VEŘEJNÝ DLUH VE STÁTECH EVROPSKÉ UNIE Public debt in the European Union member states

Masarykova univerzita Ekonomicko správní fakulta

Studijní obor: Veřejná ekonomika

VEŘEJNÝ DLUH VE STÁTECH EVROPSKÉ UNIE Public debt in the European Union member states Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Petra Dvořáková

Autorka:

Hana Herzánová

Brno, květen 2006

Jméno a příjmení autora:

Hana Herzánová

Název bakalářské práce:

Veřejný dluh ve státech Evropské unie

Název v angličtině:

Public debt in the European Union member states

Katedra:

Veřejné ekonomie

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Petra Dvořáková

Rok obhajoby:

2006

Anotace

Předmětem této bakalářské práce je vývoj veřejného zadlužení ve vybraných státech Evropské unie. Pozornost je věnována konkrétně Francii a Německu. První část práce je zaměřena na vymezení základních pojmů, se kterými je později pracováno. Ve druhé části práce je na základě získaných dat analyzován fiskální vývoj Francie a Německa s ohledem na fiskální kritéria aplikovaná v Evropské unii a s nimi související Pakt stability a růstu. Poslední část je

věnována zhodnocení fiskálních pravidel a predikci budoucího fiskálního vývoje a veřejného zadlužení v konkrétně vybraných státech. Annotation

The objective of the thesis is to outline the trend of public debt in selected European Union

countries. Special attention is given to France and Germany. The first part of the thesis focuses on explanation of basic terms that are used throughout the thesis. Then fiscal

development in both France and Germany is analysed with regard to European Union fiscal criteria and related Stability and Growth Pact. The last part of the thesis is aimed at the assessment of fiscal principles and prediction of future fiscal development and public debt in the selected countries. Klíčová slova

Veřejné finance, veřejný dluh, deficit státního rozpočtu, fiskální kritéria, Pakt stability a růstu Keywords

Public finance, public debt, budgetary deficit, fiscal criteria, The Stability and Growth Pact

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Veřejný dluh ve státech Evropské unie vypracovala

samostatně pod vedením Ing. Petry Dvořákové a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dne 11. května 2006 _____________________________ vlastnoruční podpis autora

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Petře Dvořákové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

Obsah OBSAH .......................................................................................................................7 ÚVOD ..........................................................................................................................9 1

TEORETICKÁ VÝCHODISKA ...........................................................................11

1.1

Veřejné finance................................................................................................................................ 11

1.2

Fiskální nerovnováha ...................................................................................................................... 12

1.2.1 1.2.2

1.2.3

1.2.4

Rozpočtový deficit........................................................................................................................ 13

Veřejný dluh................................................................................................................................. 14

Vzájemný vztah deficitu a veřejného dluhu ................................................................................... 15

Relativní váha veřejného dluhu ..................................................................................................... 16

1.3

Různé názory ekonomických teorií na deficit a veřejný dluh......................................................... 16

1.4

Příčiny vzniku veřejného dluhu ...................................................................................................... 18

1.5

Důsledky veřejného dluhu............................................................................................................... 21

1.6

Možnosti řešení dluhového problému ............................................................................................. 23

2

VEŘEJNÝ DLUH V EU S APLIKACÍ NA VYBRANÉ ZEMĚ..............................25

2.1

Fiskální kritéria EU ........................................................................................................................ 25

2.2

Fiskální vývoj v EU ......................................................................................................................... 26

2.3

Fiskální vývoj ve vybraných zemích EU......................................................................................... 30

2.3.1

2.3.2 2.3.3

3

Francie ......................................................................................................................................... 30

Německo ...................................................................................................................................... 34

Procedura za porušení pravidel Paktu stability a růstu Německa a Francie ..................................... 38

PREDIKCE VÝVOJE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EU .......................................40

3.1

Zhodnocení fiskálních pravidel EU................................................................................................. 40

3.2

Predikce vývoje veřejného zadlužení v Německu ........................................................................... 41

3.3

Predikce vývoje veřejného zadlužení ve Francii............................................................................. 42

ZÁVĚR ......................................................................................................................44

SEZNAM TABULEK .................................................................................................44 SEZNAM GRAFŮ......................................................................................................45 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ....................................46 SEZNAM PŘÍLOH.....................................................................................................49

Úvod

Dluhová problematika je značně diskutovaným a aktuálním problémem. K tomu přispívá i

fakt, že se netýká pouze současné, ale i budoucí generace. Z historického hlediska veřejné

dluhy vznikaly především v souvislosti s financováním válečných nákladů a následnou

reparací škod. Od sedmdesátých let minulého století jsou na vině především intervence státu do ekonomiky a uplatňování státu blahobytu. Nutnost fiskální vyrovnanosti je dána především

negativním vlivem rozpočtového deficitu a veřejného dluhu na hospodářskou politiku státu. V souvislosti se vznikem a rozvojem Evropské měnové unie je rozpočtová kázeň důležitá pro stabilitu společné měny.

Motivací k výběru tohoto tématu pro mne byla závažnost a aktuálnost dané problematiky. Značná medializace a rozsáhlé diskuse kolem dluhové problematiky mě navedly na myšlenku analyzovat daný problém a mít možnost udělat si tak vlastní názor. Veřejný dluh v zemích Evropské unie je pro mě zajímavým tématem pro podrobné nastudování a rozbor související problematiky z oblasti veřejné ekonomie.

Cílem této bakalářské práce je popis vývoje zadlužení ve vybraných státech Evropské unie a nalezení fiskálních kritérií aplikovaných v těchto zemích. Dále pak zhodnocení udržitelnosti

fiskálního vývoje v konkrétních zemích Evropské unie do budoucna. Z členských zemí

Evropské unie jsem si vybrala Francii a Německo, protože patří k významným státům

Evropské unie nejen co do velikosti ekonomiky, ale také co do ovlivňování hospodářského dění v Evropě. Oba státy i přes svou dynamickou ekonomiku zaznamenaly potíže s dodržováním fiskálních kritérií.

První část práce je věnována teoretickým východiskům a vymezení základních pojmů. Je zde

popsána dlouhodobá fiskální nerovnováha a její vztah ke krátkodobé fiskální nerovnováze. Pozornost je dále věnována příčinám vzniku veřejného dluhu, jeho důsledkům a možnostem dluhového řešení. Ve druhé části je na základě dostupných dat stručně analyzován fiskální

vývoj v Evropské unii a následně ve Francii a Německu s ohledem na fiskální kritéria a s nimi související Pakt stability a růstu. Následně je popsáno disciplinární řízení proti Francii a

Německu za porušení fiskálních pravidel Paktu stability a růstu. Poslední část je pokusem o predikci vývoje ve vybraných státech a zhodnocení situace v oblasti fiskální politiky uplatňující pravidla Paktu stability a růstu.

9

Při zpracování práce používám metodu literární rešerše, metodu analýzy dat, metodu komparace a v závěru syntézu. Využívám přitom odborných zdrojů, dostupných statistik,

novinových a literárních článků. Zaměřuji se také na dostupná data evropského statistického

úřadu Eurostatu a statistiky OECD z důvodu použití jednotné metodiky při zpracování dat. Kromě monografií, které jsem využila především v první části práce, čerpám z internetových zdrojů z důvodu aktuálnosti.

10

1 Teoretická východiska

Dříve než se budu věnovat vybraným státům Evropské unie a jejich problémům s veřejným

zadlužením, je třeba vymezit pojmy jako veřejné finance, veřejný dluh, dlouhodobá a

krátkodobá fiskální nerovnováha, příčiny vzniku veřejného dluhu a jeho vlivu na národní hospodářství.

1.1 Veřejné finance

Veřejné finance jsou důležitou částí veřejného sektoru, protože určují jeho rozsah, strukturu a fungování. Veřejné finance slouží k zabezpečení veřejných statků prostřednictvím různých transferů. Aby mohly být veřejné statky financovány, musí být zajištěn dostatečný objem veřejných příjmů v rámci různých veřejných rozpočtů jako např. státního, regionálních, nebo místních rozpočtů.1 Největší a rozhodující zdroj veřejných příjmů tvoří daně a platby

sociálního a zdravotního pojištění. Získané peněžní prostředky jsou přerozdělovány v podobě veřejných výdajů a je jimi financována ta část národního hospodářství, která nemůže být

z důvodu neefektivnosti plně zabezpečena soukromým sektorem, např. zdravotnictví, školství, atd.

Posláním veřejných financí je tedy zajistit fungování veřejného sektoru a přispět tak k dosažení stability a efektivnosti národního hospodářství.2 Ekonomická teorie rozlišuje tři základní funkce veřejných financí: alokační, redistribuční a stabilizační. Alokační funkce: Prostřednictvím alokační funkce veřejných financí se rozhoduje o tom, jakým způsobem

budou disponibilní finanční prostředky přerozdělovány a kolik připadne na produkci

veřejných statků. Tímto procesem se volí skladba a rozsah veřejných statků. Spotřeba

soukromého statku a užitek z něj odvozený se omezuje pouze na jednotlivého spotřebitele, kdežto u veřejného statku je tento užitek dostupný i ostatním. 3

HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice. 2004, str. 19 STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I.: Veřejná ekonomie pro školu i praxi. 1998, str. 78 3 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 82 1

2

11

Redistribuční funkce: Redistribuční funkce souvisí s rozdělováním a přerozdělováním důchodů. Je zde využíván

princip solidarity, kdy dochází k přerozdělovacímu procesu s cílem zmírnit nerovnosti mezi subjekty. Redistribuční funkce je zajištěna prostřednictvím přerozdělovacích příjmových a

výdajových nástrojů. Příjmovými nástroji jsou především daně v podobě progresivního

zdanění příjmů a na druhé straně daňové úlevy pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Výdajovým nástrojem redistribuční funkce jsou např. sociální transfery rodinám s nižšími příjmy, dotace, subvence. 4 Stabilizační funkce: Veřejné finance mají důležitou úlohu také při ovlivňování makroekonomického výkonu ekonomiky. Jsou používány k zajištění vysoké zaměstnanosti, stability cenové hladiny, ekonomického růstu a vyrovnané platební bilance. Ke stabilizaci ekonomiky jsou využívány

zejména progresivní důchodové daně jako vestavěné stabilizátory na straně příjmů státního

rozpočtu. Na straně výdajů státního rozpočtu to jsou výdaje na nákup výrobků a služeb, které působí na růst celkové agregátní poprávky a tím i na výkon ekonomiky. 5

Peněžní vztahy v rámci přerozdělovacího procesu veřejných financí jsou charakterizovány principy nenávratnosti, neekvivalence a nedobrovolnosti.

Princip nenávratnosti spočívá v nenávratném placení daní či jiných poplatků, kdy neexistuje nárok na vrácení zaplacených daní v podobě příslušné služby nebo veřejného statku.

Principem neekvivalence se rozumí situace, kdy při platbě daní není plátci známo na co jeho

platba bude použita a není mu zaručeno, že výše jeho spotřeby veřejných statků bude ekvivalentní výši jeho platby.

Princip nedobrovolnosti je charakterizován nedobrovolným placením daní a vynutitelností placení daní právní cestou. 6

1.2 Fiskální nerovnováha

Problematika veřejných financí je často spojována s pojmem fiskální nerovnováha. Fiskální

nerovnováha by se dala obecně definovat jako nesoulad mezi rozpočtovými výdaji a příjmy.7 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 82 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 82 6 ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R.Veřejné finance v ČR a EU – distanční studijní opora. 2003, str. 14 4

5

12

Fiskální nerovnováha se projevuje dvěma základními podobami – rozpočtovým deficitem a

veřejným dluhem. Zatímco rozpočtový deficit je výsledkem krátkodobé fiskální nerovnováhy,

veřejný dluh je projevem dlouhodobé fiskální nerovnováhy. Níže budou všechny uvedené pojmy blíže objasněny.

1.2.1 Rozpočtový deficit

Výsledkem hospodaření za celé rozpočtové období (obvykle roku) může být rozpočtový přebytek, jsou-li příjmy větší než výdaje, nebo rozpočtový deficit, jsou-li příjmy menší než

výdaje. V případě, že je veřejný rozpočet vyrovnaný, příjmy jsou rovny výdajům. Rozlišujeme fiskální nerovnováhu za celé veřejné finance, kdy konsolidujeme příjmy a výdaje

za všechny veřejné rozpočty. Nebo je možné se zabývat pouze fiskální nerovnováhou jednotlivých veřejných rozpočtů, tedy státního rozpočtu, územními rozpočty aj.8 V případě

územních rozpočtů, tedy rozpočtů územní samosprávy, které jsou nástrojem municipální

politiky, by mělo být dodrženo pravidlo vyrovnaného či lehce přebytkového rozpočtu.9 Jinak

je tomu u státního rozpočtu, kterému bývá obvykle věnována největší pozornost. Kromě toho, že se jedná o největší, a tedy i nejdůležitější rozpočet, je mu přisuzována stabilizační funkce.

Vláda se prostřednictvím vládních výdajů snaží ovlivňovat ekonomiku. Státní rozpočet může být schválen jako vyrovnaný, přebytkový nebo deficitní. V případě plánovaného, nebo-li

záměrně schváleného deficitu u státního rozpočtu je zároveň schvalován způsob krytí deficitu.10

Rozpočtový deficit, je-li pojímán z hlediska ekonomické teorie, členíme na strukturální (aktivní) a cyklický (pasivní).

Strukturální deficit je nástrojem hospodářské politiky vlády, kdy je uplatňována expanzivní

fiskální politika zvyšováním vládních výdajů nebo snižováním daní. Tím je ovlivňován a

podporován ekonomický růst. Použitím tohoto nástroje dochází k záměrnému deficitnímu výsledku hospodaření.

Cyklický deficit vzniká důsledkem hospodářských cyklů, kdy se reálný HDP nachází pod

úrovní potenciálního produktu. Dochází tedy k působení nějakého vnějšího faktoru, a tudíž cyklický deficit je vládou obtížně ovlivnitelný.11

ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R.Veřejné finance v ČR a EU – distanční studijní opora. 2003, str. 98 ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R.Veřejné finance v ČR a EU – distanční studijní opora. 2003, str. 99 9 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 422 10 ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R.Veřejné finance v ČR a EU – distanční studijní opora. 2003, str. 99 11 ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R.Veřejné finance v ČR a EU – distanční studijní opora. 2003, str. 101, 102 7

8

13

1.2.2 Veřejný dluh

Veřejný dluh je spojován s dlouhodobou fiskální nerovnováhou, a je považován za velmi

problematický. Veřejný dluh má úzkou spojitost s rozpočtovými deficity, protože důvodem

vzniku veřejného dluhu může být mimo jiné transformace rozpočtového deficitu do veřejného

dluhu. To znamená, že vláda řeší rozpočtový deficit formou dluhového financování, tedy financováním založeném na prodeji státních cenných papírů, které jsou nakupovány domácími nebo zahraničními subjekty.

