VEŘEJNÉ FINANCE V ČESKÉ REPUBLICE

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra veřejné správy a regionálního rozvoje

VEŘEJNÉ FINANCE V ČESKÉ REPUBLICE STUDIJNÍ OPORA PRO KOMBINOVANOU FORMU STUDIA

Ing. Libuše Měrtlová, Ph.D. Ing. Magda Morávková

JIHLAVA 2011

Studijní opora byla zpracována podle publikací: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 Text byl aktualizován, upraven a rozsahem přizpůsoben bakalářskému studijnímu oboru Finance a řízení, specializace Veřejná správa VŠPJ Jihlava.

Ing. Libuše Měrtlová, Ph.D., Ing. Magda Morávková

VEŘEJNÉ FINANCE V ČESKÉ REPUBLICE 1. vydání Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2011 Tisk Ediční oddělení VŠPJ, Tolstého 16, Jihlava ISBN 978-80-87035-43-6 Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá autor. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. Skriptum je určeno pouze pro vnitřní potřebu VŠPJ.

©

Libuše Měrtlová, Magda Morávková, 2011

2

Obsah Obsah ....................................................................................................................... 3 Úvod ........................................................................................................................ 5 1. Veřejné příjmy a míra fiskální decentralizace................................................. 6 1.1 Daňové příjmy, charakteristika daně ............................................................ 6 1.2 Míra fiskální decentralizace ......................................................................... 8 2. Daně, základy daňové teorie ......................................................................... 13 2.1 Historie daní a daňové teorie ...................................................................... 13 2.2 Funkce daní v moderní společnosti ............................................................ 15 3. Daňový systém v ČR ..................................................................................... 18 3.1 Rozdělení daní v ČR: ................................................................................. 18 3.2 Nepřímé daně v ČR: ................................................................................... 20 4. Přímé daně v ČR ........................................................................................... 24 4.1 Daně z příjmu fyzických osob .................................................................... 24 4.2 Daň z příjmů právnických osob: ................................................................ 27 4.3 Položky snižující základ daně fyzickým i právnickým osobám ................ 28 4.4 Slevy na dani .............................................................................................. 29 4.5 Daně z nemovitostí ..................................................................................... 29 4.6 Dan silniční ................................................................................................ 31 5. Charakteristiky ostatních příjmů daňového charakteru – zdravotní a sociální pojištění ................................................................................................................. 35 5.1 Zdravotní pojištění .................................................................................... 35 5.2 Sociální pojištění ....................................................................................... 38 5.2.1 Historie sociálního zabezpečení ........................................................ 39 5.2.2 Modely sociálního zabezpečení ........................................................ 40 5.3 Financování sociálního zabezpečení .......................................................... 42 5.4 Pilířové financování sociálního zabezpečení ............................................. 43 5.5 Způsoby sociálního zabezpečení v ČR....................................................... 44 6. Financování odvětví veřejného sektoru......................................................... 48 6.1 Financování školství ................................................................................... 48 6.2 Financování zdravotnictví .......................................................................... 55 6.3 Sociální politika vlády a financování sociálních výdajů ............................ 66 6.4 Politika bydlení .......................................................................................... 70 7 Veřejné zakázky ................................................................................................. 74 7.1 Problematika veřejných zakázek ................................................................ 74 7.2 Způsoby zadávání veřejných zakázek ........................................................ 76 8. Rozpočtový deficit a státní dluh .................................................................... 87 8.1 Státní rozpočet ............................................................................................ 87 8.2 Typy státního rozpočtu ............................................................................... 87 8.3 Ekonomické důsledky vládního dluhu ....................................................... 91 8.4 Financování deficitu SR ............................................................................. 92 9. Korupce ......................................................................................................... 96 9.1 Korupce ...................................................................................................... 96 9.2 Korupce je patologické chování a globalizační problém ........................... 98 9.3 Korupční normy ......................................................................................... 98

3

9.4 Proč a jak vzniká korupce .......................................................................... 98 9.5 Korupce a český právní řád ........................................................................ 99

4

Úvod

Vážení čtenáři, dostává se Vám do rukou pomůcka ke studiu předmětu Veřejné finance. Tento předmět je jeden ze základních předmětů studia oboru Finance a řízení, specializace Veřejná správa na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Předmět Veřejné finance v ČR se zabývá zejména vztahy veřejných rozpočtů, důraz je kladený na zevrubné přiblížení jednotlivých příjmů veřejných rozpočtů, zejména daňových. Zvláštní kapitola je věnována sociálnímu zabezpečení občanů a to jak z pohledu příjmové stránky státního rozpočtu, tak i z pohledu výdajů na sociální programy. Veřejné výdaje a jejich alokační efektivnost je probrána v kapitole 6, na ni navazuje kapitola zaměřená na nejdůležitější výdajové programy a to financování zdravotnictví, školství, bytové politiky a dopravy. Dále se studijní opora zabývá veřejnými zakázkami a to z pohledu finančního řízení projektů i z pohledu zákona o zadávání veřejných zakázek. V závěru publikace najdete kapitolu o saldu státního rozpočtu a následcích dluhového financování státních výdajů. Přejeme Vám, aby tento text Vám byl skutečnou oporou ve studiu a aby získané poznatky byly pro Vás inspirující i do dalšího života. Autorky

5

1. Veřejné příjmy a míra fiskální decentralizace Klíčová slova: - nenávratné příjmy - návratné příjmy - charakteristika daně - daňová kvóta - daňová pravomoc - daňový objekt -

daňový subjekt

Veřejné příjmy jsou základním zdrojem krytí veřejných výdajů, kterými se financují potřeby veřejného sektoru a veřejné správy. Představují vztahy tvorby veřejných rozpočtů, případně i mimorozpočtových fondů v rozpočtové soustavě a souvisejí především s nenávratným přerozdělováním hrubého domácího produktu. V případě politiky vyrovnaného rozpočtu jsou veřejné příjmy rozpočtovým omezením. Členění příjmů jsme podrobně rozebrali ve studijní opoře Úvod do veřejných financí, proto se dále zaměříme podrobněji na daňové příjmy a míru jejich fiskální diferenciace.

1.1 Daňové příjmy, charakteristika daně Daňové příjmy tvoří největší podíl veřejných příjmů ve vyspělých zemích. Daň je historickou kategorií, souvisí s existencí státu i s existencí územní samosprávy. Daň je:  Povinná (nedobrovolná), pravidelně se opakující a zákonem stanovená platba – transfer od obyvatelstva a firem do veřejného rozpočtu. Daně jsou nuceným břemenem, které je dáno zákonem.  

Nenávratná platba – daň se vrací pouze, pokud byla špatně vypočítaná nebo došlo k přeplatku daně. Neekvivalentní – což znamená, že plátce za ni nedostává konkrétní plnění z veřejných rozpočtů v podobě veřejného statku nebo peněžního plnění.

Daň je platbou za veřejné statky, které pro různé subjekty zajišťuje stát a místní 6

samospráva. V moderní době se daně staly nástrojem redistribuce příjmů a nástrojem stabilizace ekonomiky. Možnost uvalovat daně má stát, mluvíme o daňové pravomoci. Územní samospráva má jen omezenou daňovou pravomoc uvalit místní či regionální daně, pokud ji vůbec ze zákona má. (jedná se např. o místní poplatky, v budoucnu by měly být i obecní daně). Pro porovnání daňového zatížení v čase a pro mezinárodní srovnání se používá ukazatel daňová kvóta, který se udává v procentech: Daňová kvóta = (příjmy z daní : hrubý domácí produkt) x 100 Většinou se do daňové kvóty zahrnují nejenom daně, ale i povinné sociální pojištění a povinné veřejné zdravotní pojištění, dále cla a místní a regionální poplatky. Je to tzv. souhrnná neboli složená daňová kvóta: Souhrnná daňová kvóta = (příjmy daňového charakteru: HDP) x 100. Někdy se mluví o míře daňového zatížení. Rozdíly v daňovém zatížení jsou tak v rámci zemí EU značné. Nastavení těchto parametrů je v rukou domácích vlád. Evropská legislativa upravuje např. minimální sazby DPH či spotřebních daní. Průměr EU v roce 2000 byl 42,6 % HDP, v ČR bylo daňové zatížení v uvedeném roce 40,3 %. V následujících letech dochází k poklesu daňového zatížení u souhrnné daňové kvóty v ČR na 37,1 % v roce 2003. V roce 2010 je nejvyšší zdanění v Dánsku, kde dosahuje 49,5 % k DPH. Nejnižší je na Slovensku, kde dosahuje 29,7 % k HDP a v Bulharsku, kde je 13 %. Dle poslední statistiky Eurostatu zveřejněné v roce 2009 kleslo daňové zatížení během let 1999 do roku 2007 ve více než polovině členských zemí EU. Náležitosti daně U každé daně zákon určuje subjekt daně, předmět daně, způsob výpočtu daně, a sazbu daně. Dále je určeno nezdanitelné minimum, co není předmětem daně, osvobození od daně, slevy na dani a způsob placení daně, stejně jako splatnost a místo výběru daně. Daňový subjekt – poplatník – je to subjekt, který má ze zákona povinnost daň vypočítat v daňovém přiznání a zaplatit ji prostřednictvím správce daně. Plátce daně – má ze zákona povinnost daň vypočítat, vybrat ji a odvést vybranou nebo sraženou daň od jiných subjektů – poplatníků daně. To se děje prostřednictvím správce daně do veřejného rozpočtu. (např. u spotřebních daní). 7

Předmět daně neboli objekt určuje to, na co je daň uvalena. Může se jednat o příjem, majetek, spotřebu výrobků a služeb. Způsob výpočtu základu daně, případně způsoby úpravy základu daně. Základ daně je kvantifikovaný předmět daně, nejčastěji v peněžních jednotkách. U některých daní to mohou být měrné jednotky, výměra v metrech čtverečních. Sazba daně – je zákonem stanovená, může být jednotná nebo diferencovaná a to:  Pevná – na měrnou technickou jednotku  Procentní – jako procento ze základu daně a to. o Proporcionální – lineární – sazba se nemění s nárůstem základu o Progresivní – s růstem základu roste i sazba – např. klouzavě progresivní sazba, kdy je každému daňovému pásmu stanovená samostatná daňová sazba, která postupně roste v závislosti na růstu základu daně. o Degresivní – kdy sazba daně klesá s nárůstem daňového základu. V praxi se využívá spíše výjimečně. Nezdanitelné minimum – vyjadřuje se ze základu daně, je to část základu daně, která nepodléhá zdanění. Snižuje se o ni základ daně a tím i celková daňová povinnost poplatníka. Co není předmětem daně – u daně z příjmů např. přijaté úvěry a půjčky. Osvobození od daně – může se týkat předmětu daně nebo může být časově omezené (u novostaveb rodinných domů je osvobození od daně z nemovitostí po dobu 15 let). Slevy na dani, o které se snižuje vypočtená daň – např. u daně z příjmů při zaměstnávání tělesně postižených osob. Způsob placení daně, buď jednorázově nebo zálohami a vyrovnáním, splátkami a hotovostním nebo bezhotovostním převodem. Splatnost daně určuje lhůty pro placení daní, záloh na daň a splátek. Místo výběru daně je dáno podle místně příslušné správcovy pokladny, tzn. Podle místně příslušných finančních úřadů.

1.2 Míra fiskální decentralizace

8

Při rozhodování o decentralizaci se bere v úvahu analýza prospěchu, kdo má prospěch z veřejného zabezpečování a financování veřejného statku, zda obyvatelstvo celého státu nebo obyvatelstvo regionu. Pokud územní samospráva zabezpečí poskytování veřejných statků efektivněji než stát, je v zájmu všech občanů provést decentralizaci věcných kompetencí i odpovědnosti a přenést státní působnost na územní samosprávu a regionální veřejný sektor. Je nutné rozhodnout:  pro kolik obyvatel bude nutné veřejný statek zabezpečovat, aby se dosáhlo úspor ze sdílených nákladů (průběh fixních a variabilních nákladů) a omezil se rozsah ztráty efektu centrálně zajišťovaných statků.  Jaké konkrétní druhy veřejných statků bude nutné zabezpečovat.



Centralizovaně je zabezpečována obrana státu, decentralizovaně například vzdělávací, sociální služby, hromadná přeprava a další. Jaký standard veřejných statků můžeme financovat z omezených finančních zdrojů v rozpočtové soustavě. Je nutné vzít v úvahu stanovené standardy v poskytování základní péče v oblasti zdravotnictví, dodržování stanovených standardů v oblasti výuky, sociální péče a podobně. Stanovením standardů si stát ponechává možnost kontroly rozsahu a kvality decentralizovaným způsobem poskytovaných statků.

Pokud poskytování veřejných statků zůstane na regionální úrovni, mohou občané bezprostředně kontrolovat rozsah a kvalitu poskytovaných veřejných statků a posoudit svůj užitek. To pozitivně ovlivňuje efektivnost celého veřejného sektoru. Současně se musí rozhodnout, z jakých zdrojů budou jednotlivé stupně veřejné správy financovat veřejné statky, za jejichž zabezpečení jsou odpovědny svým voleným orgánům (podle kompetenčního zákona). Dochází k fiskální decentralizaci příjmů a výdajů v rozpočtové soustavě. Děje se tak prostřednictvím rozvržení daňového výnosu mezi jednotlivé rozpočty, tzv. daňové určení, neboli rozpočtové určení daní (od roku 1993 se tento systém využívá i u nás). Další způsob je poskytování dotací ze státního rozpočtu do rozpočtů území samosprávy. V zemích, kde se používá smíšený model místní správy, tzn. územní samospráva, např. obce vykonávají jak vlastní správu, tak některé úkony státní správy, jejichž rozsah je dán zákonem. 9

Obce zabezpečují  V samosprávné působnosti lokální veřejné statky pro své občany, jejich užívání je místně ohraničeno, tyto statky mohou mít charakter čistých veřejných statků (místní komunikace), nebo smíšených veřejných statků (městská hromadná doprava). Některé mají charakter 

poplatkových služeb. V přenesené působnosti tzv. národní veřejné statky, většinou čisté veřejné statky a některé smíšené statky, jejichž spotřeba je preferovaná, z nichž mají užitek občané celého státu (např. některé úkony veřejné správy)

Vyšší územně správní celky zabezpečují  V samosprávné působnosti regionální veřejné statky, např. regionální veřejnou dopravu.  V přenesené působnosti některé tzv. národní veřejné statky, například integrovaný záchranný systém, likvidace nebezpečného odpadu a p. Veřejné finance mají za úkol zajistit zdroje financování netržních aktivit státu a územní samosprávy a hospodárné využití těchto zdrojů. Zdrojem financování jsou daně, které tvoří největší skupinu příjmů rozpočtové soustavy. Finanční prostředky rozpočtové soustavy jsou rozpočtovým omezením, tedy limitujícím faktorem rozsahu netržních aktivit, velikosti, struktury a dalšího rozvoje veřejného sektoru. K zabezpečování veřejných statků se využívají i soukromoprávní (nevládní) neziskové organizace. Tyto organizace jsou zakládány podle soukromého práva, jsou zakládány za účelem poskytování veřejných služeb obyvatelstvu nebo vlastním členům na neziskovém principu, ne za účelem dosahování zisku. Většinou hospodaří s finanční podporou státu nebo územní samosprávy. Poskytují služby málo početným skupinám klientů, např. v oblasti sociálních služeb nebo v oblasti školství, kdy dostávají dotaci od státu na jednoho žáka nebo studenta. O dotacích rozhoduje volený orgán na příslušné vládní úrovni nebo na úrovni příslušného článku územní samosprávy. Tyto soukromoprávní neziskové instituce mohou dosahovat výrazných úspor z rozsahu, využíváním práce dobrovolníků apod. Zřizovatelem soukromoprávních neziskových organizací jsou: 10

 Soukromé subjekty (FO nebo PO),  Církve  Nadace a p. Pro soukromoprávní neziskové organizace je charakteristické: 

Zakládání podle soukromého práva na základě dobrovolnosti a pro

  

veřejný prospěch, Institucionální postavení, statut, jednací pravidla, Samosprávní postavení, autonomie, Oddělení od veřejné správy, nejsou řízeny veřejnou správou,

 

nejsou zakládány pro zisk, pokud dosahují zisk, nerozdělují ho mezi vlastníky, ale používají ho pro financování neziskových služeb, využívají dobrovolné služby jednotlivců.

Shrnutí: 









Stát a územní samospráva poskytuje veřejné statky pro obyvatelstvo prostřednictvím veřejného sektoru, resp. Veřejnoprávních neziskových organizací – v ČR organizačních složek nebo příspěvkových organizací, soukromoprávních organizací nebo prostřednictvím veřejných zakázek. Největším problémem je zabezpečit veřejné statky efektivně, tzn. Hospodárně zabezpečit takové statky, o které má obyvatelstvo zájem, a které umožňují obyvatelstvu dosáhnout maximální užitek. K dosažení maximální efektivnosti se stále častěji využívá decentralizace a přenos kompetencí a odpovědnosti za zabezpečování veřejných statků z vyšší vládní úrovně na nižší vládní úroveň, zejména na územní samosprávu. Při decentralizaci věcných kompetencí se respektuje princip hospodárnosti a princip prospěchu u občanů – uživatelů veřejných statků. Decentralizaci věcných kompetencí musí odpovídat i decentralizace fiskálních zdrojů. Míru decentralizace ovlivňuje model fiskálního federalismu.

Kontrolní otázky: 1. Co jsou netržní činnosti státu a územní samosprávy, proč k nim dochází? 11

2. Co je to preferovaný (upřednostňovaný) statek? 3. 4. 5. 6.

Proč zabezpečuje veřejné statky veřejný sektor? Lze zabezpečovat veřejné statky i jiným způsobem? Proč se decentralizuje zabezpečování veřejných statků? Charakterizujte veřejnoprávní (vládní) neziskové organizace ve veřejném sektoru.

Doporučená literatura: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006.

12

2. Daně, základy daňové teorie Klíčová slova: - historie daní, - funkce daní, - třídění daní - daňové principy, - daňové břemeno, - daňové efekty, -

daňový dopad a přesun, daňová spravedlnost

Daně se týkají každého člověka, protože v průběhu života se s nimi každý občan setká. Proto je potřeba, aby každý znal alespoň základy daňové teorie. Pro stát jsou daně pravidelně se opakujícím příjmem, ze kterého jsou hrazeny státní výdaje. Pro poplatníka je rozhodující, jestli mu daňová povinnost vznikla, jestli má povinnost daň zaplatit nebo v některých případech je od daně osvobozen. Daně snižují disponibilní (použitelný) důchod poplatníků. Proto se daňová teorie zabývá otázkami, jaké funkce daně plní, jaké daňové principy jsou uplatňovány, jak by daně měly ovlivňovat chování a rozhodování ekonomických subjektů a jak daně ovlivňují redistribuci bohatství.

2.1 Historie daní a daňové teorie Ve starověku byly daně nepravidelným příjmem státní pokladny. Mnohdy byly vybírány příležitostně na financování určité potřeby. Většinou měly povahu naturální daně. Ve středověku měly daně zabezpečit příjem panovníka, jeho příjmy byly tzv. domény a regály. Domény byly příjmy z panovníkova majetku, regály byly poplatky za propůjčení práv, která jinak patřila výhradně panovníkovi, městům nebo šlechtě. Daně byly původně druhořadým příjmem státní pokladny, postupně se však začaly zavádět pravidelné daně, což souviselo i větším využíváním peněžních daní. V raném středověku se začaly zavádět i městské daně, z regálů se později vyvinuly nepřímé spotřební daně, tzv. akcízy. V pozdním středověku se daně staly pravidelným příjmem panovníkovy pokladny, byly zavedeny nepřímé spotřební daně (akcízy), přímé majetkové daně 13

a daně z hlavy. Panovník vybíral nepřímé daně, se souhlasem šlechty i přímé daně, tzv. kontribuce. Daně v této době byly častým předmětem sporů mezi panovníkem a šlechtou. V novověku dochází k dalšímu rozvoji ve využívání daní, nastává třetí etapa ve vývoji daní. Rozvíjejí se daňové teorie, daň je chápána jako protihodnota za služby, které stát poskytuje občanovi. Nadměrná daň je považována za hřích. První ucelené teorie o daních lze nalézt u merkantilistů, později u francouzských filosofů a zejména u anglických politických ekonomů – A. Smithe a R. Richarda, kteří byli zastánci pracovní teorie hodnoty. A. Smith rozpracoval čtyři daňové principy – kánony – požadavky, které by daně měly splňovat. Zastával teorii neviditelné ruky trhu, založené na svobodném rozhodování jedince a svobodném podnikání. Do Smithových kánonů patřila: - daňová spravedlnost – placení daně podle výše majetku, resp. důchodu poplatníka - určitost zdanění – daň by měla být přesně stanovena, stejně jako způsob a lhůty placení daní - pohodlnost placení pro poplatníka – daň by měla bát placena takovým způsobem, kdy to nejvíce vyhovuje poplatníkovi, např. po sklizni - úspornost (efektivnost) – minimalizovat náklady na výběr a správu daně. D. Ricardo považoval daň za zlo, proto požadoval minimalizaci daně. Zabýval se daňovým dopadem a daňovým přesunem, kdy některé jeho závěry jsou platné dodnes. J.S.Mill byl stoupencem tří výrobních činitelů – práce, půda, kapitál. Byl zastáncem principu schopnosti platit daň (berní způsobilost) a rovné oběti, tzn., aby všichni občané trpěli stejnou újmou, která je vyjádřena proporcionální sazba daně. Progresivní zdanění uznával jen u daně dědické. V poslední třetině 19. století dochází pod vlivem neoklasicismu k rozpracování sociální funkce daní (toto pojetí se uplatnilo např. v Německu po 1. světové válce). Neoklasikové se zabývali teorií daňového břemene a analýzou daňového přesunu. Požadují rovnoměrnější rozdělení důchodů prostřednictvím rovné oběti a nejmenší úhrnné oběti. Definovali i nedistribuční funkci daní, daň je považována za cenu za veřejné statky a řešení externalit. Vycházejí z mezní teorie užitku. Ve 20. století byla formulována stabilizační funkce daní v souvislosti s požadavky na státní zásahy do ekonomiky její stabilizaci prostřednictvím těchto zásahů. Fiskální stabilizační politika státu byla popsána J. M. Keynesem v roce 14

1936, významným nástrojem této politiky jsou progresivní důchodové daně jako vestavěný stabilizátor. Progresivní daně zvyšují celkový sklon ke spotřebě, neboť rozdělují důchody ve prospěch nižších příjmových kategorií, u nichž je sklon ke spotřebě vyšší než u vyšších příjmových skupin. Progresivní důchodové daně spolu se systémem sociálního zabezpečení mírní výkyvy v efektivní poptávce soukromého sektoru v průběhu hospodářského cyklu. Zejména se zdůrazňovala úloha státního rozpočtu při ovlivňování agregátní poptávky. Stabilizační fiskální politika, která využívala progresivní důchodové daně, jako automatického stabilizátoru se stala základem praktické hospodářské politiky mnoha zemí v období po 2. světové válce. Keynesiánská politika byla úspěšná ve vyspělých zemích po několik desetiletí. Problémy se začaly objevovat v 60. letech, kdy tato politika vedla k inflaci a zejména v 70. letech, kdy příjmy státních rozpočtů nestačily krýt veřejné výdaje a rozpočty se stávaly chronicky deficitními. Odpovědí na tyto problémy byly teorie neokonzervativců, které se zaměřily na chování výrobců – na nabídku a ozdravování daňové politiky. Začala se zkoumat závislost daňového výnosu na daňové sazbě a došlo se k závěru, že vysoká míra zdanění ještě neznamená maximální příjmy do státního rozpočtu (Lafferova křivka). Může totiž dojít k negativnímu ovlivňování rozhodování daňových subjektů a vést k poklesu celkového daňového výnosu.

