VERŠE NA DOVOLENOU Letní večer Měšický zpravodaj - 1

VERŠE NA DOVOLENOU Letní večer Teď v mléčném soumraku měkce usnul den a zpod tažných oblaků hvězdy září jen.

V srdci ztichly zápasy, zdřímnul bol i stesk, v nebes dáli na časy, svitne tichý blesk.

Zkropen rosou uzavřel na lukách se květ, nad oulem hučících včel v sadu dřímá snět.

Poslední, tam v chatce kdes, zhasnul světla kmit; od země až do nebes dýchá mír a klid. Josef Václav Sládek

Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Milí čtenáři, vážení spoluobčané, dnešním dnem začínají pro tu mladší část populace prázdniny, a pro vás ostatní jejich zkrácená verze zvaná dovolená na zotavenou. Je to taková zvláštní doba, ty dva letní měsíce. Vzpomeňte si, vy  dospělí, na svá školní léta, jak nesmírně dlouhé se nám zdály prázdniny, hlavně na jejich počátku. To byl bezbřehý oceán, i když s přibližováním onoho druhého břehu se běh času taky zrychloval. Ale co je to letní období pro nás starší, ještě starší a nejstarší? Pouhá neširoká řeka, malá říčka, potůček - na druhém břehu jsme v mžiku. To už věděl Einstein, že tok času je hodnota relativní, o tom není sporu. Pro novináře byly letní měsíce nazývány okurkovou sezónou, jako že se nic nedělo, nebylo o čem psát, tak přišel ke cti sběr okurek (třeba). To už ale dávno neplatí, stále se něco děje. Ani my, tvůrci Zpravodaje, si přes léto nevydechneme, srpnové číslo musí vyjít, i kdyby se globálně oteplilo sebevíc. Minule jsem na tomto místě dospěl k názoru, že „devítkový“ rok teprve správně uchopí a rozvine to, na co se v předchozím, legendárním „osmičkovém“ roce zadělalo. Čas mi dal za pravdu. Co tedy nám opět rok ´09 přinesl nového? Novou vládu, novou chřipku, nové volby, hned dvoje, krize nepolevila, zato stoupla spotřeba vajec na hlavu. A to je rok teprve v půli. Ještě se podělím o jednu zkušenost a pak se už podíváme, co přináší dnešní číslo uvnitř. Když jsem chystal minulých pět ročníků do vazby (svázat do knížky, ne poslat za mříže), zaujalo mne dnes už vzácné, úplně první, přesněji nulové číslo. Mělo osm černobílých stran, a i to další, prosincové (2003) bylo taky hodně štíhlé. Když to porovnáme - zkuste to sami - s posledními čísly po pěti letech, tak rádi musíme uznat, že jsme udělali značný pokrok k lepšímu. Takže jsme se pochválili, nikdo jiný to za nás neudělá. Teď už ale k tomu, co pro vás máme dnes. Pohodovou náladu prázdninového čísla navozují už úvodní verše. Pak si přečteme, co má na srdci pan starosta, a jsou-li nějaké novinky z radnice. V zavedených „Toulkách“ minulostí obce se dostáváme už do doby relativně nedávné, do let padesátých minulého století. Jak se žilo před šedesáti lety, pamatují už jen dnešní sedmdesátníci a starší, tak není na škodu si to připomenout. Pomalu se budeme blížit k  současné době, ale opravdu jen pomalu, protože údajů pro každý rok bude teď už opravdu hodně Nadcházející léto je příhodnou dobou pro toulky přírodou. Na pravidelný výlet se vydáme trochu dál než jindy - na Liběchovsko. Kromě toho, co tam nabízíme k  vidění, můžete si tam nasbírat i houby. Pokud zrovna porostou. Jak se v  uplynulých desítkách let měnila příroda kolem nás, pokusil se zachytit příspěvek „Aleje, stromořadí, polní cesty“. V  bloku zpráv o  událostech společenských a kulturních poslední doby se dozvíte, jak se šlapalo z Líbeznic do Líbeznic a to přes Měšice, jak dopadly rybářské závody, jak nám propršel jinak opět zdařilý Dětský den. Uskutečnila se i ornitologická vycházka, a pro pacienty nemocnice hrála dechovka Mělničanka. Klub žen Měšický zpravodaj - 2

uspořádal „Blešák“ a  průběžně sbírá věcné příspěvky pro Charitu, a  Klub maminek uspořádal sbírku pro Dětský azylový dům. Před třemi týdny proběhly eurovolby, výsledky tedy znáte. Jak se volilo v  naší obci, to jsme pro vás zjistili a přečtete si to uvnitř. V dalších zprávách se dozvíte, co nás teprve čeká. A teď trochu předběhnu - čekají nás v  říjnu předčasné volby do Sněmovny parlamentu. Jsem dalek toho, abych tady čtenáře nabádal, koho mají volit, jednak dnes ani kandidáty a jejich programy neznáme, a ani by se to na toto místo nehodilo, chceme-li být nestranní. Ale jedno doporučení si přece jen neodpustím. K těmto volbám jděte, aby byly důvěryhodné, a pokud nechcete, aby zvoleni byli ti, které tam nechcete. A za druhé - nevolte ty, co už tam jsou léta a ukázali se nám coby neschopní (nebo všeho schopní) neumětelové. Čili: „kroužkujte, kroužkujte“ ty o nichž si myslíte, že budou lepší. Najdou se i tací. Tak to je rada, což, ale jinou neznám. A abychom něco udělali pro vaši informovanost v  tomto směru, dáme v  srpnovém čísle Zpravodaje prostor volebním stranám a jejich kandidátům na místa poslanců, aby nás oslovili. Tímto jim sdělujeme, že formou placené inzerce mají u  nás k  dispozici max. jednu stranu A5, uzávěrka je 10. srpna. Teď ještě co se dá očekávat v nejbližší době. Víme zatím, že v srpnu by měla proběhnout tradiční zábavná akce „Prakyáda“. 17. června se k nám dostavila hodnotící komise pro soutěž „Vesnice roku“, tak držte palce, ať konečně vyhrajeme. V dalším obsahu najdete i dnes zahrádkářskou poradnu, a další historky pana profesora Andryska. Kdo ví málo, nebo dokonce nic, o měšické nemocnici sídlící na zámku, má možnost se dozvědět více v  našem rozhovoru s  jejím ředitelem MUDr.  Zdeňkem Kovaříkem. Pokoušíme se tím říci pravdu k různým zkresleným a hanlivým domněnkám, které po obci kolují. Protože zámek tvoří dominantu Měšic, dáváme v  našem dnešním čísle poměrně velký prostor panu řediteli, aby nám sdělil jaká je pravda a jak si nemocnice vede. Doufám, že i dnešní Zpravodaj vám přinesl to, co čtenářům chceme dávat - to je pravdivé a účelné informace, trochu poznání, a snad i trochu zábavy. Nevím jak kdo, ale já, když si přečtu denní tisk, a shlédnu televizní zpravodajství, tak si vždycky připadám, že jsem zase o něco hloupější. Abyste měli takové pocity po přečtení našeho listu, tak to bychom opravdu neradi. Přejeme školákům krásné a dlouhé prázdniny, ostatním příjemně a bez stresů prožitou dovolenou. A co popřát těm, co mají dovolenou už jakoby stále, to jest nám nepracujícím důchodcům? No asi aby nám to tak ve zdraví vydrželo co nejdéle. Za redakční radu, ostatní přispěvatele a jménem vydavatele

Vladimír Novák

„Tak, děti, vyjmenujte nějaký živel,” říká paní učitelka. „Voda,” povídá Mařenka. Učitelka ji pochválí: „Správně, Mařenko.” Hlásí se Pepíček: „Prosím, slivovice. Tatínek říká, že když má slivovici, je ve svém živlu!” Pan učitel napsal páťačce do žákovské: „Vaše dcera při hodině neustále brebentí a brebentí.” Druhý den mu dívka donesla odpověď od otce: „Buďte rád, že neslyšíte její matku!” Měšický zpravodaj - 3

Slovo starosty Vážení spoluobčané, z  nedávné diskuse o  odpovědnosti za škody, které vzniknou na chodnících je zřejmé, že za tyto škody budou odpovídat vlastníci chodníků a ne vlastníci přilehlých nemovitostí. Je ale někdy nejasné, kdo je vlastníkem chodníku. Pokud je obec vlastníkem pozemku pod  chodníkem je i  vlastníkem chodníku. Pokud je ale chodník na pozemku jiného vlastníka, není určení vlastnictví jednoznačné. Pokud nelze jeho vlastnictví doložit, je dáno právní úpravou, že komunikace je součástí pozemku. Tím pak odpovědnost za chodník přechází na vlastníka pozemku. Tomu se lze vyhnout uzavřením smlouvy o věcném břemeni o umístění chodníku nebo převodem pozemku pod ním do vlastnictví obce. Doporučuji proto všem, kterých se tato problematika týká věc řešit a vyhnout se tak zbytečné odpovědnosti. Nerad, ale musím Vás seznámit se skutečností, že se obec stala od 01.06.2009 plátcem DPH. Znamená to pro nás všechny, že se o DPH, které budeme odvádět státu, zvedají i ceny veškerých služeb. Je to nepříjemné, ale nedá se nic dělat. Zdravím, Petr Lanc

Informace z radnice Výsledky voleb do Evropského parlamentu v obci Měšice, konané ve dnech 5. a 6. června 2009. Celkový počet osob zapsaných do seznamu voličů Počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky Počet odevzdaných úředních obálek Počet platných hlasů

1. Volební strana č. 4 2. Volební strana č. 33 3. Volební strana č. 21 4. Volební strana č. 9 6. Volební strana č. 22

Občanská demokratická strana Česká strana sociálně demokratická Komunistická strana Čech a Moravy Evropská demokratická strana Starostové a nezávislí

1 138 389 388 386

166 46 41 17 14

Dalších 16 stran dostalo 1 - 11 hlasů. Voleb se zúčastnilo cca 34 % voličů. Celkem v obci Měšice bylo voleno 22 volebních stran. Z podkladů volební komise zpracoval Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 4

Nové výběrové kolo na půjčky z FRB (fond rozvoje bydlení)! Obec Měšice vyhlásila další výběrové kolo na poskytnutí půjčky z  fondu rozvoje bydlení. Jste vlastníkem bytového fondu (tzn. obytných domů a bytů určených pro trvalé bydlení na území obce Měšice) staršího deseti let a  jste ochoten přijmout závazek poskytnutou půjčku podle stanovených a ve smlouvě uvedených pravidel ve prospěch bytového fondu použít a půjčku do max. 5 let splatit? Pak je tato nabídka určena právě Vám. Na co všechno si můžete půjčit: Nástavba domu - částka 200.000,- Kč. Obnova střechy domu, fasáda domu, obytná vestavba, zřízení elektr. nebo plynového topení - na každou z těchto akcí je možno požádat o půjčku ve výši 100.000,- Kč. Jednotlivé druhy půjček se mohou kumulovat do max. výše 200.000,- Kč. Všechny druhy půjček mají splatnost do 5 let a jsou úročeny 3 % úrokem. Pokud splňujete výše uvedené podmínky vlastnictví bytového fondu, tak si podáte na obci žádost o půjčku. Když budete výběrovou komisí vybráni (šance je velká, peněz je na účtu FRB dostatek) a půjčka Vám bude odsouhlasena, obec Vám peníze převede na účet, který si pro tento účel musíte založit. Uvedeme příklad půjčky 100 000,- Kč s maximální dobou splácení 5 let. Vezmete s sebou na OÚ 2 ručitele (nemusí prokazovat výši svých příjmů), kteří  podepíší, spolu s  Vámi, matrikou ověřenou smlouvu o  půjčce. Při výši půjčky 100 000,- činí 3 % úrok 3  000,ročně. Za 5 let činí 5x3 000=15 000,-Kč. 5 let tj. doba splácení 60 měsíců. Při výši půjčky 115 000,- Kč i s úroky budete platit 59 splátek ve výši 1 916,- Kč a 1 splátku ve výši 1 956,Kč. Je samozřejmě možné splácet kratší dobu a větší částky. Po podpisu smlouvy o půjčce si zajedete do Brandýsa nad Labem, kde má obec vedený účet FRB a  kde Vám bude půjčená částka převedena na Váš nově založený účet. 30% z půjčené částky Vám bude v bance po písemném souhlasu starosty obce proplaceno hotově proti předloženým účtům. Zbývajících 70 % z půjčené částky banka použije na bezhotovostní úhradu faktur Vašich dodavatelů. Ze všech těchto faktur a účtů musí být patrné, že nákup sloužil k účelu na který byla půjčka poskytnuta. V  čem je tato půjčka od obce výhodná? Po rozhodnutí výběrové komise o  přidělení půjčky sepíšete se  2 ručiteli a  matrikářkou na OÚ smlouvu. Po sepsání této smlouvy můžete třeba ihned zajet do banky a druhý den peníze čerpat. 3 % úrok je velice solidní a při rozložení splátek na výše uvedenou dobu 5 let, je i měsíční splátka únosná. Podejte si proto žádost o tuto půjčku a vyděláte na tom Vy i obec. Vy si vylepšíte bydlení a obec bude hezčí o další opravený domek. Jiří Bejlek Letiště Vodochody znovu, ne však naposled V  minulém čísle Zpravodaje vás informoval starosta obce spolu s  místostarostou o současném stavu situace kolem připravované přestavby vodochodského letiště a výsledcích odporu dotčených obcí proti chystanému zahájení provozu v  roce 2010. Sdělili jsme, že   záležitosti se budeme trvale věnovat, a  tak dnes přinášíme malou informaci k  tomu, co nového se za uplynulý měsíc ve věci dělo. Měšický zpravodaj - 5

