Cizinci a trh práce ve Zlínském kraji

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Cizinci a trh práce ve Zlínském kraji

Bakalářská práce

Autor: Zdeněk Korda Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Krejčí Brno 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Cizinci a trh práce ve Zlínském kraji vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Tomáše Krejčího a v seznamu literatury uvedl všechny použité literární a internetové zdroje.

V Brně dne:

……………… podpis

Poděkování Na prvním místě bych rád poděkoval Mgr. Tomáši Krejčímu za odborné vedení, cenné rady a poskytnutá data při vypracování této bakalářské práce. Další díky patří Natálii Kordové, a to za všechno.

Abstrakt Bakalářská práce zkoumá stav a vývoj trhu práce ve Zlínském kraji s důrazem na působení cizinců tj. mezinárodní pracovní migraci v letech 2005 až 2010 (2011). První část práce vytváří přehled pojmů trhu práce a migrace, které jsou zasazeny do kontextu dat ve vlastní části práce. Vlastní práce pak obsahuje charakteristiku Zlínského kraje jako výchozí bod popisu stavu a vývoje tohoto trhu práce. Druhá část vlastní práce zahrnuje již samotný rozbor dat a indikátorů trhu práce, popis jeho stavu a vývoje daného období. Třetí oddíl vlastní práce aplikuje vše výše uvedené na popis stavu a vývoje mezinárodní pracovní migrace v kraji a jeho okresech. V závěru jsou uvedeny predikce budoucího vývoje působení cizinců na místním trhu práce.

Klíčová slova trh práce, nezaměstnanost, cizinci, mezinárodní pracovní migrace, Zlínský kraj

Abstract The Bachelor Thesis examines state and development of labour market in the Zlín region with emphasis on international labour migration in a period 2005-2010 (2011). The first part of thesis describes key concepts of labour market and migration that are put in a context with data in the own part of the thesis. Own part of thesis includes the characteristic of Zlín region as a source point for describing state and development this labour market. The second part consists of own analysis: describing of the state and development given period The next one applies the above-mentioned findings on describing of state and development of international labour migration in Zlín region and its districts. In conclusion, the predictions of future are given.

Keywords labour market, unemployment, foreigners, international labour migration, Zlín region

Obsah 1. Úvod ............................................................................................................................. 7 2. Cíl a metodika práce ................................................................................................... 8 2.1 Cíl práce .................................................................................................................. 8 2.2 Metodika ................................................................................................................. 8 3. Trh práce.................................................................................................................... 10 3.1 Mikro a makroekonomické souvislosti trhu práce ................................................ 10 3.2 Segmentace trhu práce .......................................................................................... 13 3.3 Prostorová dimenze trhu práce ............................................................................. 14 3.4 Sociální aspekty .................................................................................................... 15 3.5 Politika zaměstnanosti .......................................................................................... 17 3.6 Indikátory trhu práce ............................................................................................. 18 4. Migrace ...................................................................................................................... 20 4.1 Vymezení............................................................................................................... 20 4.2 Teorie migrace ...................................................................................................... 20 4.3 Ekonomické souvislosti ........................................................................................ 21 4.4 Demografické, sociální a kulturní dopady migrace .............................................. 22 4.5 Nelegální aspekty migrace a aktivity cizinců na trhu práce ................................. 24 4.6 Legislativní úprava pobytu a práce cizinců v ČR ................................................. 25 5. Charakteristika Zlínského kraje ............................................................................. 27 5.1 Obyvatelstvo ......................................................................................................... 28 5.2 Ekonomická charakteristika .................................................................................. 29 6. Trh práce ve Zlínském kraji .................................................................................... 32 6.1 Ekonomická aktivita a zaměstnanost ve Zlínském kraji ....................................... 32 6.2 Dojížďka do zaměstnání ve Zlínském kraji .......................................................... 34

6.3 Nezaměstnanost ve Zlínském kraji ....................................................................... 35 6.4 Trh práce v okresech Zlínského kraje ................................................................... 37 7. Cizinci na trhu práce ve Zlínském kraji ................................................................. 41 7.1 Demografické aspekty cizinců v ČR .................................................................... 41 7.2 Cizinci a jejich migrace ve Zlínském kraji ........................................................... 42 7.3 Formy ekonomických aktivit cizinců ve Zlínském kraji ...................................... 47 7.4 Vývoj celkové zaměstnanosti cizinců ve Zlínském kraji ...................................... 48 7.5 Zaměstnanost cizinců dle legislativních podmínek a požadavků ......................... 50 7.6 Zahraniční pracovní migrace v jednotlivých okresech ......................................... 52 8. Závěr .......................................................................................................................... 57 9. Seznam použitých zdrojů ......................................................................................... 59 10. Seznam zkratek ....................................................................................................... 71 11. Seznam tabulek ....................................................................................................... 73 12. Seznam obrázků ...................................................................................................... 75 13. Seznam příloh .......................................................................................................... 76

1. Úvod Trh práce je jednou z nejdůležitějších složek ekonomiky, a to na úrovni globální, národní, regionální i lokální. Jakožto zprostředkovatel či místo směny základního výrobního faktoru – práce, tak zasahuje do mikroekonomických i makroekonomických vztahů, které výsledně determinují celkovou ekonomickou situaci daného prostředí, růst hospodářství a životní úroveň obyvatel. Pojetí trhu práce pouze v ekonomických relacích však nedostačuje, byť tvoří jeho podstatu. Nositelem práce je člověk, a dochází tak ke spojení všech sfér a oblastí lidské činnosti. S tím tedy vyvstává nutnost multidimenzionálního přístupu k deskripci jeho stavu a vývoje, který zahrnuje nejen ekonomickou charakteristiku, ale i dimenzi sociální, institucionální a prostorovou. Poslední jmenovaná, zcela v souladu s dalším výše uvedeným, tedy v sobě zahrnuje i migraci pracovní síly a i zde v důsledku přítomnosti lidského prvku, lze tedy hovořit o multifaktoriálním charakteru pracovní migrace. Předkládaný text se věnuje trhu práce ve Zlínském kraji v období 2005-2010 (2011) s důrazem na působení cizinců. Vývoj geopolitického uspořádání světa, vliv globalizace a evropeizace pak vytvářejí prostor pro intenzivnější mezinárodní pohyb osob za prací, a i v českém (resp. zlínském) měřítku je nutno těmto jevům věnovat pozornost a predikovat vývoj budoucí. První část práce tak předkládá teoretické vymezení vztahů, procesů a jevů trhu práce a zahraniční pracovní migrace ve všech jejich podstatných dimenzích. Vlastní část pak obsahuje popis stavu a vývoje trhu práce v letech 2005 až 2010 (2011) v kontextu socioekonomické charakteristiky kraje a teoretického vymezení. Druhým pilířem je již samotný popis situace a vývoje zahraniční pracovní migrace, její vztah se situací na trhu práce obecně a predikce zahraniční pracovní migrace Zlínsko kraje v následujících letech.

7

2. Cíl a metodika práce 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je zhodnotit vývoj a situaci na trhu práce ve Zlínském kraji v letech 2005-2010 (2011) s důrazem na zaměstnávání, resp. ekonomické aktivity cizinců. Prvním dílčím cílem je provedení rešerše odborné literatury tak, aby poskytla přehled dané problematiky a byla podkladem pro interpretaci a zhodnocení zjištěných skutečností trhu práce i migrace jako takové. Druhým cílem práce je definice typických charakteristiky případně odlišností toho regionálního trhu práce od celorepublikové situace a vývoje. Třetím, stěžejním cílem práce je provést analýzu zaměstnávání cizinců ve Zlínském kraji, jejich ekonomických aktivit, vytvořit ve sledovaném období základní deskripci stavu i vývoje a poukázat na specifika zahraniční pracovní migrace Zlínského kraje. S ohledem na výše uvedené, pak formulovat hlavní závěry a možné predikce budoucího vývoje.

2.2 Metodika Základním krokem je nastudování odborné literatury z oblasti trhu práce a migrace. Ve snaze o komplexní přístup k řešené problematice se jednotlivé publikace dotýkají řady aspektů trhu práce a zahraniční pracovní migrace a odpovídá tomu i jejich počet. V posledním oddíle jsou již charakterizovány konkrétní podmínky pobytu a práce cizinců v ČR tak, aby další uvedená data a informace měly vazbu nejen na teoretické uchopení této problematiky, ale i konkrétní legislativní rámec a situaci. V další části práce je charakteristika Zlínského kraje s důrazem na socio-ekonomický popis, která představuje podstatný rámec pro pochopení situace a vývoje na místním trhu práce i v návaznosti na rešerši odborné literatury. Mimo data a informace Českého statistického úřadu slouží jako další zdroj Regionální informační servis (RIS). 8

Pro vlastní analýzu a naplnění cílů uvedených výše jako zdrojem dat zaměstnanosti a nezaměstnanosti se stal především ČSÚ a Integrovaný portál MPSV. Rozdíl v metodikách nezaměstnanosti i základní ukazatele jsou vysvětleny v kapitole 3.6 Indikátory trhu práce. Pro potřeby této práce zejména Ročenka statistiky trhu práce, časové řady, analýzy a vybrané tabulky z Veřejné databáze ČSÚ, ze Statistické ročenky Zlínského kraje, publikace Trh práce ve Zlínském kraji. Integrovaný portál MPSV sloužil k získání dat a informací ze Statistických ročenek trhu práce. Pro popis situace a vývoje trhu práce v nižších administrativních celcích bylo využito vlastní zpracování dat GIS prostorové analýzy MPSV za dostupné období 2006-2011. Podrobnější data a informace o cizincích vzhledem k stěžejnímu cíli této práce poskytlo několik zdrojů. ČSÚ vydává každoroční souhrnnou datovou publikaci Cizinci v ČR (demografické aspekty, ekonomická aktivita, vzdělávání, kriminalita atd.). Veřejná databáze uvádí celou řadu charakteristik – cizince podle okresů, státního občanství, zaměstnaní cizinci atp. Data na regionální úrovni jsou čerpána z výše uvedených zdrojů, ale také z publikací Cizinci v regionech ČR. Druhým stěžejním datovým zdrojem je MPSV a jeho statistiky, kde jsou uváděni cizinci v postavení zaměstnanců. Databázi cizinců s živnostenským oprávněním spravuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Komplexní přehled zahraniční pracovní migrace poskytuje Výzkumný ústav práce a sociálních věcí (VÚPSV), který dvakrát ročně vydává bulletin Zahraniční pracovní migrace a integruje v sobě data ČSÚ, MPSV i MPO. K popisu skutečností, interpretaci získaných dat, vyvození závěru i predikce vývoje budoucího jsou užity vhodné obrazové a mapové výstupy. Prostřednictvím softwaru ArcGIS, mapového serveru RIS a programů Windows 8 jsou tak vytvořeny vlastní mapové a obrazové podklady.

9

3. Trh práce 3.1 Mikro a makroekonomické souvislosti trhu práce Mikroekonomické souvislosti Práce je jedním ze tří základních výrobních faktorů. V ekonomickém pojetí je tak trh práce utvářen nabídkou a poptávkou po ní na trhu výrobních faktorů. Z pohledu mikroekonomie jsou základními elementy tohoto trhu domácnosti (jednotlivec) se snahou o maximalizaci užitku rozdělováním času mezi práci (za mzdovou sazbu, která určuje výši spotřeby) a volný čas, jak uvádí např. Macáková (2003). Dle Holmana (2007) poptávková strana představována firmami naopak usiluje o maximalizaci zisku. Poptávka je funkce vyjadřující závislost poptávaného množství práce na ceně práce (mzdě) a ceně ostatních výrobních faktorů. Jedná se o funkci odvozenou, záleží na poptávce po produktu, který práce vyrábí. Spotřebitel ve snaze získat užitek, poptává produkt, firma zvyšuje produkci a naopak poptává práci spotřebitele, což popisuje Brožová (2006). Rovnováhy na trhu práce je dosaženo při vyrovnání nabídky a poptávky, tzv. při rovnovážné mzdové sazbě, tj. průsečíku křivky tržní poptávky a nabídky. Mikroekonomické souvislosti trhu práce jsou širší a vysvětluje ji řada dalších autorů, např. Mankiw (1999) nebo Jurečka (2010a). Důležitým předpokladem teoretického uchopení ekonomických souvislostí trhu práce je rozdělení na trh dokonalý (dokonale konkurenční) a nedokonalý. V prvním případě se jedná pouze o teoretickou abstrakci, jejíž podmínkou je existence velkého množství subjektů, které nemohou ovlivnit cenu (případně množství poptávané a nabízené práce), homogennost trhu a v neposlední řadě dokonalou informovanost všech účastníků. V takovém případě dochází k optimální alokaci tohoto výrobního faktoru. Hančlová (2002) dále takové teoretické východisko považuje za východisko pro konstrukci řady modelů trhu práce, které se s určitými modifikacemi blíží trhu reálnému. Nedokonalý trh se mj. projevuje mzdovou strnulostí, což vede k pomalému dosahování rovnováhy. Reálné trhy práce pak nesou celou řadu projevů nedokonalé konkurence. Macáková (2003) uvádí mezi hlavními především monopolní výhodu na straně poptávky představovaný monopsonem a na straně nabídky odborovými organizacemi. 10

Makroekonomické souvislosti, typy nezaměstnanosti Makroekonomický model trhu pracuje již s agregátní nabídkou a poptávkou, a ačkoliv se jedná o zjednodušení reality, Holman (2010) jej popisuje jako trh heterogenní, nedokonalý, a to především díky neúplnosti informací. Tato neznalost všech volných pracovních míst a všech dostupných (hledajících) pracovníků vede k dočasnému neobsazení pracovních pozic a volné pracovní síle,

projevujícím se jako

nezaměstnanost, jejíž míra je určena jako podíl nezaměstnaných a celkového počtu lidí ochotných pracovat. Jedná se o tzv. přirozenou míru nezaměstnanosti, kdy je celý trh v rovnováze. Jiná definice dle Hanzelkové et al. (2013) ji vymezuje jako stav, kdy je počet nezaměstnaných menší nebo roven počtu volných pracovních míst. Podle příčin a dopadů na ekonomiku existuje různé členění nezaměstnanosti. Samuelson a Nordhaus (1991) rozlišují tři základní typy: 1. frikční: vznikající v důsledku pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy. Tedy důsledek stěhování, karierního postup, hledání práce absolventů škol, návratu po mateřské dovolené atp. 2. strukturální: je zapříčiněna nesouladem mezi nabídkou a poptávkou po pracovnících, který je způsoben expanzí a úpadkem určitých sektorů. Tato nezaměstnanost se tedy projevuje jak v jednotlivých profesích, tak v příslušných územích. 3. cyklická: tuto vyvolává nedostatečná agregátní poptávka jako důsledek cyklických pohybů ekonomiky. Jurečka (2010b) mimo výše uvedené rozlišuje typ čtvrtý – sezonní nezaměstnanost, která vykazuje pravidelné výkyvy v průběhu roku, typickými odvětvími jsou zemědělství, stavebnictví či turismus. Navíc faktory vyvolávající frikční shrnuje do pojmu životního cyklu obyvatelstva, poukazuje na její krátkodobý charakter a pozitivní vliv, tj. výraz flexibility pracovní síly na trhu práce. Nezaměstnanost jakožto závažnou poruchu trhu práce tak nelze vnímat absolutně. Příčiny strukturální složky spatřuje mimo výše uvedené také v technickém pokroku. Jedná se o záležitost dlouhodobou a z hlediska ekonomických a sociálních dopadů ji považuje za nejzávažnější. Cyklickou 11

definuje jako odchylku skutečné nezaměstnanosti od přirozené míry nezaměstnanosti. Její negativní důsledky jsou umocněny rozsahem: postižení všech sektorů národního hospodářství a je neslučitelná s dosažením rovnováhy. Holman (2010) vymezuje základní typy s ohledem na přirozenou míru nezaměstnanosti, jejíž tři základní složky jsou tak frikční, strukturální a dobrovolná. Poslední jmenovaná vzniká v důsledku neochoty lidí pracovat, kteří zneužívají sociální systém. Chápaní dobrovolné a nedobrovolné nezaměstnanosti má však i další aspekty. Hanzelková et al. (2013) jako dobrovolnou označuje tu část nezaměstnanosti, která je spojena s procesy hledání práce, popřípadě s opatrností či spekulací. Z logiky věci se tedy jedná o všechny čtyři typy v předcházejícím odstavci. Nedobrovolná je zapříčiněna převisem nabídky nad poptávkou, tj. větším počtem uchazečů než je počet volných pracovních míst. Dále Sameulson a Nordhaus (1991) za základ nedobrovolné zaměstnanosti považují rigiditu mezd. V souladu s výše diskutovaným mikroekonomickým pohledem se potvrzuje skutečnost o nedokonalém trhu práce. Makroekonomické teorie trhu práce rovněž zahrnují celou řadu pojmů a modelů. Dostupná literatura poskytuje komplexní přehled této problematiky. Např. v souvislosti s přirozenou mírou nezaměstnanosti se jedná o vyčišťování trhu prostřednictvím reálné mzdy, Holman (2010) vztahy mezi mírou nezaměstnanosti a počty volných pracovních míst znázorňuje pomocí Beveridgeovy křivky a faktory, ovlivňující přirozenou míru nezaměstnanosti, rozebírá Jurečka (2010b). Celkovou koncepci trhu práce ve vývoji ekonomického myšlení od předklasického pojetí, přes marginalistické revoluce, neoklasického chápání trhu práce, až po koncept nedobrovolné zaměstnanosti v makroekonomické teorii J. M. Keynese a monetaristickému přístupu obnovující důvěru ve fungování tržních sil poskytuje Brožová (2006). V mezinárodním měřítku se ekonomický teoriím trhu práce, jejich modelováním i praktickým aplikacím věnuje Ashenfelter a Card (2011), dalšími často citovanými autory jsou pak Ehrenberg a Smith (2009) či Borjas (2010).

