Kdo bude příště na řadě?

Do živého

Kdo bude příště na řadě?

Kdo bude příště na řadě? Bylo nebylo...

Jak čelit lidské hlouposti? Jak lze proti ní argumentovat… Nevím, přijde mi, že vše již bylo řečeno, napsáno, a i kdyby se na něco pozapomnělo – je to tak jasné, jednoduché. Copak známe statistiky, která značka auta má „na svědomí“ nejvíce obětí? A proč pak třeba ten mercedes nezakážeme? Vždyť nadělal tolik škody… Marně hledám ve statistikách pokousání či usmrcení člověka psem ona nebezpečná a „bojová“ plemena. Prostě tam nejsou! A jak lze vlastně v grafech znázornit, že se především jednalo o majitele a jejich vlastní psy? Nebo skutečnost, že psa jeho majitel prokazatelně týral? Nevím… Zděšení a zlost u mě vystřídal jen smutek. Jak nepoučitelní my lidé jsme a jak nevděční. A také jak hloupí jsou někteří zákonodárci (napříč státy a světadíly), když se jen chtějí zviditelnit kdykoli, bez ohledu na svou fundovanost a možné následky. Robert Fulghum napsal úžasnou knihu „Vše, co potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce“. Čím jsem starší, tím víc jsem přesvědčená, že měl pravdu. Věci podstatné jsou jednoduché a vše najdeš i v pohádkách…

Pes slíbil člověku:

Kdysi dávno, pradávno, uzavřeli člověk a pes nepsanou smlouvu.

Budu hlídat tvůj spánek, klid i majetek.

2

Budu ti pomáhat, co mi síly budou Budu ostražitě hlídat tvá stáda. stačit.

Budu střežit a vychovávat tvou drobotinu.

Budu chránit tvé zdraví a život a nikdy Budu ti platným pomocníkem při nebudu váhat, zda nasadím pro ten tvůj svůj… lovu.

Neopustím tě ani ve stáří, nemoci, bídě…

www.pespritelcloveka.cz


Do živého

A co slíbil člověk psu?

Slíbil mu svou lásku.

Každý den něco k snědku.

Místo u svého prahu.

A hlavně psu slíbil ruku, které se nebude nikdy muset bát.

Člověk si vymyslel časem spoustu dalších požadavků, nároků a podmínek. Některé psu ani nebyly vlastní, nelíbily se mu, bolely ho. Přesto zůstal a…

Učil se nové věci.

Dával do svých výkonů vše. www.pespritelcloveka.cz

Člověku pomáhal dál svou láskou.

A byl pyšný na všechna jeho vítězství.

Snesl by člověku modré z nebe.

3

Do živého


Ale vše prostě nemůže unést ani pes. Hlavně lidskou hloupost a zlobu. Mnohdy mu člověk moc ublížil, mnohdy ho „jen“ nedokázal vychovávat. Ostatně, lidé neumí často vychovávat ani své vlastní děti, a proto si pro ně zřídili polepšovny a vězení… Jenže lidé (ne všichni, ale ti, jejichž slovo v tu chvíli rozhodovalo) si řekli – určíme viníka! A ukázali prstem na některá plemena psů. Plemena, která kdysi člověk sám vyšlechtil, plemena, která pro něj pracovala, milovala ho a vždy dodržela smlouvu. A někteří psi a lidé, bohužel jen někteří, pochopili vážnost situace…

Psi se snažili schovávat.

Předstírali, že nejsou psy.

Nabízeli své služby jinde a jinak. Jedni psi propadali depresi…

Jiní psi se mohli strhat, aby v domácnostech dokázali svou nepostradatelnost.

Druhé psy bránili i jejich kamarádi.

Pro některé psy se našlo místo v zoo.

Někteří velcí se začali bát malých ze strachu před možným trestem.

Ale nebojte se, děti, dopadlo to dobře, lidský rozum zvítězil nad hloupostí, žádné seznamy smrti nakonec nebyly. A víte proč? Protože člověk bez nás by byl strašně sám a ztracený… A našli se i lidé, kteří před lidskou hloupostí se svými psími kamarády utekli.

4



Do živého

Kdo bude příště na řadě? Kdysi jeden moudrý pán, Karel Čapek se jmenoval, napsal krásné knihy, ve kterých psal nejen o lásce, ale i o možných nebezpečích a síle člověka. I dnes by bezpochyby psal a varoval.

Pes mi byl v životě tolikrát oporou, strážcem mých snů i spánku, že onu dohodu hodlám dodržet. A není to o tom, že vždy byla pro člověka výhodná, jen si neumím svůj život bez psa představit. A pokud to dovolíme – kdo bude příště na řadě?

