Vedoucí diplomové práce:

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY

Vývoj techniky plaveckých způsobů u 6 - 8letých dětí

Diplomová práce

Brno 2007

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PaedDr. Vojtěch Nováček, CSc.

Barbora Pazallová

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………………………... podpis 2

Poděkování: Děkuji PaedDr. Vojtěchu Nováčkovi, CSc. za velmi užitečnou metodickou pomoc, spolupráci a odborné vedení a konzultaci při vytváření diplomové práce.

3

Obsah diplomové práce

Úvod

6

1. Teoretická východiska

8

1.1. Historie a vývoj plavání 1.1.1. Historie a vývoj plavání ve světě

8 8

1.1.2. Historie a vývoj plavání v ČR

10

1.1.3. Historie vývoj sportovního plavání ve Vyškově

12

1.2. Význam plavání v životě člověka

15

1.2.1. Zdravotní význam plavání

15

1.2.2. Výchovný význam plavání

16

1.2.3. Vzdělávací význam plavání

16

1.2.4. Výukový význam plavání

17

1.2.5. Společenský význam plavání

17

1.2.6. Rekreační význam plavání

18

1.3. Plavání ve výchově školní mládeže

19

1.3.1. Charakteristika plavecké výuky v osnovách TV na ZŠ

19

1.3.2. Charakteristika plavecké výuky v osnovách RVP

20

1.4. Charakteristika vývoje dětí

21

1.4.1. Faktor věku

21

1.4.2. Úroveň motorických dovedností a schopností

22

1.4.3. Úroveň duševních vlastností

23

1.4.4. Úroveň nervové soustavy

24

2. Plavecký výcvik 2.1. Základní plavecký výcvik

25 25

2.1.1. Organizace základního plaveckého výcviku

27

2.1.2. Bezpečnost při základním plaveckém výcviku

27

2.1.3. Volba prvního plaveckého způsobu

28

2.2. Zdokonalovací výcvik

29

2.3. Sportovní výcvik

30

3. Metodika plavání 3.1. Biomechanika plavání

31 31 4

3.1.1. Vlastnosti vody

32

3.2. Technika plaveckých způsobů

33

3.2.1. Volný způsob - kraul

34

3.2.2. Znak

38

3.2.3. Prsa

42

3.3. Plavecké pomůcky

46

3.4. Hry ve vodě

48

3.4.1. Hry pro seznámení s vodním prostředím

48

3.4.2. Nácvik dýchání

48

3.4.3. Nácvik splývavé polohy

49

3.4.4. Potápění a orientace pod vodou

50

3.4.5. Pády a skoky do vody

50

3.4.6. Rozvoj pocitu vody

51

4. Cíle, hypotézy, úkoly

52

4.1. Cíle

52

4.2. Hypotézy

52

4.3. Úkoly

52

5. Metody výzkumu a zpracování

54

5.1. Užité metody výzkumu

54

5.2. Charakteristika souboru a místa průběhu

57

6. Výsledky práce a diskuse

59

6.1. Výsledky práce

59

6.2. Diskuse

74

Závěr

76

Resumé

78

Použitá literatura

79

5

Úvod

„Tělo nechť každodenní své hýbání má.“ Jan Amos Komenský

Komenského citát již několik staletí pravdivě hýbe světem, pohyb v životě člověka má nezastupitelné místo. Člověk se stále hýbe, ale Komenský zřejmě neměl na mysli ťukání prstů do počítače ani otáčení volantem. Myslel tím záměrný pohyb, který prospívá fyzické, ale i duševní kondici člověka. V dnešní uspěchané společnosti je tento záměrný pohyb velice důležitý a jednou z možných a zdraví prospěšných aktivit je i plavání. Pěstovat pocit vody člověk zakouší již v prenatálním období. Je důležité návyk na vodu u dětí udržovat a zvyšovat. Vodní prostředí je velmi odlišné od suchozemského, a tak je pro děti, ale nejen pro ně, hodně atraktivní, a proto je velmi snadné děti motivovat k výuce plavání. Asi každé dítě chce chodit v létě na koupaliště nebo k rybníku. V horkém dni je voda velmi osvěžující. Který rodič pustí své dítě s čistým svědomím na koupaliště praskající ve švech, na rybníky s hlubokou vodou nebo v zimě na krytý bazén? Rizika spojená s vodním prostředím jsou vysoká, zvláště pro děti, které velice často přeceňují svoje síly a neuvědomují si nebezpečí spojené odlišným prostředím, které má naprosto odlišné vlastnosti jako voda. I tak je pro děti velkým zážitkem smět s kamarády na koupaliště a koupat se v hluboké vodě nebo dokonce skočit do vody po hlavě. Ale jen zkušený plavec může brát plavání jako prostředek ke své práci nebo dalším volnočasovým aktivitám, jako jsou sjíždění divokých řek na člunech, surfování v mořských vlnách nebo objevování podvodní říše při potápění. Myslím si, že k těmto všem aktivitám přispívá základní plavecký výcvik, konaný v rámci povinné plavecké výuky v plaveckých školách. Nechci snižovat jeho důležitost, ale podle mě není zdaleka postačující k tomu, aby se dítě naučilo plavat tak, aby v případě potřeby zachránilo život aspoň samo sobě. K dalšímu prohlubování plaveckých dovedností přispívají také hlavně plavecké kluby, které vychovávají malé i velké sportovce. Zabývají se nejen základním, ale i zdokonalovacím a sportovním plaveckým výcvikem. 6

V mé diplomové práci se snažím analyzovat zlepšování techniky jednotlivých plaveckých způsobů u šesti až osmiletých dětí. Jako výzkumné metody jsem si vybrala pozorování dětí během plaveckého výcviku a jejich testování podle správné techniky plaveckých způsobů. Pracuji jako trenérka ve vyškovském plaveckém oddíle od jeho znovuzaložení v roce 2002. Začali jsme úplně od nuly a do dnešního dne jsme udělali spoustu práce. Nejen té, že jsme umožnili mnoha dětem z Vyškovska naučit se plavat, nechat těm nejlepším ochutnat, jaké to je stát na stupních vítězů na žákovském mistrovství republiky nebo dokonce být sportovcem Vyškova, ale i navázat na úspěchy předchozího plaveckého klubu, který měl dlouholetou tradici a dobré jméno v plaveckých kruzích. Začali jsme plní veliké euforie a nadšení. Po pěti letech nadšení vyprchalo a zůstala pořádná dřina. Ať už každodenní tréninky starších dětí a následné víkendy strávené na závodech a přeborech nebo nimravá práce s nejmenšími dětmi. I přes to všichni děláme práci s dětmi rádi, hlavně pro ten dětský úsměv a jiskřičky v očích po vyhraném závodě, sebemenším úspěchu a nebo i pochvale. A to vše již od útlého věku dětí přispívá k posilování sportovního ducha, k tomu, aby se naučily hrát a chovat se podle pravidel fair play, překonávaly samy sebe a neseděly celé odpoledne u televize a počítače. A proto, nechť tělo každodenní hýbání své má.

7

1 TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1.1

1.1.1

Historie a vývoj plavání

Historie a vývoj plavání ve světě

Doklady o vztahu člověka k plavání z doby pravěku nejsou téměř žádné, ale ze studií života kmenů, které ještě v současnosti žijí na úrovni prvobytně pospolného člověka, můžeme usuzovat, že v této době patřilo plavání k základním pohybovým dovednostem jako jsou chůze, běh, lezení, házení atd. Z toho, jak dosud plavou afričtí a američtí domorodci usuzujeme, že tehdejší lidé užívali střídavých i současných pohybů nohou i rukou. Zřejmě napodobovali pohyby zvířat jako jsou kůň, pes nebo žába. V období otrokářské společnosti měla vládnoucí třída otrokářů velký zájem, aby jejich děti dostaly co nejlepší vzdělání, ke kterému patřilo i plavání. Z Egypta máme několik dokladů, které dokazují velkou oblíbenost plavání. Na vázách a soškách, ale i výzdobách stěn, zobrazovali plavající muže a ženy. V záznamech na papyrusech najdeme také zmínky o učitelích plavání, kteří vyučovali děti faraónů. Největšího rozmachu, tedy i plavání, dosáhla tělesná výchova ve starém Řecku. Plavání se považovalo za jeden z nejdůležitějších předmětů, které se tehdy vyučovaly. Plavání mělo také značný podíl v tělesné přípravě řeckého vojska. Speciálně vycvičení plavci měli za úkol pod vodou se přiblížit k nepřátelským lodím a způsobit paniku ještě před zahájením boje. Řím převzal řecký způsob výchovy, tedy i plavání. Vojáci se učili plavat v šatech i zbroji. Nejlepší potápěči vynášeli drahocenné předměty ze zatopených lodí. Důkazem římské záliby v plavání jsou také mnohé zbytky lázní s bazény, někdy i s ohřívanou vodou. Pod vlivem křesťanské ideologie měla feudální společnost za následek úpadek tělesné výchovy. Jakákoliv péče o tělo byla zakázána. Výjimku tvořilo rytířstvo, které

8

z branných důvodů zařadilo plavání do tzv. sedmi rytířských ctností. Také prostí lidé vyhledávali často osvěžení v řekách a rybnících. V období humanizmu se církevní upjatost uvolnila a pedagogové se vraceli ke klasické řecké literatuře, ve které plavání zaujímalo významné místo. Již v tomto období vznikaly první učebnice plavání. Také Komenský se ve spise Orbis pictus zmiňuje o plavání jako o různých způsobech překonávání vodních toků člověkem. Zásadní obrat nastal až v kapitalistické společnosti. Rozvoj výrobních sil vyžadoval stále hlubší vzdělání, podle kterých byli mladí příslušníci buržoazie vychováváni . Mezi nejdůležitější vzdělávací předměty patřilo i plavání. Kolébkou sportovního plavání se stala Anglie, kde se v 60. letech 19. století začaly zakládat první plavecké kluby. Za sportovní plavání se dříve považovalo vytrvalostní plavání. Vytrvalci – muži i ženy – zdolávali, ve snaze dosáhnout nejlepšího výkonu, mořské průlivy např. La Manche, Mesinský průliv, Örestund. Pokud nebylo moře, vystačili si plavci i s řekami. Připomenout můžeme např. distanční závody v Paříži na Seině. Společně s dalšími sporty se rozvíjelo i vodní pólo, ve kterém se v Anglii roku 1869, sehrálo první utkání. Ani skoky do vody nezůstaly pozadu. I když zpočátku byly brány spíše jako projev odvahy, po standardizování skokanských zařízení, ve 20. století, se začal klást důraz na způsob a estetické předvedení skoku. Už od počátků se těšilo velké oblibě potápění. I přesto, že je to dnes již samostatná disciplína, první závody pod vodou se pořádaly na vzdálenost, rychlost i délku pobytu pod vodou. V potápění se v současné době používají ploutve, dýchací trubice a přístroje, které se původně k potápění nepoužívaly. V důsledku plaveckého rozvoje byla roku 1908 založena plavecká federace FINA (Fédération Internationale de Natation Amateur), která vytyčila jednotné směrnice a pravidla a tím dala základ v mezinárodním soutěžení. Jednotlivé komise řídily a dodnes řídí nejen sportovní plavání, ale i skoky do vody, vodní pólo a synchronizované plavání. Jednou z nejvýznamnějších soutěží se staly olympijské hry. Tehdy byla dána jen délka tratě a každý závodník plaval, jak uměl, tzn. volný způsob. Již o osm roků později se soutěžilo i v disciplínách znak a prsa, ale volný způsob zřejmě navěky zůstane v pravidlech, i když v této disciplíně nejrychlejší závodníci plavou jen kraulem. 9

Některé tehdejší disciplíny nám přijdou dnes již značně kuriózní, jako třeba plavání pod vodou na vzdálenost nebo startovní skok se splýváním. V současnosti probíhají plavecké soutěže ve čtyřech plaveckých způsobech, kraul, znak, prsa, motýl, dále pak v polohovém závodě a štafetách. [ 8, 9 ]

1.1.2

Historie vývoj plavání v ČR

Plavání v našich zemích nebylo ovlivněno Řeky a Římany tak, jako v jiných částech Evropy. Naše kmeny přecházely většinou od prvobytně pospolné společnosti rovnou k feudalismu, protože otrokářský řád se u nás úplně nerozvinul. Ale i tak o Slovanech František Palacký ve svých Dějinách národu českého píše, že to byli velmi dobří plavci a potápěči a voda jim byla velice blízká. Mauricius psal o Slovanech, že byli vynalézaví ve způsobu boje a uměli se rychle přepravovat přes řeky. Za feudalismu, vlivem křesťanství, upadalo plavání u nás stejně jako jinde ve světě. Výjimkou je zmínka o českém vojsku, které se vyznamenalo v památné bitvě krále Vladislava II. roku 1158 před Milánem právě tím, že přeplavalo řeku a zvítězilo nad překvapeným nepřítelem. O plavání, zvláště o tom organizovaném, u nás můžeme mluvit až v polovině 19. století. První plavecké závody se u nás konaly roku 1845, při příležitosti prvního parního vlaku z Olomouce do Prahy. Závody se v těch dobách konaly hlavně u příležitosti lidových slavností a měly převážně exhibiční charakter. Počátky sportovního plavání souvisely se zakládáním prvních sportovních klubů v 90. letech 19. století. První plavecké závody uspořádal 5. srpna 1895 nejstarší sportovní klub AC Praha, a to mezi Slovanským a Střeleckým ostrovem v Praze. Převážně se potom plavání pěstovalo ve veslařských klubech, nebyly to tedy ještě samostatné plavecké kluby. První mezinárodní mistrovství zemí koruny české se konalo již o rok později. To, že hlavní disciplínou byl závod na 2 000 metrů, tedy distanční disciplína, je odrazem tehdejších pokusů o přeplavání mořských úžin. 10

