda jestli se budou takhle povalovat ze katedrou, tváøit se ležérnì a nadhazovat, že znají Odpovìï na Život, vesmír a vùbec, a pak jim nakonec nezbude, než pøiznat, že zní 'ètyøicet dva', tak ta show asi nebude moc dlouhá. A tìžko bude mít pokraèování." "Potøebujeme nìco, co dobøe vypadá," vysvìtloval Béda. "Nìco, co dobøe vypadá," rozèílil se Arthur. "Základní otázka, která dobøe vypadá? Od dvou mròavých myší?"
Myši se naštìtily. "Ale ano, jistì, idealismus, vìdecká etika, hledání pravdy ve všech podobách - to všechno je moc pìkné. Ale nakonec èlovìk zákonitì dojde k podezøení, že - pokud vùbec nìjaká skuteèná pravda existuje - celý ten multidimenzionální nekoneèný vesmír témìø skoro urèitì øídí banda maniakù. Takže když je potom na vybranou - buï strávit dalších deset miliónù let zjiš•ováním, jestli to tak skuteènì je, anebo vyinkasovat peníze a vzít nohy na ramena, tak potom, aspoò pokud jde o mì, rozhodnì bych dal pøednost zdravému pohybu," pronesl Fanouš. "Ale...," snažil se Arthur neš•astnì. "Poslouchej, pozemš•ane," skoèil mu do øeèi Zafod. "Copak nechápeš? Jsi souèástí poslední generace produktù operaèní matice toho poèítaèe! A dál: byls tam až do poslední chvíle, než vaše planeta vylítla do povìtøí, jasný?" "Éé..." "Takže tvùj mozek je organickou souèástí jedné z posledních konfigurací programu tohoto poèítaèe," doplnil Ford dùvtipnì, jak se alespoò domníval. "Jasný?" kontroloval Zafod. "Já nevím," pípl Arthur pochybovaènì. Kam jeho pamì• sahala, necítil se nikdy organickou souèástí nièeho. Dokonce to považoval za jeden ze svých hlavních problémù. "Jinými slovy," pøevzal Béda opìt slovo a sunul se ve svém kuriózním vozítku pøímo k Arthurovi: "... se znaènou pravdìpodobností lze pøedpokládat, že struktura otázky je zakódována ve tvém mozku. Proto od tebe chceme odkoupit..." "Tu otázku?" zeptal se Arthur. "Ano," volali Ford a Trillian. "Za poøádnej balík," dodal Zafod. "Ale ne," odporoval Fanouš. "Chceme koupit tvùj mozek." "Cože?!" "Co s mozkem?" usoudil Béda. "Øíkali jste pøece, že dokážete v jeho mozku èíst elektronicky," protestoval Ford. "Jasnì," potvrdil Fanouš. "Jenže se nejdøív musí vyndat a vypreparovat." "Zpracovat," doplnil Béda. "Nakrájet na kostièky." "Pìknì dìkuju!" køièel Arthur a zdìšenì vyskoèil od stolu, až pøevrhl židli. "Vždy• se dá pøece nahradit," domlouval mu Béda. "... pokud ti na tom tak záleží." "Ovšem, elektronickým mozkem," ujiš•oval Fanouš. "Staèil by úplnì jednoduchý." "Úplnì jednoduchý!" bìdoval Arthur. "Ale jo," pøipojil se náhle Zafod se zlým úšklebkem. "Staèilo by ho naprogramovat, aby umìl øíkat 'Cože?' a 'To nechápu' nebo 'Kde je èaj?' - a nikdo by nic nepoznal." "Cože?" køièel Arthur a zdìšenì couval. "Tak vidíte," øekl Zafod a zaøval bolestí, protože ho Trillian pod stolem kopla do kotníku. "Ale já bych to poznal," bránil se Arthur. "Nepoznal," tvrdil Fanouš, "protože bys byl naprogramovaný, abys to nepoznal." Ford vyrazil ke dveøím. "Bohužel, kamarádi myšáci, asi se nedohodneme," louèil se zdvoøile. "Asi se budeme muset dohodnout," øekly myši sborem. Všechna roztomilost z jejich pištivých hláskù rázem vyprchala. Jeèivì vypískly, naèež se jejich sklenìné transportéry
