Středoškolská technika 2015 Setkání a prezentace prací středoškolských studentů na ČVUT
HISTORICKÉ VÁPENKY A TĚŽBA MRAMORU NA CHOMUTOVSKU V KRUŠNÝCH HORÁCH
Miroslav Pressler
Gymnázium Kadaň 5. května 620, Kadaň
Historické vápenky a těžba mramorů na Chomutovsku v Krušných horách
Historical limekilns and mining of marble in Chomutov region in the Ore Mountains
Autor:
Miroslav Pressler
Škola:
Gymnázium Kadaň, 5. května 620, příspěvková organizace 5. května 620, 432 01 Kadaň RNDr. Vladimír Šrein, CSc.
Konzultanti:
PaedDr. Hana Kožíšková
Kadaň 2015
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci vypracoval samostatně a použil jsem pouze podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci. Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. V ………… dne …………………
podpis: ……………………………
3
Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval PaedDr. Haně Kožíškové za obětavou a přátelskou pomoc při vedení práce, korekční a formální úpravy, četné konzultace, fotografie a společné návštěvy zkoumaných lokalit. Děkuji RNDr. Vladimíru Šreinovi, CSc. za jeho přátelský přístup a pomoc s námětem této práce, poskytnutí mnoha použitých dokumentů, konzultace a návštěvy lokalit.
4
ANOTACE Tato práce se věnuje zdokumentování současného stavu několika historických nalezišť mramorů a vápenných pecí, v nichž byl mramor pálen, na Chomutovsku v Krušných horách. Práce na lokalitách Hasištejn, Kovářská, Volyně a Vykmanov na základě historických dokumentů a vlastního pozorování přesně lokalizuje umístění bývalých lomů a dolů a také pravděpodobné umístění zaniklých a stav zachovaných vápenných pecí. Uvádí geologické údaje o nalezištích a petrografické o těžených mramorech. Z historických pramenů čerpá údaje o historickém vývoj těžby, využití těženého mramoru, vlastnících vápenek, množství vytěženého a vypáleného vápna. Práce je okrajovým příspěvkem k projektu ArchaeoMontan. Klíčová slova: vápenky; mramor; Volyně; Kovářská; Hasištejn; Vykmanov
ANNOTATION This work is focused on documenting the current state of several historical deposits of marble and limekilns where the marble was fired, specifically in Chomutov area in the Ore Mountains. Work in the localities of Hasištejn, Kovářská, Volyně and Vykmanov accurately locates the position of former quarries, mines, the location of defunct limekilns and state of preserved kilns, all based on historical documents and personal observations. Next the work presents geological data about the deposits and petrographic data of quarried marble. It takes information from (historical) sources about historical developement of quarrying and usage of marble, owners of limekilns, quantity of quarried and anihydrous lime. My work is margine contribution to the project „ArchaeoMontan“.
Key words: lime kilm; marble; Volyně; Kovářská; Hasištejn; Vykmanov
5
Obsah
strana
1.
Úvod……………………………………………………………………………….8
2.
Metodika…………………………………………………………………………..9
3.
Vlastní práce…………………………………………………………………….10
3.1
Výskyt mramorů v Krušných horách ..................................................................... 10
3.2
Historická těžba mramorů na Chomutovsku ......................................................... 12
3.3
Sledované lokality.................................................................................................. 12
3.3.1
Lokalita Hasištejn .................................................................................................. 13
3.3.1.1 Současný stav lokality ........................................................................................... 13 3.3.1.2 Zdroj mramoru ....................................................................................................... 17 3.3.1.3 Pece k pálení .......................................................................................................... 17 3.3.1.4 Vlastníci ................................................................................................................. 18 3.3.1.5 Využití mramoru .................................................................................................... 18 3.3.2
Lokalita Kovářská………………………………………………………………..22
3.3.2.1 Současný stav lokality ........................................................................................... 22 3.3.2.2 Zdroj mramoru…………………………………………………………………...24 3.3.2.3 Vápenky ................................................................................................................. 26 3.3.2.4 Vlastníci ................................................................................................................. 27 3.3.2.5 Využití ................................................................................................................... 28 3.3.3
Lokalita Vykmanov (Vápenice)………………………………………………….29
3.3.3.1 Současný stav lokality ........................................................................................... 29 3.3.3.2 Zdroj mramoru ....................................................................................................... 30
6
3.3.3.3 Vápenné pece ......................................................................................................... 31 3.3.3.4 Vlastníci ................................................................................................................. 31 3.3.4
Lokalita Volyně…………………………………………………………………..33
3.3.4.1 Zdroj mramoru ....................................................................................................... 33 3.3.4.2 Pece k pálení .......................................................................................................... 33 3.3.4.3 Vlastníci ................................................................................................................. 34 3.3.4.4 Využití vápna ......................................................................................................... 34 3.3.5
Pece………………………………………………………………………………35
3.3.5.1 Pálení vápna v polních pecích ............................................................................... 35 3.3.5.2 Pálení vápna v kruhových pecích .......................................................................... 36 3.3.5.3 Šachtové pece ........................................................................................................ 37 3.3.6
Vápnomilné rostlin……………………………………………………………….40
3.3.6.1 Hasištejn................................................................................................................. 40 3.3.6.2 Volyně .................................................................................................................... 40 3.3.6.3 Kovářská vápenka .................................................................................................. 41 3.3.6.4 Kovářská lom cca 1km za vápenkou ..................................................................... 41 4.
