ve světle připravovaných reforem (I. díl)

Sociální služby ve světle připravovaných reforem (I. díl)

odpovědný řešitel: JUDr. Daniela Bruthansová řešitelé: Ing. Anna Červenková PhDr. Zdeněk Janata PhDr. Jiří Kovařík Mgr. Martin Scháněl PhDr. Jitka Veselá

Praha prosinec 1998

Obsah 1. Úvod. 2. Metodika a organizace výzkumu

4 7

3. Postoje rodičů mentálně postižených dětí umístěných v ústavech s celoročním provozem 3.1. Metodika 3.2. Popis vzorku 3.3. Výsledky šetření 3.4. Shrnutí a závěry 3.5. Příloha. Postoje rodičů dětí umístěných ve stacionáři pro tělesně a mentálně postižené děti a mládež 4.1. Metodika 4.2. Informace o rodině a postiženém dítěti 4.3. Výsledky šetření 4.4. Shrnutí a předběžné závěry 4.5. Příloha

9 9 10 11 16 19

4.

23 23 23 25 27 28

5.

Postoje rodičů zdravotně postižených dětí o něž rodiče pečují v domácím prostředí 5.1. Metodika 5.2. Popis vzorku 5.3. Výsledky šetření 5.4. Shrnutí a závěry 5.5. Příloha

30 30 31 31 34 36

6. Postoje pacientů léčeben dlouhodobě nemocných 6.1. Metodika 6.2. Popis základní informace o souboru 6.3. Výsledky šetření 6.4. Shrnutí 6.5. Příloha

39 39 39 42 43 45

7.

Ekonomická problematika připravovaného.zákona o sociální pomoci 7.1. Metodika zkoumání a přístup k problematice 7.2. Modelová ekonomická situace rodiny, pečující o zdravotně postiženého člena 7.3. Dopad financování institucí prostřednictvím příspěvku na péči na jejich ekonomiku 7.4. Shrnutí a doporučení 7.5. Příloha

2

47 48 50 54 66 69

8. Problematika spojená s kontrolou příspěvku na péči 8.1. Metodika 8.2. Vyhodnocení jednotlivých otázek 8.3. Shrnutí a doporučení

80 80 81 87

9. Některé psychologické aspekty sociálních služeb 9.1. Shrnutí

93 98

10. Závěr

99

3

1. Úvod Formulace zadání Potřebu i reálný rozsah sociálních služeb ovlivňuje řada demografických, sociálních a ekonomických faktorů. Prodlužování délky života a pokroky v medicíně umožňují přežití nemocným s různými chorobami či zdravotními postiženími. V mladším i starším věku vzrůstá počet osob, které jsou vzhledem k svému věku a zdravotnímu stavu odkázány na pomoc druhých. Vícegenerační soužití rodin u nás ustoupilo, a proto je nezbytné nacházet nová řešení, která dlouhodobě zabezpečí poskytování potřebné a kvalitní péče všem potřebným. Snahou každé společnosti by mělo být jim tuto péči v co největší míře zajistit přímo v jejich domácnostech. Již nyní při patrné tendenci ke zvyšování životního standardu osob v produktivním věku a přes očekávání obdobných tendencí reálné příjmy osob po produktivním věku stagnují či klesají. S poklesem porodnosti lze očekávat akceleraci poklesu počtu osob v nejmladších ročnících, ale i výrazný pokles podílu ekonomicky

aktivní

populace.

Nepříznivě

působí

i

výrazné

zpomalení

hospodářského růstu. Rozpor mezi potřebami a zdroji sociálních služeb se rychle zvýrazňuje. Návrh zásad zákona o sociální pomoci by měl na uvedené tendence reagovat a přinést zásadní změny jak v oblasti poskytování sociálních služeb (t.j. služeb sociální péče a sociální intervence), tak ve způsobu jejich financování. Z nich je předmětem zájmu tohoto projektu část zahrnující služby sociální péče. Příjemci služeb sociální péče (popřípadě jejich zákonní zástupci) by měli mít možnost si podle vlastního rozhodnutí zvolit takovou sociální službu, která bude podle jejich uvážení pro ně nejvhodnější, včetně jejího poskytovatele. Služby by měli hradit přímo poskytovateli, a to jak z vlastních finančních zdrojů (starobní důchod, invalidní důchod...), tak i z nové dávky příspěvku na péči. Ten by měl být poskytován osobám, které jsou pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav závislé na péči jiné osoby. Příspěvek by měl být poskytován

okresním úřadem

s přihlédnutím k míře závislosti v I. - IV. stupni. Míru závislosti by stanovovala indikační komise, “posudkový orgán” okresního úřadu.

4

Okresní úřad by měl

rovněž zabezpečit kontrolu využívání příspěvku pro jeho daný účel, především z hlediska zjištění stavu dané osoby a její domácnosti. Mezi potencionální příjemce příspěvku by měli patřit zejména obyvatelé ústavů sociální péče, osoby (děti i dospělí) tělesně či mentálně postižené a dlouhodobě nemocné, poživatelé starobních a invalidních důchodů, kteří vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu vyžadují péči, a osoby, kterým je poskytována pečovatelská služba. Posílené příjmy těchto občanů vytvoří koupěschopnou poptávku, která by měla vést k rozšíření okruhu poskytovatelů služeb a k případnému zefektivnění provozu stávajících. Kromě toho lze očekávat posílení úlohy nestátních subjektů i rodiny v oblasti poskytování sociální péče. Věcným záměrem projektu je posoudit u vzorku potencionálních příjemců jaké eventuální změny v chování příjemců příspěvku na péči, respektive jejich rodin a zákonných zástupců lze očekávat při poskytování výše uvedené dávky. Zejména chce stanovit zda a v jaké míře lze očekávat přesun z ústavní do domácí péče a popřípadě jak se změní rozsah, struktura a kvalita péče. V neposlední řadě chce posoudit jaká je možnost kontroly užití a věcného usměrnění poskytovaných prostředků jejich správci. Nezanedbatelným

aspektem

je

ekonomické

vyhodnocení

provozu

stávajících zařízení, zejména ústavů sociální péče, z hlediska odlišného způsobu financování. Stejně důležitou je i analýza budoucí příjmově - výdajové situace rodiny pečující o svého zdravotně postiženého člena. Při řešení tohoto projektu se přihlíží k úzké interakci zdravotních a sociálních aspektů u služeb sociální péče a k jejich integritě, která z toho vyplývá. Cílem výstupu je na základě uvedeného hodnocení: • ukázat možné změny v chování příjemců sociálních služeb, popřípadě jejich rodin, které vzhledem k novým možnostem lze očekávat, • porovnat

u vybraných ústavů sociální péče dopad nového systému na jejich

hospodaření,

5

• zjistit, zda navržený příspěvek na péči bude dostatečně stimulující pro rodinu, aby převzala či jinak zajistila péči o svého handicapovaného člena v domácím prostředí, • navrhnout vhodné kontrolní mechanismy k zajištění racionálního příspěvku na péči jak ze strany jeho příjemce, tak i poskytovatele.

6

2. Metodika a organizace výzkumu Terénní šetření zaměřené na zjištění chování potenciálních příjemců příspěvku na péči, jehož uzákonění by mělo vstoupit v platnost spolu s platností zákona o sociální pomoci, bylo realizováno v průběhu měsíce dubna a května 1998. Respondenty byli rodiče zdravotně postižených dětí (termín dítě v případě mentálně postižených používáme i pro dospělé svěřence ústavů pro mentálně postižené) umístěných v některém z ústavních zařízení sociální péče, rodiče dětí evidovaných v nadaci Dětský mozek a dále dospělí pacienti umístění v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Kromě již uvedeného šetření jsme se obrátili se žádostí o spolupráci na sociální odbory okresních a některých městských úřadů, abychom zjistili názor jejich zaměstnanců na některé z dalších aspektů připravovaného zákona, především stanovení vhodných kontrolních mechanizmů k zajištění racionálního využívání příspěvku na péči. Při sběru dat převažovala poštovní anketa. Tou byla získána data od rodičů zdravotně postižených dětí a od okresních úřadů. V léčebnách pro dlouhodobě nemocné vyplňovali dotazníky tazatelé (sociální pracovnice). Objektivní data o svěřencích ústavů pro mentálně postižené a jejich rodinách, kterým byl dotazník zaslán,

jsme

získali

vyplněním

dotazníků

za

svěřence

prostřednictvím

zaměstnanců těchto ústavů. Celkem jsme distribuovali 454 dotazníků do rodin se zdravotně postiženými dětmi, 100 dotazníků do léčeben pro dlouhodobě nemocné a 96 dopisů sociálním odborům okresních a vybraných městských úřadů. Soubor rodin se zdravotně postiženými dětmi zahrnuje svěřence tří ústavů pro mentálně postižené s celoročním pobytem. Ve dvou z těchto ústavů byly do průzkumu zařazeny rodiny všech svěřenců, v jednom ústavu skupina 50 rodin. Soubor rodin, které mají své postižené dítě v současné době umístěno v některém z ústavů

pro mentálně postižené s celoročním pobytem, zastupuje 212

respondentů.

7

Rodin, které mají své mentálně postižené dítě umístěné v námi vybraném nestátním denním stacionáři pro mentálně postižené, bylo do šetření zahrnuto 60. Rodinám evidovaným v Nadaci dětský mozek bylo rozesláno celkem 131 dotazníků. Tato skupina zahrnuje rodiny, které mají své postižené dítě z větší části ve své péči v kombinaci s péčí zabezpečovanou v některém z denních zařízení pro tyto děti, část dětí je umístěna v zařízení s týdenním, popřípadě s celoročním pobytem. Rodinám se zdravotně postiženými dětmi, jak již bylo uvedeno, bylo distribuováno 454 dotazníků. Celkem se v této skupině vrátilo 239 dotazníků, což představuje 52,6 % návratnost. Dospělí občané jsou v našem šetření zastoupeni pacienty umístěnými v současné době ve dvou léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Celkem s nimi bylo vyplněno 100 dotazníků. Dotazníky určené okresním úřadům (včetně obvodních úřadů hlavního města Prahy) a vybraným městským úřadům byly zaslány celkem 96 subjektům. Na anketu odpovědělo 59 respondentů, což představuje návratnost 61,5 %. Ekonomickou situaci ústavů sociální péče zkoumáme ve spolupráci s odborem informatiky MPSV z údajů ročního výkazu V1 - 01 z hlediska dostatečnosti potencionálních příspěvků na péči k financování neinvestičních nákladů těchto zařízení ( problematikou investic se nezabýváme ). Při posuzování ekonomické situace vycházíme právních předpisů platných k 31.8.1998. Ekonomickou situaci rodin zkoumáme jednak na teoretickém modelu dvoučlenné rodiny důchodců, jednak u čtyřčlenné rodiny se 2 dětmi, z nichž jedno je těžce zdravotně postižené.

8

3. Postoje rodičů mentálně postižených dětí umístěných v ústavech s celoročním provozem (PhDr. Zdeněk Janata, PhDr. Jitka Veselá) Záměrem terénní sondy realizované v průběhu měsíce dubna a května 1998 bylo zjistit pravděpodobné chování rodin, jejichž mentálně postižené děti (termín dítě užíváme v práci i pro dospělé obyvatele) jsou v současné době umístěny v ústavním zařízení s celoročním pobytem a jsou tedy potenciálními příjemci příspěvku na péči, jehož uzákonění by mělo vstoupit v platnost spolu s platností zákona o sociální pomoci. Naším cílem, s ohledem na omezené finanční prostředky, bylo alespoň orientačně zjistit, zda by poskytnutí určitých finančních částek rodině vedlo ke změně způsobu zabezpečení péče potřebné pro její dítě a v jakém rozsahu. Objektem našeho šetření byly rodiny, které mají své mentálně postižené dítě umístěné v některém ze tří námi vybraných ústavů poskytujících celoroční péči vybraných tak, aby byly zastoupeny pokud jde o materiální zázemí různé typy ústavů. 3. 1. Metodika Data o rodinách a

speciálních potřebách konkrétních postižených dětí a

názor na zkoumanou problematiku jsme získali jednak prostřednictvím odborných pracovníků uvedených zařízení, jednak od rodičů dětí zahrnutých do souboru. Pro sběr dat jsme použili dva druhy dotazníků, které byly pro zpracovatele 1

anonymní . Pracovníci ústavů vyplňovali požadované údaje jednak podle záznamů, které pro jednotlivé svěřence (obyvatele) vedou, jednak na základě svých osobních zkušeností

ze spolupráce s konkrétní rodinou. Dotazník

vyplňovaný pracovníky zařízení obsahoval kromě jiného i

objektivní údaje o

zdravotním stavu dítěte a z něj vyplývajícího rozsahu potřebné péče, současném zájmu rodiny o dítě, úvahu pracovníků o chování rodičů v případě pobírání 1) Každému svěřenci (obyvateli) ústavu bylo přiděleno číslo, pod kterým pracovníci potřebné údaje o rodině vyplňovali. Pod stejným číslem byly dotazníky rozeslány rodinám. Anonymita odpovědí rodin vůči

zařízení, kde bylo

dotazníků rodinami přímo na výzkumné pracoviště.

9

postižené dítě umístěno, byla zajištěna vracením

příspěvku na péči a jejich schopnost dítěti potřebnou péči zajistit a dále zdůvodnění, proč by ústav návrat dítěte do rodiny doporučil či nedoporučil. Údaje od rodičů byly získány prostřednictvím poštovní ankety. Dotazník vyplňovaný rodiči zjišťoval důvody vedoucí k umístění dítěte do ústavu s celoroční péčí, dotaz, zda rodiče někdy uvažovali o návratu dítěte zpět do rodiny a okolnosti, které by návrat dítěte do rodiny umožnily. Dále tento dotazník zjišťoval, co vše by dítě podle názoru rodičů muselo mít v rodině pro plnohodnotný život zajištěno a jakým způsobem by toto rodina zabezpečovala. Rovněž jsme se pokusili zjistit, jak by podle názoru rodičů mělo být jejich dítě, které by si vzali zpět z ústavu domů, zabezpečeno v případě, že by oni sami již nadále potřebnou péči z důvodu nemoci či stáří nemohli poskytovat. Šetření zahrnuje celkem 212 rodin, které, jak již bylo řečeno, mají své mentálně postižené dítě umístěno v některém z ústavů s celoroční péčí. Ve dvou z těchto ústavů byly do průzkumu zařazeny rodiny všech svěřenců, v jednom ústavu vybraná skupina rodin.. Vyhodnocení dat získaných prostřednictvím pracovníků zařízení zahrnuje údaje o všech zkoumaných rodinách, data získaná přímo od rodin jsou odpovědi 97 rodičů, což představuje 45,7% návratnost dotazníků.

2

Objektivní data získaná prostřednictvím pracovníků jednotlivých zařízení považujeme v naší zprávě za stěžejní, pohled rodiny vzhledem k menší návratnosti podkladů považujeme za doplňkový, mající pouze orientační charakter. V této fázi zpracování používáme výsledky třídění 1. stupně. 3. 2. Popis vzorku Všechny tři námi vybrané ústavy jsou určeny pro mentálně postižené ve věku od 3 let s věkovým omezením do 45 let, do 48 let a bez omezení věku. Všechna zařízení jsou koedukovaná s celoročním provozem, v jednom z nich je péče poskytována i v týdenním a denním režimu. U všech třech ústavů je

2 ) Pro další zpracování odpovědí byly oba takto získané dotazníky spojeny.

10

přidružena pomocná nebo zvláštní škola, všechny tři ústavy současně slouží k výkonu nařízené ústavní výchovy. Svěřenci souboru jsou zastoupeni v širokém věkovém rozpětí, nejstaršímu je 68 let, nejmladšímu 5 let. Dětí a mládeže do 18 let je v souboru 29,7%, početněji je zastoupena věková skupina 19 - 30 let (50,0%), 20,3 % umístěných je starších. Délka pobytu v ústavním zařízení se pohybuje v širokém rozpětí od méně než 1 rok do 42 let, kumuluje v intervalu 11 - 13 let (30,0%). Míra postižení dětí byla identifikována pětistupňovou škálou od mírné po hlubokou mentální retardaci. Těžkou mentální retardací je postiženo 47,4% a střední 41,7% dětí. V pásmu lehké mentální retardace jsme zaznamenali 5,7% a v pásmu hluboké retardace 4,5% dětí. Ve vybraných ústavech je umístěno i 0,9% dětí s mírnou mentální retardací. U dětí umístěných v námi vybraných ústavech je mentální postižení často kombinováno s některým, zpravidla somatickým postižením (53,3% případů). Nejčastěji je kombinováno s postižením tělesným (35,4%), dále podle četnosti následuje kombinace s poruchami psychiky (16,3%), postižením zraku (7,1%), sluchu (4,7%) a metabolickými poruchami (2,4%). Převážná většina dětí je mobilních (85,4%), mobilních za pomoci pomůcky je 5,2% a zcela imobilních je 9,4% dětí.

3.3.

Výsledky šetření

Úhrada ústavní péče Stanovení výše úhrady za poskytovanou ústavní péči odpovídá věkovému složení postižených. Velká většina (73,1) dětí pobírá vlastní důchod. Zjistili jsme, že průměrná výše těchto důchodů je 4433 Kč a průměrná výše úhrady z nich stanovená činí 3821 Kč.

3)

3

Z rozdílu vyplácené výše důchodu a výše stanovené úhrady je zřejmé, že v souladu s platnými předpisy mají dospělé děti k dispozici

pouze odpovídající část z částky životního minima určené k úhradě osobních potřeb.

11

Pokud byla úhrada ústavní péče stanovena rodině (22,6%), pohybuje se její výše v rozpětí od 826 do 1680 Kč (v průměru 1097 Kč). Devíti rodinám (4,3%) nebyla úhrada stanovena.

4

Výše přídavku na dítě, který je do ústavu zasílán, odpovídá podle našeho 5

propočtu jeho výši poskytované ve zvýšené výměře . Etnická příslušnost dětí V terénním šetření jsme zjišťovali i podíl rómských dětí umístěných v námi vybraných ústavech. Jejich počet není zanedbatelný (cca 10%), ale ani ne takový, aby byl chápán jako výrazné specifikum svěřenců sledovaných ústavů. Charakteristiky rodin a rodinného prostředí Vlastní úplnou rodinu má 47,4% šetřených dětí, úplnou rodinu s jedním nevlastním rodičem 12,7% dětí. Pouze matku má 19,1% a jen otce 5,3% dětí. 10,0% těchto dětí má náhradní rodinu a o 0,5 % dětí se starají prarodiče nebo některý z příbuzných. Současnou rodinnou situaci 4,8% dětí pracovníci ústavů neznají. Pouze 10,8% mentálně postižených dětí vyrůstá jako jedináček, ostatní mají sourozence, nejčastěji jednoho (51,9%) nebo dva (21,7%). Tři a více sourozenců má 15,5% dětí.

6

Sourozenci dětí umístěných v ústavu jsou v převážné míře (86,3%) zdraví, 12,7% jich je rovněž postiženo mentálně a

0,9% má tělesně postiženého

sourozence. Převaha ( 88,7%) těchto dětí pochází z rodin, kde jsou oba rodiče zdrávi, 11,3% dětí má některého z rodičů postiženého (3,8% mentálně, 1,4% tělesně, 6,1% smyslově). Ve 3,8% rodin je kromě sourozenců a rodičů postižen i některý další člen rodiny ( 3,3% mentálně, 0,5% smyslově). Rodiče našeho souboru mají nejčastěji nižší střední vzdělání (matky 36,8%. otcové 39,2%). Podíl nízkého vzdělání je výrazný zvláště u matek. Neukončené 4 ) Rodina neznámého pobytu, rodiče zemřeli apod. 5 ) Rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,10. 6 ) Tři sourozence má 4,2%, čtyři 2,4%, pět 2,8%, šest 2,8%, sedm a více sourozenců má 3,3% mentálně postižených dětí.