vznesly ze stolu a pluly vzduchem k Arthurovi, který se pozpátku dopotácel až do kouta, naprosto neschopný èinu ani myšlenky. Trillian ho popadla za ruku a pokoušela se vléct ho ke dveøím, které se Ford se Zafodem snažili otevøít. Ale Arthur byl zoufale tìžký - vypadal jako hypnotizovaný hlodavci, snášejícími se vzduchem k nìmu. Ani když Trillian zaøvala, Arthur se nepohnul, jen dál civìl. Ford a Zafod koneènì dveøe rozrazili. Za nimi stála parta znaènì škaredých chlapù, zøejmì magrathejských goril. Nejenže byli oškliví, ale ani nástroje v jejich rukou nebyly zrovna hezké. Zaútoèili. Když to tedy shrneme: Arthurovi chtìli otevøít lebku, aniž mu Trillian byla schopna pomoct, zatímco na Forda se Zafodem se chystalo skoèit pár mohutných po zuby ozbrojených hromotlukù. Takže celkem vzato bylo ohromné štìstí, že právì v tu chvíli se rozeøvaly uši drásající zvonky všech poplašných zaøízení na celé planetì. *32. kapitola "Poplach! Poplach!" troubily klaksony po celé Magrathei. "Na planetì pøistála nepøátelská loï. Ozbrojení útoèníci v sektoru 8A. Voláme støediska civilní obrany!" Oba myšáci znechucenì oèichávali støepy sklenìných transportérù, ležící porùznu na zemi. "Do pekla horoucího!" drtil Fanouš mezi zuby. "Takovýho povyku kvùli slabýmu kilu pozemš•anskýho mozku." Chaoticky pobíhal sem tam. Rùžová oèka mu svítila a hebký bílý kožíšek jiskøil statickou elektøinou. "Jediný, co teï mùžeme dìlat," promluvil koneènì Béda, zamyšlenì si hladící vousy, "je pokusit se vymyslet nìjakou otázku, která by znìla pøijatelnì, a vydávat ji za Základní." "To bude tìžký," namítl Fanouš. Na chvíli se zamyslel. "Co tøeba 'Co je žluté a nebezpeèné?' " Béda chvíli uvažoval, pak zavrtìl hlavou. "To je na houby. Nehodí se k odpovìdi." Na vteøinu oba zmlkli. "Tak dobøe," vypálil Béda. "Co dostanete, když vynásobíte šest sedmi?" "Kdepak, to zní moc doslovnì, moc prvoplánovì," odporoval Fanouš. "To by tìžko uspokojilo naše køížovkáøe." Znovu se zamysleli. Najednou Fanouš zajásal: "Mám nápad!" "V kolik cest musí èlovìk se brát, døíve než mužem smí se zvát...?" "No ne!" pískl Béda obdivnì. "To zní docela slibnì!" Chvíli pøevaloval otázku v tlamièce. "Jo," znìl nakonec výrok, "je to skvìlé! Zní to ohromnì dùležitì, a pøitom to vlastnì nic neznamená. V kolik cest musí èlovìk se brát? - Ètyøicet dva. Skvìlé, skvìlé! To jim vypálíme rybník. Fanouši, kamaráde, máme to v kabeli!" A obì bílé myšky se v radostném vzrušení pustily do cupitavého taneèku. Poblíž na podlaze leželo nìkolik znaènì škaredých chlapù, jejichž hlavy se pøed chvílí seznámily s architektonickými diplomy tìžších kalibrù.