Nevím, jak vy, ale já jsem si jista jednou věcí, byť budu parafrázovat jiné – pokud by v nebi nebyli psi, nebylo by to nebe. Věřím, že ten Duhový most máme společný a moje smečka tam za ním na mě bude čekat. Některé z nich jsem neviděla tak dlouho... Ale ještě bych si pár let přála počkat na naše setkání a odmítám se vzdát psů ve svém životě jen pro hloupost jiných lidí. Možná, kdyby měli ve svém životě psa i oni, byli by lepšími lidmi... Věcí nejsou postaveny, zda je někdo „praštěný psem“, nebo co je podstatné. Důležité v tomto případě je, že by podobný zákon, seznam plemen, nic nevyřešil, jen způsobil mnoho a mnoho lidské i psí bolesti. A proč? Pro pár lidí, kteří už slyší jen sami sebe? Stanislava Jansová šéfredaktorka

Anketa ze Slovenska

Zpřísněme tresty pro majitele Každého milovníka zvířat a zvláště psů se musí týkat bezpráví a křivda, která se za našeho vědomého mlčení = souhlasu děje, ať už je to v místě našeho bydliště nebo daleko od něj! Nikdy žádný zákon nedokáže vyřešit problematiku útoků psů na lidi. To je vždy otázkou mnoha faktorů: konkrétní situace, výchovy psa, správného výběru nového majitele, chování chovatele... Sama jako chovatel velmi pečlivě vybírám, komu dám štěně ze svého chovu a komu ne. Největší zodpovědnost je proto právě na začátku – u chovatelů psů, ať už s PP nebo bez PP, a na jejich osobní morálce v chovu psů. Souhlasím se zpřísněním trestu pro majitele, pokud jeho pes někomu ublíží, ať je to pes s PP nebo kříženec, vždy by měl zodpovědnost ve svých rukou mít majitel psa.


Pokud je pes dle práva věcí, jak může věc být trestána za činy svého majitele? Nedokáži si ani v bujné fantazii představit, jak by měl probíhat test pro majitele psů. Byl by tento test zdarma, nebo placený? Kdo by jej vyhodnocoval? Firma, která by z toho měla díky nesmyslnému zákonu výnosný obchod, nebo snad přímo autor zákona? Žádný seznam nic nevyřeší, to je praxe, která už byla potvrzená v různých zemích světa. Obecně lze paušalizovat pouze váhově. Každý pes nad 10 kg může být potenciálně nebezpečný dospělému člověku a každý pes i pod 10 kg může být potenciálně nebezpečný dítěti. Takže, víte co? Nejlepší prevencí pro bezpečnost lidstva bude tedy zakázat držet všechny psy na celém světě... Šárka Bajerová, chovatelka plemene cane corso

Ať to vypadá, že problém řešíme, udělejme tedy třeba… zákon Tento alibistický zákon považuji za obezličku pro hlupáky – aby to vypadalo, že ti, kteří rozhodují, dělají něco pro blaho svých voličů. Je ku podivu, že ačkoliv návrh zákona působí dojmem nedostatečné znalosti psů, kříženci jsou v něm shodně s realitou považováni za psy s nižší hodnotou, než jakou mají psi s průkazem původu. V kynologii se pohybuji už téměř šest desetiletí a za dob socialismu platila směrnice, že pes vyřazený ze služby (dle litery zákona socialistický majetek) musí být za asistence příslušného funkcionáře utracen. Nikdy jsem to neudělal, nakonec jsme vždy docílili jeho dožití ve vhodných podmínkách. To píši proto, že vím, jak je těžké jednat s lidmi, kteří nemají zájem o druhé, natož pak o psy. Slovenský ná-

5

Do živého


vrh zákona mi připadá jako pokus nakrmit vlka ze známého rčení – aby se nažral a koza zůstala celá. Jak jinak si vysvětlit, že tíha zákona padne především na křížence (těch je přece dost) a pro ty ostatní je tu možnost „jak z toho ven“. Na čas se tak zavřou ústa lidem, kteří proti psům brojí – a pak se uvidí. Jakkoliv se návrh jeví především jako „metla na křížence“ (byť určit původ takového křížence není vůbec snadné), které majitele v důsledku postihne? Lidi, pro které je pes možná ten nejcennější majetek, nebo movité občany, kteří jen přišli o módní doplněk a obratem si pořídí další? Co se týče nutnosti různých kurzů a potvrzení, efekt je značně diskutabilní – spíše to bude jen tahání peněz lidem z kapes. Kdo se kdy věnoval výchově a výcviku psů, ví, že takové rozhodnutí útokům psů na lidi nezabrání. Možná by bylo zajímavé sestavit statistiku majitelů útočících psů – třeba by byli zákonodárci překvapeni. Soužití člověka a psa je tu od nepaměti. Každý jedinec má svoje povahové dispozice a vše v životě psa i člověka je o zážitcích. Pokud je pes dobře veden a socializován, získal dostatek různých vjemů, pak má i výbornou rozlišovací schopnost a není důvod zjišťovat, jakého je plemene. Zákon by měl řešit spíše lidi, jejich postoje a chování. Všichni, kdo mají psy opravdu rádi, by měli za jejich právo na soužití s člověkem bojovat a neustále hledat cestu, jak jim umožnit harmonicky s lidmi žít. Jsem nucen konstatovat, že se mi opět potvrzuje: „Čím víc poznávám lidi, tím víc si vážím zvířat.“ Pavel Beer st.

