VEČER TŘÍKRÁLOVÝ aneb Cokoli chcete

františka

xavera šaldy

William

SHAKESPEARE

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ aneb Cokoli chcete

trikralovy prg.indd 1 žková azurová azurováVýtažková Výtažková purpurová purpurováVýtažková Výtažková žlutá žlutáVýtažková Výtažková černá černáPANTONE PANTONE 200 CPANTONE CPANTONE 2768 C

9.11.2006 14:20:4


O hře 2. února 1602 si londýnský student práv John Manningham zapsal do deníku poznámku o prvním (anebo jednom z prvních) představení Večera tříkrálového: „Na naší slavnosti se hrála hra Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, která připomínaWilliam Shakespeare (1564–1616) la Komedii omylů nebo Plautovu komedii Manaechmi, ale nejvíc se podobala italské hře Inganni.“ Z poznámky studenta vyplývá, že Shakespeare hru napsal s největší pravděpodobností v roce 1601, tedy přibližně v době, kdy napsal Hamleta a byl na vrcholu svých tvůrčích sil. Slavnost, o které se Manningham v deníku zmiňuje, byly Hromnice, jeden z mnoha katolických svátků, které přežily anglickou reformaci. Večer tříkrálový, jak naznačují její první inscenace, byla komedie spjatá s oslavami, se svátečním „převráceným“ světem příznačným pro středověké a renesanční svátky bláznů. Sváteční atmosféru vyvolává již sám název hry, který v anglickém originálu (Twelf Night, or What You Will) označuje dvanáctou noc od narození Páně, tedy 6. ledna, svátek Tří králů. Tímto datem vyvrcholilo a končilo v Shakespearově době dvanáct dnů vánočních, jejichž veselicová atmosféra dobrého jídla a pití, zpěvu, tance, simulovaných námluv a soubojů prostupuje v míře více než hojné i Shakespearovu komedii. To však neznamená, že by se Večer tříkrálový odehrával v lednu nebo že by Shakespearova komedie byla tematicky vázaná na dvanáctou noc vánoční. Pan Tobiáš sice jednou dvanáctou noc


9.11.2006 14:20:5

WILLIAM SHAKESPEARE

zmíní v kratičkém popěvku, je však jako vždy opilý a jeho popěvek je s největší pravděpodobností nepřesnou citací nějaké blíže neurčené vánoční koledy. Komedie sama naznačuje spíše čas letní či středoletní a již to, že pan Tobiáš se uprostřed léta pokouší o vánoční koledu, naznačuje bláznivý a „převrácený“ sváteční svět. Stejně neurčité a shakespearovsky mnohoznačné je i místo děje Večera tříkrálového. IIyrie odpovídá přibližně dnešní severní Albánii či Kosovu a v Shakespearově době to byl jeden z městských států podřízených Benátské republice. Ilyrové měli v antice i v renesanční době pověst nebezpečných pirátů. Uspořádání Oliviiny domácnosti i její obyvatelé zároveň připomínají typický alžbětinský šlechtický dům a alžbětinské reálie prosvítají exotickým prostředím Večera tříkrálového ještě výrazněji než je tomu v Marné lásky snaze nebo Snu noci svatojánské. Snad nejpodstatnější však je, že Ilyrie, podobně jako aténský les ve Snu noci svatojánské či ardenský les v komedii Jak se vám líbí, představuje krajinu duše, prostor autorovy básnické imaginace, v němž věci nejsou tím, čím se zdají být, a v němž se realita prolíná s iluzí a skutečnost se snem. Večer tříkrálový se v kontextu Shakespearovy tvorby jeví jako vyzrálá komedie středního období, která v mnohém ohledu navazuje na jeho rané hry. Na první pohled jsou zřejmé podobnosti Večera tříkrálového s komedií Marná lásky snaha. Oliviino rozhodnutí stranit se po sedm dlouhých let okolního světa a truchlit za zemřelého bratra je stejně idealistické a utopické jako slib navarského krále a jeho tří společníků žít po tři roky v askezi a věnovat se umění a vědám. Orsino i Olivie, podobně jako čtyři pánové v Marné lásky snaze, podstupují jistý iniciační rituál, spočívající v konfrontaci vznešeného, ale trochu komického ideálu s realitou světa i lidské psychiky /.../ Nádhernou scénu trojnásobného odposlouchávání v Marné lásky snaze je možné vidět jako předobraz daleko slavnější scény z Večera tříkrálového, v níž Malvolio, puritánský nepřítel svátečního času, čte domnělý


