VŠE Praha Fakulta podnikohospodářská

VŠE Praha Fakulta podnikohospodářská

FINANČNÍ STRATEGIE HOKEJOVÉHO KLUBU - PŘESTUPY A OCEŇOVÁNÍ HRÁČŮ

Diplomová práce

Zpracovala: Mgr. Sylvie Eysseltová Vedoucí práce: doc. Ing. Jiří Novotný, CSc.

Praha, srpen 2007

1

Název Finanční strategie hokejového klubu - přestupy a oceňování hráčů

Název v angličtině Ice Hockey Club Financial Strategy - Transfers And Players’ Evaluation

Cíle práce: Analýza fungování zajištění finančních zdrojů hokejového klubu prostřednictvím prodeje hráčů. Zmapování postupů a podmínek přestupů a oceňování hráčů ledního hokeje.

Metoda: Fakta a poznatky byly získány formou nestandardizovaného rozhovoru s pracovníky ČSLH a metodou analýzy literatury.

Výsledky: Osvětlují význam hráčů pro hokejový klub.

Klíčová slova: strategie, lední hokej, oceňování hráčů, přestupy hráčů, opce.

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze za pomoci uvedené literatury.

Sylvie Eysseltová

3

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat lidem, s jejichž laskavou pomocí tato diplomová práce vznikla. Děkuji především vedoucímu mé diplomové práce doc.Ing. Jiřímu Novotnému, CSc. za cenné připomínky a odborné vedení. Mé poděkování patří též Dr. Martinu Urbanovi, generálnímu sekretáři ČSLH, za četné konzultace a poskytnutí mnoha užitečných rad a informací.

4

Svoluji k zapůjčení své diplomové práce ke studijním účelům a prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně evidovat.

5

Obsah: Obsah:................................................................................................................................... 6 1. Úvod .................................................................................................................................. 8 2. Cíle práce a úkoly .......................................................................................................... 10 3. Teoretická východiska................................................................................................... 12 3.1. Finanční strategie...................................................................................................... 12 3.1.1. Základní pojmy a nástroje ................................................................................. 12 3.1.2. Investiční strategické rozhodování .................................................................... 13 3.1.3. Strategické řízení ............................................................................................... 16 3.1.4. Financování hokejových klubů.......................................................................... 20 3.2. Reálné opce............................................................................................................... 22 3.2.1. Klasifikace opcí ................................................................................................. 22 3.2.2. Reálné opce - zavedení pojmu........................................................................... 23 3.2.3. Hodnota reálné opce .......................................................................................... 24 3.2.4. Klasifikace reálných opcí .................................................................................. 25 3.3. Riziko a nejistota ...................................................................................................... 26 3.3.1. Riziko a jeho druhy ........................................................................................... 26 3.3.2. Riziko a nejistota ve strategickém rozhodování ................................................ 27 3.4. Pracovní trh hráčů..................................................................................................... 28 4. Metodologie práce.......................................................................................................... 32 4.1. Interview................................................................................................................... 32 4.2. Analogie a deskripce ................................................................................................ 32 4.3. Teoretická reflexe (analýza dokumentů) .................................................................. 33 4.3.1. Rozbor literatury................................................................................................ 33 5. Praktická část................................................................................................................. 35 5.1. Lední hokej ............................................................................................................... 35 5.1.1. Historie ledního hokeje...................................................................................... 36 5.1.2. Lední hokej v ČR............................................................................................... 38 5.1.3. National Hockey League ................................................................................... 40 5.1.4. Hráčské asociace................................................................................................ 42 6

5.2. Oceňování hráčů ledního hokeje .............................................................................. 44 5.2.1. Oceňování hráčů ledního hokeje v ČR .............................................................. 44 5.2.1.1. Stanovení ceny hráče - tabulková hodnota hráče ........................................... 46 5.2.2.2. Stanovení hodnoty koeficientů ....................................................................... 48 5.3. Podmínky přestupů v ledním hokeji......................................................................... 51 5.3.1. Přestupy v Extralize a 1.lize .............................................................................. 51 5.3.2. Postoupení práv na hráče................................................................................... 52 5.3.3. Mezinárodní přestupní řád................................................................................. 54 5.4. Přestupy do NHL...................................................................................................... 57 5.4.1. Draft................................................................................................................... 58 5.5. Smlouva mezi NHL a IIHF ...................................................................................... 61 5.6. Úspěšnost Evropanů v NHL..................................................................................... 65 6. Role hráčských agentů a scoutů ................................................................................... 75 6.1. Hráčská smlouva ...................................................................................................... 77 7. Uplatnění opčního práva v ledním hokeji ................................................................... 78 8. Závěry a doporučení...................................................................................................... 80 8.1. Zhodnocení položených otázek ................................................................................ 80 8.2. Porovnání systému oceňování hráčů ve fotbale a v hokeji....................................... 83 8.3. Doporučení pro zkvalitnění systému přestupů a oceňování hráčů v ledním hokeji . 85 8.4. Závěr......................................................................................................................... 85 9. Seznam použité literatury ............................................................................................ 87 10. Seznam příloh .............................................................................................................. 90 11. Seznam grafů ............................................................................................................... 91 12. Seznam tabulek ............................................................................................................ 92 13. Seznam zkratek............................................................................................................ 93

7

1. Úvod Oblast profesionálního sportu v České republice je v posledních letech přímo i nepřímo ovlivňována tržním ekonomickým prostředím. Každý subjekt je obklopen prostředím, které na něj určitým způsobem působí a ovlivňuje jeho chování. Nejinak je tomu ve sportu. Lední hokej je již dlouhou dobu v České republice jedním z nejpopulárnějších, divácky velmi atraktivních sportů, který je právě proto velice přínosným i pro firmy, které s ním mohou spojit svou image. Firma, pokud chce být úspěšná, musí být schopna přizpůsobit se podmínkám fungování trhu, rychle reagovat na situace vznikající na trhu a snažit se sledovat strukturální vztahy mezi nabídkou a poptávkou. Pro profesionální hokejový klub je stejně jako pro každou jinou firmu významným hlediskem konfrontace s konkurencí. Tu tvoří ostatní kluby, které nabízejí hokejové veřejnosti stejný druh zábavy a do oblasti sportu se tak dostává obchodní soutěžení o zákazníka, ale i o hráče, kteří jsou jedním z determinantů klubového úspěchu. Proto musí v současné době management každého klubu pečlivě promýšlet svou strategii, stanovit si krátkodobé i dlouhodobé cíle s ohledem na možnosti klubu a jeho vnitřního prostředí i vnějšího okolí. Všeobecně se předpokládá, že nejdůležitějším hlediskem pro příznivý vývoj každého hokejového klubu je jeho relativně stabilní finanční zabezpečení. Dobré finanční zázemí je nezbytné nejen pro celkový chod klubu, ale především pro provozování sportovní činnosti, pro kterou byl konkrétní klub založen. Pro klub, který má vysoké ambice, je stabilní finanční řízení v současné době nezbytnou nutností. Cílem této diplomové práce je objasnit fungování zajištění finanční strategie hokejového klubu pomocí prodeje hráčů, možnost uplatňování předkupního práva - opcí a oceňování prodávaných hráčů. Každý, kdo chce dosáhnout v určité oblasti úspěchu, musí mít zformulovanou strategii a systematicky ji implementovat.

8

Tato diplomová práce je rozdělena do čtyř hlavních částí. V první části, teoretické, jsou nastíněny především základní pojmy finančního řízení, vymezení finanční strategie, její hlavní nástroje, teoretické podklady pro vytvoření účinné strategie, vlivu okolí, teoretické poznatky týkající se reálných opcí, ale i rizika, a také specifické znaky sportovního prostředí. Do této první části lze také zahrnout popis použitých metod, a to v části metodologické. Veškeré poznatky v této kapitole vycházejí z odborných publikací a časopisů i internetových zdrojů, které jsou dostupné na našem trhu a jejichž konkrétní seznam je uveden na konci této diplomové práce. Druhá část představuje podmínky pro oceňování hráčů v ledním hokeji a jeho konkrétní aplikaci na trh v České republice. V části třetí jsou předloženy podmínky fungování přestupů hráčů do nejprestižnější světové hokejové soutěže National Hockey League (NHL). V závěrečné, čtvrté části, jsou porovnány zjištěné poznatky s uplatněním v praxi a také s fotbalovým prostředím. Z hlediska mikroekonomie lze na klub nahlížet jako na jeden ze subjektů tržní ekonomiky, jako na malou až střední firmu, která je ovlivněna určitými faktory okolí. Při rozhodování o finančním řízení musí brát i tyto faktory v úvahu. Tato diplomová práce se zaměřuje na jednu složku finančních příjmů klubu, a to prodej hráčů a veškeré podmínky, které jsou s touto operací spojeny, což je zejména trh hráčů, který lze chápat jako trh s jedním faktorem, a to prací. Část práce se proto zaměří i na teorii pracovního trhu, která je výchozím bodem pro vysvětlení fungování trhu hráčů. Každý sportovní klub, včetně profesionálních, ať hokejový či fotbalový, se zaměřuje na udržování finanční stability. Chová se jako každý subjekt působící v tržním prostředí. Pro tyto kluby je prodej hráčů jedním z hlavních příjmů, kterými kompenzují stále se zvyšující výdaje. Tato práce by měla objasnit fungování prodeje hráčů a podmínky, za kterých k tomuto dochází.

9

2. Cíle práce a úkoly Hlavním cílem této diplomové práce je vysvětlení zajištění finanční zdrojů klubu prodejem hráčů, objasnění fungování opčního práva v českém hokejovém prostředí a shrnutí metod oceňování hokejových hráčů.

Pro tuto práci bylo stanoveno několik otázek, na které budou hledány odpovědi: První otázka se týká fungování opčního práva v ledním hokeji v Evropě resp. v České republice a v USA. V USA hraje opční právo důležitou roli. V této souvislosti lze zmínit i odchody hráčů z Evropy právě do NHL (National Hockey League), jakým způsobem jsou koncipovány jejich smlouvy a zdali je opčního práva využito. Proto první otázka zní: Je předkupní právo, tedy opce, více využívána při prodeji hokejových hráčů do NHL než při prodeji v rámci ČR?

Druhá otázka se týká práce s talentovanými hráči. Hokejové kluby by měly zaměřit svou pozornost na výchovu a rozvoj talentovaných hráčů. V posledních letech se tato oblast částečně zanedbávala, v současné době se již situace zlepšuje. Kluby se snaží vychovat mladé hráče s vidinou jejich pozdějšího působení v „A“ mužstvech nebo jejich prodeje do jiného klubu. Druhá otázka zní: Soustředí se hokejové kluby na výchovu mladých talentovaných hráčů?

Třetí otázka je stanovena na základě východisek pro oceňování jednotlivých hokejových hráčů. Cena hráče je určena několika faktory, které budou v této diplomové práci popsány. Jedním z faktorů, které cenu hráče ovlivňují, je výkonnost. Ovlivňuje výkonnost cenu hráče?

Čtvrtá a poslední otázka se týká také oceňování hráčů. Prodej hráčů je jedním z dominantních zdrojů, příjmů hokejových klubů. Kluby prodávají hráče za nemalé finanční částky. Další otázka této diplomové práce zní: Měly by být regulovány finanční částky týkající se prodeje hokejových hráčů?

10

Výše uvedené otázky budou analyzovány v závěru této diplomové práce, kde budou na základě zjištěných, v této práci popsaných poznatků, stručně zhodnoceny.

Pro splnění cíle práce lze rozčlenit tyto do následujících úkolů:


vysvětlit základní pojmy finančního strategie,




nastínit fungování finanční strategie a strategického řízení obecně, i v ledním hokeji,




vysvětlit obecná východiska pro transfery hokejových hráčů,




stručně popsat práci hokejového agenta a scouta,




koncepce opčního práva v ledním hokeji,




fungování oceňování hráčů v ledním hokeji, jeho aplikace v praxi, vysvětlení přestupů hráčů v mezinárodním měřítku.

Tyto jednotlivé úkoly jsou směrodatné pro udržení koncepce diplomové práce. Po zmapování teoretických poznatků, budou tyto poznatky aplikovány na praxi, tak jak jsou seřazeny výše uvedené dílčí úkoly.

11

3. Teoretická východiska 3.1. Finanční strategie 3.1.1. Základní pojmy a nástroje Dynamicky se rozvíjející tržní prostředí vyžaduje tržně orientované myšlení. Firmy, které se nesnaží na trh přinést něco nového, jsou poraženy; vítězí ty firmy, které identifikují příležitosti, analyzují potřeby a vytvářejí nové nabídky pro ty cílové skupiny, které jejich konkurenti nejsou schopni uspokojit. Každá firma by proto měla mít představu o svém budoucím vývoji, která by se měla opírat o předpověď vývoje poptávky, způsobu financování, vzít v úvahu zdroje, které má k dispozici, ale také si stanovit cíle, kterých chce dosáhnout. Finanční strategii musí mít definovanou i sportovní resp. hokejový klub. Kluby na nejvyšší úrovni v ČR, tedy extraligové kluby, takovou strategii definovanou mají. Jsou to klasické obchodní společnosti, buď jako společnosti s ručením omezeným (s.r.o.) nebo akciové společnosti (a.s.), je pro ně důležité, aby své příjmy i výdaje držely víceméně na rovnovážné úrovni. Finanční řízení je jedním z nástrojů, kterým lze regulovat právě tok příjmů a výdajů, a hlavně plánovat v dlouhodobém časovém horizontu.

Podle Kislingerové (2004) je finanční řízení definováno jako subjektivní ekonomická činnost zabývající se získáváním potřebného množství peněz a kapitálu z různých finančních zdrojů, alokací peněz do různých forem nepeněžního majetku (investování) a rozdělováním zisku, tedy dividendovou politikou s cílem maximalizovat tržní hodnotu firmy. Při finančním řízení se dostává management podniku do různých rozhodovacích situací, které musí řešit. Ani ve sportovním prostředí tomu není jinak. Je proto nutné, aby se jednotlivé sportovní kluby zaměřovaly i na dlouhodobé finanční strategie.

Finanční strategie je charakterizována jako finanční operace, pomocí kterých lze dosáhnout strategických finančních cílů za určité období. Strategické finanční operace v tomto případě představují finanční postupy a rozhodování, kterými má být dosaženo 12

daných finančních cílů. Strategické finanční operace spolu s krátkodobými operacemi tvoří základ finančního řízení podniku.1

Finanční strategie je důležitá tím, že se zabývá činností podniku v delším časovém horizontu, zaměřuje se na kapitálově náročné operace, často se díky ní změní financování podniku , a proto s sebou přináší značná rizika. V souvislosti s finanční strategií je také nutné vysvětlit finanční cíle podniku, různá pojetí těchto cílů a jejich vztah k ostatním cílům podnikání. Vzhledem ke specifickému zaměření této práce, se tato práce zaměří na charakteristické cíle podnikání ve sportu resp. ledním hokeji, a to ve vztahu k výchově, prodeji a oceňování hráčů.

Při volné interpretaci lze srozumitelněji říci, že finanční řízení má napomoci tomu, aby bylo dosaženo požadovaných strategických cílů zejména pomocí strategických finančních operací.

3.1.2. Investiční strategické rozhodování Investiční strategické rozhodování je rozhodování o získávání dlouhodobého majetku podniku. Tento majetek má většinou charakter hmotného majetku, investiční rozhodování se ale týká i majetku nehmotného tj. licence, patenty atd. Nehmotný majetek v kontextu této práce bude velice důležitý, protože lze teoreticky lidský faktor, v tomto případě profesionálního hokejového hráče, zahrnout do skupiny nehmotných aktiv dlouhodobých. Podle Kohouta (2005) řeší investiční rozhodování několik základních problémů, a to:


kolik a kdy má firma investovat (např. kdy a za kolik koupit hokejového hráče),




do jakého konkrétního investičního projektu investovat (např. kterého z nabízených hráčů koupit),




do kterého dlouhodobého majetku (hmotný, nehmotný, finanční) investovat (např. zdali koupit hráče nebo investovat do modernizace stadionu).

1

Valach, J., Durčáková, J., Marek, P. Finanční strategie. Praha: Bilance, Svaz účetních, 1997. 471 s. ISBN 31-421-309-59.

13

3.1.2.1. Investiční strategie Investiční strategie jako součást finanční strategie přestavuje investiční postupy, které zabezpečují finanční cíle podniku. Investor by měl každou investiční příležitost posuzovat z hlediska několika faktorů: 2


očekávané riziko investice,




očekávaný výnos investice,




očekávaný důsledek na likviditu podniku.

U sportovního klubu tomu není jinak. V případě prodeje či nákupu hráče podstupuje klub riziko v relativně vysoké míře zejména z důvodu, že výkonnost jakéhokoliv hráče se může změnit, může dojít ke zranění hráče apod. Očekávaný výnos každé investice, i do lidského faktoru, hráče, by měl být co nejvyšší. Podle toho, který z výše uvedených faktorů je preferován, jsou rozlišovány různé typy investičních strategií. Pro představu jsou zde uvedeny strategie, které je možné použít v souvislosti s finančním řízením sportovního klubu (Kislingerová, 2005): a) strategie maximalizace ročních výnosů, b) strategie růstu ceny investice, c) strategie růstu ceny investice spojená s maximálními ročními výnosy.

Výběr investiční varianty je dán konkrétními podmínkami, ve kterých podnik investuje a konkrétními dílčími cíli v daném období. Dlouhodobě by však všechny strategie měly směřovat k základnímu finančnímu cíli firmy, a to maximalizaci tržní hodnoty firmy resp. sportovního klubu.

Finanční strategie tvoří nedílnou součást finančního řízení podniku v dlouhodobém i krátkodobém časovém horizontu. Měly by z ní vycházet všechny finanční plány podniku. Finanční strategie musí využívat, ale i respektovat všechny nové skutečnosti ve finančním prostředí, v němž se firma pohybuje. Je nutné také zajistit, aby se podnikání uskutečňovalo s optimálním finančním rizikem. Nutnost pružné reakce na změny pak samozřejmě vede k tomu, že je potřeba finanční strategii soustavně a permanentně upřesňovat a prohlubovat. Zabezpečení růstu tržní hodnoty firmy vyžaduje, aby finanční strategie zajistila nejen

2

Synek, M.a kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada, 2003. 466 s. ISBN 80-247-0515-3.

14

finanční zdroje pro úhradu nákladů, ale také finanční zdroje pro efektivní rozvoj firmy i zdroje pro uspokojení finančních požadavků vlastníků a věřitelů.

3.1.2.2. Principy finanční strategie Pro úspěšné zajištění finančních cílů jsou uplatňovány některé základní principy, o které by se mělo finanční řízení podniku opírat. Mezi nejdůležitější z nich patří3:


princip peněžních toků,




princip čisté současné hodnoty,




princip respektování faktoru času,




princip zohledňování rizika,




plánování a analýza finančních údajů.

Princip peněžních toků Tento princip je založen na předpokladu, že rozhodujícím faktorem je peněžní tok, tedy příjmy a výdaje, ne účetně vykazované výnosy a náklady. Finanční zdraví firmy závisí na schopnosti uhradit platby svým věřitelům, dodavatelům, vlastníkům i zaměstnancům. Pro sportovní klub to znamená, že může prodat svého výborného hráče, aby dostála svým závazkům.

Princip čisté současné hodnoty Podstata tohoto principu spočívá v tom, že podnik by měl investovat jen do činností, které přináší pozitivní čistou současnou hodnotu, tedy rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z určité činnosti a diskontovanými výdaji na tuto činnost. Princip čisté současné hodnoty zohledňuje jak výši peněžních příjmů a výdajů, tak jejich rozložení během určitého období. Sportovní klub by měl investovat do zkvalitňování svého kádru, aby dosahoval co nejlepších výsledků v sezóně.

3

Valach, J., Durčáková, J., Marek, P. Finanční strategie. Praha: Bilance, Svaz účetních, 1997. ISBN 31-421309-59

15

Respektování faktoru času Tato zásada je založena na podstatě respektování času, kdy je nutné brát v úvahu, že peníze získané dnes mají větší hodnotu než ty získané zítra, protože je možné je investovat a tyto peníze nám budou přinášet větší efekt. Na základě tohoto principu se může klub rozhodnout k investování svých finančních prostředků např. do nákupu kvalitního hráče, který klubu pravděpodobně přinese užitek.

Zohledňování rizika Zásada zohledňování rizika je založena na základní tezi, kdy peníze získané s rizikem mají větší hodnotu než peníze získané bez rizika. Tuto zásadu je nutné zohlednit při dlouhodobém strategickém rozhodování, stejně jako zásadu respektování faktoru času. Pokud se sportovní klub rozhodne koupit hráče, vždy podstupuje riziko, že bude výkonnost hráče nižší než v jeho předcházejícím klubu. Důvody mohou být různé - nezvyk na nové prostředí, jiná atmosféra v klubu apod. V poslední době se takový případ stal ve fotbalovém klubu Chelsea FC, který koupil z italského klubu AC Milán kanonýra Andreje Ševčenka. Tento hráč byl v italské jedním z výkonnostně nejlepších, v lize anglické po přestupu zdaleka nedosahuje předpokládané výkonnosti.

Plánování a analýza finančních údajů Tento princip zdůrazňuje, že dosažení hlavních finančních cílů podnikání lze účinně dosáhnout pouze při soustavné analýze a plánování finančních veličin podniku. Finanční analýza umožňuje hodnotit dosavadní vývoj důležitých finančních ukazatelů, tento vývoj srovnávat s ostatními podniky i s vlastními plánovanými záměry a najít příčiny odchylek. Tento princip platí pro sportovní kluby stejně jako pro ostatní obchodní společnosti.

3.1.3. Strategické řízení Strategické řízení bývá označováno jako nejdůležitější, nejsložitější a nejnáročnější součást řízení. Dlouhodobé plánování v tržních podmínkách je velice obtížným procesem, ale rovněž velmi důležitým pro firmu z hlediska stálého udržení konkurenční výhody. Firma,

16

která chce být úspěšná nejen v blízké, ale i v další budoucnosti, musí provádět toto strategické plánování jako součást komplexního procesu strategického řízení. Dále je zřejmé, že operativní a roční plány každé firmy by měly navazovat na plány dlouhodobější. Základem dlouhodobého plánování je podniková strategie.

Všechny extraligové hokejové kluby se na strategické řízení svých aktivit zaměřily. Vznikla marketingová oddělení, oddělení zabývající se obchodem, správou financí a finančních toků a další specifická oddělení, která koncipují dlouhodobé plány rozvoje sportovního klubu.

3.1.3.1. Strategické řízení a jeho části Proces strategického řízení se skládá ze tří, resp. čtyř částí:4


strategická analýza,




výběr podnikové strategie s využitím Balanced Scorecard,




implementace strategie,




zpětná vazba – strategický controlling.

Strategická analýza První krok, kterým je identifikace současné podnikové mise a cílů, má za úkol zjistit skutečný stav strategického řízení v dané společnosti. V dalším kroku probíhají analýzy jak vnějšího, tak i vnitřního prostředí. V rámci analýzy vnějšího prostředí zjišťujeme pomocí PEST metody politické a právní, ekonomické, sociálně kulturní a technologické vlivy. Analýza konkurenčního prostředí zohledňuje hrozbu potenciálních konkurentů, sílu zákazníků a dodavatelů, hrozbu substitutů a úroveň konkurenční rivality. V

rámci

analýzy

podnikových

zdrojů

zjišťujeme

stav

fyzických

zdrojů,

kde analyzujeme stáří, podmínky, schopnost plnit svou funkci apod. Dále jsou to lidské zdroje – struktura pracovníků, dovednosti atd., finanční zdroje – použití a kapacita zdrojů pomocí finančních ukazatelů ziskovosti, likvidity, rentability a výkonnosti, zadluženosti apod. a ostatní nehmotné zdroje – image, výrobní značka, software apod. 4

Keřkovský, M. Strategické řízení: teorie pro praxi. Praha: C.H. Beck, 2002. 184 s. ISBN 807179578-1.

17

Při přehodnocování nebo definování firemního poslání a cílů je potřeba nejen dobrá znalost prostředí, v němž se firma nachází, a jejích interních možností. Je třeba provést analýzu firemní kultury a očekávání zájmových skupin, tzv. stakeholders (management, banky, majitelé apod.). Ve sportu jsou dalšími zájmovými skupinami např. sponzoři, kteří očekávají za poskytnuté finanční částky protihodnotu, a to nejen ve formě reklamy na dresech, mantinelech, v klubových časopisech, apod., ale chtějí, aby byl klub co možná nejúspěšnější. Jakýkoliv úspěch jim přinese další zlepšení image jejich firmy, ve spojení s úspěšným sportovním klubem. V české hokejové lize lze uvést „spojení“ hokejového klubu HC Sparta a jejího generálního sponzora Siemens. Cíle společnosti formuluje vyšší management, obvykle mají finanční povahu (např. úroveň prodeje, zisku) a snaží se pokrýt požadavky zájmových skupin.

Posledním krokem prováděné strategické analýzy je pak stanovení způsobů, jak ji realizovat (Keřkovský, 2002):


strategie založená na nízkých nákladech,




strategie založená na diferenciaci, tedy na odlišnosti produktu od konkurenčních,




strategie založená na úzkém zaměření v oboru (focus strategy), to je na výběru pouze malého segmentu, ve kterém se firma hodlá specializovat. Tato strategie je charakteristická pro sportovní kluby.

V prostředí ledního hokeje resp. kolektivních sportů obecně lze formulovat specifické strategie jako např.:


strategie vítězství v lize,




strategie udržení se v lize,




strategie zvýšení divácké návštěvnosti,




strategie péče o talenty,




strategie rozvoje klubu.

Tyto strategie se mohou vzájemně prolínat či ovlivňovat. Ve sportovním prostředí lze jen velmi těžce oddělit jednotlivé strategie, záleží ale, která je pro sportovní klub dominantní a na kterou zaměří svou pozornost.

18

Balanced Scorecard Pro úspěšnou implementaci podnikové strategie nestačí definovat obecné cíle často pouze finančního charakteru. Pro každou společnost, která usiluje o dlouhodobou konkurenceschopnost, je nezbytné zavést strategický systém měření výkonnosti podniku. Takovým systémem je tzv. Balanced Scorecard (BSC). Měřících vlastností BSC se používá k realizaci kritických manažerských procesů (Kaplan, 2002):


k vyjasnění a převedení vize a strategie do konkrétních cílů,




ke komunikaci a propojení strategických plánů a měřítek,




k plánování a stanovení cílů a sladění strategických iniciativ,




ke zdokonalení strategické zpětné vazby a procesu učení se.

Tento systém lze aplikovat i ve sportovním prostředí. Slouží zejména k monitorování výkonnosti firmy v současnosti a k získání představy o tom, jak bude firma výkonná v budoucnosti vzhledem k její pozici na trhu. Sportovní kluby se chovají jako ostatní obchodní společnosti, mají tedy formulovanou určitou strategii, bohužel se této oblasti v ČR nevěnuje taková pozornost, jakou by si v systému řízení sportovního klubu zasloužila.

