Helena Dáňová – Renáta Gubíková (edd.)
sochařství a malířství
Všemu světu na útěchu na chomutovsku a kadaňsku
1350–1590
Katalog dlouhodobé expozice Oblastního muzea v Chomutově
Recenzovali: prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc. a PhDr. Kaliopi Chamonikola, Ph.D.
Publikace vznikla k příležitosti otevření nové dlouhodobé expozice Oblastního muzea v Chomutově „Všemu světu na útěchu. Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350–1590“ v říjnu roku 2013.
Fotografie expozice Oblastního muzea v Chomutově a vystavených děl: © David Stecker, 2014 Ostatní fotografie: © Poskytovatelé a autoři fotografií Texty: © Helena Dáňová, Renáta Gubíková, Jiří Šlajsna, 2014
Fotografie na obálce: Mistr I. W., Želinský oltář, 1526, Oblastní muzeum v Chomutově, detail scény Navštívení Panny Marie Fotografie na frontispisu: Bolestná Panna Marie ze Svaté brány v Kadani, kolem 1460, detail, Oblastní muzeum v Chomutově
Kresebné a počítačové rekonstrukce: © Jaroslav Pachner, Milan Sýkora, 2014 Vydalo Oblastní muzeum v Chomutově, příspěvková organizace, 2014 © Oblastní muzeum v Chomutově, 2014 ISBN 978-80-87898-07-9
Publikace byla vydána díky finanční podpoře projektu „Marketingová opatření partnerských měst Annaberg-Buchholz a Chomutov“ v programu Cíle 3 na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2007–2013 a finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky.
Obsah
9
Slovo ředitele
13 Úvodem 19
Od Opitze do současnosti. Počátky a vývoj sbírky středověkého umění chomutovského muzea Renáta Gubíková
35
Chomutov, Jirkov a Kadaň od počátku do konce středověku Jiří Šlajsna
65
Gotické a renesanční sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku v uměleckohistorické literatuře Helena Dáňová – Renáta Gubíková
71
Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku ve středověku Helena Dáňová – Renáta Gubíková
105
Chomutovsko a Kadaňsko v období renesance a reformace Renáta Gubíková
129 Katalog
317 Seznam literatury a pramenů 332 Seznam použitých zkratek 333 Jmenný a místní rejstřík 339 Seznam vyobrazení 345 Poskytovatelé a autoři fotografií 346 Résumé 351 Poděkování
Výtvarné umění středověku a renesance má v expozicích chomutovského muzea od jeho samotného vzniku významné a nezastupitelné místo. Vždyť již po pouhých několika letech od svého otevření se mohlo pochlubit do té doby největšími výstavními počiny, jako byla výstava barokního a rokokového sochařství Chomutovska, Kadaňska a Žatecka v roce 1927 či výstava gotického malířství a sochařství v severozápadních Čechách v roce 1928. Ani ty však nespadly z nebe, předcházela jim vpravdě pionýrská práce mladého, ale výjimečně erudovaného pražského německého historika umění Josefa Opitze na základním soupisu uměleckých památek, jejich zhodnocení, určení vývojových tendencí a periodizaci. Výstava, kterou na základě svého výzkumu uspořádal v roce 1928, položila zároveň základ sbírky chomutovského muzea. Díky tomu byla řada vzácných plastik a obrazů uchráněna před devastujícími zásahy, kterými kraj se svým převážně německým kulturním dědictvím prošel za války a v poválečném období industrializační přeměny. Je třeba jen litovat, že Josefu Opitzovi nebylo dopřáno navázat na analytickou etapu svého uměleckohistorického působení zásadní shrnující prací, když jeho dílčí závěry jsou dodnes respektovány. Od roku 2008 jsme započali s odbornou přípravou nové, ucelené prezentace sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku mezi lety 1350–1590. Poskytnutím finančního příspěvku statutárního města Chomutov a zejména získáním finančních prostředků z evropského dotačního programu Cíl 3 na podporu přeshraniční spolupráce v rámci projektu „Marketingová opatření partnerských měst Annaberg-Buchholz a Chomutov“ jsme mohli v říjnu roku 2013 v nově upravených prostorách otevřít novou expozici „Všemu světu na útěchu“, jejíhož architektonického řešení se zhostili Pavel a Stanislav Kolíbalovi s Petrem Tejem. Současně s otevřením expozice byla k 50. výročí úmrtí Josefa Opitze uspořádána mezinárodní vědecká konference a výstava, na níž se podílelo také bavorské Freilichtmuseum Finsterau, které spravuje Opitzovu pozůstalost. Na základě dochovaných materiálů se