2.2 Funkce daní v moderní společnosti V moderní daňové teorii mají daně tyto funkce: - fiskální, resp. alokační – daně mají získat finanční prostředky pro financování veřejných statků (nejstarší funkce daní) - nedistribuční – progresivní daně umožňují zmírňovat nerovnosti mezi subjekty - stabilizační – progresivní důchodové daně jsou využívány jako vestavěný stabilizátor ke stabilizaci ekonomiky (30. léta 20. století). Daně snižují disponibilní příjmy daňových subjektů, každá daň dopadá na občana, i když má někdy formu zdanění právnických osob. Proto konstrukce a výše daní je zajímavá pro poplatníky z pohledu na co jsou daně využívány a jaký užitek z těchto daní poplatníci mají. Obyvatelstvo hodnotí daně podle individuálních preferencí: - podle svých příjmů, které jsou rozdílné a za které nakupuje soukromé statky. Mezní užitek u privátních statků je vyšší u nižších příjmových 15

skupin obyvatel než u bohatých. Zvýšení spotřeby veřejných statků a tím -

i vyšší daně jim snižuje celkový mezní užitek. Podle daní, které musí na financování veřejných výdajů platit – chudší vrstvy požadují vyšší množství veřejných výdajů, zejména jsou-li placeny z progresivních daní, kdy největší daně platí bohatší vrstvy obyvatel. Při paušální dani chudší vrstvy obyvatel budou poptávat méně veřejných statků, aby nemusela růst paušální daň, kterou platí i chudí. Při progresivní dani upřednostňují chudší vrstvy zvýšení veřejných výdajů, naopak bohatší vrstvy budou chtít snížení veřejných výdajů, neboť daňové břemeno na ně dopadá intenzivněji. V daňové teorii se hovoří o daňové ceně (daňovém břemenu) za veřejné statky.

Daňová cena je dodatečná platba daně, kterou jednotlivec musí zaplatit za každou dodatečnou jednotku výdajů na veřejné statky. Individuální daňová cena udává, kolik soukromého zboží je jednotlivec ochoten se vzdát, aby dosáhl další jednotku veřejného statku. Každý subjekt se snaží dosáhnout co největší užitek při daném rozpočtovém omezení (příjmu). Rozpočtové omezení ukazuje možné kombinace ve spotřebě soukromých a veřejných statků. Rozpočtové omezení stanovíme vzorcem: Y = C + (p x G) Kdy Y = důchod, C = soukromá spotřeba, p = individuální daňová cena, G = objem veřejných výdajů na veřejné statky Množství veřejných statků je dáno rozsahem vládních výdajů G na zabezpečení veřejných statků. Vyšší vládní výdaje na veřejné statky vedou ke zvýšení daní a tím snižují disponibilní důchody poplatníků na jejich soukromou spotřebu a úspory. Vztah mezi změnami daní, důchody a makroekonomickými agregáty zkoumá daňový multiplikátor. Shrnutí:  

Daně mají svůj význam už ve starověku, kde měly charakter víceméně nahodilých naturálních plateb. Ve středověku byly daně příjmem, který měl doplnit příjmy panovníka, později se začaly vyvíjet i městské daně. V pozdním středověku se daně staly pravidelným příjmem panovníkovy pokladny, byly zavedeny nepřímé spotřební daně (akcízy). 16







  

V novověku dochází k dalšímu rozvoji ve využívání daní, nastává třetí etapa ve vývoji daní. Rozvíjejí se daňové teorie, daň je chápána jako protihodnota za služby, které stát poskytuje občanovi. A. Smith rozpracoval čtyři daňové principy – kánony – požadavky, které by daně měly splňovat. Zastával teorii neviditelné ruky trhu, založené na svobodném rozhodování jedince a svobodném podnikání. Neoklasikové se zabývali teorií daňového břemene a analýzou daňového přesunu. Požadují rovnoměrnější rozdělení důchodů prostřednictvím rovné oběti a nejmenší úhrnné oběti. V moderní daňové teorii mají daně tyto funkce: fiskální, resp. alokační, nedistribuční a stabilizační. Obyvatelstvo hodnotí daně podle individuálních preferencí: výše příjmu a podle daní, které musí na financování veřejných výdajů platit. V daňové teorii se hovoří o daňové ceně (daňovém břemenu) za veřejné statky.

Kontrolní otázky: 1. Charakterizujte pracovní teorii hodnoty D. Richarda. 2. Charakterizujte čtyři Smithovy kánony. 3. Popište funkce daní v moderní společnosti. 4. V čem spočívá stabilizační funkce daní? 5. Co je to daňové břemeno? 6. Co jsou vestavěné stabilizátory? Doporučená literatura: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006.

17

3. Daňový systém v ČR Klíčová slova: - zdanění důchodů, - zdanění majetku - zdanění spotřeby - daně přímé a nepřímé - daně sdílené a svěřené Daňová soustava v ČR postihuje zdaněním: 1. Příjmy (důchody) jak peněžní, tak nepeněžní, a to z činnosti, z nakládání s majetkem (pronájmy majetku, někdy i případy prodeje majetku) 2. Spotřebu – konečnou spotřebu zboží a služeb, daň platí konečný spotřebitel, který je poplatníkem, vybírá ji prodejce, který je plátcem. 3. Majetek – především nemovitý, který je v držení nebo ve vlastnictví různých subjektů a nachází se na území ČR, dále nabytí majetku a to jak movitého tak i nemovitého

3.1 Rozdělení daní v ČR: a) přímé daně  Daň z příjmů FO a PO – zdaňuje všechny druhy příjmů mimo zákonem vyňatých ze zdanění, včetně příjmů kapitálové povahy (dividendy, úroky, zisk)  Daň z nemovitostí – zdaňuje nemovitý majetek v držbě  

Daň dědická, darovací a daň z převodu nemovitostí Daň silniční – zdaňuje vozidla využívaná pro podnikání a samostatnou výdělečnou činnost

b) nepřímé daně  Daň z přidané hodnoty  Specifické (selektivní) spotřební daně – na pivo, víno, líh, tabákové výrobky, pohonné hmoty 18

Jednotlivé daně jsou upravovány zvláštním zákonem. Daňový charakter mají dále cla, povinné veřejné zdravotní pojištění, povinné příspěvky na sociální pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, místní poplatky, které by se měly v dohledné době transformovat do soustavy obecních daní. Jsou fakultativní, tzn., že obce rozhodují o jejich výši a zda je uvalí nebo ne. Dále jsou do daní zahrnovány správní poplatky a další poplatky, např. za znečišťování životního prostředí. Podle rozpočtového určení daní se daně člení na sdílené (příjmy několika rozpočtů – státního, územního a obecního) a daně svěřené (příjmy jednoho rozpočtu).

Daňové příjmy v ČR v současnosti Daňové příjmy Přímé daně

Nepřímé daně

Daň z příjmů - DP FO - DP PO Majetkové daně - z nemovitostí - silniční

DPH Selektivní daně - spotřební - dálniční

- dědická - darovací - z převodu nemovitostí

- cla

Příspěvek na sociální zabezpečení Povinné zdravotní pojištění Místní poplatky Správu a výběr daní mají na starosti v ČR:  Finanční úřady,  Celní úřady  Obecní úřady Poplatník je povinen podat daňové přiznání správci daně a daň uhradit ve stanoveném termínu. Daně je potřeba vybrat včas, ve správné výši a bez daňových úniků. Daňový výnos ovlivňuje efektivní správa a výběr daní. Musí zajistit plynulé příjmy veřejných rozpočtů, včetně penalizování daňových dlužníků, při respektování spravedlnosti a korektnosti ve vztahu k poplatníkům 19

a plátcům daně. 3.2 Nepřímé daně v ČR: Patří sem daň spotřební a DPH, daň spotřební je specifická, DPH je daní univerzální. Daň vybírá výrobce nebo prodejce, platí ji konečný spotřebitel. 3.2.1

Spotřební daně

Zdaňují spotřebu výrobků a služeb, například univerzální je daň z přidané hodnoty, specifické (selektivní) daně zdaňují pouze spotřebu některých výrobků (v ČR pivo, víno, lihoviny, tabákové výrobky, uhlovodíková paliva). Stát tyto daně zavádí za účelem regulace ceny určitých komodit na trhu, nebo aby zvýšil příjem státního rozpočtu. Spotřební daně jsou ovšem také zaváděny i z mnoha jiných důvodů, například, aby byl omezen prodej zdraví škodlivého zboží, u kterého se stát snaží omezit spotřebu. Můžeme tedy říci, že tato daň má význam zdravotní, ekologický i fiskální. Touto daní se zdaňují vybrané výrobky jako: 1. minerální oleje 2. líh 3. pivo 4. vína a meziprodukty 5. tabákové výrobky Spotřební daně upravuje zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Správu spotřebních daní vykonávají celní úřady a celní ředitelství podle toho, kde má plátce daně sídlo nebo místo trvalého pobytu. Daňové území: a) pro Českou republiku - území České republiky b) pro EU – území členských států EU Předmět daně se vztahuje právě k daňovému území. Jsou to tedy veškeré vyrobené či dovezené výrobky na daňové území České republiky, všechny výrobky ať už vyrobené či dovezené na daňové území EU. Poplatník je konečný spotřebitel. Plátce je PO nebo FO, která je dovozcem, oprávněným příjemcem nebo provozovatelem daňového skladu, které vznikla povinnost tuto daň zaplatit, protože dané výrobky uvedla do volného daňového oběhu. Daňový sklad je místo, kde provozovatel tohoto skladu vyrábí, skladuje, zpracovává, přijímá nebo odesílá výrobky, které nejsou ještě zatížené daní. Provozovatelem může být pouze ta 20

osoba, které celní úřad udělí povolení k provozování tohoto skladu. Daňová povinnost vzniká dovozem nebo výrobou již zmiňovaných výrobků na určitém daňovém území. V případě výroby těchto výrobků musí plátce přiznat a zaplatit daň v okamžiku, kdy se tyto výrobky dostanou do volného daňového oběhu, tedy jinak řečeno vstoupí na trh na území České republiky nebo států EU. U dovozu vznikne povinnosti přiznat a zaplatit daň až dnem vzniku celního dluhu, pokud nebyly výrobky od této daně osvobozeny. Se vznikem daňové povinnosti souvisí platba daně. Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc a daňové přiznání musí být předloženo samostatně za každou daň zvlášť celnímu úřadu do 25. dne po skončení tohoto zdaňovacího období. Ve zdaňovacím období je také možné zažádat o vrácení daně. Například: pokud byly výrobky vyvezeny nebo byly dovezené do zahraničí, kde byly opracovány a tzv. zušlechtěny a pak vráceny zpět. Od spotřební daně jsou osvobozeny ty výrobky, které jsou dovezené, ale zároveň jsou osvobozeny od cla. Dále sem patří také výrobky dovezené pro NATO, které jsou na našem území. Daň se vypočítá vynásobením základu daně se sazbou daně.

3.2.2

Daň z přidané hodnoty

DPH je univerzální daní, patří do daní nepřímých. Zdaňuje všechno zboží a služby kromě vyňatých ze zdanění a osvobozených od daně. Daň má dvě sazby – v současné době základní sazba činí 20 % a snížená sazba daně – 10 %. V posledních desetiletích stále více zemí přechází na využívání této daně jako typu všeobecné spotřební daně. Její výnos je stabilní, je však náročná na výpočet. DPH se postupně přidává do ceny výrobku v jednotlivých článcích výroby a vstupuje do finální ceny. Daň platí v ceně výrobku koneční spotřebitelé. Do rozpočtu ji odvádí prodejce nebo poskytovatel služby. Plátce daně z přidané hodnoty má povinnost daň započítat do ceny výrobku nebo služby, naproti tomu má nárok odečíst si zaplacenou daň za nakoupené výrobní vstupy. Daň z přidané hodnoty nahradila v ČR uplatňovanou daň z obratu, která se používala do roku 1993. V řadě zemí jsou spotřební daně objemově nejvýznamnějším příjmem státního rozpočtu. Od roku 2004 dochází ke snižování daňového břemene (např. snížení DPH na 19 %, ale převedení řady výrobků ze sazby 5 % do sazby daně 9 %. Napjatost 21

hospodaření ve státním rozpočtu a prognóza na následující léta další snižování daňové kvóty neumožnily. Od 1.1.2010 došlo ke zvýšení základní sazby z 19 % na 20 % a snížené sazby z 9 % na 10 %. V roce 2012 zůstane základní sazba na 20%, a snížená sazba DPH bude ve výši 14 %. Od 1. ledna 2013 se všechny sazby bez výjimek sjednotí na 17,5 procenta. 3.2.3 Ekologické daně V souladu s podmínkami členství ČR v EU vznikla České republice povinnost k 1.l.2008 zavést daň z elektřiny, ze zemního plynu a z pevných paliv (zákon č. 261/2007 Sb. Část 45,46 a 47). Ekologické daně se rozlišují na tři typy. Prvním je daň z elektřiny. Jejím plátcem bude dodavatel, který dodal elektřinu konečnému spotřebiteli. Základem daně je množství elektřiny v MWh. Sazba daně činí 28.30 Kč/MWh. Jedinou výjimkou, která je osvobozená od daně, je elektřina ekologicky šetrná. Druhou daní je daň z pevných paliv. Plátcem této daně je též dodavatel, který na daňovém území dodal pevná paliva konečnému spotřebiteli. Předmětem daně jsou pevná paliva, tj. černé i hnědí uhlí, koks a rašeliny. Základem daně je množství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla v původním vzorku. Sazba daně činí 8.50 Kč/GJ v původním vzorku. Od daně jsou však osvobozena pevná paliva určená k výrobě elektřiny. Poslední ekologickou daní je daň ze zemního plynu a některých dalších plynů. Platí ji dodavatel, který na daňovém území dodal plyn konečnému spotřebiteli. Předmětem daně je plyn určený pro pohon motorů (sazba 264,80 Kč/MWh), výrobu tepla (30,60 Kč/MWh) či pro stacionární motory, pro stroje používané při stavbách (30,60 Kč/MWh). Od daně je osvobozen zemní plyn určený pro výrobu tepla v domácnostech a v domovních kotelnách. Podnikatelé, kteří se zabývají komoditami, jež jsou předmětem ekologických daní, musí počítat s povinností podávat daňová přiznání a platit daň celním úřadům. Shrnutí: -

daňová soustava v ČR se dělí na daně přímé a daně nepřímé daně postihují důchody, majetek a spotřebu daně přímé zahrnují daň z příjmu fyzických a právnických osob, daň 22

z nemovitostí, daň z převodu nemovitostí a daň silniční -

daně nepřímé se rozdělují na daň spotřební a DPH spotřební daň je daň specifická, daň z přidané hodnoty je daní univerzální od roku 2008 byly zavedeny ekologické daně na elektřinu, zemní plyn a pevná paliva.

Kontrolní otázky: 1. Jak byste charakterizovali přímé daně? 2. jak se přímé daně rozdělují? 3. Co zdaňují nepřímé daně? 4. Kdo vybírá a platí spotřební daně? 5. Co je rozpočtové určení daní?

Doporučená literatura: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006.

23

4. Přímé daně v ČR Klíčová slova: - daň z příjmů fyzických osob - daň z příjmů právnických osob - daň z nemovitostí - daň z převodu nemovitostí - daň silniční Do přímých daní patří daně z důchodu, daně z majetku a daň silniční. Daně přímé zdaňují majetek nebo příjem osoby: 4.1 Daně z příjmu fyzických osob Daň z příjmů fyzických osob řeší zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění dalších předpisů (ZDP). Je univerzální daní, tzn., že zdaňuje všechny druhy příjmů, zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické osoby, které mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují (pobývají zde alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním roce). Daňová povinnost se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Pokud osoby nesplňují podmínku bydliště, vztahuje se daňová povinnost pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky. Jednotlivé druhy příjmů tvoří dílčí základy daně z příjmu a to:    

Příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků (§6) Příjmy z podnikání a samostatné výdělečné činnosti (§7) Příjmy z kapitálového majetku (§6) Příjmy z pronájmu (§9)



Ostatní příjmy (§10)

Základ daně je souhrn dílčích základů daně. Základ se upravuje o nezdanitelné části a o příjmy osvobozené od daně a další odčitatelné položky na tzv. upravený základ daně. Z něj se vypočítá daň z příjmů podle platné sazby daně na daný rok. Od vypočtené 24

daně se odečtou slevy na dani na poplatníka, manželku a vyživované děti a další položky – invalidita, student. Fyzické osoby mohou uplatnit položky snižující základ daně podle § 15 ZDP a dále položky uvedené v § 34 ZDP.

4.1.1

Odčitatelné položky FO

Dary 









Dary – zákon o DZP v § 15, odst. 1 stanovuje podmínky kvalitativní – určení příjemce a využití daru a dále podmínky kvantitativní – minimální a maximální hodnotu daru. Aby bylo možno dar zohlednit jako položku snižující základ daně, musí být dar poskytnut obcím, krajům, PO se sídlem na území ČR, eventuálně pořadatelům veřejných sbírek na financování vědy a vzdělání, výzkumných a vývojových účelů, kultury, školství, na policii, na požární ochranu, na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, humanitární, charitativní a další. Příjemcem daru může být též fyzická osoba s bydlištěm v ČR, která je poživatelem částečného nebo plně invalidního důchodu nebo je nezletilým dítětem závislým na péči jiné osoby, pokud je dar určen na zdravotnické prostředky nejvýše do částky nehrazené zdravotními pojišťovnami. Zákon umožňuje i odpočet darů poskytnutých na financování odstraňování důsledků živelné pohromy, ke kterým došlo na území ČR, Norska a Islandu a členských států EU. V § 15 ZDP je stanovena i minimální hodnota daru a to min. 2 % ze základu daně nebo alespoň 1000 Kč v celkové hodnotě poskytnutých darů u fyzické osoby. Celkem lze odečíst maximálně 10 % základu daně. Finanční dary nejsou předmětem daně z přidané hodnoty.

Poskytnutí daru je nutné správci daně doložit. Zákon neuvádí závaznou formu, je možné použít darovací smlouvu nebo výdajový pokladní doklad. Doklad o poskytnutí daru musí obsahovat identifikaci dárce a obdarovaného, použití a hodnotu daru, datum poskytnutí daru. Od roku 2009 je možné uplatnit jako odčitatelnou položku i dary poskytnuté PO nebo FO se sídlem nebo bydlištěm na území jiného členského státu EU, Norska nebo Islandu. 25

Penzijní připojištění  ZDP §15 – částka, kterou lze odečíst se rovná úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem ve zdaňovacím období, sníženému o 6 000 Kč.  

Maximálně lze odečíst 12 000 Kč. Podmínkou je, aby pojištění bylo sjednáno na nejméně 60 měsíců, Pokud by poplatníkovi pojistné zaniklo bez nároku na penzi nebo jednorázové vyrovnání, a současně bylo vyplaceno odbytné, pak nárok na uplatnění odpočtu zaniká a je nutné podat daňové přiznání, ve kterém musí dodanit všechny částky uplatňované v běžném i v minulých zdaňovacích obdobích jako položky snižující základ daně.

Životní pojištění  Poplatník může snížit základ daně o zaplacené soukromé životní pojištění, maximálně však do částky 12 000 Kč ročně (§15, odst .6).  Musí být splněny dvě podmínky – plnění ve smlouvě sjednáno až po 60 měsících od uzavření pojistné smlouvy a současně nejdříve v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne 60 let.  Minimální pojistná částka musí být stanovena ve výši 40 000 Kč u smluv od 5 do 15 let a 70 000 Kč u smluv nad 15 let.  I zde platí, pokud dojde k zániku pojištění nebo dodatečné změny trvání pojištění nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné částky základu daně zaniká a příjmem podle §10 ZDP je částka, o kterou byl základ daně poplatníkovi snížen v minulých letech. Výjimka je u smluv, kdy nedojde k vyplacení životního pojištění ani odbytného a kapitálová hodnota pojištění bude převedena na novou smlouvu soukromého životního pojištění. Úroky a bytové potřeby  Fyzické osoby mohou dále snížit základ daně o úroky z hypotéčního úvěru nebo o úrok z úvěru na stavební spoření v případě, kdy poskytnuté úvěry slouží k zajištění bytových potřeb. 

Bytovými potřebami jsou výstavba bytového domu, rodinného domu nebo změna stavby, koupě pozemku, pokud na něm bude postavena výše uvedená stavba, splacení členského vkladu za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání a další případy podle §15, odst. 3 a 4 ZDP.

Příspěvky odborové organizaci 26



Podle § 15, odst. 7 ZDP lze snížit základ daně i o zaplacené členské



příspěvky člena odborové organizace této organizaci. Tak lze odečíst částku do výše 1,5 % zdanitelného příjmu ze zaměstnání (mimo příjmů zdaněných srážkovou daní), nejvýše však do výše 3 000 Kč za zdaňovací období.

Úhrada za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání  Jedná se o uznávání vzdělání dosaženého mimo školskou vzdělávací soustavu, kdy je možné si odečíst částky vynaložené na ověřování výsledků dalšího vzdělávání.  Maximální hodnota této částky, kterou lze uplatnit je 10 000 Kč, u osob se zdravotním postižením 13 000, s těžším zdravotním postižením až 15 000 Kč.

4.2 Daň z příjmů právnických osob: Zákon o dani z příjmů neřeší pouze daň z příjmů fyzických, ale také právnických osob. Poplatníky daně z příjmů právnických osob jsou osoby, které nejsou fyzickými osobami. Pokud mají sídlo nebo místo vedení společnosti v České republice, musí zdanit i příjmy plynoucí ze zahraničí. Pokud je sídlo společnosti v cizině, zdaní se pouze příjmy ze zdrojů na území České republiky. Jedná se o příjmy z činností vykonávaných stálou provozovnou, příjmy ze služeb s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, příjmy z obchodního, technického nebo jiného poradenství, příjmy z řídicí a zprostředkovatelské činnosti a obdobných činností poskytovaných na území České republiky, příjmy z prodeje nemovitostí umístěných na území České republiky a z práv s nimi spojených, příjmy z užívání nemovitostí (jejich částí) včetně bytů (jejich částí) umístěných na území České republiky, příjmy z nezávislé činnosti, např. architekta, lékaře, inženýra, právníka, vědce, učitele, umělce, daňového či účetního poradce a podobných profesí, vykonávané na území České republiky, příjmy z převodu podílů v obchodních společnostech nebo družstvech, které mají sídlo na území České republiky apod. Při výpočtu základu daně se vychází z účetních výkazů, kde se vykazuje účetní zisk, tzn., že v příjmech jsou zahrnuty všechny příjmy a v nákladech všechny náklady a to jak daňově uznatelné, tak i daňově neuznatelné. Účetní výsledek za zdaňovací období se musí upravit na základ daně z příjmu. Úpravy spočívají ve vyloučení příjmů, které nepodléhají dani z příjmů a příjmů 27

od daně osvobozených. Podobně z nákladů je nutné vyloučit náklady nadlimitní, tzn. ty, které jsou nad rámec nákladů daňově uznatelných, které definuje zákon o daních z příjmů.

4.2.1

Odčitatelné položky u PO

Od takto upraveného základu daně je možné odečíst odčitatelné položky dary a daňovou ztrátu minulých období. 

 



Dary - dary se vždy nejprve musí k výsledku hospodaření přičíst a ve druhém kroku se posuzuje možnost jejich uplatnění na snížení základu daně z příjmu. Daň musí splňovat podmínky stanovené zákonem v § 20 odst. 8 – 12 ZDP, musí být darován právnické osobě na účely uvedené v zákoně, musí být prokazatelný darovací smlouvou, potvrzením o přijetí dar, v případě veřejných sbírek registrací sbírky u Ministerstva vnitra. Zákon stanoví minimální výši daru 2 000 Kč a maximální výši darů ve výši 5 % upraveného základu daně. Dary nemohou uplatnit subjekty, které nejsou zřízeny za účelem podnikání Neziskové subjekty mohou snížit základ daně až o 30 %, maximálně však o částku 1 000 000 Kč, pokud použijí takto získané prostředky ke krytí výdajů nebo nákladů souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou základem daně (tzn. ke svým neziskovým aktivitám) a to nejpozději ve třech následujících obdobích. Pokud je vypočtená částka nižší než 300 000 Kč, mohou tyto subjekty snížit základ daně až o 300 000 Kč až do vypočteného základu daně.

4.3 Položky snižující základ daně fyzickým i právnickým osobám 

Daňová ztráta z minulých období. Ztráta minulých období se



v současné době může uplatnit po dobu pěti následujících období, kdy je vykázán zisk, může se uplatnit v různé výši podle dosaženého zisku v jednotlivých letech. Zákon o DZP umožňoval odečíst daňovou ztrátu do konce roku 2003 v následujících 7 letech, ke zkrácení této doby na 56 let došlo zákonem č. 438/2003 Sb. S účinností od 1. 1. 2004. Výdaje na výzkum a vývoj – podle § 34, odst. 4 – 8 je možné uplatnit 28

100 % výdajů (nákladů), které byly vynaloženy při realizaci projektů výzkumu a vývoje, které mají podobu experimentálních či teoretických prací, projekčních či konstrukčních prací a dalších a na certifikaci výsledků dosažených prostřednictvím projektů výzkumu a vývoje.