Kromě vzniku veřejného dluhu prostřednictvím rozpočtu, mohou existovat příčiny vzniku dluhu i mimo rozpočet – převzetím závazku jiného subjektu, nebo prostřednictvím deficitů mimorozpočtových fondů.

Výstižná je definice Pekové, která uvádí, že „veřejný dluh je souhrn pohledávek ostatních

ekonomických subjektů vůči státu, jednotlivým stupňům územní samosprávy, veřejným fondům

a ostatním institucím ve veřejném sektoru, a to jak vnitřních subjektů (jde o vnitřní dluh), tak zahraničních subjektů (jde o zahraniční dluh). Státní dluh i dluh příslušného stupně územní samosprávy bude muset být v budoucnu splácen. Tíha umořování dluhu dopadne na daňové poplatníky“.12

Samuelson definuje vládní dluh jako „úhrn vládních závazků ve formě obligací a krátkodobých půjček. Jde o nahromaděné výpůjčky vlády, které vlastní veřejnost ve formě

vládních obligací. Někdy je tento vládní dluh označován jako veřejný. Mezi vládním dluhem a státním deficitem je jednoduchý vztah: Změna vládního dluhu v daném roce se rovná rozpočtovému deficitu“.13

Dvořák pojem veřejného dluhu uvádí v jednostranné kauzalitě veřejného dluhu a

rozpočtového deficitu. „Státní zadlužení úzce souvisí s deficitem státního rozpočtu. Tradičně je souvislost mezi rozpočtovým deficitem a veřejným dluhem chápana v jednostranné kauzalitě. Rozpočtový deficit jako příčina veřejného dluhu – veřejný dluh jako důsledek

rozpočtového deficitu. Z tohoto pojetí vychází velmi častá definice, která definuje veřejný dluh jako sumu minulých rozpočtových deficitů“.14

PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 445 SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 1991, str. 982, 399 14 DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 134 12

13

14

Hrubý a čistý veřejný dluh Za hrubý veřejný dluh je označován celkový objem závazků státu, územní samosprávy a jiných institucí a to bez ohledu na pohledávky státu. Čistý dluh je potom vyčíslením hrubého

dluhu po odečtení pohledávek. Z metodického hlediska je toto rozlišení problematické a to především při mezinárodním srovnávání. Problém spočívá především v problematickém

oceňování státních aktiv a s inkasem pohledávek státu, kdy může jít o tzv. nedobytné pohledávky. Proto se v případě státního dluhu standardně vykazuje hrubý dluh.15 Vnitřní a vnější dluh Při rozlišení vnitřního a vnějšího dluhu vycházíme z toho, je-li věřitelem domácí nebo

zahraniční subjekt. V případě vnitřního dluhu dluží země různým tuzemským institucím, jsou

to převážně kapitálově silné instituce. Vnější dluh představuje zadluženost vůči zahraničí. Velikost zahraničního dluhu je závislá od ekonomické situace země. V rozvojových zemích je

výše zahraničního zadlužení vysoká, protože krytí deficitu vnitřním dluhem naráží na nedostatečně rozvinutý finanční trh.16

1.2.3 Vzájemný vztah deficitu a veřejného dluhu

Na základě vzájemného vztahu rozpočtového deficitu a veřejného dluhu je nutné rozlišit

celkový deficit a tzv. primární deficit. Celkový deficit je sumou primárního deficitu a úroků z veřejného dluhu. Toto rozlišení je důležité aby bylo zřejmé, jak vláda hospodaří

v konkrétním rozpočtovém období. Může totiž nastat situace, kdy vláda hospodaří s primárním přebytkem, ale po přičtení úroků z veřejného dluhu se dostává do deficitu. Úroky z úvěru představují pasivní složku celkového schodku rozpočtu a nemusela je zavinit politika současné vlády.17 Proto je k hodnocení fiskální politiky stávajícího období používám primární

deficit. Při výpočtu primárního deficitu se úroky z veřejného dluhu nezahrnují do výdajové

strany rozpočtu.18 Z výše uvedeného tedy vyplývá, že veřejný dluh, tedy úroky z veřejného

dluhu mohou mít za následek deficitní hospodaření konkrétního rozpočtového období.

„Hospodářské výsledky ukazují, že např. v roce 1988 představoval celkový deficit v zemích

evropské desítky v průměru 2,9 % HDP. Bez započtení úroku z veřejného dluhu by však

dosáhly tyto země primárního přebytku 1,8 % HDP. Z toho plyne, že váha úroku deformující PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 445, 446 DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 137 17 HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice. 2004, str. 276 18 STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. 1998, str. 99 15

16

15

výdajovou stravu činila průměrně 4,7 % HDP, tzn. více než průměrný přírůstek dluhu v důsledku deficitu“.19

1.2.4 Relativní váha veřejného dluhu

Chceme-li se zabývat veřejným dluhem jako součástí ekonomiky a jeho vlivem na

hospodářskou politiku země, je nutné rozlišit absolutní a relativní velikost veřejného dluhu.

Absolutní velikost veřejného dluhu je vyčíslena v peněžních jednotkách a velmi rychle roste. Musíme však vzít v úvahu i velikost ekonomiky, počet obyvatel a celkový výkon ekonomiky. Z ekonomického hlediska je proto správné porovnání veřejného dluhu s velikostí ekonomiky

dané země, vyjádřené HDP. K tomu slouží ukazatel relativní váha veřejného dluhu, vyjadřující procentuální poměr veřejného dluhu k HDP.

Roste-li absolutní objem veřejného dluhu a relativní váha je stabilní, nastává situace, kdy

veřejný dluh roste spolu s HDP. Jinak je tomu v případě, kdy se nezvyšuje pouze absolutní objem veřejného dluhu, ale roste i jeho relativní váha. To je většinou způsobeno trvalými rozpočtovými deficity. Dalšími faktory ovlivňujícími růst relativní váhy veřejného dluhu jsou:20 -

míra zděděné dluhové zátěže

-

velikost primárního deficitu, který vyjadřuje nárůst zadlužení vlivem vládní fiskální

-

míra monetizace dluhu (emisní financování deficitu)

-

politiky a exogenních faktorů

poměr tempa růstu HDP a úrokové míry, který vyjadřuje relativní vliv úroků z veřejného dluhu.

1.3 Různé názory ekonomických teorií na deficit a veřejný dluh Klasická teorie veřejných financí Klasická teorie veřejných financí spadá do období klasické politické ekonomie Adama Smitha

až do začátku 20 století. Klasická teorie odmítala deficitní hospodaření státu a prosazovala zlaté pravidlo vyrovnanosti státního rozpočtu.21 Pouze v období válek, kdy dluh země rostl

vypisováním válečných půjček, mohl být státní rozpočet schodkový. V tomto období byly

doc. PhDr. Jan Šelešovský, CSc., přednáškový studijní materiál k předmětu Veřejná ekonomika DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 140, 141 21 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 426 19

20

16

veřejné finance považovány za analogii rodinných financí. Podle Samuelsona se tato analogie

zakládá na přesvědčení, že i vláda by se měla obávat bankrotu v případě, že obdobně jako manžel s manželkou utratí víc, než kolik činí jejich měsíční příjem. Dále Samuelson uvádí, že státní dluh je zátěží přesouvanou na bedra budoucích generací a přivádí nás na scestí.22 Keynesiánská teorie veřejných financí K významné změně, která je nazývána keynesiánskou revolucí došlo ve 30. letech 20 století.

Novou teorii, jejíž výsledkem je zrod nové makroekonomie, ovlivnil J.M.Keynes. Podstatou jeho učení bylo zvýšení ekonomického růstu formou zvýšení poptávky ze strany státu. Ke stimulaci agregátní poptávky by docházelo růstem výdajů státního rozpočtu. To by mělo za

následek dlouhodobě vyšší růst potenciálního a posléze i aktuálního hrubého domácího

produktu z důvodu většího rozsahu kapitálu. Připouštěla se tedy možnost přechodného deficitního hospodaření způsobeného růstem výdajů státního rozpočtu. Nástrojem

keynesiánské stabilizační fiskální politiky se staly kromě vládních výdajů i progresivně

konstruované důchodové daně, které mají vliv na výši disponibilního důchodu. V období

expanze ekonomiky, kdy dochází k růstu důchodů jsou tyto zdaňovány vyšší sazbou, naopak v recesi, kdy příjmy domácností i firem klesají dochází k nižšímu zdanění. Státní intervence do hospodářství vycházející z keynesiánské politiky způsobily rychlý ekonomický růst v 50. a 60. letech 20. století a zdálo se, že toto učení je tou správnou cestou. Už v 70. letech došlo ke kritice této teorie, kdy byl ve většině zemí zpomalen až zastaven ekonomický růst spojený

s velkou inflací a zároveň růstem nezaměstnanosti.23 Příčinou zpomalení ekonomického růstu byly ropné krize, které keynesiánská hospodářská politika neuměla vyřešit, respektive si neuměla poradit s vývojem po těchto krizích. Keynes hlásal možnost nahrazování inflace nezaměstnaností a naopak, což platilo v podstatě v ekonomikách až do první ropné krize, pak se ukázala neplatnost této teze.24 Přístup monetaristů k deficitu Po období aplikace keynesiánského učení nastává etapa snah o omezení státních zásahů do hospodářství. V makroekonomii nastávají zásadní spory a standardní keynesiánská teorie je kritizována a někdy i zcela odmítána.

HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice. 2004, str. 286 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 426, 427 24 Převzato z odborného výkladu vedoucí práce Ing. Petry Dvořákové 22

23

17

Monetaristé přišli s názory, že státní intervence do ekonomiky je nežádoucí je třeba ji zásadně omezit. Kritizovali především rostoucí míru inflace, která snižuje sklon k investicím, omezuje

hospodářský růst a tím podporuje růst nezaměstnanosti.25 Inflace je přitom způsobena právě

deficity státního rozpočtu, které vedou k veřejnému dluhu. Dluh je následně kryt půjčkami na

peněžním trhu, což způsobuje růst poptávky po úvěrech a tím růst úrokových sazeb. Hospodářský růst je omezen právě proto, že soukromé výdaje a výdaje výrobců klesají

z důvodu vysokých úrokových sazeb. Keynesiánská teorie na svoji obranu proti kritice tvrdí,

že je důležité rozlišit na jaký účel je deficit použit. Využití státních výdajů na infrastrukturu vede k jejich několikanásobnému zhodnocení formou hospodářského růstu.26

1.4 Příčiny vzniku veřejného dluhu

Nejvýstižnější dělení příčin veřejného dluhu je na rozpočtové a mimorozpočtové příčiny. Mimorozpočtové příčiny vzniku veřejného dluhu je možno hledat v minulosti ve spojitosti

s vedením válek a následnou reparací škod. Mezi další mimorozpočtové příčiny patří přijetí

dluhu z minulého období (např. v ČR po rozpadu federace) a přijetí závazků jiných subjektů vládou. Další způsob růstu veřejného zadlužení mimorozpočtovou cestou je vliv zadlužení mimorozpočtových fondů, které není zachyceno rozpočtovým hospodářstvím.27

Rozpočtové příčiny vzniku a růstu veřejného dluhu se týkají především dlouhodobých deficitů

a způsobu jejich financování. Vzniklý schodek rozpočtu veřejných financí je možno krýt

několika způsoby. Zvýšením daní a jiných veřejných příjmů, krácením veřejných výdajů, využitím prostředků z privatizace, dluhovým a emisním financováním. Z uvedených způsobů

financování rozpočtového deficitu lze považovat za standardní a nejrozšířenější dluhové a

emisní financování.28 K vyjádření vztahu emisního a dluhového financování rozpočtového

deficitu vládou lze uplatnit tzv. vládní bilanční rovnici: -( T - Gc - Gi ) = Bgp + Bgf + Bcb T Gc Gi Bgp Bgf Bcb

jsou celkové vládní příjmy jsou vládní výdaje na spotřebu jsou vládní výdaje na investice je prodej vládních obligací domácímu soukromému sektoru je prodej vládních obligací do zahraničí přímá půjčka vládě od centrální banky

Zdroj: Hamerníková B., Kubátová K. (2004)

PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 427 STRECKOVÁ, Y., MALÝ, I.:Veřejná ekonomie pro školu i praxi. 1998, str. 95 27 HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice.2004, str. 282 28 HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice. 2004, str. 279, 280 25

26

18

Levá strana rovnice vyjadřuje deficitní výsledek hospodaření a na pravé straně je uveden možný způsob jeho krytí.

Emisní financování rozpočtového deficitu Emisní financování deficitu spočívá v přímém nákupu státních dluhopisů centrální bankou nebo v poskytnutí přímého bankovního úvěru vládě. Tato forma financování deficitu má za následek monetizaci deficitu, protože deficit je fakticky kryt úvěrovou emisí. Tím dochází ke

zvýšení množství peněz v ekonomice, což má vliv na cenovou hladinu a úrokovou míru.29 Poskytnutí přímého úvěru od centrální banky na krytí deficitu státního rozpočtu je ve většině vyspělých demokratických zemí ze zákona zakázáno, nebo legislativně omezeno.30 Dluhové financování rozpočtového deficitu Dluhové financování deficitu je založeno na emisi státních dluhopisů a jejich prodeji. Vládní

dluhopisy - obligace mohou být neobchodovatelné anebo obchodovatelné (těch je většina).

Obchodovatelné obligace mohou být dále prodány a stávají se normálním produktem kapitálového trhu. Vládní obligace se dělí podle doby splatnosti na:

-

krátkodobé s dobou splatnosti v měsících, maximálně do jednoho roku (označované jako

-

střednědobé s dobou splatnosti od jednoho do deseti let

-

pokladniční poukázky)

dlouhodobé s dobou splatnosti delší než 10 let

Státní dluhopisy mohou být nakoupeny domácími jednotlivci, firmami nebo institucemi.