Diskuze…………………………………………………………………………...43 Závěr……………………………………………………………………………..44 Seznam tabulek a obrázků …………………………………………………...45 Seznam použitých zdrojů ......…………………………………………………46 Přílohy
…………………………………………………………………………499
7
1. Úvod Už jako malého kluka mne zaujal na zemi ležící kámen, který se krásně třpytil. Začal jsem si nerostů a hornin všímat víc, časem jsem si založil vlastní sbírku. Na gymnáziu jsem potkal kamaráda, který měl stejný zájem a pracoval na práci SOČ. Společně s ním jsem navštěvoval místo, na kterém pracoval, a pozorně naslouchal jeho poznatkům. To díky jemu jsem se rozhodl, že takovou práci také zpracuji. Historické vápenky jako téma pro práci mi navrhl odborný poradce RNDr. Vladimír Šrein, CSc. Organizoval českou část projektu ArchaeoMontan (viz příloha č. 1), k němuž jsem tak mohl svou prací nepatrně přispět. Za cíl jsem si stanovil důkladně prozkoumat několik lokalit v Krušných horách v okrese Chomutov, kde v historii probíhala těžba a zpracování mramorů. Rozhodl jsem zdokumentovat současný stav, zjistit aktuální geologickou situaci a z dostupných zdrojů shromáždit informace o rozsahu těžby, kvalitě mramoru, zpracování a využití vytěžené horniny. Zkoumal jsem také zbytky historických vápenek, kde se převážně méně kvalitní mramory pálily na vápno.
8
2. Metodika Celá práce započala v září roku 2013, kdy jsem se poprvé setkal s RNDr. Vladimírem Šreinem, CSc., se kterým jsem se domluvil na tématu a obsahu práce, kterou zpracuji. Nejdříve jsem získával informace o tématu, zpracovával jsem rešerše z odborných publikací a hledal informace i na internetu.
Rozhodl jsem se, že všechna místa navštívím a zdokumentuji, a proto jsem musel znát jejich přesnou polohu. Čekala mne tedy práce s mapami jak historickými, tak současnými a následně jejich zakreslení, díky kterým jsem je poté mohl navštívit a nafotografovat. Dne 9.9.2014 se mi poprvé podařilo navštívit všechny lokality společně s PaedDr. Hanou Kožíškovou a RNDr. Vladimírem Šreinem, CsC. Všechny lokality jsem pečlivě vyfotografoval a ověřil správnost poloh v mapách, dále jsem zkontroloval, zdali se důlní díla opravdu vyskytují v místech, na kterých je uveden výskyt vápence podle geologických map. Podařilo se mi nalézt vzorky vápence a opálených cihel na 3 lokalitách. Dne 23.1.2014 jsem navštívil Státní okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani, kde jsem si zapůjčil několik místních kronik a knih, ze kterých se mi podařilo zjistit některé vlastníky vápenných pecí, vzhled pecí a u některých lokalit množství zpracovaného vápna. Jako další z důkazů o výskytu vápence posloužila návštěva lokalit 22.6.2014 společně s PaedDr. Hanou Kožíškovou a Mgr. Ivanem Bílkem, kdy se nám podařilo na většině lokalit nalézt vápnomilné rostliny.
9
3. Vlastní práce 3.1 Výskyt mramorů v Krušných horách Pod souhrnné označení mramory se zařazují metamorfované horniny tvořené převážně kalcitem CaCO3 a dolomitem CaMg(CO3)2. Mají granoblastickou stavbu (dlažební nebo zubovitá) a jsou většinou kompaktní. Bývají bělavé nebo různě pestře zbarvené, většinou podle toho, jaké příměsi obsahují. Příměsi bývají zkoncentrovány do různě zbarvených proužků, často detailně zvrásněných. Podle poměru kalcitu a dolomitu a podle poměru karbonátů a silikátů se rozlišuje celá řada odrůd: krystalické vápence, dolomitické vápence, kalcitické dolomity; mramory chudé na příměsi přecházejí až do erlánů chudých na karbonáty apod. (Obr. č. 1). Nejrozšířenější jsou krystalické vápence s dolomitickou příměsí; čisté krystalické vápence jsou poměrně vzácnější, stejně jako čisté dolomity, které vznikají častěji přínosem hořčíku do původních vápenců až při metamorfóze než metamorfózou sedimentogenních dolomitů (Mališ 2012).
Tab. č.1: Rozdělení mramorů podle obsahu CaCO3 (Hejtman 1962) Mramory jsou v oblasti Krušných hor vzácné (obr. č. 1). Jsou známé výskyty v okolí obcí Oloví a Rotava, kde tvoří malé polohy ve svorech. Většinou jde o světlé, slabě nahnědlé, většinou jemnozrnné horniny. V některých polohách převládá kalcit, v jiných dolomit. Další výskyty jsou známé z oblasti mezi Božím Darem a Měděncem s mnohem větším přesahem na německou stranu Krušných hor. Na české straně se vyskytuje 16 historicky těžených lokalit a 93 lokalit na německé straně Krušných hor. Všechny, i velmi malé
10
výskyty, byly v minulosti těženy k pálení vápna. (Krutský 1971). Ve své práci budu používat pojem mramory, pokud bylo známo přesnější složení, uvedu ho.
Obr. č. 1: Rozšíření mramorů (červeně znázorněné) v Krušných horách (orig.)(Jetmar 2010)
Obr. č. 2: Detailní mapa mramorových nalezišť na české (černé body) i německé straně (bílé body) (Krutský 1971) 11
3.2 Historická těžba mramorů na Chomutovsku Hlubinná těžba mramoru je známa z okolí Měděnce a Kovářské až do 20. století, avšak známe i naleziště, která byla využívaná mnohem dříve. Například to byly mramorové čočky nedaleko hradu Hasištejn, v nichž se mramor těžil hlubinně pomocí štol nebo povrchový důl v oblasti Volyně. Asi 2 km jihozápadně od Kovářské vystupuje krystalický zrnitý vápenec (mramor), který se nachází ve vzdálenosti asi 1 km od železniční stanice. Mramor, v jehož nadloží jsou muskovitické svory s hojnými křemennými čočkami, je na styku se svorem deskovitě odlučný a tmavě pruhovaný, místy zrudněný vtroušeným galenitem. Několik dalších mramorových výskytů se nachází mezi Loučnou a Kovářskou. Směr jejich vrstev je většinou severní s mírným úklonem na západ. Severně od Vykmanova byl v minulosti otevřen lom v mramorové čočce v muskovitických rulách o mocnosti asi 40 m, která na směrné délce 100 m vykliňovala. Tvořily ji zrnitě bílé až nažloutlé vápenité dolomity, které se dodávaly do kladenských oceláren. Na příkrém svahu asi 1,5 km severně od Pernštejna byla odkryta čočka nečistého mramoru přecházejícího do erlánu. Východně od Rájova je výskyt mramoru tvořen dvěma paralelními pruhy o mocnosti 15 m. Jde o deskovité, bílé vápnité dolomity ve vrstvách. Mramor se nejčastěji pálil na stavební vápno. Na Kadaňsku byly nejvydatnější mramorové lomy u Úhošťan a lomy u Kadaně. Mramory z ložiska u Kalku byly používány při hutnění místních železných rud (Bílek 1976).