O necelý kilometr dál se hnaly chodbou ètyøi postavy. Hledaly východ z podzemí. Vbìhly do rozlehlé poèítaèové haly. "Kudy, Zafode, co myslíš?" supìl Ford. "Zkusme to namátkou tøeba tudy!" mávl Zafod a rozbìhl se doprava mezerou mezi poèítaèem a zdí. Ostatní vyrazili za ním, když vtom úprk zarazila rána z vraždomatického bleskochrlièe. Minula Zafoda jen o pár centimetrù a seškvaøila kus zdi. Jakýsi hlas hulákal do tlampaèe: "Hej, Bíblbroxi, ani hnout! Máme tì v hrsti." "Fízlové!" zasyèel Zafod. Pøikrèil se a v mírném podøepu udìlal èelem vzad. "Chceš si zkusit tipnout smìr, Forde?" "Tøeba tudy," odpovìdìl Ford a všichni ètyøi se rozbìhli ulièkou mezi poèítaèovými terminály. Na jejím konci se objevila po zuby ozbrojená oskafandrovaná postava mávající zlovìstnì vyhlížející vraždomatickou pistolí. "Nechceme tì zastøelit, Bíblbroxi!" povykoval skafandr. "Fajn," ocenil Zafod a vrhl se do mezery mezi pøístroji na zpracování dat. Ostatní se hnali za ním. "Jsou dva," vydechla Trillian. "Jsme v pasti." Skrèili se do kouta za masívní banku dat a se zatajeným dechem èekali. Vzduch náhle vzplál elektrickými výboji - oba policajti zároveò zaèali pálit. "Jak to, že na nás støílejí?" divil se Arthur svinutý do klubíèka. "Øíkali pøece, že støílet nechtìjí." "Jo, øíkali pøece, že støílet nechtìjí," souhlasil Ford. Zafod na zlomek okamžiku vystrèil hlavu: "Hej, øíkali jste pøece, že nás nechcete odprásknout." Èekali. Po chvíli se ozvalo otrávenì: "Dneska to policajt nemá lehký!" "Co to povídal?" zašeptal Ford užasle. "Že to policajti dneska nemaj lehký." "To je snad jeho problém, ne?" "Taky bych øekl." "Hej, vy tam, poslouchejte!" zavolal Ford. "Máme dost vlastních problémù z toho, že po nás støílíte. Tak nám laskavì neházejte na hlavu ještì vaše problémy, pokud chcete, abychom to všichni zvládli!" Další odmlka. Pak se z megafonu ozvalo: "Helejte, hoši, uvìdomte si, že nemáte co èinit s nìjakýma dvoubitovýma pistolnickýma blbeèkama s nízkým èelem, praseèíma oèkama a mizivou slovní zásobou! My jsme totiž docela inteligentní a slušní chlápci. Kdybyste nás poznali ve spoleènosti, urèitì bysme vám byli sympatický! Tak tøeba o mnì nikdo nemùže øíct, že bych jen tak nazdaøbùh støílel lidi a pak se vytahoval v zaplivanejch kosmickejch putikách! Já støílím lidi nazdaøbùh a pak se celý hodiny svíjím výèitkama svìdomí pøed svou dívkou!" "A já zas píšu romány!" vpadl mu do øeèi jeho kolega. "Sice mi eštì žádnej nevydali, ale tím spíš si dejte bacha, jsem dìììsnì naštvanej!" Fordovi oèi hrozily vypadnutím: "Co jsou tihle dva zaè?" "Nevím," odpovìdìl Zafod, "ale pøipadalo mi lepší, když støíleli."
