Vícejazyčná mateřská školka se zaměřením na imerzní výchovu ve francouzském jazyce1 1 Pedagogický projekt, metoda výuky Vícejazyčná školka je místem, kde děti rády tráví čas, učí se jeden od druhého pravidla společného soužití, hrají si, sportují, objevují svět kolem sebe, odpočívají, vytváří, naslouchají, vyprávějí. Všechny tyto aktivity se odehrávájí ve dvou i více jazycích za přítomnosti odborně vyškolených lektorů – rodilých mluvčí, kteří sami pocházejí z vícejazyčného prostředí nebo bilingvních rodin. Jako „jazykový most“ dětem slouží bilingvní asistent pocházející z českého prostředí. Odborně se tato metoda nazývá imerzní interaktivní výuka. Jedná se padagogický přístup, který je inspirován kanadským a švýcarským modelem bilingvní výchovy a vzdělávání. Metoda je výsledkem vědeckých poznatků v oblasti neurolingvistiky, psycholingvistiky, didaktiky cizích jazyků a obzvláště longitudiálními výzkumy v dvojjazyčných školách. V praxi jsou děti v kontaktu s cizím(i) jazykem(y) od věku 3 let. Imperativně se NEjedná o výuku jazyka, ale výuku V jazyce. Dále se naše metoda inspiruje zážitkovou pedagogikou, metodou high scope, kindergarten, Freinet, Montessori a institucionální pedagogikou používanou např. ve francouzsko-okcitánských školkách ve Francii. Děti objevují svět všemi svými smysly prostřednictvím vlastní zkušenosti. Důraz je kladen především na vztah k přírodě a životnímu prostředí, jemnou a hrubou motoriku, kreativní činnost, myšlení a rozvoj představivosti. Zákadní principy imerzní výchovy a vzdělávání: 1. Výuka probíhá V jazyce. Druhý jazyk slouží jako komunikativní nástroj pro všechny předškolní aktivity. 2. U dětí pocházejících z monolingvních česky mluvících rodin, výuka probíhá v mateřském (dále jen MJ) a druhém jazyce (dále jen DJ) podle předem určeného harmonogramu. V prvním ročníku se jedná o vstup do cizího jazyka v poměru 30% DJ/70% 2 MJ, v druhém ročníku se hodinová dotace zvyšuje na 50% DJ/50% MJ, a v třetím ročníku poměr činí 80% DJ/20% MJ ve prospěch druhého jazyka. U dětí pocházejících z bilingvních nebo cizojazyčných rodin je potřeba navrhnout individuální řešení jazykového plánu tak, aby se zajistil stabilní vývoj dítěte. 3. Aktivity jsou zaměřeny v první řadě na fonetickou stránku řeči a aktivní porozumění – 1 Projekt je zpracován na základě diplomové práce: STRNADLOVÁ, M. Vícejazyčná mateřská škola: metody výuky/učení používané ve Francii, Švýcarsku a České republice. Perspektiva: zřízení Francouzsko-české bilingvní školky v České republice. Univerzita Paul-Valéry, Montpellier 3, 2014. 178 s. 2 Za předpokladu, že mateřským jazykem je jazyk majoritní společnosti – v tomto případě čeština.
rytmus, prozódie, přízvuk. Důležitá je zpětná vazba dítěte a jeho zájem o jazyk. 4. Slovní zásoba je osvojena v daném kontextu a spojená s přidruženými aktivitami. Používany jsou audiovizuální pomůcky, hry, interakce pedagoga – rodilého mluvčího, vícejazyčná alba a knížky pro děti. 5. Děti nejsou nuceny, ale pozitivně motivovány ke komunikaci v DJ. 6. Pedagogický personál velmi úzce spolupracuje s rodinou na jazykové výchově dítěte i mimo školní zařízení.