9.11.2006 14:20:5


Oliviin dopis, zatímco ho pan Tobiáš, pan Ondřej a Fabian sledují a podobně jako navarští pánové bohatě komentují to, co vidí. Motiv dvojčat Sebastiana a Violy může připomenout, že Shakespeare byl otcem dvojčat Hamneta a Judity, ještě podstatnější je však, že s obrazem dvojčete či dvojníka pracoval Shakespeare již v rané Komedii plné omylů. Viola převlečená za Cesaria připomene Rosalidu převlečenou za Ganyméda v komedii Jak se vám líbí a veselicová atmosféra bláznivého, podivně vyšinutého světa je zase variací středoletního třeštění ve Snu noci svatojánské. Zároveň Večer tříkrálový předjímá atmosféru pozdních romancí či romantických tragikomedií. Obraz moře jako ničivého i životodárného živlu spojuje Večer tříkrálový především s Periklem (Viola se domněle utopí v moři stejně jako Thaisa a jako ona je z moře znovuzrozená), částečně i s Cymbelínem, Zimní pohádkou a Bouří. Violina cesta z blíže neurčené Messaliny do Ilyrie předznamenává věčné putování Perikla po Středozemním moři, Posthumovy výpravy z Anglie do Říma a zpět v Cymbelínovi, Perditino putování mezi Sicilií a Čechami v Zimní pohádce i osudy Prospera a Mirandy v Bouři. Ve Večeru tříkrálovém se zkrátka Shakespeare ohlíží zpět na své dřívější komedie a zároveň se dívá dopředu k romancím a tento zdvojený pohled připomene dvojí tvář Ianovu i optický klam Shakespearova magického zrcadla, jímž Večer tříkrálový je především. (Z doslovu Martina Hilského – Shakespearova sváteční komedie – ke knižnímu vydání textu)

Chvála bláznovství Čtyři roky po Shakespearově narození, v roce 1568, byla v Polsku založena společnost bláznů, které se říkalo Babská republika. Slovo „baba“ (stařena) označovalo starý dům, v němž se schůze i veselice společnosti bláznů konaly. Společnost přijala duplikát polské ústavy a zřídila mnoho úřadů


9.11.2006 14:20:5

WILLIAM SHAKESPEARE

a komisí a subkomisí, do jejichž čela byli dosazováni pouze prověření a spolehliví blázni. Každý, kdo se v Babské republice ucházel o úřad, musel být blázen. Společnost postupně oslovovala významné představitele polského veřejného života a když někteří z nich odmítali členství a funkce s poukazem na to, že nejsou blázni, členové společnosti jim to rozmluvili a snadno jim dokázali, že blázni jsou. Volební kampaň Babské republiky byla tak úspěšná, že nakonec nebylo jediného státního či církevního hodnostáře, který by se nestal členem Babské republiky bláznů. Nakonec se ozval sám polský král Sigismund Augustus II. a nechal se ptát, zda má Babská republika krále. Bylo mu řečeno, že dokud bude na živu on, nemusí společnost na volbu krále pomýšlet. Babská republika byla jednou z mnoha evropských společností bláznů v době renesance a ve své podstatě znamenala pokus o veselejší a svobodnější svět. Vycházela z evropského humanismu a především z Erasma Rotterdamského a jeho Chvály bláznovství (1511). Postoj humanistického šaška-filosofa se opírá o dva principy: 1) Blázni jsou moudří, protože vědí, že jsou blázni. 2) Všichni lidé jsou blázni, jenomže někteří o tom nevědí. Shakespearovští šašci tento postoj ke světu v mnoha variacích opakují. „Jaká škoda. Blázen nesmí rozumně pojednat o tom, že rozumný lidi jednaj jako blázni,“ říká šašek Touchstone v komedii Jak se vám líbí. A Célie mu odpoví: „Když je umlčován rozum bláznů, byť by ho bylo sebemíň, pak bláznovství rozumných, byť by ho taky bylo sebemíň, volá přímo do nebe.“ A Viola ve Večeru tříkrálovém pronáší tuto