Lidé v našich zemích zpočátku pohlíželi na sportovní plavání jako na atrakci. Hlavní příčinou toho bylo zařazování různých závodů ke zvýšení atraktivity plaveckého sportu, jako závod v neckách, v sudu, na kládě atd. K nejvýznamnějším u nás založeným klubům patřily APK a ČPK Praha. Dále vznikaly kluby hlavně při velkých městech jako Plzeň, Pardubice, Tábor, Strakonice, Příbram, Liberec, Brno, Ostrava, Bratislava a Košice. V roce 1919 byl založen Československý amatérský plavecký svaz. Do té doby vznikaly plavecké odbory ve sportovních klubech. V roce 1920 se stal ČSAPS jako jediný představitel československého plavectví členem FINA. Počátky svazu byly obtížné. To odráželo i jisté politické boje o moc. Státní podpora neexistovala, takže byl svaz odkázán na dary bohatých mecenášů. Finanční potíže působilo především financování zahraničních zájezdů, mistrovství Evropy nebo olympijských her. Za druhé světové války působily na území ČSR dva samostatné plavecké svazy u nás a na Slovensku, které se po válce opět sjednotily. Od roku 1948 až do roku 1989 byl nejvyšším orgánem Výbor svazu plaveckých sportů ÚV ČSTV a řízení plaveckých sportů bylo odrazem struktury mezinárodní plavecké federace. Výkonnost československého plavání souvisela s výstavbou plaveckých zařízení. První závody se konaly převážně na tekoucích vodách, a proto výkony byly jen těžko srovnatelné. Při distančních závodech výkony závisely nejen na plaveckém umění, ale také na znalosti proudnice řeky. Teprve v červenci 1914 vytvořili pražští plavci na příbramském rybníce regulérní podmínky a zaplavali tak první národní rekordy. První 25metrový bazén na našem území byl postaven v Bratislavě roku 1895, ale v dalších letech výstavba za ostatními sousedními státy zaostávala. V Praze plavci ještě po první světové válce neměli 25metrový bazén a ve výkonnosti byli daleko za mezinárodní špičkou. Až v roce 1927, byl v Praze otevřen krytý 25metrový bazén. Po 10 letech, kdy byl provoz nerentabilní, byl ale přeměněn na archív. V roce 1938 bylo na našem území pouze 8 krytých bazénů. Z toho lze usuzovat, že další bazény vyrůstaly pouze pomalým tempem a ani letní bazény na tom nebyly lépe. 11

Výkonnost československého plavectví mezi válkami musíme rozdělit na dvě samostatné etapy. Do roku 1930 bylo plavání převážně sezónním sportem, a proto se nedostatek krytých bazénů neprojevoval v takové míře, také výsledky nebyly srovnatelné s ostatními světovými plavci. Po tomto roce se staly materiální podmínky příčinou zaostávání, a proto se Československo zařadilo mezi druhořadé státy Evropy na plaveckých soutěžích. Průlomem byla až 60. léta minulého století. V roce 1963 byl v Žilině postaven první 50metrový bazén a v roce 1965 bylo postaveno více krytých bazénů než za celé období první republiky. Do roku 1983 bylo v tehdejší ČSSR postaveno více než 110 bazénů s délkou 25 a 50m. Příčinu lze spatřovat především v tom, že péče o rozvoj nezůstala pouze na tělovýchovné organizace, ale svůj podíl převzalo ministerstvo školství. V roce 1953 byla založen Institut tělesné výchovy a sportu v Praze, který začal připravovat trenéry. Od roku 1968 profesionální trenéry školilo FTVS v Praze a FTVŠ v Bratislavě. Ve spolupráci se školskými orgány se začala odstraňovat plavecká negramotnost pomocí Středisek základního, zdokonalovacího a branného plavání. Pomalu se tak začala blížit úroveň plavání úrovni vyspělých států. [ 9, 16 ]

1.1.3

Historie a vývoj sportovního plavání ve Vyškově Počátky sportovního plavání ve Vyškově se vztahují až k otevření krytého

bazénu v roce 1977. Vyškovský plavecký oddíl byl založen asi měsíc před otevřením bazénu, to již naznačuje, že Vyškovští měli na vybudování plavecké základny velký zájem. Do té doby působil pod hlavičkou Domu dětí a mládeže pouze plavecký kroužek na místní základní škole, která měla vnitřní bazén o rozměrech 12,5 x 6 m. Před otevřením krytého bazénu obyvatelé Vyškova mohli využívat spoustu letních koupališť, z nejbližších uveďme lázně v Marchanicích nebo koupaliště v Lulči. Lázně v Marchanicích stojí jen pár set metrů za branami Vyškova. Byly založeny v roce 1923 a vybudování bylo tenkrát skutečnou významnou společensko-kulturní akcí, která dokreslovala bohatý kulturní život ve Vyškově. Od roku 1949, kdy byly lázně 12

převedeny pod komunální podnik, se tam nepodnikly významnější opravy a změny, a tak, i když hojně lidmi využívané, lázně doslova chátraly před očima. Poslední sezóna se uskutečnila v roce 1989 a potom, hlavně shodou náhod a hektické doby, zchátraly úplně. Koupaliště „U Libuše“ v Lulči je další z populárních koupališť pro Vyškovany. Vzniklo v roce 1939 ze zatopeného kamenolomu, ze kterého náhle vytryskla voda z hloubky 25 metrů. Za pomoci občanů bylo vybudováno koupaliště, které je zachováno až do dnešního dne v nezměněné podobě a stále funkční. Na těchto dvou koupalištích byly sice regulérní podmínky pro konání plaveckých závodů, ale bohužel jen v sezónních letních měsících. I když počátky plaveckého oddílu byly těžké, již v listopadu 1977 došlo na první měření sil s plaveckým oddílem z Blanska a v prosinci téhož roku vyškovští plavci uspořádali první ročník, dnes již tradičních plaveckých závodů, Vyškovský vánoční kapr. Kromě klasických disciplín přidali ke zatraktivnění závěrečné chytání živého kapra v bazénu. O několik let později přibyly další závody, Cena osvobození města Vyškova. Co do výkonnosti měli plavci ještě dlouho co dohánět za ostatními oddíly v kraji, ale motivace byla veliká a během několika let se oddíl zařadil mezi kvalitní soupeře. V roce 1979 se vytvořila další vyškovská plavecká tradice - plavecké Mecheche. Jedná se o sportovní, ale hlavně veselé soutěže v bazénu. Soutěž se pořádá pro všechny členy oddílu z řad dětí a dorostu jako zakončení kalendářního roku a ukázka dovedností plavců pro diváky z řad rodičů a známých. Na tyto tradiční akce navázal i dnešní plavecký oddíl. Ve Vyškově měla také své dlouholeté zastoupení štafeta měst 1000 x 100 metrů a Vyškov několikrát dokázal v kategorii měst do 50 000 obyvatel zvítězit. Velkou zásluhu na tom měli nejen plavci z řad vojáků základní služby, kterých Vyškov, jakožto vojenské město využívalo, ale i tehdejší plavecká škola. „Vyškovská plavecká pětiletka“ byl pojem v plaveckých kruzích pověstný. Výuka zahrnovala 60 lekcí pro děti z 2. až 6. ročníků a z této školy odcházelo 90% dětí jako plavců. O to, že v roce 1986 byl Vyškov dokonce nejlepší okres v republice ve výuce plavání, se zasloužil především pan František Bartoník jako ředitel plavecké školy. Věnoval se práci s dětmi v bazénu až do svého odchodu do důchodu. I tento

13

slavný systém ale překonaly hlavně finanční potíže a počet lekcí se začal pomalu zmenšovat. Od svého vzniku plavecký oddíl vychoval spoustu vynikajících sportovců a svědčí o tom i perfektní organizace a dokumentace. Z roku 1989 můžeme uvést, že se uskutečnilo 231 tréninků a průměrně se uplavalo 3,6 km. Docházka mužů byla 74 % a žen 78 %. Plavci se zúčastnili 47 závodů, kde měli přes 1000 startů. Z toho 25 závodů bylo mistrovských, 17 pohárových nebo přátelských, 5 maratónských a 7 mezinárodních. Plavecký oddíl měl družbu také s plaveckým oddílem v Döbelnu z bývalé NDR a v létě využívalo na letní soustředění středisko v Nymburce. Se vzrůstajícími náklady tržního hospodářství začal oddíl pociťovat finanční problémy, a tak musel v roce 1996 ukončit svou činnost. Jen hrstka těch nejtalentovanějších mohla přejít do plaveckého oddílu v Prostějově. Od založení oddílu pracovali jako trenéři František Bartoník, Otakar Jakubčík, Jaroslav Hastík, Antoník Olejník, Jaroslava Švarcová, Olga Bednářová a další. V roce 1996 se začala chystat generální oprava bazénu a v lednu 2000 ukončil krytý bazén činnost, aby byl v červenci 2001 znovu otevřen jako Aquapark Vyškov. O podobě nového bazénu se vedly rozsáhlé diskuse, jestli zachovat výukový bazén nebo vyměnit za atrakce. Jen s vypětím sil byl ponechán 25metrový bazén a atrakce přibyly v podobě tobogánu a vířivých proudů. Nutno podotknout, že atrakce opravdu přispěly ke zatraktivnění bazénu ve Vyškově. Využívají jej v hojné míře i lidé z dalekého okolí. Pro účely plavecké školy nebo plaveckého oddílu ale není bazén, a zejména jeho zázemí, zdaleka vhodný. I přesto se skupina bývalých plavců rozhodla znovu plavecký oddíl založit. O zájmu rodičů i dětí svědčí i skutečnost, že na první nábor v červnu 2002 přišlo přes 100 dětí. Od tohoto roku se snaží navázat nově založený Klub plaveckých sportů Vyškov na staré tradice. Důkazem je i medailové umístění v letošním i loňském roce na Mistrovství České republiky žactva. O výsledky tu ale jde až na druhém místě, důležité je, naučit děti plavat, přispět tak k jejich bezpečnosti u vody, a také nabídnout další možnost, jak využívat volný čas nejen vyškovských dětí. [ 13, 21 ] 14

1.2 Význam plavání v životě člověka Plavání má pro člověka velký význam hned v několika aspektech. Jeho účinek je odlišný podle toho, za jakých podmínek a k jakému účelu se provádí. Používá se především jako vhodný prostředek pro pohybovou aktivitu, kterou mohou používat lidé každého věku. Plavat mohou lidé méně zdatní, i s nadprůměrnou hmotností, nebo lidé s určitými zdravotními poruchami. Spousta současných profesí se bez plavání neobejde, a proto zasahuje plavání svou podstatou i do dalších mimotělovýchovných činností. [ 5, 6, 9 ]

1.2.1

Zdravotní význam plavání

Nikdy nebylo dokázané, že plavání působí na člověka škodlivě. Příznivě ovlivňuje činnosti srdce a cév, zlepšuje dýchání, krevní obraz i oběh, zvyšuje pohyblivost kloubů, zrychluje poúrazovou a pooperační rehabilitaci, otužilost, odstraňuje rychle únavu po těžké tělesné a duševní práci. Plavání umožňuje sportovní činnost od nejútlejšího až do nejvyššího věku. Plavání je jediným sportem, při kterém probíhá cyklický pohyb velkých svalových skupin téměř celého těla v horizontální poloze těla. Toto významně usnadňuje krevní oběh, zejména návrat žilní krve do pravé části srdce. Ze všeho známého a uvedeného je zřejmý převažující zdravotní význam plavání a jeho nezastupitelný vliv na organismus člověka. Proto se stále více používá plavání i ve zdravotnictví nejen při odstraňování následků poškození pohybového aparátu, ale i při rehabilitaci takřka všech pooperačních stavů, při odstraňování nemocí zažívacího traktu, rehabilitaci po srdečně cévních a jiných chorobách. Všichni tito pacienti plavou většinou bez odborného vedení, určují si rychlost plavání a frekvenci dýchání sami. Můžeme říct, že rekreační plavání rovnoměrně procvičuje všechny svalové skupiny těla a nezpůsobuje ani při dlouhém pobytu ve vodě nadměrnou únavu. Jako negativní zdravotní vliv plaveckého prostředí musíme zařadit především kožní infekce, zejména plísně. Ty se nepřenáší vodou, která se pravidelně desinfikuje, ale podlahami sprch a šaten. Ochranou mohou být přezůvky a desinfekce kůže. Delší 15

pobyt v chlorované vodě může také způsobit nadměrné vysoušení pokožky. Dalšími negativy jsou např. zánět očních spojivek, zánět středního ucha nebo čelních dutin. Oči chráníme plaveckými brýlemi. Ucho se brání vlastním mazem, kterého se nezbavujeme před plaváním ani po něm, vodu z ucha necháme volně vytéci. [ 2, 14, 16 ]

1.2.2

Výchovný význam plavání

Běžným průvodním jevem výuky a výcviku je ochota navzájem si pomáhat, povzbuzovat se a pochválit úspěchy. Výuka plavání se většinou provozuje v méně početných kolektivech, které projevují kromě těchto vlastností i vyšší soudržnost, než v jiných kolektivních činnostech. Tu si pak lidé přenáší do jiných kolektivů, rodiny, mezi přátele. Úspěchem v nácviku a odstraněním strachu získává žák sebevědomí a radost z pohybu ve vodě. Překonávání překážek, s kterými je nácvik spojen, vyžaduje vůli, odvahu a koncentraci pozornosti. Plavání se pojí nejen s pocity veselí a radosti, ale také s nutností překonávat sebe sama. Úspěch při překonání těchto překážek posiluje sebedůvěru, odvahu, rozhodnost a duchapřítomnost. Schopnost a vůle zachránit lidský život i za cenu ohrožení vlastního života pěstuje v člověku kladné povahové vlastnosti, potlačuje sobectví a egoismus. Z výchovného hlediska jsou tyto stránky plavání zatím nedoceněné. Pro děti předškolního a mladšího školního věku je důležité vytváření správných hygienických návyků. [ 9, 14, 15 ]

1.2.3

Vzdělávací význam plavání

Vzdělávání a zdokonalování v oblasti plavání je nikdy nekončícím procesem. Výuka plavání není možná bez teoretických vědomostí z pedagogiky, tělesné kultury, lékařských věd atd. Tyto poznatky uplatňují cvičitelé při praktickém výcviku. Jen 16

skloubení praktických dovedností a teoretických znalostí buduje předpoklad úspěšné výuky plavání. [ 5, 14 ]

1.2.4

Výukový význam plavání

Plavání je nejdokonalejší způsob pohybu ve vodě bez použití pomocných prostředků pro pohyb. Každé další zlepšování vyžaduje také větší praktický výcvik člověka ve vodě, kterou nelze nahradit teorií. Komplexním měřítkem plaveckých dovedností je čas potřebný k uplavání určité vzdálenosti. Každý člověk je schopen se naučit plavat všemi plaveckými způsoby, a to i bez větších fyzických předpokladů. Pokud se člověk naučí plavat, tato schopnost mu zůstane po zbytek života a pravidelným tréninkem ji ještě můžeme zvyšovat i ve vyšším věku. Plavání jako dovednost je nejlepší ochranou před utonutím, ale také umožňuje člověku v případě potřeby zachránit život i někomu jinému. Schopnost plavat je nezbytná především u lidí žijících u moře, velkých jezer a řek. [ 1, 14, 16 ]

1.2.5

Společenský význam plavání

Všichni živočichové na zemi umí na určité úrovni plavat. Jen člověk se biologickým a společenským působením odcizil přírodě natolik, že ztratil schopnost plavat bez učení. Pro většinu obyvatelstva nejsou dosud u nás vytvořeny podmínky k tomu, abychom mohli celoročně plavat. V našich zeměpisných šířkách je to možné jen v krytých bazénech a bazénech s ohřívanou vodou. V roce 1997 bylo u nás v provozu 175 krytých bazénů a 146 nekrytých letních koupališť a jejich počet každým rokem stoupá. Tento počet ale není ani zdaleka dostačující. Druhou překážkou užívání bazénu

