Inkluzivní škola a cizinci
PONTIS Šumperk o.p.s. 2010
WWW.pontis.cz
[email protected]
1
Obsah
Exkluzivní škola a inkluzivní škola ..................................................................................................... 3 Inkluzivní škola a sociální bariéry ....................................................................................................... 3 Menšiny, migranti, azylanti .................................................................................................................. 3 Diskriminace, Ignorace, Asimilace, Adaptace, Integrace .................................................................... 6 Inkluzivní vzdělávání, menšiny a cizinci ............................................................................................. 7 Doporučená literatura ......................................................................................................................... 10
2
Exkluzivní škola a inkluzivní škola Exkluzivní škola vyjímá některé žaky a poskytuje jim odlišné prostředí než jiným. Inkluzivní škola se snaží ponechat pohromadě širokospektrální skupinu všech děti a vzdělávat je společně.
Inkluzivní škola a sociální bariéry Smyslem inkluzivní školy je bourat zbytečné sociální bariery, ve společném integrujícím výchovném prostředí dopřát všem žakům vzdělání, které bude naplňovat pravě jejich individuální potřeby. Určitý okruh žaků potřebuje speciální vzdělávání, jehož odlišnosti jsou tak velké, že při zachování únosných nároků na učitele není možná kompletní inkluze těchto žaků. Nicméně množství těchto žaků je řadově menši, než kolik jich vyčleňuje tradiční české školství.
Menšiny, migranti, azylanti Národnostní menšiny, tedy příslušníci jiných národů, na našem území žily po celou dobu naši historie. Město Praha je v tomto ohledu výjimečným městem: Už nejstarší písemné i archeologické doklady z 9. - 10. století dokládají, že zde nějakým způsobem soužívali příslušnici minimálně tři národů: Češi, Němci a Žide. Toto specifikum Prahy se táhlo celou její historii a až do konce třicátých let dvacátého století byla Praha trilingviním městem. Bohužel události druhé světové války, nacistické okupace a povalečného odsunu německé menšiny učinily toto soužiti historii. Národnostní menšiny jsou v České republice dnes běžnější v příhraničních oblastech. Nicméně od devadesátých let se Praha opět stává místem, kde se usazuji početné enklávy příslušníků jiných národů. Specifické postaveni má romská menšina. Tvoři ji převážně Romové, kteří do České republiky a Prahy přišli ze Slovenska v období 1946-1992. Částečně je pak tato menšina doplněna o Romy z jiných zemi (především Balkánu), kteří k nám přišli především v devadesátých letech. Azylanti jsou lide, kteří k nám přišli jako uprchlici a požádali u nás o mezinárodni ochranu. Pocházejí ze zemí, kde probíhá válečný konflikt nebo vládne totalitní režim, ve kterém jsou ohroženi na životě. Azylantů u nás nejsou nijak závratné počty. Většina z nich navíc pobyt v ČR považuje za dočasný a počítají s návratem do své vlasti. Jen menší část z nich se zde usadí trvale. Migranti jsou příslušnici jiných národů, kteří k nám přicházejí, aby se zde dlouhodobě nebo trvale usadili. Důvody jejich migrace jsou především ekonomické. Přicházejí za vyšší životni úrovni – a to buď natrvalo, nebo na určitou omezenou dobu (zpravidla jeden rok až několik let). Pravě dlouhodobí nebo trvalí migranti nás zajímají v souvislosti se vzdělávaným nejvíce. Ti se u nás totiž nejčastěji usazují s celou rodinou – tedy i s dětmi ve věku školní docházky. Jak velké jsou počty těchto migrantů, ukazuje následující graf:
3
V ČR bylo v roce 1990 celkem 35.198 cizinců s povoleným pobytem, z toho 27.204 osob s trvalým pobytem a 7.695 osob s dlouhodobým pobytem; v roce 1994 celkem 104.352 cizinců s povoleným pobytem, z toho 32.468 osob s trvalým pobytem a 71.230 osob s dlouhodobým pobytem, počet všech povoleni k zaměstnání činil 90.730; v roce 1999 celkem 228.862 cizinců s povoleným pobytem, z toho 66.754 osob s trvalým pobytem a 162.108 osob s dlouhodobým pobytem, počet všech povoleni k zaměstnaní činil 151.852 (rozdíly v součtech jsou způsobeny skutečnosti, že v letech 1990 – 1998 byly osoby bez statni příslušnosti zahrnuty pouze v celkovém součtu). Počet cizinců s trvalým nebo dlouhodobým pobytem na území České republiky k 30.9. 2000 činil celkem 208.032. Počet cizinců žijících v ČR se postupně zvyšuje (v roce 1993 na území legálně pobývalo necelých 78 tisíc cizinců a v roce 2004 přes 250 tisíc cizinců). (USNESENI VLADY ČR z 11. prosince 2000 č. 1266 o realizaci Zásad koncepce integrace cizinců na území ČR a o návrhu Koncepce integrace cizinců na území ČR.)