3.3 Sledované lokality Pro svou práci jsem si vybral sledování 4 historických lokalit těžby a zpracování mramorů na Chomutovsku: 1. Hasištejn 2. Kovářskou 3. Vykmanov 4. Volyni
12
Obr. č. 3: Mapa s vyznačenými lokalitami mramorových nalezišť (OpenStreetMap)
3.3.1 Lokalita Hasištejn Lokalizace: 50°26'50.7"N 13°14'54.9"E
3.3.1.1
Současný stav lokality
Nachází se asi 1 km severozápadně od zříceniny hradu Hasištejn na zalesněném svahu. (obr.č.3) Leží zde osm viditelných, dnes už uzavřených štol, které jsou umístěny v několika horizontálních řadách nad sebou a vedou mezi nimi dvě na pohled patrné cesty, které zajišťovaly přístup k vyhloubeným šachtám (obr. č. 5;6). Veškeré otvory vyhloubených šachet jsou zabezpečeny mřížemi. Viditelné jsou také malé šachty, ze kterých vytéká voda. S největší pravděpodobností se jedná o cíleně narušený masiv za účelem odvodnění a umožnění tak snažší práce horníků. Na cestě je patrná plošina, kde mohla být dříve pec sloužící k pálení vápna, avšak nenalezneme na tomto místě žádné patrné zbytky. Vápenec se zde lámal do roku 1870 a vápenka byla v provozu do roku 1894. Ještě ve 30. letech 20. století byla v docela dobrém stavu, teprve pak začala rychle chátrat (Bittnerová 2008).
13
Obr. č. 4: Mapa s vyznačeným místem pozůstalých šachet (OpenStreetMap)
V roce 2001 byly zabezpečeny staré štoly pozůstalé po podzemním dobývání mramoru na Kalköfen Koppe u Hasištejna v sz. Čechách. Citlivé zabezpečení (kamenné zdi s průletovými otvory) provedla firma Vrtný a geologický průzkum Osek s.r.o.
14
Obr. č. 5: Nákresy polohy důlních děl (Šrein 2004)
15
Obr. č. 6: Nákres polohy důlních děl (Krutský 1971) Uvedené nákresy důlních děl se zcela shodují s mým průzkumem, považuji je tedy za správné.
16
3.3.1.2 Zdroj mramoru Mapované mramorové čočkovité těleso o délce asi 150 m a šířce do 15 m, směru ZSZ VJV, s úklonem asi 35° k SV, je ve své střední části odkryto menším stěnovým lomem. Okolí je tvořeno podle kopných prací svorovými rulami, přičemž asi 15 m s. od ložiska probíhá vložka amfibolitu. Okolní horniny mají většinou příkřejší úklon foliace než vápenec (50 - 70° k S). Surovina v lomu je tvořena bělošedým, tmavošedě pruhovaným masivním kalcitovým mramorem, drobně zrnitým, lavicovitě až deskovitě odlučným. Při kontaktu se svorovými rulami obsahuje větší podíl slídových šupinek. Mocnost ložiska je asi 10 m. Praktický význam ložiska byl pro jeho malý rozsah dosti omezený. Význam by ložisko mělo tehdy, kdyby poloha pokračovala západním směrem až do údolí Prunéřovského potoka, což však nebylo potvrzeno. Pomocí štol, které vedou kolmo do hřbetu masivu byl mramor vylamován a následně se lámal na vhodnou velikost, která byla potřebná pro správné vypálení. Štoly jsou umístěny v rozsahu několika stovek metrů čtverečních a všechny jsou v blízkosti na pohled patrné, dříve využívané cesty. Na lokalitě můžeme také nalézt místo, kde mramor nebyl těžen za účelem pálení vápna, ale byl vylamován a následně používán ke zhotovení soch a náhrobků. U každé štoly je patrný zbytek vytěžené horniny. Všechny štoly jsou přibližně 170cm vysoké a jejich délky se výrazně liší. (Šrein 2004)
3.3.1.3 Pece k pálení Domnívám se, že pec na pálení vápna mohla stát na plošině u cesty, ale nenalezl jsem zde žádné patrné zbytky. Avšak na 30 metrů vzdáleném místě od již zmíněné plošiny můžeme nalézt mnoho napálených kamenů, které by se shodovaly s pozůstatky pecí. V prudkém svahu, kam nevede žádná z prošlapaných cest, se nachází několik vedle sebe vykopaných 2 metry hlubokých jam, které leží přímo u cesty a odpovídají popisu jednoho z možných způsobů pálení vápna, v milířích.
17
3.3.1.4 Vlastníci Nepodařilo se mi zjistit žádný historický materiál, ve kterém by byl zmíněn nějaký vlastník lomu ani množství vytěženého vápence. Nalezený náhrobek Jana Hasištejnského z Lobkovic pochází z roku 1517. Domnívám se tedy, že právě v tomto období byl hasištejnský mramor nejvíce využíván. Těžba byla ukončena v roce 1887 (Krutský 1971).
3.3.1.5 Využití mramoru Hlavní využití bylo k pálení vápna ke stavebním účelům, méně kvalitní materiál sloužil také jako hnojivo. Pokud byla odkryta větší část čočky, byl mramor odlomen a následně použit k vytesání soch nebo náhrobních kamenů. Z hasištejnského mramoru byla vytesána například tumba Jana Hasištejnského z Lobkovic, náhrobník Václava Hasištejnského z Lobkovic a mnoho dalších v kostele františkánského kláštera v Kadani a náhrobní kameny v zámku v Klášterci nad Ohří (Šrein 2004). Je také možné, že vytěžený mramor byl hned zpracován a vypálen a následovně použit ke stavbě hradu Hasištejna.