12

3.2 Segmentace trhu práce Nositelem práce je člověk se svými specifiky, a proto pouze ekonomické vnímání a fungování trhu práce nepostačuje k jeho přesné charakteristice. Kuchař (2007) jej označuje jako společenský subsystém, který v sobě integruje prvky ekonomického, sociálního, právního a kulturního systému společnosti. Zkoumání trhu práce má tak interdisciplinární charakter a jednotlivé přístupy se odvíjejí od těchto prvků. Společným průnikem jsou ekonomické souvislosti, bez nichž nelze postihnout ostatní aspekty jeho fungování. Halásková (2001) trh práce popisuje jako dvě propojené instituce, tedy ekonomickou (systém všech ekonomických vztahů směny práce založené na racionální volbě účastníků), a sociální, která zahrnuje podmínky a normy sociálního jednaní regulující vztahy aktérů (zaměstnanců a zaměstnavatelů) a je zdrojem sociálního statutu. Z ekonomického pohledu je trh nedokonalý, protože nesplňuje podmínku homogenity, tj. existují bariéry. To má za následek jeho rozčlenění do tolika trhů, kolik existuje bariér představovaných geografickými oblastmi, odvětvími a profesemi. V důsledku segmentace pak mohou vznikat různé disproporce jako vysoká nezaměstnanost či rigidita mezd. Jírová (1991) v rámci segmentace rozlišuje: a) primární a sekundární trh: pro primární je typický vyšší výdělek, prestiž, karierní postup i jistota zaměstnání. Sekundární zcela opačně zahrnuje nízké výdělky, nízké požadavky na kvalifikaci a značnou nejistotu stálosti místa. b) interní a externí: první z nich je soubor pracovních příležitostí uvnitř jednotlivých firem, kde nabídku tvoří zaměstnanci daných podniků. Externí je již trh v pravém smyslu, kde existuje poptávka různých firem a nabídka různých pracovních sil. Podkategoriemi interního trhu jsou dle Haláskové (2001) firemní interní trh, který kontroluje zaměstnavatel, pracovní postup se odvíjí od dovedností a zkušeností a profesní interní trh reprezentovaný pozicemi – profesemi, které jsou kontrolovány odborovými či profesními svazy a vstup na něj je umožněn na základě určitého standardu znalostí v podobě formálního vzdělání. Halásková (2001) také přidává rozčlenění trhu práce na formální a neformální. V pořadí první je oficiální, kontrolovaný a regulovaný příslušnými institucemi (např. orgány 13

státní správy). Neformální stojí mimo kontrolu a zahrnuje dvě skupiny aktivit: nelegální podnikání v šedé a černé zóně ekonomiky (např. porušování legislativy a daňových povinností), druhou skupinu představují činnosti jako samozásobitelství, domácí práce nebo také sousedské a rodinné výpomoci. Posledním stupněm rozčlenění je geografická segmentace, jejíž příčinu spatřuje Hančlová (2002) v prostorové imobilitě pracovní síly. U dojížďky se jedná o dopravní náklady a ztrátu času cestováním, u migrace se jedná rovněž o náklady spojenými s migrací, ale i nejistotou a rizikem nového prostředí či se silnými psychosociálními vazbami na původní místo.

3.3 Prostorová dimenze trhu práce Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že interakce trhu práce mají tedy významný prvek, dimenzi prostoru. Regionální trhy práce jsou v souladu s výše uvedeným vymezeny dojížďkou do zaměstnání, ale pracuje se také s mírou dojížďky za službami, případně za rekreací, která může následně ovlivňovat i charakter místního trhu práce. Ačkoliv díky rozvoji dopravy, komunikačních a informačních technologii se geografická imobilita snižuje a utvářejí se nové formy práce bez vazby na prostor (teleworking), Hančlová (2007) nepředpokládá, že by její vliv na regionální trh v nejbližší době klesal a vymizela by tak geografická segmentace. Tomuto procesu zkracování vzdáleností v čase, tj. časoprostorové konvergenci Tvrdý (2007) ale do budoucna přisuzuje zásadní vliv na změnu vymezování regionálních trhů práce. Stejný autor také poukazuje na důležitost prostoru, který je aktivním činitelem diferenciace socioekonomických procesů. Z tohoto pohledu je nutno brát v potaz uzemní podmíněnost chování regionálních trhů práce. Čech (1998) hovoří o regionálních faktorech trhu práce a patří k nim především: ekonomická struktura regionu - ve smyslu převládajících druhů pracovních činností, odvětvích nabízejících práci, kulturní a vzdělanostní úroveň, 14

geografické zvláštnosti - ve smyslu místní a etnické psychologie, širší ekonomické, politické a sociální prostředí, politické preference a historická tradice: levicová hodnotová orientace v průmyslových oblastech, vliv náboženství na etiku práce a podnikání atp. Řehoř (2010) situaci českých regionálních trhů práce hodnotí negativně. Dle něj dochází k zvyšování rozdílů nezaměstnanosti a zvětšuje se nerovnováha mezi strukturou nezaměstnaných a volnými pracovními místy. Obecně pak vysledoval tyto trendy: nezaměstnanost se koncentruje v regionech s vysokým podílem restrukturalizovaných odvětví (bývalé hornické, ocelářské a textilní oblasti), naopak v regionech s diverzifikovanou průmyslovou strukturou, či s nabídkou dobré příležitosti k turistice má nezaměstnanost sklon být nejnižší, v malých obcích vysoká míra nezaměstnanosti, která s růstem počtu obyvatel postupně klesá, ve městech naopak nejnižší. Svou roli na regionálních trzích práce hraje také existence státních hranic, v případě Zlínského kraje se Slovenskem. Problematice hranic, jejich efektů, pohraniční a přeshraniční spolupráci či regionálním rozvoji českého pohraničí se věnují Jeřábek et al. (2004), přeshraničním vazbám (tj. dojížďkou za prací) a spolupráci se Slovenskem např. Halás (2005).

3.4 Sociální aspekty Dualizace a marginalizace Sociální aspekt rozdělení trhu do specifických segmentů popisuje celá řada autorů. Sirovátka, Winkler a Žižlavský (2009) v souvislosti s primárním a sekundárním trhem práce, tj. duálním, popisuju dualizaci jako sociálně-stratifikační proces, který vede k snižování sociální koheze, sociálnímu vyloučení i chudobě. V soudobých podmínkách je nekvalifikovaná práce znevýhodněna nebo úplně vytlačována, ať už vzrůstajícími požadavky dovedností nebo tlakem na snižování mezd atp., což celé rozdělení společnosti zesiluje. Důležitým faktorem, pozitivním i negativním, je samotná propustnost jednotlivých segmentů pracovního trhu. 15

Další teorie navazuje na interní a externí členění trhu práce. Zde existuje pojmenování insiders – zaměstnanci firmy a outsiders – ostatní, taková definice však spadá spíše do ekonomických modelů. Němec (2010) ji uvádí jako hypotézu vysvětlující hysterezi nezaměstnanosti. Pro společenský popis problematiky jsou outsiders popisováni jako marginalizované pracovní síly, pracovníci v nejistých pozicích atp. Taková pozice vede ke značným tlakům a nevýhodám: vynucené sebezaměstnávání, nižší mzda, horší karierní růst a osobnostní rozvoj atp., blíže Sirovátka, Winkler a Žižlavský (2009). To opět vede k nejistotám trhu práce, má sociální i ekonomické dopady. Obecně tyto efekty lze dle Tvrdého (2007) shrnout jako marginalizace na trhu práce, kde jsou jisté pracovní pozice přiřazeny specifickým segmentům pracovní síly, které jsou sice ochotné k zaměstnání, nejsou však schopné docílit plné integrace v dlouhodobější formě. Projevy mohou být již výše zmíněné: nezaměstnanost (opakovaná a dlouhodobá), vyloučení z primárního trhu práce, popř. časté střídání placeného zaměstnávání. V sociálním měřítku důsledky marginalizace Mareš a Sirovátka (2003) vidí nejen jako deprivaci (příjmovou a materiální), ale také jako pokles motivace dostát všem svým občanským závazkům a označují ji jako společenskou kalamitu. Sociální rizika a rizikové skupiny na trhu práce Pro vymezení a chápání rizik Winkler, Klimpová (2010) uvádí dvě základní související skupiny: rizika spojená s neuplatněním na trhu (nezaměstnanost, nízká kvalita pracovního života) a sociální rizika (nerovnost, nízké životní šance atp.). Nositelé obou těchto rizik se dle různých autorů odlišují. Jírová (2002) v českém prostředí rizikovými skupinami označuje ženy, Romy, cizince, osoby se změněnou pracovní schopností a vězně. Mareš a Syrovátka (2003) pak bez ohledu na regionální a momentální situaci na trhu práce vymezují rizikové skupiny z pohledu uchazečů o zaměstnání na úřadech práce: občané se zdravotním postižením, mladiství uchazeči, absolventi škol, občané společensky nepřizpůsobení, nekvalifikovaní, uchazeči pečující o děti do věku 15 let, vyšší věkové kategorie a poslední skupinu tvoří osoby bydlící v okrajových částech okresu s omezenou dopravní obslužností. K problematice rizik a rizikových skupin, marginalizace migrantů a nových sociálních rizik viz dále Winkler, Klimpová (2010).

16

3.5 Politika zaměstnanosti Význam politiky zaměstnanosti je v souladu s ekonomickými i sociálními aspekty trhu práce neoddiskutovatelný. Aktivní politika zaměstnanosti má za cíl zapojit uchazeče o zaměstnání do pracovního procesu (viz níže). Pasivní politika pak představují sociální transfery: podpora v nezaměstnanosti, transfery sociálně slabým atp. (Jírová, 2002). V období 2005 až 2010 tato politika prošla určitým vývojem podmíněným vstupem ČR do Evropské unie. Evropská strategie zaměstnanosti (v návaznosti na Lisabonskou strategii) stanovila tři základní cíle: plnou zaměstnanost, kvalitu a produktivitu práce, sociální soudržnost a přístupnost trhu práce pro všechny. Na národní úrovni byly přijaty dokumenty Národní akční plán zaměstnanosti 2004-2006, Národní program reforem 2005-2008, který v důsledku revize Lisabonské strategie nahradil dokument předcházející a Národní program reforem 2008-2010, jak uvádí Kotýnková (2006). V oblasti zaměstnanosti pak obsahují opatření a kroky, jako např.: reforma sociální a důchodového systému, sladění rodinného a pracovního života, zlepšení pružnosti a mobility práce (využívání EURES a projekt zelených karet), modernizace služeb institucí trhu práce, snížení segmentace trhu, investice do lidského kapitálu (strategie pro rovné příležitosti) či přizpůsobování systému vzdělávání novým kvalifikačním požadavkům a další (MPSV, 2009). Legislativně je politika zaměstnanosti zakotvena v zákoně 453/2004 Sb. o zaměstnanosti, který mimo jiné definuje státní politiku zaměstnanosti, vymezuje orgány státní správy a jejich působnost v této oblasti (MPSV a úřady práce), upravuje zprostředkování zaměstnání, zaměstnávání osob se zdravotním postižením a zaměstnanců ze zahraničí. A nástroji aktivní politiky určuje zejména rekvalifikace, investiční pobídky, veřejně prospěšné práce, či příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program (kompletní přehled viz MPSV, 2012a). Dále k problematice politik trhů práce a Evropské strategii zaměstnanosti Winkler, Žižlavský (2004), Sirovátka a Mareš (2003), jejímu vývoji a přímým aplikacím v ČR (Kotýnková, 2006), důležitost a efektivita účelových lokálních programů Winkler, Klimplová, Žižlavský (2005). 17

3.6 Indikátory trhu práce S ohledem na skutečnost, že trh práce má celou řadu aspektů od ekonomických až po sociální a politické (viz výše), vyvstává zde potřeba poměrně rozsáhlého aparátů ukazatelů pro ucelený a validní popis. Hodnocení trhu práce vychází ze statistických metod, důležitým předpokladem je také jejich kvantifikovatelnost. Poměrně komplexní přehled podává Hrabánková et al. (2007), kde jsou ukazatelé tříděny do sedmi základních

kategorií

obsahujících

dílčí

ukazatele,

jmenovitě

zaměstnanost,

nezaměstnanost, mzdy a náklady práce, obyvatelstvo, muži a ženy na trhu práce, politika zaměstnanosti a ekonomické subjekty na trhu práce. Mezi nejdůležitější se z logiky věci řadí ukazatelé zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Kuchař (2007) v souvislosti s tokem pracovních sil vymezuje tři socio-ekonomické skupiny, na základě nichž jsou tyto ukazatelé konstruovány: a) osoby zaměstnané – všechny osoby starší 15 let zaměstnané či podnikající, učni/studenti/osoby v domácnosti/další osoby zabývající se mimoekonomickými aktivitami, které pracují za mzdu. b) osoby nezaměstnané – dle definice ILO (International Labour Organization) osoby, které nepracují za mzdu a zároveň aktivně hledají práci a jsou připraveny k nástupu do práce nejpozději 14 dnů od jejího nalezení. c) osoby mimo pracovní sílu – všechny nespadající do skupiny a) nebo b). V ČR existuje dvojí metodika zjišťování zaměstnanosti a nezaměstnanosti: Českého statistického úřadu a Ministerstva práce a sociálních věcí. ČSÚ pracuje s výsledky Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) – šetření se provádí kontinuálně v náhodně vybraném vzorku domácností, odpovídají definicím ILO a metodickým doporučením Eurostatu. Mezi nejdůležitější indikátory dle VŠPŠ se tak řadí (ČSÚ, 2013a): míra ekonomické aktivity = pracovní síla/počet všech osob starších 15 let míra zaměstnanosti = počet zaměstnaných/počet všech osob 15letých a starších obecná míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných/celkové pracovní síla 18

Hlavním rozdílem v metodice ČSÚ a MPSV je fakt, že druhá zmiňovaná pracuje s registrovanou mírou nezaměstnaností, které však nemusí odrážet celou skutečnost, ne všichni nezaměstnaní jsou také registrování na úřadech práce. Naopak v metodice ČSÚ dochází k šetření v domácnostech, což nereflektuje zejména zahraniční zaměstnanost. Registrovaná míra nezaměstnanosti je tak rovna počtu dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání/(zaměstnaní + počet pracujících cizinců + počet dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání). Od ledna 2013 registrovanou míru nezaměstnanosti nahradil tzv. podíl nezaměstnaných osob, který vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15-64 let ze všech obyvatel ve stejném věku (MPSV, 2013). Hančlová (2002) dále uvádí tyto významné deskriptory: míra volných pracovních míst = volná pracovní místa evidovaná úřadem práce/pracovní síla počet uchazečů na jedno volné pracovní místo = počet uchazečů registrovaných úřadem práce/volná pracovní místa registrována úřadem práce Dalšími často využívanými ukazateli jsou např. specifická míra nezaměstnanosti (podíl počtu určité skupiny nezaměstnaných na shodně vymezené pracovní síle v procentech např.

určitá

věková

skupina,

stupeň

vzdělání

apod.)

či

míra

dlouhodobé

nezaměstnanosti (nezaměstnaní déle než 1 rok/pracovní síla). ČSÚ také pro popis zaměstnanosti využívá Klasifikaci ekonomických činností CZNACE, která v roce 2008 nahradila Odvětvovou klasifikaci ekonomických činností (OKEČ) a zajistila tak mezinárodní srovnatelnost těchto ekonomických činností. Další je klasifikace zaměstnání KZAM (ČSÚ, 2013b), rovněž mezinárodně srovnatelná, která seskupuje dohromady zaměstnání v deseti hlavních třídách podle podobnosti typů vykonávaných prací a na základě podobnosti kvalifikací požadovaných k plnění úkolů a povinností v zaměstnání.

19

4. Migrace 4.1 Vymezení Obecně lze z pohledu demografie vymezit migraci jako formu prostorového pohybu obyvatelstva, který má za následek změny jeho rozmístění. Základním atributem je trvalá změna pobytu (stálého, obvyklého bydliště), který ji odlišuje od dojížďky za prací, vyjížďky a cestování, jak uvádí Roubiček (1997). Jednotlivé typy migrace, jejich vymezení a definice se však různí s ohledem na složitost takových procesů. King (2007) rozlišuje tři základní typy: vnitřní a mezinárodní migraci, nucenou a dobrovolnou a konečně trvalou a dočasnou. Roubiček (1997) doplňuje individuální a kolektivní (masovou, hromadnou) migraci. Dočasnou označuje termínem reimigrace a odlišuje ji od repatriace, která má jednak masový prvek, ale hlavně je organizována státní mocí. Nedobrovolnou migrací dělí na vyhoštění, evakuaci a odsun. Jednotlivé migrace mohou současně odpovídat více typům (dočasná migrace může být nedobrovolná atp.). Baršová a Barša (2005) pak pracovní imigraci dělí do tří základních typů, a to: imigrace vysoce kvalifikovaných pracovníků, obecná pracovní imigrace a rodinná imigrace. Horáková (2003) mluví o tzv. multipanoramatickém obrazu současných migrací. Ten je na jedné straně představován tzv. tradičním triptychem (rodinná migrace, žadatelé o azyl a uprchlíci, pracovní migrace). Na straně druhé se vytvářející formy specifické formy mezinárodní mobility osob jako přesuny zaměstnanců multinárodních firem, mobilita studentů atp.

4.2 Teorie migrace Příčiny a faktory ovlivňující migraci jsou díky své složitosti předmětem řady teoretických přístupů. Brázová (2011) vysvětluje, že na migraci lze pohlížet ze dvou směrů: z hlediska struktury, tj. politického, ekonomického, institucionálního a kulturního a sociálního kontextu, který migraci umožňuje, popřípadě omezuje, a z pohledu činitele, tedy schopností migranta překonávat překážky a měnit strukturu. Na základě takového konceptu jsou čtyřmi hlavními determinanty:

20

1. strukturální síly zdrojových zemí podporující emigraci – push faktory, 2. strukturální síly cílových zemí podporující imigraci – pull faktory, 3. motivace a cíle lidí reagující na tyto síly, 4. sociální a hospodářské struktury, které přispívají ke spojení imigrace a emigrace. Působení těchto determinant se pak projevuje v tzv. explanačních teoriích migrace. Baršová a Barša (2005) mezi ně řadí mj. teorii neoklasické ekonomie, novou ekonomii migrace, teorii segmentovaného pracovního trhu, teorii světosystému a mnohé další. Obdobný přehled udává např. i Brázová (2011).