Pro rok 2007 lze tedy odhadnout počet kolem 250.000-300.000 cizinců žijících v ČR. Mějme na paměti, že jde o cizince, kteří jsou zde legálně. Počty cizinců, kteří u nás žijí nelegálně musíme jen odhadovat a odhady se značně různi. Cizinci, kteří jsou u nás nelegálně, zde nemají školou povinné děti, které bychom potkali ve škole. Pak je další fakt, který mění náš pohled na uvedena čísla. Zdánlivě jde o 3% populace. Pravdou ovšem je, že většina z nich se usazuje v Praze, kde jsou největší pracovní příležitosti. v Praze se tento poměr může blížit 10-15%. Lze proto odhadovat, že v každé průměrné pražské třidě školáků narazíme na jednoho – dva cizince. Migrace je tedy jev, který rozhodně ovlivňuje školní prací a který by měl byt implicitně zapracován do koncepce našeho vzdělávání. Zde je třeba mít na paměti především tu skutečnost, že v České republice, ale prakticky ve všech vyspělých státech Evropy, dochází ke stále se zhoršující demografické situaci. Podle předních odborníků na migraci se bude Česka republika v roce 2030 potýkat s výrazným deficitem lidi v produktivním věku. Některé výzkumy hovoří řadově až o statisících. Také z tohoto důvodu schválila vláda České republiky dne 10. července 2002 usnesením č. 720 pilotní projekt Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Gestorem za jeho realizaci je Ministerstvo práce a sociálních věci České republiky. Cílem pětiletého pilotního projektu je přivést do České republiky zahraniční odborníky, kteří se v ni chtějí usadit i se svými rodinami. V cílových zemích, tj. Bulharsku, Chorvatsku a Kazachstánu, odstartoval 1. záři 2003. Dnem 1. října 2004 došlo k rozšíření okruhu zemí o Bělorusko a Moldavsko. Současně byla daná
4
možnost k zapojení se do tohoto projektu všem cizincům, bez ohledu na statni příslušnost, kteří v České republice vystudovali vysokou školu. Do dnešní doby se do projektu zařadilo 220 osob. Velmi častým argumentem našich občanů, uveřejňovaným v některých víceméně pochybných masmédiích, je „cizinci nám berou prací“. Toto konstatovaní je zcela nesmyslné a pouze podporuje xenofobní nálady. Jak již bylo uvedeno, legální imigraci Česka republika vítá. Tito cizinci totiž velmi často vyplňuji mezery na trhu práce, neboť jsou činní tam, kde čeští občané nemají zájem pracovat. Většinou pak vykonávají těžkou fyzickou prací na stavbách, pomocnou nekvalifikovanou prací, prací ve směnném provozu nebo malo honorovaná povolaní. Současně je nutné konstatovat, že podle vědeckých studií je absorpční kapacita České republiky nejméně 10%, tzn., že je schopna pojmout až na jeden milion cizinců. v současné době pobývá legálně na území republiky cca 250.000 cizinců, což činí přibližně 2,5 % populace. V souvislosti s tím si musíme uvědomit, že podíl cizinců na populaci převážné řady států Evropy se pohybuje výrazně nad tímto procentem, a často překračuje i dvouciferné vyjádřeni. (Webové stránky Ministerstva vnitra ČR (www.mvcr.cz)) Nejpočetnější skupinou cizinců žijících v ČR jsou Ukrajinci – tvoři zhruba 25% jejich celkového počtu. Zhruba polovina z nich žije a pracuje na území Prahy. Zpravidla k nám přicházejí s vizí, že po nějakém čase, až si u nás vydělají a posily