Strategický controlling Součástí procesu strategického řízení je strategický controlling. Pod tímto pojmem chápeme na jedné straně strategické myšlení ve smyslu hledání míry ovlivnitelnosti cílů, optimální hodnoty zvolených měřítek, vyhodnocení cílů, a na druhé straně rozpad a provázání do operativního plánovacího a motivačního systému společnosti. Strategický controlling působí formou zpětné vazby k procesu strategického řízení, vyhodnocuje odchylky ukazatelů od cíle. Vzniklé odchylky jsou podrobovány detailní analýze, na ni navazuje opatření, které může způsobit změnu cílů a měřítek či korekci strategie ve vazbě na měnící se podmínky. Zpětná vazba je důležitá i pro sportovní kluby a měla by být uplatňována ve všech stěžejních oblastech řízení klubu, aby byla zajištěna efektivita využití zdrojů (např. péče o talenty).

19

3.1.4. Financování hokejových klubů Hokejový klub jako právní subjekt, obchodní společnost působící v tržní ekonomice, musí získávat pro svou činnost finanční prostředky. Tyto finanční prostředky získává z různých činností, nejen sportovních, které budou uvedeny dále v této podkapitole. Andreff (2000) rozlišuje tři vývojové fáze, které jsou charakteristické různými modely financování. 1. Amatérský sportovní model ASSL (Adhérents - Spectateurs - Subventions - Local ) 2. Profesionální model SSSL ( Spectateurs - Subventions - Sponsors - Local ) 3. Profesionální model MMMMG ( Média - Magnats - Merchandising - Markets Global) Na amatérské úrovni je úprava klubového financování nejméně přísná. Hlavním cílem klubu je trénink a výchova talentů. Většina příjmů klubu pochází z regionálních zdrojů (vstupné, sponzoři, příspěvky, dary). Profesionální model SSSL je založen na principu, kdy během celého 20.století bylo hlavním zdrojem příjmů vrcholových profesionálních klubů vstupné. Postupně ale začaly nabývat na významu příjmy z reklam a také sponzorské příjmy se zvýšily. I tak byl ale tento model založen zejména na příjmech ze vstupného. V tomto tradičním modelu nehrál prodej televizních práv významnou roli. V 70.letech se kluby bály, že televizní přenosy povedou k odlivu diváků ze stadionů, a tak ke snížení hlavního zdroje příjmů. K přelomu došlo zejména v 90.letech, kdy nabyly na významu nové zdroje financování, struktura příjmů se radikálně změnila. Snížil se podíl tržeb z prodeje vstupenek, naopak ale vzrostl podíl příjmů z reklamy a sponzoringu. Příjmy z televizních práv se staly jedním z hlavních příjmů mnoha klubů. Profesionální model MMMMG je postaven na čtyřech pilířích, kterými jsou média, investoři, propagace a trhy. Novým jevem v tomto modelu jsou vstupy korporací a investorů do jednotlivých klubů, kdy chtějí tímto způsobem zhodnotit vložené prostředky. I propagační předměty začaly přinášet klubům vysoké částky. Dalším novým jevem ve strategiích profesionálních sportovních klubů je obchod se sportovními talenty. Navíc se celé sportovní prostředí globalizuje, hráči hrají v různých zemích po světě, majitelé jednotlivých klubů nemusí být ze stejného státu (např. ruský magnát Abramovič a londýnský klub Chelsea FC), stejné je to i u managementu.

20

V českých podmínkách shledáváme ve financování profesionálních klubů určité odlišnosti od Andreffových modelů SSSL a MMMMG. Česká republika patří mezi státy s bohužel nízkou návštěvností na jednotlivá utkání. Právě z tohoto důvodu tvoří příjmy ze vstupného nepatrný podíl na celkových příjmech klubu. Hlavními zdroji příjmů jsou sponzoring a prodej reklamy. Některé, zejména fotbalové kluby, které jsou úspěšné na mezinárodním poli, mohou získávat podstatné příjmy z televizních práv nebo z prodeje hráčů. Prodej hráčů je pro české fotbalové a hokejové kluby významným zdrojem příjmů.

Vzhledem k faktu, že sponzoring patří k nejvýznamnějším zdrojům klubových příjmů v ČR, je vhodné se o něm na tomto místě zmínit. Z hlediska sponzora je obvykle důvodem propagace firmy, zvyšování podílu na trhu, změny image, oslovení vybraných skupin zákazníků, goodwill, a to vše se základním cílem zvýšit prodej produktů, které firma nabízí na trhu. Sponzorovaný, tedy klub, hledá sponzora především pro pokrytí nákladů sezóny či konkrétní sportovní akce. Podle povahy svých záměrů požaduje na sponzorovi finanční prostředky, vybavení, sportovní oblečení a další materiál nebo vybrané služby. Příjmy českých hokejových klubů lze rozdělit na příjmy z vlastních zdrojů a na příjmy z vnějších zdrojů. Mezi vlastní zdroje můžeme zahrnout:


příjmy z vedlejší hospodářské činnosti,




příjmy z organizační a hospodářské činnosti,




příjmy z tělovýchovy a sportu,




příjmy ze společenské činnosti,




příjmy z členských příspěvků.

Příjmy ze sportovní činnosti a s ní spojené činnosti a akce tvoří zejména:


sponzoring, prodej reklamy,




prodej vstupenek,




prodej hráčů,




merchandising,




ostatní příjmy.

Mezi vnější příjmy patří příspěvky od vyšších tělovýchovných orgánů, příspěvky od jiných právnických osob a státní příspěvek na údržbu. Na druhé straně stojí také výdaje, které tvoří zejména organizační a hospodářské výdaje, výdaje na sport a výdaje na vedlejší hospodářskou činnost.

21

3.2. Reálné opce 3.2.1. Klasifikace opcí Pro používání metodiky reálných opcí je potřeba znát pojmy z oblasti finančních opcí, které jsou výchozím bodem pro teorii reálných opcí. Finanční opce jsou jedním z termínovaných obchodů realizovaných na finančních trzích, což jsou podle Scholleové (2005) transakce, při nichž je v reálném současném čase uzavřena smlouva mezi dvěma subjekty o zobchodování určitého množství určitého aktiva v přesně stanoveném termínu v budoucnosti za podmínek, kdy v době uzavírání obchodu je již určena cena, za kterou bude aktivum v budoucnosti zobchodováno. Podle typu uzavírané smlouvy lze rozdělit termínované obchody na dvě velké podskupiny, např. Scholleová uvádí:


ty, kde je uzavřená smlouva stejně závazná pro obě strany (forwardy, futures, swapy),




ty, kde je jedna strana zvýhodněná, protože má právo smlouvu využít, nikoliv ale povinnost, a to i s tím, že za to nepodstupuje žádné další náklady, pouze platí poplatek za uzavření smlouvy, tzv. prémii.

Při uzavření finanční opce získává kupující právo koupit (opce na koupi – call) nebo prodat (opce na prodej – put) podkladové aktivum za předem stanovenou cenu, tzv. realizační, expirační cenu, v předem určený termín. Tento termín se nazývá jako tzv. životnost opce nebo doba vypršení opce. Toto právo získá po zaplacení tzv. opční prémie. Pokud se rozhodne opci nevyužít, jeho ztrátou je pouze výše prémie, kterou za opci předem zaplatil.

Pro orientaci je uvedeno rozdělení finančních opcí podle typu opce. Tímto způsobem lze opce dělit na opce v krátké pozici (short) a opce v dlouhé pozici (long). Strana, která má právo rozhodnutí, je v pozici long, druhá smluvní strana, která se smluvně zavázala přizpůsobit se straně v pozici long, tedy rozhodující straně, se nachází v pozici short. Podle doby, kdy lze opčního práva využít, můžeme opce rozdělit na evropské a americké. Evropské opce je možné vypořádat pouze v předem dohodnutý termín, opce americké kdykoliv v průběhu trvání opční lhůty. Oba typy opcí jsou uzavírány bez ohledu na kontinent, jejich pojmenování odráží pouze způsob možného využití. 22

Mezi faktory ovlivňující hodnotu opce řadíme:


spotovou (současnou) cenu podkladového aktiva,




realizační cenu aktiva, eventuelně poměr realizační a skutečné momentální ceny,




volatilita (nestálost) podkladového aktiva,




čas do vypršení opce,




bezriziková úroková míra.

3.2.2. Reálné opce - zavedení pojmu V dnešní době výrazně vystupuje do popředí zejména zvyšování kvality obsahu, realizace a efektivnosti ekonomických a řídících aspektů fungování celé struktury tělesné výchovy a sportu. To vyžaduje především znalost a následnou schopnost uplatňování nových přístupů formujícího se managementu ve sportovních a tělovýchovných organizacích. Jednu z nejdůležitějších rolí zde zaujímá finanční řízení, a v něm i úloha uplatňování opcí jakožto předkupního práva.

Chování zákazníka může výrazným způsobem ovlivnit cena produktu. Tvorba ceny u sportovních organizací je úzce vázána na charakter produktu, který organizace nabízí. V případě

některých

druhů

produktů

lze vycházet

z

ekonomických

kalkulací

(např. u prodeje výrobků), u jiných produktů se spíše bere v úvahu úsudek představitelů poptávky (např. transfery hráčů). O možnostech a postupech oceňování hráčů bude pojednáno v další části této diplomové práce.

Analogicky jako mají práva na budoucí rozhodnutí svou hodnotu na finančních trzích, lze využívat a stanovovat hodnotu práv na budoucí rozhodnutí při reálném podnikovém rozhodování. Základním cílem podnikatelského subjektu by měla být maximalizace tržní hodnoty firmy, kdy jako prostředek pro hodnocení tohoto cíle je stanovení hodnoty firmy nebo jejího segmentu. V případě opcí ve sportu se tento nástroj používá k manipulaci s délkou smlouvy určitého hráče. Některý hráč může být pro klub přínosem nejen svou výkonností, ale i, a někdy zejména, svou mediální známostí, která přináší klubu v podobě např. vyšší divácké návštěvnosti dodatečné příjmy.

23

Opční přístup umožňuje ohodnotit investiční projekty nebo stanovit hodnotu firmy a to tak, že zahrnuje do rozhodování i hodnotu práva, které v případě investice souvisí s možnostmi provádět změny v průběhu životnosti investice, a to hlavně tehdy, pokud se podmínky trhu nevyvíjejí podle předpokladů a pro firmu se otevírají nové příležitosti, které mohou být provedeny jako call nebo put opce, které mohou být firmou za určitých předem stanovených podmínek uplatněny (Scholleová, 2005). Opční metoda ohodnocení investice umožňuje podniku pružně reagovat na budoucí situace a využívat dlouhodobější šance, které jsou ale založené na rizikových předpokladech.

Oblast tělesné výchovy a sportu má v České republice tradičně významné a nezastupitelné postavení. Produktů, kterými disponuje sport a tělesná výchova, je mnoho, a přispívají svým dílem k tvorbě hrubého domácího produktu. Sportovní věda u nás považuje sport vedle tělesné výchovy a pohybové rekreace za složku tělesné kultury. Jedná se o mnohofunkční společenský jev, ve kterém lze rozlišovat několik sfér: sport rekreační, výkonnostní a vrcholový.

3.2.3. Hodnota reálné opce Reálnou opci lze charakterizovat jako právo na budoucí realizaci rozhodnutí, které se týká reálných aktiv. V kontextu této diplomové práce lze na lidský faktor, tedy hráče pohlížet jako na reálné aktivum. Pro finanční i reálné opce jsou typické tři základní faktory:


flexibilita,




nejistota,




nevratnost.

Flexibilitou je v tomto kontextu myšleno právo, nikoli povinnost, učinit určité rozhodnutí. Pojem nejistota představuje obchodní atraktivitu využití opce, která závisí na vývoji ceny aktiva (např. hráče), eventuelně dalších vnějších vlivů. Nevratností je v tomto případě myšlena ztráta zbylé časové hodnoty opce po uskutečnění opčního práva.

Doba životnosti hodnotu opce zvyšuje, čím je delší, tím více změn může ještě nastat, možnost pozitivních změn hodnotu opce zvyšuje.

24

3.2.4. Klasifikace reálných opcí Reálné opce lze klasifikovat z různých hledisek, jejich klasifikace však není ustálená. Lze určit několik druhů reálných opcí, ale málokterý projekt je možné jednoznačně zařadit do té či oné kategorie. Většina reálných opcí vzniká sloučením několika základních typů. Podle Scholleové (2005) lze reálné opce dělit do tří základních skupin:


opce učení,




růstové opce




opce zajištění.

Opce učení jsou taková práva, která umožňují odsunutí rozhodnutí v závislosti na pozdějších poznatcích o skutečném vývoji rizikových faktorů a nabízejí se k využití před zahájením projektu. U tohoto typu opcí lze vyčkávat do doby, kdy bude k dispozici více informací a teprve následně se rozhodneme. Růstové opce se nabízejí k využití v průběhu investiční fáze a hodnota investice je určena tvorbou budoucích úspěšných investičních možností. Nové příležitosti se čerpají sice z předchozí, ale z pohledu rozhodovatele i na úplném počátku investice budoucí. Opce jištění mají rozhodovateli umožnit v případě nepříznivého vývoje na trhu pružně reagovat a omezit možné záporné výkyvy platebních toků. Tyto opce se nabízejí během a po provedení investice. Skupiny opcí uvedených výše se v ledním hokeji prolínají. Blíže bude toto popsáno v kapitole 7. Opční právo je nutné k zajištění rovnoměrného rozdělení herního talentu mezi týmy. Toto více či méně rovnoměrné rozdělení talentu je nutné, aby byl výsledek nejistý a tato nejistota výsledku je nutná, jestliže má spotřebitel chtít platit za vstupné na zápas, tedy za produkt. Dodává to sportovnímu utkání jako produktu požadovanou atraktivitu. Toto tvrzení je založeno na předpokladu, že existují bohaté a chudé kluby a že pokud by byl hráčský trh volný, bohaté kluby by mohly chudým klubům nabídnout za talent více a koupily by si všechny výborné hráče pro sebe, na další týmy by zbyly pouze ti ostatní. Tato námitka je odstraněna např. systémem draftů severoamerické hokejové ligy NHL.

25

3.3. Riziko a nejistota 3.3.1. Riziko a jeho druhy Riziko podstupujeme při každém rozhodování, které učiníme. V odvětví sportu tomu není jinak. Jestliže se nějaký sportovní klub rozhodne pro koupi určitého hráče, podstupuje riziko, zdali hráč bude týmu přínosem či nikoliv. Jestliže se rozhodne pro investici do klubového zařízení, podstupuje riziko nezhodnocení investice. Takto lze vyjmenovat nespočet situací, které mohou ve sportovním sektoru nastat. Jakákoliv ztráta či neúspěch může narušit finanční stabilitu firmy. Proto je do této diplomové práce zahrnuta i část, která se týká rizika a nejistot. Strategické rozhodování a jeho výsledky ovlivňují významným způsobem prosperitu i budoucí hospodářské výsledky firem. Vzhledem k tomu lze považovat za klíčovou kvalitu tohoto rozhodování, kterou významným způsobem ovlivňuje míra respektování či opomíjení rizika a nejistoty. Z hlediska problematiky řízení podnikatelských rizik bude užitečné vycházet z chápání rizika jako možnosti, že s určitou pravděpodobnosti dojde k události, jež se liší od předpokládaného stavu či vývoje. Jiná definice říká, že podnikatelské riziko je nebezpečí, že dosažené výsledky podnikání se budou odchylovat od výsledků předpokládaných, a to buď příznivě nebo nepříznivě. Riziko by nicméně nemělo být směšováno, resp. redukováno na pouhou pravděpodobnost, neboť zahrnuje jak samotnou pravděpodobnost, tak kvantitativní rozsah dané události. V ekonomii je pojem „riziko“ užíván v souvislosti s nejednoznačností průběhu určitých skutečných ekonomických procesů a nejednoznačností jejich výsledků; obecně lze samozřejmě konstatovat, že se nemusí jednat pouze o riziko ekonomické. Může se jednat i o jiné druhy rizika, které lze rozdělit na různé typy (Dluhošová, 2006):


politická a teritoriální,




ekonomická – makroekonomická a mikroekonomická, například tržní, inflační, kurzovní, úvěrová, obchodní, platební apod.,




bezpečnostní,




právní a spojená s odpovědností za škodu,




předvídatelná a nepředvídatelná,




specifická – například pojišťovací, manažerská, spojená s finančním trhem, odbytová, rizika inovací apod. 26

Všechna tato rizika působí i na hokejový klub, který se nachází v určitém podnikatelském prostředí, které je determinováno státem a jeho zákony, má na něj vliv vývoj ekonomiky, stejně jako na každou jinou obchodní společnost a i hokejový klub musí podstupovat úvěrová rizika, aby byl schopen zajistit finanční stabilitu klubu. Na trhu hráčů se s rizikem setkáváme neustále. Nikdo není schopen do budoucna přesně určit, jakým způsobem se bude výkonnost i vynikajícího hráče vyvíjet, lze to pouze s určitou pravděpodobností odhadnout.

3.3.2. Riziko a nejistota ve strategickém rozhodování Fotr (2006) uvádí, že jedním ze základních nedostatků strategického rozhodování je časté ignorování nejistoty. Poznatky z některých výzkumů ukazují, že manažeři často chápou nejistotu tak, že předpokládají buď plnou jistotu nebo úplnou nejistotu vývoje podnikatelského okolí. V prostředí sportu, tedy i ledního hokeje tomu není jinak. V prvním případě manažeři vycházejí z předpokladu stability podnikatelského okolí, kdy je možné stanovit dostatečně přesné prognózy vývoje podstatných faktorů, ovlivňujících výsledky rozhodnutí. Základem pro volbu strategické varianty je pak nejpravděpodobnější scénář. Základním nedostatkem tohoto přístupu je ignorování nejistoty, kdy se nestanovují dopady strategických rozhodnutí při jiných možných situacích, tedy rozhodování za rizika a nejistoty se nahrazuje rozhodováním za jistoty. Jeho výhodou však je značné zjednodušení rozhodování, neboť pro jediný, nejpravděpodobnější scénář je relativně snadné zpracovat strategické finanční plány, peněžní toky projektů pro jejich oceňování v rámci investičního rozhodování a použít další nástroje strategického rozhodování. V ledním hokeji se tento přístup využívá ve velké míře. Druhou krajností zvažování nejistoty je předpoklad úplné nejistoty. V tomto případě jsou prognózy krajně obtížné a nejisté, ani nejsou známy podstatné faktory, které by bylo třeba vzít do úvahy. Manažeři se v této situaci buď rozhodují intuitivně, nebo v případě značné averze k riziku se vyhýbají kritickým strategickým rozhodnutím týkajícím se produktů, trhů či technologií, a orientují se na programy snižování nákladů, zvyšování jakosti, reengineeringu aj., které jsou z hlediska rizika neutrální. Tato druhá varianta se např.na trhu hráčů může také vyskytnout.

27

3.4. Pracovní trh hráčů V profesionálním sportu fungují stejné principy jako na jiném pracovním trhu, hlavními produkčními faktory na sportovním pracovním trhu jsou hráči a trenéři. V každém týmovém sportu jsou hráči základním aktivem a týmy historicky obchodovaly s aktivy, často pro peníze. Lidský kapitál lze chápat jako formu investice, která zahrnuje očekávaný výnos a aktuální náklady.

Cílení sportovního pracovního trhu jako prostředku subvencování klubů se může zdát jako nepřímá metoda zavádění politiky, která skutečně ovlivňuje týmové výsledky. Při zkoumání pracovního trhu hráčů zjistíme, že hráčské platy a mzdy obsahují velkou část klubových nákladů, je tedy jasné, že tyto částky mají přímý finanční dopad na jednotlivé sportovní kluby (Dawson, 2000). Ve světových ligách existují tři typy politiky pracovního trhu:


systém draftů hráčů,




systém mzdových stropů,




systém uplatňování hráčských opcí.

Jednotlivé typy budou společně s příklady z praxe popsány v další části této diplomové práce.

Běžnou charakteristikou týmových sportů, které jsou rozšířeny jak v USA tak v Evropě, je touha majitelů týmů, které patří do profesionálních lig, kontrolovat trh s hráči, zejména pak vytvořit práva monopsonu. El-Hodiri a Quirk (1971) a Quirk a El-Hodiri (1974) ukazují, že jestliže týmy mají různé příjmy vytvářející potenciál, maximalizace zisku nevede k rovnoměrnému rozdělení zdrojů (herního talentu, hráčů) a přerozdělení příjmů nebude mít žádný dopad na rozdělení herního talentu. Rovnováha

na

trhu

práce

vzniká

při

vyrovnání

nabídky

s poptávkou,

při tzv. rovnovážné mzdě, která je dána průsečíkem tržní křivky poptávky a tržní křivky nabídky práce. Tržní křivka poptávky po práci je horizontálním součtem individuálních křivek všech firem na trhu. Tržní křivka nabídky práce již není zpět zakřivená, tak jako individuální nabídka práce, a to proto, že při součtu jednotlivých individuálních křivek se rozdíly v zakřivení vyrovnají.

28

Graf č.1: Trh práce

Zdroj: Macáková, 2002

Při vychýlení mzdy z rovnovážné úrovně vzniká na trhu nedostatek (je-li tržní mzda nižší než rovnovážná) nebo přebytek práce (je-li tržní mzda vyšší než rovnovážná). Mezi základní nedokonalosti na trhu práce patří:


mzdová strnulost – mzdy a platy mají tendenci reagovat daleko pomaleji na změny na trzích práce. Nerovnováha mezi nabízeným a poptávaným množstvím práce se vyrovnává postupně a pomaleji,




mzdové tarify firem – mnohé firmy vytvářejí určité mzdové struktury podle kterých jsou zaměstnanci odměňováni,




omezení zapříčiněné kolektivními smlouvami, pracovně-právním zákonodárstvím, ale i čistě tržními vlivy.

Hlavní projevy nedokonalé konkurence jsou monopson a působení odborových organizací. Monopson je monopol na straně poptávajícího tzn. firem na trhu práce, v tomto případě hokejových klubů. Tento monopol na straně poptávky po práci nastává v případě, kdy existuje jediná dominantní firma zaměstnávající práceschopné obyvatelstvo v dané oblasti. Monopsonista může ovlivnit výši mzdové sazby (chce-li najmout další práci musí zvednout sazbu).

29

Graf č.2: Trh práce - monopson

Zdroj: Novotný, 2000 Jestliže monopsonista najímá dodatečnou práci, zvyšuje mzdu všem dosud zaměstnaným pracovníkům. Mezní náklady tohoto dodatečného pracovníka, hráče se rovnají mzdové sazbě plus zaplaceným vyšším mzdám již najatých pracovníků (proto jsou MFCL > w). Firma najímá tolik práce, dokud příjem z mezního produktu převyšuje mezní náklady na práci. Protože v případě monopsonu jsou mezní náklady na práci vyšší než nabídka práce, a proto bude počet pracovníků dán protnutím křivky mezních nákladů a poptávky po práci (tedy příjmem z mezního produktu) a ne protnutím křivky nabídky a poptávky (Macáková, 2002). Monopson čelí nabídce hráčů, křivka MFCL představuje dodatečné náklady klubu spojené s najmutím dalšího hráče (Novotný, 2000). Poptávka je mezním příjmem MRPL. Rovnováha na tomto trhu existuje v bodě N. Bod M je důležitý pro sjednání smlouvy s hráčem, kdy slouží pro stanovení ceny. Hráči ale nedostanou tak vysokou mzdu, cena je tvořena v bodě P, který zjistíme o spuštění kolmice z bodu M. Takto odhadnutá cena je východiskem pro stanovení mzdy hráčů. Klub bude také najímat jen tolik hráčů, kolik odpovídá průsečíku křivek MFCL a MRPL. Plocha obdélníku MPwMw představuje výnos, který hráči klubu přinesou. Trh profesionálních sportovců je trhem nedokonalým. Uplatňuje se zde monopson a monopsonní chování sportovních klubů. Toto je charakteristické pro trh, kde se vyskytuje pouze jeden kupující, na sportovním trhu tedy profesionální liga, a velké množství nabízejících se hráčů, tedy produkčních faktorů. Tato situace na pracovním trhu sportovců je dána zejména těmito faktory:


imobilitou hráčů,




vysokou specializací pracovníků, tedy hráčů.

30

Hráči, kteří vstoupí do ligy, jsou po dobu trvání smlouvy s klubem zavázáni a nemohou odejít do jiného klubu. Dalším faktorem, který je determinující, je vysoká specializace sportovců. V dnešní době, kdy se výkonnost jednotlivých sportovních odvětví neustále zvyšuje, je již téměř nemožné být úspěšným sportovcem ve více profesionálních sportech. Výši platu u hráče ledního hokeje ovlivňuje několik proměnných:


ofenzivní a defenzivní dovednosti,




fyzické předpoklady,




monopolistická struktura trhu,




zkušenosti hráče,




role hráče v týmu.

Je skutečností, že monopsonní firmy najímají méně pracovníků a platí je méně, stejně jako sportovní kluby. Ty najímají méně hráčů a platí je méně.

31

4. Metodologie práce 4.1. Interview V této práci je velká část informací získána prostřednictvím kvalitativní metodologie využívající zakotvenou teorii. Potřebné údaje jsou získány na základě nestrukturovaných resp.nestandardizovaných rozhovorů. Metoda rozhovoru (interview) patří k metodám společenských věd, kde je shromažďování dat založeno na přímém dotazování, tedy verbální komunikaci respondenta a výzkumného pracovníka. Metoda rozhovoru je charakterizována především přímou sociální interakcí. Navázání osobního kontaktu usnadňuje hlouběji proniknout do postojů a motivů respondentů. Je to metoda velice pružná, neboť se dá přizpůsobit zvláštnostem různých situací, slouží k hlubšímu objasnění kontextu odpovědí. Zároveň lze při této metodě zachytit nejen sdělovaná fakta, ale i vnější reakce dotazovaného a podle nich rozhovor usměrňovat. Podle počtu osob, které se rozhovoru účastní rozlišujeme rozhovory individuální (výzkumný pracovník pracuje s jedinou osobou) a rozhovory skupinové (současně pracuje s více osobami). Podle struktury otázek se rozlišuje rozhovor standardizovaný (strukturovaný) a nestandardizovaný (nestrukturovaný). Standardizovaný rozhovor probíhá podle otázek, jejichž znění i pořadí jsou předem přesně určeny a připraveny. Jeho výsledky jsou snáze zpracovatelné, hloubka zjištěných informací se tím však zmenšuje. Tato forma rozhovoru pro tuto práci nebyla použita. Nestandardizovaný rozhovor probíhá pružněji. Tazatel si připraví základní otázky, které bude klást, jejich obsah, pořadí a formulace ale závisí přímo na něm. Nedostatkem tohoto postupu je větší obtížnost zpracování získaných informací. Vzhledem k faktu, že informace týkající se problematiky zpracovávané v této práci, jsou velmi těžce dostupné, bylo

nejvhodnější

s jednotlivými

zainteresovanými

osobami

vést

rozhovory

nestandardizované.