Nejdřív ale stručná rekapitulace od začátku, pro ty, kdož věc nesledovali. Společnost Penta, když se stala majitelem firmy Aero ve Vodochodech, rozhodla, že dosavadní tovární letiště přebuduje na mezinárodní dopravní letiště (předpoklad 35  000 letů a  3,5 milionu cestujících ročně). To by ovšem znamenalo pro nás a další dotčené obce na příletové trase podstatné a  dost bolestivé zhoršení životního prostředí (hluk, spaliny a  jiná nebezpečí). Už  nyní se nad námi nachází letový koridor pro pražské ruzyňské letiště se značným provozem, jenže to je od nás vzdálenější než Vodochody a přelety jsou ve větší výši. U letadel přistávajících přes nás do Vodochod bychom, s lehkou nadsázkou, mohli rozeznávat tváře cestujících. Následovaly tedy četné protesty, což zde nebudeme znovu podrobně rozebírat, dočtete se o tom třeba v květnovém čísle 10 Našeho regionu. Na základě připomínek z obcí, několika petic a dalších podání rozhodlo Ministerstvo životního prostředí (MŽP) neuznat dosavadní materiály společnosti Letiště Vodochody jako studii o  vlivu stavby na životní prostředí a uložilo firmě vypracovat studii novou. Následovat pak budou další připomínky, jednání atd. Tak to je v kostce současný stav, čili mohl by teď pro nás nastat jakýsi oddechový čas, ale nečinně vyčkávat, co bude dál, to by nebylo dobře. V půli května svolal starosta Panenských Břežan pan Holík na svůj úřad protestní setkání občanů, pozval tam i štáb České televize. Bylo to v pracovní den dopoledne, přesto se nás tam i z Měšic pár sešlo. Tato schůzka byla reakcí na webovou stránku Společnosti, kde byla pozvánka na „Noční létání“, ještě s  půlnočním překvapením (!). Vyšlo najevo, že letiště nás svým provozem obtěžuje už teď, i když nejvíc to pociťují ty bližší obce, než jsme my. Jde o různé cvičné a příležitostné lety všeho druhu s letadly různých typů. O tom se může každý z nás občas přesvědčit, létají s oblibou o víkendech a večer, a udělat si představu, jaký to bude zážitek, až budou létat mnohem větší stroje (uvádějí rozpětí křídel do 35 m) nám nízko nad hlavou každých 6 - 10 minut. K  těm dosavadním letům je dobré dodat, že jsou tak zvaně „neřízené“, to jest bez vědomí Řízení letového provozu. Dále ještě v  poslední době proběhla celkem tři jednání starostů dotčených obcí v Kralupech, aby se dohodl další společný postup, zejména ale ekonomická stránka věci. K účinnému odporu proti otevření letiště bude kromě morálního nátlaku potřeba i peněz. Právní zastoupení, publicita, tisk materiálů, to vše není zadarmo a  bez příspěvků z  obcí to nepůjde. Musíme zde ale opakovat sice otřelou, ale pravdivou větu: lidské zdraví je nad všechny peníze. Hrozící situace je nepřijatelná hlavně pro nově přistěhované obyvatele, třeba v Bašti. Přišli z  hlučného a  zplodinami zamořeného velkoměsta, aby (za velké peníze) měli klid a  čistší vzduch. A  toto nemohli vědět, že si někdo na úkor nás všech vymyslí zbytečné letiště. Ano, zbytečné - to nepopírají ani jeho majitelé. Sami řekli jasně, že Praha další letiště nepotřebuje (Ruzyň se dále bude rozšiřovat), ale ono se i tak uživí a oni to potřebují pro svůj zisk. Arogance peněz, co víc k tomu říci. Dne 16. dubna vyšel v Našem regionu rozhovor s ředitelem letiště Martinem Kačurem. Ten byl natolik poučný, že z něho pár myšlenek volně ocitujeme. Vyjádření pana ředitele bylo ukázkou toho, jak mnoha slovy nic neříci, ale přece jen z něho vyplynuly dvě věci jasně. Žádná protihluková opatření předem letiště dělat nebude (až jak se uvidí), a  také nebude budovat žádnou dopravní infrastrukturu pro obsluhu letiště - ta dosavadní údajně Měšický zpravodaj - 6

vyhovuje. Víme, že nevyhovuje už teď, a těch 3,5 milionu cestujících se na letiště a z něj někudy přepravit musí. Podle pana ředitele ale oni uvítají, když někdo postaví (kraj, stát...) - třeba sjezd z dálnice D8 a svým hlasem stavbu určitě podpoří. Tolik pro dnešek ke kauze Letiště Vodochody. Budeme se k ní vracet. Jen ještě malou poznámku. Ve výčtu protestujících (obce, občanská sdružení, úřady a instituce) jaksi chybí silný hlas profesionálních obránců životního prostředí - ekologistů. Kde jsou ty různé Duhy, Arniky a Greenpaceové - komínolezci? Mlčí i strana Zelených, která má tyto věci jako základ svého programu. Čím silnější budou protestní hlasy, tím větší je naděje na úspěch. Takže nemlčme, v sázce je zhoršení kvality života nás všech. S použitím textů NR a Obecního úřadu Měšice, redakce MZ Informace pro návštěvníky Obecní knihovny Ve dnech 1. až 31. července 2009 bude knihovna uzavřena (dovolená). Na vaši návštěvu se těšíme opět od 1. srpna t.r. Marie Nováková, knihovnice Informace pro občany o provozu Obecního úřadu Žádáme občany, aby vzhledem k  onemocnění účetní a  pokladní obce respektovali úřední dny. Dosud vám vždy pracovníci OÚ vyšli vstříc a snažili se všem vyhovět i mimo stanovené úřední hodiny. Nyní však po dobu nemoci dochází na OÚ zastupující pokladní pouze v úřední dny tzn.: PONDĚLÍ a STŘEDA 8:00 – 12:00 a 13:00 – 17:00. V jiné dny bude po dobu zástupu pokladna uzavřena!!

Děkujeme za pochopení

Tak už jsme také světoví a in. Často jsem slyšel jak si starostové okolních obcí stěžují, že u nich mají pořád zničené lavičky, polámané čerstvě vysazené stromky, počmárané fasády, rozbité zastávky a okna. Dnes je to prý všude ve světě normální. Donedávna jsem si myslel, že Měšice žijí tak nějak bokem a klidněji než obce v okolí, anebo že zde působí autorita naší policistky Lídy, která však nemůže být všude a po celých 24 hodin denně. Sice se sem tam nějaký zoufalec podepsal sprejem na rybářské boudě u Kruhu nebo utrhal všechny sáčky na psí exkrementy a rozházel je po okolí, ale já jsem si pořád říkal, to je taková blbost, to přejde, taky jsme dělali jako mladí voloviny. Od té doby, kdy však za jeden večer na dvou místech v obci shořelo dohromady 5 kontejnerů na odpady si už ale nemyslím, že jde jen o  klukovinu. Tady už jde o desetitisíce a to už sranda není. Možná si bude pár rádoby frajerů připadat, že jsou světoví a in. Asi brečím na špatném hrobě, protože pochybuji, že takoví ignoranti a  chudáci jak se říká s IQ tykve, budou tento Zpravodaj číst a tak se o svém hlupáctví ani nedozvědí. Zpravodaj budou však možná číst jejich rodiče a zamyslí se nad tím, co vlastně jejich děti Měšický zpravodaj - 7

po večerech dělají. Třeba je ještě čas, než si tyto děti začnou myslet, že jsou nepostižitelní a tak příště mohou zapálit dům ve kterém budou lidé. Určitě by si nikdo z Měšic nepřál, aby naše obec byla tak světová a in, aby se o ní v této souvislosti psalo v tisku. Jiří Bejlek-místostarosta obce

Životní prostředí PŘÍRODA KOLEM NÁS Aleje, stromořadí, polní cesty to vše je součástí prostředí ve kterém žijeme, je to kulturní dědictví po našich předcích, a měli bychom si to, co se zachovalo, hájit, chránit a obnovovat. Podívejme se, jak tyto krajinné prvky utvářely prostředí na území naší obce. Začneme ohlédnutím do minulosti, jednak té dávné, ale i té před pouhými 70 - 100 lety. To jen abychom měli srovnání s dnešním stavem. Ještě je třeba vysvětlit, proč se v titulku vedle přírodních prvků ocitl lidský výtvor - polní cesty. To spojení je přirozené. Alej bez cesty ztrácí část svého smyslu, a cesta bez stromů nebo keřů, to je pouhý ujetý pruh země. Ještě v 18. století na našem území neexistovaly silnice v podobě, jak je známe dnes. Ty se začaly budovat až rozhodnutím císařovny Marie Terezie, jako tak zvané císařské, podle tereziánského patentu z roku 1778. Zato zde existovala poměrně hustá síť cest, které bychom dnes kvalifikovali jako polní nebo lesní. Ty nejdůležitější nesly název zemské stezky, ty méně významné spojovaly lidská sídla - vesnice a města navzájem. A nakonec ty, které známe dodnes, sloužily rolníkům k přístupu na jejich pole. A právě tito vlastníci luk a polí začali s vysazováním stromů podél cest. Vedly je k tomu praktické důvody. Stromy poskytovaly stín v  letním žáru, chránily pole před vysušujícím větrem, byly útočištěm ptactva, které hubilo škůdce, a  ty ovocné poskytovaly i  osvěžení svými plody. Dokonce v době tereziánské a josefinské nařizovaly předpisy výsadbu ovocných stromů z důvodů vojenských. Když totiž vojska v podzimní době táhla krajem, tak ve vypleněné zemi nebylo co jíst. Tak alespoň to ovoce u cesty aby bylo. V 17. a 18. století ale začala šlechta v okolí svých sídel upravovat krajinu nejen ke svému prospěchu, ale taky pro okrasu. Aby se jim a jejich hostům na panství líbilo. A tehdy vznikalo to, čemu dnes říkáme krajinotvorba. Zejména období baroka je tím známo. Vznikaly krásné parky, aleje, remízky, a jiné úpravy - zkulturnění - krajiny, a to vše plánovitě, cílevědomě. A stopy této činnosti, byť často už jen torza, nacházíme kolem sebe dodnes. Když se podíváme na staré mapy, a  najdeme tam cesty s  alejemi přímočaré jako podle pravítka, můžeme si být jisti, že jde o  umělý lidský výtvor, právě ze zmiňované doby. Přirozeně vznikající polní cesty se totiž všelijak klikatily a zatáčely - šly zpravidla po hranicích pozemků nebo katastrů. Žijeme na území jednoho z  šlechtických panství, nosticovského. Jaké stopy dnes nacházíme po jejich zvelebování přírody, pokusíme se zjistit a  v  dalších řádcích popsat. Měšický zpravodaj - 8

Nejdále, kam dohlédneme do minulosti, to je tak 80 až 100 let, a pak si řekneme, jak si v tomto ohledu stojíme dnes. Měšice byly už dávno, stejně jako dnes, příjemným ostrůvkem zeleně, v jinak bezlesé rovinaté krajině polí a luk. Lidé chodili na krásné vycházky, nejen zdejší, ale i z okolí. Kudy se tak mohli v hezkém prostředí procházet ještě tak před 70 léty? Zkusme si to oživit. Těmi základními lesními plochami byly a jsou Malá a Velká Bažantnice. Málokdo asi ví, že vznikly až v 17. století na místě tří velkých rybníků. Nosticové je vysázeli, jak už název nasvědčuje, kvůli možnost lovu. A zámecký park, ten byl založen až v 19. století. Tak tyto krásy máme dodnes. Ale co už nemáme, je hustá síť cest, pěšin, průhledů a míst pro oddech a spočinutí. To vše už, až na ojedinělé výjimky, zaniklo. A jak to bylo s alejemi? Z Malé Bažantnice vedla alej mohutných kaštanů k zámeckému parku v trase dnešní ulice „V Aleji“. To zde ovšem ještě nebyla žádná zástavba. Dále se mohlo pokračovat dnešní Zámeckou ulicí podél parku, opět stromořadím lip a  kaštanů. Park a  Velkou Bažantnici spojovala alej mohutných javorů, začínala u brány parku na rohu Zámecké a Měšické ulice. Po té dnes nenajdeme ani stopu, na mapě katastru z roku 1842 je však dobře vidět. Velkou a Malou Bažantnici - od vchodu ke vchodu - spojovala podél potoka další alej mohutných javorů. Bylo to v  místech zvaných „V  oboře“, po ní se nám zachovala ukázka alespoň na fotografii (viz obálka). K tomu si ještě přidáme aleje na obou hlavních ulicích - ty už patří do tak zvané uliční zeleně, a byly to staré lípy a kaštany. Z  polních cest si připomeneme jen ty nejvýznamnější, a  ty byly vesměs osázeny ovocnými stromy (třešně, višně, hrušky, švestky, ořešáky). Od zadní brány parku vedla pěkná polní cesta do Hovorčovic, podél remízku. Druhá, s ní rovnoběžná začínala podél parku a šla středem hovorčovickéhp remízku též do Hovorčovic. Obě tyto cesty byly výstavbou železnice přerušeny přejezdy, ty byly opatřeny dálkově obsluhovanými vyzvánějícími závorami. Když dráha přejezdy zrušila, cesty pozbyly celistvost a  tím i  smysl a  zvolna pustnou, zarůstají. Od nároží parku na konci Měšické ulice rozbíhalo se cest několik. Ta, která vede do  Veleně, se zachovala dodnes, přechází Hovorčovický potok a  křižuje se s  cestami do   Sluh a  Hovorčovic. Ze stejného místa vycházela pěkná cesta jako nejkratší spojení obce se Sluhami. Tu v 70 letech nesmyslně rozoral státní statek, aby záhy zjistil, že někudy na pole jezdit musí, a tak si vedle v poli vyjeli cestu novou, pěkně 10 metrů širokou. Ale to už je jiná kapitola, zvané „Socialistické zemědělství“. Stopy té staré cesty se v terénu ještě dají rozeznat. Jako poslední z těch důležitých polniček uveďme tu, která je pokračováním Měšické ulice od hlavní silnice na Mratín. Ta vedla kdysi přes přejezd řepné dráhy, kde dnes končí, až do Nové Vsi. Po válce mnohé aleje a polní cesty zanikly, uliční zeleň se neudržovala a až na výjimky neobnovovala. Zejména v 70. letech se jen kácelo, a to i bez povolení, a nevysazovalo se opět až na výjimky - vůbec. Kaštany a  lípy na hlavních ulicích byly vykáceny (vymrzly) už za první republiky, nahradily je ořešáky, ty pak v Měšické ulici vystřídaly v roce 1946 jerlíny. Ořešáky na Hlavní ulici vydržely až do 90. let min. st., kdy dožily. Měšický zpravodaj - 9