Vzhledem k výhodnému úroku, nízké míře rizika a obvyklému daňovému zvýhodnění, nakupují státní dluhopisy kapitálově silné a dostatečně likvidní instituce jako jsou komerční

banky, pojišťovny, investiční a pojistné fondy.31 V případě prodeje státních dluhopisů do zahraničí dochází ke krytí deficitu zahraničními subjekty. Krytí rozpočtového deficitu domácími subjekty Nedostatek financí ve veřejném sektoru je, v tomto případě, kryt z domácích soukromých

úspor a tím dochází k nárůstu domácího dluhu. Disponibilní zdroje domácích úspor v ekonomice jsou omezené, proto není možné krýt celý rozpočtový schodek pomocí HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice. 2004, str. 281 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 435 31 DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 136 29

30

19

domácího soukromého sektoru. V praxi je tedy financování deficitu domácími subjekty

značně limitováno. Omezenou absorpční schopnost domácího soukromého sektoru ukazuje následující rovnice:

-( T - Gc - Gi ) = (Sp - Ip) + ( Im – Ex) T Gc Gi Sp Ip Im–Ex

jsou celkové vládní příjmy jsou vládní výdaje na spotřebu jsou vládní výdaje na investice jsou soukromé úspory jsou soukromé investice je deficit obchodní bilance

Zdroj: Hamerníková B., Kubátová K. (2004)

Absorpční schopnost soukromého sektoru je dána rozdílem mezi soukromou spotřebou, soukromými úsporami a saldem obchodní bilance.32

V případě, že soukromý sektor koupí vládní dluhopisy, nezbudou mu dostatečné finanční prostředky na vlastní investice. Tím dochází k vytěsňování soukromých investic. Jak uvádí

Samuelson „dochází k nahrazování kapitálu veřejným dluhem, když lidé drží raději aktiva

založená na veřejném dluhu než na kapitálu“.33 Nakupováním vládních dluhopisů se tedy

snižuje nakupování kapitálu, což má vliv na hospodářský růst dané země se všemi

makroekonomickými důsledky. Je tedy schůdnější cesta zadlužení se v zahraničí a dát tak vzniknout vnějšímu dluhu? Jaký je optimální podíl držitelů vládních dluhopisů zahraničních a domácích subjektů?34

Krytí rozpočtového deficitu zahraničními subjekty Financováním deficitu zahraničními subjekty se snižuje negativní vliv domácího veřejného

dluhu na vytěsňování investic. Zvláště v zemích, kde je kapitálový trh na nedostatečné úrovni je zahraniční dluh vhodným řešením. Dále je některými autory pozitivně zhodnocen příliv zahraničního kapitálu, ke kterému dochází nákupem vládních obligací cizozemci. Získané

prostředky mohou být použity na realizaci veřejných programů. Na druhou stranu jsou se

zahraničním financováním deficitu spojena různá negativa. Ta se dotýkají především úroků placených ze zahraničního dluhu. Je nutné si uvědomit, že tyto úroky jsou splaceny v cizí měně, což vyvolává tlak na přebytek obchodní bilance. Dochází ke snížení importu a tím ke

HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice. 2004, str. 280 SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W.D. Ekonomie. Praha 1991, str. 401 34 DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 136 32

33

20

snížení spotřeby dováženého zboží.35 Hamerníková uvádí, že v odborné literatuře je tento jev

nazýván importem pohlceným úroky ze zahraničního veřejného dluhu. Omezením dovozu

potřebných surovin a technologií dochází ke snížení tempa růstu ekonomiky. „K dosažení

přebytků obchodní bilance jsou vyžadována podpůrná kursová opatření, tzn. průběžná devalvace měny. To ovšem vede k růstu hodnoty úroků zahraničního dluhu v domácí měně a

k dalšímu rozpočtovému břemenu. Devalvace vede k automatickému nárůstu objemu zahraničního dluhu s následným růstem poměru rozpočtových úrokových plateb k příjmům.“36

Zhodnocení podílu domácího a zahraničního zadlužení je velmi problematické a vždy záleží

na ekonomické situaci dané země. O tom vypovídá i fakt, že podíl vnitřního a vnějšího dluhu se v jednotlivých zemích značně liší.

1.5 Důsledky veřejného dluhu

Důsledkům veřejného dluhu je věnována značná pozornost, což je zapříčiněno nejen růstem relativní váhy veřejného dluhu, ale především negativním vlivem dluhu na rozpočet a fiskální

rovnováhu. V neposlední řadě bude veřejný dluh s velkou pravděpodobností břemenem pro budoucí generaci obyvatel.

Vliv veřejného dluhu na rozpočet Negativní vliv veřejného dluhu na rozpočet spočívá v placení úroků z veřejného dluhu, je-li

uplatňována politika dluhového financování veřejných deficitů. „Vzhledem k tomu, že úroky

z veřejného dluhu jsou částí rozpočtových výdajů dochází tak ke zpětnému propojení rozpočtového a dluhového problému.“ V mnoha zemích v posledním desetiletí jsou úroky

z veřejného dluhu nejdynamičtější částí běžných výdajů státního rozpočtu.37 Právě vysoké úrokové náklady z veřejného dluhu minulých let způsobují v mnoha případech vznik deficitu

v dalším období. Proto se při vyčíslení primárního deficitu neberou v úvahu úroky z veřejného dluhu.38 Může tedy dojít (a často i dochází) k tomu, že i při nulovém primárním

deficitu, či dokonce primárním přebytku celkový deficit vlivem úroků z veřejného dluhu dále

roste. Tento efekt je v literatuře popisován jako „dluhová past“. Dochází také k růstu relativní

váhy veřejného dluhu, kdy se zvyšuje podíl veřejného dluhu k HDP. „Vláda je tedy sice

schopna dosáhnout krátkodobé fiskální rovnováhy (nulového primárního deficitu, nebo HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice. 2004, str. 280, 281 DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 137 37 DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 146 38 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 453 35

36

21

dokonce primárního přebytku), není však schopna zabránit prohlubování dlouhodobé fiskální nerovnováhy (kontinuálnímu zvyšování podílu veřejného dluhu k HDP).“39 Vliv veřejného dluhu na fiskální politiku Roste-li veřejný dluh, zvyšují se i nároky na jeho obsluhu včetně placení úroků z veřejného dluhu. To má za následek každoroční zvýšení na výdajové straně státního rozpočtu a tím i

omezení objemu výdajů, které mohou být použity na uplatnění fiskální politiky vládou. Zužuje se tedy prostor pro aktivní vládní fiskální politiku, která je vytlačena právě zvyšujícím

se podílem pasivní složky celkového deficitu. Dochází tedy k tomu, že vláda je při svých

rozhodovacích procesech v rámci veřejných financí značně omezena a její hlavní vynucenou prioritou se stává snížení relativní váhy veřejného dluhu. V případě, že se dostane ekonomika do deprese doprovázená růstem nezaměstnanosti, nastává prostor pro uplatnění expanzivní

fiskální politiky zvýšením vládních výdajů. Zde je vláda značně omezena již existující fiskální nerovnováhou. Z důvodu zvyšující se pasivní složky celkového deficitu musí dojít k omezení aktivní složky, tedy k postupnému snižování primárního deficitu.40 Vliv veřejného dluhu na budoucí generace Vzhledem k současnému vývoji veřejného dluhu a jeho negativním důsledkům na ekonomiku

je jasné, že následky spojené se státním zadlužením ponese nejen součastná, ale i budoucí generace. Snad nejzávažnějším důsledkem velkého veřejného dluhu je, že vytlačuje ze zásoby

kapitál, který je největším bohatstvím národa. Občané dané země drží ve státních obligacích část bohatství, o tuto část musí být snížena držba jiných aktiv. Jakmile je snížena držba jiných aktiv, občané ani firmy neinvestují do výstavby, nekupují nemovitosti, firmy zpomalují

nákupy nových továren. Popisované snížení kapitálu má za následek pokles potenciálního produktu, snížení mezd a nárůst nezaměstnanosti.41 Dojde k tomu, že budoucí generace zdědí

menší zásobu kapitálu a bude mít tudíž k užití nižší důchod. Právě financování půjčkou na úkor úspor zatěžuje budoucí generace.

Financování veřejného dluhu zahraničními půjčkami klade břemeno na budoucí generaci tím,

že jí vzniká povinnost obsluhovat zahraniční dluh. Daněmi, které budoucí generace vybere

DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 146 DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 149, 150 41 SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonomie. 1991, str. 402, 404 39

40

22

bude muset financovat úroky zahraničních investorů. Bude se tedy muset rozdělit o část národního důchodu a přesunout část zdrojů mimo hranice státu. 42 Vliv veřejného dluhu na redistribuci V neposlední řadě má veřejný dluh vliv na redistribuci blahobytu. Nominální hodnota emitovaných cenných papírů na krytí vnitřního dluhu je zpravidla tak velká, že je nemůže

nakupovat většina domácností. To způsobuje, že úroky z veřejného dluhu jsou placeny

bohatým subjektům. Dochází k rozdělení části finančních prostředků z veřejných rozpočtů mezi movité subjekty. Tyto finanční prostředky jsou však placeny z daní, které musí odvádět

všichni.43 Nastává přerozdělovací proces, který ještě prohlubuje sociální nerovnost bohatých a

chudých. V odborné literatuře je tento jev označován ztrátou efektivnosti ze zdanění.

1.6 Možnosti řešení dluhového problému

Při řešení dluhového problému je možné využít dvou cest ke snížení objemu veřejného dluhu.

Jedná se o aktivní cestu, formou vládních rozpočtově-politických opatření, a pasivní cestu, která využívá pozitivního vlivu vnějších faktorů na velikost veřejného dluhu. Snížení objemu veřejného dluhu formou vládních opatření44 Vláda se může v rámci svých rozpočtově-politických opatření snažit o dosažení přebytku státního rozpočtu. Přebytek bude následně použit na splácení dluhu včetně úroků. To v praxi

znamená omezení veřejných výdajů nebo zvýšení daňového zatížení. Obojí je nepopulární a

mnohdy těžko realizovatelné. Restriktivní rozpočtová opatření v podobě snížení vládních

výdajů nebo zvýšení daní zpomaluje hospodářský růst a ekonomika se může dostat do recese. Proto omezení vládních výdajů a zvýšení daňové zátěže je vždy vážné ekonomické dilema.

Nehledě na to, že zvýšení daní je z hlediska volebních preferencí, o které usiluje každá vláda, bolestné a nepopulární.

Vláda se může rozhodnout, že bude dluhový problém řešit cestou monetárního řešení. Toto

opatření spočívá v monetizaci dluhu, nebo-li splacení dluhu emisí bankovek. Jak už bylo uvedeno v kapitole o emisním financování deficitu, monetizace dluhu má dopad na zvýšení

MUSGRAVE, R. A. MUSGRAVE, P. B. Veřejné finance v teorii i praxi. 1994, str. 511, 513 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 453 44 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 453, 454 42

43

23

peněžní nabídky, a tím i zvýšení cenové hladiny se všemi negativními důsledky vyvolané inflace. Toto řešení se obtížně prosazuje a je ve většině vyspělých zemí zakázáno.

Politicko administrativní řešení vyžaduje zpochybnění existujícího dluhu novou vládou, nebo

zastavení platby úroků. To však velmi poškozuje věřitele. Dojde-li k tomu, že stát odmítne

splácení dluhu, je pravděpodobné, že v budoucnu nezíská půjčku. Přinejmenším zpochybnění dluhu povede k vyšším úrokům v budoucnosti. Tato forma řešení je velmi riskantní, neboť zpravidla dochází ke ztrátě důvěryhodnosti státu a je spojena s budoucími obtížemi při financování případného deficitu státního rozpočtu.

Snížení objemu veřejného dluhu využitím vlivu pozitivních vnějších faktorů45 Pozitivní vliv na velikost veřejného dluhu má jednorázová neanticipovaná inflace, která se projeví růstem nominálního HDP přičemž úrokové sazby z veřejného dluhu zůstávají nízké. Ani toto řešení není bezproblémové a naráží na nezávislou protiinflační politiku centrální

banky. Kromě toho působí proti využití inflace i zkracování doby splatnosti emitovaných dluhopisů.

Pokud by ekonomika fungovala efektivně a ekonomický růst by byl větší než úroková míra z veřejného dluhu, došlo by ke snížení podílu dluhu na HDP. Popisovaná situace by měla

podle některých ekonomických expertů nastat v následujících letech v ČR, proto doporučují

využít dluhového financování k dokončení ekonomické transformace. Tento názor však není přijímán všemi ekonomy jednoznačně.

Poslední faktor, který by mohl pozitivně ovlivnit velikost veřejného dluhu, jsou zahraniční

dary a granty. V zemích s vyspělou ekonomikou nehrají zahraniční dary a granty téměř

žádnou roli. V rozvojových zemích, zvláště těch předlužených, je prominutí dluhu, nebo jeho části výraznou pomocí.

45

ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R. Veřejné finance v ČR a EU – distanční studijní opora. 2003, str. 113, 114

24

2 Veřejný dluh v EU s aplikací na vybrané země V další části práce se budu podrobněji věnovat veřejnému dluhu ve dvou státech Evropské

unie s přihlédnutím k Paktu stability a růstu (dále také Pakt). Jedná se o Francii a Německo,

které patří k významným státům EU nejen co do velikosti ekonomiky, ale také co do ovlivňování hospodářského dění v EU. Oba státy i přes svou dynamickou ekonomiku

zaznamenaly potíže s dodržováním Maastrichtských kritérií, proto nastoupily procedury Paktu stability a růstu. Tato skutečnost jistě stojí za pozornost.

2.1 Fiskální kritéria EU Vzhledem k dlouhodobému a těžce řešitelnému problému zadlužení ekonomik většiny států Evropské unie, rozhodly se země EU přijmout fiskální konvergenční kritéria, která by omezila

nadměrné deficity veřejných financí a následné zadlužení. První kritérium se týká

rozpočtového deficitu, jenž by neměl překročit hodnotu 3 % podílu HDP. Druhé kritérium stanovuje podíl státního dluhu nižší než 60 % HDP. Uvedená kritéria byla přijata v rámci

Maastrichtské smlouvy v roce 1991, která připravovala Evropské společenství na ekonomickou a měnovou unii. Přijetím Paktu stability a růstu byla fiskální konvergenční kritéria rozšířena o preventivní varovný systém a následná opatření při překročení rozpočtového stropu spojená s případnými sankcemi.46 Institut Paktu stability a růstu byl zřízen jako kontrolní a preventivní.

Pakt stability a růstu byl odsouhlasen Evropskou radou v Amsterodamu v červnu 1997. Východiskem Paktu stability a růstu jsou Maastrichtská kritéria, přičemž plnění těchto kritérií

je základní a nutnou podmínkou pro vstup členských zemí EU do eurozóny. Jedná se o

dohodu mezi členskými státy, které se zavázaly dodržovat specifickou rozpočtovou kázeň.47 Ta by měla pomoci k vytvoření stabilního hospodářského prostředí se zdravými financemi a hospodářským růstem.