4.4 Slevy na dani Jsou rozděleny do dvou skupin: a) pro fyzické osoby b) pro fyzické i právnické osoby. U FO je možné uplatnit slevy měsíčně – na poplatníka, na vyživované děti, na studenta, na osobu se zdravotním postižením a ročně - na manžela (manželku), jejichž příjmy nedosahují ve zdaňovacím období 68 000 Kč. Všichni poplatníci mohou uplatnit slevu na dani na zaměstnance se zdravotním postižením 

18 000 Kč na každého zaměstnávaného zaměstnance se zdravotním postižením

 

60 000 Kč na zaměstnance s těžším zdravotním postižením na polovinu daně je možné snížit vypočtenou daň u zaměstnavatelů PO, pokud podíl zaměstnanců, které jsou osoby se zdravotním postižením činí více než 50 % celkového počtu zaměstnanců.

4.5 Daně z nemovitostí Problematika daní z nemovitostí je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Tato daň je tvořena daní z pozemků a daní ze staveb.

4.5.1

Daň z pozemků

Poplatníkem daně z pozemku je vlastník pozemku. U pozemku ve vlastnictví České republiky je poplatníkem daně:

29



organizační složka státu nebo státní organizace zřízená podle zvláštních



právních předpisů, právnická osoba, která má právo trvalého užívání nebo které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu.

4.5.2

Daň ze staveb

Poplatníkem daně je vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru. Jde-li o stavbu, byt nebo samostatný nebytový prostor ve vlastnictví státu, je poplatníkem daně:   



organizační složka státu nebo státní organizace zřízená podle zvláštních právních předpisů, právnická osoba, které se právo trvalého užívání změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu. Jde-li o stavbu, byt nebo samostatný nebytový prostor, spravované Pozemkovým fondem České republiky nebo Správou státních hmotných rezerv, jsou poplatníky tyto subjekty. Jde-li o stavbu nebo samostatný nebytový prostor, s výjimkou stavby obytného domu, spravované Pozemkovým fondem České republiky, Správou státních hmotných rezerv nebo převedené na Ministerstvo financí na základě rozhodnutí o privatizaci, které jsou pronajaty, je poplatníkem daně nájemce.

4.5.3 Daně z převodu nemovitosti, dědická a darovací Poplatníkem daně z převodu nemovitostí je: a) převodce (prodávající); nabyvatel je v tomto případě ručitelem, b) nabyvatel, jde-li o nabytí nemovitosti při výkonu rozhodnutí nebo exekuci podle zvláštního právního předpisu, vyvlastnění, vydržení, v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku nebo ve veřejné dražbě anebo o nabytí nemovitosti na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva, v souvislosti s postoupením pohledávky, při zrušení právnické osoby bez likvidace nebo při rozdělení likvidačního zůstatku při zrušení právnické osoby s likvidací, c) převodce i nabyvatel, jde-li o výměnu nemovitostí; převodce a nabyvatel jsou v tomto případě povinni platit daň společně a nerozdílně. 30

Jde-li o převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti ze společného jmění manželů nebo do společného jmění manželů, je každý z manželů samostatným poplatníkem a jejich podíly jsou stejné. V případě podílových spoluvlastníků je každý spoluvlastník samostatným poplatníkem a platí daň podle velikosti svého podílu. Poplatníkem daně dědické je dědic, který nabyl dědictví nebo jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž bylo řízení o dědictví skončeno. Poplatníkem daně darovací je nabyvatel; při bezúplatném poskytnutí majetku fyzickou osobou, která má trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnickou osobou, která má sídlo v tuzemsku, fyzické osobě, která nemá trvalý pobyt v tuzemsku, nebo právnické osobě, která nemá sídlo v tuzemsku, je poplatníkem daně darovací vždy dárce. Není-li dárce poplatníkem, je ručitelem. 4.6 Dan silniční Daň silniční se vztahuje na silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla používaná k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti. Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v ČR. Dokument vychází ze zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční a jeho strukturovaný obsah umožňuje snadnou orientaci v této problematice. Kromě informací objasňujících, která vozidla jsou daní zatížena, jaké jsou sazby daně a podle čeho se sazba určí, obsahuje též potřebné tiskopisy týkající se daně silniční. 4.7 Správa, výběr a placení daní Tímto problémem se zabývá zákon č. 28 /2009 Daňový řád, který vstoupil v platnost 1. ledna 2011. Upravuje postup správců daní a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které vznikají při správě daní. Správa daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daně, včetně jejich výběru. Správa daní normuje veškeré činnosti, které nastávají mezi úředními osobami a daňovými subjekty a dalšími osobami zúčastněnými na správě daní. Do daní zahrnujeme daň z příjmů, daň z přidané hodnoty, spotřební daně, daň silniční, daň z nemovitostí, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí. Pod daň jsou rovněž podřazeny též odvody za porušení rozpočtové kázně, např. úroky, penále a pokuty za opožděné podání přiznání nebo opožděnou úhradu daně. 31

1) účastníci daňového řízení: - správce daně – územní finanční orgán, celní orgán, územní orgány místní správy - daňový subjekt nebo jeho zástupce – tuto osobu označuje zákon, zahrnuje poplatníky daně, kteří jsou přímo podrobeni daňové povinnosti (je možné předat plnou moc daňovému poradci, právníkovi) - třetí osoby – svědci, znalci, odborní konzultanti, tlumočníci 2) místní příslušnost (daňové řízení dle místa bydliště, u nemovitostí podle katastrálního úřadu) 3) úkony v daňovém řízení – úkon osoby zúčastněné na správě daní vůči správci daně - podání daňového subjektu -písemně, ústní jednání - nutno sepsat protokol a musí být podepsána osobou, která podání činí - rozhodnutí o velikosti daně - dříve úřad vyrozuměl, zda bylo přiznání správné poučení o opravném prostředku – např. možnost odvolání do 15 dnů po doručení - platební výměr - správce sám vyměří nebo doměří daň - doručování - nelze-li doručit, uloží se na poště a po 15 dnech se považuje zásilka za doručenou – fiktivní doručení - lhůty - zákonné lhůty, individuální lhůty, dokdy se má přiznání podat, daň zaplatit - prodloužení lhůty - u individuální lhůty má subjekt právo na prodloužení o tolik dní, kolik v den podání žádosti o prodloužení zbývá do uplynutí původní lhůty, ne o víc, zákonné lhůty se neprodlužují - navrácení lhůty v předešlý stav - když lhůta marně uplynula – např. nemoc, pobyt v zahraničí, lze žádat o navrácení lhůty v předešlý stav, stanoví se nová lhůta 4) zásady řízení - zákonného postupu - neveřejnosti - mlčenlivosti - oficiality ( povinnost úřadu jednat, když se dozví o nějaké skutečnosti - přiměřenosti kroků a úkonů správce daně 32

- volného hodnocení důkazu správcem daně (možnost předkládat důkazy má jen subjekt, ne správce daně – správce důkazy hodnotí podle svého uvážení) - skutečného obsahu věci (nerozptylovat, nemluvit o nepodstatných věcech) - součinnosti správce daně s daňovým subjektem - spolupráce daňového subjektu se správcem daně - rovnosti daňových subjektů před správcem daně Shrnutí: -

přímé daně se člení na daně z důchodů, majetku a silniční daň

-

důchodové daně zahrnují daň z příjmu fyzických osob a daň z příjmu

-

-

-

právnických osob daně z majetku zahrnují daň z nemovitostí, daň z převodu nemovitostí a daň darovací základ daně z příjmů si mohou poplatníci daně z příjmů upravit o odčitatelné položky a slevy na dani neziskové organizace si mohou uplatnit snížení základu daně z příjmu podle zákona o daních z příjmů za účelem zvýšení disponibilních příjmů pro rozvoj neziskové činnosti daň silniční je uvalena na provoz motorových vozidel používaných k podnikání a vozidla s hmotností alespoň 12 tun určená k přepravě nákladů a registrovaná v ČR správu, výběr a placení daní upravuje Daňový řád, zákon č. 280/2009 Sb. tento zákon definuje základní pojmy, účastníky daňového řízení - daňový subjekt, objekt, správce daně, místní příslušnost, úkony v daňovém řízení a zásady tohoto řízení.

Kontrolní otázky: 1. Z jakých příjmů je odváděna daň z příjmů právnických osob? 2. Jaké příjmy jsou od daně osvobozené? 3. Jaké příjmy nepodléhají dani z příjmů? 4. Kdo stanoví koeficienty při výpočtu daně z nemovitostí? 5. Do jakého rozpočtu plyne daň z nemovitostí? 6. Který zákon upravuje postup správců daní a práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob? 7. Definujte daňový subjekt, objekt, správce daně.

33

Doporučená literatura: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006. Daňové zákony

34

5. Charakteristiky ostatních příjmů daňového charakteru – zdravotní a sociální pojištění 5.1 Zdravotní pojištění Upravuje nároky a povinnosti fyzických osob v oblasti práva na komplexní zdravotní péči na území ČR a na nezbytnou zdravotní péči na území členských států EU a v souvislosti s tím na povinnosti vůči zdravotní pojišťovně, zejména platit zdravotní pojištění z dosažených příjmů. Právnické osoby – zaměstnavatelé mají povinnosti určené zákonem zejména z oblasti administrativy zdravotního pojištění a úhrady odvodů zdravotního pojištění za své zaměstnance. Tuto oblast upravují dva zákony včetně platných novel:  Zákon č. 48/1997 Sb. O veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů  Zákon č. 592/1992 Sb. O pojistném na všeobecné zdravotní pojištění Veřejné zdravotní pojištění upravuje zákon č. 48/1997 Sb., je to druh zákonného pojištění, na jehož základě je plně nebo částečně hrazena zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav. Zákon vymezuje působnost zdravotních pojišťoven a určuje, co lze ze zdravotního pojištění pojištěnci hradit. Zákon definuje, kdo je plátcem zdravotního pojištění: pojištěnec - zaměstnanec, OSVČ nebo osoba bez zdanitelných příjmů, zaměstnavatel – platí za své zaměstnance určité % z hrubé mzdy zaměstnanců, stát- platí za děti, důchodce, ženy na mateřské a rodičovské dovolené a další skupiny osob, které jsou určené v zákoně o zdravotním pojištění. Zdravotní pojištění je povinné pro všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR a dále pro osoby, které trvalý pobyt na území ČR nemají, ale jsou zaměstnány u zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR. Osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR, ale dlouhodobě se zdržují mimo ČR, mohou zažádat o vynětí ze zdravotního pojištění v ČR. Pobyt mimo republiku musí trvat minimálně 6 měsíců, pojištěnec musí tuto skutečnost pojišťovně předem ohlásit písemným prohlášením a musí být v cizině účasten zdravotního pojištění. Zdravotní pojištění vzniká narozením nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu stala zaměstnancem českého zaměstnavatele nebo zaměstnavatele, který 35

má sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR nebo dnem, kdy získala občanství. Zánik zdravotního pojištění je smrtí nebo skončením trvalého pobytu. Pojištěnec si může volit zdravotní pojišťovnu – změna může být provedena jednou za rok a to k 1. dni čtvrtletí. Děti při narození se stávají klienty pojišťovny, u které je přihlášená matka dítěte, změna pojišťovny je možná po přidělení rodného čísla a nemusí být dodržena lhůta 12 kalendářních měsíců od narození. Vojáci z povolání a studenti a žáci vojenských škol jsou povinně pojištěni u Vojenské zdravotní pojišťovny. Po skončení studia nebo služebního poměru mohou pojišťovnu změnit. Klienty této pojišťovny ale mohou být i ostatní občané ČR. Pokud dojde ke sloučení nebo splynutí pojišťoven, přecházejí všichni pojištěnci podle zákona k nové pojišťovně. Pokud chtějí změnit pojišťovnu, mohou až po uplynutí 12 kalendářních měsíců ( do nich se počítá i doba v nové pojišťovně). Zaměstnavatel má povinnost přihlásit zaměstnance do 8 dnů od nástupu do zaměstnání zdravotní pojišťovně, stejně tak musí nahlásit ukončení pracovního poměru a to vždy do 8 dnů. Stejně tak musí nahlásit ve stejné lhůtě změnu zdravotní pojišťovny. Zaměstnavatel má povinnost odvádět za zaměstnance pojištění ve výši 13,5 % vyměřovacího základu, nejméně však z minimální mzdy (pokud vyměřovací základ minimální mzdy nedosahuje). Zaměstnanci srazí, i bez jeho souhlasu, z platu jednu třetinu této částky, zbývající dvě třetiny uhradí zaměstnavatel ze svých prostředků. Minimální vyměřovací základ neplatí pro osoby, za které je plátcem pojištění stát – pracující důchodci, ženy, které celodenně pečují o dítě do 7 let věku nebo o dvě děti ve věku do 15 let nebo osoby, které vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a platí zálohy alespoň z minimálního základu. Rozhodné období, ze kterého se určuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc. Pojistné je splatné v termínu pro výplatu mezd v organizaci, pokud je těchto termínů více, je to poslední termín výplaty. Osoby samostatně výdělečně činné platí samy za sebe v průběhu roku zálohy, po skončení kalendářního roku a po podání daňového přiznání jsou povinny předložit do 1 měsíce Přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za minulý rok a doplatit vypočtený doplatek pojistného. Výše pojistného je 13,5 % z vyměřovacího základu, což je 50 % z rozdílu příjmů z podnikání a výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení za minulý rok. Minimální vyměřovací základ je stanoven jako dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy. Za průměrnou mzdu se považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto 36

všeobecného vyměřovacího základu. Maximální vyměřovací základ je částka ve výši 72 násobků průměrné mzdy, přičemž definice průměrné mzdy je stejná jako při stanovení minimálního vyměřovacího základu. V roce 2011 je maximální vyměřovací základ 1 781 280 Kč, maximální záloha na pojistné 20 040 Kč. Minimální vyměřovací základ činí 148 440 Kč, minimální měsíční záloha na pojistné je 1 670 Kč. Osoby bez zdanitelných příjmů - jsou osoby s trvalým pobytem na území ČR, které nejsou zaměstnanci, nemají příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, ani nepatří do kategorie osob, za které je plátcem pojistného stát a tato skutečnost trvá celý měsíc. Patří sem např. žena v domácnosti, která nepečuje o děti, student, který studuje na střední nebo vysoké škole, která není zařazena v systému škol v rámci přípravy na budoucí povolání nebo studuje v zahraničí a tato škola nebyla MŠMT postavena na roveň studia v ČR nebo student neoznámil zdravotní pojišťovně studium v zahraničí nebo je starší 26 let. Dále sem patří např. absolvent střední školy po skončení prázdnin, který nemá zaměstnání, nepokračuje ve studiu, ani se nepřihlásil na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání nebo absolvent vysoké školy, který nepokračuje ve studiu a nenastoupí do zaměstnání nebo nezačne podnikat ihned po ukončení kalendářního měsíce následujícího po složení státní závěrečné zkoušky. Tyto osoby jsou povinny oznámit zdravotní pojišťovně do 8 dnů skutečnost, že jsou osobou bez zdanitelných příjmů a platit minimální částky pojistného pro rok 2011 ve výši 1080 Kč za měsíc. Stát je plátcem pojistného za osoby uvedené v § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v platném znění. Za tyto osoby platí stát měsíčně pojistné ve výši 13,5 % z částky rovnající se vyměřovacímu základu pro platbu pojistného státem. Jedná se o následující osoby: Nezaopatřené dítě – dítě do ukončení povinné školní docházky, a poté do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo se nemůže připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc, nebo je neschopno z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Po skončení povinné školní docházky je nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

37

Stát je plátcem i za další osoby, např. poživatele důchodu – starobního, invalidního, vdovského a vdoveckého, sirotčího, dále za příjemce rodičovského příspěvku, ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo ženy pobírající peněžitou pomoc v mateřství, osoby ve vazbě a další osoby podle zákona o zdravotním pojištění.

5.2 Sociální pojištění Klíčová slova: - modely sociálního zabezpečení - sociální pojištění v současnosti metody sociálního pojištění -

dávky sociálního pojištění způsoby financování sociálního zabezpečení

Sociální zabezpečení je jeden z výdajových programů vlády ČR, podobně jako je tomu i v ostatních vyspělých zemích. Financování sociálního zabezpečení je také samostatná součást teorie veřejných financí. Výdaje na tento program neustále rostou, jedná se o přerozdělování značné částky prvotních důchodů v ekonomice. Veřejné sociální pojištění je využíváno státem při řešení důsledků sociálních událostí a rizik a při garanci sociálních jistot. Nástroje, které pomáhají zajišťovat přiměřenou sociální úroveň všech občanů, jsou součástí sociální politiky státu. Rozhoduje se o nich veřejnou volbou, realizace těchto opatření předpokládá solidaritu jednotlivých skupin obyvatelstva a uplatnění i principu zásluhovosti. Mezi sociální události lze zařadit: - nemoc, úraz, invaliditu, těhotenství - stáří - narození dítěte, úmrtí rodinného příslušníka – živitele rodiny. Sociální jistoty občanů představují zajištění určitých práv občanů ve vymezených životních situacích. Pojem sociálních jistot je blízký s pojmem sociálního zabezpečení. Do sociálního zabezpečení se v užším pojetí zahrnuje důchodové zabezpečení a sociální služby.

38

V širším pojetí sem patří: - péče o zdraví, - zabezpečení v nemoci a při úrazu, - zabezpečení v těhotenství a mateřství, - zabezpečení ve stáří, - zabezpečení v nezaměstnanosti, - zabezpečení pozůstalých v případě úmrtí rodinných příslušníků, - pomoc rodinám s dětmi. V praxi se realizuje sociální pojištění v širším pojetí. Základní principy sociálního zabezpečení potom jsou:  univerzalita (všeobecnost),       

uniformita (rovnost), komplexnost (úplnost), adekvátnost (přiměřenost dávek ke zdrojům a sociálním potřebám, sociální garance v mezních životních situacích, sociální solidarita, sociální spravedlnost participace (spoluúčast občana při řešení důsledků sociálních událostí).

5.2.1 Historie sociálního zabezpečení Prvky sociálního zabezpečení najdeme už ve starověku a ve středověku, zejména vzájemnostní pojištění v náboženských spolcích, profesních organizacích, smluvním a komerčním pojištění u námořních půjček. Podobně se ve středověku objevují první náznaky důchodového pojištění a sociální pomoci, kdy organizátorem sociální pomoci byla církev. Ucelené systémy sociálního pojištění vznikají v Německu v 19. století a tento trend pokračoval ve 20. století. Rozvoj sociálního pojištění přinesla teorie ekonomie blahobytu, která se zaměřovala na zmírňování sociálních nerovností mezi občany. Redistribuční funkce státu se začala aplikovat i na veřejné sociální pojištění, cílem bylo zabezpečit člověka v nemoci a ve stáří. Snahou bylo vybudovat sociální stát, kdy stát bude řešit formou vytvořeného systému sociálního zabezpečení materiální zabezpečení všech občanů na principu spolupráce občana se státem a výraznou angažovaností státu v sociální oblasti. Po I. světové válce se stává stát hlavním subjektem sociálního zabezpečení. Zejména se jedná o zabezpečení státních zaměstnanců a některých vybraných skupin obyvatelstva. Po 2. světové válce bylo úkolem státu zajistit sociální jistoty obyvatelstva, zejména v některých mezních životních situacích. Sociální 39

zabezpečení se stává nástrojem zlepšení základních životních podmínek obyvatel, zejména v evropských zemích, mezi nimiž vedou skandinávské země. Programy sociálního zabezpečení ve 20. století byly významnými veřejnými výdajovými programy. Ve 30. letech pod vlivem hospodářské krize byl vyhlášen v USA Rooseveltův plán na boj s nezaměstnaností s názvem New Deal, v 60. letech v USA program Válka proti chudobě a další. Potřeby sociálního zabezpečení vyžadují stále větší objem finančních prostředků. V 70. letech minulého století došlo k poklesu hospodářského růstu a klesalo tempo příjmů veřejných rozpočtů. Dalším faktorem se stalo stárnutí obyvatelstva, zejména v Evropě. Proto se v poslední třetině minulého století přistoupilo k reformám sociálního zabezpečení. Často se o výdajích na sociální zabezpečení mluví jako o sociální pasti a pasti chudoby, kdy stát nemá dostatek prostředků na financování uzákoněných mandatorních výdajů. Je nutné omezit výdaje státu a zvýšit adresnost poskytovaných dávek. Řada zemí v posledních letech zpřísňuje podmínky pro nárok na pobírání dávek. 5.2.2

Modely sociálního zabezpečení

5.2.2.1 Klasické modely Klasický model sociálního pojištění Byl uplatněn poprvé v Německu (Bismarckův model) v 80. letech 19. století. Stát poprvé uplatnil povinné sociální pojištění prováděné veřejnoprávními korporacemi. Nevylučoval sociální pomoc, ale vylučoval státní zaopatření. Sociální pojištění se oddělilo od státního rozpočtu. Tento model uplatňoval princip zásluhovosti a sociální solidarity. Využíval zásluhové dávky, univerzální dávky u toho zdravotní péče jako dávky nemocenského pojištění. Klasický model sociální pomoci Je to model anglosaský, který byl používán v zemích s liberálně orientovanou hospodářskou a sociální politikou. Vznikl na základě předchozího systému chudinské péče. Poskytoval individuální dávky sociální pomoci, které se týkaly jenom prokazatelně potřebných obyvatel, a proto tento systém nepotřeboval velké finanční prostředky. Moderní model sociálního pojištění 40

Označuje se také jako konzervativní, vztahuje se na všechny obyvatele bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou zaměstnáni. Je financován z příspěvků na sociální zabezpečení. Uplatňuje klasická odvětví sociálního pojištění:  důchodové,  nemocenské  úrazové  v nezaměstnanosti  rodinné,  zdravotní péče V EU tento model využívají země SRN, Francie, Belgie, Lucembursko, částečně Itálie a Lucembursko. V rámci tohoto systému se poskytují zásluhové dávky, univerzální dávky a prvky sociální pomoci. Moderní liberální model sociální pomoci Výrazněji se uplatňuje princip solidarity, výdaje na sociální zabezpečení jsou relativně malé. Proti klasickému modelu sociální pomoci je výraznější princip solidarity. Do systému jsou zakomponovány prvky sociálního pojištění – starobního, pozůstalostního, v nezaměstnanosti, postupně i zdravotního (mimo USA, kde je systém podnikového zaopatření). 5.2.2.2 Současné modely Současné modely sociálního zabezpečení se hodnotí podle počtu základních zdrojů, které zajišťují financování příslušných sociálních dávek. Tyto zdroje se označují jako tzv. pilíře. Podle počtu zdrojů se rozlišují modely jedno, dvou tří a vícepilířové. Nejpoužívanější model je dvoupilířový. Každá koncepce sociálního zabezpečení je podmíněna historickým vývojem, národní tradicí a řadou dalších faktorů. Tyto faktory lze rozdělit na vnější a vnitřní. Vnitřní faktory c) ekonomická situace společnosti – dosažený stupeň ekonomického rozvoje společnosti, životní úroveň, stav a vývoj HDP. Rozhodující je, jaký objem prostředků stát může věnovat na sociální zabezpečení a jak jsou tyto prostředky rozdělovány. Je podstatné, kolik občanů je odkázáno na společenskou pomoc. d) demografická situace – důležité je složení obyvatelstva z pohledu 41

ekonomicky aktivního a neaktivního, struktura podle pohlaví a věku, porodnost, kojenecká úmrtnost, počet dětí v rodině a další. e) etické názory a tradice – důležité je, co se ve společnosti považuje za morální a spravedlivé. Poněvadž jsou v systému zapojeni všichni obyvatelé, vytvářejí se určité názory, které se časem stávají tradicí. f) další faktory - politická situace země, zdravotní stav obyvatel, zaměstnanost, úspěšnost výběru pojistného. Vnější faktory Jsou to zejména mezinárodní faktory, kam patří propojování ekonomik různých zemí, migrace obyvatel, mezinárodní úmluvy. 5.3 Financování sociálního zabezpečení Průběžné financování Je založeno na mezigenerační sociální solidaritě. Stávající generace aktivních občanů hradí výdaje současných důchodců, tedy předchozí generace. Tento cyklus se neustále posouvá. Důležitá je rovnováha mezi příjmy a výdaji v určitém časovém období. Příslušné vybrané prostředky jsou soustřeďovány zpravidla ve státním rozpočtu a odtud jsou alokovány v podobě výdajů na sociální zabezpečení obyvatel. Toto financování se označuje také jako systém PAYGO (pay as you go). Běžné výdaje na sociální zabezpečení daného roku jsou financovány z běžných příjmů daného roku. Kapitálové financování Občané pojištěnci si za pomoci svých zaměstnavatelů vytvářejí pojišťovací kapitálové fondy. S prostředky těchto fondů se hospodaří a výnosy z tohoto hospodaření slouží na financování důchodů pojištěnců. Tento systém fungoval v ČR před rokem 1948, kdy existovaly pojistné fondy u některých skupin zaměstnavatelů, např. bank, pojišťoven se značným kapitálem. V současné době tento systém nelze zavést, protože podmínkou fungování je naakumulovaný kapitál, který není k dispozici. V budoucnosti by mělo být v ČR financování sociálního zabezpečení založeno na třech pilířích, kdy bude fungovat:   

průběžné financování ze státního rozpočtu, povinné připojištění občanů (penzijní připojištění) dobrovolné pojištění na smluvním základě, které bude soukromé 42

5.4 Pilířové financování sociálního zabezpečení V některých zemích už od vzniku Bismarckova sociálního pojištění se používá třípilířový model financování. Na něm se podílejí tři pilíře:   

Veřejný pilíř Povinný soukromý pilíř Dobrovolný soukromý pilíř

Tento systém doporučuje i Světová banka. V některých zemích se využívá dvoupilířový systém, kde se podílejí  

Veřejný pilíř Dobrovolný soukromý pilíř

Veřejný pilíř je upraven zákonem. Cílem je zmírnění chudoby ve stáří a pojištění dalších rizik, zejména nemoci, invalidity, dlouhověkosti, vlivu inflace špatného investování. Je založen na principu neekvivalence, solidarity. Využívá:  Všeobecný program zdravotní péče    

Všeobecný program sociální pomoci Univerzálních dávek sociálního zabezpečení Státem garantované minimální výše starobního důchodu Povinného pojištění.

