VELKÉ POSTAVY ČESKÝCH DĚJIN

VELKÉ POSTAVY ČESKÝCH DĚJIN

JIŘÍ ŠTAIF

FRANTIŠEK PALACKÝ Život, dílo, mýtus

VYŠEHRAD

Vyobrazení na obálce: Pětapadesátiletý František Palacký kresba Soběslava Pinkasa z r. 1853 Vyobrazení na s. 4: František Palacký, kresba podle portrétu Josefa Vojtěcha Hellicha (1843)

Recenzovali: Prof. PhDr. Milan Hlavačka, CSc. Prof. PhDr. Josef Válka, CSc. © Jiří Štaif, 2009 Typography © Michaela Blažejová, 2009 ISBN 978 - 80 -7021- 981-2

Mezi šedou zónou a dialogem, 1970 –1998 Obě tyto tíživé zkušenosti pak nemalou měrou přispěly k tomu, že Palackého geopolitické představy i jeho pojetí české národní identity se v českém historickém a filosofickém myšlení staly opět důležitým tématem, s nímž bylo třeba se znovu vyrovnávat, což se nejnápadněji projevilo v intelektuálním klimatu českého disentu. Snahou nastavit zrcadlo Čechům v dějinách nové doby se vyznačovala společná kniha historika Milana Otáhala, právníka a politologa Petra Pitharta a psychiatra Petra Příhody, kteří si zvolili společný pseudonym Podiven. Svůj text rovněž konzultovali s řadou svých kolegů. O jeho koncepci společně přemýšleli též s Janem Patočkou ještě před jeho skonem, k němuž došlo po policejní perzekuci v březnu r. 1977, jíž byl vystaven potom, co se připojil k iniciativě Charty 77. Jako nekonformní filosof evropského významu se totiž již dříve neskrýval svými výhradami k jungmannovské koncepci moderního českého nacionalismu, již právě František Palacký rozpracoval ve své filosofii českých dějin i ve svém chápání českého politického programu.52 Snad ještě kritičtější duch pronikl do Podivenovy revize českého historického vědomí, o němž byli členové tohoto autorského týmu přesvědčeni, že je stále založeno na sebeuspokojivých, vědecky nepravdivých a falešně protiněmeckých mýtech. Za jejich hlavního původce považovali právě Františka Palackého. Jeho osobnost přitom ovšem interpretovali ve dvou poněkud odlišných rovinách. Jednak jim šlo o líčení jeho angažmá ve veřejných záležitostech, jež kriticky akcentovalo skutečnost, že v Palackého nacionalismu je třeba vidět brzdu pozitivního soužití nejen mezi Čechy a Němci, ale někdy i s ostatními národy střední a jihovýchodní Evropy. Zároveň však respektovali jeho klíčovou úlohu v českém národním hnutí. V druhé interpretační linii je Palacký ovšem pojat v literárním žánru sarkastických aforismů jako muž neúnosných protikladů, jež de facto zpochybňují jeho opravdovost jak na poli interpretace českých dějin, tak v politice, v osobním životě a dokonce i ve vztahu k náboženství.53 Palackého filosofie českých dějin je v této souvislosti s jistým despektem vylíčena jako téměř mefistofelský český mýtus, zjednodušená konstrukce pravd, polopravd a smyšlenek, která měla ospravedlnit skutečné počínání [tj. Čechů v moderních dějinách – J. Š.]… V zárodečné podobě se objevuje v maniakálních vidinách chorého Dobrovského (v bdělém stavu je plně korigoval), útržkovitě a pošeptmu se ozývá v ob-

342

cování buditelů jungmannovské generace. Bezmezně inspiruje rukopisné podvrhy. Do historiografického hávu jej chce odít Palacký“. Díky Masarykově „českobratrské redakci“ se z něj stává „ideologický poklad první republiky, jehož strážcem bude obnovené Sokolstvo. – A opožděný buditel Zdeněk Nejedlý předá tuto pochodeň po vlastních redakčních úpravách době novější“.54 Tuto svým způsobem flagelantskou interpretaci Františka Palackého, jež z něj učinila bezmála již zlovolného strůjce neodpustitelného českého sebeklamu, nesdíleli ovšem všichni disidentští intelektuálové, jak ostatně autorský kolektiv Podiven v předmluvě ke své knize uvádí. Alternativní výklad Františka Palackého mezi nimi vytvořil historik Jan Křen, jenž se po řadu let zamýšlel nad otázkou, proč v první polovině 20. století zanikla střední Evropa jako svébytný civilizační prostor nacházející se mezi Ruskem a západní Evropou, jenž byl dlouhodobě ovlivňován německou civilizační převahou. Za klíčový limit tohoto prostoru považoval skutečnost, že moderní nacionalismus zde způsobil ve vzájemném soužití jednotlivých národů mnoho škod, jež mohou čeští, němečtí a případně i další historici napravit tím, že ve své interpretaci minulosti nebudou vyzvedávat jen vzájemné konflikty, nýbrž zdůrazňovat étos kompromisu, umožňující vzájemné soužití ne-li v minulosti, tak alespoň v přítomnosti a zejména pak v budoucnosti. Proto jej v moderní české a německé politice zajímaly především tendence k národním kompromisům i analýza okolností, jimiž byl ovlivňován jejich akční rádius v době, kdy vystupovaly do popředí rychle se měnícího jeviště dějin. V tomto pohledu na vzájemné soužití pak hraje Palacký jednu z klíčových rolí. Křen na jedné straně hodnotí kriticky jeho koncepci českých dějin, jež nedoceňuje civilizační prospěch, který měli Češi z dlouhodobého soužití s Němci. Na druhé straně však vidí Palackého pozitivně všude tam, kde má pocit, že jako přemýšlivý politik přispíval k vzájemnému soužití mezi Čechy a Němci. Tato linie přínosného odkazu Palackého jakožto politika se definitivně uzavírá po krachu fundamentálních článků (1871). Podle Křena tehdy totiž česká politika s jistým časovým náskokem narazila na obecnější zákonitost vedoucí nakonec k zániku politického významu střední Evropy, v níž nároky jednotlivých národů vytvořit „vlastní“ národní stát vysoce přesahovaly jejich možnosti. Navíc se vždy pohybovaly v potměšilém kruhu, v němž se proplétala reakce s pokrokem.55 K tak zásadnímu přehodnocování Palackého měli ovšem historici, kteří směli oficiálně publikovat v době posrpnové normalizace, uzavřenou

343

cestu. Nicméně však je zřejmé, že již 100. výročí jeho úmrtí r. 1976 začínalo otvírat jisté možnosti k tomu, aby se někteří z nich začali o jeho osobnost opět soustavněji zajímat. Zájem oficiální ideologie se od Palackého totiž začal již odklánět na rozdíl od jejích marných snah resuscitovat myšlenkový odkaz Zdeňka Nejedlého jakožto jedné z ideových opor stávajícího režimu, k nimž došlo u příležitosti 100. výročí jeho narození r. 1978. Palacký tak ustoupil z jejího zájmu do šedé zóny nezájmu. Tyto okolnosti se však mohly zatím jen okrajově projevit v Palackého jubilejním sborníku, jejž vydala r. 1979 se značným zpožděním Palackého univerzita v Olomouci. Posléze se setkáváme i se snahami znovuobjevit Palackého jakožto zakladatele české estetiky, jíž u nás nebyla po řadu let věnována soustavnější pozornost zřejmě proto, že byla považována jen za epizodickou komponentu jeho myšlenkového odkazu.56 V 80. letech 20. století bylo zřejmé, že je možno opět se vrátit k Palackému skrze interpretaci autentických historických pramenů, aQ již byly vydány nebo nevydány. Tento trend svým způsobem již dříve předznamenal americký historik – bohemista Joseph F. Zacek. Nejlépe jej však využil český historik Jiří Kořalka. Učinil tak v odborném periodiku „Husitský Tábor“ svými objevnými studiemi o Palackého čilých kontaktech s německými historiky i německým kulturním a politickým prostředím, jež pěstoval od 30. do 60. let 19. století. Výsledkem jeho dlouholetého úsilí je objemná životopisná monografie, jež se stala r. 1999 díky bohatosti a faktografické spolehlivosti svých údajů nepostradatelným průvodcem pro další badatele, zajímající se o tuto nevšední osobnost. Kořalkova životopisná kniha vyšla v poněkud rozšířené podobě a s pozměněným podtitulem r. 2007 v Rakousku v německé verzi.57 Autor přitom nezastírá, že se s Palackým víceméně ztotožňuje, neboQ v něm vidí povzbudivý vzor kladných vlastností. Námitkám proti osobnosti svého protagonisty se snaží čelit vesměs vysvětlením, že výkyvy v jeho názorech byly způsobeny vlivem nepříznivých historických okolností. František Palacký je pro něj velkou osobností, jež do evropského nacionalismu 19. století vnášela nejen vyšší mravní ideály, nýbrž i poznání, že dlouhodobé soužití různých národů a národností není možné, pokud je založeno na potlačování, křivdě či jiných formách nespravedlnosti. V tomto smyslu pak věnuje značnou pozornost Palackému jakožto čelnému středoevropskému politikovi. Úhrnem se Palacký jeví Jiřímu Kořalkovi jako „politický pozorovatel, myslitel a komentátor evropského formátu“, jenž byl navíc nadán neobyčejnou schopností předvídat budoucí společenský vývoj.58

344

Již řadu let před listopadem 1989, kdy došlo v Československu ke zhroucení komunistického režimu, jež jsme si zvykli nazývat sametovou revolucí, bylo zřejmé, že české dějiny již není možno vykládat prostřednictvím jejich pokrokovosti vrcholící v minulosti husitstvím a českým národním obrozením. I mnohým oficiálně publikujícím historikům bylo totiž jasné, že moderní nacionalismus je projevem kolektivní identity, kterou jisté společenské vrstvy konstruují v zcela konkrétní společenské situaci podle pravidel, jež nemohou být zcela libovolná. Zároveň věděli, že k jeho hlubšímu poznání může vést komparace různých nacionalismů či kulturních modelů, na nichž je založen a podle nichž se utváří v příslušném prostoru i čase. Tímto směrem vykročili ovšem badatelé, kteří neupírali k osobnosti Františka Palackého rozhodující pozornost, neboQ byl pro ně především členem týmu, jehož cílem bylo vytvořit z českého etnika životaschopný evropský národ spojený společným národním vědomím, aQ již k tomu využívali promyšlenou národní agitaci, či se jejich kulturnětvorné aktivity opíraly o prvky hry. Hlavní trendy takto pojatého bádání o českém nacionalismu určoval ostatně již dříve mezinárodně respektovaný český historik Miroslav Hroch a o něco později konceptuálně nápaditý literární historik Vladimír Macura.59 Mezi mladšími historiky se tehdy začala též projevovat snaha kriticky vyložit úlohu historických mýtů při formování české národní identity v moderní době. Nejdále v tomto směru pokročil Jiří Rak, jenž na toto téma vydal v r. 1994 devět esejů, v nichž si kultivovaným způsobem klade zásadní otázku, jak se v českém národním obrození utvořila řada mytologických představ, jež potom dlouhodobě ovlivňovaly českou kolektivní paměQ. Za jejich hlavní zdroj považuje různé formy popularizačního osvojení si Palackého výkladu českých dějin, jež pro tento účel muselo být ovšem značně zjednodušeno. Nejvýrazněji bylo podle Rakova mínění české národní vědomí závislé na Palackého představách, v nichž je Němec spojen s mentálním stereotypem dědičného nepřítele a Slovan právě naopak s pozitivní významovou konotací „pobratimce“. Tento stereotyp pak mj. významně ovlivnil vznik mýtu o zrádné a cizácké šlechtě a v jiné podobě se projevil v mýtu o Češích jakožto národu božích bojovníků. Toto pojetí mýtu a národní identity ovšem nevysvětluje jeden ze stěžejních aspektů rébusu na téma František Palacký: proč se jeho pojetí českých dějin, jež bylo zpočátku jen minoritní a alternativní, stalo tak vlivným společenským fenoménem ve všudypřítomné konkurenci

345

s rakouským státem a katolickou církví, které měly pro prosazení svých kulturních cílů mnohem lepší podmínky než tento historik, jenž přibyl r. 1823 do Prahy jako protestantský outsider. Dlouhodobou, i když podle okolností kolísavou relevanci Palackého myšlenkového odkazu považuji totiž za tak závažný fenomén sociálních i mentálních dějin české národní společnosti, jejž je třeba jako takový badatelsky tematizovat. Klíčem k němu pak z pochopitelných důvodů nemůže být jen jeho životopis a dílo, nýbrž i jeho druhý život. Na druhé straně si ovšem nemyslím, že by se tímto směrem musel nutně ubírat každý z badatelů, jenž chce právě na Františka Palackého zaměřit svůj výzkum.60 Jedním z nich se stal též Jiří Morava, vlastním jménem Jiří Vlk, který v říjnu r. 1968 emigroval do Rakouska, kde se stal mj. odborníkem na osobnost Karla Havlíčka Borovského. Roku 1990 zde také vydal knihu o Františku Palackém, jež měla přispět k navrácení jeho osobnosti do povědomí rakouských občanů. Učinil tak formou popularizující, blížící se svým pojetím publicistické reportáži. V autorově českém překladu vyšla r. 1994. Palackého rakouský a evropský rozměr Morava akcentoval zejména tím, že do svého textu zařadil doslovné znění Psaní do Frankfurtu z 11. dubna 1848. Přitom však nedocenil skutečnost, že takto chápaný austroslavismus Františka Palackého si vytýčil jako svůj minimální program omezení německého a maVarského vlivu ve federalizovaném Rakousku. Za svůj optimální cíl považoval uplatnění rakouských a uherských Slovanů jako dominantních hráčů v tomto zvláštním geopolitickém a kulturním prostoru habsburské monarchie. K politickému neúspěchu Františka Palackého přispěla totiž velmi významně skutečnost, že evropský rozměr jeho pojetí rakouské státní reformy byl výrazně podřízen českému národnímu zájmu, aniž ovšem disponoval mocenskými prostředky, jež by mu jej pomohly prosadit. Tato limitující okolnost nebyla v letech 1848 –1849 zřejmá jen jeho politickým konkurentům, neboQ ji postřehli i jeho potenciální spojenci, aQ již je hledal doma nebo v zahraničí. Stejně tak se ukázalo, že státotvorné ambice jím vedené i pozdější české politiky byly až do r. 1918 mnohem vyšší než možnosti prosadit je legálními či o něco razantnějšími prostředky, neboQ až na sklonku první světové války se mohly poprvé opřít o vskutku příznivé mezinárodní okolnosti. Druhý život Františka Palackého jako politického architekta i geopolitického stratéga tudíž v českém národním prostředí souvisel po mém soudu velmi úzce s tím, že se v něm dlouhodobě jevil jako svým způsobem nadčasový vizionář a symbolický státník, chápající již před T. G. Masarykem českou otázku v širších mo-

346

cenských souvislostech, byQ na tomto poli nepřekročil hodnotové limity své imaginace.61 Pro společenský kontext současné interpretace Františka Palackého je charakteristické, že v 90. letech 20. století nebyl vyvíjen výrazný oficiální tlak na směr, jímž se má ubírat. Tato pro domácí vědecké bádání zatím nejpříznivější okolnost však po mém soudu neznamená, že nyní můžeme vykládat zcela nezaujatě „autentického“ Palackého. V nejoptimističtějším případě ji lze totiž interpretovat tak, že požíváme dosud největší svobodu v tom, co budeme v jeho životě a díle ve svých interpretacích akcentovat při splnění nejvyšších nároků, jež se dnes na vědecké poznání kladou. Musíme si přitom být ovšem velmi dobře vědomi toho, že vědecké poznání v mediální postmoderní době již ztratilo svůj výlučný nárok na pravdu, který si pro sebe vyhrazovalo v 19. a povětšinu i ve 20. století. Tvrzení, jimž byla dříve přičítána kvalita objektivní pravdy, se totiž nyní stávají mnohem fluidnějšími, neboQ jejich platnost na poli poznání i v rámci společnosti není možno podepřít ničím jiným, než jen přesvědčujícími argumentačními procedurami vědců. Současní vědci jsou přitom „kontrolováni“ všudypřítomnou mocí sdělovacích prostředků, vůči níž se jako takoví musí neustále vymezovat. Vědecké poznání se tak stává součástí intelektuálního i širšího společenského diskurzu, jenž takříkajíc za pochodu na jedné straně potvrzuje pravidla a rituály, jimiž se řídí, a na druhé straně je schopen je velmi rychle měnit. Do časové vzdálenosti mezi námi a Palackým se navíc nesmazatelně promítají i další společenské souvislosti, v nichž se odehrává. Vyjma nadbytku informací musíme vzít v úvahu zejména zásadní změny ve výměru pojmu svět, jež ovlivňují rámce našeho poznání, myšlení a hodnocení jiným způsobem, než tomu bylo v době Františka Palackého. Od 19. století nás odděluje zejména fenomén všudypřítomné ekonomické globalizace výhledově provázené posuny mocenských center mimo dosavadní západní svět. Pro Palackého pohled na svět bylo ovšem ještě nepředstavitelné, že by se mohlo světové civilizační centrum vzdálit z Evropy. Stejně tak nevěděl téměř nic o ekologických hrozbách a demografických katastrofách. Neuměl si ani představit, že křesQanství jako civilizační faktor se může dostat do defenzivy vůči jiným náboženským směrům. K tomu dodejme, že v českých souvislostech je společenský rámec intelektuálního diskurzu výrazně ovlivněn krachem socialistické konstrukce společnosti a druhým rozpadem Československa stejně jako tím, že nově vzniklá Česká republika se zařadila do organizačních struktur demokratického

347

Západu, zejména pak Severoatlantického společenství a Evropské unie. Pro vývoj intelektuálních reflexí českého národního vědomí je pak důležité poznání, že moderní nacionalismus se projevil v průběhu 18.–21. století jako ambivalentní společenský fenomén, v němž se nepřehledným způsobem mísí jeho původní emancipační charakter s jeho vysoce konfliktním potenciálem. Pro náš současný intelektuální diskurz, jenž usiluje či bude usilovat o nový výklad Františka Palackého, bude po mém soudu důležité nejen to, co nás od jeho doby odděluje, nýbrž i to, co nás s ní, s jeho osobností a jejím myšlenkovým odkazem stále spojuje. V této souvislosti bude po mém soudu zvlášQ důležitý vývoj postojů České republiky jako státu, jenž má co nejlépe hájit zájmy svých občanů, k západním demokratickým strukturám, do nichž od 90. let 20. století patříme. Za stále otevřenou pro novou českou historickou zkušenost totiž považuji otázku, do jaké míry jsou NATO i Evropská unie fórem pro prosazování společných nadnárodních zájmů příslušníků západní civilizace, do jaké míry v nich dochází k novému přerozdělení svým původem již starších národních zájmů a do jaké míry podléhají momentálním či perspektivním tlakům, které v nich dravě prosazují různé lobbystické skupiny. Právě ony mají totiž tendenci své skutečné zájmy před veřejností zatajovat nebo je halit do hávu obluzující mediální rétoriky, jež se nám snaží vnucovat své účelové, nicméně však mnohdy i sofistikované konstrukce jako věrný obraz reality. K tomu dodejme, že r. 1993 se František Palacký stal svým portrétem na tisícikorunové bankovce přece jen součástí oficiální státní emblematiky České republiky, podobně jako tomu bylo za první československé republiky. Avšak v takto chápané symbolice se umístil až na třetím místě, neboQ na bankovce s pětkrát větší nominální hodnotou spatřujeme prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Českou bankovku v hodnotě 2000 Kč ozdobila světoznámá operní pěvkyně Ema Destinnová. Takto chápaná symbolika občanské veřejnosti sděluje, že Česká republika se hrdě hlásí k demokratickým tradicím meziválečného Československa, i když již zřejmě nepovažuje Masaryka za presidenta Osvoboditele. Vzhledem k nominální hodnotě těchto bankovek přece jen o něco méně si váží českých kulturních výkonů, jež dosáhly světové proslulosti. A konečně nezapomíná ani na svoji úctu vůči největší české osobnosti 19. století, i když Františka Palackého již nepovažuje za symbolického Otce českého národa. Mentální distance vůči meziválečnému Československu je po mém soudu dobře patrná i na novém ztvárnění Františka Palackého. Pokud