9.11.2006 14:20:5


památnou chválu bláznovství: „Chytrý je tak, že může dělat blázna - / vždyť dobrý blázen nemůže být hloupý. / Musí znát lidi, z nichž si utahuje, / náladu vystihnout i pravý čas / a jako jestřáb každé pírko zmerčit, / co se kde kmitne. Umění je to - / a namáhavé jako chytrost sama. / Takový blázen moudrostí pak září / a mudrc mnohdy se jen moudře tváří.“ V těchto Shakespearových slovech promlouvá Sokrates, Seneca, Cicero, Erasmus, Rabelais. Shakespearův šašek je vždycky filosof a Touchstone, Feste i bezejmenný šašek krále Leara by nepochybně našli svoje místo v Babské republice, která byla bláznovstvím povýšeným na instituci. Karnevalový či veselicový ráz Babské republiky a podobných společenství bláznů renesanční Evropy je zřejmý. Tyto společnosti byly projevem svátečního světa podobného řeckým dionýsiím, římským saturnáliím či středověkým svátkům bláznů, tedy světa bytostně divadelního. Byl to svět převrácený naruby, který rušil hierarchii, svět „neřádu“ a chaosu a svobody. Tento svět měl dočasnou platnost a fungoval jako jakési očištění od napětí vyvolávaného světem řádu, zákona a moci. Převrácený sváteční svět byl vždy iluzí, ale vycházel z moudrého předpokladu, že největší iluzí je myslet si, že lidé se obejdou bez iluzí. Shakespearovská sváteční komedie je jednou velkou iluzí a Shakespeara lze pokládat za krále bláznů. Dobírat se pravdy prostřednictvím iluzí patří k základním principům Shakespearova umění. (Z „Chvála bláznovství aneb Zrod shakespearovského šaška“ – Martin Hilský)


9.11.2006 14:20:5

WILLIAM SHAKESPEARE

Hlas puritánův Pověstný puritán Philip Subbes ve spise příznačně nazvaném Anatomie prohřešků (The Anatomy of Abuses, 1583) podal výmluvné a barvité svědectví o veselicovém králi Neřádu: „Nejdříve se všechny divoké hlavy z farnosti sejdou, vyberou si ze svého středu velekapitána (grand capitain) neřesti, dají mu čestný titul krále Neřádu a s velkou obřadností jej korunují. Takto pomazaný král si posléze vybere dvacet, čtyřicet, šedesát nebo sto mládenců, bujarých jako je on sám, aby Jeho Královskou Výsost obsluhovali a chránili. Ozdobí je zelenou a žlutou livrejí či jinou strakatinou. Jim to však není dost a ještě na sebe naházejí všelijaké hadříky, stužky a tkalouny poseté zlatými prstýnky, drahými kameny a jinými šperky. Poté si uváží na každou nohavici dvacet až čtyřicet zvonků, na ramenou, kolem krku či v ruce mají bohatě zdobené šátky, které si většinou povypůjčovali od svých Mopsiček a Bětek, s nimiž se po setmění hodlají cumlat. Když se takhle nachystali, vezmou si klibny (hobby-horses), draky a další šaškárničky, opatří si necudné pištce a hromozvučné bubeníky, aby jim měl kdo hrát do pekelného tance. Pak se tahle pohanská sebranka odebere ke kostelu, cestou křepčí za pištění pisklavých píšťal a bubnování bubnů, rolničky na nich cinkají, šátky a fábory jim poletují kolem hlav jako bláznům a jejich klibny a další monstra se v tom srocení sváří. A takhle dojdou ke kostelu, vniknou dovnitř a nic jim nevadí, že se tam kněz modlí nebo káže, začnou tam vyvádět a křepčit, stužkami mávají nad hlavou jako vtělení ďáblové a ztropí tak strašný virvál, že nikdo nemůže vlastního hlasu slyšet. Pak vejrají jako blázni, řehní se, šklebí, lezou po kostelních lavicích a takto slaví své povedené procesí.“ Ve Večeru tříkrálovém nechybí postava morouse, která představovala terč veselicových zábav – příkladem tohoto typu je Malvolio. Jeho škarohlídská kritika hlučných a nevázaných zábav pana Ondřeje, pana Tobiáše a šaška Feste může připomenout mentorský tón takových puritánských kritiků alžbětinských veselic, jakým byl právě Philip Stubbes.


