Sněhové vločky se snášejí na zem, kupí se na sebe a my se brodíme sněhem. Sněhuláci dovádějí se sněhovými vločkami a radují se z napadaného sněhu. Lidé se teple oblékají, nasazují si čepice, rukavice, šály a teplé kabáty. V tomto krásném zimním období si budeme zase děti spolu hrát.
Prosinec V prosinci si pro radost, opakujeme C,S, Č a dost. Teď už hlásky všechny znáš, na cestě je Mikuláš. Rozsviť svíčky, stromečku, u nás máš svou světničku, chceme si tě ustrojit, svátek Vánoc oslavit. Leden Jsem jako tvůj dobrý strýček, rád ti procvičím jazýček. Řekni, co bys v lednu chtěl? Dobře vyslovovat L? Na ledu, na ledu, dělám, jak to dovedu, Lepím bílého pajduláka a ten mne na led nenaláká. Únor Únor je čas zimnice, zkusíme si třeba C. Když sluníčko teplo dává, z rampouchů led odkapává. Co to capká celý den kolem té chalupy jen? Cupy dupy, cupy dupy, od ledu kape celý dům. (Veselý rok – dětský kalendář 2002)
Příběh od veverky Zrzečky o dětech v dopravním provozu aneb o Klukovi z počítače a jedna vánoční pohádka navrch Jdeme po silnici V neděli se Honzík s Nikim probudili do nevlídného rána. Obloha byla zatažená a drobně pršelo. Lámali si hlavu, co by se v takovém prostředí dalo podniknout. Ale maminka si hned věděla rady: „Co kdybychom šli na houby?“ „To je nápad!“ poskočil si Honzík. Niki nevěděl, co to jsou houby, a tak jenom přikývl. Hned po snídani si kluci oblékli svoje nové pláštěnky a nedočkavě přešlapovali u dveří. Maminka připravila košík, tři malé nožíky, vyndala z skříňky svoji starou červenou pláštěnku a pobídla kluky: „Tak jdeme.“ Šli po chodníku pěkně vpravo, vpředu Honzík s Nikim a maminka za nimi. Na konci ulic ukázala na cestu parkem. „Vezmeme to tudy přes park a dál půjdeme kousek po silnici.“ Sotva vkročili na silnici, začal Niki vyvádět. „Já jsem auto. Tútú, pozor, jedu!“ Běžel po pravé straně silnice, houkal, troubil a brumlal jako motor. Vtom se za ním objevilo opravdové auto. Ještěže měl zelenou pláštěnku! Řidič za volantem ho uviděl před sebou přece jen o chvíli dřív, než kdyby byl v nevýrazném oblečení. Rychle stočil volant a prudce se vyhnul. Kola na mokré vozovce sklouzla, auto se dostalo do smyku a minulo Nikiho jen o vlásek. Řidič rozzlobeně zatroubil. Niki se zastavil a rozčileně zakřičel: „Co troubí, postříkal mi celou pláštěnku! Měl by se mi omluvit!“ „Ty by ses měl omluvit jemu,“ řekl Honzík zvýšeným hlasem a maminka přikyvovala. „Já, proč já? Šel jsem přece po pravé straně, jak jsi mě to učil na hřišti!“ „Ale to je špatně! Vpravo se chodí jen po chodníku. Na silnici, kde není chodník, se chodí vlevo!“ důrazně ho poučoval Honzík. „A proč?“ nechápavě koukal Niki. „Abys líp viděl auta, co jedou proti tobě a vyhnul se jim.“ Niki zkrotl: „Vlastně máš pravdu. Když půjdu vlevo, auta jedou proti mně a mohu se jim vyhnout. Když půjdu vpravo, budu mít auta za zády…“ „No, a kdyby ses chtěl třeba vyhnout louži, skočíš do silnice a auto do tebe narazí,“ doplnil ho Honzík. „Tak ještě jednou,“ poškrábal se Niki za uchem. „Po chodníku vpravo, ale po silnici vlevo. Je to tak dobře?“ „Výborně Niki. Vidíš, jak se rychle učíš,“ usmála se maminka. „Za pár dnů budeš umět všechno jako naše děti. Jako bys ani nebyl z počítače.“ Niki se napřímil a šťastně se usmál. Chvála od maminky ho moc potěšila. Netrvalo dlouho a došli k lesu. Kluci se rozběhli mezi stromy. „Tady je hub!“ radovali se pobíhali sem a tam. Honzík ukazoval Nikimu, jaké houby má sbírat. Za chvíli už nesli mamince první úlovky. Maminčin košík se začal rychle plnit hříbky, klouzky i krásnými křemenáči. „Dnes bude k večeři houbová omáčka,“ slibovala maminka. „To si pochutnáte.“