348

České bankovky v nominální hodnotě 1000, 2000 a 5000 Kč, realizace Oldřich Kulhánek (1993)

349

souhlasíme s tím, že Max Švabinský jej zobrazil r. 1934 na své tisícikoruně ještě na pozadí mýtu jako charismatického Otce národa, pak můžeme přijmout i názor, že Oldřich Kulhánek si počínal při ztvárnění svých představ, k němuž došlo v létech 1992–1993, zjevně „sekularizovaněji“. Na nové bankovce o stejné nominální hodnotě se totiž v souladu s vkusem doby přiklonil k mnohem civilnějšímu portrétu, v němž je potlačena protagonistova charismatičnost ve prospěch důrazu na jeho vnitřní sebevědomí a vnější autoritu, jež symbolizuje výtvarný důraz na Palackého bradu. Navíc je zřejmé, že nová česká měna bude v dohledné době nahrazena společným platidlem Evropské unie. Tak opustí i toto zpodobení Františka Palackého sféru každodennosti, v níž je nyní díky úrovni cen i platů poměrně běžným hostem. Zároveň je dostatečně zřejmé, že česká veřejnost jako celek již není vůbec nakloněna masovému uctívání tohoto českého velikána, jak o tom podaly své svědectví oslavy 200. výročí jeho narození, jež připadly na r. 1998. Svou komorností totiž výmluvně kontrastovaly s pompézností, s níž byl celonárodně uctíván r. 1898. Po stu letech proběhly totiž jubilejní akce bez výraznějšího veřejného ohlasu, jenž se projevil jen v rodných Hodslavicích a v Neratovicích, do nichž Lobkovice, kde je František Palacký se svou rodinou pohřben, nyní administrativně spadají. Bylo tomu tak přesto, že tomuto výročí věnovaly sdělovací prostředky přiměřenou pozornost. Cyklus oslav zahájila již r. 1996 Univerzita Palackého v Olomouci, jež je spojila s 50. výročím přijetí zákona o svém znovuobnovení. O dva roky později se její pedagogové stali též ochotnými organizátory či iniciátory dalších oslavných akcí na Palackého rodné Moravě.62 Velkou vědeckou konferenci k 200. výročí Palackého narození, jež bylo též zařazeno do kalendária UNESCO, uspořádal ve dnech 14.–17. června 1998 v Praze pod vedením Františka Šmahela Historický ústav Akademie věd České republiky spolu s dalšími vědeckými institucemi. K jejímu tématu „František Palacký: dějiny a dnešek“ vystoupilo pětačtyřicet odborníků včetně několika zahraničních hostů v tématických okruzích, jež byly zaměřeny na Palackého estetické rozběhy a filozofické zázemí, jeho historické dílo, politické a státoprávní aktivity i na vztah k Evropě a Slovanům. Společným jmenovatelem jednotlivých vystoupení bylo vesměs potvrzení skutečnosti, že František Palacký je nejen pro počátky, nýbrž i pro rozvíjení jednotlivých vědních oborů v České republice tématem, jež není podružné. To se ukazovalo jako zvlášQ typické pro dějiny historiografie, historické studium středověké kolonizace, husitství

350

a raného novověku. Dále pak šlo o právní dějiny, archivnictví a pomocné vědy historické.63 Poněkud různorodější přístupy se objevovaly v hodnocení Palackého jako politika, nicméně však i ony byly formulovány s vědeckou věcností, jež se vzdávala pokušení použít Palackého myšlenky jako náboj pro konfrontační polemiku. Zbývající blok konferenčního jednání byl jako jisté novum věnován vepisování jubilantovy osobnosti do české historické paměti mezi léty 1798 –1898 –1998. V této souvislosti byl zvažován též symbolický potenciál jeho osobnosti v poněkud větší míře, než se při podobných příležitostech u nás dosud dělo. V tomto duchu se neslo již úvodní vystoupení vždy nápaditého Milana Machovce. Nadčasový symbolický význam Palackého osobnosti shledal v jeho nevšední schopnosti vést neustálý vnitřní dialog s celým českým tisíciletím, jež jej předcházelo stejně tak jako s dobou, v níž žil, bádal, přemýšlel a pracoval. V této souvislosti pak snad až příliš personalisticky zdůrazňoval Palackého dodnes inspirativní dialog „se všemi vyhraněnými osobnostmi našich dějin“ i okolnost, že přitom jednal „vždy podle potřeb okamžiku, ale ráz i cíl dneška či zítřka mu vždy byly podloženy všudypřítomnými a živými zážitky celé minulosti“.64

Dialog s minulostí a estetika mýtu Fenomén kulturního dialogu s minulostí v sobě ovšem nezřídka zahrnuje i svůj perspektivistický rozměr, neboQ druhý život jakékoliv historické osobnosti fatálně závisí na tom, do jaké míry je schopna vybízet k výměně názorů s těmi, kteří přijdou po ní. Ve své podstatě jde tedy o to, do jaké míry je její odkaz schopen stát se kulturním archivem a na něj vázaným kulturním překladem, jež nám zprostředkovávají někdejší poznání, postoje a hodnoty tím, že je vřazují do přítomnosti a tím nezřídka i do budoucnosti. Takto pojatý dialog nelze ovšem chápat jako neutuchající proces. Domnívám se totiž, že spíše než podoby dravé řeky, v níž je neustále dost vody, nabývá na tvářnosti různě širokého proudu. Někdy plyne rychle a někdy zase pomaleji, jindy je pro nás nepřehledný díky četným meandrům a v jisté historické situaci může zmizet docela. Toto podobenství nám však nesděluje, proč si proud Palackého myšlenkového odkazu zachoval svoji nevšední schopnost plynout z minulosti přes přítomnost do budoucnosti, jíž může v moderních českých

351

dějinách úspěšně konkurovat jen T. G. Masaryk. Domnívám se, že jisté vysvětlení tohoto nápadného sociálního, kulturního a mentálního fenoménu nabízí předchozí analýza druhého života Františka Palackého. Zdá se mi, že se tak mohlo stát díky dialektickému napětí mezi principy Palackého myšlenkového odkazu, na něž jsme narazili např. v podobě dynamické polarity mezi mytologickou kapacitou jeho myšlení, jeho univerzálním humanismem a vědeckým přínosem na straně jedné, českým národním zájmem, širším geopolitickým zřetelem a Kantovým mravním imperativem na straně druhé. Myslím si totiž, že právě toto napětí neodolatelně přispívalo k tomu, že žil svým druhým životem v české národní společnosti nejen tak dlouho, nýbrž i v tak rozdílných situacích, v nichž se po jeho smrti nacházela. V naprosto ojedinělé dialogické i dialektické kapacitě jeho odkazu spatřuji totiž jeden z hlavních důvodů, proč nacházel v mentálních mapách příslušníků české národní společnosti tak dlouhodobou rezonanci. Bylo tomu tak v podobě historického vědomí, stejně tak i v hávu již poněkud rozostřeného povědomí. Z nich se pak v jistých situacích přesouval do kolektivního podvědomí, aby z něj mohl zase v jiných společenských souvislostech vystoupit více do popředí. Svým předchozím výkladem jsem se snažil ukázat, proč se domnívám, že k tomu docházelo především proto, že František Palacký byl v české národní společnosti schopen jak za svého života, tak i po své smrti vytvářet kulturní most mezi archetypickou potřebou mytologické konstrukce kolektivní identity a nezbytností modernizující se společnosti spolehlivě se orientovat ve světě, jenž se pro její příslušníky měnil v průběhu 19. a 20. století mnohem rychleji, než jak tomu bylo v generacích jejich rodičů a prarodičů. Vzhledem k tomu, že příslušníci české národní společnosti nacházeli pro uspokojení obou těchto potřeb v činorodém Františku Palackém všestrannou a zároveň i charismatickou oporu, není divu, že v něm začali spatřovat symbolického Otce českého národa. Avšak i tento mýtus po svém vzniku prodělal jistý vývoj. Vyvrcholil na konci 19. století, a potom se s postupem času „sekularizoval“ do podoby klíčového tvůrce moderní české identity, filosofie českých dějin, politického programu, geopolitického architekta a především pak významného historika. I Palackého osobní charisma s odstupem času vybledlo. Nicméně je stále zřejmé, že k jeho ojedinělé osobnosti se bude muset stále vracet každý, kdo bude chtít hlouběji a komplexněji pochopit, v čem se český nacionalismus shodoval a v čem odlišoval od nacionalismů jiných národů. Jak

352

jsem již řekl, Palackého nadčasový význam netkví v tom, že s ním musíme souhlasit, nýbrž v tom, že jsme stále nuceni se k němu vymezovat. Přitom se zdá, že z obecnějšího hlediska se jeho společenský význam v České republice zasunul na přelomu 20. a 21. století opět o něco dále z kolektivního vědomí do kolektivního povědomí a zvláště pak podvědomí, jak o tom svědčí televizní anketa o stovce největších Čechů všech dob, jež se uskutečnila r. 2005. Mohlo by se říci, že šlo jen o nahodilý průzkum momentální popularity, jenž nemá mnoho společného s objektivním historickým hodnocením, což je po mém soudu pravda jen z části, neboQ se domnívám, že vzorek vybraných osob velmi dobře ukázal na poměrně volný vztah mezi aktuální popularitou a hlubším půdorysem mentálních map respondentů. František Palacký skončil v této anketě na patnáctém místě. Když vezmeme v úvahu osobnosti, jež se umístily před ním i za ním, zjistíme, že s jeho myšlenkovým odkazem či ideovým vlivem úzce souvisel zejména T. G. Masaryk na druhém místě, Jan Žižka na pátém, Jan Hus na sedmém a Jiří z Poděbrad na čtrnáctém místě. Do této skupiny pak můžeme poněkud obezřetněji zařadit Bedřicha Smetanu (11.) i J. A. Komenského (4.) a snad i dvě osobnosti českých panovníků Karla IV. (1.) a Přemysla Otakara II. (16.), jimž Palacký vracel ve 40. letech 19. století status historické velikosti.65 Abychom lépe pochopili vnitřní proporce a další roviny vztahu mezi aktuální popularitou a hlubší historickou komponentou mentálních map respondentů, uveVme ještě, že mezi prvními dvaceti největšími Čechy se dále umístili Václav Havel (3.), Jan Werich (6.), Antonín Dvořák (8.), Karel Čapek (9.), Božena Němcová (10.), Emil Zátopek (12.), Karel Gott (13.), svatý Václav (17.), Václav Klaus (18.), Jaroslav Heyrovský (19.) a svatá Anežka (20.) Pro významové přesahy osobnosti Františka Palackého v takto vytvořeném souboru je též příznačné, že v první stovce největších Čechů nenacházíme ani Josefa Pekaře ani Zdeňka Nejedlého ani Julia Fučíka. Za Palackým se umístily i takové ikony blízkých či vzdálených českých dějin, jako byli např. Jaroslav Seifert (24.), Ema Destinnová (26.), Karel Havlíček Borovský (34.), Milada Horáková (36.), Alfons Mucha (39.), J. E. Purkyně (40), Jan Palach (45.), Jan Neruda (52.), Josef Jungmann (53.), kardinál František Tomášek (56.), Karel Hynek Mácha (61.), Josef Dobrovský (65.), Josef Lada (66.), Milan Kundera (85.), Jan Patočka (123.) a svatý Jan Nepomucký (135.).66 Tyto sondy i předchozí poznatky mě vedou ke konstatování, že tvrzení, že se mytologická komponenta v národním vědomí Čechů moderní a dnes již i postmoderní doby civilizačně vyčerpala, je přinejmenším

353

Karikatura Palackého ideového odkazu od Vladimíra Renčína, Lidové noviny, 30. 3. 1995

sporné. V této souvislosti by bylo ovšem třeba ověřit ještě jednu z dalších tezí, k nimž jsem dospěl. A to totiž, do jaké míry určuje časový, prostorový a sociální rádius určitého mýtu jeho specifická a přitom zjevně kulturně podmíněná estetika, jež po mém soudu významně ovlivňuje vkus i sémantická pole, v nichž se utváří. Mám totiž silný dojem, že mýtus vzniká a dále pak žije v podobě intenzivní komunikace mezi vzájemně se prolínajícími rovinami jazykových podobenství, emocionálních obrazotvorností a kolektivních snah po existenčních i existenciálních jistotách, kterých se má dosáhnout symbolickým pozastavením času. František Palacký, jeho život, dílo a odkaz se totiž asi nejlépe hodily k tomu, aby moderní a postmoderní Češi mohli řešit svoji identitu způsobem, jenž se opíral vědomě, podvědomě či dokonce nevědomě o jistotu patriarchálního otce, jenž jim umí pomoci nalézt bezpečí v nejistých vlnách proměnlivé doby. Zároveň se na tomto poli kulturně i historicky podmíněné sounáležitosti setkáváme s příznaky jiných konstrukcí kolektivních identit, jež nám zatím nejsou dost zřejmé, či jsme k jejich analýze dosud nenalezli adekvátní metody. Jak jsem již naznačil, diskursivní rozměr našeho bádání má v mnohých rysech jiný společenský rámec, než tomu bylo

354

v době Františka Palackého. Nicméně se domnívám, že budoucnost druhého života Františka Palackého stejně jako jeho peripetie úzce souvisí s tím, zda česká národní společnost, aQ již tento pojem vnímáme pozitivně, neutrálně či negativně, prokáže v budoucnu svoji životaschopnost ve světě, jehož peripetie jsme schopni předvídat jen do jisté míry. Palackého nadčasový význam se však nevyčerpává jen „českým“ úhlem pohledu na tuto stále pozoruhodnou osobnost. Domnívám se totiž, že právě on překročil dobu, v níž žil a pracoval, a v níž vznikl jeho mýtus. Jako historik vytvořil totiž nevšední koncepci českých dějin, již zasadil do evropských souvislostí způsobem, který nás stále vybízí k tomu, abychom znovupromýšleli vztah mezi tím, co je v lidské civilizaci jedinečné a co je obecné, i to, co je v naší historii tradiční, evoluční a revoluční. Navíc si myslím, že Palacký jako národní vůdce zjevně překonal limity českého prostředí. Neustále se totiž obíral myšlenkou, že dobré soužití mezi jednotlivými národy není možné bez jejich respektu k jistým ideálním hodnotám, které spatřoval nejlépe vyjádřeny v již několikrát zmíněném Kantově mravním imperativu. Palacký se totiž i jako politik vždy upřímně snažil přenést tento regulativ do konkrétního spolužití mezi jednotlivými národy. Přitom nám dává do jisté míry na vybranou, zda Kantovo nabádání pochopíme nábožensky nebo se spokojíme s pravidlem fair play, jež bude platit stejně pro všechny jedince i národy. Mýtus Františka Palackého je pro mě též důkazem, že právě takové vizionáře stále potřebujeme jako vítaný popud pro hledání naší orientace ve spletitém 21. století, byQ budeme mnohé věci chápat jinak než on.

355

POZNÁMKY

Úvodem, aneb pojmy, prameny a literatura 1 Srv. Mircea Eliade, Paměti. Praha 2007, kde je na konci přetištěna životopisná črta od překladatele Jiřího Našince a bibliografie českých překladů Eliadeho vědeckého i literárního díla. 2 K tomu srv. alespoň teoretickou kapitolu o jungovské psychologii v habilitační práci Radmily Švaříčkové – Slabákové, Co říká paměQ aneb mýtus šlechty u nás a v nás. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta 2007, s. 8 –35, jež je metodologicky podnětná, přestože se Eliadem nezabývá. Dále viz alespoň M. Eliade, Mýty, sny a mystéria. Praha 1998, passim, zvl. s. 17 ann. Tento spis vyšel anglicky již r. 1960. 3 K tomu srv. alespoň Myths and Nationalhood, eds. Geoffrey Hosking, George Schöpflin, London 1997, Stanislas Deprez, Mircea Eliade: La philosophie du sacré. Paris 1999, zvl. s.141 ann., Anthony D. Smith, Nationalism and Modernism. London 2003, zvl. s. 130 an., 183 ann., Karen Armstrong, A Short History of Myth. Edinburgh 2006 a Ian Mortimer, The Perfect King. The Life of Edward III. Father of the English Nation. London 2006. 4 Srv. Barbara Henry, Identities of the West. Reason, Myths, Limits of Tolerance. In: Identities. Time, Difference and Boundaries, ed. Heidrun Friese, New York 2002, cit. s. 102 a Joanna Overing, The Role of the Myth: An Antropological Perspective, or: The reality of the Reality Made-Up . In: Myths and Nationalhood, eds. Geoffrey Hosking, George Schöpflin, London 1997, s. 1–18. 5 Srv. Andreas Dörner, Politische Mythos und symbolische Politik. Opladen 1995, zvl. s. 68 ann. 6 Srv. Roland Barthes, Mytologie. Praha 2004, viz hl. s. 120 ann., 130 ann. a 154 ann. Viz též doslov F. A. Bílka, s. 159 ann. 7 Srv. Paul Jahshan, Cybermapping and Writing of Myths. New York 2007, zvl. s. 77 ann., 87 ann. a 188 ann. 8 Srv. George Schöpflin, The Functions of Myth and a Taxonomy of Myths. In: Myths and Nationalhood, eds. Geoffrey Hosking, George Schöpflin, London 1997, s. 31 ann. 9 Srv. Barbara Henry, Identities of the West. Reason, Myths, Limits of Tolerance. In: Identities. Time, Difference and Boundaries, ed. Heidrun Friese, New York 2002, s. 88 –108.

357

10 Srv. Anthony D. Smith, Nationalism and Modernism. London 2003, zvl. s. 192 ann. a 224, Týž, Etnický základ národní identity. In: Pohledy na národ a nacionalismus, ed. Miroslav Hroch, Praha 2003, s. 270 –294. 11 Srv. Gender War in Twentieth–Century Eastern Europe, eds. Nancy M. Wingfield, Maria Bucur, Indiana University Press 2006, s. 159 ann. a 222 ann. 12 Srv. Miroslav Hroch, Evropská národní hnutí v 19. století. Společenské předpoklady vzniku novodobých národů. Praha 1986, Týž, Na prahu národní existence. Touha a skutečnost. Praha 1999, passim. Týž, Formování národa jako zápas o moc. In: Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě 19. a 20. století. Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám, eds. Jiří Pokorný, Luboš Velek, Alice Velková. Praha 2007, s. 29 –37. 13 Srv. Hugh Agnew, The Czechs and the Lands of Bohemian Crown. Stanford University 2004, viz např. s. 3, 39, 76 a 330 an., Tony Buzan, Barry Buzan, The Mind Map Book. London 1993, viz hl. s. 53 ann., 59 ann. a 172 ann. 14 Srv. Miroslav Hroch, Na prahu národní existence. Touha a skutečnost. Praha 1999, passim, zvl. s. 125 ann., Jiří Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi revolucí a tradicí 1830 –1851. Praha 2005, passim, zvl. s. 112 ann. 15 Srv. Jiří Štaif, Symbolické znaky české národní elity v dlouhém 19. století. In: Devatenácté století v nás. Modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly, ed. Milan Řepa. Praha 2008, s. 168 –192. 16 Dosud nejkomplexnější bibliografie pramenů a odborné literatury o životě a díle Františka Palackého je otištěna v monografii Jiřího Kořalky, František Palacký (1798 –1876). Der Historiker der Tschechen im österreichischen Vielvölkerstaat. Deutschsprachige Neubearbeitung vom Verfasser unter Mitarbeit von Helmut Rumpler und Peter Urbanitsch. Wien 2007, s. 529 –584. V elektronické podobě existuje ovšem bibliografie díla Františka Palackého ještě podrobnější: http://dejiny. nln.cz/Bibl/Palacky.html.