"Tak vylezete po dobrým, nebo vás máme rozstøílet na cimprcampr?" "Co byste radši?" køikl Ford. V pøíští milisekundì se vzduch kolem nich zaèal znovu škvaøit. Jeden vraždomatický blesk za druhým sjíždìl do krytu poèítaèe pøed nimi. Kanonáda trvala nìkolik nesnesitelných vteøin. Potom zmlkla, jen její ozvìna doznívala v náhlém skorotichu. "Jste tam ještì?" houkl jeden z policajtù. "Jo," zavolali. "Dìlali jsme to hroznì neradi," halasil druhý policajt. "Vypadalo to na to," odpovìdìl Ford. "Tak poslouchej, Bíblbroxi, A koukej poslouchat dobøe!" "Proèpak?" hulákal Zafod. "Protože pro tebe máme ohromnì inteligentní a zajímavej nápad! A taky humánní!" øval policajt. "Buï se všichni vzdáte a necháte se trochu zmlátit - teda zase ne moc, protože zásadnì vodmítáme nesmyslný násilí -, nebo vyhodíme do povìtøí celou tuhle planetu a nejspíš eštì jednu nebo dvì další, kterejch jsme si všimli po cestì!" "To je šílenství!" vykøikla Trillian. "To nemùžete udìlat!" "Ale mùžem," øval policajt. "Že jo?" obrátil se ke svému soudruhovi. "Se ví! Budem holt muset, to je bez debaty," hulákal druhý. "Proè ale?" naléhala Trillian. "Protože sou jistý vìci, který èlovìk prostì musí, i když je osvícenej liberální policajt a ví, co je senzitivita atakdál." "Já jim prostì nevìøím," brblal Ford a vrtìl hlavou. "Zastøílíme si zas trochu?" hulákal první policajt na druhého. "Proè ne?" Znovu spustili elektrickou palbu. Horko a rámus se vymykaly pøedstavám. Kryt poèítaèe se zaèínal pomalu rozpouštìt. Pøedek se roztavil už skoro celý a hutné stružky tekutého kovu se zvolna klikatily k místu, kde se uprchlíci krèili. V oèekávání konce se schoulili ještì víc. *33. kapitola Ale konec se nekonal, alespoò pro tu chvíli ne. Palba náhle ustala a ticho, jež následovalo, protrhlo jen dvojité zachroptìní a žuchnutí. Ètyøi pøátelé se na sebe pøekvapenì podívali. "Co se stalo?" vyhrkl Arthur. "Pøestali," pokrèil rameny Zafod. "Proè?" "Vím já? Chceš se jít zeptat?" "Ne." Vyèkávali. "Haló!" zavolal Ford. Žádná odpovìï. "To je divný." "Tøeba je to léèka." "Na to jsou moc blbí." "Co to bylo za žuchnutí?"
"Nevím." Opìt nìkolik vteøin èekali. "Jdu se tam podívat," ozval se Ford. Podíval se po ostatních. "Copak nikdo z vás neøekne: 'Ne, to pøece nemùžeš, pùjdu já'?" Všichni zavrtìli hlavou. "Dobøe," rezignoval Ford a vstal. Chvíli se nedìlo nic. Potom, asi o vteøinu pozdìji, se zase nic nedìlo. Ford se snažil nìco zahlédnout hustým kouøem, valícím se z hoøícího poèítaèe. Opatrnì vykroèil z úkrytu. Nic se nedìlo. Asi o dvacet metrù dál zahlédl v hustém dýmu nezøetelnou postavu ve skafandru. Ležela na zemi jako beztvará hromada. O dvacet metrù dál druhá. Nikoho jiného nebylo vidìt. Fordovi to pøipadalo hodnì zvláštní. Zvolna a nervóznì postupoval k prvnímu policajtovi. Tìlo setrvávalo v uklidòující nehybnosti a setrvalo v ní, i když k nìmu došel a pøišlápl vraždomatickou pistoli, visící dosud z bezvládných prstù. Sehnul se a zvedl ji, aniž narazil na odpor. Policajt byl zøetelnì