4.3 Ekonomické souvislosti Jiná formulace základních příčin a motivů migrace vychází ze skutečnosti, že za nejčastější příčinu migrace bývá teoreticky považován příjmový diferenciál (rozdíly v příjmech obyvatel zdrojové a cílové země), což je v souladu s neoklasickým pojetím příčin migrace. Čadil (2010) však poukazuje, že empirické výsledky jsou sporné a toto tvrzení platí jen v omezené míře. Dodává tedy další faktory, jmenovitě sociální pozadí (např. sociální vazby určující vzdálenost migrace) nebo náklady na migraci. Pořízková (2008) shrnuje determinanty zahraniční pracovní migrace takto: legislativní podmínky, hospodářský vývoj ve zdrojové a cílové zemi, poptávka po pracovní síle, role cizinců na trhů práce a v neposlední řadě existence a struktura migračních sítí. Stejně jako u trhu práce má ekonomické pojetí migrace svou nezastupitelnou roli. Mimo teorie řešící ekonomické příčiny migrace (viz výše), existují i přístupy zabývající se dopady. Jednoduchým ekonomickým modelem v této oblasti je rozdělení cizinců na substituty a komplementy vzhledem k domácím pracovníkům. Hlinomaz (2011) substituty označuje jako konkurenty, kteří sice zvyšují celkovou zaměstnanost, nicméně snižují jak úroveň mezd, tak i zaměstnanost domácích pracovníků. Komplementy na trhu práce jsou pak cizinci, kteří nekonkurují, vykonávají méně kvalifikovanou práci (po které je poptávka), zvyšují se mzdy i zaměstnanost.

21

Dopady pracovní migrace na regionální úrovni - konvergenční i divergenční efekty (tj. vliv na ekonomiku regionu) řeší několik modelů, viz Čadil (2010). Jiným aspektem ekonomického charakteru je fenomén brain drain a brain gain. Z pozice cílové země se jedná o druhý případ a pozitivní vliv. Cílové oblasti tak představují ekonomicky vyspělé země, jak ilustruje Brázová et al. (2010) - více než polovina kvalifikovaných migrantů žila na přelomu tisíciletí v zemích OECD. Dalším pozitivním přínosem migrace je flexibilita přistěhovalců. Drbohlav (2010) mimo ekonomické dopady, které považuje v rámci ČR za nejsignifikantnější, vymezuje ještě jiné vlivy migrace a migrantů, především demografické, kulturní a sociální (např. kriminalita).

4.4 Demografické, sociální a kulturní dopady migrace Demografické dopady Základní otázkou v této oblasti je, zda ve společnostech, kde díky nízké úrovni plodnosti a prodlužující se střední délce života dochází k procesu stárnutí a vymíraní, lze (a do jaké míry) tyto procesy ovlivnit právě migrací. Rabušič a Burjanek (2003) odpovídají kladně. V teoretické rovině dlouhodobý, stabilní tok migrantů v dostatečném počtu může tyto procesy zastavit. Imigranti jsou obvykle mladšího věku a mají větší průměrný počet dětí, což má podobné účinky jako zvýšená plodnost. Prakticky by však takovéto toky migrantů vedly k změnám etnických, rasových a náboženských parametrů společnosti a v konečném důsledku k proměně sociální identity společnosti (domácí populace by zůstala v menšině). Nicméně pozitivním efektem zůstává skutečnost, že migrace může redukovat fiskální konsekvence procesu stárnutí domácí populace. Pracující imigranti jsou totiž plátci daní, kteří mimo jiné slouží k financování sociálního zabezpečení. Vlivy demografie na ekonomiku blíže vysvětluje např. Loužek (2011).

22

Sociální a kulturní vlivy Jak již bylo naznačeno v odstavci minulém, migrace může vést ke změně sociálních struktur, tj. dalekosáhlým proměnám společnosti i politického prostředí. Na tyto dopady ale lze pohlížet i ze strany sociálního včleňování imigrantů, resp. z pozice vzájemných vztahů s domácí majoritou. Kuchař a Bálek (2011) vymezují obecně 4 základní typy těchto vztahů, mimo integraci jako procesu vzájemného sbližování a obohacování kultur, tedy procesu vysoce žádoucího, také separaci, představovanou vyčleňováním minority do uzavřených národnostních či etnických skupin, marginalizaci, pro niž je typické částečné přizpůsobení většinové kultuře, resp. začlenění do okrajových subkultur a konečně asimilaci znamenající opuštění původní kultury a změnu identity imigranta. Charakteristiku migrační politiky Pořízková (2008) popisuje jako soubor opatření k přímé a nepřímé regulaci pohybu lidí přes státní hranici. Z ní se vyčleňuje imigrační politika stanovující, jací cizinci a za jakých podmínek se mohou usadit trvale či dlouhodobě na území státu. Integrační politiku tvoří soubor opatření pro ekonomickou a sociální integraci cizinců v hostitelské zemi. Trbola a Rakoczyová (2010) považují právě integraci přistěhovalců za základní předpoklad pro maximalizaci přínosů migrace pro obě strany, tomu odpovídá i velký zájem a nutnost migračních politik. Míru a charakter zaměstnanosti cizinců určují podmínky vstupu, setrvání, výkonu práce či podnikání, které jsou obsaženy právě v těchto politikách (Pořízková, 2008). V České republice existuje komplexní pojetí integračních procesů, jejímž stěžejním dokumentem je Koncepce integrace cizinců na území ČR, která se týká legálního pobytu cizinců (mimo obyvatel EU) a soustřeďuje se na podporu začlenění imigrantů, na prevenci problémů v oblasti imigračních komunit a jejich vztahu s majoritou. Cílem je tak předcházet vytváření uzavřených komunit imigrantů, společenské izolaci a sociálnímu vyloučení cizinců (MVCR, 2010). Drbohlav (2010) sociálním (i demografickým) dopadům migrace v ČR nepřisuzuje velký význam, z důvodu cirkulační migrace (opakovaný pohyb migrantů mezi zdrojovou a cílovou zemí), nevytvoření výraznějších územních koncentrací/enkláv 23

uvnitř měst a regionů a absence společenských a politických struktur, které by organizovaly život přistěhovalců. Dalším neméně podstatným důvodem je i relativně krátká historie migrace u nás (od 1989) a s ní spojený hospodářský vývoj (od tranzitní k cílové destinaci migrantů v důsledku ekonomických změn).

4.5 Nelegální aspekty migrace a aktivity cizinců na trhu práce Problematická je však tzv. nelegální migrace. Drbohlav (2008) za ni považuje veškeré činnosti, aktivity a procesy, kterými migrant porušuje nutná ustanovení, regule, vyhlášky a zákony: nelegální překračování hranic, pobyt, ale i obchod s lidmi a související kriminalita. V rámci trhu práce se jedná o zejména nelegální ekonomické aktivity tzv. nelegální práci. Ty mají podobu obcházení náležitých povolení pro výkon práce na živnostenský list (šedá ekonomika – švarcsystém), tzv. klientský systém s vazbami na organizovaný zločin a neregulérní pracovní aktivity, což je výkon práce bez náležitých povolení (viz kap. 4.6), jak rozlišuje Trbola a Rakoczyová (2010). Termín neregulérní a nelegální práce Horáková (2006) označuje jako synonyma a zahrnují celou škálu porušování právních předpisů v oblasti zaměstnání a podnikání (od přestupku až po trestný čin). Stejná autorka (2003) vymezuje následující okruhy problémů vztahujících se k nelegálnímu zaměstnávání cizinců: zaměstnání bez platného povolení či v rozporu s ním (nelze dohledat zaměstnavatele, zaměstnaný cizinec pracuje jinde a na jiném pracovním místě, případně u jiného zaměstnavatele), podnikání v rozporu s požadavky kladenými na tuto formu ekonomické činnosti (chybí samostatnost, vlastní odpovědnost), zakládání obchodních společností a družstev, v nichž jsou společníci (družstevníci) zaměstnání jako v závislé pracovní činnosti, zakrývání nedovoleného zprostředkování práce obchodními vztahy mezi objednatelem a zhotovitelem a obcházení povolení k zaměstnání formou služebních cest. Vnímání těchto nelegálních pracovních aktivit veřejností i politiky nemusí mít vždy jen negativní konotace, a to z důvodu jistých prospěšných efektů – levná pracovní síla, zvětšování trhu, částečně i platba daní (Drbohlav, 2008). Migranti také uspokojují poptávku na domácím trhu práce, kterou domácí pracovníci nemohou či nechtějí saturovat (Horáková, 2006). 24

4.6 Legislativní úprava pobytu a práce cizinců v ČR Podmínky vstupu a pobyt cizinců na území ČR upravuje Zákon o pobytu cizinců na území České republiky (zákon č. 326/1999 Sb.). V podstatě lze rozlišit dva základní „režimy“ pobytu, přechodný a trvalý. Přechodný pobyt může být bezvízový, na základě povolení k přechodnému pobytu či výjezdního příkazu. Jiné dělení jej rozlišuj na krátkodobý a dlouhodobý, který má svůj definovaný účel: studium, vědecký výzkum, zaměstnání, podnikání. Trvalý pobyt se uděluje po pěti letech nepřetržitého pobytu cizince v ČR, je spojen s přiznáním právního postavení rezidenta a jedná se o poslední stupeň před získáním státního občanství (Zákon o pobytu cizinců na území ČR, 1999). Občané EU mají právo volného pohybu, k jejich pobytu tak není třeba žádného povolení. Pořízková (2008) dále upřesňuje, že v případech, kdy doba pobytu překročí tři měsíce, může takový občan požádat o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenstvích, takové povolení však není podmínkou sine qua non (bez níž nelze) pro výkon např. zaměstnání či jiných činností. Problematika mezinárodní ochrany – azylu je upravena v zákoně 325/1999 Sb., o azylu.1 Zaměstnávání cizinců Občané EU, EHP a Švýcarska mají z pozice zákona o zaměstnanosti stejné právní postavení jako občané ČR. Takové postavení získávají i cizinci s trvalým pobytem, s přiznaným statutem uprchlíka atd., viz Horáková (2003), Zákon o zaměstnanosti

1

Normy regulující přístup cizinců na trh práce se odvíjí od pobytového statusu. Působit na trhu práce mohou dvojím

způsobem: s povolením k zaměstnání, který upravuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti nebo s povolením k podnikání na základě zákona č. 455/1991 sb., o živnostenském podnikání (Pořízková, 2008). Pro řešenou problematiku je také stěžejní vymezení cizince v prvním jmenovaném zákoně: Cizincem se z hlediska zákona o zaměstnanosti rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky, občanem EU/EHP a Švýcarska, ani jeho rodinným příslušníkem. Cizincem je i osoba bez státní příslušnosti. (Zákon o zaměstnanosti, 2004) Naopak dle zákona č. 326/1999 Sb. Je cizincem každá osoba, která nemá české státní občanství (Zákon o pobytu cizinců na území ČR, 1999).

25

(2004). Obdobné postavení mají také rodinní příslušníci občana EU/EHP a Švýcarska, kteří sami nejsou občany těchto zemí. Rozdíl je však v tom, že ke vstupu na trh práce je třeba povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty rodinného příslušníka Evropské unie. Cizinci (občané třetích zemí) a osoby bez státní příslušnosti nesplňující podmínky výše uvedené mohou být zaměstnáni za předpokladu, že obdrželi povolení k zaměstnání, pokud jsou tato povolení podle zákona o zaměstnanosti potřebná a povolení k pobytu (MPSV, 2012b).2 Podnikání cizinců Cizinci mohou na území ČR podnikat jako fyzické osoby, mohou základ právnické osoby nebo zřizovat organizační složky svých zahraničních podniků. Vzhledem k tomu, že k vydání živnostenského oprávnění není již třeba povolení k pobytu za účelem podnikání, cizinci se tak mohou vyhnout povinnosti získat pracovní povolení, tím je také podporován zmiňovaný „švarcsystém.“ Viz zákon č. 455/1991 sb., o živnostenském podnikání, Pořízková (2008), zákon č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník). Přehled legislativy upravující problematiku cizinců a jejich působení na trhu práce poskytuje Příloha 1. Blíže k výkladu práv a povinností cizinců, praktickým aspektům migrace do ČR (důchody, zdravotní pojištění, problematika daní) a postupů při zaměstnávání Joklova a Ryšavá (2009).

2

Od r. 2009 je pro cizince zaveden systém zelených a modrých karet, které spojují povolení k pobytu i k zaměstnání a

vydávají se ve třech typech v závislosti na kvalifikaci žadatele. Snahou těchto karet je zpružnění a zrychlení procesu zprostředkování práce, vyhnutí se tak nelegálním aktivitám typu tzv. klientského systému a posílení bezpečnosti státu, jak uvádí Horáková (2008), (MPSV 2012b).

26

5. Charakteristika Zlínského kraje Zlínský kraj byl ustanoven k 1. lednu 2000, a to sloučením okresů Zlín, Kroměříž, Vsetín a Uherské Hradiště. Spolu s Olomouckým krajem tvoří region soudržnosti Střední Morava. Nachází se na východě ČR, jeho východní okraj tvoří hranici se Slovenskem. Na jihozápadě sousedí s krajem Jihomoravským, na severozápadě s Olomouckým a v severní části s krajem Moravskoslezským. Rozlohou 3 964 km2 je čtvrtým nejmenším krajem v ČR (ČSÚ, 2013c). Administrativní členění poskytuje Obr 1:

Obr 1: Administrativní členění Zlínského kraje Zdroj: Vlastní návrh, ArcGIS 2010

Území kraje popisuje Toušek (2005) jako členité, převážné tvořeno pahorkatinami a vrchovinami. Na severu sem zasahují Moravskoslezské Beskydy, na severovýchodě a východě Javorníky, na jihu Bílé Karpaty. Osou západní částí kraje je tok Moravy s nejúrodnější a nejteplejší část kraje, Dolnomoravským úvalem. Téměř třetinu kraje tvoří zvláště chráněná území. Z celkového půdního fondu kraje je 49,0 % zemědělské a 51,0 % nezemědělské půdy (2010). Kraj je chudý na nerostné suroviny. Využívána jsou hlavně ložiska cihlářských hlín, štěrkopísků a stavebního kamene, místní význam má těžba pískovce. V omezené míře se zde vyskytují naleziště ropy a zemního plynu (ČSÚ, 2013c). 27

Dopravní síť Zlínského kraje je představována 13 km dálnic, 358 km silnic I. třídy, 573 km silnic II. třídy a 1 197 km silnic III. třídy. Dále provozní délka železničních tratí činí 358 km (ČSÚ, 2013d). V roce 2010 bylo zprovozněno nových 18,5 km dálničních komunikací mezi Kroměříží a Otrokovicemi, které by v budoucnu měly umožnit propojení strategických směrů (Brno, Praha, Ostrava a Polsko), což přispěje k eliminaci nepříznivé dopravní obslužnosti kraje (ŘSD ČR, 2012).

5.1 Obyvatelstvo Ve Zlínském kraji žilo na konci roku 2010 celkem 590 361 obyvatel, což bylo o 219 obyvatel více než v roce 2005, vývoj jeho počtu tak lze hodnotit jako stabilní. Zlínský kraj je s hodnotou 149 osob/km2 pátým krajem s největší hustotou obyvatel. Na jeho území se v roce 2010 nacházelo 305 obcí, z nichž 30 má statut měst. V roce 2010 pak 354 217 osob (60 %) žilo ve městech (ČSÚ, 2011a). Nejvíce obyvatel žilo (v roce 2010) v okrese Zlín, a to 213 711 obyvatel (32,6 % obyvatel okresu), dále v okrese Vsetín 145 229 (24,6 %) obyvatel, okres Uherské Hradiště 144 048 (24,4%) a Kroměříž 108 036 (18,3 %) obyvatel. Nejvyšší zalidněnost je v okrese Zlín (186,3 obyvatel/km2) a nejnižší v okrese Vsetín (127,3 obyvatel/km2). Věkové složení rovněž nevykazovalo výrazné změny. Podíl obyvatel ve věkové kategorii 15-64 let ze 70,7 % klesl na 69,8 % v roce 2010. Od roku 2006 také začala převažovat skupina obyvatel starších 65 let nad kategorií 0-14 letých, v 2010 již o 2,2 %. Průměrný věk se tak ve sledovaném období zvýšil z 39,9 na 41,2 let a index stáří z 99,4 na 115,7. Nejvyšší hodnoty dosáhl tento index v roce 2010 v okrese Kroměříž (118), sestupně pak Zlín, Uherské Hradiště a v okrese Vsetín 109 (ČSÚ, 2011a).

28

Souhrnně celkový přírůstek nevykazoval stejné hodnoty. Mimo léta 2007 a 2008 došlo k úbytku, jak deklaruje Obr. 2:

Obr. 2: Dynamika obyvatelstva Zlínského kraje 2005-2010 Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Zlínského kraje 2010, 2011)

V prvních dvou letech byl celkový úbytek zapříčiněn vysokým rozdílem mezi počtem narozených a zemřelých v kraji, tedy přirozeným úbytkem obyvatelstva. Rok 2007 a 2008 vykázal Zlínský kraj kladné hodnoty v přirozeném přírůstku i v počtu přistěhovalých, a tedy znamenal největší celkový přírůstek. Nejvýraznějším vlivem posledních dvou let bylo naopak stěhování, resp. vystěhování, kdy obyvatelé Zlínského kraje opouštěli kraj, a imigrace do kraje byla nízká. Díky tomu celkový úbytek roku 2010 byl největší v celém sledovaném období (ČSÚ, 2011a). Demografické aspekty cizinců jsou uvedeny ve stěžejní části práce (kap. 7). Vzdělanostní struktura obyvatel starších 15 let byla celé období stabilní a vykazovala pozitivní trend v dosahování nejvyššího vzdělání. Základní a bez vzdělání zaznamenalo pokles z 20,7 % na 18,4 %. Střední vzdělání bez maturity z 39,5 % v roce 2005 kleslo na 37,4 % v roce 2010. Naopak střední s maturitou vzrostlo z 30,6 % na 32,3%, a vysokoškolské vzrostlo z 9,2 % na 11,8 % v roce 2010 (ČSÚ, 2011a).