svůj statut doma (rok-dva) se vraty domů na Ukrajinu. Poměrně významná část z nich u nás sice legálně pobývá, ale nelegálně pracuje. Současně s tím je ovšem nutné vidět, že zpravidla vykonávají nízko kvalifikované a špatně placené práce, které čeští pracovnici odmítají vykonávat a to i za lepších finančních okolnosti (stavební dělnici apod.). Velka část těchto migrantů přitom má vzdělaní i na vysoce kvalifikované pracovní pozice, ty však zastávají málokdy. S trochou nadsázky bychom mohli říči, že k nám ukrajinští inženýři a lékaři jezdi dělat pomocné dělnické profese. Tato skupina imigrantů se poměrně snadno integruje. Přestože máme mnoho odlišnosti, máme společnou určitou část historie v druhé půlce 20. století, máme podobny jazyk, naše kultury vyrostly na podobném evropském základě. Z podobných důvodů se u nás usazuje značně množství imigrantů z Balkánu, především občanů bývalé Jugoslávie. U nich se mezi důvody řadí několik válek, které bývalou Jugoslávii proběhly, řada z těchto migrantů k nám původně přišla jako uprchlici. Integrace bývalých občanů Jugoslávie je také zpravidla relativně bezproblémová. Třetí velkou skupinu tvoři Vietnamci, kteří u nás v počtech 30.-40.000 pobývali už před rokem 1989. v posledních letech jsou posíleni imigranty z Činy a Korejské republiky. I příslušnici této skupiny cizinců mají vnitřní motivaci pro to dobře se integrovat v naší společnosti. Nicméně s nimi nesdílíme historii ani velkou část civilizačních zvyklosti. Může docházet ke konfliktům a zásadním nedorozuměním nejen kvůli naprosté odlišnosti jazykové, ale i kvůli odlišnosti kulturní. Pojmy jako dobře – špatně, pravda – lež, které v naši kultuře považujeme za obecně srozumitelné a jednoznačné, mají pro příslušníky dálněvýchodních národů často jiny význam. Kupodivu ještě vzdálenější nám v teto oblasti mohou byt cizinci ze zemi s islámem jako převažujícím náboženstvím. v době, kdy tento text vzniká, jsou Turci v ČR především v pozici turistů – a to často turistů, kteří dlouhodobě žiji v sousedním Německu, kde se jich v průběhu povalečného vývoje usadilo několik milionů. Za několik let se situace může významně změnit, v závislosti na rychlosti, jako se Turecko bude integrovat do Evropské unie. Lze se domnívat, že jde o otázku času. S příchodem tureckých migrantů začne pro nás byt naplno aktuální fenomén islámu. Zcela specifickou národnostní menšinou žijící v ČR jsou Romové. Jsou potomky kočovných skupin, které v raném středověku do Evropy přišly z Indie. V naprosté většině jde o rodiny, které k nám v druhé polovině 20. století přišly ze Slovenska, větší část z nich k nám byla dokonce komunistickým režimem přesídlena nuceně. Jen mala část z nich je tvořena potomky Romů, kteří u nás žili dlouhodobě, většina z nich byla vyvražděna během nacistické okupace. Tyto české Romy doplňuji Romové z balkánských zemí, jejichž většina k nám přišla v devadesátých letech, zejména olašští Romové. Integrace Romů je nejproblematičtější. Přestože se setkáváme už stovky let, existuje zde velká kulturní a civilizační rozdílnost a vzájemné nepochopeni. Jak bylo zmíněno u jiných asijských národů, existuje
5
u nich zcela odlišné vnímání řady pojmů.
