Zpravodaj S – centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11
Z obsahu: Informace pro vás _ Příběh pana Miroslava Včaly Vražda ze zdvořilosti _
Ven z ulity
A co Vy na to? _ Křížovka na konec
červenec
2014 cena 13,- Kč
Obsah Úvodní slovo. . . Společenská kronika . Informace pro vás . Ohlédnutí . . . A co Vy na to? . . Z pera pana Miroslava Včaly Téma měsíce . . . . Pro dlouhou chvíli . .
strana . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
.
. .
. .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
Adresa zařízení: S – centrum Hodonín, p. o. Na Pískách 4037/11 695 01 Hodonín tel.: 518 399 931 fax: 518 399 949 GSM: 603 217 714 e – mail:
[email protected] , www.s-centrum-hodonin.eu časopis Ven z ulity vydává: kolektiv Dílny volného času tel.: 518 399 942, e – mail:
[email protected],
[email protected] 2
. . . . . . . .
3 4 5 5-7 8 9 10 - 14 16 - 17
Úvodní slovo Drazí čtenáři, Úvodem do červencového čísla zpravodaje mi dovolte vás pozdravit a popřát vám krásné prázdniny a léto, které máme před sebou. Tak jako každé roční období i léto sebou přináší mnoho zajímavých námětů na vyprávění a také spoustu aktivit na prožívání. Léto je příležitostí více se spojit s přírodou, pozorovat jak vše v ní souzní a ladí. Posadíte-li se na chvíli na váš balkon či naši velkou zahradu, můžete sledovat ptáky, kteří zde hledají potravu pro své mladé či aby snad sami nakrmili. Dokonce můžete zahlédnout zajíce, já s kolegy jsme viděli mláďata, nebo také bažanta. Spousta hmyzu – toho krásného a užitečného, ale člověk si spíš všimne toho dotěrného, že? Ale k letní přírodě náleží také dlouhé teplé večery. A proč si je neužít i tady? Vždyť spát se stejně nechce. Venku je dlouho světlo a pak, teplo už není tak intenzívní, zvuky okolí se také naladily na jinou notu a s dobrým pitím a příjemnou společností je to krásně strávený čas.
Co nás v létě čeká a jak můžete prožít léto v S-centru? Na tohle vám odpoví právě tohle vydání Ulity, které držíte v rukou. Stačí se začíst a dozvíte se spoustu zajímavostí, prověříte vzpomínky s událostmi, které již jsou za námi a můžete se seznámit s příběhem pana Včaly.
Příjemné červencové čtení, spoustu krásných teplých večerů a dobré pohody přejí děvčata z DVČ.
3
Společná kronika V měsíci ČERVENCI blahopřejeme těmto uživatelům paní Marie Lopraisová paní Anna Hladká paní Anežka Sýkorová paní Josefka Otýpková paní Marie Hačundová paní Marie Válková pan Jaroslav Novák paní Věra Poláchová Vše nejlepší!
Vítáme nové uživatele pan František Úlehla pan Bernard Lazar paní Blažena Gregrová paní Zdeňka Komlošová pan Jaroslav Prčík
Zemřeli pan Josef Sasko paní Růžena Prčíková Vzpomínáme
4
Informace pro vás Zmrzlinová kavárna – 24. července Kolektiv naší domácí kuchyně si pro nás připravil na tento den kopce nanukového dortu, šlehačky a jahod. Přijďte si pochutnat na lahodném poháru, který vás jistě v těchto horkých letních dnech osvěží. Kavárna otevírá v půl druhé v prostorách centrální jídelny a cena poháru je 20,Kč. Mše svatá – 11. července V tomto dnu k nám do S-centra naposledy přijel kněz P. Karel Janů, který nás svým láskyplným slovem a duchovní útěchou provázel téměř dva roky. Rozloučil se svými věřícími požehnáním a poděkováním a představil zároveň svého nástupce novokněze P. Jaroslava Sojku, který vás bude bohoslužbami provázet v dalších měsících. P. Karlu Janů ze srdce děkujeme za jeho lásku a opravdu citlivý a lidský přístup k věřícím v S-centru.