Je to jen veliké selhání člověka! Považuji jakýkoliv návrh takového zákona za úplný nesmysl. Člověk je velmi zvláštní tvor, který často svoji slabost překrývá svojí agresivitou a nerad trestá sám sebe. Já považuji zákony a seznamy týkající se psů určených k utracení za veliké selhání člověka v tom být Homo sapiens! Není vhodnější dát návrh na zákon, jak opravdu potrestat člověka za nedodržení péče o psa? Sem patří i zvládnutí výchovy! Jak potrestat člověka, který nedodržuje základní povinnosti určené zákonem nebo i jen vyhláškami dané v jednotlivých městech? Jak dokázat

6

potrestat chovatele, kteří mají své chovné psy v nepřijatelných podmínkách a z krásného psa je brzo vyděšený živočich? Současnými zákony nedosáhnete dostatečného potrestání a převážně žádného. Já jsem majitelka malého plemene japan čin, více mi ani nedovoluje můj byt. Pokud se však dívám, jaké nesmysly lze vymyslet, jsem ráda, že můj pes má hmotnost pouze do 3 kg. On brzo může přijít zákon o tom, že pes, který váží nad 60 kg, může pod svou hmotností udusit člověka. Eva Frančeová

Z(ne)výhodňování ras problémy neřeší! Zákon se mi jeví jako nesmyslný a koncipovaný lidmi, kteří nemají ke psům, a co hůře – ani k lidem, solidní vztah. Jinak by věděli, že pes je živý tvor, ke kterému je nutno takto přistupovat. Je nutné rozlišovat mezi jednotlivci stejného plemene, podobně jako u lidí. Jsou slušní i darebáci, mezi bělochy i mezi indiány – vždyť můžeme pohlédnout zpátky do dětství – jakými přáteli a dobrými průvodci nám byli pokrevní bratři Vinnetou a Old Shatterhand! Také oni byli různých ras, přesto dokázali odlišit dobro a zlo mezi oběma rasami! Myslím si, že lidé, kteří zá-

kony vymýšlí či „novelizují“, nemají rádi nikoho a možná ani nikdy nečetli dobré knihy o lidech a zvířatech (např. světoznámého Knighta, Herriota, Čapka, Nepila). Aby to nedošlo až do absurdna, kdy nějaký koumák navrhne vystřílet všechny psy, protože nakonec kousnout může každý (i náš labrador, když ho někdo naštve). On i každý člověk se může potenciálně naštvat, ač je sebehodnější, ale pohár trpělivosti jednou přeteče a každému z nás potom „uletí“ nervy. Jak ale převychovat majitele zkaženého psa? Pes bude odpovědným činitelem (kdo ho učiní odpovědným?) odebrán, leč páneček zůstane nepotrestán, může si znovu pořídit a kazit dalšího psa, a tak stále dokola. Kdo takového majitele zastaví a jak? Obávám se, aby zákon nakonec nebyl sepsaný ve smyslu „padni komu padni“ a odskáčeme to všichni, vinní i nevinní. Myslím, že nejlepší je používat zdravý rozum. Vždyť přece každý živý tvor má právo na život, tím více psi, kteří nás doprovázejí od nepaměti. Podle mě nezáleží na rase, nýbrž na výchově. Tudíž je na chovateli a posléze na majiteli, jak se k výchově psa postaví. Doufat, že prevencí pro absenci výchovy (nebo nedostatečnou výchovu) psa budou jakási potvrzení o způsobilosti k držení psa, osvědčení pro psy čistokrevné nebo vybíjení kříženců, je přece naprostý nesmysl (kromě toho si ani neumím představit, jak by toto všechno mělo vlastně prakticky probíhat). PhDr. Jiří Iliev, majitel druhého labradora jménem Glenn (tím prvním byl Vin)

