Vegetace Evropy 4. Jihoevropská pohoří, verze 4. 10. 2014 Přednáší: Milan Chytrý, Ústav botaniky a zoologie PřF MU
Obecné rysy jihoevropských pohoří •
• •
•
jednotlivá pohoří jsou vzájemně izolovaná a floristicky specifická vysoký podíl endemitů v podhůří zpravidla mediteránní a submediteránní vegetace ve vyšších nadmořských výškách často vegetace podobná středoevropské
Klima Klima podle výškového gradientu v jižní Evropě
Mayer 1984
Výškové stupně jihoevropské vegetace Středoevropský analog:
Mediterán: vyšší altimediteránní nižší altimediteránní oromediteránní
supramediteránní
trávníky
subalpínský
křoviny humidní
alpínský
aridní
montánní bučiny opadavé teplomilné doubravy
bory, jedliny kolinní bory
mezomediteránní tvrdolisté doubravy termomediteránní primární macchie
Horské endemity Reliktní jedle
A. nebrodensis Abies pinsapo Atlas Florae Europaeae
A. cephalonica
Pyrenejský poloostrov
Cordillera Cantábrica 2648 m
Pyreneje 3404 m
Pyrenejský poloostrov Ekogram dominantních dřevin na Pyrenejském poloostrově chladno Fagus sylvatica Juniperus thurifera Pinus nigra Quercus pubescens
Abies alba Pinus sylvestris
Castanea sativa Quercus faginea Pinus pinaster
Quercus ilex Q. rotundifolia
teplo
Pinus halepensis Ceratonia siliqua Olea *oleaster sucho
Pinus pinea Quercus suber
vlhko Polunin & Smythies 1997
Pyrenejský poloostrov Sierra Nevada (3478 m) • •
•
•
•
převažují žuly a ruly do 1200 m – mezomediteránní stupeň Olea europaea pěstována až do 1300 m; háje s Castanea sativa 1200–1700 m – supra- a oromediteránní stupeň původně opadavé doubravy s Quercus pyrenaica a bory s Pinus sylvestris, dnes převážně vymýcené 1700–2600 m – “hedgehog heaths” a porosty plazivých jalovců Astragalus, Erinacea (Fab.), Bupleurum (Umb.), Vella (Cruc.); Juniperus nana, J. sabina nad 2600 m – alpínské trávníky cca 70 druhů společných s Alpami cca 20 druhů společných s Atlasem cca 40 endemitů
Pyrenejský poloostrov Vnitrozemská pohoří Španělska • •
•
•
•
převažují žuly a ruly, na východě také vápence a dolomity výšky do 2000 (vzácně přes 2500 m), jen na vrcholcích nejvyšších hor je dosažena lesní hranice mezomediteránní stupeň hlavně na jižních svazích Quercus ilex, Olea europaea supramediteránní stupeň do 1200 m Quercus faginea, Q. pyrenaica, Ulmus glabra, Fraxinus angustifolia, Tilia spp., Sorbus spp., Acer spp. oromediteránní stupeň 1200–2500 m Pinus nigra ssp. salzmannii, P. sylvestris, P. pinaster, Juniperus thurifera
Pyrenejský poloostrov Hřeben Kantabrijského pohoří
severní svah: bučiny
jižní svah: doubravy ovlivněné pastvou
Pyrenejský poloostrov Hřeben Sistéma ibérico: Junipero sabinae-Pinetea sylvestris
Pyrenejský poloostrov Hřeben Sistéma ibérico: Festuco hystricis-Ononidetea striatae
Pyrenejský poloostrov Pyreneje (3404 m) •
•
• •
•
geologicky podobné Alpám: střední hřebeny z krystalických hornin, okraje vápencové francouzská strana strmá, španělská s paralelními, postupně se snižujícími hřbety (tzv. Prepyreneje) francouzská strana srážkově bohatá, španělská suchá na západě vlivy oceanické, ve středu kontinentální, na jihu a východě mediteránní výrazná stupňovitost vegetace zejména na španělské straně: • mezomediteránní stupeň: Quercus ilex, Q. suber, Pinus pinea • supramediteránní stupeň: Q. faginea, Q. pubescens, Q. petraea, Tilia platyphyllos, Acer opalus, Pinus sylvestris, P. nigra ssp. salzmannii • oromediteránní stupeň: Fagus sylvatica, Abies alba • kontinentální centrální údolí: Pinus uncinata, Rhododendron ferrugineum
Pyrenejský poloostrov Centrální Pyreneje Pinus uncinata
Rhododendron ferrugineum
Apeninský poloostrov a přilehlé ostrovy
Korsika • • •
•
•
•
•
nejvyšší hora: Monte Cintu, 2710 m převaha žul a rul mezomediteránní stupeň • Quercus ilex, Q. suber supramediteránní stupeň • aridní – Pinus pinaster • humidní – Quercus pubescens oromediteránní stupeň • aridní – Pinus laricio • humidní – Fagus sylvatica nižší altimediteránní stupeň • aridní – Berberis aetnensis, Genista lobelii (Carici-Genistetea lobelii) • humidní – Alnus suaveolens vyšší altimediteránní stupeň • Saginetea piliferae