Na závěr se podíváme na stav současný, a  to na aleje v  ulicích obce. S  plánovitou obnovou uliční zeleně obec začala po roce 1990. První byla na řadě Zámecká ulice, kde byly, jen jednostranně, vysázeny lípy. Dnes už to jsou krásné vzrostlé stromy. Na Hlavní ulici rostou jasany kulovité, v ulici Revoluční byly staré ovocné stromy nahrazeny jeřáby, v ulici „V Aleji“ nahradily původní třešňovou alej a pak nezdařenou výsadbu sakur jinany (Ginkgo biloba). Nyní čekají na obnovu jerlíny v Měšické ulici. V ostatních ulicích obce je neplánovitá prořídlá a různorodá výsadba hlavně ovocných stromů, všeho druhu a stáří. Tam na obnovu zeleně dojde až spolu s postupnou rekonstrukcí ulic. Tomu se ale budeme věnovat zase až někdy jindy, stejně tak jako lesům a  parku a přírodě vůbec na území obce. V ulicích nově vzniklých po válce (Krátká, Ke Křížku) stromy nenajdete vůbec, natož v nové zástavbě na kraji obce po roce 1990. Tam prostě doslova nemají místo, do úzkých uliček se nevejdou. Skončím tím, čím jsem začal. Chraňme si svou zeleň, je to součást kulturního dědictví po předcích. Věřme také, že jednou budeme mít peníze na to, že ty zaniklé staré polní a lesní cesty bude možné obnovit, třeba jako cyklostezky nebo vycházkové cesty. Vůle k tomu nechybí. A  naopak nedopusťme, aby se uskutečňovala šílená myšlenka našich zákonodárců, že  totiž stromy podél silnic překážejí opilcům a  podobným stvořením za volantem, kteří by se o ně mohli i zabít. Tak je vykácejme (ty stromy). Toto chceme ?? Vladimír Novák

Ulice „V aleji“ ještě s původní výsadbou třešní. Měšický zpravodaj - 10

Jak to dopadlo s odvozem bioodpadu? Zatím česky řečeno blbě. Nepodařilo se ani tentokrát sehnat potřebných 40 zájemců o tuto službu. I když jsme prodloužili termín k přihlášení až do konce května, inzerovali službu ve Zpravodaji, hlásili výzvu obecním rozhlasem a napsali zprávy SMS, přihlásilo se pouze 27 zájemců. Neházejme však flintu do žita, zkusíme všechny občany v zimě oslovit znovu, přihlášené budeme evidovat a  chybějících 13 duší se určitě na příští rok podaří sehnat. Pro letošek však nám nezbývá nic jiného, než bioodpad dále kompostovat doma nebo odvážet do sběrného dvora. Jiří Bejlek Vycházka za ptačím zpěvem V neděli 26. dubna se uskutečnila další ornitologická vycházka po okolí Měšic. Do novin Náš region o  tom napsal zprávu organizátor akce pan Martin Sládeček, a  já si dovolím z jeho příspěvku část volně ocitovat. Na měšickém nádraží se sešlo 30 účastníků, a už v blízkém okolí je z křovin vítal zpěv slavíka obecného. Na hrázi měšického rybníka účastníky čekala ukázka kroužkování. Z několika druhů, které zde byly k vidění, jmenujeme konipasa horského. Při další chůzi k mratínským rybníkům se z vodního ptactva předvedli racci, a počasí bylo vhodné pro dravce, kterých bylo možno spatřit hned 5 druhů. Jmenujme zejména motáka pochopa a vzácného luňáka červeného. Vycházka skončila u mratínského rybníka, kde účastníci dostali některé materiály České společnost ornitologické. Ptačí říše se s přítomnými rozloučila přeletem několika rorýsů. Organizátoři tímto děkují všem zúčastněným i dalším zájemcům, a zvou je na některou z dalších akcí. K tomu se připojuje i naše redakce. Budeme vás včas informovat. (red)

Okénko měšického zahrádkáře Červencové práce na zahradě Ovocnářská zahrada Červenec je měsícem prázdnin a pro většinu lidí i začátek doby dovolených, relaxace a zvolnění pracovního tempa ne však pro ty, kteří pečují o svou zahradu. Při déletrvajícím suchu zavlažujeme ovocné dřeviny, hlavně mělce kořenící keře nebo stromky rybízu, angreštu, dále nízkokmeny jabloní na zakrslých podnožích a  broskvoně, které pod závlahou reagují výrazně vyššími výnosy. Platí, že vždy jsou lepší větší dávky vody najednou, než časté, ale povrchové kropení, které nepronikne ke  kořenům stromů. Ideálním případem je kapková závlaha, která se používá v  našich sadech a  vinicích. Tento způsob závlahy může být dostupný i  pro zahrádkáře. Zpravidla každý si dokáže s  nakoupenou kapkovou hadicí velmi dobře poradit, udělat si drobný rozvod vody po zahradě. Je-li na větvích zimních odrůd jabloní popřípadě hrušní stále ještě příliš mnoho Měšický zpravodaj - 11

plodů, dokončíme ruční probírku násady. Přednostně odstraňujeme například kroupami nebo jinak mechanicky poškozené a znetvořené plody, protože menší hustota zlepšuje vybarvení a příznivě působí na velikost ovoce. Odstraňujeme konkurenční letorosty a vlky, pokud jsou letorosty ještě měkké a nezdřevnatělé. Dají se dobře vytrhávat. Takto odstraníme i velkou část spících oček na letorostech, takže se později tvoří méně nežádoucích a nepotřebných vlků. Ke  skutečnému řezu přikročíme teprve tehdy, když dřevnatění natolik pokročilo, že by se při trhání příliš poškodila kůra nebo i  dřevo. Podle potřeby některé letorosty vyvážeme, abychom dosáhli zejména u mladých stromků žádoucího růstu. Když při sklizni ovoce opíráme žebřík o  strom, musíme dbát, aby nemohl sklouznout do strany. Jsme-li na pochybách, přivážeme raději obě bočnice k takovým částem stromu, kde nehrozí zlomení. Při opírání žebříku si dáváme pozor i na zpráchnivělé staré dřevo, které je křehké. Češeme pozdní odrůdy třešní (chrupky), višně, meruňky, broskve a ve druhé polovině měsíce i letní odrůdy jablek nebo hrušek. Hned po sklizni můžeme třešně prořezat, přičemž je třeba si uvědomit, že se nejkrásnější plody vytvoří na dvouletém až čtyřletém dřevě. Na  starých plodných větvích zůstávají třešně malé a  dozrávají nestejnoměrně. Slabší nebo málo pevné větve obtěžkané ovocem podepřeme, aby se nezlomily. Pokračujeme ve sklizních rybízu černého, červeného a bílého, dále angreštu, malin a zahradních borůvek. Dokončíme sklizeň plodů jednou plodících odrůd jahodníku. Počínáme si při tom šetrně a zvláště za mokra zbytečně neutužujeme porost a půdu častým šlapáním. Maliník musíme dostatečně zalévat především v době dozrávání. Výhony po odplození co nejdříve odřízneme těsně u  země. Nezapomínáme pokračovat v  ochraně jabloní a  hrušní proti strupovitosti. V tomto období se také vyskytují dost často mšice, proto provádíme postřiky proti tomuto škůdci, nejlépe insekticidy, které šetří jejich predátory vhodný je např. Pirimor. Po sklizni angreštu provedeme řez s odstraněním napadených letorostů padlím a následně ošetříme angrešt vhodnými fungicidy. Nejlépe je ovšem pěstovat rezistentní odrůdy angreštu proti padlí např: (Prima, Remarka, Rokula, Rolonda, Rixanta, Invikta, Pax, Kaptivátor, Martlet, Karát, Karmen), přičemž ještě Karát, Pax a Kaptivátor mají omezenou trnitost. Vyčistíme i porosty jahodníku od starých listů a nežádoucích odnoží a přihnojíme je kombinovanými hnojivy. Od poloviny července začínáme s  očkováním jednotlivých ovocných dřevin ve druhé míze. Známkou dostatečné mízy je intenzivní růst podnoží a snadné odchlípnutí kůry při řezu do tvaru písmene T. Množství letního ovoce ze zahrádky je skutečně pestrá. To nám umožňuje zpracovávat ovoce, které nestačíme zkonzumovat ani s vydatnou pomocí sousedů, do nejrůznějších kombinací při přípravě džemu, marmelád, ale i kompotů. Réva vinná V červnu byl vhodný termín pro zastrčení letorostů révy vinné do drátěnky. Pokud nám vlivem větru nebo nedokonale napnutého drátu některé letorosty vypadly, zopakujeme tuto pracovní operaci i v červenci. Je třeba dbát, aby listová stěna byla pokud možno co nejužší a dobře provzdušněná. Potom můžeme minimalizovat i chemickou ochranu proti houbovým chorobám. Na révě se mohou objevovat příznaky napadení plísní révy vinné. Je třeba být připravený na zásah měďnatými přípravky a ostatními fungicidy určenými proti plísni révy. V červenci se také věnujeme vylamování zálistků v zóně hroznů. Tato pracovní operace je velmi důležitá. Pokud ji provedeme dobře, jsou hrozny krásně osluněné a dobře vyzrávají. Na keřích révy se mohou objevovat příznaky chlorózy. Je proto vhodné přihnojit révu vinnou na list listovými hnojivy. Lze použít listová hnojiva, které používáme například na květiny a okrasné rostliny. Měšický zpravodaj - 12

Zelinářská zahrada Podle potřeby zeleninu okopáváme a udržujeme v bezplevelném stavu. Husté výsevy kořenových zelenin jednotíme, aby měli rostliny dostatečný prostor pro další vývoj. Zeleninu na venkovních záhonech pravidelně zavlažujeme. Zaléváme ráno, nebo v  pozdějších odpoledních hodinách, aby rostliny do večera oschly. Tyčková rajčata vyvazujeme k opoře a  vylamujeme postranní výhonky. Úvazky příliš nedotahujeme, aby nedošlo k  zaškrcení stonků. Ve  sklenících a  foliovnících pravidelně sklízíme rajčata, papriky a  okurky, nezapomínáme na dostatečné větrání, závlahu a stínění proti nadměrnému slunečnímu svitu. Sklizeň okurek nakladaček je v plném proudu. Nakladačky sklízíme 2-3 x za týden, plody nenecháváme přerůst, jinak by docházelo k omezení násady dalších plodů. Ve sklizňovém období potlačujeme rozvoj plísně okurkové postřikem kontaktními měďnatými fungicidy s kratší ochranou lhůtou, na jejíž dodržování pečlivě dbáme. Omezit výskyt plísně okurkové lze vertikálním vedením porostů okurek na opoře. Dokončujeme sklizeň raných salátů a začínáme sklízet červenou řepu a mangold. Průběžně sklízíme letní saláty, košťáloviny a  ředkev. Vysévat ještě můžeme karotku, dále pekingské a  čínské zelí, salát, čekanku hlávkovou, ředkev a špenát. Sklízíme bylinky a koření pro sušení, přičemž ponecháváme asi 5-10 cm nadzemní části, aby rostliny mohly znovu obrůst a poskytnout další sklizeň. Sklizené rostliny sušíme na suchém a  temném místě. Průběžně podle potřeby můžeme sklízet zelené bylinky a  koření pro použití v  čerstvém stavu, kdy mají nejvíce vitamínů i aromatických látek. Vysazujeme předpěstovanou sadbu zelenin pro pozdní sklizeň (květák, kedlubnu, salát, endivii a čekanku hlávkovou). Pekingské zelí se vysévá nejlépe v termínu od 10. do 20. července. Porosty lze zakládat také z  předpěstované sadby, přímé výsevy však mají výhodu v neporušeném růstu kořenového systému, čímž se dokáží lépe vyrovnat s horšími vláhovými podmínkami. Pěstuje se ve sponu 30-40 x 40-50 cm. Po výsevu nebo výsadbě se porosty ihned zakryjí netkanou textilií, která plní funkci mechanické ochrany proti škůdcům. Hlávky se sklízejí na podzim do příchodu mrazů. V této době již sklízíme rané brambory. Nejlépe je počkat, dokud nezežloutne nať. Bramborové hlízy jsou pak mnohem chutnější a  také vydatnější. Ani by jste nevěřili, jak velký může být přírůstek hmotnosti za deset dní. Práce v červenci je opravdu mnoho a proto přeji všem zahrádkářům a pěstitelům mnoho trpělivosti a sil, pěstitelských úspěchů a radosti ze své zahrady. Miroslav Šmoranc