mrtvý. Bleskový prùzkum ukázal, že pochází z Blagulonu Kappa. Forma života dýchající metan, v øídké kyslíkové atmosféøe Magrathey ovšem závislá na skafandru. Malièký poèítaè udržující životní funkce, zavìšený na zádech, kupodivu selhal. Ford v nìm užasle zaš•oural. Miniaturní poèítaèe zabudované do skafandrù byly obvykle napojené na hlavní poèítaè na mateøské lodi prostøednictvím sub-eta vln. Naprosto spolehlivý systém mohl selhat, jen kdyby pøestalo fungovat spojení s hlavním poèítaèem, ale takový pøípad se snad ještì nestal. Spìšnì pøešel ke druhému zhroucenému tìlu a zjistil, že se mu pøihodilo pøesnì totéž, nejspíš i ve stejnou chvíli. Zavolal ostatní, aby se také šli podívat. Žasli stejnì jako Ford, ale jeho zvìdavost nesdíleli. "Radši z téhle díry vypadneme," navrhl Zafod. "I kdyby tu nakrásnì bylo, co hledám, a• je to, co je to, už to nechci." Sebral druhou vraždomatickou pistoli, odpráskl zcela neškodný úèetní poèítaè a vyøítil se chodbou ven. V patách za ním ostatní. Zafod málem omylem odpráskl i aeroauto, èekající na nì opodál. Bylo prázdné, ale Arthur poznal, že patøí Slartibartfastovi. Na jednoduchém ovládacím panelu vidìli pøišpendlenou ceduli. Na ní byla nakreslená šipka ukazující na jedno tlaèítko. Pod šipkou stálo: Asi bude nejlepší zmáèknout tenhle knoflík. *34. kapitola Aeroauto je katapultovalo rychlostí pøesahující R 17 do ocelových tunelù vedoucích na neradostný povrch planety, zkrušený právì dalším chmurným úsvitem. Krajinu zalévalo nadpøirozenì šedavé svìtlo.
R je míra rychlosti, definovaná jako rozumná cestovní rychlost, sluèitelná s fyzickým i duševním zdravím a s požadavkem nepøijít pozdì dejme tomu o víc než pìt minut. Z èehož vyplývá, že jde o témìø nekoneènì variabilní èíslo, mìnící se s okolnostmi, nebo• první dva faktory jsou promìnlivé nejen vzhledem k absolutnì chápané rychlosti, ale i s pøihlédnutím k faktoru tøetímu. Pokud tuto rovnici neberete s úplným klidem, mùže jejím výsledkem být stres, žaludeèní vøedy, nebo dokonce smrt. R 17 není pevnì stanovená velièina, ale na první pohled je jasné, že jde o rychlost znaènì pøehnanou. Aeroauto se øítilo rychlostí R 17, chvílemi i vyšší, a vyklopilo je poblíž Srdce ze zlata, strnule stojícího na zmrzlé pùdì jako vybìlená kostra, naèež se pøekotnì vrhlo zpìt, odkud pøiletìlo, nejspíš za nìjakým veledùležitým posláním. Tøesoucí se ètveøice stála a zírala na své plavidlo. Vedle nìho stála ještì jedna loï. Policejní loï z Blagulonu Kappa, bøidlicovì zelená, žraloku podobná pøíšera, posetá èernými nápisy rùzných velikostí a rùzného stupnì nepøátelskosti. Nápisy informovaly každého, kdo by snad o to stál, odkud loï pochází, kterému policejnímu okrsku patøí a kde je pøívod energie. Vypadala jaksi nepøirozenì temná a tichá, dokonce i na loï, jejíž dvouèlenná posádka leží zrovna zadušená v místnosti plné kouøe deset kilometrù pod zemí. Je to jedna z onìch tìžko vysvìtlitelných èi definovatelných vìcí, ale když je nìjaká loï úplnì mrtvá, èlovìk to okamžitì