17

každodenně nebo alespoň vícekrát týdně je vysoké vstupné, a proto jsou hodiny pro veřejnost relativně málo využité. Pravidelné plavání po celý život dovoluje využití volného času občanům a zvláště mládeži. Rekreační a sportovní plavání může chránit zejména mládež před užíváním návykových látek. V přírodě, tj. v řekách, přehradách a vodních nádržích, včetně rodinných bazénů nejde, až na výjimky, organizovat základní nebo zdokonalovací plavecký výcvik. Nejčastěji se venkovní vodní plochy využívají k rodinnému, rekreačnímu a neorganizovanému plavání a koupání. Počty koupajících se závisí na teplotě vody, vzduchu a také na slunečním záření. V našich zeměpisných šířkách dosahuje teplota vody venku maximálně 16-22 stupňů Celsia, a to jen po dobu několika měsíců v roce. Při nedostatečném počtu lekcí se většina dětí nenaučí dobře plavat, jen se zbaví strachu z vody a při neřízeném plavání dochází k přecenění vlastních plaveckých schopností, nezřídka s tragickými následky. [ 6, 14 ]

1.2.6

Rekreační význam plavání

Rekreační plavání je velice prospěšné při osvěžení po práci a k získání nových sil. Účinek se zesiluje při plavání ve volné přírodě a za účinků slunce a čerstvého vzduchu, popřípadě v mořské vodě. Má-li být užitek plavání co největší, je důležité, aby plavec udržel splývavou polohu, aby plaval bez prudkých a násilných pohybů, naučil se plavecky dýchat a zvyšovat délku úseků. Je-li rekreační plavání prováděno systematicky v chladnějších podmínkách, pak se organismus otužuje vůči změnám počasí a v krajních případech tato činnost vede až k plavání otužilců. [9]

18

1.3 Plavání ve výchově školní mládeže

1.3.1

Charakteristika plavecké výuky v osnovách TV na ZŠ

Výhodou plavání ve školní tělesné výchově je možnost provádět činnost koedukovaně, je vhodné i pro obézní žáky, je možná integrace jinak zdravotně oslabených či postižených dětí. Také nenáročnost na výstroj plavce je příznivou okolností. Učivo je zpravidla zařazováno do základní výuky ve čtvrtém ročníku ve formě kurzu. V případě vhodných podmínek je v prvním a druhém ročníku základní školy možné využívat základního učiva z následujících ročníků, přizpůsobeného úrovni žáků. Ve třetím až pátém ročníku se zpravidla realizuje základní plavecký výcvik. Učivo obsahuje pojmy: osvojované činnosti, názvy částí areálu a vybavení bazénu, smluvené signály pro dorozumívání v prostředí bazénu, základní hygiena při plaveckém výcviku, zásady bezpečnosti při plavání a při pohybu v areálu bazénu, nebezpečí při plavání na volné vodě, základní zásady záchrany tonoucího (přivolání pomoci), průpravná cvičení na suchu (arytmická, achronická, asymetrická cvičení), průpravná cvičení pro seznámení s vodou, pro orientaci ve vodě a pod vodou, pro osvojení plaveckých dovedností, splývání, dýchání do vody, pády a skoky do vody z nízkých poloh, jeden plavecký způsob (z výběru prsa, znak, kraul), plavání úseků od 10 m do 100 m, obrátka. Jako rozšiřující může být využito učivo další vzdělávací etapy, přizpůsobené úrovni a zájmům žáků. Žák by po skončení základního plaveckého výcviku měl vědět, že plavání je jedná z nejzdravějších pohybových činností, jaké jsou zásady hygieny a bezpečnosti při plavání a umět je za pomoci učitele a rodičů uplatňovat, umět pojmenovat základní činnosti (plavecké způsoby) ve vodě, uvědomovat si, že nejnebezpečnější je plavání v neznámé vodě a přeceňování vlastních sil, zvládat jeden plavecký styl, uplavat 100 200 m, nebát se vody, reagovat na překážku v cestě plavce a dosáhnout břehu z kteréhokoli místa v bazénu. Tyto osnovy platí v případě, že bylo plavání zařazeno do tématického plánu konkrétní třídy. 19

Na druhém stupni základní školy jsou poznatky a činnosti předchozí etapy dále rozvíjeny a doplňovány dalším učivem zdokonalovacího plaveckého výcviku. Jako rozšiřující učivo se uvádí: startovní skok a obrátka podle plaveckého stylu, plavání do 800-1000 m, štafetové plavání, plavání pod hladinou (od 10 až 25 m), skok "do neznámé vody", tažení a nesení předmětů, kombinace činností, prvky synchronizovaného plavání a základy vodního póla. Ovšem zpravidla se plavecký výcvik na druhém stupni již vůbec nezařazuje, takže většina dětí absolvuje pouze základní plavecký výcvik. [ 11 ]

1.3.2

Charakteristika plavecké výuky podle RVP

V rámcovém vzdělávacím programu (RVP) najdeme plavání v části Člověk a zdraví. Na prvním i na druhé stupni základní školy je zařazeno pod názvem Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností. Z důležitých částí, které by základní plavecká výuka na I. stupni ZŠ měl obsahovat uveďme hygienu plavání, adaptace na vodní prostředí, základní plavecké dovednosti, jeden plavecký způsob, prvky sebezáchrany a dopomoc tonoucímu. Na druhém stupni základní školy, pokud již proběhla základní plavecká výuka, se provádí zdokonalovací plavecká výuka, která se skládá z dalších plaveckých dovedností, dalšího plaveckého způsobu, dovedností záchranného a branného plavání, prvků zdravotního plavání a plaveckých sportů a rozvoje plavecké vytrvalosti. Očekávané výstupy, jak na prvním tak na druhém stupni základní školy, mohou charakterizovat to, co by měl žák uplatňovat v plaveckém výcviku. Oproti osnovám plaveckého výcviku ve Vzdělávacím programu Základní škola je to velké zobecnění a záleží na každé škole, v jakém rozsahu a kdy zařadí plavecký výcvik do svého plánu. [ 19 ]

20

1.4 Charakteristika vývoje dětí Nejefektivnější výuka plavání - nejrychlejší a nejkvalitnější výsledky - jsou prokazatelně u dětí devíti až desetiletých, především vzhledem k rozvoji jejich svalové koordinace. Z hlediska bezpečnosti dětí a nesmírného zdravotního významu plavání je tendence zahajovat výuku plavání podstatně dříve. [ 2, 16 ]

1.4.1

Faktor věku

V období mladšího školního věku si dítě uchovává ještě značnou adaptibilitu na vodní prostředí. Toto období je charakteristické pro děti velkou pohybovou aktivitou. Zdokonalují se všechny funkce centrální nervové soustavy, která se projevuje ve zdokonalení prostorově časových charakteristik pohybu. V plavání se stírají podstatné výkonnostní rozdíly mezi chlapci a dívkami. Pohyb je pro ně potěšením, především přirozené činnosti - běh, skoky, plavání. Rozvíjí se rozumová složka i schopnost podřídit se jednotné organizaci a výuce. I tak ještě potřebují pomoc dospělých, zejména při zpřesňování pohybů, protože jednotlivě části nacvičování dovedností zpočátku provádějí nepřesně. K tomuto nacvičování slouží hry, herní a imitační cvičení. Potřebují si upevňovat základní hygienické návyky. Učitel nebo cvičitel je pro děti značnou autoritou a svým vhodným přístupem účinně usměrňuje činnost a výchovu dětí. Z hlediska motorického učení navazuje toto období na zásobu pohybových dovedností z předškolního věku a nadále se rozšiřuje a upřesňuje. Herní činnost zaujímá stále významné místo v pohybovém rozvoji, ale mají víc charakter pohybových úkolů, později formou soutěží - v základním plaveckém výcviku však spíše zaměřených na kvalitu provedení pohybových dovedností než na rychlost. Dětem mladšího školního věku stále chybí vůle, neboť je to psychická schopnost, která mimo složku emotivní obsahuje i intelektuální, která se ještě vyvíjí. Předpokládá již myšlenkovou činnost na značné úrovni. Dítě nedokáže sledovat 21

dlouhodobý cíl. Vůle je na nízké úrovni a nelze s ní v základním plaveckém výcviku počítat. Je dobré děti získávat na krátkodobější cíle, jako je překonání strachu z vody. Schopnost záměrné pozornosti vnímání je u dětí tohoto období pouze krátkodobá. Můžeme ji udržovat a aktivizovat různými pestrými činnostmi. Z toho vyplývá v ZPV obtížný, ale nutný požadavek kombinace soustavného opakování cyklických plaveckých pohybů s jinou zajímavou činností, a tak zvýšit pestrost a emocionálnost plavecké výuky. Schopnost abstrakce je na nízké úrovni. Proto hlavní informativní hodnotu má pro dítě názorná ukázka. Jsou schopny porozumět i obtížným analýzám, pokud jsou podány pomocí názorných ukázek a stručného a výstižného vysvětlení. Těmto dětem je společná značná schopnost přizpůsobení se vodnímu prostředí, radost z pohybu ve vodě i touha po spontánním pohybu. Tak můžeme vhodným způsobem utvářet technicky správně prováděný plavecký způsob. [2, 3, 4, 9, 16]

1.4.2

Úroveň motorických dovedností a schopností

U dětí se objevuje období první vytáhlosti. Potom růst a vývoj pokračují pomaleji. Jemná motorika se u těchto dětí ještě stále rozvíjí. Vzrůstá výkonnost svalstva. V růstu kostí a svalstva není rovnoměrnost, a proto

se

děti jeví jako

neohrabané, pohyby nejsou dokonale přesné. Mezi percepcí a chtěným pohybem je stále ještě nesoulad. Počínaje devátým rokem života dětí začínají být percepční a motorické činnosti dokonalejší. Pohybový vývoj je dynamický, vzrůstá zejména pohybová vytrvalost, rychlost a přesnost, zvláště u pohybů horními končetinami. U dětí se objevuje vadné držení těla, které bývá způsobeno náhlým omezením pohybu po zahájení školní docházky. Dětští a tělovýchovní lékaři doporučují, aby dítě mělo dostatek vhodné pohybové aktivity. Během vývoje nastává trvalý, ale přirozený pokles pohybového nutkání. Do puberty je nutno využívat všech možností, které se naskýtají, aby se u dítěte rozvíjely pohybové vlastnosti na základě všestrannosti. 22

Zásoba pohybových dovedností všestranného i specifického charakteru má rovněž značný vliv na průběh osvojování si plaveckých dovedností. Čím větší množství různých pohybů dítě ovládá, tím příznivější budou předpoklady pro nácvik plaveckých dovedností. Čím důvěrnější vztah k vodě bude mít dítě, tím bude také proces adaptace se na vodní prostředí kvalitnější, hlubší a rychlejší v počátečních fázích nácviku. [2, 3, 16]

1.4.3

Úroveň duševních vlastností Od vstupu do školy zaznamenáváme velmi dynamický rozvoj poznávacích

procesů - čití, vnímání, paměť je komplexnější, duševní projevy jsou vesměs pozitivně laděny. Musíme dbát na přiměřenost nároků, vést děti a posilovat jejich procesy pozornosti i záměrného vštěpování. Začíná přechod na vnitřně motivovaný záměr soustředit se a pamatovat si. Pozorování se stává cílenější, vnímání je plánovité a aktivní. Intenzita a stabilita pozornosti závisí na jejich vhodné bezprostřední motivaci i pestrosti úkolu, který dostanou. Díky narůstajícímu podílu úmyslnosti a logiky se rychlost vštěpování a trvalost zapamatování v průběhu dětství až zdvojnásobuje. Schopnost porozumění se zvětšuje. Po celý mladší školní věk se ale všechny myšlenkové operace opírají o názorné jevy, ať v realitě či představách. Dětské myšlení se od názornosti ještě nemůže odpoutat, což ale nijak nesnižuje jeho účinnost. V procesu

nabývání

zkušeností,

učení

a

přizpůsobování

sehrává

ne-

zanedbatelnou roli i temperament, jako vrozená podmíněná dynamika veškerého duševního dění. Pohybové zkušenosti a duševní vlastnosti jednotlivých dětí jsou odvaha, houževnatost, píle apod. Úroveň a množství těchto osvojených pohybových dovedností jsou podstatnou složkou požadavku individuálního přístupu pedagoga k dětem i v případě kolektivní metody nácviku. Tyto okolnosti jsou základním kritériem při rozdělování dětí do výcvikových skupin v základním plaveckém výcviku. [2, 3, 16]

23

1.4.4

Stav nervové soustavy při výcviku

Děti mají zvýšenou vnímavost k vnějšímu prostředí, jejich pozornost bývá jeho změnami narušována. Děti s dispozičně slabší nervovou soustavou hůře snášejí jakékoliv duševní vypětí, bývají tedy pasivnější i při výuce. Zřídka se setkáváme se sklonem k verbální či fyzické agresivitě. Proto je nutné zachovat při výuce zejména v období prvních pokusů o zvládnutí nového pohybu obvyklé podmínky jako jsou teplota vody, hloubka a čistota vody, přítomnost stejných osob na bazéně, apod. Pocity nejistoty, strach z vody nebo ostych jsou biologicky nebo sociálně přímé negativní motivy, které vyvolávají velmi nepříznivou emoční odezvu a pro některé děti znesnadňují nebo úplně znemožňují běžný průběh výuky. [2, 3, 16]

24

2 PLAVECKÝ VÝCVIK Cíle plaveckého výcviku jsou odstupňovány podle etapy, v které výcvik probíhá. Systém plaveckého výcviku dělíme na plavecký výcvik všeobecný a výběrový. Všeobecný plavecký výcvik je přípravný a je určen pro děti předškolního a mladšího školního věku. Dělíme jej na základní a zdokonalovací plavecký výcvik. Výběrový plavecký výcvik nebo také sportovní plavecký výcvik zahrnuje výběr sportovních talentů, péči o talentovanou mládež a rozvoj individuálních schopností. [ 1, 14 ]

2.1 Základní plavecký výcvik Základní plavecký výcvik je určen pro děti 1.-5. ročníku základních škol. Cílem je zdokonalit plavecké dovednosti, naučit plavat jedním plaveckým způsobem a vytvořit předpoklady pro nácvik dalších plaveckých dovedností. Naučit jej základní orientaci pod vodou, zbavit neplavce strachu z vody a schopností překonat jednoduchou vodní překážku za příznivých podmínek pro plavání. Většina literatur se liší v tom, kolik by měli děti nebo i dospělí uplavat po absolvování ZPV. Bank (1991) ve své knize jako cíl ZPV uvádí mimo jiné naučit plavat jedním plaveckým způsobem nejméně 25 m. Motyčka (2001) tuto hranici zvyšuje na nejméně 100-200 m. V roce 1980 byl uzákoněn povinný plavecký výcvik pro žáky základních škol. V dnešní době jsou již vytvořeny podmínky proto, aby všechny děti na našem území absolvovaly plavecký výcvik, který zabezpečují plavecké školy. Tyto školy jsou zřizovány především tam, kde jsou pro ně vhodné podmínky, tj. kryté bazény. Při nácviku ZPV se ve většině případů používá analyticko-syntetická učební metoda. Touto metodou se nejdříve nacvičují jednotlivé části pohybu (prvky - nohy, paže, dýchání, souhra), které spojujeme postupně v pohybový celek. V plavání je tímto pohybovým celkem souhra pohybů horních a dolních končetin s dýcháním, tzn. určitý plavecký způsob. Výcvik nebo výuka se organizuje zpravidla kolektivně a řízena je cvičitelem nebo učitelem. Základní plavání by mělo mít nejméně 30-40 lekcí, ale na základních školách bez vlastního bazénu se realizuje zpravidla 20 lekcí. 25

Struktura ZPV při analyticko-syntetickém postupu:

1. Výklad a ukázka. 2. Pohyb nohou, a. na suchu - v sedu - na zvýšené ploše, na okraji bazénu, na startovním bloku, na lavičce; b. ve vodě - s oporou o stěnu bazénu, ve vzporu ležmo vpředu i vzadu, ve splývavé poloze, tažením s plaveckou deskou. 3. Pohyb paží, a. na suchu - ve stoji rozkročném v předklonu - jednou paží (kraul, znak), obě paže; b. ve vodě - ve stoji na mělčině, s dopomocí ve dvojici, chůze, poskoky, ve splývavé poloze, první pokusy bez dýchání, s plaveckou deskou. 4. Dýchání, a. na suchu - s pohybem paží; b. ve vodě - s pohybem paží, při rozcvičování jednotlivých prvků, při každém odpočinku opakování dýchání u stěny. 5. Souhra - první pokusy, kratší úseky bez důrazu na dýchání, pravidelné dýchání jako součást konečné plavecké souhry.