4.2. Analogie a deskripce Metoda analogie patří ke komparativním metodám. Porovnáváme a hodnotíme přitom podobné a již potvrzené poznatky. Důkladná analýza sledovaného problému určí společné rysy a rozdíly mezi srovnávanými fakty s ohledem na důležité faktory. 32

Tato metoda je postup vyhledávání a uplatnění podobného celkového řešení, založená na využívání podobností prvků, znaků, struktury a na reagování mezi různými objekty, systémy nebo jevy (Gavora, 1996). V širším slova smyslu je tedy podstatou analogie vyhledávání a uplatnění podobného, analogického celkového řešení. Podle věcné orientace myšlenkových postupů, na kterých je analogie založena, rozlišujeme jejich různé druhy. Tato metoda se používá většinou pro tvůrčí řešení jednoduchých problémů prakticky ve všech oblastech lidské činnosti. Patří tedy k elementárním metodám univerzální povahy a bývá často spojována s uplatněním metody hodnotové analýzy. Předpokladem použití této metody je rozvinutá představivost a obrazotvornost vycházející z bohatých speciálních i všeobecných znalostí a vědomostí. Metoda deskripce je zde použita zejména ve formě popisu a shromažďování daných faktů, ze kterých jsou následně vyvozeny závěry.

4.3. Teoretická reflexe (analýza dokumentů) Použití teoretické reflexe, tedy analýzy literatury, je nezbytné pro objasnění „fungování“ problému na teoretické úrovni a následné aplikaci takto zjištěných faktů do praxe. Na konci této práce je uveden seznam obsahující soupis záznamů dokumentů a knih, které byly základem pro vytvoření souhrnu faktografických informací, vybraných podle věcných a formálních hledisek odpovídajících hlavnímu tématu této práce (tématika, časové vymezení, jazyk, druhy dokumentů). Analýza dokumentů je základní součástí informační přípravy jako výchozího bodu řešení úkolů v oblasti vědy, techniky a ekonomiky. Tato činnost spočívá zejména v:


zjišťování a získávání informačních zdrojů (a to jak primárních, tak sekundárních),




sledování trendů v oblasti informačních služeb,




získávání nových znalostí a dovedností,




samotné vyhledávání informací z dostupných informačních zdrojů.

4.3.1. Rozbor literatury Seznam použité literatury je uveden v abecedním pořadí na konci této diplomové práce. Pro zpracování bylo použito velké množství zdrojů, neboť problematika přestupů v oblasti sportu není příliš častým tématem a bylo nutné z jednotlivých zdrojů využít pouze některé

33

informace, které často nebyly ucelené. Vzhledem k faktu, že tomuto tématu není v odborné literatuře věnována dostatečná pozornost, není zcela jednoduché potřebné zdroje získat. Většina zdrojů byla dostupná pouze v cizím jazyce, a to zejména anglickém a francouzském. Prameny použité pro tuto práci byly ve formě:


českých i zahraničních knih,




článků v novinách a časopisech,




internetových publikací,




mezinárodních i národních norem, které se týkají přestupů hráčů.

Některá fakta, která jsou v této práci uvedena bylo nutné aplikovat z obecného pohledu na sportovní prostředí, neboť v dostupné literatuře se takto specifickým prostředím autoři nezabývají. Stěžejní literaturou pro tuto práci byly zejména publikace týkající se ekonomiky sportu, a to:


ČÁSLAVOVÁ, E. Management sportu. Praha: East West Publishing Company a East Publishing Praha, 2000. 172 s. ISBN 80-7219-010-5.




NOVOTNÝ, J. Ekonomika sportu. Praha: ISV nakladatelství. 2000. 263 s. ISBN 80-85866-68-4.




NOVOTNÝ, J. Ekonomika sportu: vybrané kapitoly. Praha: Oeconomica. 2005. 118 s. ISBN 80-245-0979-2.




NOVOTNÝ, J. Ekonomika sportu: vybrané kapitoly II. Praha: Oeconomica. 2006. 122 s. ISBN 80-245-1144-4.

Dále také cizojazyčné publikace, které se problematikou pracovního trhu hráčů zabývají:


DOWNWARD, P. DAWSON, A. The Economics of Professional team sports. London: Routledge. 2000. 247 s. ISBN 0415208734.




DESBORDES, M. Strategie des entreprises dans le sport. Paris : Economica. 2004. 288 s. EAN 9782717849301.

34

5. Praktická část 5.1. Lední hokej Lední hokej je jedním z nejrychlejších a nejpopulárnějších sportů na světě. Každoročně sledují hokejové zápasy na celém světě milióny lidí, jsou vynaloženy nemalé finanční prostředky, aby byla tato utkání zajištěna a přivedla na stadiony a k televizním obrazovkám co nejvíce diváků. Pokud bychom sestavili amatérský tým složený z hráčů, kteří spolu nikdy nehráli a neznají se, viděli bychom na hřišti komickou ukázku chaotického chování. Prosadili by se pouze nadaní jednotlivci, kteří by uspěli hlavně v sólové hře. Je jasné, že úspěch takového týmu by záležel na těchto skvělých hráčích a s odchodem talentů by pravděpodobně tým úplně propadl. Opakem k tomu si představme tým již sehraných hráčů, kteří se řídí pravidly, která se naučili od svého trenéra. Každý ví, kde je jeho místo a každý si zapamatoval co má dělat v určité situaci a komu má nahrát. Pochopitelně i pro takový tým jsou talenty velkou posilou, ale existence a úspěch týmu na nich není životně závislý a s jejich odchodem dochází k rychlému nahrazení z řad jiných hráčů. Asi je zřejmé, že první tým by proti tomuto druhému měl pouze málo šancí, které by byly založené především na štěstí. I první tým může uspět, může vyhrát, ale pravděpodobnost, že dokáže svůj úspěch trvale opakovat, je minimální. Podle výše popsané situace si každý dokáže představit, jakým způsobem fungují profesionální hokejové kluby. Musí mít stanovenou dlouhodobou strategii, věnovat se výchově talentů a snažit se udržet tým v takovém složení, aby byl konkurenceschopný. Jsou k tomu samozřejmě potřebné finanční zdroje. Je tedy úkolem klubového managementu, aby byl schopen jednotlivé aktivity finančně zastřešit a udržel tak zdravou formu celého klubu. Nemalou měrou k tomu přispívá výchova mladých, talentovaných hráčů, kteří se mohou stát ve vyšší kategorii velice úspěšnými a mohou být diváckým lákadlem. Nejen výsledky celého týmu, ale i výrazného jednotlivce, mohou zvýšit návštěvnost utkání. Lední hokej je tzv. organickým kolektivním sportem. Podstata takových sportů spočívá v tom, že hráči hrají současně všichni a hlavně plní zároveň řadu různých funkcí během hry. Takové sporty vyžadují na hráčích mnohem více hráčských schopností i dovedností oproti kolektivním sportům tzv. atomistickým, ve kterých má hráč přesně stanovenou 35

funkci a jeho výkon je víceméně nezávislý na jiných hráčích. Mezi atomistické sporty patří např. baseball. V organickým týmových sportech je identifikace a měření výkonů jednotlivých hráčů o něco složitější, protože musí za účelem dosažení úspěchu resp. vítězství ve hře spolupracovat a po hrací ploše se pohybují tak, že se jejich pozice mohou křížit. Sestavení týmu hraje klíčovou roli, pokud chce klub v mistrovské soutěži uspět. Najít vhodné hráče není lehký úkol, natož vyhlédnutého hráče získat. Na následujících stránkách jsou popsány postupy přestupů hráčů v prostředí ledního hokeje. Je nutné si uvědomit, že lední hokej je sportem nejen národním, ale i mezinárodním, proto jsou v této práci uvedeny také podmínky transferu hráčů do zahraničí.

5.1.1. Historie ledního hokeje Pro utvoření představy, jak se lední hokej vyvíjel a jakými úskalími musel během svého vývoje projít, je zde stručně popsána historie tohoto sportu. Kořeny ledního hokeje sahají hluboko do minulosti v podobě různých her se zahnutými hokejkami a kulatým míčkem. O rozšíření těchto her svědčí především různá vyobrazení už ve starověku (např. obraz chlapců hrajících se zahnutými holemi a míčkem - 5000 let před. n.l. v národním muzeum v Aténách, dále obrazy vlámských malířů ze 16. století zachycující muže na ledě, kteří míří holí na míčky a jimi na cíl). Podobná svědectví existují i z dalších míst Evropy, Ruska, Německa, Skotska i Anglie. K vlastnímu vývoji ledního hokeje došlo v Severní Americe v průběhu dvou set let, když v 16. století pronikli Francouzi na toto území a setkali se tam s indiánskými kmeny, které hráli na suchu i na ledě hru s holemi a míčkem. Evropští vojáci si s sebou přinesli hru založenou na podobném principu - hoguet (což je původní název hokeje). Ze vzájemného vlivu těchto her vznikl lacrosse, který se hraje na ledě i na suchu, ale bez bruslí. Po válce Francouzů s Angličany v polovině 18.století se ujali vlády v Kanadě Angličané, kteří zavedli hru hurling, kterou se naučili v Indii a jež silně připomínala pozemní hokej. O poslední krok k lednímu hokeji se zasloužil kanadský Montreal, kde na McGillově univerzitě provozovali hru na ledě studenti, kteří poprvé postavili do branky hráče - brankáře (soupeř, který ho neměl mohl používat menší branku). V roce 1878 studenti vypracovali první pravidla, která určovala, že se hokejka může zvedat jen do výše ramen, protivník se nesmí napadat zezadu, není povoleno ho držet za límec, kopat

36

či blokovat podlezením jako v rugby. Podle historiků se na McGillově univerzitě hrálo také první utkaní v ledním hokeji pod střechou, a to dne 3.března 1875. Hrálo se s gumovým míčkem, ale v tomto prvním utkání v hale už se na ledě objevil první „puk“ - plochý a kulatý kus dřeva. Gumový puk přišel na svět v roce 1877 a podle ústního podání byl jeho tvůrcem student F.W.Robertson, který byl také autorem prvních pravidel hokeje i myšlenky odříznout dolní a horní část kulatého míčku. V roce 1900 prý vystřelil Francis Nelson na branku a puk, který jí proletěl, zranil diváka. Nelson se poté vydal do přístavu, kde koupil starou rybářskou síť, kterou zavěsil do branky. Časem, aby puk stále nelétal mimo hrací plochu, vznikly mantinely a postupem času dostával hokej další a další úpravy až do podoby, kterou známe dnes. V Čechách se začal lední hokej hrát podle různých informací, které přivezli lidé z Kanady. První mezinárodní styk absolvovali čeští hokejisté na mezinárodním turnaji ve francouzském Chamonix ve dnech 23. až 30.ledna 1909, kde sehráli první mezistátní utkaní s Francií s krutou prohrou 1:8. Ještě předtím se však Čechy staly v roce 1908 spolu s Francií, Anglií, Švýcarskem a Belgií zakládajícím členem LIHG (Ligue Internationale de l‘Hockey sur Glace), což je původní francouzský název pro Mezinárodní federaci ledního hokeje, který se později změnil na anglický IIHF (International Ice Hockey Federation). Přihlášku podali Josef Gruss a Emil Procházka. Účast na druhém mistrovství Evropy v roce 1911 proměnili naši hráči ve velký úspěch, porazili Švýcarsko 13:0, Německo 4:1, Belgii 3:0 a stali se poprvé mistry Evropy. V roce 1918 vznikl Československý hokejový svaz. V roce 1920 se hrál lední hokej poprvé na olympijských hrách v Antverpách, kde byl turnaj zároveň světovým šampionátem, což platilo až do roku 1968. V roce 1920 byly na kongresu LIHG přijati za jeho členy Kanada a USA. V roce 1932 zahájil v Praze provoz první zimní stadion Štvanice, což byla podmínka pro pořádání mistrovství světa. V roce 1933 byla Praha poprvé dějištěm světového šampionátu, jehož se zúčastnila také Kanada, která jej vyhrála, československý národní tým skončil třetí. Pořádání prvního poválečného MS v roce 1947 svěřila IIHF opět ČR. Náš reprezentační tým na tomto mistrovství slavně zvítězil. Další mistrovství světa byla v Československu resp. České republice pořádána v letech 1992 a 2004. Od sezóny 2008 - 2009 by se měla zrodit evropská Liga mistrů v ledním hokeji (CHL), která nahradí dosavadní Evropský pohár mistrů. Vítěz této soutěže se utká s vítězem Stanleyova poháru o pohár Victoria Cup.

37

5.1.2. Lední hokej v ČR V České republice je lední hokej vedle fotbalu nejsledovanějším kolektivním sportem. V médiích je mu věnována obrovská pozornost, jak v tisku, v televizi tak i v rozhlase. V posledních deseti letech byl český lední hokej na vrcholu. Jeden úspěch na mistrovství světa za druhým, slavné vítězství na ZOH v Naganu 1998 i mnoho výborných hráčů, kteří odešli do zahraničí. V následujících tabulkách je uveden přehled pořadí na mistrovství světa i na olympijských hrách. Tento přehled je zde uveden, neboť v období markantních úspěchů českých týmů dochází k většímu odlivu talentů do zahraničí, zejména do zámoří.

Tab.č.1: Olympijský turnaj v LH Rok Místo konání 1992 Francie - Albertville 1994 Norsko - Lillehammer Japonsko - Nagano 1998 2002 USA - Salt Lake City Itálie - Turín 2006 Zdroj: Wikipedia

1.místo Rusko Švédsko ČR Kanada Švédsko

2.místo Kanada Kanada Rusko USA Finsko

3.místo Československo Finsko Finsko Rusko ČR

1.místo Švédsko Rusko Kanada Finsko ČR Kanada Švédsko ČR ČR ČR Slovensko Kanada Kanada ČR Švédsko Kanada

2.místo Finsko Švédsko Finsko Švédsko Kanada Švédsko Finsko Finsko Slovensko Finsko Rusko Švédsko Švédsko Kanada ČR Finsko

3.místo Československo ČR Švédsko Kanada USA ČR ČR Švédsko Finsko Švédsko Švédsko Slovensko USA Rusko Finsko Rusko

Tab.č.2: Mistrovství světa v LH Rok Místo konání Praha/Bratislava 1992 1993 Dortmund/Mnichov Bolzano/Milán 1994 Stockholm/Gävle 1995 Vídeň 1996 Helsinki/Turku 1997 Curych/Basilej 1998 Oslo/Lillehammer 1999 Petrohrad 2000 2001 Hannover/Norimberk 2002 Göteborg/Jönköping Helsinki/Turku 2003 Praha/Ostrava 2004 Innsbruck/Vídeň 2005 Riga 2006 Moskva/Mytišči 2007 Zdroj: Wikipedia

38

V České republice je nejvyšší hokejovou soutěží Extraliga ledního hokeje (ELH), jejímž řídícím orgánem je Asociace profesionálních klubů ledního hokeje (APK LH). Pro základní část sezóny 2006-2007 nesla soutěž název O2 Extraliga. Play-off neslo jméno České pojišťovny. Základní část se hraje od září do února. Poté nastupuje podle nových pravidel rozšířené play-off. Nejprve se hraje předkolo play-off, ve kterém se utkají sedmý s desátým a osmý s devátým umístěným klubem v tabulce po základní části. Hraje se na tři vítězné zápasy. Pak následuje klasické play-off, kdy hraje první s osmým, druhý se sedmým atd. Dále se hraje na čtyři vítězné zápasy, postoupí čtyři kluby do semifinále a ti nejlepší do finále. Existuje jen Mistr Extraligy, druhé až desáté místo je určeno úspěšností týmů v play-off. Před sezónou 2006/07 schválila APK LH podmínky pro vítěze 1.ligy pro přistoupení do ELH, mezi kterými bylo mimo jiné složení částky 25 mil.Kč ve prospěch řídícího orgánu soutěže. Toto nesmyslné rozhodnutí však ke konci sezóny APK LH zrušila. Mistrem Extraligy se v letošním ročníku stalo mužstvo HC Sparta Praha po výhře nad HC Moeller Pardubice. Výhradním marketingovým partnerem APK LH je agentura BPA Sportmarketing s.r.o., která poskytuje vybrané reklamní pozice na všech čtrnácti stadionech, na hráčích, rozhodčích, ledu a mantinelech, uvedení loga v programových bulletinech všech klubů, na sponzorských panelech celkem 35 - 42 televizních přenosů, každý týden od září do dubna na ČT 2 a také televizní přenosy, reprízy a záznamy na sportovním kanále ČT4 Sport TV. Divácká sledovanost je více než 18 mil. dospělých diváků za sezónu. Průměrná návštěvnost na stadiónech byla v sezóně 2006/2007 téměř 4400 diváků v základní části a téměř 8400 diváků v play-off. V ledním hokeji v České republice je liga otevřená, která je udržována systémem postupů a sestupů, jde tedy o mobilitu vertikální, narozdíl od USA, kde jsou ligy uzavřené a vzniká určitý „kartel“ sportovních klubů, zde hovoříme o mobilitě horizontální. V České republice se pouze jednu sezónu z ELH nesestupovalo, byl to pokus o uzavření ligy, nyní je liga ale opět otevřená.

39

5.1.3. National Hockey League National Hockey League (NHL) je nejslavnější hokejová liga, které se účastní týmy z USA a Kanady a kterou hraje 30 mužstev. Tato mužstva jsou rozdělena do dvou konferencí, a to východní a západní. Obě konference jsou rozděleny celkem na šest divizí, každá po třech. Ve východní konferenci jsou tyto divize: severovýchodní, atlantická a jihovýchodní. V západní konferenci jsou divize: centrální, severozápadní a pacifická. V každé divizi je pět týmů. Sezóna je rozdělena na dvě části. První je tzv. základní část, v níž každé družstvo odehraje 82 utkání. Po skončení základní části nastává druhé kolo tzv. play-off, do kterého postupuje osm nejlepších družstev z každé konference. Poté se hrají série na čtyři vítězná utkání. První mužstvo východní konference hraje s osmým týmem východní konference, druhý hraje se sedmým, třetí hraje s šestým a čtvrtý s pátým. Úplně stejně se hraje play-off i v západní konferenci. Na konci zůstanou dvě družstva (jedno z východní a druhé ze západní) a sehrají mezi sebou finálovou sérii na 4 vítězné zápasy. Vítěz získává trofej pro vítěze tzv. Stanley Cup, která je udělována vítězům NHL od sezóny 1924-25. NHL tvořily v době jejího vzniku čtyři výhradně kanadské týmy (Montreal Canadiens, Montreal Wanderers, Ottawa Senators, Toronto Arenas). V letech 1942-67 se složení ligy ustálilo na šesti mužstvech, tzv. Original Six (původní šestka). Z USA ji tvořily Detroit, Boston, New York a Chicago, z Kanady Montreal a Toronto. Už zde je dobře patrné, co je pro NHL typické dodnes. Hokej je sice kanadskou pýchou, daleko větší trh je ale v USA. Sportovní i finanční úspěch „Původní šestky“ přitahoval zájem investorů už v polovině čtyřicátých let. Už v sezoně 1945-1946 podali žádost o licenci zástupci Filadelfie, Los Angeles a San Franciska. Vedoucí představitelé ligy závistivě sledovali, jak americké televizní společnosti podepisují výhodné smlouvy s Národní fotbalovou ligou (NFL) a baseballovou ligou. Uvědomili si, že takových příjmů nikdy nemohou dosáhnout s ligou, v níž hraje jen šest mužstev a jejíž základna je v Kanadě. Proto se rozhodli, že je nutné ligu rozšířit o několik dalších týmů. K tomuto závěru pomohlo i úsilí rozvíjející se Western Hockey League (WHL), která se snažila dostat na úroveň NHL. Vedení soutěže dostalo patnáct žádostí o nové licence. V únoru 1966 byla povolení udělena Los Angeles, San Francisku, St. Louis, Pittsburghu, Filadelfii a Minnesotě. Každý tým měl zaplatit za licenci po dvou milionech dolarů. Nová mužstva vytvořila Západní divizi, bojovala tedy většinou proti sobě, zejména proto, že očividně nemohla konkurovat šesti tradičním týmům Východní divize. Ve stejné době byla také ustavena hráčská asociace NHLPA. Platy hráčů 40

byly po celá desetiletí uměle udržovány na velmi nízké úrovni. Nyní se měly dramaticky zvýšit, ale bylo to spíše zásluhou konkurenční World Hockey Association (WHA) než činností NHLPA. Mnohé kluby raději podepsaly pro hráče výhodnější smlouvy, než by riskovali jejich odchod do WHA. NHL se rozhodla proti konkurenci nové ligy bojovat, a proto pokračovala v rozšiřování. Na přelomu desetiletí skončil i boj s WHA, do NHL vstoupily zbývající čtyři celky z konkurenční ligy - Quebec Nordiques, Hartford Whalers, Edmonton Oilers a Winnipeg Jets. Jak se liga přizpůsobovala nové ekonomické a pracovní realitě, hledala i nové vedení, které by bylo schopné dosáhnout dohody mezi hráči a funkcionáři ligy a aktivně usměrňovat ambiciózní obchodní záměry. Současné rozložení třiceti klubů v NHL je 24:6 pro USA, přičemž několik kanadských klubů, naposledy Quebec nebo Winnipeg, musely z ekonomických důvodů prodat licenci do země jižního souseda. Jako poslední získaly licenci kluby Nashville Predators, Atlanta Thrashers, Minnesota Wild a Columbus Blue Jackets, a to v letech 1998 až 2000.

Tab.č.3: Týmy v jednotlivých divizích NHL - Východní konference Severovýchodní divize Boston Bruins Buffalo Sabres Montreal Canadiens Ottawa Senators Toronto Maple Leafs Zdroj: Wikipedia

Atlantická divize New Jersey Devils New York Islanders New York Rangers Philadelphia Flyers Pittsburgh Penguins

Jihovýchodní divize Atlanta Thrashers Carolina Hurricanes Florida Panthers Tampa Bay Lightning Washington Capitals

Tab.č.4: Týmy v jednotlivých divizích NHL - Západní konference Severozápadní divize Calgary Flames Colorado Avalanche Edmonton Oilers Minnesota Wild Vancouver Canucks Zdroj: Wikipedia

Centrální divize Chicago Blackhawks Columbus Blue Jackets Detroit Red Wings Nashville Predators St.Louis Blues

Pacifická divize Anaheim Ducks Dallas Stars Los Angeles Kings Phoenix Coyotes San Jose Sharks

Kluby NHL jsou dle neoklasické ekonomie malými firmami, fungujícími v uzavřené soutěžní skupině nazývané liga. Pro vstup do ligy jsou využívány licence (tzv. franchise) Licence vydává za předem dohodnutých podmínek vedení NHL, která má výsadní právo

41

diktovat pravidla, avšak po předchozí dohodě (CBA - Collective Bargaining Agreement) s hráčskou asociací NHLPA. Kluby si za pevně stanovených podmínek konkurují navzájem. V jejich čele stojí generální manažer, zodpovědný za chod celé organizace. Ten najímá trenéry, hráče a další osoby potřebné pro zajištění jejího chodu. NHL je stále byrokratičtější, na nejrůznějších asistentech, poradcích a konzultantech tedy nešetří. Například Philadelphia Flyers jich má na výplatní listině přes 120! Samotný vlastník či celá skupina vlastníků se bezprostředně angažuje spíše výjimečně, což je s ohledem na specifičnost hokejového prostředí logické. Zajímá je především výsledek hospodaření v podobě zisku nebo ztráty jejich podniku, který mohou následně řešit personálními změnami ve vedení nebo prodejem celé organizace jinému zájemci. Přes všechny problémy býval hokej vždy výnosným obchodem. Ještě krátce po druhé světové válce stála vstupenka zhruba 4-5 USD (tj. přibližně 10x méně než dnes), platy nejlepších hráčů však byly v řádů tisíců dolarů za rok (tj. zhruba 1000x méně než dnes). Haly přitom už tehdy bez problémů pojaly přes deset tisíc návštěvníků a zápasů se nehrálo o moc méně. Honba za sportovními úspěchy, které jsou předpokladem obchodního úspěchu, necitlivé rozšiřování ligy do nevhodných lokalit a nerozumné kroky některých manažerů však roztočily inflační spirálu hráčských mezd do neúnosných mezí. Na počátku nového milénia byly podle nejedné hospodářské studie zhruba dvě třetiny klubů ve ztrátě a jejich tržní hodnota klesala. Víc než rok trvající jednání o nové kolektivní smlouvě mezi ligou a hokejisty s sebou vedle jednorázového snížení platů přineslo především garanci jistoty nákladů v podobě platových stropů, které se vážou na celkový obrat ligy. Tyto regulace snížily prostor pro vzájemnou konkurenci, avšak zvýšily počet kladně hospodařících klubů. Oproti českým ligám jsou americké velmi silně regulovány.

5.1.4. Hráčské asociace S moderním pracovním právem jsou neodmyslitelně spojeny i kolektivní pracovní vztahy. Jejich význam ve sportovním prostředí může být poměrně značný a v žádném případě není možné je při profesionálním výkonu sportovní činnosti opomíjet. Pro sportovní realitu je typické velké množství sankcí neprávní povahy. Jejich existence je dána zcela osobitým a specifickým charakterem sportovní činnosti, kdy zájem sportovce

42

na výkonu práce je mnohem vyšší než zájem běžného zaměstnance, který je ve většině případů k výkonu práce motivován pouze finančními prostředky.

Působení odborových organizací je monopolní síla na straně nabízejícího práci, tedy pracovníků. Odborové svazy jsou sdružení pracujících, které usilují o vyšší mzdové sazby, lepší pracovní podmínky apod. pro své členy. Existují tři cesty, kterými odbory usilují o zvýšení mezd a to jsou:


zvýšení standardních mzdových sazeb,




snížení nabídky práce,




zvýšení poptávky po práci.

V České republice existuje, jako jediná odborová organizace ve sportu, Asociace hráčů ledního hokeje (AHLH), což je občanské sdružení hráčů ledního hokeje české EHL. AHLH vznikla 7. února 2000 s cílem sjednocovat hráče na společné platformě, napomáhat rozvoji ledního hokeje v České republice a zastupovat a chránit práva hráčů ledního hokeje. Členy AHLH jsou pouze hráči EHL.

V NHL působí již zmíněná hráčská asociace NHLPA (The National Hockey League Players’ Association), což je odborová organizace, jejímiž členy jsou hráči působící v NHL a jejím cílem je reprezentovat jejich zájmy. Vznikla v červnu 1967. Nejvyšším voleným představitelem je prezident, další je výkonný prezident, kterého volí sami hráči. Odborové organizace uskutečňují své zájmy především v procesu kolektivního vyjednávání se zaměstnavatelem nebo jeho zástupci. Výsledkem tohoto procesu je kolektivní smlouva, která je určitým kompromisem obou stran a která se sjednává vždy na určité časové období.