Neexistuje zlý pes, jen zlý pán Výcvikem a posléze i chovem psů se zabývám již cca 37 let a za tuto dobu mi rukama „prošlo“ kolem stovky psů různých plemen. Cvičila jsem psy pro lidi i pro ozbrojené složky státu. Troufám si proto tvrdit, že neexistuje zlý pes, pouze špatný pán. I z pudla se dá nevhodnou výchovou udělat „krvelačná bestie“ a z pitbula kočka. Nechápu proto, jak kdokoli může označit určité plemeno za nebezpečné a nežádoucí. Nejsou pro společnost nebezpeční a nežádoucí spíše lidé, kteří psa zkazili? A co zloději, násilníci, vrazi a zkorumpovaní politici? Budou je chtít zakázat taky? Napadá mne ještě jedno přirovnání, jedno jméno – Adolf Hitler, chtěl také „některé“ rasy zakázat a vyhladit. To se chtějí politici vyrovnat jemu? Nebo snad chtějí uvolnit cestu právě výše zmíněným zlodějům a násilníkům? Člověk vyšlechtil plemena psů za určitým účelem, je pravda, že z mnoha psů loveckých (kokři, jezevčíci, teriéři) i pracovních se dnes stali psi spíše již společenští. Ale záleží zase jen a jen na lidech, jak tyto vychovají a povedou. Apeluji proto na zdravý rozum všech lidí! Není to ve psech, ale v lidech! Úryvek z knihy Jamese Herriota Zvěrolékař a psí historky: Psy jsem nikdy nepokládal za cosi neměnně daného, samozřejmého. Proč jsou tak oddáni lidem? Proč jsou šťastní v naší společnosti a vítají náš příchod s tak nehoráznou radostí? Proč je www.pespritelcloveka.cz


Do živého

pro ně největším potěšením být s námi doma nebo kdekoliv jinde? Koneckonců jsou to jen zvířata a jejich hlavním zájmem by měla být snaha získat potravu a bezpečí. Místo toho rozdávají bezbřehou oddanost a věrnost, která nezná mezí. Hana Kubáňová, chovatelka psů plemene bandog, předsedkyně Bandog klubu CZ

Trestejme majitele, kteří mají opakovaně problémy Jsem úplně v šoku, když sleduji dění ohledně držení psů u našich nejbližších sousedů. Nechce se mi věřit, že to není zlý sen, ale tvrdá realita. Je vidět, že zákon vymýšlejí lidé neznalí věci, protože pes sám o sobě není nebezpečný nikomu, ale lze ho především ovlivnit výchovou nás lidí! Hlavně na nás záleží, jak se bude náš pes chovat, ať je to malý pudlík nebo velký rotvajler. Znám hodně držitelů tzv. bojových plemen, kteří mají své pejsky správně socializované a ti určitě nejsou nebezpeční nikomu! Na druhou stranu znám hodně držitelů tzv. malých společenských plemen, kteří své mini pejsky vůbec nezvládají a ti musí být trvale na vodítkách vláčeni svými majiteli, protože je jinak nezvládají. Jak se budou naši nejlepší přátelé chovat vůči svému okolí, vždy záleží jen na nás, na lidech! A ne na plemeni! Připravovaný zákon na Slovensku vůbec neřeší daný problém. To by opravdu museli zakázat chov psů všeobecně! Žádné zkoušky situaci také neřeší, jsme zase jenom lidé – úplatní, jen by se pomohlo korupci a na druhou stranu by značně omezily chov jmenovaných plemen, až by, možná, došlo k zániku jejich chovu zatím na Slovensku a v budoucnu bůhvíkde ještě – třeba i u nás! Hrozná představa! Trestejme majitele, kteří mají opakovaně problémy s agresivitou svých psů a ne psy vyjmenované na jakési „listině smrti“ a jejich slušné majitele, kteří mají své pejsky jako opravdové přátele! Doufám, že zvítězí zdravý rozum a takový zákon, který neřeší vůbec nic, nebude přijat! Lenka Matušková, držitelka pěti bearded kolií a dvou voříšků malého vzrůstu

Absurdní, zbytečné… Každý pes je nebezpečný pouze tak, jak jeho majitel chce, aby nebezpečný byl. Dlouho jsem přemýšlela, co k situaci na Slo-