Diskriminace, Ignorace, Asimilace, Adaptace, Integrace Diskriminační model soužiti bychom mohli popsat tak, že většinová populace nějakým způsobem těží z přítomnosti menšiny, nedává ji však srovnatelná pravá. Cizinci, např. smějí pracovat v určitých odvětvích, nemohou získat občanství nebo se podílet na společenském životě atd. V jisté podobě ho dnes již nenajdeme, ale jeho prvky jsou typické pro německy mluvicí evropské země. V některých zemích je problematika cizinců a imigrace přehlížena a marginalizována. Cizinci v nich získají stejná pravá jako většinová populace, ale nejsou podniknuty žádné praktické kroky k jejich integraci. „Budeme se tvářit, že se sami nějak automaticky „vstřebají“ a žádný problém nebude.“ Tento přístup ignorace dlouhá leta praktikovala Francie, do značně míry ho – minimálně ve vzdělávací oblasti – praktikuje Česká republika. Zásadní a obtížně řešitelné problémy, které nyní Francie řeší s druhou generací imigrantů (zpravidla alžírského původu), jsou důkazem, že tento přistup je od zakladu chybný. Asimilace je proces, při kterém se příslušnici menšiny kompletně přizpůsobí většinovému prostředí. Přijmou jeho zvyky, jazyk a vlastně se ve většinovém prostředí „rozpustí“. Odloží všechny znaky svého národa a během dvou – tři generaci se prostě stanou příslušníky národa většinového. Tento proces býval typický třeba pro USA. Asimilační proces zpravidla probíhal – z pohledu většinové populace – hladce, pokud šlo o jednotlivé migranty, zcela však selhával, pokud šlo o početnější etnickou skupinu. Určité prvky tlaku na asimilaci cizinců jsou patrné u nás i dnes – např. většina učitelů nesprávně a automaticky počešťuje jmena cizinců a přechyluje jmena žen jiné národnosti. Naštěstí to dnes již nemá právní oporu: Současna legislativa umožňuje ženám zapisovat příjmení bez přechylování, bez ohledu na obvyklost formy jména apod. Uplatněni inovačního a asimilačního modelu vedlo u početnějších menšin zpravidla k vytvoření víceméně uzavřené skupiny obyvatel, enklávy, (příp. ghetta) která si zcela ponechala jazyk i zvyky, jen málo komunikovala s většinovou populací a téměř pravidelně se stala zdrojem konfliktů. Většina zemí se dnes snaží o multikulturní model, který jednotlivým národům nebere jejich charakteristické znaky (jazyk, zvyky, kulturu), ale vytvoří podmínky, ve kterých se mohou integrovat a ke vzájemné spokojenosti sdílet jedno společné pluralitní prostředí. Pro tento multikulturní model jsou typické dva procesy – adaptace a integrace. Adaptace je pohled z perspektivy menšiny. Její příslušník se přizpůsobí okolí tak, aby mohl zůstat sám sebou a přitom mohl úspěšně existovat ve většinovém prostředí. Adaptace sama o sobě nestačí. Např. velká část Romů se dobře adaptovala, ale neintegrovala. Integrace je přirozeným důsledkem migrace; je chápana jako proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva. Je komplexním jevem, který má své podmínky a politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboženské aspekty. (Webové stránky Ministerstva vnitra ČR (www.mvcr.cz))
Integrace každého cizince probíhá individuálně. Měla by byt pojímaná jako spontánní nebo cílevědomé začleňování jedince nebo skupiny do života společnosti. Integrace cizinců následuje migraci, rovněž ji však zpětně ovlivňuje. Integrace cizinců je komplexní proces (blíže Usneseni vlády k zásadám koncepce integrace cizinců), který se projevuje v různých oblastech, zejména pak v oblasti integrace sídelní, politické a právní, společenské a kulturní.
6
Příkladem úspěšně integrované menšiny jsou například židovské menšiny v evropských zemích. Přestože se dokonale sžili s většinovým prostředím a úspěšně se adaptovali v podmínkách soužiti s většinovou populací, jejich příslušnici si uchovali jazyk, kulturu i vědomi národní identity. Za zcela specifickou a komplikovanou je považovaná integrace žen a osob, pocházejících ze zemí kulturně a nábožensky výrazněji odlišných. Tyto osoby se v důsledku své odlišnosti a snahy po jejím zachovaní často dostávají do vícenásobné izolace. Ze strany majoritní části společnosti byly zaznamenaný požadavky po různých formách osvěty jako prevence této izolace. Ze zkušenosti vyplývá, že přes respekt k tradicím a určitým odlišnostem některých kultur není vždy možné a vhodné požadavkům cizinců v oblasti tradic plně vyhovět tak, aby byly objektivně chráněny a podporovaný jejich požadavky a zájmy. Stejně tak není možné tolerovat postoje a chovaní neslučitelné s českým právním řadem (např. vynucené sňatky, polygamie, omezovaní přístupu ke vzdělání a zdravotnictví nebo zákaz zaměstnání, domácí násilí). V případě možných konfliktů mezi kulturními, náboženskými a tradičními normami na straně jedné a rovnosti pohlaví na straně druhé by měl byt jako rozhodující uplatňován princip svobodné volby ženy ohledně vlastního života a vlastních rozhodnuti na všech úrovních (ve světle všeobecně mezinárodně chráněných lidských práv). Princip dominance a nadřazenosti jednoho pohlaví nad druhým by měl byt považován za jednu z forem intolerance, stejně nepřijatelnou jako jiné formy (např. rasismus). (USNESENI VLADY ČR z 11. prosince 2000 č. 1266 o realizaci Zásad koncepce integrace cizinců na území ČR a o návrhu Koncepce integrace cizinců na území ČR.)