5.2 Ekonomická charakteristika HDP rostl vyjma roku 2009 a 2010, kdy se projevily účinky hospodářské recese, v roce 2009 meziročně pak poklesl o 4,2 % a jednalo se o čtvrtý největší pokles v republice. V roce 2010 dosahoval HDP Zlínského kraje 178 332 mil. Kč, 302 023 Kč per capita, 29

jak uvádí ČSÚ (2013e) a ČSÚ (2011b). Podíl na tvorbě celkového HDP ČR se pohyboval mezi 4,6-4,7 %, tj. mezi kraji 9. až 10. místo v průběhu sledovaných let (RIS, 2012a). Strukturu hospodářství lze charakterizovat pomocí hrubé přidané hodnoty (HPH), ukazatele, vyjadřujícího rozdíl mezi produkcí a mezispotřebou. V roce 2010 dosáhla 160 517 mil. Kč a její vývoj v daném období je pak analogický s HDP a dopady recese. Na HPH Zlínského kraje se tak v roce 2010 podílel primární sektor 1,6 %, sekundární 52,5 % a terciární 45,9 % (ČSÚ, 2011a). Počet ekonomických subjektů ve Zlínském kraji přesáhl v roce 2010 hodnotu 134 tis. subjektů, v přepočtu na 1 000 obyvatel činila hodnota 228 subjektů, což mezi kraji ČR znamená devátou pozici (RIS, 2012c). Vývoj v celém sledovaném období byl poměrně stabilní a pokles byl zaznamenán až mezi roky 2008-2009. Nejvíce subjektů vykazovalo činnost v terciárním sektoru, což ilustruje Obr. 3:

Obr. 3: Ekonomické subjekty dle CZ-NACE ve Zlínském kraji (2010) Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Databáze regionálních účtů: HPH v běžných cenách, 2010)

Jen v oblasti obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství působilo 43 000 ekonomických subjektů. Zemědělství se věnovalo 5 3754 ekonomických jednotek, průmyslu pouze 22 834. Ačkoliv se sekundární sektor na tvorbě HPH podílel nejvíce, počet ekonomických subjektů byl nižší než v případě terciárního sektoru.

30

Dle ČSÚ (2011c) se nejvíce ekonomických subjektů v roce 2010 koncentrovalo v okrese Zlín, a to 50 586 (37,6 %), sestupně dále bývalý okres Vsetín 31 047 (23,1 %) ekonomických jednotek, Uherské Hradiště 30 769 (22,9 %) a Kroměříž 21 972 ekonomických subjektů, tedy 16,4 %. Největší zaměstnavatelé ve Zlínském kraji odpovídají podílům jednotlivých sektorů na tvorbě HPH i koncentraci subjektů, tedy největší zaměstnavatelé jsou v oblasti služeb a průmyslu, jak uvádí Tab. 1: Tab. 1: Největší zaměstnavatelé ve Zlínském kraji v roce 2010 Počet

Firma

Okres

Činnost

Obec

zaměstnanců výroba pryžových 1.

Barum Continental spol. s r.o.

3000-3999

Zlín

Otrokovice výrobků

2.

Krajská nemocnice T. Bati, a. s.

2500-2999

Zlín

1500-1999

Vsetín

ON SEMICONDUCTOR CZECH 3. REPUBLIC, s.r.o., právní nástupce

Zlín

zdrav. péče

Rožnov pod.

výroba elektron.

Rad.

součástek obuv a galanterie

4.

BAŤA, akciová společnost

1000-1499

Zlín

Zlín

5.

Česká zbrojovka a.s.

1000-1499

Uh. Hradiště

Uh. Brod

výroba zbraní a střeliva 6.

Fatra, a.s.

1000-1499

Zlín

Napajedla

7.

ROSA market s.r.o.

1000-1499

Kroměříž

Kroměříž

výroba plast. výrobků velkoobchod s potravinami výroba manipul.

8.

Slovácké strojírny, akciová společnost

1000-1499

Uh. Hradiště

Uh. Brod zařízení

9.

Uherskohradišťská nemocnice a.s.

1000-1499

Uh. Hradiště

Uh. Hradiště

10.

Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

1000-1499

Zlín

Zlín

zdrav. péče

terc.vzdělávání

Zdroj: Vlastní návrh dle dat RES (ČSÚ, 2010)

Dalšími subjekty, které zaměstnávaly více než 500 zaměstnanců, byly v roce 2010 např. firmy (v abecedním pořadí) Aircraft Industries a.s. (Kunovice, letecký průmysl), ČSAD Vsetín a.s. (doprava), Gumárny Zubří a.s., Hamé s.r.o. (Kunovice, potravinářský průmysl), MP Krásno, a.s. (Valašské Meziříčí, masný průmysl), Schott Solar CR, s.r.o. (Valašské Meziříčí, výroba fotovoltaických modulů), Zlínský kraj (Zlín, veřejná správa). 31

6. Trh práce ve Zlínském kraji 6.1 Ekonomická aktivita a zaměstnanost ve Zlínském kraji Ekonomicky aktivní obyvatelstvo V roce 2005 byla míra ekonomické aktivity 57,6% (tj. 290 tis. ekonomicky aktivního obyvatelstva), v roce 2007 plynule dosáhla hodnoty nejvyšší (59 %, 299 tis.), naopak další roky klesala až na hodnotu 56,8 % v roce 2010 (288,5 tis. ekonomicky aktivních) a rok 2011 zaznamenal nárůst na 57,4 %. Dle vzdělání nejvyšší míru ekonomické aktivity vykazovalo obyvatelstvo vysokoškolsky vzdělané (průměrně za léta 2005-2011 76,8 %). Druhou kategorií v pořadí byli obyvatelé se středním vzděláním bez maturity (průměrně za léta 2005-2011 68,1 %), jak uvádí ČSÚ (2012). Velikost pracovní síly ovlivňuje samotná skladba obyvatel. V návaznosti na stárnutí populace se v mezikrajském srovnání jedná o nadprůměrné podíly věkových skupin nad hranicí 45 let. Naopak jeden z nejmenších mezi kraji je podíl obyvatel na pracovní síle ve věku 30 až 44 let. Celková míra ekonomické aktivity je tak jedna z nejnižších v republice, a tento trend lze vysledovat již od 90. let 20. století (ČSÚ, 2010). Zaměstnanost Vývoj míry zaměstnanosti byl poměrně stabilní, jak uvádí Tab. 2, nicméně od roku 2008 klesá (řetězový index 2008/2009 činil 95, index 2009/2010 pak 98). Tab. 2: Vývoj míry zaměstnanosti ve Zlínském kraji v období 2005-2010 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Míra zaměstnanosti (%)

52,2

54,3

55,7

55,7

53,0

52,0

muži

62,1

64,3

65,3

65,4

61,7

61,4

ženy

43,0

45,0

46,8

46,6

44,8

43,2

Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Zlínského kraje, 2011).

32

Míra zaměstnanosti dle vzdělanostní struktury je pro základní stupeň vzdělání 15,9 %, míra zaměstnanosti osob se středním vzděláním bez maturity 59 %, se středním s maturitou 60,3 % a vysokoškolsky vzdělané obyvatelstvo vykazuje 78,2% míru zaměstnanosti (VDB, 2013). Takové zastoupení stupňů vzdělání (vliv úrovně vzdělaní na pracovní uplatnění a pracovní podmínky) potvrzuje poznatky o výši vzdělání jako zásadním faktoru uplatnění na (nejen) regionálních trzích práce (viz části 3.2 a 3.3). V celém sledovaném období vykazovali muži výrazně vyšší ekonomickou aktivitu a tato skutečnost platila i pro všechny okresy kraje (GIS prostorová analýza trhu práce v ČR, 2006-2011). Zaměstnanost v národním hospodářství, tedy všichni placení zaměstnaní (zaměstnanci a členové produkčních družstev) a všichni zaměstnaní ve vlastním podniku (podnikatelé a pomáhající rodinní příslušníci) doznala v průběhu sledovaných let změn, což demonstruje Obr. 4. V roce 2010 došlo k drobnému posílení primárního sektoru na úkor sekundéru a meziročně 2008/2009 se projevil výrazný nárůst terciéru.

Obr. 4: Procentní podíl zaměstnaných v sektorech NH ve Zlínském kraji Zdroj: Vlastní návrh dle dat ČSÚ (Zaměstnanost, nezaměstnanost. Časové řady: Vybrané údaje za Zlínský kraj - zaměstnanost, nezaměstnanost, 2013)

V téměř celém období (vyjma r. 2006) bylo v terciárním sektoru nejvíce zaměstnaných, byť jeho podíl na tvorbě HPH byl nižší než v případě sekundárního (kapitola 5.2). Naopak ve srovnání s podílem ekonomických subjektů v těchto sektorech rozložení pracovních sil odpovídá, tedy v roce 2010 ekonomické subjekty soustředěné v terciéru (46% všech ekonomických subjektů) poskytovaly práci 52 % všech zaměstnaných. Podrobnější členění zaměstnanosti dle ekonomických činností poskytuje Obr. 5. 33

Obr. 5: Zaměstnanost v hlavních odvětvích NH ve Zlínském kraji, 2010 Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků VŠPŠ 4. Čtvrtletí 2010, 2011)

Ačkoliv nejvíce zaměstnaných (130 800) působí v terciární sféře, 96 000 všech zaměstnaných osob ve Zlínském kraji (26 %) působí ve zpracovatelském průmyslu, a to souvisí i s přehledem největších zaměstnavatelů, kde šest z deseti největších zaměstnavatelů Zlínského kraje působí právě v tomto odvětví. Druhým v pořadí je velkoobchod a maloobchod s 27 000 všech zaměstnaných, tedy 12% podílem všech zaměstnaných ve Zlínském kraji v roce 2010.

6.2 Dojížďka do zaměstnání ve Zlínském kraji Prostorovou dimenzi trhu práce reprezentuje vyjížďka do zaměstnání a dle dostupných dat SLDB 2001 a 2011 poukazuje na zvyšující se pracovní mobilitu (blíže Tab. 3). Zatímco v roce 2001 vyjíždělo v rámci obce 49 % osob, o deset let později největší podíl zaujímala vyjížďka do jiných obcí okresu (45,3 %). Pracovní mobilita (geografická složka), resp. její nárůst je patrný i v rámci dojíždění do jiných okresů kraje, jiných krajů i zahraničí, byť tato změna není tolik signifikantní. Geografický pohyb obyvatel za prací (spolu s mezioborovou mobilitou) je jedním z předpokladů efektivního hospodářství. 34

Tato nízká krajská a potažmo celorepubliková situace je pak předmětem četné kritiky, ale i cílem politik zaměstnanosti na úrovní národní i Evropského Společenství, jak je uvedeno v kapitole 3.5. Tab. 3: Vývoj vyjížďky v okresech Zlínského kraje (2001, 2011) do jiných obcí okresu

v obci

do jiných okresů kraje

do jiných krajů

do zahraničí

2001

2011

2001

2011

2001

2011

2001

2011

2001

2011

Zlínský kraj

49,5%

35,1%

37,9%

45,3%

5,7%

9,1%

6,3%

8,7%

0,6%

1,8%

Kroměříž

48,4%

34,7%

64,7%

35,3%

9,0%

14,9%

8,8%

13,7%

0,5%

1,4%

Uherské Hradiště

39,5%

27,7%

71,9%

51,1%

8,5%

11,5%

7,7%

7,8%

0,8%

1,9%

Vsetín

53,5%

35,9%

78,2%

47,3%

3,5%

4,7%

6,1%

10,4%

0,5%

1,8%

Zlín

54,5%

41,8%

82,0%

44,7%

3,5%

6,3%

4,0%

5,2%

0,7%

2,0%

Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ, SLDB 2001 a 2011

6.3 Nezaměstnanost ve Zlínském kraji Obecné trendy nezaměstnanosti ve Zlínském kraji Obrázek č. 6 srovnává obecné míry nezaměstnanosti Zlínského kraje a České republiky. Ačkoliv demografická, makroekonomická (hospodářská) situace se v řadě ukazatelů liší (průměrné nebo podprůměrné hodnoty Zlínského kraje ve srovnání s ostatními kraji), vývoj míry nezaměstnanosti je v podstatě podobný ve srovnání s celou ČR.

Obr. 6: Vývoj obecné míry nezaměstnanosti v ČR a Zlínském kraji v letech 2005-2011 Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Zaměstnanost, nezaměstnanost, Vybrané údaje za Zlínský kraj, 2013), ČSÚ (Zaměstnanost, nezaměstnanost, Časová řada základních ukazatelů VŠPS, 2013)

35

Základní determinantou toho vývoje je HDP (kapitola 5.2). Snižování míry nezaměstanosti až do roku 2008 tak odpovídá růstu HDP. Zlínský kraj vykazoval příznivý makroekonomický vývoj, který se projevil i na místním trhu práce. Obrat nastal v souvislosti s celosvětovou krizí a jejími dopady. Propadem růstu HDP a dalších ukazatelů

ekonomiky

došlo

k výraznějším

rozdílům

mezi

krajskými

a

celorepublikovými hodnotami, kdy míra nezaměstnanosti ve Zlínském kraji byla vyšší než-li v případě celé republiky, jak uvádí Obr. 6. Nezaměstnaní a jejich vzdělanostní struktura Počet uchazečů o zaměstnaní činil 29 505 osob v roce 2005, přičemž klesal stejně jako míra nezaměstnanosti, v roce 2008 dosáhl tak nejnižší hodnoty, a to 20 048 osob, v roce 2009 bylo na úřadech práce evidováno již 33 836 osob, což je v souladu s dopady krize. Rok 2010 a 2011 se počet uchazečů snižoval, nejprve na 33 386 osob v roce 2010 a na 29 418 uchazečů v roce 2011(ČSÚ, 2013f). V celé časové řadě jednotlivé hodnoty nedosahovaly výrazných odchylek. Celkové podíly uchazečů na základě jejich vzdělání lze ilustrovat na průměrných hodnotách za dané období (2006-2011), jak uvadí Obr. 7:

Obr. 7: Struktura nezaměstnaných dle vzdělání ve Zlínském kraji (průměrné hodnoty) Zdroj: Vlastní návrh dle Statistických ročenek trhu práce MPSV 2006-2011

36

Dominantní pozici mezi nezaměstnanými zaujímají ti, jejichž dosažené vzdělání je nejnižší, tedy se základním a vyučení. Podíl 65 % (průměr za sledované období) svědčí o sekundárním trhu práce (nejistota místa, požadavky na nízkou kvalifikaci) a marginalizaci spojenou se sociálními riziky (viz kap. 3.4).

6.4 Trh práce v okresech Zlínského kraje Okresy ve Zlínském kraji vykazují navzájem celou řadu odlišností (geografické, demografické, koncentrace odvětví hospodářství atp), jak uvádí Kapitola 5. Nicméně obecné trendy ve vývoji jsou shodné, což ukazuje Obr. č. 8, kde rapidní nárůst nezaměstnanosti v roce 2009 vystřídala realitivně stabilní míra nezaměstnanosti. Meziročně (2010/2011) dokonce došlo k jejímu poklesu, avšak hodnoty stále zůstaly nad republikovým průměrem i situací okresů před krizí.

Vývoj míry nezaměstnanosti v okresech Zlínského kraje 14,00% 12,00% 10,00% 8,00% 6,00% 4,00% 2,00% 0,00%

Kroměříž Zlín Vsetín

Uherské Hradiště 2006

2007

2008

2009

2010

2011

Obr. 8: Vývoj míry nezaměstnanosti v okresech Zlínského kraje (2006-2011) Zdroj: Vlastní návrh dle dat GIS prostorvé analýzy trhu práce ČR, MPSV ( 2006-2011)

Okresy Kroměříž a Vsetín V průběhu daného období jsou nezaměstnaností nejvíce zasaženy právě tyto okresy, téměř shodně s průměrnou hodnotou (2006 až 2011) 10,4%. Nepatrné rozdíly vývoje míry nezaměstnanosti ukazuje Tab. 4:

37

Tab 4: Vývoj míry nezaměstnanosti v okrese Kroměříž a Vsetín 2006

2007

2008

2009

2010

2011

10,1 %

8,2 %

7,6 %

12,7 %

12, 6%

11,6 %

Vsetín 10,5 % 7,8 % 7,8 % 12,9 % 12,6 % Zdroj: Vlastní návrh dle MPSV (GIS prostorová analýza trhu práce ČR, 2006-2011)

11,0 %

Kroměříž

Okres Kroměříž má nejmenší počet obyvatel (i nejnižší počet ekonomicky aktivního obyvatelstva), např. v roce 2011 pouze 53 470 osob (GIS prostorová analýza, 2011). Dalším negativním aspektem je nejvyšší index stáří ze všech okresů Zlínského kraje (118,7). Mezi léty 2008 a 2009 dále tento okres zaznamenal největší úbytek volných míst (1258) ze všech okresů Zlínského kraje a počet uchazečů na jedno volné místo byl v celé časové řadě poměrně vysoký, jak uvádí Tabulka 5: Tab. 5: Změny volných pracovních míst a vývoj počtu uchazečů na jedno volné místo v okresech Zlínského kraje 2006

2007

2008

2009

2010

2011

počet volných míst

853

1711

1535

277

183

184

uchazečů na 1 místo

6

3

3

25

37

34

počet volných míst

1925

1447

736

253

469

664

uchazečů na 1 místo

4

4

7

38

21

13

počet volných míst

927

1705

776

250

360

482

uchazečů na 1 místo

8

3

7

38

26

17

počet volných míst

1406

1820

1225

472

233

260

uchazečů na 1 místo 4 2 4 16 Zdroj: Vlastní návrh dle MPSV (GIS prostorová analýza trhu práce ČR, 2006-2011)