V plaveckém výcviku se také uplatňuje tzv. „skeletní postup“, tento postup seznamuje se strukturou celého pohybového celku a pak teprve následuje procvičování jednotlivých prvků. Postupně se přidávají podrobné části souhry a celek se tak zpřesňuje. Tato metoda je, podle mého, pro děti mladšího školního věku velice obtížná vzhledem k tomu, že jsou to neplavci, nebo mají s plaváním jen velice malé zkušenosti, více se soustředí na to, jak se udržet na hladině, než plavání celého plaveckého způsobu. [ 1, 14, 16, 17 ]

26

2.1.1

Organizace základního plaveckého výcviku

Cvičební jednotka v základním plaveckém výcviku trvá zpravidla 45 - 60 minut. Její délka je ovlivňována věkem dětí a podmínkami výcviku, např. teplota vody. Pokud se týká frekvence cvičebních jednotek, Bank uvádí: „Z hlediska efektivity výuky je pro děti školního věku nejvýhodnější soustředěná výuka, která umožňuje výcvik denně, eventuálně 2x za den. Zejména v prvních etapách výcviku je vhodná částečnější stimulace příslušných pohybových center v zájmu potlačení dominance neadekvátních reakcí a urychlení koncentrace dráždění odpovídajících pohybových center.“ V našich podmínkách organizace výcviku je tento model zcela nerealizovatelný a v praxi se používá frekvence 1x za týden nebo lépe 2x-3x za týden. Pokud se týká počtu cvičebních jednotek u školních dětí, měla by být zachována délka výcviku alespoň 20 lekcí. Počet dětí v družstvu se řídí věkem a podmínkami výuky. Pro mladší školní věk se pohybuje v rozmezí 8-12 dětí na jednoho cvičitele. Vyšší počet je na úkor kvality výuky vyučovacího procesu i bezpečnosti. Obecně platí - čím mladší děti, tím nižší počet dětí v družstvu. Podle vlastních zkušeností se osvědčil model - tolik dětí, kolik je jim let, např. šest šestiletých dětí v družstvu, sedm sedmiletých, atd. [ 1, 14, 16 ]

2.1.2

Bezpečnost při základním plaveckém výcviku

Bezpečnost musí být zajišťována především dobrou organizací a dodržováním všech hygienických, zdravotních a pedagogických zásad. Vyžaduje to odpovědný přístup všech pedagogických pracovníků. Při špatné organizaci, nevhodných učebních postupech, nedbalosti, neopatrnosti a přeceňování sil nebo nekázni dětí, může dojít k úrazům a dokonce i k utonutí. Cvičitel nebo trenér plavání musí ovládat všechny bezpečnostní předpisy vztahující se k plavecké výuce a musí poučit a seznámit všechny děti s hlavními zásadami bezpečnosti. Podle mého je bezpečnost v areálu bazénu nejdůležitější, protože je tu zvýšené riziko úrazu, přecenění sil dětí nebo neopatrnosti. 27

V prostorách bazénu je vyvěšen provozní řád a předpisy, vydané provozovatelem zařízení, s kterými se musí seznámit všichni účastníci výcviku. [ 1, 2, 6, 7 ]

2.1.3

Volba prvního plaveckého způsobu

Složitost každého plaveckého způsobu není stejná. Za jednodušší se považují kraul a znak. Jsou pro ně charakteristické střídavé pohyby nohou a rukou, které jsou pro člověka přirozené. Plavecký způsob prsa je koordinačně náročnější. S těmito základními charakteristikami souvisí otázka volby prvního plaveckého způsobu ve výcviku neplavců. Je také nezbytné brát v úvahu věk, individuální zvláštnosti jako jsou pohlaví, prostředí a podmínky.

Plavecký způsob prsa

Tento způsob má u nás již dlouholetou tradici jako prvního plaveckého způsobu. Je nejrozšířenějším způsobem rekreačního plavání. Mezi výhody volby patří umožnění dobré orientace ve vodě, vytrvalé plavání na delší vzdálenosti. Nevýhodou je náročnost na koordinaci a souměrnost pohybů. V plavecké výuce je zařazován u žáků od 8 let, především u dívek, které mají lepší předpoklady pro zvládnutí tohoto způsobu. Pro zjednodušené dýchání je vhodný i při výuce dospělých neplavců.

Plavecký způsob kraul

Je to základní plavecký způsob ve sportovním plavání a dalších plaveckých sportech. Velikou výhodou je jednoduchá pohybová struktura, a proto se používá jako první plavecký způsob ve výcviku předškolních dětí, hlavně u chlapců. Nevýhodou mohou být obtíže při nácviku spojené s dýcháním a také ztížená orientace.

28

Plavecký způsob znak

Znak je přirozený, koordinačně nenáročný plavecký způsob, u kterého je velice snadné dýchání, což je velkou výhodou při volbě prvního způsobu. Nevýhodou je špatná orientace na vodní ploše. V některých vyspělých plaveckých zemích je znak propagován jako první způsob. Je považován jako nejvhodnější pro nejmladší děti. Podle mých zkušeností jsou prsa nejméně vhodným prvním způsobem. U dětí mladšího školního věku je u prsou velmi náročná koordinace a souměrnost pohybů. Vhodnější se mi jeví jeden ze způsobů - kraul nebo znak. Dávám přednost znaku. Pro děti, které ještě stále mají z problémy s adaptací na vodní prostředí je lepší začít u koordinačně nejjednoduššího plaveckého způsobu. A tím je znak. Dobře se mi osvědčil také nácvik znaku na suchu, kdy děti jsou stále v poloze, kterou zaujímají ve vodě, jak při nácviku paží, tak i nohou. Také mohou stále, ve vodě i na suchu, sledovat cvičitele. Při plaveckém výcviku vždy navazujeme jeden způsob na druhý a po nácviku nového způsobu se vracíme opět k tomu, co jsme již nacvičili. Nejvhodnější při volbě prvního plaveckého způsobu se uvádí diferenciace dětí podle individuálních předpokladů pro určitý plavecký způsob. Tento přístup je ale náročný vzhledem k zabezpečení personálních a materiálních podmínek výuky plavání. [ 1, 2, 6, 10 ]

2.2 Zdokonalovací plavecký výcvik Náplň a obsah zdokonalovacího výcviku se částečně prolíná již se základním výcvikem. Úkolem je získat znalost plavání všemi plaveckými způsoby a zvládnout plavání pod vodou. Má vytvořit předpoklady pro zdolávání překážek ve složitějších podmínkách. Výcvik probíhá delší dobu, 4 - 6 měsíců nebo celý rok několikrát týdně. Součástí zdokonalovacího výcviku je také soubor teoretických a praktických znalostí a dovedností, dopomoc a záchrana tonoucího, poskytování první pomoci po záchraně. Nesprávné základy techniky se jen velmi těžce odstraňují, někdy to již není možné. Ve vzdělávacím programu základních škol je zdokonalovací výcvik uveden jako rozlišující. [ 2, 14 ] 29

2.3 Sportovní plavecký výcvik Sportovní plavání představuje mnoholetý systematický pedagogický proces, jehož cílem je dosažení co nejvyššího sportovního výkonu. Sportovní plavání se hodnotilo výkonnostními třídami, kde mistrovská třída představovala světovou úroveň. trénink ve výkonnostním plavání se koná mnohokrát týdně a uplavané denní dávky překračují i 10 km při vícefázovém tréninku každý den. Trénink musí být doplňován posilováním a rehabilitací. Bývá individuální nebo skupinový, za ideální se považuje trénink ve dvojicích stejné výkonnosti. Výkonnostní trénink řídí trenér za pomoci realizačního týmu pomocných trenérů, lékařů, masérů, techniků apod. [ 2, 14 ]

30

3 METODIKA PLAVÁNÍ 3.1 Biomechanika plavání Biomechanika jako taková zkoumá, z jakých částí a fází se skládá pohyb a jaké jsou zákonitosti spojení v čase a prostoru. V těchto souvislostech se studují mechanické podmínky ve vztahu k danému úkolu. Při posuzování pohybového aparátu vychází biomechanika z

kineziologie a využívá znalosti z některých antropometrických

dispozic. Tyto dispozice, tzv. parametry těla a končetin plavce, jsou dány konstitučním typem jedince a nedovedeme je ovlivňovat. Výhody dispozice pro plavce jsou tělesná výška, plocha příčného řezu těla, velikost ruky a nohy atd. Tímto způsobem lze odhadovat účinnost sportovní techniky. Technikou plavání se rozumí taková struktura pohybů, která umožňuje dosáhnout nejlepšího výkonu daným plaveckým způsobem při nejmenších ztrátách. Účinnost plavecké techniky je tedy možno chápat jako podíl plaveckého výkonu a stupně rozvoje některé z pohybových funkcí, které s výkonem souvisí, např. síly a vytrvalosti. Individuální zvládnutí techniky plavcem nazýváme stylem, ve kterém se uplatňují individuální předpoklady plavce, a proto je tento projev chápán jako jedinečný. Studium mechanických podmínek plavání vychází z

hydromechaniky a

hydrostatiky. Hydrostatika pojednává o zákonitostech souvisejících s možností vznášení a vodorovné polohy těla ve vodě a hydromechanika se zabývá problematikou pohybu člověka ve vodě. Tělo plavce při pohybu zaujímají vzhledem k hladině směru plavání i vzhledem k sobě navzájem různé polohy, které můžeme určit jako parametry pohybů plavce a snažíme se je ovlivňovat v rámci technické přípravy. [ 6, 8, 9 ]

31

3.1.1

Vlastnosti vody

Pohyb ve vodě je zcela odlišný od pohybu po zemi. Lidé jsou zvyklí pohybovat se po souši, což je jejich přirozené prostředí. Voda má i několik vlastností společných se vzduchem. Hlavní rozdíl je v tom, že je 800krát hustější než vzduch, a proto účinky jejích vlastností jsou mnohem výraznější.

Viskozita - tření

Toto tření vzniká mezi molekulami a nutí je zůstávat pohromadě. Je mnohem víc cítit ve vodě než na zemi a je odpovědné za odpor, který naše tělo pociťuje, když se snažíme ve vodě pohybovat. Viskozita je také odpovědná za přilnavost molekul vody ke všemu, co se do ní ponoří. Tento jev můžeme pozorovat, když provedeme ve vodě pohyb a pak přestaneme. Nejprve je voda klidná, ale pak kopíruje pohyb těla. Když se tělo přestane hýbat, voda naopak v pohybu pokračuje.

Hydrodynamický odpor

Je to odpor, který tělo cítí, když se pohybuje ve vodě, a to díky tření. Hydrodynamický odpor vzniká proti jakémukoliv pohybu prováděnému ve vodě. Je hlavním faktorem při určování intenzity pohybu ve vodě.

Turbulence - víření

Když se ve vodě pohybujeme, voda reaguje vytvářením vln a vírů. Čím větší pohyb provádíme, tím větší turbulence vzniká. Toto narušení nehybnosti vody zvyšuje nároky na práci svalů nutnou k tomu, abychom se pohybovali ve vodě. Určitě daleko méně námahy bude člověk potřebovat na chůzi v klidné vodě, než ve vodě rozbouřené, např. v mořské vodě, kde se vlny rozbíjejí o pláž.

32

Přední povrchová plocha

Je to část těla, která se hýbe vpřed proti odporu vody. Čím větší je tato plocha, tím obtížnější je pohyb proti odporu vody. Chceme-li pohybovat paží proti vodě tak, abychom kladli vodě co nejmenší odpor, musíme ruku proti vodě směrovat co nejmenší částí, např. hřbetem. Daleko obtížnější je to dlaní.

Délka páky

Otázka délky páky ovlivňuje postavení horních a dolních končetin, která daný cvik provádí. Cvik je snadnější, provádíme-li ho jen částí končetiny. Čím delší část končetiny cvičí, tím větší je plocha a zátěž kladená na klouby. [ 18, 20 ]

3.2 Technika plaveckých způsobů Technika plavání vychází ve svých hrubých rysech z pravidel, která v současné době vymezují 4 plavecké způsoby: volný způsob - kraul, prsa, znak, motýl. Kromě toho zahrnuje starty, obrátky a štafetové předávky. Plavecký způsob je vlastně pravidly vymezený pohyb člověka ve vodě. Rozbor dnešní plavecké techniky má časově omezenou platnost, protože se mění nejen plavecká technika, ale i příslušná pravidla mezinárodní plavecké federace FINA. Poslední úpravu provedl Český svaz plaveckých sportů v listopadu 2005, tato úprava doplňuje pravidla podle mezinárodní plavecké federace FINA. [ 8, 14 ]

33

3.2.1

Volný způsob - kraul

Plavání v poloze na prsou se střídavými pohyby paží patřilo mezi nejstarší způsoby lidského pohybu ve vodě. Technika kraulu se hodně rozvíjela především v souvislosti s obnovením novodobých olympijských her v roce 1896. Od té doby prošel kraul zásadními změnami, které měly kladný vztah ke zlepšování rychlosti a výkonnosti. Plavecké výkony ukazují, že se jedná v současné době o nejefektivnější plaveckou techniku. Pro svoji efektivitu je používán i v dalších sportech, jejichž součástí je plavání.

