Všichni, kdo byli dovední mezi těmi, kdo na díle pracovali, zhotovili příbytek z desíti pruhů jemně tkaného plátna a látky purpurově fialové, nachové a karmínové; zhotovili je s umně vetkanými cheruby. (2M 36,8.) V následujících verších a kapitolách je popisováno, co všechno zhotovili Izraelci pracující na vybudování stanu setkávání. Vernon McGee tento v podstatě technický popis většinou necituje. Má to svůj dobrý důvod: Izraelci pracovali podle pokynů uvedených ve 26. kapitole, kterou jsme už prošli. Text kapitoly 36. se s textem pracovních pokynů v kapitole 26. kryje téměř doslovně. Náš učitel se ve svých výkladech soustřeďuje na alegorický výklad popisovaných předmětů, ukazuje na nich na osobu a dílo Pána Ježíše Krista. V 8. verši čteme zprávu o zhotovení základního krytí stanu setkávání. Pruhy jemně tkaného plátna oddělovaly prostor svatyně od okolního prostředí, od žáru pouště. Jsou obraznou výpovědí o čistotě a spravedlnosti Pána Ježíše, který má moc svůj lid ochránit, spasit a zachovat. Když náš text popíše zhotovení látkového krytí svatyně, mluví o houních a přikrývkách, také o jejich sponách. Poté se věnuje popisu akáciových desek a jejich stříbrných patek. Akáciové desky byly potaženy zlatem, obrazem Boží důstojnosti a vyvýšenosti. Patky byly ze stříbra, které podle našeho učitele svědčí o Božím díle záchrany. Jednotlivé desky byly při sestavování stanu spojovány zlatými závorami, které byly protahovány zlatými kruhy. Tímto způsobem se postavená svatyně stala pevným a kompaktním domem. Nebylo v ní nic vratkého, jen pevná, jednotná, spolehlivá stavba. Zhotovení vnitřního zařízení svatyně je popisováno v kapitole 37. I tento text je prakticky opakováním toho, co bylo již dříve přikázáno Mojžíšovi. Vidíme, že Izraelci postupovali při svém díle velmi svědomitě podle Božího vedení. Všimněme si proto jen několika zajímavých momentů. Okrsek svatyně byl ohraničen plátěnými zástěnami. Uvnitř posvátného okrsku, ale mimo vlastní svatyni, stál bronzový oltář zápalných obětí a umyvadlo. Bronzový oltář mluví o kříži Pána Ježíše Krista, na kterém umíral jako oběť za můj a tvůj hřích. Umyvadlo ukazuje na očištění Kristovou milostí, kterého se dostává všem, kteří Kristu patří. Umyvadlo je všude tam, kde lidé vyznávají svoje hříchy a přijímají odpuštění a čistotu. Vlastní svatyně je místem bohoslužby, uctívání. Stojí v ní zlatý svícen, představující Pána Ježíše jako světlo světa. Stůl pro předkladné chleby připomíná Pána Ježíše jako chléb života. Kadidlový oltář je místem modliteb. Svědčí o skutečnosti, že Pán Ježíš je naším prostředníkem. V epištole Židům je kadidlový oltář umístěn až do nejsvětější svatyně, protože náš Prostředník a Přímluvce je v současné době v nebi. Kdokoliv chce Pána Boha uctívat, děkovat mu, vyznávat mu své viny, zpívat, vchází do svatyně. Kdo chce vidět světlo tohoto světa a v něm žít, vychází ven, před svatyni. Kdo ale touží žít ve světle zlatého svícnu, kdo touží po moudrosti Boží, po Božím království, vchází dovnitř, do svatyně, do Boží blízkosti.