Tento pilíř používá průběžné financování sociálního zabezpečení. Typické je mezigenerační přerozdělování. Potřeby sociálního zabezpečení jsou financovány z parafiskálního fondu sociálního zabezpečení a z veřejných rozpočtů, zejména ze státního rozpočtu. Povinný soukromý pilíř Využívá prvky soukromého pojištění. I tento pilíř je upraven zákonem. Občan je povinen spořit do kapitalizovaného fondu pojišťovny, který si občan může vybrat. Stát rozhoduje o zařazení vybraných pojišťoven do tohoto systému. Celková odvodová povinnost občana se zvyšuje a jeho disponibilní zdroje se v současné době snižují. Tento pilíř má základní rysy: odluka od státu, zrušení mezigeneračního přerozdělování, povinné spoření jednotlivců, využití principu 43

ekvivalence. Typické je využívání zásluhových dávek. Dobrovolný soukromý pilíř Využívá dobrovolné soukromé pojištění. Je považován za nadstavbu v systému sociálního zabezpečení. Typické je využívání systému ekvivalence a zásluhovosti. Je založen na:  Dobrovolném smluvním starobním pojištění jednotlivců  Využití principu ekvivalence  Odluce od státu  Zrušení mezigeneračního přerozdělování  Případně i na podnikovém zaopatření V ČR se používá dvoupilířový systém financování sociálního zabezpečení, kdy existuje veřejný pilíř a dobrovolný soukromý pilíř.

5.5 Způsoby sociálního zabezpečení v ČR Hlavní subjekty sociální politiky 

Stát – je hlavním subjektem sociální politiky, proto fiskální politika je rozhodující i pro sociální politiku státu.

   

Zaměstnavatelé a zaměstnanecké odborové orgány Obce a občanské iniciativy Církve a občanská sdružení Občané, rodiny a domácnosti

Sociální zabezpečení v ČR zahrnuje tři základní způsoby sociálních opatření  Sociální pojištění, kterým občané odkládají část své spotřeby pro případ nepříznivé budoucí sociální události, je výrazem sociální odpovědnosti 



občanů k sobě a své rodině Státní sociální podpora, kterou jsou občané zabezpečováni pro případ uznané sociální události, je to výraz přerozdělování a státem organizované solidarity vysokopříjmových skupin obyvatelstva k nízkopříjmovým. Sociální pomoc, která je poskytována občanům v nouzi sociálním subjektem k uspokojování potřeb v rozsahu, který považuje za nezbytný či přiměřený. Je výrazem dobročinnosti různých institucí, např. 44

charitativních. Organizace a provádění sociálního zabezpečení v ČR Podle zákona č.582/1991 Sb., o organizaci a provádění SZ, ve znění pozdějších předpisů, je sociální zabezpečení prováděno orgány SZ, organizacemi a obcemi. Sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje:  

Nemocenské pojištění Důchodové pojištění a zvýšení důchodu pro bezmocnost

Sociální zabezpečení v České republice zabezpečuj následující orgány: MPSV, Česká správa sociálního zabezpečení, Okresní správy sociálního zabezpečení, Ministerstvo vnitra. Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo obrany. Shrnutí: -

-

-

-

Sociální zabezpečení je jeden z výdajových programů vlády ČR, podobně jako je tomu i v ostatních vyspělých zemích. Financování sociálního zabezpečení je také samostatná součást teorie veřejných financí. Do sociálního zabezpečení se v užším pojetí zahrnuje důchodové zabezpečení a sociální služby. V širším pojetí sem patří: péče o zdraví, zabezpečení v nemoci a při úrazu, zabezpečení v těhotenství a mateřství, zabezpečení ve stáří, zabezpečení v nezaměstnanosti, zabezpečení pozůstalých v případě úmrtí rodinných příslušníků, pomoc rodinám s dětmi. V praxi se realizuje širší pojetí. Prvky sociálního zabezpečení najdeme už ve starověku a ve středověku, zejména vzájemnostní pojištění v náboženských spolcích, profesních organizacích, smluvním a komerčním pojištění u námořních půjček. Klasické modely sociálního zabezpečení jsou: Bismarckův model, který byl uplatněn poprvé v Německu v 80. letech 19. století, Dále je to model anglosaský, který byl používán v zemích s liberálně orientovanou hospodářskou a sociální politikou. Moderní model sociálního pojištění - označuje se také jako konzervativní, vztahuje se na všechny obyvatele bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou zaměstnáni. Moderní liberální model sociální pomoci - výrazněji se uplatňuje princip solidarity, výdaje na sociální zabezpečení jsou relativně malé. Proti klasickému modelu sociální pomoci je výraznější princip solidarity. 45

-

-

-

-

-

-

-

Současné modely sociálního zabezpečení se hodnotí podle počtu základních zdrojů, které zajišťují financování příslušných sociálních dávek. Tyto zdroje se označují jako tzv. pilíře Financování sociálního zabezpečení je možné dvěma základními přístupy - průběžným financováním a kapitálovým financováním. Průběžné financování je založeno na mezigenerační sociální solidaritě. Stávající generace aktivních občanů hradí výdaje současných důchodců, tedy předchozí generace. Kapitálové financování je založené na tom, že občané pojištěnci si za pomoci svých zaměstnavatelů vytvářejí pojišťovací kapitálové fondy, ze kterých je potom prováděno financování výdajů na sociální zabezpečení. Pilířové financování sociálního zabezpečení je založeno na dvou nebo třech pilířích – veřejném, povinném soukromém a dobrovolném soukromém pilíři. Veřejný pilíř je upraven zákonem. Cílem je zmírnění chudoby ve stáří a pojištění dalších rizik, zejména nemoci, invalidity, dlouhověkosti, vlivu inflace špatného investování. Povinný soukromý pilíř využívá prvky soukromého pojištění. I tento pilíř je upraven zákonem. Občan je povinen spořit do kapitalizovaného fondu pojišťovny, který si občan může vybrat. Dobrovolný soukromý pilíř využívá dobrovolné soukromé pojištění. Je považován za nadstavbu v systému sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení v ČR zahrnuje tři základní způsoby sociálních opatření: sociální pojištění, sociální podporu a sociální pomoc Sociální pojištění je nástroj, kterým občané odkládají část své spotřeby pro případ nepříznivé budoucí sociální události. Státní sociální podpora je systém dávek, kterým jsou občané zabezpečováni pro případ uznané sociální události Sociální pomoc je poskytována občanům v nouzi sociálním subjektem k uspokojování jejich potřeb v rozsahu, který považuje poskytovatel za nezbytný či přiměřený.

Kontrolní otázky: 1. Jaké modely sociálního zabezpečení znáte z historie? 2. Jaké jsou současné modely fungování sociálního zabezpečení? 3. Jaký systém financování sociálního zabezpečení se užívá v ČR? 4. O jakém systému financování se uvažuje v souvislosti s připravovanou změnou 46

financování sociálního zabezpečení v ČR? 5. Kdo organizuje a provádí systém sociálního zabezpečení v ČR? Doporučená literatura: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006. Zákon č. 48/1997 Sb. O veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů Zákon č. 592/1992 Sb. O pojistném na všeobecné zdravotní pojištění Zákon č. 589/1992Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Zákon č. 582/1991Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Zákon č. 306/2008Sb., o důchodovém pojištění (místo z. 155/95 Sb.) od 1.1.2010 Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, od 1.1.2009

47

6. Financování odvětví veřejného sektoru Klíčová slova: - Veřejné výdajové programy - Financování školství - Financování zdravotnictví - Financování sociálního zabezpečení - Financování bytových potřeb V této kapitole se seznámíme s financováním odvětví veřejného sektoru, který poskytuje služby formou veřejných statků. Jedná se o služby, na kterých má zájem jak stát, tak občané, většinou jsou plně nebo převážně financovány z prostředků státního rozpočtu, občan si však může zvolit nadstandardní úroveň služby, kterou musí platit ze svých prostředků jako smíšený statek nebo statek privátní. Veřejný sektor je členěný do jednotlivých odvětví:    

Školství Zdravotnictví Sociálního zabezpečení Kultury

         

Sportu Péče o životní prostředí Výzkumu a vývoje Obrany státu Bydlení Justice a policie Církví Veřejné dopravy Zemědělství Lesnictví a rybářství

6.1 Financování školství Školství posuzujeme jako jedno z důležitých odvětví veřejného sektoru, které produkuje veřejné kolektivní statky a přispívá ke kultivaci lidského potenciálu. Ve školství se setkáváme se třemi druhy statků, tj. s čistými veřejnými statky, smíšenými statky i se statky privátními. Největším problémem je měření 48

a hodnocení výsledků tvorby lidského kapitálu. Lidský kapitál je chápán jako objekt, efekty vzdělávání zvyšují jeho hodnotu a jsou chápány jako investice do lidského kapitálu. Společnost musí rozhodnout, které školy a vzdělávací instituce zřizovat a provozovat. Velikost lidského kapitálu se měří ve vztahu dosaženého vzdělání ke schopnostem a dovednostem pracovní síly. Existuje přímá korelace mezi pracovními schopnostmi a stupněm dosaženého vzdělání. Ekonomickým problémem je měření výstupů jako předpokladu pro poskytování příslušných finančních nebo materiálních zdrojů. Používané metody pro měření velikosti toků a dopadů do lidského kapitálu:  Počet žáků, studentů či posluchačů  Výše výdajů na žáka/studenta podle typů škol Obě metody nejsou schopny zohlednit kvalitu výstupů ke vztahu k velikosti vstupů. Cílem je zjistit, jaké důsledky mají investice do lidského kapitálu do jeho výkonnosti. Patří sem i pravděpodobnost získání a udržení lépe honorovaného zaměstnání, dosažení vyšší výkonnosti, a tím zkvalitnění investice do vzdělání. Význam školství a vzdělávání Úroveň vzdělání působí v podstatě jako pozitivní externalita, ze které má prospěch stát i společnost. Vytváří předpoklady pro:  Další hospodářský rozvoj  Snadnější adaptabilitu na trhu práce  Zvládání nových technologií  Zajištění produkce kvalitních statků Celkové výdaje na vzdělání se poměřují nejčastěji ve vztahu k vytvářenému HDP. Jsou různé v různých zemích a úzce souvisí s dlouhodobou ekonomickou situací i s historickým vývojem v dané zemi. V ČR je pouze 12,5% populace s VŠ vzděláním, což je zhruba polovina ve srovnání s EU. Financování školství Převážná část je financována z některého veřejného rozpočtu, tj. z SR, krajského nebo municipálního, protože vzdělání je pokládáno za veřejný statek. Stát má zájem nejen na produkci veřejných statků v oblasti školství, ale také na jejich spotřebě, která má pozitivní vliv na kvalitu lidské populace. Kvalita 49

vzdělávacího procesu je závislá zejména na dostatku finančních prostředků, které má provozovatel k dispozici. Řada občanů je ochotna se podílet na nákladech na příslušnou část vzdělání. Stát garantuje zpravidla bezplatné základní vzdělání, u nás je to absolvování základní a střední školy. Prostředky na financování školství jsou přiděleny v kapitole 333 MŠMT ve SR ČR. Druhým zdrojem finančních prostředků pro školství jsou příspěvky obcí a měst a krajů na předškolní zařízení, školní jídelny, mateřské a základní školy. Obce získávají tyto prostředky jako účelovou neinvestiční dotaci ze SR. Obvykle tyto prostředky nestačí a obce musí hledat další prostředky ve svých rozpočtech. Základní rozdělení finančních prostředků ve školství Rozlišujeme:  Přímo řízené a financované školství – VŠ  Regionální školství – všechny školy mimo VŠ  Ostatní – přímo řízené organizace, výzkumné ústavy a Česká školní inspekce, odbory školství na KÚ a MěÚ Závazné ukazatele a limity při financování školství Závazné ukazatele v rozpočtu kapitoly MŠMT jsou limity:  Prostředků na platy a prostředků na ostatní platby  Počet zaměstnanců Ministerstvo takto limituje prostředky na platy, reguluje zaměstnanost v OSS a PO resortu. MŠMT určuje průměrný měsíční plat v resortu, garantuje meziroční nárůst platů zaměstnanců ve školství. Limity počty pracovníků v regionálním školství se budou snižovat vzhledem ke snižujícímu se počtu narozených dětí. Naopak stoupá zájem o studium na VŠ, které většinou nejsou schopny uspokojit poptávku. Financování přímo řízeného školství Do této skupiny patří všechny vysoké školy. Rozpočet vysokých škol na rok 2007 činil 25,76 mld. Kč., na těchto školách studovalo 300 000 studentů, rozpočet pro rok 32011 představuje 20,69 mld. Kč. Jedná se o vysoké školy podle zákona č. 111/1998 Sb.:  Veřejné  Soukromé  Státní

50

Do státních VŠ patří Univerzita obrany a Policejní akademie. Ostatní vysoké školy přešly v roce 1999 do skupiny tzv. veřejných vysokých škol. Samostatnou skupinu vysokých škol tvoří školy soukromé, které nejsou v podstatě závislé na financování ze SR. Vysoké školy dostávají dotace neinvestičních výdajů (NIV) na uskutečňování akreditovaných studijních programů, programů celoživotního vzdělávání a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo tvůrčí činnost. Dotace je úměrná počtu studentů a je dána normativně. Pro objektivní stanovení výše dotace je určen soubor ukazatelů. Ukazatele pro stanovení dotací: Ukazatel A a B (studijní programy a s nimi spojená tvůrčí činnost) tato část dotací se odvozuje od počtu rozpočtovaných studentů v akreditovaných programech, přepočteného počtu studentů, normativního počtu studentů (počet studentů x koeficient ekonomické náročnosti) a počtu absolventů. Ukazatel C – stipendia pro studenty doktorských studijních programů (80 000 Kč ročně) Ukazatel D – prostředky na zahraniční studenty (asi 8 000 USD ročně) Ukazatel F – vzdělávací projekty, programy a záměry Ukazatel G – projekty dotované z Fondu rozvoje VŠ Ukazatel M – mimořádné aktivity Ukazatel S – stipendia studentů Ukazatel U – ubytovací stipendia Ukazatel I – rozvojové programy Veřejná vysoká škola Je zřízena ze zákona. Do samosprávné působnosti školy patří i hospodaření VŠ a nakládání s majetkem. VVŠ nejsou příspěvkovými organizacemi a nevztahují se na ně příslušné předpisy ani v oblasti mezd, které platí pro veřejnou správu. . Výdaje VŠ jsou hrazeny i z vlastních příjmů, kterými mohou být příjmy z doplňkové činnosti, sponzorské dary, příjmy z pronájmu prostor a podobně. Povinným orgánem je správní rada, která musí být minimálně 9 ti členná. Její členy po projednání s rektorem jmenuje ministr. Jsou to členové územní samosprávy a státní správy. Správní rada se vyjadřuje k rozpočtu, výroční zprávě a rozhoduje o nabývání a převodu nemovitých věcí. Finanční prostředky rozděluje školám MŠMT a kontroluje jejich využití podle zákona 166/ 1993 Sb., o státní kontrole. Rozpočet veřejné vysoké školy se sestavuje jako vyrovnaný, škola je 51

povinna každoročně vypracovat výroční zprávu o hospodaření. Příjmy veřejné vysoké školy.  Poplatky spojené se studiem  Výnosy z majetku  Jiné příjmy ze SR, státních fondů a rozpočtů obcí  Výnosy z doplňkové činnosti  Příjmy z darů a dědictví Školy zřizují fondy VVŠ – rezervní fond, fond reprodukce investičního majetku, stipendijní fond a fond odměn. Fondy jsou vytvářeny z hospodářského výsledku po zdanění, stipendijní fond též převodem poplatků za studium, FRIM z odpisů majetku. Soukromé vysoké školy Fungují podle zákona 111/ 1998 Sb., o vysokých školách, jsou právnickou osobou, musí mít státní souhlas MŠMT. Dostávají finanční prostředky na uskutečňování akreditovaných studijních programů, programů CŽV a výzkumnou a tvůrčí činnost. Výše dotace se stanoví podle dlouhodobého záměru školy, finanční náročnosti akreditovaných studijních programů, počtu studentů a dosažených výsledků ve vzdělávací, vědecké, výzkumné a jiné tvůrčí činnosti. Financování regionálního školství Do regionálního školství (Rgš) se počítají tyto školy:  Mateřské školy a předškolní zařízení  Základní školy včetně nižších ročníků gymnázií  Speciální (zvláštní) školy  Gymnázia  Střední odborné školy  Střední odborná učiliště  Vyšší odborné školy V regionu o hospodaření s finančními prostředky rozhodují instituce, které vykonávají státní správu v příslušném školství. Jsou to obce, odbory školství KÚ, MŠMT, ČŠI a ředitelé škol. O velikosti rozpočtu pro jednotlivé školy rozhoduje počet žáků a dětí. Obce a svazky obcí zřizují a ruší předškolní zařízení, základní školy, ZUŠ a školská zařízení jim sloužící. 52

Obec je povinna:  

Zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí v místech trvalého pobytu na jejím území Zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky

Obec zabezpečuje investiční a neinvestiční náklady kromě mzdových prostředků pro zaměstnance, učebnic a školních pomůcek hrazených státem. Odbory školství krajských úřadů (OŠ KÚ) nahradily dřívější školské úřady, které působily v jednotlivých okresech. Řídí veškeré školství v rámci kraje, kromě vysokých škol. Přidělují finanční prostředky školským zařízením v kraji. Krajský úřad zřizuje, zrušuje a finančně zabezpečuje školy ve svém regionu (ZUŠ, SŠ, SOŠ, školní stravování a dětské domovy). Všechny základní a střední školy hospodaří jako příspěvkové organizace a musí se řídit zákony a vyhláškami o hospodaření s rozpočtovými prostředky SR ČR. Hlavní příjem každé školy jsou dotace z rozpočtu MŠMT, které získává prostřednictvím OŠ KÚ. Příspěvková organizace odepisuje investiční hmotný majetek a vytváří si zdroj finančních prostředků na realizaci investic, pokud prostředky neposkytne ze svého rozpočtu MŠMT. Pokud škola hospodaří s tzv. zlepšeným hospodářským výsledkem, může si příslušnou částku ponechat do dalšího období, aniž by se krátily přidělované prostředky. Hlavní výdajové položky na provoz školy:  Mzdy, SZP a příděl do FKSP  Energie a materiál  Daně a poplatky  Služby, cestovné a ostatní náklady Hlavní příjmové položky:  Dotace od KÚ  Úroky z vlastních finančních prostředků  

Prodej materiálu a majetku Ostatní výnosy

Hospodářská činnost škol a školských zařízení Všechny školy mají právní subjektivitu a hospodaří převážně jako PO či jako školská právnická osoba. Mohou vykonávat hospodářskou činnost, pokud není 53

vykonávána na úkor vlastního poslání a úkolu. Z výsledků hospodářské činnosti mohou dotovat příslušné fondy. Rozhodující část výdajů ve školství jsou neinvestiční výdaje (NIV). Mezi nejvýznamnější výdaje patří mzdy a materiální výdaje, podíl mezd činí 60-65 % z celkového ročního rozpočtu. Mzdy jsou poskytovány podle platných mzdových předpisů ve školství. Materiální výdaje představují souhrn finančních prostředků na provoz školy – náklady na energie a údržbářské práce prováděné dodavatelsky. Důležitý je počet vyučovaných žáků či studentů. Podle něj se poskytují finanční prostředky na vzdělávání, zohledňuje se i nákladnost poskytovaného vzdělání. Regionální školství je financováno vícezdrojově (zákon č. 561/2004 Sb. – školský zákon). Školy získávají finanční prostředky:  Ze státního rozpočtu  Od svého zřizovatele (MŠMT, kraj, obec, svazek obcí, FO)  Ze své vlastní a doplňkové činnosti  Z ostatních zdrojů – dary, programy EU, plnění pojišťoven a jiné

Závazné ukazatele rozpočtu NIV regionálního školství:  Prostředky na platy  Zákonné odvody z mezd  Ostatní neinvestiční výdaje 

Limit počtu zaměstnanců

Rozpis finančních prostředků je realizován tzv. normativní metodou, tj. podle průměrných neinvestičních výdajů na 1 žáka nebo studenta vzdělávaného, stravovaného, ubytovaného. Normativy jsou republikové a krajské. Republikové normativy vycházejí z věkových normativů, KÚ rozepisuje finanční prostředky podle krajských normativů na ukazatele: 1. neinvestiční výdaje celkem, z toho mzdové prostředky na platy a ostatní platby za provedené práce. 2. limit počtu zaměstnanců Normativní rozpis má 2 kroky – stanovení normativního počtu pedagogických a nepedagogických pracovníků a jim odpovídající výši mzdových prostředků. Druhým krokem je stanovení normativního objemu ostatních NIV.

54

6.2 Financování zdravotnictví Ochrana a podpora zdraví je společným zájmem a odpovědností nás všech. Prostředky vynaložené na ochranu a podporu zdraví proto chápeme jako investici pro jednotlivého občana i pro stát, kdy dochází ke zvyšování lidského kapitálu. Úroveň zdravotní péče ovlivňuje zdraví obyvatelstva přibližně 20 %. Zdravotní péče je součástí hospodářské politiky každého státu a je tím komplexnější, čím vyšší je ekonomická a kulturní úroveň země. Ve světě neexistuje jednotný model péče o zdraví. Financování zdravotnictví je odvozené od zdravotní politiky státu, která vychází ze:  stanovených priorit vládní politiky  společenského uspořádání a historických tradic příslušné ekonomické úrovně státu Úroveň zdravotnických služeb je měřítkem celkové hospodářské, kulturní i jiné vyspělosti. Náklady na zdravotnictví ve vyspělých státech stoupají. 6.2.1 Strukturu zdravotnických institucí v ČR tvoří tyto hlavní orgány:   

ministerstvo zdravotnictví všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny zdravotnická zařízení

Od 1. 1. 2003 byla zdravotnická zařízení spravovaná okresními úřady převedená do kompetence krajů, v ojedinělých případech pod ministerstvo zdravotnictví. Zdravotní pojišťovny přímo financují polikliniky, státní a soukromá zdravotnická zařízení, nemocnice, léčebny, dopravní zdravotnické služby a ostatní zdravotnická zařízení, s nimiž mají uzavřenou smlouvu. Za prostorové zabezpečení zdravotní péče ve všech částech kraje zodpovídá krajský úřad. Zdravotnická zařízení v ČR lze rozdělit podle: a) zřizovatele:  státní zdravotnická zařízení  nestátní (soukromá) zdravotnická zařízení

55

b)        1.1.1

druhu činnosti: velké (fakultní) nemocnice střední nemocnice ambulantní zdravotnická zařízení ostatní lůžková zařízení, LDN, rehabilitační ústavy aj. lékárny výdejny prostředků zdravotnické techniky dopravní zdravotnické služby

Základní modely organizace a financování zdravotnictví Ve světě se uplatňuje řada modelů financování zdravotnictví, které jsou spojeny s ekonomickou vyspělostí země a politickými cíli. Většina vyspělých států zajišťuje občanům bezplatné a rovnocenné zdravotnické služby pro všechny. Část zdravotnických služeb se poskytuje za zvláštní úhradu. V současné době lze rozlišit 3 základní modely financování zdravotnictví:  převážně ze zdravotního pojištění (placeného občany, zaměstnavateli a státem)  převážně z daní (placené státem) 

převážně soukromé (placené občany)

Modely řízení a financování zdravotnictví lze rozdělit do tří základních skupin:  národní zdravotní služba  evropské pluralitní zdravotnictví  tržní zdravotnictví Národní zdravotní služba Stát má monopol na poskytování zdravotnických služeb, které jsou bezplatné. Jsou financovány prostřednictvím některého veřejného rozpočtu – jako příklad možno uvést bývalé socialistické země, dnes Velká Británie, Dánsko, Itálie aj.. Odlišnost je v tom, že praktičtí lékaři fungují jako rodinní lékaři a jsou soukromoprávními osobami, které mají smluvní pracovní vztah se zdravotní pojišťovnou nebo s regionálním či obecním úřadem.

