Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete Anglický název: Twelfth Night, or What You Will (doslova: Dvanáctá noc anebo Cokoli chcete; „dvanáctá noc“ označovala poslední den vánočních svátků, tj. 6. leden; podobnost podtitulu s komedií Jak se vám líbí je nepřehlédnutelná) Název v prvním foliovém vydání z roku 1623: Twelfe Night, Or what you will Stručná charakteristika: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete navazuje na Shakespearovy rané hry. Nádhernou scénu trojnásobného odposlouchávání v Marné lásky snaze (IV. 3.) je možné vidět jako předobraz daleko slavnější scény z Večera tříkrálového (II. 5.), v níž Malvolio, puritánský nepřítel svátečního času, čte domnělý Oliviin dopis, zatímco pan Tobiáš, pan Ondřej a Fabian ho sledují a podobně jako navarrští pánové bohatě komentují to, co vidí. Motiv dvojčat Sebastiana a Violy může připomenout, že Shakespeare s obrazem dvojčete či dvojníka pracoval již v rané Komedii omylů. Velmi pozoruhodným poutem mezi Komedií omylů a Večerem tříkrálovým je i téma šílenství, které má v obou hrách komickou i vážnou polohu. Viola převlečená za Cesaria připomene Rosalindu převlečenou za Ganyméda v komedii Jak se vám líbí a veselicová atmosféra bláznivého, podivně vyšinutého světa je zase variací středoletního třeštění ve Snu noci svatojánské. Zároveň Večer tříkrálový předjímá atmosféru pozdních romancí či romantických tragikomedií. Obraz moře jako ničivého i životadárného živlu spojuje Večer tříkrálový především s Periklem (Viola se domněle utopí v moři stejně jako Thaisa a stejně jako ona je z moře znovuzrozená). Nejenom Feste, ale také Viola, Olivie, Orsino, pan Ondřej, pan Tobiáš a Malvolio neustále hrají o tom, jak hrají, a text hry obsahuje časté poznámky, které tyto výkony hodnotí. Mnoho slov je ve hře vynaloženo na to, aby někdo pochválil nádhernou, „až k smrti slastnou“ hudbu, písničku šaška Festa, pozoruhodné přednosti pana Ondřeje, Oliviinu krásu, Mariin důvtip či Violinu výmluvnost. V této múzičnosti Večera tříkrálového spočívá proměna svátečního času hry především. Datace vzniku: 1601 Prameny: Barnaby Riche, Riche His Farewell to Military Profession (1581, Richovo rozloučení s vojenským povoláním), Nicolo Sechi, Gl’Inganni (1562, Omyly), Curzio Gonzaga, Gl’Inganni (1592, Omyly), anonymní hra Gl’Ingannati (1531, Oklamaní). Místo děje: Ilýrie odpovídá přibližně dnešní severní Albánii či Kosovu a v Shakespearově době to byl jeden z městských států podřízených Benátské republice. Daleko podstatnější však je, že Ilýrie představuje krajinu duše, prostor Shakespearovy básnické imaginace, v němž věci nejsou tím, čím se zdají být, a v němž se realita prolíná s iluzí a skutečnost se snem. Doba děje: Název hry může, ale také nemusí znamenat, že se její děj odehrává v zimě. Pan Tobiáš sice jednou dvanáctou noc zmíní v kratičkém popěvku (II. 3.), je však jako vždy opilý a jeho popěvek je s největší pravděpodobností nepřesnou citací nějaké blíže neurčené vánoční koledy. Když však Olivie řekne „On se nám dočista zbláznil“, připomene bláznění středoletní noci a šestý leden, dvanáctá noc vánoční, se prolne se středoletním časem. Ve Večeru tříkrálovém platí zimní i letní čas zároveň. Řeč: próza 60 %, verš 40 % (z toho rýmovaný verš 19 %) První inscenace: 2. února 1602 si londýnský student práv John Manningham zapsal do deníku poznámku o prvním (anebo jednom z prvních) představení Večera tříkrálového: „Na naší slavnosti se hrála hra Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, která připomínala Komedii omylů nebo Plautovu komedii Menaechmi, ale nejvíce se podobala italské hře Inganni.“ Z Manninghamovy poznámky vyplývá, že hra se poprvé hrála