Ze škol do říše ideálů 1 Eva Melmuková, Patent zvaný toleranční. Praha 1999, passim, zvl. s. 208 ann. 2 F. A. Slavík, Hodslavice. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 10 ann. 3 Srv. J. M. Lochman, Duchovní odkaz obrození. Dobrovský, Bolzano, Kollár, Palacký. Náboženské profily. Praha 1964, s. 203 ann. 4 Hlavním pramenem k životu Františka Palackého do r. 1818 je jeho Autobiografie přetištěná in: Františka Palackého Korespondence a zápisky I., ed. V. J. Nováček, Praha 1898, s. 1–18. Na ni navazuje jeho Každodeníček z let 1818 –1827 na s. 19 –186 a Zápisky z let 1828 –1863, na s. 188 –240. 5 Jaroslav Zezulčík, František Palacký a Kunín. In: Palackého cesta, eds. Libuše Hrabová, Miloslav Pospíchal. Olomouc 1998, s. 12 ann. 6 Srv. Ján Hučko, František Palacký a Slovensko, ČSČH 25, 1977, s. 49 ann. 7 Františka Palackého Korespondence a zápisky I., cit. s. 7. 8 Srv. Miroslav Hroch, Na prahu národní existence. Touha a skutečnost. Praha 1999, passim, viz hl. s. 144 ann. a 197 ann. 9 Srv. Vladimír Macura, Znamení zrodu. České obrození jako kulturní typ. Praha 1983, s. 43 ann. a 86 ann.

358

10 Obě rozmluvy jsou přetištěny in: Josef Jungmann, Boj za osvobození národa, ed. Felix Vodička, Praha 1948, s. 27–51, srv. Robert Sak, Josef Jungmann. Život obrozence. Praha 2007, s. 69 ann. 11 Srv. Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Životopis. Praha 1998, s. 27 ann. 12 Básně Frant. Palackého. Z rukopisné pozůstalosti vydal, úvodem a poznámkami opatřil Jan Jakubec. Praha 1898, cit. s. 41. 13 Srv. V. Macura, Znamení zrodu. Praha 1983, s. 93 ann. a J. M. Lochman, Duchovní odkaz obrození. Praha 1964, s. 167 ann. 14 Jaroslav Vlček, O škole trenčínské a prešpurské za Palackého mládí. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 26 ann. 15 Přetisk překladu „Ossiana“ viz např. Básně Frant. Palackého. Praha 1898, s. 78 –92, srv. Josef Válka, Palacký a francouzští liberální historikové. In: František Palacký 1798/1998, eds. František Šmahel a Eva Doležalová, Praha 1998, s. 93 – 98. 16 J. Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Praha 1998, s. 34 an. 17 F. Palackého Korespondence a zápisky I., cit. s. 29. 18 Srv. Milan Machovec, František Palacký a česká filosofie. Praha 1961, s. 38 ann. 19 F. Palackého Korespondence a zápisky I, s. 13 an., cit. s. 58, srv. J. M. Lochman, Duchovní odkaz obrození. Praha 1964, s. 229 ann. 20 Srv. Oldřich Králík, Palackého božné doby. In: Tři studie o Františku Palackém, ed. František Kutnar, Olomouc 1949, s. 80 ann. a 127 ann. 21 F. Palackého Korespondence a zápisky I., s. 16 an., a 27. 22 Tamtéž, cit s. 18 a opakovaně i s. 27. 23 Básně Frant. Palackého, cit s. 38 –40, srv. V. Macura, Ve znamení zrodu, s. 42 ann.

K výšinám božnosti 1 Básně Frant. Palackého. Z rukopisné pozůstalosti vydal, úvodem a poznámkami opatřil Jan Jakubec. Praha 1898, passim, zvl. s. 78 –94. 2 Srv. Jiří Kořalka, František Palacký. Praha 1998, s. 54 ann. 3 Srv. J. M. Lochman, Duchovní odkaz obrození. Dobrovský, Bolzano, Kollár, Palacký. Náboženské profily. Praha 1964, s. 222 ann. 4 Františka Palackého Korespondence a zápisky I., ed. V. J. Nováček, Praha 1898, s. 19 ann. 5 Tamtéž, cit. s. 22. 6 Srv. Holm Sundhaußen, Der Einfluß der Herderschen Ideen auf die Nationsbildung bei den Völkern der Habsburger Monarchie. München 1973, passim, zvl. s. 116 ann., 140 ann. a 158 ann. 7 Srv. Oldřich Králík, Palackého božné doby. In: Tři studie o Františku Palackém, ed. František Kutnar, Olomouc 1949, s. 102 ann., cit. s. 164. 8 F. Palackého Korespondence a zápisky I., viz hl. s. 30. 9 Tamtéž, s. 27 a 49, cit. s. 60. 10 Srv. František Kutnar, Palackého pojetí společnosti, národa a státu. In: Tři studie o Františku Palackém, s. 7 ann. 11 Srv. Jiří Štaif, Velká francouzská revoluce v názorech a postojích Františka Palackého a české historiografie jeho doby. In: Napoleonské války a historická paměQ, eds. Lukáš Fasora, Jiří Hanuš, Jiří Malíř, Brno 2005, s. 83 ann.

359

12 Františka Palackého Korespondence a zápisky III., ed. V. J. Nováček, Praha 1911, cit. s. 37an. 13 F. Palackého Korespondence a zápisky I., s. 36 ann., cit. s. 43 a s. 63. 14 F. Palackého Korespondence a zápisky III., s. 25 an. a F. Palackého Korespondence a zápisky I., s. 18 a 29. 15 Volker Reinhardt ad., Hauptwerke der Geschichtsschreibung. Stuttgart 1997, s. 527 ann. 16 F. Palackého Korespondence a zápisky I., cit. s. 36. 17 Srv. Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost I., Praha 1997, s. 27 ann. 18 Tamtéž, s. 20 ann. a 44 an. 19 Srv. Jiří Štaif, Konceptualizace českých dějin Františka Palackého, ČČH 89, 1991, s. 162 an.

Touha po sebeuplatnění 1 Josef Jungmann, Zápisky, ed. Radek Lunga, 5. vyd., Praha 1998, passim, zvl. s. 20 a 30 ann. 2 Srv. Ernst Breisach, Historiography. Ancient, Medieval & Modern. Chicago 1983, s. 228 ann. a 248 ann. 3 František Palacký, Korespondence a zápisky I. ed. V. J. Nováček, Praha 1898, s. 85 ann., kde jsou uvedeny nejdůležitější informace o prvních letech jeho pobytu v Praze. Srv. Miroslav Hroch, Na prahu národní existence. Praha 1999, s. 100 ann. 4 Srv. Jan Janko, Soňa Štrbáňová, Věda Purkyňovy doby. Praha 1988, s. 107 ann. 5 Srv. Jiří Kořalka, František Palacký, (1798 –1876). Životopis. Praha 1998, s. 70 an. 6 F. Palacký, Korespondence a zápisky II. ed. V. J. Nováček, Praha 1902, viz např. s. 127 a 164. 7 F. Palackého Korespondence a zápisky III., ed. V. J. Nováček, Praha 1911, cit. s. 89. 8 Srv. Josef Peřina, Přehledné dějiny vztahů české a německo-české literatury v 19. století I. Ústí nad Labem 1996 s. 74 ann. 9 Srv. Eva Petrová, František Tkadlík. Praha 1960, s. 59 ann. 10 Srv. Jan Županič, Nová šlechta rakouského císařství. Praha 2006, s. 17 an. 11 Srv. Jiří Štaif, Palacký, Rieger, Bráf aneb česká národní elita mezi prestiží, rodinou a majetkem. In: Pocta Zdeňku Jindrovi k sedmdesátým narozeninám, ed. Drahomír Jančík, Praha 2003, s. 103 ann. 12 F. Palackého Korespondence a zápisky I., s. 148 ann. 13 Srv. J. M. Lochman, Duchovní odkaz obrození. Dobrovský, Bolzano, Kollár, Palacký. Náboženské profily. Praha 1964, s. 253 an. 14 František Palacký, Briefe an Therese, Korrespondenz von František Palacký mit seiner Braut und späteren Frau aus den Jahren 1826 –1860, ed. Jiří Kořalka, Dresden 2003, hl. s. s. 17 ann. 15 Josef Kalousek, Deník X, zápis z 3. 6. 1876. ANM, poz. J. Kalouska. 16 Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle Františka Palackého, ed. Jiří Kořalka, Praha 2007, s. 117 ann. 17 Františka Palackého Korespondence a zápisky III, ed. V. J. Nováček, Praha 1911, s. 95 an. a 122 an. 18 František Palacký, Joseph Dobrovský’s Leben und gelehrtes Wirken. Prag 1833, s. 38 a 50 an.

360

19 Petr Čornej, Nad Palackého edicí Starých letopisů českých, Slavia 51, 1982, s. 69 –79. 20 F. Palacký, Joseph Dobrovský’s Leben, s. 37, srv. Jan Lehár, Alexandr Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý, Česká literatura od počátků k dnešku. Praha 1998, s. 187 ann. 21 František Palacký, Simeon Karel Macháček, Geschichte der schönen Redekünste bei den Böhmen. Dějiny české slovesnosti, eds. Oldřich Králík, Jiří Skalička, Ostrava 1968, cit. s. 71. 22 Tamtéž, cit. s. 83. 23 Tamtéž, s. 61 ann. 24 Srv. J. Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Praha 1998, s. 100 ann. 25 Srv. Robert Sak, Josef Jungmann. Život obrozence. Praha 2007, s. 125 ann. 26 Srv. Jaromír Bělič, Zásady Palackého v otázkách jazykové kultury. In: Tři studie o Františku Palackém, ed. František Kutnar, Olomouc 1949, s. 183 a 215 ann.

V profesi historika 1 Srv. Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost I., Praha 1997, s. 23 ann.a 49 ann. 2 Srv. Jaroslav Haasz, K české historiografii. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 518 ann. 3 Srv. Karel Kazbunda, Stolice dějin na pražské univerzitě I., Praha 1964, s. 156 ann. a 176 ann. 4 Srv. Antonín Okáč, Český sněm a vláda před březnem 1948. Praha 1947, s. 59 ann. 5 František Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung. Prag 1871, s. 14 ann. 6 Srv. J. Štaif, Historici, dějiny a společnost I., s. 52 ann. 7 F. Palacký starohraběti H. F. Samovi-Reifferscheidtovi (koncept) 9. 3. 1830, LA PNP, poz. F. Palackého, fasc., Historiographica. 8 F. Palacký hraběti K. Chotkovi, koncept z 15. 3. 1830, LA PNP, fasc., Historiographica, Chotek Palackému 23. 3. 1830, LA PNP, poz. F. Palackého. 9 Srv. František Palacký, Briefe an Therese. Korrespondenz von František Palacký mit seiner Braut und späteren Frau… ed. Jiří Kořalka, Dresden 2003, s. 87 ann. 10 J. Haasz, K české historiografii. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898 s. 540 an. 11 Jaroslav Goll, Palackého Würdigung. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 252 ann. 12 Srv. František Palacký, Ocenění starých českých dějepisců. In: Dílo Františka Palackého, ed. Jaroslav Charvát, Praha 1941 (resp. 1945), s. 77 ann., 163 ann. a 303 ann., Leopold von Ranke, Zur Kritik neuerer Geschichtsschreiber. In: Geschichten der romanischen und germanischen Völker von 1494 bis 1535 I., 2. vyd., Leipzig 1874, s. *1–*174. 13 Jiří Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830 –1851. Praha 2005, s. 31 ann. 14 Srv. František Palacký, Briefe an Therese, ed. Jiří Kořalka, Dresden 2003, s. 96 ann., K. Chotek F. Palackému 4. 6. 1831, LA PNP, poz. F. Palackého. 15 Sto let Matice české 1831–1931, ed. Antonín Grund, Praha 1931, s. 7– 8 a 11 ann. 16 Původní název tohoto hlavního historického díla Františka Palackého zněl „Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě“. V této knize se však budu přidržovat

361

jazykově mírně upraveného znění „Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě“. 17 Srv. Karel Sklenář, Obraz vlasti. Příběh Národního muzea. Praha 2001, s. 128 ann. 18 Srv. F. Palacký J. Lubomirskému (koncept) 26. 11. 1847 LA PNP, poz. F. Palackého a Miroslav Hroch, K otázce sociální skladby českého čtenářského publika v době předbřeznové. In: Pocta Františku Palackému, eds. Jaromír Dvořák, František Valouch, Miloslav Pospíchal. Univerzita Palackého Olomouc 1979, s. 227–236. 19 Františka Palackého Korespondence a zápisky I., ed. V. J. Nováček, Praha 1898, s. 189 a František Palacký, Briefe an Therese. Korrespondenz von František Palacký mit seiner Braut und späteren Frau…, s. 134 ann., 161 ann. 20 František Palacký, Stručné dějiny Prahy, ed. Amedeo Molnár, Praha 1983, passim. 21 Srv. český stavovský výbor F. Palackému 14. 7. 1836 (Nr. 2152), 6. 9. 1836 (Nr. 2965) a 9. 1. 1837 (Nr. 4235) a předchozí koncepty Palackého dopisů tomuto orgánu in Historiographica, LA PNP, poz. F. Palackého. 22 Etnosymbolismus usiluje o vědecké pochopení nadčasového významu „původních“ etnických identit pro konstituování identit novodobých národů. Jeho zastánci poukazují na skutečnost, že moderní nacionalismus hledá vhodné emblematické znaky ve „své“ etnické prehistorii, aby je po své reinterpretaci mohl využít pro konstrukce moderního pocitu sounáležitosti. Proto se etnosymbolismus zaměřuje na výzkum způsobů, jimiž moderní nacionalisté znovuobjevili a použili tzv. etnosymbolický repertoár, tj. zvláště mýty a kolektivní paměQ o vyvolenosti, posvátném území, společném původu a osudu či tzv. zlatém věku pro moderní národní cíle. K tomu srv. Anthony D. Smith, Nationalism and Modernism. London 2003, s. 190 ann. a 224 a Týž, in Pohledy na národ a nacionalismus, ed. Miroslav Hroch, Praha 2003, s. 270 ann. 23 J. Štaif, Historici, dějiny a společnost I. Praha 1997, s. 54 ann. 24 Zdeněk Kristen, Za odkazem Františka Palackého. Praha 1948, s. 11 ann. 25 František Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung. Prag 1871, s. 145 ann. 26 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 177 ann. 27 Libuše Bráfová, Listy Terezie Palacké manželu do Říma a přípisky českých vlastenců. In: Kalendář paní a dívek českých 25, 1912, s. 27–37. 28 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 189. 29 Srv. Františka Palackého Korespondence a zápisky I., s. 209 ann. a František Palacký, Literarische Reise nach Italien im Jahre 1837 zur Aufsuchung von Quellen der böhmischen und mährischen Geschichte. Prag 1838, resp. 1841. Publikace obsahuje též faksimile archivních dokumentů, jež pro Palackého v Římě vyhotovil malíř J. V. Hellich. 30 Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache. Lubuša’s Gericht, Evangelium Johannis, der Leitmeritzer Stiftungsbrief, Glossen der Mater verborum. Kritisch beleuchtet von Paul Joseph Šafařík und Franz Palacký. Prag 1840, resp. 1841. K tomu srv. J. Štaif, Historici, dějiny a společnost I., s. 57 ann. 31 Jiří Štaif, Multietnicita a statistika v českých zemích, 1790 –1880. In: Sborník k problematice multietnicity, ed. Zdeněk Kárník, Praha 1996, s. 17 ann. 32 Srv. František Palacký, Geschichte von Böhmen II/1. Prag 1839, s. 9 an., 27, 155 ann., 235 an. a 406 an. 33 Zdeněk Kristen, Za odkazem Františka Palackého, s. 56 ann. 34 F. Palacký prelátu Cyrilu Nappovi 11. 4. 1840 (koncept). In: Kniha korespondence a jiných záznamů 1828 –1842. ANM, poz. F. Palackého, s. 38 –40.

362

35 Srv. odpověV českého stavovského výboru F. Palackému 8. 1. 1844 (Nr. 5462). Historiographica. LA PNP, poz. F. Palackého a F. Palacký, Briefe an Therese, s. 238. 36 Srv. Milan Kudělka, O pojetí slavistiky. Vývoj představ o jejím předmětu a podstatě. Praha 1984, s. 20 ann. 37 Srv. F. Palacký, Briefe an Therese, s. 188 an. a Jiří Tywoniak, Knolliáda a Kašpar Šternberk. ČNM, Historické muzeum 137–139, 1968 –1970, s. 30 ann. 38 J. Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Životopis. Praha 1998, s. 168 ann. 39 F. Palacký, Kniha korespondence a jiných záznamů 1828 –1842. ANM, poz. F. Palackého, s. 26 – 31.

V čele národního života 1 Srv. Jiří Štaif. Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830 –1851. Praha 2005, passim, zvl. s. 112 ann. 2 Srv. Robert Sak, Josef Jungmann. Život obrozence. Praha 2007, passim, zvl. s. 120 ann. 3 Přetisk: František Palacký, Radhost I., Praha 1871, s. 14 –20. 4 Srv. Cyril Horáček, Význam Františka Ladislava Riegera pro české písemnictví národohospodářské. Obzor národohospodářský 8, 1903, s. 106 –121 a Ilona Bažantová, Ekonomické názory Karla Havlíčka Borovského. In: Karel Havlíček Borovský, liberální politik a ekonom, ed. Ilona Bažantová, Praha 2002, s. 33 –52. 5 František Palacký, Radhost I. Praha 1871, s. 43 ann., 194 ann. a 215 ann., srv. Jiří Štaif, Politický koncept Františka Palackého do roku 1860, ČČH 90, 1992, s. 343 ann. 6 Srv. Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Životopis. Praha 1998, s. 197 ann. 7 Přetisk: František Palacký, Radhost II. Praha 1872, s. 297–356. 8 Srv. Karel Sklenář, Obraz vlasti. Příběh Národního muzea. Praha 2001, s. 151 ann. 9 Srv. Zdeněk Hojda, Jiří Pokorný, Pomníky a zapomníky. Praha, Litomyšl 1996, s. 34 ann. 10 Přetisk: František Palacký, Spisy drobné II, ed. V. J. Nováček, Praha 1901, s. 316 –324. 11 Tamtéž, s. cit. s. 320. 12 Srv. K. Sklenář, Obraz vlasti, s. 174 ann. 13 K. V. Zap, Průvodce po Praze. Praha 1848, s. 103 ann., 134 ann. a 186 ann. 14 František Palacký, Deník vedený v koženém zápisníku pro léta 1842, 1843 a 1848: zápis z 12. 8. 1842, LA PNP, poz. F. Palackého. 15 Srv. Jiří Štaif, Dva typy občanského sdružování v době předbřeznové. Akcionářská jednota pro české divadlo a sbírky na českou průmyslovou školu. Documenta pragensia XVIII, 2000, s. 141–159. 16 František Palacký, Geschichte von Böhmen II/2. Prag 1842, passim, cit. s. 37. Maiestas Carolina Palacký vydal v latinském originálu i českém překladu ve své ediční řadě Archiv český r. 1844 i samostatně. 17 František Palacký, Deník vedený v koženém zápisníku pro léta 1842, 1843 a 1848: zápisy 23. 4. – 14. 5. 1843, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. J. Kořalka, Palacký a Frankfurt 1840 –1860: husitské bádání a politická práce. Husitský Tábor č. 6 –7, 1983 –1984, s. 261 ann.