9.11.2006 14:20:5


VEČER TŘÍKRÁLOVÝ aneb Cokoli chcete WILLIAM SHAKESPEARE Překlad: Martin Hilský Režie: Kateřina Dušková Scéna: Pavel Kocych Kostýmy: Olga Škochová Bláhová Hudba: Štěpán Škoch Hudební nastudování: Marek Štulír Pohybová spolupráce: Karel Basák, Jana Šulcová Dramaturgie: Martin Urban Inspice: Blanka Schieblová Nápověda: Šárka Teplíková


9.11.2006 14:20:5

Ý

WILLIAM SHAKESPEARE

OSOBY A OBSAZENÍ:

Orsino, kníže ilyrský Lukáš Jůza Viola, později převlečená za Cesaria Jana Šulcová nebo Veronika Korytářová Sebastian, bratr Violy Jindřich Nováček Antonio a Kapitán Přemysl Houška Olivie, hraběnka Veronika Korytářová nebo Jana Šulcová Marie, její komorná Eva Lecchiová Pan Tobiáš Říhal, strýc Olivie Martin Polách Pan Ondřej Třasořitka, společník pana Tobiáše Jiří Doseděl Malvolio, Oliviin správce Ladislav Dušek Šašek Feste David Punčochář Fabian a Valentýn Václav Jílek Curio Marek Štulír Valentin Petr Vodseďálek

slavnostní předpremiéra 16. listopadu 2006 v Šaldově divadle premiéra 17. listopadu 2006 v Šaldově divadle VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ SI MŮŽETE OBJEDNAT A ZAKOUPIT, KROMĚ POKLADNY DIVADLA FRANTIŠKA XAVERA ŠALDY, TAKÉ PROSTŘEDNICTVÍM INTERNETU

http://vstupenka.liberec.cz výhodná rezervace přes Libereckou městskou kartu


9.11.2006 14:20:5


Shakespeare a hudba O Večeru tříkrálovém se mluví jako o nejhudebnější Shakespearově komedii vedle Kupce benátského, tragédie Antonius a Kleopatra a magické Bouře. Nejsou tím myšleny jen samotné písničky, kterými obšťastňuje okolí šašek Feste (je to nejmuzikálnější šaškovská role, jakou Shakespeare napsal) nebo opilý Tobiáš Říhal. Shakespeare předpokládal i hudební doprovod na několika místech své hry. Užití hudby nebo písně nebylo specialitou génia ze Stratfordu. U Shakespearových předchůdců byla alespoň jedna píseň takřka samozřejmostí. Gorboduc Thomase Sackvilla a Thomase Nortona počítal s pětičlenným hudebním tělesem, které pořizovalo jakési vstupy ke každému z pěti dějství. Pouze ty nejchmurnější tragédie v senecovském duchu se měly vyvarovat veškeré muziky s výjimkou famfár trubek a úderů bubnů. Byl to právě Shakespeare, kdo se tomuto pravidlu vzepřel ve svých vrcholných tragédiích Othello, Král Lear či Hamlet. Za Shakespearových časů bylo běžné, že alespoň od jednoho z herců – zvláště od mladších – se vyžadovalo umění zpívat a pravděpodobně i hrát na hudební nástroj. To patřilo i k povinné výbavě herců pro klaunské role. (Existoval i specializovaný hudebně komediální žánr – jigg – vynikali v něm přední herci té doby: Richard Tarlton a William Kempe.) S bohatším hudebním zázemím mohli počítat divadelníci u dvora, na představeních divadla Globe se běžně objevovali trumpetista, další hráč na dechový nástroj (např. hobojista), flét-