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ ANEB COKOLI CHCETE

359

Shakespeare.indb 359

4.3.2011 18:31:37

v jedné z londýnských právnických kolejí a že Shakespeare hru napsal s největší pravděpodobností v roce 1601, tedy přibližně v době, kdy vznikl Hamlet. Večer tříkrálový, jak naznačují jeho první inscenace, byla komedie spjatá s oslavami, se svátečním „převráceným“ světem příznačným pro středověké a renesanční svátky bláznů, kdy vyvrcholilo a končilo v Shakespearově době dvanáct dnů vánočních, jejichž veselicová atmosféra dobrého jídla a pití, zpěvu, tance, simulovaných námluv a soubojů prostupuje v míře více než hojné i Shakespearovu komedii. Spolu se Snem noci svatojánské a Jak se vám líbí patří dnes Večer tříkrálový k nejhranějším Shakespearovým komediím. Edice a překlad: Tento překlad vznikl v roce 1998 a vychází ze souběžného čtení několika moderních edic, především The Oxford Shakespeare (WELLS 1994), The New Cambridge Shakespeare z roku 1995 (DONNO 1995), The Riverside Shakespeare (BLAKEMORE EVANS 1974) a The Norton Shakespeare (GREENBLATT 1997). Knižně vyšel překlad poprvé v roce 1999 (ELK a Euromedia Group – Knižní klub), v roce 2001 pak v programu Národního divadla v Praze (premiéra 29. 6. 2001) a v roce 2005 v nakladatelství Atlantis.


360


4.3.2011 18:31:37

O S O BY

kníže ilyrský pán z Orsinovy družiny VALENTIN pán z Orsinovy družiny ORSINO CURIO

PRVNÍ STRÁŽNÝ DRUHÝ STRÁŽNÝ VIOLA

později převlečená za Cesaria

KAPITÁN SEBASTIAN

bratr Violy

ANTONIO

hraběnka její komorná PAN TOBIÁŠ Říhal, strýc Olivie PAN ONDŘEJ Třasořitka, společník pana Tobiáše MALVOLIO Oliviin správce OLIVIE MARIE

FABIAN ŠAŠEK

Feste

KNĚZ SLUHA

Hudebníci, námořníci, páni


361


4.3.2011 18:31:37

I. 1.

jak bude milovat, až zlatý šíp lásky v ní mrtvou lásku zabije a probudí tu živou, až jí mysl, vášeň i cit – ty svrchované trůny – ovládne všechny jeden pán a král! Teď do zahrady – láskou přemožen chci z růží spřádat milostný svůj sen.

Hudba. Vystoupí Orsino, Curio a další Pánové. Žije-li láska z hudby, hrajte dál, přemírou tónů přesyťte mou touhu, až zahlcena sama sebou umře. Ten nápěv znova, je až k smrti slastný. Mé ucho ovanul jak něžný vánek, co fialkám rád krade vonný dech a rozdává ho jiným. – Dost, už dost! Už nezní mi to líbezně jak dřív.

ORSINO

5

Odejdou.

I. 2.

(Hudba přestane)

10

15

20

Jsi, lásko, chtivá, lačná jako moře, co všechno pozře. Cokoliv však pojmeš, ať by to bylo cenné navýsost, proměníš ihned v pouhopouhé nic. Z tolika přeludů je živa láska, že sama je svým vlastním přeludem. CURIO Co třeba štvanice? ORSINO A co mám štvát? CURIO Jelena, pane. ORSINO Já štvu dost sám sebe. Když poprvé jsem spatřil Olivii, bylo to, jak by zažehnala mor. Mé srdce změnilo se v jelena – vášnivé touhy mě teď štvou a štvou jak lítí chrti. Vystoupí Valentin. Vzkazuje mi něco? Nechtěla se mnou mluvit, vzácný pane, od komorné však nesu tuhle zprávu: sedmkrát musí pohasnout žár léta, než nebe zase spatří její tvář. V závoji hodlá jako klášternice den co den skrápět pokoj slzami, aby v té sláni uchovala svěží vzpomínku na mrtvého bratra, kterého tolik milovala. ORSINO Když srdce má tak něžně utvářené, že pláčem splácí lásku bratrovi,

Vystoupí Viola, Kapitán a Námořníci. VIOLA

30

Kde to jsem, prosím?

V Ilýrii, madam. VIOLA Co mám co pohledávat v Ilýrii? Bratr je v Elysiu. Co když se náhodou neutopil, je to možné? KAPITÁN Vy náhodou jste živá, to je jisté. VIOLA Ubohý bratr! Možná žije taky. KAPITÁN Možné to je. A útěchou vám budiž, že když se rozlomila naše loď a vy jste s hrstkou zachráněných byla ve člunu, viděl jsem, jak váš pan bratr – odvahou veden, snad i nadějí – k silnému stěžni se hned přivázal a jako na delfínu na něm seděl, unášen vlnami, a pak mi zmizel z očí. VIOLA Tvá slova mají cenu zlata. KAPITÁN

VALENTIN

25

35

5

10

15

(Dává mu peníze) Má vlastní záchrana je nadějí – a tvoje řeč to jenom potvrzuje –, že přežili i jiní. Znáš to tady? KAPITÁN A dobře, madam. Narodil jsem se a vyrost nedaleko odsud. VIOLA Kdo tu vládne? KAPITÁN Vznešený kníže povahou i jménem. VIOLA A jeho jméno? KAPITÁN Orsino.

