24-28 STORY- 19_CZ.qxd:Sestava 1
10.5.2008
1:58
Stránka 24
PRACOVNÍ TRH
ČTK
HLAVNÍ TÉMA
Vězňové Schengenu Cizinci ze zemí mimo působnost schengenské dohody si uvědomovali, že vstoupením Česka do schengenského prostoru je čeká spousta papírování a běhání po úřadech ohledně jejich trvalého pobytu v republice. Netušili však, že jim to přinese i omezení jejich pohybu po Evropě. 24 | Czech Business Weekly | 12. května, 2008
TEXT BRYN BAILER
šichni cizinci v této zemi jsou si teoreticky před zákonem rovni, jenže někteří jsou si méně rovni než jiní. Tolik otázek, a tak málo odpovědí. To je převládající pocit mezi mnoha postiženými lidmi,
V
když se snaží překonat nástrahy a vrtochy rozšířené schengenské zóny. Tak například. Několik měsíců před vstupem Česka do schengenského prostoru zažívala velvyslanectví v Praze „nájezdy“ davů lidí žijících a pracujících v České republice ilegálně, kteří zoufale usilovali o udělení víz, aby se vyhnuli deportaci či přinej-
24-28 STORY- 19_CZ.qxd:Sestava 1
menším ohrožení svých pracovních míst. Po 21. prosinci 2007, kdy Česko do Schengenu vstoupilo, noví držitelé víz zjišťují, co jim nové dokumenty přinesly – a co ne. Tak třeba typ D „Je to velmi složitá otázka,“ říká Šárka Machotková, úřednice z oddělení ministerstva vnitra, které se zabývá záležitostmi přistěhovalectví a udělování azylu. „Některá pravidla jsou zcela jasná, ale spousta jich je nejednoznačných, podléhajících rozdílným interpretacím a postupům. Toto kolo rozšiřování Schengenu zviditelnilo některé problémy, o nichž se v minulosti příliš neuvažovalo.“ Jedním z nich je třeba skutečnost, že mimoevropští cizinci, kteří chtějí žít v České republice – například Američané nebo Kanaďané – musejí pobývat na českém území téměř celý rok s dlouhodobým vízem „typu D“, než obdrží dlouhodobé povolení k pobytu. Jejich možnosti cestování po území
10.5.2008
1:58
Stránka 25
Schengenu jsou omezenější než u jejich krajanů, žijících v jiných schengenských zemích, kde je čekací lhůta na povolení k pobytu kratší než v Česku. „Vzhledem k tomu, že udělování dlouhodobých víz je v kompetenci jednotlivých členských zemí, evropská legislativa pravidla pro dlouhodobý pobyt nijak neupravuje, což znamená, že se postupy v jednotlivých zemích navzájem liší. Na nedávném setkání národních expertů s představiteli Evropské komise se otázka víz projednávala a schůzka naznačila možnosti společného postupu, které v současné době jednotlivé země studují,“ řekla kolegyně Machotkové, Daniela Kortišová, která se z Bruselu vrátila minulý týden. „Komise předložila svoje interpretace možností pohybu po schengenském prostoru s dlouhodobými vízy,“ vysvětluje Kortišová. Českým vězněm Podle tzv. Schengenské konvence se při přechodu vnitřních
hranic mezi 24 zeměmi schengenského prostoru neprovádějí pasové kontroly. Na vnějších hranicích mají imigrační úřady povinnost prověřovat příchozí osoby z třetích zemí v schengenském informačním systému, což je počítačová databanka obsahující různé údaje, například o nežádoucích osobách. Jediné, co je na vízech typu D zcela jasné a jednoznačné, je skutečnost, že svého držitele neopravňují cestovat po schengenském prostoru teoreticky zbaveném hranic, dokud nezískají dlouhodobé povolení k pobytu. Tento stav by se mohl změnit s uplatněním nové interpretace Evropské komise. Skutečnost je taková, že většina držitelů tohoto typu víz – také se jim říká „dlouhodobá národní víza“ – je v České republice prakticky uvězněna na dlouhé měsíce, s výjimkou výjezdů do zahraničí na dobu nepřesahující pět dnů. Pokud chtějí v jiné zemi schengenského prostoru strávit delší dobu, musí si pro danou zemi
vyřídit krátkodobé vízum, případně dlouhodobé povolení k pobytu. O tento dokument však nesmějí požádat dříve než 120 dnů před vypršením platnosti dlouhodobých víz „typu D“. „Vypukla úžasná panika,“ konstatuje ředitel mezinárodní pojišťovací společnosti Hamilton Hudson Samuel H. Fleischman. Jeho zahraniční klientela se v posledních šesti měsících rozrostla na dvojnásobek. Množství cizinců, pobývajících v Česku jako „permanentní turisté“ na neustále obnovovaná tříměsíční turistická víza, se začalo usilovně shánět po zdravotním pojištění, které potřebovali připojit k žádosti o dlouhodobé vízum. Podle nových pravidel občané z neschengenských zemí, kteří pro krátký pobyt vízum nepotřebují, mohou v schengenských státech pobývat tři měsíce v šestiměsíčním období. To znamená, že po třech měsících musejí danou zemi opustit, odjet do země, která není součástí Placená inzerce