Nejsvětější svatyně nám přestavuje Pána Ježíše Krista v nebi. Epištola Židům mluví o příchodu věřících křesťanů před Boží trůn milosti. Jeho obrazem ve svatyni je slitovnice, víko schrány úmluvy. Celá svatyně Izraele je dnes minulostí, vzpomínkou. Kromě toho je ale také součástí Božího slova, je obrazem, který nám má i dnes co říct. Možná někdo z vás potřebuje přijít k bronzovému oltáři, aby byla přinesena oběť za jeho hříchy. Na světě je mnoho lidí, dokonce i členů církve, kteří to nikdy neudělali, nikdy nevyznali, že oběť, která byla obětována na kříži na Golgatě byla přinesena i za ně osobně. Zatím se vždycky jenom dívali na oběť obětovanou za druhé. Dosud zůstali stát mimo. Možná někdo z vás už přijal ztotožnění s obětí na bronzovém oltáři a přišel k umyvadlu, potřebuje umýt. Možná je už celý čistý od svých hříchů, jenom jeho nohy se poskvrnily blátem cest tohoto světa. Tak se to stává, to už je úděl poutníků této země. Sám velekněz svatyně přichází a nabízí službu očištění. Vzpomínáte, jak to udělal Pán Ježíš tehdy před koncem svého života? Tenkrát bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až dokonce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?" Ježíš mu odpověděl: "Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš." Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl." Řekl mu Šimon Petr: "Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu." Ježíš mu řekl: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čisti, ale ne všichni." Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čisti. (J 13,1-11.) Možná někdo z vás ve svém duchovním životě bloudí. Prožívá noc, kdy je měsíc zakryt mraky a on se ve spleti všelijakých učení a informací zaplétá stále víc a víc. Vstup do svatyně, vstup do světla zlatého svícnu. Možná se ti zdá světlo olejových lamp příliš jednoduché, primitivní, raději bys našel halogenovou výbojku,ale pamatuj! Světlo svícnu je světlem měkkým, laskavým, osvědčeným. Možná někdo hladoví, jeho nitro se svírá nedostatkem duchovní potravy. Strádá a ztrácí síly. Vstup do svatyně, přistup ke stolu a ber si z předkladných chlebů. V Kristově jménu můžeš být královským knězem a předkladné chleby jsou potravou kněží. Syť se chlebem, kterým je slovo Boží. Nejen to napsané, Bible, ale i to vtělené, živé, Pán Ježíš Kristus. A možná jsou tvoje modlitby žebrácky ubohé. Možná je ti až hloupé je vyslovit před tváří svatého Boha. Vejdi do svatyně, přistup ke kadidlovému oltáři, vyšli své modlitby ze svatyně vzhůru. Boží milost je promění, připojí k nim hlas Božího Syna a
Ducha Svatého. Vždyť my ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. (Ř 8,26.) Sám Hospodin, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh Mojžíšův, Bůh Izraele, Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista nás zve do své svatyně, do duchovního domu modliteb. To není žádná pozemská stavba, to je prostě skutečnost jeho přítomnosti, blízkosti jeho milujícího srdce. Vejdi do svatyně a skloň se před jeho svatou přítomností. Třeba hned teď, tam, kde jsi. Pán Bůh na tebe čeká. Chce ti požehnat a chce tě vést. Dostáváme se k 38. kapitole, v jejíž první části pokračuje přehled provedených prací se zvláštním zaměřením na vybavení nádvoří svatyně. K němu je potom ve stručném shrnutí připojena zpráva o darech lidu. Stejně jako v přecházející kapitole, i tady si spolu s naším učitelem připomeneme jen některé verše. Svatyně Izraele v době putování pouští byla svatyní přenosnou, stanem. Zástup izraelských poutníků se zvedal k pochodu tehdy, kdy se zvedl oblakový sloup, obraz Hospodinova anděla. Podrobnosti o režimu putování se dočítáme ve 4. knize Mojžíšově. Kdykoliv se oblakový sloup pohnul z místa, byl stržen tábor, rozložena svatyně a určení kněží zvedli na svá ramena truhlu úmluvy. Tito kněží se dávali na pochod jako první a celý zástup Izraele následoval truhlu úmluvy, která byla nesena za oblakovým sloupem. Kdykoliv se sloup oblaku zastavil, zastavila se i truhla. Kněží ji postavili na pouštní písek a lévijci kolem ní znovu postavili celou svatyni. Text 38. kapitoly navazuje na text kapitoly předcházející, kde je vypisováno, co udělal Besaleel. Kapitola 38. začíná slovy: Zhotovil oltář pro zápalnou oběť z akáciového dřeva, čtyřhranný, pět loket dlouhý, pět loket široký a tři lokte vysoký. (2M 38,1.) Nedílnou součástí svatyně bylo nádvoří. Bývalo vymezeno na každém místě, na kterém byl budován stan setkávání. Bylo to místo očišťování, tady byla řešena otázka hříchu lidu. Izraelec vcházel branou nádvoří s obětním zvířetem a zůstával stát před bronzovým oltářem jako hříšník. Tam vkládal svou pravici na hlavu obětního zvířete, které pak předával kněžím. Ti je zabíjeli a obětovali