20

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ ANEB COKOLI CHCETE I. 2.

362


4.3.2011 18:31:37

Orsino. Otec o něm často mluvil. Tehdy byl svobodný. KAPITÁN To je i teď, či byl až donedávna. Odjel jsem odtud asi před měsícem a slyšel tehdy nejnovější drb – na panstvu vždy si lidi rádi smlsnou, znáte to přece –, že se uchází o krásnou Olivii. VIOLA To je kdo? KAPITÁN Počestná slečna, dcera hraběte, co umřel před rokem a svěřil ji do péče svého syna, jejího bratra, ten ale brzo umřel taky a ona pak, prý z lásky k bratrovi, se zřekla společnosti mužů. VIOLA Kéž bych té dámě mohla sloužit, aby – než nadejde pravý čas – svět nevěděl, kdo jsem. KAPITÁN To půjde těžko, protože nikoho nepřijímá. Odmítá i knížete. VIOLA Máš, kapitáne, jemné způsoby, a i když zdání příliš často klame, v tvém případě chci uvěřit, že uvnitř jsi stejně šlechetný jak navenek. Prosím tě – zaplatím ti za to štědře –, pomoz mi najít vhodné přestrojení a utajit, kdo jsem. Mým záměrem je sloužit tomu knížeti a ty mě k němu uveď coby eunucha. Neudělám ti ostudu – hlas mám. Vemlouvat se mu budu písněmi a dokážu mu, že jsem hodna služby. Co z toho vzejde, čas nám řekne sám. Ty jenom mlč a nepokaz můj plán. KAPITÁN Vy buďte eunuch, já váš slouha němý, a když jen špitnu, oči oslepte mi. VIOLA Díky. A teď pojďme za ním.

I. 3.

VIOLA 25

30

35

40

45

50

55

Odejdou.

Vystoupí Pan Tobiáš Říhal a Marie. Co si má neteř sakra myslí, že takhle vyvádí! Umřel jí bratr, no a co? Smutek je mor, dejte na mě! MARIE Vy byste zas neměl chodit domů tak pozdě v noci, pane Tobiáši. Má paní si na to velice stěžuje. PAN TOBIÁŠ Jenom si ztěžuje život tím stěžováním. MARIE Ale měl byste se chovat, jak se sluší. PAN TOBIÁŠ Copak mi to nesluší? Každý den se slušně ožeru, kalhoty mám, jak se sluší, boty jak se sluší, a když ne, tak na mou duši, oběsím je na jejich vlastních tkaničkách! MARIE To věčné pití bude vaše zkáza. Zrovna včera o tom slečna mluvila. Prý jste si tuhle v noci přived jakéhosi blázna, co si říkal urozený pán a hned si ji chtěl namlouvat. PAN TOBIÁŠ Že by pan Ondřej Třasořitka? MARIE Právě ten. PAN TOBIÁŠ Vážný, vážený a odvážný to muž. MARIE Vážně? A co na něm tolik váží? PAN TOBIÁŠ Tři tisíce dukátů ročně. MARIE Do roka je mít nebude. Blázen je to, navíc rozhazovač. PAN TOBIÁŠ Že vás huba nebolí! Hraje na violu da gamba, tři nebo čtyři jazyky umí slovo od slova, popředu, pozpátku, zpaměti a plynule. A příroda mu nadělila i další dary. MARIE Tomu říkám nadělení. Blázen je to a pořád by se hádal. Zároveň je to rozený zbabělec, takže se pěkně drží zpátky. Nebýt toho, už by dávno strašil v hrobě, sralbotka jeden, říkají moudří lidé. PAN TOBIÁŠ Kdo že to říká? Kdo jsou ti lumpové a nactiutrhači? MARIE Taky říkají, že se s vámi každou noc opíjí. PAN TOBIÁŠ Připíjíme na zdraví mé neteři. A budem jí připíjet i dál, dokud naše hrdla budou splavná a dokud v Ilýrii nevyschnou toky. Sketa a mizera je ten, kdo nepřipíjí na zdraví mé neteři, až mu z toho jde hlava kolem. – My o vlku, a hle, lepá děvo, přichází osobně pan Ondřej Třasořitka. PAN TOBIÁŠ

5

10

15

20

25

30

35

40

Vystoupí Pan Ondřej Třasořitka. Pan Tobiáš, no ne, pan Tobiáš! PAN TOBIÁŠ Milý pan Ondřej, no ne, pan Ondřej! PAN ONDŘEJ