Jak již bylo zmíněno výše, má dva zásadní aspekty: „za prvé jde o preventivní systém včasného varování s cílem zajistit a napravit nedostatky z hlediska rozpočtu dříve, než rozpočtový schodek přesáhne hodnoty 3 % HDP. Za druhé jde o soubor varovných opatření

s odrazujícím účinkem, s jejichž použitím se na členské státy vyvíjí tlak, který je má odradit od

46 47

ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R. Veřejné finance v ČR a EU. 2003. str. 143 – 144 Hospodářská a měnová unie, 2006 [online]

25

nadměrných schodků a v případě, že k nadměrnému schodku dojde, přimět je k rychlým

opatřením směrujícím k nápravě.“ Členské státy se kromě toho zavázaly, že budou usilovat o dosažení dlouhodobého vyrovnaného stavu státních rozpočtů. V lepším případě budou usilovat o přebytkové saldo.48

Členské státy, které již jsou součástí Evropské měnové unie jsou povinny předkládat roční programy stability jejichž součástí jsou střednědobé rozpočtové cíle. Ty jsou nastaveny na

hodnotu, která se blíží vyrovnanému stavu, popřípadě přebytku. Programy konvergence předkládají členské státy EU, které se snaží o vstup do Evropské měnové unie. Programy

stability a programy konvergence jsou pravidelně předkládány k posuzování Radě Evropské unie (dále také Rada). Zjistí-li Rada, že skutečný stav neodpovídá stanoveným cílům poskytne členskému státu svá doporučení, která slouží jako mechanismus včasného varování.49

Dojde-li k nadměrnému rozpočtovému schodku a neexistují-li výjimečné a mimořádné

okolnosti například v podobě meziročního poklesu HDP větší než 2 %, Rada okamžitě vydá

pro daný členský stát svá doporučení. Členský stát pak dostane lhůtu, která nepřesáhne 4 měsíce, aby mohla přijat dostatečná opatření k nápravě nadměrného schodku. Nejsou-li

přijatá opatření účinná, přistoupí Rada k dalším krokům sankčního postupu, (především ve formě pokut). K uložení sankcí ve formě pokut dojde nejspíše velmi zřídka, protože politický postup směřující k uložení takových sankcí má vytvářet maximální tlak, který provinilý

členský stát odradí od zachovávání rozpočtového schodku. Za zmínku stojí, že než je uložena

sankce ve formě pokuty, má daný členský stát možnost nadále zachovávat nadměrně deficitní

rozpočet v rozporu se zákonnými ustanoveními i navzdory tlaku ze strany svých partnerů a Evropská komise (dále také Komise) po dobu nejméně dvou let. Do té doby bude sankce mít podobu neúročené kauce.50

2.2 Fiskální vývoj v EU Budování vnitřního trhu a Hospodářské a měnové unie v 90. letech 20. století si stále více vyžadovalo sbližování hospodářských politik členských států. K tomu měla dopomoci kritéria

Hospodářská a měnová unie, 2006 [online]. Hospodářská a měnová unie, 2006 [online]. 50 Hospodářská a měnová unie, 2006 [online]. 48 49

26

konvergence přijatá v roce 1991, která kromě výše popisovaných fiskálních kritérií obsahují také měnová kritéria. Měnová kritéria konvergence jsou tři51:

1. cenová stabilita, kdy míra inflace nepřesáhne o více než 1,5 % inflaci, která je ve třech zemích s nejnižší inflací

2. kurzová stabilita, spočívající v pohybu kurzu měny uvnitř vymezených mantinelů v rámci systému Evropského kurzového mechanismu (ERM)

3. úroková stabilita, kdy úroková míra nepřesáhne o více než 2% úrokovou míru, která je ve třech zemích s nejnižší úrokovou mírou

Dodržování konvergenčních kritérií členskými zeměmi EU mělo za cíl donutit tyto země k opatrnosti ve fiskální a měnové politice, aby docházelo k vyrovnání diferencí v ekonomické

úrovni a mohlo dojít k vytvoření Evropské měnové unie a zavedení společné měny eura. Tehdejšími členskými státy evropské unie byly Německo, Francie, Itálie, Velká Británie,

Španělsko, Nizozemí, Řecko, Belgie, Portugalsko, Švédsko, Rakousko, Dánsko, Irsko, Finsko a Lucembursko.

Zpočátku splňovala konvergenční kritéria pouze Francie a Lucembursko, nejhůře pak dopadly

Řecko a Portugalsko, kterým se nepodařilo splnit ani jedno z kritérií. Na konci roku 1996

splňovalo všechna kritéria pouze Lucembursko. V roce 1997 mělo dojít ke konečnému vyhodnocení dosažení těchto kritérií. Na základě tohoto vyhodnocení Evropská komise

doporučila a Evropská rada rozhodla, které státy jsou způsobilé zavést jednotnou měnu euro.52 Všech pět kritérií splnila pouze menšina zájemců o vstup do Evropské měnové unie, ale protože byly hodnoceny nejen fakta, ale také např. tendence k nápravě, bylo jim neplnění

těchto podmínek odpuštěno.53 Největší problémy byly spatřovány v plnění fiskálních kritérií, kdy některé země výrazně překračovaly míru celkového zadlužení.

V roce 1998 se tedy rozhodlo o konečném vymezení okruhu zemí, které dosáhly vysokého stupně trvalé ekonomické konvergence a mohly se stát členy Evropské měnové unie.

Stanovené podmínky nakonec splnilo 11 členských států EU: Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Velká

ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R. veřejné finance v ČR a EU. 2003. str. 134 KLOUDAVÁ, J. Evropská unie – Historie a současnost ekonomického prostředí. 2004, str. 83 53 KUČEROVÁ, I. Ekonomiky členských států Evropské unie. 2003. str. 52 51

52

27

Británie a Dánsko nepřistoupily do měnové unie bez ohledu na ekonomické výsledky.54 Již

při přijetí Maastrichtské smlouvy si vydobyly tzv. opt out klausuli, která jim dává právo zůstat mimo měnovou unii a ponechat si tudíž vlastní měnu. Členské státy, které euro nepřijaly, se nicméně na realizaci hospodářské politiky EU podílejí. Řídí se stejnými právy a povinnostmi

jako státy, které patří do eurozóny a dbají na to, aby nehospodařily s příliš velkými deficity veřejných financí. Avšak na rozdíl od členů eurozóny jim nehrozí žádné sankce ze strany

Rady za hospodaření s velkým schodkem. Řecko a Švédsko kritéria konvergence nesplnily, proto zůstávaly mimo proces Evropské měnové unie. Řecko přistoupilo jako 12. člen eurozóny 1. 1. 2001.55

Pakt stability a růstu bezprostředně souvisí s budováním Hospodářské a měnové unie,

konkrétně s její třetí etapou, kdy bylo zavedeno euro jako jednotná měna zemí eurozóny. Pakt má zajistit, aby členské státy EU dodržovaly rozpočtovou disciplínu i po zavedení jednotné

měny. Zde se naskýtá otázka, proč je tak důležité dodržovat fiskální kritéria v souvislosti

s jednotnou měnou? K odpovědi na tuto otázku došli odborníci již v procesu budování Hospodářské a měnové unie. Dodržování rozpočtové kázně je totiž jednou z hlavních podmínek stability společné měny. Nadměrné schodky státních rozpočtů se mohou stát hlavní

příčinou cenové a měnové nestability. Zatím co měnová politika EU je v rukou Evropské centrální banky, tudíž je uplatňována jako politika jednotná, hospodářská politika je

uskutečňována jednotlivými členskými státy Evropské unie. Mohlo by tedy dojít k situaci, kdy při existenci společné měny necítí jednotlivé vlády přímou odpovědnost za její stabilitu a

mohou mít sklon k řešení svých problémů schodkovým rozpočtem. Negativní dopady by se

pak týkaly celého území měnové unie. Dalším důvodem proč omezovat rozpočtové schodky je způsob jejich financování emisí obligací. Prodejem vládních obligací dochází k přesunu

kapitálu do země s vysokým deficitem na úkor ostatních států, které fiskální kritéria

neporušují. Vládní obligace, které jsou nabízeny na kapitálovém trhu mohou způsobit růst úrokových sazeb, což zhoršuje podmínky pro investování a zpomaluje ekonomický růst.56

V následujících tabulkách je zobrazen vývoj deficitů veřejných financí ve státech eurozóny od roku 1994 do roku 2005. Za studii určitě stojí jak přijetí Paktu stability a růstu ovlivnilo nejen vývoj deficitů, ale také veřejného zadlužení.

KLOUDAVÁ, J. Evropská unie – Historie a současnost ekonomického prostředí. 2004, str. 83 KLOUDAVÁ, J. Evropská unie – Historie a současnost ekonomického prostředí. 2004, str. 83 56 ČERNÝ, I., PÍŠEK, T., ZENKER, P. Úvod do problematiky EU. 2004. str. 71 – 72 54

55

28

Tabulka č. 1 Saldo veřejných financí v zemích eurozóny 1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

-5,0

-4,3

-3,8

-2,0

-0,7

-0,4

0,2

0,6

0,0

0,1

0,0

0,1

Řecko

-9,4

-10,2

Francie

-5,5

-5,5

-9,3

-7,6

Euro-zone* Belgie

Německo Španělsko Irsko

Itálie

Lucembursko Nizozemí

:

-2,4

:

-2,0

2,7

-3,3

:

-2,1 2,1

-4,3 -3,4 -7,4 -4,9 -4,1 -0,1

-2,6 -2,7 -4,0 -3,2 -3,0

1,1

-2,2

-3,0 2,4

-4,0

-3,7

-3,3

-0,9

-0,5

-0,3

0,0

-0,1

1,1

-1,8

-1,4

4,4

-6,1 -1,6

0,8

-4,9

-5,8

-3,2

-4,2

-2,9

-0,4

-3,4

-3,4

-4,1

-1,9

-0,3

0,2

0,7

2,2

-0,2

-2,0

-3,1

-2,8

-4,2

-2,9

-2,9

-4,9

-4,0

-3,0

-2,6

-3,9 -3,2

-1,8 -1,5

3,7

6,0

-2,3

-2,2

-1,5

1,5

2,2

7,1

-2,8

6,1 0,1 5,2

2,0

-0,5 4,1

-4,5 -2,9

-3,2

3,2

-6,9 -3,7

-0,6

3,2

-2,4

-3,7

-1,7

1,9

-2,8

-2,9

-2,8

-6,6

-3,7

-3,0

-2,7

-0,8

-5,7

-2,5

1,3

-4,1

2,4

-1,9

-7,1

-1,1

Finsko

0,1

-1,8 -1,2

-2,7

-1,8

-5,6

-1,5

-2,5

-4,2

-4,9

-1,3

-2,2

-3,5

Rakousko

Portugalsko

:

0,2

-1,5 2,5

1,5

-1,1 -1,1 -3,2

2,3

1,0

-1,9 -1,5 -6,0

2,6

Pozn.: (-)deficit, (:) údaje nejsou k dispozici, (*) 11 států, od roku 2001 včetně Řecka. Zdroj: Eurostat, 2006

Jak můžeme vidět v tabulce, od roku 1994 až do roku 1997 je vývoj deficitů veřejných financí nepříznivý a i přes skutečnost, že v této době již platila konvergenční kritéria. Přijetím konvergenčních kritérií se deficity ve většině zemí, které chtěly vstoupit do eurozóny, pomalu

snižovaly, příznivějších hodnot však dosáhly až v roce 1997, kdy byl přijat Pakt stability a

růstu. V roce 1998, kdy se rozhodovalo o členství v eurozóně, bylo fiskální konvergenční kritérium týkající se deficitu splněno všemi součastnými státy eurozóny, kromě Lucemburska, které se odchýlilo pouze o 0,2 desetiny. Rok 1999 byl ve znamení přijetí eura a pro vývoj veřejných deficitů rokem příznivým. Jak ukazuje tabulka, všechny země eurozóny splnily deficitní fiskální kritérium a dostaly se pod 3% hranici. V následujících letech už dochází

k porušování rozpočtové kázně častěji. Např. Německo a Francie, které se dají považovat za

silné ekonomické země, podmínky Paktu porušují 3 roky po sobě. Tato situace bude osvětlena později.

V oblasti veřejného zadlužení je situace ještě méně příznivá než v oblasti rozpočtových deficitů. Vývoj veřejného dluhu, který je vyčíslen jako podíl HDP v letech 1994 – 2005 znázorňuje následující tabulka.

29

Tabulka č. 2 Veřejný dluh v zemích eurozóny 2002

2003

2004

2005

Belgie

135,9 134,0 130,2 124,8 119,6 114,8 109,1 108,0 103,2

98,5

94,7

93,3

Řecko

107,9 108,7 111,3 108,2 105,8 105,2 114,0 114,4 110,7 107,8 108,5 107,5

Euro-zone* Německo Španělsko Francie Irsko

Itálie

Lucembursko Nizozemí

1994

68,9

73,6

1996

75,2

1997

74,9

1998

74,2

1999

72,7

2000

70,4

2001

69,3

68,1

69,3

59,8

61,0

60,9

61,2

60,2

59,6

60,3

61,1

63,9

68,1

66,6

64,6

63,1

61,1

56,3

52,5

48,9

46,4

43,2

89,6

81,8

73,3

64,5

53,8

48,6

38,3

35,9

32,1

31,1

29,4

27,6

54,6

57,1

59,3

59,5

58,5

56,8

56,8

58,2

62,4

65,5

70,8

57,0

48,4

63,8

69,8

49,3

64,4

67,7

66,8

124,8 124,3 123,1 120,5 116,7 115,5 111,2 110,9 105,5 104,2 103,8 106,4 6,3

6,7

7,2

6,8

6,3

5,9

5,5

6,7

6,5

6,3

6,6

6,2

76,4

77,2

75,2

69,9

66,8

63,1

55,9

51,5

50,5

51,9

52,6

52,9

62,1

64,3

62,9

59,1

55,0

54,3

53,3

53,6

55,5

57,0

58,7

63,9

Rakousko

63,4

Finsko

58,0

Portugalsko

1995

67,9 57,1

67,6 57,1

63,8 54,1

64,2

66,5

48,6

47,0

67,0 44,6

67,0 43,6

66,0 41,3

64,4 44,3

63,6 44,3

62,9 41,1

Pozn.: (*) 11 států, od roku 2001 včetně Řecka Zdroj: Eurostat, 2006

Nejhůře je na tom Belgie, jejíž míra celkového zadlužení dalece přesahovala povolenou hranici 60 % HDP. Vývojový trend veřejného zadlužení Belgie má klesající tendenci, avšak

ani v roce 2005 nedosahuje povolenou hranici. Podobně i Itálie, jejíž poměr zadluženosti k HDP dosahuje 124,8 % v roce 1994 a i když má mírně klesající tendenci ani v roce 2005 se

nedostane pod 100% hranici. I přes tuto nepříznivou skutečnost je možno konstatovat, že přijetí Paktu stability a růstu bylo pozitivním krokem, protože veřejný dluh v eurozóně se

začal od roku 1997 postupně snižovat. Mezi země s nejnižší mírou zadlužení patří především Lucembursko, následuje Irsko a Finsko.