12

základní vzdělání má 20,8% matek (13,7% otců) a ukončené základní vzdělání 25,5% matek (17,9% otců). Vyššího středního vzdělání dosáhlo 7,5% matek (4,2% otců) a vysokoškolského 2,8% matek (7,1% otců). Vzdělání nezjištěno u 6,6% matek (17,9% otců). Rodinná vazba Pevnost zachované rodinné vazby mezi rodiči a dítětem umístěným ve vybraných ústavech jsme se pokusili zjistit dotazem na frekvenci návštěv rodičů v zařízení a na počet dnů, které dítě tráví doma s rodinou. 44,9% dětí v ústavech nenavštěvují rodiče vůbec a 14,8% dětí navštíví jejich rodiče jednou či dvakrát za rok. Téměř 40% rodičů navštěvuje dítě v ústavu častěji (viz tab. č. 1). Pokud jde o pobyt dítěte doma, vykresluje výsledek otázky podstatně jiný obraz než předchozí údaj o návštěvách rodičů v ústavech. Pomineme-li 32,4% dětí, které nejsou do rodiny brány vůbec, je počet dnů trávených ostatními dětmi v rodině vysoký. Je však třeba vzít v úvahu i to, že některé rodiny využily možnost poskytovanou ústavem - umístit dítě v týdenním nebo denním pobytu. I přes tuto korekci se nám jeví délka pobytu dítěte v rodině příznivě (viz tab. č.2). Postoje pracovníků ÚSP Hodnotí-li pracovníci ústavů vliv pobytu dítěte v rodině, odpovídají na otázku zjišťující, zda tento pobyt ovlivňuje vývoj dítěte spíše v kladném smyslu, “ano” u 39,7% dětí, u 37,6% odpovídají “ne” a u 22,7% uvádějí, že toto “nedokáží odhadnout”. Zajímavý je jejich názor na zájem rodičů vzít si dítě v případě pobírání příspěvku domů. Předpokládají, že 93,4% rodičů by si dítě z ústavu domů nevzalo. Přitom jsou toho názoru, že 25,1% rodičů je schopno svým dětem adekvátní péči zajistit, u 50,7% rodičů uvádějí, že potřebnou péči schopni zajistit nejsou a u 24,1% rodičů lze podle pracovníků toto těžko odhadnout. Na náš dotaz, zda by ústav dítěti s ohledem na jeho zájem návrat do rodiny doporučil, jsme zaznamenali 14,4% kladných odpovědí. V upřesňující volné otázce pracovníci ústavů svůj názor na možnost doporučení ústavem konkrétně zdůvodňovali. Zatímco pozitivní odpovědi zhruba odpovídá frekvence výroků 13

“trvalý zájem rodiny, dobře fungující rodina” (12,0% případů), ostatní, vesměs záporné výroky uvádíme podle četnosti v tab.č.3. Zvláště je třeba si povšimnout výroků: rodiče nejsou schopni zajistit péči z důvodu věku a vlastních zdravotních problémů (14,5%), rodiče jsou sami zdravotně postiženi- mentálně, psychicky, alkohol (10,5%), nařízená ústavní výchova (7,5%), týrání dítěte v minulosti a jeho zanedbanost při návratu od rodiny (4,5%). Pohled rodiny O vyplnění komplementárního dotazníku k jednotlivým svěřencům byly požádány i jejich rodiny. Návratnost dotazníků v tomto případě nedosáhla ani poloviny(45,7%), takže statistické zpracování má hodnotu spíše jen orientační, doplňkovou. V prvé řadě rodiny odpovídaly na otázku o okolnostech, které ovlivnily jejich rozhodnutí umístit dítě v ústavu s celoroční péčí. Jmenovitě bylo sledováno 14 typů důvodů k tomuto rozhodnutí - respondenti hodnotili na škále “vůbec ne”, “částečně”, “rozhodně ano.” Pomocí váženého průměru odpovědí (interval od 1,0 po 3,0) lze uspořádat sledované důvody do pořadí podle jejich zjištěné závažnosti (viz tab.č.4). Z pohledu sledované problematiky nacházíme na předních místech kromě jiného, důvody ekonomické a potřebu poskytnout dítěti speciální péči. Na otázku, zda rodiče někdy uvažovali, že by své dítě vzali z ústavu s celoroční péčí zpět domů a starali se o ně, odpověděla většina (67,0%) rodičů negativně, zhruba jedna třetina odpovídajících zvolila odpověď “ano, ale situaci jsme neřešili, protože nebyly vytvořeny podmínky, abychom si dítě mohli domů vzít”. Na základě hypotetické úvahy o finančním příspěvku dala jen menší část odpovídajících najevo ochotu či zájem převzít dítě do domácí péče (viz.tab.č.5). Bez dalších podmínění by si dítě zpět do rodiny vzalo pouze 5 rodin. Odhad potřebné finanční částky v případě převzetí dítěte z ústavu domů neuvedla větší část odpovídajících (72,4%). Zbývající finanční částku uvedli, minimálně však asi v jedné třetině případů jako sotva reálnou pro uvažovaný státní příspěvek (rozmezí 10 000 až 30 000 Kč). Zabezpečení plnohodnotného života mentálně postiženého dítěte v rodině je náročná záležitost. Rodiče se vyjadřovali k deseti předloženým položkám v

14

dotazníku. Podle frekvence kladných odpovědí vzniklo pořadí zabezpečení potřeb dítěte podle názoru rodičů (viz tab.č.6). Frekvence odpovědí “ne” a “nevím” v kombinaci s odpověďmi na prvém a druhém místě u odpovědi “ano” naznačují podle našeho soudu nebezpečí “zvrhnutí se” poskytované péče při návratu dítěte zpět do rodiny na pouhé hlídání, případně mohou svědčit o neznalosti potřeb dítěte ze strany rodičů. Naši domněnku částečně potvrzují konkrétní představy o praktické stránce řešení situace po převzetí dítěte do rodinné péče - 19,3% odpovědí “pečovala by matka” (viz. tab. č.7). Zvažovaný finanční příspěvek na zajišťování sociálních služeb pro postižené dítě zůstávající v rodině předpokládá existenci dostatečné sítě specializovaných zařízení. Jaká je realita, resp. informovanost o existenci těchto zařízení mezi jeho potenciálními uživateli zjišťovala otázka: “Poskytuje v místě bydliště nebo blízkém okolí státní či nestátní subjekt služby, které byste po převzetí dítěte z ústavu mohli využít?” Pozitivních odpovědí se objevilo málo: 10,9% -ano, známe takový a máme dostatek informací, 21,7% - ne, žádné takové zařízení zde není, 17,4% - nevíme, nemáme dostatek informací. Představa rodičů o kontinuitě péče o postiženého v domácím prostředí i v období, kdy rodiče již pro stáří nebo nemoc tuto péči již sami zajišťovat nemohou, je vlastní jen malé části těch, kteří na otázku odpověděli (viz tab. č.8). Další relevantní okolnosti K nesporně významným okolnostem, s kterými je třeba v úvahách o preferování péče o postižené děti v jejich rodinách počítat, patří “ekonomické parametry” rodinné situace. V realizovaném šetření byly identifikovány jednak charakteristikami ekonomické aktivity rodičů, jednak vlastním hodnocením finanční situace rodiny. Mezi 87 matkami a 64 otci, od nichž jsme údaje získali, je 50 ekonomicky aktivních matek a 43 otců. Ekonomicky neaktivních matek je 37 (7 z nich uvedlo, že je v domácnosti, 30 v důchodu), 21 ekonomicky neaktivních otců jsou důchodci. Ze subjektivního hodnocení finanční situace rodiny je situace sledovaného vzorku (těch, kteří odpověděli)

vzhledem k obecné situaci v populaci, jak je

15

zjišťována např. výzkumem veřejného mínění, zřejmě horší ( viz tab.č.9). Jde samozřejmě - jak naznačeno - o subjektivní hodnocení (tatáž faktická situace může být různými subjekty hodnocena prakticky kteroukoliv variantou). Pro sledovaný účel, tj. zajištění odpovídající péče o postiženého jedince, jde o identifikaci v podstatě přiměřenou. Jestliže “z ruky do úst” nežije pouhá jedna desetina vypovídajících rodin, znamená to, že poskytovaný finanční příspěvek by musel v naprosté většině případů nutné rodinné náklady navíc víceméně pokrýt. Posledním údajem, o kterém jsme předpokládali, že by mohl mít význam pro poskytování potřebné péče postiženému dítěti (z pohledu vybavenosti potřebnými službami), byla velikost obce, ve které rodina žije (viz tab.č.10). 3. 4. Shrnutí a závěry Zpráva přináší stručnou informaci o výsledcích terénní sondy zpracované za účelem zjištění možného chování rodičů v případě, že jejich dítěti bude přiznán příspěvek na péči, jehož zavedení se předpokládá v souvislosti s platností zákona o sociální pomoci. Jedná se o rodiny s mentálně postiženým dítětem umístěným v současné době v ústavu sociální péče s celoročním pobytem. Zpráva zachycuje základní zpracování výsledků 1. stupně třídění. Budeme-li charakterizovat současného svěřence umístěného v námi vybraných ústavech pro mentálně postižené s celoročním pobytem, jde převážně o mobilní dítě postižené středním a těžkým stupněm mentální retardace kombinované s některým dalším postižením, nejčastěji somatickým. Je mu 15 až 25 let a v ústavním zařízení žije 11 až 13 let . Jeho rodina je v převážné míře úplná s oběma vlastními rodiči, případně s jedním rodičem nevlastním. Každé čtvrté dítě však žije pouze s jedním rodičem, častěji matkou a každé desáté dítě má náhradní rodinu. V rodině žije více dětí, častěji dvě až tři včetně dítěte umístěného v ústavu, v některých rodinách však i více než sedm. Relativně častým postižením v rodině je mentální postižení sourozence. Rovněž rodiče dítěte umístěného v ústavu nejsou vždy zdraví, přibližně každý desátý rodič je postižen mentálně, tělesně či smyslově. Řada rodičů je v důchodovém věku.

16

Návštěva vlastního dítěte v ústavu je nepochybně významným indikátorem rodičovské odpovědnosti, lidské či sociální vazby mezi rodiči a jejich (bohužel) postiženým potomkem. Z uvedených údajů o frekvenci návštěv se na první pohled zdá, že u téměř poloviny případů jsou rodičovské vazby natolik vyhaslé, že předpoklad převzetí

dítěte do rodiny je buď zcela nereálný, nebo by šlo

pravděpodobně o zneužití předpokládaného finančního příspěvku na zaopatření sociálních služeb. (Ani jedna návštěva za rok asi nesvědčí o zřetelném zájmu naproti tomu jedna či více návštěv za měsíc zřetelný pocit odpovědnosti či rodičovskou vazbu nepochybně naznačuje). Tento nepříznivý závěr je však poněkud vyvážen údaji o značném časovém rozsahu pobytu dětí během roku doma. Samotné pobyty v rodině ale jistě nejsou jediným či rozhodujícím kritériem pro eventuální zvažování vhodnosti převzetí dítěte z ústavu domů a zajišťování potřebné péče rodinou u specializovaných institucí - hodnocení pobytů doma není totiž pracovníky ústavů hodnoceno jednoznačně. Názor pracovníků zařízení na zájem rodičů vzít si dítě v případě pobírání příspěvku domů nelze přehlížet vzhledem k tomu, že jde o názor zkušených a do problematiky zasvěcených lidí. I když postoje k otázce na schopnost rodiny zajistit adekvátní péči a konec konců i k otázce na předpoklad doporučení ústavu poněkud zmírnily jednoznačně pesimistické hodnocení potenciálního zájmu rodičů o trvalou rodinnou péči o postižené dítě (efekt pobírání finančního příspěvku lze jen odhadovat), nelze jejich výrazně záporné vyznění zpochybňovat, zvláště jsouli vzaty v úvahu i negativní důvody, pro které by ústav návrat dítěte do rodiny nedoporučil. Podíl rodičů, kteří by se za splnění jistých okolností rozhodli převzít dítě do rodinné péče, je vcelku shodný s podílem dotázaných, kteří uvedli, že o tomto řešení v minulosti uvažovali. Hypoteticky lze předpokládat, že jde do značné míry o tutéž část souboru a že jde stále o víceméně identickou jednu třetinu případů, do jejichž osudů by uvažovaná zákonná úprava mohla efektivně zasáhnout. Otázkou však zůstává, zda by rodiče byli skutečně schopni adekvátní péči dítěti poskytnout, zvláště v případech svého vyššího věku či v případě rodin s nízkou vzdělanostní úrovní, rodin neúplných, resp. takových, kde si nikdo z rodiny

17

nemůže dovolit nechodit do zaměstnání, event. rodin bydlících v malých obcích, kde lze jen ztěží předpokládat dostupnost potřebných odborných služeb pro takto postižené dítě. Z odpovědí rodičů totiž současně vyplývá určité vakuum v síti potřebných sociálních služeb v okolí jejich bydliště a podobně není na patřičné výši ani jejich příslušná informovanost. Malou část souboru, která preferuje péči o postiženého potomka v domácím prostředí i v situaci, kdy vlastními silami to již zajišťovat nelze, můžeme však pravděpodobně považovat za jakýsi průkopnický zárodek trendu, jehož posilování si klade za cíl i uvažovaná změna zákona o sociální pomoci. Na základě získaných poznatků lze vyslovit následující hypotézy, které se pokusíme ověřit při dalším zpracování: -

s délkou pobytu dítěte v ústavu reálnost jeho převzetí do rodinné péče klesá

-

kombinace postižení u dítěte snižuje možnost jeho převzetí do rodinné péče

-

děti s méně závažným stupněm mentální retardace mají větší šanci nevypadnout z normálního života

-

u imobilních dětí je šance na převzetí do rodinné péče pravděpodobně menší

-

větší šanci na návrat do rodiny má pravděpodobně dítě, které má úplnou rodinu

-

výskyt dalšího postižení v rodině pravděpodobně omezuje předpoklad návratu dítěte do rodiny

-

lze předpokládat větší reálnost převzetí dítěte do rodinné péče za předpokladu disponování příslušným finančním příspěvkem u těch rodičů, kteří navštěvují dítě v ústavu častěji

-

předběžně se jeví jako rozhodně legitimní požadavek odborného vyjádření k návratu dítěte do rodiny a určité průběžné kontroly v případě uskutečnění záměru přesouvat péči o postižené osoby více do jejich rodinného prostředí

-

nelze předpokládat, že by došlo v souvislosti s vyplácením příspěvku na péči k hromadnému odchodu mentálně postižených dětí z ústavů s celoročním pobytem do rodin

-

pro mentálně postižené děti je třeba stanovit standardy nutné péče.

18

3. 5. Příloha T a b u l k a 1 Návštěva svěřenců rodinnými příslušníky Frekvence návštěv vůbec ne 1x za rok 1x za půl roku 1x za 3 měsíce 1x za měsíc častěji než 1x za měsíc denní pobyt

Tabulka2

Abs. 88 10 19 31 25 21 2

Rel. 44,9 5,1 9,7 15,8 12,8 10,8 1,0

Počet dnů, které dítě tráví s rodinou

Počet dnů v rodině 0 dnů max.15 dnů 16 - 30 dnů 31 - 60 dnů 61 - 120 dnů 121 až 365 dnů

Abs. 67 23 31 50 24 12

Rel. 32,4 11,1 15,0 24,1 11,6 5,8

T a b u l k a 3 Zdůvodnění předpokladů k doporučení či nedoporučení dítěte do rodinné péče - podle četnosti Důvody, proč by pracovníci ústavu návrat dítěte do rodiny doporučili / nedoporučili absolutní, trvalý nezájem rodiny rodiče nejsou schopni péči zajistit (věk, zdravotní problémy) umístění v ÚSP vyhovuje dítěti i rodině rodiče jsou sami zdravotně postiženi (mentálně, psychicky, alkohol) dítě vyžaduje zvláštní odbornou péči, rodina ji nemůže poskytnout nařízená ústavní výchova péče by se zúžila pouze na jakési hlídání týrání v minulosti, zanedbanost při návratu z rodiny rodiče mají zájem pouze o úspory dítěte rodina není ochotna ani schopna se o dítě postarat rodiče ztratili postupně zájem dítě je sice na rodinu citově vázáno, rodina však o něj nemá zájem

19

Rel. 15,5 14,5 13,0 10,5 8,5 7,5 5,5 4,5 3,0 3,0 2,0 1,0

T a b u l k a 4 Důvody rozhodnutí umístit dítě v ústavu Důvody, které vedly k rozhodnutí rodiny umístit dítě v ústavu s celoročním pobytem

vážený průměr

matka, která o dítě pečovala, nemohla nastoupit do zaměstnání a klesla ekonomická úroveň rodiny

2,63

rodiče si mysleli, že dítěti bude nejlépe mezi stejně postiženými dětmi

2,62

péče o dítě byla příliš časově náročná

2,58

dítě potřebovalo speciální péči, kterou mu rodina nemohla zajistit

2,19

péče, kterou dítě potřebovalo, byla příliš finančně náročná

2,14

obava, že dítě výchovně nezvládnou

2,13

ohled na výchovu ostatních sourozenců

1,89

rodiče nenašli nikoho, kdo by jim radil při výchovných problémech s dítětem

1,76

v okolí rodiny nebylo zařízení pro denní pobyt

1,70

rodičům vadil negativní postoj okolí(sousedů)

1,69

postižení dítěte ovlivnilo vztahy v manželství

1,60

některým členům rodiny postižení dítěte vadilo

1,42

postižení dítěte bylo jedním z důvodů rozpadu manželství

1,38

jednalo se o další postižené dítě v rodině

1,30

T a b u l k a 5 Posouzení vlivu zavedení finančního příspěvku na zájem rodičů převzít dítě do domácí péče Vliv výše příspěvku na poskytovanou v rodině

změnu

ústavní

péči

Abs.

Rel.

dítě bychom si do domácí péče vzali, i kdyby finanční prostředky nestačily a bylo potřebné je doplnit o další částky (např. z platu, spoření apod.)

5

5,9

dítě bychom si do domácí péče vzali pouze za předpokladu, že by příspěvek spolu s dalšími dávkami pokryl veškeré náklady spojené s životem našeho dítěte v rodině

7

8,2

dítě bychom si do domácí péče vzali pouze za předpokladu, že by výše tohoto příspěvku byla tak vysoká, aby nebylo nutné na zajištění potřebné péče žádat o další sociální dávky

15

17,6

žádná finanční částka není tak vysoká, abychom uvažovali o možnosti návratu dítěte do rodiny, péči bychom těžko zvládli

58

68,2

20

péče

na

T a b u l k a 6 Charakteristika péče, která by musela být rodiči zajištěna Péče, kterou podle názoru rodičů potřebuje dítě v případě jeho návratu do rodiny zajistit

Ano

Ne

Nevím

stálý dohled

96,2

2,6

1,3

zdravotní péče

95,7

4,3

-

pomoc při sebeobsluze

73,9

20,3

5,8

rehabilitace

60,9

25,0

14,1

rozvoj zájmové činnosti

59,1

28,8

12,1

možnosti kulturního vyžití

56,9

29,2

13,8

možnosti sportovního vyžití

54,0

36,5

12,7

přiměřená forma vzdělávání

51,5

25,8

22,7

logopedická péče

50,8

36,5

12,7

7,7

23,1

69,2

příprava na pracovní uplatnění

T a b u l k a 7 domácí péče

Způsob zajištění péče rodiči v případě převzetí dítěte do

Způsob zajištění péče

Abs.

Rel.

17

19,3

dítě v denním pobytu

6

6,8

osobní asistence+další služby

3

3,4

jiný způsob

3

3,4

nevím

9

10,2

50

56,8

pečovala by matka

neuvažuje o možnosti vzít dítě domů

T a b u lk a8

Úvaha rodičů o zabezpečení péče o dítě převzaté z ústavu

domů v případě nemožnosti péči zabezpečit pro stáří, nemoc Způsob zabezpečení péče

Abs.

Rel

9

10,0

život v chráněném bytě

10

11,1

dítě by mělo být umístěno v celoročním ÚSP

62

68,9

9

10,0

dále doma, služby by zajišťoval stálý pečovatel

nepřemýšlí o tom, neví

21

T a b u l k a 9 Subjektivní hodnocení finanční situace rodiny Finanční situace

Abs.

Rel.

vyhovující, může uspořit

9

9,6

vyhovující, neuspoří nic

26

28,6

občasné potíže vyjít s penězi

20

22,0

často potíže vyjít s penězi

15

16,5

pociťuje trvalý nedostatek peněz

18

19,8

3

3,3

Abs.

Rel.

Do 499

13

14,4

500 – 1999

26

28,9

2000 – 4999

8

8,9

5000 – 9999

5

5,6

10000 – 19999

21

23,3

20000 – 49999

5

5,6

50000- 99999

6

6,7

100000 a více mimo Prahu

3

3,3

Praha

3

3,3

jiná odpověď

T a b u l k a 10 Velikost obce, ve které rodina žije počet obyvatel

22

4. Postoje rodičů dětí umístěných ve stacionáři pro tělesně a mentálně postižené děti a mládež (PhDr. Zdeněk Janata, Mgr. Martin Scháněl) Cílem průzkumu provedeného opět ve dvou zařízeních bylo zjistit u rodin majících své dítě v ústavním zařízení, v tomto případě stacionářích pro tělesně a mentálně postižené děti s týdenním pobytem, jejich budoucí pravděpodobné chování spojené s volbou a zajištěním vhodné péče pro své postižené děti. 4.1. Metodika Soubor zahrnul celkem 52 respondentů, rodin, které odpovídaly na otázky položené v dotazníku. Rodiče byli předem pracovníky stacionáře vyškoleni o tom, jakým způsobem na jednotlivé otázky odpovídat aby nedošlo ke zkreslení údajů vzhledem k nepochopení otázek, a tím i záměru celého průzkumu. Průzkum probíhal ve druhé polovině měsíce dubna roku 1998. Respondentům byl po proškolení předán dotazník, který po vyplnění poslali přímo na pracoviště VÚPSV 4. 2. Informace o rodině a postiženém dítěti Respondenti souboru pocházejí jednak z menších měst, jednak z Prahy. Tato diferenciace z pohledu velikosti obce

je významná vzhledem k potřebě

poměrného zastoupení různých skupin respondentů v našem souboru. Z pohledu druhu rodiny, ve které postižené děti žijí, jsou nejvíce zastoupeny rodiny úplné (68,5%). Rodiny neúplné tvořené pouze matkou a dětmi jsou zastoupeny již v menší míře (19,5%), neúplné rodiny tvořené jen otcem a dětmi jsou jen okrajově zastoupeny (2%). Úplné rodiny s jedním nevlastním rodičem jsou zastoupeny sedmi procenty, rodiny dětí žijících u prarodičů nebo příbuzných jsou zastoupeny v souboru třemi a půl procenty. Z pohledu stáří rodičů postižených dětí je průměrný věk matek 48 let, otců 55 let.

23

Vzdělání rodičů dětí umístěných ve stacionářích s týdenním pobytem je velmi různorodé, liší se nejen z pohledu různých rodin, ale i z pohledu pohlaví rodičů. Nejčastěji zastoupeným typem je vyšší dosažené vzdělání, a to u matek dětí (43,5%). Otcové naopak dosáhli v nejvyšší míře nižšího středního (36%) a vysokoškolského vzdělání (24%). Vyšší vzdělání bylo u otců přítomno v sedmnácti procentech. Nižší střední vzdělání matek je zastoupeno poměrně často (33%), vysokoškolské třinácti procenty. Okolnost, zda jsou rodiče ekonomicky aktivní či neaktivní, má nepochybně nezanedbatelný vliv na rozhodování o způsobu zajištění péče pro postižené děti. Ekonomicky aktivní je větší část rodičů ze zkoumaného souboru (42 %), ekonomicky neaktivních rodičů však není

o moc méně (25 %).