Ohlédnutí Pojďte se ohlédnout za událostmi dnů minulých a na aktivity, které se v nich odehrály. Soutěž o nejlepší salát – 26. června V tento den v centrální jídelně proběhla soutěž o nejlepší salát. Bohužel se jí však účastnily pouze čtyři druhy – což je velká škoda. Aktivně se zapojili uživatelé oddělení Lípa se salátem „Překvapení Červeného ostrova“, Vinohrádky se salátem „Ovocným“ a Chrpa se salátem „Těstovinovým“. Jeden pak z DVČ – „Zelenečský salát“. Všechny byly dobré, osvěžující a dělané s radostí! Všem účastníkům děkujeme!
5
Návštěva keramické dílny v Zeleném domě pohody – 1. července S některými uživateli jsme navštívili Zelený dům pohody a jejich keramickou dílnu. Jde o zařízení, které poskytuje svou péči osobám s mentálním postižením. Keramická dílna nás inspirovala, dodala nové nápady a osvěžila svou pestrostí. Při této příležitosti jsme nahlédli i do dílny košíkářské a šicí. Lidé, kteří zde pracují, jsou velmi šikovní a pod vedením svých vedoucích dílen vytváří krásné i praktické věci.
Za Pétanquem do Blanska – 9. července Senior centrum Blansko pořádalo turnaj v Pétanque a my měli příležitost se také zúčastnit. Tým v sestavě jak jej dobře znáte, tedy pánové – Anton Matoušek, Stanislav Kozel a František Chromeček reprezentoval S-centrum Hodonín. Do Blanska jsme přijeli něco po d eváté a ihned jsme byli přivítáni tamější sociální pracovnicí, která nás uvedla do místnosti, jako zázemí pro účastníky. Bylo zde pro nás přichystáno bohaté občerstvení a příjemná atmosféra. Poté co jsme se všichni sešli a občerstvili, nás úvodním slovem přivítala ředitelka Senior centra Blansko Mgr. Lenka Dražilová. Poté si slovo vzal manažer kvality soc. služby pan Petr Novotný, který nás seznámil s pravidly hry, průběhem klání a vlastním harmonogramem dne. Nabídl nám také možnost prohlídky zařízení, čehož mnozí rádi využili. Samotný zápas pak 6
proběhl v klidné, ale příjemné a soutěživé atmosféře. Vyhrál tým seniorů z CSS Letovice. Naše mužstvo si „vybojovalo“ páté, tedy poslední místo. Ale není důvod ke smutku či výtkám, neboť jak známe pravidla takovýchto setkání – „Není nutné vyhrát, ale zúčastnit se!“ A to se nám, myslím povedlo. Děkujeme našemu týmu za účast v soutěži a příště opět – „Do toho!“
Taneční odpoledne s Petrem Veletou – 15. července Přišel den, který nás opět odpoutal od všedních aktivit, starostí a bolesti. Po delší době k nám zavítal opět Dr. Petr Veleta, M. A., který se zabývá aktivně tanečními terapiemi se seniory v ústavní péči. Moderoval a vedl svým osobitý způsobem taneční odpoledne ve kterém jsme si opět připomenuli některé taneční kreace a užili si pohybu, legrace a krásné hudby a tanečních vystoupení. V celém programu jste mnozí vystoupili a stali se na chvíli tanečníky, kteří pobaví svým vystoupením ostatní. Byly to okamžiky veselé, ale také velmi dojemné a myslím, že nejen mě ukápla slza dojetí. Děkujeme všem účastníkům i divákům za vytvoření pohodové a příjemné atmosféry. Pan Veleta za námi opět přijede za měsíc, tedy 19. srpna a provede vás tentokrát jen on sám svým pořadem. Těšíme se na jeho vystoupení.