43

5.2. Oceňování hráčů ledního hokeje V této části je vysvětlen proces stanovení ceny hráče pro přestup z jednoho klubu do druhého, jaké jsou podmínky přestupů v rámci ČR, v mezinárodním měřítku a zejména specifické přestupy do NHL. Každý přestup je svým způsobem jedinečný, je to obchod, který musí respektovat určitá pravidla. Tato budou na následujících stránkách popsána a okomentována. V ledním hokeji je nutné rozlišovat, zda je hráč pod smlouvou s klubem či nikoliv. Od toho se odvíjí postupy a podmínky, za kterých mohou hráči přestoupit do jiného klubu. Následující schéma přehledně ukazuje, za jako cenu hráč do nového klubu může přestoupit. Hráč LH:


pod smlouvou (1)




ne pod smlouvou - dohoda klubů (2) - není dohoda klubů (3)

Existují tedy tři odlišné možnosti, jak mohou hráči mezi kluby přestupovat. Možnost (1) představuje variantu, kdy má hráč platnou smlouvu se stávajícím klubem. V tomto případě může přestoupit pouze se souhlasem klubu, kde hraje, a to za tržní cenu resp.cenu, na které se oba obchodující kluby shodnou. Varianty (2) a (3) představují situaci, kdy hráči v klubu skončila smlouva a on chce přestoupit do jiného klubu. V tomto případě se opět dává přednost dohodě obou zainteresovaných klubů. Pokud k dohodě nedojde, hráč přestupuje za tabulkovou cenu. Výpočet ceny hráče podle tabulek je popsán v kapitole 5.2.1.1. Existuje i možnost, kdy klub tabulkovou cenu hráče neakceptuje, v tom případě vstupuje do hry tzv. smírčí komise ČSLH (Český svaz ledního hokeje), která tuto tabulkovou cenu určí. Proti takto stanovené ceně hráče není v rámci ČSLH odvolání.

5.2.1. Oceňování hráčů ledního hokeje v ČR V kontextu oceňování hráčů je nutné zmínit několik pojmů, které jsou důležité pro správné pochopení následujícího textu.

V tomto přehledu jsou definovány některé obecné pojmy:


liga - profesionální soutěž seniorů v ČR v ledním hokeji, tedy ELH a 1.liga,

44




klub - právní subjekt, který se účastní profesionální soutěže seniorů ČR v ledním hokeji,




sezóna - časový úsek od 1.7. až do 30.6. následujícího roku,




odehraná sezóna - nejméně 30% účasti hráče v mistrovských utkání dle oficiální statistiky ligy,




utkání - veškeré zápasy v ledním hokeji dle platných pravidel a řádů,




mistrovská utkání - všechna utkání zahrnutá v plánu ligy včetně play-off soutěží.

Stanovení ceny hráče ledního hokeje se musí řídit určitými pravidly. Je ale nutné dodat, že se vždy dává přednost již zmíněné dohodě obou klubů. Dále uvedená tabulková hodnota hráče ledního hokeje je stanovena zejména pro případ neshody obchodujících klubů. V takové situaci vstupuje do procesu smírčí komise, která určí cenu hráče, podle tabulkové hodnoty upravené o příslušné koeficienty. Tržní hodnota hráčů se odvíjí od poptávky a nabídky konkrétního hráče. Tržní cena může být tedy vyšší i nižší, než je uvedená tabulková cena hráče. Pokud by úspěšný hráč chtěl přestupovat z ELH do nižší soutěže např. z důvodu poklesu výkonnosti, je vypočítaná tabulková cena natolik vysoká, že ji v případě zájmu o hráče není ochoten klub akceptovat, proto zde dochází zpravidla k dohodě na ceně nižší. V opačném případě by hráč nemohl hrát vůbec. V této souvislosti je také nutné charakterizovat i výše zmiňovaný rozhodčí orgán, tzv. smírčí komisi. Smírčí komise je nezávislý tříčlenný orgán složený ze zástupce ČSLH, APK LH a advokátní kanceláře. Tyto subjekty delegují své zástupce do smírčí komise, která zasedá podle potřeby, nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu na projednání. K jednání mohou být přizváni i zástupci zainteresovaných stran, kteří jsou povinni předložit veškerou dokumentaci k projednávanému návrhu. Svá rozhodnutí vydává smírčí komise písemně a jednání svolává její předseda, který vyrozumí ostatní účastníky řízení.

Smírčí komise zejména: a) stanovuje výši odstupného za hráče, kterému vypršela smlouva a kde nedošlo k dohodě klubů, b) řeší spory týkající se platnosti hráčských smluv, jejich dodržování a plnění, c) řeší spory mezi kluby, kdy nebyla dodržena dohoda o podmínkách přestupu nebo hostování hráče.

45

V případě nerespektování rozhodnutí smírčí komise vyvodí řídící orgán vůči klubu nebo jednotlivci sankce. Jestliže rozhodnutí nerespektuje jednotlivec, může se jednat o finanční pokutu nebo zastavení činnosti. V případě, že rozhodnutí nebude respektovat klub, může se jednat o pokutu, zastavení činnosti hráče, za kterého klub dluží druhému klubu, zastavení možnosti dalších přestupů a hostování, stržení dlužné částky ze společných aktivit klubů ligy, zastavení činnosti klubu, vyloučení z ligy či eventuelně vyloučení z ČSLH.

V ledním hokeji je v některých případech cena hráče regulována prostřednictvím tabulkových cen za jednotlivé hráče, které jsou dále pomocí několika koeficientů upravovány. V následující kapitole je popsán systém, jakým způsobem vzniká tabulková cena hráče. Hodnoty v tabulkách jsou stanoveny na základě odborných znalostí a zkušeností z hokejového trhu.

5.2.1.1. Stanovení ceny hráče - tabulková hodnota hráče V rámci přestupu hráčů ledního hokeje se nemluví o prodeji hráče, ale o poskytnutí odstupného příslušnému klubu za přestup hráče. Základní hodnota hráče se upravuje podle rozhodnutí APK LH před začátkem přestupního termínu pro novou sezónu o inflační koeficient vyhlášený ČSÚ (Český statistický úřad) k 1.1. příslušného roku, kdy sezóna zahajuje. Pro rok 2007 byly tabulkové hodnoty stanoveny tak, jak je uvedeno v tabulce č.5.

Tab.č.5: Základní hodnota hráče: Věk hráče do 20 let 21 22 23-27 28 29 30 31-33 34 a více Zdroj: ČSLH

Cena (Kč) 764 000 820 000 893 000 968 000 893 000 820 000 774 000 687 000 299 000

46

Jak

je

patrné

z výše

uvedené

tabulky,

hodnota

hráče

s postupem

věku

a předpokládaným vzestupem výkonnosti stoupá, kdy nejvyšší je v období od 23 let do 27 let. Jako příklad lze na tomto místě uvést několik špičkových českých hráčů (Milan Hnilička, Radek Dvořák, Petr Nedvěd atd.), kteří úspěšně působili v NHL. Jakmile začala jejich výkonnost klesat, mnoho z nich se vrátilo zpět do české ELH, naopak někteří zůstali působit v nižších severoamerických soutěžích. Základní hodnota hráče se dále zvyšuje o určité koeficienty. Tyto koeficienty jsou určeny na základě výkonnostních charakteristik hráčů.

Koeficienty pro navýšení základní hodnoty hráče: a) počet odehraných sezón v lize, b) počet startů v lize, c) umístění v bodování hráčů mužstva v předchozí sezóně (góly, asistence, +/- body), d) umístění v bodování hráčů ligy v předcházející sezóně (góly, asistence, +/- body), e) počet reprezentačních startů za seniorskou reprezentaci celkem, f) draft, juniorská reprezentace - pouze u hráčů do 22 let, zahraniční angažmá v předcházející sezóně v nejvyšší soutěži účastníka MS skupiny A, g) zdravotní stav (chronická a dlouhodobá zranění).

Všechny statistiky jsou každoročně pečlivě sledovány. Pokud má o hráče zájem jiný klub, ať už tuzemský nebo zahraniční, jsou veškeré tyto údaje velice snadno přístupné. Koeficienty se vyjadřují v rozmezí 0 – 20 %, z nichž a) až e) se stanovují na základě údajů dle oficiálních statistik vydaných nebo uznaných ČSLH, b) až d) se vztahují pouze na hráče extraligy a f) a g) posuzuje smírčí komise dle předložených materiálů. Základní hodnota hráče může být navýšena maximálně o 140 %.

Výše uvedené koeficienty se nevztahují na hráče nad 34let. U těchto hráčů je cena pevně stanovena ve výši tabulkové hodnoty hráče.

47

5.2.2.2. Stanovení hodnoty koeficientů 1. Počet odehraných sezón v lize Počet sezón v lize 0 1 2 3 4 5 a více

Koeficient 0 4 8 10 15 20

2. Počet startů v lize Počet startů v lize 0 méně než 20 40 70 100 100 a více

Koeficient 0 4 8 10 15 20

3. umístění v bodování hráčů mužstva v uplynulé sezóně Brankář Brankář č. 1 č. 2 č. 3

Koeficient 20 10 5

Pořadí se stanoví dle počtu odchytaných minut v sezóně.

Obránce Obránce 1. - 2. místo 3. - 4. místo 5. - 6. místo 7. místo a níže

Koeficient 20 15 10 5

48

Útočník Útočník 1. - 4. místo 5. - 8. místo 9. - 12. místo l3. místo a níže

Koeficient 20 15 10 5

4. umístění v bodování v lize Brankář Brankář 1. - 3. 4. - 6. 7. - 10. od 11. místa

Koeficient 30 25 20 2

Obránce Obránce 1. - 5. 6. - 10. 11. - 15. 16. - 20. 21. - 30. 31. - 40. 41. - 50.

Koeficient 30 25 16 14 12 8 4

Útočník Útočník 1. - 9. 10. - 19. 20. - 29. 30. - 39. 40. - 49. 50. - 75. 76. a níže

Koeficient 30 25 14 10 8 4 0

49

5. počet reprezentačních startů v seniorských výběrech „A“ Počet startů 0 méně než 5 10 15 více než 15

Koeficient 0 1. - 5. 6. - 10. 11. - 15. 20

Posledním dvěma koeficientům přidělí hodnotu smírčí komise na základě průkaznosti předložených materiálů a na základě znalosti hokejového trhu. Výše uvedené koeficienty jsou uvedeny v procentech.

U hráčů nižší ligy se odstupné poměrně snižuje. V následujícím přehledu je uvedeno, kolik procent tabulkové ceny hráče klub zaplatí za hráče, který hraje v nižší soutěži. Odstupné za přestup hráče staršího 16 let: a) u hráče ELH - platné tabulkové hodnoty …………………….

100%,

b) u hráče I. ligy - tabulková hodnota ve výši ..............................

75%,

c) u hráče II. ligy - základní tabulková hodnota ve výši ………..

50%,

d) u hráče regionálních soutěží - zákl. tab. hodnota ve výši ........

20%,

e) u hráče okresních soutěží - zákl. tab. hodnota ve výši ............

5%.

Částka za hostování z I. ligy do ELH nebo opět do první ligy se vyčíslí ve výši 25 % základní hodnoty hráče. U reprezentantů, kteří na posledním mistrovství světa odehráli pět a více utkání (u brankářů 3 a více) se celkově vypočítaná hodnota hráče zvyšuje o 10 %.

V případě, že dojde k přestupu hráče z mateřského klubu do jiného klubu a tento hráč v následujícím období odejde do NHL, náleží mateřskému klubu podíl na částce obdržené klubem dle smlouvy mezi IIHF a NHL ve výši:


80 % v 1. roce po přestupu hráče,




60 % v 2. roce,




40 % ve 3. roce.

Toto opatření vzniklo proto, aby klub, který hráče vychoval, vynaložil nemalé prostředky a úsilí, aby zvyšoval hráčovu výkonnostní úroveň, získal alespoň nějakou další finanční satisfakci. O přestupech mezi NHL a českými kluby bude v této práci uveden samostatný celek.

50

5.3. Podmínky přestupů v ledním hokeji V tomto přehledu jsou charakterizovány pojmy týkající se zejména hráčských přestupů:


hráč - hráč ledního hokeje registrovaný v klubu ligy, který má nebo měl s klubem uzavřenou hráčskou smlouvu,




volný hráč - hráč, jehož veškerá práva byla klubem smluvně, trvale postoupena ve prospěch samotného hráče, volný hráč je rovněž hráč, který se vrátil z trvalého transferu v zahraničí do ČR a u něhož byly vypořádány všechny finanční náležitosti vůči mateřskému klubu,




volný hráč s odstupným - hráč, za kterého je nový klub po skončení jeho hráčské smlouvy povinen zaplatit odstupné,




cizinec - cizí státní příslušník, pokud nepůsobil ve třech po sobě jdoucích sezónách v české lize,




hráčská smlouva - typizovaný vztah odsouhlasený a registrovaný řídícím orgánem ligy a zpracovaný v souladu s platnými předpisy a zákony ČR, hráč a klub mohou tento vztah uzavírat po dovršení šestnáctého roku věku hráče,




hostování - postoupení práv na hráče (veškerých nebo s omezením) do jiného klubu ligy na časově omezené období.

5.3.1. Přestupy v Extralize a 1.lize Smluvní vztahy uzavírají smluvní strany za účelem změn v působení hráčů v klubech. Do těchto vztahů vstupují mezi sebou navzájem kluby, disponující vlastnictvím práv na hráče nebo klub s hráčem samotným, včetně cizinců. Smluvní vztahy se uzavírají formou obchodní smlouvy, jejíž základní vzor byl schválen APK LH a je v souladu s platnými předpisy a zákony ČR. Po dobu trvání smluvního vztahu má vlastník, tedy klub právo využívat práv na hráče v plném rozsahu, případně je dále postupovat v rámci soutěží řízených ČSLH jiným klubům, pokud smlouva nestanoví jinak. V případech, kdy nedojde k dohodě mezi kluby o odstupném za hráče, který není vázán hráčskou smlouvou, ale je registrován v klubu, může klub požádat o rozhodnutí sporu smírčí komisi, která cenu za hráče stanoví.

51

Účastníky přestupního řízení tedy jsou:


hráč,




klub, v němž je hráč registrován,




klub, do něhož hlásí hráč přestup.

Smluvní vztah uzavřený mezi klubem a hráčem formou předepsanou řídícím orgánem ligy se přerušuje (tzn. že se jeho platnost posouvá) po dobu: a) výkonu základní dobrovolné vojenské služby mimo mateřský klub, b) působení hráče v juniorských a nižších profesionálních soutěžích mimo působnost NHL v Severní Americe bez písemného souhlasu mateřského klubu.

5.3.2. Postoupení práv na hráče Při přípravách transferu hráče do nového klubu se může klub v rámci jednání s novým klubem rozhodnout, zdali hráče prodá či pošle na hostování. Podle platného přestupního řádu ČSLH jsou podmínky těchto transferů popsány v této kapitole. Postoupení práv na hráče mezi smluvními stranami se realizuje samostatnou smlouvou a dle jejího rozsahu se klasifikuje jako: a) přestup, b) hostování. Smluvní vztahy je možné uzavírat v době od 1.5. roku do 31.1. následujícího roku příslušné sezóny. Přestup hráče se uskuteční: a) po vzájemné dohodě smluvních stran, b) po rozhodnutí smírčí komise v případech, které jí přísluší k řešení. Hostování se uskuteční pouze po vzájemné dohodě smluvních stran, nejdéle však po dobu trvání platné hráčské smlouvy. Nedojde-li mezi klubem, kde je hráč registrován a klubem, kam chce hráč přestoupit k dohodě o finančních podmínkách přestupu, bude spor na podnět zájemce o hráče projednán u smírčí komise. Přestup probíhá dle následujících ustanovení: a) Dnem podpisu smlouvy mezi hráčem a kupujícím klubem vzniká novému klubu povinnost dohodnout s prodávajícím klubem platební kalendář odstupného. V případě, že se kluby na tomto nedohodnou, musí nový klub uhradit částku určenou smírčí komisí, a to do 30-ti dnů po podpisu smlouvy mezi hráčem

52

a novým klubem. Hráč nesmí před podpisem smlouvy v novém klubu působit a také nesmí v novém klubu působit před uhrazením částky stanovené smírčí komisí. b) V případě, že smlouva mezi kluby bude obsahovat jakoukoliv dohodu o převodu práv na dobu neurčitou či určitou, je celý přestup uzavřen. c) Kupující klub po podepsání smlouvy s hráčem přebírá veškeré nároky vůči mateřskému klubu a hráči, které plynou ze smlouvy. d) Hráč může podepsat novou hráčskou smlouvu jen v době, kdy není pod smlouvou u klubu, pro který vykonával svoji hokejovou činnost. e) Hráč i kluby musí plně respektovat všechny podepsané smlouvy a dohody.

Přestup ze soutěží řízených ČSLH přes nesouhlas mateřského klubu bude schválen, jedná-li se o opakovaný přestup do téhož klubu po uplynutí 1 roku (tzv. čekací doby) po zaplacení částky ze základní tabulkové hodnoty:

Tab.č.6: Přestupní částka z tabulkové hodnoty pro nižší soutěže Juniorská liga Dorostenecká liga Žákovská liga Krajské juniorské soutěže Krajské dorostenecké soutěže Krajské žákovské soutěže Okresní soutěže juniorů Okresní soutěže dorostu Okresní soutěže žáků Zdroj: ČSLH

40% 20% 10% 7% 6% 5% 3% 2% 1%

Přes nesouhlas mateřského klubu bude přestup schválen ihned po uhrazení částky o 50% vyšší než stanoví základní sazba za opakovaný přestup. Za nesouhlas je považováno i kladné stanovisko, které požaduje vyšší finanční plnění než stanoví sazby uvedené výše. Klubu nemůže být zaregistrována jakákoliv nová hráčská smlouva s novým hráčem nebo jakýkoliv další přestup nebo hostování, pokud jiným klubům prokazatelně dluží za předchozí uskutečněné přestupy. Klub nesmí prodat, vyměnit ani jakkoliv pracovat s právy hráčů, kteří nejsou v době prodeje nebo obchodu plně vyplaceni.

53

Hráči bez ohledu na jejich věk (tedy i mládežnických kategorií), kterým skončila profesionální hráčská smlouva nebo ji ještě, z věkových či jiných důvodů, neměli a odešli po 1.7.1998 do zahraničí na limitovaný či nelimitovaný transfer, se mohou zpět do soutěží ČSLH vrátit pouze do klubu, ze kterého do zahraničí odešli. V případě, že mateřský klub hráče v době jeho zahraničního působení zanikl bez právního nástupnictví, může se hráč zaregistrovat v kterémkoliv klubu. V případě realizace přestupu nebo hostování je jakákoliv další změna klubové příslušnosti možná nejdříve za třicet dní včetně (jako první se počítá den potvrzení přestupu nebo hostování, třicátý den je poslední den povoleného přestupu nebo hostování).

5.3.3. Mezinárodní přestupní řád Mezinárodní přestupní řád je závazný pro členské státy

IIHF a popisuje členům

postupy a pokyny pro efektivní provádění přestupního programu pro hráče. Tento přestupní systém využívá k realizaci programu tzv. mezinárodního přestupního lístku (MPL). Cílem programu je podle IIHF zachovávat celosvětově dobrý pořádek ve sportu a chránit stejnou měrou klubové týmy a hráče.

5.3.3.1.Mezinárodní přestupní lístek Hráči, kteří si přejí přestěhovat se z jedné země do jiné země, aby soutěžili v národní soutěži členské národní asociace státu, kam se přestěhovali, musí požádat o přestup prostřednictvím MPL. Platný MPL musí řádně vyplnit a podepsat hráč, původní členská národní asociace, nová členská národní asociace a musí jej potvrdit IIHF. Hráč může začít hrát za svůj nový klub pouze v případě, že nová členská asociace přijala schválené potvrzení MPL od kanceláře IIHF.

5.3.3.2. Proces přestupu Proces přestupu hráče se musí připravit nejprve vyjednáváním dvou obchodujících klubů. Po dohodě mezi dvěma kluby o přestupu hráče nový klub, do něhož si hráč přeje přestoupit, musí začít proces přestupu získáním a vyplněním osobních údajů a podpisů hráče a nové členské národní asociace do MPL a musí bezprostředně informovat bývalý klub a odeslat MPL prostřednictvím nové členské národní asociace původní členské národní asociaci ke schválení. Ta bude bezprostředně informovat bývalý klub a předá

54

podepsaný MPL kanceláři IIHF nebo předloží důvody k zamítnutí převodu se všemi platnými důkazy nejpozději do čtrnácti dnů po přijetí MPL. Původní členská národní asociace nesmí odmítnout podepsat přestupní lístek, dokud hráč, který si bude přát přestoupit, nesplní své smluvní závazky vůči svému bývalému klubu, nevyrovná finanční závazky vůči svému bývalému klubu (nesplacené dluhy, nevrácení klubové vybavení) a nebudou vyřešeny všechny záležitosti mezi dvěma kluby ohledně přestupu hráče s výjimkou záležitostí týkajících se náhrady. Jestliže kancelář IIHF neobdrží žádnou odpověď během čtrnácti dnů nebo obdrží odmítnutí přestupu bez jasného zdůvodnění, bude to považováno za schválení přestupu.

Mezinárodní přestupy lze označovat jako omezené či neomezené. Omezený přestup omezuje hrací práva hráče na konkrétní klub a na konkrétní dobu trvání. Dobu trvání omezeného přestupu určí původní národní členská asociace a může to být na jakékoliv vymezené časové období. Pokud není na MPL uvedena žádná lhůta, přestup bude automaticky ukončen 30. června aktuální sezóny navrácením hráče do jeho původní členské národní asociace v tento den. Jestliže si hráč, kterému byl udělený omezený přestup, přeje hrát za jiný klub v nové členské národní asociaci, musí získat písemný souhlas od původní členské národní asociace. Kopie takového písemného souhlasu musí být zaevidována IIHF předtím, než hráč může začít za nový klub hrát. Jestliže je MPL označen a podepsán jako neomezený, hráč se stává plným členem nové členské národní asociace a jakékoliv budoucí mezinárodní přestupy může schválit pouze jeho nová členská národní asociace. Jestliže hráč, který získal omezený přestup, si přeje změnit přestup na neomezený během doby omezeného přestupu, může tak učinit tak, že nechá novou členskou národní asociaci podat písemné odvolání k IIHF s požadavkem na změnu. Hráči mladšímu 18 let může být povolen přestup z jedné členské národní asociace do druhé schvalovacím dopisem jeho původní členské národní asociace. Tento schvalovací dopis ( Příloha č. 1) může být označen jako omezený či neomezený. Děti mladší deseti let, které odjíždějí se svými rodiči ze své země, mohou hrát lední hokej v nové zemi bez schválení přestupu původní členskou národní asociací. Mezinárodní přestupní řád upravuje za přesně stanovených podmínek i uvolňování hráčů na utkání národního mužstva, které se týkají určitých zápasů i doby, která je určena pro trénink před těmito utkáními.

55

Profesionální hráč je hráč, který uzavřel písemnou smlouvu s klubem nebo národní asociací, podle níž je placen za účast na zápasech a na tréninku, případně na obou. Smlouvy uzavřené mezi kluby a hráči musí platit po dobu určitou. Během platnosti existující smlouvy nesmí být hráč kontaktován zástupcem žádného jiného klubu ani osobou spojenou s jakýmkoliv jiným klubem, nesmí být členem jiné členské národní asociace či ligy. Tímto opatřením se předchází porušení jeho současné smlouvy. Klub, který si přeje využívat služeb hráče, jež je v současnosti vázán smlouvou k jinému klubu, je povinen před zahájením jakýchkoliv jednání s takovým hráčem informovat jeho současný klub o svém zájmu, a to písemně. Po ukončení své smlouvy může hráč prodloužit dřívější smlouvu nebo má možnost uzavřít smlouvu s novým klubem. Hráč může přestoupit buď během doby platnosti jeho smlouvy nebo po skončení jeho smlouvy na omezenou dobu s tím, že bude dosaženo dohody mezi všemi třemi dotčenými stranami, tedy uvolňujícím klubem, hráčem a přijímajícím klubem. Po ukončení omezeného přestupu plní hráč nadále své smluvní závazky vůči svému původnímu klubu nebo podepíše novou smlouvu. Cena hráče je v tomto případě stanovena dohodou obou klubů. Většinou ale hráči přestupují do zahraničních klubů po skončení jejich smlouvy v původním klubu, přestupují tedy zadarmo.

56

5.4. Přestupy do NHL Příliv Evropanů do NHL v masivních počtech se datuje od začátku 70. let. Švédové Bergman, Salming a Hammarstrom byli první, kteří v NHL odehráli celou sezónu (19721973). Zhruba patnáct let byl draft prováděn většinou mezi Švédy a Finy. První Evropané nemuseli být draftováni, aby s nimi mohla být podepsaná smlouva. Až s prolomením „železné opony“ na konci 80. let se začali hráči rekrutovat i z řad Rusů, Čechů a Slováků. Pouze pět států se podílí na většině přestupů z Evropy do NHL, a to Česko, Finsko, Rusko, Slovensko a Švédsko. Hráči z ostatních evropských zemí (Německo, Švýcarsko, Rakousko, Bělorusko, Kazachstán, Litva, Ukrajina, Norsko, atd.) jsou zde zastoupeni mnohem méně. Od roku 1995 činí počet Evropanů v NHL 25-30 %. Fakta v této kapitole jsou čerpána ze Studie IIHF 2006.

Od roku 2000 je podle studie IIHF počet Evropanů v NHL následující: 2000-2001: 280 Evropanů z celkového počtu 990 hráčů, 28,3 % CZE 70, RUS 69, SWE 47, FIN 34, SVK 29, UKR 7, GER 6, SUI 3, LAT 3, LTU 2, POL 2, NOR 2, KAZ 1, BLR 1. 2001-2002: 293 Evropanů z celkového počtu 968 hráčů, 30,3 % CZE 78, RUS 62, SWE 53, FIN 42, SVK 32, GER 6, LAT 6, UKR 4, POL 2, KAZ 2, LTU 2, SUI 1, NOR 1, AUT 1, BLR 1. 2002-2003: 293 Evropanů z celkového počtu 984 hráčů, 29,7 % CZE 80, RUS 65, SWE 58, FIN 38, SVK 30, GER 6, LAT 5, POL 2, KAZ 2, SUI 2, UKR 1, LTU 1, NOR 1, AUT 1, BLR 1. 2003-2004: 300 Evropanů z celkového počtu 1018 hráčů, 29,5 % CZE 76, RUS 64, SWE 53, FIN 37, SVK 35, GER 7, UKR 5, KAZ 4, LAT 4, SUI 4, AUT 3, BLR 2, LTU 2, NOR 2, POL 2. 2005-2006: 263 Evropanů z celkového počtu 961 hráčů, 27,37 % CZE 65, RUS 51, SWE 47, FIN 39, SVK 32, GER 8, SUI 4, BLR 3, AUT 3, LAT 3, POL 2, KAZ 2, FRA 1, NOR 1, UKR 1, LTU 1.