Zmatená slovenská Karkulka volá – jsi československý vlčák nebo ten dle zákona nebezpečný saarloosův vlčák? vensku napsat. Je toho opravdu hodně, k čemu bych se chtěla vyjádřit, ale je velmi těžké utřídit myšlenky. Především bych chtěla napsat slovo, které mi v hlavě bliká asi nejčastěji… Naprostá nesmyslnost. V minulém čísle jste otiskli citace z návrhu zákona. Po jejich přečtení mě zachvátila hrůza z toho, že v dnešní snad civilizované době může někdo takovýto zákon vyprodukovat. Vyjádření iniciativy Jeden metr mi přišla vhodná a na místě. Tolik nesmyslností uvedených v těchto citacích člověk vidí jen málokdy, ale určitě by je neměl najít v zákoně, který rozhoduje o životě a smrti nejlepšího přítele člověka – PSA. Vyjadřovat se k tomu, že seznam psů nežádoucích a se zpřísněným držením je naprosto, jak to říci slušně, „absurdní“, je asi zbytečné. Tento seznam by vůbec neměl vzniknout a celá situace by se měla řešit z druhého konce, tedy od majitele zvířete. Každý pes je nebezpečný pouze tak, jak jeho majitel chce, aby nebezpečný byl. Pokud je majitel psa nevyrovnaná osoba, která si s pomocí zvířete řeší své problémy, je jedno, zda má v rukou pitbula, německého ovčáka či labradora. Takový majitel může udělat z každého psa agresivní uzlíček nervů útočící na vše kolem sebe. Znám mnoho amerických stafordšírských teriérů a všichni to jsou rodinní miláčci, protože jako rodinní miláčci byli vychováváni. Také mi přijde nesmyslné omezovat plemena psů kvůli tomu, na co byla někdy po celá staletí šlechtěna jen kvůli tomu, že pan zákonodárce nepochopil podstatu těchto vlastností. Při koupi jakéhokoliv psa musí přeci sám kupující zvážit své síly a možnosti. Proto když se rozhodne koupit některé z těchto „nebezpečných plemen“, je jen na něm, zda psovi vyšlechtěné vlastnosti použije tak, jak je pro něj a pro psa vhodné, nebo své síly podcení a vlastnosti, které byly u těchto psů šlechtěny a žádány, se

stanou zdrojem problémů a uberou se směrem, na jehož konci stojí katastrofa. Kvůli těmto lidem, kteří přeceňují své síly a jsou naprosto neznalí historie a povahových vlastností zvířete, vznikají konflikty, pro něž některá plemena psů budou zbytečně trpět diskriminací, i když za to sama nemohou. (Já doufám, že k tomu nedojde a kynologická veřejnost zabrání nesmyslnému zákonu.) Na tyto lidi by se měl navrhovaný zákon zaměřit, a ne na zvířata, která za nic nemohou. Sama jsem majitelkou amerického pitbulteriéra Cliffa. Jeho energii směřuji do sportovní kynologie, která ho baví a kde se při výcviku dostatečně „vyblbne“. Je to miláček rodiny, za níž by položil svůj život. Když jsem si ho pořizovala, brala jsem na zřetel povahové vlastnosti plemene, které mi naprosto vyhovují, a myslím, že jsme s Cliffem našli společnou cestu, která baví nás oba. Snad z mého vyjádření vyplynulo, že jsem proti zákonu, který vzniká na Slovensku. Páni zákonodárci by se měli vypravit mezi plemena a jejich majitele, o kterých rozhodují, a zjistit, zda jsou to opravdu takoví „zabijáci“. Myslím, že mnohdy budou opravdu překvapeni. Třeba až je nežádoucí americký pitbulteriér radostí poskáče a s láskou olíže od hlavy až k patě! Lucie Pelantová a APBT Cliff (Bury´s Banzai)

7

Do živého


Co říkáte na konkrétní návrh zákona na Slovensku, který má vyřešit problematiku útoků psů na lidi? Poslanecký návrh zákona o omezení chovu a držení „bojových plemen“ jsme u nás v minulosti zažili také. Naštěstí odpor laické i odborné veřejnosti byl natolik silný, že projednávání tohoto zákona bylo zastaveno. V každé společnosti se vždy najde jedinec či skupina lidí, kteří se musí nějakým způsobem zviditelnit. A téma „bojová plemena“ je pro to vhodnou příležitostí nyní i na Slovensku. Každé plemeno bylo vyšlechtěno pro určitý účel použití. Dlouhým šlechtěním má každé plemeno specifické vlastnosti. Na to bychom neměli zapomínat především ve chvíli, kdy přemýšlíme o tom, že si pořídíme psa. Pokud chci psa společníka a bydlím-li ve městě, nepořídím si třeba bandoga, ale plemeno vyšlechtěné jako společenské. Na druhou stranu, když budu mít na vesnici velký oplocený statek a potřebuji jej zabezpečit psem, pořídím si plemeno, které bylo k tomuto účelu vyšlechtěno. Tak by to mělo být, jenomže… řada lidí si pořídí „bojové plemeno“ jenom proto, aby uspokojili svoje ego. „Bojová plemena“ byla vyšlechtěna především k ochraně rodiny a majetku a z toho obvykle vznikají problémy. Zástupci těchto plemen jsou zvířata sebevědomá a náročná na držení, výchovu a výcvik. Každý potenciální zájemce o jedince „bojového plemene“ by si toho měl být vědom. Jedinci těchto plemen by měli být v držení zkušených a zodpovědných majitelů a ne lidí, kteří si pořídí jedince těchto plemen jenom proto, aby si přes něj řešili nedostatek sebevědomí nebo jiný charakterový nedostatek. Myslíte, že seznam plemen, jakýkoli, může být vůbec řešením? (A čeho vlastně?) Uvedený zákon problém s útoky na člověka rozhodně nevyřeší. Společnost se necitlivě zbaví řady plemen. Zbaví se plemen, které naši předci pracně vyšlechtili, protože potřebovali