363

18 František Palacký, Deník vedený v koženém zápisníku pro léta 1842, 1843 a 1848. Jeho zvláštní příloha obsahuje zápisy z 8.–29. 6. 1843. 19 Srv. Jan Heidler, Čechy a Rakousko v politických brožurách předbřeznových. Praha 1920, passim. 20 F. Palacký, Deník 1846, zápisy: 2.6., 17. 6. a 5. 7. an. 1846, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. J. Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830 –1851. Praha 2005, s. 124 ann. 21 Srv. K. Sklenář, Obraz vlasti, s. 160. 22 Srv. Karel Köpl, Palacký und die Censur. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 668 ann. 23 František Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung. Prag 1871 s. 94 ann. 24 V. V. Tomek F. Palackému 26. 11. 1844 a 14. 1. 1845, LA PNP, poz. F. Palackého. 25 Vojtěch Šwippl, Jiří Volný, aneb příklad, jak mnoho rozumný muž v obci způsobiti může… Praha 1840, viz hl. 19 – 35, srv. František Kutnar, Sociálně myšlenková tvářnost obrozeneckého lidu. Praha 1948, s. 96 ann. 26 F. Palacký, Deník 1844 –1845, zápis 5. 3. 1845, LA PNP, poz. F. Palackého. Dále viz František Palacký, Briefe an Therese, ed. Jiří Kořalka, Dresden 2003, s. 318. 27 F. Palacký, Geschichte von Böhmen III/1. Prag 1845, cit. s. 215 a 418, srv. J. Štaif, Historici dějiny a společnost I., Praha 1997, s. 76 ann. 28 Srv. J. M. Lochman, Duchovní odkaz obrození. Dobrovský, Bolzano, Kollár, Palacký. Náboženské profily. Praha 1964, s. 234 a 262 an. 29 Srv. J. Kořalka, Palacký a Frankfurt 1840 –1860, Husitský Tábor, 6 –7, 1983 –1984, s. 270 ann., F. Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung, s. 154 ann. 30 Srv. François Guizot et la culture politique de son temps, ed. Marina Valensise, Paris 1991, passim. 31 Srv. Josef Válka, Palacký a francouzští liberální historikové. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, eds. František Šmahel a Eva Doležalová, Praha 1998, s. 93 –100, Týž, Starý režim – revoluce – restaurace. (Úvaha o změnách historiografického pohledu). Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis 7, 2007 s. 19 –28. 32 F. Palacký Deník 1844 –1845, LA PNP, poz. F. Palackého, zápisy 2. 12, 11. 12., 28. 12. a 31. 12. 1844, 30. 1. ann. 1845, srv. J. Štaif, Velká francouzská revoluce v názorech a postojích Františka Palackého a české historiografie jeho doby. In: Napoleonské války a historická paměQ, eds. Lukáš Fasora, Jiří Hanuš, Jiří Malíř, Brno 2005, s. 88 an. 33 F. Palacký, Deník 1844 –1845, LA PNP, poz. F. Palackého, zápisy 4. 2. a 13. 2. a 23. 3. 1845, srv. Pavla Horská, Sladká Francie. Praha 1996, s. 20 ann. 34 F. Palacký Deník 1844 –1845, zápis 30. 3. 1845, srv. George Sandová, Consuela, přel. Drahoslava Janderová, Praha 1988, s. 114 ann. 118 ann., 126, 140 ann., 185 an. a jinde. 35 F. Palacký, Deník 1843, zápisy: 1. 2. – 13. 3. 1843, LA PNP, poz. F. Palackého. 36 F. Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung, s. 92 nn. a 112 ann., srv. Martin Nodl, Václav Vladivoj Tomek a František Palacký – pohled do badatelské dílny a myšlení o dějinách. In: W. W. Tomek, historie a politika (1818 –1905), ed. Miloš Řezník, Pardubice 2006, s. 93 ann. 37 F. Palacký, Deník 1842, zápis: 19. 7. 1842, LA PNP. poz. F. Palackého. 38 Srv. J. Štaif, Obezřetná elita, s. 129 ann. a 134 an.

364

39 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., ed. Bohuš Rieger, Praha 1898, s. 2–6. 40 F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě I/1, 3. vyd., Praha 1876, passim, zvl. s. 8 ann., 12 ann. a 85 ann., srv. J. Štaif, Historici, dějiny a společnost I., s. 92 ann.

V roli politického vůdce 1 Srv. rukopisné deníky Františka Palackého, 1847. Cesta do Vídně I. a Cesta do Nizzy r. 1847, LA PNP. poz. F. Palackého. 2 František Palacký, Briefe an Therese, ed. Jiří Kořalka, Dresden 2003, s. 367 ann., srv. Robert Sak, Josef Jungmann. Praha 2007, s. 216 ann. 3 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 380. 4 Tamtéž, s. 392 ann. 5 Přetisk: František Palacký, Spisy drobné I., ed. Bohuš Rieger. Praha 1898, s. 8 –11. 6 Přetisk obou prohlášení: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 11–14. 7 Pokud není uvedeno jinak, opírám se při líčení revoluce 1848 –1849 o svou knihu Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí 1830 –1851. Praha 2005, s. 183 –352, kde jsou uvedeny příslušné odkazy na prameny a literaturu. 8 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 15 –16. 9 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 399. 10 Srv. Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Životopis. Praha 1998, s. 265 ann. 11 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 16 –22. 12 Srv. Karel Kazbunda, České hnutí roku 1848. Praha 1929, s. 142 ann. 13 Viz nedatovaný koncept Palackého návrhu v ANM, poz. F. L. Riegera, karton 104/1 a jeho čistopis s datem 24. 4. 1848 v ANM, poz. F. Palackého, karton 4, i. č. 178, srv. K. Kazbunda, České hnutí roku 1848, s. 149 an. 14 Srv. Jiří Štaif, Karikatura Němce v revoluci 1848 –1849. In: Obraz Němců, Rakouska a Německa v české společnosti 19. a 20. století, eds. Jan Křen, Eva Broklová. Praha 1998, s. 39 ann. 15 Přetisk protokolu: Boj za právo, ed. J. M. Černý. Praha 1893, s. 160 –170, srv. F. Palacký, Spisy drobné I., s. 23 an. 16 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 33 –35. 17 Srv. Karel Kazbunda, České hnutí roku 1848. Praha 1929, s. 210 ann. 18 Všechny relevantní dokumenty jsou přetištěny v edici Slovanský sjezd v Praze, ed. Václav Žáček. Praha 1958, srv. též jednotlivá pojednání ve sborníku Der Prager Slavenkongreß 1848, ed. Andreas Moritsch. Wien 2000. 19 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 24 –25. 20 Cyprien Robert Františku Palackému, nedatováno, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. Václav Žáček, Čechové a Poláci roku 1848 II. Praha 1948, s. 100 ann. 21 Srv. James Chastain, Frankreichs Diplomatie und Ostmitteleuropa in der Revolution 1848. In: 1848/1849. Revolutionen in Ostmitteleuropa, eds. Rudolf Jaworski, Robert Luft, München 1996, s. 313 –329 a Jiří Štaif, Palacký, der Slavenkongreß und die Zeitung Grenzboten. Bilder des „Anderen“ in der revolutionären Gesellschaft. In: Der Prager Slavenkongreß 1848, ed. Andreas Moritsch. Wien 2000, s. 48 ann. 22 Přetisk zahajovací řeči: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 44 –46. 23 Jerzy Lubomirski Františku Palackému 26. 4. 1848, LA PNP, poz. F. Palackého.

365

24 Srv. Josef Kolejka, Národy habsburské monarchie v revoluci 1848 –1849. Praha 1989, s. 174 ann. 25 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 46 –50. 26 Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle Františka Palackého, ed. Jiří Kořalka, Praha 2007, s 134 ann., srv. K. Kazbunda, České hnutí r. 1848, s. 261 ann. 27 Srv. Peter Burian, Zum Reichsdeutschen Tschechenbild der Märzrevolution 1848/49. In: Westmitteleuropa, Ostmitteleuropa. Vergleiche und Beziehungen, eds. Winfried Eberhard, Hans Lemberg, H.-D. Heinemann, Robert Luft, München 1992, s. 230 –249. 28 Přetisk: Boj za právo, ed. J. M. Černý, Praha 1893, s. 326 –329, srv. O. V. Pavlenko, Die „Slavische Frage“ im Kontext der russisch-österreichischen Beziehungen während der Revolution 1848/49. In: Der Prager Slavenkongreß 1848, s. 30 ann. 29 Lev Thun Františku Palackému 28. a 29. 6. 1848, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. Anna Bajerová, Svatodušní bouře v Praze r. 1848. Plzeň 1920, s. 241 ann. a 258 ann. 30 Srv. F. Palacký, Spisy drobné I., s. 50 –52 a Boj za právo, s. 353 an. 31 F. Palacký, 1848 sněm říšský. LA PNP, poz. F. Palackého, viz zápisy 15.–19. 7. 1848. 32 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 409 ann., srv. J. Kořalka, František Palacký, s. 293 ann. 33 Srv. J. Štaif, Obezřetná elita, s. 271 ann. 34 Archiv Spolku českomoravského je vložen jako zvláštní fascikl do fondu Sněmovní věci z r. 1848, LA PNP, poz. F. Palackého. Stanovy spolku nejsou však sepsány jeho rukou. Podle rukopisu mohlo jít o F. L. Riegera. Srv. Boj za právo, s. 355 ann. a 366 ann. 35 Srv. dvojjazyčnou Žádost českých vlastenek z Prahy, dat. 24. 8. 1848 in: Sněmovní věci z r. 1848, LA PNP, poz. F. Palackého a Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle F. Palackého, ed. J. Kořalka, s. 156 ann. 36 Die Protokolle des Verfassungsausschusses über die Grundrechte, ed. Alfred Fischel, Wien 1912, passim, zvl. s. 181 ann. 37 Přetisk paragrafového znění: České a československé dějiny III. Dokumenty a materiály, ed. Josef Harna, Praha 1992, s. 82 – 83, srv. Briefe an Therese, s. 412 ann. 38 Miroslav Plesinger-Božinov, Lesník tří generací. Z pamětí o rodině Palackých, eds. Eduard Kubů, Jiří Štaif, AUC Philosophica et Historica 3, 1993, Studia historica XXXIX, s. 127 ann. 39 Přetisk: Boj za právo, s. 380 –382. 40 Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle F. Palackého, s. 160 –180. 41 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 57–64. 42 Srv. J. Štaif, Obezřetná elita, s. 315 ann. 43 Srv. Palackého rukopisný koncept datovaný 6. 10. 1848 začínající slovy „Unsere Committenten besorgen selbst…“, LA PNP, poz. F. Palackého, fasc. Sněmovní věci z r. 1848 a Boj za právo, s. 426 – 430 a 442 –447. 44 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 64 –68. 45 Srv. J. Kořalka, František Palacký, s. 304 an. 46 F. Palacký, 1848 sněm říšský, zápisky z 4.–6. 11. 1848, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. J. Štaif, Politický koncept Františka Palackého do r. 1860, ČČH 90, 1992, s. 358 ann. 47 Přetisk: Boj za právo, s. 465 –467. 48 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 431 ann. 49 Srv. E. K. Sieber, Ludwig von Löhner. Ein Vorkämpfer des Deutschtums in Böhmen, Mähren und Schlesien im Jahre 1848/1849. München 1965, passim, zvl. s. 141 ann.

366

50 Karel Havlíček Borovský, Politické spisy II/1, ed. Z. V. Tobolka, Praha 1901, s. 229 ann., srv. J. Štaif, Obezřetná elita, s. 331 ann. 51 Srv. W. J. Mommsen, 1848. Die ungewollte Revolution. Die revolutionären Bewegungen in Europa 1830 –1848. Frankfurt a. M. 1998, s. 261 ann. 52 Srv. Zdeněk Fišer, Město a sněm. Chropyně 1998, s. 153 ann. 53 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 433, srv. Václav Žáček, Čechové a Poláci roku 1848 II. Praha 1948, s. 295 ann. a 305 ann. 54 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 439 ann. 55 Srv. litografovaný Eigentlich vereinbarter Entwurf der fünfter Commision. Gobbi – Mayer – Palacký – Goldmark und Smolka. LA PNP, poz. F. Palackého, fasc. Sněmovní věci z r. 1848. Přetisk Palackého ústavního návrhu viz F. Palacký, Spisy drobné I., s. 68 –74. Přetisk Mayerova návrhu viz Andreas Gottsmann, Der Reichstag von Kremsier und Regierung Schwarzenberg. Wien, München 1995, s. 122 –133. 56 Srv. Peter Burian, Koalitionen im ersten österreichischen Parlament. Ein Brief Josef Lassers aus dem Februar 1849. In: Geschichte und Gegenwart. Festschrift für K. D. Erdmann, eds. Hartmut Boockmann, Kurt Jürgensen, Gerhard Stoltenberg, Neumünster 1980, s. 203 –217. 57 F. Palacký, Spisy drobné I., zvl. s. 78 ann. 58 Srv. J. Štaif, Obezřetná elita, s. 344 ann. 59 F. Palacký, Spisy drobné I, cit. s. 79. 60 Přetisk všech vystoupení Palackého v kroměřížském ústavním výboru viz Tamtéž, s. 75 –90, srv. A. Gottsmann, Der Reichstag von Kremsier und Regierung Schwarzenberg. Wien, München 1995, s.72 ann. 61 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 450 ann. 62 K. Havlíček Borovský, Politické spisy II/1, s. 342. 63 Přetisk základních práv a debaty o nich: Boj za právo, s. 476 –488, srv. Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle Františka Palackého, ed. Jiří Kořalka, Praha 2007 s. 169 an. 64 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 449 a 452 an. 65 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 93 –97. 66 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 455 ann. 67 Přetisk: Boj za právo, s. 533 –548. 68 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 456, srv. A. Gottsmann, Der Reichstag von Kremsier und Regierung Schwarzenberg, s. 103 ann. 69 Karl Mecséry Františku Palackému 10. 3. 1849, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. J. Kořalka, František Palacký, s. 320 an. 70 Karel Havlíček Borovský, Politické spisy II/1, s. 354 ann. 71 Přetisk: Boj za právo, s. 592 –595. 72 Srv. přetisky: Boj za právo, s. 598 –609 a F. Palacký, Spisy drobné I., s. 98 –110. 73 František Palacký Josipu Jelačićovi 8. 8. 1849 (koncept), LA PNP, poz. F. Palackého. 74 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 457 ann. a Týž, Cesta do Švejcar r. 1849, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. František Jílek, Pražská polytechnika a její studenti v revolučním roce 1848. Sborník Národního technického muzea 5, 1968, s. 480 ann. 75 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 110 –120, srv. Karel Havlíček Borovský, Politické spisy II/2, ed. Z. V. Tobolka, Praha 1902, s. 880 ann. a 902. 76 Srv. J. Kořalka, František Palacký, s. 333 ann.

367

V důstojném vzdoru proti nepřízni doby 1 Jiří Štaif, Obezřetná elita. Praha 2005, s. 391 ann. 2 František Roubík, Úřední evidence osob politicky činných v Čechách v letech 1848 –1849. Časopis společnosti přátel starožitností 57, 1949, č. 1., s. 21–26. 3 Vilém Gabler Františku Palackému 9. 8. 1852 o své audienci u L. Thuna, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. J. Štaif, Palackýs Partei der tschechischen Liberalen und die konservative Variante der böhmischen Politik. In: 1848/49. Revolutionen in Ostmitteleuropa, eds. Rudolf Jaworski, Robert Luft. München 1996, s. 71 ann. 4 Briefe an Therese, ed. Jiří Kořalka. Dresden 2003, s. 475 ann. a 510 ann. 5 Tamtéž, s. 479 ann. a 518, srv. Dějiny českého divadla III., red. František Černý a Ljuba Klosová, Praha 1977, s. 15. 6 František Palacký, O českém slovníku naučném. In: Radhost I. Praha 1871, s. 225 – 244, Týž, Briefe an Therese, s. 490 ann. 7 W. W. Tomek, Paměti z mého života I. Praha 1904, s. 380 an.a 410, srv. Karel Sklenář, Obraz vlasti. Příběh Národního muzea. Praha 2001, s. 184 ann. 8 Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle Františka Palackého, ed. Jiří Kořalka, Praha 2007, cit. s. 187 a 189. 9 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 534 –545, srv. Miroslav Plesinger-Božinov, Lesník tří generací. Z pamětí o rodině Palackých, eds. Eduard Kubů, Jiří Štaif, AUC – Philosophica et Historica 3, 1993, Studia Historica XXXIX, s. 134 ann. a 144. 10 Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost I. Praha 1997, s. 124 ann. 11 František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě III/1. Praha 1850, cit. s. 534. 12 Srv. Josef Válka, František Palacký – historik. In: Památník Palackého 1798 –1968, ed. Milan Myška, Ostrava 1968, s. 49 ann. 13 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 486 an., 509 an., 540 ann. a 548. 14 F. Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung. Prag 1871, s. 121 ann. a 130 ann. 15 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 552. 16 F. Palacký, Deník, 12. 12. 1852 až 9. 4. 1853, La PNP, poz. F. Palackého. 17 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 504 a 514. 18 F. Palacký Deník, 14. 4. – 5. 5. 1853, LA PNP, poz. F. Palackého, srv. J. Štaif, Český kulturní a politický zájem o Paříž ve 40.– 60. letech 19. století. In: Cesty a cestování v životě společnosti, eds. Lenka Bobková, Michaela Neudertová, Ústí nad Labem 1997, s. 388 an. 19 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 510 a 553, srv. Z vlastních pamětí Fr. Lad. Riegera, Osvěta 36, 1906, s. 110 ann. 20 R. R. Noël F. Palackému 7. 7. 1853, LA PNP, poz. F. Palackého a A. H. Wratislav témuž 30. 1. 1870, tamtéž. 21 Dějiny české a český dějepisec František Palacký. Dle Saint-René Taillandiera. Lumír 5. 7. 1855, srv. Pavla Horská, Sladká Francie Praha 1996, s. 29 an. 22 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 576 ann. 23 Srv. Milostné listy Frant. Lad. Riegera a Marie Palacké, ed. Karel Stloukal, Praha 1932, passim a Rodinné listy Františka Palackého dceři Marii a zeti F. L. Riegerovi, ed. K. Stloukal, Praha 1930, passim.

368

24 Miroslav Plesinger-Božinov, Lesník tří generací. Z pamětí o rodině Palackých, eds. Eduard Kubů, Jiří Štaif, AUC – Philosophica et Historica 3, 1993, Studia Historica XXXIX, s. 138 ann. 25 Srv. Jiří Kořalka, Palacký a Frankfurt 1840 –1860. Husitské bádání a politická praxe. Husitský Tábor 6 –7, 1983 –1984, s. 247 ann., 339 ann., 342 ann. 26 Monumenta conciliorum generalium saeculi decimi quinti. Concilium Basiliense. Scriptorum. Tomus I. eds. F. Palacký a E. Birk, Wien 1857, předmluva editorů viz s. V-XLVII, Palackého edice sahá po s. 358, Birkova zahrnuje s. 359 – 867, zbytek do s. 889 tvoří chronologický přehled událostí, rejstříky a errata. Srv. A. M. Drabek, František Palacký and the Beginning of the Austrian Academy of Arts and Sciences. East European Quarterly Vol. 15, 1981, s. 103 –116. 27 Wilhelm Wattenbach F. Palackému 6. 2. 1859, LA PNP, poz. F. Palackého a F. Palackého Korespondence a zápisky I., ed. V. J. Nováček, Praha 1898, s. 237 an. 28 Urkundliche Beiträge zur Geschichte Böhmens und seiner Nachbarländer im Zeitalter Georg’s von Podiebrad (1450 –1471). Fontes rerum Austriacarum. Zweite Abteilung. Diplomataria et acta, Bd. XX., ed. František Palacký, Wien 1860. Palackého předmluva viz s.V-XV. 29 F. Palacký, Dějiny národu českého IV/1, 3. (resp. 2.) vyd., Praha 1877, cit. s. 374. 30 Tamtéž, s. 434 ann. a 466 ann. 31 Srv. Jiří Štaif, František Palacký a František Ladislav Rieger po revoluci 1848 –1849. Historický obzor 6, 1995, č. VII-VIII, s. 174. 32 Srv. J. Štaif, Historici, dějiny a společnost I. Praha 1997, s. 142 ann. 33 Přetisk: František Palacký, Gedenkblätter. Prag 1874, s. 215 –231. 34 Přetisk: F. Palacký, Gedenkblätter, s.231–259, srv. J. Kořalka, Palacký, Sybel a počátky Historische Zeitschrift, Husitský Tábor 9, 1986 –1987, s. 199 ann. 35 W. Wattenbach F. Palackému 6. 2. 1859 ann., LA PNP, poz. F. Palackého, srv. Milan Kudělka, O pojetí slavistiky. Vývoj představ o jejím předmětu a podstatě. Praha 1984, s. 45 ann. 36 Rodinné listy Františka Palackého dceři Marii a zeti F. L. Riegerovi, s. 114. 37 Srv. J. Štaif, Historici, dějiny a společnost II. Praha 1997, s. 222 ann. 38 Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle F. Palackého, ed. J. Kořalka, Praha 2007, s. 219 an. 39 F. Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung, s. 133 ann. 40 F. Palacký, Deník 1860, LA PNP, poz. F. Palackého. 41 F. Palacký, Briefe an Therese, s. 588 an. 42 Rodinné listy F. Palackého, s. 113 ann. a 133 ann., srv. J. Štaif, Český kulturní a politický zájem o Paříž ve 40.– 60. letech 19. století. In: Cesty a cestování v životě společnosti, eds. Lenka Bobková, Michaela Neudertová, Ústí nad Labem 1997, s. 389 an. 43 Srv. Libor Piruchta, Giuseppe Garibaldi. Praha 1971, s. 106 an. 44 F. Palacký, Deník 21. 2. 1860 ann., LA PNP, poz. F. Palackého, srv. Robert Sak, Rieger: Příběh Čecha devatenáctého věku. Semily 1993, s. 128 ann. 45 Srv. J. Štaif, František Palacký a Antonín Gindely. AUC, Philosophica et Historica 3, Studia Historica XXXIX, 1993, s. 43 –69. 46 Srv. F. Palacký Deník 4. 6. 1860 ann., LA PNP, poz. F. Palackého a Rodinné listy Františka Palackého, zvl. s. 164 ann. a 180 ann.