Nejvyšší podíl Evropanů byl v NHL v sezóně 2001-2002, a to třetina hráčů.

57

5.4.1. Draft O draftování hráčů slyšíme z médií před ukončením přestupových termínů téměř neustále. Co systém draftů je? Jakým způsobem funguje? Pro pochopení systému přestupů hráčů do NHL je nutné tento systém charakterizovat. Systém draftů je proces získávání nových hráčů mezi jednotlivými týmy určitého sportu, v tomto případě ledním hokeji. Tento systém je charakteristický pro Severní Ameriku, v Evropě kluby získávají hráče prostřednictvím klasického obchodu nebo prostřednictvím specializovaných akademií. Systém draftů funguje na principu, kdy si nejhorší tým předcházející sezóny vybírá jako první a vítěz play-off naopak jako poslední. Pomocí tohoto systému, který je jedním z prvků regulace pracovního trhu, je udržována vyrovnanost ligy, která se tak stává pro diváky atraktivnější. Pohledem na nedávné drafty NHL zjistíme, že zhruba třetina vybraných perspektivních hráčů je z Evropy, roky 2000, 2001 a 2002 jsou výjimky. V roce 2001 byl téměř každý druhý draftovaný hráč Evropan.

Nedávná historie Evropanů v draftu NHL: 1996: 58 (z 241) hráčů draftovaných (9 kol) – 24,1 % 1997: 63 (z 246) hráčů draftovaných (9 kol) – 25,6 % 1998: 75 (z 258) hráčů draftovaných (9 kol) – 29,1 % 1999: 94 (z 272) hráčů draftovaných (9 kol) – 34,5 % 2000: 123 (z 293) hráčů draftovaných (9 kol) – 42,0 % 2001: 142 (z 289) hráčů draftovaných (9 kol) – 49,1 % 2002: 124 (z 291) hráčů draftovaných (9 kol) – 42,6 % 2003: 103 (z 292) hráčů draftovaných (9 kol) – 35,3 % 2004: 97 (z 291) hráčů draftovaných (9 kol) – 33,3 % 2005: 57 (z 230) hráčů draftovaných (7 kol) – 24,8 % 2006: 70 (z 213) hráčů draftovaných (7 kol) – 32,9 %

Míra talentu a potřebná doba pro přípravu se liší hráč od hráče. Velký talent jako např. ruský hráč Ilja Kovalčuk může odejít do NHL okamžitě po svém draftu. Např. Mats Sundin potřeboval pouze jeden rok v Evropě od svého draftu, aby se z něj okamžitě stal důležitý hráč NHL. Ale hráčů takto vysokých kvalit je málo a velká většina, která eventuelně dosáhne tohoto hodnocení, potřebuje ke svému rozvoji daleko více času. 58

Dva hráči, kteří pronikli do NHL v sezóně 2005-2006, slouží jako příklady píle a trpělivosti v rozvoji svých talentů:


Alexander Ovečkin měl za sebou 4 roky v ruské profesionální lize, dvě mistrovství světa a jeden Světový pohár v LH, než odehrál svůj první zápas v NHL. Jeho 52 gólů a 54 asistencí k dosažení 106 bodů svědčí o tom, že to byly opravdu dobře investované roky v jeho kariéře před vstupem do NHL.




Brankář Henrik Lundqvist odehrál pět sezón ve švédské nejvyšší lize a jako hráč švédského národního týmu se zúčastnil tří mistrovství světa, než si ve věku 23 let a po pěti letech od svého draftu zahrál svůj první zápas v NHL a okamžitě se stal hvězdou.

Na seznamu dalších hráčů, jejichž kariéry v NHL byly postaveny na moudrosti v kvalitní přípravě, a kteří se mohou prokázat podobnými zkušenostmi před NHL, se objevuje např.: Daniel Alfredsson (4+), Peter Bondra (4+), Pavel Bure (5), Sergej Fedorov (5), Peter Forsberg (5), Marian Gáborik (4), Martin Havlát (4), Milan Hejduk (4), Bobby Holík (4), Jaromír Jágr (5), Kenny Jonsson (4), Darius Kasparaitis (4), Saku Koivu (4), Alexej Kovalev (4+), Jere Lehtinen (4), Nicklas Lidstrom (5), Henrik Lundqvist (4), Fredrik Modin (4-), Alexander Mogilny (4+), Markus Naslund (5), Mattias Ohlund (4), Alexander Ovečkin (5), Joni Pitkanen (4), Petr Průcha (3+), Daniel & Henrik Sedin (3+), Teemu Selanne (5), Alexej Jašin (4), Henrik Zetterberg (4), Alexej Žamnov (4), Alexej Žitnik (4) a Sergej Zubov (4+). Charakteristická čísla v závorce za jménem každého hráče budou vysvětlena v kapitole 5.6. Talentovaný a perspektivní hráč, který přestoupí do NHL mnohdy není tak úspěšný v nové soutěži tak jako ve své domácí lize. Příčiny takového poklesu výkonnosti mohou být různé:


nové prostředí, noví spoluhráči,




odlišná pravidla hry,




menší hřiště,




jazyková bariéra,




nízký věk, kdy je hráč vytržen ze stávajícího výchovného procesu,




osobnostní vyspělost atd.

59

Mnoho hráčů, kteří se stali hvězdami NHL, postup ve své kariéře neuspěchali. Na základě zkušeností a výkonů evropských hráčů v NHL je možné sestavit výčet podmínek, které jsou víceméně společné současným evropským hvězdám NHL. Jednotný model průběhu kariéry skupiny hráčů, kteří již ukončili aktivní kariéru úspěšných Evropanů v NHL s více než 400 zápasy na kontě je: a) 4-5 let ve vlastním evropském klubu před vstupem do NHL. b) Zkušenosti z národního týmu během těchto 4-5ti let. c) Téměř žádná sehraná utkání v nižších soutěžích po příjezdu do Severní Ameriky. d) Okamžitý přínos pro tým NHL. Průměrná délka jejich kariéry v NHL je 12,8 let. Hráči s výše zmíněnou šablonou kariér před vstupem do NHL, ale také vybaveni dostatečným talentem a zkušenostmi, byli schopni hladkého přechodu na severoamerický způsob hry a nepotřebovali žádnou dlouhou dobu na přizpůsobení. V současnosti se NHL a evropské ligy sobě podobají daleko více než v dříve. Většina mladých hráčů, kteří podepíší smlouvu s NHL, už má za sebou zkušenosti z menšího hřiště (např. mnoho se jich zúčastní mezinárodních zápasů v Severní Americe ještě před tím, než podepíší smlouvu v NHL). Vlivem častějších výměn hráčů mezi Severní Amerikou a Evropou, a zvláště pak v důsledku vzájemného přizpůsobování ve výkladech pravidel mezi NHL a IIHF, jsou rozdíly stále menší. Tento vývoj usnadňuje talentovaným hráčům vstup do nejlepší světové soutěže v ledním hokeji.

60

5.5. Smlouva mezi NHL a IIHF Smlouva mezi IIHF a NHL se zabývá podmínkami odchodu evropských hráčů do zámoří. Než byla smlouva podepsána, odcházeli evropští hráči do NHL za ne přesně stanovených podmínek. Mnoho hráčů odešlo, aniž by jejich mateřský klub získal jakoukoliv finanční kompenzaci za výchovu hráče. To se samozřejmě evropským klubům nelíbilo. IIHF se tedy snažila najít řešení této nelehké situace. Cestu, jak zabránit odchodu hráčů za nevýhodných podmínek, zatím nikdo nenašel a národní svazy tak radši smlouvu podepsaly, aby nakonec za výchovu možných budoucích hvězd NHL získaly alespoň něco. Po dlouhých jednáních vznikla smlouva mezi NHL a IIHF, a to na sezóny 2005 - 2007. V současné době byla podepsána nová smlouva, a to na sezóny 2007 - 2011, která je oproti původní smlouvě částečně změněna. Údaje v této kapitole se váží k nové smlouvě NHL a IIHF. Tuto smlouvu podepsaly členské národní asociace IIHF kromě Ruska, které požaduje mnohem vyšší částky za odchody svých hráčů, pokud jsou pod smlouvou. Nepodepsáním této smlouvy však ruské kluby přicházejí i o alespoň nějakou finanční satisfakci, neboť v ruských klubech může hráč kdykoliv vypovědět smlouvu s klubem, za čtrnáct dní je volným hráčem a může odejít do jiného klubu. Klub tak za hráče nedostane žádnou finanční částku. Tato smlouva obsahuje ustanovení, na jejichž základě: a) hráči mohou přestupovat mezi týmy IIHF a NHL dle postupu, který bude dodržovat správný řád v rámci ledního hokeje, b) IIHF obdrží náhradu za rozvoj hráčů za ty hráče, kteří přestoupí z týmů IIHF do týmů NHL, c) NHL a týmy NHL budou uznávat existující a platné závazné hráčské smlouvy podepsané s týmy IIHF, d) IIHF a týmy IIHF budou uznávat existující a platné závazné hráčské smlouvy podepsané s týmy NHL.

Každý hráč, který nemá smlouvu s týmem IIHF a nehraje pro tým IIHF, může kdykoli podepsat smlouvu s týmem NHL pouze dle platných pravidel NHL. Hráč, který je vázán smlouvou s týmem IIHF, a který byl draftován týmem NHL, může uzavřít smlouvu s týmem NHL v roce, ve kterém byl draftován na jednu či více následujících sezón NHL do 15. července, nebo do 15. srpna. Za každého hráče, se kterým byla podepsána smlouva

61

mezi 16.červencem a 15.srpnem uhradí NHL asociaci IIHF částku 100 000 USD, a to mimo platby NHL uvedené níže.

Tab.č.7: Platby za draftované hráče Draft NHL

Červencový termín uzavření smluv

15. července 2007 2007 15. července 2008 2008 15. července 2009 2009 15. července 2010 2010 Zdroj: Smlouva NHL a IIHF - Interní materiál ČSLH

Srpnový termín uzavření smluv (další poplatek) 15. srpna 2007 (100 000 USD) 15. srpna 2008 (100 000 USD) 15. srpna 2009 (100 000 USD) 15. srpna 2010 (100 000 USD)

Jakmile vyprší termíny k uzavření smluv, každý hráč vázaný hráčskou smlouvou s týmem IIHF a hráč, který podepsal hráčskou smlouvu s týmem IIHF po vypršení příslušného termínu k uzavření smluv, nesmí podepsat hráčskou smlouvu s NHL až do ukončení sezóny IIHF, a to včetně mistrovství světa, pokud se jej hráč účastní. Za každou sezónu během doby trvání této smlouvy NHL uhradí IIHF následující částky jako „Poplatek za rozvoj” k podpoře rozvoje hokeje mimo Kanadu a USA:

Tab.č.8: Poplatek za hráče Počet hráčů Za hráče IIHF 1- 45

Částka 9 000 000 USD v úhrnu

Za hráče IIHF 46 a vyšší

200 000 USD za hráče

Zdroj: Smlouva NHL a IIHF - Interní materiál ČSLH Poplatek za rozvoj ve vztahu ke konkrétní sezóně NHL se týká všech hráčů IIHF, kteří uzavřeli smlouvu s NHL a kteří jsou poprvé najati v Severní Americe více než sedm dní po započetí běžné sezóny na konkrétní sezónu NHL (např. poplatek za rozvoj za sezónu NHL 2007/08 NHL se vztahuje na hráče IIHF, kteří uzavřou hráčské smlouvy s týmy NHL a hrají poprvé v sezóně NHL 2007/08). Hráči, kteří nemají uzavřenou smlouvu s týmem IIHF nebo kteří byli draftováni v prvním kole draftu NHL nebo kteří dosáhli svých dvacátých narozenin, mohou být přesunuti týmem NHL do týmu nižší ligy, a to kdykoli.

62

Žádný hráč, který:


je vázán smlouvou s týmem IIHF,




podepíše hráčskou smlouvu s NHL,




hrál pro svůj tým IIHF v sezóně před podpisem smlouvy s týmem NHL,




ještě nedosáhl 20ti let věku,




není schopen zajistit si místo v soupisce ve svém týmu NHL do prvního dne běžné sezóny NHL,




nebyl vybrán v prvním kole draftu NHL,

nesmí být přesunut svým týmem NHL do týmu nižší ligy. Nezáleží, zda-li je klub nižší ligy s NHL týmem spojen či nikoliv. Místo toho mu jeho tým NHL nabídne vrátit se do předchozího týmu IIHF, přičemž takový návrat by byl na zbytek sezóny IIHF. Týmy IIHF mají možnost odmítnout takovou nabídku, v takovém případě může být hráč přesunut svým týmem NHL do týmu nižší ligy. Za každého hráče IIHF, který podepsal hráčskou smlouvu s týmem NHL počínaje sezónou 2007/08 nebo na jakoukoli následující sezónu během doby trvání této smlouvy, a který:


není na soupisce NHL nebo v seznamu rezervních hráčů při zranění hráčů týmu NHL na třicet a více her (včetně play-off) v první sezóně jeho hráčské smlouvy NHL, a




kterému není dána nabídka a nevrátí se do svého předchozího týmu IIHF na zbytek sezóny IIHF před 1. lednem v první sezóně jeho hráčské smlouvy NHL,

NHL uhradí IIHF následující dodatečné částky nad částky uvedené výše.

Tab.č.9:Smluvní pokuta za transfer hráče, který neodehraje třicet utkání v první sezóně Poplatek 50 000 USD

Specifikace Za hráče IIHF vybrané v prvním kole draftu NHL

75 000 USD

Za hráče IIHF vybrané ve druhém až čtvrtém kole draftu NHL

100 000 USD

Za hráče IIHF vybrané v pátém či následném kole draftu NHL

Zdroj: Smlouva NHL a IIHF - Interní materiál ČSLH

63

Tyto smluvní pokuty jsou dodatečným příjmem IIHF nad rámec výše uvedených částek. Peníze, které IIHF získá z transferu hráčů do NHL se prostřednictvím národních asociací přerozdělují jednotlivým klubům.

Žádné další platby se neplatí za hráče IIHF, který:


hrál v Severní Americe v poslední předcházející sezóně,




není draftován z týmu IIHF,




je na soupisce NHL nebo v seznamu rezervních hráčů při zranění hráčů týmu NHL na třicet a více her (včetně play-off) v první sezóně jeho hráčské smlouvy NHL,




kterému je dána nabídka a který se vrátí do svého předchozího týmu IIHF na zbytek sezóny IIHF před 1. lednem první sezóny jeho hráčské smlouvy NHL.

Rozdělení celého objemu peněz získaných IIHF od NHL se řídí určitými pravidly, která zde budou stručně popsána. Cena, kterou NHL platí za jednoho evropského hráče, který přestoupí do NHL, je 200 000 USD. Částka 9 000 000 USD je fixní a týká se přestupů až 45ti hráčů (45 krát 200 000 USD je 9 000 000 USD). Za každého dalšího hráče platí NHL samostatně zmíněných 200 000 USD. Nad rámec těchto plateb může ještě NHL platit dodatečné platby resp. smluvní pokuty podle tabulky č.9. Mezinárodní rozdělení peněz, které plynou z NHL se počítá zpětně za čtyři sezóny, než hráč do NHL přestoupil. Do této doby se počítají také maximálně dvě sezóny v nižší severoamerické soutěži, za které ale severoamerický klub samozřejmě žádnou kompenzaci nedostává. Pokud by hráč hrál v nižší soutěži sezóny tři, počítají se tedy pouze dvě. Za každou sezónu klubu připadá 25% určené částky. Tabulka č.10 znázorňuje některé příklady rozdělení finanční částky za přestupujícího hráče.

Tab.č.10: Příklad rozdělení finanční částky za přestupujícího hráče mezi kluby 1.sezóna

2.sezóna

3.sezóna

4.sezóna

50%FIN/ CZE (Sparta) 50%CZE Hráč A FIN (Jokerit) FIN (Jokerit) CZE (Sparta) OHL OHL OHL CZE (Vítkovice) 75%-Vítkovice Hráč B QMJHL QMJHL CZE (Kladno) CZE (Kladno) 100%-Kladno Hráč C WHL CZE (Sparta) CZE (Sparta) CZE (Sparta) 100%-Sparta Hráč D Zdroj: Přehled na základě interních materiálů ČSLH

64

V případě hostování hráče v jiném klubu, v jiném státě, získává finanční satisfakci klub, ve kterém hráč v příslušných sezónách fyzicky hrál. Výjimku si vyjednala ČR, v ELH získává příslušnou částku klub, ve kterém je hráč registrován, ne klub, kde byl hráč na hostování.

Tab.č.11: Počet hráčů, kteří přestoupili přímo z klubu IIHF příslušné země do NHL v sezóně 2005-2006 Stát Počet hráčů 9 ČR 8 Finsko 2 Německo 5 Slovensko 12 Švédsko 4 Ostatní Zdroj: Interní materiály ČSLH

5.6. Úspěšnost Evropanů v NHL Následující část se snaží přiblížit, jak úspěšní jsou evropští hráči, kteří byli draftováni a/nebo podepsali smlouvu s IIHF kluby a kteří odešli do NHL, některé nižší severoamerické ligy nebo hlavní Kanadské juniorské ligy (CHL). Pro účely tohoto přehledu byli evropští hráči rozděleni do tří kategorií: 1. Evropané, kteří před odchodem odehráli minimálně 400 NHL utkání, včetně Evropanů, kteří skončili v sezóně 2005-2006 (93 hráčů). 2. Evropané v NHL anebo nižších ligách v letech 2000-2006 (621 hráčů). 3. Evropané, kteří byli draftování do CHL v letech 1997-2006 (575 hráčů). K získání tohoto počtu zápasů je potřeba nejméně pět sezón, většinou šest až sedm. Toto bylo v minulosti kritériem NHLPA jako minimum pro obdržení plné penze po skončení kariéry. Tento přehled vznikl na základě studie IIHF týkající se úspěšnosti evropských hráčů v NHL, a to do sezóny 2005 - 2006 včetně.

65

Graf.č.3: Počet hráčů v NHL

Počet hráčů v NHL

263

USA/CAN EUROPE

698

Zdroj: Studie IIHF 2006

Tento přehled třídí evropské hráče podle systému hodnocení od 1 do 5: 5 - Superstar, vítěz trofeje v NHL hvězdné kategorii (např. Forsberg, Lindstrom, Jágr) 4 - Star (např. Koivu, Ohlund, Marian Hossa) 3 - Důležití NHL hráči, hrají v každé hře (např. Zedník, Sturm, Holmstrom) 2 - Okrajoví hráči, časté výpady a nenasazení (např. Petr Buzek, Branislav Mezei) 1 - Neúčinní, okrajoví hráči nižší ligy

Výzkum 621 Evropanů přinesl následující výsledky: •

62,5 % (388 hráčů) jsou nedůležití, méně důležití anebo podprůměrní (se známkou od 1 do 3),

•

z těchto hráčů 21,4% (133) nikdy nehrálo NHL zápas,

•

46,1 % (286 hráčů) se vrátilo do Evropy, aniž odehrálo 400 zápasů (údaj k 25. 9. 2006),

•

88 % hráčů s delším působením (nad 100 utkání) v nižší lize jsou hráči nedůležití, méně důležití anebo podprůměrní (se známkou od 1 do 3),

•

86,9 % hráčů, kteří mají za sebou nejméně jeden rok v CHL jsou hráči nedůležití, méně důležití anebo podprůměrní (se známkou od 1 do 3).

66

Celkem bylo v NHL v roce 2006 263 Evropanů, z toho 65 Čechů, 51 Rusů, 47 Švédů, 39 Finů, 32 Slováků a 29 hráčů jiné národnosti - Německo 8, Švýcarsko 4, Bělorusko 3, Rakousko 3, Lotyšsko 3, Polsko 2, Kazachstán 2, Francie 1, Norsko 1, Ukrajina 1, Litva 1. Při percentuálním vyjádření bychom došli k číslům, která jsou uvedena v následující tabulce.

Tab.č.12: Hráči z Evropy v NHL Národnost % 24,70% CZE 19,40% RUS 17,90% SWE 14,80% FIN 12,20% SVK 11% Ostatní Zdroj: Studie IIHF 2006

Počet 65 51 47 39 32 29

Graf.č.4: Hráči z Evropy v NHL

Hráči z Evropy v NHL

29 65

CZE

32

RUS SWE FIN

39

SVK 51 47

Zdroj: Studie IIHF 2006

67

Ostatní

Nelze zpochybňovat fakt, že evropští hráči mají v NHL velký vliv. Rozdělení na pět kategorií s ohledem na kvalitu hráčů, které je založené na rozpisech NHL v sezóně 2005 2006 a zahrnuje i hráče v nižších ligách, (v celkovém počtu 329 hráčů), ukázalo následující výsledky:

Tab.č.13: Hodnocení evropských hráčů v NHL Superstars (hodnocení 5) Stars (hodnocení 4) Důležití hráči (hodnocení 3) (Důležitější hráči, hodnocení 3+) Okrajoví, neúčinní hráči (hodnocení 1, 2) Zdroj: Studie IIHF 2006

4% 7% 44% 20% 45%

Deset procent hráčů je v kategoriích Superstar/Star (hodnocení 5, 4), zatímco ostatní jsou rozdělení mezi průměr (3) a okrajové a nezajímavé hráče (1, 2). V letech 2000 - 2006 podepsala NHL před zahájením každé sezóny smlouvy se 45-70 Evropany. Pouze nízké procento z nich mělo v NHL okamžitý úspěch, naprostá většina se do NHL v prvním roce nedostala a byli posláni do nižších soutěží..

V tříletém období smlouvy o přestupu hráčů mezi IIHF a NHL v letech 2001-2004, podepsala NHL smlouvy se 194 Evropany (podle Studie IIHF): 2001-02:

73 hráčů

2002-03:

60 hráčů

2003-04:

61 hráčů

Když se v červenci 2005 zkoumaly výsledky této 194členné skupiny (s kompletními výsledkovými podklady za období 2001-04), ukázalo se, že pouze 40 ze 194 hráčů NHL bylo důležitých (hodnocení 5, 4, 3) nebo měli reálnou perspektivu v NHL. Procento úspěchu tak činí 21 % (definice úspěchu v tomto kontextu je umístění na rozpisu NHL).

Zbývajících 79 %, neboli 154 hráčů bylo rozděleno následovně: a) vysoce pochybná další budoucnost v NHL (hodnocení 2 nebo 3-), b) hráči nižší ligy (hodnocení 1), c) hráči, kteří se vrátili do evropské ligy.

68

Z výše uvedených statistik vyplývá závěr, že NHL podepisuje smlouvy s příliš velkým počtem málo perspektivních hráčů, tedy s hodnocením 3 anebo nižší, kteří hrají okrajovou roli v NHL. Tito hráči pak zabírají v NHL nebo v nižší lize místo, na kterém by mohl hrát severoamerický hráč stejné či vyšší úrovně. Zároveň jejich domácí evropské kluby pociťují s jejich odchodem do zámoří citelné ztráty. Zdravý poměr severoamerických a evropských hráčů je podle odborníků 80/20 (80% severoamerických hráčů, 20% evropských hráčů, namísto dnešního poměru 70/30, tedy 70% severoamerických hráčů, 30% evropských hráčů). Delší působení v nižší lize neznamená pro hráče lepší šanci na úspěch v NHL. Výzkum ukázal, že počet hráčů, kteří stráví dlouhý čas v nižší lize, který následně promění v úspěch v NHL, tedy hráči se známkou 3+ a vyšší, je minimální. Účast hráčů v nižších severoamerických soutěžích neznamená pro hráče lepší šanci na úspěch v NHL. Evropští hráči, kteří zvolí tuto cestu mají často krátké a průměrné kariéry v NHL a většinou mají hodnocení 3 anebo nižší. Velký počet těchto hráčů se nikdy do NHL nedostane a vrátí se do Evropy bez iluzí a mnohdy jako horší hráči, než když odjížděli. Hráčům, jejichž odchod do NHL se uspěchá a nejsou ještě na přestup dostatečně zralí, to ublíží ve vývoji.

Důsledkem výše zmíněné situace je snížení růstu úrovně hráčů v evropských ligách, jelikož evropské kluby předčasně angažují nedostatečně připravené hráče, aby nahradily hráče, kteří se příliš brzy přesunuli do Severní Ameriky nebo podepsali smlouvy příliš rychle bez potřebných zkušeností pro NHL. Tím se přirozeně nepřiměřeně zkracuje doba na výchovu nových talentů. To má negativní efekt jak pro evropské týmy, tak pro hráče, tak i pro NHL, která má stále menší výběr hráčů z Evropy vzhledem k tomu, že řady evropských prvotřídních hráčů řídnou.

69

Graf č.5: NHL hráči

NHL hráči 90%

CAN/USA; 80% 80%

CAN/USA; 70% 70% 60% 50%

CAN/USA Evropa

40%

Evropa; 30% 30%

Evropa; 20% 20% 10% 0%

Nyní

Cíl

Zdroj: Studie IIHF 2006

Když se podaří snížit počet evropských hráčů s klasifikací 1, 2 a 3 v NHL i v nižších ligách, mohou tito hráči mít velký význam pro své evropské kluby. Tímto se zvedne úroveň evropského hokeje a budou se moci rozvíjet další talenty s potenciálem pro budoucnost v NHL. Z toho plyne, že snížení počtu Evropanů v NHL bude i pro ni prospěšné.

Je také důležité upozornit na následující:


talentovaný a správně vychovaný hráč, který má v sobě potenciál pro NHL, v NHL nakonec skončí bez ohledu na to, jakou cestou půjde,




hráč, který v sobě NHL potenciál nemá nebo má, ale nevyvine patřičné úsilí, se do NHL buď nedostane anebo dostane a stane se okrajovým hráčem, bez ohledu na to, jakou cestou půjde.

Cílem dalšího vývoje je vytvoření širšího povědomí o problému, které povede ke snahám o lepší proporcionální vyváženost evropských hráčů v NHL. Hráči se známkou 3+ by šli do NHL, zatímco hráči s hodnocením 3 a nižším by zůstali v Evropě až do rozvoje svého potenciálu a eventuelní připravenosti pro vstup do NHL.

70

Čísla z let 2005-2006 dále ukazují: a) NHL nepotřebuje uzavírat smlouvy s 45-70 Evropany každý rok, neboť tento počet nevyužije efektivně, b) Evropské ligy nejsou schopny vyprodukovat tolik kvalitních hráčů, aby jich bylo každoročně pro NHL připraveno 45-70. c) Evropské kluby nejsou schopné každoročně nahradit ve vlastních řadách 45-70 hráčů hráči stejných nebo podobných kvalit, čímž se postupně neustále snižuje kvalita zápasů i celé ligy.