Ze souboru

ekonomicky aktivních je větší počet osob v závislé činnosti (65 %), matky z toho činí 42 %, otcové 22,5 %, než samostatně výdělečně činných (18 %), z nichž matky činí pouze 4 % a otcové 14,5 %. Z ekonomicky neaktivních stojí za zmínku poměrně velký podíl matek v domácnosti (25 %), otců pouze 2 %. Důchodci, ať již částečně či plně invalidní, tvoří rovněž zanedbatelnou část souboru. Matek důchodkyní je 26 %, otců je méně (6 %). Subjektivní hodnocení vlastní finanční situace nevyznělo příliš příznivě. Největší část rodin má totiž občasné potíže vyjít s penězi (31,5 %). Jako vyhovující, i když nic neuspoří, hodnotí svoji situaci necelá jedna čtvrtina rodin, vyhovující i s tím, že mohou něco uspořit, jen 12 %. Ostatní rodiny naznačují horší situaci. Časté potíže vyjít s penězi má 12 %, trvalý nedostatek financí pociťuje dokonce 18 % rodin. Průměrný počet dětí v rodinách činí dvě děti, první z nich se narodily průměrně v roku 1977, takže průměrný věk prvně narozených dětí je dvacet jedna let. Průměrný počet postižených dětí v rodinách činí jedno dítě. Toto postižené dítě se nejčastěji rodí jako první nebo druhé v pořadí. Jiní postižení členové rodiny žijící v rodinách majících své postižené děti ve stacionářích jsou spíše výjimkou. Nejvíce zastoupené postižení jiných členů rodiny

24

je postižení mentální, přesněji mentálně postižené děti. Postižení rodičů, pokud se vyskytlo, bylo hlavně tělesné a smyslové, jiných členů rodiny poté tělesné. O závažnosti postižení jasně vypovídá druh vlastněných průkazů zdravotně postižených osob. Všechny děti umístěné ve stacionářích, s výjimkou dvou prvně narozených, jsou držiteli průkazu ZTP/P. Tyto děti - držitelé průkazek ZTP/P se nejčastěji narodily rodičům jako prvé a druhé v pořadí. Za dlouhodobě nemocné nebylo posudkovou komisí uznáno ani jedno z dětí celého souboru. Z odpovědí na otázku vyplývá, že péči postiženým dětem nejčastěji zajišťuje ústav sociální péče s celoročním pobytem (34%) následovaný stacionářem nebo ústavem s týdenním pobytem (33%). Rodina s denním pobytem ve školském zařízení nebo stacionáři s délkou denní péče nad 4 hodiny zajišťuje péči o své postižené dítě též poměrně často (25%), méně často se již vyskytuje zajištění péče stejným způsobem - ve stacionáři, ale s max. denní délkou pobytu postiženého dítěte v něm pouze do 4 hodin (7,5%). Péče zajišťovaná pouze rodinou s pomocí pečovatelské nebo asistentské služby nebyla zastoupena vůbec. 4. 3. Výsledky šetření Úvahy o způsobu poskytování péče pro své postižené děti následující po seznámení rodičů s možnostmi jim danými připravovanou novelou zákona o sociální pomoci nebyly v žádném případě vyhraněné. Přesto se potvrdila námi předvídaná skutečnost, že rodiče postižených dětí zpravidla neuvažují o výchově postiženého dítěte výhradně v rodině, což znamená, že žádná finanční částka není tak vysoká, aby o této možnosti vůbec uvažovali (48%). Žádné překotné opouštění ústavů a stacionářů by zamýšlený příspěvek na péči nevyvolal. V případech, že by se rodiče rozhodli vychovávat své postižené děti v rodině, by pro část z nich výše poskytovaného příspěvku na péči musela být tak vysoká, aby dostatečná péče byla pokryta plně z tohoto příspěvku (18%). Pro další část by nebylo nutno žádat o další sociální dávky (16%). Osmnáct procent rodin by však bylo údajně schopno potřebnou péči o své postižené děti zajišťovat i

25

v případě, že by museli příspěvek doplnit o své vlastní zdroje (např. ze spoření, z platu). Přes všechny tyto skutečnosti však rodiče dětí převážně neuvažují o domácí péči o své postižené děti. Toto tvrzení dokládají výsledky zjištěné z následující otázky průzkumu, z nichž vyplývá, že o domácí péči neuvažuje třicet procent rodičů, jež na otázku odpovědělo. To, že by péči doma o své postižené děti zvládli, se domnívá pouze jedenáct procent. Odhadovaná měsíční výše příspěvku pro péči o postižené dítě v rodině činí 8 100,- Kč. V případě, že by se rodiče skutečně rozhodli své postižené dítě vychovávat v rodině, což není právě příliš rozšířená myšlenka, zajistili by péči o své dítě

v

převážné míře prostřednictvím jeho pobytu v zařízení s denní péčí (46%). Zajištění péče osobního asistenta sociální služby není též příliš rozšířená myšlenka (6%). O možnosti zajistit péči o dítě pouze rodinou (matka nebo někdo jiný) uvažuje skutečně téměř zanedbatelné množství respondentů (5,5%). Naopak o poskytování péče dítěti v rodině vůbec neuvažuje celých třicet pět procent dotázaných rodin. Velmi důležitou okolností pro možnou budoucí volbu zajištění péče o své postižené dítě v rodině, je jistě přítomnost státního či nestátního subjektu poskytujícího sociální služby v blízkém okolí bydliště rodiny. Důležitá je ovšem i informovanost rodičů o přítomnosti takovéhoto subjektu v blízkém okolí. Počet rodin majících tento druh informací, které jsou tedy dostatečně informované o těchto subjektech (26%), je podobný počtu rodin, které tyto informace nemají (27,5%). Na skutečnost, že se nějaké takovéto zařízení určitě v blízkém okolí bydliště najde, se spoléhá devatenáct procent rodin a o tom, že žádné takové zařízení v blízkosti bydliště není, je přesvědčeno devět procent dotázaných rodin. To, že mnoho rodičů postižených dětí příliš neuvažuje o péči o své děti v rodině již bylo zjištěno. Mohou se však objevit případy, kdy rodiče se sice rozhodli vychovávat dítě doma, ale ze závažných důvodů (nemoc, stáří...) ztratí schopnost dostatečnou péči dítěti poskytnout. Podle jejich názoru by v tomto případě dítěti mělo být umožněno žít v celoročním zařízení pro takto postižené děti, kde by o ně bylo řádně postaráno (49%). Dvacet čtyři procent rodičů by chtělo, aby bylo jejich

26

postiženým dětem umožněno žít v chráněných bytech. O formě zabezpečení vhodné a dostatečné péče pomocí stálého pečovatele, kdy příslušné náklady by pokryl příspěvek na péči, uvažuje pouze dvanáct procent dotázaných rodin. Zajištění péče prostřednictvím osobního asistenta tedy rodiče postižených dětí budou preferovat pravděpodobně v malé míře. Vlastní příjem mají děti zkoumaných rodin pouze z důchodu - invalidního, částečně invalidního nebo sirotčího (54%). Většina klientů, jimž byl přiznán příspěvek pro bezmocnost k důchodu, je bezmocných úplně. Na otázku výše průměrného měsíčního příjmu rodiny mnoho dotázaných rodin neodpovědělo. Ze získaných dat lze však usuzovat, že průměrný měsíční příjem zkoumaných rodin činil přibližně 14 000,-Kč. U otců průměrný měsíční příjem činil 9 700,- Kč, u matek asi 5 000,- Kč. Průměrný důchod matky činil 5 300,- Kč, otce 6 200,- Kč. Důchod dětí průměrně činil 5 500,- Kč. Průměrná výše pobíraných tzv. ostatních sociálních dávek, do kterých je řazen především přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, na nájemné, na zvýšení cen tepla nebo energie a příspěvek na provoz motorového vozidla, činila 5 500,Kč. 4.4. Shrnutí a předběžné závěry Rodiny, jež byly zkoumány, jsou převážně ekonomicky aktivní. Rodiče postižených dětí nejčastěji pracují v závislé činnosti. Za zmínku jistě stojí ne malý podíl matek v domácnosti. Tato skutečnost by mohla být jedním z faktorů možného rozhodování o zajištění potřebné péče o dítě v domácnosti v budoucnosti. Z pohledu subjektivního hodnocení vlastní finanční situace vyplynulo, že většina zkoumaných rodin má občasné potíže vyjít s penězi. Průměrný počet dětí v rodinách činí dvě děti, průměrný počet postižených dětí činí jedno dítě. Postižení dítěte je většinou hodnoceno jako těžké. Po seznámení respondentů (rodičů) se zamýšleným příspěvkem na péči obsaženém v připravovaném zákonu o sociální pomoci respondenti většinou potvrdili naše domněnky odpovědí, že neuvažují o péči jejich postiženého dítěte výhradně v rodině. Přesněji, předpokládaná finanční dávka není natolik vysoká, 27

aby o této možnosti vůbec uvažovali. Z těchto důvodů je možné tvrdit, že žádné překotné opouštění ústavů a stacionářů pro tělesně a zdravotně postižené děti nelze očekávat. V případě, že by se rodiče přece jen rozhodli vychovávat své postižené děti v rodině, musela by být výše příspěvku natolik vysoká, aby potřebná péče o dítě byla tímto příspěvkem plně kryta. Rodiči odhadovaná výše příspěvku pro případ zajištění potřebné péče o jejich postižené dítě v rodině činí v průměru 8 100,- Kč. Informace o přítomnosti státního či nestátního subjektu poskytující

v

blízkosti bydliště má pouze polovina zkoumaného souboru. Skutečnost, že ústavní péče není rodiči v žádném případě zavrhována, dokládá i zjištění, že v případě, že by rodiče sami péči o své postižené dítě nezvládli, volili by právě tento způsob zajištění náhradní péče. Zajištění potřebné péče pomocí sociálních služeb příliš velké preference nemá. Rodiče si většinou nedokáží představit, že by zvládli péči o své dítě sami, bez pomoci jakéhokoli druhu odborného ústavního zařízení. Jako nejpřijatelnější se jim jeví stacionář s týdenním pobytem dítěte, popřípadě s denním pobytem. 4. 5. Příloha Subjektivní hodnocení vlastní finanční situace relativní četnosti • vyhovující, dokonce může uspořit

12,0

• vyhovující, ale neuspoří nic

23,5

• občas má potíže vyjít s penězi

31,5

• často má potíže vyjít s penězi

12,5

• pociťuje trvalý nedostatek financí

18,0

28

Pokud byste se rozhodli své postižené dítě vychovávat v rodině, jakým způsobem byste mu zabezpečili potřebnou péči ? relativní četnosti • o dítě by pečovala sama matka nebo někdo jiný z rodiny

5,5

• dítěti byste zajistili pobyt v zařízení s denní péčí o děti

46,0

• pro dítě byste zajistili osobního asistenta a dle potřeby další soc. služby

6,0

• jiný způsob

3,0

• nevím

5,0

• neuvažujeme o poskytování péče dítěti v rodině

35,0

Pokuste se vžít do situace, že byste svému dítěti, které byste vychovávali v rodině, nemohli nadále poskytovat potřebnou péči pro Vaši nemoc, stáří nebo z jiného důvodu. Jak by mělo v tomto případě zabezpečenu péči ? relativní četnosti • naše dítě by mělo zůstat i nadále doma a měly by mu být poskytovány všechny potřebné služby formou stálého pečovatele, na jejich úhradu by sloužil příspěvek na péči a další sociální dávky • našemu dítěti by mělo být umožněno žít v chráněném bytě

12,0 24,0

• naše dítě by mělo být umístěno v celoročním zařízení pro takovéto občany (ústav), kde by o ně bylo řádně postaráno • jiný způsob

49,0 13,0

• nevíme, nepřemýšleli jsme o tom

2,0

29

5. Postoje rodičů zdravotně postižených dětí, o něž rodiny pečují v domácím prostředí (PhDr. Zdeněk Janata, PhDr. Jitka Veselá) Rodiny, jejichž zdravotně postižené děti jsou vedeny v evidenci nadace Dětský mozek, jsou další skupinou rodin, které jsme zařadili do terénní sondy zaměřené na zjištění pravděpodobného chování potenciálních příjemců příspěvku na péči. Činnost této nadace je zaměřena na podporu rodin pečujících o neurologicky nemocné dítě a klade si za cíl všestranně zkvalitnit péči o tyto děti a 1

snížit tak počet dětí nejmladšího věku umístěných do ÚSP . Kromě přímé podpory rodinám pečujícím o osoby s neurologickým postižením nadace seznamuje veřejnost a státní orgány s hlavními problémy v této oblasti a případně navrhuje možná řešení. Nadace poskytuje poradenskou péči a informace o životě lidí se zdravotním postižením a jejich právech, o zdravotních a kompenzačních pomůckách, o stacionářích a podobných zařízeních v dosahu bydliště. Finanční příspěvky poskytuje na různé formy respitní péče, na zlepšení zdravotní a sociální péče, na některé zdravotní a kompenzační pomůcky, na řešení závažných krizových 2

situací . Evidovány jsou rodiny, které se na nadaci Dětský mozek obrátily se žádostí o poskytnutí finančního příspěvku. 5.1.

Metodika Data o rodinách a jejich názorech na zkoumanou problematiku jsme získali 3

anonymním dotazníkem, prostřednictvím poštovní ankety . Dotazník zjišťoval základní údaje o rodičích (věk, vzdělání, ekonomická aktivita) a rodině (úplnost rodiny, počet dětí v rodině celkem,

počet a pořadí

narození postižených dětí). Další okruh otázek zjišťoval míru postižení dítěte a 1 ) Adresář sociálních služeb 1998, Praha a středočeský region, HESTIA, 1998 2 ) informační leták nadace Dětský mozek 3) Dotazníky rodinám rozesílaly pracovnice nadace Dětský mozek, respondenti je vraceli na adresu výzkumného pracoviště

30

současný způsob poskytované péče. Poslední otázky dotazníku byly zaměřeny na zjištění, zda by zavedení příspěvku na péči mohlo vést ke změně ve způsobu jejího poskytování . Dotazník byl rozeslán 131 rodinám, k vyhodnocení jsme měli k dispozici odpovědi 95 respondentů, což představuje 72,5% návratnost dotazníků. Pro zpracování zprávy jsme použili výsledky třídění 1. stupně. 5.2.

Popis vzorku Jak již bylo výše uvedeno, zahrnuje soubor neurologicky postižené děti

(termín dítě používáme ve zprávě bez omezení věku), které jsou podle vyhlášky č.284/1995 Sb. příloha 1 považovány za dlouhodobě těžce zdravotně postižené. Protože jsme u dětí nezjišťovali přesnou lékařskou diagnózu, předpokládáme, že v souladu s citovanou vyhláškou se jedná o děti se závažným postižením centrálního nervového systému (např. vrozenou vadou centrálního nervového systému, dětskou mozkovou obrnou, metabolickým onemocněním postihujícím centrální nervový systém), děti postižené nervosvalovým onemocněním se závažnými poruchami funkce, děti postižené nekompenzovanými záchvatovými onemocněními velkého typu (GM) a děti s těžkými poruchami hlasu a řeči, které závažně

omezují

celkový

vývoj

dítěte

a

hrubě

narušují

jeho

sociální

přizpůsobivost. 5. 3. Výsledky šetření Základní sledované charakteristiky postižených dětí žijících v rodinách respondentů Abychom mohli objektivně posoudit míru postižení dětí v souboru našich respondentů, vycházeli jsme z hodnocení jejich zdravotního stavu posudkovými komisemi, což považujeme za významnější informaci, než je znalost konkrétní diagnózy. Naprostá většina (93,7%) dětí souboru spadá, jak uvádějí jejich rodiče, do kategorie dětí dlouhodobě těžce zdravotně postižených a až na dvě mají všechny přiznány mimořádné výhody III. stupně, jsou tedy držiteli průkazu ZTP/P.

31

Nejčastěji se zdravotně postižené děti našeho souboru

narodily jako

prvorozené (54,7%), nemalým podílem jsou však zastoupeny i další, zvláště druhé (26,3%) a třetí (13,7%) z dalších dětí. Pokud se v rodinách vyskytlo zdravotně postižené dítě narozené v jiném než již uvedeném pořadí, bylo tomu tak pouze v pěti případech. Čtyři děti se narodily jako čtvrté a jedno jako páté. Většina rodin našeho souboru má pouze jedno postižené dítě a i další členové rodiny jsou -až na výjimku pěti tělesně postižených rodičů - zdrávi. Při zjišťování eventuálního příjmu dítěte, jsme rozlišovali příjem z případné ekonomické aktivity postiženého dítěte a přiznání důchodu. Frekvence odpovědí je v podstatě v souladu s věkovým složením souboru. Více než čtvrtina dětí je ve věku do 7 let, ve věku od 7 do 18 let je v souboru cca polovina dětí, ostatní jsou starší. Nejstaršímu dítěti našeho souboru je 34 let. Ekonomicky aktivních je pouze 1,2% dětí a důchod jich má přiznán 14,1%. Přiznané důchody dětí jsou zvýšeny pro bezmocnost částečnou (3,2%), převážnou (4,2%) a úplnou (6,3%). Charakteristiky rodin sledovaných dětí Úplnou rodinu s oběma vlastními rodiči má 69,1% dětí a úplnou rodinu s jedním nevlastním rodičem 5,3% dětí našeho souboru. Pouze s matkou žije 21,3% těchto dětí a 1,1% s prarodiči nebo jinými příbuznými. Převaha rodičů je v mladším středním věku, tj. mezi 30. a 39. rokem věku (matky 45,6%, otcové 43,0%). O něco více než čtvrtina rodičů je ve věku mezi 40 až 49 lety (matky 26,3%, otcové 26,8%). Padesátiletých a starších matek je v souboru 13,% a otců 19,8%. Ve věku do 30 let je 15,2% matek a 10,6% otců. Soubor rodičů je svým způsobem atypický svojí vzdělanostní úrovní, která spočívá v nadprůměrném zastoupení vyšších vzdělanostních kategorií, především vysokoškoláků (matky 18,3%, otcové 32,1%) a nízkým podílem rodičů pouze s ukončeným základním vzděláním (matky 3,2%, otcové 3,6%), neukončené základní vzdělání má jen 1,2% otců. Vyšší střední vzdělání má 53,8% matek 29,8% otců a nižší střední vzdělání 24,7% matek a 33,3% otců. V souvislosti se vzdělanostní úrovní rodičů je třeba vzít v potaz i jejich ekonomickou aktivitu, zvláště matek. Ekonomicky aktivní je pouze každá pátá z nich. 71,6% matek uvedlo, že je v domácnosti a 6,3% pobírá důchod.

32

Finanční situace rodičů - alespoň dle subjektivního hodnocení respondentů -vychází značně nepříznivě. Pouhá 3,3% rodičů uvedla, že jim finanční situace rodiny vyhovuje a rodina může i spořit (viz tab. č.1). Je možno však konstatovat, že s tímto subjektivním hodnocením je v souladu i poskytování sociálních dávek rodině - sociální příplatek pobírá 56,8% a některý z příspěvků na bydlení, nájemné nebo zvýšení cen energií 31,6% těchto rodin (viz tab.č.2). Současný způsob zabezpečení péče postiženému dítěti Všechny děti souboru žijí v rodině. Zhruba 35% z nich zajišťuje potřebnou péči pouze rodina bez jakékoliv institucionální pomoci, ostatním je péče poskytována za pomoci různých institucí. Do čtyř hodin denně navštěvuje některé zařízení 37,9% dětí, více než čtyři hodiny denně využívá takové zařízení 22,1% dětí a 7,4% dětí je poskytována asistentská nebo pečovatelská služba.

Úvaha rodičů o způsobu zajišťování potřebné péče po zavedení příspěvku na péči Baterii

otázek

předcházela

stručná

informace

o

účelu

a

výši

předpokládaného příspěvku. Poté se rodiče měli vyjádřit, zda by současný způsob poskytování péče změnili a za jakých podmínek, dále měli uvést, kdo by dítěti potřebnou péči poskytoval v současné době a v době, kdy by ji oni, pro nemoc nebo stáří,

již poskytovat nemohli. Poslední otázka zjišťovala informovanost

rodičů o vybavenosti místa bydliště službami potřebnými pro jejich postižené dítě. Mírná většina rodičů (55,6%) uvedla, že by o změně v poskytování péče uvažovala, 23,3% rodičů současný stav vyhovuje a 21,1% rodičů uvedlo, že situaci nemohou posoudit. Na základě hypotetické úvahy o finančních podmínkách přijatelných pro rodinu tak, aby dítě mohlo žít i nadále v rodině, uvedla naprostá většina (81,7%) respondentů, že by dítě vychovávali v rodině, i kdyby výše příspěvku nestačila a bylo by ji nutné doplnit o další částky, což je výsledek, který vypadá až trochu stylizovaně idealisticky. Za předpokladu, že by příspěvek na péči spolu s dalšími dávkami pokryl veškeré náklady spojené s životem dítěte v rodině, by setrvání v rodině umožnilo svému dítěti 9,7% rodičů a 6,5% rodičů by toto dítěti umožnilo 33

pouze v případě, že by výše příspěvku pokryla veškeré náklady tak, aby rodina nemusela o další sociální dávky žádat. 2,2% rodičů volila variantu otázky “žádná finanční částka není tak vysoká, abychom uvažovali o výchově našeho dítěte v rodině, péči bychom těžko zvládli”. Značně příznivé vyznění otázky je zřejmě podmíněno faktem, že jde o rodiny, které již tak či tak o své postižené dítě pečují doma. Pokud budeme předpokládat, že uváděné představy rodičů jsou v potřebné míře realistické, je možno konstatovat, že by se s novou situací vcelku dobře vyrovnali. Zajímavým údajem je z pohledu zaměření studie zjištění, že 41,5% rodičů by svému postiženému dítěti zajistilo osobního asistenta a podle potřeby i další sociální služby (viz tab. č.3). Rovněž jejich představa o zabezpečení péče dítěti v době, kdy oni sami by pečovat z důvodu nemoci nebo stáří nemohli, je v souladu se záměrem připravovaného zákona - 62,3% rodičů volilo variantu otázky: “naše dítě by mělo zůstat i nadále doma a měly by mu být poskytovány všechny potřebné služby formou stálého pečovatele, na jejich úhradu by sloužil příspěvek na péči a další sociální dávky” (viz tab. č.4). Na dotaz, zda v místě bydliště nebo jeho blízkém okolí poskytuje některý státní či nestátní subjekt služby, které by rodina mohla využít v případě, že by dítě zůstalo v domácí péči, sice mírně převažují kladné či optimistické varianty, s výše uvedenými výsledky nadmíru příznivých postojů k hypotetické volbě péče jsou však víceméně v určitém rozporu. Volí-li 22,6% respondentů odpověď “žádné takové zařízení zde není” a 21,5% odpověď “nevíme” (tab. č 5), svědčí to při vzdělaností struktuře rodičů souboru o jejich určité neinformovanosti a vezme-li se též v úvahu počet obyvatel obcí (viz tab.6), z nichž respondenti pocházejí, lze vyvozovat, že téměř polovina z nich by své představy mohla v současné době jen těžko realizovat. 5. 4. Shrnutí a závěry Zpráva je stručnou informací o terénní sondě zaměřené na zjištění reakce rodičů zdravotně postižených dětí pečujících v současné době o dítě v domácím prostředí na zavedení příspěvku na péči, jehož případná realizace je odvislá od platnosti zákona o sociální pomoci.

34

Sonda realizovaná v rodinách evidovaných v nadaci Dětský mozek pracovala se souborem osob, které vlastně představují apriorní důkaz možnosti a pravděpodobné prospěšnosti péče o těžce zdravotně postižené děti v domácím prostředí. Jejím cílem bylo zjistit, jaké podmínky jsou pro volbu poskytování péče zdravotně postiženému dítěti v domácím prostředí příznačné, případně které ji posilují. Vybrané rodiny jsou charakteristické tím, že o takto postižené děti pečují v domácím prostředí (některé již řadu let - nejmladší dítě v souboru se narodilo v roce 1998, nejstaršímu je 34 let), atypické jsou vysokou vzdělanostní úrovní rodičů. Všem těmto rodinám byla nadací poskytnuta nějaká forma pomoci, nejčastěji pomoc finanční. Více než polovina těchto rodin žije v hl.m.Praze a lze tedy bez nadsázky tvrdit, že pro výchovu svého postiženého dítěte mají, alespoň pokud se týče vybavení institucemi, které pro jejich děti potřebnou péči poskytují, příznivější podmínky než rodiče v malých obcích. Zjištěné profilové charakteristiky rodičů umožňují formulovat zřejmou souvislost mezi úrovní vzdělání a uplatňovanou variantou péče. Z toho však neplyne, že by snad vzdělanější osoby byly nutně morálnější či etičtější, ale svoji roli může sehrávat větší schopnost orientovat se a využít možností, které skýtají právě např. nadace. Ekonomická stránka věci je tudíž zřejmá. Otázku, zda by pomoc, kterou představuje nadace, mohl plně či lépe plnit finanční příspěvek na základě změny zákona, lze zodpovědět kladně asi pouze za podmínky, že by byl dostatečně vysoký. Rozsah souboru nás neopravňuje získané poznatky zobecňovat,přesto však lze pro další zpracování vyslovit dále uvedené hypotézy: -

velikost obce má pravděpodobně vliv na vybavení potřebnými službami

-

dostatečné vybavení obce či regionu službami sociální péče s největší pravděpodobností ovlivní rozhodování rodiny, zda o dítě pečovat doma či je umístit do zařízení internátního typu

-

vyšší dosažené vzdělání rodičů vede k vyhledávání zdrojů dalších příjmů potřebných pro zajištění adekvátní péče pro dítě

35

-

informovanost o moderních formách péče o postižené se zvyšuje se stupněm dosaženého vzdělání

-

subjektivní hodnocení finanční situace rodiny a skladba poskytovaných sociálních dávek, spolu s nutností vyhledávání dalších zdrojů příjmů svědčí o ekonomickém dopadu výchovy zdravotně postiženého dítěte na rodinu

-

věk rodičů má pravděpodobně vliv na preferenci volby varianty péče o dítě v budoucnosti.