Problematika integrace děti migrantů a příslušníků národnostních menšin by měla byt věnovaná dostatečná péče v pregraduální a postgraduální přípravě učitelů. „Některé studie shodně uvádějí, že zejména v oblasti základního školství doposud není věnovaná dostatečná pozornost otázkám profesní přípravy a metodického vedeni učitelů, v jejichž třidách jsou zařazeny děti cizinců. Jedná se zejména o celkový přístup k těmto dětem a k celým třídním kolektivům, kdy se ze strany pedagogických pracovníků v mnoha případech objevuji tendence k prosazování asimilace na úkor podpory integrace a nejsou dostatečně využívaný multikulturní prvky.“ (USNESENI VLADY ČR z 11. prosince 2000 č. 1266 o realizaci Zásad koncepce integrace cizinců na území ČR a o návrhu Koncepce integrace cizinců na území ČR.)
Učitelé při vzdělávaní cizinců naráží na řadu obtíži: Je to další nárok na jejich přípravu i organizaci hodiny, neexistuje koncepce, velmi by jim pomohla přítomnost učitelských asistentů ve škole. Učitele jsou nedostatečně vzdělaní ať už v oblasti faktografie o jednotlivých menšinách, tak vzdělaní didaktického, které by implicitně zahrnovalo práci s cizinci.
Inkluzivní vzdělávání, menšiny a cizinci Inkluze příslušníků menšin a cizinců je náročný proces. Aby mohl úspěšně odstartovat a proběhnout, je třeba zvládnout několik elementárních bodů: osvojení jazyka, soulad základních civilizačních hodnot, vzájemné poznání, začlenění do sociálního systému. Děti ve věku povinné školní docházky si jazyk osvojí zpravidla velmi rychle. Jsou však okolnosti, které tento proces mohou urychlit či naopak zbrzdit. V první etapě je klíčové osvojeni si jazyka.
Výuka českého jazyka vystavěna pro české děti je ztrátou času pro cizojazyčné děti. V prvních třech – čtyřech letech jejich života v ČR je zbytečné a spíše kontraproduktivní po nich chtít účast v takové výuce. Naopak je velmi žádoucí realizovat pro ně výuku českého jazyka pro cizince. Narazíme na problém nedostatku pomůcek a především nedostatku zkušeností. V prvním období nám mohou značně pomoci dospělí cizinci, kteří zde už nějakou dobu žijí, a mohou první krůčky v českém jazyce zprostředkovat z perspektivy shodné s perspektivou žaků: Jsem Ukrajinec, Vietnamec... a učím se cizí jazyk zapisovaný často navíc cizím písmem. Má-li škola větší množství žaků – cizinců, je jednoznačné, že se vyplatí si podobného externistu sehnat a výuku českého jazyka cizincům ušit na
7
míru. Fakt, že v rodině se zpravidla mluví mateřským jazykem (a nikoli česky) zpomaluje integrační proces. Čím více času tráví žák – imigrant mezi svými vrstevníky, tím rychleji si osvojí jazyk. Významně mu pomůže, bude-li chodit do družiny (na prvním stupni ZŠ), bude-li navštěvovat kroužky, bude-li se účastnit velkého množství akcí školy, při kterých bude komunikovat s vrstevníky. Je-li v ročníku víc příslušníků stejného národa, bude pro ně pohodlnější zůstat v jedné třidě, ale je to významný krok proti jejich integraci. Naopak vzroste nebezpečí, že vytvoří uzavřenou enklávu, která bude komunikovat jen mezi sebou (v jejich rodném jazyce) a bude se vyčleňovat z většiny třidy.