33

26

Kroměříž Zlín Vsetín Uh. Hradiště

Ačkoli v okrese Vsetín sídlí několik významných zaměstnavatelů (např. On Semiconductor Czech Republic, s.r.o.), disponuje po okrese Zlín nejvíce ekonomickými subjekty (31 047 v roce 2010) a má druhý nejvyšší počet (po okrese Zlín) ekonomicky aktivního obyvatelstva (73 991 osob v roce 2011), má téměř shodnou průměrnou míru nezaměstnanosti jako okres Kroměříž. Ve sledovaném období zde bylo vytvořeno nejméně volných pracovních míst, mezi lety 2008-2009 jejich celkový úbytek činil 1455 (Tab. 5). Okres Vsetín byl dále v kritickém roce 2009 zasažen vůbec nejvyšší mírou nezaměstnanosti (12,9 %), krize dopadla na trh práce z okresů Zlínského kraje nejvíce právě zde a byla pravděpodobně příčinou problémů i v dalších letech. Obecně lze usuzovat na strukturální postižení okresu a nízký výkon jeho ekonomiky, kdy přes 38

určité pozitivní aspekty (přítomnost velkých zaměstnavatelů, počet ekonomických subjektů) zde struktura ekonomických subjektů a jejich aktivita nevytváří dostatek pracovních příležitostí. Souvislost lze spatřovat i v geografické poloze (sousedí s Moravskoslezským krajem a se Slovenskem) a členitém reliéfu. Okresy Uherské Hradiště a Zlín Okres Zlín i Uherské Hradiště ve sledovaném období vykazovaly nižší míru nezaměstnanosti než výše uvedené okresy. Přehled vývoje ilustruje Tab 6. Ve vzájemném porovnání se hodnoty těchto okresů nepatrně liší (více než u okresu Kroměříž a Vsetín) a v celém období je příznívější situace v okrese Zlín. Tab. 6: Vývoj míry nezaměstnanosti v okresech Zlín a Uherské Hradiště 2006

2007

2008

2009

2010

2011

6,98%

5,59%

5,40%

9,51%

9,59%

8,27%

7,51% 6,04% 6,43% 10,56% 10,80% Uh. Hradiště Zdroj: Vlastní návrh dle MPSV (GIS prostorová analýza trhu práce ČR, 2006-2011)

9,49%

Zlín

Okres Uherské Hradiště vykázal průměrnou šestiletou mírou nezaměstnanosti 8,5 % (ve srovnání s 7,6 % okresu Zlín). Nicméně, projevy hospodřské krize způsobily v roce 2009 menší meziroční nárůst nezaměstanosti než v druhém zmiňovaném okrese (řetězový index 2008/2009 v okrese Uherské Hradiště činil 164, v okrese Zlín 176) i přesto, že úbytek volných míst byl v okrese Uherské Hradiště vyšší (-753 míst). Na jedno volné pracovní místo ale připadlo v roce 2009 pouze 16 uchazečů (okres Zlín 38 uchazečů), jak uvádí Tab. 5. Vliv krize se v okrese Uherské Hradiště plně projevil až v roce následujícím (2010), kdy meziroční nárůst nezaměstnanosti byl již nepatrně vyšší než v případě okresu Zlín (řetězový index 2009/2010 okresu Uherské Hradiště činil 102, okresu Zlín 101). Na jedno volné místo připadlo v okrese Uherské Hradiště již 33 uchazečů a opět došlo k úbytku volných pracovních míst.

39

V okrese Zlín lze tedy spatřovat pozitivnější vývoj, v roce 2010 došlo k nárůstu volných míst (216), počet uchazečů na jedno volné místo se snížil na 21 a i vroce následujícm si tento trend okres Zlín uchoval. Řetězové indexy míry nezaměstnanosti v roce 2010 i 2011 byly nižší než u okresu Uherské Hradiště.

40

7. Cizinci na trhu práce ve Zlínském kraji Vývoj zaměstnanosti zahraničních migrantů a jejich postavení na trhu práce ve Zlínském kraji je spjat s obecnými charakteristikami kraje z kapitoly 5. v návaznosti na stav a vývoj místního trhu práce uvedeného v kapitole 6. a v neposlední řadě s demografickými charakteristikami cizinců uvedenými níže.

7.1 Demografické aspekty cizinců v ČR Pro celou ČR je charakteristický nízký podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel, a to v celé periodě 2005-2010, jehož příčiny lze vysledovat až do období před rokem 1989, jak bylo naznačeno v podkapitole 4.4. Přehled vývoje počtu cizinců v ČR uvádí Tab. 7: Tab. 7: Vývoj počtu cizinců v ČR 2005 2006 2007 2008 2009 2010 278 312 321 456 392 315 437 565 432 503 424 291 počet cizinců v ČR 100 116 141 157 155 152 bazický index x 116 122 112 99 98 řetězový index Zdroj: Vlastní návrh dle dat ČSÚ (Cizinci v ČR 2011 podle oblasti, kraje a okresu: 1996, 2004-2010, 2011)

V prvním roce sledovaného období činil počet cizinců v ČR 278 312 osob, v roce 2010 již 424 291 cizích státních příslušníků a jedná se tedy o rostoucí trend, byť v roce 2009 a 2010 došlo k jejich meziročnímu poklesu, což má souvislost s hospodářskou krizí. Složení cizinců z hlediska jejich občanství bylo v průběhu let stabilní. V pořadí podle státní příslušnosti dominovali mezi cizinci tedy občané Ukrajiny (např. v roce 2010 134 281, 31 %). S odstupem následovali občané Slovenska (71 780, 17 %, 2010), Vietnamu (60 289, 14 %), Ruska (31 807, 7%), Polska (18 242, 4%) a Německa (13 871, 3%) vždy za rok 2010, jak uvádí ČSÚ (2013g). Celkově se tak dle dat ČSÚ (2011a) podíl cizinců na obyvatelstvu zvýšil z 2,7 % (2005) na 4,0 % v roce 2010. Ve srovnání krajů největší podíl cizinců na obyvatelstvu vykázalo Hl. m. Praha (7,6 %). Jiné srovnání uvádí Příloha 2, kde z celkového počtu cizinců sledovaného období je největší část lokalizována v HL. městě Praha (32-35 %), tj. 41

v roce 2010 z celkového počtu všech cizinců v ČR právě 148 447 (35 %) pobývalo na území Hl. města Prahy. Ve Zlínském kraji pouze 8 302 cizích státních příslušníků (tj. 1,9 % všech cizinců na území ČR).

7.2 Cizinci a jejich migrace ve Zlínském kraji Počet cizinců ve Zlínském kraji v roce 2005 dosáhl hodnoty 5 926 osob. V roce 2011 stoupl jejich počet na 8 009 osob, jde tedy o znatelný nárůst, který kopíruje trend republikový, a podobnost existuje i v meziročních hodnotách, jak uvádí Tab. 8: Tab. 8: Vývoj počtu cizinců ve Zlínském kraji 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

počet cizinců ve Zlínském kraji 5 926 6 596 7 639 8 413 8 133 8 032 8 009 bazický index 100 111 129 142 137 136 136 řetězový index x 111 116 110 97 99 99 Zdroj: Vlastní návrh dle dat ČSÚ (Cizinci v ČR 2011 podle oblasti, kraje a okresu: 1996, 2004-2010, 2011)

První čtyři roky tak vykazují absolutní růst a v roce 2008 je ve Zlínském kraji největší počet cizinců za celé sledované období – 8 413 osob (stejně tak kulminovaly celkové počty cizinců v ČR). Následně však došlo také k meziročnímu poklesu: v roce 2009 na 8 133 osob a v 2010 se počet cizinců ve Zlínském kraji ustálil na 8 032 osobách, což je stejně jako v případě počtu cizinců v celé ČR, dáno vlivem dopadů hospodářské krize. V roce 2011 počet cizinců ve Zlínském kraji činil 8 009 osob a jedná se o pokračující pokles započatý v roce 2009. Zahraniční migrace logicky v průběhu let doznala změn, které uvádí Obr. 9. Saldo migrace činilo za šest let 3 560 osob, průměrně se tedy cizinci na všech přistěhovalých do kraje podíleli necelými 27 %. Ve všech sledovaných letech se nejvyšší počet cizinců vždy přistěhoval do okresu Zlín, rozdíl počtu zahraničních imigrantů a emigrantů činil za šest let 1170 osob. V případě okresu Uherské Hradiště, druhého v pořadí, se jedná o hodnotu 946 osob. Předposledním je okres Kroměříž (533 osob) a výčet uzavírá okres Vsetín s hodnotou 311 cizinců.

42

Obr. 9: Saldo zahraniční migrace ve Zlínském kraji za období 2005-2010 Zdroj: Vlastní návrh dle dat ČSÚ (Cizinci: zahraniční a vnitřní migrace – datové údaje: Vnitřní stěhování cizinců v krajích ČR, 2013)

V návaznosti na počet přistěhovalých cizinců do jednotlivých okresů, pak celkové počty cizinců v jednotlivých okresech Zlínského kraje uvádí Tab. 9: Tab. 9: Celkové počty cizinců v okresech Zlínského kraje (2005-2011) 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011 Index 2011/2005

135 Zlínský kraj 5 926 6 596 7 639 8 413 8 133 8 032 8 009 150 Kroměříž 804 876 1 015 1 214 1 396 1 387 1 207 128 Uherské Hradiště 1 708 1 942 2 189 2 385 2 208 2 201 2 188 114 Vsetín 1 215 1 261 1 424 1 555 1 381 1 325 1 380 147 Zlín 2 199 2 517 3 011 3 259 3 148 3 119 3 234 Zdroj: Vlastní návrh dle ČSU (ČSÚ (Cizinci v ČR 2011: Cizinci v ČR podle oblasti, kraje a okresu: 1996, 2004-2010; 2011)

V průběhu celého sledovaného období nejvíce cizinců působilo v okrese Zlín (např. v roce 2011 jejich počet činil 3 234 (40,4 %), druhý v pořadí byl okres Uherské Hradiště s 2 188 cizinci (27,3%), okres Vsetín 1 380 cizích státních příslušníků (17,2 %) a okres Kroměříž 1 207 osob (15,1 %). Ve srovnání s rokem 2005 ale největší nárůst počtu cizinců byl v okrese Kroměříž (Index 2011/2005 150), a to zejména díky větším počtům přistěhovalých do Kroměříže a Holešova, jak uvádí Tab. 11. To však nemělo zásadní vliv na zahraniční pracovní migraci v tomto okrese (viz níže). Okres Vsetín vykázal pak nejmenší nárůst počtu cizinců. Všechny okresy ale v porovnání s rokem 2005 zaznamenaly přírůstek cizinců, stejně jako celý kraj a ČR. Intenzita imigrace v celém sledovaném období byla nejvyšší ve městech, která plní funkci správního střediska, tedy v okresních městech (Zlín, Uherské Hradiště, Vsetín, 43

Kroměříž) a v obcích s rozšířenou působností. V případě okresních měst počty přistěhovalých cizinců uvádí Tab. 10: Tab. 10: Zahraniční imigrace v okresních městech Zlínského kraje 2005

2006

2007

2008

2009

2010

celkem

Zlín Uherské Hradiště

272

332

433

223

144

107

1511

47

55

132

69

44

33

380

Kroměříž

48

78

81

72

30

21

330

51 32 55 24 Vsetín Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Průběžná evidence migrací, 2011)

23

14

199

V souladu s celkovým saldem migrace jednotlivých okresů (okres Zlín nejvyšší kladné), se do města Zlín v průběhu let 2005-2010 přistěhovalo nejvíce cizinců (i v jednotlivých letech) ve srovnání s dalšími 304 obcemi ve Zlínském kraji. Obecně vývoj ve všech okresních městech odpovídá vývoji celkových počtů cizích státních příslušníků na území kraje (viz Tab. 8) a jednotlivým saldům migrace příslušných okresů tj. největší intenzita migrace v roce 2007 a kulminace celkového počtu cizinců v kraji i v celé ČR, meziroční poklesy celkového počtu cizinců i jejich imigrace, nebo také např. nejmenší migrační saldo okresu Vsetín a s tím související nejnižší celkový počet přistěhovalých cizinců ve Vsetíně ze všech okresních měst ve Zlínském kraji. Tab. 11 poskytuje přehled deseti obcí Zlínského kraje s největší intenzitou zahraniční imigrace za období 2005-2010: Tab. 11: Obce s největším počtem přistěhovalých cizinců ve Zlínském kraji 2006

2007

2008

2009

2010

272

332

433

223

144

107 1511 33 380 18 370 21 330 20 257 18 255 14 199

Zlín

okres Zlín

Uh. Hradiště

okres Uh. Hradiště ORP Uh. Hradiště

47

55

132

69

44

Otrokovice

okres Zlín

ORP Otrokovice

38

42

138

120

14

Kroměříž

okres Kroměříž

ORP Kroměříž

48

78

81

72

30

Uh. Brod

okres Uh. Hradiště ORP Uh. Brod

41

20

119

35

22

Valašské Meziříčí

okres Vsetín

ORP Val. Meziříčí

57

28

54

75

23

Vsetín

okres Vsetín

51

32

55

24

23

Rožnov p. Radhoštěm okres Vsetín

ORP Vsetín ORP Rožnov p. Rad.

34

41

28

30

17

Holešov

ORP Holešov

11

18

19

28

13

14 Luhačovice okres Zlín ORP Luhačovice Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Průběžná evidence migrací, 2011)

7

15

8

8

okres Kroměříž

ORP Zlín

Σ

2005

11 3 9

161 92 61

44

Výše uvedená tabulka potvrzuje význam větších sídel pro zahraniční migraci. Jejich vybavenost, koncentrace služeb a ekonomických subjektů (pracovních příležitostí) i dopravní dostupnost se tedy jeví jako zásadní faktor pro imigraci cizinců. V relativním vyjádření se dle dat ČSÚ (2011a) podíl cizinců na obyvatelstvu ve Zlínském kraji zvýšil ze 1,0 % v roce 2005 na 1,4 % v roce 2010 (v roce 2011 rovněž 1,4% podíl). Tím se tak potvrzují minimální demografické dopady migrace uvedené v kapitole 4.4 v návaznosti na počet přistěhovalých cizinců. V mezikrajském srovnání těchto podílů (2010) připadá tak Zlínskému kraji v každém roce poslední pozice (předposlední zaujímá Olomoucky kraj, který se Zlínským tvoří NUT 2 Střední Morava). Podíl cizinců na obyvatelstvu Zlínského kraje v roce 2010 uvádí Obr. 7:

Obr. 10: Podíl cizinců na obyvatelstvu Zlínské kraje (2010) Zdroj: Vlastní návrh dle dat ČSÚ (Cizinci v ČR podle oblasti, kraje a okresu: 1996, 2004-2010; 2011), (RIS, Mapový server, 2012) a ČSÚ (Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Zlínského kraje 2010, 2011)

Podíl cizinců Zlínského kraje k jejich celkovému počtu v ČR uvádí Příloha 2. I toto relativní vyjádření indikuje velmi nízké hodnoty, od roku 2005 podíl cizinců ve Zlínském kraji na jejich celkovém počtu v ČR nepatrně klesá (z 2,1 % v roce 2005 na 1,89 % v roce 2010) a zaujímá vždy poslední pozici mezi kraji, s výjimkou roku 2010, kdy se o toto postavení dělí s Vysočinou (ČSÚ, 2011d).

45

Dále v celém období počet mužů mezi cizinci převažoval nad ženami a v šestiletém průměru činil jejich podíl 60,1 %, což se ve srovnání s domácí populací značně odlišuje. Stejně tak věková struktura cizinců vykazuje odchylky od věkového složení domácího obyvatelstva. Skupina 0-14 let zaujímala v roce 2010 podíl 7,4 % (v roce 2011 7,6 %), skupina 15-64 let je majoritní (88,4 % v roce 2010 a 87,7 % všech cizinců v kraji v roce 2011) a skupina cizinců starších 65 let se v průměru podílela pouze 3,5%, v roce 2010 tedy 4,1 % a v roce 2011 již 4,7 % (ČSÚ, 2013h). Srovnáním s domácí populací (kap. 5.1), tak věková struktura cizinců a jejich ekonomická aktivita jednoznačně vyznívá ve prospěch cizinců. Národnostní složení cizinců ve Zlínském kraji Složení cizinců dle státní příslušnosti ve Zlínském kraji rovněž kopíruje republikovou situaci, byť v pozměněném pořadí, jak dokládá Tab. 12: Tab. 12: Národnostní složení cizinců ve Zlínském kraji 2005 2010 Index 2010/2005 2 394 3 274 Slovensko 954 1 163 Ukrajina 550 1 163 Vietnam 324 233 Polsko 203 233 Rusko Zdroj: Vlastní návrh dle dat ČSÚ (Cizinci. Počet - Top 5 st. občanství podle okresu, 2013)

137 122 211 72 115

Nejčastěji zastoupenými státy jsou tak na prvním místě Slovensko (3 274 osob, tj. 40,8 % všech cizinců ve Zlínském kraji, 2010), Ukrajina a Vietnam shodně 14,5 % (2010), Polsko a Rusko 2, 9 % (2010). Cizinci těchto občanství v roce 2010 tvořily 75,5 % všech cizinců ve Zlínském kraji. Počet občanů EU (včetně občanů Polska a Slovenska) činil v roce 2010 celkem 4 354 osob. V celém období tvořili průměrně 56,5 % všech cizinců, a největší skupinu z nich zaujímali občané Slovenska (ČSÚ, 2013ch) a (ČSÚ, 2013h). Územní koncentraci popisuje Tab. 13, kde jsou uvedeny průměrné procentní podíly (za období 2005-2010) jednotlivých státních příslušností v okresech Zlínského kraje.