5. 5. Příloha T a b u l k a 1 Hodnocení finanční situace rodiny Finanční situace rodiny

Rel.

Vyhovující, může uspořit

3,3

Vyhovující, neuspoří nic

9,8

Občas potíže vyjít s penězi

27,2

Často potíže vyjít s penězi

28,3

Pociťují trvalý nedostatek

26,1

Jiné hodnocení

5,4

T a b u l k a 2 Přehled v rodině pobíraných sociálních dávek Sociální dávka

Rel.

Přídavek na dítě

86,4

Sociální příplatek

66,7

Rodičovský příspěvek

40,0

Příspěvek na bydlení,nájemné,energie

37,0

Příspěvek při péči o osobu blízkou

67,1

Příspěvek na provoz motorového vozidla

62,2

Jiný příspěvek

12,3

36

T a b u l k a 3 Předpokládaný způsob zabezpečení péče o postižené dítě v případě jeho setrvání v rodině Způsob zajištění péče

Rel.

O dítě by pečovala sama matka nebo někdo jiný z rodiny

27,7

Dítěti by zajistili pobyt v zařízení s denní péčí o tyto děti

22,3

Pro dítě by zajistili osobního asistenta a podle potřeby i další sociální služby

41,5

Jiný způsob

7,4

Neuvažují o poskytování péče v rodině

1,1

T a b u l k a 4 Představa o zabezpečení potřebné péče postiženým dětem v případě stáří nebo nemoci rodičů Způsob řešení

Rel.

Naše dítě by mělo zůstat i nadále doma a měly by mu být poskytovány všechny potřebné služby formou stálého pečovatele, na jejich úhradu by sloužil příspěvek na péči a další sociální dávky

62,3

Našemu dítěti by mělo být umožněno žít v chráněném bytě

15,8

Naše dítě by mělo být umístěno v celoročním zařízení pro takovéto občany

8,4

Jiný způsob

6,3

Nevíme

4,2

T a b u l k a 5 Existence subjektů poskytujících sociálních služby v místě bydliště respondentů a jeho okolí Subjekt existuje

Rel.

Ano, známe takový a máme dostatek potřebných informací

35,5

Ano, nějaký se určitě najde

20,4

Žádné takové zařízení zde není

22,6

Nevíme, nemáme dostatek informací

21,5

37

T a b u l k a 6 Velikost obce, ve které rodina žije Počet obyvatel

Rel.

Do 499

8,8

500- 1999

8,8

2000-4999

7,7

5000-9999

3,3

10000-19999

3,3

20000-49999

5,5

50000-99999

4,4

100000 mimo Prahu

3,3

Hl.m.Praha

54,9

38

6. Postoje pacientů léčeben dlouhodobě nemocných (PhDr. Zdeněk Janata, Mgr. Martin Scháněl) Cílem

provedeného

průzkumu

bylo

zjistit

názory

klientů

léčeben

dlouhodobě nemocných na hodnocení jejich současné životní situace, názorů na kvalitu poskytované péče a následné zajištění péče s ohledem na připravovanou novelu zákona o sociální pomoci. 6. 1. Metodika Průzkum byl proveden ve dvou léčebnách dlouhodobě nemocných. Probíhal na konci dubna roku 1998 pomocí dotazníkového šetření prováděného pracovníky LDN. I když se jednalo o dotazníkové šetření, uplatněnou technikou byl řízený rozhovor prováděný vyškolenými pracovníky LDN. Zkoumaný vzorek činil celkem 100 respondentů, v každé LDN jednu polovinu. Výběr souborů byl záměrně proveden tak, aby ve

sledovaném vzorku byli zastoupeni

občané

velkoměsta i maloměst. Celkem bylo položeno třináct otázek, přičemž otázka č. 12 měla dvě části. 6. 2. Popis a základní informace o souboru Klienty LDN jsou převážně osoby ženského pohlaví, jejichž celkové zastoupení je 74%. Z pohledu stáří klientů jsou nejčastěji mezi klienty LDN zastoupeny ročníky 1918 a 1921, průměrný věk klientů LDN se tedy pohybuje v rozmezí 80 - 77 let. Více než polovina souboru klientů LDN (59%) je ovdovělých. Znamená to, že tito jedinci, pokud nežijí v širší rodině, žijí osaměle, což může mít velký vliv na jejich rozhodování o volbě vhodného

zajištění

péče. Ve svazku s trvalým

partnerem (manželem/kou) žije pouze 16% dotázaných jedinců. S tímto tvrzením koresponduje i zjištění, že více než polovina respondentů souboru (54%) žije v domácnosti osamělého jedince, osaměle. Samostatná domácnost osamělých jedinců je zastoupena čtrnácti procenty a konečně v rodině s dítětem nebo vnukem žije 17% dotazovaných. Skutečnost, že více než jedna polovina respondentů zkoumaného souboru žije osaměle stojí jistě za pozornost. 39

Tito respondenti mohou v budoucnosti volit pouze mezi ústavním zajištěním péče a zajištěním péče prostřednictvím sociálního asistenta či sociální služby. Naopak jedinci žijící v širší rodině budou moci v budoucnosti spoléhat i na zajištění péče prostřednictvím rodiny. Vzdělání klientů LDN je různorodé, zastoupeny byly všechny běžné varianty. Otázka vzdělání není jistě zanedbatelná, a to zejména z pohledu možnosti budoucího samostatného rozhodování o způsobu zajištění péče o svoji osobu v případě platnosti novely zákona. Nejčastěji bylo zastoupeno vzdělání ukončené základní (53 %), poté nižší střední včetně vyučení (17%), vyšší střední (11%), vysokoškolské (5%) a neukončené základní (4%). Hypoteticky lze předpokládat, že čím vyšší vzdělání, tím více autonomní a promyšlenější rozhodování o volbě zajištění péče o svoji osobu v budoucnosti lze od klientů LDN očekávat. Je však samozřejmé, že nejvíce bude rozhodování jistě ovlivňovat zdravotní stav klientů, ale i další podmínky, ke kterým se dostaneme později. Základním příjmem klientů LDN je důchod. Z průzkumu bylo zjištěno, že nejčastějším příjmem je souběh důchodů (50%). Často je jako příjem uváděn starobní důchod (45%), naopak invalidní důchod je přítomen pouze zřídka (4%). Vdovský a vdovecký důchod se nevyskytoval vůbec. Z toho vyplývá, že za souběh důchodů klienti LDN uváděli důchody starobní a pravděpodobně

i zvýšení

důchodu pro bezmocnost. Tuto domněnku potvrdila i následující otázka, ve které se respondenti vyjadřovali ke zvýšení důchodu pro bezmocnost. Z pohledu zvýšení důchodu pro bezmocnost bylo zjištěno, že většině klientů není důchod pro bezmocnost zvyšován (86%). Pro částečnou bezmocnost je zvyšován důchod čtyřem procentům, pro převážnou třem a úplnou jednomu procentu respondentů zkoumaného souboru. Výše měsíčního příjmu souboru se pohybuje v průměru okolo 5 000,-Kč. Klienti souboru mají i jiné příjmy nebo své vlastní úspory na vkladních knížkách, vkladových certifikátech a pod. Jejich průměrná výše se pohybuje v rozmezí 100 - 500,- Kč.

40

Subjektivní hodnocení vlastní situace, stavu Finanční situace zdaleka ne všech respondentů zkoumaného souboru je uspokojující, alespoň z pohledu jejich subjektivního hodnocení situace. Největší část klientů LDN

hodnotí svoji finanční situaci jako vyhovující, i když moc

neuspoří (46%). Občasné potíže vyjít s penězi má dvacet čtyři procent klientů, časté problémy podobného rázu má sedm procent, trvalý nedostatek financí pociťují tři procenta klientů LDN. Naopak jako vyhovující s tím, že mohou i ušetřit, hodnotí svoji finanční situaci šestnáct procent klientů. Z pohledu subjektivního hodnocení zdravotního stavu nebyly odpovědi respondentů souboru žádným překvapením. Naprostá většina klientů LDN je skutečně nemocných nebo se tak alespoň cítí (94%). Tento fakt se odráží i ve skutečnosti, že ještě více klientů potřebuje nějakou pomoc, necítí se být soběstačnými (98%). Menší pomoc např. s úklidem a velkým prádlem potřebuje dvanáct procent klientů, pravidelnou pomoc v domácnosti zahrnující již nákupy a vaření potřebuje již třicet tři procent klientů, pravidelnou pomoc i se svými osobními potřebami dokonce třicet čtyři procent. Bezmocnými se cítí být jedenáct procent klientů, soběstačnými naopak pouze dvě procenta. Malý podíl klientů se cítí být celkem zdravými, i když, dle jejich subjektivního hodnocení, potřebují alespoň občasnou pomoc. (Teoreticky vzato by v LDN měly být pouze nemocné osoby. Z praxe je známo, že tato zdravotnická zařízení jsou nezřídka nucena pečovat o některé pacienty jen proto, že by nebyli schopni se o sebe sami postarat, respektive, že nemají nikoho, kdo by se o ně postaral.) Skutečnost, že drtivá většina respondentů se cítí být nemocnými a potřebují tak pomoc však v žádném případě neznamená, že by ve zvýšené míře uvažovali o zajištění vhodné péče o svoji osobu prostřednictvím ústavního zařízení - LDN. Kdyby si totiž typ potřebné péče mohli vybrat, chtěla by velká část klientů zůstat doma a nechat o sebe pečovat členy vlastní rodiny (48%). O pomoci sociální služby ve vlastní domácnosti příliš mnoho klientů neuvažuje (10%). V penziónu pro důchodce by chtěla žít pouze dvě procenta klientů, v domově s pečovatelskou službou čtyři procenta klientů. Možnost odchodu do domova důchodců je značně omezená, přesto o ni ne zrovna zanedbatelné množství klientů uvažuje (15%). O

41

dalším zajištění péče v budoucnosti dosud vůbec neuvažovala o něco větší část klientů (17%). 6. 3. Výsledky šetření Skutečnost, že převážná většina klientů LDN není s pobytem v ústavu příliš spokojená a chtěla by se vrátit domů, se potvrdila i z odpovědí klientů, které následovaly po vysvětlení cílů připravovaného zákona a tím i možnosti samostatné

volby vhodné péče o svoji osobu. Pokud by existovala možnost

zajištění vhodné péče v domácnosti - zavedení příspěvku na péči - většina klientů LDN by se vrátila domů (61%). Pobyt v léčebně vyhovuje podstatně menšímu počtu současných klientů LDN (20%). Patnáct procent jich prozatím není rozhodnuto a neví, jak by svoji budoucí situaci řešili. Podmínky pro návrat do vlastní domácnosti a zajištění péče jiným způsobem než prostřednictvím ústavního zařízení - LDN se stalo dominantním tématem provedeného průzkumu. Přitom ovšem především u těžce nemocných a osamělých klientů LDN možnost péče prostřednictvím vlastní rodiny není možná. Odpověď těchto respondentů poté zněla, že žádná finanční částka není tak vysoká, aby uvažovali o návratu do své domácnosti (18%). Tato možnost pro ně prostě neexistuje. Převážná většina klientů v případě, že by měli možnost zajištění péče jiným způsobem než v LDN, by se chtěla vrátit domů a žít ve vlastním bytě, a to i v případě, že by poskytnutá výše příspěvku na péči nestačila a klienti by jí byli nuceni doplnit o další finanční zdroje jako je důchod, spoření

apod. (41%).

Poměrně velká část klientů LDN by chtěla žít ve vlastním bytě a zajišťovat si v něm potřebnou péči o svoji osobu pouze za podmínky, že by výše příspěvku společně s dalšími sociálními dávkami byla natolik vysoká, aby jiné zdroje již nebylo třeba hledat (19,5%). Zbývajících čtrnáct procent klientů by zůstalo ve své vlastní domácnosti jen za předpokladu, že by výše příspěvku byla natolik vysoká, aby nemuseli žádat o další sociální dávky. Pro staré nemocné osoby, klienty LDN, je skutečnost, že jejich rodina nezvládne péči o ně odborně, psychicky, fyzicky, respektive okolnost, že členové rodiny by nemohli pracovat apod. je celkově závažným faktorem pro jejich rozhodování o způsobu zajištění vhodné péče o svoji osobu v budoucnosti. 42

Samotný fakt, že by péče nebyla v rodině zajištěna po odborné stránce přitom pro ně je relativně málo významný. Tento faktor by totiž vůbec neovlivnil jejich rozhodování ve 42 %, částečně by je ovlivnil ve 39 %. Psychické nezvládnutí péče rodinou je pro klienty LDN poněkud významnějším ze 34 %, částečně je významné ze 46 %. Obavy z fyzického nezvládnutí péče rodinou vůbec nemá 51 % klientů, částečně je má 28 %. Obavy, že by členové rodiny nemohli pracovat, jsou nejfrekventovanější (48 %), žádné obavy v tomto směru nemá jen 20 % klientů. Pokud jde o ohledy na ostatní členy rodiny, 36 % respondentů má částečné obavy, závažné rozhodující obavy má 32 %. Ze skutečnosti, že by péče o jejich osobu byla příliš náročná vůbec nemá obavy 59 % klientů LDN, jen 2 % klientů to částečně připouští. To, že v okolí bydliště není vhodná instituce poskytující potřebnou péči a služby, je částečně rozhodným faktorem při uvažování klientů o zajištění potřebné péče ve vlastní domácnosti pro padesát jedna procent respondentů. O tom, že lepší péčí než v rodině by respondentům zajistilo ústavní zařízení, je rozhodně přesvědčeno padesát šest procent klientů, naopak vůbec si to většinou nemyslí 29 %. Kvalita poskytované péče v ústavech je tedy dobře hodnocena pro nesporné opodstatnění funkčnosti LDN zvláště v případech, kdy domácí péče z různých důvodů není možná. O tom, že v případě osamění by klient pouze s pomocí sociálních služeb pobyt a péči ve vlastní domácnosti nezvládnul, je přitom rozhodně přesvědčeno 38 % respondentů. 6. 4. Shrnutí Klienty LDN jsou převážně ženy žijící osaměle. Jejich hlavním příjmem je důchod v průměrné výší okolo 5 000,- Kč. Z pohledu subjektivního hodnocení vlastní životní a finanční situace vyplynulo, že převážná většina respondentů hodnotila svoji finanční situaci jako vyhovující, i když moc neuspoří. Subjektivní hodnocení ovšem příznivé není, převážná většina respondentů se cítí být nemocnými.

43

V připravované novele zákona o sociální pomoci je zakotvena možnost svobodné volby zajištění potřebné péče o svoji osobu. Respondenti by této možnosti rádi využili a v případě zajištění potřebné péče by upřednostnili pobyt ve vlastní domácnosti za pomoci a péče vlastní rodiny, rádi by se tedy z ústavního zařízení vrátili domů. O pomoci sociální služby v domácnosti naopak mnoho respondentů neuvažuje. V připravované novele zákona je navrhován příspěvek na péči, jehož výše by měla pokrýt potřebnou péči o nemocnou osobu. Stanovení jeho výše závisí na více podmínkách. Většina klientů LDN však projevuje touhu vrátit se domů a nechat o sebe pečovat vlastní rodinu,

byli by ochotni

v případě potřeby si

připlatit, aby se jim tato možnost vyplnila. Touha vrátit se z léčebny domů jde u klientů LDN až tak daleko, že většinou neberou ohled na to, zda by členové jejich rodiny zvládli péči o ně odborně, fyzicky a psychicky, ale i na to, že by péče o ně byla příliš náročná nebo na skutečnost, že v místě jejich bydliště není vhodná instituce poskytující potřebnou péči a služby. Naopak nejčastěji projevené obavy byly toho rázu, že členové rodiny by nemohli vzhledem k náročné péči o ně pracovat. Zde se zřejmě projevuje vysokému věku přiměřená soustředěnost na svoji osobu, kdy vyšší pozornost vyvolává pouze nějaká evidentně pragmatická okolnost. Na druhou stranu, klienti LDN si od domácí péče příliš velkou odbornost neslibují, jinak by totiž nebyli v převážné míře přesvědčeni, že lepší péči než rodina by jim v tomto směru zajistilo ústavní zařízení. Životu mezi blízkými osobami je většinou přikládán vyšší význam. S tímto tvrzením souvisí i skutečnost, že na péči prostřednictvím sociální služby v rodině se klienti příliš neorientují, a to především vzhledem k možné osamělosti respondentů v prázdné domácnosti, nedostatku sociálních kontaktů a následně i k rostoucím obavám o zajištění potřebné péče ve vlastní domácnosti pouze za pomoci sociální služby.

44

6. 5. Příloha Hodnocení vlastní finanční situace

relativní četnosti

• vyhovující, může uspořit

16,0

• vyhovující, neuspoří nic

46,0

• občas má potíže vyjít s penězi

24,0

• často má potíže vyjít s penězi

7,0

• pociťuje trvalý nedostatek financí

3,0

• jiná odpověď

0,0

Hodnocení zdravotního stavu

relativní četnosti

• zdráv a zcela soběstačný(á)

2,0

• cekem zdráv, ale potřebuje občas pomoc, síly už nestačí

2,0

• nemocen ale musí si pomoci sám(a)

2,0

• nemocen, potřebuje občas menší pomoc (velký úklid, velké prádlo)

12,0

• nemocen, potřebuje pravidelnou pomoc v domácnosti (nákupy, vaření, úklid)

32,0

• nemocen, potřebuje pomoc i se svými osobními potřebami (hygiena, oblékání)

34,0

• bezmocný

11,0

Představa o řešení vlastní životní situace v případě, že zůstane sám a pro nemoc či stáří by se o sebe nemohl postarat relativní četnosti • chtěl by i nadále žít ve vlastním bytě za pomoci rodiny

48,0

• chtěl by i nadále žít ve vlastním bytě za pomoci sociální služby

10,0

• chtěl by žít v penziónu pro důchodce

1,0

• chtěl by žít v domě s pečovatelskou službou

4,0

• chtěl by odejít do domova důchodců

15,0

• neví, neuvažoval prozatím

17,0

45

Chtěl byste odejít z léčebny domů a zajistit si péči kterou potřebujete ve vlastní domácnosti pokud by byl zaveden příspěvek na péči ? relativní četnosti • ano, rád(a) bych se vrátil(a) domů

62,0

• ne, pobyt v léčebně mi vyhovuje

20,0

• nevím

15,0

Pokud byste chtěl žít ve vlastním bytě a kupovat si potřebné služby, zajímají Vás podmínky, které by toto Vaše rozhodnutí ovlivnily ? relativní četnosti • Chtěl bych žít ve vlastním bytě i v případě, že finanční prostředky získané

přiznáním příspěvku na péči

by nestačily a bylo by potřebné je doplnit

o další částky

např. z důchodu, spoření...)

41,0

• Chtěl bych žít ve vlastním bytě jen v případě, že by příspěvek spolu s dalšími sociálními dávkami pokryl veškeré náklady spojené s mým životem ve vlastní domácnosti

19,5

• Chtěl bych žít ve vlastním bytě, pokud by výše tohoto příspěvku byla tak vysoká, aby nebylo nutné na zajištění potřebné péče žádat o další sociální dávky

14,0

• Žádná finanční částka není tak vysoká, abych uvažoval o návratu do své domácnosti

18,0

46

7. Ekonomická problematika připravovaného zákona o sociální pomoci (ing. Anna Červenková) Naplnění základních záměrů zákona o sociální pomoci by mělo občanům, kteří se v důsledku stáří či nemoci dostali do obtížné životní situace, zachovat možnost rozhodování o svém vlastním osudu. Forma příspěvku na péči znamená zrovnoprávnění občana, který péči potřebuje,

vůči instituci, která ji poskytuje.

Příjem Institucí (např. domovů důchodců, ústavů sociální péče apod.) se stane 7

závislým na výši koupěschopné poptávky klientů , v důsledku čehož vznikají dva komplexy otázek: 1. Především je nutno zjistit, zda stávající (resp. i budoucí - akreditované) instituce unesou ekonomickou zátěž spojenou s péčí o osoby, které budou příjemci příspěvku na péči. Bude příspěvek na péči (plus vlastní příjem klienta) postačovat k provozu těchto institucí? 2. Jestliže dnes člen rodiny pečuje o osobu blízkou (zpravidla o dítě nebo o rodiče), která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a je částečně bezmocná nebo starší 80 let

a podle vyjádření ošetřujícího lékaře potřebuje

pomoc jiné osoby, může podle §§ 80 - 85 zákona č. 100/1988 Sb. , o sociálním zabezpečení (v platném znění), pobírat příspěvek na péči o osobu blízkou ve výši 1,6 násobku svého osobního životního minima (resp. ve výši 2,75 násobku v případě, že pečuje o dvě takové osoby). připravovaného

zákona

pro

takovou

Bude příspěvek na péči podle

rodinu

přínosem?

Bude

znamenat

ekonomický stimul k tomu, aby rodina nadále pečovala o svého zdravotně postiženého člena?

7 Pro účely ekonomického rozboru používáme termín “Klient” ve smyslu “jak obyvatel, tak svěřenec!. Termínem “obyvatel” označujeme osoby dospělé a svéprávné, termínem “svěřenec” nezletilce a osoby, zbavené způsobilosti k právním úkonům.