Tab. č. 2: Chemická analýza hasištejnského mramoru (Šrein 2004)
18
Obr. č. 7: Geologická mapa lokality Hasištejn, tyrkysový pruh zhruba uprostřed mapy (výřez 3x3km). Specifikace ložiska je uvedena pod kódem ID: 1462 - krystalický vápenec a krystalický dolomit (ČGS)
19
Obr. č. 8: Zabezpečený vstup do hlubinné šachty (foto: Pressler 2013)
Obr. č. 9: Prohlubně zanechané ve stráni, jedná se pravděpodobně milíře (foto: Pressler 2013) 20
Obr. č. 10: Největší nalezená prohlubeň, ve které se mramor vylamoval k sochařskému využití (foto: Pressler 2013)
Obr. č. 11: Plošina, kde údajně stála vápenka (foto: Pressler 2013) 21
3.3.2 Lokalita Kovářská Lokalizace: 50° 25' 31.8" N, 13° 1' 29.28" E
3.3.2.1 Současný stav lokality Asi 2,5 km jihozápadně od obce Kovářská se nacházejí dochované mohutné zbytky 2 vápenných pecí, jedna z nich se částečně zřítila v roce 2004 (obr. č. 12). Byly prohlášeny za technickou památku. Lom mramoru v těsné blízkosti pecí je v současnosti zarostlý lesem. Asi 1,5 km od vápenek leží lom nazývaný Vápenný vrch (obr. č. 14).
Obr. č. 12: Umístění vápenek spolu s vápenným dolem (OpenStreetMap)
22
Obr č. 13: Zarostlý bývalý lom u vápenky (foto: Kožíšková 2014) Obr. č. 14: Lom Vápenný vrch, odkud bylo také těženo vápno pro vápenky v Kovářské (foto: Kožíšková 2014)
23
Obr. č. 15: Odval viditelný na druhé straně cesty lomu Vápenný vrch (foto: Kožíšková 2014)
3.3.2.2 Zdroj mramoru Zpracovával se zde mramor (krystalický dolomit) z lomu, který leží přibližně 20 metrů za vápenkami. V dnešní době je zcela zarostlý a můžeme spatřit jen zbytky pozůstalých jam, avšak žádné zbytky mramoru nebyly nalezeny. Mramor se také těžil z 1,5 km vzdáleného lomu na Vápenném vrchu. Začátek těžby se datuje pravděpodobně od 18. století (1750). Těžba probíhala nejdříve mechanicky, posléze odpalováním černým prachem. Vytěžený materiál se odhaduje na 1,5 mil tun (Krutský 1971).
24
Obr. č. 16: Geologická mapa lokality Kovářská (ČGS)
25
3.3.2.3 Vápenky Jedná se o dvě vápenné pece postavené v roce 1887, které jsou stavěny tak, aby mohl probíhat neustálý proces pálení (obr. č. 17). Jsou postaveny vedle sebe u cesty, která vede k nedalekému lomu mramoru. Jako palivo se používalo výhradně dřevo z okolních lesů. Vápenky jsou v dnešní době značně zchátralé a komín jedné z nich se rozpadl v roce 2014 (obr. č. 18). Vytěžený materiál z lomu se vozil pomocí vozíků k vápenkám a byl do nich shora sázen. To vše mohlo probíhat za nepřetržitého provozu díky předehřívacímu pásu vápenné pece. Produktem bylo šedé pálené vápno (Rak 2003).
Obr. č. 17: Vápenné pece v Kovářské (foto: Pressler 2014)
26
Obr. č. 18: Detail zhrouceného komínu z jedné z pecí (foto: Pressler 2014)
3.3.2.4 Vlastníci Vápenky vlastnil rod Buquoyů. Pece byly postaveny v první polovině 19. století a v provozu se udržely až do roku 1923-4. Provoz vápenky byl ukončen v letech 1923-24, posléze se vyskytly jen krátkodobé pokusy obnovení provozu. Množství vypáleného množství vápence se nepodařilo zjistit (Rak 2003).
27
3.3.2.5 Využití Vápno bylo používáno ke stavebním účelům, pro místní hutní provozy v Kovářské od roku 1887 a na hnojení (Rak 2003).
Obr. č. 19: Viditelný důkaz napálení stěny pece (foto: Pressler 2013)
28
3.3.3 Lokalita Vykmanov (Vápenice) Lokalizace: 50°24'01.3"N 13°04'12.5"E
3.3.3.1 Současný stav lokality V této lokalitě vznikly dvě vápenky známě jako “horní a dolní vykmanovská vápenka”(obr. č. 18). Dolní založil v roce 1879 velkobchodník ze Žatce a poslanec českého sněmu Karel Bernardin. Produkovala okolo 10 vagónů vápna měsíčně. Vápenka několikrát změnila svého majitele a dvacátých letech 19. století byla založena “horní vápenka”. Protože tyto pece stály v části mýtinského katastru, ale přitom téměř ve středu obce Vykmanov, začalo se jim říkat “vykmanovské vápenky”. V roce 1915 musel být provoz omezen díky nedostatku uhlí, ovšem v roce 1927 obě vápenky zmodernizovaly (v dolní byla zřízena mohutná šestnáctikomorová pec s 60 metrů vysokým komínem a její výroba se zvýšila na 1000 vagónů vápna ročně (Rak 2003).