56

Evropské pluralitní zdravotnictví Jedná se o nestátní zdravotnictví, za které však ručí stát. Finanční prostředky se získávají ze zákonem povinného zdravotního pojištění. Příspěvky se shromažďují ve zvláštních pojišťovacích fondech, které spravují zdravotní pojišťovny. Do fondů přispívají také zaměstnavatelé a stát za ty, kteří nemohou platit. Poskytovatelé zdravotnických služeb jsou samostatnými hospodářskými subjekty a mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami, u nichž jsou evidováni jednotliví pacienti. Vlastnictví zdravotnických zařízení je soukromé nebo veřejné, tj. patří např. obci. Poskytovatelé zdravotnických služeb soutěží o pacienty. Tržní zdravotnictví Jedná se o nestátní pluralitní zdravotnictví, stát financuje zdravotnické služby jen pro občany, kteří žijí pod hranicí životního minima a pro důchodce. Ostatní občané si musí podle svých možností obstarat zdravotnické služby na trhu zdravotnických služeb. Velké podniky kupují pro své zaměstnance zdravotní pojištění, které však pracovník ztrácí se ztrátou zaměstnání. Tento systém se používá hlavně v USA, ani tady se však neosvědčuje, protože stát se musí starat o velký počet chudých občanů. Ekonomika zdravotnické péče Vychází z obecné teorie tržního mechanismu, tj. potřeby zdravotnických služeb (poptávky po nich) a existující nabídky (sítě zdravotnických zařízení). Poptávka Je v podmínkách ČR ovlivněna i způsobem úhrad, které plynou ze zdravotního pojištění. Současně existují i přímé platby od pacientů. Dále je poptávka ovlivněna způsobem organizace poskytování zdravotních služeb, tj. dostupností pro příslušné občany. Potřeba poskytnutí zdravotní péče má charakter subjektivní a objektivní. Subjektivní charakter vede z pocitů zhoršeného zdravotního stavu. Objektivní hledisko je založeno na organizované prevenci. Prevence je potřeba z ekonomického hlediska, které zohledňuje odstranění zdravotního poškození v případech, kdy většina občanů vyhledá pomoc lékaře až v akutních případech. Nevýhodou prevence je plošný charakter, který zvyšuje náklady. V rámci programu péče o zdraví jsou určité skupiny obyvatel zvány k pravidelným lékařským prohlídkám. Často dochází k nadměrné spotřebě lékařské péče vzhledem k tomu, že si občan příslušnou službu přímo neplatí. Řešení je možné finanční spoluúčastí občanů, problém však souvisí s tzv. standardizací, tj. stanovením průměrného množství a kvality poskytovaných zdravotních služeb. 57

Stanovení standardů je velmi obtížné a je to jeden z důvodů málo efektivního využívání finančních prostředků v našem zdravotnictví. Nabídka Je dána v příslušném místě množstvím a kvalitou zdravotnických zařízení. Problémem je stanovit potřebnou lékařskou péči tak, aby nedocházelo k nadměrnému zatěžování zdravotnických zařízení a čerpání prostředků. Úroveň zdravotnictví a rozsah zdravotnické péče je závislý na stavu ekonomiky státu, to znamená objemu produkovaného HDP, rychlosti jeho růstu, velikosti vybíraného zdravotního a sociálního pojištění a na dalších makroekonomických ukazatelích v daném časovém období. Ve vyspělých státech se považuje za přiměřené vydávat na náklady ve zdravotnictví cca 8 % HDP. Údaje o zdravotním stavu obyvatel např. výskyt určitých onemocnění, střední délka života, kojenecká úmrtnost, počet lékařů ve vztahu k počtu obyvatel patří mezi stěžejní ekonomické a kulturní ukazatele vyspělosti každého státu. Zdravotnictví je podsystém péče o zdraví. Mezi hlavní faktory, které ovlivňují zdraví, patří:  ekonomická politika státu  péče o životní prostředí  úroveň výchovy a vzdělávání  sociální péče   

věda a výzkum životní styl genetické faktory aj.

Nejvíce zdraví občanů ovlivňuje péče o životní prostředí a životní styl jak jedince, tak sociálních skupin. Zvláštností ekonomiky zdravotnictví je závislost na etickém chování lékařů i ostatních pracovníků ve zdravotnictví. Chybná rozhodnutí mají často trvalé následky na zdraví jednotlivců i skupin obyvatelstva. Velmi obtížně lze definovat ekonomické kategorie jako náklady a výnosy, či užitky. Zvlášť obtížné je měření efektivnosti vložených prostředků. Nejčastější indikátory výsledků péče o zdraví občanů:  počet dní pracovní neschopnosti  střední délka života  úmrtnost v podrobnějším členění 58



počet ztracených roků v důsledku trvalé pracovní neschopnosti nebo smrti před 65. rokem života

Zdravotnické služby nelze zařadit ani mezi čisté kolektivní statky, ani mezi čisté privátní statky. Souvisí to s jejich různorodou povahou. Tyto služby nejsou čistým veřejným statkem, neboť jejich spotřeba je dělitelná a mezní náklady na zvýšení počtu spotřebitelů nejsou nulové, vyloučení ze spotřeby je dobře možné. Tyto služby mají blíže k čistým privátním statkům. Tržní mechanismus je většinou nahrazen netržními způsoby nebo regulován a doplňován veřejnými programy, které zabezpečují zdravotní péči. Stát zasahuje do spotřeby zdravotnických služeb z důvodu obav z následků v nerovnosti příjmů občanů a z důvodu selhání trhu zdravotní péče. Státní zásahy z důvodu následků v nerovnosti v příjmech občanů. Žádnému člověku by neměl být odepřen přístup k odpovídajícímu množství zdravotní péče z důvodu nedostatečné schopnosti uhradit náklady za poskytnutou službu. Státní zásahy z důvodu selhání trhu zdravotní péče Ve většině zemí dochází v současné době k selhávání všeobecné dostupnosti zdravotních služeb, např. pro omezený počet poskytovatelů, pro nedostatečnou informovanost, nepředvídatelnou poptávku po zdravotnických službách, pro nejistotu výsledného produktu.

6.2.2 Zdroje finančních prostředků Zdroje se získávají v různých státech z různých zdrojů:  výnosy z příspěvků na zdravotní pojištění od pojištěnců, zaměstnavatelů a státu  státní rozpočet  přímé platby od pacientů  kombinace uvedených zdrojů Každý zdroj má své přednosti a nedostatky, zavedení v zemi souvisí s historickým vývojem a ekonomickou a politickou situací v zemi. Výnosy příspěvků na zdravotní pojištění Tradiční způsoby jsou specializované zdravotní pojišťovny a různé pojišťovací fondy. Podstatou tohoto pojištění je přenos rizika a finanční úhrady 59

zdravotnických služeb z pacienta na veřejně správní subjekt, kterým je zdravotní pojišťovna. Zdravotní pojišťovna působí na základy zdravotně pojistného plánu, který pojišťovna předkládá ministerstvu zdravotnictví. Financování zdravotní péče se děje na základě dohodovacího řízení mezi zástupci zdravotních pojišťoven a zástupci příslušných profesních sdružení poskytovatelů (ČLK). Výsledkem je stanovení hodnoty bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění. Poskytovatelé zdravotní péče mají smluvní vztah s pojišťovnou, která proplácí výkony zdravotnických zařízení buď měsíčně, nebo po čtvrtletích. Financování výkonů je ze základního fondu zdravotního pojištění, který si pojišťovna vytváří z výběru pojistného od pojištěnců, zaměstnavatelů a státu. Státní rozpočet Z prostředků státního rozpočtu jsou hrazeny náklady na zdravotní pojištění za děti, důchodce, nezaměstnané a další osoby bez pravidelného příjmu. Zdrojem finančních prostředků jsou hlavně daňové příjmy státu. Přímé platby od pacientů Omezují se na velmi úzký okruh zdravotních výkonů, např. některé kosmetické zákroky, platby ve stomatologii, platba za každou návštěvu lékaře. V některých zemích se výše soukromého pojištění řídí věkem pojištěnce. U starších občanů je platba na pojištění vyšší. Všeobecně si občané doplácejí na léky. Solidarita při poskytování zdravotní péče Je základním předpokladem pro to, aby každý občan měl rovný přístup ke stejně kvalitním zdravotním službám. Jedná se o tyto druhy solidarity:  solidarita zdravého s nemocným  mladšího se starším  bohatšího s chudším Solidarita zdravého s nemocným spočívá v tom, že nemocný nemůže pracovat a je nucen čerpat větší množství zdravotních služeb. Solidarita mladšího se starším znamená solidaritu v čase. Solidarita bohatšího s chudším představuje solidaritu v objemu. Vedle povinného zdravotního pojištění existuje ještě pojištění soukromé. Občan platí dohodnutou fixní částku, která je odvozena od míry rizika, které na sebe přebírá pojišťovna. Nezávisí na výši příjmu pojištěných osob. Hlavní ekonomické problémy v současném období: 60



zajištění potřebných finančních prostředků

   

efektivní využívání alokovaných prostředků financování optimálního rozsahu zdravotnických služeb omezení rostoucích nákladů omezení rostoucích nákladů na léky

Po roce 1990 vznikla řada zdravotních pojišťoven, čímž vznikla soutěž o pacienty. Řada pojišťoven poskytovala svým pojištěncům nadměrnou zdravotní péči, což vedlo ke schodkům v hospodaření těchto pojišťoven a řada z nich zbankrotovala. Od roku 2004 působí v ČR 9 zdravotních pojišťoven včetně VZP, v roce 2011 jich je 8. Mezi specifické znaky současného zdravotního stavu obyvatel a zdravotnictví v ČR patří:  výskyt civilizačních chorob – kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění, HIV  stárnutí populace  používání nových náročných lékařských technik a drahých léků  nedostatečně připravený management zdravotnických zařízení  chybí standard kvality Technika financování zdravotnických služeb V různých zemích se uplatňují různé typy financování. Navzájem se liší zejména:     

velikostí podílu veřejných zdrojů na celkových výdajích rozsahem přímých úhrad od pacientů existencí či neexistencí zdravotního pojištění a jeho rozsahem formami proplácení nákladů poskytovatelům zdravotnických služeb způsoby stanovování cen za zdravotní výkony

Financování zdravotnictví lze rozdělit na přímé a nepřímé. a) přímé – přímé placení za služby včetně spoluúčasti pacientů b) nepřímé – povinné (veřejné) pojištění - veřejné rozpočty -

dobrovolné smluvní pojištění zaměstnanecké pojištění příspěvky dobročinných institucí včetně zahraniční pomoci

61

6.2.3

Druhy výdajů ve zdravotnictví

Výdaje ve zdravotnictví lze rozdělit na tyto hlavní složky:  zdravotnické služby  zdravotnickou výrobu (léčiva)  zdravotnickou výchovu, výzkum a vývoj Financování zdravotnictví souvisí s celkovou koncepcí sociální politiky státu, v užším smyslu se zdravotní politikou státu. Vyspělé státy vycházejí ze zásady, aby zdravotnické služby byly dostupné ve stejné míře pro všechny občany. Výdaje na zdravotnické služby Tyto služby mají charakter smíšených veřejných statků. Vyznačují se velkou různorodostí. Je v ekonomickém a společenském zájmu státu zajistit spotřebu zdravotnických služeb, protože přispívají k udržování nebo zvyšování kvality lidského kapitálu. Je však třeba respektovat maximální efektivnost vynakládaných finančních prostředků. Výdaje na léky a ortopedické pomůcky Z ekonomického hlediska se léky rozdělují na běžné a speciální. Běžné léky jsou vyráběné standardním způsobem v rámci známých chemických technologií. Speciální léky jsou ty léky, jejichž cena je zatížena zvlášť vysokými náklady na vývoj, zkoušení a hodnocení. Tyto léky vy pacienti nebyli schopni zaplatit, poněvadž cena je příliš vysoká. Farmaceutické firmy to řeší tak, že tyto léky prodávají pod cenou a u ostatních léků zvyšují ceny masově používaných léků. Podobně se postupuje u některých speciálních vyšetření prováděných drahými lékařskými technologiemi. Oba případy představují princip solidarity pacientů. Hospodaření s léky v ČR upravují závazné vyhlášky. Předepisovat léky mohou jen lékaři, kteří mají smlouvu se zdravotní pojišťovnou o poskytování lékařské a preventivní péče ve zdravotnických zařízeních v ČR. Ze zahraničních léků je možné předepsat jen léky zařazené v dovozním plánu Ministerstva zdravotnictví. U většiny léků už je spoluúčast pacienta. Vztahy mezi pojišťovnou a poskytovateli zdravotnických služeb Zdravotní pojišťovna hradí buď všechny služby, nebo jen služby do určitého rozsahu. Rozlišuje se placení paušálem nebo za konkrétní výkon. Placení paušálem Poskytovatel zdravotní služby (lékař nebo zdravotnické zařízení) dostává určitý 62

standardní poplatek za určitý počet pacientů bez ohledu na poskytované služby. Používá s u plateb zákroků pohotovostní služby. Placení za konkrétní poskytnuté služby V ČR je zpracován podrobný seznam poskytovaných služeb (asi 4 000 definovaných výkonů) a k nim je přiřazen vždy určitý počet bodů. Odborným problémem je stanovení ceny jednoho bodu. Cena musí být stanovena tak, aby celková hodnota poskytnutých zdravotních služeb za kalendářní rok nepřesáhla možnosti, které je pojišťovna schopná ze svých prostředků uhradit. Hodnota 1 bodu se pohybuje okolo 1 Kč. Bilance finančních prostředků za léky a služby Příspěvky na zdravotní pojištění musí ze zákona platit všechny osoby výdělečně činné a jejich zaměstnavatelé. Příspěvky se shromažďují v jednotlivých zdravotních pojišťovnách, které hospodaří na neziskovém principu. Zdravotní pojišťovny z vybraných finančních prostředků hradí své režie a úhrady za výkony jednotlivým poskytovatelům zdravotní péče. Problémem je nedostatek finančních prostředků, který bývá závislý i na nedostatečné finanční kázni pojištěnců a jejich zaměstnavatelů. Financování zdravotnických zařízení v ČR Úhrada poskytovatelům zdravotní péče se provádí na základě smlouvy mezi zdravotní pojišťovnou a poskytovateli zdravotních služeb. Obsahem smlouvy jsou podmínky ze strany pojišťovny, tak ze strany poskytovatele. Hlavní typy zdravotnických zařízení v ČR:  Ordinace soukromých lékařů  Ordinace odborných lékařů  Ordinace stomatologů  Polikliniky  Nemocnice  Léčebné ústavy Ordinace praktických lékařů: Jsou většinou privátními subjekty, při finanční úhradě se používá kapitační platba, tj. platba podle registrovaných pacientů. Druhá část je poskytována podle objemu provedených služeb. Praktický lékař vyúčtovává pojišťovně měsíčně poplatky za registrované pojištěnce a za lékařské výkony podle bodové hodnoty. Hodnota 63

bodu se dále upravuje podle věku pacienta, tímto propočtem dostáváme jednicového pacienta, neboli kapitační jednotka. Ordinace specialistů Výkony se hodnotí podle dosaženého počtu bodů podle seznamu prováděných výkonů a podle objemu provedených výkonů. Někdy je sjednán systém maximální úhrady, kdy lékaři nesmí překročit sjednanou částku zpravidla za jedno čtvrtletí. Vyšší částku pojišťovna neproplatí. Stomatologická péče Výkony nejsou oceněny v bodech, ale přímo v Kč. Sazebník obsahuje i seznam nadstandardních materiálů a výrobků, které jsou hrazeny pacientem, nebo na ně přispívá. Součástí výkonů ve stomatologii jsou i protetické práce, které jsou také financovány z prostředků pojišťovny a pacientů. Systém přímých plateb realizovaný ve stomatologii se zatím zdá nejlepším řešením. Polikliniky Jsou víceúčelová zdravotnická zařízení, která v příslušném regionu tvoří jeden hospodářský celek. Jsou buď centrální, nebo jako zdravotnická střediska rozmístěná v regionu. Ve zdravotnictví vznikla řada subjektů, které mají právní subjektivitu a mají vlastní finanční hospodaření. Vláda poskytuje dlouhodobé úvěry na vybavení a privatizaci zdravotnických zařízení. Lékaři zaměstnaní v nemocnicích mohou mít vlastní soukromou lékařskou praxi. Nemocnice Jsou organizovány jako zdravotnické zařízení, ve větších městech regionu nebo v krajském městě. Od roku 2003 probíhá snižování počtu nemocnic a jejich centralizace do větších celků ve snaze ušetřit finanční prostředky. Nemocnice zpravidla hospodaří jako příspěvkové organizace, zřizovatelem je buď to, nebo kraj. V současné době je snaha přeměnit nemocnice na akciové společnosti s cílem odstranit jejich ztrátovost téměř dokončena. Nemocnice jsou financovány paušální platbou, která je odvozena od skutečnosti nákladů v minulém roce. Většina nákladů v nemocnicích jsou fixní náklady (75 % celkových nákladů), které nejsou odvozené od počtu pacientů. Uvažuje se o tom, že součástí financování by byly i platby za výkony, které jsou oceněny bodovým systémem, podobně jako u řady nemocnic ve vyspělých západních zemích. Mezi hlavní ukazatele pro měření výkonů nemocnic patří:  Průměrná ošetřovací doba 64



Využití lůžek (obložnost)

 Počet hospitalizovaných osob na 1 lékaře V současných podmínkách ČR je lůžkový fond předimenzovaný, což výrazně zvyšuje celkové náklady nemocnic. ČR patří mezi státy s vysokou mírou hospitalizovanosti, s vysokým počtem lůžek a má vysokou ošetřovanost v ambulantní péči. Vyšší hospitalizovanost má pouze Rakousko, Velká Británie, Itálie, Dánsko a Švédsko. Návštěvnost v ordinacích je u nás 15 návštěv na 1 pojištěnce ročně, pracovní neschopnost přesahuje 30 dnů za rok. Nemocnice jsou financovány z prostředků:  Rozpočtů zdravotních pojišťoven  Rozpočtu krajského úřadu  Rozpočtu městského úřadu  Z vlastní činnosti  Z ostatních zdrojů – sponzoři, dary, sbírky a další Z prostředků kraje se financují výdaje, které nehradí zdravotní pojišťovny, například provoz záchranné stanice, medicínu katastrof, rychlou zdravotní pomoc, soudní lékařství a další. Prostředky na investice získávají nemocnice ze státního rozpočtu z rozpočtů krajů. 6.2.4 Zdroje financování českého zdravotnictví Úhrady od zdravotních pojišťoven Od roku 1992 jsou zdravotní pojišťovny subjekty, které financují zdravotní péči. V současné době existuje 8 zdravotních pojišťoven, jejichž účty prochází 90 % výdajů na zdravotní péči občanů. Všichni ekonomicky aktivní občané jsou povinni platit zdravotní pojištění, za ekonomicky neaktivní občany platí pojištění stát. Zdravotní pojištění upravuje zákon č. 48/1997 sb. ve znění platných novel, čerpání prostředků zdravotního pojištění upravuje zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Zdravotní pojišťovny jako hlavní činnost mají provádění zdravotního pojištění. Vedlejší činnost může zahrnovat poskytování smluvního pojištění nad rámec zákonného pojištění a připojištění při zahraničních cestách. Zdravotní pojišťovny jsou neziskové veřejnoprávní organizace, nevyčerpané nebo uspořené prostředky převádějí do rezervního fondu. Dominující postavení má Všeobecná zdravotní pojišťovna, i když počet jejích klientů se postupně snižuje. Mezi pojišťovnami existuje konkurenční boj o klienty a pojišťovny nabízejí některé nadstandardní 65

služby. Změnit pojišťovnu může každý pojištěnec jednou za rok a to k 1. dni v čtvrtletí. Úhrada od zaměstnavatelů Za své pracovníky je zaměstnavatel povinen hradit výdaje na preventivní prohlídky, preventivní prohlídky u specifických profesí (na rizikových pracovištích), vybavení lékárniček první pomoci na pracovišti. Úhrada od fyzických osob: Za návštěvu u lékaře od 1. 1. 2008 hradí pacient 30 Kč, v lékárně za jeden druh předepsaného léku 30 Kč, za využití pohotovostní lékařské služby 90 Kč a za 1 den pobytu v nemocnici 60 Kč, od roku 2011 bude platba za jeden den v nemocnici 100 Kč. Dotace ve zdravotnictví Výdaje ve zdravotnictví spojené s poskytováním péče občanům jsou vysoké a v současné době vybrané prostředky od občanů, zaměstnavatelů a od krajských a městských úřadů nejsou dostačující. Proto jsou výdaje ve zdravotnictví dotovány z různých dotačních programů. Dotační tituly jsou hrazené v rámci výdajů ze státního rozpočtu. 6.3 Sociální politika vlády a financování sociálních výdajů Sociální politika je dána souborem institucí a opatřeními, která mají zlepšit základní životní podmínky obyvatel. Hlavním subjektem sociální politiky je stát, a proto sociální politika vychází z rozpočtových možností každého státu. Mezi další subjekty sociální politiky patří: - zaměstnavatelé - obce - občanské iniciativy - církve a náboženská sdružení - občané, rodiny a domácnosti Ve starověku se o základní sociální potřeby chudých starala církev, v období feudalismu začaly tuto potřebu zabezpečovat zčásti i obce. Od období po 1. světové válce se začíná zavádět systém státního sociálního zabezpečení obyvatelstva. Nejprve se jednalo o zabezpečení státních zaměstnanců a dělníků v továrnách, zemědělští dělníci a soukromí rolníci neměli v té době žádnou sociální ochranu. Všeobecný rozvoj sociálního pojištění však nastal až 66

po 2. světové válce. Financování sociálního pojištění: Existují dva základní způsoby financování: průběžné financování a kapitálové. Průběžné financování je založeno na mezigenerační solidaritě občanů. Stávající generace ekonomicky aktivních občanů hradí výdaje na dávky předchozí generace, současných důchodců a dětí, budoucích plátců zdravotního a sociálního pojištění. Důležité je zachování rovnováhy mezi příjmy a výdaji. Vybrané finanční prostředky jsou shromažďovány ve státním rozpočtu a odtud vydávány na sociální zabezpečení obyvatel. Kapitalizovaný fond sociálního pojištění Občané si vytvářejí pomocí pojišťovacích fondů kapitálové rezervy, se kterými se hospodaří tak, aby přinášely výnos. Kapitálové rezervy jsou potom používané pro financování vlastních důchodů. Tento systém u nás fungoval do roku 1948, v současné době jej nelze zavést, protože potřebuje určité množství kapitálu, který by stát musel do systému vložit, aby bylo možno zahájit jeho fungování. Většinou se uplatňují kombinované systémy, tedy financování průběžné i kapitálové. V ČR se bude postupně přecházet na 3 pilířový systém, který bude obsahovat: - průběžné financování ze státního rozpočtu - povinné připojištění občanů - další dobrovolné připojištění na smluvním základě V současné době jsou zdroji pro financování sociálního zabezpečení platby zaměstnanců, zaměstnavatelů a státu. Stát platí sociální pojištění za nezaměstnané, studenty, vojáky prezenční služby a další osoby bez vlastních příjmů. Základní formy dávek poskytovaných ze sociálního zabezpečení - zabezpečení v nemoci - zabezpečení ve stáří -

invalidní důchod zabezpečení matek v těhotenství a mateřství podpora v nezaměstnanosti podpora rodin s dětmi zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých různé formy ústavní péče 67