7
A co Vy na to? Je léto a k němu také patří hodové veselice, zda jste slavili, nebo jste byli zvaní na hody od známých, nebo rodiny a co jste během hod zažívali, právě o tom bude naše anketa. 1) Zažili jste někdy hody ? 2) Patřili jste někdy mezi chasu, chodil(a) jste v kroji během hodů ? 3) Víte kdo je to stárek ? Odpovídala paní Š. Balusová 1) Ano, jezdila jsem pravidelně do Mutěnic, díky tomu, že tatínek tam prodával v občerstvení. 2) Jako dítě ano. V Hodoníně na hodech jsem byla oblečena do pavlovického kroje a jela jsem na alegorickém voze – moc se mi to líbilo. 3) Stárek je ten, který jezdí na koni v kroji. Odpovídala paní Z. Hájková 1) Jezdívala jsem s manželem za stařenkou do Mutěnic ne pravidelně, ale nejednou jsme usedali společně ke slavnostnímu hodovému stolu, kde nesměla chybět kačena se zelím a knedlíkem. 2) Jen jedenkrát jsem byla v kroji, to když jsem byla mladá a moc ráda na to vzpomínám. Bylo mi tenkrát 16 let a maminka mě donutila, abych šla s kamarádkou Vlastou na zábavu právě v kroji. Mám na to velmi úsměvné vzpomínky. 3) Stárek je ten, který se stará o celý průběh hodů a jeho syn je králem při jízdě králů. Odpovídala paní B. Prášková 1) No jistě narodila jsem se v Hovoranech a tam se hody slavili každý rok. 2) V kroji jsem chodila od svých 15 letech, chodili jsme zpívat pod máju, stavěli jsme máje a ráda jsem tancovala na hodech. 3) Stárek je ten, který vede celé hody a patří k němu stárka, pro kterou chodí stárek s chasou. Já Vám všem děkuji za Vaše odpovědi, u kterých jsme se společně zasmáli a pobavili.
8
Desatero receptů na dobré zdraví ve vyšším a vysokém věku: 1. Během dne vícekrát pít než jíst 2. Zmenšit příjem plynotvorných potravin a tmavého masa, paštik, kakaa 3. Respektovat večerní únavu orgánových systémů a připravit je ke spánku spíše procházkou než jídlem a pitím 4. Kontrolovat držení těla – rovnat ramena, zpevnit břišní stěnu 5. Rozhýbat bránici, která tvoří hranici mezi hrudníkem a břichem. Rozhýbává se nádechem a výdechem, zpěvem, smíchem, křikem – bránice je masážní sval hrudníku a břicha, osvěží životně důležité orgány člověka 6. Užívat světlo jako lék, dívat se do nebe, koupat oči ve světle, doma svítit vyhnat šero 7. Pohybovat se a postávat více než posedávat a polehávat 8. Hledat co vás baví a dělat to. Vzpomínat na blaženost, kterou jste prožili, čerpat z banky radosti 9. Řešit krok za krokem starosti, které můžete ovlivnit, ostatní držet v bezpečné vzdálenosti od sebe, čekají, až budou řešitelné a přijdou na řadu 10. Chovat se ke druhým tak, jak byste si přáli, aby se chovali oni k vám
ilustrační foto
9
Téma měsíce - hody Hody obecně Hody patří k tradičním svátkům snad každé moravské vesnice. Hody se na vesnici slaví jako křesťanský svátek i jako den hojnosti, veselí a blahobytu. U bohatě prostřených stolů se setkává rodina a přátelé. Hodová tradice nemá stanovený jednotný termín konání. Ten se liší vesnici od vesnice a nejčastěji připadá na svátek patrona, kterému je zasvěcen místní kostel. Známé tak jsou nejen hody Kateřinské, Václavské nebo Martinské, ale samostatnou kapitolu tvoří i hody Císařské, které vznikly na popud císaře Josefa II, jenž se pokusil o sjednocení všech termínů. Na hodech nesmí chybět mládež (chasa) oblečená ve slavnostních lidových krojích. Ústředními postavami hodů jsou stárci (vybraní chlapci) a jejich děvčata (stárky). Chasa má za úkol hody zajistit organizačně, vybrat v lese máju (vysoký strom, jenž se po převezení do vsi ozdobí), nazdobit taneční parket a zajistit hudbu a víno. O nedělním ránu se sejde krojovaná chasa v kostele na slavnostní mši svatou, po níž stárci v některých regionech obcházejí vesnici a zvou na hody dům od domu. Samotná slavnost začíná nejčastěji odpoledne předáním tzv. práva (hody s právem). Právo předává starosta obce hlavnímu stárkovi jako symbol pravomoci stárka nad chasou po dobu konání hodů. Někde má právo podobu šavle ozdobené zeleným krušpánkem a látkovými stuhami (Slovácko), jinde právo symbolizuje věnec (Kyjovsko). Právo se musí pečlivě hlídat, jelikož jeho ukradení by bylo největší pohanou stárka. Hodový průvod se liší vesnici od vesnice. Například ve Velkých Pavlovicích se odpoledne sejdou chlapci v některé z restaurací a za doprovodu kapely jdou k domu první stárky, kde na ně čekají všechna krojovaná děvčata. Před domem zatančí hlavní stárek a stárka tři sóla a hodový průvod se může vydat na obchůzku městem. Pozvání na hody můžete dostat od přátel či rodiny, nebo se na hody vydat jako návštěvníci.