Obr. č. 20: Mapa lokality Vykmanov s označením vápenek (OpenStreetMap) 29
3.3.3.2 Zdroj mramoru Podle Krutského (1971) nastal počátek těžby minimálně v 1. polovině 19. století. Těžilo se v rozsáhlé oblasti mezi obcemi Dolní Vykmanov (Vápenice) a Rájov na až 11 kamenolomech a 14 štolách, těžba probíhala odpalem. Těžil se dolomitický mramor, mocnost vrstev dosahovala 10 - 40m.Objem vytěženého materiálu se odhaduje na 1,5 mil. t mramoru, pravděpodobně stejné množství se ještě vyskytuje ve větších hloubkách lokalit. Ještě během 2. světové války byly v provozu štoly, které ústily v blízkosti vápenné pece. Přímo v obci Vykmanov se v lomu ročně vytěžilo okolo 9 000 tun dolomitu, který se také využíval jako vyzdívka vysokých pecí v kladenských ocelárnách. Těžební důl byl v roce 1962 zatopen. (Rak 2003)
Obr. č. 21: Geologická mapa naleziště mramoru v lokalitě Vykmanov 3x3km. Specifikace ložisek:ID: 1462 - krystalický vápenec a krystalický dolomit (modrozelená barva) ID: 1464 - erlan (světle modrá barva) (ČGS) 30
3.3.3.3 Vápenné pece V této oblasti se vyskytovalo sedm malých pecí, které postupně zanikly. Nejvýznamnější byly ovšem pece v obci Vykmanov, které dosáhly vysoké produkce páleného vápna. Topeniště i sazebna byly od sebe odděleny a vápno se tak mohlo vypalovat za nepřetržitého provozu. (Rak 2003)
3.3.3.4 Vlastníci 1. Karel Bernardin 1879-zakladatel 2. rodina Rauvých 3. Josef Waldert 4. Hermann Rau
Obr. č. 22: Vápenka Hermana Raua v obci Vykmanov (Státní okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani, fond archiv obce Perštejn)
31
Obr. č. 23;24: Detailní foto jedné z vykmanovských vápenek (Zaniklé obce 2010)
32
3.3.4 Lokalita Volyně Lokalizace: 50°26'51.8"N 13°13'39.4"E
3.3.4.1 Zdroj mramoru Zdrojem mramoru byl v tomto případě pouze jeden povrchový lom, který leží 20 metrů od zříceniny vápenné pece (obr. č. 1). Na místě jsou patrné malé jámy. Jedná se s největší pravděpodobností o pozůstatky zkušebních kopů, kterými se dříve snažili najít nová ložiska mramoru. S největší pravděpodobností byl veškerý dostupný mramor vytěžen a na povrchu se mi nepodařilo nalézt žádný vzorek. Lom je hluboký přibližně 15 metrů (Šrein, ústní sdělení)
Obr. č. 24: Mapa lokality Volyně s vyznačeným místem lomu a vápenky (OpenStreetMap)
3.3.4.2 Pece k pálení Na místě jsou patrné pouze zbytky jedné zděné pece, která leží v těsné blízkosti lomu. Stěny pece byly zhotoveny z cihel a kamenů. Tento postup byl používán často, můžeme si všimnout, že ne všechny větší pece byly stavěny tímto způsobem. Při pálení vápna je třeba
33
dosáhnout vysoké teploty na delší dobu, je tedy potřebné zajistit co nejmenší únik tepla. O vysoké teplotě svědčí kamenné stěny pece, které můžeme naleznout v těsné blízkosti a jsou do značné části natavené, přičemž je do nataveniny přimíchán i podíl vypáleného vápna.
3.3.4.3 Vlastníci Nepodařilo se mi zjistit žádný materiál, který by popisoval tento lom a pec. Těžba ovšem skončila ve stejném roce jako na nalezišti Hasištejn - 1887 (Krutský 1971)
3.3.4.4 Využití vápna Dle mého názoru bylo hlavní využití vápna ke stavebním účelům, někdy ovšem sloužilo také jako hnojivo. Vzhledem k velikosti lomu a pece usuzuji, že tento malý lom zásoboval páleným vápnem pouze několik blízkých vesnic a produkce vypáleného vápna nebyla příliš vysoká.
Obr. č. 25: Detailní pohled na lom (foto: Pressler 2014) 34
3.3.5 Pece Ve středověku se rozšířila výroba vápna a jeho používání v celé Evropě. Pálení se nelišilo od starověkého způsobu, zvláště římského. Postupně se zaváděly trychtýřové pece s kulatým nebo elipsovitým průřezem. Pece se vyzdívaly cihlami a vytápěly se dřívím. Nejstarší pece v Čechách pocházejí z konce 10. století, kdy se pálilo vápno pro účely stavby knížecího hradu Boleslava I. a stavby Břevnovského kláštera. Avšak šlo pouze o milíře a nikoli o pece schopné nepřetržitého provozu. K rozvoji pálení vápna docházelo v 13. a 14. století v souvislosti s výstavbou hradů a kamenných kostelů. V Čechách se pálilo např. v Braníku, Podolí, Radlicích. Pálení vápna se postupně rozvíjelo na celém území Čech a Moravy. Původně se pálilo v milířích a pecích typu milíře, později se začalo užívat pecí šachtových a kruhových shodně s vývojem vápenictví v Evropě. Drobnější výrobci však stále užívali jednodušší a méně nákladné trychtýřovité pece šachtové. Jednalo se např. o sedláky, kteří se v méně úrodných podhorských oblastech byli nuceni zabývat další činností. Tyto pece se také někdy nazývají jako "vápenice" či "selské vápenice" a pálilo se v nich v některých případech téměř až do poloviny 20. století. K dalšímu rozvoji vápenictví došlo v 19. století, kdy byla potřeba hromadné produkce pro rozvíjející se stavební výrobu, zemědělství i cukrovarnictví. Byly stavěny různé typy moderních pecí a z původně řemeslné výroby se stalo samostatné průmyslové odvětví. Koncem 19. a na počátku 20. století vznikla řada vápenek. (Wikipedie)
3.3.5.1 Pálení vápna v polních pecích Jedná se o nejstarší metodu výroby vápna. Než se přistoupilo k samotnému pálení, bylo nutno kámen připravit. Říkalo se tomu, že se "tluče pec". Nalámaný vápenec se palicemi rozbíjel na větší a menší ploché kusy. Po přípravě "foroty" se začala pec "rovnat". K této práci bylo zapotřebí nejméně dvou lidí, lépe se však dělalo ve třech. Jeden stál u hromady kamení na okraji pece a nabíral vhodné kusy do košů nebo ošatek a podával je dalším dvěma, kteří stáli v peci. Ti si je přitlačovali břichem ke stěně tak, aby měli obě ruce volné. Vybírali kameny a zarovnávali je kolem dokola na pelísku. Začínali těmi drobnějšími a jak 35
stěna uhýbala, brali větší. Přesazovali je také dovnitř, takže se prostor pece směrem nahoru zužoval. Vršek pece zavřeli velkými plochými kameny a zarovnali žulovými balvany, tzv. hroudím. V peci se topilo 12 - 16 hodin v závislosti na jakosti dřeva a také podle ročního období. Popel z pece se opatrně vyhrabával popelištěm, "aby se vápno nezapopelilo". Žárem se vápenec rozžhavil doběla, otvory mezi ním však zůstávaly dlouho temně červené. Pokud se topilo dostatečně dlouhou dobu, zrůžověly a nakonec zbělely. To bylo znamení, že je vápno vypáleno. Po vypálení se musela pec nechat vychladnout. Poté se hroudí odstranilo a vápno se začalo odshora rozebírat.