Změny v regulích NHL-NHLPA pro sezóny 2005 - 2011, shrnuté v dokumentu CBA, týkající se náboru Evropanů ukazují prvotní znaky toho, že smluv s nedostatečně připravenými evropskými hráči by mohlo přibývat. Dle předchozích regulí CBA si mohly kluby NHL po draftování evropského hráče zachovat jeho NHL práva bez časového limitu. NHL kluby mohly po draftování trpělivě sledovat postup hráče a podepsat s ním smlouvu až v době, kdy byl pro NHL připraven. Podle nových regulí musí klub NHL podepsat smlouvu s hráčem do dvou let od jeho draftu, jinak na něj ztratí práva. Díky těmto novým pravidlům, tak raději než by o něj přišli, mnohé kluby přistoupí k podpisu smlouvy s hráčem, i když jsou si vědomy, že ještě není pro NHL připravený. Zkušenosti ukazují, že mnohým hráčům nestačí dva roky po svém draftu ani na to, aby se dostatečně zorientovali v evropské vrcholové lize, natož aby byli připraveni pro NHL. I když mnohé kluby jsou si vědomy, že pro spoustu hráčů je na přestup příliš brzy, nechávají je: a) u jejich mateřského evropského klubu další rok, b) podepíší s nimi smlouvu, ale vrátí je jejich klubu, když je z jednoho tréninkového kempu jasné, že hráč ještě není připravený.

Faktem zůstává, že mnoho hráčů stále podepisuje smlouvy příliš brzy, a pak nevyhnutelně končí v nižších ligách nebo v lepším případě zpět ve svém evropském klubu. Ve dvou sezónách od zavedení nových pravidel CBA uzavřely týmy NHL smlouvy s velkým počtem mladých slibných evropských hráčů, kteří jsou ale zatím okrajovými hráči, a tak procházejí rozvojem ve svých mateřských klubech a ještě mají před sebou dlouhou cestu před dosažením výkonnosti NHL. Tyto nejisté smlouvy jsou nezdravým produktem nových pravidel CBA.

71

V ideální situaci, tak aby NHL nepřišla o svůj hvězdný status a zároveň evropské kluby měli dostatek času na výchovu svých talentů, by NHL podepisovala smlouvy průměrně s jedním Evropanem na každý tým, tedy 30 hráčů. Když vezmeme v úvahu přirozenou fluktuaci hráčů (např. Evropané vracející se do Evropy), celkový počet Evropanů v NHL by se zredukoval ze současných cca. 30 % (260 hráčů) na žádoucích 20 % (180-190 hráčů) s celkově menším počtem hráčů v nižších ligách. Dlouhodobě by toto bylo přínosem pro všechny zúčastněné: 1. NHL by stále získávala nejlepší Evropany a neztrácela tak hvězdný status, 2. Evropské ligy, jejich týmy a národní týmy by netrpěly každoročním dlouhodobým odčerpáváním talentů a tím se vyhnuly negativnímu efektu na úroveň hry v celém evropském systému, 3. Více času na doplnění odčerpaného evropského talentu by dávalo více možností k výchově hráčů s hodnocením 3+ a výše a následně větší šanci těmto hráčům být úspěšní v NHL, 4. Kanadský a americký hokej by dostaly možnost umístit větší počet vlastních hráčů v NHL a tím i posílit národní týmy, tento bod, zároveň s bodem č. 2 by byl pozitivním krokem pro posílení mezinárodních soutěží.

Při analýze faktorů, které vytvářejí hokejové talenty (např. hráčská základna, hustota hracích ploch atd.) je zajímavé porovnat, jak vypadají Kanada a USA ve srovnání s pěti hlavními evropskými hokejovými mocnostmi:

Tab.č.14: Hrací plochy a počet hráčů LH Stát Kanada USA ČR Finsko Rusko Slovensko Švédsko Zdroj: Studie IIHF 2006

Kryté 3000 1900 152 220 142 40 307

Hrací plochy Nekryté 11000 300 22 38 3 23 144

72

Počet hráčů LH 552040 453299 87130 60811 77202 9209 65739

Severní Amerika Celkem plochy:

4 900 (kryté), 11 300 (nekryté)

Celkem:

16 200

Celkem registrovaní hráči:

1 005 339

Evropa Celkem plochy:

861 (kryté), 230 (nekryté)

Celkem:

1 091

Celkem registrovaní hráči:

300 091

Tab.č.15: Počet hráčů LH na 1 hrací plochu Stát Počet hráčů na 1 plochu 39,5 Kanada 206 USA 501 ČR 236 Finsko 533 Rusko 146 Slovensko 145 Švédsko Zdroj: Studie IIHF 2006 V USA a Kanadě tak připadá cca. 62 hráčů na jednu hrací plochu, zatímco v Evropě je to 275 hráčů na jednu hrací plochu. Nejméně hráčů na jednu hrací plochu připadá v kolébce hokeje Kanadě. Severoamerické země mají šest krát více vnitřních hracích ploch než evropské. Samotné USA má více než dvojnásobek hracích ploch než 5 největších evropských hokejových zemí dohromady. V USA je více registrovaných hráčů než ve všech pěti evropských zemích dohromady. Během sezóny 2005-06 pouze 18,6 % (179 hráčů) v NHL bylo narozených v USA, to znamená, že pět evropských zemí s méně hracími plochami a méně registrovanými hráči mělo více hráčů v NHL než USA. Avšak současné tendence hovoří pro nárůst amerického kontingentu v NHL, jelikož hráči z USA vstupují do NHL rychlejším tempem než hráči z jiných zemí. Když je evropský hráč, který se teprve rozvíjí, poslán do nižší ligy, další zdokonalení jeho dovedností je ohroženo nebo ztraceno a místo toho je nucen přijmout pravidla, která mu nejsou vlastní. Existuje mnoho příkladů hráčů s potenciálem 3+ anebo 4, kteří přestoupili příliš brzy a odešli do nižší ligy na delší dobu. Ti z nich, kterým se podařilo nakonec dostat do NHL, skončili jako 2+ nebo 3 hráči, i když jejich původní potenciál byl 73

vyšší. Častým důsledkem je, že hráč, kterému je přirozená kreativita a útok, se octne v roli obránce. I když se mu podařil vstup do NHL, netrpělivost agentů, scoutů a často i hráče samotného, připravila diváky a fanoušky o zážitky spojené s kreativním hráčem. Tyto a další případy byly všechny zásahem osudu. Spolupráce mezi NHL a evropskými kluby v této oblasti a strategická výměna hráčů by mohly být prospěšné pro všechny. Kluby NHL by měly těsněji spolupracovat s kluby evropskými, které mají lepší programy pro přípravu a rozvoj hráčů. To jsou především ty kluby, z nichž se hráči draftují a kde se uzavírají smlouvy s většinou evropských hráčů. Tyto kluby mají také většinou nejlepší profesionální týmy. Tím, že by severoamerické kluby posílaly po vzájemné dohodě své budoucí naděje do Evropy, by NHL jednak „kompenzovala“ evropské kluby ze neustálý odliv jejich nejlepších hráčů, ale měla by prospěch i z výsledného navrácení vlastního hráče s lepšími dovednostmi a dobře připraveného pro NHL. Tato situace by byla výhrou pro všechny strany. Toto je významný rozdíl od Severní Ameriky, kde juniorské týmy nejsou součástí klubů NHL a hráči se tak nemohou volně přesunovat mezi juniory a profesionály v tomto tak důležitém období mezi jejich 16ti až 19ti lety. V Severní Americe je hráč buď junior nebo profesionál. Proč by talent, který má příležitost trénovat s profesionály v prostředí s dobrou rovnováhou mezi zápasy a tréninkem, odešel do prostředí, kde může trénovat pouze s vlastní věkovou kategorií, a kde má limitovanou možnost tréninku vzhledem k těžkému rozpisu 82 zápasů a tvrdému cestování? Toto je realita, kterou ale mnoho talentovaných hráčů akceptuje a vzdá se slibného kariérního rozvoje v evropském klubu, s vidinou úspěchu v NHL. Tak jedinečných hráčů ale není mnoho.

74

6. Role hráčských agentů a scoutů Hokejový agent je prostředníkem vyjednávání podmínek smlouvy pro hráče v novém klubu. Měl by se na kariéře hráče podílet více než pouhým sjednáváním platu a podmínek smlouvy. Tyto povinnosti jsou v mnoha ohledech při zastupování sportovce tou nejsnadnější záležitostí. Je nutné se zejména zaměřit na schopnosti každého hráče, jejich uplatnění a na rozvoj jeho kariéry. Hráčský agent poskytuje hráči služby manažerské, organizační, právní a mnohdy i psychologické. Jaké funkce by měl hráčský agent plnit a jaké by měl mít znalosti:


věcné i formální náležitosti transferu hráčů,




strategické plánování,




organizování,




výběr a rozmísťování hráčů,




vedení hráčů,




finanční záležitosti,




marketing,




sponzoring,




znalost právních, daňových norem, stanov, řádů a ostatních předpisů v oblasti ledního hokeje.

Agent hráči pomáhá se v nové zemi zorientovat, pomáhá mu se zajišťováním ubytování, letecké dopravy jeho, případně celé rodiny apod., zkrátka mu poskytuje veškerý servis, aby se hráč mohl soustředit na svou práci, tedy hraní ledního hokeje. V případě jakéhokoliv problému se může hráč na svého agenta obrátit. Hokejoví agenti nemusí získávat certifikát mezinárodní asociace tak jako ve fotbale. Hokejový agent získává procenta z výše platu ve sjednané smlouvě mezi hráčem a příslušným klubem. Obvyklá roční odměna agenta se pohybuje kolem 4-7 % hráčových základních hrubých odměn za rok. Odlišná je role scouta klubu. Ten je zaměstnancem klubu a vyhledává pro něj po celém světě hokejové talenty, kteří by mohli být pro klub v budoucnu přínosem. Každý klub NHL jich má až desítky. V tabulce č.16 je uveden přehled počtu profesionálních a poloprofesionálních scoutů jednotlivých klubů NHL. Hokejový scout důkladně sleduje hráče, které případně doporučí svému klubu v zámoří pro draft. Zejména na mezinárodních mistrovstvích mladších kategorií hráčů jich můžeme potkat opravdu mnoho, objíždějí ale i ligová střetnutí a přípravná utkání. Zajímají je především ti hráči, kteří se v draftu ještě 75

neobjevili a jsou volní, proto se scouti uplatní spíše na šampionátu hráčů do osmnácti let a v nejvyšších soutěžích juniorů a dorostu. V každém klubu NHL existuje určitá hierarchie a rozdělení scoutů. Zpravidla jde o rozdělení teritoriální, kdy pro každé teritorium je určen jeden hlavní scout, který vede tým několika dalších pro dané území. Záleží ale na týmu NHL, jaké kompetence jednotliví scouti mají.

Tab.č.16: Počet scoutů v klubech NHL Klub NHL Počet scoutů Anaheim Mighty Ducks 8 1 Atlanta Thrashers 12 2 Boston Bruins 11 3 Buffalo Sabres 6 4 Calgary Flames 13 5 Carolina Hurricanes 7 6 Chicago Blackhawks 9 7 Colorado Avalanche 11 8 Columbus Blue Jackets 14 9 Dallas Stars 5 10 Detroit Red Wings 11 11 Edmonton Oilers 13 12 Florida Panthers 9 13 Los Angeles Kings 19 14 Minnesota Wild 13 15 Montreal Canadiens 10 16 Nashville Predators 10 17 New Jersey Devils 20 18 New York Islanders 15 19 New York Rangers 14 20 Ottawa Senators 12 21 Philadelphia Flyers 10 22 Phoenix Coyotes 11 23 Pittsburgh Penguins 7 24 St.Louis Blues 13 25 San Jose Sharks 9 26 Tampa Bay Lightning 10 27 Toronto Maple Leafs 13 28 Vancouver Canucks 13 29 Washington Capitals 9 30 Zdroj: NHL Official Guide & Record Book 2006

76

6.1. Hráčská smlouva S náplní práce hokejového agenta neodmyslitelně souvisí sjednávání hráčské smlouvy v příslušném klubu, je tedy vhodné v tomto kontextu zmínit, jak by hráčská smlouva měla vypadat. V kolektivních sportech může být hráč buď v podnikatelském vztahu nebo ve vztahu zaměstnaneckém. Smlouva se uzavírá podle § 51 Občanského zákoníku. Rozlišujeme dva druhy smluv, a to smlouvy profesionální a neamatérské. Profesionální smlouva musí mít písemnou podobu a musí být sjednána nejméně na dobu jednoho roku, nejdéle však na pět let. Neamatérská smlouva je smlouva mezi klubem a hráčem, v níž je dohodnuto, že hráč za výkon své sportovní činnosti pobírá pevnou finanční odměnu nebo jiná finančně vyčíslitelná plnění. Tato smlouva musí mít písemnou formu a musí být sjednána na dobu určitou, nejméně jeden rok, nejdéle pět let. Náležitostmi smlouvy jsou smluvní strany, úvodní ustanovení, finanční podmínky, práva a povinnosti účastníků vztahu, důsledky porušení smlouvy, skončení smlouvy, závěrečná ustanovení, zvláštní ustanovení. Ve sportu je také specifické zařazení zdravotní způsobilosti do znění smlouvy. Na základě profesionální smlouvy vykonává hráč sportovní činnost jako své hlavní povolání. Ze smlouvy samozřejmě vyplývají závazky pro obě zainteresované strany, tedy hráče i klub. Vzor hráčské smlouvy je uveden v Příloze č.2. V rámci smlouvy mezi NHL a IIHF hráčská smlouva znamená: a) písemnou dohodu mezi hráčem a týmem ledního hokeje vyžadující poskytování služeb hráče ledního hokeje po danou dobu a za uvedenou odměnu nebo, b) písemnou dohodu mezi hráčem a jeho národní asociací či ligou IIHF vyžadující poskytování služeb hráče ledního hokeje pro tým IIHF po danou dobu a za uvedenou odměnu.

77

7. Uplatnění opčního práva v ledním hokeji Jednou základních podmínek hráčské smlouvy je její délka. V každém případě je hráčská smlouva uzavírána na dobu určitou v obvyklé délce jednoho roku až několika let. V konkrétním případě hovoříme o hokejové sezóně, která pro potřeby uzavírání hokejových smluv začíná 1.květnem roku a končí 30.dubnem roku následujícího. V hokejově vyspělých zemích se uzavírají dva typy hráčské smlouvy, a to smlouvy bez opčního práva nebo s opčním právem. Smlouva uzavřená bez opčního práva, tzv. opce je smlouva na dobu určitou, kdy po jejím skončení se hráč stává tzv. volným hráčem, tedy hráčem bez smlouvy. Poté zpravidla uzavírá novou hráčskou smlouvu, a to ať již se svým bývalým klubem či s klubem novým. Nejčastější používané smlouvy jsou smlouvy na jeden až tři roky, a to jak v domácích podmínkách tak v podmínkách hokejově vyspělých zemí Evropy, i severoamerické NHL. Výjimkou však nejsou ani smlouvy uzavírané na kratší období např. jednoho až několika měsíců nebo naopak smlouvy na období delší čtyř až sedmi let. V prvním případě je zjevné cítit snahu klubu o jakési vyzkoušení hráče, klub nemá zájem jít do přílišného rizika uzavření dlouhodobé smlouvy. V druhém případě, většinou se jedná o zkušené, prověřené hráče s vysokou výkonností nebo i o mladé hráče s perspektivou a obvykle velmi nízkou odměnou, je patrná snaha klubu si tyto dvě skupiny hráčů dlouhodobě udržet. Smlouva uzavřená s opčním právem znamená smlouvu v délce trvání konkrétního období, kterou lze většinou aktem jedné strany prodloužit na další období za podmínek předem stanovených v hráčské smlouvě. V konkrétním případě se například jedná o smlouvu uzavřenou na období dvou let s opčním právem jednoho dalšího roku (tzv. 2+1 smlouva), to znamená, že pokud klub do určitého předem stanoveného termínu ve dvouletém období trvání smlouvy uplatní své opční právo, tedy oznámí hráči, že trvá na prodloužení smlouvy s hráčem o další rok, tato smlouva se v praxi stává tříletou. Termín pro uplatnění opčního práva je závazný, při jeho promeškání klub tuto možnost na prodloužení hráčské smlouvy ztrácí. V podmínkách ELH je tento termín zpravidla jeden měsíc do vypršení hráčské smlouvy. Textace bývá následující: „Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou dvou let od 1.5.2006 do 30.4.2008 s opčním právem klubu do 30.4.2009.“ Pokud klub do 31.3.2008 neoznámí písemně hráči zájem klubu na trvání smlouvy, tato smlouva k 30.4.2008 končí.

78

V drtivé většině případů, pokud jsou hráčské smlouvy sjednávány včetně opčního práva, toto opční právo je právem klubu. Teoreticky lze uzavřít i smlouvu s opčním právem na straně hráče, dokonce i hráčskou smlouvu s opčním právem na obou stranách. V prvém případě se může jednat o zahraničního hráče zpravidla vyšší výkonnosti, který má zájem hrát v českém klubu, ale není si jist, jestli se např. jeho rodina bude schopna přizpůsobit sociálním podmínkám v nové zemi. Proto zvolí smlouvu na jeden plus jeden rok s opcí na své straně. Je na klubu, jestli podpis takovéto smlouvy bude akceptovat. Pokud ano, většinou je stanoven termín pro uplatnění opčního práva již po několika měsících prvního roku smlouvy a ne až bezprostředně před jejím koncem. Mělo by se jednat o dostatečně dlouhou dobu pro hráče a jeho rodinu pro „prověření si“ sociálního zázemí v nové zemi. Pro klub tento dřívější termín znamená, v případě neuplatnění opčního práva hráče, dostatečný časový prostor pro získání náhrady za hráče na příští sezónu. Případ druhý se v praxi v podstatě nevyskytuje, neboť neznamená nic jiného, než uzavření nové hráčské smlouvy. Nejsou výjimkou případy, kdy je uzavírána smlouva dokonce ve své základní části kratší nežli část smlouvy krytá opčním právem. Příkladem může být hráčská smlouva uzavřená na období jednoho plus dvou let (tzv.1+2). Takováto smlouva je šitá na míru mladému hráči, který dostává od klubu jeden rok šanci prosadit se mezi dospělými a zároveň pokračovat v profesionální kariéře minimálně další dva roky, pokud v klubu uspěje. Klubu tento typ smlouvy poskytuje možnost hráče dostatečně prověřit a v případě zájmu, uplatněním opčního práva, si jej podržet na celé tříleté období. V opačném případě, pokud hráč neuspěje, klub se neuplatněním opčního práva zbavuje svých závazků vůči hráči na další dva roky, což má mimo jiné i ekonomický význam pro klub. V každém případě opční právo dává nástroj jedné straně, zpravidla klubu, mít možnost do určité míry pracovat s délkou a podmínkami hráčské smlouvy v jejím průběhu. Tento instrument je v praxi hojně využíván, většinou však u hráčů mladých či u hráčů nižší výkonnosti nebo hráčů pro klub málo známých. Může se jednat i o hráče, kteří měli v minulosti nějaké zdravotní problémy (např. zranění), a není jistota, zdali hráč bude moci na základě svého zdravotního stavu plnit své povinnosti ze smlouvy s klubem po víceleté období. Při uzavírání hráčských smluv v NHL je opční právo uplatňováno stejným způsobem, tedy tak, jak bylo výše popsáno.

79

8. Závěry a doporučení Na základě všech výše popsaných poznatků z oblasti oceňování hráčů a přestupů hráčů v ledním hokeji jsou tato fakta stručně zhodnocena a navrženo eventuelní zdokonalení a navržení způsobu aplikace. V závěrečné části budou také zhodnoceny stanovené otázky, které jsou uvedeny v úvodní části této práce, v další části budou ve stručnosti porovnány postupy oceňování hráčů ve fotbale a v hokeji a také v krátkosti navrženy podněty pro zkvalitnění systému oceňování hráčů v ledním hokeji.

8.1. Zhodnocení položených otázek Opční právo je jedním z nástrojů, které umožňují měnit délku hráčské smlouvy. Opční právo je u těchto smluv uplatňováno jak při uzavírání smluv v rámci ČR, tak i v měřítku mezinárodním, včetně NHL. Není možné jednoznačně říci, zdali je při uzavírání smluv v NHL využíváno opčního práva více než v Evropě, proto nelze na první otázku zcela jednoznačně odpovědět. Podle všech zjištěných poznatků je opčního práva u některých skupin hráčů využíváno více, u jiných méně; skupiny hráčů, u kterých se toto právo využívá nejvíce byly popsány v kapitole 7.

Podle zjištěných faktů z oblasti přestupů hráčů jak v ČR, Evropě, tak i do NHL, lze vysledovat, jakým způsobem se kluby soustředí na výchovu mladých talentovaných hráčů. Podle výsledků studie IIHF by měli mladí, perspektivní hráči zůstat několik sezón ve svém mateřském klubu, kde by hráli v „A“ týmu. Pro rozvoj talentovaného hráče je takový způsob kariérního postupu slibnější než předčasný odchod např. do nižší severoamerické soutěže. Podle všech podmínek, které byly uvedeny v předcházejícím textu, by měl být hráč pro svůj odchod do zahraničí dostatečně osobnostně vyspělý. Mladý talentovaný hráč podstupuje riziko, že se v novém prostředí „nezorientuje“ a jeho herní talent a potenciál se postupně vytrácí. Mnoho hráčů, kteří odchází do USA a Kanady s vidinou jednoduššího vstupu do nejprestižnější světové hokejové soutěže, končí v nižších soutěžích, i když se v domácím prostředí jejich kariéra vyvíjela velice slibně. Hokejové kluby vkládají nemalé finanční prostředky do výchovy mladých hráčů. Tito hráči mohou být ve starším věku oporou svého týmu a mohou klubu přinést další finanční částky v podobě výnosů z prodeje vstupenek, vyšší divácké návštěvnosti, vyššího prodeje

80

klubových suvenýrů atd., tak jako je to běžné v zahraničních klubech. V neposlední řadě se jedná také o finanční satisfakci v případě přestupu hráče do jiného klubu podle podmínek popsaných v části této práce týkající se přestupů hráčů. Právě proto se hokejové kluby opět ve velké míře zaměřují na výchovu talentovaných hráčů a věří, že prostředky vložené do rozvoje takových hráčů se jim dříve nebo později vrátí. Na otázku, zdali se hokejové kluby soustředí na výchovu talentovaných hráčů, lze s výhradami odpovědět kladně. I když je nutné dodat, že toto se týká evropských klubů, v NHL se soustředí spíše na hledání a získávání mladých talentovaných hráčů právě z Evropy. Právě pro tento účel jsou v klubech NHL zaměstnáváni scouti. Tento trend je pro evropské kluby, a to nejen hokejové, ve svém důsledku nepříznivý, jelikož jsou kluby neustále oslabovány odchody talentovaných hráčů a musí se snažit je nahradit, aby udrželi stejnou

nebo alespoň

srovnatelnou úroveň mužstva. Klubu přináší požadovaný užitek talentovaní hráči, kteří jsou hlavními produkčními faktory klubu. Na rozdíl od klasických výrobních podniků potřebuje klub hráčů, tedy pracovníků poměrně málo, jen dvě až tři desítky. Právě z tohoto důvodu jsou sportovní kluby vysoce produktivní ve srovnání s klasickými podniky. Takových hráčů není ovšem na světě příliš mnoho, proto přední kluby z ekonomicky nejvyspělejších států hledají nové sportovní talenty po celém světě, zejména však v ekonomicky méně rozvinutých zemích, neboť získávají stejně kvalitního, často i kvalitnějšího hráče, za nepoměrně nižší částku. V NHL jsou poměry jiné, liga je uzavřená, existují tam sportovní kartely. Kluby jsou zaměřeny především na zisk. Pracovní trh hráčů je silně regulován ligovými pravidly, s podporou NHLPA. Kluby se nesoustředí na výchovu mladých hráčů, v rámci draftů si mohou bez problému vybírat nové hráče z absolventů středních škol a univerzit, aniž by musely platit transferové poplatky neboli výchovné. Kluby NHL nejsou ochotny platit transferové poplatky obvyklé v Evropě a v současnosti platí pouhých 200 tis. USD za hráče. Do NHL odchází stále více mladších a mladších hráčů. Český hokej na to doplácí zejména na úrovni mezinárodních utkání, kdy tito hráči v reprezentacích všech věkových kategoriích chybí. Navíc NHL nemíní uvolňovat hráče pro mistrovství světa, tímto se také úroveň turnaje snižuje. Finále NHL se kryje do značné míry s termínem mistrovství světa, a tak na tomto turnaji hrají pouze hráči z klubů, které vypadly z play-off NHL. Majitelé klubů nechtějí přerušit soutěže, přicházejí o peníze, a proto neuvolňují ani hráče. NHL je velmi úspěšným kartelem, který má téměř neotřesitelnou monopolní sílu. I proto mohou

81

hlavní představitelé této soutěži víceméně diktovat pravidla i na mezinárodní úrovni. Aby byl kartel úspěšný, měl by splňovat několik podmínek:


členové kartelu musí být odpovědni za většinu výstupů na příslušném trhu,




produkce homogenního výstupu členskými firmami, resp. kluby,




rozdělení trhu do území kontrolovatelných jednotlivými členy,




stanovení produkčních kvót,




zabránit „podvádění“ členskými kluby.

Všechny tyto podmínky NHL splňuje, je v zájmu všech klubů, aby tato soutěž fungovala nadále, neboť jim takto uspořádaná soutěž vynáší enormní tržby a následně i zisky.

Výkonnost ovlivňuje cenu hráče ve velké míře. Výkonnost hráče se promítá do stanovení ceny pomocí tabulek, kde se bere v úvahu účast hráče v ligových utkáních, v mezinárodních utkáních, počet sezón odehraných v lize, umístění hráče v rámci týmu i v rámci ligy. Všechny tyto údaje jsou ovlivněny výkonností hráče. Čím vyšší má hráč výkonnost, tím vyšším koeficientem je násobena základní tabulková cena hráče. V případě určování ceny pomocí tabulkové hodnoty je sledování závislosti výkonnost a cena relativně snadné. Statistické údaje o jednotlivých hráčích jsou dostupné a lze tak výslednou hodnotu hráče vypočítat bez větších obtíží. Samozřejmě výkonnost hráče vstupuje do tvorby přestupní ceny i v případě, kdy je cena určena prostřednictvím dohody obou zainteresovaných klubů. Klub, který vlastní práva na hráče, jej zcela jistě neprodá pod cenou. U vynikajících hráčů se tedy výsledná cena pohybuje nad eventuelní cenou vypočítanou pomocí tabulek. Stejně tak naopak, pokud přestupuje hráč nižší kvality, jeho přestup je většinou realizován za cenu výrazně nižší nežli je cena tabulková. Taková cena je určena tržně, tedy vzájemným působením nabídky a poptávky. Možná bohužel pro lední hokej se zatím přestupové částky nevyšplhaly do tak závratných výšin jako přestupové sumy ve fotbale, kde se tyto částky pohybují v desítkách až stovkách miliónů korun, ty největší fotbalové hvězdy i za desítky miliónů eur. V tomto bodě je nutné si uvědomit, že lední hokej je oproti fotbalu více teritoriálním sportem. Nejvíce hráčů se mu věnuje v Evropě a Severní Americe, což je vzhledem ke klimatu pochopitelné. Naproti tomu má fotbal své příznivce po celém světě a tak trh s fotbalovými hráči je neporovnatelně větší.