363


4.3.2011 18:31:37

No jo. (Marii) Zdravím vás, krásná hubatice. MARIE Buďte zdráv, urozený pane. PAN TOBIÁŠ Nabrnkněte si ji, pane, nabrnkněte si ji! PAN ONDŘEJ Co to je? PAN TOBIÁŠ Komorná mé neteře. PAN ONDŘEJ Prý si vás mám nabrnknout, slečno Komorná mé neteře. MARIE Já jsem Marie. Potěšení je na mé straně. PAN ONDŘEJ Vy máte potěšení na straně, slečno Marie Komorná? PAN TOBIÁŠ Chyba, pane, vloudila se chyba! „Nabrnknout si“ znamená nejdřív oblehnout, pak nalehnout a nakonec zalehnout. PAN ONDŘEJ Zalehnout? S ní? Ve vaší přítomnosti? Tomu vy říkáte „nabrnknout si“? MARIE Sbohem, pánové. PAN TOBIÁŠ Jestli ji necháte takhle odejít, pane, pak nejste muž. PAN ONDŘEJ Jestli vás nechám takhle odejít, slečno, tak nejste muž. S kým myslíte, že máte co do činění, slečno? S bláznem? MARIE Já s vámi do činění nemám vůbec nic, pane. PAN ONDŘEJ Ale budete mít. To já se o to zase přičiním, to já jo. Ruku muže na to. MARIE (Potřásá mu rukou) Kdo chce kam, pomozme mu tam. Uvidíme, co zmůže ruka muže. Máte ji suchou. Měl byste ji smočit. PAN ONDŘEJ Ale kde, zlatíčko? Co máte na srdci? PAN ONDŘEJ

45

50

55

60

65

70

(Položí jí ruku na srdce) Vaši vyschlou ruku, pane. PAN ONDŘEJ Do čeho mě to chcete namočit, slečno? Co je to za řeči? MARIE Suchý humor, pane. PAN ONDŘEJ A máte ho hodně? MARIE Plnou ruku, pane. Pustím ho radši k vodě, co říkáte? MARIE

75

Odejde. Sklenice kanárského je vám třeba, pane Ondřeji. Takhle se nechat položit! Stalo se vám to už někdy? PAN ONDŘEJ Od ženské nikdy. Víno mě, pravda, občas položí. Někdy mám skoro dojem, že nemám víc důvtipu než kdejaký zcela obyčejný člověk. Jím moc hovězího, tím to asi bude. Mám v hlavě samé hovězí myšlenky. PAN TOBIÁŠ 80

85

Svatá pravda. Vědět to jistě, přestanu jíst hovězí. Zítra jedu domů. PAN TOBIÁŠ Pourquoi, milý pane Ondřeji? PAN ONDŘEJ Co je to „purkva“? Mám jet, nebo nemám jet? Měl jsem se víc oddávat jazykům, a ne pořád jenom šermu, tanci, medvědím zápasům a hovězímu. Že já se víc neoddával studiu! PAN TOBIÁŠ Je to dobré na hlavu. PAN ONDŘEJ Myslíte, že studium pomáhá hojnému růstu vlasů? PAN TOBIÁŠ Nepochybně. Co nezmůže příroda, zmůže studium. PAN ONDŘEJ Ale já mám vlasů dost, že? A pěkně se mi kroutěj, že? PAN TOBIÁŠ Jako len po přeslici. Až si vás nějaká přadlena nasouká mezi nohy, už se z toho jen tak nevykroutíte. PAN ONDŘEJ Nic naplat, zítra jedu domů, milý pane Tobiáši. Vaše neteř se ani neukáže, a když si k ní zjednám přístup, ukáže se, že je nepřístupná. Navíc se o ni uchází ten kníže ze sousedství. PAN TOBIÁŠ Ona ho nemůže ani cítit. Nechce nikoho, kdo ji převyšuje postavením, majetkem, věkem nebo duchem. Zapřisáhla se. Slyšel jsem to. Naděje umírá poslední, vzpamatujte se, člověče! PAN ONDŘEJ Dobrá, zdržím se ještě měsíc. Já jsem vám prazvláštního založení. Miluju bezuzdně mumraje a tance. PAN TOBIÁŠ Vy se oddáváte takovým malichernostem, pane Ondřeji? A jde vám to? PAN ONDŘEJ Jako nikomu v celé Ilýrii. Až na ty, co jsou lepší než já. Starým mazákům se rovněž rovnat nemůžu. PAN TOBIÁŠ Krok sun krok vám jde, pane? PAN ONDŘEJ I výskoky mi jdou, pane Tobiáši. PAN TOBIÁŠ Já si taky občas vyskočím. Nejradši na ženskou. PAN ONDŘEJ Myslím, že ve skoku a výskoku mám náskok přede všemi. PAN TOBIÁŠ Kdo by to do vás řek, pane Ondřeji? Proč talent tak ohromující velikosti halit do závoje skromnosti? Proč má váš talent ležet ladem? Proč se má na něm usazovat prach? Proč do kostela neskáčete skočnou a domů neběháte s běhnou? Proč nehopsáte skočmo, obkročmo i rozkročmo? Takový talent, a vy ho tutláte! Ale neututláte! Mohu jen spočinout PAN TOBIÁŠ