Psy je třeba vychovávat, ale lidi především! Slovenský návrh zákona problematiku útoků psů na lidi ve skutečnosti nevyřeší. Utrácení „problémových“ a na černé listině vyjmenovaných psů je holý nesmysl – zbavujme se raději problémových, nezodpovědných a psy týrajících lidí! Podle mě je to ze strany zákonodárců hlavně pohodlnost řešit situaci hned takovýmto brutálním způsobem. Zvíře je věc – šup tedy s věcí pryč! Zároveň je to ale živý tvor, který cítí bolest a je z masa a kostí jako my lidé! Zákon by chtěl zavést jakýsi „test k držení psa“ – když už by to mělo dojít tak daleko, tak nechť je to něco jako osvědčení o řízení motorového vozidla (autobusu, tramvaje, kamionu, vlaku, letadla) nebo zbrojní průkaz – prostě osvědčení, které

8

především neúplatné pomocníky k ochraně. Již v současnosti se mnoho lidí na Slovensku necitlivě zbavuje psů vyjmenovaných plemen. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že psi by neměli napadat lidi „na potkání“ a zraňovat je. O tom nemůže být nejmenších pochyb. Logicky se nabízí otázka: jak situaci ohledně útoků na lidi vyřešit? Řešení vidím v podstatě ve dvou krocích; první krok by byl motivující a druhý represivní. 1. Každý majitel psa většího vzrůstu včetně psů „bojového plemene“ by měl absolvovatse psem aspoň základní výcvik v poslušnosti. Výcvik by se prováděl ve stávajících kynologických organizacích. Zvládnutí výcviku by bylo završeno zkouškou. Aby majitelé byli lépe motivováni k výcviku, měly by obce a města majitelům psů, kteří se prokáží příslušnou zkouškou, prominout místní poplatky ze psů, případně je aspoň citelně snížit. 2. Pes sám od sebe, pokud je vycvičen, nebo aspoň patřičně zajištěn (náhubkem, vodítkem, vhodným oplocením) nemůže ve většině případů zaútočit na člověka. Pokud majitel psa neučiní vše pro to, aby nemohlo dojít k napadení, musí si být vědom své zodpovědnosti. Represivní opatření a tresty v případě napadení musí být pro majitele psů, a to nejen „bojových plemen“, natolik citelné, aby si každý pořádně rozmyslel, které plemeno si pořídí a jak ho zabezpečí, aby nemohlo dojít k napadení člověka nebo jiného psa. Mnohdy dojde ke zranění dítěte ne proto, že by pes byl sám od sebe agresivní, ale proto, že dítě je se psem samo, bez dozoru a neví, jak se má ke psu chovat. Je např. logické, že pes, který spí a dítě na něj šlápne nebo mu strčí prst do ucha či oka, se lekne, cítí se ohrožen, a proto zareaguje agresivně. Měla by se tedy místo zákazu chovu a držení některých plemen psů spíš spustit osvětová kampaň ve škole, v rodině a ve sdělovacích prostředcích. Ladislav Mach belgický ovčák, malinois

nelze získat podplacením úředníka. A určitě by v takovém testu neměly chybět otázky z historie, anatomie, využití psa, potom i praktická zkouška nejméně na úrovni IPO1, ZVV1, TART… Součástí by měl být i psychologický posudek majitele, jestli má „všech pět pohromadě“, nebo je to jen frajírek, který si velkým silným psem kompenzuje svoje mindráky a komplexy. Určitě si nemyslím, že na základě útoků jednotlivců konkrétních plemen vůči člověku je vhodné sestavovat hned seznam „nebezpečných plemen“ psů. To, jak se pes chová, je plně odvislé od přístupu jeho majitele. Nemůžu mít přece psa a věnovat mu dvakrát denně pět minut kolem baráku! Každý pes musí být vychováván tak, aby byl ovladatelný, poslušný, snášenlivý vůči lidem i psům. Pokud se chová jinak, nejde o selhání psa, nýbrž člověka, který veškerou výchovu psa zanedbal, za což by při problematickém chování psa měl také nést následky. Michaela Petrini, rotvajleři