82

Cena hokejového hráče je regulována pouze v případě, že dojde ke sporu dvou obchodujících klubů, který by se týkal ceny přestupujícího hráče bez smlouvy. Do tohoto sporu vstupuje smírčí komise, která na základě tabulkových hodnot a příslušných koeficientů určí cenu hráče. V případech, kdy je hráč pod smlouvou, jeho cena regulována není a jak již bylo řečeno výše, vzniká na trhu působením nabídky a poptávky. Pokud bychom se zaměřili na určování ceny hráče, nebylo by od věci, aby i v ledním hokeji fungoval univerzální systém, který na základě podrobných statistických dat určí optimální obchodovatelnou cenu hráče. Systém, který by byl stejný ve všech členských státech mezinárodní asociace, by určitě ocenil nejeden hokejový klub. Příklad můžeme hledat v systém určování kvality hráče, který funguje ve fotbale (viz.kap.8.2.). Přímo regulovat přestupové částky vhodné není, je dobré nechat působit tržní mechanismus, pomocí kterého bude výsledná cena utvořena.

8.2. Porovnání systému oceňování hráčů ve fotbale a v hokeji Určení nejdůležitější a nejpřesnější metody měření a hodnocení kvality hráče resp. ocenění takového hráče je v kolektivních sportech nemalým problémem. Je jasné, že sportovní úspěchy v profesionálních kolektivních sportech jsou závislé na sportovních zdrojích, tedy hráčích. Právě proto se každý klub, který chce být úspěšný, snaží svůj tým posílit natolik, aby měl oproti ostatním týmům v soutěži konkurenční výhodu. Ale jak poznat kvalitní hráče, kteří mohou týmu pomoci k požadovaným úspěchům? Samozřejmě vítězství nezávisí pouze na talentovaných hráčích, ale na celém týmu, který by měl být optimálně sestaven a motivován. V systému kolektivních her uvádí např. Gerrard čtyři alternativní přístupy pro měření kvality hráče (Novotný, 2006), která je výchozím bodem pro ocenění hráče při přestupu a při jeho ocenění v klubu v podobě platu. Tyto přístupy jsou:


hledisko výkonnosti hráče,




hledisko finančních nákladů,




hledisko charakteristiky hráče,




hledisko ukazatele kvality hráče.

Hledisko výkonnosti hráče měří kvalitu hráče jako individuální příspěvek hráče ke sportovnímu úspěchu týmu. Toto hledisko lze nejsnáze použít v tzv. atomistických

83

sportech, kde je možné jednoznačně identifikovat a měřit příspěvky hráčů. V kolektivních sportech vyžadujících synergii týmu je toto hledisko poněkud problematické, spíše se zde můžeme zaměřit na aktuální výkonnost než na celkový potenciál hráče podávat herní výkon. Toto hledisko je propagované Scullym (1974). Hledisko finančních nákladů spočívá v použití nákladů na hráče jako prostředku k určení kvality hráče. Tento přístup je ve fotbalovém prostředí spojen zejména se Szymanskim (Szymanski a Kuypers, 1999). Kvalitu hráče měří podle jeho mzdy v rámci týmu. Hráčský trh je trhem kvality hráčů a pokud je tento trh efektivní, mzdy by měly odrážet hráčův příjem z mezního produktu MRP. Hledisko charakteristiky hráče je metodou, která používá charakteristiku hráče jako indikátor kvality hráče. Tyto charakteristiky jsou věk hráče, zkušenosti, počet vstřelených branek a mezinárodní vystoupení. Problémem u tohoto přístupu je, jaké charakteristiky jsou pro měření kvality hráčů nejvhodnější a nejvíce vypovídající.

Posledním hlediskem je ukazatel kvality hráče. Ve fotbale, jak uvádí Gerrard, je ukazatel kvality hráče odvozen z první fotbalové ligy s použitím tzv. Optova indexu, který je zamřený na hodnocení hráčů během zápasu. Hráči jsou za jednotlivé akce a činnosti přidělovány body podle bodového systému. Tyto bodové systémy jsou odlišné pro jednotlivé kategorie hráčů - brankáře, obránce, středové hráče, střední útočníky, útočníky. Další metodou konstrukce indexu kvality hráče je analýza přestupového fotbalového trhu, který je trhem kvality hráčů. Poplatky za přestup hráče by měly být, pokud má přestupový trh efektivní informace, dostatečnými ukazateli kvality hráče společně s charakteristikami hráčů. Všechny informace o hráčích by tak měly být komponentami jednoho celistvého indexu kvality hráče (PQI).

V ledním hokeji se prolínají víceméně všechna výše uvedená hlediska, která jsou uspořádána do systému. Při přestupech hráčů se dává vždy prostor dohodě obchodujících klubů, cena hráče je tedy vytvořena tržně, ale pouze na základě známých statistických údajů o hráči. Hlediska výkonnosti hráče, částečně i hledisko charakteristiky hráče a hledisko ukazatele kvality hráče jsou obsažena v koeficientech tabulkového ocenění hráče, které představují určité bodové ohodnocení hráčů na základě jejich výkonnosti během předcházejících sezón. Většinou je ale cena za hráče výsledkem „obchodního jednání“, při kterém se zcela jistě přihlíží k dosažených výsledkům hráče.

84

8.3. Doporučení pro zkvalitnění systému přestupů a oceňování hráčů v ledním hokeji Vzhledem k faktu, že hodnocení kvality hráčů je důležité pro stanovení ceny hráče na přestupovém trhu, měl by být v rámci celého hokejového trhu používán univerzální systém, podle kterého by bylo možné hráče ocenit. Podmínky jsou v jednotlivých zemích částečně odlišné, a to může způsobovat určité systémové nesrovnalosti, které ve svém důsledku mají významný ekonomický dopad. Je pravdou, že vždy se dává přednost dohodě obou klubů, cena je tedy vytvořena tržně, ale určitý společný systém pro oceňování hráčů, který by zohledňoval více proměnných, než pouze výkonnost a částečně charakteristiku hráče, by mohl situaci ulehčit.

8.4. Závěr Záměrem této diplomové práce bylo proniknout do problematiky přestupů a oceňování hráčů v ledním hokeji. V rámci názvu práce „Finanční strategie hokejového klubu přestupy a oceňování hráčů“ by bylo možné zmínit i finanční řízení hokejového klubu jako takové; toto ale nebylo hlavním cílem. Tím bylo zejména zmapovat fungování prodeje hráčů, z toho plynoucí finanční prostředky pro kluby a také podmínky, za jakých hráči přestupují. V úvodní, teoretické části byly vysvětleny základní pojmy finančního řízení, strategického řízení, problematika opcí, reálných opcí, rizika, na to bylo navázáno charakteristikou pracovního trhu hráčů, který je pro pochopení hráčských přestupů velmi důležitý. Veškeré tyto poznatky byly aplikovány na sportovní prostředí. V úvodu praktické části je stručně charakterizován vývoj ledního hokeje, vývoj NHL, lední hokej v České republice a také hráčské asociace, které spoluvytvářejí pracovní trh hráčů. Další část je zaměřena na podmínky oceňování a přestupů hráčů, dále podmínky přestupů hráčů do NHL, vlivu opčního práva na hráčské smlouvy a také roli hráčských agentů a scoutů.

Je nutné zdůraznit, že finanční strategii by měl mít stanovenou každý profesionální sportovní klub, pokud chce být z dlouhodobého hlediska úspěšný. Jednou ze složek příjmů

85

klubu jsou také finanční částky získané za přestup hráčů, které se v percentuelním poměru k celému rozpočtu v hokejových klubech pohybují zhruba v řádu deseti procent. Částky, které jsou v tomto sportu při přestupech realizovány, jsou o několik kategorií níže než je tomu ve fotbale.

Cíl této diplomové práce byl splněn, na základě analýzy se identifikovala finanční strategie klubu, byly zjištěny a analyzovány podmínky fungování přestupů hráčů v ledním hokeji, jak v rámci ČR, tak i v mezinárodním měřítku, popsáno fungování přestupů hráčů do NHL, včetně možností, jak by tito hráči měli přistupovat ke své kariéře, aby byli v této soutěži úspěšní, uvedeny podmínky používání opčního práva v ledním hokeji a osvětlena role agentů a scoutů v kontextu hráčských přestupů. Materiály a zdroje pro vznik této práce nebyly vždy zcela jednoduše přístupné, zejména v oblasti přestupů hráčů v ledním hokeji byly zdroji pouze přestupní řády a smlouvy. Je těžké tuto práci rozdělit na část teoretickou a praktickou vzhledem k faktu, že víceméně v celé této práci se znalosti teoretické prolínají s jejich použitím v praxi. Cílem této práce bylo získání představy o fungování hráčského trhu v ledním hokeji, tento cíl byl splněn.

86

9. Seznam použité literatury 1. ANDREFF, W. Economie du Sport. Paris: PUF. 2002. 127 s. EAN 9782130528579. 2. ANDREFF, W. Globalization of Economy of Sport, 3PE682, přednášky. Praha: VŠE Praha. Únor 2007. 3. ANTONIETTI, R. Human Capital, Sport Performance and Salary Determination of Professional Athletes. 2006. University of Bologna, Italy. 4. ČÁSLAVOVÁ, E. Management sportu. Praha: East West Publishing Company a East Publishing Praha, 2000. 172 s. ISBN 80-7219-010-5. 5. ČÁSLAVOVÁ, E. Management v tělesné výchově a sportu. Praha: Karolinum, 1996. 57 s. ISBN 80-7184-066-1. 6. ČSLH. Stanovy a řády ČSLH. 7. DESBORDES, M., OHL, F., TRIBOU, G. Marketing du Sport. Paris: Economica. 2004. 487 s. EAN 9782717848700. 8. DESBORDES, M. Gestion du Sport. Paris: Vigot. 2000. 102 s. EAN 9782711414758. 9. DESBORDES, M. Strategie des entreprises dans le sport. Paris : Economica. 2004. 288 s. EAN 9782717849301. 10. DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku. Praha: Ekopress. 2006. 191 s. ISBN 80-86119-58-0. 11. DOVALIL, J. a kol. Malá encyklopedie sportovního tréninku. Praha: Olympia. 1982. 12. DOWNWARD, P. DAWSON, A. The economics of professional team sports. London: Routledge. 2000. 247 s. ISBN 0415208734. 13. EL-HODIRI, M., QUIRK, J. The Economic Theory of Professional Sports League. Washington: Brookings Institution. 1971. ISBN 103-368-166. 14. FOTR, J. Manažerské rozhodování: postupy, metody a nástroje. Praha: Ekopress. 2006. 409 s. ISBN 80-86929-15-9. 15. GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido. 1996. 130 s. ISBN 8085931-15-X. 16. GUT, K. PACINA, V. Malá encyklopedie ledního hokeje. Praha: Olympia. 1986. 495 s. ISBN 80-7176-588-2. 87

17. CHELLADURAI, P. Sportmanagement: macro perspectives. London: Sport Dynamics. 1985. 197 s. ISBN 0969161921. 18. KAPLAN, R. Balanced Scorecard: strategický systém měření výkonnosti podniku. Praha: Management Press. 2002. 267 s. ISBN 8072610635. 19. KEŘKOVSKÝ, M. Strategické řízení: teorie pro praxi. Praha: C.H. Beck. 2002. 184 s. ISBN 807179578-X. 20. KISLINGEROVÁ, E. Manažerské finance. Praha: C.H. Beck. 2004. 714 s. ISBN 80-7179-802-9. 21. KOHOUT, P. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. Praha: Grada. 2005. 290 s. ISBN 80-247-1438-8. 22. KOTLER, P. Marketing, Management: Analýza, plánování, využití, kontrola. Praha: Victoria Publishing, 1995. 788 s. ISBN 80-85605-08-2. 23. MACÁKOVÁ, L. a kol. Mikroekonomie. Slaný: Melandrium. 2002. 277 s. ISBN 80-86175-20-0. 24. MULLIN, J.B., HARDY, S., SUTTON, W.A. Sport Marketing. Leeds: Human Kinetics Publisher. 1985. 295 s. ISBN 0-88011-877-6. 25. MALÝ, M. Úspěch v dražbě talentů nic nezaručí. MF Dnes, 22.6.2007. 26. NHL Official Guide & Record Book 2006 27. NHL - IIHF Agreement 2007. 28. NOVOTNÝ, J. Ekonomika sportu. Praha: ISV nakladatelství. 2000. 263 s. ISBN 80-85866-68-4. 29. NOVOTNÝ, J. Ekonomika sportu: vybrané kapitoly. Praha: Oeconomica. 2005. 118 s. ISBN 80-245-0979-2. 30. NOVOTNÝ, J. Ekonomika sportu: vybrané kapitoly II. Praha: Oeconomica. 2006. 122 s. ISBN 80-245-1144-4. 31. PARKHOUSE, B.L. Management of Sport. New York: McGraw-Hill Companies. 2004. 311 s. ISBN 0072844124. 32. SCHOLLEOVÁ, H. Reálné opce. Praha: Oeconomica. 2005. 101 s. ISBN 80-2450868-0. 33. SCULLY, G.W. Pay and performance in Major League Baseball, American Economic Review.1974. 34. SMEJKAL, V. RAIS, K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. Praha: Expert. 2006. 300 s. ISBN 80-247-1667-4.

88

35. SOUČEK, Z. Strategické řízení zdravotnických zařízení. Praha: Professional Publishing. 2006. 189 s. ISBN 80-86946-18-5. 36. STRÁNSKÝ, J., ONDROUŠEK, K. Historie NHL 1917 - 1997. Praha: Vyšehrad. 1997. 159 s. ISBN 80-7021-234-9. 37. Studie IIHF 2006 - Europeans in NHL. 38. SYNEK, M.a kol. Manažerská ekonomika. Praha: Grada. 2003. 466 s. ISBN 80247-0515-3. 39. SZYMANSKI, S., ZIMBALIST, A. National Pastime. Washington: Brookings Institution Press. 2005. ISBN 0-8157-8258-6. 40. VALACH, J., DURČÁKOVÁ, J., MAREK, P. Finanční strategie. Praha: Bilance, Svaz účetních, 1997. 471 s. ISBN 31-421-309-59. 41. www.cslh.cz 06.2007. 42. www.euroekonom.cz/analyzy/zl-nhl.html 07.2006. 43. www.hokej.cz 03.2007. 44. www.iihf.com 02.2007. 45. www.infosport.org. 03.2007. 46. www.letsgopens.com/nhl_cba.php 04.2005. 47. www.nhl.com 08.2007. 48. www.nhl.cz 06.2006. 49. www.nhlofficialguide.com. 07.2007. 50. www.sportstrategies.com. 08.2006. 51. www.sport-business.cz 02.2005. 52. www.thesportjournal.org 05.2007. 53. www.wikipedia.cz 04.2007. 54. Zákon č.40/1964 Sb., Občanský zákoník, vydání k 05.2007.

89

10. Seznam příloh Příloha č.1: Schvalovací dopis Příloha č.2: Vzor hráčské smlouvy Příloha č.3: Přehled nejzajímavějších přestupů a hostování českých hráčů LH 2007 Příloha č.4: Vývoj počtu českých hráčů v NHL

90

11. Seznam grafů Graf č.1: Trh práce Graf č.2: Trh práce - monopson Graf.č.3: Počet hráčů v NHL Graf.č.4: Hráči z Evropy v NHL Graf č.5: NHL hráči

91

12. Seznam tabulek Tab.č.1: Olympijský turnaj v LH Tab.č.2: Mistrovství světa v LH Tab.č.3: Týmy v jednotlivých divizích NHL - Východní konference Tab.č.4: Týmy v jednotlivých divizích NHL - Západní konference Tab.č.5: Základní hodnota hráče: Tab.č.6: Přestupní částka z tabulkové hodnoty pro nižší soutěže Tab.č.7: Platby za draftované hráče Tab.č.8: Poplatek za hráče Tab.č.9: Smluvní pokuta za transfer hráče, který neodehraje třicet utkání v první sezóně Tab.č.10: Příklad rozdělení finanční částky za přestupujícího hráče mezi kluby Tab.č.11: Počet hráčů, kteří přestoupili přímo z klubu IIHF příslušné země do NHL v sezóně 2005-2006 Tab.č.12: Hráči z Evropy v NHL Tab.č.13: Hodnocení evropských hráčů v NHL Tab.č.14: Hrací plochy a počet hráčů LH Tab.č.15: Počet hráčů LH na 1 hrací plochu Tab.č.16: Počet scoutů v klubech NHL

92

13. Seznam zkratek AHLH

Asociace hráčů ledního hokeje

APK LH Asociace profesionálních klubů ledního hokeje CBA

Collective Bargaining Agreement - kolektivní smlouva

CHL

Canadian Hockey League

ČSLH

Český svaz ledního hokeje

EHL

Extraliga ledního hokeje

IIHF

International Ice Hockey Association - Mezinárodní hokejová federace

LIHG

Ligue Internationale de l‘Hockey sur Glace - Mezinárodní hokejová federace

LH

lední hokej

MPL

Mezinárodní přestupní lístek

NHL

National Hockey League

NHLPA National Hockey League Players’ Association WHA

World Hockey Association

93

Příloha č.1: Schvalovací dopis MEZINÁRODNÍ PŘESTUP MFLH Schvalovací dopis _________________________________(členská národní asociace) tímto žádá o přestup uvedeného hráče, v současnosti mladšího 18 let, s využitím schvalovacího dopisu, jak je uvedeno v článku 4 Mezinárodního přestupního řádu MFLH. Osobní údaje hráče jsou následující: Jméno hráče*: _______________________________________________________ Křestní jméno hráče*: __________________________________________________ Občanství: _____________________________ Pohlaví: _____________________ Místo a země narození : ________________________________________________ Datum narození: ______________ (dd) _______________ (mm) ____________ (rr) Původní federace: _______________________ Poslední klub: _________________ Nová federace: _________________________ Nový klub: ____________________ _________________________________________________________________ __ Přestup (Zaškrtněte pouze jedno) _______________________

[] Omezený do [] Neomezený

____________________________________ ______________ Původní členská národní asociace - podpis Datum Razítko ____________________________________ Nová členská národní asociace - podpis

______________ Datum

Razítko

____________________________________ Potvrzení MFLH

______________ Datum

Razítko

* Jak je uvedeno v pase hráče Přílohy: 1) Dokumenty o trvalém bydlišti 2) Kopie pasu

94

Příloha č.2: Vzor hráčské smlouvy

Extraliga ledního hokeje Asociace profesionálních klubů ledního hokeje České republiky ----------------------------------------------------------------------------------------------------………………………………………………………………………….

se sídlem

………………………………………………………………………………………………….

zastoupená

…………………………………………………………………………………………………. ………………………………………………………………………………………………….

(dále jen „Klub“) a profesionální hráč ledního hokeje pan narozen…………..

………………………………………………………

bytem ..…………………………………………………………………………………. rodné číslo……………………... (dále jen „Hráč“) (dále jako „Smluvní strany“),

podle svých prohlášení k právním úkonům způsobilí, uzavřeli podle § 51 občanského zákoníku tuto

Hráčskou smlouvu I. Úvodní ustanovení 1. Potřeba přesného a úplného vymezení vzájemných práv a povinností v rámci vzájemné

spolupráce vede k uzavření této smlouvy. 2. Klub provozuje svou sportovní činnost jako účastník hokejové soutěže. Ke splnění

svých sportovních cílů a k prosazení Klubu na poli profesionálního hokeje stává se podle této smlouvy Klub oprávněným výlučným uživatelem fyzických a psychických schopností Hráče v oblasti ledního hokeje. 3. Hráč, jakožto osoba výjimečná svým talentem, schopnostmi a dovednostmi hráče

ledního hokeje, vykonává svou sportovní činnost profesionálního hokejisty jako svou činnost v postavení osoby samostatně výdělečně činné. 4. Klub se na tuto dobu platnosti smlouvy stává za splnění podmínek této smlouvy a za

sjednanou odměnu oprávněným výlučným uživatelem fyzických a psychických schopností Hráče v oblasti ledního hokeje.

95

II. Odměna 1. Při splnění všech podmínek této smlouvy náleží Hráči základní odměna specifikovaná

v dodatku této smlouvy. 2. Vedle sjednané základní odměny náleží Hráči případně další odměny, a to podle

podmínek obsažených v dodatku této smlouvy. 3. Za plnění předmětu této smlouvy na základě rozhodnutí Klubu mohou být Hráči

poskytnuta případně další peněžitá nebo nepeněžitá plnění. 4. Sjednané odměny dle čl.II. bodu 1. a 2. , pokud dále není uvedeno jinak, jsou splatné

v dohodnutých splátkách v průběhu hokejové sezóny pozadu, vždy do každého ……… dne měsíce následujícího za který odměny náleží. Připadne-li tento den na sobotu, neděli či svátek, je dnem splatnosti splátky nejbližší příští pracovní den. 5. V případě, že Hráč nebude působit v klubu po celou dobu platnosti této smlouvy,

obdrží jen poměrnou část sjednané odměny. Toto ustanovení se použije i pro případ, kdy Hráč nebude schopen dostát závazkům z této smlouvy pro uložený trest zákazu činnosti, jakož i na případ, kdy svým závazkům nebude sto dostát Klub z důvodu vyšší moci (válka, živelní pohroma, přerušení soutěže atd.). 6. V případě, že v souladu s touto smlouvou dojde k postoupení práv a závazků z této

smlouvy Klubem na jiný klub nejvyšší soutěže, zůstává sjednaná odměna zachována. 7. V případě, že v souladu s touto smlouvou dojde k postoupení práv a závazků z této

smlouvy Klubem na jiný klub nižší soutěže, krátí se sjednaná odměna o 20% v případě účinkování ve druhé nejvyšší hokejové soutěži a o dalších 20% za každou soutěž o stupeň nižší. 8. V případě, že Hráč bude působit v nižší soutěži, obdrží odměnu sníženou podle čl.II.

bodu 7. této smlouvy. V případě, že Hráč bude působit v klubu nižší soutěže jen po poměrnou část doby účinnosti této smlouvy, obdrží za toto období odměnu sníženou podle čl.II. bodu 7. této smlouvy. 9. Hráč bere na vědomí, že sjednané odměny dle čl.II. bodu 1. až 3. této smlouvy

podléhají zdanění podle platných daňových zákonů, a že je osobou samostatně výdělečně činnou. III. Práva a povinnosti účastníků A. Klub je povinen: 1. Platit Hráči ve sjednané výši a čase odměny dle čl.II. bodu 1. až 3. této smlouvy. 2. Formou výpůjčky poskytnout Hráči do užívání potřebnou výstroj, výzbroj, náčiní a

ostatní vybavení k provozování činnosti podle této smlouvy.

96

3. V zájmu zajištění své činnosti nést náklady spojené s přípravou Hráče a s jeho účastí na

utkáních a ostatních jednáních a činnostech konaných v zájmu Klubu. Těmito náklady se rozumí zejména náklady Klubu na dopravu, ubytování, stravování, zdravotní péči, regeneraci a rehabilitaci. 4. Poskytovat hráči za rok volno v délce 6ti týdnů. Klub má právo stanovit Hráči

konkrétní období čerpání tohoto volna. B. Hráč je povinen : 1. Hrát podle této smlouvy hokej ve všech zápasech ligové soutěže, zápasech All Stars,

mezinárodních zápasech, exhibicích a jiných zápasech Klubu, ke kterým byl nominován podle svých nejlepších schopností pod vedením a řízením Klubu. 2. Nastoupit v dobré fyzické kondici a připravenosti odpovídající úrovni Extraligy

ledního hokeje (dále jen „ELH“) do Klubového tréninkového kempu v místě a čase, stanoveném Klubem a v dobré fyzické i psychické kondici a připravenosti odpovídající úrovni ELH se udržovat po celou dobu platnosti této smlouvy. 3. Zúčastňovat se tréninků, utkání, soustředění a regenerace, jakož i dalších akcí Klubu,

sledujících zvýšení prosperity Klubu a směřujících k jeho propagaci, k nimž byl Klubem nominován. 4. Zdržet se jakéhokoliv chování a jednání, které by bylo na újmu zájmům Klubu. 5. Respektovat ustanovení soutěžních, přestupních a disciplinárních řádů soutěží, kterých

se Klub účastní, jakožto i pravidel ledního hokeje. 6. Neužívat žádné léky, či jiné prostředky, bez předchozího souhlasu lékaře Klubu.

Neužívat dopingové prostředky a na požádání Klubu, či jiného oprávněného orgánu se podrobit antidopingové zkoušce. 7. Nezúčastňovat se, a to ani prostřednictvím třetí osoby, sázkových a obdobných soutěží,

loterií a akcí, majících vztah k utkáním Klubu či výsledkům utkání hokejových zápasů, k nimž byl nominován. 8. Nepřijímat bez předchozího písemného souhlasu Klubu jakákoliv peněžitá a nepeněžitá

plnění od třetích osob, která mají nebo by mohla mít souvislost s výsledky hokejových utkání Klubu. 9. Neposkytovat žádné informace o činnosti Klubu, které by mohly být využity nebo

zneužity proti jeho zájmům a zachovat mlčenlivost o výši sjednaných odměn. Tyto povinnosti má i po skončení platnosti této smlouvy, jakož i po dobu případného postoupení práv a závazků z této smlouvy jinému klubu. 10. Zlepšovat své fyzické a psychické, jakož i hokejové schopnosti a dovednosti. 11. Neprovozovat bez předchozího písemného souhlasu Klubu žádné další sporty, a to ani

rekreačně, zejména fotbal, basketbal, házenou, hokejbal, box, sjezdové lyžování,

97

floorball, in-line hokej a další, které by mohly být na újmu jeho schopností hráče ledního hokeje. Tento souhlas nebude Klubem bezdůvodně odpírán. 12. Neprovozovat bez předchozího písemného souhlasu Klubu žádnou jinou samostatnou

ani jinou výdělečnou činnost, která by omezovala či jinak zasahovala do jeho povinností dle této smlouvy. 13. V případě neschopnosti dostát svým závazkům podle této smlouvy ze zdravotních

důvodů, podrobit se zdravotní péči a rehabilitaci ve spolupráci s Klubovým lékařem. 14. Nejednat s žádnými jinými kluby, hráči či agenty, či jinými osobami, oprávněnými

jednat za kluby, o Hráčových současných nebo budoucích službách bez předchozího písemného souhlasu Klubu. IV. Zvláštní ujednání 1. Hráč touto smlouvou uděluje Klubu výlučné svolení jakýmkoli v den podpisu známým

technickým způsobem pořídit a použít písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy, týkající se Hráče, jakož i jeho projevy osobní povahy. Hráč dále uděluje Klubu výlučné svolení společně se shora uvedeným nebo samostatně použít jeho jméno, pravdivé údaje týkající se jeho cti a důstojnosti, jakož i údaje z jeho soukromí s výjimkou nejužšího soukromí - intimní sféry. 2. Svolení podle odst. 1 uděluje Hráč ke všem účelům, které přímo nebo nepřímo souvisí

s ledním hokejem a popularitou Hráče, včetně účelů propagace vlastní činnosti Klubu, hokejové soutěže, ledního hokeje obecně, jakož i k propagaci výrobků , služeb a názvů třetích osob s využitím společenského postavení a známosti Hráče, jakožto osoby výjimečné svým talentem, schopnostmi a dovednostmi v ledním hokeji. Svolení podle odst. 1 se uděluje ke komerčním i nekomerčním účelům. Použití projevů osobní povahy však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy Hráče. 3. Oprávnění, které Klub získává podle odst. 1 a 2, je Klub oprávněn vykonávat

samostatně nebo prostřednictvím třetích osob. Klub je oprávněn získané oprávnění nebo jeho část zdarma či za úplatu postoupit třetím osobám s tím, že jeho vlastní oprávnění tím není dotčeno. 4. Shora uvedenou výlučností není dotčeno ani omezeno právo třetích osob na oprávněné

zásahy do osobních práv Hráče podle obecně závazných předpisů, zejména podle §12 odst. 2 a 3 občanského zákoníku, jakož i ze skutečnosti, že Hráč má z hlediska ochrany osobnosti postavení osoby veřejného zájmu. K ostatním zásahům třetích osob do osobního práva Hráče, zejména ke komerčnímu využití písemností, osobní povahy, podobizen, obrazových snímků a obrazových a zvukových záznamů, týkajících se Hráče , jakož i jeho projevů osobní povahy, jména, soukromí, cti a důstojnosti, je Hráč oprávněn udělit třetím osobám svolení pouze na základě předchozího písemného souhlasu Klubu.