24-28 STORY- 19_CZ.qxd:Sestava 1
10.5.2008
1:59
Stránka 26
HLAVNÍ TÉMA schengenského prostoru ( jako je např. Rumunsko nebo kterákoliv nečlenská země EU), a smějí se vrátit opět bez víza až po uplynutí dalších tří měsíců. Překročení povolené délky pobytu bez víza, nebo dokonce pobyt a práce v schengenském prostoru bez povolení, může provinilci vynést pokutu, zatčení, deportaci a zákaz vstupu na území Schengenu. Drsné probuzení Zoufalé běsnění se zklidnilo
a nyní nastupují pocity zklamání, protože si cizinci začínají uvědomovat, jakou ochranu jim nově nabytá víza poskytují a jaká jim přinesla omezení. Kromě toho se šíří pocity frustrace z příliš složitého a zdlouhavého procesu žádání o dlouhodobé povolení k pobytu. Držitel tohoto těžko dostupného dokumentu může svobodně cestovat po všech zemích, jež jsou součástí schengenského prostoru. „Je zde spousta protiřečících
si pravidel, spousta nedorozumění, spousta mezer ve znalostech,“ stěžuje si Fleischman. „Kromě toho je zde mnoho rozporů mezi Českem a Evropskou unií, ale nikdo se nenamáhá je urovnávat.“ Některé země vydávají pobytová povolení dříve, ale v Česku to tak není, konstatuje Machotková. „V zásadě každý cizinec s dlouhodobým vízem musí žít v České republice necelý rok, než může požádat o dlouhodobé povolení k po-
bytu, o které nelze požádat dříve než 120 dnů před vypršením platnosti víza typu D,“ vysvětluje Machotková. „Jednali jsme již o té věci i na evropské úrovni. Pokud chcete v Česku měnit zákony, trvá to dlouho.“ Cizinci, kteří dodržují české zákony a žijí v České republice delší dobu, jsou držiteli dlouhodobých pobytových víz a nemají s cestováním po schengenském prostoru žádné problémy. Ty se týkají jen cizinců pobývajících v Česku na zá-
Legalizace pobytu, pohnutý příběh plný krve, potu a, ano, i slz Dobrý skutek nezůstane nepotrestán Tak jsem to aspoň cítila já, když jsem se potila horkem v nechvalně známé ponuře šedé čekárně cizinecké policie v Koněvově ulici na Praze 3 a spolu s dalšími asi 250 cizinci jsem se snažila vyhovět zdejším zákonům, které se řídí Schengenskou dohodou. Několik měsíců jsem prožívala byrokratickou noční můru – sháněla jsem stohy povolení a papírů, pořizovala notářsky ověřené podpisy, opatřovala si překlady kopií úředních dokumentů, nechala si udělat výpis z trestního rejstříku (dokonce dvakrát, protože jsem se mezi tím přestěhovala), letěla jsem do Londýna, abych si podala žádost, podruhé jsem letěla do Londýna, abych si vyzvedla své vízum opravňující mě k dlouhodobému pobytu, o horentní sumě, kterou stojí jeho vyřízení, ani nemluvím – a tak jsem dospěla až k onomu dni, kdy jsem předložila své tvrdě vydobyté nové vízum cizinecké policii ke schválení. Tedy, spíš jsem se o to pokusila. Dobří lidé mi radili, abych nelenila a postavila se do fronty před úřadem už v brzkých ranních hodinách, jeden člověk mi dokonce s vážnou tváří doporučoval přijít tam už o půl třetí ráno, ale já jsem se rozhodla přijít v půl osmé, což je doba, kdy na úřadě začínají úřední hodiny. Věděla jsem, že budu čekat, a tak jsem si s sebou vzala knihu (Alenku v říši divů – příhodná literatura), aby mi čas utekl rychleji. Koneckonců, tanec s byrokraty je nedílnou součástí české zkušenosti. Můj přístup k překážkám, které nám život klade, je spíše uvolněnějšího rázu, bývám nad věcí. Pokud se mi podaří vydobýt vtipnou a okouzlující historku z nepříjemného střetnutí s autoritou, nepodařeného rande, průšvihového pohovoru nebo z těžkostí, ve kterých nás spolu s dalšími neunijními dušemi smaží prvořadá byrokracie… tak to všechno stálo za to. Navíc se o tom dá napsat sloupek do časopisu. Všechno má svá pro a proti.