na oltáři. Takto byly přinášeny oběti za hřích jednotlivého Izraelce, ale i za hřích celého společenství. Pánu Bohu záleželo na duchovní čistotě vyvoleného národa. Zhotovil bronzovou nádrž s bronzovým podstavcem ze zrcadel žen, které konaly službu u vchodu do stanu setkávání. (2M 38,8.) Svatyně Izraele měla i svůj ženský personál, jak vidíme z citovaného verše. I ony měly své úkoly u svatyně svého Boha. Zdrojem materiálu pro bronzové umyvadlo byla zrcadla žen (už tehdy ženy potřebovaly zrcadla, člověk se od té doby nijak nezměnil). Stará doba ovšem neznala zrcadla skleněná, jaká užíváme dnes. Tehdy se zrcadla vyráběla z vysoce leštěného bronzu. Zrcadlo nám může být obrazem Zákona. Podle apoštola Pavla je smyslem Zákona ukázat na hřích. Je to, milí posluchači, jako se skutečným zrcadlem u vás v koupelně. Když se do něj podíváte, zjistíte, že
jste si někde ušpinili obličej. Máte teď dvě možnosti: buď odejdete s vědomím, že jste špinaví, nebo se umyjete. Jestli se ale rozhodnete pro očistu, nebude vám stačit zrcadlo. Ještě nikdo se neumyl zrcadlem. Potřebujete umyvadlo. Stejně tak nikoho na světě neočistil Zákon, ten jenom ukazuje špínu hříchu. Očistit nás může jen milost Pána Ježíše Krista. Udělal také nádvoří. Na jižní, pravé straně nádvoří byly zástěny z jemně tkaného plátna, v délce sto loket. Bylo tam dvacet sloupů na dvaceti bronzových patkách; háčky ke sloupům a příčné tyče k nim byly stříbrné. Na severní straně v délce sto loket bylo dvacet sloupů na dvaceti bronzových patkách; háčky ke sloupům a příčné tyče k nim byly stříbrné. (2M 38,9-11.) Zástěny z jemně tkaného plátna stály jako hradba mezi světem lidí a světem Božím, tedy vlastní svatyní. Můžeme jim spolu s naším učitelem rozumět jako obrazu Kristovy čistoty. Pán Ježíš Kristus volal své učedníky k následování. To je pro každého věřícího křesťana úkol, poslání. Apoštol Pavel dokonce říká: Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova. (1K 11,1.) Je vysoce potřebné, aby každý, kdo svůj život odevzdal Pánu Ježíši, také následoval jeho příkladu a rostl do jeho podoby. Je velmi důležité učit se znát jeho učení a prakticky je naplňovat, žít podle Kristových slov i příkladu. Kdybychom se ale tímto způsobem snažili dosáhnout spasení, dopadneme špatně. Vyhroceně a ne zcela přesně řečeno: život Pána Ježíše, jeho příklad, jeho učení, nic z toho nemá pro uskutečnění naší spásy cenu. Můžeme být spaseni pouze jeho smrtí. Kdyby nebylo Kristova kříže, nebyl by zachráněn ani jeden člověk. Život Pána Ježíše a jeho učení má smysl pouze pro toho, kdo je nejprve ztotožněn s Kristovou smrtí. Závěs v bráně na nádvoří byl pestře vyšit z látky fialově purpurové, nachové a karmínové a z jemně tkaného plátna v délce dvaceti loket, vysoký či široký pět loket, právě tak jako zástěny na nádvoří. (2M 38,18.) Zástěny kolem nádvoří svatyně byly dost vysoké na to, aby se do nádvoří nemohl nikdo zvnějšku podívat. Samozřejmě, nebylo také možní jimi proniknout dovnitř. Celé nádvoří mělo jeden jediný vstup, jednu bránu, krytou barevným závěsem. Byla dost široká na to, aby jí mohl projít jakýkoliv hříšník, ale byla jenom jedna. Jedna jediná. Vybavují se mi slova Pána Ježíše Krista, který říkal: Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6.) Nikdo nevejde jinak, než skrze Pána Ježíše. Není jiné cesty. Jestli někdo nevidí rozdíl mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími, pak se hluboce mýlí. Bible neukazuje na cestu, kterou se člověk může zdokonalit, takových způsobů je jistě mnoho. Bible také nezná žádnou metodu, která by člověku umožnila proniknout k Božímu trůnu, dosáhnout záchrany života. Bible ukazuje jen to jediné: Bůh se z lásky nad lidmi smiloval. Bůh sám udělal všechno. Ty už nemáš, co bys k tomu přidal. Tento dávající
Bůh je tou jedinou cestou, protože touto cestou přichází změna jako dar, ne jako zásluha. V citátu z Janova evangelia jsme slyšeli, že se Pán Ježíš označil slovy cesta, pravda i život. Má i tento výrok nějakou souvislost se stanem setkávání? Ano, má. Z nádvoří do vlastní svatyně totiž vedla další brána, Vernon McGee ji ztotožňuje s pravdou. Před ní bylo třeba odstranit hřích, to se děje pouze obětí. Kdekoliv zmizí hřích, objevuje se pravda. Naopak, tam, kde je hřích, není pravda vidět. A pak byl ve svatyni třetí vchod, vchod do svatyně svatých, brána života. Proč života? Inu, tento vchod byl vždycky uzavřen, jen jednou ročně jím mohl projít velekněz. když ale Pán Ježíš položil svůj život za hříšníky, byla opona v tomto vchodu roztržena. Obětí Božího života se život pro člověka otevřel. Jediná cesta, jediná pravda, jediný skutečný život. Pán Ježíš Kristus, Boží Syn. Stran setkávání, svatyně Izraele, nám k němu ukazuje.