98

V. Postoupení práv a závazků 1. Klub je oprávněn postoupit svá práva a povinnosti z této smlouvy jinému hokejovému

klubu. Takové postoupení musí Hráči oznámit písemně předem s uvedením místa a času, kde má Hráč nastoupit, jakož i doby, po kterou má postoupení trvat. Takové postoupení musí být v souladu s předpisy a řády Českého svazu ledního hokeje (dále jen „ČSLH“) a Asociace profesionálních klubů ledního hokeje České republiky (dále jen „APK LH ČR“). 2. Po dobu postoupení práv a závazků plní Hráč své povinnosti dle této smlouvy vůči

Klubu, jemuž byly práva a povinnosti postoupeny. 3.

VI. Zdravotní nezpůsobilost Hráče 1. Nebude-li Hráč schopen dostát svým závazkům dle této smlouvy ze zdravotních

důvodů, majících příčinu v plnění hráčských povinností dle této smlouvy, náleží mu základní odměna, a to dle ust. čl.II. bodu 1. této smlouvy. 2. Nebude-li Hráč schopen dostát svým závazkům dle této smlouvy ze zdravotních

důvodů, které nemají příčinu v plnění hráčských povinností dle této smlouvy, z důvodu fyzické či psychické nepřipravenosti, či z důvodů jiných, je Klub oprávněn pozastavit plnění svých povinností dle této smlouvy. Tím není dotčeno právo Klubu na postup podle ostatních ustanovení této smlouvy. 3. Zdravotní způsobilost Hráče a příčiny jeho eventuální nezpůsobilosti posuzuje lékař

Klubu. Nesouhlasí-li Hráč nebo Klub s jeho posouzením, předloží vše neprodleně nezávislému specialistovi (znalci), který zdravotní způsobilost či nezpůsobilost posoudí s konečnou platností. Smluvní strany se zavazují považovat jeho názor v této věci za konečný. VII. Důsledky porušení povinností 1. Při podstatném a opakovaném porušení závazků podle této smlouvy může jedna

Smluvní strana tuto smlouvu vypovědět, porušuje-li druhá Smluvní strana své povinnosti i po té, co byla k jejich plnění písemně vyzvána a na možnost výpovědi výslovně upozorněna. 2. Podstatným porušením závazků dle této smlouvy se rozumí zejména každé jednotlivé

porušení jedné z povinností dle ust.čl. III. a IV. této smlouvy. 3. Klub je povinen na případnou písemnou výzvu Hráče dle ust. čl.VII. bodu 1. a 2. této

smlouvy splnit své prokazatelné povinnosti do třiceti kalendářních dnů po obdržení této výzvy. 4. Při nepodstatném porušení závazků ze smlouvy může druhá Smluvní strana požadovat

jejich plnění. Tím není dotčeno právo na náhradu škody a na zaplacení smluvní pokuty.

99

5. Výpovědí smlouvy není dotčeno právo na náhradu škody a na zaplacení smluvní

pokuty. Klub je zejména oprávněn vymáhat od Hráče finanční odškodnění za prostředky vložené do jeho přípravy. VIII. Smluvní pokuty 1. Pro případ porušení závazků z této smlouvy včetně jejich dodatků si Smluvní strany

mohou v dodatku této smlouvy sjednat podle § 544 a násl. občanského zákoníku smluvní pokuty. 2. Smluvní pokuty, sjednané touto smlouvou, hradí povinná Smluvní strana nezávisle na

tom, zda a v jaké výši vznikne druhé Smluvní straně v této souvislosti škoda, kterou může oprávněná Smluvní strana uplatňovat a vymáhat samostatně. O tyto smluvní pokuty budou Hráči sníženy splátky sjednané odměny. IX. Skončení smlouvy 1. Tato smlouva končí: a) ukončením doby, na kterou byla uzavřena, b) dohodou Smluvních stran ke dni, který je v dohodě o jejím skončení uveden, c) výpovědí smlouvy, d) uplatněním opčního práva Klubem uplynutím ……………………………………. 2. Výpovědí smlouvy smlouva končí následujícího dne po doručení výpovědi druhé

Smluvní straně. V případě jakýchkoli nejasností při zaslání výpovědi doporučeným dopisem se má zato, že byl tento doručen třetího dne po jeho odeslání. Výpověď musí být písemná a musí v ní být uveden její důvod. Výpověď lze dát pouze z důvodů uvedených v čl.VII. bodu 1. až 3. a v čl.X. bodu 4. této smlouvy. 3. Při ukončení smlouvy se další uplatnění Hráče řídí platnými předpisy a řády ČSLH,

APK LH a Mezinárodní hokejové federace (dále jen „IIHF“). 4. Klub si vyhrazuje právo stanovit výši odstupného za uvolnění hráče v době platnosti

této smlouvy. Právo na odstupné má Klub i po skončení této smlouvy.

X. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou

……………………….

od

………………………….

do

……….………………..

s opčním právem Klubu do …………………………….. 2. Pokud Klub do

………………………………

neoznámí písemně Hráči zájem Klubu na trvání

smlouvy, tato smlouva k

……………………………….

končí.

100

3. V případě, že některá ustanovení této smlouvy se stanou neplatná pro rozpor s obecně

platnými právními předpisy, nemá tato dílčí neplatnost vliv na platnost smlouvy jako celku. 4. Nemožnost dostát závazkům z důvodu vyšší moci

(válka, živelní pohroma apod.), jakožto i z důvodu přerušení soutěže či ztráty oprávnění Klubu k činnosti, je pro Klub důvodem k výpovědi smlouvy.

5. Pokud má podle této smlouvy učinit jedna Smluvní strana druhé Smluvní straně

písemné oznámení či podání, činí tak doporučeným dopisem, zaslaným na adresu sídla Klubu, nebo bydliště Hráče, které jsou uvedeny v záhlaví této smlouvy nebo osobním předáním proti podpisu druhé Smluvní strany. 6. Hráč bere na vědomí, že jako osoba samostatně výdělečně činná, je povinen dostát

svým závazkům dle příslušných zákonů v platném znění. 7. V případě sporů z této smlouvy se Smluvní strany zavazují předložit spor nejprve

smírčímu řízení. Nepodaří-li se věc vyřešit smírem do 60ti dnů od podání návrhu smírčímu orgánu, může se kterýkoli Smluvní strana domáhat ochrany svých práv u obecného soudu v ČR. 8. Pokud se v této smlouvě používá termínu „odměna“, rozumí se tím cena sportovních

výkonů a ostatních práv, poskytovaných podle této smlouvy, sjednaná ve smyslu Zák. č. 526/90 Sb. o cenách. 9. Všechna předchozí ujednání, ke kterým došlo před uzavřením této smlouvy a která se

nestala jejím obsahem, pozbývají podpisem této smlouvy platnosti. 10.

Jakékoliv změny nebo dodatky této smlouvy musí být učiněny písemně a oběma Smluvními stranami podepsány. Tím se stávají nedílnou součástí této smlouvy.

11.

Tato smlouva podléhá v plném znění registraci APK LH ČR a bez této platně zaregistrované smlouvy nemůže Hráč startovat v ELH.

12.

Smluvní strany prohlašují, že tato smlouva byla sepsána podle projevů jejich svobodné a vážné vůle, těmto projevům odpovídá a jako takovou ji ve třech vyhotoveních podepisují. Jedno vyhotovení obdrží Hráč, jedno Klub a jedno APK LH ČR.

V

………………………………………….

dne

………………….…………..

Hráč:

..........................................

Klub:

...................................................

Zástupce Hráče:

..........................................

Klub:

...................................................

APK LH ČR: (ředitel)

Smlouva zaregistrována dne: .....................………….............

101

........................………...........................

Příloha č.3: Přehled nejzajímavějších přestupů a hostování českých hráčů LH 2007 Ambruz Martin Balaštík Jaroslav Badžo Marek Benýšek Ladislav Biegl Radovan a.s. Bílek Vítězslav Vary Blaťák Miroslav Brendl Pavel Čachotský Tomáš Čaloun Jan Čáslava Petr Čech Vratislav Čutta Jakub

Vsetín/Toruň (POL) HV 71 Jönköping (SWE) Sareza Ostrava HC Sparta Praha Třinec/Prostějov

HC Kometa Group Brno RI Okna Zlín Cracovia Krakow (POL) ? Vsetínská hokejová

HC Kladno

HC Energie Karlovy

Mora (SWE) Mora (SWE) HC Dukla Jihlava HC Moeller Pardubice HC Moeller Pardubice HC Kladno/Plzeň Bílí Tygři Liberec

Ufa (RUS) Brynäs Gävle (SWE) HC Znojemští Orli HC Slovan Ústečtí Lvi Čerepovec (RUS) HC Kometa Group Brno Nižněkamsk (RUS)

Demel Tomáš Dlouhý Radek Dresler Jan Dvořák Michal Ďurák Miroslav Falta Pavel Fiala Radek Fikrt Michal Franěk Petr Litvínov Frolo Tomáš Budějovice Graňák Dominik Grof Jakub Vary Havel Michal Havel Lukáš Heřman Jan Heš Jiří Hlinka Jaroslav (NHL) Hluchý Milan Vary Horáček Jan (RUS) Hrabal Josef a.s. Hronek Lukáš Hruška Radim Hudáček Vladímír Hudec Stanislav Chrenko Tomáš Ivan Marek Jasečko Stanislav Jass Maris Kašpařík Pavel Káňa Tomáš Kloz Vojtěch Kohn Ladislav

Vsetín /Lada Togliatti (RUS) HC Slavia Praha HC Vítkovice Steel HC Energie Karlovy Vary Kežmarok (SVK) Anyang Halla (KOR) HC Chemopetrol Litvínov Ústečtí Lvi / Žlobin (BLR) Iserlohn (GER)

HC Znojemští Orli ? HC Lasselsberger Plzeň HC Lasselsberger Plzeň RI Okna Zlín Bílí Tygři Liberec HC Kometa Group Brno Bílí Tygři Liberec HC Chemopetrol

HC Oceláři Třinec

HC Mountfield České

HC Slavia Praha HC Slovan Ústečtí Lvi

Färjestad (SWE) HC Energie Karlovy

HC Kladno HC Slavia Praha HC Lasselsberger Plzeň Dukla Trenčín (SVK) HC Sparta Praha

HC Sparta Praha ? HC Slovan Ústečtí Lvi HC Vítkovice Steel Colorado Avalanche

HC Kladno

HC Energie Karlovy

RI Okna Zlín

Vitjaz Podolsk Čechov

Čerepovec (RUS)

Vsetínská hokejová

HC Slavia Praha HC Kometa Group Brno HC Lasselsberger Plzeň HC Vítkovice Steel HC Energie Karlovy Vary HC Slovan Ústečtí Lvi HC Vítkovice Steel HC Slavia Praha RI Okna Zlín HC Vítkovice Steel HC Energie Karlovy Vary Blues Espoo (FIN)

? HC Vítkovice Steel CSKA Moskva (RUS) ? Nitra (SVK) BK Mladá Boleslav HC Lasselsberger Plzeň ? Bílí Tygři Liberec St. Louis Blues (NHL) HC Kometa Group Brno CSKA Moskva (RUS)

102

Kopecký Milan Koreis Jakub Kovář Robin

HC Chemopetrol Litvínov San Antonio Rampage (AHL) RI Okna Zlín

? Ilves Tampere (FIN) ?

Kratěna Ondřej Kropáč Radoslav (SVK) Kucharczyk Radim Kučný Jiří Kutlák Zdeněk Malec Tomáš Melenovský Marek Vary Micka Tomáš Mojžíš Tomáš (RUS) Morava Marian Mrázek František Nádašdi Tomáš Nedorost Václav Nedorost David Nedvěd Zdeněk Němeček Roman Nikolov Angel Novák Jan Podkonický Andrej (RUS) Procházka Radek Prorok Ivo Pulpán Lukáš Richter Martin Rob Luboš a.s. Říha Vladimír Salfický Dušan Sičák Vladimír Budějovice Sloboda Karol Sobotka Vladimír Staněk Pavel Stantien Roman a.s. Stehlík Richard (NHL) Straka Josef Straka Michal Suchan Jaroslav Brod Šaffer Adam Štefl Martin Švagrovský David Švarný Ivan Tesařík Radim Tomajko Jan Tomík Róbert Ton Karel Trnka Pavel Tvrdek Kamil Ťupa Martin Vaic Ľubomír

HC Sparta Praha HC Vítkovice Steel

Kärpät Oulu (FIN) Slovan Bratislava

HC Znojemští Orli Vsetínská hokejová HC Mountfield České Budějovice Ottawa Senators (NHL) RI Okna Zlín

? MsHk Žilina (SVK) Ambri-Piotta (SUI) HC Oceláři Třinec HC Energie Karlovy

HC Slovan Ústečtí Lvi St.Louis(NHL)/Peoria

HC Slavia Praha Sibir Novosibirsk

HC Dukla Jihlava HC Moeller Pardubice HC Slovan Ústečtí Lvi HC Mountfield České Budějovice HC Znojemští Orli Anyang Halla Winia (Korea) HC Znojemští Orli HC Chemopetrol Litvínov Ak Bars Kazaň (RUS) Bílí Tygři Liberec

HC Kometa Group Brno HC Slovan Ústečtí Lvi HC Kladno Bílí Tygři Liberec HC Berounští Medvědi HC Kladno HC Slavia Praha HC Lasselsberger Plzeň ? Vitjaz Podolsk Čechov

HC Vítkovice Steel HC Chemopetrol Litvínov HC Lasselsberger Plzeň Hartford Wolf Pack (AHL) HC Sparta Praha

HC Znojemští Orli HC Vítkovice Steel MsHk Žilina (SVK) HC Moeller Pardubice Vsetínská hokejová

HC Znojemští Orli HC Sparta Praha Malmö (SWE)

HC Dukla Jihlava Nižnyj Novgorod (RUS) HC Mountfield České

Skalica (SVK) HC Slavia Praha HC Kometa Group Brno HC Mountfield České Budějovice

HC Slavia Praha Boston Bruins (NHL) MsHk Žilina (SVK) Vsetínská hokejová

HC Sparta Praha

Nashville Predators

Lukko Rauma (FIN) HC Energie Karlovy Vary HC Dukla Jihlava

Čerepovec (RUS) ? Slavia Praha/Havlíčkův

HC Lasselsberger Plzeň HC Vsetínská hokejová a.s. Arizona Sundogs (CHL) Nitra (SVK) HC Oceláři Třinec Bílí Tygři Liberec RI Okna Zlín HC Sparta Praha HC Lasselsberger Plzeň HC Energie Karlovy Vary Litvínov/Mladá Boleslav Bílí Tygři Liberec

HC Slovan Ústečtí Lvi HC Sparta Praha HC Sparta Praha HC Oceláři Třinec HC Znojemští Orli ? ? KLH Chomutov HC Vítkovice Steel ? KLH Chomutov HC Sparta Praha

103

Vantuch Lukáš Varaďa Václav Vlasák Tomáš Vobořil Milan Litvínov Vojta Jakub

Lethbridge (WHL) Davos (SUI) Linköping (SWE) HC Lasselsberger Plzeň

Bílí Tygři Liberec Langnau (SUI) HC Lasselsberger Plzeň HC Chemopetrol

Ottawa 67's (OHL)

HC Sparta Praha

Vomela Lukáš Vostřák Pavel Vrbata David (SVK) Vyhlídal Michael Brod Zeliska Lukáš Zeman Jiří

HC Mountfield České Budějovice HC Slovan Ústečtí Lvi Stjernen (NOR) HC Kometa Group Brno HC Sparta Praha HK Aquacity Poprad Mladá Boleslav/Kometa Brno

HC Rebel Havlíčkův

Prince Albert (WHL) HC Kladno

HC Oceláři Třinec HC Slovan Ústečtí Lvi

104

Příloha č.4: Vývoj počtu českých hokejistů v NHL 1969 - 2003 1969/70: 1 (Jiřík), 1977/78: 1 (Nedomanský), 1978/79: 1 (Nedomanský), 1979/80: 2 (Crha, Nedomanský), 1980/81: 3 (Crha, Ďuriš, Nedomanský), 1981/82: 4 (Bubla, Fryčer, Hlinka, Nedomanský), 1982/83: 9 (Bubla, Dvořák, Ďuriš, Fryčer, Hlinka, Ludvig, Nedomanský, Nový, Pouzar), 1983/84: 5 (Bubla, Dvořák, Fryčer, Ludvig, Pouzar), 1984/85: 8 (Bubla, Černík, Dvořák, Fryčer, Chalupa, Ludvig, Pouzar, P. Svoboda), 1985/86: 5 (Bubla, Fryčer, Klíma, Ludvig, P. Svoboda), 1986/87: 7 (Fryčer, Klíma, Ludvig, Musil, Pivoňka, Pouzar, P. Svoboda), 1987/88: 8 (Fryčer, Jiří Hrdina, Klíma, Ludvig, Musil, Pivoňka, Prajsler, P. Svoboda), 1988/89: 10 (Fryčer, Hrdina, Klíma, Ludvig, Musil, Pivoňka, Prajsler, P. Svoboda, Ševčík, Volek), 1989/90: 11 (Hořava, Hrdina, Klíma, Látal, Musil, Pivoňka, Prajsler, Růžička, P. Svoboda, Ševčík, Volek), 1990/91: 19 (Hašek, Holík, Hořava, Hosták, Hrdina, Jágr, Klíma, Kron, F. Kučera, Látal, Musil, P. Nedvěd, Pivoňka, Reichel, Růžička, Sršeň, P. Svoboda, Šejba, Volek), 1991/92: 20 (Beránek, Hašek, Holík, Hosták, Hrdina, Jágr, Klíma, Kron, F. Kučera, Látal, Musil, P. Nedvěd, Pivoňka, Prajsler, Reichel, Ručinský, Růžička, P. Svoboda, Volek, Vůjtek), 1992/93: 25 (Beránek, Hamr, Hamrlík, Hašek, Holík, Jágr, Jelínek, Klíma, Kron, Kučera, Lang, Musil, P. Nedvěd, Otevřel, Pivoňka, Reichel, Ručinský, Růžička, Straka, P. Svoboda, Šlégr, Šmehlík, Tichý, Volek, Vůjtek), 1993/94: 29 (Augusta, Beránek, Grošek, Hamr, Hamrlík, Hašek, Holaň, Holík, Jágr, Klíma, Kron, Kroupa, F. Kučera, Lang, Modrý, Musil, P. Nedvěd, Otevřel, Pivoňka, Reichel, Ručinský, Růžička, Straka, Svoboda, M. Sýkora, Šlégr, Šmehlík, Volek, Vůjtek), 1994/95: 29 (Beránek, Bičánek, Bonk, Grošek, Hamrlík, Hašek, Holaň, Holík, Jágr, Klíma, Kron, Kroupa, Kučera, Lang, Malík, Modrý, Musil, Neckář, P. Nedvěd, Z. Nedvěd, Pivoňka, Reichel, Ručinský, Straka, Svoboda, M. Sýkora, Šlégr, Šmehlík, Tichý), 1995/96: 35 (Beránek, Bonk, Čaloun, Dvořák, Eliáš, Grošek, Hamrlík, Hašek, Holaň, Holík, Jágr, Klíma, Kohn, Kron, Kroupa, F. Kučera, Lang, Musil, Neckář, P. Nedvěd, Z. Nedvěd, Marha, Malík, Modrý, Pivoňka, Ručinský, Straka, Svoboda, M. Sýkora, P. Sýkora, Šlégr, Tichý, Varaďa, J. Vopat, R. Vopat),

105

1996/97: 38 (Beránek, Bičánek, Bonk, Čaloun, Dvořák, Eliáš, Grošek, Hamrlík, Hašek, Holík, Jágr, Klíma, Kron, Kroupa, F. Kučera, Malík, Marha, Modrý, Musil, Neckář, P. Nedvěd, Z. Nedvěd, Pivoňka, Prospal, Reichel, Ručinský, Straka, Svejkovský, Svoboda, M. Sýkora, P. Sýkora, Šmehlík, Turek, Varaďa, Vokoun, J. Vopat, R. Vopat, Zábranský), 1997/98: 39 (Benýšek, Bičánek, Bonk, Bulis, Buzek, Dvořák, Eliáš, Grošek, Hamrlík, Hašek, Holík, Jágr, Kohn, Kron, Kroupa, Kubina, Lang, Neckář, P. Nedvěd, Marha, Musil, Pivoňka, M. Procházka, Prospal, Reichel, Ručinský, Straka, Svejkovský, Svoboda, P. Sýkora, Šlégr, Šmehlík, Trnka, Turek, Varaďa, J. Vopat, R. Vopat, Vůjtek, Zábranský), 1998/99: 52 (Augusta, Beránek, Bičánek, Bětík, Bonk, Bulis, Buzek, Dvořák, Eliáš, Grošek, Gureň, Hamrlík, Hašek, Hejduk, Holík, Jan Hrdina, Jágr, T. Kaberle, Klíma, Kohn, Kron, Kuba, Kubina, Lang, Malík, Marha, Modrý, Musil, Neckář, P. Nedvěd, Němeček, Pivoňka, Prospal, Reichel, Rosa, Ručinský, Skrbek, Straka, Svejkovský, P. Svoboda, M. Sýkora, P. Sýkora, P. Sýkora II, Šlégr, Šmehlík, Špaček, Trnka, Turek, Varaďa, Vokoun, J. Vopat, R. Vopat), 1999/2000: 56 (Beránek, Bičánek, Bonk, Bulis, Buzek, Dvořák, Eliáš, Fischer, Grošek, Gureň, Hamrlík, Hašek, Hejduk, Hlaváč, Hnilička, Holík, Hrdina, Jágr, F. Kaberle, T. Kaberle, Kohn, Kron, Kuba, Kubina, Lang, Malík, Marha, Míka, Modrý, Moravec, Neckář, P. Nedvěd, Němeček, Patera, Posmyk, M. Procházka, Prospal, Rachůnek, Rosa, Rozsíval, Ručinský, Straka, Svejkovský, P. Svoboda, P. Sýkora, Škoula, Šlégr, Šmehlík, Špaček, Štefan, Trnka, Turek, Varaďa, Vokoun, J. Vopat, Vůjtek), 2000/01: 71 (Benýšek, Beránek, Bičánek, Bonk, Bulis, Buzek, Divíšek, Dvořák, Čaloun, Čechmánek, Eliáš, Čutta, Fischer, Grošek, Hamrlík, Hašek, Havlát, Hejduk, Hlaváč, Hnilička, Holík, Hrdina, Hubáček, Jágr, F. Kaberle, T. Kaberle, Klesla, Klouček, Kohn, Kolařík, Kraft, Kron, Kuba, Kubina, F. Kučera, Kutlák, Lang, Malík, Marha, Melichar, Modrý, Musil, Neckář, P. Nedvěd, Patera, Posmyk, Prospal, Rachůnek, Rozsíval, Ručinský, Skrbek, Straka, P. Svoboda, P. Svoboda II, M. Sýkora, P. Sýkora, Šimíček, Škoula, Šlégr, Šmehlík, Špaček, Špaňhel, Štefan, Tenkrát, Trnka, Turek, Varaďa, Vašíček, Vlasák, Vokoun, Výborný), 2001/02: 77 (Bednář, Benýšek, Bičánek, Bonk, Brendl, Bulis, Buzek, Čechmánek, Divíšek, Dopita, Dvořák, Eliáš, Erat, Čutta, Fischer, Grošek, Hamrlík, Hašek, Havlát, Hejduk, Hlaváč, Hnilička, Holík, Hrdina, Huml, Jágr, F. Kaberle, T. Kaberle, Klesla, Klouček, Kohn, Kolařík, Kotalík, Kraft, Krajíček, Kron, Kuba, Kubina, Kučera, Lang, Malík, Martínek, Melichar, Modrý, Neckář, Nedorost, P. Nedvěd, Pilař, Piroš, Píša, Pletka, Prospal, Prusek, Rachůnek, Reichel, Rozsíval, Ručinský, Schnábel, Skrbek, Straka, J. Svoboda, P. Sýkora, Šimíček, Škoula, Šlégr, Šmehlík, Špaček, Špaňhel, Štefan, Tenkrát, Trnka, Turek, Varaďa, Vašíček, Vokoun, Vrbata, Výborný), 2002/03: 73 (Bednář, Benýšek, Blatný, Bonk, Brendl, Bulis, Buzek, Čajánek, Čechmánek, Dopita, Dvořák, Eliáš, Erat, Fischer, Grošek, Hamrlík, Havlát, Hejduk, Hemský, Hlaváč, Hnilička, Holík, Hrdina, Huml, Jágr, F. Kaberle, T. Kaberle, Klesla, Klouček, Kohn, Kotalík, Kraft, Kristek, Kuba, Kubina, Kůrka, Kutlák, Lang, Malík, Martínek, Melichar, Modrý, Neckář, Nedorost, P. Nedvěd, Pilař, Piroš, Píša, Prospal, Prusek, Rachůnek, Reichel, Rosa, Rozsíval, Ručinský, Schnábel, Sivek, Straka, J. Svoboda, P. Sýkora, Škoula, Šmehlík, Špaček, Štefan, Trnka, Turek, Varaďa, Vašíček, Vokoun, Vrbata, Vůjtek, Výborný, Žižka).

106