tak podařilo odkrýt dosud neznámou etapu jeho života a v celistvosti zmapovat tragický osud muže, jenž byl živoucím představitelem neoddělitelně spojené kultury obou národů. Dlouholeté úsilí v odborném zpracování nesmírně bohatého kulturního dědictví našeho regionu, jehož podstatná část je představena v nové expozici, završuje předkládaná publikace. Její realizace byla umožněna díky finanční podpoře výše zmiňovaného přeshraničního projektu a také Ministerstva kultury České republiky. Na tomto místě bychom tudíž rádi poděkovali všem uvedeným subjektům, bez jejichž finančních prostředků by žádný z těchto projektů nevznikl. Pevně věříme, že naše expozice i tato kniha důstojně otevírají novou kapitolu vnímání bohaté kulturní minulosti Chomutovska a Kadaňska, a přejeme si, aby tak byly přijímány nejen odborníky, ale především širokou veřejností. Stanislav Děd, ředitel Oblastního muzea v Chomutově
9
40 Nástěnné malby na jižní stěně presbytáře kostela Panny Marie a Čtrnácti sv. pomocníků při bývalém klášteře františkánů-observantů v Kadani, 20. a počátek 30. let 16. století, detail
Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku ve středověku Helena Dáňová – Renáta Gubíková
Území Chomutovska a Kadaňska vyniká mezi ostatními regiony Čech (i Moravy) bohatstvím dochovaných středověkých sochařských i malířských památek, jejichž těžiště spočívá zejména v období pozdního středověku. Historický region Chomutovska a Kadaňska v minulosti prošel celou řadou nepříznivých situací, od válečných konfliktů přes živelné katastrofy a rozsáhlé rekonstrukce historických objektů až po zásahy industriální éry druhé poloviny 20. století. Tehdy docházelo nejen k likvidaci celých obcí a kostelů v souvislosti s těžbou hnědého uhlí, budováním přehrad či zřizováním vojenských prostorů, ale také k mnoha nedokumentovaným svozům, přesunům a systematickému zanedbávání památkové péče.1 I přes tyto nepříznivé podmínky množství i kvalita dochovaných památek dosud udivují a jsou předmětem odborného zájmu velkého počtu badatelů. Stručný přehled se snaží dokumentovat středověká sochařská a malířská díla, která vznikla či se nacházejí na území sledovaných regionů. Architektura je zde zmiňována spíše okrajově, v souvislosti s jednotlivými památkami, neboť její začlenění do textu by přesáhlo možnosti této knihy. Z dochovaných památek románského slohu vyniká bohatě zdobený sloupkový portál zaniklého kostela sv. Petra a Pavla v Novém Sedle nad Bílinou (obr. 41), který je dnes vystaven ve sklepení chomutovské radnice.2 Pozoruhodná drobná soška Trůnící madony z Bystřice u Kadaně (obr. 42) je sice kopie z 19. století, avšak její poměrně výstižná citace motivů některých českých řezeb z doby kolem poloviny 13. století (např. Madona z Tuřan či Madona Čarkova) svědčí o existenci nezachovaného originálu typu Sedes Sapientiae.3 Zda je možné originální románskou řezbu dát do bližší souvislosti s kostelem Narození Panny Marie v Bystřici, zůstává zatím otevřenou otázkou.4 Ves patřila do správy cisterciáckého opatství v bavorském Waldsassenu a po založení kláštera v Grünhainu po roce 1233 přešla do jeho držav.5 Snad by tak bylo možné předpokládat objednavatelskou aktivitu ve spojitosti s cisterciáky. S působením rytířských řádů úzce souvisí rozvoj měst Chomutova a Kadaně. Zatímco Chomutov byl od roku 1252 v držení německých rytířů,
71
1 K problematice likvidace památek v severozápadních Čechách v období 1945–1989 viz např. Binterová 2000c; Kat. Zničené kostely 2011; Čechura 2012; Macek 2014; a dále www.zanikleobce.cz či www.znicenekostely.cz. Specielně k regionu Chomutovska a Kadaňska zejména Binterová 1995–1997; 1999; 2005; 2006; Prontekerová 2005. 2 Oblastní muzeum v Chomutově (dlouhodobý deponát). 3 Mudra 2006, s. 110. Madona z Tuřan: hlavní oltář kostela Zvěstování Panny Marie v Tuřanech u Brna; Madona Čarkova: Národní galerie v Praze, inv. č. P 5278. K oběma viz Mudra 2006, s. 87–96, č. kat. 9 a 10, obr. 177–182, 188–189. Ke vzniku a šíření trůnících Madon původem francouzského typu Sedes Sapientiae viz také Mudra 2004 a 2008c. 4 Kopie řezby se mohla do bystřického kostela dostat odkudkoli, bez vazby románského originálu na Bystřici. 5 Hlaváček 2009, s. 17.
26.