A jak to chodí na jedné slovácké dědině …..
10
ČÍ SÚ HODY? NAŠE! Tak zní nejčastější pokřik krojovaných chlapců během hodových oslav. Jejich uspořádání - zajištění sálu, muziky a ostatních nezbytných záležitostí - mívá dodnes na starosti chasa, neformální společenství svobodných chlapců a děvčat se vztahem k tradicím, kroji a vínu. Nemusejí to hned být nějací zapřisáhlí folkloristé. Vesměs jde prostě o mladé vesničany nebo i městské "přeběhlíky", kteří se na hody rádi oblékají do kroje a baví se podobně jako v minulosti jejich rodiče a prarodiče. Každý rok mezi sebou vybírají dva stárky, na jejichž hlavu padnou starosti s přípravou hodů nejvíc. Jinak se ale chystání hodů dotýká téměř všech obyvatel vesnice. Samozřejmostí v každém domě bývá velký úklid, často i vymalování nebo oprava fasády. Hospodyňky už týden předem chystají cukroví a jídlo. Příprava vína a sklípku zůstává zase na mužských. Přirozeně, neobejde se bez nezbytného koštování... Před hody se musí naplnit i domácí spižírna. Kdo má hospodářství, zabije prase nebo alespoň husu. I pár slepic obvykle skončí v tradiční hodové polévce. Chasa chystá kroje. Chlapci si nechávají šít nové košile, protože vyšívané rukávy dostaly v uplynulé sezoně pořádně zabrat. Děvčata se chtějí na hodech objevit v nových sukních, také mašle zdobené malováním, které jsou nutnou součástí obou krojů, musí být nové. Připravit pro syna či dceru takový kroj není přitom jednoduché ani levné. Každou součást totiž šije na míru jiný lidový tvůrce a cena úplného kroje jde od patnácti tisíc korun nahoru. STAVBA MÁJE Týden před hody už začínají pro chlapce z chasy ty příjemnější povinnosti. S koňským povozem se vypraví do lesa pro stromy na stavbu máje, která zůstává hlavním symbolem hodů. V lese pokácejí stromy vybrané stárkem a po cestě zpátky zpívají: Éj, mája, zelená mája, dovézli ju chlapci z poštorenského hája. Stavění máje je prastarý obyčej lidových slavností venkovanů snad po celé Evropě. Zvyk má zřejmě kořeny v blahodárných vlastnostech duchů stromů, ve které lidé věřili. 11
Celý týden chlapci po večerech čistí přivezené stromy od kůry. A den pak často končívá zpíváním ve vinném sklípku. V sobotu na hody se mája staví. Aby byla dostatečně vysoká a z daleka viditelná, je obvykle složena ze tří stromů spojených železnými obručemi. Na vršku zůstávají zelené větve, které děvčata ozdobí fáborky. Stavba máje se těší velké pozornosti, protože na ní přímo závisí uskutečnění hodů. Je to vlastně dominanta hlásající širokému okolí, že právě tady začínají hody. Vztyčování máje řídí stárci za asistence starších rádců - bývalých členů chasy. Samozřejmě že každý kritizuje, co dělají mladí špatně. "Taková hokejka? To není žádná mája. To za nás, když jsem stárkoval, to byla mája, ale toto ?".... Ručně postavit máju vysokou někdy až čtyřicet metrů dovedou snad už jen v Lanžhotě, kde se stavby účastní celá vesnice. Malé májky pak staví ti nejmladší z chasy také před obecní úřad, před domy stárek (vybrané partnerky prvního stárka) a na tom místě, kde se hody slaví třeba park, nebo taneční sál. Máju na rynku obvykle v noci hlídají chlapci z chasy, aby ji někdo nepodřezal. To by se pak musela v neděli ráno mája