47

7.1. Metodika zkoumání a přístup k problematice Metodický přístup k modelování příjmové situace rodiny Vycházíme z modelové situace dvoučlenné a čtyřčlenné rodiny, jejíž jeden člen je těžce zdravotně postižený a je v domácí péči. Pro porovnání finanční situace rodiny nyní a po zavedení příspěvku na péči předpokládáme, že osoba dnes převážně bezmocná bude převedena do kategorie III - středně těžké závislosti a osoba dnes úplně bezmocná do kategorie IV - těžké závislosti. Předpokládáme dále, že dítě, které je dnes pro účely dávek státní sociální podpory považováno za dlouhodobě těžce zdravotně postižené, bude podle nového zákona převedeno buď do kategorie IV - těžké závislosti nebo do kategorie III - středně těžké závislosti. Metodika sledování neinvestičních nákladů v zařízeních sociální péče Základem je srovnání výše neinvestičních výdajů vybraných typů zařízení za rok 1997 s hypotetickým finančním přínosem obyvatel (klientů) příslušných ústavů vypočtených

podle uvažovaných pravidel pro poskytnutí příspěvku na

péči. Za rozhodující kritérium považujeme výdaje neinvestiční, neboť investiční výdaje jsou jednorázového charakteru a nejsou proto z hlediska účelu daného zkoumání relevantní. Východiskem byla především Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 1997, vydaná MPSV (v dalším Ročenka MPSV) a sumarizace ročních výkazů Soc. V1-01 MPSV, který vyplňují všechny ústavy sociální péče (v dalším Výkaz V1 - 01). Vzhledem k tomu, že Ročenka MPSV z oblasti ekonomické problematiky uvádí pouze v oddíle 7 údaje o zaměstnanosti a mzdách v odvětvích sociální péče jako celku a jednotlivými ústavy se nezabývá, bylo nutno pro další rozbor údaje o neinvestičních výdajích čerpat přímo z jednotlivých Výkazů V1-01, jejichž sumarizaci podle našich požadavků provedl odbor statistiky MPSV. Po formální stránce odlišujeme tabulky tak, že tabulky v textu jsou číslovány arabskými číslicemi a tabulky v příloze číslicemi římskými. grafy jsou v příloze.

48

Veškeré

Výběr sledovaných institucí Pro sledování nákladů na péči z hlediska připravovaného zákona o sociální pomoci nejsou vhodné všechny typy zařízení, sledované v Ročence MPSV, jejichž přehled včetně základních charakteristik uvádíme v tabulce I. a II. v příloze. Sledovány byly ústavy, které tvoří převažující část zařízení sociální péče. Jsou to domovy důchodců a domovy - penzióny pro důchodce, které se podílejí ze 2/3 na celkové lůžkové kapacitě ústavů sociální péče (kód A1A a A1B). Další významný podíl (pětinu) lůžkové kapacity tvoří

ústavy pro dospělé osoby s mentálním

postižením (A6). Z ústavů pro dospělé jsme proto pro další rozbor vybrali tyto tři výše uvedené typy zařízení. Ústavy pro dospělé osoby se smyslovým postižením nebyly do ekonomického

rozboru zahrnuty vzhledem k tomu, že

jde o malý

objem lůžkové kapacity se specifickou péčí. Stranou byly ponechány zejména ústavy, které pečují o tělesně a smyslově postižené dospělé občany (kód A2 A5), dále ústavy pro chronické alkoholiky a toxikomany a pro chronické psychotiky a psychopaty (kód A7 - A8) a ostatní zařízení (kódy C1 - C5). Do ekonomického rozboru byly však zařazeny všechny typy ústavů pro mládež , a to: B1 Ústavy pro tělesně postiženou mládež B2 Ústavy pro tělesně postiženou mládež s přidruženým mentálním postižením B3 Ústavy pro tělesně postiženou mládež s více vadami B4 Ústavy pro mentálně postiženou mládež. Sledované

typy zařízení jsou pro větší názornost v tabulce I. v příloze

vyznačeny šedě. Kromě sumarizovaných dat byla porovnána i data individuální. Přístup k individuálním datům, který ze zákona o statistice není možný, nám na písemné vyžádání umožnilo 6 ústavů pro mládež. V těchto případech jsme celkové údaje doplnili individuálními daty, které názorněji ilustrují situaci v těchto ústavech. Pokud jde o typ zřizovatele sledovaných ústavů jedná se většinou o ústavy státní a obecní. Církevní a občanské instituce provozují spíše menší zařízení: na celkovém počtu zařízení se podílejí

ze 14 %, avšak jejich podíl na lůžkové

kapacitě činí dosud pouze 7 %. Pro ilustraci: ve státních a obecních zařízeních je např. 97% lůžkové kapacity domovů důchodců, 98% kapacity penziónů pro důchodce, ústavů pro 49

dospělé občany s mentálním postižením i ústavů pro mentálně postiženou mládež, ale jen necelých 60% zvláštních zařízení pro výkon pěstounské péče, 44% azylových domů pro bezdomovce, 40% domovů pro matky s dětmi. Církve a ostatní neziskové organizace se zaměřují spíše na specifické formy pomoci a provozování základní sítě ústavů zůstává úkolem státu a obcí. (Pramen: Ročenka MPSV) Jádrem rozboru bylo statistické vyhodnocování vztahu mezi náročností péče a neinvestičními náklady jednotlivých typů ústavů.

7.2 Modelová ekonomická situace rodiny pečující o zdravotně postiženého člena Model 1a) Dospělý starší 18

let pobírající plný invalidní důchod zvýšený z titulu

úplné bezmocnosti. O tuto osobu pečuje dnes člen rodiny bez vlastního příjmu, pobírající příspěvek při péči o osobu blízkou ve výši 1,6 násobku svého životního minima. Bezmocná osoba (invalida z mládí) pobírá invalidní důchod 4 300 Kč zvýšený pro bezmocnost o 1 598 Kč. Pečující osoba nemá jiný příjem a pobírá příspěvek při péči o osobu blízkou ve výši 3 408 Kč. Celkový příjem této domácnosti činí 9 306 Kč, pro účely státní sociální podpory se však zvýšení důchodu pro bezmocnost nezapočítává, takže rozhodný příjem činí 7 708 Kč a je nižší než 1,6 násobek životního minima. Příspěvek na bydlení vypočtený podle vzorce:

ŽMD x P

1 700 x 7 708

PB = ŽMD - ---------------- = 1 700 - ------------------- = 1 700 - 1 374 = 326 ŽM x 1,6 9 536 činí 326 Kč. Podle nového zákona by však celkový příjem této dvoučlenné rodiny činil 10 300 Kč, tj. více než 1,6 násobek životního minima a nárok na příspěvek na bydlení by zanikl. 50

Jestliže příspěvek na péči bude zahrnován do celkových příjmů rodiny a rodina z tohoto titulu překročí hranici 1,6 násobku životního minima, ztratí nárok na některé dávky (příspěvek na bydlení, sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie, sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení nájemného) . V důsledku toho zákon o sociální pomoci přinese této rodině pečující o těžce postiženého člena necelých 700 korun měsíčně. Příjem

předtím

potom

rozdíl

invalidní důchod

4 300

4 300

-

zvýšení důchodu pro bezmocnost

1 598

ruší se

- 1 598

příspěvek při péči o osobu blízkou

3 408

ruší se

- 3 408

-

6 000

+ 6 000

326

není nárok

- 326

9 632

10 300

+668

příspěvek na péči příspěvek na bydlení CELKEM

Model 1 b) Dospělý starší 18

let pobírající plný invalidní důchod zvýšený z titulu

převážné bezmocnosti. O tuto osobu pečuje člen rodiny bez vlastního příjmu pobírající dnes příspěvek při péči o osobu blízkou. Celkový příjem této dvoučlenné domácnosti dnes činí 8 560 Kč, pro účely státní sociální podpory se však zvýšení důchodu pro bezmocnost nezapočítává, takže rozhodný příjem činí 7 708 Kč. Příspěvek na bydlení vypočtený

podle

vzorce: ŽMD x P 1 700 x 7 708 PB = ŽMD - ---------------- = 1 700 - ------------------- = 1 700 - 1 374 = 326 ŽM x 1,6 9 536 činí 326 Kč. Podle nového zákona by celkový příjem této rodiny činil 8 300 Kč, tj. méně než 1,6 násobek životního minima a příspěvek na bydlení by zůstal. Vzdor tomu by celkový příjem této dvoučlenné rodiny poklesl o 260 Kč.

51

Příjem

předtím

potom

rozdíl

4 300

4 300

-

zvýšení důchodu pro bezmocnost

852

ruší se

- 852

příspěvek při péči o osobu blízkou

3 408

ruší se

- 3 408

-

4 000

+ 4 000

326

326

-

8 886

8 626

- 260

invalidní důchod

příspěvek na péči příspěvek na bydlení CELKEM

Model 2 Matka pečuje o dítě s těžkým zdravotním postižením Vycházíme z modelové situace čtyřčlenné rodiny, která pečuje o 2 děti ve věku 5 a 9 let, z nichž jedno je dítě s těžkým zdravotním postižením. Rodina se zdravotně postiženým dítětem (příp. rodičem) má nárok na zvýšení životního minima z titulu zdravotního postižení. Zákonodárce vychází z předpokladu, že zdravotní postižení vytváří sociální situaci zvyšující nezbytné náklady rodiny. Zatímco částka ŽM pro běžnou rodinu se zdravými dětmi tohoto věku představuje 9 660 Kč, činí u rodiny s postiženým dítětem ve věku 5 let 12 312 Kč, ve věku 9 let 12 610 Kč, což se v systému státní sociální podpory promítá do stanovení výše sociálního příplatku. Příjem otce (po zdanění) : 12 050 Kč Příjem matky : rodičovský příspěvek 2 343 Kč, doplatek do příspěvku na péči o osobu blízkou 1 065 Kč, celkem 3 408 Kč Příjem bez přídavků na děti celkem: 15 458 Kč, což je 1,6 násobek základního životního minima, takže rodina bude mít nárok na přídavky na děti ve zvýšené výměře (do 1,8 ŽM) 422 + 468 = 890 Kč, ale nebude mít nárok na základní sociální příplatek pro chudé rodiny.

52

Příjem rodiny včetně přídavků na děti činí 16 348 Kč, což je 1,33 násobek životního minima zvýšeného z titulu zdravotního postižení mladšího dítěte - rodina bude mít nárok na sociální příplatek . Výše sociálního příplatku se stanoví takto:

ŽMO x P 5942 x 16 348 SP= ŽMO - ---------------- = 5 942 - -------------------------- = 5942 - 4931 = 1011 Kč, ŽM x 1,6 19 700 kde ŽMO je součet životního minima na osobní potřeby obou dětí, tj. 4 212 + 1 730 Kč, celkem 5 942 Kč. P je celkový čistý příjem rodiny včetně přídavků na děti 16 348 Kč, ŽM je životní minimum rodiny, v tomto případě zvýšené z titulu zdravotního postižení dítěte (12 312 Kč), které se vynásobí koeficientem 1,6. Rodina bude mít nárok na sociální příplatek ve výši 1011 Kč. Celkový příjem rodiny včetně sociálního příplatku podle stávajících předpisů činí 17 359 Kč. Mohou nastat tyto varianty: a) Po zavedení příspěvku na péči podle nového zákona bude dítě uznáno těžce závislým Matce zanikne nárok na rodičovský příspěvek a na příspěvek při péči o osobu blízkou. Místo toho rodina obdrží příspěvek na péči ve výši 80 % ze 7 500 Kč, tj. 6 000 Kč. Jestliže se příspěvek na péči jakožto příjem dítěte bude započítávat do celkového příjmu rodiny, zvýší se příjem rodiny na 18 050 Kč, což je více než 1,8 násobek životního minima, takže rodina obdrží přídavky na děti pouze v základní, nikoli zvýšené výměře (219 + 243 = 462 Kč). Výše sociálního příplatku bude rovněž nižší: ŽMO x P 5942 x 18 512 SP= ŽMO - ---------------- = 5 942 - -------------------- = 5942 - 5 580 = 362 Kč, ŽM x 1,6 19 700 avšak rodina obdrží vcelku asi o 1 500 Kč více než podle starého systému.

53

b) Po zavedení příspěvku na péči podle nového zákona bude dítě uznáno středně těžce závislým. Za předpokladu, že zdravotní postižení mladšího dítěte by znamenalo jeho převedení do kategorie III - středně těžké závislosti -, činil by příspěvek na péči pouze 4 000 Kč, avšak nároky ze systému státní sociální podpory by zůstaly ve větší míře zachovány, takže rodina by měla o 413 Kč více než dnes. Příjem

předtím

potom a)

rozdíl b)

a)

b)

čistý příjem otce (po zdanění)

12 050

12 050

12 050

-

-

přísp. při péči o osobu blízkou

3 408

-

-

-3 408

-3 408

-

6 000

4 000

+ 6 000

+ 4 000

890

462

890

-

428

-

1 011

362

832

-

649

- 179

17 359

18 874

17 772

+ 1 515

+ 413

příspěvek na péči pro mladší dítě přídavky na děti sociální příplatek CELKEM

7.3 Dopad financování institucí prostřednictvím příspěvku na péči na jejich ekonomiku Účel sledování nákladů na péči Účelem ekonomického rozboru bylo zjištění, zda stávající (resp. i budoucí akreditované) instituce unesou ekonomickou zátěž, spojenou s péčí o osoby, které budou příjemci příspěvku na péči, zda bude příspěvek na péči (plus vlastní příspěvek klienta) postačovat k provozu těchto institucí, popřípadě nedostanou-li se výše uvedené instituce do vážných finančních potíží. Trvalý, týdenní a denní pobyt Významnou charakteristikou ústavů sociální péče, která do značné míry ovlivňuje výši nákladů, je rozdělení obyvatel (svěřenců) podle charakteru pobytu na pobyt trvalý, týdenní (s odjezdem na víkendy) a denní. Proto se u tohoto

54

ukazatele zastavíme podrobněji. Jak je patrno z tabulek I. a II. v příloze, v charakteru pobytu tkví hlavní rozdíl mezi zařízeními pro dospělé a pro mládež. Údajům o počtu zařízení podle charakteru pobytu v tabulce I. je třeba rozumět tak, že všechna zařízení, uvedená ve sloupci “trvalý pobyt” , pečují o své svěřence trvale a přitom některá z nich umožňují také pobyty týdenní či denní. Součet počtu jednotlivých zařízení podle typu pobytu je tedy vyšší než počet zařízení celkem, protože některé ústavy jsou uvedeny podle typu poskytovaných služeb (trvalý či týdenní pobyt, denní stacionář apod.) dvakrát nebo třikrát. Přesnější charakteristika zařízení podle typu pobytu je v tabulce II., kde jsou podle charakteru pobytu odlišeny počty obyvatel (svěřenců). Z tabulky II. je názorně patrný rozdíl mezi ústavy pro dospělé a pro mládež. Zatímco domovy důchodců, penzióny pro důchodce a ústavy pro dospělé osoby s mentálním postižením jsou převážně zařízeními pro trvalý pobyt, fungují obdobná zařízení, určená mládeži, pouze zčásti na internátním principu (trvalý a týdenní pobyt). Část jejich kapacity je určena pro denní pobyt svěřenců, kteří do ústavu docházejí nebo dojíždějí jako do školy. Z hlediska výchovného lze toto uspořádání jen uvítat, protože dítě nebo mladý člověk takto neztratí kontakt s rodinou. Pro rodinu z toho plyne i nesporná výhoda finanční, protože neztrácí nárok na dávky státní sociální podpory, jako je tomu při trvalém umístění dítěte v ústavu. Ve výkazu V1-01 ani v jiných pramenech však nelze přesně oddělit náklady, vynaložené na svěřence, žijící v ústavu trvale, od nákladů na svěřence, které do ústavu pouze docházejí. Typickým zařízením z tohoto hlediska je ústav F v tabulce 5, kde se nám nepodařilo odlišit náklady na

svěřence s denním a

týdenním či trvalým pobytem, přestože odděleně jsou sledovány náklady na školu a na vlastní ústav, ale oddělení není provedeno důsledně.

8

Charakteristika ústavů podle závažnosti postižení klientů Podle záměru zákona o sociální pomoci by rozhodujícím kritériem pro finanční přínos klienta měla být

výše státního příspěvku na péči,

stupněm závislosti, vyplývajícím ze závažnosti

daná tzv.

postižení klienta. Pro odhad

8Např. v tomto ústavu činily v roce 1997 neinvestiční výdaje na provoz pouze ústavního zařízení 14 444 tis. Kč, na provoz školských zařízení 1 851 tis. Kč., přičemž část péče o klienty s trvalým a týdenním pobytem přebírá denní školské zařízení.

55

budoucí prosperity ústavů je proto velmi významná charakteristika podle závažnosti postižení jejich obyvatel (svěřenců). Současná charakteristika postižení obyvatel (svěřenců) ústavů, jež rozeznává obyvatele (svěřence) imobilní, mobilní s dopomocí a ty, jež potřebují nákladnější stravování, není sice přímo srovnatelná s proponovaným kritériem míry závislosti, nicméně může dát alespoň přibližnou charakteristiku náročnosti péče. Počet obyvatel (svěřenců) podle závažnosti postižení uvádíme v tabulce III. v příloze, a to jako stav ke konci roku, neboť přesnější třídění v průměrných ročních stavech není ani v Ročence, ani ve Výkazech k dispozici. Vzhledem k tomu, že denní pobyt v ústavech pro dospělé prakticky neexistuje, uvádíme v tabulce III. počet obyvatel podle závažnosti postižení u dospělých pouze pro trvalé a týdenní pobyty, u mládeže i pro pobyty denní. Z tabulky je patrno, že více než tři sta dětí a mladých lidí, jejichž postižení jim dovoluje pouze omezenou mobilitu, volí přesto denní pobyt v zařízeních sociální péče. Neinvestiční výdaje na jednoho obyvatele - četnosti, průměr a standardní odchylky Neinvestiční výdaje na jednoho obyvatele, zjištěné na základě sumarizace Výkazů V1 - 01 za jednotlivé ústavy, jsou přehledně seřazeny v tabulce 1. Ukazuje se, že neinvestiční výdaje na jednoho obyvatele v ústavech pro mentálně postižené dospělé (A6) jsou zhruba stejné jako v domovech důchodců (A1A). Naproti tomu v penziónech pro důchodce (A1B) jsou neinvestiční výdaje na jednoho obyvatele mnohem

nižší. Nejvyšší průměrné výdaje na jednoho

svěřence mají ústavy pro tělesně postiženou mládež, což je pravděpodobně dáno tím, že tyto ústavy kromě zdravotní a sociální péče zajišťují svěřené mládeži též výchovu, vzdělání a přiměřenou zájmovou činnost. Neinvestiční výdaje na jednoho obyvatele byly propočteny nejen jako průměr za jednotlivé typy ústavů, ale i za jednotlivé ústavy. Při porovnání extrémních hodnot za jednotlivé typy ústavů na první pohled zaráží jejich značný rozptyl. Z tabulky je patrné, že průměrné výdaje

se podle jednotlivých typů

zařízení pohybují od cca 41 tisíc do 160 tisíc na jednoho klienta ročně, tj. od cca tří a půl do třinácti tisíc měsíčně.

56

Při srovnání se stal velmi zavádějícím různý podíl denně docházejících klientů a různý podíl klientů s těžším postižením. U ústavů pro mentálně postiženou mládež (B4) jsme se proto pokusili v tabulce 1a) vliv denní docházky vyloučit tak, že jsme rozlišili náklady, vynaložené v ústavech s trvalým a týdenním pobytem a náklady, vynaložené v ústavech s pobytem denním. Do skupiny ústavů s trvalým a týdenním pobytem jsme zařadili pouze ty ústavy, kde stav obyvatel (svěřenců) k 31.12. 1997 byl nenulový, resp. vyšší než 1/4 kapacity ústavu. V tabulce 1 jsou uvedeny průměrné neinvestiční výdaje na jednoho klienta zařízení sociální péče, nejvyšší a nejnižší výdaje ve skupině, standardní odchylka a variační koeficient. Rozložení četností (počtu ústavů) podle nákladů na jednoho obyvatele u všech sledovaných typů ústavů je pak patrné z tabulky IV a z grafů v příloze. Grafy 1 a 2 byly zpracovány v jednotné stupnici pro všechny ústavy, takže jsou z nich názorně vidět rozdíly v rozložení četností. Jednotlivé sloupcové grafy byly vypracovány pouze pro domovy důchodců (A1A), domovy - penzióny pro důchodce (A1B), ústavy pro dospělé s mentálním postižením (A6) a ústavy pro mentálně postiženou mládež (B4) vzhledem k malému počtu ostatních ústavů. Jak z tabulky 1, tak z tabulky IV. a grafů v příloze lze vyčíst značné rozdíly mezi jednotlivými typy ústavů z hlediska výše neinvestičních nákladů na jednoho klienta. Zatímco domovy důchodců (A1A) a ústavy pro dospělé s mentálním postižením (A6) vykazují poměrně symetrické rozložení kolem průměrných hodnot, je výše průměrných nákladů na jednoho obyvatele u penziónů pro důchodce (A1B) daleko více rozptýlena kolem střední hodnoty, která je ovšem ve srovnání s předchozími typy ústavů daleko nižší. Značné rozdíly jsou pak patrny zejména u ústavů pro mládež s trvalým a týdenním pobytem (B4 T+T). Jednotný způsob financování prostřednictvím příspěvku na péči může tedy znamenat pro některé ústavy vážné potíže ekonomického rázu. Je třeba říci, že některé ústavy by s těmito prostředky vystačily, jiné ale nikoli. Důvody, proč se jednotlivé ústavy liší ve výši neinvestičních výdajů na jednoho klienta, spočívají pravděpodobně v rozdílném poměru fixní a proměnné složky celkových neinvestičních výdajů.