2 Školní vzdělávací program 2.1 Prioritní osy vícejazyčné výuky Snahou bilingvní školky je naplnit potřeby dítěte a obohatit jeho rozvoj ve všech sférách, a to ve vícejazyčném prostředí. Naše filozofie se opírá o princip „kalokagathia“, to znamená vytvořit polyvalentní program, který bude rozvíjet dítě jak po stránce intelektuální, tak po stránce fyzické a sociální. Cílem metody je stimulace dítěte k vlastní kreativní činnosti, zdravému přístupu k pohybu, sociálním návykům, porozumění cizímu jazyku (cizím jazykům) a schopnosti samostatného projevu. Pedagogický přístup a samotná práce učitele se opírá o přirozenou zvídavost dítěte, radost ze hry, potřeby aktivně se zapojovat, a hlavně, o přirozené uspokojení z vlastního úspěchu a překonání sama sebe. Prioritní osy výuky a vzdělávací nabídky: 1. Rozvoj řeči a jazyků 2. Socializace, sebepojetí 3. Rozvoj jemné motoriky se zaměřením na výtvarnou a kreativní činnost 4. Rozvoj hrubé motoriky se zaměřením na sport 5. Vztah k životnímu prostředí a svému okolí
2.2 Vzdělávácí oblasti Vzdělávácí program bilingvní školky je průsečíkem obou kurikul: Francouzského národního programu pro předškolní vzdělávání a Českého rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Podrobnou analýzou obou dokumentů jsme určili základní kompetence které považujeme za klíčové, aby si děti osvojily před nástupem do povinné školní docházky. Níže (viz Příloha 1) uvádíme příklad očekávaných výstupů dítěte na konci 3. ročníku v bilingvní školce v oblasti: Jazyk a řeč - druhý jazyk. Podrobněji budou rámcové cíle a klíčové kompetence jednotlivých vzdělávacích oblastí rozepsány pro každý ročník ve Školním vzdělávacím programu a v podobě Charty bilingvní školky zpřístupněny rodičům.
Příloha 1 Vzdělávací cíle pedagoga a očekávané výstupy ne-frankofonního dítěte na konci 3. ročníku v dvojjazyčné školce v oblasti: Jazyk a řeč – druhý jazyk podle Colin Stadium
Vzdělávací cíle
Stadium 1 Reagovat na J23 Vytvořit si pozitivní vztah k J2
Očekávané výstupy dítěte • • • • • • • • •
Stadium 2 Posílit porozumění mluveného projevu v J2 Motivace k postupnému oproštění se od opakování a memorování naučených frází – vstup do samostatného slovního projevu
• • • • • •
Stadium 3 Globální porozumění mluveného projevu v J2
•
Samostatný mluvený projev v J2 ve formě krátkých vět (umět říci, co chci, nechci, co mám rád, nemám rád)
• • • •
Stadium 3 Autonomie v J2 (porozumění a schopnost tvořit jednoduché a srozumitelné věty v J2)
3 J2 - Druhý jazyk 4 J1 - První jazyk (mateřský jazyk)
• • •
aktivně se zapojuje do aktivit v J2 projevuje nadšení a radost z činností v J2 reaguje na J2 prostřednictvím J14 projevuje zájem a zvídavost k J2 naslouchá, pozoruje učitele (asistenta), který mluví J2, respektuje jeho projev reprodukuje říkanky, písničky v J2 účastní se denních rituálů v J2 dobrovolně komunikuje s mluvčím J2 ukazuje, co už umí řící v J2 prokazuje různé komunikační strategie při poruzumění mluvenému projevu: opírá se o gesta, mimiku, ilustrace...), tvoří hypotézy v mateřském jazyce, pokouší se předat myšlenku na základě toho, co již zná v obou jazycích, dokáže vyjádřit v J1 globální smysl výpovědi v J2 upozorní učitele, pokud neporozumí rozumí jednoduchým větám v J2 spojenými s denními rituály, aktivně se účastní (dokáže říci „ano/ne, děkuji, prosím, dobrý den/nashledanou“, pojmenovat barvy, číslice 1-10, zná abecedu, recituje a zpívá v J2...) dokáže postupně vyvést z kontextu některé slovní spojení užívané při denních ritualizovaných aktivitách/písničkách/říkankách, a převést je do jiného kontextu zkouší spontánně odpovědět v J2 (jedním či více slovy) dokáže položit jednoduché otázky v J2 typu: „Můžu se napít?“ „Můžu jít na záchod?“... postupně se stále více odvažuje projevovat v J2, používá komplikovanější slovní spojení a větnou skladbu opakuje po učiteli, pokud jej požádá o reformulaci systematicky odpovídá v L2, u složitějších výpovědí se vrací k J1 snaží se tvořit celé věty, i když se opírá o větnou skladbu a pořádek slov L1 postupně zlepšuje větnou skladbu (dizlokace, vedlejší věty), dokáže vyjádřit přítomnost, minulost a budoucnost reformuluje a opraví ve své výpovědi to, na co ho učitel upozorn