Aridní oromediteránní stupeň: bory s Pinus laricio
Korsika Humidní oromediteránní stupeň – bučiny Pteridium aquilinum Digitalis purpurea
Helleborus lividus ssp. corsicus
Korsika Nižší altimediteránní stupeň Korsiky
Suchá závětrná strana Berberis aetnensis
Vlhká návětrná strana Alnus suaveolens
Korsika Nižší altimediteránní stupeň
Alnus suaveolens
Berberis aetnensis
Korsika Altimediteránní stupeň
Sagina pilifera
Genista lobelii
Korsika Altimediteránní stupeň: vysokohorská rašeliniště
Severní a Střední Apeniny •
•
nejvyšší vrchol: Gran Sasso, 2912 m převaha druhohorních vápenců, dolomitů, slínů a pískovců, zvrásněných během alpínského vrásnění
•
rozsáhlé bučiny (Fagus sylvatica), místy porosty Pinus nigra
•
ve vrcholových partiích místy Pinus mugo a Juniperus nana, pastviny s bylinami a keříky
•
vysoký stupeň endemismu (10–20 %), hlavně Abruzzo, Gran Sasso, Maiella
Jižní Apeniny a Sicílie Geologicky nejednotná oblast •
• •
žuly a ruly – Aspromonte (1955 m) a Sila v Kalábrii, Mt. Peloritani na Sicílii vulkanity – Etna (cca 3340 m) na Sicílii druhohorní vápence, dolomity, slíny a pískovce – Pollino (2267 m) v Kalábrii, Nebrodi a Madonie (1977 m) na Sicílii
Výškové stupně • •
•
•
•
mezomediteránní: Quercus ilex, Q. suber supramediteránní: Quercus pubescens, Q. cerris, Q. frainetto, Ostrya carpinifolia, Fraxinus ornus, Castanea sativa oromediterání xerický (hl. jižní svahy): Pinus laricio, na Mt. Pollino P. heldreichii oromediteránní humidní (hl. severní svahy): Fagus sylvatica, Abies alba, na Madonii endemická Abies nebrodensis altimediteránní stupeň je vyvinut jen na Etně
Etna • • •
•
•
•
cca 3340 m podloží je tvořeno lávovými proudy a sopečnými tufy mezomediteránní stupeň (do 1100 až 1200 m) • lesy s Quercus ilex a náhradní vegetace macchií supramediteránní stupeň (do 1400 m) • lesy s Quercus pubescens a Q. cerris • lávové proudy – sukcesní stadia s Genista aetnensis oromediteránní stupeň • jižní svahy do 1700 m – Pinus laricio • severní svahy do 2000 m – Fagus sylvatica; izolované ostrůvky bučin až v 2200 m • u lesní hranice v borech místy endemická Betula aetnensis • lávové proudy – sukcesní stadia s Genista aetnensis altimediteránní stupeň • 1700–2000 m – trnitý polštářovitý Astragalus siculus • výše sporadická vegetace endemických hemikryptofytů, např. Rumex scutatus f. aetnensis – Rumici-Astragaletea siculi • nad 3000 m vulkanická poušť
Etna Sukcese vegetace na lávových polích Etny • • •
Stereocaulon vesuvianum Juniperus sibirica Pinus laricio
Etna Sukcese vegetace na lávových polích Etny Genista aetnensis
Etna Altimediteránní stupeň Etny • •
Astragalus siculus Rumici-Astragaletea siculi
Balkán
Balkán Kolinní až montánní stupeň balkánského vnitrozemí kolinní stupeň (do 600–900 m) • Chorvatsko, Bosna: Carpinion orientalis • Makedonie, Bulharsko: Quercion confertae • Quercus pubescens, Q. frainetto, Q. cerris, Fraxinus ornus, Sorbus domestica, Carpinus orientalis, Tilia tomentosa submontánní stupeň (do 1200 m) • lesy s Quercus petraea, podobné středoevropským doubravám • na chudých silikátových půdách lesy s Castanea sativa • na skalnatých místech lesy s Pinus nigra ssp. pallasiana a P. sylvestris (Erico-Pinetea) montánní stupeň • bučiny s Fagus sylvatica, F. moesiaca, F. orientalis, Abies alba, A. borisiregis • pomezí Bosny a Srbska: Picea omorica • na vápencových skalních výchozech reliktní Corylus colurna • Makedonie, Albánie a severní Řecko: suťové lesy s Aesculus hippocastanum, Juglans regia a Fraxinus excelsior
Balkán Bučiny na Balkáně Aremonio -Fagion
Geranio striati -Fagion
Symphyto cordatae -Fagion
Doronico orientalis -Fagion moesiacae
Rhododendro pontici-Fagion orientalis
Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas
Balkán Jedle na Balkáně
Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas
Balkán Reliktní dřeviny v horách Balkánu
Horvat et al. 1974 Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas
Balkán Strandža planina (Istranca) (1030 m) • •