Obr. č. 26: Nákres milíře “polní pece” (archiv Společnosti Barbora, Vladislav Konvička)
3.3.5.2 Pálení vápna v kruhových pecích Vynálezcem kruhovky je berlínský stavitel Bedřich Hoffmann, který si přihlásil její patent roku 1858. První kruhová pec na našem území byla postavena roku 1868 v Přerově. Princip kruhové pece je jednoduchý. Teplo z vypáleného vápna se využívá k předehřátí spalovacího vzduchu a tepla zplodin hoření se využije k předehřátí vápence. Peciště tvoří souvislý kanál, který umožňuje stálý a nepřetržitý postup ohně. Zdivo pece má v určitých místech navážecí a vyvážecí otvory, které pec rozdělují na určitý počet komor. Každá komora má otvor pro odvádění spalin z pece. Palivo se přikládá otvory v klenbě tzv.
36
sypáky, které se uzavírají litinovými poklopy. Pod sypáky se z vápence skládají topné šachtice, ve kterých se přikládané palivo spaluje. Jako palivo se používal uhelný mour. Poslední kruhové vápenky ukončily provoz v 60. letech 20. století. (Hornická skripta)
Obr. č. 27: Nákres kruhové pece, která byla využívána v lokalitě Vykmanov (archiv Společnosti Barbora, Vladislav Konvička)
3.3.5.3 Šachtové pece Šachtové pece se stavěly se dvěma druhy topení - vnější, tzv, hicovky, a vnitřní, kde palivo hoří přímo v šachtě. Šachtové pece s vnějším topením - pec je asi v 1/3 výšky opatřena topeništěm s rošty na spalování dřeva či uhlí. Nejčastěji jsou zřízena ohniště tři (i více) a jsou rozdělena 37
pravidelně po obvodu pece. Potřebný spalovací vzduch se pecí nasává a prochází popelníkem topenišť k palivu na roštech. Horké spaliny a plameny z tohoto topeniště procházejí do pece a prostupují navezeným vápencem vzhůru. Odspodu je pec opatřena vyhrabovacími otvory, ve vrchní části je prodloužena v komín a opatřena zavážecím otvorem. Šachtové pece s vnitřním topením - V těchto pecích se palivo potřebné k výpalu vápna se spaluje přímo v peci, a je tam tedy společně s vápencem. Palivem je zpravidla koks. Stejně jako pec s vnějším topením má nahoře zavážecí a dole vyhrabovací otvor. Šachtové pece s plynovým topením - jedná se o moderní vysoce automatizované pece, pracující s umělým tahem a rovnoměrným prohoříváním. Hořáky plynové pece mohou být konstruovány tak, že přivádějí do pece jen plyn. Veškerý spalovací vzduch prochází chladícím pásmem pece a je tedy vysoko předehřátý. Plyn vedený dovnitř pece zvlášť začne hořet teprve po styku s horkým vzduchem. Jiné konstrukce jsou provedeny tak, že část spalovacího vzduchu se přivádí hořáky současně s plynem. Podobně jsou konstruovány šachtové pece s hořáky na mazut.(Hornická skripta) V lokalitě Kovářská se dochovaly zbytky 2 kruhových pecí, ve Vykmanově podle historických fotografií se využívaly také. V lokalitě Hasištejn předpokládám byla používána pec starého typu, v níž nebylo možné pálit vápno za nepřetržitého provozu. Musela se tedy nejdříve naplnit palivem a dále mramorem připraveným k pálení. Nebylo možné přidávat další mramor během procesu pálení. Domnívám se, že ve Volyni šlo o shodný systém pálení jako v lokalitě Hasištejn.
38
Obr. č. 28; 29: Detailní rozkreslení kruhové pece (archiv Společnosti Barbora, Vladislav Konvička)
39
3.3.6 Vápnomilné (kalcifilní) rostliny na bývalých lomech a vápenkách Jako další z důkazů o výskytu vápence posloužila návštěva lokalit 22.6.2014 společně s PaedDr. Hanou Kožíškovou a Mgr. Ivanem Bílkem, kdy se nám podařilo nalézt na většině lokalit vápnomilné rostliny, které sloužily jako důkaz přítomnosti vápence. Pouze lomy v oblasti Vykmanova jsou zcela zničeny a zatopeny, a tak se nám nepodařilo nalézt žádné kalcifilní rostliny.