-

sociální služby a další

Zabezpečení v nemoci se označuje jako „nemocenské“. Výše dávky závisí na předchozím průměrném výdělku pojištěnce. Od 1. 1. 2011 s účinností nového zákona o nemocenském pojištění má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy za prvních 21 kalendářních dnů nemoci až od 4. dne dočasné pracovní neschopnosti a to ve výši 60 % redukovaného vyměřovacího základu, kterým je průměrný hodinový výdělek za předcházející kalendářní čtvrtletí. Od 22. dne pracovní neschopnosti zaměstnanec pobírá nemocenské dávky, které se vypočítávají z vyměřovacího základu za předcházejících 12 měsíců před vznikem pracovní neschopnosti. Pokud jsou nemocenské dávky poskytovány déle než 1 rok, navazuje na ně poskytování invalidního nebo předčasného starobního důchodu. Do nemocenských dávek patří čtyři druhy dávek: - nemocenské – dávky po dobu dočasné pracovní neschopnosti od 22. kalendářního dne trvání neschopnosti - ošetřovné – poskytuje se na prvních devět kalendářních dnů při ošetřování dítěte do věku 10 let - vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství – při převedení pracovnice na jinou hůře placenou práci, pokud by při původním pracovním zařazení došlo k ohrožení těhotenství -

peněžitá pomoc v mateřství – jedná se o placenou mateřskou dovolenou a rodičovskou dovolenou

Zabezpečení ve stáří a v případě neschopnosti pracovat v produktivním věku – patří sem starobní důchod, invalidní a částečný invalidní důchod, vdovský a vdovecký důchod a sirotčí důchod. Zdrojem financování jsou zákonné odvody z hrubé mzdy zaměstnanců a odvody z příjmů osob samostatně výdělečně činných. Na zákonné sociální pojištění platí zaměstnanec i zaměstnavatel. Politickým problémem je věková hranice pro odchod do důchodu. Dříve u nás muži odcházeli do důchodu ve věku 60 let, ženy, které vychovaly dvě děti, ve věku 55 let. Tato hranice se postupně zvyšuje, takže muži i ženy budou odcházet do důchodu ve věku 65 let. Podpora v nezaměstnanosti se poskytuje uchazeči o zaměstnání, který v posledních třech letech před podáním žádosti o zprostředkování zaměstnání byl alespoň 12 měsíců zaměstnán nebo vykonával jinou výdělečnou činnost 68

zakládající účast na důchodovém pojištění. Příspěvky v nezaměstnanosti se platí z částky, kterou každý zaměstnaný občan anebo občan, který je osobou samostatně výdělečně činnou odvádí na státní politiku zaměstnanosti. Podpůrčí doba pro vyplácení dávky je určená podle věku uchazeče: do 50 let věku 5 měsíců, nad 50 let do 55 let 8 měsíců, nad 55 let 11 měsíců. Výše dávky je v 1. dvou měsících podpůrčí doby 65 %, další 2 měsíce podpůrčí doby 50 % a po zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Uchazeč o zaměstnání může současně při pobírání podpůrčí dávky mít sjednaný pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti, ze kterých však příjmy nesmí překročit polovinu minimální mzdy. Pokud během této doby uchazeč nesežene zaměstnání, je předán odboru sociálního zabezpečení městského úřadu, který mu vyplácí životní minimum a přídavky na děti. Uchazečům je také nabídnuta možnost rekvalifikace. Po celou dobu rekvalifikace pobírá občan příspěvek ve výši 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku. Systém státní sociální podpory začal působit od roku 1995 a zahrnuje devět různých sociálních dávek. Patří sem: - přídavky na děti - sociální příplatek - příspěvek na bydlení - příspěvek na dopravu Tyto dávky jsou přiznávány podle dosaženého příjmu a životního minima. Další dávky nejsou na příjmu závislé: - rodičovský příspěvek - zaopatřovací příspěvek - dávky pěstounské péče - porodné – v roce 2011 bude jen pro nejchudší rodiny Mimo probrané formy sociálního zabezpečení ještě zbývá zmínit různé formy ústavní péče a sociální služby. Sem patří ústavy pro tělesně a mentálně postiženou mládež, pro dospělé, domovy důchodců a penziony pro důchodce. Tyto ústavy většinou fungují jako příspěvkové organizace, které dostávají prostředky na činnost od MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí). Z dalších zařízení sem patří jídelny pro důchodce, domovy pro matky s dětmi a poskytování pečovatelské služby.

69

Shrnutí -

-

při financování sociálního zabezpečení se uplatňují dva základní přístupy: financování průběžné a kapitálové. V ČR v současné době existuje financování průběžné základní zdroje financování sociálního zabezpečení jsou příspěvky od zaměstnanců, zaměstnavatelů a státu základní formy sociálního zabezpečení v ČR jsou dávky v nemoci, zabezpečení ve stáří, zabezpečení matek v těhotenství a mateřství sociálně potřební občané získávají od státu sociální dávky podle výše příjmů a podle limitů životního minima při sociálních událostech má občan nárok na jednorázové sociální dávky, jako je porodné, pohřebné

Kontrolní otázky 1. Které dva základní systémy financování sociálního zabezpečení znáte? 2. Jaké jsou formy zabezpečení občanů ČR v nemoci a ve stáří? 3. Které sociální dávky se vyplácejí bez ohledu na příjmy žadatele? 4. Jaké druhy podpor se vyplácejí pro rodiny s dětmi?

6.4 Politika bydlení Potřeba bydlet patří mezi základní lidské potřeby, které se řadí hned za výživu. Právo na byt je zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Je to právo celosvětově uznávané a je povinností vlád vytvářet podmínky, aby občané mohli toto své právo realizovat. Způsob a úroveň bydlení patří mezi důležité ukazatele sociální a kulturní úrovně národa. Bytová politika a intervence státu do oblasti trhu s byty jsou nevyhnutelné pro dosažení uspokojivého stavu bydlení. Každá vláda ve svém programu věnuje bydlení pozornost. Rozhodující je, zda je bydlení považováno za veřejný nebo soukromý statek. Dříve v naší republice bylo bydlení chápáno jako veřejný statek, a proto docházelo k značné výstavbě státních, obecních nebo podnikových bytů. Docházelo k velkým výdajům ze SR na bytovou politiku a tyto prostředky potom chyběly v jiných oblastech – životní prostředí, dopravní infrastruktura, investice do výrobních zařízení. Pokud by stát i nadále zabezpečoval bytové potřeby tímto způsobem, docházelo by k neúnosně vysokým výdajům ze státního rozpočtu. 70

Proto je bydlení považováno za soukromý statek, na jehož financování se musí občané podílet sami. Stát se musí snažit pomáhat sociálně slabým občanům, aby mohli uspokojit své potřeby na bydlení, zejména u mladých rodin při založení rodiny. Stát musí zabezpečovat hlavní úkoly v politice bydlení: - vytvářet zdravé legislativní prostředí v hospodaření s byty - vytvářet podmínky pro pomoc sociálně slabým občanům - zajišťovat regulaci nájemného - vytvářet podmínky pro výstavbu nových bytů Stát vytváří koncepci bytové politiky, rozhoduje o výdajích ze SR na bydlení, vydává správní normy v oblasti bydlení, zkoumá situaci v úrovni bydlení v různých regionech. Poněvadž získání bytu je velice nákladná záležitost a trh s byty nefunguje, musí do této situace vstupovat stát. Vždy je však rozhodující spoluúčast občana, který se musí o své bytové potřeby maximálně starat za svého produktivního věku. Z ekonomické pomoci státu je možné jmenovat: - výstavbu sociálních bytů v domovech důchodců a penzionech pro důchodce - poskytování příspěvku soukromým stavebníkům (dnes se neposkytuje) - příspěvek státu na stavební spoření -

dotace na výstavbu komunálních bytů a to zejména maloplošných bytů půjčky obcím na modernizaci obecního bytového fondu dotace obcím na infrastrukturu příspěvky na bydlení pro sociálně slabé občany

Výdaje na bydlení ze státního rozpočtu představují asi 1 % HDP ročně. V souvislosti s bydlením je možné zmínit i bytová družstva, která u nás vznikala v 60. letech minulého století a existují dodnes. Jejich úkolem bylo zajistit byty formou družstevní bytové výstavby a vyřešit bytový problém. Stát přispíval na výstavbu bytu každému členu družstva státním příspěvkem ve výši zhruba 30 000 Kč a bezúročnou půjčkou se splatností do 30 let. Stát také financoval výstavbu infrastruktury pro nová sídliště. Tato družstva dnes pečují o provoz a údržbu bytového fondu. Stát už dnes družstvům nic nepřispívá, družstva získávají prostředky na činnost z nájemného a z tržeb za poskytované služby.

71

Základní formy bydlení v ČR: - bydlení ve státních a komunálních bytech - bydlení v družstevních bytech - bydlení v podnikových bytech - bydlení ve vlastních rodinných domcích - rekreační bydlení Pokud chceme stručně zhodnotit jednotlivé formy bydlení, je v ČR asi 20 % bytů družstevních, 23 % bytů obecních, bytů v rodinných domcích je přibližně 41 %. Zbytek připadá na soukromé bytové domy a státní domy. Cena a úroveň bydlení Cena bydlení je tvořena náklady na výstavbu bytu a na jeho provoz. Také se zde významně promítá umístění bytu v dané lokalitě, dopravní obslužnost, atraktivnost umístění, možnost pracovních příležitostí a podobně. Základní ukazatele kvality bydlení jsou: - obytná plocha na 1 byt - počet obytných místností v 1 bytě - počet osob bydlících v jednom bytě - obytná plocha na 1 osobu Shrnutí -

bydlení patří mezi finančně nejnáročnější statek, který každý člověk potřebuje pro svou existenci úroveň bydlení občanů je ukazatelem hospodářské a kulturní vyspělosti národa povinností státu je vytvářet podmínky, aby i sociálně slabší skupiny obyvatelstva mohly zabezpečit své potřeby na bydlení stát pomáhá několika možnými způsoby finanční pomoci občan musí přizpůsobit svůj dlouhodobý rozpočet pro zabezpečení vlastních bytových potřeb v aktivním věku

Kontrolní otázky 1. Jaké jsou základní předpoklady pro fungování trhu s byty 2. Které jsou základní formy vlastnictví bytů v ČR 3. Jaké úkoly stát plní při zabezpečování bytové politiky 4. Od čeho se odvíjí cena bydlení 5. Jaké jsou základní principy stavebního spoření 72

PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006.

73

7 Veřejné zakázky 7.1 Problematika veřejných zakázek Klíčová slova: - veřejné zakázky - zadavatel veřejné zakázky a kdo je zájemce - způsoby zadávání veřejných zakázek - průběh výběrových řízení na získání zakázky - oznámení o výběru nejvhodnější varianty -

ukončení soutěže

Základní ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek Smyslem zákona je zabezpečit efektivní hospodaření s veřejnými financemi, zamezit plýtvání a vytvořit spravedlivé soutěžní prostředí pro konkurenční uchazeče. V ČR po roce 1989 nebyl zákon, který by tyto podmínky definoval a upravoval. V roce 1994 byl přijat zákon č.199/94 Sb., o zadávání veřejných zakázek s účinností od 1. 1. 1995. Tento zákon byl v průběhu času 3x novelizován, naposledy v roce 2006 novelou zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen zákon). Poslední novela už vyhovuje požadavkům kladeným na obdobné právní normy v zahraničí, takže zákon je kompatibilní se směrnicí ES č. 93/38 o harmonizaci řízení při zadávání veřejných zakázek. Zákon upravuje: - závazný postup zadavatelů veřejných zakázek směřující k uzavření smluv na jejich provedení - obchodní veřejnou soutěž pro veřejné zakázky a způsob uzavírání smluv k jejich provedení - způsob dohledu nad dodržováním tohoto zákona Důležité pojmy: Veřejná zakázka – je úplatná smlouva uzavřená mezi zadavatelem a vybraným uchazečem, na provedení prací nebo služeb, které budou sloužit jako veřejný statek. Zadavatelem může být: - Ministerstvo nebo jiný správní úřad, územní samosprávný celek, zřízené 74

organizační složky státu nebo zřízené příspěvkové organizace. Jsou to

-

-

subjekty, které hospodaří s prostředky státního rozpočtu, státních fondů, příspěvků mezinárodních organizací, například PHARE, s prostředky místních rozpočtů. Dále to může být výrobce, přepravce nebo distributor pitné vody, elektrické energie, plynu nebo tepla do veřejných sítí, provozovatel veřejných dopravních sítí a poskytovatel služeb veřejnosti v oblasti železniční, tramvajové, trolejbusové nebo autobusové dopravy a lanových drah, provozovatel kanalizačních sítí a čističek odpadních vod, pokud poskytuje služby veřejnosti Zdravotní pojišťovny Provozovatelé letišť a přístavů Právnické nebo fyzické osoby, které k financování zakázky použijí prostředků ze státního rozpočtu

Zájemcem o veřejnou zakázku je tuzemská nebo zahraniční osoba, která si vyžádá zadávací nebo kvalifikační dokumentaci nebo se účastní předkvalifikačního řízení nebo je zadavatelem vyzvána k předložení nabídky, pokud se jedná o jiný způsob zadání zakázky než je veřejná soutěž. Také to mohou být osoby, které přicházejí v úvahu k plnění veřejné zakázky. Uchazečem je tuzemská nebo zahraniční osoba, nebo více těchto osob společně, která předložila: 1. nabídku podle podmínek obchodní soutěže 2. předběžnou nabídku, pokud se jedná o dvoustupňovou obchodní veřejnou soutěž 3. nabídku na podkladě výzvy zadavatele při jiných způsobech zadávání veřejné zakázky Nabídkou se rozumí návrh na uzavření smlouvy o zhotovení zakázky, doložený požadovanými doklady podle zadání. V nabídce je uvedena cena, kterou si zájemce stanoví pro splnění zakázky. Otázka k zamyšlení: Jaké jsou rozdíly mezi nabídkou podle podmínek obchodní soutěže a mezi předběžnou nabídkou?

75

7.2 Způsoby zadávání veřejných zakázek K uzavření smlouvy na veřejnou obchodní zakázku vyhlašuje zadavatel obchodní veřejnou soutěž a o nejvhodnější nabídku, není-li v zákoně stanoveno jinak. Při obchodní veřejné soutěži postupuje zadavatel podle obchodního zákoníku. Zakázky se rozdělují na zakázky na:  veřejné zakázky na dodávky, což je veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věci (dále jen "zboží"), a to zejména formou koupě, koupě zboží na splátky, nájmu zboží nebo nájmu zboží s právem následné koupě (leasing). Veřejnou zakázkou na dodávky je rovněž veřejná zakázka, jejímž předmětem je kromě pořízení zboží podle odstavce 1 rovněž poskytnutí služby spočívající v umístění, montáži či uvedení takového zboží do provozu, pokud tyto činnosti nejsou základním účelem veřejné zakázky, avšak jsou nezbytné ke splnění veřejné zakázky na dodávky. 

veřejné zakázky na stavební práce, což je veřejná zakázka, jejímž předmětem je o provedení stavebních prací, které se týkají některé z činností uvedených v příloze č. 3, o provedení stavebních prací podle písmene a) a s nimi související projektová nebo inženýrská činnost, nebo o



zhotovení stavby, která je výsledkem stavebních nebo montážních prací, případně i související projektové či inženýrské činnosti, a která je jako celek schopna plnit samostatnou ekonomickou nebo technickou funkci. Veřejnou zakázkou na stavební práce je též veřejná zakázka, jejímž předmětem je vedle plnění podle odstavce 1 rovněž poskytnutí dodávek či služeb nezbytných k provedení předmětu veřejné zakázky dodavatelem. Za veřejnou zakázku na stavební práce se považují rovněž stavební práce pořizované s využitím zprostředkovatelských nebo podobných služeb, které zadavateli poskytuje jiná osoba.

veřejné zakázky na služby, což je veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce. Veřejnou zakázkou na služby je též veřejná zakázka, jejímž předmětem je kromě poskytnutí služeb rovněž 1. poskytnutí dodávky podle § 8, pokud předpokládaná hodnota 76

poskytovaných služeb je vyšší než předpokládaná hodnota poskytované dodávky, nebo 2. provedení stavebních prací podle § 9, pokud tyto stavební práce nejsou základním účelem veřejné zakázky, avšak jejich provedení je nezbytné ke splnění veřejné zakázky na služby. Služby se dělí do kategorií stanovených v přílohách č. 1 a č. 2. Další členění veřejných zakázek je podle rozsahu a ceny zakázky:  Zakázky malého rozsahu (§12, odst. 6 zákona), to je, když rozpočet zakázky na dodávky a služby nepřesáhne 2 mil. Kč (bez DPH), předpokládaná hodnota stavebních prací je menší než 6 000 000 Kč bez DPH, lze zadat podle zkušeností a podle situace na trhu bez jakéhokoliv výběru partnera. Dokladem v tomto případě je daňový doklad nebo faktura. V praxi se používá termín „z ruky“. Pro zadávání veřejných zakázek malého rozsahu nejsou zákonem stanoveny závazné postupy ani přísně strukturovaná legislativní pravidla. Zadavatel je však povinen dodržet zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. 

Podlimitní veřejné zakázky (§ 12, odst. 5 zákona) - předpokládaná hodnota dodávek a služeb je nejméně 2 000 000 Kč bez DPH, předpokládaná hodnota stavebních prací je nejméně 6 000 000 Kč bez DPH a nedosáhne finančních limitů dle písmena c),



Nadlimitní veřejné zakázky (§ 12, odst. 1 zákona) -předpokládaná hodnota dodávek a služeb je nejméně 6 607 000 Kč bez DPH, předpokládaná hodnota stavebních prací je nejméně 165 288 000 Kč bez DPH.

Zjednodušené zadání se vztahuje na zakázky na pořízení nemovitostí nebo souboru strojů, kdy pořizovací cena je v rozmezí 2 – 5 mil. Kč bez DPH. Pro ostatní zakázky je tento limit stanoven v rozpětí 2 – 2,5 mil. Kč. Ve výzvě musí zadavatel stanovit požadavek na zpracování nabídkové ceny podle místa plnění veřejné zakázky a dále dobu plnění a další podmínky plnění veřejné zakázky. Výzva musí být doložena písemným záznamem. Výzva více zájemcům k podání nabídky. Pro nemovitosti nebo soubory strojů je možné tento způsob zadávání veřejné zakázky použít při ceně v rozmezí 5 – 30 mil. Kč, pro všechny ostatní zakázky je tento limit nižší a to v rozmezí 77

2.5 – 7,5 mil. Kč. Výzva musí být písemná a musí být adresována minimálně pěti zájemcům. Obchodní veřejná soutěž musí být vyhlášená, pokud hodnota pořizované nemovitosti nebo souboru strojů přesáhne 30 mil. Kč, a v ostatních případech 7,5 mil. Kč. Všechny zakázky, které přesahují uvedené limity, se musí zadávat obchodní soutěží. Vyhlášení soutěže zadavatel musí zveřejnit v Obchodním věstníku a na centrální adrese. Jedná se o nejsložitější a časově nejnáročnější způsob zadávání zakázky. Výzva jednomu zájemci o podání nabídky je možná ve zvláštních případech, kdy se zakázka zadává pouze jednomu uchazeči. Opět se musí postupovat podle zákona. Většinou se jedná o úzce vymezený okruh případů, a poněvadž je potřeba doložit, že je potřeba takto postupovat, nedoporučuje se tento způsob využívat. Finanční částka nehraje roli, poněvadž se k tomuto způsobu přistupuje pouze za zvláštních podmínek. Jedná se o situace, kdy jde o naléhavé potřeby, potom musí rozhodnout vláda, nebo se jedná o specializovanou veřejnou zakázku, nebo na danou zakázku už byla vyhlášená soutěž, která byla následně zrušena pro vyřazení všech uchazečů, také v případech, kdy by zveřejnění podmínek soutěže mohlo vést k vyzrazení státního tajemství, ohrožení obrany nebo bezpečnosti státu nebo byl ohrožen majetek zadavatele. Postup při obchodní soutěži Zveřejnění podmínek musí být provedeno v Obchodním věstníku a na centrální adrese www.centralni-adresa.cz, kde je zachycen Informační systém o veřejných zakázkách a dražbách. Před zveřejněním podmínek nesmí být podmínky sděleny žádným osobám, ani jejich obsah nesmí být žádným způsobem zveřejněn. Zákon upravuje, které podmínky musí být zveřejněny v § 5 odstavci 1 zákona. Jedná se o tyto skutečnosti: - vymezení plnění veřejné zakázky - doba a místo plnění veřejné zakázky - požadavky na prokázání kvalifikačních předpokladů uchazečů -

způsob hodnocení nabídek požadavky na jednotný způsob zpracování nabídkové ceny včetně platebních podmínek soutěžní lhůta a místo otevírání obálek s nabídkami zadávací lhůta místo pro podávání nabídek a doba, v níž lze nabídky podat osobně 78

-

název, sídlo, telefon a fax zadavatele

-

oznámení o době prohlídky místa plnění veřejné zakázky, době, kdy lze nahlédnout do dokumentace, pokud tato dokumentace není součástí zadávací dokumentace požadavek na poskytnutí jistoty, to je peněžité částky nebo bankovní záruky a další

-

Předávání zadávací dokumentace Pokud je pro zpracování nabídky potřebná dokumentace, musí ji zadavatel předat uchazečům, kteří se přihlásili do soutěže. Zadavatel může za tuto dokumentaci požadovat úhradu až do výše její ceny. Soutěžní lhůta Je to doba, ve které je možné podávat nabídky. Při jejím stanovení se přihlédne k potřebě prohlédnutí místa provedené veřejné zakázky nebo k potřebě nahlédnutí do dalších podkladů. Nesmí být kratší než 36 kalendářních dní. Lhůta začíná dnem vyhlášení obchodní veřejné soutěže a končí dnem a hodinou otevírání obálek s nabídkami. Doba mezi otevíráním obálek a dobou prohlídky místa nebo dokumentace nesmí být kratší než 21 dní. Zadávací lhůta Je doba, po kterou jsou uchazeči svými nabídkami vázáni. Zadavatel ji stanoví v podmínkách soutěže počtem kalendářních dní. Její doba činí maximálně 90 dní a začíná běžet dnem otevírání obálek s nabídkami a končí dnem rozesílání oznámení o výběru nejvhodnější nabídky, pokud nejsou podány námitky nebo návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele. U zakázek, kde se na financování podílejí programy zahraniční pomoci, se lhůta prodlužuje o 90 dní. Způsob podávání obálek Nabídky se podávají buď osobně, nebo doporučeně poštou, v písemné formě, v uzavřených obálkách označených „soutěž“. Každý zájemce o veřejnou zakázku může podat pouze jednu nabídku, při porušení této podmínky musí být uchazeč vyloučen ze soutěže. Při hodnocení nabídek podle kritérií může zadavatel stanovit, že nabídková cena bude uložena ve zvláštní označené obálce. Otevírání obálek s nabídkami Zadavatel jmenuje do komise pro otevírání obálek minimálně tři členy. Při otevírání obálek je nutno dodržet standardní postup: zadavatel předá komisi 79

obálky s nabídkami a seznam obálek. Účastníci řízení se podepíšou na prezenční listinu, poté se zkontroluje neporušenost obálek a porovnají se seznamem obálek. Postupně se otevírají jednotlivé obálky podle pořadí, v jakém byly podány a sdělí se obchodní jméno a sídlo uchazeče. Zkontroluje se úplnost nabídky podle podmínek soutěže (doklad o oprávnění podnikat, čestná prohlášení uchazeče o splnění kvalifikačních předpokladů, doklad o složení jistoty, a další požadované doklady). Pokud některý doklad v nabídce chybí, je zájemce vyřazen z dalšího výběru a tato skutečnost se oznámí ostatním účastníkům. Potom se oznámí nabídková cena, za kterou je zájemce ochoten nabídku realizovat. Pokud byla nabídková cena uložena ve zvláštní obálce, přítomným uchazečům se tato cena nesděluje, sdělují se pouze jména a sídla uchazečů a zda byla složena jistota. Další obsah nabídky se ostatním uchazečům nesdělují. Po otevření poslední obálky jsou účastníci vyzváni k případným připomínkám k průběhu otevírání obálek. Nakonec se zpracuje protokol o otevírání obálek. Posouzení a hodnocení nabídek Zadavatel ustanoví komisi pro hodnocení nabídek v minimálním počtu 3 osob – toto platí do objemu zakázky 200 mil. Kč. Pokud cena zakázky je v rozmezí 200 – 300 mil. Kč, jmenuje komisi příslušný ministr a pokud je cena zakázky nad 300 mil. Kč, jmenuje komisi vláda. Povinností komise je v první fázi posoudit nabídky z hlediska obsahové správnosti a úplnosti. Ve druhé fázi následuje hodnocení nabídek podle nabídkové ceny nebo jiných ekonomických parametrů. Oznámení o výběru nejvhodnější nabídky O výběru rozhoduje zadavatel, jeho rozhodnutí nemusí odpovídat pořadí nabídek podle hodnocení výběrovou komisí. Potom zadavatel musí své rozhodnutí písemně zdůvodnit. Všem uchazečům musí zadavatel své rozhodnutí oznámit písemně, a to i v případě, že nebyla vybrána žádná nabídka. V oznámení musí být uvedeno pořadí na prvních třech místech s uvedením obchodního jména, adresy uchazeče a jeho nabídkové ceny. Dále zde musí být uvedeny identifikační údaje zadavatele a poučení o možnosti podat námitky proti rozhodnutí. Oznámení se musí zaslat na doručenku. Pokud rozhodnutí zadavatele neodpovídá pořadí nabídek podle hodnocení komise, je zadavatel povinen své rozhodnutí písemně zdůvodnit. Vybraného uchazeče zadavatel vyzve k předložení dokladů k uzavření smlouvy. Pokud uchazeč nesplní tuto povinnost nejpozději do tří dnů před podpisem smlouvy, musí ho zadavatel vyloučit ze soutěže a vyzvat dalšího v pořadí, nejvýše 80

však třetího. Uzavření smlouvy Smlouva nesmí být uzavřena dříve, než uplyne lhůta pro podání námitek a ne později, než 30 dnů od uplynutí zadávací lhůty. Uzavřená smlouva musí obsahovat ustanovení, kde je nabídková cena stanovena jako nejvýše přípustná, kterou je možné překročit jen za podmínek uvedených ve smlouvě. Ukončení soutěže Do 15 dnů po uzavření smlouvy je zadavatel povinen zaslat na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže evidenční list zakázky. Zadavatel je povinen uveřejnit výsledek soutěže v Obchodním věstníku a na centrální adrese. Musí být zveřejněn uchazeč, se kterým byla uzavřena smlouva a jeho nabídková cena. Z celého průběhu veřejné obchodní soutěže musí zadavatel pořizovat dokumenty, které dokládají postup soutěže, a které musí být archivovány, aby bylo možno kdykoliv zpětně prokázat regulérní průběh celé soutěže. 7.3 Koncesní smlouvy a koncesní řízení Koncesní smlouvy a koncesní řízení upravuje zákon číslo 139/2006 Sb. Koncesní zákon.