369

47 F. Palacký, Dějiny národu českého IV/2, 3. (resp. 2.) vyd., Praha 1878, zvl. s. 22 ann., 112 ann., a 202 ann. cit. s. 186 a 581, srv. Josef Válka, František Palacký – historik. In: Památník Palackého 1798 –1968, ed. Milan Myška, Ostrava 1968, s. 53 ann. 48 Český zemský výbor F. Palackému 18. 10. 1860. In: Historiographica, LA PNP, poz. F. Palackého. 49 Srv. J. Kořalka, Palacký, Sybel a počátky Historische Zeitschrift, Husitský Tábor 9, 1986 –1987, s. 230 ann. a 243 ann. 50 Srv. J. Štaif, Český kulturní a politický zájem o Paříž… In: Cesty a cestování v životě společnosti, eds. Lenka Bobková, Michaela Neudertová, Ústí nad Labem 1997, s. 390. 51 F. Palacký Deník 1. 9. 1860 ann., LA PNP, poz. F. Palackého, srv. Zdeněk Kristen, Za odkazem Františka Palackého. Praha 1948, s. 58 an.

Otec národa na křižovatkách doby 1 J. E. Sojka, Naši mužové, ed. Karel Cvejn, 2. vyd., Praha 1953, cit. s. 330 a 101. 2 Přetisk této autobiografie F. Palackého: Dílo Františka Palackého I., ed. František Krčma, Praha 1941, s. 35 –46, srv. Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Životopis. Praha 1998, s. 429 ann. 3 F. J. Peřina, Slavín. (Pantheon). Sbírka podobizen, autografů a životopisů předních mužů československých I. Praha [1872], cit s. 3 a 4. 4 Srv. Stanislas Deprez, Mircea Eliade: La philosophie du sacré. Paris 1999, zvl. s. 143 an. 5 František Palacký, Deník 7. 3. 1861 an., LA PNP, poz. F. Palackého. 6 Srv. Otto Urban, Česká společnost 1848 –1918. Praha 1982, s. 165 ann. 7 F. Palacký, Deník 15. 4. 1861, LA PNP, poz. F. Palackého. 8 Srv. František Palacký, Spisy drobné I., ed. Bohuš Rieger, Praha 1898, s. 132 ann. 9 F. Palacký, Spisy drobné I., s. 154 –171, k tomu srv. statistické podklady a výpočty in ANM, poz. F. Palackého, kart. 4, i. č. 175. 10 Materiály k založení Svatoboru viz ANM, poz. F. L. Riegera, karton č. 126/5, k tomu srv. Památník Svatobora 1862 –1912. Praha b. d., zvl. s. 8 ann. a 31 an. 11 F. Palacký, Deník 25. 12. 1861, LA PNP, poz. F. Palackého. 12 Srv. F. Palacký, Spisy drobné I., s. 181–203. 13 Josef Kalousek, Deník VI., zápis 20. 12. 1864, ANM, poz. J. Kalouska. 14 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 209 –267. 15 Tamtéž, cit. s. 266. 16 Srv. Jiří Štaif, Schauerovská otázka před Schauerem? In: Hubert Gordon Schauer. Osobnost, dílo, doba, ed. Milan Skřivánek, Litomyšl 1994, s. 48 ann. 17 Srv. O. Urban, Česká společnost 1848 –1918, s. 216 ann. 18 Srv. Karel Kazbunda, PouQ Čechů do Moskvy 1867 a rakouská diplomacie. Praha 1924, passim. 19 J. Štaif, Český kulturní a politický zájem o Paříž ve 40.– 60. letech 19. století. In: Cesty a cestování v životě společnosti, eds. Lenka Bobková a Michaela Neudertová. Ústí nad Labem 1997, s. 391 ann. 20 Viz příslušné materiály in ANM, poz. F. L. Riegera, karton č. 64/2 a Jan Vaclík

370

21

22

23 24 25 26 27 28 29 30 31

32

33

34 35 36 37 38

39

F. L. Riegerovi 3. 5. 1871, ANM, poz. F. L. Riegera, srv. V. Doubek, Česká politika a Rusko (1848 –1914). Praha 2004 , s. 122 ann Srv. F. Palacký, Spisy drobné I., cit. s. 287, Týž, Deník 26. 5.–7. 6. 1867, LA PNP, poz. F. Palackého a Marie Červinková – Riegerová, Zápisky, 19. 6. 1867, ANM, poz. M. Červinkové – Riegerové 19. 6. 1867, karton č. 15/3. Viz sedmistránkovou brožurku: V. V. M.[akušev], Na proščaniji s slavjanskimi gostjami, již petrohradská cenzura schválila do tisku 28. 5. 1867. Autor ji věnoval Palackému jako historiografovi českého království. ANM, poz. F. L. Riegera, karton č. 107/1. Srv. F. Palacký, Spisy drobné I., s. 371 ann. a J. Kalousek, Deník VII, 27. 6. 1868 a 2. 5. 1869. ANM, poz. J. Kalouska. Srv. Řeči Dra. Frant. Ladisl. Riegera, ed. Josef Kalousek. Praha 1888, s. 215 –243. Dokumenty ke genezi státoprávní deklarace včetně Palackého podkladů jsou uloženy v ANM, poz. F. L. Riegera, karton č. 109/1. Přetisk: Adolf Srb, Politické dějiny národa českého od r. 1861 až do nástupu ministerstva Badeniova r. 1895. Praha 1899, s. 220 –229. Srv. Jaroslav Purš, Tábory lidu v českých zemích 1868 –1871. (Příspěvek k problematice národního hnutí), ČSČH 6, 1958, s. 234 ann., 446 ann., 661 ann. Srv. J. Štaif, František Palacký a František Ladislav Rieger po revoluci 1848 –1849. Historický obzor 6, 1995, č. 7– 8, s. 178 an. Přetisk: Dra Riegera Francouzské memorandum. Praha 1870, srv. Stéphane Reznikow, Frankofilství a česká identita 1848 –1914. Praha 2008, s. 103 ann. Srv. J. Kalousek, Deník VIII., zápis 2. 6. 1870. ANM, poz. J. Kalouska, srv. V. Doubek, Česká politika a Rusko, s. 113 ann. Srv. Rodinné listy Františka Palackého dceři Marii a zeti F. L. Riegerovi, ed. Karel Stloukal. Praha 1930, s. 239 a vzájemnou korespondenci mezi F. L. Riegerem a Janem Vaclíkem v ANM, poz. F. L. Riegera, karton č. 64, Vaclíkovo ruské memorandum, jež prý zaslal též následníkovi trůnu a ministru války, obsahuje jeho dopis Riegerovi z 22. 7. 1869. Jan Vaclík F. L. Riegerovi 20. 6. 1870, LA PNP, poz. F. Palackého [ sic!], srv. J. A. Helfert, Meine persönlichen Berührungen mit Palacký. In. Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 102 ann. J. Kalousek, Deník VIII., zápisy 14. 5., 6. 9. a 4. 10. 1870 a Rodinné listy Františka Palackého dceři Marii a zeti F. L. Riegerovi, ed. Karel Stloukal, Praha 1930, s. 251 ann., srv. Adolf Srb, Politické dějiny národa českého od r. 1861 až do nastoupení ministerstva Badeniova r. 1895. Praha 1899, s. 312–320. Srv. Robert Sak, Rieger: příběh Čecha devatenáctého věku. Semily 1993, s. 192 ann. Přetisky všech relevantních dokumentů viz A. Srb, Politické dějiny národa českého, s. 329 –347, srv. O. Urban, Česká společnost 1848 –1918, s. 250 ann. Srv. Jaroslav Purš, Volby do českého zemského sněmu v dubnu 1872. Praha 1987, zvl. s. 107 ann. a 124 ann. F. Palacký, Spisy drobné I., cit. s. 292. F. Palacký českému zemskému výboru (koncept) 15. 1. 1868, LA PNP, poz. F. Palackého, fasc. Historiographica, srv. F. Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung. Prag 1871, s. 139 –142. F. Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě V/2, 3. (resp. 2.) vyd., Praha 1878, s. IV ann, cit. s. VIII.

371

40 Srv. Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost I., Praha 1997, s. 163 ann. 41 Srv. Blanka Zilynská, Karl Adolf Constantin Ritter von Höfler jako univerzitní učitel. In: Německá medievistika v českých zemích do roku 1945, eds. Pavel Soukup, František Šmahel, Praha 2004, s. 193 –224. 42 F. Palacký, Die Geschichte des Hussitenthums und Prof. Constantin Höfler. Kritische Studien. Prag 1868, viz hl. s. 82 ann. Český výtah je otištěn v Časopise Českého muzea 42, 1868, s. 268 –282 a 384 –405. 43 Srv. J. Štaif, Historici, dějiny a společnost I., s. 154 ann. 44 Srv. Documenta Mag. Joannis Hus vitam, doctrinam, causam in Constantiensi concilio actam et controversias de religione in Bohemia annis 1403 –1418 motas illustratia…, ed. František Palacký, Prague 1869, s. IV an., 45 ann. a 64 ann. 45 Srv. F. Palacký, Zur Geschichte der böhmischen Geschichtsschreibung. Prag 1871, viz zvl. s. 161–216. 46 F. Palacký Louisovi Legerovi 20. 2. 1868 ann., LA PNP, poz. L. Legera, srv. Louis Leger, Vzpomínka na Fr. Palackého. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 153 –157. 47 F. Palacký L. Legerovi 24. 5. 1869. 48 Srv. Stéphane Reznikow, Frankofilství a česká identita 1848 –1914. Praha 2008, s. 80 an. a 97 ann. 49 Srv. J. Kořalka, František Palacký. Životopis (1798 –1876) Praha 1998, s. 426 ann. a 445 an. a Jan Županič, Nová šlechta rakouského císařství. Praha 2006, s. 133 ann. 50 Marie Červinková – Riegerová, Zápisky, 2. 11. 1866, viz její pozůstalost in ANM, karton č. 15/1, srv. Zdeněk Kristen Za odkazem Františka Palackého. Praha 1948, s. 75 ann. 51 Srv. M. Červinková – Riegerová, Zápisky, 11. 8. 1869 a 7. 11. 1869 ann., viz její pozůstalost in ANM, karton č. 15/5 a 16/1 a F. Palacký L. Legerovi 25. 1. 1870, LA PNP, poz. L. Legera.

Na sklonku života 1 Srv. Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost I. Praha 1997, s. 166 ann. 2 Srv. Anthony D. Smith, The „Golden Age“ and National Renewal. In: Myths and Nationalhood, eds. Geoffrey Hosking, George Schöpflin. London 1997, s, 36 –59. 3 Viz Jan Vaclík F. L. Riegerovi 20. 6. 1870 ann., ANM, poz. F. Palackého [ sic], předchozí a následné Vaclíkovy dopisy Riegerovi jsou uloženy v Riegerově pozůstalosti v ANM, karton č 64. K tomu srv. moji rec. na Tatiana Ivantyšynová, Česi a Slováci v ideológii ruských slavianofilov (40.– 60. roky XIX. storočia). Bratislava 1987, in ČSČH 37, 1989, s. 111 ann. 4 František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě III/3, 3. vyd., Praha 1877, s. 159 a 310 ann. 5 Přetisky: František Palacký, Spisy drobné I, ed. Bohuš Rieger, Praha 1898, s. 334 – 371 a 390 –411, srv. F. Palacký, Zápisky v kaledáři Pokroku na r. 1874, 29. 4. 1874 ann., LA PNP, poz. F. Palackého. 6 F. Palacký, Spisy drobné I., s. 354 –360 a 367. 7 Tamtéž, s. 361 ann.

372

8 Viz Jan Vaclík F. L. Riegerovi 3. 5. 1871 ann., ANM, poz. F. L. Riegera, karton č. 64/2, srv. F. Palacký Spisy drobné I., s. 310 an. 9 J. Vaclík F. L. Riegerovi 26. 5. 1872. 10 F. Palacký, Spisy drobné I., cit. s. 364 a 375. 11 Tamtéž, cit. s. 332, srv. J. Kořalka, František Palacký. Životopis. Praha 1998, viz portréty z přelomu let 1848/1849 a 1861 za s. 544. 12 F. Palacký, Spisy drobné I., cit. s. 386. 13 Přetisk: F. Palacký, Spisy drobné I., s. 376 –383, srv. Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Životopis. Praha 1998, s. 528 an. 14 Srv. F. Palacký, Zápisky v kalendáři Pokroku na r. 1874, 16. 8. 1874, 8. a 13. 1. 1875, LA PNP, poz. F. Palackého. 15 F. Palacký, Spisy drobné I., cit s. 393. 16 Srv. Henry Kissinger, Umění diplomacie. Praha 1996, s. 150 ann. 17 Srv. Otto Urban, Česká společnost 1848 –1918. Praha 1982, s. 296 ann. 18 F. Palacký, Spisy drobné I., cit. s. 410. 19 Přetisk: Tamtéž, s. 411–426, cit. s. 419. 20 F. Palacký L. Legerovi 17. 3. 1876, LA PNP, poz. L. Legera. 21 F. Palacký, Zápisky v kalendáři Pokroku na r. 1874, 28. 1. 1876 ann., LA PNP, poz. F. Palackého. 22 Srv. Josef Kalousek, Deník IX (1874 –1876), zápisy 28. 5. a 3. 6. 1876, ANM, poz. J. Kalouska. 23 F. Palacký, Spisy drobné I., cit. s. 427. 24 Tamtéž, s. 428, srv. Misha Glenny, Balkán 1804 –1999. Nacionalismus, válka a velmoci. Praha 2003. s. 112 ann. 25 Srv. F. L. Rieger L. Legerovi 15. 4. 1876, LA PNP, poz. L. Legera a J. Vaclík F. L. Riegerovi 1. 5., 26. 5. a 13. 6. 1876, ANM, poz. F. L. Riegera, karton č. 64/2. 26 Srv. Marie Riegerová Františku Danešovi 6. 3. 1874, ANM, poz F. Palackého, i. č. 981 a F. Palacký, Zápisky v kalendáři Pokroku na r. 1874, 6.– 9. 5. 1876. 27 Marie Červinková – Riegerová, Poslední chvíle Františka Palackého. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 173 ann., srv. Vladimír Macura, Poslední slova Františka Palackého. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, eds. František Šmahel a Eva Doležalová. Praha 1999, s. 529 ann. 28 Srv. Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 714 an. a J. Vaclík F. L. Riegerovi 13. 6. 1876. 29 M. Červinková – Riegerová, Zápisky, 9. 5. 1876 ann. a zvl. 25. 6. 1876, kde je na mnoha nečíslovaných stránkách popsáno umrtí a pohřeb F. Palackého, ANM, poz. M. Červinkové – Riegerové, karton č. 11/1, srv. J. Kořalka, František Palacký, s. 538 an. 30 Předchozí citáty viz M. Červinková – Riegerová, Zápisky, 25. 6. 1876, nepaginováno, srv. Josef Vejvara, Soudní projednávání pozůstalosti po historiografu Frant. Palackém. ČČM 84, 1910, s. 136 –145.

373

Životnost odkazu a rébus mýtu 1 Srv. např. Mircea Eliade, Mýty, sny a mystéria. Praha 1998 a Paul Jahshan, Cybermappinng and Writing of Mythus. New York 2007, passim. 2 Srv. Robert Sak, Rieger: Příběh Čecha devatenáctého věku. Semily 1993, s. 217 ann. 3 Srv. Jiří Štaif, František Ladislav Rieger a česká národní elita 19. století. In: F. L. Rieger a česká společnost 2. poloviny 19. století. Z Českého ráje a Podkrkonoší, Supplementum 8, Semily 2003, s. 7–21. 4 Srv. Marek LašQovka a kol., Pražský uličník. Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství II. Praha 1998, s. 41 an. Myslbekovy sochy byly po r. 1945 umístěny na Vyšehrad. 5 Srv. Jiří Štaif, Smrt a druhý život Františka Palackého. In: Fenomén smrti v české kultuře 19. století, eds. Helena Lorenzová, TaQána Petrasová, Praha 2001, s. 275 ann. a Nancy M. Wingfield, Flag Wars & Stone Saints. How the Bohemian Lands Became Czech. Harvard University Press 2007, s. 23 ann. 6 Srv. Jan Hájek, Eduard Kubů, Ekonomický nacionalismus sklonku 19. a první poloviny 20. století jako středoevropský model, ČČH 104, 2006, s. 783 – 820. 7 Srv. J. Štaif, Bráfův pokus o sociální rekonstrukci české národní společnosti a Národohospodářský ústav při ČAV. In: Studie k moderním dějinám. Sborník prací k 70. narozeninám Vlastislava Laciny, eds. Josef Harna, Petr Prokeš, Praha 2001, s. 79 –104. 8 Srv. Otto Urban, Česká společnost 1848 –1918. Praha 1982, zvl. s. 458 ann. 9 Srv. Národní listy 28, 1898, č. 130 a 166. 10 Tamtéž č. 161 a protiněmecké a protižidovské karikatury v Humoristických listech 40, 1898, č. 25 a 31. K tomu srv. Jiří Malíř, K pojímání F. Palackého v české společnosti na Moravě v letech 1848 –1898. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek. Sborník z jubilejní konference, eds. František Šmahel a Eva Doležalová. Praha 1998, s. 490 an. 11 Srv. Jiří Štaif, František Palacký a česká historická paměQ. ( Jubileum r. 1898). In: Nations – Identities, National Consciousness. Volume dedicated to Prof. Miroslav Hroch., eds. Miloš Řezník, Ivana Slezáková. Praha 1997, s. 243 ann. 12 Srv. J. Štaif, Historici, dějiny a společnost II. Praha 1997, s. 236 ann. a 247 ann. 13 Srv. Jaroslav Goll, Palackého Würdigung. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 247–262 a Týž, František Palacký. ČČH 4, 1898, s. 39 –112. 14 Viz sérii Pekařových fejetonů nazvaných „Franz Palacký“ v pražských novinách Politik, vycházejících od 22. 5. 1898 do 31. 3. 1899 a separát Josef Pekař, Antonín Podlaha, Josef Smolík, Dějepisectví z Památníku na oslavu padesátiletého panovnického jubilea … Františka Josefa I. Praha 1898, s. 3 –58. K tomu srv. Martin Kučera, Rakouský občan Josef Pekař. Praha 2005, s. 44 ann., 348 an. a 353 an. 15 Příloha č. 170 k Právu lidu z 21. 6. 1898, srv. J. Štaif, František Palacký a česká historická paměQ. ( Jubileum r. 1898). In: Nations – Identities, National Consciousness. Praha 1997, s. 232 ann. 16 K tomu viz edici Spor o smysl českých dějin 1895 –1938, ed. Miloš Havelka, Praha 1995, zvl. s. 125 –366, srv. Miloš Havelka, Dějiny a smysl. Obsahy, akcenty a posuny „české otázky“ 1895 –1989. Praha 2001, passim, zvl. s. 9 ann., s. 79 ann. a 87 ann. 17 T. G. Masaryk, Palackého idea národa českého, 2. vyd., Praha 1926, zvl. s. 42 ann.