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ - díl XXIX. Úvod: Vstupujeme do 2. poloviny 20 století. Než tak ale učiníme, je třeba několika větami nezasvěcenému čtenářovi nastínit obecnou realitu tehdejší doby. Padesátá léta, to je synonymum pro nejhorší období totalitní diktatury. Politické procesy, lágry pro politické odpůrce, PTP, masivní znárodňování, likvidace živnostníků, násilná kolektivizace zemědělství, ale také mohutný rozvoj průmyslu a  nulová nezaměstnanost. Toto vše zde bylo. Ale čtete-li záznamy z té doby o dění v naší obci, zdá se, jakoby do poklidného vesnického prostředí tato doba příliš rušivě nezasahovala, nebo jen mírněji, Měšický zpravodaj - 13

než jinde na českém venkově. Alespoň tedy podle dobových materiálů, záznamů, svědectví. Vysvětlení je dvojí. Jednak se už tehdy smělo psát jen o  kladných jevech života, ostatní se stávalo tajným a jako takové bylo časem zlikvidováno. Ale hrálo roli i sociální složení obyvatelstva. Obec byla zemědělská, průmysl až na malou výjimku tu nebyl. Ale byl tu velkostatek, původně hraběcí, dále už jen několik drobných živnostníků a rolníků, a pak už jen stále početnější skupina dělníků a zaměstnanců jezdících za prací do okolí. Nebyli tu velkostatkáři ani vrstva výrazně bohatších lidí, převládali tedy ti méně majetní. A těm byly pochopitelně komunistické ideály spravedlivé společnosti a lepších zítřků blízké. Strana zde měla dobrou pozici a k větším konfliktům nebo odporu zřejmě nedocházelo. Samozřejmě, živnostníci své živnosti opouštěli a  odcházeli do továren, rolníci svá  hospodářství předávali velkostatku, z  kterého se stal statek státní. Ale jak uvidíte při sledování faktů, stop a svědectví minulosti, kulturní a společenský život v obci byl bohatý, jakousi setrvačností běžel dál, u  lidí přetrvávalo nadšení poválečných let pro veřejnou práci. Ale to vše se už dělo pod zprvu nenápadným, ale přituhujícím dozorem komunistické strany. Stával se těžkým třeba život kronikáře, když se začalo utajovat skoro všechno. Volby se staly nesvobodnými, protože jejich výsledek nemohl volič prakticky nijak ovlivnit. Ale co hlavně, pokračuje morální rozklad společnosti, započatý už válkou a okupací. Začali jsme se učit předstírat nadšení, souhlas... a často i práci, bohužel. To ale předbíhám. Už jen na okraj, pro úplnost vykreslení té doby, je nutno připomenout, že tehdy, pět let po válce, trval stále nedostatek všeho. Potraviny a  všechny další základní potřeby byly na příděl, navzdory budovatelskému úsilí všeho lidu. Tímto všeobecným úvodem, trochu dlouhým, ale platným pro několik dalších let, jsem chtěl čtenáře trochu uvést do tehdejší politické a ekonomické situace. Ponořme se teď už do proudu dění let padesátých. Po přečtení mi pak zákonitě někdo namítne, že líčím tu dobu příliš růžově, jiný zase, že moc černě, to podle úhlu pohledu. Ale takový už je život letopisce. Teď už ale rovnýma nohama do roku 1950. Část dvacátá devátá: Život na vsi začátkem let padesátých dvacátého století Rok 1950 byl poznamenán snahou MNV (místního národního výboru) ve spolupráci s občany o zvelebování obce jak po stránce kulturní, tak i jejího vzhledu. Jak se to dařilo, se postupně dozvíme. Procházku tímto rokem začneme výčtem výročních schůzí a valných hromad, kteréžto začátkem roku bývají, protože z  nich nejlépe vidíme, jak které spolky a  organizace žijí. Řekneme si z nich ale jen to podstatné. Začneme pobočkou Svazu čs.-sovětského přátelství (dále SČSP). Schůzovali 5. února, přišlo 60 lidí, členů bylo tehdy 180. Z funkcionářů zmiňme jen předsedu - byl jím zvolen Ludvík Zátka. Vzápětí, 12. února, se sešel na výroční schůzi Sokol. Přišlo 70 členů, a starostou se stal A. Rybář. Dne 26. února se sešel Čs. svaz mládeže (dále ČSM). Členy bylo tehdy 87 % mladých lidí z obce. Předsedou byl Josef Kohout. Na schůzi přišlo 250 lidí. V březnu proběhly i výroční schůze Komunistické strany Československa. O rozsáhlém obsahu jejich jednání by se dalo popsat mnoho stran, tehdy se to ještě neutajovalo. Je třeba si uvědomit, že tato strana tehdy rozhodovala zcela o  všem, od školství přes kulturu až po třeba výstavbu. Zmíníme tedy jen to zajímavější. Probíralo se třeba, jak rolníci plní Měšický zpravodaj - 14

dodávky. Z toho se krásně poučíme, kolik jich tehdy bylo. Když pomineme státní statek, tak přesně 11, s výměrou polí od max. 12 ha do 3 ha. Schůzování zatím opustíme, a  podíváme se, jak se žilo kulturně. Tak třeba divadlo 12. února přijelo Vesnické divadlo s hrou E. F. Buriana „Krčma na břehu“. Přišlo 250 diváků. 13.  února totéž divadlo hrálo odpoledne maňáskové představení pro děti, večer pak Simonovovu „Ruskou otázku“. Pak ještě sehrál ČSM dne 7. května hru „Muž v revoluci“, a 18. května družstvo „Bratrství“ připravilo hru „Setkání na Labi“. Teď se hodí poznamenat, co bylo družstvo Bratrství. To bylo spotřební konzumní družstvo, mělo prodejnu smíšeného zboží na dnešní Hlavní ulici, zvanou tehdy obecně „konzum“. O mnoho let později tam sídlilo družstvo Jednota. Záznamy o dalších divadelních hrách toho roku už nic nepraví, tak navštívíme oslavy, slavnosti a  podobné akce. Ještě dlužno dodat, že veškeré schůze, divadla a  podobně při tehdejší velké účasti probíhaly v prostorách „Sokolovny“. Svátek práce, 1. květen, se tentokrát slavil už v Praze (z obce jelo asi 200 lidí). Stejně tak i výročí osvobození se 8. května slavilo také v Praze. Asi 200 lidí z obce se zúčastnilo, jeli i v krojích (Sokol, Baráčníci, hasiči, milice). Májovým oslavám předcházel dne 30. dubna tzv. „Běh vítězství“ v  režii Sokola a  ČSM. Co to bylo: 10 běžců utíkalo od  Sokolovny k památníku Rudé Armády (tedy cca 500 m), kde položili kytici. Oslavy a jiné společenské akce teď opustíme - obvyklý M.J.Hus a 28. říjen, to se už zřejmě neslavilo - , a obrátíme pozornost k událostem, které měly pro život obce zásadní význam. Dne 17. února bylo uvedeno do provozu veřejné osvětlení ulic, poprvé po pěti letech od války. Byl také zprovozněn místní veřejný pouliční rozhlas. Pro začátek s  10 reproduktory. To  byla velká novinka, a  tady se chvíli zastavíme. Místní rozhlas se totiž stal hlavním pojítkem mezi správou obce a občanstvem. Vysílaly se nejen denně zprávy všeho druhu, ale  pod vlivem nadšení nad novou technikou - tehdy téměř atrakcí - se hrálo na přání občanům k svátkům či narozeninám, mohli jsme slyšet i sňatky z MNV v přímém přenosu. Byly ale i ucelené relace k různým příležitostem, k propagaci své činnosti rozhlas využívala i knihovna a další instituce. Rozhlasem se vyhlašoval požární poplach, a také, jako i dodnes, poslední rozloučení. Je ovšem nutno dodat, že obec byla tehdy - před 60 léty - mnohem lépe ozvučená než dnes, díky mohutným reproduktorům a výkonné ústředně. Nestěžoval si ale nikdo. Další velkou vymožeností a přínosem pro kulturní život bylo zřízení kina v Sokolovně. Stalo se tak 31. prosince a víme i, že se hrál slovenský film „Priehrada“. V době, kdy televize byla ještě daleko, a do kina jsme museli chodit do Líbeznic nebo Mratína, mělo kino velkou návštěvnost (byl předprodej vstupenek), a  chodilo se i  na filmy, na které by dnes nešel vůbec nikdo. V  budově MNV byla otevřena obřadní svatební síň, v  místnosti, kde byla knihovna. Ve stejném místě slouží svatební síň dodnes. Dne 29. dubna 1950 tam byl uzavřen první občanský sňatek podle nových pravidel, v podobě, jak to známe dodnes. A protože byl první, prozradíme jména snoubenců: byla to slečna Edrová z Mratína a pan Kučera z Měšic. Dne 15. května byl otevřen tzv. „Žňový útulek“. Byl to předchůdce mateřské školy, pro  malé děti, aby se matky mohly zúčastnit zemědělských prací. Stalo se tak zásluhou Svazu žen. I z toho je vidět, jaká důležitost se tehdy zemědělské výrobě přikládala. Měšický zpravodaj - 15

A  tím se k  rolníkům ještě vracíme. Dne 17. března byl založen přípravný výbor Jednotného zemědělského družstva (dále JZD). Předsedou se stal A. Dudek, rolníků (mimo státní statek) bylo v obci 11. Po řadě měsíců schůzí, jednání a přesvědčování se vstupem souhlasilo rolníků pět. Dva to odmítli, a zbývající čtyři byli již lidé starší a bez dětí. Protože v této situaci by družstvo nemělo dost pracovních sil ani provozních prostor, museli všichni rádi uznat, že družstvo zde založit nelze. Takže po dohodě všech zúčastněných předali rolníci své pozemky státnímu statku, někteří se vzdali hospodaření vůbec, a prozatím zůstali jen tři - pánové Sendek, Valenta a Chlumský (7, 6 a 2 ha), další čtyři měli jen po 1 ha půdy. Tím v  podstatě skončila nedlouhá historie malých rolnických hospodářství v  Měšicích. Ono jich tu nebylo mnoho nikdy - třeba v roce 1918 jen jediný - pan Ubl. Předtím všechny pozemky skoupili Nosticové. Ještě se teď vrátíme ke společenským organizacím a jejich činnosti. Dne 8. dubna byl založen Svaz čs. žen, předsedkyní se stala Marie Jetelová. ČSM si založil čtenářský kroužek. Pro výčet pestré činnost Svazu tady není dost místa, zmiňme tedy jen brigádnickou práci na žních, kroužek pro FO (Fučíkův odznak). Tady opět vysvětlení: uchazeč o FO musel přečíst předepsané knihy a  pak byl z  toho zkoušen. Bylo 7 výborových a  15 členských schůzí. Hasičský sbor (předseda J. Kostka) zakoupil inventář za 42 tisíc korun. Sanitní vůz odvezl 86 nemocných, 20 úrazů, 18 x k porodu atd., celkem jel 146 krát. SČSP měl 5 přednášek, 8 sovětských filmů, 2 besedy a kurs ruštiny. Místní organizace KSČ: Dvě organizace se sloučily opět v jednu, předsedou se stal Jan Dufka. Platících členů bylo 107. Vedoucími činiteli KSČ v  obci byli v  té době soudruzi Dufka, Fabián, Kupricht a Šulc. Veřejná obecní knihovna měla k 31. prosinci 1670 svazků knih a 212 čtenářů, kteří si v tom roce půjčili 4141 knih. Místní národní škola měla 3 oddělení s  35 žáky, třídním učitelem byl M. Krátký. Žáci nasbírali 460 kg žaludů, 356 kg papíru, 5,5 q kaštanů a 42 kg hlemýžďů (!) za školní rok. V březnu byl ustaven výbor pro postavení prádelny (předseda B. Šulc). V  tom roce k  realizaci ještě nedošlo. V  březnu byly obci přiděleny lesy „Na Křížku“ a „Malá Bažantnice“. Obecní knihovna umístěná ještě Dne 21. května byla provedena reorganizace MNV v budově MNV (bez voleb). Z 15 členů byl zvýšen počet na 24. Kdo tak rozhodl (jak byli vybráni) není známo. Muži do průmyslu, na jejich místa ženy. To bylo heslo doby. Na poštu proto nastoupily listonošky – paní Bartůňková a paní Titlová. K úplnost obrazu obce v roce 1950 nám ještě chybí demografické údaje. Tady jsou: Při sčítání lidu měla obec 731 obyvatel. Z toho bylo 21 evangelíků, bez vyznání 34, u Čs. církve 42, ostatní římští katolíci. Během dubna se z  obce odstěhovalo několik rodin (21 osob). Na MNV bylo uzavřeno 9 sňatků. Narodilo se toho roku 6 chlapců a 9 děvčat, žádné dítě nezemřelo. Zemřelo 6 mužů a 4 ženy. K 31. prosinci bylo obyvatel 712 (323 mužů, 394 žen) Měšický zpravodaj - 16