Nebezpečný může být jen jedinec, ne plemeno! Velice mě zaujaly a znepokojily články o „nebezpečných” plemenech psů. Nedokážu si představit, že by k nám přišel cizí člověk, vzal mi mého milovaného přítele, označil ho za nebezpečného a poslal na smrt. Děsím se pokaždé, když čtu tyto články, že to někdo zavede i u nás. Je to pro mne nepředstavitelné utrpení a bezmoc lidí, kterým už psa vzali. Jen se nad tím zamyslím a propadám zoufalství… Většina lidí, kteří se o psy zajímají, ví, že nebezpečný může být pouze jedinec a ne plemeno, ještě přesněji, i u tohoto jedince za jeho nebezpečnost zodpovídá vždy jeho majitel! Ale velice mne mrzí, že i v řadách „pejskařů” se najdou ti, kteří bez ostychu tvrdí, že bull psi, rotvajleři, mastifové a podobně „zle” vypadající psi, jsou zlí, a bojí se jich. Odpovídám vždy, že je to jen proto, že je neznají. Mám tato plemena nejraději, jsou to milující, oddaní, společenští www.pespritelcloveka.cz

Kdo bude příště na řadě? psi, kteří zbožňují lidi, ovšem se správnou výchovou jako všichni psi... Pokud si psa pořídí nevyrovnaný člověk (záměrně nepíšu laik nebo začátečník, protože i ti mají mnohdy své psy vychované lépe než někteří „kynologové” nebo „chovatelé”) je jasné, že takový pes se může stát problémem, ale opět pouze „díky“ svému majiteli... Znám spoustu lidí, kteří si pořídili psa pouze proto, že se jim líbil. A pak se diví. Ale i v tomto případě na to doplatí především zvíře, které si bohužel pána vybrat nemůže. V poslední době si všímám, že mnoho lidí si pořizuje „exotická” plemena, např. akity, brazilské fily, sibiřany, ridgebacky, šarplanince, moskevské strážní psy... Mnohé z nich ani nenapadne zjistit si, k čemu byli tito psi šlechtěni, jak dlouho byli k té či oné práci používáni, jaké jsou jejich povahy a nároky. Jak psal ve svém příspěvku v minulém čísle pan

už jsem si vyslechla, že mám pitbula, protože je přeci žíhaný... Vše je ale jen v lidech a dnes je, bohužel, moderní pořídit si psa, vidím to i u nás ve městě. Pes nemá výcvik žádný, přivolání, socializaci také ne a děsím se toho, co z nich vyroste, protože jejich páni jen frajeří. Přála bych kynologii rozumné lidi, ale to hlavně mezi majiteli „jen“ mazlíčků, protože chovatelé jsou většinou zodpovědní. Slovenské kynologii, aby se prali za práva svá i svých psů a bránili se nesmyslným zákonům, které stejně nic nevyřeší. Je to v lidech, a ne ve psech. Když budu chtít, každý pes může být zabiják, stačí výchova – nevýchova a stejně tak z každého psa lze udělat tolerantní, vychované a poslušné zvíře. Holt záleží na tom, kdo bude na konci toho vodítka. Situaci budu sledovat, protože mě to štve, ale vím, že s tím asi moc neuděláme. Bojím se toho, aby v další vlně nepřišel boxer, protože má někdy dost přísný výraz, ale v srdci je to klaun, a jiná plemena. Je až s podivem, že je nebezpečný saarloosův vlčák, ale proč si tam Slovensko nedalo československého vlčáka? Je „jejich“ národní. Stejně jako Němci si tam nedali německého ovčáka, ač je ve statistkách mezi prvními díky svému rozšíření a oblibě. Štve mě to, asi jako každého normálního pejskaře, tak musím reagovat! Zuzka Picková a boxerka Blondy

Vybrala jsem si bandoga

Luděk Kottvald, neměli by se omezovat psi, ale možní majitelé. Ovšem s podmínkou, že by se těchto „testů ovladatelnosti” měli zúčastňovat i majitelé malých psů společenských plemen, protože už stokrát se mi stalo, že na mne „vyjel” jorkšír, maltézáček, nebo jiný malý pes, ale nevybavím si snad ani jednoho pitbula, rotvíka nebo dobrmana, který by na mě při míjení na ulici byť jen zavrčel... Snad se k nám žádný zákon o zakázaných plemenech nedostane, ale snad někdo vymyslí, jak omezit nezodpovědné majitele... S přáním co nejlepší budoucnosti pro psy Michaela Petříková