374

18 Tamtéž, cit. s. 51. 19 Srv. Pomník Františka Palackého v Praze. V úpravě autora, sochaře St. Suchardy. Praha 1912, passim. 20 Srv. Zdeněk Hojda, Jiří Pokorný, Pomníky a zapomníky. Praha 1996, s. 94 ann. 21 Přetisky Pekařova projevu viz in ČCH 18, 1912, s. 269 –274 a Památník Palackého, ed. František Konvička, Valašské Meziříčí 1926, s. 43 ann., srv. Listy úcty a přátelství. Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, ed. Josef Klik. Praha 1941, s. 552 ann. 22 Srv. zejména brožuru Jana Herbena, Masarykova sekta a Gollova škola. Praha 1912 s jízlivými poznámkami Josefa Pekaře, které byly adresovány též Masarykovu pojetí Palackého, nacházející se v Pekařově pozůstalosti v ANM, karton č. 48, fasc. 1/2. O ně se potom opíral ve své stati Masarykova česká filosofie, ČČH 18, 1912. Přetisk: Spor o smysl českých dějin 1895 –1938, ed. Miloš Havelka, Praha 1995, s. 265 – 302. 23 Srv. J. Štaif, Smrt a druhý život Františka Palackého. In: Fenomén smrti v české kultuře 19. století, eds. Helena Lorenzová, TaQána Petrasová. Praha 2001, s. 277 ann. 24 Srv. Československé bankovky, státovky a mince. 1919 –1992. Praha 1993, fotografické reprodukce bankovek a jejich popisy zde nejsou paginovány. Max Švabinský byl i po druhé světové válce tvůrcem grafických návrhů dalších československých bankovek, viz Jiří Šouša, Jaroslav Šůla, Peníze v proměnách moderní doby. Tvorba československých bankovek v letech 1945 –1989. Praha – Pelhřimov 2006, s. 13 an. a 243. 25 Srv. Jiří Pokorný, Den Palackého. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, s. 506 an. 26 Viz přetisk stati František Palacký z r. 1926 in: Zdeněk Nejedlý, Velké osobnosti. Praha 1948, s. 35 –50, cit. s. 46. 27 Srv. Jiří KřesQan, Gollova škola a „hodný žák“ Zdeněk Nejedlý. In: Jaroslav Goll a jeho žáci, eds. Bohumil Jiroušek, Josef Blüml a Dagmar Blümlová, České Budějovice 2005, s. 452 ann. 28 Srv. Jiří KřesQan, Pojetí české otázky v díle Zdeňka Nejedlého. Praha 1996, passim. 29 Srv. František Červinka, Zdeněk Nejedlý. Praha 1969, s. s. 259 ann a 351 ann. 30 Srv. J. Pokorný, Den Palackého. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, s.507 an. a J. Štaif, Smrt a druhý život Františka Palackého. In: Fenomén smrti v české kultuře 19. století, s. 281 an. 31 Rudolf Urbánek, Palacký historik. In: Památník Palackého 1926, ed. František Konvička, Valašské Meziříčí 1926, s. 15 – 42, srv. Josef Žemlička, Markomané, Němci a středověká kolonizace. (K historiografii jednoho problému české medievistiky.), ČČH 97, 1999, s. 235 –272. 32 Josef Fischer, Myšlenka a dílo Františka Palackého I -II. Praha 1926 –1927. Kniha první: Nástin myšlenkového díla F. Palackého = I. díl. Kniha druhá: Poměr Palackého k duchovému životu jeho doby + Kniha třetí: Živý odkaz = II. díl. Souvislosti mezi Palackým a Masarykem viz např. II. díl , s. 227 ann. a 249 ann. 33 Viz Josef Pekař, Z duchovních dějin českých, ed. Josef Klik, Praha 1940, s. 276 –333. 34 Srv. Tamtéž, s. 329 –331 a separát Josef Pekař, Antonín Podlaha, Josef Smolík, Dějepisectví z Památníku na oslavu padesátiletého panovnického jubilea … Františka Josefa I. Praha 1898, s. 25 –26. 35 Srv. Marek LašQovka ad., Pražský uličník II., Praha 1998, s. 41 an. a Emanuel Poche, Prahou krok za krokem. 1985, s. 238.

375

36 Dílo Františka Palackého I–III, eds. Jaroslav Charvát a František Krčma, Praha 1941, resp. 1945. Srv. Jaroslav Charvát, Cenzura a dílo Františka Palackého. Praha 1945, s. 8 ann., cit. s. 5. 37 Emanuel Vajtauer, Český mythus. Co nám lhaly dějiny, 3. vyd., Praha 1944, s. zvl. s. 32 ann., 66 ann. a 101 ann., srv. Emanuel Rádl, Válka Čechů s Němci, 2. vyd., Praha 1993, zvl. s. 38 ann. 38 E. Vajtauer, Český mythus, zvl. s. 97 ann. a 153 ann. 39 Tamtéž, zvl. s. 37, 63, 122 ann. a 139. 40 Viz diskusi na toto téma in J. KřesQan, Pojetí české otázky v díle Zdeňka Nejedlého. Praha 1996, s. 85 ann. 41 Přetisk: Zdeněk Nejedlý, Spisy XVI. Praha 1952, s. 242 –298, srv. Maciej Górny, Miedzy Marksem a Palackým. Historiografia v komunistycznej Czechoslowacji. Warszawa 2001, zvl. s. 187 ann. 42 Jiří Šouša, Jaroslav Šůla, Peníze v proměnách moderní doby. Tvorba československých bankovek v letech 1945 –1989. Praha – Pelhřimov 2006, s. 193 ann. 43 František Kavka, Husitská revoluční tradice. Praha 1953, s. 124 ann. a 260 ann., cit. s. 125. 44 Srv. František Janáček, Pochybnosti a jistoty. In: Julius Fučík, Reportáž psaná na oprátce. První úplné, kritické a komentované vydání, eds. František Janáček ad., Praha 1995, s. 301–337. 45 Tři studie o Františku Palackém, ed. František Kutnar, Olomouc 1949, F. M. Bartoš, František Palacký. Praha 1948, srv. F. M. Bartoš, Vzpomínky husitského pracovníka. Praha 1970, s. 39, 84 a 125 an. 46 Milena Jetmarová, František Palacký. Praha 1961, s. 10 ann. a 132 ann. 47 Milan Machovec, František Palacký a česká filosofie. Praha 1961, viz zvl. s. 16 a 117 ann. 48 Srv. Robert Kalivoda, Husitská ideologie. Praha 1961, zvl. s. 58 ann. a Karel Kosík, Česká radikální demokracie. Praha 1958, zvl. s. 426 ann. a 448 ann. 49 Srv. František Graus, Naše živá i mrtvá minulost. In: Naše živá i mrtvá minulost. 8 esejí [sic!] o českých dějinách, ed. František Graus. Praha 1968, s. 7–25, zvl. s. 16 ann. Dušan Třeštík, Věk zlatý a železný, Tamtéž, s. 27 an. 50 Josef Válka, František Palacký – historik. In: Památník Palackého 1798 –1968, ed. Milan Myška, Ostrava 1968, s. 31–59, cit. s. 53 a 59. 51 Srv. Josef Válka, Husitství na Moravě, náboženská snášenlivost, Jan Amos Komenský. Brno 2005 a Jan Havránek, František Palacký – politik a jeho doba. In: Památník Palackého 1798 –1968, s. 9 –30. 52 Srv. Miloš Havelka, Dějiny a smysl. Praha 2001, zvl. s. 68, 132 ann. a 162 ann. 53 Podiven, Češi v dějinách nové doby. (Pokus o zrcadlo). Praha 1991, viz hl. s. 71 ann., 101 ann., 118 –123, 131–133, 137–145, srv. Milan Otáhal, Czech Liberals in the Year 1848. In: Independent Historiography in Czechoslovakia I. Berlin/West 1985, s. 21 ann. 54 Podiven, Češi v dějinách nové doby. (Pokus o zrcadlo), cit. s. 238 –240. 55 Jan Křen, Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780 –1918. Praha 1990, viz hl. s. 15 ann., 65, 74 ann., 83 ann., 97 ann., 129, 161 ann. 197 ann. Tato publikace se r. 1988 objevila jako samizdat, r. 1990 ji vydalo nakladatelství Josefa Škvoreckého v Torontu a r. 1996 vyšla v Mnichově německy. Srv. Týž, Palackého představy střední Evropy (1848 –1849). Sborník historických studií. Praha 1979, s. 116 –144.

376

56

57

58 59

60 61 62

63

64 65

66

[Samizdat], Týž, Die böhmischen Länder in der Krise 1870/71. Bohemia 28, 1987, s. 312–330. Srv. Historiografie v Československu 1970 –1980. Výběrová bibliografie. Praha 1980, s. 273 –275, Pocta Františku Palackému. Václavkova Olomouc 1976, eds. Jaromír Dvořák, František Valouch, Miloslav Pospíchal, Olomouc 1979 a Eva Foglarová, Estetika Františka Palackého. Praha 1984. Srv. Joseph F. Zacek, Palacký: The Historian as Scholar and Nationalist. The Hague – Paris 1970, Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Der Historiker der Tschechen in österreichischen Vielvölkerstaat. Deutschsprachige Neubearbeitung vom Verfasser unter Mitarbeit von Helmut Rumpler und Peter Urbanitsch. Wien 2007. Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Životopis. Praha 1998, passim, cit. s. 542. Práce vyšla až r. 1999. Pro tuto dobu srv. alespoň Miroslav Hroch, Die Vorkämpfer der nationalen Bewegung bei den kleinen Völkern Europas. Praha 1968, Týž, Social Preconditions of National Revival in Europe. Cambridge 1985, Týž, Evropská národní hnutí v 19. století. Společenské předpoklady vzniku moderních národů. Praha 1986 a Vladimír Macura, Znamení zrodu. České obrození jako kulturní typ. Praha 1983. Jiří Rak, Bývali Čechové … České historické mýty a stereotypy. Praha 1994, passim, zvl. s. 16 ann. a 58 ann. Jiří Morava, Palacký. Čech, Rakušan, Evropan. Ostrava 1994, passim, zvl. s. 142–149. Viz sborníky František Palacký. 1798 –1998, 200. výročí narození. 1876 –1996, 120. výročí úmrtí, eds. Miloslav Pospíchal, Ivo Barteček, Ostrava 1996, Památník na oslavu dvoustých narozenin Františka Palackého, ed. Ivo Barteček. Ostrava 1998 a Palackého cesta. Sborník k 200. výročí narození Františka Palackého, eds. Libuše Hrabová, Miloslav Pospíchal. Olomouc 1998, k tomu srv. Libuše Hrabová, Rok Palackého. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica, Historica 28, 1998, s. 175 –178, Zora Kudělková, Slavnosti Palackého v Hodslavicích, Tamtéž, s. 179 –183. František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek. Sborník z jubilejní konference, eds. František Šmahel za spolupráce Evy Doležalové. Praha 1999, jednotlivé programové bloky viz s. 21– 86, 87–230, 231–359, 361–480 a 481–535. Milan Machovec, Palackého osobitost v českém tisíciletí, In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, cit. s. 17. Srv. Jiří Štaif, Symbolické znaky české národní elity v dlouhém 19. století. In: Devatenácté století v nás. Modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly, ed. Milan Řepa, Praha 2008, s. 168 –192. Srv. http://www.ceskatelevize.cz/specialy/nejvetsicech/oprojektu_top100 a Petr Čornej, 100 největších Čechů očima dneška. In: Největší Čech. 100 nejvýznamnějších osobností Čech, Moravy a Slezska. Praha 2005, s. 8 –13.

377

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY

SEZNAM VYDANÝCH PRAMENŮ*

F. M. Bartoš, Vzpomínky husitského pracovníka. Praha 1970 Básně Frant. Palackého. Z rukopisné pozůstalosti vydal a poznámkami opatřil Jan Jakubec. Praha 1898 Boj za právo. Sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848, ed. J. M. Černý. Praha 1893 Libuše Bráfová, Listy Terezie Palacké manželu do Říma a přípisky českých vlastenců. In: Kalendář paní a dívek českých 25, 1912, s. 27–37 Marie Červinková – Riegerová, Poslední chvíle Františka Palackého. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 173 –176 Dílo Františka Palackého I.–IV., ed. Jaroslav Charvát, František Krčma, Praha 1941 (resp. 1945) Karel Havlíček Borovský, Politické spisy I, II/ 1–2, III/ 1–2, ed. Z. V. Tobolka, Praha 1900 –1903 Mircea Eliade, Paměti. Praha 2007 J. A. Helfert, Meine persönlichen Berührungen mit Palacký. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 94 –106 Josef Jungmann, Boj za osvobození národa, ed. Felix Vodička, Praha 1948 Josef Jungmann, Zápisky, ed. Radek Lunga, 5. vyd., Praha 1998 Louis Leger, Vzpomínka na Fr. Palackého. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s.153 –157 Listy úcty a přátelství. Vzájemná korespondence Jaroslava Golla a Josefa Pekaře, ed. Josef Klik. Praha 1941 Lobkovický zámek v Neratovicích v životě a díle Františka Palackého, ed. Jiří Kořalka. Praha 2007 Milostné listy Frant. Lad. Riegera a Marie Palacké, ed. Karel Stloukal, Praha 1932 Františka Palackého Korespondence a zápisky I. -III., ed. V. J. Nováček, Praha 1898, 1902, 1911 František Palacký, Briefe an Therese, Korrespondenz von František Palacký mit seiner Braut und späteren Frau aus den Jahren 1826 –1860, ed. Jiří Kořalka, Dresden 2003 *

Na užité archivní prameny odkazuji ve svém úvodu.

378

František Palacký, Radhost. Sbírka spisů drobných z oboru řeči, a literatury české, krasovědy historie a politiky I.–III. Praha 1871, 1872, 1873 František Palacký, Spisy drobné I.–III., eds. Bohuš Rieger (I.), V. J. Nováček (II.), Leander Čech (III.). Praha 1898, 1901, 1903 František Palacký, Zur böhmischen Geschichtsschreibung. Actenmässige Aufschlüsse und Worte der Abwehr. Prag 1871 Památník Svatobora 1862–1912. Praha b. d. Miroslav Plesinger-Božinov, Lesník tří generací. Z pamětí o rodině Palackých, eds. Eduard Kubů, Jiří Štaif, AUC Philosophica et Historica 3, 1993, Studia historica XXXIX, s. 127–145 Die Protokolle des Verfassungsausschusses über die Grundrechte, ed. Alfred Fischel, Wien 1912 Příspěvky k listáři Františka Ladislava Riegera I.–II., eds. Jan Heidler, resp. Josef Šusta. Praha 1924, 1926 Dra Riegera Francouzské memorandum. Praha 1870 Rodinné listy Františka Palackého dceři Marii a zeti F. L. Riegerovi, ed. Karel Stloukal, Praha 1930 Řeči Dra. Frant. Ladisl. Riegera v zákonodárných sborech I.–IV., ed. Josef Kalousek. Praha 1883 –1888 Slovanský sjezd v Praze roku 1848. Sbírka dokumentů. S použitím materiálu sebraného společně se Zdeňkem Tobolkou, ed. Václav Žáček. Praha 1958 J. E. Sojka, Naši mužové, ed. Karel Cvejn, 2. vyd., Praha 1953 Spor o smysl českých dějin 1895 –1938, ed. Miloš Havelka, Praha 1995 W. W. Tomek, Paměti z mého života I.–II. Praha 1904, 1905 Zarubežnyje Slavjaně i Rossija. Dokumenty archiva M. F. Rajevskogo 40 – 80 gody XIX veka, eds. Vladimír Matula, I. V. Čurkina. Moskva 1975 Hlavní historické dílo Františka Palackého vycházelo takto: Geschichte von Böhmen. Größtentheils nach Urkunden und Handschriften: I. Die Urgeschichte und die Zeit der Herzoge in Böhmen bis zum Jahre 1197. Prag 1836; II-1. Böhmen als erbliches Königreich unter den Přemysliden. Vom J. 1197 bis 1306. Prag 1839; II-2. Böhmen unter dem Hause Luxemburg bis zum Tode Kaiser Karl IV. Vom Jahre 1306 bis 1378. Prag 1842; III-1. Böhmen unter König Wenzel IV. bis zum Ausbruch des Hussitenkrieges. Vom J. 1378 –1419. Prag 1845; III-2. Der Hussitenkrieg von 1419 bis 1431. Prag 1851; III-3. Böhmen und das Baseler Concil. Sigmund und Albrecht. J. 1431–1439. Prag 1854; IV-1. Das Zeitalter Georgs von Podiebrad. Die Zeit von 1439 bis zu K. Ladislaws Tod. Prag 1857; IV -2. Das Zeitalter Georgs von Podiebrad. K. Georgs Regierung 1457–1471. Prag 1860; V-1. Das Zeitalter der Jagelloniden. König Wladislaw II. von 1471 bis 1500. Prag 1865; V-2. Das Zeitalter der Jagelloniden. König Wladislaw II. und Ludwig I. Von 1500 bis 1526. Prag 1867.*

* V létech 1844 –1850 vycházely díly I., a II./ 1–2 v 2. vydání a v letech 1864 –1874 ve 3. vydání. Ostatní díly, tj. III/ 1–3, IV/ 1–2, V/ 1–2, jen v prvním vydání. Na základě Palackého Geschichte von Böhmen z let 1844 –1867 bylo toto dílo vydáno jako celek znovu až r. 1968 v Osnabrücku.

379

Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Dle původních pramenů: I-1. Od pravěkosti až do r. 1125. Praha 1848; I -2. Od r. 1125 do r. 1253. Praha 1854; III. [sic!] Od r. 1253 do r. 1282 čili od krále Přemysla Otakara II. do prvního bezkráloví v Čechách. Praha 1874; II-1. Od r. 1283 do r. 1333 čili Čechy za krále Václava II. až do počátku doby lucemburské. Praha 1875; II-2. Od r. 1333 do r.1403. Praha 1876; III-1. Od r. 1403 do r. 1424 čili od počátku nepokojů husitských až po smrt Žižkovu. Praha 1850; III-2. Od r. 1424 do r. 1439 čili od Žižkovy až do Albrechtovy smrti. Praha 1851; IV-1. Věk Jiřího z Poděbrad. Od r. 1439 do r. 1457 čili do smrti krále Ladislava. Praha 1857; IV-2. Věk Jiřího z Poděbrad. Od r. 1457 do r. 1471 čili do smrti krále Jiřího. Praha 1860; V-1. Věk jagellonský od r. 1471 do r. 1500. Praha 1865; V-2. Věk jagellonský. Kralování Vladislava II a Ludvíka I. Od r. 1500 do r. 1526. Praha 1867.* SEZNAM UŽITÉ LITERATURY**

1848/1849. Revolutionen in Ostmitteleuropa, eds. Rudolf Jaworski, Robert Luft, München 1996 Anna Bajerová, Svatodušní bouře v Praze r. 1848. Plzeň 1920 Roland Barthes, Mytologie. Praha 2004 F. M. Bartoš, František Palacký. Praha 1948 Jaromír Bělič, Zásady Palackého v otázkách jazykové kultury. In: Tři studie o Františku Palackém, ed. František Kutnar, Olomouc 1949, s. 166 –237 Miroslav Bidlas, Bibliografie Františka Palackého. Praha 1977 Ernst Breisach, Historiography. Ancient, Medieval & Modern. Chicago 1983 Bohuslav Burian, Palackého českobratrství. KřesQanská revue 43, 1976, s. 109 –115 Peter Burian, Koalitionen im ersten österreichischen Parlament. Ein Brief Josef Lassers aus dem Februar 1849. In: Geschichte und Gegenwart. Festschrift für K. D. Erdmann, eds. Hartmut Boockmann, Kurt Jürgensen, Gerhard Stoltenberg, Neumünster 1980, s. 203 –217 Peter Burian, Zum Reichsdeutschen Tschechenbild der Märzrevolution 1848/49. In: Westmitteleuropa, Ostmitteleuropa. Vergleiche und Beziehungen, eds. Winfried Eberhard, Hans Lemberg, H.-D. Heinemann, Robert Luft, München 1992, s. 230 –249 Tony Buzan, Barry Buzan, The Mind Map Book. London 1993

* Za definitivní je považováno 2., resp. 3. vydání Dějin národa českého, jehož se v létech 1876 –1878 ujal Josef Kalousek na přání F. L. Riegera, neboQ za Palackého života došlo pro čtenáře k poněkud nepřehlednému promísení prvního a druhého vydání tohoto díla. Jeho zatím poslední české vydání (tj. 16. , resp. 19. až 20.) pochází z r. 1998. V zásadě jde o jednosvazkové faksimile vydání Dějin národa českého, jež vyšlo v letech 1907–1908 v Praze nákladem Bedřicha Kočího. ** Tento seznam obsahuje většinu citované literatury. Z jejího okruhu jsem kvůli zachování proporcí vypustil zejména řadu svých vlastních statí. V některých případech pak obsahuje publikace, jež jsem neměl příležitost přímo ocitovat, neboQ by tak můj poznámkový aparát nabyl na neúměrném rozsahu.