Noční můra v kostce Do fronty v 7:30, průchod dveřmi v 8:30 (pořadové číslo 605). V 11:00 zkolabují počítače. Ve 14:00 počítače opět fungují. V 16:00 jsem opustila čekárnu, kde se dalo sedět, a ve které bylo nesnesitelné horko. V 16:10 jsem se dostala mezi ostatní žadatele do čekárny, kde se dá jen stát a kde si připadáte jak dobytek, co čeká na jatkách. V 17:37 vyvolali mé číslo. V 17:50 jsem s hurónským řevem vyběhla ven z budovy, s platným vízem v ruce. V průběhu celého několikaměsíčního procesu, který tomuto dni předcházel, jsem nashromáždila stohy dokumentů „jen tak pro případ, že by byly potřeba“ – rodný list, univerzitní diplom z University of Arizona, pasové fotografie (naštěstí, protože mi na české ambasádě v Londýně opomněli říct, že je budu potřebovat), doklady o cestovním pojištění, kopie pracovního povolení, řidičský průkaz a nájemní smlouvu. Bylo mi řečeno, že při vyzvednutí víza ani při uznání jeho platnosti, nebudu potřebovat doklad o cestovním pojištění, tak jsem se ten den rozhodla vyjít nalehko. Ukázalo se však… při posledním kroku, při tom úplně posledním kroku, v těch několika vteřinách, které mě dělily od chvíle, než razítko o platnosti dopadne na příslušný papír… Ukázalo se, že musím předložit doklad o cestovním pojištění. Jak jinak. Stála jsem tam, u okénka, na které jsem čekala deset hodin ve frontě, po celých dnech a týdnech pobíhání z jedné agentury do druhé… Blablabla… A oni mě chtějí poslat zpátky kvůli jednomu tenounkému kusu papíru. „Mám cestovní pojištění,“ řekla jsem úředníkovi za přepážkou. „Jenom jsem si ho nevytiskla. Řekli mi, že ho nebudu potřebovat.“ Ale s chlápkem to ani nehnulo.
Jediné razítko mě dělí od spásy Konečně, ve chvíli, kdy úřad za čtvrt ho-
diny zavíral, mně začaly vlhnout oči a už jsem si představovala, jak budu muset přijít zítra s tím posledním dokumentem, který bude zborcený kapkami mého potu a mých slz, ten chlap mi to razítko dal. Byla jsem legalizována. Vím, že si někteří z vás říkají: „Ty jsi ale rozmazlené princátko, Američanka, které všichni nadržují!“ (Fajn, třeba jste to říct nechtěli, ale určitě jste si to pomysleli.) „Mohla jsi to udělat dřív. Chtěla jsi obejít systém, ale dostali tě. Zasloužíš si každý kousíček té trýzně, každou překážku, kterou před tebe postavili, každý poplatek, který od tebe vybrali. Jo, a když už jsme u toho, máte hrozného prezidenta.“ Zatímco s tím posledním plně souhlasím, tohle nadávání na Američany, které slyším ve všech trendy kavárničkách a na mrzoutsky ukňouraných on-line chatroomech, už mě vážně nudí. Můj bratr je policista. Já sáma jsem v USA psala o zločinu a chvíli také pracovala u policie. Znám zákony a nemám strpení s těmi, kdo záměrně obcházejí pravidla. Ale celý proces legalizace mého pobytu byl zpomalen, dokonce znemožněn, už od samého počátku. Můj první domácí (muzikant a téměř misogyn, který se mi představil pouze jako David, zřejmě proto, že nelegálně pronajímal svůj prostorný byt v Nuslích) mi odmítl vydat nájemní smlouvu. Žádala jsem ji. Přiváděla jsem na ni řeč. Nakonec jsem o ni i prosila, ale on byl nezlomný. Ve finále mě vyhodil, protože jsem s tím nedala pokoj. Tak jo, jsem trochu zahořklá. Ale věřte, že byste byli také. Nakonec jsem si našla zrekonstruovaný byt v místě, kde jezdí tři tramvajové linky, na dvorečku je zahrádka a mám příjemného domácího, který mi dal smlouvu, aniž bych si o ni musela říkat. S tímto dokumentem, radami od produkční naší redakce, s pomocí internetu a jedné letecké společnosti, kterou nebudu jmenovat, a po spoustě, spoustě nejrůznějších obíhaček… jsem před čtrnác-
ti dny zlegalizovala svůj zdejší pobyt. Nebylo to jednoduché ani příjemné. Byla to tak odstrašující zkušenost, že chápu, proč se jí lidé chtějí vyhnout a raději systém obchází. Nemělo by přece být obtížné udělat to, co je správně. Ovšem v Kafkově zemi je víc věcí, které nedávají smysl.