2.3 Fiskální vývoj ve vybraných zemích EU 2.3.1 Francie Francie jako zakládající země Evropské unie měla vždy značný vliv na politické i

hospodářské dění v Evropě. Byla iniciátorem evropského integračního procesu, což se odráží i v její silné pozici v rámci EU. Proto není překvapením, že nejen ekonomická, ale také fiskální

politika Francie je ostře sledovaná odborníky a dochází k její časté kritice. Způsobilo to 30

především opětovné porušení fiskálních kritérií, týkající se vyrovnaného rozpočtového salda

veřejných financí a míry veřejného zadlužení. Podle oficiálních statistik je Francie čtvrtou světovou ekonomickou velmocí, po Spojených státech, Japonsku a Německu. Díky vysokému HDP na osobu je Francie považována za zemi s vysokou životní úrovní jejích obyvatel.57 Čím

je tedy způsobeno, že se právě tato silná ekonomická země dostává do problémů s rozpočtovou kázní?

Tabulka níže popisuje veřejný rozpočet, jeho výdajovou a příjmovou stránku, saldo veřejných rozpočtů, veřejný dluh a reálný přírůstek HDP. To vše by mělo posloužit k nastínění vývoje veřejného zadlužení francouzské ekonomiky.

Tabulka č. 3 Vývoj veřejného zadlužení ve Franci v letech 1996 – 2006 1996- 2000 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Veřejné výdaje*

53,0

52,6

51,6

51,6

52,6

53,3

53,2

53,9

54,0

Veřejné příjmy*

50,4

50,9

50,2

50,0

49,5

49,2

49,6

51,0

51,0

Saldo *

-2,6

-1,7

-1,5

-1,5

-3,2

-4,2

-3,7

-2,9

-3,0

Saldo cyklicky očištěné*

-2,5

-2,1

-2,6

-2,6

-3,8

-4,1

-3,6

-2,5

-2,5

Saldo bez úroku z dluhu*

0,6

1,2

1,4

1,5

-0,3

-1,4

-1,0

-0,3

-0,4

56,7

58,3

56,7

56,2

58,2

62,4

64,4

66,8

66,9

2,9

3,3

4,1

2,1

1,2

0,8

2,3

1,4

1,9

Veřejný dluh* Reálný růst HDP (%)

* v procentech na HDP

Zdroj: EC, Statistical Nannex of European Ekonomy, 2006 (zpracováno podle metodiky ESA 95)

Francie, stejně jako většina zemí Evropské unie, uplatňuje sociální politiku, která se podílí na

vytváření tzv. státu blahobytu. Ten je vytvářen redistribucí vytvořeného produktu a především rozsáhlými systémy sociálního zabezpečení. Aby bylo dosáhnuto vysoké životní úrovně a tím zajištěn blahobyt, je ekonomický růst podporován státními intervencemi, především v podobě

vládních výdajů. V případě, že jsou vládní výdaje kompenzovány dostatečnými příjmy,

dochází k vyrovnanému rozpočtu. To je příznivý stav pro ekonomiku, veřejné finance a především cesta k plnění fiskálních konvergenčních kritérií.

57

DOLEŽELOVÁ, L. Francii se nevede dobře. Tiskali.cz [online] 2005.

31

Dochází-li v zemi k ekonomickému růstu a tempo růstu HDP dosahuje příznivých hodnot, zvyšuje se zaměstnanost a tím se snižují vládní výdaje v podobě sociálních podpor a dávek

v nezaměstnanosti. Navíc se zvyšují progresivní daně, a to se projeví ve vyšších daňových

odvodech na příjmové straně státního rozpočtu. V době ekonomického zpomalení dochází k obrácené situaci, tedy vládní výdaje se zvyšují a daně se snižují. Saldo rozpočtu veřejných

financí kolísá vlivem hospodářských cyklů, přičemž limit 3 % HDP by měl pro to vytvořit dostatečný prostor. K horní hranici stanoveného limitu by se měl deficit přiblížit pouze

v období recese a mělo by se jednat o mimořádnou událost, po které následuje rozpočtová

kázeň. V období konjunktury, tedy hospodářského růstu, je dosažení tříprocentního deficitu považováno za rozpočtové selhání.58

V letech 1998 – 2000 zažívala Francie ekonomický růst, což se projevilo i na saldu rozpočtu, které se dostalo do plusových hodnot (při odečtení úroků z dluhu). V tomto období se fiskální politika projevila jak ve snížení růstu reálných výdajů, tak ve snížení důchodových daní a

příspěvků na sociální zabezpečení. Již v roce 2001 došlo k ekonomickému ochlazení, a to nejen ve Francii, ale i ve většině zemí Evropské unie. V porovnání s ostatními zeměmi byla

míra ekonomického zpomalení ve Francii jedna z nejnižších v EU, i když dosahovala hodnoty 2 % HDP. V roce 2001 se fiskální politika držela stejné úrovně jako v roce 2000, měla tedy neutrální efekt.59

Rozpočet na rok 2002 byl konstruován tak, že strukturální deficit zůstal nezměněn na 1,5 %

HDP, čímž nebyla splněna podmínka rozpočtové vyrovnanosti. Tímto krokem bylo zřejmé, že

bude-li tempo výdajů růst jako doposud, Francie se nebezpečně přiblíží hornímu povolenému limitu Paktu stability a růstu.60 Fiskální expanzivní politika francouzské vlády skutečně

reagovala tím, že zvýšila vládní výdaje. V tomto období došlo také ke snížení růstu reálných příjmů. Nastala očekávaná situace, začala se zvyšovat mezera mezi rozpočtovými příjmy a

výdaji a francouzská ekonomika porušila povolenou hranici tříprocentního deficitu. Jednalo

se o mírné překročení, čímž také Francie argumentovala a nijak na tuto situaci nereagovala. Navíc prohlásila, že střednědobý stabilizační program, ke kterému se zavázala v rámci Paktu stability a růstu, nebude moci splnit do původně stanoveného roku 2004.61

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Povinnosti kandidátských a členských států v procesu integrace s Evropskou unií [online] 2003. 59 HOLUB, A. Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). 2003. str. 154 60 HOLUB, A. Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). 2003. str. 156 61 ŠREIN, Z. Pakt stability a růstu - vymoženost, nebo přítěž eurozóny? [online] 2006 58

32

Francie tedy počítala s překročením tříprocentního deficitu i v roce 2003, a to především

z důvodu zvýšení vládních výdajů v souvislosti s válkou v Iráku (hlavní priorita vládních

výdajů v roce 2003 byla uvolnit více prostředků na přezbrojení francouzské armády).62 V roce

2002 došlo k porušení i druhého fiskálního kritéria, a to překročení 60% hranice veřejného dluhu. Kumulování rozpočtových schodků vede k nárůstu veřejného dluhu, což dokazuje i

vývoj francouzského dluhu zachycený v tabulce. Veřejné zadlužení vyjádřené procentním poměrem k HDP se postupně zvyšuje a dle všech prognóz se i nadále zvyšovat bude.

V roce 2003 se deficit dostal k rekordní hranici 4,2 % HDP a veřejný dluh se zvýšil o 4,2 %. Podle této statistiky již bylo jasné, že Francie do roku 2004 vyrovnaného rozpočtu nedocílí. K této situaci nepřispěl ani fakt, že v celoevropském měřítku dochází ke zpomalení ekonomického růstu.63

Následující graf přehledně ukazuje vývoj veřejného zadlužení, kde je zřetelně zaznamenán

zlom v roce 2001 a prudký nárůst nejen deficitu, ale také dluhu.

Graf č. 1 Deficit veřejných financí a veřejný dluh Francie jako % HDP 4,5

4,2

4,0 3,5 3,0

58,5 3,0

58,2 58,7 2,6

2,5

66,9

64,4 3,7

56,7

66,0 64,0 62,0

3,2

58,3

68,0

3,0

2,9

56,2

60,0 58,0 56,0

2,0

1,7

1,5 1,0

62,4

66,8

54,0 1,5

52,0

1,5

50,0 1997

1998

1999

2000

2001

2002

deficit

2003

2004

2005

2006

48,0

dluh

Zdroj: EC, Statistical Nannex of European Ekonomy, 2006 (zpracováno podle metodiky ESA 95)

KUČEROVÁ, I. Ekonomiky členských států Evropské unie. 2003. str. 97 HOLUB, A. Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). 2003. str. 154 62

63

33

Struktura

vládního

obchodovatelných

dluhu

cenných

Francie

papírů

je

je

zachycena

poměrně

v následující

vyšší

než

tabulce.

Poměr

neobchodovatelných.

Obchodovatelný dluh je zastoupen státními pokladničními poukázkami, které mají charakter krátkodobých cenných papírů. Jsou průběžně emitovány ke krytí časového nesouladu mezi příjmy a výdaji v průběhu roku. Doba splatnosti nesmí přesáhnout 12 měsíců.64 Objem státních pokladničních poukázek je v porovnání se státními dluhopisy podstatně nižší.

Obligace nebo-li státní dluhopisy se rozdělují na střednědobé a dlouhodobé. V případě

francouzského dluhu kryjí dlouhodobé cenné papíry větší podíl než střednědobé. Neobchodovatelné cenné papíry jsou nepřevoditelné, tedy nemůže se s nimi obchodovat na

kapitálovém trhu, proto mají zpravidla vyšší úrok. Mají charakter úsporných certifikátů.65 Porovnáme-li hodnoty vnitřního a vnějšího dluhu je patrné, že větší část francouzského dluhu je v rukou domácích subjektů. Průměrná délka splatnosti obchodovatelných cenných papírů je

6 let a toto číslo se v rozmezí let 1997 – 2003 nemění. Novější data nejsou dostupná ve stejné metodice.

Tabulka č. 4 Struktura vládního dluhu Francie (v milionech EUR) 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

Vládní dluh celkem

577 916

613 128

653 513

683 453

723 827

773 364

827 389

obchodovatelný dluh

514 820

560 162

583 045

616 259

653 286

717 192

787 741

-obligace (dluhopisy)

473 586

512 968

549 357

573 245

600 846

629 015

679 044

neobchodovatelný dluh

63 096

52 966

70 468

67 194

70 541

56 172

39 648

- ostatní

60 957

50 656

68 419

65 438

69 124

55 615

39 450

-státní pokladniční poukázky

- spořitelní dluhopisy vnější dluh

vnitřní dluh

41 263

2 139

102 964

474 952

47 194

2 310

126 597 486 531

33 688

2 049

163 253 490 260

43 014

1 756

207 679 475 774

52 440

1 417

250 862 472 965

88 177

557

291 897 481 467

108 697

198

334 002 493 387

Zdroj: OECD, Central government debt, Paris 2005

2.3.2 Německo Stejně jako Francie, je i Německo zakládající zemí Evropské unie a zároveň nejvýkonnější

ekonomikou EU. Má tedy klíčový význam pro vývoj evropské ekonomiky. Od druhé světové 64 65

DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1997, str. 139 PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 2005, str. 449

34

války proběhlo v Německu několik reforem a vždy byl kladen velký důraz na fiskální i

monetární politiku. Hospodářská politika státu je uskutečňována intervencemi do ekonomiky, kdy vláda klade důraz nejen na ovlivnění hospodářských cyklů, ale také na restrukturalizaci

ve prospěch moderních technologií. Sociální systém v Německu je charakteristický svou

rozsáhlou sociální péčí, která je zaměřená především na trh práce a podporu v nezaměstnanosti. Rozsáhlé sociální transfery vyžadují velkou daňovou zátěž, která byla v Německu až do roku 2000, kdy došlo k daňové reformě, skutečně značná.66 Tomu přispíval

i ekonomický růst v letech 1998 – 2000 v podobě 2 % HDP. V roce 2000 dosahoval dokonce 3,2 %. To je příznivá situace i pro vývoj salda veřejných rozpočtů, které dosahovalo deficitu

na úrovni 1,5 % HDP. V roce 2000 dokonce dosáhla německá ekonomika přebytku státního rozpočtu.

K propadu ekonomické dynamiky došlo už o rok později, kdy se německá ekonomika přiblížila stagnaci. Tento trend pokračoval i další roky, což se projevilo i na vzniku výrazných deficitů státního rozpočtu. V roce 2001, jak uvádí tabulka, došlo k růstu HDP o 1,2 %, a to jen díky daňové reformě, která zvedla soukromou spotřebu (snížily se daně a tím se zvýšil

disponibilní důchod). Daňové snížení se týkalo nejen jednotlivců, ale také podnikového sektoru. Expanzivní fiskální politika uplatňovaná v roce 2001 vyústila v deficit, který se

dostal až na hodnotu 2,8 % HDP. Tento přírůstek deficitu byl asi o polovinu větší, než očekávala vláda a analytici při zavedení daňové reformy.67

Tabulka č. 5 Vývoj veřejného zadlužení v Německu v letech 1996 – 2006 1996- 2000 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Veřejné výdaje*

47,8

48,1

45,1

47,6

48,1

48,4

46,8

46,7

46,1

Veřejné příjmy*

46,1

46,6

46,4

44,7

44,3

44,4

43,2

43,4

43,1

Saldo *

-1,7

-1,5

1,3

-2,8

-3,7

-4,0

-3,7

-3,3

-3,1

Saldo cyklicky očištěné*

-1,8

-1,1

-1,7

-3,3

-3,7

-4,0

-3,7

-3,3

-3,1

Saldo bez úroku z dluhu*

1,6

1,7

4,5

0,2

-0,8

-1,0

-0,8

-0,5

-0,3

59,2

60,2

59,2

58,8

60,3

63,8

65,5

67,7

68,9

2,0

2,0

3,2

1,2

0,1

-0,2

1,6

0,9

1,7

Veřejný dluh* Reálný růst HDP (%)

* v procentech na HDP Zdroj: EC, Statistical Nannex of European Ekonomy, 2006 (zpracováno podle metodiky ESA 95) 66 67

KUČEROVÁ, I. Ekonomiky členských států Evropské unie. 2003. str. 86, 87 HOLUB, A. Česká ekonomika na cestě do Evropské unie. 2003. str. 149-151

35

Fiskální politika v roce 2002 pokračovala ve znamení škrtů na straně státních výdajů. To mělo zamezit dalšímu prohlubování schodku, který se nebezpečně přibližoval k tříprocentní hranici

stanoveného limitu deficitu. I přesto se nedá hodnotit fiskální politika vlády jako restriktivní, protože došlo k určitým výdajům v reakci na teroristické útoky. Odhady dalšího vývoje

německé ekonomiky zněly nepříznivě a odhadovaly zvýšení deficitu v roce 2003.68 Evropská komise jako reakci na nepříznivý vývoj německé ekonomiky oficiálně oznámila, že bude

zavedeno disciplinární řízení, pokud nedojde k patřičným krokům ze strany německé vlády, aby zabránila porušení Paktu stability a růstu.