380

Creating the Other. Ethnic Conflict and Nationalism in Habsburg Central Europe, ed. Nancy M. Wingfield, New York, Oxford 2003 František Červinka, Zdeněk Nejedlý. Praha 1969 Petr Čornej, Nad Palackého edicí Starých letopisů českých, Slavia 51, 1982, s. 69 –79 Petr Čornej, Ke genezi Palackého koncepce husitství. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, eds. František Šmahel a Eva Doležalová. Praha 1999, s. 123 –137 Petr Čornej, 100 největších Čechů očima dneška. In: Největší Čech. 100 nejvýznamnějších osobností Čech, Moravy a Slezska. Praha 2005, s. 8 –13 Dějiny českého divadla III., red. František Černý a Ljuba Klosová, Praha 1977 Stanislas Deprez, Mircea Eliade: la philosophie du sacré. Paris 1999, Andreas Dörner, Politische Mythos und symbolische Politik. Opladen 1995 Vratislav Doubek, Česká politika a Rusko (1848 –1914). Praha 2004 A. M. Drabek, František Palacký and the Beginning of the Austrian Academy of Arts and Sciences. East European Quarterly 15, 1981, s. 103 –116 Mircea Eliade, Mýty, sny a mystéria. Praha 1998 Josef Fischer, Myšlenka a dílo Františka Palackého I -II. Praha 1926 –1927 Fenomén smrti v české kultuře, eds. Helena Lorenzová, TaQána Petrasová, Praha 2001 Eva Foglarová, Estetika Františka Palackého. Praha 1984 Arnošt Gellner, Národy a nacionalismus. Praha 1993 Misha Glenny, Balkán 1804 –1999. Nacionalismus, válka a velmoci. Praha 2003 Maciej Górny, Miedzy Marksem a Palackým. Historiografia v komunistycznej Czechoslowacji. Warszawa 2001 Jaroslav Goll, Palackého program práce historické. ČČH 4, 1898, s. s. 1–11 Jaroslav Goll, Palackého Würdigung. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 247–262 Jaroslav Goll, František Palacký. ČČH 4, 1898, s. 39 –112 Andreas Gottsmann, Der Reichstag von Kremsier und Regierung Schwarzenberg. Wien, München 1995 František Graus, Naše živá i mrtvá minulost. In: Naše živá i mrtvá minulost… 8 esejí [sic!] o českých dějinách, ed. František Graus. Praha 1968, s. 7–25 R. A. Greene, Father of the Nation. The Prague Post 8, September 16 –22, 1998, s. B12–B13 François Guizot et la culture politique de son temps, ed. Marina Valensise, Praris 1991 Jaroslav Haasz, K české historiografii. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 518 –544 Jan Hájek, Eduard Kubů, Ekonomický nacionalismus sklonku 19. a první poloviny 20. století jako středoevropský model, ČČH 104, 2006, s. 783 – 820 Miloš Havelka, Dějiny a smysl. Obsahy, akcenty a posuny „české otázky“ 1895 –1989. Praha 2001 Jan Havránek, František Palacký – politik a jeho doba. In: Památník Palackého 1798 –1968, ed. Milan Myška, Ostrava 1968, s. 9 –30 Libuše Hrabová, Rok Palackého. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica, Historica 28, 1998, s. 175 –178 Jan Heidler, Čechy a Rakousko v politických brožurách předbřeznových. Praha 1920 Barbara Henry, Identities of the West. Reason, Myths, Limits of Tolerance. In: Identities. Time, Difference and Boundaries, ed. Heidrun Friese, New York 2002, s. 77–103

381

Jan Herben, Masarykova sekta a Gollova škola. Praha 1912 Ivan Hlaváček, Přehledné dějiny pomocných věd historických v českých zemích. (Se zvláštním zřetelem ke stolici oboru na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy). In: 200 let pomocných věd historických na FF UK v Praze, ed. Lubomír Veber, Praha 1988, s. 13 –134 Ivan Hlaváček, Vladimír Kaiser, Bibliografie tištěného literárního díla Františka Palackého do roku 1876. AUC, Philosophica et Historica 5, 1982, Studia Historica XXVI, s. 119 –150 Zdeněk Hojda, Jiří Pokorný, Pomníky a zapomníky. Praha, Litomyšl 1996 Pavla Horská, Sladká Francie Praha 1996 Miroslav Hroch, Evropská národní hnutí v 19. století. Společenské předpoklady vzniku novodobých národů. Praha 1986 Miroslav Hroch, Formování národa jako zápas o moc. In: Nacionalismus, společnost a kultura ve střední Evropě 19. a 20. století. Pocta Jiřímu Kořalkovi k 75. narozeninám, eds. Jiří Pokorný, Luboš Velek, Alice Velková. Praha 2007, s. 29 –37 Miroslav Hroch, Na prahu národní existence. Touha a skutečnost. Praha 1999 Miroslav Hroch, Die Vorkämpfer der nationalen Bewegung bei den kleinen Völkern Europas. Praha 1968 Ján Hučko, František Palacký a Slovensko, ČSČH 25, 1977, s. 49 –62 Václav Chaloupecký, František Palacký. Praha 1912 Jaroslav Charvát, Cenzura a dílo Františka Palackého. Praha 1945 G. G. Iggers ad., A Global History of Modern Historiography. Harlow 2008 Tatiana Ivantyšynová, Česi a Slováci v ideológii ruských slavianofilov (40.– 60. roky XIX. storočia). Bratislava 1987 Paul Jahshan, Cybermapping and Writing of Myths. New York 2007 Jan Janko, Soňa Štrbáňová, Věda Purkyňovy doby. Praha 1988 Milena Jetmarová, František Palacký. Praha 1961 Robert Kalivoda, Husitská ideologie. Praha 1961 Josef Kalousek, Nástin životopisu Františka Palackého. In: František Palacký, Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě I/1, 3. vyd., Praha 1876, s. IX–L František Kavka, Husitská revoluční tradice. Praha 1953 Karel Kazbunda, České hnutí roku 1848. Praha 1929 Karel Kazbunda, PouQ Čechů do Moskvy 1867 a rakouská diplomacie. Praha 1924 Karel Kazbunda, Stolice dějin na pražské univerzitě I.–II. Praha 1964 a 1965 Henry Kissinger, Umění diplomacie. Praha 1996 Josef Kočí, České národní obrození. Praha 1978 Josef Kočí, Spory o Rukopisy v české společnosti. In: Rukopisy královédvorský a zelenohorský. Dnešní stav poznání, ed. Mojmír Otruba. Praha 1969, s. 25 –48 Josef Kolejka, Národy habsburské monarchie v revoluci 1848 –1849. Praha 1989 Karel Köpl, Palacký und die Censur. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 646 –688 Jiří Kořalka, Bavorská a saská korespondence Františka Palackého 1836 –1846. Husitský Tábor 5, 1982, s. 209 –252 Jiří Kořalka, Palacký a Frankfurt 1840 –1860: husitské bádání a politická praxe. Husitský Tábor č. 6 –7, 1983 –1984, s. 239 – 360 Jiří Kořalka, Palacký, Sybel a počátky Historische Zeitschrift, Husitský Tábor 9, 1986 –1987, s. 199 –248

382

Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Životopis. Praha 1998 Jiří Kořalka, František Palacký (1798 –1876). Der Historiker der Tschechen im österreichischen Vielvölkerstaat. Deutschsprachige Neubearbeitung vom Verfasser unter Mitarbeit von Helmut Rumpler und Peter Urbanitsch. Wien 2007 Wilhelm Kosch, Palacký – Studien I. Palacký und Brockhaus. Nymwegen, Würzburg 1945 Karel Kosík, Česká radikální demokracie. Praha 1958 Oldřich Králík, Palackého božné doby. In: Tři studie o Františku Palackém, ed. František Kutnar. Olomouc 1949, s. 43 –165 F. V. Krejčí, František Palacký. Jeho význam v českém probuzení. Pro dělnictvo napsal F. V. Krejčí. Praha 1912 Zdeněk Kristen, Za odkazem Františka Palackého. Praha 1948 Jan Křen, Die böhmischen Länder in der Krise 1870/71. Bohemia 28, 1987, s. 312–330 Jan Křen, Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780 –1918. Praha 1990 Jan Křen, Palackého představy střední Evropy (1848 –1849). Sborník historických studií. Praha 1979, s. 116 –144. [Samizdat] Jiří KřesQan, Pojetí české otázky v díle Zdeňka Nejedlého. Praha 1996 Martin Kučera, Rakouský občan Josef Pekař. Praha 2005 Milan Kudělka, O pojetí slavistiky. Vývoj představ o jejím předmětu a podstatě. Praha 1984 Zora Kudělková, Slavnosti Palackého v Hodslavicích, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica, Historica 28, 1998, s. 179 –183 František Kutnar, Obrozenecké vlastenectví a nacionalismus. Příspěvek k národnímu a společenskému obsahu češství doby obrozenecké, ed. Martin Kučera, Praha 2003 František Kutnar, Palackého pojetí společnosti, národa a státu. In: Tři studie o Františku Palackém, ed. František Kutnar. Olomouc 1949, s. 7–42 František Kutnar, Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví I.–II. Praha 1973 a 1978 František Kutnar, Sociálně myšlenková tvářnost obrozeneckého lidu. Praha 1948 L. P. Laptěvová, František Palacký a Rusko. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, eds. František Šmahel, Eva Doležalová, Praha 1999, s. 395 –411 Marek LašQovka a kol., Pražský uličník. Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství II. Praha 1998 Jan Lehár, Alexandr Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý, Česká literatura od počátků k dnešku. Praha 1998 Eugen Lemberg, Das Geschichtsbewusstsein der Sudetendeutschen. Stifter – Jahrbuch 4, 1955, s. 7–39 Jitka Lněničková, České země v době předbřeznové 1792 –1848. Praha 1999 J. M. Lochman, Duchovní odkaz obrození. Dobrovský, Bolzano, Kollár, Palacký. Náboženské profily. Praha 1964 Vladimír Macura, Poslední slova Františka Palackého. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, eds. František Šmahel, Eva Doležalová, Praha 1999, s. 529 –534 Vladimír Macura, Znamení zrodu. České národní obrození jako kulturní typ. Praha 1983 Milan Machovec, Palackého osobitost v českém tisíciletí, In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, eds. František Šmahel a Eva Doležalová. Praha 1999, s. 13 –20

383

Milan Machovec, František Palacký a česká filozofie. Praha 1961 Jiří Malíř, K pojímání F. Palackého v české společnosti na Moravě v letech 1848 –1898. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek. Sborník z jubilejní konference, eds. František Šmahel a Eva Doležalová. Praha 1999, s. 481–498 Jaroslav Marek, O historismu a dějepisectví. Praha 1992 T. G. Masaryk, Palackého idea národa českého, 2. vyd., Praha 1926 Eva Melmuková, Patent zvaný toleranční. Praha 1999 W. J. Mommsen, 1848. Die ungewollte Revolution. Die revolutionären Bewegungen in Europa 1830 –1848. Frankfurt a. M. 1998 Jiří Morava, Palacký. Čech, Rakušan, Evropan. Ostrava 1994 Národní obrození a rok 1848 v evropském kontextu, ed. Milan Skřivánek, Litomyšl 1998 Zdeněk Nejedlý, František Palacký. In: Velké osobnosti. Praha 1948, s. 35 –50 Martin Nodl, Dějepisectví mezi vědou a politikou. Úvahy o historiografii 19. a 20. století. Praha 2007 Martin Nodl, Václav Vladivoj Tomek a František Palacký – pohled do badatelské dílny a myšlení o dějinách. In: W. W. Tomek, historie a politika (1818 –1905), ed. Miloš Řezník, Pardubice 2006, s. 87–110 Antonín Okáč, Český sněm a vláda před březnem 1948. Praha 1947 Milan Otáhal, Czech Liberals in the Year 1848. In: Independent Historiography in Czechoslovakia I. Berlin/West 1985, s. 1–90 Joanna Overing, The Role of the Myth: An Anthropological Perspective, or: The reality of the Reality Made-Up. In: Myths and Nationalhood, eds. Geoffrey Hosking, George Schöpflin, London 1997, s. 1–18 Palackého cesta. Sborník k 200. výročí narození Františka Palackého, eds. Libuše Hrabová, Miloslav Pospíchal. Olomouc 1998 František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, eds. František Šmahel, Eva Doležalová. Praha 1999 František Palacký. 1798 –1998, 200. výročí narození. 1876 –1996, 120. výročí úmrtí, eds. Miloslav Pospíchal, Ivo Barteček, Ostrava 1996 Památník Palackého, ed. František Konvička, Valašské Meziříčí 1926 Památník Palackého 1798 –1968, ed. Milan Myška, Ostrava 1968 Památník na oslavu dvoustých narozenin Františka Palackého, ed. Ivo Barteček. Ostrava 1998 Josef Pekař, František Palacký. Praha 1912 Josef Pekař, Z duchovních dějin českých, ed. Josef Klik, Praha 1940 Josef Pekař, Antonín Podlaha, Josef Smolík, Dějepisectví. Separát z Památníku na oslavu padesátiletého panovnického jubilea … Františka Josefa I. Praha 1898, s. 3 –58. Josef Peřina, Přehledné dějiny vztahů české a německo-české literatury v 19. století I. Ústí nad Labem 1996 Eva Petrová, František Tkadlík. Praha 1960 G. R. Plaschka, Von Palacký bis Pekař. Geschichtswissenschaft und Nationalbewusstsein bei den Tschechen. Graz, Köln 1955 Pocta Františku Palackému. Václavkova Olomouc 1976, eds. Jaromír Dvořák, František Valouch, Miloslav Pospíchal, Olomouc 1979 Podiven, Češi v dějinách nové doby. (Pokus o zrcadlo). Praha 1991

384

Jiří Pokorný, Den Palackého. In: František Palacký 1798/1998. Dějiny a dnešek, eds. František Šmahel, Eva Doležalová. Praha 1999, s. 499 –510 Josef Polišenský, Revoluce a kontrarevoluce v Rakousku. Praha 1975 Pomník Františka Palackého v Praze. V úpravě autora, sochaře St. Suchardy. Praha 1912 Der Prager Slavenkongreß 1848, ed. Andreas Moritsch. Wien 2000 Jaroslav Purš, Tábory lidu v českých zemích 1868 –1871. (Příspěvek k problematice národního hnutí), ČSČH 6, 1958, s. 234 –266, 446 –470, 661– 690 Jaroslav Purš, Volby do českého zemského sněmu v dubnu 1872. Praha 1987 Emanuel Rádl, Válka Čechů s Němci, 2. vyd., Praha 1993 Jiří Rak, Bývali Čechové … České historické mýty a stereotypy. Praha 1994 Volker Reinhardt ad., Hauptwerke der Geschichtsschreibung. Stuttgart 1997 Stéphane Reznikow, Frankofilství a česká identita 1848 –1914. Praha 2008 F. L. Rieger a česká společnost 2. poloviny 19. století. Sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 25. a 26. dubna 2003 v Semilech. Semily 2003 František Roubík, Úřední evidence osob politicky činných v Čechách v letech 1848 –1849. Časopis společnosti přátel starožitností 57, 1949, s. 21–26 Václav Řezníček, František Palacký. Jeho život, působení a význam, 3. vyd., Praha 1912 Robert Sak, Josef Jungmann. Život obrozence. Praha 2007 Robert Sak, Rieger: příběh Čecha devatenáctého věku. Semily 1993 Sborník Palackého, ed. Ladislav Horák, Praha 1926 Hubert Gordon Schauer. Osobnost, dílo, doba, ed. Milan Skřivánek, Litomyšl 1994 George Schöpflin, The Functions of Myth and a Taxonomy of Myths. In: Myths and Nationalhood, eds. Geoffrey Hosking, George Schöpflin, London 1997, s. 19 –35 E. K. Sieber, Ludwig von Löhner. Ein Vorkämpfer des Deutschtums in Böhmen, Mähren und Schlesien im Jahre 1848/1849. München 1965 Karel Sklenář, Obraz vlasti. Příběh Národního muzea. Praha 2001 F. A. Slavík, Hodslavice. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 10 –14 Anthony D. Smith, The Golden Age and National Renewal. In: Myths and Nationalhood, eds. Geoffrey Hosking, George Schöpflin, London 1997, s. 36 –59 Anthony D. Smith, Nationalism and Modernism. London 2003 Adolf Srb, Politické dějiny národa českého od r. 1861 až do nástupu ministerstva Badeniova r. 1895. Praha 1899 Sto let Matice české 1831–1931, ed. Antonín Grund, Praha 1931 Holm Sundhaußen, Der Einfluss der Herderschen Ideen auf die Nationsbildung bei den Völkern der Habsburger Monarchie. München 1973 Zdeněk Šamberger, Palackého prvé archivní výzkumy po příchodu do Prahy. SAP 30, 1980, s. 110 –168 František Šmahel, Německá medievistika v českých zemích: hledání otázek a odpovědí. In: Německá medievistika v českých zemích do roku 1945, eds. Pavel Soukup, František Šmahel, Praha 2004, s. 7–20 František Šmahel, Vzdálená minulost husitství. In: Naše živá a mrtvá minulost, ed. František Graus. Praha 1968, s. 44 –71 Jiří Šouša, Jaroslav Šůla, Peníze v proměnách moderní doby. Tvorba československých bankovek v letech 1945 –1989. Praha, Pelhřimov 2006 Jiří Štaif, František Palacký a česká historická paměQ. ( Jubileum r. 1898). In: Nations –

385

Identities, National Consciousness. Volume dedicated to Prof. Miroslav Hroch, eds. Miloš Řezník, Ivana Slezáková. Praha 1997, s. 229 –250 Jiří Štaif, Historici, dějiny a společnost. Historiografie v českých zemích od Palackého a jeho předchůdců po Gollovu školu, 1790 –1900 I.–II., Praha 1997 Jiří Štaif, Obezřetná elita. Česká společnost mezi revolucí a tradicí 1830 –1851. Praha 2005 Jiří Štaif, Symbolické znaky české národní elity v dlouhém 19. století. In: Devatenácté století v nás. Modely, instituce a reprezentace, které přetrvaly, ed. Milan Řepa. Praha 2008, s. 168 –192 Dušan Třeštík, Věk zlatý a železný. In: Naše živá a mrtvá minulost, ed. František Graus. Praha 1968, s. 26 –43 Tři studie o Františku Palackém, ed. František Kutnar, Olomouc 1949 Jiří Tywoniak, Knolliáda a Kašpar Šternberk. ČNM, Historické muzeum 137–139, 1968 –1970, s. 30 –38 Otto Urban, Česká společnost 1848 –1918. Praha 1982 Rudolf Urbánek, Palacký historik. In: Památník Palackého 1926, ed. František Konvička, Valašské Meziříčí 1926, s. 15 –42 Emanuel Vajtauer, Český mythus. Co nám lhaly dějiny, 3. vyd., Praha 1944 Josef Válka, Husitství na Moravě, náboženská snášenlivost, Jan Amos Komenský. Brno 2005 Josef Válka, Palacký a francouzští liberální historikové. In: František Palacký 1798/1998, eds. František Šmahel, Eva Doležalová, Praha 1999, s. 93 –99 Josef Válka, František Palacký-historik. In: Památník Palackého 1798 –1968, ed. Milan Myška, Ostrava 1968, s. 31–59 Josef Válka, Starý režim-revoluce-restaurace. (Úvaha o změnách historiografického pohledu). Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis 7, 2007, 19 –28 Josef Vejvara, Soudní projednávání pozůstalosti po historiografu Frant. Palackém. ČČM 84, 1910, s. 136 –145 Jaroslav Vlček, O škole trenčínské a prešpurské za Palackého mládí. In: Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého. Praha 1898, s. 15 –38 Nancy M. Wingfield, Flag Wars & Stone Saints. How the Bohemian Lands Became Czech. Harvard University Press 2007 Joseph F. Zacek, Palacký: The Historian as Scholar and Nationalist. The Hague, Paris 1970 Jaroslav Zezulčík, František Palacký a Kunín. In: Palackého cesta, eds. Libuše Hrabová, Miloslav Pospíšil, Olomouc 1998, s. 12–17 Blanka Zilynská, Karl Adolf Constantin Ritter von Höfler jako univerzitní učitel. In: Německá medievistika v českých zemích do roku 1945, eds. Pavel Soukup, František Šmahel, Praha 2004, s. 193 –224 Josef Žemlička, Markomané, Němci a středověká kolonizace. (K historiografii jednoho problému české medievistiky.), ČČH 97, 1999, s. 235 –272 Josef Žemlička, Středověká kolonizace v pojetí Františka Palackého a současný výzkum. In: František Palacký 1798/1998, eds. František Šmahel, Eva Doležalová, Praha 1999, s. 101–111