A  na závěr – do vymezeného prostoru se nám ještě vejde pár zajímavostí, a  také – z dnešního pohledu – i kuriozit. Vezměme to po řadě: Dne 24. března proběhly výroční tzv. „Hovory s  lidem“, čili schůze MNV s  občany. Přišlo tam asi 200 lidí. Odvod branců byl 2. dubna v Sokolovně v Čakovicích. Ze 6 branců odvedeno bylo 5: pánové Pátek, Urban, Brigant, Kozler a Kořínek. Jarní práce zemědělské byly skončeny jako první na okrese (díky pomoci občanů). Stalo se tak 7. června. Lidoví myslivci vysázeli „Na Křížku“ 800 smrků a  jedlí. Státní statek jako první na okrese vykonal podzimní práce a získal putovní standartu (!). V obci bylo na různých brigádách odpracováno celkem 30 433 hodin. V  soutěži o  nejlepší MNV okresu Praha-sever zvítězily Čakovice, Měšice obsadily 2. místo (k 31. 12.). Ke zvláštním událostem asi patří, že pan Studihrad měl v obci na starosti sběr odpadových surovin, a sám sebral 10 tun železa. Došlo také ke zbourání nového rodinného domku pana Doležala. Dům byl postaven bez povolení na parcelách v poli za „Křížkem“, které byly zrušeny a vráceny svému určení (pole). Pan Doležal dostal jinou parcelu (v  dnešní ulici Krátká). Domek byl rozebrán brigádnickou prací, a nový postaven ještě do konce roku. Ještě nám chybí pohled na hospodaření obce, čili rozpočet. Příjem byl 244 000, výdaje 510 600 (v korunách). A na úplný závěr, jak se sluší, zmínka o počasí. Zcela mimořádným klimatickým jevem, a to nejen toho roku, ale i za desítky let, byla větrná smršť dne 20. dubna odpoledne. Naši obec nepostihla, ale šla pruhem přes Chabry, Bašť, Lobkovice. V  Bašti vznikla škoda na budovách (zničené střechy) 3,5 milionu korun. Počátek zimy byl mírný, s několika výkyvy. Sněžilo poprvé 26. října, teplota na nule. Pak přišlo sněžení až 18. prosince, 21. 12. bylo v noci -10 st. C a stále sněžilo. Přes Vánoce byla teplota -15 st.C, v noci na 30. 12. bylo -25 st. C. Mrazivou nocí se loučíme s  rokem 1950, víc se nám do popisu přes veškerou stručnost nevešlo. Stalo se toho ještě mnohem víc, ale k tomu se jistě ještě někdy vrátíme v  samostatných pojednáních, jako třeba k  zemědělské výrobě nebo činnosti a  stavebním úpravám v Ústřední škole ROH v zámku. Příště se sejdeme prvního ledna 1951. (Opět jako vždy budu vděčný za jakákoliv upozornění na nepřesnost nebo chybějící či chybné údaje. Autor) Pokračování příště Vladimír Novák

Jak se lékař stává myslivcem Opět jsme zde s  pokračováním vzpomínek profesora Andryska na začátky jeho „myslivecké kariéry“. Doktor mluví americky, odvolejte helikoptéru! Pozdní zářijové počasí nám připomínalo, že léto je už dávno u konce a jelení troubení, ozývající se Českým lesem, dotvářelo tu atmosféru, která se nám myslivcům vybavuje při téměř každém pohledu na jelení trofeje. Měšický zpravodaj - 17

Poslední zářijový týden v sedmdesátém osmém roce jsem trávil na Chodsku, které je pro mne doživotně spojeno s Jindřichem Šimonem Baarem, Janem Vrbou a hlavně mými mysliveckými přáteli. Měl jsem pozvánku na lov průběrného jelena III. věkové třídy v  polesí Rybníky. Celá tamní jelení oblast byla tenkrát prostoupena hraničním pásmem, které končilo pověstnými dráty, oddělující naši zem od okolního světa. Ubytoval jsem se v maringotce, umístěné na krásné pasece, rozdělené cedulemi s nápisem Hraniční pásmo. Nevýhodou byly časté návštěvy pohraničníků s kalašnikovy, kteří pátrali po „narušitelích“, ale přece jen to mělo i něco pozitivního, maringotka přežila až do doby zrušení pohraničního pásma, kdy teprve byla definivně odstraněna. Každé ráno a odpoledne jsem vycházel na místo srazu se svým průvodcem, polesným a  šoulali jsme místy, kde byly ochozy jelení zvěře a  končili na posedech s  výhledem na říjiště. Nějak to ale nevycházelo, třeba jsme potkali danělu, hrající si s potomkem, to šel lov stranou a celý večer jsme byli okouzlenými diváky představení dančí rodiny. Už ale byl pátek, konec týdne i mého loveckého pobytu se blížil a teď už byl čas, aby nám svatý Hubert poskytl trochu přízně. Tak raději sraz dnes už ve tři hodiny na našem rozcestí, abychom pozdním příchodem zvěř nezradili. Vyjdu rázným krokem, za pár set metrů silnice zatarasena náklaďákem s kulatinou, před ním západní auto, u něho dvě dvojice v oblecích, prozrazujících jejich zahraniční původ. Okolo té skupinky pobíhal řidič náklaďáku s páskou Pomocník pohraniční stráže a  pak jeden uniformovaný mladík, poněkud se motající a  jak jsem zjistil později, vytažený z hospody, kde oslavoval narozeniny. „I do for you?“ otázal jsem se té nešťastné skupinky. Než stačili zareagovat, vyběhl pomocný pohraničník k jednomu stromu, z kapsy vytáhnul sluchátko, zasunul šňůru do kmene stromu a po chvíli promluvil: „Doktor mluví americky, odvolejte helikoptéru“. V životě jsem toho chlapa neviděl, ale hned mi bylo jasné, měli mne přečteného a věděli, že se mohu potulovat tou dobou v onom polesí a asi si zprávy o lidech, procházejících se „citlivou oblastí“ promptně předávali. A teď to začalo. „Proč jste vstoupili do hraniční zóny, když je tam na cedulích napsáno nejen česky, ale i polsky a rusky, že vstup je jen s povolenkou?“ „Co jste zamýšleli při svém nelegálním vstupu do pohraničního pásma?“ Tu jsem si uvědomil, že jsem vlastně pánem situace díky své znalosti „amerického“ jazyka. „Prosím Vás, proč jste sem lezli, hoši jsou nějak nabuzení?“ „Žena mého kolegy se tu někde narodila ve vesnici Schnagemühle a  my to ani podle této mapy nemůžeme najít“. A  ukazovali mi speciálku, která docela věrně zachycovala i  tuto kritickou pohraniční oblast, s  jedinou výjimkou, jsouc tištěna v Německu, nevzala na vědomí, že Schnagemühle a podobné vesničky posloužily soudruhu Čepičkovi k výcviku dělostřelců a jejich vymazání z povrchu země také zabránilo agentům tam přespávat. „Hledají město Schnagemühle a přestože je na mapě, není vidět ani jedna výšková budova, ani mrakodrap a jedna ze zadržených tvrdí, že se tam narodila a že by se tam ráda podívala.“ „He he mrakodrap, jak jsou ti Američané hloupí, ale jak to, že mají speciálky, které jsou v těchto oblastech tajné a veřejnosti neprodejné?“ „Tvařte se zkroušeně, vadí jim vaše mapy, no nějak to snad vysvětlím.“ „Ty mapy si koupili na té druhé straně v trafice, jsou tam prý volně prodejné pro každého, je to hrozné, že my to tam nemůžeme zakázat, že?“ „Tak co s  nimi uděláme? Nejlépe jim vysolit pořádnou pokutu za neoprávněné překročení hraničního pásma. Určitě, třeba celých sto korun.“ „Máte recht soudruzi, peníze, to na imperialisty platí.“ „Tak se usnesli, že vás přísně potrestají pokutou sto korun. Proboha, nesmějte se a nevytahujte peníze. Skládejte tu sumu po kouskách a naříkejte, jak je to moc, Měšický zpravodaj - 18

nebo si to ještě rozmyslí a budou vás někam vozit a hned se z toho nedostanete.“ Poslechli a skládali se. „ No jo, ale my nemáme pokutové bloky.“ „Tak já sjedu k SNB do Domažlic, na motorce jsem tu za chvíli,“ špitnul uniformovaný pohraničník s Jawou 250 a odkvačil. Mezitím se odehrávala další půvabná konverzace mezi narušiteli a mnou: „Bůh Vás sem seslal. Jak jste se tu objevil a co tu vlastně děláte?“ Nesmíte zapomenout, že jsem byl ozbrojen a  to daleko nebezpečněji než celá skupina strážců našich hranic. Ona kulovnice s puškohledem, kterou po letech věrných služeb jsem přezval na henryovku Old Shatterhanda, budí větší respekt než nějaká pistolka. „Já jsem lékař a jsem tu na lovu jelena.“ „Proboha, to musíte lovit, abyste měl pro rodinu nějaké maso?“ Nemohli dlouho pochopit rozdíl mezi evropskou a  americkou myslivostí. Nakonec soudruzi přivezli pokutové bloky a na pytlík od svačiny jsem jim napsal jména vesnic, kterými musí projet ke hraničnímu přechodu. Loučení a rychle do hájenky, kde jsem vysvětlil, proč tak pozdě a domluva na zítřek. To už mi končila dovolená, měla přijet manželka a na lov zbývalo pár ranních hodin. Na posedu v  časném ránu, z  houštiny se vylomil průběrný slabý šesterák, čekám, co  průvodce, ten nic, strčím do něho a  on šeptem odpoví: „To je ještě druhá věková, sice průběrný, ale Vy máte třetí, přece nebudete lovit tak slabého jelena.“ Lepší šesterák v hrsti, než silný jelen za kopcem, myslím si a tázavě se podívám na průvodce. „No jestli Vám to stačí, tak střílejte, stejně bychom ho museli letos slovit.“ Jelen už zacházel z mýtiny a tak hned, jak to dopověděl, padla rána, jelen značil komoru a zatáhnul do houštiny. Tou dobou jsem ještě kouřil, tak jedna povinná dýmka a za zhruba čtvrthodinku sestupujeme z  posedu. Na nástřelu barva, ale najednou zalamování a  jéje, jelena jsme asi zvedli. Cestou asi sto kroků od nástřelu hojně barvy po obou stranách, světlá z plic, tmavá, z trávníku pak lože silně pobarvené, ale opuštěné. To bylo zlé, dál bych bez psa v této situaci nešel. Bullteriér mého průvodce se ukázal nepoužitelný, jen ochotně slízal barvu, kterou jsem mu ukázal. Tak honem asi 30 km pro mého mysliveckého učitele a přítele a pro jeho jezevčíky. Po nasazení na stopu rychle mizí, taky kroutí hlavou, co to mohlo být za ránu s  tak podivným barvením. Asi dvacet minut napětí rozjasní zvonivé fanfáry štěkotu dvou malých černých ďáblíku a to už bylo jasné. Necelých sto metrů od posledního lože v bažině zarostlé vrbovým proutím zhaslý jelen. „Nemít tu ty pejsky, říkalo by se, že doktor poflákl jelena a  jestli by se dohledal, tak buď náhodou, nebo za hodně dlouho.“ Rána vedla na zadní komoru, proto zasaženy obě plíce, roztrženy obě bránice, játra i trávník. Asi se vstřel i výstřel zavřel a jelena jsme při příchodu zvedli. V tom roce nařídily úřady prodloužit pasení dobytka a jelen zřejmě narazil na ovčáckého psa, ten jej hnal okruhem téměř dvou kilometrů, než zatáhnul do zarostlé bažiny, kde zhasnul. Konec byl pak již méně dramatický, pro pokročilý čas jsem po předání zálomku skočil s kamarádem a pejsky do auta a hnali se na autobusové nádraží, kde dva zabahnění mužové vzbuzovali pozornost okolí, že se hlásí k  elegantně oblečené paničce, kterou jsem ještě na poslední chvíli zadržel, aby nenastoupila, protože na sedadle ležela sice zajištěná, ale nevybitá kulovnice, jak jsem ji tam po úspěšné dohledávce v rychlosti hodil. Chtěl jsem tuto neobvyklou příhodu popsat již tenkrát v Myslivosti, ale bez té tehdy nepublikovatelné předehry by to nebylo to pravé. Pokračování příště, ze vzpomínek profesora Andryska redakčně bez úprav zpracoval, Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 19

TIP NA VÝLET LIBĚCHOV (po stopách díla sochaře Václava Levého v přírodě – Liběchovský okruh) Pro dnešní výlet nabízíme pěší putování okolím Liběchova a Želíz za výtvory sochaře Václava Levého. Jsou to unikátní rozměrné skulptury vytesané do pískovcových skal v  okolních lesích. Je to nenáročná vycházka po značených cestách, pouze výjimečně vás čeká strmější, ale krátký výstup z údolí na jeho hranu. Celý okruh měří asi 7 km, dá se projít za necelé 3 hodiny, ale lze absolvovat také jen jeho polovinu. Východiskem i zakončením cesty je město Liběchov. Jak se tam dostaneme: motoristé po mělnické silnici z  Líbeznic, Liběchov je nedaleko za Mělníkem. Pro pěší je vhodné použít přímý autobus z Líbeznic. Do Liběchova se dá dojet i vlakem, z Měšic s přestupem ve Všetatech ve směru na Ústí nad Labem, přes Mělník. Vybrané odjezdy: bus z Líbeznic II v 8:17 nebo 10:17, vlak z Měšic v 8:22. V Liběchově tak můžete být už kolem 9. hodiny. Zpět jede bus z Liběchova v 16:22, vlak ve 14:56 nebo 16:56 h. Když dorazíme do Liběchova, vyhledáme turistický rozcestník a  můžeme putování za Václavem Levým zahájit. Vydáme se k severu po modré značce. Jdeme volným terénem, asi po kilometru dojdeme k  okraji lesa, a  dále stále přímo dojdeme k  jeskyňce Maří Magdalena. Tu tady, stejně jako další díla, která objevíme, vytesal Václav Levý. O  něm si něco povíme o  něco později, teď pokračujeme v  cestě. Zprava se k  nám přidá žlutá značka, a asi po 500 m dojdeme k pískovcovému bloku Harfenice. S trochou fantasie tady rozeznáme ženu s harfou a lidské hlavy. Jdeme dál po modré, a na rozcestí značených cest objevíme pískovcovou skalku Had s vytesaným devítimetrovým reliéfem hada. Tato, i další díla v pískovci, která ještě uvidíme, bohužel už notně poznamenal zub času spolu s  vandaly, ti jsou všudypřítomní a  nevyhubitelní. Musíme tedy občas zapojit svou představivost, abychom uviděli to, co nám autor chtěl ukázat. Po modré už dál pokračovat nebudeme, od Hada se vrátíme zpět, půjdeme teď po značce žluté, s kterou odbočíme vlevo, a dostaneme se do obce Želízy, kde se opět setkáme s modrou značkou. Překročíme potok Liběchovku a  spolu s  modrou vystoupáme na druhou stranu údolí k  Čertovým hlavám, vysokým 10 m. Po okraji údolí dojdeme k  jeskyni Klácelka. Ta se jmenuje po českém vlastenci F. M. Klácelovi, autoru básně Ferina Lišák, a výjevy z ní jsou ztvárněné v jeskyňce. V prostoru před jeskyňkou zvaném Blaník najdeme reliéfy Jana Žižky, Prokopa Holého a také postavy trpaslíků, kujících zbraně blanickým rytířům. V  těchto místech se pohybujete po skalní plošině, jděte tedy opatrně, ať nespadnete do některé skalní průrvy. Kousek dál sestoupí modrá značka zpět do údolí, překročíme Liběchovku a od místa zvaného Boží Voda, kde kdysi bývaly lázně, jdeme spolu se zelenou značkou do Liběchova, odkud jsme vyšli. Cestou jsme viděli díla Václava Levého (nar. 1820), jeho zdejší díla vznikla do roku 1845. Levý původně pracoval jako kuchyňský pomocník na zdejším zámku. Díky přízni tehdejšího majitele A. Veitha vystudoval sochařskou akademii v  Mnichově a  jeho díla Měšický zpravodaj - 20