znovu rychle postavit. Jinak je s hody amen. MUZIKO, VESELE! Na hodovní neděli se sejdou všichni příbuzní a přátelé. Upravená dědina vyhlíží o poznání veseleji, štíhlé tělo máje svítí do dálky a barevné pentle na jejím vršku se třepetají ve větru. Pro věřící všechno začíná už ráno v kostele, na ranní mši, kdy lavice září barevnými kroji. Hodování zahajuje oběd. Stoly se prohýbají, obvykle se podávají řízky nebo husa s bramborovým salátem, potom množství zákusků a koláčků domácí výroby - přímo uměleckých výtvorů, kterými si konkurují místní hospodyně. Na martinské hody už bývá i letošní mladé víno. Koštuje se a chválí nebo haní, jaký byl letos vinařský rok. Odpoledne kolem 14 hodině se krojovaní chlapci z chasy scházejí na místě, kde jsou léta zvyklí jako je třeba park, aby si s dechovkou a v čele průvodu stárka došli pro stárku. Šohajové nesou víno v malovaných láhvích a cestou dávají okoštovat všem známým, které potkají nebo kolem jejichž domu jde průvod. Šlape se po silnici ve dvoustupech s absolutním právem přednosti v jízdě. Chasa udělá před domem stárky polokruh a stárek 3 x zabouchá na vrata a začne pět :
Tlučů, trlučů, otevřete, nechal jsem klouček u devčete. Děvče spalo, já taky spal, někdo mně klouček z hlavičky vzal . Stárka vyjde z domu v ruce přichystaný klobůček a odpovídá stárkovi písní : 12
Nevzal, nevzál můj stárečku, visí tam v komůrce na hřebíčku, já jsem ho tam pověsila, abych se s kloučkem potěšila Po té stárka nasadí klouček stárkovi políbí ho a mají společné sólo. Chasa přichystá židle na které vyzvednou stárku a stárka a společně si připijí na hodečky. Chlapci nesmějí zapomenout zatančit si s ženami a dívkami ze stárkovy rodiny. Dále jde krojovaný průvod na obecní úřad kde stárek žádá o právo hodů a pokud je svoleno jde se hodovat pod máju. Lidé na Slovácku tancují tři základní tance - klasický valčík, upravenou polku zvanou třasák a vrtěnou, při které tanečníci nejdřív předzpívají píseň, pak ji kapela zahraje a tančí se. Tanečníci s partnerkami stojí při vrtěné k sobě bokem, pevně se drží a tančí rychle dokola. Vyloženě mužským tancem je verbuňk (cifrování). Šohajové při něm opět nejdřív zpívají a potom tančí. Nohy se jim při tom míhají a ruce se zdvihají nad hlavu, jako by tvořily větve stromu. Být dobrým verbířem a zpěvákem zůstává ctižádostí každého šohaje. V podvečer se v sále vítají přespolní, krojovaní chlapci ze sousedních dědin. Stárci jim nechají zahrát pochod, po kterém zpívají a verbují. Nakonec jim domácí přivedou tanečnice z místní chasy a muzika jim zahraje sólo. Před večeří se ještě zpívají hošije. Sólo mají šohajové, a když dozpívají, muzika melodii zopakuje a oni skáčí tanec podobný verbuňku, při kterém je důležitá výška skoku. Na večeři si pak chasa bere domů přespolní hosty, a nikdo nezůstane o hladu. Po osmé hodině začíná večerní taneční zábava. Při víně se probírá uplynulý rok, protože roky se na Slovácku počítají od hodů do hodů. V řadě židlí podél parketu zvané "súdná stolica" sedí tetky a stařenky, přísné soudkyně tanečních schopností a krojů. Muzikanti obvykle končívají mezi druhou a třetí hodinou ráno. Zábava se pak stěhuje do sklípků, kde mladí často zpívají až do bílého rána.