PAN ONDŘEJ

90

95

100

105

110

115

120

125

130


364


4.3.2011 18:31:37

135

140

145

zrakem na vaší nožce, a co vidím? No přece lýtko jak stvořené pro taneční krok! PAN ONDŘEJ Ano, já mám obě lýtka vskutku dobře vyvinutá. Zvlášť pěkně se pak vyjímají v barevných punčochách. – Neskočíme si někam? PAN TOBIÁŠ Co jiného? Zrodili jsme se ve znamení skákavého býka. PAN ONDŘEJ A býk znamená sílu! PAN TOBIÁŠ Sílu ve všech údech! Už se těším, jak si zaskáčem! (Pan Ondřej zaskáče) Výš! Ještě výš! Skvělé, přímo skvělé! Odejdou.

I. 4. Vystoupí Valentin a Viola převlečená za muže. Jestli vás kníže bude dál zahrnovat takovouhle přízní, čeká vás skvělá budoucnost, Cesario. Zná vás jen tři dny a už si nejste cizí. VIOLA Bojíte se buď jeho vrtkavosti, nebo mé nedbalosti, když si myslíte, že mě přestane mít rád. Bývá jeho přízeň nestálá, pane? VALENTIN Ne, věřte mi. VALENTIN

5

Můj zármutek jí srdceryvně předveď. Tvé mládí zapůsobí na ni víc než vážná slova váženějších poslů. VIOLA Mám strach, že ne, můj pane. ORSINO Věř si, chlapče, vždyť upírá ti bezstarostné mládí, kdo říká, že jsi muž. Tak rubínové, hebké rty nemá ani Diana, hlas vysoký a krásný máš jak dívka a vypadáš, jak hrál bys ženskou roli. Celý tvůj zjev je pro to poslání jak stvořený. (Dvořanům) Tři čtyři jděte s ním. Anebo všichni – já se cítím nejlíp, když jsem sám. (Viole) Podaří-li se ti to, budeš žít volně jak tvůj pán – tvé bude vše, co mám. VIOLA Budu se snažit. (Stranou) Spíš smažit. Namluvit mám mu – tomu říkám síla – slečnu, co radši bych mu rozmluvila.

20

35

40

I. 5.

Děkuji, pane. Přichází sám kníže. ORSINO Hej, viděl někdo Cesaria? VIOLA K službám, můj pane, tady jsem. ORSINO (Dvořanům) Ustupte stranou. (Viole) Cesario, teď už víš o mně vše: dal jsem ti nahlédnout i do knihy své nejskrytější duše. A proto, chlapče, vyprav se teď za ní, nedej se odbýt, přede dveřmi stůj, řekni, že radši vrosteš do země, než odešel bys s prázdnou. VIOLA Ale když propadla smutku tak, jak říkají, nikdy mě nepřijme, můj vzácný pane. ORSINO Křič, hulákej, buď nehorázně vlezlý, s nepořízenou se však nevracej. VIOLA A i kdyby mě přijala, co potom? ORSINO Pak vyjevíš jí vášnivost mé lásky a vyrazíš jí dech mou oddaností.

Vystoupí Marie a Šašek.

VIOLA

15

30

Odejdou.

Vystoupí Orsino, Curio a družina.

10

25

Buď mi povíš, kdes byl, anebo já na tvou omluvu neřeknu ani ň. Ty výlety tě přijdou draho, počkej. Má paní tě dá pověsit. ŠAŠEK Tak ať mě pověsí. Kdo dobře visí, ten si dobře stojí. Běžný úkaz. MARIE Žádám důkaz, blázne. ŠAŠEK Říká se tomu vysoké postavení. MARIE Tvá duchaplnost zřejmě drží půst. Víš vůbec, co je potřeba k vysokému postavení? ŠAŠEK Vyjevte mi to, slečno Marie. MARIE Trocha zmužilosti. Ty se zmůžeš nejvýš na pár hloupých vtípků, ale skutek utek. ŠAŠEK Mudrcům budiž dána moudrost, blázni nechť zdárně rozmnožují své bláznovství. MARIE Stejně budeš viset, protože se pořád někde flákáš. Nebo tě propustí. Vyjde to nastejno, ne? ŠAŠEK Lepší dobrá oprátka než špatné manželství. A vyhazov mě nerozhází, v létě to nějak vydržím. MARIE

5

10

15


365


4.3.2011 18:31:37

Máš svou hlavu, vidím. Tím si nejsem jistý, ale dvě věci vím jistě. MARIE Když praskne jedna, podrží tě ta druhá, a když prasknou obě, spadnou ti kalhoty. ŠAŠEK A uříznu si kšandu. To se povedlo! Radši už jděte. Kdyby pan Tobiáš přestal pít, byla byste pro něj ženská jako dělaná. MARIE Už dost, mizero, buď zticha. Přichází má paní. A koukej si najít dobrou výmluvu. Radím ti dobře. MARIE