můžeme obdivovat nejen v  pískovcových skalách Kokořínska, ale vytvořil i  sochy pro  katedrálu sv. Víta v Praze, pro chrám sv. Cyrila a  Metoděje v  Karlíně, a  působil i na dalších místech. Zbývající čas v  Liběchově můžeme využít k  prohlídce městečka. Začít můžeme zámkem. Ten si prohlédneme jen zvenku, spolu s  přilehlým parkem. Původně zde byla Díla vytesaná do skály gotická tvrz. Barokní část zámku byla postavena v letech 1720 – 30 F. M. Kaňkou. Při přestavbách v 18. a 19. století získala stavba dnešní klasicistní charakter. Roku 1801 zámek získal podnikatel A. Veith. Při zámku vznikl i zámecký park se sochařskými díly z dílny M. Brauna a od V Levého. V zámku je fresková výzdoba od J.  Navrátila a čínské malby od Q. Mánesa. Od 70. let zde byly umístěny sbírky Náprstkova muzea v  Praze, zejména rozsáhlá expozice asijských kultur. To už bohužel neplatí, sbírky zde už nejsou, zámek převzal původní majitel. V  roce 2002 zámek poškodila povodeň, voda zaplavila celé přízemí, opravy probíhaly po léta. V Liběchově můžete ještě spatřit barokní kostel sv. Havla (F. M. Kaňka, 1738 – 41). Nad obcí stojí kostelík sv. Ducha, u něj najdete barokní křížovou cestu (1780). Na náměstí stojí několik barokních domů, v městě najdete i hrázděné nebo roubené stavby. U silnice je bývalý barokní pivovar. Pozoruhodná je i stráň s vinicemi, a k tomu příslušné vinařské stavby. V Liběchově náš výlet končí. Celý popsaný okruh si podle časových možností a podle chuti lze prodloužit, zkrátit, nebo projít opačným směrem. V Liběchově po vynaloženém úsilí jistě uvítáte možnost občerstvení. S přáním dobrého počasí, a „zdrávi došli“, Vladimír Novák Prameny: Tur. Průvodce Podhorský, Okolí Prahy Turistické mapy Mělnicka Pozvánka na vycházku (liběchovský okruh), autoři M. Soukup, J. Němec Turistická encyklopedie

Paní učitelka vyplňuje katalogový list žáka a ptá se na zaměstnání rodičů. „Táta je pasák a vekslák, máma prostitutka a dealerka pervitinu.” Učitelka ho přeruší: „To stačí. Napíšu, že pocházíš z moderní demokratické rodiny.” Měšický zpravodaj - 21

Poděkování Vážení, dovolte mi abych Vás touto cestou požádal o  možnost poděkování, které je určeno Obecní policii Měšice. Jak možná víte, pořádala Obecní policie Měšice v  měšickém zámku koncert pro klienty nemocnice. Akce tohoto typu jsou vítaným obohacením života našich klientů, ale přispívají i k oživení kulturního povědomí obce. Pod patronací Obecní policie tak byla realizována kulturní akce, kterou shlédlo i mnoho měšických občanů, převážná většina našich klientů, ale i zaměstnanců. Prosím Vás tímto o veřejné poděkování hlavní organizátorce akce paní Lídě a hlavnímu protagonistovi skupině Mělničanka. Takovýto druh aktivit přispívá k  dobré pohodě, vzájemnému poznání a  hlubšímu pochopení společných cílů. Ještě jednou za kolektiv nemocnice moc děkuji a již nyní se těším na podobné aktivity.  Za Nemocnici Měšice, NZZ s pozdravem, Zdeněk Kovařík

Nemocnice Měšice v roce 2009 V Měšicích je zámek a v tom zámku nemocnice. O zámku toho mnozí lidé moc nevědí, natož pak o nemocnici, která zde sídlí. A kde je málo informací, tam vzniká vhodné prostředí pro šíření různých domněnek, fám, dezinformací a pomluv. K tomu ještě přispívají značným dílem lidé, pro které je lež a nenávist pracovním nástrojem. Aby těch pravdivých informací bylo víc, požádali jsme pro naše čtenáře o rozhovor představitele vedení nemocnice. Článek o nemocnici jsme již před časem zveřejnili, ale od té doby se mnoho věcí změnilo a bude jistě zajímavé se o tom všem dozvědět více, a to od osoby nejpovolanější, jejího ředitele MUDr. Zdeňka Kovaříka. Vážený pane řediteli, otázky které Vám předkládáme se Vám mohou zdát naivní, nepatřičné nebo nevhodné. Může tomu tak i  být, protože je dáváme z  pohledu zcela neinformovaného a věci neznalého občana Měšic. Proto je i tak prosíme posuzujte. 1) Začněme otázkou. Co znamenají zkratky v názvu nemocnice: Nemocnice Měšice NZZ, CIOP? Ještě dřív, než zodpovím první otázku, bych rád, za kolektiv zaměstnanců nemocnice, poděkoval Vašemu periodiku za prostor a  čas, který věnujete tak významné skutečnosti, jakou je informování veřejnosti o věcech přímo i nepřímo se týkajících obce, totiž nemocnice umístěné v objektu měšického zámku. Jak jistě víte, nemocnice umístěná v  těchto prostorách, je nestátním zdravotnickým zařízením. Její oficiální název zní „Centrum integrované onkologické péče“, odtud zkratka CIOP. Ještě oficiálnějším názvem je však „Občanské sdružení pro provoz Centra integrované onkologické péče“. Neoficiálním názvem, ale více používaným, je pak „Nemocnice Měšice, Měšický zpravodaj - 22

nestátní zdravotnické zařízení“. Ve všech názvech je ukryt i  charakter činnosti našeho zdravotnického zařízení. Tedy. Nemocnice pečuje o pacienty, své klienty, kteří jsou chronicky nemocní, případně kteří trpí onkologickým onemocněním. 2) Jaký je statut nemocnice a jaká je její organizační struktura? Jak z názvu nemocnice vyplývá, jsme nestátním zdravotnickým zařízením, které přijímá pacienty, klienty z  oblasti Prahy a  středních Čech. Zřizovatelem nemocnice je občanské sdružení, to je právní forma vytvořená občany za účelem péče o nemocné. Tedy, jedná se o  sdružení občanů, kteří vyjádřili přání realizovat formou svého občanského práva péči o  nemocné potřebné spoluobčany. Z  charakteru definice občanského sdružení je patrné, že jde o  zcela dobrovolnou, lidsky vysoce angažovanou činnost, která vyplývá z  vlastní podstaty vysoce humánního přístupu k  bližnímu. Člověku v  nemoci, v  jeho nejtěžších chvílích, v době, kdy potřebuje nejvíce cílené, specializované pomoci. Domníváme se, že poskytnutí především zdravotní pomoci formou takovou, jaká byla zvolena v  tomto konkrétním případě, je tím nejhumánnějším činem, kterého je občan ve svobodné otevřené občanské společnosti vůbec schopen. Forma, která byla zvolena v tomto případě, je z  pohledu toku finančních prostředků získaných prostřednictvím zdravotního pojištění a jejich efektivního využití, tím nejlepším, nejčistším a nejprůhlednějším, co náš legislativní systém nabízí. Prakticky to znamená, že skupina občanů, která nemocnici provozuje, veškeré získané finanční prostředky vloží zpět do zdravotní, respektive ošetřovatelské péče a znova opakuji, v plné výši!!! Občané, kteří se rozhodli toto občanské sdružení založit, nejsou odměňováni, jejich činnost je zcela dobrovolná a tedy bez finančního ohodnocení. Občanské sdružení, prostřednictvím své tzv. valné hromady řídí profesionální zdravotníky. Ti realizují vysoce specializovanou činnost, která je přísně regulována a  dozorována. Zdravotničtí pracovníci jsou řízeni vedením nemocnice. Nejvyšší vedení nemocnice, řídící orgány, jsou navrhovány a  tedy i  schvalovány Valnou hromadou občanského sdružení a  jsou jí odpovědny za svou činnost. Vedení nemocnice je tedy vykonavatelem vůle občanského sdružení, provozovatelem, který vlastní potřebná povolení k provozování zdravotnického zařízení. Jednotliví zaměstnanci nemocnice jsou v pracovně právním vztahu k provozovateli. 3) Do jaké kategorie zdravotních zařízení nemocnice Měšice patří (LDN, následná péče, hospic…)? Nemocnice Měšice, NZZ poskytuje v obecné rovině svým klientům, nemocným, tzv. následnou péči. Příkladem je následující situace. Pacient, který je podroben akutní operaci v  příslušné nemocnici ještě ze zdravotních důvodů nemůže být propuštěn do domácí péče a  z  tzv. akutního lůžka, kam je mezitím přijat jiný klient, který operaci potřebuje, odchází k doléčení, případně k rehabilitaci do naší nemocnice. Zde se podrobuje léčebným procedurám tak, aby byl jeho návrat do domácí péče snadnější a jednodušší. To je jeden typ klientů. Druhým typem jsou nemocní, kteří jsou postiženi několika těžkými nemocemi a jejich zdravotní stav je potřeba zlepšit. Toto postupné zlepšování ale zabere hodně času, Měšický zpravodaj - 23

což v  nemocnici poskytující akutní péči již nelze realizovat. K  doléčení je tedy přijat do našeho zařízení. Toto jsou nemocní například po mozkových příhodách. Třetí typ klientů jsou nemocní s  vážným onkologickým onemocněním, kterým lze poskytnout kvalitní ošetřovatelskou a  pomocnou (odborně řečeno adjuvantní, případně symptomatickou) terapii, léčbu. Boj se zhoubným onemocněním je boj s  bolestí, s  překonáváním strachu a  různých i  společenských bariér. To všechno a  ještě mnohem víc nabízí nemocnice svým klientům, neboť prostředí, v  kterém se nachází a  objekt, který obývá a spravuje, to v hojné míře umožňuje. Z tohoto pohledu je nutné poděkovat především měšickým občanům, že si uvědomili společenskou závažnost této problematiky a  umožnili, prostřednictvím zastupitelů obce, pronajmout tento specifický areál zámku právě společnosti, která je schopna plnit nejlidštější poslání. Tímto posláním je péče o bližního, který se ocitl v tísni, zdravotní tísni. Poslání zdravotní pomoci. Je to obrovská deviza a ohromující vůle dosáhnout něčeho lepšího pro druhého. Budiž je všem měšickým za tento čin, lidsky přirozený a z pohledu současného světa výjimečně nezištný ještě jednou poděkováno. 4) S jakými nejčastějšími onemocněními k Vám pacienti přicházejí? Paleta onemocnění, která se v  naší nemocnici léčí je široká. Zahrnuje pooperační stavy, stavy po úrazech, onemocnění vyplývající z  poruch oběhové soustavy, jako jsou například mozkové příhody, stavy vyplývající z metabolických poruch, ale i již jmenovaná onkologická onemocnění. Jak patrno, naši klienti jsou nemocní převzatí chirurgických i interních pracovišť, ale i nemocní, kteří již nejsou schopni, vzhledem k svému zdravotnímu stavu, se o sebe postarat v podmínkách domácí péče. 5) Kdo rozhoduje o jejich umístění právě u Vás? O  umístění klienta v  naší nemocnici rozhoduje právě zdravotní stav. Jinak řečeno, vyžaduje-li zdravotní situace časově náročné léčení, je do naší nemocnice podána žádost o umístění a léčení klienta, nemocného. Tato žádost je vedením nemocnice posouzena a podle aktuální možnosti, je klient přijat na naše lůžko. Přijetí na lůžko je zcela dobrovolné a o této skutečnosti zcela svobodně rozhodne právě klient. Není totiž myslitelné, aby hospitalizace v naší nemocnici byla realizována proti vůli občana, klienta, nemocného. 6) Povězte nám něco o lůžkové kapacitě, přístrojovém a materiálovém vybavení. V naší nemocnici je k dispozici cca 110 lůžek. Sto z nich je aktivně používáno k běžnému provozu. Několik z nich slouží jako zvláštní rezerva pro mimořádné situace. Takřka všechna lůžka jsou nová, moderní, konstrukčně přizpůsobená moderním ošetřovatelským trendům. Disponujeme standardním vybavením, které je pro tento typ nemocnice předepsáno předpisy, je pravidelně kontrolováno a  podléhá sledování různých institucí. Výčet jednotlivých zařízení by byl dlouhý a obávám se i docela nezábavný. Vybavení naší nemocnice splňuje všechny požadované předpisy pro provozování právě tohoto typu zdravotnického zařízení a je pravidelně kontrolováno, sledováno a hodnoceno. V některých parametrech je dokonce nadstandardní.