Tento zákon upravuje podmínky a postup veřejného zadavatele při uzavírání koncesních smluv v rámci spolupráce mezi veřejnými zadavateli a jinými subjekty, pokud tyto podmínky a postup neupravuje zvláštní právní předpis. Tento zákon dále zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Veřejným zadavatelem (dále jen "zadavatel") se pro účely tohoto zákona rozumí a) Česká republika, b) státní příspěvková organizace, c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek, d) jiná právnická osoba, pokud 1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a 2. je financována převážně státem nebo jiným zadavatelem nebo je státem nebo jiným zadavatelem ovládána nebo stát nebo jiný zadavatel jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím nebo kontrolním orgánu. 3. Za zadavatele se též považuje jakékoli spojení zadavatelů nebo zadavatele a 81

jiných osob za účelem společného postupu směřujícího k výběru koncesionáře, jeli alespoň jeden z účastníků spojení zadavatel uvedený v odstavci 1 zákona. V takovém případě uzavřou tyto osoby před zahájením koncesního řízení písemnou smlouvu, ve které si upraví vzájemná práva a povinnosti související s koncesním řízením a stanoví způsob jednání vůči třetím osobám. Koncesní řízení Tato část je zpracována podle zákona o Koncesního zákona. Před zahájením koncesního řízení zadavatel zjistí předpokládanou hodnotu předmětu koncesní smlouvy a předpokládaný celkový příjem koncesionáře, který vyplývá z realizace koncesní smlouvy (dále jen "předpokládaný příjem koncesionáře"); způsob výpočtu předpokládané hodnoty předmětu koncesní smlouvy a předpokládaného příjmu koncesionáře stanoví prováděcí právní předpis. §5 (1) Zadavatel vybere koncesionáře pro uzavření koncesní smlouvy v koncesním řízení. (2) Zadavatel nemusí postupovat podle této části zákona, činí-li předpokládaný příjem koncesionáře méně než 20 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty, zadavatel je však povinen dodržet zásady uvedené v § 3a. Zahájení koncesního řízení §6 (1) Koncesní řízení se zahajuje uveřejněním oznámení o zahájení koncesního řízení. (2) Zadavatel může koncesní řízení zrušit pokud si to vyhradí v oznámení podle odstavce 1. Mimo to platí pro zrušení koncesního řízení rovněž příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách o zrušení zadávacího řízení, včetně důvodů tohoto zrušení. (3) Pro elektronickou komunikaci v koncesním řízení platí příslušná ustanovení zákona o veřejných zakázkách o elektronických prostředcích a elektronických nástrojích obdobně. §7 (1) Oznámení o zahájení koncesního řízení je výzvou neomezenému počtu dodavatelů k podání žádostí o účast v koncesním řízení a k prokázání splnění požadované kvalifikace; oznámení se uveřejní podle § 31. V případě postupu podle odstavce 5 písm. a) zadavatel uvede v oznámení dílčí kritéria pro hodnocení nabídek, včetně jejich váhy; v případě postupu podle odstavce 5 písm. b) zadavatel uvede předběžná dílčí kritéria, včetně jejich váhy. (2) Lhůta pro doručení žádosti o účast v koncesním řízení nesmí být kratší než 52 82

dnů ode dne uveřejnění oznámení o zahájení koncesního řízení. (3) Pro posuzování kvalifikace dodavatelů a pro jejich vylučování platí ustanovení zákona o veřejných zakázkách o kvalifikaci, jejíž prokázání požaduje po dodavateli veřejný zadavatel, a o jejich vylučování obdobně. (4) Zadavatel může omezit počet dodavatelů, kteří prokázali splnění kvalifikace, pokud to uvedl v oznámení o zahájení koncesního řízení, včetně uvedení kritérií pro jejich omezení; k podání nabídky nebo k účasti v koncesním dialogu vyzve v tomto případě nejméně 3 dodavatele. (5) Po posouzení kvalifikace dodavatelů a případném omezení jejich počtu zadavatel a) vyzve dodavatele, kteří prokázali splnění kvalifikace, k podání nabídek s tím, že o těchto nabídkách může dále jednat nebo b) vyzve dodavatele, kteří prokázali splnění kvalifikace, k účasti v koncesním dialogu, jehož účelem je nalezení jednoho nebo více vhodných řešení koncesního projektu; po nalezení jednoho či více vhodných řešení postupuje zadavatel podle písmene a). (6) Postupuje-li zadavatel podle odstavce 5 písm. b), uvede tuto skutečnost v oznámení o zahájení koncesního řízení. Koncesní smlouvy Koncesní smlouvou se koncesionář zavazuje poskytovat služby nebo i provést dílo a zadavatel se zavazuje umožnit koncesionáři brát užitky vyplývající z poskytování služeb nebo z využívání provedeného díla, popřípadě spolu s poskytnutím části plnění v penězích. (2) Podstatnou část rizik spojených s braním užitků vyplývajících z poskytování služeb nebo z využívání provedeného díla nese koncesionář; rozdělení ostatních rizik mezi zadavatele a koncesionáře stanoví koncesní smlouva. (3) Koncesní smlouva obsahuje a) důvody, na jejichž základě může dojít k předčasnému ukončení smlouvy,a b) vymezení právních vztahů smluvních stran k majetku, který je určen k realizaci koncesní smlouvy včetně pravidel jejich vypořádání, pokud dojde k ukončení smlouvy podle písmene a). (4) Koncesní smlouvu lze uzavřít pouze na dobu určitou. (5) Koncesní smlouva musí být písemná a projevy vůle smluvních stran musí být na téže listině. (6) Koncesní smlouva se dále řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. § 17 83

(1) Koncesní smlouvy může zadavatel uzavírat, pokud to nevylučuje zvláštní právní předpis. (2) Koncesionář nesmí na předmět koncesní smlouvy ani na jeho část uzavírat další koncesní smlouvy. § 18 V koncesní smlouvě zadavatel může koncesionáři umožnit vybírat od uživatelů úhrady za poskytované služby pouze v případě, že by sám zadavatel měl právo takové úhrady od uživatelů vybírat. § 19 (1) Při uzavírání koncesních smluv se zadavatelé mohou zavázat k budoucímu plnění, které není kryto z rozpočtu zadavatele platného v okamžiku uzavření koncesní smlouvy. (2) Vede-li koncesionář účetnictví podle zvláštního právního předpisu (zákon o účetnictví), sestavuje účtový rozvrh tak, aby účetní závěrka obsahovala i členění položek podle činností spojených s předmětem koncesní smlouvy a podle ostatních činností, kterými se zabývá. Koncesionář uvede v účtovém rozvrhu nákladové a výnosové účty související na straně jedné s činnostmi spojenými s předmětem koncesní smlouvy a na straně druhé s jinými činnostmi, kterými se zabývá. Obsahové vymezení těchto účtů stanoví koncesionář vnitřním předpisem. (3) Za škodu způsobenou koncesionářem v přímé souvislosti s poskytováním služby uživatelům odpovídá uživatelům služby zadavatel Shrnutí -

-

-

Veřejná zakázka je úplatná smlouva mezi zadavatelem a vybraným uchazečem na zhotovení zakázky. Může jít o provedení prací nebo služeb, které budou mít charakter veřejného statku. Veřejnou zakázkou může být také nájem nebytových prostor. V oblasti zadávání veřejných zakázek platí zákon č.199/1994 Sb. ve znění dalších novel Zadavatelem mohou být ministerstva, územně samosprávné celky, organizační složky státu nebo i další organizace v oblasti veřejného sektoru, jako jsou příspěvkové organizace Zadavatelem dále mohou být organizace, které poskytují statky nebo služby, které mají charakter veřejných statků Zájemcem o veřejnou zakázku mohou být tuzemské nebo zahraniční osoby, které si vyžádají dokumentaci nebo se účastní předkvalifikačního řízení nebo byly zadavatelem vyzvány k předložení nabídky 84

-

Uchazečem je tuzemská nebo zahraniční osoba, která předložila nabídku nebo

-

předběžnou nabídku ve veřejné obchodní soutěži nebo na podkladě výzvy zadavatele Obchodní soutěž může být jednostupňová nebo dvoustupňová

-

Pro zadávání zakázek platí závazné způsoby podle velikosti zakázek: zadání

-

„z ruky“, zjednodušené zadání, výzva jednomu nebo více zájemcům k podání nabídky, veřejná obchodní soutěž Při obchodní soutěži platí standardní postup, který je upraven zákonem Otevírání obálek je veřejný akt, při kterém musí nejméně tříčlenná komise otevřít obálky a seznámit přítomné uchazeče s podmínkami nabídek. Součástí nabídky je cena. Která může být uvedena ve stejné obálce nebo je uvedena

-

-

-

ve zvláštní obálce. Hodnocení nejlepších třech nabídek provádí komise, která doporučí zadavateli nejvhodnější nabídky Zadavatel vybere uchazeče, v případě, že vybraný uchazeč neodpovídá pořadí podle doporučení komise, musí zadavatel písemně zdůvodnit své rozhodnutí. Rozhodnutí musí být zasláno písemně všem uchazečům v zadávací lhůtě, v rozhodnutí musí být uvedeni tři nejúspěšnější uchazeči včetně oznámení nabídkových cen S vybraným uchazečem je ve stanovené lhůtě uzavřena obchodní smlouva na realizaci zakázky Ukončení soutěže musí být provedeno do 15 dnů od uzavření smlouvy zasláním evidenčního listu zakázky Úřadu pro ochranu veřejné soutěže a zveřejněním vybraného uchazeče v Obchodním věstníku a na centrální adrese na internetu. Součástí zveřejňovaných údajů je i nabídková cena vybraného uchazeče Celý průběh veřejné obchodní soutěže musí být řádně zdokumentován a dokumenty musí být archivovány

Kontrolní otázky 1. Uveďte, podle jakého zákona je upraveno zadávání veřejných zakázek v ČR 2. 3. 4. 5. 6.

Pokuste se vymezit, jak jsou tyto podmínky srovnatelné s podmínkami v EU Vysvětlete, kdo je zadavatel, uchazeč a zájemce Charakterizujte způsoby zadávání veřejných zakázek Přibližte postup při veřejné obchodní soutěži Uveďte, kdo rozhoduje o konečném výběru uchazeče pro uzavření smlouvy

85

Pojmy k zapamatování - veřejná zakázka - veřejná obchodní soutěž - zadavatel, zájemce, uchazeč - dvoustupňová obchodní soutěž - výzva k podání nabídky - soutěžní lhůta - zadávací lhůta - zadávací dokumentace - otevírání obálek - jistota -

uzavření smlouvy

Doporučená literatura: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006. Zákon o veřejných zakázkách Koncesní zákon

86

8. Rozpočtový deficit a státní dluh Klíčová slova: - pojem deficit - deficit státního rozpočtu - příčiny a důsledky deficitu - způsoby financování deficitu - vymezení veřejného dluhu - důsledky veřejného dluhu 8.1 Státní rozpočet Státní rozpočet je plán finančního hospodaření státu, který se obvykle vytváří na jeden rok. Má formu zákona, který navrhuje vláda a schvaluje parlament. Historie Vznik státní rozpočtu je od dob feudalismu, kdy se nastupující průmyslový kapitál snažil získat vliv na státní finance a omezit náklady na vydržování panovníka dvora. Původně však bylo státní hospodářství velmi málo přehledné a rozdělené na řadu fondů. Postupem času docházelo k centralizaci státní moci a s tím se centralizuje i hospodaření se státními financemi a fondy se stávají jen výjimkou. První státní rozpočet byl sestaven v Habsburské monarchii v roce 1766. Předtím však v Anglii byla roku 1688 zavedena nutnost schvalování všech veřejných příjmů parlamentem. Význam státního rozpočtu neustále vzrůstal v závislosti na rozšiřování působnosti státu. Po hospodářské krizi 30. let 20. Století nastává velká změna v postavení a v úloze státního rozpočtu. Ten je využíván jako aktivní nástroj k ovlivňování vývoje poptávky a sociálních procesů. 8.2 Typy státního rozpočtu -

Schodkový (deficitní) – výdaje jsou vyšší než příjmy (důsledky: ztráta efektivnosti ze zdanění, nahrazování kapitálu veřejným dluhem, zvyšování inflace, deformace importu v důsledku zahraniční zadluženosti) Je možno ho řešit zvýšením daní, krácením veřejných výdajů, využitím prostředků z privatizace (krytí aktivy), dluhovým financováním (prodejem vládních obligací jak doma, tak i v zahraničí), emisním financováním (přímé úvěrování centrální bankou – u nás zakázané, anebo monetizací dluhu (odkup 87

cenných papírů vydávaných státem centrální bankou, ovšem ne přímo, ale ze sekundárního trhu) a kombinací uvedených. -

Vyrovnaný rozpočet – výdaje se rovnají příjmům

-

Přebytkový rozpočet – příjmy jsou vyšší než výdaje

Státní rozpočet představuje bilanci příjmů a výdajů státu, je základním článkem veřejných financí, protože soustřeďuje největší část příjmů rozpočtové soustavy a nejvíc se podílí na nenávratném přerozdělování značné části HDP přes rozpočtovou sestavu. Důležité je, jak se tato bilance vyvíjí během roku a jaký je výsledek hospodaření za celý rok a jakým způsobem se vyrovnává výsledná rozpočtová bilance. Přebytek veřejného rozpočtu není možné hodnotit jednoznačně pozitivně, poněvadž mohl být způsobený i neuváženými úsporami ve veřejných výdajích, například omezením veřejných investic. Rozpočtové saldo, ať přebytek nebo deficit je výrazem krátkodobé rozpočtové nerovnováhy. Je potřeba vždy analyzovat příčiny, které ho způsobily. Z hlediska rozpočtové politiky se považuje za správné vyrovnaný státní rozpočet. Koncepce vyrovnaného státního rozpočtu je založena na tom, že je třeba dlouhodobě zajistit kontinuitu hospodářské politiky, deficit státního rozpočtu se považuje za nesprávný. Cílem je maximální hospodárnost s finančními prostředky v rozpočtové sféře. Zároveň se však odmítá státní rozpočet jako nástroj stabilizační fiskální politiky státu. V posledních letech se mnoho zemí potýká s deficitním hospodařením, mnohdy i na úrovni územní samosprávy. Rozhodující vliv má saldo státního rozpočtu, není však možné nebrat v úvahu salda rozpočtů územní samosprávy. Pokud jsou v rozpočtové soustavě parafiskální fondy, je potřeba brát v úvahu i hospodaření v těchto fondech. Deficit se z pohledu teorie veřejných financí člení na 

Strukturální



Cyklický

Rozpočet je členěn na část strukturální, tzn. je určovaný opatřeními hospodářské politiky vlády s volností rozhodování – stanovení daňových sazeb, příspěvků na sociální zabezpečení, výdaji na obranu a část cyklickou, která je určovaná pasivně stavem hospodářského cyklu, tzn., že se do ní promítá výše 88

HDP. Skutečný rozpočet zachycuje příjmy, výdaje a deficity daného období. Strukturální rozpočet vypočítává, jaké by byly státní příjmy, výdaje a deficity, kdyby ekonomika fungovala na úrovni potenciálního produktu. Cyklický rozpočet propočítává dopad hospodářského cyklu na rozpočet – měří změny v příjmech, výdajích a deficitech, které vznikají proto, že ekonomika nefunguje na úrovni potenciálního produktu, ale nachází se v konjunktuře nebo depresi. Cyklický rozpočet je tedy rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem. Deficit veřejného rozpočtu je nutné krýt: 

Mimorozpočtovými nenávratnými zdroji



Z rezerv



Použitím návratných finančních prostředků, tedy zadlužením a tedy formálním vyrovnáním rozpočtové bilance

Rozpočtový deficit, zejména dlouhodobý je výsledkem špatné rozpočtové politiky. Stát anebo územní samospráva vydává z rozpočtu více finančních prostředků, než může do rozpočtu vybrat. Spotřebovává více na úkor budoucí spotřeby, kdy bude muset dluh splácet a omezovat vládní spotřebu nebo zvyšovat daně a působit na omezení budoucí soukromé spotřeby. Z hlediska rozpočtové spotřeby je dlouhodobý deficit veřejného rozpočtu nepříznivým jevem a dlouhodobě nepřijatelný. Požadavek vyrovnaného rozpočtu je jinak aplikován na běžný rozpočet a na kapitálový rozpočet. Vyrovnanost rozpočtu je běžně vztahována pouze k běžnému rozpočtu, deficit se připouští u rozpočtu kapitálového nebo u mimorozpočtových fondů, pokud jsou z nich financovány investice. Cyklicky vyrovnaný státní rozpočet se stal nástrojem stabilizační fiskální politiky státu. V případě rozpočtů územní samosprávy by mělo být dodrženo pravidlo vyrovnaného či mírně přebytkového rozpočtu u běžného rozpočtu, u kapitálového by mělo docházet k vyrovnanému rozpočtu v delší časové řadě (financování investic). 89

Celkový deficit SR = - (hotovostní příjmy – hotovostní výdaje – úroky z veřejného dluhu) Do hotovostních příjmů jsou zahrnovány daňové i nedaňové příjmy, nikoliv úvěrové příjmy. Toto pojetí deficitu se nazývá tokové, zahrnuje pouze hotovostní operace, nezahrnuje vládní pohledávky a závazky a vládní dluhové operace zajišťující financování deficitu státního rozpočtu. U státního rozpočtu může být deficit plánovaným, tzn. záměrným deficitem, kdy je plánovaný deficit nástrojem fiskální politiky státu a je projevem expanzivní fiskální politiky. Vláda se snaží zvýšit agregátní poptávku, oživit ekonomiku, snaží se zvýšit hospodářský růst a zaměstnanost. V případě neplánovaného – nechtěného deficitu se jedná o výsledek vážnějších vlivů, zejména vlivu hospodářského cyklu, které vláda nemůže ovlivnit a které působí nezávisle na státu. I daňový výnos je ovlivňován hospodářským cyklem. Z hlediska časového se deficity dělí na: 

Krátkodobé – výsledek krátkodobého časového nesouladu mezi tokem příjmů a výdajů veřejného rozpočtu, a který je normálním jevem v průběhu rozpočtového období v důsledku způsobu výběru daní, sezónních výkyvů a vývoj zejména běžných výdajů v průběhu roku.



Výsledný deficit ročního hospodaření



Střednědobý a dlouhodobý deficit – chronický deficit veřejného rozpočtu

Chronický deficit vládního rozpočtu a v posledních desetiletích i rozpočtů územní samosprávy jsou příčinou nárůstu veřejného dluhu i ve vyspělých státech. Dluhová služba pohlcovala v 70. a 80. letech minulého století významnou část rozpočtových příjmů, a proto většina zemí si kladla cíl bojovat s deficitem. V Maastrichtu byla stanovena konvergenční kritéria pro primární deficit a veřejný dluh.

90

8.3 Ekonomické důsledky vládního dluhu Veřejný dluh souvisí s 

potřebou obsluhovat vnější dluh

Vnitřní dluh dluží země svým vlastním občanům - nepředstavuje žádné těžké břemeno. Vnější dluh - země dluží cizincům, břemeno dluhové služby z vnějšího dluhu představuje snížení spotřebních možností země. Vyplácení vnějšího dluhu vyžaduje vývozní přebytek, což je pro některé země velice těžké. 

ztrátou efektivnosti ze zdanění způsobenou placením úroků a jistin

Vnitřní dluh vyžaduje úrokové platby držitelům obligací, proto musí být vybírány daně. Ale i tehdy jsou-li zdaněni stejní lidé a platí-li v průměru totéž množství, které dostávají v podobě úroků, budou stále existovat deformační vlivy na pobídky, které jsou nevyhnutelně spojené s jakýmikoli daněmi. 

nahrazováním kapitálu veřejným dluhem (když lidé drží raději aktiva založená na veřejném dluhu než na kapitálu)

Nejvážnějším důsledkem velkého veřejného dluhu je, že vytlačuje ze zásoby bohatství národa kapitál. Soukromý kapitál může být nahrazován vládním dluhem. Důsledky financování deficitu státního rozpočtu můžeme analyzovat z pohledu dlouhodobého a krátkodobého. V krátkém období mohou být důsledky deficitu pozitivní, neboť se mohou eliminovat vlivy exogenních faktorů na objem veřejných výdajů - cenové šoky, přírodní katastrofy, hospodářská recese. Druhým kladným důsledkem je, že je možné financovat veřejné výdajové programy pomocí návratných prostředků, které kryjí deficit v situaci, kdy míra výnosu je vyšší než úroková míra z dluhů. Nevýhodou krátkodobých deficitů je, že v krátkém období je obtížné zvýšit daně, stejně jako je obtížné provést škrty ve výdajích (mandatorních). V dlouhém období jsou důsledky deficitů státního rozpočtu negativní. 91

Dlouhodobý deficit vede k růstu veřejného dluhu, dluhová služba se stává břemenem.

Dlouhodobý

deficit

vyvolává

silné

inflační

tlaky.

