Proměny žitého světa Slezanů na Hlučínsku Helena Kubátová Katedra sociologie a andragogiky Filozofické fakulty UP
[email protected]
Habermasovy předpoklady Modernizaci společnosti nestačí vysvětlovat jen pomocí systémových teorií a systémové racionality, ale je nutné ji vysvětlovat i prostřednictvím teorie jednání (komunikativní racionalitou a vzrůstající racionalitou žitého světa).
Habermasovo pojetí žitého světa
Modernizace → narušení tradiční jednoty člověka a světa → interpretace, nikoliv apriorní nereflektovaná přesvědčení v pozadí. Komunikativně dosahovaná shoda (dorozumění), nikoliv normativně dosažený konsensus. Tři světy, tři nároky na platnost.
Komunikativní jednání má reflexivní vazbu ke všem třem světům.
Tři světy, tři složky žitého světa, komunikativní jednání svět
obsah
jednání
platnost
1. objektivní
okolnosti, jevy, věci
teleologické
pravdivost
2. sociální (1. kultura, 2. společnost)
mezilidské vztahy
normativní
správnost
3. subjektivní (3. osobnost)
žité zkušenosti
dramaturgické
věrohodnost (upřímnost)
komunikativní • integruje tři světy •obsahuje interpretaci •opírá se o žitý svět (sdílené vědění)
dorozumění : komunikativně dosažená shoda účastníků ohledně platnosti
Diferenciace žitého světa 1. Zmenšuje prostor pro netematizovaná přesvědčení v pozadí a rozšiřuje prostor pro komunikativní jednání, které usiluje o dorozumění a které má reflexivní vazbu k objektivnímu, sociálnímu i subjektivnímu světu;
2. Není už možné spolehnout se na apriorní tradicí vytvořené společně sdílené vědění, je nutná interpretace a vyjednávání společných definic situací.
Posun od Schütze k Meadovi a symbolickému interakcionismu → historická variabilita invariantních struktur a procesů LW, diferenciace LW a významů. Žitý svět je místo, kde probíhá dějinný proces diferenciace obrazů světa; nesmí to být strnulý koncept, který neukazuje proces utváření významů. Žitý svět je třeba chápat jako místo, kde probíhá komunikativní jednání, interpretace a vyjednávání definic situací.
Kvalitativní výzkum mezigeneračních proměn LW Respondenti: přirozené generace na Hlučínsku • dědeček/babička: narození koncem 30. a začátkem 40. let 20. stol. • otec/matka: narození v polovině 60. let a počátkem 70. let • syn/dcera: narození koncem 80. a počátkem 90. let
Kde je Hlučínsko?
Historický kontext Hlučínska Součást Rakouska, 1742 připojeno k Prusku, 1871 součást Německa (Moravci; Prajzáci) 1920: připojení k Československu 1938: opětné připojení k Německu 1945: opětné připojení k Československu
Specifičnost Hlučínska
Tradičně konzervativní pospolitost (vysoká religiozita, rodina a práce jako základní hodnoty, pruský duch, disciplinovanost) Autochtonnost, uzavřenost vůči vnějšku, stigmatizace Silná mezigenerační solidarita Silná sociální integrace Moravština
Základní statistické údaje
67 tisíc obyvatel (0,64 % obyvatel ČR), 27 obcí, 300 km2 Ve srovnání s celkem ČR téměř dvojnásobný podíl vyučených a poloviční podíl lidí s VŠ vzděláním. 80 % se deklaruje jako věřící (z toho 75 % se hlásí ke katolické církvi) 88 % se hlásí k české národnosti
Kdo na Hlučínsku interpretuje? Místní elity: farář, starosta, učitel Mladá generace: jejich reflexivita se
projevuje v realizovaném či plánovaném způsobu života (emancipační kroky). Střední a nejstarší generace je nucena reflektovat nové postoje mladé generace k náboženství, k rodinné solidaritě, ke kulturní tradici, k utváření osobní identity apod.
Prostor pro komunikativní jednání 1. vzniká diferenciací žitého světa; 2. vzniká také např. sociálně neočekávaným jednáním dospělých dětí, které tím narušují původní apriorní shodu o normativní správnosti jednání v dané komunitě (reflexe kritéria správnosti v sociálním světě). Střední generace se pokouší o dorozumění se svými dětmi a je nucena podrobit reflexi také svůj subjektivní svět.
3. vzniká pronikáním systémových procesů do žitého světa; např. politika liberalismu vede k liberální výchově a socializaci, a ta vede k sociální změně: rozvolňuje rodinné vztahy a zeslabuje dorozumění mezi generacemi.To vede ke komunikativnímu jednání, které je primárně orientováno na dorozumění.
Respondenti střední generace se pokoušejí o dosažení dorozumění s dospělými dětmi, které jednají sociálně neočekávaně. Komunikativním jednáním se vztahují k souřadnicové soustavě všech tří světů.
Jak se tedy mění žitý svět? Kultura: interpretací se mění zásoba vědění, symbolické významy a kulturní tradice (chození do kostela, domácí práce, šikovnost rukou, předávání dovedností); vznikají nová interpretační schémata, která poskytují možnost pro nové interpretace kulturní tradice.
Společnost: to, co bylo tradičně zdrojem sociální integrace a solidarity (náboženství, historická zkušenost, kolektivní identita) se stává předmětem reflexe a interpretace; mění se sociální normy, řád legitimizace. Chození do kostela přestává být nereflektovanou sociální normou a stává se předmětem interpretace.
Osobnost: zvyšují se kompetence mluvit a jednat a tudíž možnost účasti na procesech dorozumění (komunikativní jednání); proměny socializace (od tradiční k liberální) vedou k utváření jiných než tradičních osobních identit;
To zpětně ovlivňuje procesy kulturní reprodukce (snad i produkce) i procesy sociální integrace (podpory solidarity) a utváření sociálních norem.
Děkuji za pozornost.