Cestou zpátky šli všichni za sebou po levé straně silnice. Protože měli barevné pláštěnky, byli vidět už z dálky. Řidiči, kteří kolem nich projížděli, zpomalili a obdivně nakukovali do maminčina košíku. Večer než usnuli si Niki povzdechl: „Vůbec jsem netušil, co všechno se dá ve vašem světě prožít.“ Odpověz na otázku: Po jaké straně silnici chodíme? Víš, jak poznáš, která strana je levá a která pravá? Proč je nebezpečné jít po silnici vpravo? (M. Adamovská – Děti v dopravním provozu aneb o klukovi z počítače)
O kapří šupině Žil byl chudý krejčí. Před lety mu umřela žena a zanechala po sobě devět dětí. Krejčí se musel ohánět, aby je nasytil a ošatil. Ať dělal, co dělal, stejně třeli bídu s nouzí. Jednou před Vánocemi se vydal k rybníku pro kapra. Sekerou vysekal díru do ledu a čekal. Přitom si nahlas stýskal o chudobě, lopocení a tak vůbec. Pojednou ryba zabrala. Krejčí zatáhl a vylovil kapra. Už už ho chtěl dát do připraveného vědra, když tu k němu kapr promluvil: „Prosím, hoď mě zpátky do vody. Dole na mě čekají mí bratři. Beze mne by se jim špatně vedlo.“ Krejčík se dlouho nerozmýšlel a hodil kapra zpět. Ten v okamžení zmizel pod hladinou. Za chvíli opět vykoukl a volal: „Děkuji, že jsi vyslyšel mé prosby. I já slyšel tvé stýskání. A protože máš dobré srdce, neodejdeš s prázdnou. Dám ti kouzelnou šupinu. Když ji o Štědrém dnu pohladíš a nahlas vyslovíš přání, rázem se ti to splní.“ To řekl a nadobro zmizel. Jen na ledě po něm zůstala jedna kapří šupina. Krejčí si ji pečlivě schoval a vrátil se domů. Na Štědrý den měla krejčířovic drobotina plné ruce práce. Leštila panenská jablíčka, balila ořechy do papírků a zdobila jimi stromeček. K večeru přicházely na krejčího chmury. Starostlivý otec přemýšlel, co na stůl. Vtom si vzpomněl na kouzelnou kapří šupinu. Tedy ji pohladil a pomyslil si, aby na stole bylo hodně jídla. Poté ji pohladil podruhé a přál si pro každého skromný dárek. Jak řekl, tak se i stalo. Když se všichni dosyta najedli, přistoupili ke stromečku. Děvčata jásala nad hadrovými panenkami a chlapci jim ukazovali dřevěné koníky i s povozy. Tolik radosti krejčí v očích svých dětí dlouho neviděl. I děkoval v duchu kapru, když si uvědomil, že mu zbylo ještě jedno, poslední přání. Jelikož v té chvíli ničehož nepotřeboval, schoval si je na horší časy. Zda-li a jaké později vyslovil ono třetí přání, nevím, ale za to je mi známo, že si někteří lidé schovávají kapří šupiny dodnes. (Z. Kopecká – Špalíček pohádek) (Veselý rok – dětský kalendář 2002)
(M.Jágr – Chumelí se, sněží….)
(D.Šottnerová – Adventní čas)
Úkol od opičáka Smíška: Vystřihni si díly vánočního stromku, vymaluj je a slož.
(A. a J. Nevěční – Hrajeme si a cvičíme s dětmi)
Úkol od opičáka Smíška: Vyrob si vánoční hvězdu na stromeček. Vystřihni si jednotlivé díly, vymaluj a nakonec slož a slep.
(A. a J. Nevěční – Hrajeme si a cvičíme s dětmi)
Úkol od opičáka Smíška: Spoj čarou vždy dvě stejné vločky a obrázek si poté můžeš domalovat.
(A. a J. Nevěční – Hrajeme si a cvičíme s dětmi)
O Vánocích si můžete pochutnat na figurkách z těsta. Jak na ně, vám poradí Bubík, Dulík a Kulík. Jejich figurka se přitom nápadně podobá někomu, koho všichni dobře známe. Nebo snad ne? Vy si, ale můžete připravit různé figurky – sněhuláky, kapříky, hvězdičky, stromečky, co vás jen napadne. Rada pro malé kuchaře: Na pomoc si přizvi maminku.