46

Tab. 13: Cizinci dle občanství v okresech Zlínského kraje (průměry za 2005-2010) Ukrajina

Slovensko

Vietnam

Polsko

Rusko

Kroměříž

28,1%

9,9%

24,6%

17,9%

17,1%

Uherské Hradiště

24,7%

35,5%

21,6%

15,9%

17,5%

Vsetín

14,2%

21,9%

8,4%

32,7%

20,4%

Zlín

33,0%

32,7%

45,4%

33,5%

45,0%

Zdroj: Vlastní návrh dle dat ČSÚ (Počet - Top 5 st. občanství podle okresu, 2013)

V okrese Zlín, v souladu s jeho nodálním charakterem, se mezi lety 2005-2010 nacházela necelá polovina všech státních příslušníku (na území Zlínského kraje) jak Vietnamu, tak Ruska, např. v roce 2010 v tomto okrese působilo 341 vietnamských a 119 ruských občanů a největší počet mají zde rovněž občané Ukrajiny (379 osob v roce 2010) i Polska (99 osob v roce 2010). Naopak ze všech občanů Slovenska pobývajících v Zlínském kraji, soustřeďuje největší počet okres Uherské Hradiště (1 131 osob v roce 2010), což má také souvislost s přeshraničními vazbami, jak blíže popisuje Halás (2005). V roce 2011 se struktura cizinců ve Zlínském kraji nijak výrazně nezměnila. Za nejčastější příčinu migrace (blíže kap. 4.3) bývá teoreticky považován příjmový diferenciál (rozdíly v příjmech obyvatel zdrojové a cílové země), což lze aplikovat i na pět nejčastějších občanství cizinců ve Zlínském kraji ve sledovaném období (Slovensko, Ukrajina, Vietnam, Polsko, Rusko). To však neplatí bezezbytku a Čadil (2010) dodává další faktory, jmenovitě vzdálenost migrace (Slovensko, Polsko, Ukrajina) nebo náklady na migraci (např. Rusko).

7.3 Formy ekonomických aktivit cizinců ve Zlínském kraji Působení cizinců na trhu práce nabývá dvou forem, tedy pracovní aktivita ve formě závislé činnosti (evidence na úřadu práce) nebo podnikání (blíže kapitola 4.6). Celkový vývoj představuje Obr. 11, kde v celém sledovaném období převládají cizinci v závislé činnosti.

47

Obr. 11: Zaměstnaní cizinci ve Zlínském kraji – formy ekonomických aktivit Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Vybrané údaje za Zlínský kraj – cizinci, 2013)

Meziročně (2008/2009) je patrný nárůst počtu cizinců s živnostenským oprávněním (z 20,4 % roku 2008 na 25,5 % roku 2009) a v následujících letech tento trend pokračuje (index 2010/2009 a 2011/2010 je větší než 100). Tento jev může být způsoben snahou imigrantů o vyhnutí se povinnosti pracovního povolení, které k získání živnostenské oprávnění není již nutné (blíže kapitola 4.6). Dalším motivem může být rovněž hospodářská krize. Horáková (2010) uvádí, že cizinci (občané třetích zemí) vykonávají méně kvalifikovanou práci, působí na sekundárních trzích, dochází k marginalizaci a jsou náchylnější k ztrátě místa, to v konečném důsledku vede k nucenému sebezaměstnávání (blíže kap. 3.4).

7.4 Vývoj celkové zaměstnanosti cizinců ve Zlínském kraji Počet cizinců, působící na trhu práce ve Zlínském kraji, z 5 667 osob roku 2005 vzrostl v roce 2011 na 7 431 pracovníků a tento vývoj, jak prezentuje Tab. 14, nebyl plynulý: Tab. 14: Vývoj celkové zaměstnanosti cizinců ve Zlínském kraji 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Index 2011 2011/2005

5926

6596

7639

8413

8133

8032

8009

135

x

111

116

110

97

99

99

x

5667

6001

6978

7957

6863

7 156

7431

131

x 106 116 114 86 104 Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Vybrané údaje za Zlínský kraj – cizinci, 2013)

104

x

cizinci celkem řetězový index

zaměstnanost řetězový index

48

Po nárůstu do roku 2008, kdy zaměstnanost cizinců kulminovala (7 957 osob), stejně jako jejich počet v populaci, je meziroční pokles 2008-2009 zaměstnaných cizinců vystřídán nárůstem, a to v r. 2010 na 7 156 cizinců a o rok později (2011) již na 7 431 osob, tedy ačkoliv došlo k poklesu celkového počtu cizinců v populaci Zlínského kraje, jejich zaměstnanost se zvýšila. Při komparaci zaměstnanosti cizinců s jejich absolutními počty v populaci Zlínského kraje tak dochází k rozdílům. Ačkoliv bazické indexy 2011/2005 obou veličin jsou kladné, celkové změna počtu cizinců byla větší než celková změna jejich zaměstnanosti. Jak uvádí Drbohlav (2010) v České republice je dominantní cirkulační migrace, tedy opakovaný pohyb migrantů (blíže kapitola 4.4), která omezuje jejich demografické události a jevy (porodnost, úmrtnost, stárnutí atp.) v hostitelském prostředí. To má pak i za následek výše uvedenou věkovou strukturu a míru ekonomické aktivity. Rozdíl mezi celkovým počtem cizinců ve Zlínském kraji a jejich zaměstnaností lze ale přičíst skutečnosti, že se v průběhu let začala měnit do určité míry struktura účelů pobytu cizinců. Přibylo nejen cizinců, kteří přišli za výdělkem, ale i těch, kteří sloučili své rodiny, a těch, kteří přišli za účelem usídlení, jak uvádí Horáková (2008). Celkový vývoj zaměstnanosti cizinců ve Zlínském kraji v letech 2005-2010 (2011) lze dát do přímé souvislosti s ekonomickým vývojem a situací na trhu práce, kdy příznivá resp. nepříznivá ekonomická situace ovlivňuje situaci a vývoj na trhů práce a to následně vede ke zvyšování či snižování zahraniční zaměstnanosti, jak uvádí Tab. 15. Tab. 15: Míra nezaměstnanosti ve Zlínském kraji a zahraniční zaměstnanost míra nezaměstnanosti řetězový index

2005 9,4 x

2006 7,0 70

2007 5,5 80

2008 3,8 70

2009 7,3 190

2010 8,5 120

2011 9,4 110

zahraniční zaměstnanost

5 667

6 001

6 978

7 957

6 863

7 156

7431

řetězový index x 106 116 114 86 104 104 Zdroj: Vlastní návrh dle ČSÚ (Zaměstnanost, nezaměstnanost, Časová řada základních ukazatelů VŠPS, 2013) a ČSÚ (Vybrané údaje za Zlínský kraj – cizinci, 2013)

Do roku 2008 docházelo k hospodářskému růstu (viz kap. 5.2) a míra nezaměstnanosti tedy rovněž klesala. Dopady ekonomické krize, propad HDP, pokles volných 49

pracovních míst atp. vedl k markantnímu zvýšení míry nezaměstnanosti. Úměrně tomu došlo k poklesu celkového počtu cizinců v kraji, v roce 2009 na 8 133 osob (index 2009/2008 činil 86) a počet zaměstnaných cizinců klesl o 1094 osob. V roce 2011 poklesla míra nezaměstnanosti na 7,9 % a zaměstnanost cizinců se zvýšila o 275 osob (viz výše). Dle vysledovaných trendů (Horáková, 2008) se cizinci dlouhodobě kumulují v regionech s nejmenšími problémy na trhu práce a tam, kde vznikají pracovní či obchodní příležitosti indukované sousedstvím s Německem, Rakouskem či Polskem. Na základě výše uvedeného tak základními faktory zahraniční zaměstnanosti v ČR jsou geografická poloha a stav trhu práce. V případě Zlínského kraje se potvrzuje druhá uvedená

skutečnost.

Ve

sledovaném

období

lze

spatřovat

souvislost

růstu

nezaměstnanosti domácího obyvatelstva s poklesem zaměstnanosti cizinců. Pořízková (2008) jako základní determinanty zahraniční pracovní migrace mimo jiné uvádí (viz kap. 4.3) hospodářský vývoj v cílové zemi, poptávku po pracovní síle a v neposlední řadě existenci a strukturu migračních sítí. Na základě dat o vývoji hospodářství a propadu ekonomiky (kap. 5.2), o růstu nezaměstnanosti (kap. 6.3) a na základě výše uvedeného vztahu mezi nezaměstnaností domácího obyvatelstva a zaměstnaností cizinců, lze konstatovat, že pracovní migrace cizinců ve Zlínském kraji je těmito determinanty ovlivněna. S ohledem na to, že Zlínský kraj vykazuje dlouhodobě nízký podíl cizinců na obyvatelstvu i podíl na všech cizincích v rámci celé ČR, jak bylo uvedeno v kapitole 7.1 a 7.2, lze také usuzovat na absenci popřípadě nevyvinutou strukturu migračních sítí.

7.5 Zaměstnanost cizinců dle legislativních podmínek a požadavků V případě zaměstnávání cizinců je nutno rozlišit dvě základní skupiny cizinců (blíže kap. 4.6): občané EU (a přidružené země) a ostatní cizinci. S tím je spojena nutnost pracovního povolení. U cizinců v postavení zaměstnanců jejich ekonomického působení nabývá tedy třech podob: povolení k zaměstnání plus zelené a modré karty, občané EU/EHP a Švýcarska bez nutnosti povolení a třetí kategorii tvoří cizinci ze třetích zemí, nepotřebující rovněž povolení. Přehled ukazuje Tab. 16. 50

Tab. 16: Zaměstnanost cizinců dle zdrojových zemí a dle povolení Občané třetích zemí Občané třetích zemí Občané EU/EHP a Celkem povolení bez povolení Švýcarska 689 16,9% 55 1,3% 3343 81,8% 4087 2005 827 18,5% 162 3,6% 3488 77,9% 4477 2006 1165 21,5% 223 4,1% 4031 74,4% 5419 2007 1879 29,7% 326 5,1% 4129 65,2% 6334 2008 776 15,2% 357 7,0% 3981 77,8% 5114 2009 537 10,3% 424 8,1% 4271 81,6% 5232 2010 276 5,1% 506 9,3% 4668 85,7% 5450 2011 Zdroj: Vlastní návrh dle Horákové (Mezinárodní pracovní migrace v ČR – Bulletin, 2006-2012)

Dle výše uvedených dat je trendem mnohonásobně vyšší zaměstnanost první jmenované skupiny (občané EU a přidružených zemí), což je dáno jejich mírnou převahou v populaci (za sedm let sledovaného období se na celkovém počtu cizinců ve Zlínském kraji průměrně podíleli 56,5 %, viz výše) a zejména principy volného pohybu osob. Podrobný přehled zaměstnávání občanů EU uvádí Tab. 17: Tab. 17: Občané EU (přidružených zemí) a jejich podíl na zaměstnanosti cizinců ve Zlínském kraji 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

81,8%

77,9%

74,4%

65,2%

77,8%

81,6%

85,7%

x 95 95 88 119 105 řetězový koeficient Zdroj: Vlastní návrh dle Horákové (Mezinárodní pracovní migrace v ČR – Bulletin, 2006-2012)

105

podíl na počtu zaměstnaných

Jak uvádí Horáková (2013) v průběhu let se zvyšuje počet cizinců, kteří vykonávají na trhu práce kvalifikované činnosti. Občané EU bývají obvykle zaměstnáváni na kvalifikovaných pozicích a mění k lepšímu profesní skladbu zahraniční pracovní síly. Data Zlínského kraje tuto skutečnost potvrzují, byť do roku 2008 docházelo k meziročním poklesům. I přes zavedení zelených a modrých karet (snahu o flexibilní zaměstnávání) občané třetích zemí svůj podíl na zaměstnanosti v kraji snižovali. V roce 2011 činil jejich počet 782 osob (podíl na zahraniční zaměstnanosti v kraji pouze 14, 4 %). Občané třetích zemí vykonávají méně kvalifikovanou práci, působí na sekundárních trzích, dochází k marginalizaci a jsou náchylnější k ztrátě místa (viz také kap. 7.3), což se v návaznosti na hospodářskou krizi potvrzuje. Řetězový index zaměstnaných osob ze třetích zemí (nutnost povolení) 2009/2008 činil 41, index 20010/209 69. Dle Horákové (2010) tento 51

jev svým přístupem výrazně posílila svými opatřeními také česká vláda, například programem asistovaných návratů a zvýšenou ochranou domácí pracovní síly. Vzhledem k tomu, že nedocházelo k signifikantním poklesům počtu cizinců v kraji, lze usuzovat, že cizinci své aktivity přesunuly do oblasti neregulérní a nelegální práce (blíže kap. 4.5). Při podrobnějším členění jsou nejpočetnější skupinou cizinců působících na trhu práce ve Zlínském kraji občané Slovenska, např. v roce 2010 celkový počet zaměstnaných občanů Slovenska činil 2 691 osob (63 % všech zaměstnaných cizinců), jak uvádí Horáková (Mezinárodní pracovní migrace v ČR: Bulletin, 2011-2012). Souvislosti uplatnění cizinců na trhu práce s jejich vzděláním resp. kvalifikací nelze dostatečně kvantifikovat. Údaje o výši dosaženého vzdělání a kvalifikaci cizinců jsou neúplné (údaje o cizincích s živnostenským oprávněním nejsou k dispozici stejně jako o cizincích, kteří působí v šedé ekonomice). Lze ale předpokládat, že se jedná většinou o nejméně kvalifikované pracovníky (Horáková, 2013).

7.6 Zahraniční pracovní migrace v jednotlivých okresech Společným jmenovatel v období 2005-2011 je pro všechny okresy zvyšující se zahraniční zaměstnanost, která kulminovala v roce 2008 (v souladu se zvyšováním celkového počtu cizinců v jednotlivých okresech i situací v celé ČR). Ve všech okresech se rovněž projevily dopady krize, meziroční změna počtu cizinců i jejich zaměstnanosti (2008-2009) byla v jednotlivých okresech různá, ale ve všech došlo k poklesu.

Obr. 12: Vývoj zahraniční zaměstnanosti v okresech Zlínského kraje v období 2005 až 2011 Zdroj: Vlastní návrh dle Horákové (Mezinárodní pracovní migrace v ČR – Bulletin, 2006-2012)

52

Cizinci na trhu práce v okrese Kroměříž V okrese Kroměříž byl v průběhu sledovaného období nízký počet cizinců i jejich zaměstnanost, rovněž celkový podíl cizích státních příslušníků na obyvatelstvu tohoto okresu byl nízký (Obr. 10). Přehled vývoje uvádí Tab. 18: Tab. 18: Přehled počtu cizinců a jejich zaměstnanosti v okrese Kroměříž 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011 Index 2011/2005

804

876

1 015

1 214

1 396

1 387

1 207

řetězový index

x

109

116

120

115

99

87

podíl v kraji

13,6%

13,3%

13,3%

14,4%

17,2%

17,3%

15,1%

569

488

590

819

671

704

676

x

0,86

1,21

1,39

0,82

1,05

0,96

počet cizinců

zaměstnanost řetězový index

150

119

8,1% 8,5% 10,3% 9,8% 9,8% 9,1% podíl v kraji 10,0% Zdroj: Vlastní návrh dle Horákové (Mezinárodní pracovní migrace v ČR – Bulletin, 2006-2012) a ČSÚ (Vybrané údaje za Zlínský kraj – cizinci, 2013)

V celém období byl podíl cizinců na obyvatelstvu nejnižší ze všech okresů Zlínského kraje. Tomu odpovídá i zahraniční zaměstnanost, která se proti výchozímu roku 2005 sice zvýšila, ale její celkový podíl na zaměstnanosti cizinců ve Zlínském kraji poklesl a za 2005-2011 byl rovněž nejnižší ze všech okresů Zlínského kraje. Jak je uvedeno v kapitole 6.4, okres Kroměříž vykazoval ve sledovaném období vysokou míru nezaměstnanosti a dopady hospodářské krize byly zde jedny z největších v rámci Zlínského kraje. Příčiny nízkých počtů cizinců a jejich zaměstnanosti lze spatřovat ve vztahu nezaměstnanosti, resp. celkové situace na trhu práce a počtu přistěhovalých cizinců a jejich zaměstnávaní (jak bylo uvedeno v kapitole 7.4). Celkový nízký počet cizinců je dán i nejnižší podílem občanů Slovenska, kteří tvoří majoritní skupinu cizinců ve Zlínském kraji, průměrně pouze 9,4 % těchto státních příslušníků působilo v okrese Kroměříž (viz kap 7.2). I s ohledem na to, že v posledním roce (2011) došlo k meziročnímu poklesu počtu cizinců a snižuje se i podíl na zaměstnanosti kraje, nelze do budoucna předpokládat vyšší zahraniční pracovní migraci.