9.11.2006 14:20:5

WILLIAM SHAKESPEARE

nista, houslista či loutnista. Některé hry jako Romeo a Julie, Dva šlechtici veronští nebo Cymbelín dokonce předepisují přesné složení nástrojů. Alžbětinci přikládali nástrojům a jejich charakteristickým zvukům větší důležitost než moderní člověk. Hudba se chápala jako metafora vesmíru a jeho harmonie. Vesmírný řád („hudba sfér“) se jevil jako dokonalý souzvuk tónů. Všechno v něm mělo své místo a poslání. Možná i proto se jednotlivým nástrojům přisuzoval symbolický význam, který měl větší než jen čistě estetický účinek. Například hoboj zpřítomňoval jakési neblahé vanutí, které nevěstí nic dobrého, předjímal neštěstí a zkázu (setkáme se s ním v Macbethovi nebo v Hamletovi). Viola a loutna zase měly utěšující účinek na lidskou duši. Ostatně ne zas tak daleká středověká tradice učila, že umělecká zábava (výstupy profesionálních bláznů) je lékem v téměř lékařském smyslu slova a má moc vyrovnávat melancholické či cholerické stavy. Shakespeare pracoval s hudebními pasážemi jako dobrý dramatik a vlastně i režisér. Někdy, zvlášť v komediích, využil publiku známý a populární nápěv, často ale proto, aby ironicky komentoval postavy a jejich jednání. Jindy chápe hudební výstup ve smyslu rituálního obřadu – např. svatebního; v Bouři hudba zcela mimořádným způsobem dokresluje čarovnou atmosféru a pomáhá vyvolávat napětí či úžas a na začátku nového výstupu „pojmenovává“ prostředí obdobně jako třeba hudba filmová. Neopomenutelné je, že písně většinou přísluší spíše postavám komickým a vedlejším. Hlavní, tragičtí hrdinové až na výjimky nezpívají. A pokud ano, mívá píseň silnou dramatickou funkci – dalo by se říct, že „patří do děje“. Např. píseň Ofélie, Hamletovy milé, která přišla o rozum, je vlastně součástí dramatické situace a je výrazem jejího vnitřního dramatu (nezazní jen jako emoční doprovod pro vyvolání potřebné nálady). Hudba má v tomto případě silnou dramatickou, ne jen „dekorační“ funkci. Ve Večeru tříkrálovém Shakespeare jakoby mísil výše zmíněné postupy. S hudebními vložkami pracuje parodicky, zároveň jsou však zcela organickou a přirozenou součástí děje (jakoby vycházely z logiky předchozích událostí nebo charakteristiky postav).


9.11.2006 14:20:5


Sonet 66 Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak sprostota se sápe na slušnost, jak blbost na schopné si bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat. Sonet 110 Žel, je to tak – já sem a tam se bral, všem dělal šaška, svoje nitro plenil, to nejdražší jsem levně prodával a staré lásky v nové zrady měnil. Oddanost, pravda, bývala mi cizí, já oddával se spíš svým nevěrám, z těch zrad jsem ale poznal, co je ryzí, omlád jsem v srdci, vím, co v tobě mám. Už vím, že mám, co navěky chci mít, nač rozutrácet jinde starou touhu a tobě nová muka působit, když chci ti patřit jako svému bohu. Přijmi mne zpět, buď zase moje nebe, Miluj mne, miluj, jak já mám rád tebe. (Oba sonety v překladu Martina Hilského)


9.11.2006 14:20:5

WILLIAM SHAKESPEARE

Naši herečtí hosté: LUKÁŠ JŮZA * 3. 4. 1979 „Čas je tvůj, tak si ho vem.“ W. Shakespeare Vystudoval jsem činoherní herectví na DAMU v ročníku Věry Galatíkové a Lukáše Hlavicy. V roce 2005 jsem po čtyřech letech angažmá ve Středočeském divadle Kladno odešel na volnou nohu. V současné době hraji s divadelním spolkem Kašpar v Divadle v Celetné. Večer tříkrálový v libereckém divadle bude mou sedmou shakespearovskou inscenací na profesionálním divadle. S Kateřinou Duškovou se na společné práci sejdu po sedmi letech od doby, kdy jsme se naposledy potkali při její absolventské režii v DISKu. Zároveň se liberecké Divadlo F. X. Šaldy stane v mé divadelní kariéře sedmou divadelní scénou, v jejíž inscenaci vystoupím před diváky. Co přesně tahle magie sedmiček znamená, netuším, ale doufám, že pro mě i diváky bude šťastným znamením. Z divadelních rolí: 2000, W. Shakespeare: Hamlet, Horacio (režie K. Krćar, DISK) 2001, W. Shakespeare: Richard III., hrabě Rivers (režie V. Morávek, Globe) 2002, F. G. Lorca: Krvavá svatba, ženich (režie F. Nuckolls, Kašpar) 2005, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské, Oberon, Puk (režie F. Nuckolls, Léto v Celetné)