Proč je tam saarloos a né čévéčko? Protože je národní? Nebo proto, že je to hloupost?! Nedá mi to nereagovat na nové číslo časopisu, úplně mi zůstává rozum stát, co se v dnešním 21. století děje! Myslím tím samozřejmě zákonodárce na Slovensku, ale oni ani v jiných zemích nejsou mistři. Na výraz „bojový“ už jsem úplně alergická, protože je to dneska velmi moderní pojem, každý ho používá a pomalu všichni krátkosrstí, nasvalení psi jsou prostě bojoví... I já www.pespritelcloveka.cz

Do živého

Co říkáte na konkrétní návrh zákona na Slovensku, který má vyřešit problematiku útoků psů na lidi? Takový zákon samozřejmě nic nevyřeší a postihne jen poctivé lidi. Podle tohoto zákona nemají kříženci vyjmenovaných plemen nárok na život a musí být ihned utraceni, na psy s PP lze získat jakési osvědčení. Napadá vás vysvětlení, argumentace, proč to tak má být? Nechápu, jak někdo bude určovat u křížence, že pochází z daného plemene, jak to bude dokazovat. Znaky plemenné příslušnosti sice vidět jsou, ale snad nikdo se zdravým rozumem se za to nemůže zaručit... Umíte si představit, z čeho by se měl tento test k držení psa skládat, kdo a kde jej bude posuzovat? Pokud by měl být jakýsi test – představovala bych si socializaci podobnou zkoušce BH nebo ZOP či ZZO. Každý pes by měl mít základní poslušnost a socializaci 100 %. Pokud se člověk psovi věnuje minimálně a cvičí s ním, tak tyhle zkoušky nejsou až takovým problémem.

Nevím jak ve slušnosti vyjádřit své pocity, které Myslíte, že seznam plemen, jakýkose týkají zákona o psech na Slovensku. Pocházím li, může být vůbec řešením? (A čeho z rodiny, kde vždy nějaký pes byl. Naši chodili vlastně?) do práce, já a sestra do školy. Pes se vychovával Ne, seznam vymýšlí nezkušení lidé, kteří za běhu domácnosti. Nepamatuji, že by někdy chtějí být asi něčím důležití a zajímaví. někoho napadl a to nemluvím jenom o lidech, Podle mě je třeba nejvíc nebezpečný jeale i o psech. Po letech, kdy můj syn dostudoval, zevčík, a ten tam není! Mě osobně snad jsem odešla z Prahy na vesnici, protože jsem touovčák nepokousal za celou dobu a jezevčík žila po přírodě a po pejskovi. Znám věci z obou kdysi, když jsem byla malá, do obličeje, takstran: na jedné straně vodíte syna do školy že tak asi. po špinavých chodnících od psích výkalů, volně Petra Fürstová pobíhající psi na dětských hřištích atd. Na druhé straně jsou pak lidé, kteří uklízí po svých psech a věnují jim každý volný čas. Dlouho jsem vybírala plemeno, které by mi sed- bokou úctu, třeba při záchraně lidského života. lo. Podotýkám, že můj manžel nikdy psa neměl Přemýšlím, jak by to vypadalo, kdyby jednoho a brala ho hrůza, jak to dopadne… Vybrala dne byl na seznamu nežádoucí – člověk, a věřte, jsem si bandoga. A toto plemeno je nyní na se- že těch důvodů je opravdu hodně. Iveta Štěpánková, dva bandogové: znamu na Slovensku jako nežádoucí. Neznám tříletý Gerrýsek a tříměsíční Hakýnka žádný případ útoku bandoga na člověka. Dnes mám tříletého psa Gerrýska, který je miláčkem celé rodiny, běžně k nám lidé chodí na návštěvu a ještě se nestalo, že by někomu ublížil. Nejsem žádný chovatel ani nemám zkušenosti, pouze ho milujeme a je členem rodiny. V září jsme si pořídili dalšího bandočka – Hakýnka, a kluci se snáší dobře. Ale zpět k situaci na Slovensku – nemůžeme se ráno vzbudit a rozhodnout se, že je nějaký pes, plemeno nežádoucí nebo má být napsán na seznam s přísným dohledem. Především je to vina nás všech, že jsme to nechali dojít tak daleko. Je mi smutno z toho, jak zacházíme s láskou, pes byl brán vždy jako přítel: pracují, chrání, léčí, rozdávají radost. Místo honu na čarodějnice zaslouží naši lásku, péči a někdy i hluIlustrační foto: N. Bednaříková, A. Jungerová, J. Horský, M. Plaček, Z. Erretová

9

Kdo bude příště na řadě?

Recommend Documents