Rok 2003 přinesl zvýšení deficitu na rekordní 4 % HDP. Pokles reálného produktu byl

doprovázen růstem nezaměstnanosti, a ta si vyžádala zvýšení výdajů v podobě podpor v nezaměstnanosti. Veřejné zadlužení díky zvyšujícím se deficitům rostlo a v roce 2003 byl

zaznamenán přírůstek 3,5 %. Příznivější vývoj německé ekonomiky v podobě hospodářského růstu byl zaznamenán až ve čtvrté dekádě roku 2004, a to díky nárůstu exportu a větších

investic podniků.69 Tato konjunktura byla však příliš slabá na to, aby snížila rozpočtový

deficit v roce 2004 pod povolená 3 % HDP.

Paradoxně došlo k situaci, kdy stát, který inicioval zavedení fiskálních pravidel, je v tomto případě porušoval. Pokud by došlo k přijetí původního německého návrhu Paktu stability, došlo by nyní k automatickému spuštění sankcí za porušení pravidel s okamžitou platností. Protože byla přijata „měkčí“ verze Paktu, o případných sankcích rozhoduje Rada ministrů hospodářství a financí (ECOFIN).70 Procedura za porušení pravidel, která následovala, bude popsána v další části práce.

V grafu je zaznamenán vývoj německého dluhu a deficitu, a stejně jako v případě Francie, je

rok 2001 zlomový jak v nárůstu deficitu, tak i dluhu. V případě Německa přechází saldo veřejných financí z plusových hodnot v roce 2000 do výrazného deficitu v roce 2001.

HOLUB, A. Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). 2003. str. 149-151 69 HOLUB, A. Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). 2003. str. 151 70 BUREŠ, J. Pakt stability a růstu: roní a rovnější. [online] 2003. 68

36

Graf č. 2 Deficit veřejných financí a veřejný dluh Německa jako % HDP 73,0

4,5 4,0

4,0

3,7

3,5 3,0 2,5

59,60 2,6

60,20

59,80

59,20

60,30

58,80 2,8

65,50

63,80

68,90

67,70

3,7

68,0

3,3

3,1

63,0

58,0

2,2

2,0

1,0

53,0

1,5

1,5

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

deficit

2004

2005

2006

48,0

dluh

Zdroj: EC, Statistical Nannex of European Ekonomy, 2006 (zpracováno podle metodiky ESA 95)

Struktura vládního dluhu Německa je dána větším objemem obchodovatelného dluhu

v porovnání s neobchodovatelným. Obchodovatelné cenné papíry představují státní pokladniční poukázky, jakožto krátkodobé cenné papíry. Vládní dluhopisy, tedy střednědobé

a dlouhodobé „bonds“, jsou zastoupeny v poměrně větší části. Specifikum u německého vládního dluhu je, že žádné cenné papíry nejsou v držení cizinců. Nemá tedy zahraniční dluh, na rozdíl od Francie. Průměrná doba splatnosti obchodovatelných cenných papírů v uvedeném

období je 6 let. Výjimku činí rok 2000, kdy průměrná doba splatnosti byla 7 let a rok 2003 s průměrnou dobou splatnosti 6,3 roky.

Tabulka č. 6 Struktura vládního dluhu Německa (v milionech EUR) 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

Vládní dluh celkem

464 599

512 089

685 663

703 566

731 269

772 654

815 475

obchodovatelný dluh

397 900

450 556

576 066

609 685

657 471

718 137

762 680

-obligace (dluhopisy)

387 642

440 275

566 098

599 973

637 993

689 527

726 846

66 699

61 533

109 596

93 881

73 798

54 517

52 795

15 919

14 138

67 976

57 891

47 404

36 620

39 986

-státní pokladniční poukázky neobchodovatelný dluh

- spořitelní dluhopisy - ostatní

10 259

50 780

10 281

47 395

37

9 969

41 620

9 712

35 990

19 478

26 394

28 610

17 897

35 834

12 809

vnější dluh

vnitřní dluh

-

464 599

-

512 089

-

685 663

-

703 566

-

731 269

-

772 654

-

815 475

Zdroj: OECD, Central government debt, Paris 2005

2.3.3 Procedura za porušení pravidel Paktu stability a růstu Německa a Francie Nárůst rozpočtových deficitů a státního zadlužení dospěl do situace, kdy proti Německu a Francii bylo zahájeno disciplinární řízení ze strany Evropské komise za neplnění podmínek

Paktu stability a růstu. Byla přijata dvě doporučení, v nichž byla pro oba státy stanovena lhůta pro přijetí opatření doporučených k nápravě nadměrného schodku. Požadavek, který

doporučení obsahovala, byl jasný: německá a francouzská fiskální politika musí být nastavena

tak, aby byl deficit do konce roku 2004 odstraněn. Na tato doporučení reagovali zástupci obou vlád přijetím některých opatření, která však nebyla dostatečně účinná a nesnížila fiskální

deficit pod tříprocentní hranici. Protože lhůta uplynula, Komise doporučila Radě přijmout rozhodnutí, kde by bylo určeno, že Německo ani Francie nepřijaly přiměřená opatření ke snížení svých schodků v reakci na doporučení Rady. Komise rovněž doporučila Radě, aby oba dotyčné členské státy vyzvala k přijetí opatření ke snížení jejich schodku.71

Komise dále reagovala návrhem o zveřejnění minulých doporučení, která nebyla respektována. Navrhla stanovení termínu pro přijetí nových kroků ze strany německé a francouzské vlády, které by vedly k nápravě dané situace. Součastně Komise navrhla, aby byl prodloužen termín pro odstranění nadměrného schodku do roku 2005. Toto roční časové prodloužení mělo umožnit vládám daných států získat dostatečný prostor pro nápravu.72

Dne 25. listopadu 2003 Rada přikročila k hlasování o zveřejnění minulých doporučení., avšak nenašla potřebnou kvalifikovanou většinu na podporu návrhů Komise. Hlasování se

zúčastnilo 14 států, ale jen 8 podpořilo předkládaný návrh (Belgie, Dánsko, Řecko, Španělsko, Nizozemí, Rakousko, Finsko a Švédsko). Se zveřejněním doporučení nesouhlasila

„silná trojka“ Franci, Itálie a Velká Británie, podporovány malými státy jako Lucembursko, Portugalsko a Irsko. Německo jakožto subjekt i objekt sporu hlasovat nemohlo. V případě

Francie se jednalo o stejnou proceduru, s tím rozdílem, že když nemohla hlasovat sama o sobě Francie, podpořilo ji na oplátku Německo.73

tisková zpráva č. 57/04 – Rozsudek Soudního dvora BEZDĚK, V. Pakt stability a růstu – příliš mnoho (politické) kritiky?. [online] 2004 73 BEZDĚK, V. Pakt stability a růstu – příliš mnoho (politické) kritiky?. [online] 2004 71 72

38

Na základě nepřijetí navrhovaného záměru o zveřejnění minulých doporučení se Rada

rozhodla ukončit proceduru proti Německu a Francii. Žádné sankce tedy nebyly uvaleny. To vyvolalo odmítavou reakci ze strany Evropské komise, podle které došlo tímto krokem k porušení ustanovení Maastrichtské smlouvy. Komise byla nejvíce pobouřena tím, že Rada

přijala rozhodnutí, které nemá její oporu. Vyústěním této situace bylo podání žaloby k Soudnímu dvoru ze strany Komise, kde žádá o přezkoumání procedurální stánky listopadového rozhodnutí Rady.74

Žaloba byla podána dne 27. ledna 2004 s cílem vnést jasno do principů aplikace a interpretace evropského práva v záležitosti rozhodnutí Rady.75 Evropskou komisí podaná žaloba je

namířena proti Radě a je žalobou pro neplatnost („annulment action“). Smyslem takové

žaloby je přesvědčit Evropský soudní dvůr, aby prohlásil závaznou normu sekundárního práva

EU (nařízení, směrnici nebo rozhodnutí) přijatou jedním nebo více orgány EU za neplatnou. Důvodem její neplatnosti je rozpor s primárním právem EU.76

Evropský soudní dvůr dne 13. července 2004 zrušil závěry Rady EU ze dne 25. listopadu 2003 o pozastavení postupů vůči Německu a Francii při nadměrných schodcích jejich státních

rozpočtů. Toto rozhodnutí Evropského soudního dvora představuje tedy výrazný úspěch Evropské komise. Ta se oproti tomu již rozhodla zahájit revizi Paktu stability a růstu, která by

za určitých okolností členským státům v ekonomicky nepříznivé situaci strop schodku rozpočtu dovolovala překročit. Komisař pro ekonomické a měnové záležitosti Joaquín

Almunia prohlásil, že „zkušenosti posledních let ukazují, že přinejmenším v určitých

případech byla pravidla příliš přísná a omezovala manévrovací prostor“ a že „určité definice

pravidel rozpočtových schodků je nezbytné přehodnotit“. 77

BEZDĚK, V. Pakt stability a růstu – příliš mnoho (politické) kritiky?. [online] 2004 BEZDĚK, V. Pakt stability a růstu – příliš mnoho (politické) kritiky?. [online] 2004 76 ŠLOSARČIK,I. Pakt stability a růstu – další kolo v souboji Komise versus Rada?. [online] 2004. 77 VÝPRACHTICKÝ, T. Pakt stability: ESD dal za pravdu Evropské komisi. [online] 2004 74

75

39

3 Predikce vývoje ve vybraných zemích EU 3.1 Zhodnocení fiskálních pravidel EU

Výše popisované události vedly přinejmenším ke zpochybnění Paktu stability a růstu tak, jak byl přijat v roce 1997. Není tedy překvapením, že se stále častěji mluvilo o nezbytnosti reformy Paktu. Pokusím se nyní shrnout, které argumenty mluvily pro a které proti.

Dobrou vůli při tvorbě Paktu nemůže iniciátorům nikdo vytknout, vytvoření měnové unie a zavedení společné měny vyžaduje stabilitu eura. Rozpočtová nekázeň a neustále se zvětšující

dluhy v zemích EU by mohly nejen ohrozit stabilitu měny, ale dokonce přinutit státy, které již společnou měnu přijaly, aby se vrátily k původním měnám. S přihlédnutím do budoucna je

neustálé zadlužování se břemenem pro budoucí generace. Mohla by tedy nastat situace, že

současná generace podstatně sníží spotřebu budoucí generaci. Kde se tedy nachází důvod proč jednotlivé vlády nejsou schopny dodržet fiskální kritéria? Je to v samotném nastavení pravidel, nebo neschopnosti jednotlivých vlád provádět takovou fiskální politiku, která by

byla schopna toto zajistit? Stanovení hranice 3 % HDP má své důvody. Při hospodářském

zpomalení či poklesu reaguje výdajová strana rozpočtu u průměrného státu eurozóny 1,5 % HDP.78 Je tedy vytvořena dostatečná rezerva pro uplatňování expanzivní fiskální politiky.

Dnes po devíti letech zkušeností to vypadá, že tato hranice zůstane nezměněna. Podobně je to i s 60% hranicí veřejného dluhu v poměru k HDP. Co je tedy Paktu vytýkáno?

Podle kritiků, je jeho fungování nastaveno asymetricky. Vykazuje-li ekonomika roční

hospodářský propad více než 2 % HDP, je překročení stanoveného limitu považováno za

výjimečné. Ovšem v dobách konjunktury není nastaven mechanismus tvorby rezerv na „horší časy“. Dalším faktem, který je kritizován, je snížení rozpočtové flexibility, kdy vláda nemůže

patřičně reagovat na fluktuaci hospodářského cyklu. V neposlední řadě snižuje veřejné

investice, např. do tolik potřebných reforem penzijního a zdravotního pojištění.79 V případě,

že se vláda rozhodne provést reformu, zatíží to velkým způsobem státní rozpočet a prohloubí

rozpočtový schodek, který může přesáhnout stanovený limit. Reakcí na porušení pravidel jsou sankce v podobě pokut, které opět zatíží rozpočet a v konečné fázi zpomalují ekonomický

růst. Pozornost Paktu je zaměřena pouze na deficity, není přihlíženo na veřejné výdaje, které

ČECH, Z. Pakt stability a růstu: Problém stabilizačního pravidla nebo fiskálních politik. Europeum.org [online] 2003. 79 ČECH, Z. Pakt stability a růstu: Problém stabilizačního pravidla nebo fiskálních politik. Europeum.org [online] 2003. 78

40

se mnohdy týkají nezbytné pomoci při povodních, investic do infrastruktury, nezbytného snížení daní, nebo různých reforem.

Po kritice většinou následují návrhy na odstranění nedostatků. Nastavená kritéria v podobě

3% deficitu a 60% dluhu nezpochybňuje ani schválená reforma Paktu stability a růstu

Evropskou komisí. Změny by se měly týkat především podmínek, za nichž je možné tyto limity překročit a také lhůty pro přijetí účinnějších opatření, která příliš vysoký schodek

navrátí do požadovaných mantinelů.80 Okolnosti, které budou brány v úvahu při proceduře nadměrných schodků a následných sankcí se týkají např. probíhající reformy důchodového systému, snížení daní, investic do vědy a výzkumu.81 Stát, který překročí 3% deficit, ale

přitom vynakládal peníze na sjednocení Evropy, nebude s největší pravděpodobností sankcionován. Jaká je klasifikace nákladů na sjednocení Evropy, však není známo. Při stanovení termínů nápravy schodků budou zohledněny specifika jednotlivých států, na rozdíl od původního Paktu, kde byl jednotný termín nápravy do jednoho roku.82

Co jsem doposud uvedla, mě navádí na myšlenku, že vlády jednotlivých států budou utrácet stejně, ne-li více, deficity veřejných financí se budou stále zvyšovat a veřejné zadlužení

poroste, jen budou dostupné argumenty, jak toto počínání omluvit. Jak bude pravděpodobně vypadat vývoj veřejného zadlužení ve Francii a Německu po přijetí nových pravidel Paktu

stability a růstu, která dávají větší volnost v rozpočtovém hospodaření? Odpovědět na tuto otázku se budu snažit v následujících kapitolách.