intuitivnì vycítí. Ford to právì takhle cítil a pøipadalo mu jako naprostá záhada, že by loï i oba policajti najednou jen tak z nièeho nic sami od sebe odumøeli. Ve vesmíru to takhle jednoduše nechodí, alespoò podle jeho zkušeností. Jeho tøi pøátelé to cítili také tak, ale víc poci•ovali lezavou zimu, a tak v záchvatu náhlého nedostatku zvìdavosti radìji pospíchali na palubu Srdce ze zlata. Ford zùstal venku a pustil se do zkoumání Blagulonské lodi. Jak ji obcházel, málem zakopl o nehybnou kovovou postavu ležící tváøí k zemi ve studeném prachu. "Marvine!" vykøikl, "co to dìláš?" "Jestli máš pocit, že si mì musíš všímat, tak to pus• z hlavy," huèel Marvin pøidušenì. "Co zas, ty chlape kovová?" zajímal se Ford. "Jsem hluboce depresívní." "Co se dìje?" "Nevím." "Proè ležíš oblièejem v prachu?" Tøesoucí se Ford pøièapl na zem k Marvinovi. "Je to velmi úèinný zpùsob, jak vyjádøit mizérii, v níž se nacházím," huèel Marvin. "A nemusíš pøedstírat, že se se mnou chceš bavit, vím, že se ti hnusím." "Nehnusíš." "Ale ano, hnusím se každému. Je to souèást poøádku ve vesmíru. Jen se dám s nìkým do øeèi, už se mu zaènu hnusit. I robotùm se hnusím. Radši mì ignoruj a já se nejspíš nìkam odklidím." Namáhavì se postavil na nohy a odhodlanì se obrátil opaèným smìrem. "I tahle loï si mì hnusila," ukázal zkormoucenì na policejní plavidlo. "Tahle loï?" vyptával se Ford s náhlým zájmem. "Co se jí stalo? Nevíš náhodou?" "Hnusila si mì, protože jsem se s ní dal do øeèi." "Do øeèi?" Ford byl zvìdavostí bez sebe. "Jak to myslíš, že ses s ní dal do øeèi?"
"Jednoduše. Nudil jsem se, byl jsem depresivní, a tak jsem se napojil na její poèítaè. Dlouze jsme hovoøili a já mu vyložil svùj názor na vesmír," stìžoval si Marvin. "A co se stalo potom?" nedal se odbýt Ford. "Spáchal sebevraždu," odpovìdìl Marvin a odpajdal k Srdci ze zlata. *35. kapitola Toho veèera Srdce ze zlata dìlalo, co mohlo, aby vzdálenost mezi ním a mraènem Koòské hlavy vzrostla na nìkolik svìtelných let. Zafod se povaloval pod palmou v prostoru velitelského mùstku a snažil se vylepšit si intelektuální kondici proplachováním obou hlav mohutnými Pangalaktickými megacloumáky. Ford a Trillian sedìli v koutì a debatovali o životì a vùbec. Arthur se odebral na lože, aby si listoval Fordovým výtiskem Stopaøova prùvodce po Galaxii. Když už je nucen tam žít, mìl by se o ní nejspíš nìco dozvìdìt. Narazil na zajímavé heslo: "V dìjinách všech významných galaktických civilizací rozeznáváme tøi jasnì rozlišitelné fáze, totiž Pøežívání, Zkoumání a Tøíbení, známé rovnìž jako fáze JAK, PROÈ a KDE. Pro první fázi je napøíklad charakteristická otázka JAK si obstaráme jídlo?, pro druhou PROÈ jíme? kdežto pro tøetí KDE poobìdváme?" Právì, když došel k této otázce, lodní interkom zabzuèel a ožil. "Hej ty tam," ozval se Zafodùv hlas, "máš hlad, ty kluku pozemská?" "Ehm, ano, nìco bych jistì sezobl," odpovìdìl decentnì Arthur. "Prima. Tak se drž, chlapèe, skoèíme si nìco zhltnout do Restaurantu na konci vesmíru." <*>