20

25

ŠAŠEK

Odejde. Vystoupí Olivie, Malvolio a družina. Důvtipe, buď vůle tvá a dej, ať blázním dobře. Vtipálci, co si myslí, že tě mají, velmi často jeví se jak blázni, ale protože já si nemyslím nic, můžu občas být i vtipný. Jak to říká jeden velký učenec: „Lepší moudrý blázen než hloupý mudrc.“ (Olivii) Požehnej vám Pánbůh, madam. OLIVIE Odveďte blázna. ŠAŠEK Tak slyšeli jste, nebo ne? Odveďte madam. OLIVIE Nech toho. S vtipem jsi na suchu a lezeš mi už krkem. Krom toho jsi lajdák a nehledíš si povinností. ŠAŠEK Tyhle dva nedostatky spraví pití a jedna domluva, madono. Že je blázen na suchu? Zalejte ho, a hned dostane šťávu. A tomu lajdákovi zase řekněte, ať si hledí povinností. Buď bude hledět a přestane být lajdák, anebo nebude hledět a vy ho dáte krejčímu, on už to spraví. Všechno, co se spraví, je slátanina. Ctnost, která zhřeší, je záplatovaný hřích. A napravený hřích je záplatovaná ctnost. Pakliže vám tenhle jednoduchý sylogismus postačí, dobře tak. Pakliže ne, nedá se nic dělat. Kdo se zasnoubí s neštěstím, toho štěstí zradí. Každá kytka jednou zvadne. Madam pravila: „Odveďte blázna.“ A já opět pravím: „Na co čekáte? Madam si přeje býti odvedena.“ OLIVIE Já jsem ale pravila, aby odvedli tebe! ŠAŠEK Chyba lávky! Cucullus non facit monachum. Kutna mnicha nedělá. A já nemám mozek strakatý jak kalhoty. S vaším laskavým dovolením dokážu, že jste blázen, madono. OLIVIE Ty bys to sved? ŠAŠEK Levou zadní, madono. OLIVIE Tedy dokazuj. ŠAŠEK Neobejde se to bez malého katechismu, madono. Takže mi odpovíte na pár otázeček, ctnostná myško? ŠAŠEK 30

35

40

45

50

55

60

Nemám zrovna jinou zábavu, takže vyslechnu tvůj důkaz. ŠAŠEK Proč truchlíte, madono? OLIVIE Pro mrtvého bratra, blázne. ŠAŠEK Myslím, že jeho duše dlí v pekle, madono. OLIVIE Já vím, že jeho duše dlí v nebi, blázne. ŠAŠEK Jen blázen, madono, truchlí, že duše jeho bratra je v nebi. Odveďte blázna, pánové. OLIVIE Co si myslíš o tomhle bláznovi, Malvolio? Že se nám trochu vylepšil? MALVOLIO Ten se bude vylepšovat, madam, dokud z něho muka smrti nevytřesou duši. Staroba ničí moudré lidi, ale blázny vylepšuje. ŠAŠEK Bůh dej, ať stárnete co nejrychleji, aby vaše bláznovství jen kvetlo. Pan Tobiáš vám odpřisáhne, že já nejsem liška, ale zlámanou grešli nedám na to, že vy nejste blázen. OLIVIE Co ty na to, Malvolio? MALVOLIO Divím se, že milostivá nachází potěchu v tak duchaprázdném lotrovi. Včera jsem byl svědkem, jak ho usadil obyčejný blázen, co natvrdlý je až běda. Podívejte, už mu došel dech. Pokud se mu nesmějete a nejdete mu na ruku, vyvede ho to z míry. Podle mě rozumní lidé, co se smíchem podbízejí těmhle bláznům, dělají jenom blázny bláznům. OLIVIE Onemocněl jsi sebeláskou, Malvolio, a nepoznáš dobré od špatného. Být laskavý, nezáludný a svobodomyslný, nedělal bys z komára velblouda. Výsadou bláznů je, že neurazí, i když nám spílají v jednom kuse, stejně jako muž proslulý moudrostí se nás nedotkne, ani když nás v jednom kuse kárá. ŠAŠEK Merkur, bůh zlodějů, kéž naučí vás skvostně lhát, neboť jste se právě zastala všech bláznů. OLIVIE

65

70

75

80

85

90

95

Vystoupí Marie. U brány stojí nějaký mladík, madam, a přeje si s vámi mluvit. OLIVIE Přichází od hraběte Orsina, že? MARIE To nevím, ale vypadá dobře a má početnou družinu. OLIVIE Kdo z mých lidí s ním mluví u brány? MARIE Pan Tobiáš, váš příbuzný, madam. OLIVIE Odveď ho, prosím tě. Žvaní samé nesmysly. Dělá nám jen ostudu. MARIE

100

105

Odejde Marie.