3.2 Predikce vývoje veřejného zadlužení v Německu

Přijetím nových upravených pravidel Paktu stability a růstu si Německo rozhodně polepšilo.

Každoroční transfery ze státního rozpočtu do regionů bývalé NDR činí 4 % německého

HDP.83 Zvážíme-li, že při posuzování vzniku nadměrného schodku je zvláštní pozornost

věnována úsilí o dosažené cílů evropské politiky, zejména sjednocení Evropy84, budou tyto

transfery odečteny z posuzovaného deficitu. Stejně tomu bude i u připravované reformy penzijního a zdravotního pojištění, která sice výrazně zatíží státní rozpočet, ale bude

posuzována jako mimořádná okolnost při vzniku deficitu. To ale nic nemění na faktu, že dojde k nadměrnému schodku a následnému nárůstu dluhu. Pouze nebude následovat

GINTEROVÁ, M. Pakt stability a růstu. Nová pravidla. [online] 2005 Nařízení Rady (ES) č. 1056/2005 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku. 82 EKONOM.IHNED.CZ. Komise navrhla změkčení pravidel. [online] 2004 83 MRÁZKOVÁ, M. Slabý ekonomický růst v Německu - žádné vyhlídky na zlepšení na obzoru. [online] 2005. 84 Nařízení Rady (ES) č. 1056/2005 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku. 80

81

41

disciplinární řízení za porušení deficitu. Nesmíme však opomenout fakt, že by reforma důchodového a zdravotního systému měla přinést zlepšení veřejných financí do budoucna.

Pozitivním faktorem, který se dotýká i veřejných financí, je zaznamenaný vzestup ekonomické výkonnosti Německa v druhé polovině roku 2005. Udržení tohoto trendu se očekává i v roce 2006. Zlepšení by se mělo odrazit i ve stavu nezaměstnanosti, která je

velkým problémem německé ekonomiky již několik let. Kromě toho v součastné době přehodnocuje svůj sociální systém, který je štědrý v podporách v nezaměstnanosti. Reforma by měla spočívat ve zvýšení ohodnocení za účast na pracovním procesu.85

V roce 2006 se očekává snížení vládního deficitu na 3,1 % HDP, čímž se Německo opět nedostane pod nastavenou hranici fiskálních kritérií. Toto snížení je oproti roku 2005, kdy byl

deficit 3,3 % HDP, poněkud nevýrazné, jedná se o snížení pouhých 0,2 %. Růst veřejného zadlužení se očekává až na hodnotu 68,9 % HDP, což představuje nárůst v podobě 1,2 % oproti roku 2005.86

Plánovaný rozpočtový deficit v roce 2007 činí 2,5 % HDP, měl by tedy klesnout pod hranici

stanovenou v Paktu stability a růstu. K tomuto snížení dojde převážně z důvodu zvýšení nepřímých daní a využití prostředků z privatizace. Německo by konečně po pěti letech rozpočtové nekázně mělo nastoupit cestu plnění fiskálních pravidel, ale pouze jedné její části.

V roce 2007 dojde k opětovnému navýšení státního dluhu, tentokrát na hodnotu 69,2 % HDP.87

3.3 Predikce vývoje veřejného zadlužení ve Francii

Francie provedla několik zásadních kroků pro zlepšení její fiskální pozice. V roce 2004 byla spuštěna reforma zdravotnictví, v rámci níž byla přijata opatření potlačující výdaje na

zdravotní péči. Také byly omezeny výdaje na různé druhy sociálních výhod. Redukce těchto výdajů měla vést k postupnému snižování deficitu tak, aby se dostal pod 3 % HDP. Na příjmové straně státního rozpočtu jsou to především daň z příjmu, příspěvky na sociální zabezpečení a v neposlední řadě zvýšení místních daní, které mají zlepšit stav státního rozpočtu.88

EUROPEAN COMMISSION, Economic forecasts Spring 2006. [online] 2006. EUROPEAN COMMISSION, Economic forecasts Spring 2006. [online] 2006. 87 EUROPEAN COMMISSION, Economic forecasts Spring 2006. [online] 2006. 88 EUROPEAN COMMISSION, Economic forecasts Spring 2006. [online] 2006. 85

86

42

V roce 2006 je očekávaný slabý nárůst deficitu na 3 % HDP, oproti roku 2005, kdy byl

rozpočtový deficit 2,9 % HDP. Hospodářský růst by měl dle předpovědí vykázat mírné zlepšení s tím, že nejsou očekávány větší výkyvy v hospodářském cyklu. Strukturální deficit by měl vykázat také zlepšení v návaznosti na reformu zdravotnictví. Už v březnu roku 2006 je

však jasné, že výdaje v oblasti zdravotní péče budou větší, než jak bylo stanoveno v návrhu rozpočtu.89

Na rok 2007 je dle odhadů předpokládán deficit v hodnotě 3,1 % HDP, což mírně překročí nastavený strop fiskálních kritérií. Je počítáno se snížením státních výdajů tak, jak bylo

oznámeno v nejnovějším předkládaném programu stability v roce 2006. Francie se zavazuje ke snížení státních výdajů o 1 % celkového objemu výdajů, což je asi 0,15 % HDP. Vzhledem

k tomu, že Francii čekají v roce 2008 místní volby, bude splnění cílů, které jsou obsaženy v programu stability, značně obtížné. V souvislosti s volbami jsou totiž předpokládány

investice především do místní správy. Veřejný dluh v roce 2007 bude jen mírně růst a to především díky využití prostředků z privatizace. Předpokládaná hodnota dluhu je 67 % HDP.90

Shrnutí Po shrnutí všech informací můžu konstatovat, že francouzská a německá ekonomika je na tom v oblasti zadlužení velmi podobně. Oba státy žijí na dluh, a to především díky nadměrným

výdajům státu. Ať už se snaží vlády jednotlivých států o udržení fiskální rovnováhy, díky

stárnutí populace a zvyšující se míře nezaměstnanosti se jim to nemůže podařit. Ať

s fiskálními kritérii, nebo bez nich. Dnes už je jasné, že zítřejší generace ponese následky našeho počínání, v podobě placení dluhů. Jak jednou vysvětlíme našim dětem, že musí

pracovat aby uživily nejen sebe, ale také zaplatily dluhy, které jim tady zanechala minulá

generace? Odpověď na tuto otázku zůstane nezodpovězena, ale jedno je možné konstatovat. Kdyby nebyly vlády jednotlivých států usměrňovány při své rozpočtové politice fiskálními

pravidly, dluhy by mohly narůst do závratných rozměrů a dluhový problém by se stal neřešitelným. Teď už zbývá jen jediné, snažit se zanechat dluhy co nejmenší.

89 90

EUROPEAN COMMISSION, Economic forecasts Spring 2006. [online] 2006. EUROPEAN COMMISSION, Economic forecasts Spring 2006. [online] 2006.

43

Závěr

Hlavním cílem této bakalářské práce bylo popsat vývoj veřejného dluhu ve Francii a

Německu a nalézt fiskální kritéria aplikovaná v těchto zemích. Francie stejně jako Německo jsou zakládajícími členy Evropské unie a oba státy se zavázaly k dodržování fiskálních kritérií, která byla přijata v rámci Maastrichtské smlouvy v roce 1991. Kromě toho stály u

zrodu Paktu stability a růstu, který byl přijat na zasedání Evropské rady v Amsterodamu v roce 1997.

V souvislosti s budováním Hospodářské a měnové unie bylo nutné sblížit hospodářské politiky členských států. K tomu měla posloužit mimo jiné i fiskální konvergenční kritéria, která omezují nadměrné deficity veřejných financí a následné zadlužení. S přihlédnutím na

nepříznivý vývoj veřejných financí některých států bylo nutné zajistit akceptování zdravé

rozpočtové politiky. Procedura dohledu nad vývojem veřejných financí členských států a následná opatření při neplnění pravidel s případnými sankcemi byla deklarována Paktem stability a růstu. Dodržování rozpočtové kázně bylo nezbytné pro zavedení jednotné měny a především zajištění její stability.

Vývoj veřejných financí Francie a Německa v období 1998 až 2000 byl ve znamení přijetí společné měny eura. Vlády jednotlivých států se při své rozpočtové politice snažily

uplatňovat taková opatření, která zamezí vzniku nadměrných deficitů. Tento příznivý trend se

však udržel pouze do roku 2001. Poté nastalo období pravidelného porušování fiskálních pravidel ze strany Francie i Německa. Následovalo disciplinární řízení ze strany Evropské

komise za neplnění podmínek Paktu stability a růstu. Dalo by se očekávat, že tyto významné ekonomické státy EU, které iniciovaly zavedení fiskálních pravidel, půjdou příkladem

ostatním státům a přijmou potřebná opatření k nápravě vzniklé situace. Ani jeden ze států však nereagoval na vydaná doporučení, jak usměrnit svoji rozpočtovou nekázeň. V konečné fázi nedošlo dokonce ani k uplatnění žádného dostupného sankčního mechanismu. To vedlo k velké kritice ze strany malých států, které, i když porušily pravidla Paktu, přijaly potřebná opatření k nápravě.

Vzniklá situace vyústila v přehodnocení stávajících pravidel a následné reformě Paktu stability a růstu. Nová pravidla ovšem dávají větší volnost rozpočtovému hospodaření a navíc se prodloužila doba, která bude určena pro nápravu. Je dost těžko odhadnutelné, jak se budou

chovat státy jako je Francie a Německo při své rozpočtové politice po přijetí volnějších

pravidel, když nebyly schopny dodržovat pravidla přísnější. Zvážíme-li současný stav 44

nezaměstnanosti a problematiku stárnutí populace, stojí tyto státy před těžkým obdobím, kdy bude muset dojít k významným reformám a radikální změně chování států.

Při vypracování bakalářské práce jsem narazila na problém s rozdílnými daty, což je způsobeno použitím metodik při zpracování dat jednotlivými státy. Proto jsem čerpala

převážně ze statistik Eurostatu a OECD, jenž používají jednotnou metodiku ESA95. Také rozdílná terminologie označení veřejného dluhu ztěžovala moji práci.

Práce by mohla sloužit jako podklad pro následné hlubší a rozsáhlejší zpracování daného tématu například ke studijním účelům. Snažila jsem se, aby tato práce vedla k hlubšímu

zamyšlení se nad stávající situací v oblasti rozpočtových deficitů a veřejného zadlužení, které se týkají každého z nás. Zaměření se na významné státy Evropské unie umožnilo apelovat na

problém, který se týká nejen málo rozvinutých ekonomik některých států, ale také silných ekonomických zemí.

45

Seznam tabulek

Tabulka č. 1 Saldo veřejných financí v zemích eurozóny...................................................... 29 Tabulka č. 2 Veřejný dluh v zemích eurozóny ...................................................................... 30 Tabulka č. 3 Vývoj veřejného zadlužení ve Franci v letech 1996 – 2006 .............................. 31 Tabulka č. 4 Struktura vládního dluhu Francie (v milionech EUR) ....................................... 34 Tabulka č. 5 Vývoj veřejného zadlužení v Německu v letech 1996 – 2006 ........................... 35 Tabulka č. 6 Struktura vládního dluhu Německa (v milionech EUR) .................................... 37

Seznam grafů

Graf č. 1 Deficit veřejných financí a veřejný dluh Francie jako % HDP................................ 33 Graf č. 2 Deficit veřejných financí a veřejný dluh Německa jako % HDP............................. 37

Seznam použité literatury a dalších pramenů Monografie:

ČERNÝ, I., PÍŠEK, T., ZENKER, P. Úvod do problematiky EU. 1. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita, 2004. 165 s. ISBN 80-248-0605-3

DVOŘÁK. P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1997. 165 s. ISBN 80-7079-620-0

HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance – učebnice. 2. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 335 s. ISBN 80-86432-88-2

HOLUB, A. Česká ekonomika na cestě do Evropské unie (se zaměřením na mezinárodní podmínky). 1. vyd. Praha: VŠE, 2003. 238 s. ISBN 80-86419-43-6

KLOUDAVÁ, J. Evropská unie – Historie a současnost ekonomického prostředí. 1. vyd. Zlín: Univerzita Tomáše Bati, 2004. 169s. ISBN 80-7318-222-X KUČEROVÁ, I. Ekonomiky členských států Evropské unie. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 123 s. ISBN 80-246-0650-X

MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVE, P. B. Veřejné finance v teorii i praxi. 1. vyd. Praha: Management Press, 1994. 946 s. ISBN 80-85603-76-4

PEKOVÁ, J. Veřejné finance. Úvod do problematiky. 3. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2005. 528 s. ISBN 80-7357-049-1

SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W.D. Ekonomie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1991. 1010 s. ISBN 80-205-0192-4 STREČKOVÁ, Y., MALÝ, I. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. 1. vyd. Praha: Computer press, 1998. 214 s. ISBN 80-7226-112-6 ŠELEŠOVSKÝ, J., JAHODA, R. Veřejné finance v ČR a EU – distanční studijní opora. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. Právní předpisy:

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 1056/2005 ze dne 27. června 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku. Internetové zdroje:

BEZDĚK, V. Pakt stability a růstu – příliš mnoho (politické) kritiky?. [online] 2004. [cit. 11. května 2006] Dostupný na WWW: BUREŠ, J. Pakt stability a růstu: roní a rovnější. [online] 2003. [cit. 10. května 2006]. Dostupný na WWW:

BUREŠ, J. Zaostřeno na rozpočet, zaostřeno na deficit. [online] 2003. [cit. 10. května 2006]. Dostupný na WWW: ČECH, Z. Pakt stability a růstu: Problém stabilizačního pravidla nebo fiskálních politik. Europeum.org [online] 2003. [cit.11. května 2006]. Dostupný na WWW:

DOLEŽELOVÁ, L. Francii se nevede dobře. Tiskali.cz [online] 2005. [cit. 11 května 2006]. Dostupné na WWW:

EKONOM.IHNED.CZ. Komise navrhla změkčení pravidel. [online] 2004. [cit. 14. května 2006]. Dostupný na WWW:

EUROPEAN COMMISSION. Economic forecasts Spring 2006. [online] 2006. [cit. 14. května 2006]. Dostupný na WWW:

EUROPEAN COMMISSION. Statistical Nannex of European Ekonomy. [online] 2006, [cit. 10. května 2006]. Dostupný na WWW: EUROSTAT, [online] 2006. Dostupný na WWW:

GINTEROVÁ, M.: Pakt stability a růstu. Nová pravidla. [online] 2005. [cit. 14. května 2006]. Dostupný na WWW:

Hospodářská a měnová unie. [online] 2006. [cit.2. května 2006]. Dostupné na WWW:

MINISTERSTVO FINANCÍ ČR. Povinnosti kandidátských a členských států v procesu integrace s Evropskou unií [online] 2003. [cit. 11. května2006]. Dostupné na WWW: MRÁZKOVÁ, M. Slabý ekonomický růst v Německu - žádné vyhlídky na zlepšení na obzoru. [online] 2005. [cit. 11 května 2006]. Dostupné na WWW:

OECD. Central Government Debt, Statistical yearbook 1994-2003. [online] 2005, [cit 10. května 2006]. Dostupný na WWW: . ISBN: 92-6400988-4

STUCHLÍK, J. Podivná reforma. [online] 2005. [cit. 14. května 2006]. Dostupný na WWW: ŠLOSARČIK, I. Pakt stability a růstu – další kolo v souboji Komise versus Rada?. [online] 2004. [cit. 11. května 2006]. Dostupný na WWW:

ŠREIN, Z. Pakt stability a růstu - vymoženost, nebo přítěž eurozóny? [online] 2006. [cit. 7. května 2006]. Dostupný na WWW:

TISKOVÝ A INFORMAČNÍ ODBOR. Tisková zpráva č. 57/04. [online] 2004. Dostupný na WWW:

VÝPRACHTICKÝ, T. Pakt stability: ESD dal za pravdu Evropské komisi. [online] 2004. [cit. 11. května 2006]. Dostupný na WWW: SINN, H. Německá blýskání na lepší časy. [online] 2006. [cit. 14. května 2006]. Dostupný na WWW:

Seznam příloh

Příloha č.1 Saldo veřejných financí v zemích eurozóny Příloha č. 2 Veřejný dluh v zemích eurozóny

Příloha č. 3 Hlavní ekonomické ukazatele Německa Příloha č. 4 Hlavní ekonomické ukazatele Francie Příloha č. 5 Struktura veřejného dluhu Německa Příloha č. 6 Struktura veřejného dluhu Francie

Příloha č.1 Saldo veřejných financí v zemích eurozóny (data zpracovány do tabulky č.1, str. 28) Public balance

EU definition: net borrowing (+)/net lending (-) of general government is the difference between the revenue and the expenditure of the general government sector. The general government sector comprises the following subsectors: central government, state government, local government, and social security funds. GDP used as a denominator is the gross domestic product at current market prices. 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 EU (25 countries) : : : : -1.7 (r) -0.8 (r) 0.8 (r) -1.3 -2.3 -3.0 -2.6 -2.3 (r) (r) EU (15 countries) : : -4.2 -2.4 -1.6 (r) -0.7 (r) 1.0 (r) -1.2 -2.2 -2.9 -2.6 -2.3 Euro-zone : : : : : : : -1.9 -2.5 -3.0 -2.8 -2.4 Euro-zone (12 countries) : : -4.3 (r) -2.6 (r) -2.2 (r) -1.3 (r) 0.1 (r) -1.9 -2.5 -3.0 -2.8 -2.4 Belgium -5.0 -4.3 -3.8 -2.0 -0.7 -0.4 0.2 (r) 0.6 0.0 0.1 0.0 0.1 Czech Republic : : : -2.5 -5.0 (r) -3.6 (r) -3.7 (r) -5.9 -6.8 -6.6 -2.9 -2.6 Denmark -3.2 (r) -3.1 (r) -1.9 (r) -0.5 (r) 0.2 (r) 2.4 (r) 1.7 (r) 2.6 1.2 1.0 2.7 4.9 Germany -2.4 -3.3 -3.4 -2.7 -2.2 -1.5 1.3 (r) -2.9 -3.7 -4.0 -3.7 -3.3 Estonia : : : 1.9 -0.3 -3.7 -0.6 (r) 0.3 1.0 2.4 1.5 1.6 Greece -9.4 -10.2 -7.4 -4.0 -2.5 -1.8 -4.1 (r) -6.1 -4.9 -5.8 -6.9 -4.5 Spain : : -4.9 -3.2 -3.0 (r) -1.2 -0.9 (r) -0.5 -0.3 0.0 -0.1 1.1 France -5.5 -5.5 -4.1 -3.0 -2.7 -1.8 -1.4 (r) -1.6 -3.2 -4.2 -3.7 -2.9 Ireland -2.0 (r) -2.1 (r) -0.1 (r) 1.1 (r) 2.4 2.4 4.4 (r) 0.8 -0.4 0.2 1.5 1.0 Italy -9.3 -7.6 -7.1 -2.7 -2.8 -1.7 -0.6 -3.2 -2.9 -3.4 -3.4 -4.1 Cyprus : : : : -4.3 (r) -4.5 (r) -2.4 -2.3 -4.5 -6.3 -4.1 -2.4 Latvia : : : : -0.6 -4.9 -2.8 (r) -2.1 -2.3 -1.2 -0.9 0.2 Lithuania : : : -1.1 -3.0 -5.6 -2.5 -2.0 -1.4 -1.2 -1.5 -0.5 Luxembourg 2.7 2.1 1.9 3.2 3.2 (r) 3.7 (r) 6.0 (r) 6.1 2.0 0.2 -1.1 -1.9 Hungary : : : -6.8 -8.0 -5.6 -3.0 (r) -3.5 -8.4 -6.4 -5.4 -6.1 Malta : : : -10.7 -10.8 -7.6 -6.2 (r) -6.6 -5.6 -10.2 -5.1 -3.3 Netherlands -3.5 -4.2 -1.8 -1.1 -0.8 0.7 2.2 -0.2 -2.0 -3.1 -1.9 -0.3 Austria -4.9 -5.6 (r) -3.9 (r) -1.8 (r) -2.3 (r) -2.2 (r) -1.5 (r) 0.1 -0.5 -1.5 -1.1 -1.5 Poland : : : -4.0 -2.1 -1.4 -0.7 (r) -3.7 -3.2 -4.7 -3.9 -2.5 Portugal -6.6 -4.5 -4.0 -3.0 -2.6 -2.8 -2.8 -4.2 -2.9 -2.9 -3.2 -6.0 Slovenia : : : : -2.2 -2.1 -3.5 (r) -3.9 -2.7 -2.8 -2.3 -1.8 Slovakia : : : -5.5 -4.7 -6.4 -12.3 -6.6 -7.7 -3.7 -3.0 -2.9 Finland -5.7 -3.7 -3.2 -1.5 1.5 2.2 7.1 5.2 4.1 2.5 2.3 2.6 Sweden -9.3 (r) -7.0 (r) -2.7 (r) -0.9 (r) 1.8 (r) 2.5 (r) 5.1 2.5 -0.2 0.1 1.8 2.9 United Kingdom -6.8 -5.7 -4.3 -2.0 0.2 1.0 3.8 (r) 0.7 -1.6 -3.3 -3.3 -3.6 Bulgaria : : : -0.3 1.7 0.4 -0.5 1.4 -0.2 0.6 1.3 : Croatia : : : : : : : -6.5 -4.2 -4.6 -5.2 : Romania : : : -4.5 -4.4 -2.1 -3.8 -3.5 -2.0 -2.0 -1.4 : Turkey : : : -13.4 -11.9 -21.8 -11.0 -29.8 -12.3 -9.7 -3.9 : Iceland -4.7 -3.0 -1.6 -0.0 0.5 2.4 2.5 0.2 -0.4 -1.6 0.1 : Norway 0.4 3.4 6.5 7.8 3.5 5.8 14.4 13.6 9.1 7.7 11.5 :

Switzerland United States Japan Canada Zdroj: Eurostat, 2006

-1.9 -3.6 -3.8 -6.7

-1.3 -3.1 -4.7 -5.3

-1.5 -1.5 0.0 -0.8 0.9 -0.3 -2.2 -0.8 0.4 0.9 1.6 -0.4 -5.1 -3.8 -5.5 -7.2 -7.5 -6.1 -2.8 0.2 0.1 1.6 2.9 1.1

-0.8 : : -3.8 -4.6 -4.4 -7.9 -7.7 -6.5 0.3 0.6 1.1

Příloha č. 2 Veřejný dluh v zemích eurozóny (data zpracovány do tabulky č.2, str. 29)

: : : :

General government debt General government consolidated gross debt as a percentage of GDP EU definition: the general government sector comprises the subsectors of central government, state government, local government and social security funds. GDP used as a denominator is the gross domestic product at current market prices. Debt is valued at nominal (face) value, and foreign currency debt is converted into national currency using end-year market exchange rates (though special rules apply to contracts). The national data for the general government sector are consolidated between the sub-sectors. Basic data are expressed in national currency, converted into euro using end-year exchange rates for the euro provided by the European Central Bank. EU (25 countries) EU (15 countries) Euro-zone Euro-zone (12 countries) Belgium Czech Republic Denmark Germany Estonia Greece Spain France Ireland Italy Cyprus Latvia Lithuania Luxembourg Hungary Malta Netherlands Austria Poland Portugal

1994 1995 1996 1997 1998 1999 :

:

:

2000 2001 2002 2003 2004 2005

: 67.5 (r) 66.7 (r) 62.9 (r) 62.0 60.5 62.0 62.4 63.4

66.4 (r) 70.8 (r) 72.6 (r) 71.0 (r) 68.9 (r) 67.9 (r) 64.1 (r) 63.1 61.5 63.1 63.4 64.6 :

:

:

:

:

:

: 69.3 68.1 69.3 69.8 70.8

68.9 73.6 75.2 74.9 74.2 (r) 72.7 (r) 70.4 (r) 69.3 68.1 69.3 69.8 70.8

135.9 134.0 130.2 124.8 119.6 114.8 109.1 (r) 108.0 103.2 98.5 94.7 93.3 : : : 12.2 12.9 13.4 18.2 (r) 26.3 28.8 30.0 30.6 30.5 77.4 (r) 73.2 (r) 69.7 (r) 65.7 (r) 61.2 (r) 57.7 (r) 52.3 (r) 48.0 46.8 44.4 42.6 35.8 49.3 57.0 59.8 61.0 60.9 61.2 60.2 59.6 60.3 63.8 65.5 67.7 : : : 6.4 5.6 6.0 4.7 4.7 5.5 6.0 5.4 4.8 107.9 108.7 111.3 108.2 105.8 105.2 114.0 (r) 114.4 110.7 107.8 108.5 107.5 61.1 63.9 68.1 66.6 64.6 63.1 61.1 (r) 56.3 52.5 48.9 46.4 43.2 48.4 54.6 57.1 59.3 59.5 58.5 56.8 (r) 56.8 58.2 62.4 64.4 66.8 89.6 81.8 73.3 64.5 53.8 48.6 38.3 (r) 35.9 32.1 31.1 29.4 27.6 124.8 124.3 123.1 120.5 116.7 115.5 111.2 (r) 110.9 105.5 104.2 103.8 106.4 : : : : 61.6 62.0 61.6 (r) 61.9 65.2 69.7 71.7 70.3 : : : : 9.8 12.6 12.9 15.0 13.5 14.4 14.6 11.9 : : : 15.2 16.5 23.0 23.8 22.9 22.3 21.2 19.5 18.7 6.3 6.7 7.2 6.8 6.3 5.9 5.5 (r) 6.7 6.5 6.3 6.6 6.2 : : : 64.2 61.9 61.2 55.4 52.2 55.0 56.7 57.1 58.4 : : : 51.5 64.9 56.8 56.4 (r) 63.5 61.2 71.3 76.2 74.7 76.4 77.2 75.2 69.9 66.8 63.1 55.9 51.5 50.5 51.9 52.6 52.9 63.4 67.9 67.6 63.8 64.2 (r) 66.5 (r) 67.0 (r) 67.0 66.0 64.4 63.6 62.9 : : : 44.0 39.1 40.3 36.8 36.7 39.8 43.9 41.9 42.5 62.1 64.3 62.9 59.1 55.0 54.3 53.3 53.6 55.5 57.0 58.7 63.9

Slovenia Slovakia Finland Sweden United Kingdom Bulgaria Croatia Romania Turkey Iceland Norway Switzerland United States Japan Canada

: : : : 23.6 24.9 27.4 : : 30.6 33.1 34.0 47.2 49.9 58.0 57.1 57.1 54.1 48.6 47.0 44.6 (r) 73.9 73.7 (r) 73.5 70.6 68.1 (r) 62.7 (r) 52.8

28.4 49.2 43.6 54.3

29.7 43.3 41.3 52.0

29.1 42.7 44.3 51.8

29.5 41.6 44.3 50.5

29.1 34.5 41.1 50.3

79.3 73.6 66.2 54.0 46.3 38.8 : : 40.1 39.9 41.5 44.2 24.2 22.7 23.2 23.3 21.3 18.5 69.2 58.0 105.2 94.3 87.2 80.1 44.5 41.9 47.4 43.6 41.4 36.8 27.0 24.1 29.2 36.1 44.9 46.5 24.7 25.3 25.0 25.7 : : 64.1 58.2 57.9 60.2 62.5 63.4 125.7 134.1 142.3 149.5 157.6 164.0 89.5 81.9 81.0 77.9 73.4 70.7

: : : : : : : : :

48.6 51.8 52.3 50.8 47.7 45.1 42.0 (r) 38.7 37.6 39.0 40.8 42.8 : : : : 55.8 : 19.9 74.6 79.7 98.2

Zdroj: Eurostat, 2006

: : : : 59.2 : 21.5 74.2 87.1 100.8

: : : : 56.6 : 23.0 73.4 93.9 100.3

105.1 : 16.5 55.6 54.3 27.5 24.5 70.9 100.3 96.2

79.6 : 17.8 52.3 49.3 26.2 27.0 67.7 112.2 93.9

Příloha č. 4 Hlavní ekonomické ukazatele Francie (data zpracovány do tabulky č.3, str. 30)

Zdroj: EC, Statistical Nannex of European Ekonomy, 2006

Příloha č. 3 Hlavní ekonomické ukazatele Německa (data zpracovány do tabulky č.5, str. 34)

Zdroj: EC, Statistical Nannex of European Ekonomy, 2006

Příloha č. 5 Struktura veřejného dluhu Francie (data zpracovány do tabulky č.4, str. 33)

Zdroj: OECD, Central government debt, 2005

Příloha č. 6 Struktura veřejného dluhu Německa (data zpracovány do tabulky č. 6, str. 36)

Zdroj: OECD, Central government debt, 2005