53

Cizinci na trhu práce v okrese Vsetín Okres Vsetín počtem cizinců zaujímá ve Zlínském kraji třetí pozici (po okresech Zlín a Uherské Hradiště). Stejně jako v případě vývoje počtu cizinců v ČR a ostatních okresech Zlínského kraje, dosáhl okres Vsetín za období 2005-2011 nárůstu počtu cizinců (index 2011/2005 činí 114), což je vůbec nejmenší nárůst ze všech okresů Zlínské kraje (blíže kap. 7.2) a podíl cizinců v tomto okrese na jejich celkovém počtu v kraji v průběhu zkoumané řady poklesl, jak uvádí Tab. 19. Tab. 19: Přehled počtu cizinců a jejich zaměstnanosti v okrese Vsetín 2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011 Index 2011/2005

řetězový index

1215 x

1261 104

1424 113

1555 109

1381 89

1325 96

1380 104

podíl v kraji

20,5%

19,1%

18,6%

18,5%

17,0%

16,5%

17,2%

1709

1613

1777

2061

1841

1918

2033

110

116

89

104

106

počet cizinců

zaměstnanost řetězový index

x

94

114

119

podíl v kraji 30,2% 26,9% 25,5% 25,9% 26,8% 26,8% 27,4% Zdroj: Vlastní návrh dle Horákové (Mezinárodní pracovní migrace v ČR – Bulletin, 2006-2012) a ČSÚ

(Vybrané údaje za Zlínský kraj – cizinci, 2013)

Opačná situace ale nastává v případě zaměstnanosti cizinců, kdy index 2011/2005 činí 119, a podíl na zaměstnanosti cizinců v kraji je druhý největší i přesto, že situace na trhu práce za sledované období byla podobná jako v okrese Kroměříž. Příčiny migrace (hospodářský vývoj, situace na trhu práce atd.) diskutované v kap. 4.3 zde tedy úplně neplatí. Další zvláštností je převyšující počet zaměstnaných nad celkovým počtem cizinců v okrese. Z uvedeného vyplývá, že v okrese Vsetín vyvíjeli pracovní činnost i cizinci, kteří byli registrovaní v jiných okresech, a to v celém sledovaném období (ČSÚ, 2013i). Okres Vsetín má ve srovnání s celým krajem největší zastoupení cizinců v pozici zaměstnanců (v každém roce období 2005-2011 více než 82 %), viz Příloha 3. Vlivem rostoucí zaměstnanosti cizinců (na rozdíl od okresu Kroměříž a Uherské Hradiště) a obecně trendem směřování pracovních aktivit cizinců z ostatních okresů do okresu Vsetín, má tak potenciál kumulovat v budoucnu více zahraničních pracovníků. 54

Cizinci na trhu práce v okrese Uherské Hradiště Počet cizinců v okrese Uherské Hradiště byl v celé časové řadě druhý nejvyšší ve Zlínském kraji, tedy i podíl na celkovém počtu zahraničních migrantů. Ve srovnání s rokem 2005 došlo v roce 2011 k nárůstu jak samotného počtu cizinců, tak i jejich zaměstnanosti (bazické indexy 128 a 114). Celková zaměstnanost tedy vzrostla z 1 458 na 1 661 cizinců. Přesto však tyto podíly ve sledovaném období klesaly, jak uvádí Tab. 20. Podíl počtu cizinců okresu Uherské Hradiště na celkovém počtu cizinců v kraji klesl z 28,8 % na 27,3 % v roce 2011, podíl na zahraniční zaměstnanosti klesl z 25,7 % na 22,4 %. Tab. 20: Přehled počtu cizinců a jejich zaměstnanosti v okrese Uherské Hradiště počet cizinců řetězový index podíl v kraji

zaměstnanost řetězový index

2005 1 708 x

2006 1 942 114

2007 2 189 113

2008 2 385 109

2009 2 208 93

2010 2 201 100

28,8% 1458 x

29,4% 1531 105

28,7% 1804 118

28,3% 2019 112

27,1% 1614 80

27,4% 1731 107

2011 Index 2011/2005 2 188 128 99 27,3% 1661 96

114

podíl v kraji 25,7% 25,5% 25,9% 25,4% 23,5% 24,2% 22,4% Zdroj: Vlastní návrh dle Horákové (Mezinárodní pracovní migrace v ČR – Bulletin, 2006-2012) a ČSÚ

(Vybrané údaje za Zlínský kraj – cizinci, 2013)

Ekonomická situace, potažmo situace na trhu práce a vývoj míry nezaměstnanosti byl v Uherském Hradišti příznivější než v okrese Kroměříž i Vsetín (kap. 6.4). Občané Slovenska, jakožto nejpočetnější skupina cizinců ve Zlínském kraji, se v průběhu let 2005-2010 nejvíce koncentrovala právě v tomto okrese (např. 1 131 slovenských státních příslušníků v roce 2010, viz kap. 7.5). V souladu s tím tedy lze vysvětlit absolutní nárůst počtu cizinců i jejich zaměstnanosti. Ekonomické formy zahraniční pracovní migrace poskytuje Příloha 3. Do města Uherské Hradiště se v průběhu let 2005-2010 přistěhoval druhý nejvyšší počet cizinců (ve Zlínském kraji) a město Uherský Brod (ORP) pak v intenzitě imigrace cizinců zaujímá šesté místo (kap. 7.2). V okrese Uherské Hradiště klesající podíl celkového počtu cizinců i jejich zaměstnanosti lze přisuzovat existenci pouze dvou velkých imigračních center (kap. 7.2) a stále rostoucímu významu okresu Vsetín a Zlín (viz níže). V budoucím vývoji ceteris paribus tedy tento trend patrně zůstane zachován. 55

Cizinci na trhu práce v okrese Zlín Okres Zlín se zcela odlišuje od stavu a vývoje zahraniční pracovní migrace ve zbylých okresech Zlínského kraje. V celém období 2005-2011 se zde soustřeďoval největší počet cizinců, v roce 2011 již 3 234 osob, tedy 40,4 %. Pro srovnání se jedná o více než dvojnásobek počtu cizinců v okrese Kroměříž a Vsetín. Jejich podíl na celkovém počtu cizích státních příslušníků v kraji se od roku 2009 kontinuálně zvyšoval - na rozdíl od všech ostatních okresů Zlínského kraje, jak uvádí Tab. 21. Tab. 21: Přehled počtu cizinců a jejich zaměstnanost v okrese Zlín 2005 2 199

2006 2 517

2007 3 011

2008 3 259

2009 3 148

2010 3 119

řetězový index

x

114

120

108

97

99

104

podíl v kraji

37,1% 1931

38,2% 2369

39,4% 2807

38,7% 3058

38,7% 2737

38,8% 2803

40,4% 3061

x

123

118

109

90

102

109

počet cizinců

zaměstnanost řetězový index

2011 Index 2011/2005 3 234 147

159

podíl v kraji

34,1% 39,5% 40,2% 38,4% 39,9% 39,2% 41,2% Zdroj: Vlastní návrh dle Horákové (Mezinárodní pracovní migrace v ČR – Bulletin, 2006-2012) a ČSÚ (Vybrané údaje za Zlínský kraj – cizinci, 2013)

Zahraniční zaměstnanost byla v celém období rovněž nejvyšší a od roku 2010 má stoupající charakter (spolu s okresem Vsetín). Naopak rozdíl mezi celkovým počtem cizinců a jejich zaměstnaností je nejnižší (v r. 2011 pouze 173 osob), což svědčí o nejvyšší míře ekonomické aktivity cizinců právě v okrese Zlín. Přehled forem ekonomických aktivit cizinců poskytuje Příloha 3. Okres Zlín vykazoval ve sledované době nejnižší míru nezaměstnanosti (kap. 6.4), koncentroval nejvíce ekonomických subjektů a sídlilo zde pět z deseti největších zaměstnavatelů (viz Tab. 1), což lze považovat za jednu z příčin nejintenzivnější zahraniční pracovní migrace právě v tomto okresu (v souladu s poznatky kap. 4.2 a 4.3). Již několikrát zmiňovaný nodální charakter okresu (spádová oblast, krajské město, dopravní dostupnost, koncentrace služeb, vybavenost atd.) výčet příčin (tj. pull faktorů) tohoto stavu a vývoje cizinců na trhu práce v okrese Zlín doplňují.

56

8. Závěr Zahraniční pracovní migrace a trh práce ve Zlínském kraji je primárně ovlivněn charakteristikou území a jeho geografickou polohou. Zlínský kraj je čtvrtým nejmenším krajem v České republice a hustota obyvatel na km2 je v rámci ČR pátá nejvyšší. Od roku 2010 dochází rovněž poklesu počtu obyvatel a ekonomická charakteristika kraje indikuje poměrně nízký podíl na tvorbě republikového HDP. Obecně existuje úzká souvislost mezi celkovým počtem cizinců, jejich zaměstnaností a celkovou situací na trhu práce. Pro Zlínský kraj je charakteristická nízká ekonomická aktivita obyvatelstva a vyšší míra nezaměstnanosti než v rámci celorepublikové situace, a to, vyjma roku 2006 a 2008, v celém sledovaném období 2005-2010 (2011). Vývoj situace na trhu práce byl dále značně determinován dopady hospodářské krize, kdy od roku 2009 došlo k signifikantnímu nárůstu nezaměstnanosti a její hodnoty se ani v roce 2011 nestabilizovaly na úroveň situace před krizí. Stav a vývoj trhu práce v jednotlivých okresech se vzájemně odlišoval, nicméně dopady krize a růst nezaměstnanosti se projevily ve všech těchto čtyřech oblastech Zlínského kraje. Nejvyšší míra nezaměstnanosti (nepříznivá situace na trhu práce obecně) byla zjevná v okrese Kroměříž, který byl navíc zasažen dopady krize nejzřetelněji ze všech okresů Zlínského kraje. Následoval okres Vsetín. Okres Uherské Hradiště a Zlín již v celém sledovaném období vykazovaly nižší hodnoty nezaměstnanosti než zbytek kraje. V případě okresu Zlín lze hovořit o nejlépe se vyvíjejícím pracovním trhu ve Zlínském kraji. Celkový počet cizinců v ČR je dlouhodobě nízký a příčiny lze spatřovat v situaci před rokem 1989, nicméně již od 90. let dochází k nárůstu zahraniční migrace. Přesto však podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel dosahoval v roce 2010 pouze 4 %. Vývoj počtu cizinců ve Zlínském kraji odpovídá republikové situaci, a proti výchozímu roku 2005 tak došlo k jeho celkovému nárůstu (na 8 009 cizinců v roce 2011). Nicméně, celkový počtu cizinců je v rámci celé ČR jeden z nejnižších, podíl na jejich celkovém počtu v populaci ČR v roce 2010 činil pouze 1,89 % a podíl na obyvatelstvu kraje pouze 1,4 %.

57

Zahraniční zaměstnanost ve Zlínském kraji, tedy počet cizinců v postavení zaměstnanců a živnostníků, se ve sledovaném období odvíjela od jejich celkového počtu v populaci a od situace na trhu práce. Počty zahraničních pracovníku plynule rostly až do roku 2009, kdy došlo k propadu vlivem krize, v roce 2010 a 2011 však již docházelo k opětovnému meziročnímu růstu. V celém sledovaném období byla tedy spatřována úzká souvislost mezi zahraniční zaměstnaností a mírou nezaměstnanosti domácího obyvatelstva, což je v souladu s poznatky o teorii a příčinách (pracovní) migrace. Zahraniční zaměstnanost, stejně jako celkový počet cizinců, kulminoval v roce 2007. V celém sledovaném období je však patrný trend většího počtu cizinců než jejich zaměstnanosti, což je způsobeno změnou struktury účelů pobytu cizinců, přibylo nejen cizinců, kteří přišli za výdělkem, ale i těch, kteří sloučili své rodiny, a těch, kteří přišli za účelem usídlení. Nejpočetnějšími cizinci byli občané Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, Polska a Ruska. V pozici zaměstnanců dominovali v celém období 2005-2010 občané EU. Údaje o občanství cizinců živnostníku nejsou dostupné. Zahraniční pracovní migrace v jednotlivých okresech rovněž odráží hospodářský vývoj a situaci na lokálních trzích práce, jako další faktor se jeví také přítomnost větších měst (resp. správních obcí), případně geografická poloha. Nejnižší počet cizinců i jejich zaměstnanost vykázal ve sledovaném období okres Kroměříž a nelze předpokládat, že situace v následujících letech dozná změn. Druhým v pořadí je okres Vsetín (co do počtu cizinců), který však zaznamenal rostoucí podíl na zahraniční zaměstnanosti i přes klesající podíl cizinců. Ekonomické aktivity tedy zde vyvíjeli i cizinci registrovaní v jiných okresech kraje, a to navzdory nepříliš příznivému vývoji místního trhu práce. Okres Vsetín tak do budoucna skýtá potenciál dalšího rozvoje zahraniční pracovní migrace. Třetím v pořadí je okres Uherské Hradiště, v celém období 2005-2010 kumuloval nejvíce občanů Slovenska, ale jeho podíl na zahraniční zaměstnanosti kraje klesal – ve prospěch okresu Vsetín a Zlín, což budoucí vývoj zaměstnanosti cizinců zde značně omezuje. Nejvíce se tedy ve srovnání cizinců ve Zlínském kraji vymyká okres Zlín. V období 2005-2010 se zde nacházel největší počet cizinců (přes 40 %), byla zde nejvyšší zaměstnanost a kontinuálně se zvyšoval podíl na zaměstnanosti cizinců v kraji. Jedná se tedy o oblast nejintenzivnější pracovní migrace ve Zlínském kraji.

58

9. Seznam použitých zdrojů Literární: ASHENFELTER, Orley a David CARD. Handbook of labor economics. Amsterdam: Elsevier, 2010, 766 s. ISBN 9780444534507. BARŠOVÁ, Andrea a Pavel BARŠA. Přistěhovalectví a liberální stát: imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2005, 308 s. ISBN 8021038756. BORJAS, George J. Labor economics. 5th ed. Boston: McGraw-Hill, 2010. xvi, 560 s. ISBN 9780071270274. BRÁZOVÁ, Věra-Karin. Migrace a rozvoj: rozvojový potenciál mezinárodní migrace. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, 2011, 254 s. ISBN 9788087404102. BROŽOVÁ, Dagmar. Kapitoly z ekonomie trhů práce. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2006, 173 s. ISBN 8024511207. BROŽOVÁ, Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003, 140 s. ISBN 8086429164. ČADIL, Jan. Regionální ekonomie: teorie a aplikace. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, xi, 152 s. ISBN 9788074001918. ČECH, Vladimír Herbert. Personalistika v regionální ekonomii a geografii. Vyd. 1. Plzeň: Západočeská univerzita, 1998, 65 s. ISBN 8070824034. DRBOHLAV, Dušan. Migrace a (i)migranti v Česku: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, 207 s. ISBN 9788074190391.

59

DRBOHLAV, Dušan. Nelegální ekonomické aktivity migrantů: (Česko v evropském kontextu). Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2008, 311 s. ISBN 9788024615523. EHRENBERG, Ronald G. a Robert Stewart SMITH. Modern labor economics :theory and public policy. 10th ed. Boston: Pearson/Addison Wesley, 2009. xxi, 650 s. ISBN 978-0-321-53896. HALÁS, Marián. Cezhraničné väzby, cezhraničná spolupráca: na príklade slovenskočeského pohraničia s dôrazom na jeho slovenskú časť. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2005, 152 s. ISBN 8022320544. HALÁSKOVÁ, Renáta. Trh práce a politika zaměstnanosti. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, 2001, 93 s. ISBN 8070425954. HANČLOVÁ, Jana. Modelování a klasifikace regionálních trhů práce. 1. vyd. Ostrava: VŠB-Technická univerzita, 2002, 146 s. ISBN 8024802201. HANZELKOVÁ, Alena, Miloslav KEŘKOVSKÝ, Milan MATHAUSER a Ondřej VALSA. Business strategie: krok za krokem. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, xvii, 154 s. ISBN 9788074004551. HLINOMAZ, Ota. Žadatelé o azyl a trh práce v ČR [online]. 2011 [cit. 2013-03-01]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Tomeš. Dostupné z: . HOLMAN, Robert. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xiv, 424 s. ISBN 9788071798613. HOLMAN, Robert. Mikroekonomie: středně pokročilý kurz. 2., aktualiz. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2007, xvi, 592 s. ISBN 9788071798620. HORÁKOVÁ, Milada. Mezinárodní migrace a migrace cizí pracovní síly. Praha: VÚPSV, 2003, 1 sv. ISBN 8023929275.

60

HORÁKOVÁ, Milada. Zahraniční pracovní migrace v České republice dva roky po vstupu ČR do EU. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2006, 88 s. ISBN 8087007344. HORÁKOVÁ, Milada. Dlouhodobé trendy ve vývoji pracovních migrací v České republice. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2008, 114 s. ISBN 9788074160202. HORÁKOVÁ, Milada. Vývoj pracovních migrací v České republice v období hospodářské recese. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2010, 113 s. ISBN 9788074160691. HRABÁNKOVÁ, Magdalena. Rozvoj lidských zdrojů ve venkovském prostoru České republiky: monografie 2007. 1. české vyd. Praha: MJF, 2007, 191 s. ISBN 9788086284668. JEŘÁBEK, Milan, Jaroslav DOKOUPIL a Tomáš HAVLÍČEK. České pohraničí bariéra nebo prostor zprostředkování?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2004, 296 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 8020010513. JÍROVÁ, Hana. Deformace na českém trhu práce. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2002, 85 s. ISBN 8023898191. JÍROVÁ, Hana. Trh práce a politika zaměstnanosti. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999, 95 s. ISBN 8070796359. JOKLOVÁ, Kateřina a Jitka RYŠAVÁ. Zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2009, 309 s. ISBN 9788073574376. JUREČKA, Václav. Makroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010b, 332 s. ISBN 9788024732589. JUREČKA, Václav. Mikroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010a, 359 s. ISBN 9788024732596. KING, Russell. Atlas lidské migrace. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008, 192 s. ISBN 9788020417060. 61

KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Trh práce na přelomu tisíciletí. Vyd. 1. V Praze: Oeconomica, 2006, 256 s. ISBN 8024511495. KUCHAŘ, Pavel a Petr BALEK. Integrace cizinců - případ Ústeckého kraje. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2011, 110 s. ISBN 9788074144356. KUCHAŘ, Pavel. Trh práce: sociologická analýza. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2007, 183 s. ISBN 9788024613833. LOUŽEK, Marek. Populační ekonomie a její důsledky pro účinnost pronatalitních politik. Vyd. 1. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004, 152 s. ISBN 8086547353. MACÁKOVÁ, Libuše. Mikroekonomie: základní kurs. Vyd. 8. Slaný: Melandrium, 2003, 271 s. ISBN 80861752383. MANKIW, N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 763 s. ISBN 8071698911. MAREŠ, Petr a Tomáš SIROVÁTKA. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 272 s. ISBN 8021030488. NĚMEC, Daniel. Hystereze nezaměstnanosti v České republice v makroekonomických souvislostech.

1.

vyd.

Brno:

Masarykova

univerzita,

2010,

184

s.

ISBN

9788021054073. POŘÍZKOVÁ, Hana. Analýza zahraniční zaměstnanosti v České republice: postavení cizinců na trhu práce a podmínky jejich ekonomické integrace. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2008, 76, 7 s. ISBN 9788087007839. RABUŠIC, Ladislav a Aleš BURJANEK. Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace?. Praha: VÚPSV, výzkumné centrum Brno, 2003, 58 s. ISBN 8023922572.