386

SEZNAM ZKRATEK

ad. an./ann. ANM AUC Bd. b. d. cit. s. ČČH ČČM ČSČH ed./eds. fasc. FF UK i. č. in J. Jahr/Jahre K. König LA PNP Nr. passim poz. red. resp. s. SAP sic srv. Vol. vyd. zvl.

a další (autoři) a následující strana/strany Archiv Národního muzea v Praze Acta Universitatis Carolinae Band (svazek) bez uvedení data citovaná strana Český časopis historický Časopis Českého muzea, později Časopis Národního muzea (ČNM) Československý časopis historický vydavatel/vydavatelé svazek Filozofická fakulta Univerzity Karlovy inventární číslo (publikováno v…) (rok/roky) (král) Literární archiv Památníku národního písemnictví v Praze číslo (spisu) na více místech archivní pozůstalost redaktor/redakce respektive/vlastně strana Sborník archivních prací doslovně srovnej Volume (díl, svazek) vydání/vydal zvláště

387

REJSTŘÍK

Agnew, Hugh 14, Albrecht z Valdštejna 75, 329 Alexandr II. 249, 250, 255, 256 André, Kristián Karel 23 Anežka Přemyslovna 328, 353 Arnold, Emanuel 162 Auersperg, Karel 243 Bacon, Francis 40 –42, 49 Badeni, Kazimir 304, 305 Bach, Alexander 173, 191, 192, 272 Bakoš, František 25, 26 Bakunin, Michail Alexandrovič 158, 185, 197 Barthes, Roland 9 Bartoš, František Michálek 337 Bělský, Václav 248 Benedikti-Blahoslav, Jan 28, 29, 37, 49, 50 Bernays, Carl Ludwig 158 Beust, Friedrich 263, 264 Birk, Ernst 219 Bismarck, Otto von 253, 286, 287 Blair, Hugh 38, 40 –42 Boček, Antonín 99 Böhmer, Johann Friedrich 218 Bolzano, Bernard 27, 122 Bráf, Albín 218, 302 –305 Bráfová, Libuše (roz. Riegerová) 218, 304 Brauner, František Augustin 115, 169, 194, 195, 230, 248 Bretholz, Berthold 327 Březan, Václav 84

388

Büdinger, Max 224, 226 Byron, George G. N. 216 Cassirer, Ernst 12 Clam-Martinic, Jindřich Jaroslav 230, 240, 263, 300 Csúzy, Josefina 36, 43 Czartoryski, Adam 159, 183 Čapek, Karel 353 Čelakovský, František Ladislav 82, 84, 119, 204 Čerňajev, M. P. 291 Černý, Jan 324 Červinka, Václav 218 Červinková, Marie (roz. Riegerová) 17, 218, 256, 292 –294 de Staël, Germaine 40 Desprez, Hyppolite 215 Dessauer, Josef 60, 62 Destinnová, Ema 348, 353 Deym, Bedřich 137, 138, 140, 169 Diana, britská princezna 297 Didac, minorita 125 Dlask, Josef 329 Dobner, Gelasius 71, 81 Dobrovský, Josef 53, 54, 59, 67–72, 81, 96, 101, 108, 143, 353 Droysen, Gustav 219 Dvořák, Antonín 353 Ebert, Karl Egon 60, 62, 146 Eichhorn, J. G. 69, 70 Eliade, Mircea 7–9, 239 Emler, Josef 272, 277, 288 Erben, Karel Jaromír 111, 135, 226, 271

Exner, Franz Freidrich 122 Fadějev, R. A. 262 Feifalik, Johann 187 Ferdinand I. 329 Ferdinand II. 51 Ferdinand V. 87 Fischer, Josef L. 328 Francev, V. A. 325 František I. 88, 108 František Josef I. 153, 182, 195, 257, 263, 264, 272 Frič, Josef Václav 162 Fučík, Julius 336, 337, 353 Fügner, Jindřich 248 Fürstenbergové 60 Gabler, Vilém 203, 211 Garibaldi, Giuseppe 229 Gebauer, Jan 226 Gibbon, Edward 50 Gindely, Antonín 227, 265 Gobbi, Ferdinand 171 Goethe, Johann Wolfgang 72 Goldmark, Josef 171 Goll, Jaroslav 310, 311, 314, 319, 329 Gorčakov, A. M. 260, 261 Gott, Karel 353 Gottwald, Klement 335, 336 Graus, František 339 –341 Grégr, Julius 248 Grimm, Jakob 120 Gross, Jan 30 Guizot, François 31, 129 –132, 137, 140, 214, 266, 340 Habsburkové 75, 140, 221 Hájek z Libočan, Václav 50, 81 Hämpl, Wenzel 218 Hämplová, Adelina 218 Hanka, Václav 58, 68, 72, 96, 122, 143, 223, 224 Hattala, Martin 226, 271 Häusser, Ludwig 119, 128 Havel, Václav 353 Havlíček Borovský, Karel 105, 135 –137, 142, 149, 150, 154, 163, 169, 182, 191, 195 –201, 236, 321, 346, 353 Havránek, Jan 341

389

Helena ( Jelena) Pavlovna, velkokněžna 87, 101, 102 Helfert, Josef Alexander 201, 202, 226 Hellich, Josef Vojtěch 92, 95, 111, Henningerová, Lodovika 216 Herben, Jan 310, 313 Herder, Johann Gottfried 29, 32, 33, 39 –41, 43, 52, 58, 69 Heyrovský, Jaroslav 353 Hitler, Adolf 330 Höfler, Konstantin 120, 267–270 Hohenwart, Karl 263 Homér 39, 40, 48 Horák, Ladislav 326 Horáková, Milada 353 Horky, J. E. 77 Hroch, Miroslav 14 –16, 345 Hus, Jan 50, 54, 108, 116, 122 –127, 231, 232, 269, 270, 283, 290, 328, 335 Hviezdoslav, P. O. 335 Chaloupecký, Václav 321 Charvát, Jaroslav 331 Chateaubriand, François René 26 Chelčický, Petr 221 Chleborád, F. L. 302 Chotek, Karel hrabě 66, 75, 77, 80, 83, 86, 87, 91, 96, 101, 113, 135 Jagellonci 264 Jakub VI., anglický král 50 Jan Nepomucký sv. 116, 119, 328, 353 Jelačić, Josip 176, 178 Jenisch, Daniel 38 Jeroným Pražský 125, 126 Jetmarová, Milena 337 Jirásek, Alois 336 Jireček, Hermenegild 222, 226 Jireček, Josef 222, 226 Jiří z Poděbrad 51, 88, 133, 140, 219 –221, 227, 231–234, 266, 267, 327, 335, 353 Jordan, Jan Petr 108 Josef II. 71, 302 Jung, Carl Gustav 7 Jungmann, Josef 25 –27, 32, 37, 39, 40, 45, 54, 55, 58, 62, 68, 70, 71, 73, 82, 84, 86, 103, 142, 292, 321, 353

Kálal, Karel 309 Kalivoda, Robert 338, 339 Kalousek, Josef 17, 250, 288, 290, 292 Kant, Immanuel 30, 33, 141, 178, 198, 279, 352, 355 Karel IV. 10, 51, 88, 116 –119, 219, 236, 290, 353 Karel X., francouzský král 87 Kavka, František 335, 336 Klaus, Václav 353 Klik, Josef 328, 329 Knoll, Josef Leonhard 101 Kober, I. L. 222 Kollár, Jan 29, 37, 39, 54, 68, 143 Kolovrat-Libštejnský, František Antonín 80, 119 Komenský, Jan Amos 26, 327, 335, 353 Konvička, František 327 Kopecký, Václav 334 Kopitar, Bartoloměj 91, 100, 224 Kořalka, Jiří 17, 344 Kościuszko, Tadeusz 47, 48 Kosík, Karel 338, 339 Kosmas 81 Kramář, Karel 318, 319 Krejčí, F. V. 322 Kristián 328 Křen, Jan 343 Kudlich, Hans 173 Kulhánek, Oldřich 350 Kundera, Milan 353 Lada, Josef 318, 353 Ladislav Pohrobek 221 Lány, Karel Eduard 284, 293 Leger, Louis 270, 288, 292 Libelt, Karol 159 Lippert, Julius 268, 269, 329 Löhner, Ludwig von 154, 168, 169, 174, 180, 181, 193 Lubomirski, Jerzy 160, 166 Lucemburkové 117 Luden, Heinrich 52 Ludvík I. Bavorský 102 Ludvík XI., francouzský král 234 Luther, Martin 49, 50 Lützow, Rudolf 91, 92

390

Macpherson, James 31 Macura, Vladimír 17, 345 Mácha, Karel Hynek 353 Macháček, Josef 230 Macháček, Simeon Karel 70 Machek, Antonín 92 Machovec, Milan 337, 340, 351 Makušev V. V. 256, 257 Malý, Jakub 222, 237 Mánes, Josef 321 Marie Stuartovna 50 Marie Terezie 133, 253 Marini, Marino 91 Marx, Karel 132 Masaryk, Tomáš Garrigue 11, 226, 236, 310, 311, 313 –317, 319 –321, 323, 325 – 328, 331, 333, 334, 343, 346, 348, 352, 353 Matěj z Janova 108 Mayer, Kajetan 171, 185 –187, 189, 194 Měchura, Jan 62, 63, 65, 122, 145, 206 Měchura, Leopold 62 Měchurová, Antonie 62 Metternich, Clemens 119, 123, 145 Mickiewicz, Adam 215 Michelangelo 92 Michelet, Jules 129, 130 Miklošič, Fran 224 Mikuláš I. 87, 101, 163 Milíč z Kroměříže, Jan 108 Mitrovský, A. B. 77 Molnár, D. B. 285, 293, 294 Morava, Jiří viz Vlk, Jiří Mucha, Alfons 353 Myslbek, Josef Václav 292, 301 Náhlovský, Vincenc 277 Napoleon I. 23, 48 Napoleon III. 259 Náprstek, Vojta 248 Nebeský, V. B. 226 Nejedlý, Zdeněk 325, 326, 333, 334, 336, 337, 343, 344, 353 Němcová, Božena 321, 353 Neruda, Jan 321, 353 Neuberk, Jan 111, 113, 115, 163, 169 Noël, Ralph-Robert 216 Nosticové 112

Novikov, J. P. 274, 280 Otáhal, Milan 342 Palacká, Anna 21, 34 Palacká, Terezie (roz. Měchurová) 14, 62 – 65, 92, 164, 174, 184, 190, 205, 206, 214, 218, 226, 230, 297, Palacký, Jan 65, 206, 211, 214, 218, 219, 222, 291, 295 Palacký, Jiří 20, 23, 24 Palacký, Martin 20 Palacký, Ondřej 20 Palach, Jan 353 Palkovič, Jiří 28 Patočka, Jan 342, 353 Pekař, Josef 310, 311, 314, 319 – 322, 329 –331, 353 Pelcl, František Martin 77 Pertz, Georg Heinrich 108, 119 Peřina, František Jaroslav 237–239 Petr Veliký 275 Petr ze Žatce 219 Pillersdorf, Franz 155 Pinkas, A. M 185, 189, 194, 195, 197, 198 Pithart, Petr 342 Pius II. (Eneáš Silvio Piccolomini) 233 Platón 40 Podlipný, Jan 306 Potocki, Alfred 262 Pražák, Alois 263 Presl, Jan Svatopluk 58, 83, 86, 121 Presl, Karel Bořivoj 122 Přemysl Otakar II. 91, 97–100, 102, 353 Příhoda, Petr 342 Pštross, František Václav 230, 248 Pubička, František 74 –77 Purkyně, Jan Evangelista 119, 204, 222, 230, 248, 271, 353 Radecký, František 175 Rádl, Emanuel 331, 332 Raffael Santi 61 Rak, Jiří 17, 345 Ranke, Leopold von 81, 217 Rieger, Bohuš 218 Rieger, František Ladislav 17, 65, 105, 113 –115, 167, 169, 171, 182, 185, 189, 195, 211, 216 –218, 222, 228 –230,

391

234, 240, 242, 247–250, 253 –264, 271, 277, 280, 286, 287, 291, 292, 300, 303, 304 Riegerová, Marie (roz. Palacká) 65, 211, 214, 218, 228, 272, 292, 295 Rittersberg, Jan 60 Robert, Cyprien 158 Robertson, William 50 Rokycana, Jan 70 Romanovci 260 Rosenberg, Alfred 332 Rudolf II. 88 Řezníček, Václav 309 Sabina, Karel 339 Sandová, George 133, 134 Scultetus, Bartoloměj 220 Sedláček, Hanuš 326 Seifert, Jaroslav 353 Shakespeare, William 39, 40 Schelling, Friedrich 120 Schiller, Friedrich 50 Schlesinger, Ludwig 268, 329 Schmerling, Anton 240 –243, 246, 258 Schmitt, Franz 167 Schneider, František 122 Schuselka, Franz 120 Schwarzenberg, Felix 179, 180, 182, 183, 189 –194, 197, 201, 202 Schwarzenberg, Karel 134 Smetana, Bedřich 335 Smolka, Franciszek 171, 176, 177, 179 Sojka, Jan Erazim 236 Springer, Anton 203, 216 Srb, Adolf 309 Stadion, Franz 177, 182, 185, 194, 195 Stadion, Rudolf 147 Stark, Anton 169 Stojkovic, Ivan ( Jan) 219 Sucharda, Stanislav 302, 317– 319, 322, 330 Sušil, František 271 Sybel, Heinrich 224, 226, 233 Šafařík, Pavel Josef 28, 29, 32, 37, 50, 52, 68 –70, 73, 84, 91, 95, 96, 107, 121, 143, 156, 159, 163, 165, 166, 204, 205, 222 Šalda, F. X. 318

Šembera, Alois 271 Šimonek (Šimůnek?) Jan 158, 165 Šmahel, František 350 Štěkna, Jan 108 Štěpánek, Jan Nepomuk 60 Šternberk, František 59, 60, 72, 75, 96, 107, 247 Šternberk, Kašpar 59, 60, 66, 69, 72, 96, 101, 107, 113, 247 Štrobach, Antonín 115, 166, 167, 169, 176, 178, 181, 190, 194 Štúr, [udovít 24, 335 Štúr, Samuel 24 Šusta, Josef 331 Švabinský, Max 324, 350 Taillandier, Saint-René 217, 234, 254 Tempský, Friedrich 207, 214, 227 Thierry, Augustin 129, 130, 234 Thun, Josef Matyáš 115, 158, 159 Thun, Lev 122, 135, 155 –157, 162, 164 –166, 201, 202, 204, 216, 222, 226, 230 Thurn-Taxis, Rudolf 230 Tieftrunk, Karel 277 Tkadlík, František 61 Tomášek, František 353 Tomášek, Václav Jan 60, 62 Tomek, Václav Vladivoj 108, 125, 135, 204, 222, 226, 227, 240, 248, 277 Trojan, Alois Pravoslav 115, 169 Truchsess-Waldberg-Zeil, Marie Walburga z 23 Třeštík, Dušan 340 Ťutčev, F. I. 262 Urbánek, Rudolf 327

392

Václav I. 98 Václav II. 100 Václav IV. 118, 126 Václav sv. 283, 328, 353 Vaclík, Jan 260 –262, 279, 280, 292 Vajtauer, Emanuel 331–333 Válka, Josef 340, 341 Vavák, F. J. 329 Vilímek, J. R. 316 Vladislav Jagellonský 234 Vlk, Jiří 346 Vocel, Jan Erazim 108, 111, 142, 166, 204, 222, 226 Voigt, Ludwig 233 Všehrd, Viktorin Kornel ze 84 Waldhauser, Konrád 108 Walewski, Antoni 159 Wattenbach, Wilhelm 120, 219, 220, 224 Wenzig, Josef 122 Werich, Jan 353 Windischgrätz, Alfred 156, 160, 162, 163, 164, 170, 173, 178, 196 Wolf, Karl Hermann 306 Woltmann, Karl Ludwig 52, 77 Wurzel, Ludvík 302 Zacek, Joseph F. 344 Zach, František 159, 161 Zátopek, Emil 353 Zeithammer, A. O. 277 Zerdahely, Nina 33 –36, 43, 61 Zippe, Franz Xaver 121 Žilka, František 309 Žižka, Jan 127, 133, 208, 209, 232, 283, 313, 328, 335

OBSAH

Úvodem, aneb pojmy, prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7

Ze škol do říše ideálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Za školním vzděláním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mladické touhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19 19 26

K výšinám božnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sebevzdělání a svody lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dějiny a étos geniálního hrdiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

36 36 45

Touha po sebeuplatnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příchod do Prahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyhledávaný společník a novomanžel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dobrovského chráněnec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

55 55 61 67

V profesi historika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Od dějin k dějepisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Profese historika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . České dějiny jako „Geschichte von Böhmen“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . „Geschichte von Böhmen“ mezi vědou a identitou . . . . . . . . . . . . . .

74 74 80 88 95

V čele národního života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Architekt kulturní politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reformátor Vlasteneckého muzea . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Věhlasný historik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obhájce Jana Husa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Francouzské inspirace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vábení politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

103 103 108 116 123 129 134

V roli politického vůdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Revoluční vlna a Praha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vizionářské Psaní do Frankfurtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Starosta Slovanského sjezdu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obezřetný austroslavista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezi revolucí, kontrarevolucí a austroslavismem . . . . . . . . . . . . . . . Marné snahy o federalistickou ústavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . „Zneuznaný“ federalista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Porevoluční bolehlav, aneb co dělat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

142 142 150 157 166 173 178 186 194

V důstojném vzdoru proti nepřízni doby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vynucený konec politického angažmá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Étos historické práce a smutek z osamění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychoterapie: rodina, dějiny a zahraniční přátelé . . . . . . . . . . . . . . Klikaté cesty z ústraní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úmrtí manželky a útěcha v Jiřím z Poděbrad . . . . . . . . . . . . . . . . . .

199 199 206 211 222 228

Otec národa na křižovatkách doby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Počátky mýtu o Otci národa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Návrat do politického popředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dualismus jako výzva k hledání zahraničních spojenců . . . . . . . . . . Sázka na státní právo a zahraniční podporu . . . . . . . . . . . . . . . . . . Autorita, historická věda a nacionální polemika . . . . . . . . . . . . . . . .

235 235 241 249 257 264

Na sklonku života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uzavírající se historické dílo a otevírající se politické problémy . . . . . Bezútěšná politika a útěšná proroctví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skon a okázalý pohřeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

273 273 281 291

Životnost odkazu a rébus mýtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odkaz a čas, 1876 –1898 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vrchol uznání, 1898 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Diferencovaná úcta, 1899 –1918 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mezi oficialitou a zatracením, 1918 –1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Do krunýře a z krunýře pokrokových tradic, 1945 –1969 . . . . . . . . . . Mezi šedou zónou a dialogem, 1970 –1998 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dialog s minulostí a estetika mýtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

296 296 304 316 323 333 342 351

Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam pramenů a literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

357 378 387 388

JIŘÍ ŠTAIF FRANTIŠEK PALACKÝ Život, dílo, mýtus

VELKÉ POSTAVY ČESKÝCH DĚJIN svazek 12. Edici řídí Břetislav Daněk a Filip Outrata Obálku a grafickou úpravu navrhla Michaela Blažejová Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., v Praze roku 2009 jako svou 886. publikaci Vydání první. AA 23,91. Stran 400 Odpovědný redaktor Filip Outrata Vytiskla tiskárna S-Tisk, Vimperk Doporučená cena 388 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978 - 80 -7021- 981-2