Měšický zpravodaj - 24

6) Jaký je maximální počet pacientů na pokoji a lze si u Vás zaplatit nadstandardní pokoj, a co to stojí? Co je zde standard a co už je nadstandard? V  naší nemocnici lze najít pokoje jednolůžkové s  vlastním sociálním vybavením, pokoje dvoulůžkové také s vlastním sociálním vybavením, pokoje třílůžkové se sociálním komplementem na chodbě oddělení. Disponujeme ale také i  několikalůžkovými pokoji s  vybavením běžným. Snažíme se upravit standard našich klientů podle individuálních potřeb, respektive podle aktuálních potřeb zdravotních. Někteří klienti vytváří tzv. malé sociální skupiny a je nešťastné, tyto skupiny rozbíjet a uměle přetvářet. Předpokládáme, že z  tohoto portfolia si může vybrat každý. Vycházíme totiž z  moderních koncepcí ošetřovatelské péče, kdy se ukázalo, že si nemocní raději vybírají pokoje, kde je klientů více. Důvody pro tyto úvahy jsou jednak sociální (v širokém slova smyslu), psychologické ale i terapeutické, léčebné. Zásadně vycházíme z individuálních přání, ale nepotlačujeme ani složky praktické, provozní a lidské. Zdravotní péče v  našem zdravotnickém zařízení je hrazena ze zdravotního pojištění. Z podstaty naší filozofie, z obecných právních předpisů i z charakteru našeho zdravotnického zařízení vyplývá, že veškeré náklady na péči jsou hrazeny cestou zdravotních pojišťoven, proto nelze mluvit o ceně nadstandardního pokoje. Všichni naši klienti mají, díky prostředí, v kterém se nemocnice nachází, nadstandardní pokoje. Kdo prostředí měšického zámku zná, jistě mi dá za pravdu. Neboť v  kterém zdravotnickém zařízení můžete pobývat v  pokoji zámeckém? Všichni naši klienti mají k  dispozici velkou a  malou halu, které jsou vybavené audiovizuální technikou. Mají k  dispozici velkoplošné televizory, videopřehrávače, DVD přehrávače, audiotechniku, knihovny apod. Prostředí zámku je bohaté na kulturní památky, nástropní i nástěnné fresky, malby, herbář a další. K dispozici dále mají park, zahrádku, rehabilitační místnost a mnoho dalších nadstandardních věcí i prostor. Pamatujeme i na návštěvníky nemocnice, případně tzv. domácí mazlíčky a další. V posledních měsících jsme dokončili opravy sociálního zázemí pro naše klienty. Vytvořili jsme moderní sociální komplement přístupný i pro tělesně méně pohyblivé, i nepohyblivé nemocné (bezbariérové přístupy). Každé oddělení je vybaveno nadstandardními koupelnami, sprchami, umývárnami, místnostmi s WC a dalším. Zcela jsme zmodernizovali kuchyňky obsluhující jednotlivá oddělení. Většina pokojů klientů je vybavena novými televizemi, nemají-li chuť sledovat ty velkoplošné v halách. Sami tedy vidíte a musíte uznat, že náš klient je doslova obklopen nadstandardem. 7) Věnujme se teď péči o  pacienty. Jakou formou dostávají stravu (na pokoji, v jídelně). V kolik hodin ráno pacienty budíte a od kolika hodin je noční klid? Dovolíte, aby ve vícelůžkových pokojích měl někdo svůj televizor? Jak často jsou nechodící pacienti koupáni? Má si každý ležící pacient možnost přivolat pomoc signalizačním zařízením? Jak pacienti rehabilitují? Tolik otázek najednou se nedá ani odpovědět. Pokusme se tedy zodpovědět tyto otázky postupně. Stravu našim klientům dodává specializovaná firma podle našich požadavků. Strava je rozdělena do několika diet, podle charakteru onemocnění a aktuálního stavu klienta. Chodící nemocní se stravují individuálně nebo kolektivně na pokojích, kde je k tomuto účelu vyhrazen speciální prostor. Nemocní, kteří potřebují individuální pomoc, mohou stravu Měšický zpravodaj - 25

přijímat na speciálně upraveném stolku, který je součástí nemocničního lůžka. Jídelnu pro klienty nemáme, ale vzhledem k charakteru převažující skladby nemocných, by takovýto systém ani nebyl vhodný. Klienty není-li z nějakého zvláštního důvodu třeba, nebudíme. Provoz nemocnice je přizpůsoben potřebám nemocných a  je ukotven v  provozním řádu nemocnice. Má-li někdo z klientů potřebu dívat se na televizi do pozdních nočních hodin, není mu v tom bráněno. Chce-li někdo přes den spát a v noci si číst, je jeho individuální potřeba respektována. Vzpomínám si na klienta, který do pozdních ranních hodin maloval a přes den pospával. Jeho individuální snaha byla podporována, bylo-li to v souladu s jeho zdravotním plánem. V těchto záležitostech jsme velice tolerantní a vstřícní. Nevyhovuje-li některému našemu klientovi náš televizor, a bude-li preferovat vlastní, nejsme proti, nevytváří-li taková situace na pokoji negativní vztahy s ostatními klienty. Pro každého klienta nemocnice existuje tzv. individuální ošetřovatelský plán. Součástí tohoto dokumentu je i osobní hygiena. Naše zdravotnické zařízení vytvořilo takové technické podmínky, že péče o  hygienu je otázkou individuální vůle, respektive ošetřovatelského standardu. Každé lůžko v  nemocnici je vybaveno obousměrným signalizačním zařízením. Není tedy problém ve vzájemné komunikaci mezi personálem jednotlivých oddělení a klientem. Jedno z oddělení je vybaveno dokonce jedním z nejmodernějších dorozumívacích systémů, který byl nainstalován v minulém roce. Tělesnou rehabilitaci zajišťují specialisté – fyzioterapeuti a  to pod odborným dohledem lékaře specialisty. K dispozici je tělocvična, rehabilitační místnost a při dobrých povětrnostních podmínkách i park nemocnice. 8) A nyní k personálnímu obsazení. Kolik zdravotního personálu je třeba při plném obsazení lůžek? Má Vaše nemocnice plný stav těchto pracovníků? Nemocnice v současné době zaměstnává něco přes šedesát pracovníků. Dále spolupracuje s množstvím dodavatelů a některé služby tzv. kupuje. Počet zaměstnanců je limitován vlastní potřebou, respektive finanční únosností. Počet pracovníků ve zdravotnictví je jednoznačně definován péčí, která je v daném zdravotnickém zařízení provozována. Tento tzv. personální audit odborných pracovníků je nutné dodržovat a plnit. Jsou tím podmíněny smlouvy se zdravotními pojišťovnami a tedy i objem finančních prostředků získaných odvedenou péčí. Není tedy možné se starat o určitý počet klientů, nebyla-li by splněna podmínka naplnění stavu pracovníků. Stejně to platí i pro nemocnici naší. Tedy zdravotní péče je podmíněna předem definovaným počtem odborných zaměstnanců a žádné zdravotnické zařízení nemůže provozovat svou činnost, není-li tato podmínka splněna. Bylo by potom nutné lůžka omezit, neprovozovat. To se u nás neděje. 9) Jak pečujete o kulturní rozptýlení pacientů? Mají pacienti možnost vycházek po okolí? Aktivitu našich klientů nijak neomezujeme, právě naopak. Vítáme individuální aktivity a  podporujeme je. Klientům připravujeme kulturní akce a  to jak aktivní, tak pasivní. Prostředí zámku i technické vybavení nám to umožňuje.

Měšický zpravodaj - 26

10) Teď z jiného soudku. Jak je na tom nemocnice po finanční stránce (jste bez dluhů)? Jak je to u  Vás s  poplatky za pobyt a  léčbu. Co vše musí pacient splňovat pro přijetí ve Vašem zařízení a jaká je čekací doba? Má v případě potřeby občan Měšic přednostní právo pro přijetí? Nemocnice je finančně zcela samostatným právním subjektem. Nejsme závislí na  dotacích z  jiných zdrojů. Všechny naše finanční potřeby jsou kryty ze zdravotního pojištění. To ale jistě neznamená, že bychom nepotřebovali další zdroje. Jak ale již z naší právní subjektivity patrno, jsme neziskovou organizací. Prostředky získané prostřednictvím zdravotních pojišťoven vkládáme opět do procesu zdravotní péče o  naše klienty. Část prostředků získáme i formou sponzorských darů. To je důležité připomenout, neboť je nutné vědět, že  i  případné finanční prostředky, které se dostanou do nemocnice tímto způsobem, jsou opět určeny pouze a jen na zlepšení péče o naše klienty. Dovolte mi prosím, alespoň touto cestou, poděkovat všem jednotlivcům i organizacím, za podporu naší činnosti. Jen pro ilustraci. Jednotlivých dárců jsou desítky, ne li stovky. Všem za to patří obrovský dík. Jako právní subjekt nemáme a ani nemůžeme mít dluh. Naše ekonomika je postavena na vyrovnaném rozpočtu. Toky peněz jsou jednoznačně definované a  zcela „průhledné“. Dluh si prostě nemůžeme dovolit. Za léčebný pobyt se v naší nemocnici neplatí. Je hrazen, jak již bylo řečeno, ze zdravotního pojištění. Hradí se pouze zákonem definované poplatky související s hospitalizací. Jediné, co náš potenciální klient musí splňovat, aby byl přijat na naše lůžko, je zdravotní hledisko. Ke každému nemocného přistupujeme individuálně a tzv. čekací doba je odvislá od rychlosti dodání příslušné zdravotní dokumentace. Nelze tedy hovořit o nějaké čekací době, i když víme, že je o naše zdravotnické zařízení v posledních letech relativně velký zájem. Snažíme se uspokojit všechny klienty. Domnívám se, že mohu prohlásit, že se nám tento úkol daří plnit. Je obecně známo, že občan Měšic má jisté „přednostní právo“ na naši péči, přeje-li si to. Pokud akceptuje naše zdravotní služby, rádi vyhovíme. 11) Přejděme na citlivé téma. Podle nejapného výroku jednoho „zastupitele“, který nelze citovat - přeložím ho tedy do slušné řeči - je v nemocnici nadměrně vysoká úmrtnost pacientů. Jak je to tedy doopravdy? Každé zdravotnické zařízení se vyznačuje určitou skladnou svých klientů. S  tímto faktem je spojena i skladba onemocnění, která jsou v příslušné nemocnici léčena. Vzhledem ke stavu, že se staráme o velice vážně nemocné jedince, kteří jsou mnohdy postiženi zcela nevyléčitelným onemocněním, je pochopitelné, že v naší nemocnici ukončí svůj život více jedinců, než v nemocnici s jiným spektrem onemocnění. Jsou-li například na akutní lůžko přijímáni relativně zdraví lidé se zlomeninou, je pochopitelné, že po operativním léčení, po provedení operace, budou takřka všichni propuštěni do domácího prostředí. Je-li ale do zdravotnického zařízení přijímáno velké množství vážně nemocných občanů, kteří navíc trpí nevyléčitelným onemocněním, je pochopitelné, že takovéto zdravotnické zařízení bude označováno ne zcela lichotivými přívlastky. To ale nic nemění na faktu, že takováto zařízení jsou potřebná a  nutná. Je totiž bezpodmínečně třeba vytvořit takové podmínky, aby i vážně nemocní spoluobčané byli lidsky, důstojně a profesionálně zdravotně zajištěni i  v  těch nejtěžších okamžicích. Prostředí naší nemocnice takové podmínky poskytuje Měšický zpravodaj - 27

a  zajišťuje. Nezbývá nám, než poděkovat všem zaměstnancům, příznivcům, občanům Měšic, jejich zastupitelům i odpovědným činitelům za to, že si to uvědomují, že na sebe převzali díl odpovědnosti za poskytnutí důstojného a současně lidského prostředí pro vážně a těžce nemocné. Je to jedna z vlastností, která z nás vytváří lidské bytosti a dovede nás naplnit jistou mírou zdravého sebevědomí, souznění a sounáležitosti k lidské společnosti, neboť je jednou z nejvyšších známek lidství, humanity a vyjádření vztahu k druhé bytosti. 12) Je známo, že v zámku provádíte poslední roky různé vnitřní rekonstrukce, jenž jsou vzhledem ke stavu stavby nejen nezbytné, ale které i významně zlepšily komfort prostředí pro pacienty i zaměstnance. Kolik již rekonstrukce stála a co ještě zbývá dodělat? Naší snahou je zajistit co nejvyšší kvalitu podmínek, za kterých provozujeme naše zdravotnické zařízení. S tím souvisí i nutnost opravit dosluhující technologie. Část prostor jsme opravili, jistá část je ještě před námi. Na opravy jsme dosud vynaložili cca 15 miliónů korun. Několik miliónů korun jsme vložili do obnovy zařízení. Z  těchto čísel je patrné, že nenecháváme nic náhodě. Naše předsevzetí, to je dokonalá a profesionální péče o naše klienty je postupně podpořena i  technickým a  technologickým zlepšováním. Naší další ambicí je oprava výtahu. Stávající postupně dosluhuje. Již jsme podepsali kontrakt na jeho opravu. Ta bude realizována na podzim tohoto roku. To je další částka, která se blíží jednomu a půl miliónu korun. Další naší ambicí je oprava tzv. velké kuchyně. V již blízké budoucnosti sem bude stěhována nová technologie, aby na přelomu tohoto a  budoucího roku mohl být zahájen provoz. Půjde-li vše podle plánu, splníme úkol, v kterém jsme do prostor zámku dokázali „přitáhnout“ další nemalé finanční prostředky. Naším záměrem tedy je nabídnout klientům tu nejvyšší kvalitu a  současně zhodnotit unikátní zámecké prostředí tak, aby dostatečně vhodně a  důstojně reprezentovalo i  obec Měšice. V  neposlední řadě nabídnout zaměstnancům atraktivní prostředí a  profesně zajímavou a nevšední práci. V  této souvislosti mi dovolte poděkovat všem, kteří nám drží palce a  vyslovit přání, že i  budoucí spolupráce se zaměstnanci, občany Měšic, s  jejich zastupiteli, se sponzory a všemi ostatními, bude nadále intenzivní a jen v duchu vzájemné výhodnosti. Čeká nás totiž období, kdy celkové ekonomické klima nebude nakloněné naší snaze. Jsem ale osobně přesvědčen, že náš společný úkol lze i nadále důstojně realizovat. 13) A  na závěr dovolte ještě jednu otázku. Blíží se konec Vaší nájemní smlouvy. V jakém stadiu je jednání s vlastníkem (obcí - pozn. red.) o jejím prodloužení. Z toho co bylo řečeno, je patrné, že bez vzájemně úzké spolupráce s obcí, nelze v naší činnosti pokračovat. Jsem ale přesvědčen o tom, že se v tomto regionu, v této obci nenajde hlas, který by chtěl tak vysoce humánní činnost brzdit, srážet, či dokonce eliminovat. Z tohoto pohledu věřím již podepsanému a schválenému Memorandu mezi provozovatelem nemocnice a vlastníkem objektu, tedy obcí Měšice. Bylo by škoda a lidsky neospravedlnitelné, životaschopný, samofinancovatelný a  již časem prověřený a  zdravý projekt péče o  těžce nemocné spoluobčany nějakým způsobem eliminovat, umenšovat, či ničit. Nacházíme se ve fázi, kdy připravujeme podklady k  dalšímu prodloužení nájemní smlouvy. Věřím, že naše společné vize budou naplněny ku prospěchu vážně nemocných spoluobčanů. Měšický zpravodaj - 28