Krytí

dlouhodobých deficitů se děje na úkor omezování soukromých investic, dochází k vytěsňovacímu efektu. 8.4 Financování deficitu SR Financování je možné: 

Dluhovým financováním



Peněžním (emisním) financováním



Ze státních aktiv

Dluhové financování – jedná se o emise státních dluhopisů a jejich prodej soukromému sektoru včetně bank, případně obyvatelstvu. To však znamená použití soukromých úspor na financování státního dluhu a omezení jejich použití na jiné účely, zejména na investice. Stát dluží domácím subjektům, vzniká vnitřní dluh. Při prodeji dluhopisů do zahraničí, kdy stát dluží zahraničním subjektům, vzniká vnější dluh. To má dopad na růst pasivního salda běžného účtu platební bilance. Peněžní (emisní financování) znamená půjčku od centrální banky. Přímý bankovní úvěr poskytnutý centrální bankou státu má charakter úvěrové emise peněz. Podobně je tomu při nákupu státních dluhopisů centrální bankou z jejích rezerv. Chronický deficit státních rozpočtů a tím i velký objem přímých půjček od centrálních bank na financování státních deficitů (s inflačními důsledky) vedl ve většině zemí k tomu, že poskytnutí úvěru od centrální banky na krytí deficitu státního rozpočtu je ze zákona zakázáno. Centrální banka může nakupovat dluhopisy pouze na sekundárním trhu. Může je nakupovat ze svých rezerv, čímž je snižuje, naopak když dluhopisy prodává, své rezervy zvyšuje. Půjčkou ze zahraničí - to způsobuje tlak na pasivní saldo platební bilance a růst zahraničního dluhu. Dlouhodobé řešení deficitu je možní ze státních finančních aktiv, z rezerv vytvořených v minulých letech, z výnosů z privatizace státního majetku (v ČR 92

jsou tyto výnosy příjmem parafiskálního fondu – Fondu národního majetku. Další možností je zvýšení daní, což je však možné až v delším časovém horizontu, poněvadž jde o předmět dlouhodobého politického vyjednávání v parlamentu. Veřejný dluh vzniká v důsledku rozpočtových deficitů, je výrazem dlouhodobé fiskální nerovnováhy. Je to souhrn závazků 

státu,



jednotlivých článků územní samosprávy,



mimorozpočtových fondů,



veřejnoprávních institucí zřizovaných státem a územní samosprávou (PO)



veřejných podniků (státních a municipálních)

Veřejný dluh členíme na hrubý, tzn. celkový objem závazků, státu, územní samosprávy, veřejnoprávních institucí bez ohledu na výši pohledávek těchto institucí a čistý, tzn. závazky mínus pohledávky uvedených institucí. Státní dluh se standardně vykazuje jako hrubý, i pro mezinárodní srovnávání, poněvadž mohou nastat problémy s inkasem pohledávek a vykazováním státních aktiv a s oceňováním těchto aktiv. Metodika vykazování se u jednotlivých zemí liší, obvykle se do státních aktiv zahrnují půjčky soukromému sektoru, hotovost a státní podíly u akciových společností, devizové rezervy. Shrnutí: -

Deficit státního rozpočtu se stává v posledních desetiletích chronickým jevem i ve vyspělých zemích. Současně v mnoha zemích je vykazován deficit i na úrovních územní samosprávy. Proto se jednotlivé země snaží řešit a likvidovat chronický deficit státního rozpočtu. Podle Maastrichtského konvergenčního kritéria snížit dluh na 3 % podílu na HDP.

-

Deficit vzniklý v daném rozpočtovém období je primární deficit. Celkový deficit zahrnuje primární deficit a placené úroky z veřejného dluhu. Deficit může být plánovaný nebo neplánovaný. 93

-

Krátkodobý deficit se využívá ke stimulaci agregátní poptávky, v rámci hospodářského cyklu však musí být rozpočet vyrovnaný.

-

Krátkodobý deficit vzniklý v průběhu rozpočtového období je zpravidla kryt emisí krátkodobých státních pokladničních poukázek. Deficit jako výsledek hospodářského období v rozpočtovém roce lze krýt

různými

způsoby.

Nejčastější

je

emisí

střednědobých

a dlouhodobých státních dluhopisů, které kupují soukromé subjekty. -

Deficit státního rozpočtu se stává v posledních letech i problémem v ČR. Je jednou z příčin růstu státního dluhu.

-

Veřejný dluh je souhrn závazků státu, územní samosprávy, veřejnoprávních institucí zřizovaných státem a územní samosprávou, veřejných podniků ve veřejném sektoru a veřejných fondů,

-

Veřejný dluh se člení na hrubý a čistý. Podle věřitelů se člení na vnitřní a vnější dluh, v poslední době se člení i na státní a municipální.

-

Příčinou vzniku a nárůstu veřejného dluhu jsou hlavně deficity veřejných rozpočtů, v posledních letech je příčinou i nárůst dluhové služby. Pokud tempo růstu úrokové míry překračuje tempo růstu HDP, dostává se země do dluhové pasti.

-

V ČR hlavní příčiny vzniku veřejného dluhu byly začátkem 90. let mimorozpočtové, postupně se však zvyšuje vliv rozpočtových deficitů, jak u státního, tak u rozpočtů municipálních i mimorozpočtových fondů. V ČR je poměrně vysoký skrytý státní dluh, který představují záruky státu, případně územní samosprávy za dluhy jiných subjektů. Pokud tito dlužníci nezaplatí svůj dluh, přecházejí tyto závazky na stát. Hlavním problémem státního dluhu je jeho prudký nárůst v poslední době (rok 2011), kdy dochází ke zvyšování o 5232 Kč každou vteřinu.

Kontrolní otázky: 1. Co vede v posledních letech k deficitnímu hospodaření v ČR? 2. Co vedlo k deficitům územních samospráv? 3. Jaké jsou příčiny tohoto stavu? 4. Jaké způsoby řešení deficitů veřejných rozpočtů byste navrhovali? 94

Doporučená literatura: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006.

95

9. Korupce Cíl: V této kapitole se seznámíte s tím: - co je korupce - co jsou korupční normy - jak je charakterizována korupce jako patologické chování - proč a jak vzniká korupce - o korupci v českém právním řádu Průvodce studiem Na závěr celé studijní opory nám zbývá ještě jedno téma, které je potřeba zmínit a to je korupce. Korupce je téma, o kterém se běžně ví, lidé o něm dokážou mluvit s jasným nadhledem a velkou jistotou, ale když se jím začnete zabývat podrobněji a prakticky, zjistíte, že se jedná o téma velice obtížně uchopitelné, kdy konkrétní informace nebude lehké získat a když budete chtít, aby lidé byli adresní a konkrétní, aby se korupce nechala prokázat, zjistíte, že to není vůbec možné. 9.1 Korupce Tento jev je možno vyjádřit příslovím: „Každý je úplatný, záleží jen na výši nabízené částky.“ Toto rčení vystihuje skutečnost, že v každém z nás je uschovaný určitý korupční potenciál a nikdo před korupcí není úplně bezpečný. Korupce je společenský jev, který je všudypřítomný, vyskytoval se ve všech typech státních útvarů a politických zřízení a ve všech oblastech státní správy ve všech historických epochách lidského vývoje. Korupce je obecně známá, jakmile se však snažíme korupci zachytit, prokázat postihnout, zaznamenat, zjistíme, že to není vůbec jednoduché. Není vůbec snadné korupci prokázat, a také hodnocení co je a co není korupce, není jednoznačné. V různých zemích a různých zřízeních existuje různý pohled na to, co zahrnout pod pojem korupce. Co je v jedné zemi stíháno jako korupce, to je v jiných zemích zcela běžnou praxí, která nemá s korupcí nic společného. O korupci se ve společnosti většinou ví, je „veřejným tajemstvím“, které nelze prakticky dokázat. Bez důkazů a občanské statečnosti zůstává korupce pouhou domněnkou jednotlivců. Všichni si myslí, že za privatizací státních podniků nebo 96

při přidělování různých státních zakázek je korupce normálním jevem i v naší společnosti, přesto není možné domněnky potvrdit. Korupční transakce probíhají utajeně a nedají se zkoumat běžnými metodami. Na korupci je možné usuzovat podle nepřímých svědectví, náznaků a okolností, kterých může být hodně, ale nejsou průkazné. V ČR se běžně pod pojmem korupce skrývá úplatkářství. V zemích západní Evropy jsou do korupce zahrnovány i jevy, jako je vydírání ze strany úředníků nebo politiků, zneužívání pravomoci veřejného činitele, zpronevěra veřejných prostředků, braní provize z veřejných zakázek, zvýhodňování příbuzných a známých. Slovo korupce je latinského původu a vychází ze slova rumpere, což znamená zlomit nebo rozlomit, přetrhnout. Latinský výraz coruptas označuje stav po zlomení a ten, kdo zlomení podstoupil, je zkažený nebo zvrhlý. Problém korupce má morální aspekt, v očích běžného člověka je korupce spojena se zradou, popřením mravních principů a věrnosti ideálům. Laické hodnocení korupce je velmi široké a zahrnuje jakékoliv morálně neoprávněné dosahování materiálních nebo jiných zisků, přičemž je jedno, kdo zisk přijímá. Velice přitom záleží na citlivosti jedince a na interpretaci okolí, jestli je dosažený zisk posouzen jako projev korupce nebo legální výsledek obchodu. Rozeznat, co je a co není korupce, záleží na morální citlivosti osoby. Proto je velmi obtížné stanovit obecná pravidla pro posuzování tohoto jevu. Tuto otázku si kladou i společenské vědy, například sociologie, politologie a ekonomie. Jejich stanoviska však zatím nejsou sjednocená, zatím se shodují na tom, že korupce se týká výkonu veřejné role a zužují předmět svého zájmu na oblast veřejných funkcí a úřadů. Korupce jev, při kterém dochází ke zneužívání pravomocí osobami ve veřejných funkcích. Zkráceně lze říci, že se jedná o zneužívání postavení, moci nebo autority veřejného činitele pro soukromé zisky. Korupcí je tedy jev, při kterém dochází k překročení norem chování pro soukromé zisky. Nejvyšší normou jsou právní normy a právě překročení zákonů je nejužší vymezení korupce. Výkon funkce veřejného činitele je formálně regulován i speciálními předpisy a pravidly, které nemusí být zakotveny v právním předpise. Jejich porušením nevzniká trestný čin, ale jedná se o porušení pracovní disciplíny. Sankce za překročení pravidel nevystavují soudy, ale nadřízení pracovníci. Nejširší vymezení korupce je dáno veřejným míněním. V tomto případě se jedná o normy zvykové, o normy slušného chování. Jejich překročením dochází k veřejnému odsouzení spoluobčany nebo odepření přízně. Je však třeba zopakovat, že veřejný názor se skládá z mínění jednotlivců a lidé nejsou ve svých názorech jednotní. 97

9.2 Korupce je patologické chování a globalizační problém Boj s korupčním chováním je ve veřejném zájmu. Vše, co stojí tomuto boji v cestě, je škodlivé. Korupční chování je takové, které škodí přirozenému zdravému nebo normálnímu stavu věcí. K tomu dochází tehdy, kdy trh nebo klientské vztahy ve snaze ovlivnit politiku narušují standardy a normy zajišťující společné blaho. Při hodnocení korupčního a korektního chování není možné se obejít bez určitých hodnot a norem. Korupce je ve společnosti hodnocena jako škodlivá, výraznou skutečností je fakt, že se z korupce stal postupem času civilizační problém. V souladu s ostatními globalizačními trendy se i korupce v posledních desetiletích také globalizovala. To vedlo k tomu, že se korupce musela začít potírat mezinárodně a že byla stanovena praktická definice, která korupci charakterizuje jako deviantní chování, které se odchyluje od norem pro vykonávání veřejných funkcí. Formální normy jsou běžně dané, takže je možné kontrolovat jejich porušování. 9.3 Korupční normy Při posuzování korupce je nutné si klást otázku, kdo vlastně selhává. Jedinec nebo systém. Pokud se jedná o selhání jednotlivců, jak je možné, že korupce bují v celých odvětvích? To by nebylo možné bez vytvoření speciálního prostředí, které má určitá pravidla a vazby. Potom opakované korupční chování produkuje korupční normy, kterými se pak samo řídí, a které podporují jeho šíření ve společnosti. Tyto normy říkají, že každý je úplatný, že záleží jen na výši úplatku. Podle provedených průzkumů i v České republice lidé souhlasí s tím, že platí: „Kdo maže, ten jede!„ a že je hlupák, ten, kdo neuplácí a ten, kdo nepřijímá úplatky, škodí sám sobě a ten, kdo se nechce zapojit do takovýchto akcí je nebezpečný. Korupční normy vykonávají na jedince nátlak, kdy pod jejich vlivem může korupční chování dokonce považovat za svou povinnost. Dát nebo vzít úplatek je údajně projevem slušnosti nebo dobrého chování. V opačném případě se jedinec může obávat, že bude vystaven negativním sankcím svého okolí. 9.4 Proč a jak vzniká korupce Základní příčinou vzniku je lidská touha po zisku nebo osobním úspěchu. Rozhodující pro rozvoj korupce je příležitost k takovémuto chování. Ta vzniká všude tam, kde jsou veřejným činitelům svěřovány pravomoci. Nejlepší příležitost 98

k takovémuto chování poskytují situace, kdy veřejní činitelé mohou skrytě a neomezeně rozhodovat o přidělování požadovaných statků ať hmotných nebo nehmotných. Korupce závisí i na příležitostech a podnětech. Mezi ně patří: - výše úplatku – od určité hranice se těžko odolává i těm nejpoctivějším - způsob fungování administrativy – nepružnost fungování a neefektivnost systému vede občany k urychlování administrativy pomocí úplatků - normativní systém – při nejasných zákonech se zvyšuje prostor a motivace ke korupčnímu jednání - systém kontroly – při špatném systému kontroly je riziko odhalení korupce malé a svádí ke korupci -

-

-

systém sankcí – nedokonalost zákonů a nízké sazby za jejich porušování vedou ke korupčnímu jednání byrokratická kultura – nerozvinutá profesní kultura, absence Etického kodexu úředníků, nedostatečný pocit poslání ve výkonu funkce vedou ke zvýšení korupčního chování silné korupční klima – korupce je normálním jevem, společensky akceptovaným, dochází ke snižování protikorupčních zábran kult rychlého zbohatnutí – ve společnosti, kde se pěstuje představa, že je správné rychle zbohatnout, budou chtít veřejní činitelé zbohatnout i za cenu vlastní korupce chudoba - nízké platy úředníků vedou ke ztrátě obavy, že přijdou o místo a povzbuzují je k nelegálním přivýdělkům 9.5 Korupce a český právní řád

Postihování korupce je upraveno právním řádem ve dvou rovinách. První rovinou je oblast veřejnoprávní, kde fungují normy trestního práva. Další normou, která korupci postihuje, je obchodní zákoník. Podle trestního zákoníku je korupce definována v případě: - zneužívání pravomoci veřejného činitele - příjímání úplatku - podplácení -

nepřímé úplatkářství

Někdy může být korupční chování kvalifikováno i jako trestný čin podvodu. Zneužívání pravomoci veřejného činitele Dochází k němu, pokud veřejní činitelé vykonávají svou činnost způsobem 99

odporujícím zákonu, svoji pravomoc překročí nebo nesplní povinnost z ní vyplývající, a to s úmyslem způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Popsané jednání je označeno jako trestný čin a dopustit se ho může pouze veřejný činitel. Mezi veřejné činitele není možné zařazovat pracovníky hospodářských, družstevních či společenských orgánů státních organizací, a to i pokud plní některé funkce státní správy (lékaři, ředitelé škol). Mezi veřejné činitele není možné zařadit ani pracovníky orgánů státní správy, kteří vykonávají jen pomocné nebo méně významné či organizační a zabezpečovací práce. Veřejný činitel se tedy vždy musí podílet na plnění úkolů společnosti a státu, musí být vždy vybaven určitou rozhodovací pravomocí. Trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele může spáchat pouze v souvislosti s výkonem své pravomoci. Trestný čin přijímání úplatků Je upraven v § 160 trestního zákoníku. Skutková podstata je definována tak, že kdo v souvislosti s obstaráním věcí v obecném zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek, dopouští se trestného činu přijetí úplatku. Termín „obstarávání veřejného zájmu“ zahrnuje veškeré činnosti orgánů státní moci a dále pak veškeré činnosti při uspokojování lidských potřeb, které mají celospolečenský rozměr. Patří sem činnosti soudců, lékařů, rozhodnutí o přijetí ke studiu na střední nebo vysoké škole. Úplatek je určitá výhoda, která se dostává tomu, kdo úplatek přijímá, či jiné osobě s jeho vědomím. Může mít majetkovou nebo nemajetkovou podobu. Trestný čin přijetí úplatku může být spáchán třemi formami: a) přijetím úplatku b) přijetím slibu o poskytnutí úplatku c) žádáním úplatku Zákonem není stanovena hranice, od jaké hodnoty úplatku je poskytování úplatku trestné. Úplatkem může být přijetí bonboniéry, květin. Takto nízká hodnota úplatku nezakládá předpoklady pro trestný čin, poněvadž není naplněna materiální stránka, která v sobě obsahuje společenskou nebezpečnost. Společenská nebezpečnost se posuzuje při vyměřování trestu. Přijetí úplatku, slib úplatku nebo žádání úplatku musí být vždy činěny úmyslně. Ten, kdo se tohoto činu dopustil, může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta nepodmíněně nebo zákazem činnosti. Kdo o úplatek sám požádá, může být potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři roky. 100

Veřejným činitelům hrozí z takové jednání odnětí svobody na 1 – 5 let. V roce 1998 byl stanoven Národní program boje proti korupci, kde v rámci korupce v soukromém sektoru se navrhuje zaměřit se zejména na oblast bank, pojišťoven, penzijních fondů, investičních společností, energetiky a zdravotnictví. Podplácení Je rubem přijímání úplatků. Podplácení se dopustí ten, kdo jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu nabídne nebo slíbí úplatek. Není rozhodující, zda úplatek byl přijat, či zda byl odmítnut. Nabídnutí úplatku může být výslovné i jen náznakové. Patří sem i známá věta „pak se vyrovnáme!“ Slib úplatku obsahuje závazek, že jakmile bude věc uspokojivě vyřešena, bude úplatek poskytnut. Rozdíl mezi nabídkou úplatku („pak se vyrovnáme“) a slibem úplatku je v tom, že slib bývá méně konkrétní. K poskytnutí úplatku, nabídce nebo slibu úplatku může dojít jak před obstaráním věci, tak i po obstarání věci. Za trestný čin podplácení je stanovena trestní sazba odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest. Pokud se jedná o úplatek veřejnému činiteli, sazba se zvyšuje na l rok až 3 roky nebo peněžitý trest. Podplácející musí vědět, že se jedná o veřejného činitele, nebo to vědět měl a mohl. Pokud by byl úplatek poskytnut veřejnému činiteli se záměrem, aby veřejný činitel zneužil pravomoci v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jiným neoprávněný prospěch tím, že použije svou pravomoc protizákonně, dopustí se podplácející zároveň návodu k trestnému činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Podplácející se tak stane pachatelem trestného činu podplácení a účastníkem trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele. Nepřímé úplatkářství Nepřímého úplatkářství se dopouští ten, kdo žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo za to, že tak již učinil, a dále pak ten, kdo z tohoto důvodu takový úplatek poskytne, nabídne nebo slíbí. Tento trestný čin je dokonán již vyjádřením žádosti či přijetím úplatku a není potřeba, aby pachatel u veřejného činitele svůj vliv uplatňoval. Jestliže někdo žádá úplatek nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, a to v součinnosti s tímto činitelem, dopouští se účastenství na trestném činu přijímání úplatku. Jestliže však tato osoba pouze předstírá, že bude svým vlivem působit na výkon 101

pravomoci veřejného činitele, avšak neintervenuje a ani to nemá v úmyslu, dopouští se trestného činu podvodu nebo pokusu o podvod (pokud o úplatek požádala, ale nedostala ho). Průvodce studiem Poměrně podrobně jsme prošli teoretické i praktické otázky korupce. Definovali jsme korupci z různých úhlů pohledu, přesto však všechny definice mají jedno společné. Korupce je společenský jev, který reálně existuje, avšak velice obtížně se prokazuje a velice obtížně se i jenom vyslovuje podezření na korupci. Vychází to z toho, že ve společnosti vzniká určité klima, které obsahuje korupční normy, které jsou všeobecně uplatňovány, takže jednání zúčastněných stran probíhají tajně a nedají se dokázat. Všeobecně je jasné, že korupce je jev velice škodlivý a trestný. V této kapitole jsme si všímali i příčin korupce, proč ke korupci ve společnosti dochází, kdo vlastně selhává, systém nebo jednotlivec. Přiblížili jsme si nejdůležitější příčiny selhání úředníků, pokud jsou vystaveni korupčnímu tlaku. Na závěr kapitoly jsme se seznámili s klasifikací korupčního jednání v českém trestním zákoníku, popsali jsme si čtyři nejčastější formy korupce, které náš zákon postihuje. Pro přiblížení problematiky jsou v kapitole zařazeny převzaté příklady korupce, která se skutečně stala, a na těchto příkladech si určitě uvědomíte, jak někdy sami korupčnímu jednání dáváme zelenou. Po prostudování shrnutí ještě odpovězte na konkrétní otázky.

Shrnutí: -

-

-

Korupce je společenský jev, který je všudypřítomný, ve svých důsledcích velice škodlivý. Pohled na to, co je a co není korupční jednání je v různých zemích různý. Také posouzení jednotlivců jsou případ od případu jiná, poněvadž každý je různě morálně citlivý na posuzování korupčního jednání. Korupční chování produkuje korupční normy, které podporují šíření korupce ve společnosti. Korupční normy vycházejí z přesvědčení obyvatel, že pokud jednotlivec se nenechá ke korupci zlákat, poškozuje tak sám sebe nebo svou rodinu. Korupci je možné charakterizovat jako situaci, kdy dochází k překročení právních norem nebo k nedodržování speciálních předpisů pro výkon činnosti 102

nebo je korupce vymezena veřejným míněním, což je nejširší vymezení. -

-

-

-

-

Příčiny korupce je několik, vliv na rozšíření korupčního klimatu ve společnosti má výše nabízeného úplatku, nejasné zákony v této oblasti, nízké platy úředníků, nízká profesní kultura úředníků, touha po osobním prospěchu a rychlém zbohatnutí a další. V českém právním řádě je korupce definována ve čtyřech případech: zneužívání pravomoci veřejného činitele, příjímání úplatku, podplácení a nepřímé úplatkářství. Zneužívání pravomoci veřejného činitele je situace, kdy veřejní činitelé vykonávají svou činnost způsobem odporujícím zákonu s tím, že způsobí někomu jinému škodu nebo sobě prospěch. Přijímání úplatků je v naší republice nejvíce rozšířená forma korupce. Spočívá v tom, že úplatek je poskytnut nebo slíben v souvislosti s obstaráním věcí v obecném zájmu. Zákon nestanovuje hranici pro výši úplatku, který je trestným činem. Podplácení je situace, kdy osoba nabídne nebo slíbí úplatek za obstarání věcí obecného zájmu. Je opakem přijímání úplatků a je také trestným činem. Nepřímé úplatkářství je poslední formou korupce, se kterou je možné se setkat. Vzniká tehdy, když někdo vyžaduje na osobě, které nabízí úplatek, aby svým vlivem ovlivnila jednání veřejného činitele. Sem patří i trestný čin podvodu nebo pokusu o podvod, pokud osoba, která o úplatek požádala nebo jej dostala, přislíbila, že svým jednáním nebo vlivem způsobí osobní prospěch tomu, kdo úplatek poskytl.

Kontrolní otázky 1. 2. 3. 4. 5.

Pokuste se definovat pojem korupce. Zdůvodněte společenskou nebezpečnost korupce Charakterizujte, co jsou korupční normy a co je korupční prostředí Vymezte hlavní příčiny korupce Uveďte, jak se ke korupci staví český právní řád

6. 7. 8. 9.

Popište obsah trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele Definujte obsah trestného činu přijímání úplatků Zdůvodněte, co je podplácení a kdy vzniká Charakterizujte, jak se projevuje nepřímé úplatkářství

103

Doporučená literatura: PEKOVÁ, J.: Veřejné finance, úvod do problematiky. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-049-1. PEKOVÁ, J. a kol.: Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: ASPI, 2008. ISBN 978-80-7357-351-5. REKTOŘÍK, J a kol.: Organizace neziskového sektoru. Praha: Ekopress, s.r.o., 2001 PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR, M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha: ASPI 2006 KUBÁTOVÁ,K. Daňová teorie a politika. Praha: Oeconomica VŠE 2006.

104

Vysvětlivky k používaným symbolům Cíle Na začátku kapitol naleznete formulované cíle. Jejich prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po nastudování příslušného tématu umět, znát, co budete schopni používat. Průvodce studiem Prostřednictvím průvodce vás autor provází textem, předkládá důležité informace ke studiu a vložený průvodce vás informuje o časovém prostoru vhodném k efektivnímu studiu. Část pro zájemce Upozorňuje na rozšířené učivo nad základní a informuje o možnosti jeho prohloubení. Shrnutí kapitoly Klíčové body pro opakování a signalizace k opakovanému studiu částí, kterým nerozumíte Testy a otázky Prověřte, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a pojmy. Je to informace, zda jste splnili v úvodu kapitol stanovené cíle. Věnujte jim maximální pozornost! Pojmy k zapamatování Klíčové pojmy, které umíte vysvětlit, aplikovat, odborné termíny které bezpečně znáte a používáte. Vracejte se k nim po prostudování následujících kapitol, jen opakováním je fixujete v paměti! Úkoly k zamyšlení Prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro seberealizaci, aktivitu a tvořivost. Často bývá součástí zkoušky. Příklad Konkretizace problematiky v praxi, v realitě. Je inspirací pro rozvedení poznatků na dalších praktických aplikacích.

Literatura Použitá literatura ve studijním materiálu, typy pro doplnění a rozšíření základních poznatků nabytých studiem opory. 105