Nejsem v Americe Post scriptum bych rád dodala, že aby vše nebylo tak jednoduché, moje nové vízum mi dovoluje projíždět pouhých pět dnů přes území schengenského prostoru zpět do Česka. Jinak bych si musela zažádat o územně omezené vízum, které povoluje jeden nebo opakovaný vstup do každé země, kterou bych chtěla navštívit. Pokud se nebudete řídit tímto pravidlem, může vás čekat pokuta, deportace, zatčení a potenciální zákaz vstupu do zemí Schengenské dohody. Chci dopředu reagovat na dopisy čtenářů k tomuto příspěvku: Vím, že už nejsem v Americe. Vím, že musím hrát podle zdejších pravidel. Vím, že Schengen propaguje sjednocenou Evropu, vím, že je to zákonný opěrný pilíř ekonomické síly Evropské unie. Ale tahle pravidla prostě znamenají, že nesčetní Američané, Evropané ze zemí mimo EU, Australané a vůbec „státní příslušníci jiných zemí“ jsou zde ve skutečnosti polapeni do pasti a nemohou cestovat po Evropě. Už se mi stalo, že jsem svým nadřízeným musela odmítnout zadaný úkol, protože bych kvůli němu musela vycestovat za hranice ČR. Ano, rozumím vám – tohle je krásný nový eurocentrický svět, a jestli se ti to nelíbí… A dávej si bacha, ať tě při odchodu nepraští schengenské dveře do zad. Není to ale přece jen trochu přehnané? Možná by to razítko na mém vízu, to s českým dvouocasým lvem, mělo pod sebou mít ještě text: „Vítejte v České republice. Tady si sedněte a buďte zticha.“ —Bryn Bailer, původem Američanka z Arizony, je členkou redakce CBW.—
24-28 STORY- 19_CZ.qxd:Sestava 1
kladě dvoustranných vízových dohod a těch, kteří požádali o dlouhodobé vízum teprve nedávno. O tyto záležitosti se nyní zajímají již i diplomatické kruhy. „Zejména se nás dotýká skutečnost, že se omezení cestování po Schengenu s vízem typu D po uplynutí prvních 90 dnů pobytu vztahuje na mnoho Američanů,“ říká první tisková tajemnice velvyslanectví Spojených států v České republice Victoria H. Silvermanová. „Velvyslanectví na těchto otázkách spolupracuje s českými ministerstvy vnitra a zahraničních věcí, dožadujeme se změny v českých zákonech, která by buď umožnila vydávat povolení k pobytu namísto dlouhodobých víz typu D nebo by vízum typu D učinila platným pro celé území schengenského prostoru,“ uvedla Silvermanová v připraveném prohlášení. „Uvědomujeme si, že takové změny vyžadují schválení zákonodárným sborem a doufáme, že česká strana podnikne potřebné kroky co nejdříve.“ Ministerstvo práce a sociálních věcí na mailem zaslané otázky CBW neodpovědělo a ministerstvo zahraničních věcí nás odkázalo na ministerstvo vnitra. Nejen český bordel Jedna z místních právniček zcela upřímně připouští, že v této věci tu vládne zmatek. „Politika udělování dlouhodobých víz není v rámci Schengenu koordinována,“ říká pražská advokátka Adéla Krbcová z právnické firmy Peterka & Partners. „V důsledku toho o vydávání časově neomezených povolení k pobytu pro všechny cizince, zamýšlející v dané zemi pobývat déle než tři měsíce, rozhoduje každý stát podle svého. Česká republika nechce vydávat povolení k pobytu přímo, takže každý žadatel musí nejprve získat dlouhodobé vízum. Nicméně v souladu s pravidly Schengenu smí držitel dlouhodobého víza cestovat do jiných schengenských zemí pouze tehdy, vyžádáli si územně omezené vízum platné jen pro tu kterou zemi.“ Na taková víza se podle
10.5.2008
1:59
Stránka 27