Poloha těla při kraulu

Plavec leží na břiše na hladině v mírně šikmé poloze, ramena a horní část zad jsou nad hladinou. Vdech provádíme po otočení hlavy do strany těsně nad vodou, při výdechu rozrážíme hladinu svým temenem. Hlavními didaktickými kroky u každého plaveckého výcviku je ukázka, pozorování a nácvik na suchu. U nácviku polohy těla při kraulu začínáme splývavou polohou na prsou a na znak. Poté se, za použití stabilizační desky, nacvičuje pohyb dolních končetin a v dalším průběhu se zdokonaluje dýchání do vody. Z důvodu nezvládnuté techniky plaveckého dýchání se objevují chyby jako: vysoká nebo naopak nízká poloha hlavy (boky na hladině), výrazné vertikální pohyby hlavy a ramen, a také výklon ramenní osy na stranu nádechu nebo dopředu. Při nápravě zařazujeme nácvik dýchání na obě strany a na jeden a půl pohybového cyklu.

Pohyby dolních končetin

Pohyby dolních končetin můžeme charakterizovat jako střídavé, vlnité kmitání v rozsahu maximálně 50 cm, kdy chodidla jsou vytočena špičkami dovnitř, aby působení záběru nártem zesílilo. Pohyb vychází z kyčelního kloubu, kloub hlezenní musí být stále uvolněný. Z hlediska výuky je důležitý pocit, při kterém při pohybech nahoru a dolů tlačíme vodu proti směru pohybu. Hlavní hnací síla je při kopu dolů. Při

34

kopu vzhůru mají být chodidla vedena těsně k hladině. Práce dolních končetin má hlavně funkci stabilizační a vyrovnávací. Za hlavní metodické kroky považujeme nácvik v sedě na okraji bazénu, pohyb vychází z kyčlí, natažené špičky směřují dovnitř. U nácviku v závěsu u stěny bazénu nesmí voda stříkat, nohy vodu pouze rozvíří. Dále se děti učí splývat se záběrem nohou (bez plavecké desky na hladině a pod hladinou nebo s plaveckou deskou na různé vzdálenosti). Krčení nohou v kolenou - „pedálový pohyb“ je nejčastější chybou, další pak nohy plavce, které nejsou při pohybu natažené a uvolněné v hlezenním kloubu. Příčinou obojího jsou málo výrazné pokyny při počáteční výuce a musíme proto zdůraznit, že pohyb vychází z kyčlí a špičky jsou v hlezenním kloubu propnuté a směřují dovnitř.

Pohyby horních končetin

Pohyby horních končetin jsou rozhodující hnací složkou kraulu. Pracují střídavě po uzavřené křivce a přenášejí se uvolněně, převážně v pokrčení vpřed vzduchem. Do vody se zanořují v pořadí: dlaň, předloktí, loket a rameno. Fáze záběru pod hladinou začíná z polohy paže napjaté ve vzpažení, ruka je lehce miskovitě vyklenuta. Po zcela krátkém zatlačení rukou směrem dolů se paže krčí v loketním kloubu a zabírá pod tělo. Síla záběru má od začátku tažení paže vodou až do konce fáze pod hladinou stoupat. Po dotažení paže do úrovně boku vytahuje plavec paži z vody, loktem napřed a švihem ji přenáší nad hladinu vpřed do napjaté polohy. Před ramenem se ruka znovu zasunuje do vody. Výuka pohybu horních končetin se provádí nejprve na suchu nebo na mělčině, záběry horních končetin nacvičujeme ve vodě ve splývavé poloze při nadlehčování dolních končetin, souhru nacvičujeme na krátké vzdálenosti. Při nácviku si musíme dát pozor na zasouvání rukou a průběh záběru, pokud ruka protíná hladinu vně od osy plavce, nebo ji naopak kříží. Zařazujeme proto cvičení na zlepšení kloubní pohyblivosti, opakování pohybu a jeho kontrolu. Zkrácený záběr, kdy plavec zasouvá paži do vody před hlavou nebo ji vytahuje již v blízkosti pasu opravujeme volným plaváním se zaměřením na odstraňování uvedených chyb.

35

Dýchání u plaveckého způsobu kraul

Plavecké dýchání se skládá z rychlého, intenzivního vdechu ústy i nosem a dlouhého výdechu pod vodou. Nádech se provádí na jeden záběrový cyklus paží, popř. na tzv. „jedenapůl“ cyklus, kdy se nádech provádí střídavě na levou a pravou stranu. Nadechujeme se pootočením hlavy k rameni ve chvíli, kdy paže na stejné straně záběr dokončila a paže na protilehlé straně ještě nezačala. Při nádechu se hlava otáčí stranou jen tak daleko, aby se ústa dostala nad hladinu. Ke vdechu na rozhraní hladiny nám pomáhá sestupná část vlny, která vzniká před hlavou. Didaktické kroky při nácviku kraulu jsou velice důležité. Také musíme dodržovat pořadí těchto kroků: dýchání se záběrem jedné paže v předklonu, kdy jedna paže je po celé délce opřena o kraj bazénu a druhá provádí kraulový záběr s vdechem a výdechem, zařazení dýchání do souhry na jednu stranu na krátké vzdálenosti, dýchání s důrazným výdechem střídavě na levou a pravou stranu, kdy jedna paže je stabilizovaná ve vzpažení plaveckou deskou a druhá provádí kraulový záběr. Při nácviku musíme dbát na to, aby u plavce nebyla zvýšená poloha hlavy, neúplný a opožděný výdech (v době vdechu plavec ještě vydechuje), nadměrné vertikální pohyby hlavy a horní části trupu, plavec je při nácviku stále vykloněn na stranu nádechu. Všechny uvedené chyby souvisejí s nedostatečně zvládnutým plaveckým dýcháním a musíme se proto vrátit k opakování základních didaktických kroků. [ 6, 8, 14, 20 ]

36

Obr. 1 Kinogram plavce - kraul

[8] 37

3.2.2

Znak

V průběhu vývoje plavání byla využívána řada variant technik plavání znaku. Zpočátku sloužila poloha na zádech hlavně k odpočinku, než k vlastnímu plavání. Současná technika je odvozena z kraulu. I když z počátku se znak vyznačoval současnými pohyby paží (soupaž) a současnými pohyby nohou (sounož), které připomínaly techniku plaveckého způsobu prsa. Stejně jako u plaveckého způsobu kraul jsou hlavní hnací silou záběry horních končetin. I když dolní končetiny především udržují optimální polohu těla, mají u znaku vliv na celkovou rychlost plavání.

Poloha těla

Poloha těla plavce na zádech je vodorovná, pánev podsazená, ramena jsou u hladiny a boky o něco níž. Hlava je mírně přitažena bradou k hrudníku. Úhel mezi tělem a hladinou se pohybuje 5-10 stupňů s ohledem na intenzitu plavání. Příliš zvednutá hlava způsobuje „sezení ve vodě“. Při záběru horních končetin dochází ke značným výkyvům těla kolem podélné osy. Pohyb v ose ramenní je ovlivněn snahou o prodloužení fáze záběru a maximální uvolnění při přenosu. Při nácviku zařazujeme jako jeden z prvních kroků splývání na znak, na boku, se změnou polohy a pod vodou (vydechujeme nosem), po odrazu u stěny bazénu. Po zapojení záběru nohou zařazujeme plavání na hladině: paže ve vzpažení dovnitř s překříženými dlaněmi, v připažení, jedna ruka ve vzpažení, druhá v připažení, atd. a cvičení s využitím plavecké desky. Pozor na chyby, kdy tělo nemá splývavou polohu - plavec „sedí“ ve vodě, tzn. plavec není schopen udržet tělo na hladině vodorovně. Když se tato chyba objeví, musíme se vrátit k základním krokům. Pokud ruce plavce nejsou v prodloužení trupu, jsou nad hladinou, dáváme důraz na tlačení boků k hladině.

38

Pohyby dolních končetin

Pohyby dolních končetin jsou obdobné jako u kraulu. Otáčení boků kolem podélné osy těla je však výraznější než u kraulu. Hlavní hnací síla se vytváří při kopu vzhůru, chodidla při tomto pohybu jsou přivrácená špičkou dovnitř, palce ke konci záběru prorážejí hladinu vody. Je však třeba dbát na to, aby se žádná část dolních končetin nedostala nad hladinu. Nácvik záběrů provádíme v sedu na okraji (hraně) bazénu, poté zařazujeme plavání s plaveckou deskou s různou intenzitou, různé vzdálenosti a plavání s pažemi ve vzpažení bez desky. Pokud při nácviku mají plavci záběr připomínající šlapání vody, tzv. pedálový pohyb, musíme se vrátit k opakování na suchu, ve vodě s malou deskou a k použití ploutví. Při krčení nohou (kolena se objevují nad hladinou) musíme dbát na větší fixaci kolen, protože pohyb musí vycházet z kyčlí a při neefektivním záběru (nohy klesají) tlačit boky k hladině.

Pohyb horních končetin

Obdobně jako u plaveckého způsobu kraul se jedná o střídavý pohyb probíhající po uzavřené křivce. Pod vodou probíhá fáze záběrová a nad vodou fáze přenosu. Záběrová fáze začíná zasunutím uvolněné natažené paže do vody v šíři ramen. Dlaň zasouváme do vody malíkovou hranou a vedeme záběr dlaní podél těla pod hladinou a pozvolna paži ohýbáme v lokti (úhel 90-120 stupňů). To je částečně umožněno vytočením v ose ramenní. V druhé části záběru se paže postupně napíná a její pohyb končí na úrovni stehna. Fáze přenosu začíná uvolněným vytažením paže z vody, obvykle hřbetem ruky nebo malíkovou hranou. Paži přenášíme uvolněnou. Souhra práce horních končetin je charakterizována tím, že jsou po celou dobu pohybového cyklu jakoby proti sobě. Pro začátečníky doporučujeme záběr napjatou paží a postupně zařazujeme optimální esovité dráhy paže. Nácvik pohybu horních končetin provádíme na suchu nebo na mělčině. Výuku souhry začínáme na kratší vzdálenosti a zařazujeme cvičení s malou deskou, kdy jedna

39

paže je s deskou ve vzpažení a druhá provádí záběr. Další varianta je, když paže s deskou ve vzpažení provádějí záběr a desku si předávají. Musíme dávat pozor na nejčastější chyby při nácviku znaku. Jedna z nich je přenos paže vedený stranou od osy plavce nebo ji kříží, tato chyba ukazuje na nezvládnutí pohybu v prostoru, a proto musíme opakovat základní didaktické kroky. U příliš intenzivního nárazu paže na hladinu a následného „protržení“ hladiny v úvodu záběru se jedná o uvolnění paže při přenosu. Záběr je také někdy veden v malé hloubce, protíná hladinu a tím snižuje efektivitu záběru.

Dýchání

Dýchání u znaku se nemusí zvlášť nacvičovat. Nádech a výdech je však výhodné koordinovat s pohyby horních končetin. Nádech provádíme ústy a v okamžiku, kdy jedna paže je ve vzpažení a druhá v připažení. Vydechujeme při záběru jedné z paží. Přelévání vody přes obličej a zatékání do nosu bráníme vydechováním ústy i nosem a mírným přitažením brady k hrudníku. [ 6, 8, 14, 20 ]

40

Obr.2 Kinogram plavce - znak

[8] 41

3.2.3

Prsa

Plavecký způsob prsa patří mezi nejstarší plavecké techniky. Můžeme říct, že dodnes je hlavně v rekreačním plavání nejvíce vyhledávaným způsobem, a to převážně starší generací. Tento plavecký způsob prodělal ve svém vývoji mnoho změn. Na úpravách měli zásluhu závodníci a trenéři, kteří stále hledali cesty k efektivnější technice. V dnešní době je plavecký způsob prsa rozdělen na závodní a nezávodní techniku. Rytmus plavání obou technik je odlišný. Přenos paží vpřed se zrychlil a délka splývání je podmíněna kondicí plavce a délkou tratě. Závodní technika se v průběhu vývoje měnila a největších změn dosáhla v 80. letech dvacátého století. Změna techniky ovlivnila nejen výkonnost, ale i způsob výuky plavání. Technika plaveckého způsobu prsa je z hlediska biomechaniky málo efektivní, protože pomocné fáze plaveckého cyklu se provádějí vodou proti směru pohybu plavce.

Poloha těla

Poloha plavce se v průběhu plavání mění. Při splývání se plavec snaží co nejvíce využít získanou rychlost a snaží se zaujmout optimální polohu. Je nutné dosáhnout maximálního „vytažení po hladině“. Boky jsou mírně výš než ramena a hlava. Při ukončení záběru horních končetin jsou naopak ramena a hlava v nejvyšší poloze, plavec jakoby „vstává z vody“ a je prohnutý v kříži. Je to okamžik vdechu, po kterém následuje prudké trčení vpřed, zanoření hlavy a fáze splývání. Jako hlavní didaktické kroky zařazujeme různé varianty výuky splývání, aby po maximálním odrazu od stěny uměli žáci zaujmout ideální splývavou polohu. Špatná koordinace a vyváženost rychlosti při provádění pohybového cyklu vede k nepřizpůsobení polohy těla plavce.

Pohyby dolních končetin

Pohyby dolních končetin jsou současné a symetrické. Jedná se o jedny z nejnáročnějších plaveckých dovedností. Můžeme je rozdělit na fáze: přípravnou (skrčování), záběrovou a splývání. V průběhu přípravné fáze se nohy ohýbají v kolenou 42

se snahou dostat chodidla k hladině, maximálně v šíři boků. Dobrým prsařům se paty blíží k hýždím. V okamžiku přechodu do fáze záběrové dochází k vytočení špiček a tím i celých chodidel do stran. Vlastní záběr je energický, směřuje do stran, vzad, dolů a končí snoženými nárty. Následuje splývání, jehož délka je přímo úměrná intenzitě plavání. Během celého pohybového cyklu zůstávají nohy pod hladinou. Při nácviku na suchu použijeme leh na startovním bloku nebo na podložce, pohyb je zpočátku prováděn pasivně s dopomocí cvičitele, kamaráda. Poté v sedu na okraji bazénu - ruce se opírají za tělem, tělo musí být v rovině, hýždě jsou na hraně bazénu. Výhodou tohoto nácviku je možnost sebekontroly, výuka probíhá z části ve vodě a jako opěrné body pro zahájení jednotlivých částí lze využít hladiny a stěny bazénu. Při výuce záběrů v závěsu u stěny lze využít pomoci cvičitele. Nejčastějšími chybami jsou nesouměrný záběr nohou, ve fázi přípravné krčení kolen pod tělo (zvedají se boky) a ve fázi záběrové, kdy kolena jsou od sebe a chodidla u sebe. Tyto chyby vycházejí ze špatných návyků nebo nezvládnutí pohybového úkolu a musíme se vrátit k opakování základních didaktických kroků. Pokud je záběr málo účinný, je příčinou zpravidla špatné nastavení záběrových ploch nohou. Ke splývání se musíme vrátit také, pokud záběr nepřechází do důsledného splývání a není dokončen.