Ještě jednou děkuji obci, jejím občanům, zastupitelům, těm, kteří naši pomoc potřebují a zaslouží si ji a očekávají ji, všem přispěvatelům, ať již jde o soukromé osoby, či organizace a  hlavně děkuji všem zaměstnancům za jejich profesionální a  současně i  lidský přístup k pacientům naší Nemocnice, klientům, bližním. Chovejme se jako lidské bytosti a nezklamme očekávání, která jsou do naší činnosti, do naší práce, totiž pomoci bližnímu v těžké životní situaci, vkládána. Věřím, že se nenajde jediný člověk, který by si přál tuto činnost ukončit. Vážený pane řediteli, dovolte, abych Vám jménem redakce Zpravodaje a  jistě i  za všechny čtenáře poděkoval za Váš vzácný čas, který jste věnoval tomuto rozhovoru a přeji Vám i všem zaměstnancům nemocnice, aby se vám vaše nelehká a obětavá práce dařila. Za redakci zpravodaje se ptal:Vladimír Novák

Ze sportu a kultury

12. Vejšlap povodím Mratínského potoka Dne 25. dubna se uskutečnil již 12. Vejšlap. Účast byla opět hojná, 130 kolařů, kteří měli trasu 45 km a 74 pěších s trasou 13 km. Naše skupinka zase vyrazila od měšického zámku (zde jsme „vyfasovali“ pitíčko a sušenky) s velkým odhodláním a dobrou náladou zdolat i letošní trasu pro pěší. Počasí se vydařilo, jarní sluníčko příjemně hřálo a všude okolo nás šlo všechno do květu. Mám ráda tyhle pochody, protože jdeme většinou polními cestami, okolo zahrad, lesem a jen tam, kde není zbytí po silnici. V Kojeticích byla možnost prohlídky (i s výkladem) kostela, což hodně lidí využilo. Téměř na konci trasy v Bašti, začaly být děti unavené a tak jsme se rozhodli zamířit rovnou k cíli do Líbeznic,do restaurace U Kouzelníka. Tam následovalo předání diplomů (už jich mám doma pěknou řádku) a následné posilnění na cestu domů. Odpočati jsme se vydali domů s příjemným pocitem, že jsme pro své zdraví něco udělali. Vím, že se s většinou účastníků setkám opět na podzimním Vejšlapu. S pozdravem, Anna Raková Všem cvičenkám Přeji všem svým cvičenkám hezkou dovolenou a po prázdninách začneme opět cvičit od 15. září od 19.00 hod každé úterý v tělocvičně na zámku. Uvítáme mezi námi i nové cvičenky. Anna Raková Učitel se zlobí na Pepíčka, který sedí se založenýma rukama, zatímco všichni ostatní píšou: „Řekl jsem snad, že si máte psát poznámky, ne?” „Samozřejmě,” odvětí hoch, „ale já už nemám kam, už jich mám plnou žákovskou!” Měšický zpravodaj - 29

TJ Sokol Měšice - fotbal Vážení občané a příznivci sportu, rád bych Vás ve zkratce seznámil s  tím, jak se umístila naše mužstva ve svých soutěžích. Muži „A“ Okresní přebor Muži „B“ 4. třída Žáci

6. místo 8. místo 7. místo

32 bodů 34 bodů 18 bodů

Více informací na [email protected], www.tjsokolmesice-zaci.ic.cz. Nadále zde proběhl turnaj v malé kopané za účasti dvanácti mužstev. Další přípravný turnaj „A“ mužstva je plánovaný v polovině srpna za účasti čtyř mužstev. Naši žáci odehráli taktéž turnaj ve kterém skončili třetí a získali ocenění nejlepší brankář. Je vidět, že nám začínají vyrůstat malí, ale je problém, že zde není dorostenecké mužstvo, kde by se tito nadaní hráči mohli nadále zdokonalovat. Proto opět touto cestou Vás chci požádat, kdo by nám byl ochotný v tomto pomoci nechť se přihlásí, rádi ho mezi sebou uvítáme. Nemusí to být jen tato pomoc, ale také pomoc sponzorská, abychom mohli vytvářet více sportovních možností pro naše děti. Dále bych chtěl požádat všechny spolky v této obci k lepší spolupráci, což by přineslo lepší vztahy mezi občany a ne závist, která tu vládne. Dále Vám touto cestou děkuji za Vaši přízeň a těším se na spolupráci s těmi, kteří budou chtít být mezi námi. L. Nešpor XI. ročník rybářských závodů u Kruhu V sobotu 16. května jsme se probudili do zataženého a chladného rána. Po roční pauze, kdy se Kruh bagroval, všichni příznivci Petrova cechu opět zasedli na břehu rybníčku a  těšili se na úlovky. Počasí nepřálo, pršelo jen se lilo a všichni se navzájem utěšovali, že hůř už být nemůže a bude tedy zákonitě jen lépe. A opravdu snad si tam někdo nahoře uvědomil, že nám nemůže zkazit akci, která stála tolik práce a úsilí. Přestalo pršet, všichni začínali osychat a nálada se okamžitě zlepšila, ryby braly, začínala ta správná pohoda. Občerstvení bylo tradičně suprové a nachystané ceny neměly jako vždy konkurenci. Nikde v dalekém okolí nám v cenách nemohou konkurovat. To potvrzovalo i 67 závodníků, kteří o ně v letošním XI. ročníku soutěžili. Ryb se nachytalo hodně a prakticky každý kdo chytil nějakou rybu, bral cenu. Nebylo důležité kdo vyhrál, důležitější bylo, že se všichni dobře pobavili. Závody to je však jen jedna část každoroční slávy. Ta druhá je večerní zábava. Počasí se po dopolední spršce definitivně zlepšilo, dokonce začalo svítit slunce a příjemně se oteplilo. Nic lepšího si nemohli organizátoři přát. Poslechnout si živou hudbu, zatancovat a popovídat s kamarády a sousedy si přišlo hodně lidí (cca 170). Tancovalo se až do pozdních nočních hodin. Díky všem organizátorů za tuto akci, která přinutila lidi po dlouhé zimě vyrazit za zábavou. Za rok na viděnou se těší rybáři. Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 30

VI. ročník dětského dne Tento ročník byl inzerovaný jako Dětský den v novém stylu. Nikdo z nás si nepomyslel, že o  ten nový „styl“ se zaslouží i  počasí. Poprvé nám snad opravdu celé odpoledne při pořádání Dětského dne propršelo. Již od rána, kdy jsme začali na louce u Kruhu připravovat odpolední program, se honily po obloze mraky, bylo chladno a  pofukoval vítr. Ještě štěstí, že jsme letos připravili pro ozvučení a hudbu krytý přívěs. Jinak nevím jak bychom vše uchovali v suchu. Novým stylem jsme zamýšleli instalaci pouťových atrakcí, řetízkového kolotoče, trampolíny, kuličkového bazénu, skákacího hradu a silové hry Gladiátor. Na poslední chvíli nám ještě nabídl pan Jedlička svou atrakci - Lukostřelbu. Určitě toto vše přispělo k oživení dne dětí. I  přes nepříznivé počasí děti soutěžily, sportovaly, skákaly a  bavily se. Připravená hranice se zapálila již odpoledne, aby se děti mohly alespoň trochu osušit. Na zahřátí vyhrávala i  výborná kapela “Žemberyáků“. Ti opravdu dokázali nejen děti, ale i  jejich rodiče rozehřát a  rozparádit. Zahřály se i  při tradičních sportovních disciplínách, které opět obětavě připravily p.  Honsová s  p.  Rakovou. Nové byly letos i  měšické peníze za které si děti mohly nakupovat. Peníze nám sponzorsky obstarali manželé Čejkovi. Díky!! Po  loňském největším hitu hasičské pěně, jsme ji měli jako překvapení připravenu i letos. Když ale stále nepřestávalo pršet, tak jsme ji chtěli telefonicky odvolat a zrušit. To se nám ale naštěstí nepodařilo, protože hasiči již byli na cestě. Píšu naštěstí, protože ačkoliv si všichni dospělí zapínali bundy a choulili se do svetrů, děti se nadšením vrhly do pěny a  vůbec zimu nepociťovaly. Pěnu nám dovezli profíci hasiči ze Spolany Neratovice, opět se na nás přijeli podívat líbezničtí hasiči, policie ČR z místního oddělení Odolena Voda, členové obecních policií z celého okolí. Myslím si, že i navzdory špatnému počasí se všem Dětský den 2009 líbil. Za všechnu tu práci při jeho přípravě a  vlastním průběhu patří velký „Ď“, všem sponzorům, Lídě a její company, za skvělou hudbu a zábavu, Lence s kamarády za bezvadně upečené klobásy, Markovi za pivo jako křen, Lále a Drahuš za obsluhu v  kiosku, Tondovi za  práci všeho druhu, Radkovi za hudební upoutávku, děvčatům za pomoc přixrozdávání cen, rybářům za propůjčení zázemí, Romanu Mrázkovi za zapůjčení přívěsu s plachtou, chlapům z obecní čety za přípravu hranice, posekání trávy a dovoz veškerého potřebného materiálu, všem co pomáhali při sportovních disciplínách a ještě jednou všem již výše jmenovaným. Doufám, že se začíná blýskat na lepší časy, protože jsem při přípravě celé akce zahlédl i několik nových tváří. I za ně díky. Na viděnou na VII. Dětském dni v roce 2010, Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 31

Dětský den – z druhé strany Nechci svým příspěvkem konkurovat článku o vydařeném Dětském dni. Jedná se mi o něco jiného. V naší obci je většina obyvatel konzumentem, který přichází k hotovému, nechává se bavit a někdy i kritizuje /většinou neoprávněně/. Na druhé straně je stále stejná parta lidí, která se ve svém volném čase zasluhuje o  to, aby se různé společenské akce v  naší obci vůbec mohly uskutečnit. Tak to bylo i  při  přípravě na Dětský den. Proto chci dnes chválit, chválit, chválit!!!!!! Akce se připravovala několik dní předem, ať to byl nákup cen, pohoštění, úklid prostor apod. Vše zaštiťoval pan místostarosta Bejlek, bez kterého by asi všechno na výbornou nedopadlo. Naštěstí má kolem sebe lidi, kteří mu v jeho práci pomáhají. Ať to byl pan starosta Lanc, který obstaral nápoje, tak pan Marek Petržilka, který  se  mnou obsluhoval kiosek. Dále paní Myšáková a  pan Knetl, kteří jsou vždy všude tam, kde je potřeba. Studentka Lenka Říhová se svými přáteli postarala o to, že nikdo netrpěl hlady a mohl si u nich koupit báječně opečené klobásy. Nesmím zapomenout na pomoc manželů Čejkových a rodinu pana Abíka. A samozřejmě by se žádná akce neobešla bez měšické „Rychlé roty“. Všichni máme radost, že se Dětský den vydařil, ale pro nás neskončil v sobotu večer, jako pro všechny ostatní, nás čekal v neděli úklid. A tak místo nedělního oběda jsme uklízeli nepořádek po návštěvnících. Nestěžuji si, jenom mě mrzí, že na takovéto akce je nás málo. Budeme doufat, že na příští akci přijde více pomocníků a za sebe chci výše uvedeným pomocníkům poděkovat i  když si myslím, že největší odměnou pro nás všechny byly spokojené děti, kterým ani déšť nezkazil radost. Lála Langmayerová Jaké jsou dva nejšťastnější okamžiky v životě školáka? Když jde poprvé do školy a když tam jde naposledy. Redakce přeje všem školákům aby si ty „nejšťastnější okamžiky v životě školáka“ opravdu užili, a těm co ze školy definitivně odcházejí, aby na svá školní léta a své učitele vzpomínali jen v dobrém a do příštího života vykročili tou správnou nohou.

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Červen 2009. Ročník 6, číslo 3. Vychází v nákladu 650 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 30. června 2009, příští číslo vyjde v srpnu 2009. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 32