62

ROUBÍČEK, Vladimír. Úvod do demografie. Vyd. 1. Praha: Codex Bohemia, 1997, 348 s. ISBN 8085963434. ŘEHOŘ, Petr. Metody hodnocení potenciálu regionů se zaměřením na trh práce: vědecká monografie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010, 110 s. ISBN 9788072047352. SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1991, xl, 1011 s. ISBN 8020501924. SIROVÁTKA, Tomáš, Jiří WINKLER a Martin ŽIŽLAVSKÝ. Nejistoty na trhu práce. Vyd. 1. Brno: Fakulta sociálních studií (Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti) Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Albert, Boskovice, 2009, 197 s. ISBN 9788073261726. TOUŠEK, Václav. Česká republika: portréty krajů. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2005, 136 s. ISBN 8023963058. TRBOLA, Robert a Miroslava RÁKOCZYOVÁ. Vybrané aspekty života cizinců v České republice. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2010, 121, 7 s. ISBN 9788074160677. TVRDÝ, Lubor. Trh práce a vzdělanost v regionálním kontextu. Vyd. 1. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2007, 221 s. ISBN 9788024816654. WINKLER, Jiří a Lenka KLIMPLOVÁ. Nová sociální rizika na trhu práce a potřeby reformy české veřejné politiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 225 s. ISBN 9788021053526. WINKLER, Jiří a Martin ŽIŽLAVSKÝ. Český trh práce a Evropská strategie zaměstnanosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, 2004, 241 s. ISBN 802103565x.

63

WINKLER, Jiří, Lenka KLIMPLOVÁ a Martin ŽIŽLAVSKÝ. Účelové programy na lokálních trzích práce: jejich význam, potřebnost a realizace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně ve spolupráci s MPSV ČR, 2005, 217 s. ISBN 8021038675.

Internetové: ČSÚ. Časové řady: Vybrané údaje za Zlínský kraj – doprava. Český statistický úřad [online].

2013d

[cit.

Dostupné

2013-03-20].

z:

http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/doprava-xz ČSÚ. Cizinci v ČR 2011: Cizinci v ČR podle oblasti, kraje a okresu: 1996, 2004 – 2010. Český statistický úřad [online]. 30. 12. 2011d [cit. 2013-04-1]. Dostupné z: http://notes3.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/kapitola/1414-11-r_2011-0900 ČSÚ.

Cizinci ve Zlínském kraji v letech 2001 až 2010 a jejich uplatnění na trhu práce.

Český

statistický

úřad

[online].

2013i

[cit.

Dostupné

2013-04-1].

z:

http://www.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/cizinci_ve_zlinskem_kraji_v_letech_2001_az_2010 _a_jejich_uplatneni_na_trhu_prace ČSÚ. Cizinci: Počet - Top 5 st. občanství podle okresu; 2001-2011 (31.12.). Český statistický

úřad

[online].

2013

[cit.

2013-04-1].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/tabulky/ciz_pocet_cizincu-001 ČSÚ. Cizinci: Počet cizinců - Popis aktuálního vývoje. Český statistický úřad [online]. 2013g

[cit.

2013-04-1].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/o/ciz_pocet_cizincu-popis_aktualniho_vyvoje ČSÚ. Cizinci: zahraniční a vnitřní migrace – datové údaje: Vnitřní stěhování cizinců v krajích ČR; 2003-2010. Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-04-1]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/datove_udaje/ciz_migrace ČSÚ. Časové řady: Vybrané údaje za Zlínský kraj – cizinci. Český statistický úřad [online].

2013h

[cit.

2013-04-1].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/cizinci-xz 64

ČSÚ. Časové řady: Vybrané údaje za Zlínský kraj - organizační statistika. Český statistický

úřad

[online].

2013

[cit.

2013-03-18].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/oranizacni_struktura-xz ČSÚ. HDP, regionální účty - Kraj. Časové řady: Vybrané údaje za Zlínský kraj - HDP, regionální účty. Český statistický úřad [online]. 2013e [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/hdp-xz ČSÚ. Charakteristika kraje. Český statistický úřad [online]. 2013c [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/charakteristika_kraje ČSÚ. Metodické principy klasifikace KZAM. Český statistický úřad [online]. 2013b [cit. 2013-03-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/metodicke_principy_klasifikace_kzam ČSÚ. Sčítání lidu, domů a bytu k 1. 3. 2001 – Dojížďka a vyjížďka k 1. 3. 2001: Vyjížďka do zaměstnání za rok 2001. Český statistický úřad [online]. 13. 8. 2004 [cit. 2013-04-6]. Dostupné z: http://notes2.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4122-04 ČSÚ. SLDB 2011: Vyjíždějící do zaměstnání a do škol podle velikostních skupin obcí, okresů a správních obvodů ORP – Zlínský kraj. Český statistický úřad [online]. 20092011

[cit.

2013-04-6].

Dostupné

z:

http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=podle-

tematu&tu=30782&th=&v=&vo=null&vseuzemi=null&void= ČSÚ. Statistická ročenka Zlínského kraje 2011: Ekonomické subjekty podle převažující činnosti CZ-NACE ve Zlínském kraji. Český statistický úřad [online]. 30. 12. 2011 [cit. Dostupné

2013-03-18].

z:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/krajkapitola/721011-11-r_2011-10 ČSÚ. Statistická ročenka Zlínského kraje 2011: Makroekonomické ukazatele. Český statistický

úřad

[online].

30.

12.

2011b

[cit.

2013-03-18].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/krajkapitola/721011-11-r_2011-05

65

ČSÚ. Statistická ročenka Zlínského kraje 2011: Organizační statistika. Český statistický úřad

[online].

30.

12.

2011c

[cit.

2013-03-18].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/krajkapitola/721011-11-r_2011-10 ČSÚ. Trh práce v ČR 1993-2011. Míra ekonomické aktivity dle věkových skupin a vzdělání: Zlínský kraj. Český statistický úřad [online]. 31. 7. 2012 [cit. 2013-04-1]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/3103-12-r_2012-40600 ČSÚ. Vývoj lidských zdrojů ve Zlínském kraji v letech 2000 až 2009: Velikost pracovní síly. Český statistický úřad [online]. 23. 12. 2010 [cit. 2013-04-1]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/EE00343AC1/$File/72136310a1.pdf ČSÚ. Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Zlínského kraje 2010. Český statistický úřad [online]. 2011a [cit. 2013-03-16]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajkapitola/721364-12-r_2012-10 ČSÚ. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS - Metodika. Český statistický

úřad

[online].

2013a

[cit.

2013-03-07].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps ČSÚ. Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků VŠPŠ 4. Čtvrtletí 2010. Český statistický úřad [online]. 31. 3. 2011 [cit. 2013-04-1]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/publ/3101-10-4__ctvrtleti_2010 ČSÚ. Zaměstnanost, nezaměstnanost. Časové řady: Vybrané údaje za Zlínský kraj zaměstnanost, nezaměstnanost. Český statistický úřad [online]. 2013f [cit. 2013-04-1]. Dostupné z: http://www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/zamestnanost-xz ČSÚ: Databáze regionálních účtů: Hrubá přidaná hodnota v běžných cenách. Český statistický

úřad

[online].

2013

[cit.

2013-03-20].

Dostupné

z:

http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenkavyber.volba?titul=Vybran%E9%20ukazatele%20v %20odv%ECtvov%E9m%20%E8len%ECn%ED&mypriznak=RD&typ=1&proc=rocen ka.presB&mylang=CZ&jak=4 66

Horáková Milada. Umíme využívat pracovní potenciál cizinců? [online]. Praha: VÚPSV, 2013 [cit. 2013-28-04]. Dostupné z: http://www.cizinci.cz/search.php Horáková, Milada. Mezinárodní pracovní migrace v ČR: Bulletin č. 16 [online]. Praha: VÚPSV,

2006

[cit.

2013-28-04].

ISBN

80-87007-03-4.

Dostupné

z:

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/B16-MPMc.pdf Horáková, Milada. Mezinárodní pracovní migrace v ČR: Bulletin č. 18 [online]. Praha: VÚPSV,

2007

[cit.

2013-28-04].

ISBN

978-80-87007-48-8.

Dostupné

z:

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/B18-MPMc.pdf Horáková, Milada. Mezinárodní pracovní migrace v ČR: Bulletin č. 20 [online]. Praha: VÚPSV,

2008

[cit.

2013-28-04].

ISBN

978-80-87007-86-0.

Dostupné

z:

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/B20-MPMc.pdf Horáková, Milada. Mezinárodní pracovní migrace v ČR: Bulletin č. 22 [online]. Praha: VÚPSV,

2009

[cit.

2013-28-04].

ISBN

978-80-7416-024-0.

Dostupné

z:

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/B22-MPMc.pdf Horáková, Milada. Mezinárodní pracovní migrace v ČR: Bulletin č. 24 [online]. Praha: VÚPSV,

2010

[cit.

2013-28-04].

ISBN

978-80-7416-054-7.

Dostupné

z:

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/B24-MPMc.pdf Horáková, Milada. Mezinárodní pracovní migrace v ČR: Bulletin č. 26 [online]. Praha: VÚPSV,

2011

[cit.

2013-28-04].

ISBN

978-80-7416-084-4.

Dostupné

z:

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/B26-MPMc.pdf Horáková, Milada. Mezinárodní pracovní migrace v ČR: Bulletin č. 28 [online]. Praha: VÚPSV,

2012

[cit.

2013-28-04].

ISBN

978-80-7416-104-9.

Dostupné

z:

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/B28-MPMc.pdf MPSV. Aktivní politika zaměstnanosti a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Integrovaný

portál

MPSV

[online].

2012a

[cit.

2013-03-10].

Dostupné

z:

http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/dotace/apz 67

MPSV. Národní program reforem ČR 2008 - 2010. Integrovaný portál MPSV [online]. 2009

[cit.

Dostupné

2013-02-27].

z:

http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/narodni_akcni_plan/npr2008_2010.pdf MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2011 [online]. Praha, 2012 [cit. 2013-04-08].

ISBN

Dostupné

978-80-7421-043-3.

z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/12834/rocenka_2011.pdf MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2006 [online]. Praha, 2007 [cit. 2013-04-08].

ISBN

Dostupné

978-80-86878-00-3.

z:

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/rocenka_2006.pdf MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2007 [online]. Praha, 2008 [cit. 2013-04-08].

ISBN

Dostupné

978-80-86878-64-5.

z:

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/rocenka2007_0.pdf MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2008 [online]. Praha, 2009 [cit. 2013-04-08].

ISBN

Dostupné

978-80-86878-95-9.

z:

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/rocenka_2008.pdf MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2009 [online]. Praha, 2010 [cit. 2013-04-08].

ISBN

Dostupné

978-80-7421-016-7.

z:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/9075/rocenka_trh_prace_2009.pdf MPSV. Statistická ročenka trhu práce v České republice 2010 [online]. Praha, 2011 [cit. 2013-04-08].

ISBN

978-80-7421-034-1.

Dostupné

z:

http://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/rocenka_2010_portal.pdf MPSV.

Statistiky.

Nezaměstnanost:

Změna

metodiky

ukazatele

registrované

nezaměstnanosti. Integrovaný portál MPSV [online]. 2013 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/zmena_metodiky

68

MPSV. Zahraniční zaměstnanost: Právní předpisy. Integrovaný portál MPSV [online]. 2011

[cit.

Dostupné

2013-03-04].

z:

http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/pravnipredpisy_zz MPSV. Zahraniční zaměstnanost. Integrovaný portál MPSV [online]. 2012b [cit. 201303-04]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam MVCR. Integrace. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2010 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/integrace.aspx RIS. Makroekonomické ukazatele. Regionální informační servis [online]. 2012a [cit. Dostupné

2013-03-16].

z:

http://www.risy.cz/cs/krajske-ris/zlinsky-

kraj/kraj/hospodarske-prostredi/makroekonomicke-ukazatele/ RIS. Mapový server. Administrativní členění. Regionální informační servis [online]. 2012b

[cit.

2013-03-16].

Dostupné

z:

http://mapy.crr.cz/tms/crr_a/admin/index.php#c=3645593%252C5498896&z=2&l=ajax _admin,ajax_admin_zabaged&p=&hs=1& RIS. Organizační struktura. Regionální informační servis [online]. 2012c [cit. 2013-0318].

Dostupné

z:

http://www.risy.cz/cs/krajske-ris/zlinsky-kraj/kraj/hospodarske-

prostredi/organizacni-struktura/ ŘSD ČR. Zlínský kraj napojen na dálniční síť. Ředitelství silnic a dálnic ČR [online]. 2012 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.rsd.cz/doc/Stavime-pro-vas/Dalniceaktualne/zlinsky-kraj-napojen-na-dalnicni-sit VEŘEJNÁ DATABÁZE. Míra zaměstnanosti podle krajů, Zlínský kraj, rok 2010. Český statistický

úřad

[online].

2013

[cit.

2013-04-1].

Dostupné

z:

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=PRA0061PU_KR&strank a=0&kapitola_id=15

69

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. In: Sbírka zákonů. 13. května 2004. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=58235&nr=435~2F2004&rpp=1 5#local-content Zákon o pobytu cizinců na území České republiky (zákon č. 326/1999 Sb.). Zákonyonline

[online].

2005-2012

[cit.

2013-03-04].

Dostupné

z:

http://zakony-

online.cz/?s9&q9= Analýzy, registry, evidence ČSÚ. Průběžná evidence migrací. Český statistický úřad 2011. MPSV. GIS prostorová analýza trhu práce ČR. MPSV 2006. MPSV. GIS prostorová analýza trhu práce ČR. MPSV 2007. MPSV. GIS prostorová analýza trhu práce ČR. MPSV 2008. MPSV. GIS prostorová analýza trhu práce ČR. MPSV 2009. MPSV. GIS prostorová analýza trhu práce ČR. MPSV 2010. MPSV. GIS prostorová analýza trhu práce ČR. MPSV 2011. RES. Registr ekonomických subjektů. Český statistický úřad 2010.

70

10. Seznam zkratek CZ-NACE

Nomenclature

générale

des

Activités

économiques

dans

les

Communautés Européennes (Klasifikace ekonomických činností) ČSÚ

Český statistický úřad

EHP

Evropský hospodářský prostor

EURES

European Employment Services (Evropské služby zaměstnanosti)

HDP

Hrubý domácí produkt

HPH

Hrubá přidaná hodnota

ILO

International Labour Organization (Mezinárodní organizace práce)

KZAM

Klasifikace zaměstnání

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

NH

Národní hospodářství

NPR

Národní program reforem

NUTS

Nomenclature des Unites Territoriales Statistiques (Nomenclature of Units for Territorial Statistics)

OECD

Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

OKEČ

Odvětvová klasifikace ekonomických činností

71

RIS

Regionální informační servis

RES

Registr ekonomických subjektů

SLDB

Sčítání lidu, domů a bytů

ÚSO - SOŠ

Úplné střední odborné vzdělání s maturitou – Střední odborná škola

ÚSV

Úplné střední vzdělání

VDB

Veřejná databáze

VOŠ

Vyšší odborná škola

VŠ

Vysoká škola

VŠPŠ

Výběrové šetření pracovních sil

VÚPSV

Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

72

11. Seznam tabulek Tab. 1: Největší zaměstnavatelé ve Zlínském kraji v roce 2010 Tab. 2: Vývoj míry zaměstnanosti ve Zlínském kraji v období 2005-2010 Tab. 3: Vývoj vyjížďky v okresech Zlínského kraje (2001, 2011) Tab. 4 : Vývoj míry nezaměstnanosti v okrese Kroměříž a Vsetín Tab. 5: Změny volných pracovních míst a vývoj počtu uchazečů na jedno volné místo v okresech Zlínského kraje Tab. 6: Vývoj míry nezaměstnanosti v okresech Zlín a Uherské Hradiště Tab. 7: Vývoj počtu cizinců v ČR Tab. 8: Vývoj počtu cizinců ve Zlínském kraji Tab. 9: Celkové počty cizinců v okresech Zlínského kraje (2005-2011) Tab. 10: Zahraniční imigrace v okresních městech Zlínského kraje Tab. 11: Obce s největším počtem přistěhovalých cizinců ve Zlínském kraji Tab. 12: Národnostní složení cizinců ve Zlínském kraji Tab. 13: Cizinci dle občanství v okresech Zlínského kraje (průměry za 2005-2010) Tab. 14: Vývoj celkové zaměstnanosti cizinců ve Zlínském kraji Tab. 15: Míra nezaměstnanosti ve Zlínském kraji a zahraniční zaměstnanost Tab. 16: Zaměstnanost cizinců dle zdrojových zemí a dle povolení

73

Tab. 17: Občané EU (přidružených zemí) a jejich podíl na zaměstnanosti cizinců ve Zlínském kraji Tab. 18: Přehled počtu cizinců a jejich zaměstnanosti v okrese Kroměříž Tab. 19: Přehled počtu cizinců a jejich zaměstnanosti v okrese Vsetín Tab. 20: Přehled počtu cizinců a jejich zaměstnanosti v okrese Uherské Hradiště Tab. 21: Přehled počtu cizinců a jejich zaměstnanosti v okrese Zlín

74

12. Seznam obrázků Obr 1: Administrativní členění Zlínského kraje Obr. 2: Dynamika obyvatelstva Zlínského kraje 2005-2010 Obr. 3: Ekonomické subjekty dle CZ-NACE ve Zlínském kraji (2010) Obr. 4: Procentní podíl zaměstnaných v sektorech NH ve Zlínském kraji Obr. 5: Zaměstnanost v hlavních odvětvích NH ve Zlínském kraji, 2010 Obr. 6: Vývoj obecné míry nezaměstnanosti v ČR a Zlínském kraji v letech 2005-2011 Obr. 7: Struktura nezaměstnaných dle vzdělání ve Zlínském kraji (průměrné hodnoty) Obr. 8: Vývoj míry nezaměstnanosti v okresech Zlínského kraje (2006-2011) Obr. 9: Saldo zahraniční migrace ve Zlínském kraji za období 2005-2010 Obr. 10: Podíl cizinců na obyvatelstvu Zlínské kraje (2010) Obr. 11: Zaměstnaní cizinci ve Zlínském kraji – formy ekonomických aktivit Obr. 12: Vývoj zahraniční zaměstnanosti v okresech Zlínského kraje v období 2005 až 2011

75

13. Seznam příloh Příloha 1: Přehled legislativy upravující pobyt a práci cizinců v ČR Příloha 2: Vývoj počtu cizinců a podíly jednotlivých NUTS 3 ČR Příloha 3: Formy ekonomické aktivity cizinců v okresech Zlínského kraje

76