3.3.6.1 Hasištejn Kalcifilní: Hlístník hnízdák (Neotttia nidus -avis (L.) L. C. M. Richard) 5 rostlin (odkvetlé) Samorostlík klasnatý (Actaea spicata L.) - roztroušeně Ostatní zajímavé se širokou amplitudou pH půdy: Kruštík (Epipactis sp. - asi helleborine) nejméně 50 exemplářů (ještě nekvetoucí)
3.3.6.2 Volyně Kalcifilní: Samorostlík klasnatý (Actaea spicata L.) - ojediněle Ostatní: Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis L.) tvořící celý porost na spodním lomu je acidofilní
40
3.3.6.3 Kovářská vápenka Kalcifilní: Kerblík lesklý (Anthriscus nitida (Wahlenb.) Garcke)- podél cesty hojně Kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens (Hoffm.) Besser) – do 20 exemplářů (ještě nekvetoucí) Bradáček vejčitý (Listera ovata (L.) R. Br.) - hojně (ještě nekvetoucí) Samorostlík klasnatý (Actaea spicata L.) - roztroušeně Hořeček nahořklý (Gentianella amarella (L.) Börner subsp. amarella) – několik jedinců (ještě nekvetoucí) Ostatní zajímavé se širokou amplitudou pH půdy: Hruštice jednostranná (Orthillia sekunda Rafin.) – roztroušeně
3.3.6.4 Kovářská lom cca 1km za vápenkou Kalcifilní: Hořeček nahořklý (Gentianella amarella (L.) Börner subsp. amarella)- několik jedinců (ještě nekvetoucí) Ostatní zajímavé: Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica (L.) Gaertner) – spíše acidofilní Vykmanov: Nepodařilo se nalézt žádné kalcifilní rostliny
41
Obr. č. 30: Kerblík lesklý u vápenky v Kovářské (foto: Kožíšková 2014)
42
4. Diskuze Jelikož nebyly nalezeny žádné souhrnné listinné záznamy o zkoumaných mramorových dolech a pecích, v nichž bylo vápno páleno, a v mnohých případech německá literatura popisovala naše území Krušných hor o mnoho podrobněji, shrnul jsem toto téma a upřesnil informace okolo vápenných pecí, lomů a štol. Předpokládám, že vápno, které bylo páleno v oblasti Chomutovska, zásobovalo stavby a napomáhalo zemědělskému průmyslu. Díky práci V. Šreina bylo zjištěno, že kvalitní kusy mramoru byly vylamovány a dále sloužily jako sochařský materiál. Tato práce slouží také jako příspěvek k projektu ArchaeoMontan, který se zabývá historií hornictví a mapováním Krušných hor.
43
Závěr Podařilo se mi přesně zmapovat místa historických vápenných pecí, lomů a štol na 4 lokalitách na Chomutovsku v Krušných horách – Hasištejn, Kovářská, Vykmanov a Volyně. Shromáždil jsem historické údaje o vzniku, způsobu a ukončení těžby. U lokalit Kovářská a Vykmanov se mi podařilo nalézt zmínky o množství vytěženého mramoru a vypáleného vápna. Ložiska těžených mramorů byla různě rozsáhlá, proto i zpracování a využití vytěženého materiálu bylo různé – pálení vápna na stavební účely, navážka do vysokých pecí při výrobě železa, hnojiva, sochařský kámen. Na základě geologických map a historických údajů jsem popsal umístění a rozsah původních ložisek a také složení těžených mramorů. Popsal jsem současný stav lokalit, ložiska jsou vesměs vytěžena, jen ve Vykmanově se uvádí nedotěžená část. Protože jsem povrchovým průzkumem jen výjimečně nalezl vzorky mramorů, snažil jsem se nepřímo zjistit jejich přítomnost vyhledáním kalcifilních rostlin. Kromě Vykmanova se mi to podařilo. Věřím, že má práce bude přínosná díky upřesnění faktů a shrnutým informacím jak pro odborníka, turistu, tak i biologa, vzhledem k nálezu kalcifilních rostlin na místech zkoumaných lokalit. Pestrost a ojedinělost Krušných hor kromě úžasu nad krásou krajiny zaslouží i důkladné zkoumání hornické minulosti a k tomu jsem se snažil svou prací alespoň nepatrně přispět.
44
Seznam tabulek a obrázků Tab. č.1: Rozdělení mramorů podle obsahu CaCO3 (Hejtman 1962) Tab. č. 2: Chemická analýza hasištejnského mramoru (Šrein 2004) Obr. č. 1: Rozšíření mramorů (červeně znázorněné) v Krušných horách (orig.) (Jetmar 2010) Obr. č. 2: Detailní mapa mramorových nalezišť na české (černé body) i německé straně (bílé body) (Krutský 1971) Obr. č. 3: Mapa s vyznačenými lokalitami mramorových nalezišť (OpenStreetMap) Obr. č. 4: Mapa s vyznačeným místem pozůstalých šachet (OpenStreetMap) Obr. č. 5: Nákresy polohy důlních děl (Šrein 2004) Obr. č. 6: Nákres polohy důlních děl (Krutský 1971) Obr. č. 7: Geologická mapa lokality Hasištejn, tyrkysový pruh zhruba uprostřed mapy (výřez 3x3km). Specifikace ložiska je uvedena pod kódem ID: 1462 - krystalický vápenec a krystalický dolomit (ČGS) Obr. č. 8: Zabezpečený vstup do hlubinné šachty (foto: Pressler 2013) Obr. č. 9: Prohlubně zanechané ve stráni, jedná se pravděpodobně milíře (foto: Pressler 2013) Obr. č. 10: Největší nalezená prohlubeň, ve které se mramor vylamoval k sochařskému využití (foto: Pressler 2013) Obr. č. 11: Plošina, kde údajně stála vápenka (foto: Pressler 2013) Obr. č. 12: Umístění vápenek spolu s vápenným dolem (OpenStreetMap) Obr č. 13: Zarostlý bývalý lom u vápenky (foto: Kožíšková 2014) Obr. č. 14: Lom Vápenný vrch, odkud bylo také těženo vápno pro vápenky v Kovářské (foto: Kožíšková 2014) Obr. č. 15: Odval viditelný na druhé straně cesty lomu Vápenný vrch (foto: Kožíšková 2014) Obr. č. 16: Geologická mapa lokality Kovářská (ČGS) Obr. č. 17: Vápenné pece v Kovářské (foto: Pressler 2014) Obr. č. 18: Detail zhrouceného komínu z jedné z pecí (foto: Pressler 2014) Obr. č. 19: Viditelný důkaz napálení stěny pece (foto: Pressler 2013) 45