57

T a b u l k a 1 Průměrné neinvestiční výdaje na jednoho klienta zařízení sociální péče Počet ústavů

Typ zařízení

Kapacita - počet míst

Průměrné výdaje na 1 místo (Kč ročně)

Nejvyšší výdaje na 1 místo (Kč ročně)

Nejnižší výdaje na 1 místo (Kč ročně)

Variační koeficient

Standardní odchylka σ

A - Dospělí A1A -

309

34 255

111 700

239 450

19 204

24 809

0,22

140

11 482

40 821

307 443

1 048

27 377

0,67

A2 - Dospělí s TP

7

495

186 344

563 914

120 009

59 864

0,32

A3 - Dosp. TP + MP

3

426

103 072

104 188

83 272

4 517

0,04

57

4 809

113 407

341 624

10 826

31 380

0,28

4

975

161 003

455 473

117 134

102 757

0,64

B2 - TP + MP

16

754

140 358

268 462

62 336

52 876

0,38

B3 - více vad

7

155

135 999

346 084

78 534

70 708

0,52

B4 - Mládež s MP

149

10 304

140 193

924 027

40 374

54 998

0,39

Domovy důch. A1B - Penzióny

A6 - Dospělí s MP B - Mládež B1 - Mládež s TP

Pramen: sumarizace výkazů V 1 - 01

T a b u l k a 1a) Zařízení pro mládež s mentálním postižením podle typu pobytu Typ zařízení

B4 - Mládež s MP 1)

z toho: B4/T+T 2)

B4/D

Průměrné výdaje na 1 místo (Kč ročně)

Nejvyšší výdaje na 1 místo (Kč ročně)

Nejnižší výdaje na 1 místo (Kč ročně)

Neinvestiční náklady celkem (řádek 43 Výkazu)

Kapacita zařízení - počet míst (ř. 21 Výkazu)

1 444 552

10 304

140 193

924 027

40 374

1 395 983

9 112

153 203

924 027

40 732

48 569

1 192

40 746

116 502

40 374

Poznámky: 1) pouze trvalé a týdenní pobyty Pramen: výpočet podle výkazů V1 - 01

2) pouze denní pobyty

I když se v tabulce 1a) pravděpodobně nepodařilo vyloučit všechny klienty s denní docházkou a jde tedy spíše o odhad, ukázalo se, že průměrné výdaje na jednoho klienta v zařízeních

pro mládež s mentálním postižením s denní

docházkou jsou oproti obdobným výdajům na klienta s týdenním a trvalým pobytem výrazně nižší. Ze sledovaných typů zařízení takto nízkých výdajů dosahují pouze domovy - penzióny pro důchodce. Zdá se tedy, že denní docházka 58

postiženého dítěte do ústavu představuje způsob péče, který by byl optimální jak z hlediska výchovného, tak ekonomického. Jak ukážeme v další části rozboru, věnovaném dopadu proponovaného zákona o sociální pomoci na sociální situaci rodiny, pečující o dítě se zdravotním postižením, neobsahuje však věcný záměr zákona o sociální pomoci dostatečné stimuly, aby rodiny preferovaly denní typ péče proti péči trvalé, resp. týdenní. Předpokládaná výše úhrad podle zákona o sociální pomoci a dnešní výše neinvestičních nákladů Nejprve provedeme odhad možných příspěvků klientů podle věcného záměru zákona o sociální pomoci v domovech důchodců a výslednou sumu porovnáme se stávajícími neinvestičními výdaji za rok 1997. Příspěvek klienta na týdenní a trvalý pobyt v domově důchodců a v domově pro dospělé občany s mentálním postižením je dán vyhláškou MPSV č. 82/1998 Sb., o úhradách za pobyt zařízeních sociální péče vyhláškou MPSV č. a č. 83/1998 Sb., o stravování v zařízeních sociální péče. Náklady na normální stravu se mohou pohybovat od 40 do 62 Kč denně, neboli podle vyhlášky, která zná pouze 30 dní v měsíci, od 1 200 do 1 860 Kč měsíčně. Cena nezbytných služeb je jednotná - 48 Kč denně (1 440 Kč měsíčně). Cena za ubytování se liší podle počtu společně ubytovaných. Z tab. 6.2 Ročenky MPSV zjistíme, že v domovech důchodců je 11% lůžkové kapacity v pokojích jednolůžkových, 44% v pokojích dvoulůžkových a 45% v pokojích tří- a vícelůžkových (zde v průměru vycházejí čtyři lůžka na pokoji). Vážený průměr cen za ubytování pak činí 33 Kč denně, tj. 990 Kč měsíčně, což vyhláška povoluje podle místních podmínek zvýšit až o 20%, tj. téměř na 1 200 Kč měsíčně. Celková požadovaná úhrada se tedy pohybuje v rozmezí od 3 630 Kč do 4 500 Kč měsíčně. Je třeba říci, že skutečná úhrada této výše u některých obyvatel s nízkými důchody nedosahuje, neboť podle vyhlášky č 82/1998 Sb. jim po úhradě musí zůstat alespoň 30 % částky potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu. Vzhledem k těmto skutečnostem

odhadujeme průměrnou výši úhrady jednoho zdravého

klienta na 4 000 Kč měsíčně.

59

K této částce je nutno připočítat příspěvek na péči, který bude náležet ústavu, pečujícímu o klienty s různým stupněm závislosti. Kategorie závislosti a míra zdravotního postižení obyvatel ústavů sociální péče Podle věcného záměru návrhu zákona o sociální pomoci by kritériem pro přiznání příspěvku na péči měl být i stupeň závislosti na péči jiné osoby. Jde o posudkově medicínskou kategorii, na jejímž stanovení by měla záviset výše přípěvku na péči. Do příspěvku na péči by se mělo promítnout současné zvýšení důchodu pro bezmocnost podle § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (v platném znění). T a b u l k a 2 Vztah mezi třemi stupni bezmocnosti podle současné úpravy a čtyřmi kategoriemi závislosti podle připravovaného zákona Bezmocnost

Zvýšení o Kč

-

-

1)

Závislost Kategorie I.

Příspěvek na péči minimální

500,- Kč

částečná

426,00 Kategorie II.

lehká

1 500,- Kč

převážná

852,00 Kategorie III.

středně těžká

5 000,- Kč

těžká

7 500,- Kč

úplná

1 597,50 Kategorie IV.

Poznámky: 1) o 20, 40, 75 % životního minima na osobní potřeby, částky 1.4.1998.

platí od

Příjem ústavů z příspěvku na péči by se dal odhadnout podle stávajícího stupně bezmocnosti klientů. Podle údajů ČSSZ bylo k 31. 12. 1997 zvýšeno pro bezmocnost 137 316 důchodů a průměrná výše tohoto zvýšení činila 640,- Kč. Z dostupných pramenů však nelze zjistit, jaký počet a stupeň bezmocnosti mají přiznán klienti jednotlivých ústavů a odhadnout tak budoucí možnou výši příspěvku na péči.

9

9

Výkaz V1 - 01 však uvádí počet klientů zcela imobilních, mobilních s dopomocí a počet těch, kteří potřebují nákladnější stravování. Vztah mezi oběma kategoriemi jsme zjišťovali v Ústavu sociální péče pro mládež s mentálním postižením ve Skřivanech a to pouze pro svěřenky starší 18 let, které pobírají důchod. ÚSP Skřivany - stupeň Počet ÚSP Skřivany - Zdravotní postižení podle Počet bezmocnosti chovanců výkazu V1 - 01 chovanců úplná 3 trvale upoutaní na lůžko 1 převážná 7 mobilní s dopomocí 6 částečná 61 nákladnější stravování 2 bez bezmocnosti 4 ostatní důchodci bez zdravotního postižení 66 CELKEM 75 CELKEM 75

60

Pro další rozbor předpokládáme, že imobilní klienti by byli podle zákona o sociální pomoci považováni za těžce závislé, takže by pobírali příspěvek na péči ve výši

7 500 Kč měsíčně, mobilní s dopomocí za středně těžce závislé s

příspěvkem

5 000 Kč za měsíc. Dodatečné výdaje na nákladnější stravování

podle vyhlášky č. 83/1998 Sb. mohou měsíčně. Předpokládáme-li, že

činit nejvýše 16 Kč denně, tj. 480 Kč

z tohoto titulu by obyvatelům s dietou byla

přiznána minimální závislost, pobírali by příspěvek na péči ve výši 500 Kč měsíčně. Tento předpoklad platí pouze pro ústavy pro dospělé. U ústavů pro mládež předpokládáme, že i klienti bez vážnějšího zdravotního postižení (tj. ani imobilní ani mobilní s dopomocí) budou uznáni lehce závislými. T a b u l k a 3 Předpokládaná výše úhrad ve vybraných typech ústavů pro dospělé Počet příspěvek příspěvek Celkem A1A Domovy důchodců klientů klienta klienta (tis. Kč) měsíčně ročně (Kč) (Kč) Základní platba (všichni) 34 255 4 000 48 000 1 644 240 k tomu navíc: imobilní (těžká závislost) 7 662 7 500 90 000 689 580 Mobilní s dopomocí (středně těžká 12 114 5 000 60 000 726 840 závislost) Nákladnější strava (minimální závislost) 14 370 500 6 000 86 220

3 146 880

A1B Domovy - penzióny pro důchodce Základní platba (všichni) k tomu navíc: imobilní (těžká závislost) Mobilní s dopomocí (střední závislost) Nákladnější strava (minimální závislost)

Počet příspěvek příspěvek Celkem klientů klienta klienta (tis. Kč) měsíčně ročně (Kč) (Kč) 11 482 3 500 42 000 482 244 84 7 500 90 000 7 560 1 104 5 000 60 000 66 240 1 162 500 6 000 6 972

563 016

61

Tabulka 3 - pokračování A6 Domovy pro dospělé mentálním postižením

občany

s Počet příspěvek příspěvek Celkem klientů klienta klienta (tis. Kč) měsíčně ročně (Kč) (Kč) Základní platba (všichni) 4 484 4 000 48 000 482 244 k tomu navíc: Imobilní (těžká závislost) 380 7 500 90 000 7 560 Mobilní s dopomocí (střední závislost) 1 112 5 000 60 000 66 240 Nákladnější strava (minimální 1 187 500 6 000 7 122 závislost)

563 166 V následující tabulce pak byla porovnána výše příspěvků vypočtená v tabulce 3 s celkovými neinvestičními výdaji roku 1997. T a b u l k a 4 Porovnání celkových neinvestičních výdajů s předpokládanou výší úhrady Typ zařízení

Kapacita zařízení počet míst

Průměrné výdaje na 1 místo (Kč ročně)

Neinvestiční výdaje celkem v roce 1997 (tis. Kč)

Vypočtená úhrada podle zákona o SP (tis. Kč)

Rozdíl (mil. Kč)

A1A - Domovy důch.

34 255

111 700

3 826 310

3 146 880

- 679,4

A1B - Penzióny

11 482

40 821

468 706

563 016

+ 94,3

4 809

111 630

536 828

563 166

+26,3

50 546

95 590

4 831 844

4 273 062

- 558,8

A6 - Dospělí s MP CELKEM DOSPĚLÍ

Porovnání neinvestičních výdajů celkem za rok 1997 za domovy důchodců, penzióny pro důchodce a ústavy pro dospělé občany s mentálním postižením, jak jsou uvedeny v tabulce 4, s vypočtenou výší úhrady podle tabulky 3, ukazuje finanční deficit za domovy důchodců ve výši 679 mil. Kč, a naopak určitý finanční přebytek u domovů - penziónů pro důchodce a ústavů pro dospělé s mentálním postižením. K úhradě deficitu u domovů důchodců by bylo třeba buď zvýšit povinný příspěvek klientů, anebo přiznat všem klientům domovů důchodců příspěvek na péči. Deficit, který činí v průměru cca 20 tisíc Kč ročně na 1 klienta, by mohl být - čistě teoreticky - vyřešen přiznáním lehké závislosti i pro klienty domovů důchodců bez vážnějšího zdravotního postižení. Takové paušální opatření by však nebylo zcela v duchu věcného záměru zákona o sociální pomoci.

62

Rozbor závislosti výše neinvestičních nákladů domovů důchodců na zdravotním stavu obyvatel (regresní analýza) Vzhledem k tomu, že nedisponujeme údaji o zvýšení důchodů pro bezmocnost, charakterizujeme zdravotní stav počtem obyvatel imobilních a mobilních s dopomocí. Předpokládali jsme lineární závislost jak celkových, tak průměrných neinvestičních nákladů na zdravotním stavu obyvatel a zjišťovali jsme ji pomocí vícenásobné regrese. Nejprve jsme vynechali obyvatele, kteří potřebují nákladnější stravování, a zjišťovali jsme závislost

nákladů na celkovém počtu obyvatel

celkových

imobilních (IM), mobilních s dopomocí (MP) a obyvatel bez zdravotního postižení (Z). Zvolená regresní rovnice: Celkové neinvestiční náklady = b0 + b1 . IM + b2 .MP+b3. Z dává výsledné hodnoty :

b0 = 550 446 b1 = 141 874 b2 = 104 006 b3 = 100 924

Determinační koeficient 0,888; všechny koeficienty (b0

b1

b 2 b 3) významné na

hladině nižší než 0,05; koef. (b1 b 2 b 3) na hladině hluboce pod 0,01. Z regresního modelu, který však dává použitelné hodnoty jen pro domovy důchodců, je patrný poměrně značný význam konstantních nákladů nezávisejících 10

ani na počtu klientů ani na stupni jejich zdravotního postižení . Dále je patrné, že zdravotní stav klientů má na výši neinvestičních výdajů určitý nezanedbatelný vliv. Tato závislost se však neprojevuje u počtu obyvatel, vyžadujících nákladnější stravování. Nepodařilo se ani prokázat závislost na zdravotním stavu obyvatel u výše průměrných nákladů na jednoho obyvatele.

U ostatních typů zařízení

dosahují koeficienty determinace výrazně nižších hodnot a nutno je považovat za statisticky málo průkazné. Příslušní zaměstnanci domovů pro mládež s mentálním postižením na dotaz, jak je možné, že neinvestiční výdaje na imobilní klienty nejsou podstatně vyšší než na ostatní, projevili názor, že péče o jejich

10 Sem patří např. výdaje na otop, provoz budovy apod.

63

imobilní klienty není

nákladnější, ale naopak levnější než péče o klienty bez vážnějšího tělesného handicapu, které je nutno přiměřeně zaměstnávat formou různých aktivit. Rozbor individuálních dat šesti ústavů sociální péče pro mládež Při rozboru jsme vycházeli z výkazů V1 - 01. Oslovili jsme 6 ústavů, které nám vesměs velmi ochotně

dovolily

nahlédnout do jejich výkazů. Údaje o

jednotlivých ústavech jsou uvedeny v tabulce 5. Výpočet příspěvku na péči na 1 svěřence (klienta) ročně jsme provedli podle navrhované výše příspěvků na péči, která by měla být pro ústavy zvýšena o 30% za předpokladu, že imobilní klienti budou uznáni za těžce závislé, mobilní s dopomocí za středně těžce závislé a 11

všichni ostatní za lehce závislé . T a b u l k a 5 Porovnání stávajících neinvestičních nákladů s předpokládanou výší úhrady podle záměru zákona o sociální pomoci vybrané ústavy pro mládež Označení ústavu Druh postižení Zřizovatel Kapacita (ř.21 sl.1) Obyv. T+T (ř.21 sl.2+3) Obyv s denním pobytem Počet obyvatel (svěřenců) celkem z toho: - imobilní (IM) - mobilní s dopomocí (MP ) - ostatní celkem zdraví (Z) - s nákladnější stravou

A

B

MPSV 73 72 2

církev 30 20 10

C mentální církev 37 37 8

74 12 11 51 -

30 2 3 25 1

45 6 4 35 4

D

E

F tělesné MPSV MPSV obec 230 90 105 225 90 105 5 1 113 230 28 7 95 -

91 1 6 84 2

218 92 36 -

11v tomto bodě se náš předpoklad liší od úvahy, týkající se ústavů sociální péče pro dospělé. Výpočet roční výše příspěvku na péči je následující:

Závislost

Kategorie

minimální

I.

lehká

II. (Z)

Příspěvek měs. Kč

Přísp. zvýš. o 30 %

Přísp. na 1 svěřence ročně Kč

500,- Kč

650,-

7 800,-

1 500,- Kč

1 950,-

23 000,-

středně těžká

III. (MP)

5 000,- Kč

6 500,-

78 000,-

těžká

IV. (IM)

7 500,- Kč

9 750,-

117 000,-

64

Tabulka 5 - pokračování Příjmy a neinvestiční výdaje Označení ústavu Příjmy (tis. Kč) ročně

A

B

C

D

E

F

11 613

3 592

1 647

6560

13 206 3 707 3 140 1 292 23,78 34,85

z toho: úhrady rodičů % úhrad z příjmů Neinvestiční . výdaje celkem (tis. Kč) ročně

2 139 18,42

328 9,13

1 204 73,1

6085 12 92,76

10 367

3 314

7 149

37 351

11 870

47 825

Neinvest. výdaje na jednoho klienta ročně v Kč

140 094

110467

158867

162396

130440

2193 81

Krytí neinvestičních výdajů příspěvky na péči (vč. stávajících příspěvků rodičů a klientů) Příspěvek na péči ročně Kč na 1 svěřence IM: 117 000 Kč MP: 78 000 Kč Z: 23 400 Kč Celkem 13 k tomu : úhrady rodičů CELKEM

Podíl příspěvků z neinvestičních . výdajů % Počet svěřenců celkem Počet zaměstnanců Počet svěřenců na 1 zaměstnance

Příspěvek celkem ročně tis. Kč (sloupec 1 vynásobený počtem svěřenců) 1404,0 234 702 3276 117,0 858,0 234 312 546 468,0 1193,4 585 819 2223 1965,6 3455,4 1053 1833 6045 2550,6 2 139,0 328 1 204 473 3 140,0 5 594,4 1381 3 037 6518 5 690,6

0,0 7176,0 848,4 8024,4 1 292,0 9 316,4

53,96

41,67

42,48

17,45

47,94

19,48

74 41,6

30 19,0

45 34,5

230 158,4

91 48,41

218 199

1,78

1,58

1,3

1,45

1,88

1,10

Prameny: Výkazy V1 - 01

Z tabulky 5 je patrné, že u sledovaných ústavů by příspěvky na péči, vypočtené podle věcného záměru připravovaného zákona o sociální pomoci ani s dosavadním příspěvkem rodičů (resp. klientů) zdaleka nestačily na úhradu celkových neinvestičních nákladů. Nejhorší poměr vykazuje ústav D, který má též ze všech nejvyšší neinvestiční výdaje na jednoho klienta. Nízký podíl příspěvku vykazuje též ústav F, kde však je svěřencům kromě zdravotní a sociální péče

12 zřejmá chyba ve výkazu, v rubrice “Příjmy celkem” nejsou započteny dotace 13 včetně příspěvků zletilých klientů, pobírajících vlastní invalidní důchod - skutečnost roku 1997

65

poskytována i kvalifikace: buď vyučení nebo maturita na gymnáziu či na odborné škole. Z tohoto důvodu jsou ústavy pro tělesně postiženou mládež oproti ústavům pro mládež s mentálním postižením relativně dražší. 7.4. Shrnutí a doporučení Rodiny Pro sociální dopady zákona o sociální pomoci bude třeba do všech důsledků dořešit vztah mezi novým systémem spočívajícím na příspěvku na péči a systémem státní sociální podpory . Bude-li

se příspěvek na péči počítat do celkového příjmu rodiny pro

stanovaní nároku na dávky státní sociální podpory, pak uváděné příklady ukazují, že za tohoto předpokladu se příspěvek na péči nejeví - oproti současnému stavu příliš stimulujícím pro převzetí rodinného příslušníka do péče rodiny. Vzhledem k tomu, že za stávající právní úpravy se zvýšení důchodu pro bezmocnost pro výpočet dávek státní sociální podpory nezapočítává do rozhodného příjmu rodiny, bylo by žádoucí buď celý příspěvek na péči, nebo alespoň jeho část, analogicky nezapočítávat. V případě změny klasifikace z termínů převážné,

částečné a úplné

bezmocnosti na nové hodnocení zakládající nárok na příspěvek na péči, je třeba, aby osobám, které budou o příjemce příspěvku (ve III. a IV. stupni závislosti) pečovat, byly zachovány nároky ze zdravotního a důchodového pojištění. Instituce Předmětem zkoumání byla analýza dopadu připravovaného zákona o sociální pomoci na ekonomickou situaci ústavů sociální péče. Porovnáním příspěvků podle proponovaného zákona a stávajících neinvestičních výdajů bylo zjištěno, že teoreticky vypočtené příspěvky na péči (včetně stávajících příspěvků klientů) by nepokrývaly

neinvestiční výdaje roku 1997 v případě domovů

důchodců a sociálních ústavů pro mládež s mentálním a tělesným postižením. Např. teoretický finanční deficit u domovů důchodců, který činí v průměru cca 20 tisíc Kč ročně na 1 klienta, by mohl být vyřešen přiznáním lehké závislosti i pro

klienty domovů důchodců bez vážnějšího zdravotního postižení. Takové 66

paušální opatření by však nebylo zcela v duchu věcného záměru zákona o sociální pomoci. Připravovaný zákon o sociální pomoci povede nesporně k racionálnějšímu vynakládání prostředků, avšak pro některé ústavy sociální péče může mít vážné ekonomické důsledky. Navíc demografický vývoj naznačuje, že péče o starší občany bude kvantitativně i kvalitativně stále náročnější. Dopad připravovaného zákona je třeba předvídat na základě precizně zpracovaných empirických dat. Výkazy V1 - 01 však individuální hloubkový rozbor neumožňují vzhledem k jejich složení a důvěrnému charakteru. Nicméně zjištěné rozdíly v úrovni neinvestičních výdajů na 1 klienta by podle našeho názoru měly být předmětem pozornosti kontrolního odboru MPSV. Zákon o sociální pomoci bude závažným zásahem do současné struktury sociální péče a proto je nutno jeho uvedení v platnost připravit s veškerou zodpovědností. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem doporučujeme: • provést podrobnější ekonomický rozbor, který by se opíral o přesnější primární data, zejména o zjištění počtu příjemců zvýšení důchodu pro bezmocnost za jednotlivé ústavy; • provést důkladnou analýzu využití dat z výkazu V1 - 01, málo využívaná data nesledovat a místo nich zavést např. sledování o počtu důchodů, zvýšených pro bezmocnost, případně podrobněji sledovat neinvestiční náklady apod.; • provést prověrku hospodaření u těch ústavů,

jejichž náklady na 1 klienta

nabývají extrémních hodnot (pokud ovšem podle zákona o statistice budou tato data přístupná); • provést u vybraných ústavů modelovou prověrku budoucí výše příspěvku na péči vzhledem ke zdravotnímu stavu klientů a výsledek porovnat se stávající výši neinvestičních nákladů;

67

• dokumentovat a zajistit vzájemnou provázanost nákladů čistě sociálních, výchovně-vzdělávacích a zdravotnických předtím, než zákon o sociální pomoci vstoupí v platnost;

14

• poté, co zákon o sociální pomoci nabude platnost, počítat s určitým přechodným obdobím, během něhož by se ústavy sociální péče přizpůsobily novým ekonomickým podmínkám, které budou znamenat daleko tvrdší rozpočtové omezení než dosud.

14 Ing. S, Štefán z ÚSP ve Skřivanech k tomuto bodu poznamenává: “Mělo by se jednat zejména o úhradu zdravotních výkonů poskytovaných v rámci zdravotní péče o klienty vlastním personálem ústavu. ... Znamenalo by to samozřejmě zavést povinnost uzavírat smlouvy mezi ústavy sociální péče a zdravotními pojišťovnami o úhradě těchto výkonů. ... Klienti ústavů patří k tzv. státním pojištěncům, za které hradí zdravotní pojištění stát - v současnosti ve výši 80 % minimální mzdy. Přitom ale jakákoli úhrada např. rehabilitační péče o klienty vykonávaná zdravotním personálem ústavu není ze strany zdravotních pojišťoven vůbec hrazena a pojišťovna se v současnosti brání i úhradám za prostředky pro inkontinenci a úhradám rehabilitačních prostředků (invalidních vozíků apod.) s odůvodněním na jakýsi vlastní výklad zákona č. 100/1988 Sb,. resp. zákona č. 48/1997 Sb. a číselníku prostředků zdravotnické techniky.