366


4.3.2011 18:31:37

Jděte tam, Malvolio. Pakliže to je námluvčí od hraběte, je mi špatně nebo nejsem doma – vymyslete si, co chcete. Hlavně ať jde pryč. Odejde Malvolio.

110

Stárneš, blázne. Tvoje vtipy vyšly z módy. ŠAŠEK Zastala jste se bláznů, madono, jako byste mluvila za vlastního syna. Kéž mu Jupiter nadělí prvotřídní mozek. Á, tady ho máme – Vystoupí Pan Tobiáš.

115

120

125

– tenhle váš příbuzný má taky v hlavě, jenomže ne mozek. OLIVIE Na mou duši, zase se nám opil. Kdo je ten člověk u brány, strýčku? PAN TOBIÁŠ Nějaký pán. OLIVIE Jaký pán? PAN TOBIÁŠ Nějaký pán. (Říhne) Čert aby vzal ty slanečky! (Šaškovi) Co se křeníš, blázne? ŠAŠEK Pan Tobiáš Říhal zaříhal. OLIVIE Tak brzo po ránu, strýčku, a už tak zhulákaný? PAN TOBIÁŠ Já nehulákám. Hulákání nesnáším. Ale u brány právě někdo huláká. OLIVIE To je novina. A kdopak je ten někdo? PAN TOBIÁŠ Ať je to třeba ďábel, mně je to fuk, na mou duši. Ať jde k čertu. Odejde. Čemu se podobá opilec, blázne? ŠAŠEK Utopenci, šílenci a hlupákovi. První stupeň opilosti z něj udělá hlupáka, druhý ho připraví o rozum a ve třetím utone. OLIVIE Běž pro ohledavače mrtvol, blázne, ať se podívá na strýčka. Je ve třetím stadiu. Dočista nám utonul. Postarej se o něj, běž. ŠAŠEK Jenom přišel o rozum, madono. Blázen se postará o šílence. OLIVIE

130

135

Odejde. Vystoupí Malvolio. Ten mladík si nedá říct, madam. Řekl jsem mu, že vám není dobře. „Právě proto s ní musím mluvit,“ povídá on na to. Řekl jsem mu, že spíte. Prý právě proto s vámi musí mluvit. Co mu mám říct, když si nedá říct? OLIVIE Řekni mu, že já s ním mluvit nebudu. MALVOLIO 140

To jsem mu řekl. A on si nedá říct a říká, že bude stát u vašich vrat jako solný sloup nebo jako noha od lavice, dokud s vámi nepromluví. OLIVIE Co je to za člověka? MALVOLIO Jako každý jiný. OLIVIE Způsoby má vybrané? MALVOLIO Velmi nevybrané, ba nevybíravé. Chce s vámi mluvit, ať chcete či nechcete. OLIVIE Jak vypadá? Kolik je mu let? MALVOLIO Na muže není dost starý, na chlapce není dost mladý. Je jako lusk, v němž hrách teprv musí dozrát, žádný pulec, žába ještě ne, tak něco mezi. Pohledný je dost, výřečný velmi, ač ještě velmi nedávno mu teklo mléko po bradě. OLIVIE Uveď ho. A zavolej komornou. MALVOLIO Komorná má jít k paní! MALVOLIO

145

150

155

Odejde. Vystoupí Marie. Podej mi závoj. Přehoď mi ho přes tvář. Poslechnem si zas hraběcího posla.

OLIVIE

160

Vystoupí Viola jako Cesario. Která z vás je tu vzácná paní domu? Mluv ke mně. Odpovím ti za ni. Takže? VIOLA Zářivá, nádherná, nedostižná krásko – prosím vás, řekněte mi, jestli je tu paní domu, nikdy jsem ji totiž neviděl. Nerad bych tu řečnil zbůhdarma. Ta řeč mi dala dost práce, víte, navíc jsem se ji musel naučit nazpaměť. A prosím, neurážejte mě výsměchem, krásné dámy. Jsem nesmírně citlivý na sebemenší kritiku. OLIVIE Kdo vás poslal, pane? VIOLA Můžu říkat jen to, co jsem se naučil. A odpověď na vaši otázku nemám v roli. Buďte té dobroty, slečno, a dejte mi ujištění, že jste paní domu, abych mohl pokračovat ve své řeči. OLIVIE Vy jste herec, pane? VIOLA Nejsem, na mou duši nejsem, ale přesto vám přísahám, že nejsem to, co hraju. Jste paní domu? OLIVIE Doufám, že si nic neprávem nepřisvojuji, když řeknu, že jsem. VIOLA Když jste, tak si přisvojujete sama sebe, protože to, co máte, máte dát, a ne si to nechávat pro sebe. Ale to taky nemám v roli. Budu teď chvíli pokračovat v chvalořeči na vás a pak přistoupím k jádru věci. VIOLA