Sv. Šebestián 1510–1520 Lipové dřevo, výška 212 cm, šířka 59 cm, hloubka 51 cm, plná, vzadu opracovaná socha, původní polychromie, na pravé ruce chybí poslední články ukazováku a prostředníku, na levé chybí poslední článek malíčku, z původních jedenácti šípů zachovány dva. Oblastní muzeum v Chomutově, inv. č. Pl 96. Pochází z kostela Panny Marie a Čtrnácti sv. pomocníků při bývalém klášteře františkánů-observantů v Kadani, odkud byl v roce 1982 převeden do sbírky muzea v Chomutově. Restauroval Jiří Tesař v roce 1983, Jan Živný v roce 2000, Milena Nečásková v roce 2007 (restaurátorské zprávy uloženy v Oblastním muzeu v Chomutově). Literatura – Opitz 1922a, s. 180; Opitz 1924a, s. 42; Opitz 1924b, s. 14; Opitz 1924c, s. 42; Opitz 1925, s. 36–37; Opitz 1928a, s. 18, č. kat. 36; Opitz 1928b, s. 6; Opitz 1929, s. 527; Opitz 1930, s. 33; Hentschel 1951b, s. 32; Homolka 1978, s. 214; UPČ 1978, s. 17; Šamšulová 1987a, s. 69; Šamšulová 1987b, s. 7 a 10; Kesner 1989, nestr., č. kat. 19; Saur 1999, s. 294; Šamšulová 1999a, s. 29, č. kat. 8; Šamšulová 1999b, s. 84, č. kat. 8; Ottová 2006, s. 13; JCh [Jan Chlíbec], č. kat. 47, in: Kat. Básník a král 2007, s. 72.
Dle zjištění Josefa Opitze stála socha na kamenné konzole v severní části triumfálního oblouku naproti kazatelně v bývalém františkánském klášterním kostele Panny Marie a Čtrnácti sv. pomocníků v Kadani a v roce 1893 byla kvůli restaurování přenesena do kaple sv. Kateřiny (Opitz 1922a; 1924a; 1925; 1928a). Na starší fotodokumentaci z doby před rokem 1982 je socha zachycena opět při triumfálním oblouku (obr. 149). Původní provenienci sochy sv. Šebestiána v kadaňském klášteře potvrzuje také její ikonografie – sv. Šebestián byl uctíván jako ochránce proti moru a jeden ze Čtrnácti sv. pomocníků.1 Domněnku Josefa Opitze, že socha byla fundována kadaňským spolkem střelců (Opitz 1924c), nelze pro nedostatek archivních zpráv potvrdit.2 Výjimečná řezba, která patří k nejkvalitnějším památkám spojeným s kadaňským klášterem, byla od počátku v centru zájmu odborné literatury. Několikrát ji zhodnotil Josef Opitz, řezbu kladl do doby kolem roku 1500 a připsal ji francky orientované dílně, která vytvořila reliéfy Čtrnácti sv. pomocníků staršího kadaňského retáblu svěceného 1480 (Opitz 1928a). Již dříve ovšem naznačil spojitost rovněž se saskou tvorbou přelomu 15. a 16. století (Opitz 1925). Walter Hentschel zařadil sochu do tvorby saského sochaře Leonharda Herrgotta (Hentschel 1951b), jeho atribuci později přijala Eva Šamšulová (1999a; 1999b). Osamocené zůstalo připsání Ulrichu Creutzovi v Uměleckých památkách Čech (UPČ 1978), uvedené ještě i v Saurově lexikonu umělců z roku 1999 (Saur 1999). Michaela Ottová se naopak přiklonila k hornofrancké stylové genezi sochy a navrhla možnost školení
228
149 Sv. Šebestián v triumfálním oblouku kostela Panny Marie a Čtrnácti sv. pomocníků při bývalém klášteře františkánů-observantů v Kadani
1 Moru se v 1. třetině 16. století obávali především hasištejnští Lobkovicové, zejména Bohuslav (asi 1461–1510) a jeho starší bratr Jan (1450–1517), kteří byli hlavními donátory kláštera. Úcta ke Čtrnácti sv. pomocníkům byla naopak charakterističtější pro Fictumy, kteří klášter rovněž významně podporovali. K tomu více především Hlaváček 2005; 2013a; 2014. 2 O existenci střeleckého bratrstva či cechu v Kadani nemáme pro tuto dobu žádné zprávy. Prvním nepřímým pramenem o fungování střeleckého spolku v Kadani je Willenbergova veduta města z roku 1602 (vyobrazení viz Šimůnek 2011, mapový list č. 33, obr. 52), kde je na tzv. Špitálském náměstí zachycen stožár pro „střelbu ku ptáku“. Za toto upozornění děkuji Mgr. Lukáši Gavendovi z Městského muzea v Kadani.
229