68

7.5. Příloha

69

70

71

72

73

74

75

76

77

78

79

8. Problematika spojená s kontrolou příspěvku na péči (JUDr. Daniela Bruthansová) Nedílnou součástí příspěvku na péči tvoří i oblast kontroly, a to jak příjemců této dávky, tak i subjektů poskytujících služby v této oblasti. Právě efektivní kontrolní činnost může napomoci, aby tato dávka byla jejími příjemci řádně využívána na daný účel a aby plnila i jistou funkci ochrany těm osobám, které vzhledem ke svému věku, stupni tělesného či mentálního postižení nemohou ovlivnit její řádné využívání. Rovněž kontrola subjektů poskytujících služby může napomoci, aby jednotliví poskytovatelé služeb je poskytovali na patřičné odborné úrovni. Vedle složky preventivní, kterou obsahuje kontrolní činnost, je třeba nepominout i její represivní složku. Tu vyjadřuje možnost uložení sankcí, a to jak příjemcům příspěvku na péči, tak i subjektu poskytujícímu jednotlivé služby. 8. 1. Metodika Abychom

mohli lépe posoudit danou problematiku, obrátili jsme se

dopisem na celkem 96 subjektů, které zahrnovaly okresní úřady, obvodní úřady a některé městské úřady. V dopise jsme žádali o odpověď na celkem osm otázek, a to: 1. Domníváte se, že kontrolu užívání příspěvku na jeho daný účel by měl provádět okresní úřad, nebo tuto povinnost delegovat na pověřenou obec? 2. V případě, že by tuto kontrolu prováděl okresní úřad, máte dostatečný počet kvalifikovaných zaměstnanců, kteří by byli schopni provádět kontrolu využívání příspěvku na péči pro jeho deklarovaný účel, či byste potřebovali posílit počet zaměstnanců? 3. Je podle Vašeho názoru stanovená půlroční lhůta pro tuto kontrolu přiměřená? Kolik kontrol stihne podle Vašeho názoru jeden zaměstnanec za kalendářní měsíc? 4. Na které věci byste se zaměřili při provádění kontroly a co podle Vašeho názoru považujete za únosný zásah do soukromí kontrolovaného?

80

5. Jaké sankce byste v případě nevyužívání příspěvku na daný účel považovali vůči jeho příjemci za účinné? 6. V případě nevyužívání, popř. zneužívání příspěvku na péči na daný účel zákonnými zástupci nezletilých dětí uvažovali byste o iniciování soudního řízení ke stanovení opatrovníka? (Obdobně u zletilých osob zbavených způsobilosti k právním úkonům ke změně opatrovníka?) 7. Co byste považovali za účinnou záruku, aby zařízení, která získají akreditaci, poskytovala péči na odpovídající úrovni i v situaci, kdy je zařízení jediným poskytovatelem v regionu? 8. Co byste považovali za účinnou záruku, aby zařízení, která získají akreditaci, poskytovala péči na odpovídající úrovni po dobu registrace a na jakou dobu by jim měla být registrace poskytována? Z výše uvedených 96 respondentů nám odpovědi zaslalo celkem 59, to jest 61,5%. Dva okresní úřady zaslaly navíc názory na uvedenou problematiku městských úřadů a sociálních zařízení ze svého spádového území. Kladené otázky byly zpravidla zodpovídány v plném rozsahu s uplatněním profesního přístupu k dané problematice. 8. 2. Vyhodnocení jednotlivých otázek Stanovení subjektu provádějícího kontrolu Pro provádění kontroly prostřednictvím sociálního odboru okresního úřadu se vyslovilo celkem 33 respondentů (t.j. 56%). Na podporu svého stanoviska mimo jiné uvedli, že je vhodné, aby ten, kdo vyplácí dávku, ji také kontroloval. Okresní úřad jednotným postupem též zajistí větší objektivitu kontroly, ať již jednotnými kritérii, tak i tím, že u jeho zaměstnanců provádějících kontrolu lze předpokládat vyšší odbornou kvalifikaci oproti obecním úřadům. Obce by však měly okresnímu úřadu signalizovat případné změny poměrů u příjemce dávky a dále skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek na péči, které nelze při běžné kontrole zjistit. Někteří respondenti též vyslovili názor, že kontrola by měla být prováděna i ve spolupráci s praktickým lékařem. 5 respondentů (tj.8,5%) se domnívá, že kontrolu by měl provádět okresní úřad, avšak ve spolupráci s obecním úřadem.

81

Celkem 16 respondentů (tj. 27%) má za to, že kontrolu by měla provádět pověřená obec. Argumentují mimo jiné tím, že lidé v obci mají lepší znalost místních poměrů, není zde anonymita. Obec má též zkušenosti z kontrolních sociálních šetření pro poskytování příspěvku při péči o osobu blízkou. Na druhou stranu však někteří zastánci tohoto názoru uvádějí, že problémem této varianty je nízká kvalifikace případných kontrolorů a státní orgány mohou těžko ovlivnit úroveň jejich sociálně právního vzdělání. Vyskytl se též názor, že kontroloři dávek v pověřené obci by měli být v pracovním poměru k okresnímu úřadu. Zbylých 5 respondentů by kontrolu svěřilo zaměstnancům referátu státní sociální podpory s odůvodněním, že orgán, který příspěvek vyplácí by jeho využití měl také kontrolovat a v jednom případě by vhodným kontrolním orgánem byla samotná indikační rada. Personální zabezpečení kontroly Nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců uvádí 46 respondentů (t.j.78% dotazovaných), 4 respondenti se domnívají, že disponují pro kontrolní činnost dostatečným počtem zaměstnanců a 9 respondentů uvedlo, že se k této otázce zatím nemůže vyjádřit. V souvislosti s touto otázkou respondenti uvedli další náměty. Podle nich by měly být stanoven rozsah kontroly, kvalifikační předpoklady pro kontrolory zahrnující jak sociální, tak zdravotní oblast. Pro účel kontroly by šlo využít i zdravotní sestry, popřípadě by kontrolor měl mít možnost konzultace s lékařem, který by byl ve smluvním vztahu k okresnímu úřadu. Též se vyskytl názor, že by bylo možno pro tento účel využít i lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Respondenti též uvažovali, jakým způsobem by bylo optimální zvládnout velký počet žadatelů o příspěvek na péči na počátku platnosti této dávky. Lze totiž předpokládat, že indikační rada bude zpočátku posuzovat velký počet případů. Proto navrhují u osob, které jsou příjemci příspěvku pro bezmocnost, jej automaticky přepočítávat na příspěvek na péči. Pokud jde o samotnou kontrolní činnost, okresní úřady z okresů s řídkým osídlením poukazují, že bude třeba posílit mobilitu kontrolorů. Dalším námětem je

82

názor, že kontroly by měly být prováděny pouze u příjemců příspěvku III. a IV. stupně. Někteří respondenti též uvedli, že dosud není jasné, jak budou řešeny další příspěvky zdravotně postiženým občanům. Stanovení lhůty pro frekvenci kontrol Jako přiměřenou považuje půlroční lhůtu 48 respondentů (tj. 81,3% celkového počtu), jako nepřiměřenou ji považuje 6 respondentů (tj. 10,2%). Z tohoto počtu 4 navrhují kontrolu častější, nejlépe čtvrtletní a 2 navrhují provádět kontrolu 1x ročně. 3 respondenti jsou toho názoru, že kontrola by měla být prováděna diferencovaně podle jednotlivých kategorií (I. 1x ročně, II. 1x za půl roku, III. a IV. častěji). 2 respondenti se k uvedené problematice nevyjádřili. Počet kontrol za kalendářní měsíc připadající na jednoho zaměstnance Pokud jde o počet kontrol, které jsou schopni jejich zaměstnanci stihnout za měsíc, se názory jednotlivých respondentů různí. Od 20 kontrol po 200 kontrol za měsíc (pokud kontrolor nebude dělat nic jiného). 26 respondentů je schopno měsíčně provést 50 - 100 kontrol. K této problematice respondenti ještě uvedli, že měsíční počet kontrol nutně závisí na aglomeraci, s čímž souvisí i nutnost posílení vozového parku okresních úřadů. Počty kontrol budou záviset i na jejich administrativní náročnosti. V souvislosti s tím by bylo vhodné formou prováděcího předpisu stanovit jednotnou metodiku provádění kontrolní činnosti ( evidence o kontrolách, zápisy, závěry). Pokud jde o frekvenci kontrol, tak respondenti by v 7 případech upřednostňovali namátkové kontroly (především v případech podezření na sebepoškozování, týrání svěřené osoby). Respondenti též považují za žádoucí, aby jednotlivé obce upozorňovaly na možné zneužívání příspěvku jeho příjemci. Někteří respondenti mají za to, že v pravomoci kontrolora by měla být možnost po počáteční půlroční kontrole na základě zjištěného stavu zvážit, jak častá kontrola je v daném případě zapotřebí.

83

Věcný obsah kontrolní činnosti Na tuto otázku všichni respondenti uvedli, že kontrola by se měla v souladu s věcným návrhem zaměřit na využívání příspěvku a kvality služby, a svou odpověď zpravidla dále konkretizovali. 18 respondentů by se především zaměřilo na kontrolu zajištění a kvality poskytovaných služeb, 17 respondentů vidí prioritu v kontrole osobní hygieny, 9 respondentů v úrovni stravování. Kromě toho též respondenti upozornili i na další aspekty, kterými by se měla kontrola zabývat. Jedná se zejména o kontrolu zdravotního stavu, zajištění lékařské péče, rehabilitace a ošetřovatelské péče. V neposlední řadě i na zajištění duševního rozvoje, ať již formou vzdělávání (především u nezletilých), tak společenského vyžití. Stanovení únosného zásahu do soukromí kontrolovaného Pokud jde o druhou část otázky týkající se únosného zásahu do soukromí kontrolovaného, respondenti nejčastěji uváděli, že již v právním předpise by měla být zakotvena povinnost příjemce dávky umožnit vstup do obydlí, kde by se kontrola prováděla formou návštěvy a osobního rozhovoru, kde kromě již výše uvedených předmětů kontroly by měla být předložena ke kontrole i případná smlouva uzavřená s poskytovatelem služeb.. Dále respondenti uvedli, že by bylo vhodné stanovit jednotná kritéria kontroly a minimální standardy služeb a péče. V souvislosti s vysokou kriminalitou neopomněli ani problematiku prokazování kontrolorů. Za optimální považují jednotně stanovit

způsob prokazování se kontrolora, nejlépe služebním

průkazem. O zjištěných skutečnostech by měl kontrolor mít zákonem uloženu povinnou mlčenlivost. Samotná kontrola by neměla být formální, po ní by měla následovat pomoc či rada, jak hospodařit s příspěvky, jak zajistit službu apod. Sankce za nevyužívání, popř. zneužívání příspěvku na daný účel 57 respondentů

(tj. 96,6%) uvádělo

jako možné sankce zpravidla

kombinaci níže uvedených sankcí: dočasné zastavení (31 respondentů), odejmutí

84

příspěvku na péči (32 respondentů), krácení příspěvku (20 respondentů), výplatu příspěvku náhradnímu příjemci (15 respondentů). 2 respondenti považovali za nejúčinnější

poskytnout místo peněžitého,

věcné plnění. V souvislosti s problematikou sankcí někteří respondenti uvedli další náměty: Kontrolní pracovník by měl též zjišťovat příčiny nevyužívání příspěvku, před uplatněním sankcí by měl pomoci najít vhodné řešení. Při uložení sankce by bylo vhodné rozlišovat, zda jde o nezletilou osobu, osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům

(v těchto případech zpravidla

tyto osoby nemohou ovlivnit využívání příspěvku na daný účel, obdobně tomu může být i u osob pobírajících příspěvek v III. a IV. stupni) či o zletilou osobu, která zcela zodpovídá za své jednání. Jednotlivé sankce by měly být ukládány rozdílně podle stupně postižení. Nejpřísnější, tedy odejmutí, by mělo být uplatňováno u I. stupně, u těžších postižení by dávka měla být na určitou dobu

(asi jedno čtvrtletí) krácena,

eventuelně nabídnuta forma jiné péče. K odejmutí přistupovat jako ke krajnímu prostředku. Vyskytl se i názor, že jako možná sankce by připadalo v úvahu vrácení příspěvku za dobu jeho nevyužívání. Pokud by právní předpis uvažoval o možnosti výplaty dávky náhradnímu příjemci, mohl by jím být obecní úřad. Bude třeba vyřešit i technickou stránku výplaty příspěvku, zejména starým lidem by vyzvedávání příspěvku mohlo činit obtíže. Iniciování soudního řízení ke stanovení či změně opatrovníka Celkem 41 respondentů (tj. 69,5%) se vyslovilo pro iniciování soudního řízení pro stanovení či změnu opatrovníka.

7 respondentů by soudní řízení

neiniciovalo, 2 respondenti se nevyjádřili a 9 respondentů se domnívá, že daného účelu, tedy využívání dávky, lze dosáhnout jiným způsobem. Například plátce příspěvku by poskytoval přímou úhradou poskytovateli služby. Ve spolupráci s oddělením péče o rodinu řešit situaci formou sociální práce s rodinou, teprve po

85

vyčerpání všech prostředků se obrátit na soud.

Další možností někteří

respondenti spatřují ve zvýšeném dozoru, v ustanovení náhradního příjemce, v uložení předběžného opatření nebo ve stanovení dohledu obecním úřadem. Ve svých odpovědích nás respondenti rovněž upozorňovali na skutečnost, že soudní řízení je v současné době zdlouhavé a aby tento krok splnil daný účel, bylo by třeba, aby soud rozhodl v krátké lhůtě cca 1 měsíc nebo uložil předběžné opatření. Možným řešením by rovněž bylo omezení některých práv zákonných zástupců a jejich předání stanovenému opatrovníkovi. Tento úkon by mohl vykonávat vyšší soudní úředník. Dalším problémem je, že nalézt vhodnou osobu, která by byla ochotna být opatrovníkem, je velmi obtížné. Je třeba si též uvědomit, že i při iniciování změny opatrovníka, závislá osoba zůstane nadále v péči původního zákonného zástupce (opatrovníka). Aby případné soudní řízení bylo úspěšné, měl by iniciátor soudního řízení znát, jaké důkazy pro prokázání zneužívání příspěvku bude soud požadovat. Účinné záruky pro udržení odborné úrovně sociálních zařízení Jako nejúčinnější záruku udržení odpovídající úrovně sociálních zařízení považují 23 respondenti (tj. 39% dotázaných) důslednou kontrolu poskytovatelů péče, a to nejen po stránce hospodářské, ale i kontrolu úrovně poskytované péče, odborné způsobilosti zaměstnanců. Tři respondenti preferují vůči zařízením uplatnění finančních sankcí, dva ztrátu akreditace. 8 respondentů spatřuje účinnou záruku v udržení odpovídající úrovně péče v kombinaci tří předchozích opatření. Zbylých 23 respondentů se domnívá, že udržení odpovídající úrovně sociálních zařízení lze dosáhnout i jinými prostředky. Za nejvýznamnější považují stanovení přesných pravidel pro poskytovatele služeb - standardy péče. Svou roli jistě může splnit i státní dozor (předpokladem jeho úspěšnosti je i odborná úroveň kontrolních pracovníků), konkurence, zkušební doba pro poskytovatele služeb či poskytnutí akreditace na dobu určitou. V souvislosti s touto otázkou respondenti uvedli ještě následující náměty: Aby se předešlo situaci, kdy by péči o zdravotně postižené osoby v daném správním území nikdo nevykonával (např. bude zde pouze nestátní zařízení, které

86

ukončí svou činnost), bylo by vhodné, aby existovalo státní zařízení, které by z úřední povinnosti převzalo péči o potřebné klienty. Zařízení lze i pozitivně motivovat např. odpisy z daní, finančním příspěvkem. Lze ovšem i užít opatření z druhé strany spektra, a to jako sankci za špatné hospodaření použít obstavení majetku poskytovatele. Tím by se mohlo předejít “vytunelování”. Jako veřejná kontrola by mohly do jisté míry posloužit v sociálních zařízeních i dny otevřených dveří. Doba poskytování registrace jednotlivým zařízením Jako nejúčinnější záruku pro poskytování péče na odpovídající úrovni po dobu registrace považuje 39 respondentů (tj. 66,1%) poskytnutí registrace na dobu určitou. Z tohoto počtu odpovědí se jich 16 domnívá, že registrace by měla být poskytována pouze na dobu jednoho roku s tím, že po uplynutí této doby by měla být buď

opět prodloužena nebo podle druhé varianty udělena na dobu

neurčitou. Pokud respondenti uvádějí možnost prodloužení akreditace, pak navrhovaná doba se v průměru pohybuje v rozmezí 2 - 5 let. 12 respondentů ve své odpovědi uvedlo, že v zájmu stability a rozvoje takovýchto zařízení by akreditace měla být od počátku udělována na dobu neurčitou. 7 respondentů má za to, že doba registrace by měla být stanovena diferencovaně, a to podle typu zařízení (služby) od registrace na několik měsíců po udělení registrace na dobu neurčitou. Úroveň kvality služeb by garantovala kontrolní činnost, v jejíž pravomoci by při zjištění závažných nedostatků byla možnost rychlého zrušení akreditace. 8. 3. Shrnutí a doporučení Jedním z nezbytných předpokladů splnění účelu příspěvku na péči je i kontrola jeho využívání na daný účel. Tuto kontrolu bude vhodné svěřit okresnímu úřadu, dle zásady, kdo rozhoduje o přiznání dávky - ten kontroluje. Pro takovéto řešení hovoří mimo jiné i určitý nadhled ze strany okresního úřadu. Úlohu obce v kontrolním procesu však nelze opomenout, neboť v obci bývá lepší znalost

87

místních poměrů.

Obce mají i zkušenosti z kontrolních sociálních šetření pro

poskytování příspěvku o osobu blízkou, a tak by byla vhodná její spolupráce i v této věci s okresním úřadem. Role obce by především spočívala ve sdělování rozhodných skutečností pro nárok na tuto dávku (např. změna poměrů u příjemce dávky), které zpravidla nelze při běžné kontrole zjistit. Lze ovšem předpokládat, že zavedení kontroly příspěvku na péči si vyžádá posílení počtu zaměstnanců sociálních odborů okresních úřadů. Vzhledem k tomu, že kontrola by neměla být pouze formální rutinní záležitostí, bylo by vhodné zvážit, zda by pracovníky kontroly by neměly být i osoby se středním zdravotnickým vzděláním, popřípadě, zda by neměl do procesu kontroly být vzat lékař. Jejich využití by spočívalo zejména v oblasti odborného posouzení aktuálního zdravotního stavu osoby, které je dávka poskytována, popřípadě v poskytování odborných konzultací. Pro tento účel

by mohl být využíván

lékař v pracovněprávním vztahu

k okresnímu úřadu ( nejspíše by tuto funkci plnil lékař z indikační komise). V případě, že by se kontrolní orgán obracel přímo na

ošetřujícího lékaře

kontrolované osoby, ať již s žádostí o posouzení jejího aktuálního zdravotního stavu (např. zda vzhledem ke stávajícím životním podmínkám

kontrolované

osoby nedošlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu) nebo o jinou odbornou konzultaci, bylo by třeba vyřešit problém finančního ohodnocení takovýchto služeb poskytovaných

lékařem.

Proto

by

bylo

vhodné

stanovit

ve

spolupráci

s ministerstvem financí cenový sazebník za jednotlivé úkony. Pro výkon samotné kontrolní činnost by kromě jejího personálního zabezpečení bylo vhodné především v řídce osídlených regionech posílit mobilitu kontrolorů. Samotný měsíční počet kontrol bude záviset na mnoha faktorech. Např. počet kontrolovaných osob, hustota obyvatel v regionu, mobilita kontrolorů, vlastní náplň kontroly, administrativní náročnost . Od toho bude odviset i potřebný počet kontrolních pracovníků. Navrhovaná půlroční lhůta pro kontrolu příjemce příspěvku na péči je vcelku přiměřená. Nicméně by však neměla být stanovena taxativně. Frekvence

88

kontrol by měly být odvislé od kontrolovaných osob, a to jak od jejich stupně poškození, tak od způsobu chování příjemce této dávky. Po první půlroční kontrole by u tzv. bezproblémových příjemců

dostačovala kontrola v delším

časovém úseku, v opačném případě by bylo vhodné provádět kontrolu za kratší dobu, včetně namátkových kontrol. Pravomoc rozhodovat o počtu kontrol u jednotlivých příjemců příspěvku na péči by měla být právním předpisem svěřena pracovníkům kontrolního orgánu. Vlastní obsah kontroly by se měl zaměřit na využívání příspěvku, tj. především na kontrolu bydlení, osobní hygieny, úrovně stravování včetně kvality poskytovaných služeb. Opomenut by neměl být ani zdravotní stav osoby, které byl příspěvek přiznán, zda má zajištěnu lékařskou péči, popřípadě rehabilitaci a ošetřovatelskou péči. Pokud by to zdravotní stav takovéto osoby dovoloval, mělo by být předmětem kontroly i zajištění jejího duševního rozvoje a společenského vyžití. U nezletilých pak i jejich vzdělávání. Kontrolnímu pracovníkovi by též měla být předložena i případná smlouva uzavřená se subjektem poskytujícím služby. Kontrola by neměla být formální, po ní by měla následovat i rada či pomoc, jak hospodařit s finančními prostředky, jak zajistit potřebnou službu apod. Problémem spojeným s vlastní kontrolou je i umožnění vstupu kontrolora do bytu kontrolované osoby. Je třeba si uvědomit, že v čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je zakotvena nedotknutelnost obydlí. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Proto bude nezbytné, aby byla zákonem stanovena povinnost příjemce dávky umožnit vstup do obydlí pro účel kontroly. S takovouto povinností by měl být příjemce dávky seznámen v rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči. Vzhledem k vysoké kriminalitě bude třeba též stanovit způsob prokazování kontrolorů (služební průkaz). Součástí povinností kontrolora by měla být povinná mlčenlivost týkající se při kontrole zjištěných skutečností. S účinností kontroly souvisí též otázka sankcí. Před jejich uložením by měl kontrolor zjistit příčiny nevyužívání příspěvku. Potom by následoval návrh řešení situace (např. pomoc při zajištění soc. služby ). Pokud by kontrolovaná osoba při řešení nespolupracovala, byly by uplatněny sankce.