nízké pohoří na bulharsko-turecké hranici výskyt maloasijských (euxinských) druhů • Fagus orientalis, Rhododendron ponticum, Prunus laurocerasus, Daphne pontica, Vaccinium arctostaphylos • bučiny svazu Rhododendro ponticiFagion orientalis
Prunus laurocerasus
Rhododendron ponticum
Balkán Smrčiny v balkánském vnitrozemí • • •
mrazové kotliny a krasové doliny dinarid subalpínský stupeň vyšších pohoří Srbska a Bulharska (hl. Rila a Pirin) svaz Piceion excelsae
Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas
Balkán Endemické borovice balkánského vnitrozemí • • • •
Pinus peuce, P. heldreichii kontinentální horská údolí Bulharska, Makedonie, Černé hory a Albánie oproti smrku tolerantnější vůči suchu a mrazům P. heldreichii snáší větší sucho než P. peuce
Horvat et al. 1974, Vegetation Südosteuropas
Pinus peuce Rila
Balkán Subalpínský a alpínský stupeň v pohořích balkánského vnitrozemí kosodřevina • Pinus mugo tvoří porosty nad lesní hranicí v dinaridech, vyšších bulharských pohořích a na Pindosu bylinná vegetace • podobná středoevropské • Juncetea trifidi – trávníky na silikátech se Sesleria comosa • Elyno-Seslerietea – trávníky na karbonátech • Mulgedio-Aconitetea – vysokobylinná vegetace • Salicetea herbaceae – sněhová vyležiska • Scheuchzerio-Caricetea fuscae – slatiniště a přechodová rašeliniště • Montio-Cardaminetea – vegetace pramenišť • Asplenietea trichomanis – vegetace skalních štěrbin • Thlaspietea rotundifolii – vegetace sutí
Balkán Subalpínský a alpínský stupeň balkánského vnitrozemí
Geum coccineum
Bruckentalia spiculifolia
Genista depressa
Polygonum alpinum
Dianthus microlepis
Balkán Pindos a hory Peloponésu •
•
převažují vápence a dolomity, dále pískovce, slínovce, metamorfity a hadce severní Pindos (2686 m) • podobný horám balkánského vnitrozemí • Pinus nigra ssp. pallasiana, Abies borisi-regis, Fagus sylvatica, Pinus mugo • v roklích místy třetihorní relikt Aesculus hippocastanum
Aesculus hippocastanum, Vikos-Aoos
Balkán Pindos a hory Peloponésu • • • • • •
víceméně izolované horské skupiny (např. Parnassos, Killini, Chelmos, Parnonas, Taygetos) nejvyšší vrcholy mezi 1900–2500 m výšková stupňovitost mediteránního typu: mezo-, supra- a oromediteránní stupeň oromediteránní stupeň – xerofilní jehličnaté lesy s Pinus nigra ssp. pallasiana a Abies cephalonica (Abietion cephalonicae) při lesní hranici Juniperus foetidissima Abies cephalonica Peloponés Parnonas – maloazijský Juniperus drupacea (zde na jediném místě v Evropě)
Balkán Sekundární vegetace řeckých pohoří
Helictotrichon convolutum
Euphorbia myrsinites
Balkán Vegetace sutí Balkánu střední Itálie a Balkánu
Saponaria calabrica
Drypis spinosa
Kréta • • • • • • •
•
•
•
nejvyšší hora Idi Oros 2456 m v horách převažují vápence, dolomity a mramory klimaticky i edaficky suchý ostrov tři izolované horské skupiny: Levka Ori, Psiloritis a Dikti výrazný podíl endemitů (10 %), většinou paleoendemitů vzniklých díky geografické izolaci ostrova; v horách 35 % endemitů mnoho druhů s východomediteránními nebo anatolskými areály dobře vyvinutý termomediteránní a mezomediteránní stupeň • Ceratonia siliqua, Euphorbia dendroides, Juniperus phoenicea, Quercus coccifera • na východním a jižním pobřeží endemický Phoenix theophrasti supramediteránní stupeň (málo vyvinutý) • Pinus brutia oromediteránní stupeň • Cupressus sempervirens, Acer sempervirens (vždyzelený, endemický) altimediteránní stupeň • hedgehog heaths (Daphno-Festucetea), vegetace sutí a skal • zcela chybí mokřadní vegetace
Kréta Phoenix theophrasti
Kréta Lesy s Cupressus sempervirens
Acer sempervirens
Cupressus sempervirens
Kréta
Zelkova abelicea krétský endemit „pliocénní relikt“
Kréta
Frygana v supramediteránním stupni (Coridothymus capitatus, Euphorbia acanthothamnos, Sarcopoterium spinosum)
Kréta
Frygana v supramediteránním stupni (Coridothymus capitatus, Euphorbia acanthothamnos, Sarcopoterium spinosum)
Kréta
Hedgehog heath v altimediteránním stupni (Astragalus angustifolius, Satureja spinosa)