Krbcové čeká 2–10 dnů. Její firma svým klientům pomáhá s celou řadou aspektů imigračního zákona, včetně přípravy žádostí o víza či o povolení k práci. Jiné osoby, s nimiž jsme při přípravě tohoto článku hovořili, mluví o nerozumné imigrační politice založené na zdlouhavých a složitých úředních postupech, která může odradit mnoho talentovaných cizinců od záměru usadit se v Česku. „Zjednodušené cestování Ev-
ropanů po schengenském prostoru je jednoznačně pozitivním přínosem pro ekonomiky členských zemí. Nižší cestovní náklady, méně předpisů a odkladů povede k podpoře podnikání a k urychlení integrace, což se projeví v ekonomické expanzi,“ míní Benjamin Powell ze Suffolk University v Massachusetts. „Tyto blahodárné aspekty by však neměly kolidovat s omezeními, které komplikují cestování po schengenském postoru pro cizince
z nečlenských zemí,“ varuje vzápětí. „Členským zemím jenom prospívá, je-li jejich pracovní síla mobilní a flexibilní – ať už jde o pracovníky z řad rodilých Evropanů či o cizince z jiných zemí.“ Stane-li se Česká republika zemí nepřátelskou vůči cizincům, kteří zde chtějí pracovat, mohlo by ji to dlouhodobě poškodit, stejně jako podobná politika škodí Spojeným státům, podotýká Alex Tabarrok, ředitel výzkumu v NezáviPlacená inzerce
24-28 STORY- 19_CZ.qxd:Sestava 1
10.5.2008
1:59
Stránka 28
HLAVNÍ TÉMA vysokoškolské studium. ‚Americký sen‘ se svým způsobem přesouvá do Evropy, třeba do Velké Británie či Německa. Úvahy o zelené kartě Jedním z možných přístupů, o nichž nyní čeští zákonodárci uvažují ve snaze usnadnit příliv kvalifikovaných pracovníků do Česka a jejich dlouhodobý pobyt v zemi, je vytvoření tzv. „zelené karty“ pro zahraniční zaměstnance. Zvažuje se, že by se vydávala pracovníkům, kteří nemají vízum typu D, a nahrazovala by dlouhodobé povolení Jakub Stadler
slém institutu, neziskové organizaci se sídlem ve Washingtonu, a profesor na ekonomické fakultě univerzity George Masona ve Virginii. „Nejsme k cizincům tak vstřícní, jak v této zemi bývalo zvykem, říká Tabarrok. „Od 11. září Spojené státy omezily vydávání všech druhů víz, což poškodilo zejména všechny obory, zabývající se moderními technologiemi. Popravdě řečeno Evropa z toho profituje na úkor Spojených států. Kvůli těmto restrikcím již USA nejsou považovány za nejlepší místo pro
k pobytu, které v současné době mohou získat jen osoby pobývající v Česku víc než rok. O zelenou kartu by mohli žádat i držitelé víz typu D. „Zelená karta by měla být zvláštním typem dlouhodobého povolení k pobytu ve specifických případech, určeným pro zahraniční pracovníky,“ vysvětluje Krbcová v e-mailu. „Na základě zelené karty vystavené do 30 dnů od požádání by měl její držitel právo pobývat a pracovat v České republice po dobu až tří let a pokud jde o pohyb po schengenském prostoru, požíval by podobných práv jako držitelé stávajícího dlouhodobého povolení k pobytu.“ Podle Fleischmana je celý ten rámus kolem imigračních záležitostí ohlušující, ale má i své finanční přínosy. Fleischman je rodilý Newyorčan, který získal povolení k trvalému pobytu v České republice před rokem poté, co zde legálně žil pět let. Jak říká, profit vykazují zdravotní pojišťovny, protože žadatelé o víza musejí předložit doklad o zaplaceném zdravotním pojištění. A to stojí nějaké peníze. Například u společnosti Hamilton Hudson