13
AŽ DO RÁNY NA BUBEN Zdá se vám, že hodování už bylo dost? Omyl! Hody na Slovácku trvají nejmíň tři dny. V pondělí ráno jsou tedy sotva v polovině. Říká se: "Večer šohaj, ráno šohaj." Leckdy bývá lepší ani nevyzouvat čižmy (kožené holinky), protože unavené nohy by otekly a znemožnily by opětovné obutí. Proto si šohaj často ráno jen vymění košili. Někteří posnídají slaninu nebo spolknou lžíci sádla, aby vydrželi déle střízliví. Kdo je schopný, chodívá zrána uctít památku zesnulých z rodiny na hřbitov a potom na mši. Před obědem se pak v sále volí mužácký stárek, tedy někdo z ženatých bývalých šohajů. Pondělní hody jsou totiž právě pro "mužáky". Chasa má v pondělí v noci za úkol ve sklepě vymyslet nějaké převleky a zábavný program na úterní večer. Úterní dopoledne je zasvěceno spánku, a zábava začíná až odpoledne. Večeru se pak říká "maškary", protože se chasa předvádí v rozmanitých veselých převlecích. Hody končí až úderem bubnu. Ptáte se, jak je možné, že na Slovácku slaví tři dny hodů a nejdou do práce? Je to tak! Tradice je tradice, hody nutno ctít, práci omezit a vzít si dovolenou. Lidé na moravském venkově jsou zvyklí těžce pracovat na polích a se stejným nasazením pak slavit své svátky. Kdo dovolenou nemá, musí zkrátka od muziky rovnou do práce a z práce zase k muzice. A tak dokud na Slovácku bude zrát víno, budou i šohajové zpívat a tančit pod májů ...
Z pera pana Miroslava Včaly VRAŽDA ZE ZDVOŘILOSTI
14
Můj spolubydlící Alois Janoušek má zajímavé hobby, zálibu: Denně si zapisuje, co se mu v ten den přihodilo, co se událo. Ptala se ho sestřička Dana, k čemu prý je mu to dobré. Znám mnoho jiných činností, u kterých by byla tato otázka stejně na místě. Například, „Člověče, nezlob se“. Prostě ho to b a v í . Ví třeba přesně, kdy přišel na pokoj 220 nebo jak dlouho už spolu bydlíme. Nebo třeba stejně „nesmyslná“ činnost podle autora detektivky Jiřího Štefla vedla k odhalení pachatele. Pan Rejsek rád střídal dámské známosti. Tedy byl tak zvaný „sukničkář“. Byl však natolik zdvořilý, že si těm dámám netroufal říct. Když tedy té které ženy se do sytosti nabažil a začal se v její společnosti nudit, vyřešil to zcela „originálním“ způsobem. Jednoduše ji ZAVRAŽDIL. Prováděl to také “originálním“ způsobem: Domluvil si s ní výlet na jihočeská Blata a tam svoji oběť utopil v močále. Prostě jednoduše „nešťastná náhoda“. AŽ „SPADLA KLEC“. Dívka ve smrtelné křeči, jak ji pan Rejsek tlačil do bažiny, strhla z jeho prstu kousek kůže. Mrtvola dívky se tentokrát našla, patrně po čase vyplavala a detektivové objevili též kousek kůže za nehtem oběti. Následovalo rozsáhlé vyšetřování, založené na porovnávání vzorků kůže podezřelých osob. Vše ukazovalo na pana Rejska. Ten však zarputile popíral, že by po silnici na Blatňany v den vraždy jel. Tu však nastupuje blatňanský důchodce pan Potměšil, který má podivnou zálibu: Zapisuje si čísla aut, která projíždí obcí. Ten potvrzuje, že číslo, které má pan Rejsek, v den vraždy projelo! Žádný „deux ex machina“ *, jak upozorňuje autor knihy Jiří Štefl. Pan Potměšil se objevuje hned na první stránce knihy. Tak vidíte, že každá lidská činnost má svůj smysl !!! * Význam: Náhle se objevující
Mirek V Č A L A
nečekané řešení obtížné či dokonce zdánlivě neřešitelné situace. Božské rozhodnutí.
Pro dlouhou chvíli
15
Vtípek ze školy Učitel v páté třídě zdůrazňuje význam široké slovní zásoby: "Použijte jedno slovo desetkrát za sebou a zůstane vám na celý život." A z konce třídy se ozve tichý chlapecký hlásek: "Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena, Alena!"
16
Vtípek ze školy Přijde učitel do třídy a řekne: „Tak děti tato místnost má 15m2, sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů, kolik mi je let?“ Udivené děti otevřou pusu dokořán a neví. Přihlásí se Pepíček a řekne: 48 let. Na to učitel řekne: „Jak jsi na to přišel Pepíčku? Pepíček odpoví: „Já mám doma bratrance, kterému je 24 let a táta říká, že je napůl debil ...
17