Pohyby horních končetin

Také horní končetiny pracují současně a symetricky. Pohyb můžeme rozdělit na čtyři fáze: přípravnou, záběrovou, přenosnou a splývání. Fáze přípravná začíná ve vzpažení a paže se pohybují od sebe do stran asi 25 cm pod hladinou. Navazuje na ni fáze záběrová, která začíná ohnutím paží v loketním kloubu a záběrem přímo dolů. Důležité je nastavení záběrových ploch, vnitřní strany předloktí a dlaní. V okamžiku, kdy dosáhnou dlaně úrovně loktů, přitahuje plavec ohnuté lokty pod hrudník. Záběr probíhá se stupňovaným úsilím. V okamžiku přitahování loktů se tělo plavce prohýbá, hlava a ramena se dostávají co nejvýše nad hladinu, boky zůstávají na hladině. Plavec se rychle a mohutně nadechuje. Začíná fáze přenosu, což je vlastně prudké vytrčení paží vpřed a následné zaujmutí splývavé polohy. Plavec vydechuje, délka výdechu a splývání odpovídá frekvenci pohybových cyklů.

43

Začínáme výukou na suchu nebo na mělčině, cvičitel individuálně opravuje pohyby plavce. Poté pokračujeme výukou pohybu ve vodě - zabírají pouze horní končetiny, nohy jsou nadlehčené piškotem nebo deskou. Zařazujeme koordinační cvičení s důrazem na horní končetiny. Délku úseků a náročnost je nutné přizpůsobit úrovni plavců. Špatné návyky nebo nezvládnutí pohybového úkolu vedou k chybám. Za nejčastější považujeme záběr vedený po hladině, záběr vedený za osu ramenní, záběr prováděný klidným stejnoměrným úsilím, záběr neukončený přitažením loktů pod trup, a také to, pokud fáze přenosu paží do splývání je pomalá a nedokončená. U opravy některých chyb můžeme využít tzv. metody kontrastu. V mnoha případech dosáhneme optimálního výsledku zařazováním koordinačních cvičení a jejich variant.

Dýchání

Dýchání se většinou zařazuje do souhry tak, že na jeden pohybový cyklus připadá jeden nádech a jeden výdech. Výdech se provádí do vody nosem a ústy. Při záběru se může trochu zvednout hlava, takže ústa se dostanou těsně nad hladinu a hluboce nadechují. Při pohybu paží vpřed se hlava ponořuje opět hlouběji do vody a vzduch se krátce zadrží. Nový cyklus dýchání začíná, když paže zahajují další fázi přitahování. [ 6, 8, 14, 20 ]

44

Obr. 3 Kinogram plavce - prsa

[8] 45

3.3 Plavecké pomůcky Využití nadlehčovacích pomůcek ve vhodné etapě výuky plavání vytváří kvalitní podmínky k odstranění některých psychických zábran, jejich vztlak umožňuje výuku nových plaveckých dovedností, prvkového plavání, korekci nesprávných návyků nebo různá koordinační cvičení. V neposlední řadě musíme připomenout zatraktivnění hodiny a tím i motivaci dětí. Nadlehčovacích pomůcek využíváme tehdy, když si děti zvykají na fyzikální vlastnosti vody, tj. pokud dítě potřebuje poznat působení vody a vodního prostředí. Jako nevhodné se jeví používání nadlehčení k tomu, aby se dítě nebálo. Tehdy se u dítěte může projevit psychická fixace na konkrétní pomůcku nebo na činnost. Pro odstranění strachu jsou vhodnější motivační cvičení, hry nebo dopomoc cvičitele. První nadlehčovací pomůcky se postupně vyráběly z nafouknutých kůží, ze dřeva, polystyrenu nebo korku. V současné době se vyrábějí z lehkých plovoucích pružných a nesavých materiálů. Na výběr jsou klasické plavecké desky různých tvarů a velikostí, ale i další pomůcky jako jsou piškoty, nadlehčovací pásy s odepínacími díly, nadlehčovací ohebné „žížaly“, atd.

Plavecká deska

Pomocí této destičky lze dobře nacvičovat pohyby nohou všech plaveckých způsobů. Desku vždy držíme za horní konec tak, aby bylo předloktí podepřené. To nám umožňuje stabilnější polohu těla.

Deska ve tvaru bóje - piškot

Zaklíní se mezi stehna a zajišťuje rovnou polohu těla při nácviku pohybu horních končetin.

46

Ponton

Velká deska o rozměrech cca 100x80 cm. Lze ji využít jako lehátko k podplavání nebo přelézání. Složením několika pontonů do sebe nám vznikají různé překážkové dráhy, vláčky, atd.

Míče

Při plavání používáme vždy měkké nebo nafukovací míče tak, abychom předešli různým zraněním.

Puky, kruhy

Všechny těžké předměty lze využít k potápění a prostorové orientaci pod vodou.

Obruče na proplouvání a skoky

Gymnastické obruče přidržujeme pod vodou tak, aby se daly proplouvat nebo proskakovat.

Nadlehčovací ohebné žížaly

Jedná se o válec o průměru cca 5 cm a délce 150 cm. Tato pomůcka slouží nejen k nácviku prvkového plavání, ale i ke spojování pontonů a plaveckých desek.

Existují i pomůcky nevhodné pro výuku plavání, kterým by se měl cvičitel vyvarovat. Pokud nafukovací kruh dítěti vyjede až pod ramena, fixuje pak šikmou, ne vodorovnou polohu a brání potopení hlavy. Nafukovací vesty masivně nadlehčují horní část těla a začátečník se tak dostává ve vodě do zcela nereálné polohy. Zcela nevhodné jsou rukávky a nákrčníky, používají se proto, aby se dítě nebálo. [ 1, 5, 6, 10 ]

47

3.4 Hry ve vodě Hra plní funkci aktivizující dominanty centrální nervové soustavy. Je významným prostředníkem seznámení dětí s vodou. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že hry plní funkci jen určitý úkol a tudíž nejsou cílem základního plaveckého výcviku. Proto nelze hry přeceňovat a zařazovat je na úkor vlastního plaveckého výcviku. Hry jsou důležité v první etapě základního plaveckého výcviku dětí, jsou prostředníkem zpestření výcviku v průběhu, ale jejich úloha je pomocná. Hra je metodou výuky v přípravné etapě základního plaveckého výcviku. [ 1, 15, 16 ]

3.4.1

Hry pro seznámení s vodním prostředím

Cílem těchto her je odstranění strachu z vody a hlavní cílovou dovedností je potopení hlavy. K adaptaci na vodní prostředí se hrají zábavná, napodobivá cvičení „jako“: -

pohyb ve vodě chůzí, poskoky, klus, běh v mělké vodě;

-

pohyb ve vodě ve sníženém postoji (v podřepu, dřepu), napodobivá chůze (jako čáp vysoko zvedat kolena, velké kroky, cupitání, jako vrabec, lezení po čtyřech, jako krokodýl);

-

honičky v mělké vodě;

-

pohybové úkoly v mělké vodě i napodobivá cvičení (kačenka, krokodýl, žabka), cvičení ve vázaném kruhu - chůze, poskoky, víření vody;

-

3.4.2

využití známých pohybových hříček.

Nácvik dýchání

Cílem těchto her je vytvořit základní návyk na plavecké dýchání, krátký intenzivní vdech nad hladinou a dlouhý úplný výdech do vody ústy a nosem. Nácvik 48

úplného výdechu do vody má klíčový význam pro další plavecké dýchání. Nácvik začínáme formou jednoduchých cvičení, která pro děti mohou být hrou: -

výdech do hladiny (foukání horké polévky, popohánění jednoduché hračky po hladině);

-

prudký krátký výdech jen ústy (koník odfrkne, vítr zahučí);

-

prohloubený výdech s předklonem hlavy (zaměstnat ruce, aby si děti neotíraly obličej);

-

prohloubený výdech s podřepem a otevření očí (počítání prstů);

-

dlouhý postupný výdech (vypouštíme bubliny);

-

výdech spojený s pohybovým úkolem (hvězdice v poloze na prsou, panák);

-

výdech ústy i nosem (úkol s přetáčivým pohybem - válení sudů, kotoul);

-

opakovaný výdech, rytmizované výdechy.

3.4.3

Nácvik splývavé polohy

Cílem těchto her je zvládnout plaveckou polohu na prsou nebo na zádech, současně je třeba učit děti návratu do vertikální polohy. Rozvoj schopnosti rovnováhy, dovednosti zaujmout a udržet plaveckou polohu ve vodě a zvládnout splývání jsou stejně jako předchozí cvičení naprosto nezbytnými předpoklady pro úspěšné zvládnutí techniky plavání.

Poloha na prsou

-

hvězdice - poloha na prsou;

-

zaujmutí splývavé polohy po pádu, skoku do vody;

-

splývavá poloha, relaxace, výdech,

-

hříbek - zadržení dechu.

Poloha na znak

-

nalehnutí na hladinu - zvolna v poloze na zádech; 49

-

hvězdice - poloha na zádech;

-

kolotoč - vázaný kruh, splývavá poloha.

Odraz a splývání v poloze na prsou

-

šipka, torpédo - navození splývání, dopomoc vedení;

-

splývání v uličce;

-

rybičky - trojice, kruh;

-

nácvik odrazu od stěny.

3.4.4

Potápění, orientace ve vodě

Cílem her je zvládnout orientaci ve vodě, v různých polohách nad i pod vodou: -

potopení obličeje, otevření očí;

-

přetočení ve vodě podél svislé osy těla - válení sudů;

-

střemhlavé potopení - přiměřená hloubka, dopomoc;

-

spouštění se po tyči do odpovídající hloubky;

-

výlov předmětů z přiměřené hloubky;

-

překot vřed s dopomocí;

-

kotoul do vody z podložky na vodě

-

stoj na rukou s dopomocí.

3.4.5

Pády, skoky do vody Cílem těchto her je zvládnout kontrolovaný pád do vody, naučit se skoky po

nohou i „šipku“ po hlavě: -

pád vpřed ze sedu;

-

pád ze dřepu vpřed;

-

pád ze stoje „po nohách“; 50

-

pád vpřed - krok vpřed;

-

pád vzad - krok vzad;

-

kotoul ze dřepu do vody, dopomoc;

-

pád ze sedu - střemhlav;

-

pád ze dřepu - střemhlav;

-

střemhlavý skok z podřepu, ruce ve vzpažení.

3.4.6

Rozvoj pocitu vody Cvičení pro rozvoj vnímání vody pomáhají začátečníkovi rozpoznat, kdy voda

více nebo méně znesnadňuje pohyb, které pohyby umožňují udržet se na hladině a které vedou k pohybům žádoucím směrem: -

cvičení na místě - malování ve vodě, tleskání do vody, projíždění vodou;

-

šlapání vody na místě;

-

změny směru pohybu, zrychlení, zpomalení;

-

přetáčivé pohyby

-

činnosti s pomůckami - plavecká deska, ploutve, oblečení. [ 1, 5, 6, 10 ]

51

4 CÍLE, HYPOTÉZY, ÚKOLY

4.1 Cíle Cílem tohoto výzkumu je porovnat a zhodnotit vývoj techniky plaveckých způsobů kraul, znak, prsa a pokrok v uplavaných metrech u šesti až osmiletých dětí.

4.2 Hypotézy Pro naši práci jsme formulovali následující hypotézy:

1. Předpokládáme, že po absolvování 20 lekcí plaveckého výcviku bude úroveň techniky vyšší u všech tří plaveckých způsobů - kraul, znak, prsa.

2. Předpokládáme, že po absolvování 20 lekcí plaveckého výcviku budou výsledky v uplavané vzdálenosti, a tedy i efektivity plavání, větší u všech tří způsobů kraul, znak, prsa.

4.3 Úkoly Ke splnění vytyčeného cíle výzkumu jsme museli splnit tyto úkoly:

1. Vyhledat údaje o ročnících narození dětí z dokumentace Klubu plaveckých sportů Vyškov.

52

2. Zaznamenat do archů podle testu počáteční úroveň techniky plaveckých způsobů kraul, znak, prsa a uplavanou vzdálenost těchto plaveckých způsobů u všech dětí. 3. Zaznamenat do archů podle testu konečnou úroveň techniky plaveckých způsobů kraul, znak, prsa a uplavanou vzdálenost těchto plaveckých způsobů u všech dětí. 4. Získané údaje rozdělit a statisticky zpracovat. 5. Porovnat výsledky a srovnat úroveň techniky plaveckých způsobů a uplavané vzdálenost u ročníků 1999, 2000, 2001. 6. Vypracovat k výsledkům přehledné tabulky a grafy.

53

5 METODY VÝZKUMU A ZPRACOVÁNÍ 5.1 Užité metody výzkumu Pedagogické pozorování

Pedagogické pozorování je nejdůležitější technikou shromažďování materiálů při studiu pedagogické skutečnosti. Je to cílevědomé vnímání skutečnosti, zaměřené na získání dat, na odlišení studovaného jevu od jiných jevů i k určení jeho složek. Je zaměřeno na zjištění spojitosti daného jevu s jinými, na zjištění jeho změn a vývoje. Neomezuje se jen na konstatování výsledků pedagogického procesu, ale zjišťuje i prostředky, kterými jich bylo dosaženo. Tyto úkoly mohou být při pedagogickém pozorování splněny, jestliže se při něm co nejvíce vyloučí osobní zaujatost a předsudky pozorovatele, aby nedošlo k subjektivnímu zkreslení jeho výsledku. Všechno je nutné pozorovat a zjišťovat tak, jak objektivně existuje. Pedagogické pozorování má různé formy a druhy, které můžeme třídit podle různých hledisek. Podle základního hlediska rozlišujeme pozorování na přímé a nepřímé. Přímé pozorování přináší bezprostřední informace o průběhu pozorovaných jevů a nepřímé pozorování je zaměřeno na sledování záznamů o jevech, které jsou předmětem výzkumu. Z hlediska soustavnosti pozorování a z hlediska jeho trvání můžeme rozlišovat soustavné a příležitostné, krátkodobé a dlouhodobé, přerušované nebo nepřetržité. Z hlediska šíře a hloubky pozorování bývají uváděny metody kausální, klinické a genetické.