9.11.2006 14:20:5


2006, D. Keyes: Růže pro Algernon, Dr. Nemur (režie J. Špalek, Kašpar) 2006, V. Dyk: Krysař, Bonifác Strumm (režie F. Nuckolls, Kašpar) 2006, E. Rostand: Cyrano, Le Bret (režie J. Špalek, Kašpar) Film a TV: 2005, The History of Jewish People, režie Nina Koshofer, role rabín Gabriel Nathan 2005, 2006 Ordinace v růžové zahradě, režie Ján Sebechlebský, role Ivan Kříž 2007 ohlášena premiéra – Bestiář, režie Irena Pavlásková, plavčík Petr

JINDŘICH NOVÁČEK *4. 1. 1980, Třebíč. Absolvoval jsem Vyšší odbornou školu hereckou v Praze (1999–2002), obor herectví a moderování. V současné době dokončuji činoherní herectví na DAMU. Co pro mě znamená v současné době Liberec? První setkání s profesionálním divadlem těsně před ukončením DAMU, s libereckým souborem činohry, s režisérkou Katkou Duškovou – té patří velké díky za nabídku a možnost hrát! Děkuju, Káťo! Očekávání, překvapení, radost, smutek, zajímavý lidi, znovu setkání se Shakespearem, s veršem, drzost, pokora, nicnevědění, vševědění, výzva, touha překonávat sám sebe, zvědavost, zkušenost… Co může budoucí absolvent o sobě psát? Na to zeptejte za čtyřicet let.


9.11.2006 14:20:5

WILLIAM SHAKESPEARE

Z divadelních rolí: 2000, Jaroslav Foglar, Emil Zámečník: muzikál Rychlé šípy, Červenáček (Dětská opera Praha – Divadlo na Vinohradech, Stavovské divadlo) 2001, Oldřich Daněk: Trojhvězdí, Vedoucí chóru (Divadlo na Vinohradech, režie Jan Novák) 2005 Calderón de la Barca: Život je sen, Segismundo (režie Pavel Khek, DISK) 2005, Caprichos – pohybové představení (režie a choreografie Marcela Benoniová, DISK) 2006, Ingrid Lausund: Případ zborcené páteře, Kruse (režie Pavel Khek, DISK) 2006, Deburau – pantomimicko-činoherní inscenace, Cápek, Harlekýn (režie Pavel Khek, DISK) Dále např. hostování v Národním divadle v inscenaci Roberta Willsona – Leoš Janáček: Osud, 2002. Televize, film: 2002, Kobova garáž I., II., režie Jindřich Procházka, role Mirek 2002, Welcome to Prague, režie Dmitrij Petrov, role Henry 2005, 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, režie Ondřej Kepka, role Kamil (povídka „Výlet“) 2005 Ordinace v růžové zahradě, režie Ján Sebechlebský, role reportér

ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ INSCENÁTORŮ Davidu Marešovi z firmy SGB Petru Hozákovi z O2 Žlutých lázní Liboru Votrubovi z O2 Žlutých lázní Martinu Stránskému Jiřímu Šulcovi Evě Novotné z firmy Od A do Z Janu Linhartovi a Ondřeji Škochovi


9.11.2006 14:20:5

TECHNICKÁ SPOLUPRÁCE Vedoucí osvětlovač: Jan Doskočil Svítí: Pavel Košek Zvukař: Tomáš Erben Jevištní mistr: Petr Ottl Rekvizity: Danuše Klosová Vlásenky: Alena Mikušová Vedoucí výroby scénických kostýmů: Jitka Linhartová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením: Vojtěcha Michla Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého1, Praha 9.

© 2006 náklad: 1 000 ks ředitel: František Dáňa šéf činohry: Vít Vencl redakce: Martin Urban, Tomáš Syrovátka grafická úprava: Pavel Dušek Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

cena 18 Kč

WWW.SALDOVO-DIVADLO.CZ děkujeme sponzorům


9.11.2006 14:20:5

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ aneb Cokoli chcete

Recommend Documents