Obr. č. 20: Mapa lokality Vykmanov s označením vápenek (OpenStreetMap) Obr. č. 21: Geologická mapa naleziště mramoru v lokalitě Vykmanov 3x3km. Specifikace ložisek:ID: 1462 - krystalický vápenec a krystalický dolomit (modrozelená barva) ID: 1464 - erlan (světle modrá barva) (ČGS) Obr. č. 22: Vápenka Hermana Raua v obci Vykmanov (Státní okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani, fond archiv obce Perštejn) Obr. č. 23;24: Detailní foto jedné z vykmanovských vápenek (Zaniklé obce 2010) Obr. č. 25: Detailní pohled na lom (foto: Pressler 2014) Obr. č. 26: Nákres milíře “polní pece” (archiv Společnosti Barbora, Vladislav Konvička) Obr. č. 27: Nákres kruhové pece, která byla využívána v lokalitě Vykmanov (archiv Společnosti Barbora, Vladislav Konvička) Obr. č. 28; 29: Detailní rozkreslení kruhové pece Obr. č. 30: Kerblík lesklý u vápenky v Kovářské (foto: Kožíšková 2014)
46
Seznam použitých zdrojů 1. ArchaeoMontan: Středověké hornictví v Sasku a Čechách. ArchaeoMontan [online]. 2014 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: http://www.archaeomontan.eu/cs/archaeomontan.html 2. BÍLEK, J., Jangl, L., Urban, J. (1976). Dějiny hornictví na Chomutovsku. Vlastivědné muzeum v Chomutově, 191 s. 3. BITTNEROVÁ, ZDENA. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum, 2002. ISBN 978-80-250-2394-5. 4. HEJTMAN, B.: Systematická petrografie metamorfovaných hornin. 540 s. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962. 5. Hornická skripta: Výroba vápna a cementu. Hornická skripta [online]. 2012 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: http://www.hornictvi.info/prirucka/vapcem/vapcem.htm 6. JETMAR, M. Geologie v Krušných horách. Učební text. SOŠ pro ochranu a obnovu životního prostředí Schola Humanitas. Litvínov, 2010. 1.vydání. 7. KRUTSKÝ, N. Závěrečná zpráva - Krušnohorské vápence - ložisková studie. Praha: MS Geofond P 22587, 1971. 8. MALIŠ, JIŘÍ, Ph.D. Přeměněné karbonátové horniny: Krystalické vápence a dolomity (mramory). Přeměněné karbonátové horniny [online]. 2012 [cit. 2015-0227]. Dostupné z: http://geologie.vsb.cz/MINERALOGIE/texty/kap3/kap3-3-3.htm 9. RAK, PETR. Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku. ISBN 80-86699-13-7. 47
10. ŠREINOVÁ BLANKA - LUKÁŠ GAVENDA - VLADIMÍR ŠREIN - MARTIN ŠŤASTNÝ. Identifikace mramoru použitého pro zhotovení lobkovických a fictumovských náhrobních kamenů umístěných v Kadani a v Klášterci nad Ohří. 2004, 16 s. 11. Výskyt vápence na Chomutovsku a tamní bývalé vápenky: Výskyt vápence na Chomutovsku. Výskyt vápence na Chomutovsku a tamní bývalé vápenky [online]. 2004 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: http://www.jeskynar.cz/speleology/clanek/vyskyt-vapence-na-chomutovsku 12. Wikipedie: Vápenka. Wikipedie [online]. 2014 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1penka 13. Zaniklé obce: Vykmanov. Vykmanovské vápenky [online]. 2010 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1455281
48
Přílohy Soupis příloh Příloha č. 1: ArchaeoMontan Příloha č. 2: fotografie Fotografie jsou publikovány se souhlasem autorů.
1. ArchaeoMontan – Středověké hornictví v Sasku a Čechách Náplní rozsáhlého projektu je archeologický a historický průzkum středověkého hornictví na obou stranách hranice za účasti sedmi partnerů z České republiky a Saska. Nálezy archeologických předmětů v jednom ze středověkých dolů na stříbro v Dippoldiswalde (Sasko) v roce 2008 vyvolaly obrovské nadšení a zájem odborných kruhů. Dokonale zachovalé hornické nářadí, žebříky a rumpály ze dřeva jsou datovány do roku okolo 1185 n. l., tedy pouze o něco později než první písemná zmínka o těžbě rud v saském Freibergu z roku 1168. Nikdy předtím nebyly v Evropě objeveny v tomto měřítku kompletně zachované hornické šachty, podzemní chodby, průchody, nemluvě o významu archeologických předmětů nalezených na místě. Po tomto senzačním objevu se tak stala montánní archeologie jednou z priorit saské archeologie. Tradice těžby rud určuje identitu a kulturní význam v krušnohorské oblasti již téměř 850 let a je udržována i v současnosti. Díky schváleným finančním prostředkům Evropské unie z Fondu pro regionální rozvoj (ERDF) bude projekt s celým názvem »ArchaeoMontan – středověké hornictví v Sasku a Čechách« a archeologický výzkum této oblasti probíhat intenzivněji a komplexněji. Více než pětadvacet odborníků z obou stran hranice se bude od 1. března 2013 po dobu tří let zabývat mapováním, evidencí a výzkumem reliktů starých hornických dolů ve vybraných regionech v celé oblasti Krušných hor. Na projektu se podílejí archeologové, výkopoví inženýři, historikové, měřiči, geologové, mineralogové, 49
restaurátoři a muzeologové. V Zemském archeologickém úřadu bylo v rámci projektu pro tento účel vytvořeno celkem deset nových pracovních míst. V současné době je to jeden z největších výzkumných projektů v oboru evropské montánní archeologie. Zemský archeologický úřad je tzv. »lead partner« projektu, autorkou projektu je Dr. Christiane Hemker, odbornice na problematiku montánní archeologie.
2. Fotografie
Obr. č. 1: autor práce Pressler v místě zřícené pece v Kovářské (foto: Kožíšková 2014)
50 50
Obr. č. 2: jedna z pecí v Kovářské (foto: Kožíšková 2014)
51
Obr. č. 3: Zatopený mramorový důl ve Vykmanově (foto: Kožíšková 2014)
52