Testy

Testy jsou písemné nebo praktické, individuální nebo hromadné. Můžeme jimi vhodně uspořádanou strukturou dílčích úkolů zjišťovat znalosti, vlastnosti nebo schopnosti zkoumaných osob, přičemž výsledek se co nejobjektivněji vyjadřuje např. v bodech nebo procentech. Jejich výhodou je poměrně vysoká objektivita měření, poněvadž zkoumané osoby dostávají stejné úkoly za stejných podmínek. [ 12 ] 54

Základem práce se stalo pozorování. Pozorování bylo provedeno jednou osobou, za pomocí trenérů, v tréninkových hodinách nejmladší skupiny Klubu plaveckých sportů Vyškov. Děti jsme pozorovali po dobu 20 lekcí plaveckého výcviku. Testování proběhlo na délku bazénu, protože spolu s nejmladší skupinou měli trénink i plavci z nejstarší skupiny. Počáteční záznamy byly provedeny v první cvičební jednotce a konečné výsledky byly zaznamenány ve dvacáté cvičební jednotce. Počáteční i konečné výsledky u všech dětí a všech plaveckých způsobů jsme zpracovali do přehledných tabulek a grafů, kde jsme výsledky porovnávali. Kritéria testování techniky plaveckých způsobů kraul, znak, prsa byla určena podle náborového záznamového archu Klubu plaveckých sportů Vyškov a upravena pro potřeby diplomové práce podle Hofera (2000) a Čechovské (2001). U všech tří plaveckých způsobů jsme sledovali polohu těla, horních a dolních končetin plavce ve vodě a dýchání plavce u jednotlivých plaveckých způsobů.

Kritéria pro plavecký způsob kraul:

1. správná poloha hlavy - tzn. hlava rozráží vodní hladinu svým temenem; 2. tělo je na hladině rovné; 3. pohyb nohou vychází z kyčle; 4. noha je uvolněná v hlezenním kloubu; 5. zasouvání rukou probíhá na ose plavce; 6. prsty plavce jsou u sebe; 7. pohyb rukou je pravidelný; 8. ruka jde do protaženého záběru; 9. plavec se nadechuje do strany; 10. plavec se nadechuje pravidelně.

Kritéria pro plavecký způsob znak:

1. splývavá poloha těla na hladině; 55

2. ramena se v záběru natáčí; 3. noha je uvolněná v hlezenním kloubu; 4. pohyb nohou vychází z kyčle; 5. nohy neklesají pod hladinu; 6. pohyb rukou je pravidelný; 7. prsty plavce jsou u sebe; 8. ruka protíná hladinu vně od podélné osy; 9. záběr je veden v dostatečné hloubce; 10. plavec se nadechuje pravidelně.

Kritéria pro plavecký způsob prsa:

1. hlava při záběru rukou protíná hladinu; 2. plavec má souměrný kop 3. krčení nohou nejde pod tělo; 4. kolena jsou při záběru u sebe; 5. kop přechází do splývání; 6. záběr horních končetin je veden ve správné hloubce; 7. ruce nejdou za osu ramenní; 8. záběr je ukončen přitažením loktů k sobě; 9. ruce jdou při záběru do splývání; 10. dýchání je pravidelné (na každý záběr); 11. správné zařazení nádechu do souhry. [ 6, 8 ]

Kritéria pro uplavanou vzdálenost Měření uplavané vzdálenosti jsme využili plaveckých desek, které jsme umístili na vzdálenosti, které nebyly viditelně měřitelné (5metrová vzdálenost), nebo jsme využili nespecifické vlastnosti bazénu jako nosník přesně v polovině bazénu (12,5metrová vzdálenost).

56

Kritéria pro uplavanou vzdálenost jsme rozdělili na úseky: do 5 metrů, do 12,5 metrů, do 25 metrů a nad 25 metrů.

5.2 Charakteristika souboru a místa průběhu Jako reprezentativní soubor jsme si pro naši práci vybrali nejmladší skupinu plavců v Klubu plaveckých sportů Vyškov. Tento soubor tvořilo 25 dětí, z toho 14 chlapců a 11 děvčat. Jednalo se o děti narozené v roce 1999 (11 dětí), 2000 (8 dětí), 2001 (6 dětí). Děti byly rozděleny podle úrovně jejich plavání do tří skupin, tzn. do tří drah. Na každé dráze byl po dobu výcviku vždy přítomen jeden proškolený trenér. Dalších trenérů bylo využito na individuální korekci chyb dětí v malém bazénku v atrakcích vyškovského Aquaparku. Výcvik této skupiny probíhal 2krát týdně po dobu 60 minut. Děti se v plaveckém výcviku nenásilnou formou a pomocí prvkového plavání seznamovali se základy techniky plaveckých způsobů kraul, znak, prsa, se základy skoků do vody, se správnými obrátkami u těchto plaveckých způsobů a se základy štafetového plavání. Všechny děti začaly navštěvovat plavecký oddíl od září 2006 do února 2007. Plavecký oddíl pořádá nábor dětí každoročně v únoru a v září, ale pokud přijdou rodiče s dítětem i mimo toto období, je dítě přijato. Obecně platí, že jsou přijaty všechny děti, které v kalendářním roce nastupují do školy a starší. Po dobu výzkumu však nebylo žádné dítě přijato, ani se z oddílu neodhlásilo. Docházka dětí závisela na nemocnosti. V době školních prázdnin se výcvik neuskutečnil, proto byl výzkum o jednu cvičební jednotku posunut. Teplota plaveckého bazénu ve vyškovském Aquaparku je 26 stupňů. Tato teplota není pro děti předškolního a mladšího školního věku příliš vhodná, protože tyto děti ještě nemají dostatečnou vrstvu podkožního tuku, a tak se často stávalo, že děti se musely jít prohřát do ručníku nebo do sprchy. Trenéři si tohoto problému byli vědomi a vhodně střídali formy výcviku a dobře odhadovali míru fyzického a psychického zatížení dětí.

57

Výuka probíhala v bazénu o rozměrech 25x12,5 metrů s minimální hloubkou 1,05 m a maximální hloubkou 1,85 metru. Dno tohoto bazénu pozvolna klesá až do maximální hloubky.

58

6 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE

6.1 Výsledky práce

Na základě pozorování a zaznamenání do testů jsme vytvořili tabulky, ve kterých statisticky porovnáváme vstupní a výstupní hodnoty kritérií jednotlivých plaveckých způsobů. Tabulky nejprve srovnávají všechny ročníky dohromady a k těmto tabulkám jsou přidány grafy. Potom můžeme sledovat a porovnávat každý ročník dětí zvlášť. Tabulky 1-12 jsou zaměřeny na srovnání vstupních a výstupních hodnot techniky plaveckých způsobů kraul znak a prsa. Tabulky 13-24 jsou zaměřeny na srovnání vstupních a výstupních hodnot uplavané vzdálenosti jednotlivých plaveckých způsobů.

Tab.1 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu kraul - všechny ročníky KRAUL CELKEM

1. lekce

20. lekce

1.

správná poloha hlavy na hladině

9

16

2.

tělo je na hladině rovné

14

18

3.

pohyb nohou vychází z kyčle

4

11

4.

noha je uvolněná v hlezenním kloubu

6

18

5.

zasouvání rukou probíhá na ose plavce

9

18

6.

prsty plavce jsou u sebe

6

10

7.

pohyb rukou je pravidelný

17

24

8.

ruka jde do protaženého záběru

0

10

9.

plavec se nadechuje do stany

5

21

10.

plavec se nadechuje pravidelně

9

21

poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

dýchání

25

20

15 1. lekce 20. lekce

10

5

0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Obr. 4 - Graf srovnání kritérií u plaveckého způsobu kraul - všechny ročníky 60

Tab 2. - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu znak - všechny ročníky

ZNAK CELKEM

1. lekce

20. lekce

1.

splývavá poloha těla na hladině

12

20

2.

ramena se natáčí v záběru

11

13

3.

noha je uvolněná v hlezenním kloubu

3

15

4.

pohyb nohou vychází z kyčle

3

6

5.

nohy neklesají pod hladinu

18

24

6.

pohyb rukou je pravidelný

15

24

7.

prsty plavce jsou u sebe

6

11

8.

ruka protíná hladinu na ose plavce

5

10

9.

záběr je veden v dostatečné hloubce

7

20

10.

plavec se nadechuje pravidelně

21

25

poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

dýchání

25 20 15 1. lekce 20. lekce

10 5 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Obr. 5 - Graf srovnání kritérií u plaveckého způsobu znak - všechny ročníky

61

Tab 3. - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu prsa - všechny ročníky

PRSA CELKEM poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

1. lekce

20. lekce

1.

hlava při záběru rukou protíná hladinu

14

23

2.

plavec má souměrný kop

6

15

3.

krčení nohou nejde pod tělo

5

16

4.

kolena jsou při záběru u sebe

3

6

5.

kop přechází do splývání

10

20

6.

záběr je veden ve správné hloubce

9

17

7.

ruce nejdou za osu ramenní

0

5

8.

záběr je ukončen přitažením loktů k sobě

1

14

9.

ruce jdou do splývání při záběru

12

22

10.

dýchání je pravidelné (na každý záběr)

17

22

11.

správné zařazení nádechu do souhry

13

20

dýchání

25 20 15 1. lekce 20. lekce

10 5 0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

Obr. 6 - Graf srovnání kritérií u plaveckého způsobu prsa - všechny ročníky

62

Tab 4. - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu kraul - ročník 1999 KRAUL ROČNÍK 1999

1. lekce

20. lekce

1.

správná poloha hlavy na hladině

6

9

2.

tělo je na hladině rovné

6

7

3.

pohyb nohou vychází z kyčle

3

5

4.

noha je uvolněná v hlezenním kloubu

4

9

5.

zasouvání rukou probíhá na ose plavce

6

8

6.

prsty plavce jsou u sebe

3

5

7.

pohyb rukou je pravidelný

8

11

8.

ruka jde do protaženého záběru

0

5

9.

plavec se nadechuje do stany

4

10

10.

plavec se nadechuje pravidelně

9

9

poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

dýchání

Tab. 5 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu znak - ročník 1999

ZNAK ROČNÍK 1999

1. lekce

20. lekce

1.

splývavá poloha těla na hladině

6

10

2.

ramena se v záběru natáčí

5

8

3.

noha je uvolněná v hlezenním kloubu

2

8

4.

pohyb nohou vychází z kyčle

1

3

5.

nohy neklesají pod hladinu

8

11

6.

pohyb rukou je pravidelný

9

10

7.

prsty plavce jsou u sebe

3

6

8.

ruka protíná hladinu vně od osy plavce

4

6

9.

záběr je veden v dostatečné hloubce

7

10

10.

plavec se nadechuje pravidelně

11

11

poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

dýchání

63

Tab. 6 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu prsa - ročník 1999 PRSA ROČNÍK 1999 poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

1. lekce

20. lekce

1.

hlava při záběru rukou protíná hladinu

6

10

2.

plavec má souměrný kop

4

7

3.

krčení nohou nejde pod tělo

4

10

4.

kolena jsou při záběru u sebe

1

2

5.

kop přechází do splývání

5

9

6.

záběr je veden ve správné hloubce

5

9

7.

ruce nejdou za osu ramenní

0

1

8.

záběr je ukončen přitažením loktů k sobě

1

8

9.

ruce jdou do splývání při záběru

5

9

10.

dýchání je pravidelné (na každý záběr)

9

10

11.

správné zařazení nádechu do souhry

7

11

dýchání

Tab. 7 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu kraul - ročník 2000 KRAUL ROČNÍK 2000

1. lekce

20. lekce

1.

správná poloha hlavy na hladině

2

3

2.

tělo je na hladině rovné

4

6

3.

pohyb nohou vychází z kyčle

0

3

4.

noha je uvolněná v hlezenním kloubu

1

5

5.

zasouvání rukou probíhá na ose plavce

2

6

6.

prsty plavce jsou u sebe

2

3

7.

pohyb rukou je pravidelný

6

8

8.

ruka jde do protaženého záběru

0

3

9.

plavec se nadechuje do stany

0

7

10.

plavec se nadechuje pravidelně

4

7

poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

dýchání

64

Tab. 8 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu znak ročník 2000 ZNAK ROČNÍK 2000

1. lekce

20. lekce

1.

splývavá poloha těla na hladině

3

7

2.

ramena se v záběru natáčí

1

3

3.

noha je uvolněná v hlezenním kloubu

1

4

4.

pohyb nohou vychází z kyčle

2

2

5.

nohy neklesají pod hladinu

7

7

6.

pohyb rukou je pravidelný

3

8

7.

prsty plavce jsou u sebe

1

2

8.

ruka protíná hladinu vně od osy plavce

0

2

9.

záběr je veden v dostatečné hloubce

2

7

10.

plavec se nadechuje pravidelně

7

8

poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

dýchání

Tab. 9 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu prsa - ročník 2000 PRSA ROČNÍK 2000 poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

1. lekce

20. lekce

1.

hlava při záběru rukou protíná hladinu

5

8

2.

plavec má souměrný kop

2

4

3.

krčení nohou nejde pod tělo

1

5

4.

kolena jsou při záběru u sebe

2

2

5.

kop přechází do splývání

5

7

6.

záběr je veden ve správné hloubce

3

5

7.

ruce nejdou za osu ramenní

0

3

8.

záběr je ukončen přitažením loktů k sobě

0

4

9.

ruce jdou do splývání při záběru

6

8

10.

dýchání je pravidelné (na každý záběr)

6

7

11.

správné zařazení nádechu do souhry

5

5

dýchání

65

Tab. 10 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu kraul - ročník 2001 KRAUL ROČNÍK 2001

1. lekce

20. lekce

1.

správná poloha hlavy na hladině

1

4

2.

tělo je na hladině rovné

4

5

3.

pohyb nohou vychází z kyčle

1

3

4.

noha je uvolněná v hlezenním kloubu

1

4

5.

zasouvání rukou probíhá na ose plavce

1

4

6.

prsty plavce jsou u sebe

1

2

7.

pohyb rukou je pravidelný

3

5

8.

ruka jde do protaženého záběru

0

2

9.

plavec se nadechuje do stany

1

4

10.

plavec se nadechuje pravidelně

3

5

poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

dýchání

Tab. 11 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu znak - ročník 2001

ZNAK ROČNÍK 2001

1. lekce

20. lekce

1.

splývavá poloha těla na hladině

1

3

2.

ramena se v záběru natáčí

5

2

3.

noha je uvolněná v hlezenním kloubu

0

3

4.

pohyb nohou vychází z kyčle

0

1

5.

nohy neklesají pod hladinu

3

6

6.

pohyb rukou je pravidelný

3

6

7.

prsty plavce jsou u sebe

2

3

8.

ruka protíná hladinu vně od osy plavce

1

2

9.

záběr je veden v dostatečné hloubce

1

3

10.

plavec se nadechuje pravidelně

5

6

poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

dýchání

66

Tab. 12 - Srovnání kritérií u plaveckého způsobu prsa - ročník 2001

PRSA ROČNÍK 2001 poloha těla

poloha nohou

poloha rukou

1. lekce

20. lekce

1.

hlava při záběru rukou protíná hladinu

3

5

2.

plavec má souměrný kop

0

4

3.

krčení nohou nejde pod tělo

0

1

4.

kolena jsou při záběru u sebe

0

2

5.

kop přechází do splývání

0

4

6.

záběr je veden ve správné hloubce

1

3

7.