(Walt Disney – Kuchařka kačera Donalda)
S panenkou Barbií si můžete naopak připravit horkou čokuláku, která vám určitě přijde vhod, jakmile přijdete z vymrzlí ze sáňkování, bruslení, koulování či stavění sněhuláků
Každý si připraví svůj šálek čokolády! Recept je na osm hrnečků.
1. V každém hrnečku nebo šálu smíchejte 1 kávovou lžičku kakaa a 1a1/2 kávové lžičky cukru. Přidejte 1 kávovou lžičku studeného mléka a dobře míchejte, až získáte hladkou kaši. 2. Nastrouhejte čokoládu na jemném struhadle a dejte ji do misky. 3. Popros maminku či tatínka, aby vám zbývající mléko ohřáli na mírném plameni. Vy mezitím dávejte dobrý pozor, ať mléko neuteče. Až se objeví bublinky, mléko odstavte. 4. Opatrně nalijte pomocí naběračky horké mléko do jednotlivých šálků a zamíchejte lžičkou (rovněž poproste o pomoc maminku či tatínka). Nakonec do každého šálku nasypte lžičku strouhané čokolády a podávejte. (Barbie Vás zve na párty)
Vánoce se sovičkou Rozárkou
Jan Vodňanský: Vánoce v lese Kdo byl hodný, nezlobil, kdo ty stromky ozdobil v bílém zasněženém lese? Svátky jsou – tak nedivme se. Lišky dnes tu se zajíci po lese se nehoní, sedí spolu v záři svící, i když jsou jak na trní. Veverky – čiperky ozdobily borovice. Hajný očím nevěří: zvířátka si nadělují. Vánoce jsou ve dveřích.
(M.Jágr – Chumelí se, sněží….)
Martina Drijverová: Vánoce Náš dům voní. Vykrajuji formičkou perníky. Prasátko, medvídka, koně,… Až budou upečené, bude je zdobit polevou. Pak půjdu s tátou koupit kapra. Rybář mi půjčí podběrák, jako loni. „Vylov si ho sám,“ řekne. A já vyberu takového, co má zlaté šupiny. Třeba mi splní přání. Aby Vánoce byly co nejdřív. Až se otevřou dveře zamčeného pokoje, bude za nimi stromeček a spousta balíčků. Maminka vezme flétnu a zahraje koledy. Připravil jsem také dárky. Mamince obrázek, tátovi panáka z plastelíny a babičce tužku. Sám jsem do ní vyřezal proužky. Naše miminko dostane oříšek na niti. Namaloval jsem ho červeně a bíle a pověším ho nad postýlku. Co asi naši řeknou, až uvidí moje dárky? „Tos nám udělal radost…“ A co dostanu já? Maminka napsala na papír všechna moje přání – bylo jich hodně. Ale Vánoce nejsou jenom dárky. Je to taky cukroví, co jindy nejíme. Pohádky v televizi a lidé, co přijdou na návštěvu. Vánoc mám strašně rád! (Veselý rok – dětský kalendář 2002)
Zima je - Lišáček Vuk se raduje Poslouchej hádanku řekni, o čem vypráví.
a
pak
Sníh se tiše k zemi snáší, za námi se bíle práší. Dáme pozor na zatáčku, pojeď s námi, sněhuláčku! Sníh se k zemi snáší, až se bíle práší. Sněhuláci vědí předem, na čem z kopce jedem. (sáně) Stejně jako před rokem, plave zase potokem. Mávne ploutví, ocasem, jednou tam a jednou sem. Sametové dlouhé uši, (ryba) podívejte, jak mu sluší! Mlsná jsem já prostě zkrátka, O kom je řeč? Kdo to ví? často mám chuť na kuřátka. Pelíšek má ve křoví. Na kuřátka, na zajíčka, (zajíc) buďto hned, anebo pak… Zeptejte se na to sýčka, Věřte, že si nenaříkám. Já si život chválím. potvrdí, že je to tak. Ve chlívku se u koryta blahobytně válím. Při obědě trošku mlaskám, nejsem přece slečinka Na kuřátka, na zajíčka, skočím za ním do křoví. jen se bojím, že až ztloustnu, bude ze mě pečínka. Zeptejte se na to sýčka, (prase) ten to o mně všechno ví. (liška) Poslouchej hádanku a pak řekni o jakém sportu se vypráví a pohybem předveď odpověď. Někdo v zimě krmí ptáky, jiný staví sněhuláky A já dělám obojí. Navíc ještě , milí páni, baví mě i lyžování. Pojďte, kdo se nebojí. (lyžování) Co vidíš na obrázku vlevo? Jaké barvy? Má nějaká věc na obrázku jiné barvy než obvykle?