Soulad základních civilizačních hodnot Zde můžeme narazit na řadu konfliktních momentů. Naše společnost je plně sekularizovaná, přestože do značně míry ovlivněna křesťanstvím a s jasným vymezením demokratických principů. Jde-li o míru sekularizace, patříme spolu s Nizozemci a časti Němců ze severních oblastí Německa k nejvyhraněnějším národům na světě. Zejména lidé ze zemí v nichž převažuje islám, tyto skutečnosti nejsou schopni pochopit a soužití naší civilizace s islámem je velmi obtížné. Princip našeho soužití je poměrně jednoduchý, ačkoli jeho uplatňování je těžké a zejména někteří příslušníci menšin ho obtížně přijímají: Závazné jsou zákony. V případě ČR je na prvním místě legislativa ČR, každý, kdo chce žít v ČR, musí respektovat zákony ČR. Kulturní, národní, civilizační, náboženská a jiná specifika jsou možná jen v rámci těchto zákonů. Pokud nejsou v souladu se zákonem, musí se přizpůsobit. Není možné překračovat zákony ČR a argumentovat tím, že dané chovaní vychází z náboženského pravá či tradic kterého národa. Naopak, specifika menšiny, která nepřekračují zákon, jsou individuální věci každého občana a nikdo nemá právo za ně příslušníky menšin diskriminovat. Vzájemné poznaní Konflikty vznikají nejčastěji ne ze zle vůle, ale z prostého nepochopeni. Máte-li ve třidě migranty, informujte se vzájemně o hodnotách své kultury. Povídejte si o odlišnostech. Využijte nejen hodin občanské výchovy nebo zeměpisu. Par námětů: Realizujte společně malý projekt, ve kterém si namalujete plakáty, na kterých vyznačíte nejdůležitější svátky, které slaví kultury přítomných žaků. Povězte si vzájemně, jak oslavy probíhají, jaká se jedí slavnostní jídla, zkuste si je připravit a ochutnat. Zazpívejte si písně, které se při daných příležitostech zpívají, povězte si o nich něco. Předveďte si průběh některých svátků, zkuste vytvořit webovou stránku, kam umístíte fotky z této akce, vzniklé texty, povídaní o odlišnostech obou kultur. Zkuste si udělat slovníček „konfliktních“ pojmů, které naše kultura interpretuje jinak než kultury imigrantů či menšin u vás ve třidě. (pravda-lež, upřímnost-hrubost, krádež, slib, čas plánované schůzky, plánovaní, povinnost, právo, čest, svoboda, urážka, majetek, životní cíl...) Jistě narazíte na mnoho dalších, jejichž vzájemné osvětleni budete považovat za důležité. Pokud při této aktivitě narazíte na interpretace, které jsou v rozporu se zákony, uveďte si to. Uveďte si, které postoje imigrantů obdivujeme, které sdílíme a které jsou u nás nepřijatelné. Pomůžete jim orientovat se v našem světě. Zpracujte vzniklý slovníček opět jako plakát, webovou stránku, komiks, zkuste si zahrát komické divadlo... Udělejte si podobné srovnaní kulturních návyků, které jsou sice zdánlivě nepodstatné, ale mohou přispívat k vzájemné nevraživosti, nebo u dětí k pohrdání, sociálnímu vyčlenění cizinců. Např. jak je to v našich kulturách se společenskou přijatelností smrkaní, říhaní, pouštěni větrů, líbaní, stravovaní atd. na veřejnosti. Co „těm druhým“ přijde směšné, co odporné nebo urážející? Co můžeme vzájemně udělat proto, abychom se svým chovaným zbytečně neuráželi a neprovokovali? Jaké jsou hranice? Zpracujte je opět jako plakát, webovou stránku, komiks, zkuste si zahrát komické divadlo...
8
Pošlete odkaz na vytvořené weby na naši adresu, pochlubte se realizovanými projekty, připravíme pro vaši vzájemnou inspiraci adresář stránek takových projektů. Vzájemná výměna pomůže i vám.
9
Doporučená literatura Tatjana Šiškova: Menšiny a migranti v České republice. Portál 2001. ISBN 80-7178-648-9 Cílkova Eva; Schoberová Petra: Náměty pro multikulturní výchovu. Portál 2007. Šiškova Tatjana: Vychová k toleranci a proti rasismu. Portál 1998 ISBN 80-7178-285-8 Navrátil Pavel; Kolektiv: Romové v české společnosti. Portál 2003. Tomáš Houška: Inkluzivní škola. Osmileté gymnázium Buďánka o.p.s., České pedagogická komora. Praha 2007
Další informace k tématu integrace cizinců lze získat např. na: www.migraceonline.cz www.czso.cz www.cizinci.cz www.domavCR.cz ww.amnesty.cz www.clovekvtisni.cz
10