ruce nejdou za osu ramenní

0

1

8.

záběr je ukončen přitažením loktů k sobě

0

2

9.

ruce jdou do splývání při záběru

1

5

10.

dýchání je pravidelné (na každý záběr)

2

5

11.

správné zařazení nádechu do souhry

1

4

dýchání

67

Tab.13 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem kraul - všechny ročníky

1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

13

2

uplave do 12,5 m

10

13

uplave do 25 m

1

6

uplave do 50 m

1

4

celkem

25

25

25 20 uplave do 5 m

15

uplave do 12,5 m uplave do 25 m

10

uplave do 50 m 5 0 1. lekce

20. lekce

Obr. 7 - Graf - uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem kraul - všechny ročníky

68

Tab. 14 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem znak - všechny ročníky 1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

18

5

uplave do 12,5 m

5

12

uplave do 25 m

1

6

uplave do 50 m

1

2

celkem

25

25

25 20 uplave do 5 m

15

uplave do 12,5 m uplave do 25 m

10

uplave do 50 m 5 0 1. lekce

20. lekce

Obr. 8 - Graf - uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem znak - všechny ročníky

69

Tab. 15 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem prsa - všechny ročníky

1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

11

0

uplave do 12,5 m

10

11

uplave do 25 m

2

9

uplave do 50 m

2

5

celkem

25

25

25 20 uplave do 5 m

15

uplave do 12,5 m uplave do 25 m

10

uplave do 50 m 5 0 1. lekce

20. lekce

Obr. 9 - Graf - uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem prsa - všechny ročníky

70

Tab. 16 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem kraul - ročník 1999 1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

2

0

uplave do 12,5 m

7

3

uplave do 25 m

1

4

uplave do 50 m

1

4

celkem

11

11

Tab. 17 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem znak - ročník 1999 1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

6

1

uplave do 12,5 m

3

3

uplave do 25 m

1

5

uplave do 50 m

1

2

celkem

11

11

Tab. 18 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem prsa - ročník 1999

1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

3

0

uplave do 12,5 m

5

3

uplave do 25 m

1

4

uplave do 50 m

2

4

celkem

11

11

71

Tab. 19 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem kraul - ročník 2000 1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

7

1

uplave do 12,5 m

1

6

uplave do 25 m

0

1

uplave do 50 m

0

0

celkem

8

8

Tab. 20 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem znak - ročník 2000

1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

8

2

uplave do 12,5 m

0

6

uplave do 25 m

0

0

uplave do 50 m

0

0

celkem

8

8

Tab. 21 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem prsa - ročník 2000

1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

5

0

uplave do 12,5 m

3

3

uplave do 25 m

0

5

uplave do 50 m

0

0

celkem

8

8

72

Tab. 22 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem kraul - ročník 2001 1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

4

1

uplave do 12,5 m

2

4

uplave do 25 m

0

1

uplave do 50 m

0

0

celkem

6

6

Tab. 23 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem znak - ročník 2001

1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

4

2

uplave do 12,5 m

2

3

uplave do 25 m

0

1

uplave do 50 m

0

0

celkem

6

6

Tab. 24 - Uplavaná vzdálenost plaveckým způsobem prsa - ročník 2001

1. lekce

20. lekce

uplave do 5 m

3

0

uplave do 12,5 m

2

5

uplave do 25 m

1

0

uplave do 50 m

0

1

celkem

6

6

73

6.2 Diskuse Na základě našeho pozorování počáteční a konečné úrovně v průběhu 20 lekcí plaveckého výcviku jsme zjistili, že výsledky konečné úrovně jsou lepší než výsledky počáteční úrovně u všech kritérií. Počáteční i konečná u testování všech kritérií byla provedena u každého dítěte zvlášť. Technika plaveckých způsobů byla zaznamenána na 25metrových úsecích. Děti se mihly zastavovat a znovu začít plavat. U zaznamenávání uplavané vzdálenosti se zaznamenávala vzdálenost, kterou uplavaly děti bez zastavení. Ve výcviku se postupovalo vždy od nejjednodušších prvků k více náročným. Celý výcvik byl přizpůsoben úrovni dětí, během cvičebních jednotek obměňován a úkoly byly postupně ztěžovány v souladu s pokrokem dětí. Hojně se využívalo didaktických her a týmových soutěží ve vodě. Výuka vždy začínala zápisem docházky do dokumentace oddílu a správným zahřátím a rozcvičením potřebných svalových skupin. Ke konci hodiny se děti věnovali výuce skoků do vody, obrátek, startů, základů štafetového plavání a trenéři nechali děti volně vyplavat, popř. zklidnit ve vířivé vaně. Výuka vychází ze základní struktury základního a zdokonalovacího plaveckého výcviku, v dalších tréninkových skupinách se výcvik zpřesňuje a obohacuje o další rozlišovací prvky dle úrovně dětí. Během výcviku trenéři často využívali didaktických her a různých plaveckých pomůcek, které usnadňovaly nácvik jednotlivých prvků, vhodně děti motivovaly a zpestřovaly výuku. Trenéři často využívali prvkového plavání, které nacvičovali s dětmi na souši a poté ve vodě. Ve všech lekcích byl dětem umožněn dostatečný počet opakování cvičení a didaktických her, aby se dítě seznámilo s určitým prvkem. Děti nejprve pozorovaly trenéry a samy si vyzkoušely účinnost prvku a trenér měl poté dostatečnou možnost korekce nežádoucích chyb. Při posouzení techniky i uplavané vzdálenosti u jednotlivých plaveckých způsobů byla, dle očekávání, nejslabší počáteční úroveň u plaveckého způsobu znak a nejlepší úroveň u plaveckého způsobu prsa. Když se děti začnou učit plavat, základem jsou prsa, kvůli snadnému použití plaveckých rukávků a kruhu. Při porovnání konečné úrovně se rozdíly zmenšují u všech tří plaveckých způsobů.

74

Při posuzování jsme zaznamenali největší pokrok u dětí nejstaršího ročníku, které bylo ale způsobeno vyšší úrovní motorických a duševních funkcí. Faktor věku má vliv na průběh výcviku. V rámci věkových skupin ale nejsou mezi jednotlivými ročníky významné rozdíly. Žáci prvních ročníků jsou velmi pohybově aktivní, ale velmi brzy se u nich projeví únava a zkracuje se soustředěnost. Cvičením a opakování můžeme dosáhnout správné techniky plaveckých způsobů, ale potřebují k tomu více času, než starší děti. Nejstarší ročník měl také největší zastoupení v pozorovaném souboru, proto jsou výsledky statisticky významnější. I přes tato zjištění se ve skutečnosti prosazuje tendence zahajovat plavecký výcvik co nejdříve, hlavně kvůli tomu, že mladší děti se lépe adaptují na vodní prostředí. Závěrem lze konstatovat, že námi formulované hypotézy byly prací potvrzeny.

75

ZÁVĚR Plavat umí všichni tvorové na Zemi, jen člověk tuto schopnost ztratit, a proto ji musíme již od počátků znovu získávat. V dřívějších dobách nám plavání sloužilo především k překonávání vodních ploch. V současnosti člověk plavání zařadil mezi zdraví prospěšné pohybové aktivity a relaxaci. Lidé, kteří se málo pohybují a nesportují, trpí nedostatkem vyrovnanosti, nedostatkem pocitu klidu a optimizmu. Tělesný pohyb proto doporučujeme nejen z hlediska zdraví tělesného, ale i duševního. Nejen z hlediska pracovní aktivity, ale i z hlediska spokojenosti a naplnění života. Musíme utužovat zájem o pohyb a sport již u dětí, protože zvláště děti jsou charakteristické velkou pohybovou aktivitou, kterou bychom v nich měli podporovat všestranným pohybem, důležitým pro správný vývoj dítěte. Pohyb může vhodně doplnit i plavání. Plavání má pro člověka všestranný význam a nezastupitelný je jeho vliv na organizmus. Je ale velice důležité mít na vědomí, že voda má zcela odlišné vlastnosti, kterým se v rámci vlastního bezpečí musíme přizpůsobit a vést k tomu i děti. Plavání se pojí také s nutností překonávat sebe sama a úspěch při překonání těchto překážek posiluje sebedůvěru, odvahu a rozhodnost u dětí. Již od prvních krůčků se děti s vodou seznamují a učí se ve vodě pohybovat plavat. Největší tíhu na tomto břemenu nesou rodiče, ale nezastupitelné místo mají v České republice také plavecké školy nebo základní školy, pokud mají k dispozici vlastní bazén. Povinná plavecká výuka v dnešní době zahrnuje nejméně 20 lekcí, ale pro bezpečné zvládnutí plavecké techniky je tento počet nedostačující. Proto se musíme zaměřit, zvláště u základního plaveckého výcviku, kde jsou děti již odborně vedeny, na správnou techniku plavání. Technika plaveckých způsobů a její pokrok u šesti až osmiletých dětí v plaveckém výcviku je také tématem této diplomové práce. Na základě výsledků naší práce můžeme konstatovat, že námi formulované hypotézy se potvrdily. Pozorovali jsme vývoj techniky u plaveckých způsobů kraul, znak, prsa a také zlepšování uplavané vzdálenosti u těchto plaveckých způsobů u dětí během dvaceti lekcí výcviku v plaveckém oddíle. Sledovali jsme, skladbu učebních jednotek, organizaci výcviku, chování dětí a jejich reakce během výcviku. Dokázali 76

jsme, že se technika i uplavaná vzdálenost u plaveckých způsobů kraul, znak, prsa po dvaceti lekcích plaveckého výcviku zlepšily. Základem každé plavecké výuky u dětí by měla být motivace a hra. Jen zájem a snaha žáků spolu s odborným vedením se podílí na úspěšném zvládnutí plavecké výuky a jejím dalším zdokonalování. Radostí dětí z pohybu ve vodě a jejich touhou po spontánním pohybu můžeme vhodným způsobem utvářet technicky správně prováděný pohyb. Zjistili jsme, že věk je důležitý ve výuce plavání, ale není rozhodující v adaptaci dětí na vodní prostředí. Ve výcviku se má postupovat vždy od nejjednodušších prvků k více náročným a celý výcvik byl měl být přizpůsoben úrovni dětí, během cvičebních jednotek obměňován a úkoly byly postupně měly ztěžovány v souladu s pokrokem dětí. V plaveckém výcviku je důležité odborné vedení dětí a neméně také i zvýšená bezpečnost u vody. Práce je určena cvičitelům a trenérům plavání, kteří vedou výcvik dětí mladšího školního věku. Najdou zde metodickou pomoc při plaveckém výcviku a v praxi pomohou výsledky trenérům zlepšit skladbu tréninkových jednotek, upozorní je na které části prvkového plavání se hlouběji zaměřit, a kde se vyskytují nejčastější problémy u techniky plavání. Důležitost a rozsah výuky plavání zdaleka převyšuje možnosti plaveckého výcviku v rámci tělesné výchovy na školách. Proto je nezbytné, aby se v dětech pěstoval rozvoj adaptace na vodní prostředí a odstraňoval se strach z vody co nejdříve, aby plavání zůstalo i nadále v oblibě jak dětí, tak dospělých a zájem o plavání jen stoupal.

77

RESUMÉ Tématem této diplomové práce byl výzkum jak se děti zlepšují v plaveckých dovednostech a v technice plaveckých způsobů kraul, prsa a znak. Vzali jsme v úvahu věk dětí, a proto jsme vybrali tří věkové kategorie. V teoretické části práce přinášíme některé obecné informace o historii plavání, významu plavání a duševním vývoji dětí mladšího školního věku. Také uvádíme, jak je plavání zařazeno do školních osnov a do rámcového vzdělávacího programu, techniku plaveckých způsobů a metodologii základního plaveckého výcviku. Ve výzkumné části práce porovnáváme výsledky na začátku a po dvaceti učebních jednotkách plaveckého výcviku. Dále porovnáváme, jak se děti zlepšují v uplavané vzdálenosti plaveckých způsobů kraul, prsa a znak. Na základě dat z testu jsme vypracovali přehledné tabulky a grafy.

SUMMARY The topic of this diploma thesis was a research how the children improve in swimming skills and freestyle, backstroke and breaststroke swimming styles technique. We took under the consideration the age of the children, so we chose children of three different age categories. In the theoretical part of the thesis we bring some general information about the history and importance of swimming and mental development of younger shool age children. We also present how the swimming is placed into school curriculum and the framing educational programme, the swimming styles technique and the basic swimming training methodology. In the research part of the thesis we compare the results in the beginning and after twenty lessons swimming training. Next we compare the children´s improving of the distance they had swum in freestyle, backstroke and breaststroke swimming styles. We created well-arranged charts and graphs based upod the data obtained from tests.

78

POUŽITÁ LITERATURA: 1. BANK, L. Plavecký výcvik. Olomouc: UP, 1991. 2. BĚLKOVÁ, T. a kolektiv. Plavání zdokonalovací plavecký výuka. Praha: NS Svoboda, 1998. 3. ČAČKA, O. Psychologie dítěte. Tišnov: Sursum, 1996. 4. ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha:Portál, 2001. 5. ČECHOVSKÁ, I. Plavání dětí s rodiči. Praha: Grada publishing, 2007. 6. ČECHOVSKÁ, I., MILER, T. Plavání. Praha: Grada Publishing, 2001. 7. ČECHOVSKÁ, I., NOVOTNÁ V., MILEROVÁ, H. Aqua-fitness. Praha: Grada Publishing, 2003. 8. HOFER, Z. et al. Technika plaveckých způsobů. Praha: Univerzita Karlova, 2000. 9. HOCH, M. a kolektiv. Plavání (teorie a didaktika). Praha: SPN, 1983. 10. HOCH, M. Učte děti plavat. Praha: Olympia, 1991. 11. KOLEKTIV. Vzdělávací program. Základní škola. Praha: MŠMT, Fortuna 1996. 12. KOŘÍNEK, M. Metody a techniky pedagogického výzkumu. Praha: SPN, 1976. 13. Kronika plaveckého oddílu TJ Vyškov - 1. a 2. díl. 14. MOTYČKA, J. et al. Teorie plaveckých sportů. Brno: PdF, MU, 2001. 15. LEWIN, G. Slabikář malého plavce. Praha: Olympia, 1979. 16. PRIESLEROVÁ, T. Didaktika základního a zdokonalovacího plaveckého výcviku na školách. Praha: SPN, 1983. 17. RESCH, J. Jak se neutopit. Olomouc: Hanex, 1997. 18. RODRIGEZOVÁ-ADAMIOVÁ, M. Akvafitness. Praha: Euromédia Group, k.s. Ikar, 2005. 19. Rámcový vzdělávací program. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006. 20. SWETTENHAM, W., ATKINSON, J. Trénink plaveckých šampiónů. Praha: Nakladatelství Olympia, 2006. 21. Vyškovské noviny – regionální týdeník. Brno: Vltava-Labe-Press, a.s., MK ČR E 12929.

79