OLIVIE

165

170

175

180

185


367


4.3.2011 18:31:37

Přistupte rovnou k věci, chválu si nechte od cesty. VIOLA Ale to mě mrzí. Ta chvála mě stála obrovské úsilí. Navíc je poetická. OLIVIE Tím víc je prolhaná, takže si ji nechte. U brány jste prý byl značně neurvalý. Byla jsem zvědavá, co jste zač. Proto jsem vás přijala. Vaše řeči mě nezajímají. Nejste-li padlý na hlavu, hleďte vypadnout. Jestli mi chcete něco rozumného říct, řekněte to stručně. Svítí snad měsíc, abych s vámi vedla lunatické řeči? MARIE Zvedněte kotvy, pane. Tamhle jsou dveře. VIOLA Ne tak zhurta, kapitáne. Plachty zůstanou svinuté, dokud něco nerozvinu. Domluvte, prosím, své obřici, vzácná paní. OLIVIE Co máte na srdci? VIOLA Já? Nic. Jenom nesu vzkaz. OLIVIE Musí to být hrozný vzkaz, když se jeho donašeč tak hrozně chová. Mluvte. VIOLA Je to jen pro vaše uši. Nepřišel jsem vyhlásit válku ani vymáhat daně. Přicházím v míru. Můj vzkaz je mírný a míří k míru. OLIVIE Ale začal jste vlezle. Kdo jste a co chcete? VIOLA Případná vlezlost do mě vlezla až poté, co jsem byl tak ve zlém přijat. Kdo jsem a co chci, je tajemství, které je třeba střežit jako panenství. Co pro vás bude slovo Boží, v cizích uších znělo by jak rouhání. OLIVIE (Marii a družině) Nechte nás o samotě. Poslechnem si slovo Boží. OLIVIE

190

195

200

205

210

215

Odejde Marie a družina. Můžete kázat, pane. Jaký text jste zvolil? Milostiplná slečno – OLIVIE Útěšný úvod. Úžasně úchvatné téma. Odkud jste vzal ten text? VIOLA Z Orsinovy hrudi. OLIVIE Z jeho hrudi? Kapitola která? VIOLA Kapitola srdeční, abych tak řek. OLIVIE Tu znám. Kacířské řeči. Ještě něco? VIOLA Ukažte mi svou tvář, madam. OLIVIE Pán kázal, že ukázat mám tvář? Chce jí něco vzkázat? Tohle v textu není. Ale budiž: odhrneme záclonu a ukážeme obrázek. (Poodhrne závoj) Račte se podívat, pane. Tak tohle jsem já. Podepíšu vám to s dnešním datem. Dobrá práce, ne? VIOLA Výtečná. Není-li to falzifikát. VIOLA

220

225

230

Žádné šminky, pane. Přírodní barvy. Ty jen tak nepouštějí. VIOLA Jsou skvěle namíchané. Příroda je nanesla tím nejjemnějším štětcem. Jste nejkrutější žena na světě, když do hrobu si vezmete tu krásu a nenecháte světu kopii. OLIVIE Žádné strachy, pane, nebudu tak krutá. Pořídím soupis veškerých svých půvabů jako přílohu k poslední vůli. Každá položka bude mít svoje inventární číslo. Za prvé: jedny rty, spíš do červena. Za druhé: dvě oči, šedé, k tomu víčka, počtem dvě. Za třetí: jeden krk, jedna brada a tak dále. Jste tu coby odhadce, pane? VIOLA Jste příliš pyšná, slečno, to je vidět. Krásná jste ale přímo ďábelsky. Můj pán vás miluje a jeho láska je hodna vaší nevýslovné krásy. OLIVIE Jak moc mě miluje? VIOLA Prolévá pro vás potoky slz a každý jeho vzdech poryvem vášně plane jako požár. OLIVIE Tvůj pán ví dobře, že ho nemiluju. Šlechetný je, to vím, a k tomu čestný, bohatý, mladý, vzdělaný a krásný, statečný, milý, laskavý a štědrý, má skvělou postavu i postavení, celý je skvělý, ale já ho nechci. A mohl to už dávno pochopit. VIOLA Kdybych vás miloval tak vášnivě jak on, tak pro vás trpěl, zmíral láskou, to vaše „ne“ bych nikdy nepochopil a nepřijal. OLIVIE Co byste tedy dělal? VIOLA Altánek z vrboví bych postavil u vašich bran a pořád bych vás volal a skládal písně o zhrzené lásce a vykřičel je do nočního ticha a kopce kolem zpívaly by se mnou a ozvěna, co poví všechno, co ví, do světa volala by jméno Olivie. Vzduch ani zem by nedaly vám pokoj, až vymámily by z vás smilování. OLIVIE Svedete toho hodně. Jakého jste rodu? VIOLA Lepšího, než vypadám. Jsem šlechtic. OLIVIE

235

240

245

250

255

260

265

270


368


4.3.2011 18:31:37

Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete

Recommend Documents