(J.Balík – Hrajeme si a tvoříme s hádankami)
Medvídek Zvědálek vyráží na karneval, jakou masku si asi vybere? Začni hudbo k tanci hrát, dvůr je plný maškarád.
Zuzana Kopecká – Tanečnice Slyším rytmus, slyším takt, tančím ráda, to je fakt. Hopsa vlevo, hopsa zpět, nové prvky zvládnu hned.
Milena Lukešová – Haló, pane Karnevale Račte dále, račte dále! Elce pelce do pekelce rolničky a kotrmelce, máme všechno na míru z krepového papíru. Princezny tu vzduchem vlají, motýli se třepetají, cupy dupy cupy dupy dupou na ně čerti s chlupy. Mají hlavy rohatý a kožich až napaty. A k tomu nám krásně vříská disco hudba dyskodyska, není při ní slyšet Kubu je bubák a dělá bubu. Abraka dabraka kouzelnice, pivoňka, růže, slunečnice, všichni vás zvem hej hej hej na maškarní rej! (J.Balík – Hrajeme si a tvoříme s hádankami)
Krtek, panenka Notička, Pejsek a Kočička a František s Fanynkou nás budou provádět kouzelným adventním časem. Děti se seznámí s předvánočními a vánočními tradicemi a zvyky a mohou se těšit na Mikuláškou a vánoční nadílku. Společně s maskoty tříd budou děti pozorovat a poznávat charakteristické znaky zimy, budou se dále seznamovat s ročními obdobími, názvy měsíců i dnů, se zimními sporty, s péčí o zvířátka v zimě, budou provádět pokusy se sněhem a ledem, poznají předměty denní potřeby, budou si povídat o povoláních a řemeslech a co se z čeho vyrábí. Hravou formou se děti seznámí se školním prostředím a připraví se tak i na zápis do základních škol. Koncem zimy děti poznají tradice masopustu a čeká je veselý karneval. kulturní akce: 2.12.2013 – 10,30 hod „Mikulášská nadílka a čertí rejdovačka“ Zábavný program s prvky dramatickými, tanečními a hudebními. Děti se mohou těšit na veselou zábavu v době kouzelného adventního času. Samozřejmě nebude chybět čert a ani nadílka od Mikuláše. Klemprdovo kočovné divadlo Jaroslava Slavíka Představení v MŠ Vstup: 40 Kč Doba trvání: 50 min
20.12.2013 Vánoční nadílka na jednotlivých třídách Vánoční prázdniny: 23.12.2013 – 3.1.2014
Linda si hraje se zvířátky, staví jim domečky a obstarává potravu. Paní učitelka se jí zeptá: „Kam dáš slepičkám zrní?“ a ona odpoví: „No přeci do kvočárny.“ Děti si povídají s paní učitelkou o listnatých a jehličnatých stromech a jejich plodech. Viktorka přiřazuje obrázky a vykládá: „kaštan má kaštany, buk má bukvice a dub má žaludečníky.“
Náměty na tvořivou činnost za pomoci rodičů Zvykoslovné mikulášské předměty Zahrádka Předmět je tvořen pěti jablky, která jsou spojena špejlemi. Čtyři tvoří podstavec a paté je čtyřmi špejlemi spojeno s každým z nich. Na špejlích jsou navlečeny hrozinky a vrcholky jablek jsou dozdobeny větvičkami krušpánku. Tato ozdoba se vyráběla i na vánoční stůl. Vrkoč Tato ozdoba se vyráběla na Mikuláše i na Vánoce. Mohla mít dvě podoby. 1. Podklad může tvořit věncovitý pletenec z kynutého těsta na vánočku o průměru asi 20 cm, do kterého napícháme asi 25 cm dlouhé špejle. Na ně navlíkáme různé sušené plody (jablka, švestky, hrušky,apod.) Špejle se sbíhají do kužele, jehož vrchol tvoří jablko. Do horní poloviny jablka zapichujeme kratší špejle, na nichž jsou rovněž napíchány sušené plody. K těmto špejlím se nakonec přivážou šnůrky s navázanými sušenkami nebo cukrovím.
2. Do vhodného keramického hrnku nebo džbánku (nejlépe jednoduchý tvar a jednobarvený) nasypeme písek nebo vložíme hmotu na aranžování. Nejdříve napícháme větvičky krušpánku nebo chvojí. Pak postupně mezi větvičky vpichujeme různě dlouhé špejle, na něž napichujeme: ozdobené vánoční perníčky, figurky z kynutého těsta, malá jablíčka, sušené švestky, jablka, meruňky, hrozinky, ořechy, makovice. (D.Šottnerová – Adventní čas)