89

Před jejich uložením by měl okresní úřad zvážit, zda její uložení splní svůj účel, neboť jinak tomu je u dospělé zletilé osoby s plnou způsobilostí k právním úkonům a jinak u ostatních osob, kterým byl příspěvek na péči sice přiznán, ale použití příspěvku nemohou ovlivnit (např. osoby nezletilé, zbavené způsobilosti k právním úkonům, těžce tělesně postižené např. quadruplegici apod.). Pokud by při kontrole bylo zjištěno, že peněžitý příspěvek není využíván na daný účel, by bylo vhodné poskytnout dávku ve formě poukázek (voucherů). Další možností by byla výplata dávky náhradnímu příjemci, kterým by mohl být obecní úřad. Kromě výše uvedených opatření by připadalo v úvahu použití klasických sankcí, tj. dočasné odejmutí příspěvku (optimální dobou by bylo na kalendářní čtvrtletí), popřípadě jeho krácení. Krajní sankcí při zjištění hrubého zneužívání dávky by bylo zastavení výplaty příspěvku na péči. Kontrolní činnost rovněž může vést k dalším krokům hájícím zájmy nezletilých a osob zbavených způsobilosti k právním úkonům. Jednou z možností zajištění řádné péče o ně je iniciování soudního řízení ke stanovení (změně) opatrovníka, popřípadě omezení některých práv zákonného zástupce a jejich předání stanovenému opatrovníkovi. Nevýhodou takovéhoto řešení je jeho zdlouhavost ze strany justice. Je třeba si uvědomit, že po dobu, než je celá věc vyřešena, zůstává dotčená osoba v péči osoby, jejíž práva mají být odňata nebo omezena. Aby tento krok splnil daný účel, bylo by třeba, aby soud rozhodl ve věci v krátké lhůtě cca 1 měsíce nebo uložil předběžné opatření. Využívání služeb sociální péče též nesporně bude souviset s úrovní v nich poskytovaných služeb. I v tomto případě připadne nezanedbatelná role kontrole ze strany okresních úřadů. Aby kontrola těchto zařízení byla co možná nejobjektivnější, bylo by žádoucí jednotně stanovit standardy jak pro jednotlivé druhy poskytované péče (včetně odborné úrovně jejich zaměstnanců), tak pro vlastní kontrolní činnost. Od toho by se pak odvíjela vlastní kontrola, která by měla zahrnovat jak hospodářkou kontrolu poskytovatele služeb (péče), tak i kontrolu její úrovně a odborné způsobilosti

zaměstnanců.

Rozhodně

nelze

spoléhat,

že

jako

kontrolní

mechanismus bude sloužit samotný fakt konkurence. Zatím nelze odhadnout, kolik nových poskytovatelů služeb případně vznikne. Aby se však zabránilo

90

absenci dané služby v daném území, bylo by vhodné vytvořit síť státem garantovaných zařízení. Ta by též měla za povinnost v případě naléhavé potřeby, např. nestátní zařízení ukončí svou činnost, poskytnout péči potřebným osobám. Aby takováto situace nenastávala často, bude třeba v zákoně upravit i podmínky, za kterých nestátní zařízení ukončí svou činnost. Navrhovaná jednoroční lhůta pro oznámení poskytovatele služby o ukončení své činnosti nesplní svůj účel, pokud jí nebude korespondovat zákonem stanovená sankce pro případ jejího nedodržení. Poskytovatele služeb lze motivovat jak pozitivními, tak i negativními opatřeními. K těm prvním by mohly patřit např. odpisy z daní, finanční příspěvky a k těm druhým např. obstavení majetku daného zařízení v případě zjištění jeho špatného hospodaření - tím by se mohlo předejít vytunelování. Všechna tato navrhovaná opatření by si ovšem vyžádala úpravu příslušných právních předpisů. Udržení odpovídající úrovně poskytovaných služeb lze zabezpečit i administrativně, a to stanovením doby registrace. Optimální by bylo, aby všem poskytovatelům služeb, kteří získají akreditaci, byla udělena registrace na dobu určitou, nejlépe jednoho roku. Takto udělená registrace by sloužila jako zkušební doba. V případě, že by po takto stanovené době byly služby poskytovány řádně, došlo by k poskytnutí registrace na delší dobu např. 3 - 5 let, popřípadě na dobu neurčitou. Zákon by však měl taxativně stanovit důvody pro zrušení akreditace. Na základě výše uvedených skutečností doporučujeme následující: • svěřit kontrolní činnost sociálnímu odboru okresního úřadu, • uložit obcím

součinnost při hlášení skutečností rozhodných pro nárok na

příspěvek na péči, • zapojit do procesu kontroly též lékaře, minimálně pro konzultační činnost, • iniciovat jednání s ministerstvem financí, jehož výsledkem by byl cenový sazebník za poskytnutou odbornou činnost lékaře, • iniciovat jednání s ministerstvem zdravotnictví a VZP za účelem rozklíčování úkonů a služeb, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění, • umožnit lepší mobilitu kontrolorů, • vypracovat standardy kontrolní činnosti u příjemce dávky, 91

• umožnit stanovení frekvence kontrol podle zjištěných skutečností, • stanovit zákonem povinnost kontrolované osoby umožnit vstup do obydlí, • stanovit zákonem povinnost kontrolované osoby poskytnout potřebnou součinnost, • stanovit zákonem povinnou mlčenlivost kontrolorů, • stanovit způsob prokazování kontrolorů, • zjistit příčiny nevyužívání příspěvku před uložení sankce a navrhnout řešení situace, • stanovit zákonem druhy sankcí zejména : − výplata dávky formou poukázky na služby (voucheru) − výplata dávky náhradnímu příjemci − dočasné odejmutí − krácení − zastavení • iniciovat změnu příslušných právních předpisů v souvislosti se stanovením či změnou opatrovníka osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo nezletilých, popřípadě omezení práv zákonných zástupců, zejména: − stanovit soudu povinnost rozhodnout ve věci v krátké lhůtě cca 1 měsíce nebo uložit předběžné opatření, − stanovit pro okresní úřad základní důkazní prostředky potřebné pro úspěšné a rychlé rozhodnutí ve věci, • vytvořit síť státem garantovaných zařízení (služeb), • stanovit standardy pro jednotlivé druhy poskytované péče včetně kvalifikačních předpokladů pro osoby péči poskytující, • stanovit standardy pro vlastní kontrolní činnost v zařízeních, • stanovit zákonem sankce při zjištění nedostatků v činnosti zařízení, • stanovit zákonem sankci za nedodržení oznamovací povinnosti (nebo lhůty) při skončení činnosti poskytovatele služby, • stanovit zákonem pro nového poskytovatele služeb udělení registrace nejprve na dobu určitou ( 1 rok), • taxativně stanovit zákonem důvody pro zrušení akreditace.

92

9. Některé psychologické aspekty sociálních služeb (PhDr. Jiří Kovařík) Cílem této kapitoly je posouzení širšího kontextu a výchozích (mnohdy nedostatečně reflektovaných) principů sociálních služeb ve vztahu k některým relevantním mezinárodním normám, především k Úmluvě o právech dítěte a Všeobecné deklaraci lidských práv, v jejichž duchu byla vypracována řada dílčích norem, které se bezprostředně vztahují k naší problematice ( Charta práv hospitalizovaných dětí,

Program OSN pro postižené, Dokumenty OECD

k integraci postižených dětí a mládeže, dokumenty zaměřené na práva mentálně postižených, Deklarace o pokroku a rozvoji v sociální oblasti atp). Reflexe vztahu mezi službami, právy a tím, na co jsou tato práva a tyto služby odpovědí - základními životními potřebami

je často zobrazována

schématem, k němuž došla při řešení této problematiky řada významných autorů, promýšlejících problematiku sociálních služeb, základních lidských práv a vitálních (životních) potřeb. Toto schéma bývá v anglosaské literatuře popisováno pomocí čtveřice základních principů: needs - demands - rights - services. Tedy: potřeby požadavky (nároky) - práva - služby. Jejich vzájemné vztahy, které nebývají mnohdy detailněji mapovány a reflektovány, lze vyjádřit následujícím způsobem (viz schéma č.1).

Schéma 1:

←←←←← ↓ ↑ potřeby ↑ ↑ ↓ ↑ požadavky ↑ ↑ ↓ ↑ práva ↑ ↑ ↓ ↑ služby ↑ ↑ ↓→→→→→↑

93

Předpokladem funkčnosti služeb, implementace lidských práv a jejich monitorování je a) ujasnění základní souvztažnosti a praktického propojení jednotlivých úrovní (potřeby-požadavky-práva-služby), b) reflexe vzájemných vztahů a mechanismů propojení jednotlivých úrovní. Tento předpoklad nebývá, bohužel, často naplněn - z úvah bývá nejčastěji vypuštěna úroveň nejzákladnější, k níž se všechny ostatní vztahují a z níž v podstatě vycházejí - úroveň základních životních potřeb, jakožto základních způsobů, jimiž se člověk vztahuje ke světu a jejichž prostřednictvím je do světa vevázán či začleňován. Nejsou-li tyto jednotlivé úrovně navzájem propojeny, neodrážejí sociální služby požadavky vyjádřené v dokumentech o základních lidských (a dětských) právech míří naslepo a nikoliv cíleně k vytváření podmínek k optimálnímu uspokojování a naplňování základních vitálních potřeb. Je třeba mít neustále na paměti, že lidská práva jsou ve své podstatě zakotvena v základních způsobech vztahování se člověka ke světu - jsou zakotvena v základních životních potřebách a reflektují tak určité pojetí člověka, jež bylo v demokratických občanských společnostech přijato jako určitá norma. Potřeby jsou však také záležitostí interakční, ne vždy dostatečně reflektovanou. Bude proto dobré podívat se na některé jejich aspekty - v tomto případě především psychologické - poněkud blíže. Jednou z koncepcí evropského, ne-li světového významu, je na poli dětské a vývojové psychologie víceúrovňové pojetí psychické deprivace a základních psychických potřeb, jak je vypracovala Pražská škola pod vedením prof. Langmeiera a prof. Matějčka. Právě tato koncepce nám může pomoci osvětlit blíže některé vztahy, o nichž jsme hovořili výše, a může zároveň nabídnout určitá vodítka jak pro monitorování např. Úmluvy o právech dítěte, tak pro efektivní budování a poskytování sociálních služeb. Podobně

jako

je

vzduch,

potrava,

vitaminy

či

teplo

nezbytným

předpokladem lidského života, popř. zdraví (zároveň představují i důležitou součást prostředí a způsoby, jejichž prostřednictvím je člověk na toto prostředí napojen), tak patří k těmto nezbytnostem i základní psychické potřeby, které jsou rovněž nutné pro zdravý a zdárný vývoj lidského jedince. Pražská škola formulovala pětici vitálních psychických potřeb následujícím způsobem:1) potřeba

94

náležité stimulace aneb potřeba optimálního přísunu podnětů, 2) potřeba smysluplného světa anebo potřeba podmínek pro účinné učení, 3) potřeba životní jistoty založené na stabilním citovém vztahu (attachment), 4) potřeba sociálního začlenění aneb potřeba identity a 5) potřeba životní perspektivy - potřeba otevřené budoucnosti. Podle deprivační teorie má dlouhodobé neuspokojování či nedostatečné uspokojování těchto potřeb za následek psychické strádání, které může mít podle své hloubky a délky - jak krátkodobé, tak dlouhodobé následky, jež mohou nabývat podob od mírného vývojového opožďování přes celkové zaostávání a citovou plochost až po vážné poruchy sociální adaptace. Působí-li deprivační vlivy na zranitelnější, křehčí, fragilnější terén (drobné mozkové dysfunkce či vážnější poškození mozku, smyslové vady různého stupně, následky úrazů či onemocnění aj.), bývají jejich dopady hlubší, vážnější a trvalejší a rozmnožují tak původní symptomatiku postižení o další, sociální adaptaci a integraci dále ztěžující problémy. O to nezbytnější je v takových případech včasná diagnostika, prevence, popř. průběžná komplexní rehabilitace. Dojde-li k tomu, že je zmařeno aktuální dosažení určité potřeby, jedná se o frustraci, která může mít za následek pokles

činnosti na primitivnější úroveň.

Základními způsoby vyrovnávání se s frustrací jsou (pro celý živočišný svět společné) dvě reakce: agrese a únik, útěk. (Opakované frustrace pak zakládají živný terén pro vznik psychické deprivace a s ní často spojený patologický vývoj osobnosti - rizikům jsou opět více vystaveny zranitelnější skupiny populace postižení, nemocní, staří, děti a marginalizovaní). Schéma č.2 stručně shrnuje deprivační paradigma: základní psychické potřeby, formu jejich deprivace a postup nápravy a terapie tam, kde k deprivaci došlo či dochází.

95

Schéma 2: POTŘEBA vnitřní vlivy

Stimulace, přívod

DEPRIVACE

!

a

"

TERAPIE

vnější vlivy

působení sociální a environmentální

→

Nedostatek podnětů

→

Nedostatek kognitivní

←

Re-aktivace

podnětů

"Smysluplný svět"

podmínky pro účinné

←

Redidaxe

struktury

učení Citový vztah, attachment →Nedostatek specifického jistota, bezpečí

Osobní identita,

← "Re-attachment"

vztahu →

Nedostatek osobní

sociální začlenění

Otevřená budoucnost

←

Re-socializace

←

Znovunalézání

identity, začlenění →

Nedostatek životní

životní perspektiva

perspektivy

životního smyslu

"smysl života"

a smyslu

a perspektivy

Jak jsme již uvedli, potřeby je nutno chápat nikoliv jen jako určité napětí přebytek či nedostatek energie na straně organismu dítěte či dospělého, ale jako způsob, modus propojení člověka se světem - ať již přírodním či sociálním. (Nelze myslet člověka bez jeho světa, okolí či „osvětí“ - Umwelt - ani svět bez člověka). Potřeby tak vyjadřují způsob zakotvování do světa - „skrze tvář matky se dítě primárně setkává s tváří světa“ - pro dítě jsou primárním zdrojem uspokojování těchto potřeb - prostředníky tohoto propojování rodiče (především rodiče ve smyslu psychosociálním), přičemž ono samo (v optimálním případě) uspokojuje mnohé potřeby jejich a otevírá jim nové dimenze lidského světa. Dalším důležitým, a z výše zmíněného se odvíjejícím, principem je vzájemnost neboli interakce. Interakční hledisko je pak další perspektivou, kterou v systému sociální pomoci a služeb nelze opomenout. Pokud např. dítě neuspokojuje základní potřeby nezralých rodičů, či dokonce stojí v cestě jejich uspokojení (v případě dítěte nechtěného nebo odmítaného), je ohroženo i 96

uspokojování jeho potřeb, což v případě vyvíjejícího se dítěte znamená, že je ohrožena aktivace a rozvoj jeho vitálních potřeb a případná odezva na nejednoznačné rodičovské podněty ze strany rodičů je rovněž nejednoznačná a pro rodiče neuspokojivá, což je názorný příklad cirkulární kauzality, s níž musíme na tomto poli počítat. Její pozitivní podobu bychom mohli stručně charakterizovat výrokem „šťastní rodiče mají šťastné děti“. Uspokojování vitálních potřeb tedy je vzájemné a v optimální případě se řídí zákonitostmi životního a rodinného cyklu. což souvisí s třetím důležitým principem a s třetím typem perspektivy - perspektivy biodromálního (k životní dráze se vztahujícího) a rodinného cyklu, který by měl být východiskem biodromálně orientované rodinné sociální politiky. A právě toto jsou hlediska a aspekty, která doposud systému sociální péče a sociálních služeb chybí, a dokonce se zdá, že nejsou ani dostatečně reflektována a rozvinuta v (jinak poměrně dobré) připravované koncepci zákona o sociální pomoci. Dalším problémem je a nadále zůstává okolnost, že i výzkumná zadání a samotný sociální výzkum tyto otázky - a zejména jejich psychologické aspekty opomíjejí. Výše uvedené schéma č. 2 ukazuje zcela jasně o jaké problémy se zde jedná. Při jeho důkladném promyšlení je zřejmé, že v případech, kdy k nepříznivým podmínkám vnitřním (postižení, nemoc, úraz aj.)

přistoupí ještě nepříznivé

podmínky vnější (rozpad rodiny, psychosociální ztráta rodičů či jiných primárních zdrojů sociálních opor, nedostatečná či dokonce zcela chybějící komplexní rehabilitace aj.) je celková situace a popř. i prognóza potenciálního klienta sociálních služeb násobně nepříznivá. Prvním krokem na cestě nápravy tedy musí být včasné a jasné rozpoznání jak omezení, tak možností a zejména možností kompenzací určitého handicapu rozvinutím jiné oblasti celkového potenciálu klienta. První a nezbytnou podmínkou je tedy komplexní sociální diagnóza a prognóza, která se bude zabývat jak problematikou uspokojování základních vitálních potřeb, tak i problematikou potřeb specifických, které jsou vztaženy k životní situaci a dráze jednotlivých klientů. Předpokladem této služby a veškerých služeb dalších pak je a) multidisciplinární teamová spolupráce b) spolupráce a komunikace mezi jednotlivými resorty, sektory a pracovišti.

97

K těmto dalším službám patří nepochybně jak služby preventivní (na všech úrovních prevence), tak služby podpůrné, nápravné, poradenské, terapeutické - tedy služby, jež bychom mohli obecně označit jako léčebné a rehabilitační. 9.1. Shrnutí Z reflexe těchto principů tedy vyplývá: 1) Je třeba vzít v potaz celkovou vzájemnou provázanost řetězce „potřebypožadavky-práva-služby“; 2) vyjasnit a prakticky propojit služby s kategorií primární a výchozí - s potřebami; 3) potřeby je třeba vidět jak v obecném kontextu jejich vazby na jednotlivé etapy obecného biodromálního a rodinného cyklu, tak v jejich specifické podobě, dané individuální odlišností jednotlivého konkrétní případu - tedy: konkrétního dítěte či člověka se specifickými potřebami; 4) potřeby je přitom třeba pojímat komplexně - jak v jejich aspektu biologickém, tak psychologickém a sociálním; 5) optimálním řešením i zde bude prevence (a tedy včasná diagnostika); tam kde není možná je třeba vypracovat komplexní rehabilitační program; 6) předpokladem úspěšnosti je pružná a přesná výměna informací - komunikace a na prospěch klienta zaměřená spolupráce, přičemž nelze opomenout některé otázky spojené s předpoklady této komunikace a spolupráce - prostory, čas, finance a dovednosti - to je však problematika překračující rámec této práce.

98

10. Závěr (JUDr. Daniela Bruthansová) Dotazníkové šetření

provedené ve vybraných ústavech sociální péče,

denních stacionářích a u rodičů zdravotně postižených dětí, o něž rodiny pečují v domácím prostředí, nám po seznámení rodin s novými možnostmi, které by měl přinést návrh zákona o sociální pomoci v oblasti sociálních služeb, potvrdilo premisu, že ani po případném přijetí výše uvedeného právního předpisu nenastane masivní odliv zdravotně postižených dětí jak z ústavů sociální péče, tak ze stacionářů do výhradní péče rodiny. Rodiče mající své děti umístěné v ústavech sociální péče většinou neuvažují o vzetí dítěte z ústavu do rodinné péče. Také rodiče, jejichž děti navštěvují stacionář, se nedomnívají, že by péči o svoje děti zvládli bez pomoci tohoto zařízení. Rodiny vychovávající své děti doma jsou zpravidla ochotny v této činnosti pokračovat i za předpokladu, že by jim výše příspěvku na péči zcela nepokryla náklady spojené s péčí. Pokud jde o informovanost rodin zdravotně postižených dětí o možnostech sociálních služeb v místě bydliště či blízkém okolí, bylo zjištěna

jejich malá

informovanost v této věci. Také u vybraných pacientů léčeben dlouhodobě nemocných, kteří jsou potencionálními klienty sociálních služeb, jsme nezaznamenali výrazný zájem o ústavní sociální péči, přestože uznávají, že tato forma péče je na profesionální úrovni. Respondenti by sice rádi využili při zajištění potřebné péče o svoji osobu možnosti svobodné volby, ale většinou upřednostňují pobyt ve vlastní domácnosti za pomoci a péče své rodiny. V případě, že by poskytnutá výše příspěvku na péči byla nižší než náklady na péči o jejich osobu, byli by ji většinou ochotni doplnit z vlastních finančních zdrojů. Informovanost o možných službách sociální péče v místě bydliště je u klientů LDN rovněž nízká. Respondenti jsou převážně toho názoru, že pouhá odkázanost na služby sociální péče v jejich bydlišti by vedla k jejich sociální deprivaci.

99

V ekonomické rovině respondenti po seznámení s výší příspěvku na péči většinou nepovažovali takovouto částku za dostatečně motivující v péči o handicapovaného člena rodiny v domácím prostředí. Tuto skutečnost potvrzuje i ta část ekonomického rozboru, která modeluje situaci rodin - příjemců

dávek

poskytovaných podle současné právní úpravy se situací podle připravovaného zákona o sociální pomoci. V případě, že příspěvek na péči bude započítáván do celkového příjmu rodiny pro stanovení nároku na dávku státní sociální podpory, nebude příspěvek na péči ekonomickým stimulem pro převzetí rodinného příslušníka do rodinné péče. Pokud jde o hospodaření ústavů sociální péče v

novém systému

financování, kde klienti si budou kupovat služby institucí, dospěli jsme k několika závěrům: Domovy důchodců se v této situaci dostanou do ekonomického propadu, pokud by jejich klienti nebyli paušálně uznáni lehce závislými a ostatní ústavy, které mají - zpravidla bez vlastního zavinění - nadprůměrné neinvestiční výdaje na jednoho klienta, se dostanou do značných finančních potíží. Proto by bylo vhodné iniciovat meziresortní jednání MPSV, MŠMT a MZ (případně VZP) o úhradě jiných než sociálních výdajů v ústavech sociální péče V oblasti statistiky a výkaznictví by bylo vhodné výkazy V1 - 01, které dnes poskytují pouze hrubou orientaci o zdravotním stavu klientů, doplnit údaji o zvýšení důchodů pro bezmocnost. Vzhledem k důležitosti výkazů V1 - 01 by též bylo žádoucí, aby MPSV metodickým pokynem vyzvalo respondenty k větší péči při jejich vyplňování včetně aktualizace stávajícího návodu i vzhledu formuláře. V oblasti kontrolní činnosti spojené s užitím příspěvku na péči pro daný účel jsme provedeným šetřením dospěli k závěru, že nejvhodnějším subjektem pro výkon kontroly by byly sociální referáty okresních úřadů s tím, že obcím by byla uložena součinnost při hlášení skutečností rozhodných pro nárok na příspěvek na péči. Pro vlastní kontrolní činnost u příjemce dávky by měly být přijaty standardy . Frekvence kontrol by měla po počáteční půlroční kontrole být ponechána s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem na úvaze kontrolního pracovníka. Sankce při zjištěných nedostatcích by primárně neměly mít represivní charakter. Zastavení výplaty příspěvku by mělo být až krajní možností po vyčerpání

100

mírnějších prostředků (platba příspěvku formou voucheru, dočasné zastavení dávky atd.). Pokud jde o kontrolu subjektů poskytujících služby, bylo by vhodné stanovit standardy

pro

jednotlivé

druhy

poskytované

péče

včetně

kvalifikačních

předpokladů pro osoby poskytující péči a stejně stanovit standardy pro vlastní kontrolní činnost. Pro udržení péče na odpovídající úrovni by rovněž přispělo udělení registrace na dobu určitou.

Podle výsledků šetření

značná část

respondentů považuje za optimální dobu 1 rok. Po uplynutí této doby prodloužit registraci na delší dobu, popřípadě na dobu neurčitou. Pro zajištění základních sociálních služeb by bylo vhodné vytvořit síť státem garantovaných zařízení.

101