zdravotní pojistka stojí v průměru od 15 000 Kč (595 eur) do 25 000 Kč ročně. „Čím více lidí přivedete do systému, tím víc z toho bude profitovat česká státní pokladna,“ dodal Fleischman. „Vízum stojí 1000 Kč a navíc – lidé s dokumenty platí daně. Ekonomice mírně prospívá i samotné papírování kolem přistěhovalectví. Mnoho firem najímá společnosti, které jejich zaměstnancům zajistí víza a postarají se, aby všechno proběhlo v souladu se zákonem. Takové firmy si účtují tisíce z to, že se postarají o všechny detaily, a tím se také pumpují peníze do ekonomiky.“ Naproti tomu, míní Fleischman, není pravděpodobné, že by nastalá změna způsobila větší ekonomické škody – pokud vůbec k nějakým škodám dojde. „Turisté ze západních zemí budou i nadále turisty jako dřív; toho sektoru se to nedotkne. Přeshraniční obchodní transakce – ani tam nevidím žádný dopad. Jediný neblahý důsledek bude pár cizinců, kteří s pocitem zmaru odjedou ze země, ale nemyslím si, že právě oni by byli této zemi velkým přínosem, protože jinak by si už dávno
Druhy schengenských víz Vízum obsahuje povolení pro občany zemí mimo Schengen cestovat, vstoupit, projíždět či zůstat v zemích schengenského prostoru. Existuje několik kategorií těchto víz:
Adéla Krbcová právnička advokátní kanceláře Peterka & Partners. Kategorie A (vízum dovolující pohyb po letišti). Umožňuje pohyb
Které země patří do schengenského prostoru?
v mezinárodní tranzitní části letiště během přestupného letu, případně přesun mezi dvěma úseky mezinárodního letu.
Členské země Schengenu podepsaly a zavedly smlouvu umožňující volný pohyb osob v rámci tohoto prostoru. Tyto země už nemají na svých hranicích celní a pasové kontroly. Smlouvu jako první podepsaly v roce 1985 Belgie, Francie, Německo, Lucembursko a Nizozemsko. Zakladatelům však trvalo celých deset let, než změny zavedli.
Kategorie B (tranzitní vízum). Umožňuje cizincům, kteří nemohou bez víz cestovat z jedné ne-schengenské země do druhé neschengenské země, projet schengenským prostorem. Tento pobyt nesmí přesáhnout pět dnů. Kategorie C (vízum pro krátkodobý pobyt nebo byznys vízum). Umožňuje
Přijaly smlouvu v roce 1995: Belgie, Francie, Německo, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Španělsko
Přijaly smlouvu v roce 1997: Rakousko, Itálie Přijalo smlouvu v roce 2000: Řecko Přijaly smlouvu v roce 2001: Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko
jeho držitelům pobývat v zemi maximálně tři měsíce od prvního dne vstupu do země.
Kategorie D (národní vízum nebo vízum pro dlouhodobý pobyt). Umožňuje jeho držitelům, kteří chtějí v zemí zůstat déle než 90 dnů, cestovat z neschengenské země do schengenské země, která vydala národní vízum během pěti dnů. Držitel musí získat povolení k pobytu poté, co přijede do cílové země (nebo jiný druh víza). Teprve pak může znovu cestovat do jiné schengenské země. Víza platí pouze v zemi, která je vydala.
Přijaly smlouvu v roce 2007: Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
V procesu přijetí smlouvy: Bulharsko, Kypr, Švýcarsko, Lichtenštejnsko,
Kategorie D+C (národní vízum a schengenské cestovní vízum). Umožňuje držiteli vstoupit do schengenské země, která vízum vydala, na dlouhou dobu a rovněž cestovat schengenským prostorem coby držitel víza kategorie C.
Rumunsko Čerpáno ze zdrojů EU
28 | Czech Business Weekly | 12. května, 2008
Zdroje: Euroskop.cz, Invest in Germany, International Air Transport Association a jiné zdroje.
vyř
