Resumé | Články | Praha je kulturním státem ve státě
Praha je kulturním státem ve státě Kdysi kolem toho býval velký povyk. Dnes to vypadá, jako kdyby situace při rozdělování peněz na kulturu nikoho příliš netrápila. Nebo se snad jedná pouze o klid před bouří? Situace při rozdělování kulturních grantů je ovlivňována velmi úzkým okruhem lidí, kteří mají v rukou projekty za milionové částky.
Na první pohled to vypadá jako ideální situace. Hlavní město Praha, kulturní a historický poklad, jehož statut nikdo nezpochybňuje, si může dovolit to, čeho se nedostává ani na celostátní úrovni. Podobně tomu je i u jiných hlavních měst…
Je to vlastně naprosto logické, neboť Praha tvoří nejen ekonomicky největší objem tzv. hrubého domácího produktu v České republice – celých 25 procent, tedy celou jednu čtvrtinu, ale v paritě kupní síly dosáhla Praha hodnot přes 40 milionů korun, zatímco ostatní území činila v průměru nějakých 16 milionů. V hlavním městě sídlí klíčové instituce, prezident, vláda, parlament, soudy, média i odborníci. A také umělci.
K tomu se nepotřebujete ani dívat do žádné statistické ročenky: je to zřejmé na první pohled. Objem kulturních statků se zde zkrátka nedá měřit s žádným jiným městem. Zatímco například v Brně se částky na podporu kulturních projektů pohybují v tisících, v Praze zpravidla v milionech korun.
Karty v ruce ale mají často lidé, kteří jsou propojeni přímo (či nepřímo) s projekty, o nichž se hlasuje. Nikdo vám to neřekne přímo, ale je to veřejné tajemství. „Dříve se alespoň chodilo za dveře,“ říká jeden z bývalých odborníků, který zná poměry v komisi, „pokud jste se na něčem podílel.“ A dnes? Jen krčí rameny… Neví, a zdá se, že ani nechce vědět. Také žádá o grant.
Odborná grantové komise pro oblast kultury na Magistrátu hlavního města Prahy, je zcela exkluzivním orgánem: rozhoduje dvakrát do roka – na podzim a na počátku roku – o udělení podpory kulturním projektům. Na jejich rozhodnutí závisí nejen stabilita činnosti, ale i konkrétní úroveň produkce. O jaký jde vlastně systém? „Není to systém ideální,“ připouští Václav Novotný, náměstek primátora hlavního města Prahy a radní pro kulturu a národní menšiny, stranicky příslušný k TOP 09, „ale soudím, že nejlepší možný a nejlepší dosažitelný, který je k mání.“
A dodává: „Dokonalá spravedlnost je vlastní možná Bohu, my pracujeme pouze s lidmi.“
Velký objem prostředků, fundované osobnosti
Kdo to už někdy zkusil, už po čase ví, jak na to. A ví také, s čím zachází. Žádosti na rok následující se od letoška nově odevzdávaly koncem dubna, radní je definitivně schvalují po konečném schválení městského rozpočtu v lednu.
Je to prostě politika. A nejde tu o malé peníze. „Prostředky na podporu kultury v Praze činí jeden a čtvrt miliardy korun,“ říká náměstek a radní pro kulturu Václav Novotný. „To jsou 2,5 procenta městského rozpočtu a přesahuje i takový objem, který je považován za ideální. Na státní úrovni se totiž hovoří o jednom procentu,“ upřesňuje. Ano, Praha vychází ve srovnání se státem jako „stát ve státě“.
Buďme ale konkrétní – a upřesňuje to i náměstek Novotný – velký objem z této částky, 250 milionů korun, jde ročně na podporu Městské knihovny v Praze. Na podporu „živé kultury“, jak poznamenává Jiří Liška (TOP 09), zastupitel a předseda grantové komise Rady hlavního města Prahy, jde o částku cca 300 milionů korun.
Systém se dělí na několik úrovní. Podpora je poskytována prostřednictvím víceletých a jednoletých grantů. Ty víceleté jsou věnovány „dlouhodobějším projektům, aby mohli organizátoři své akce plánovat v dlouhodobějším horizontu“. Praha je podle čísel štědrá. „Praha je největším podporovatelem živé kultury v ČR,“ připomíná hrdě zastupitel Liška.
Ve srovnání s podílem prostředků, vyčleňovaných ze státního rozpočtu, který v dějinách České republiky nikdy nedosáhl ani na jednoho procenta, to vypadá skutečně velkoryse. Ačkoliv se v různých obdobích různí politici zaklínali na stání úrovni jedním procentem, nikdo z ministrů kultury polistopadové éry na něj nedosáhl. Návrh na příští rok 2014 přitom předpokládá zatím nejvyšší nárůst – na 0,86 procenta s podílem téměř 10, 5 milionů korun.
Je ovšem poněkud paradoxní, že to navrhla právě vláda Jiřího Rusnoka, vláda přechodná a nyní stále v demisi. Vláda bez zodpovědnosti není nikomu zodpovědná?
Praha, která disponuje širokou škálou kulturních aktivit, již několik let postupuje při posuzování kulturních projektů na základě rozhodování odborníků. Ti tvoří velmi silnou skupinu, která rozhoduje o bytí a nebytí.
Patnáctičlenná grantová komise je tvořena čtrnácti odbornými zástupci (pro každé ze sedmi uměleckých odvětví po dvou), jmenovanými na tři roky. Jeden zastupitel, nyní právě Jiří Liška, má pouze roli moderátora. Náměstek Novotný vysvětluje, že „granty představují základní způsob, jak financovat tzv. vnější kulturu, aniž by byly „bezprostředně vázány na Prahu“.
Dříve fungoval vedle grantů ještě další prvek – totiž partnerství, které bylo ovšem často kritizováno, neboť vycházelo z rozhodování zastupitelů, což podle Novotného vedlo k obavám z klientelismu. „Všeobecně se mělo za to, že zastupitelé nejsou odborníci, kteří by dokázali odborně a způsobile posoudit uměleckou hodnotu jednotlivých projektů,“ poznamenává náměstek Novotný. Podle usnesení Rady hlavního města Prahy č. 979 ze dne 26. června 2012 ale tato forma nebyla zrušena zcela. Město si vyhradilo podporu cen v oblasti kultury a umění, celoměstských a krajských soutěží a přehlídek neprofesionálního umění a akcí
konaných z jeho přímé iniciativy.
Projekty, posuzované v grantovém systému, se řídí Zásadami pro poskytování grantů, jež město zveřejnilo na svých stránkách. Stejně jako seznam „komise Rady hl. města Prahy pro udělování grantů v oblasti kultury a umění“ je k dispozici na internetových stranách magistrátu.
Náměstek Novotný připomíná, že nyní jsou za oblast literatury zodpovědní editor Michael Špirit a překladatelka Anna Kareninová. „Jsme přesvědčeni,“ říká náměstek Novotný, „že máme k ruce fundované a všeobecně akceptované osobnosti, v jejichž případě nemáme pochybnosti o tom, co nám doporučují, a proto jejich návrhy zase my doporučujeme ke schválení radě a zastupitelstvu.“
Za předchozího primátora Pavla Béma jimi byli v komisi pro literaturu od podzimu roku 2009 kritici Jan Lukeš a Jiří Peňás.
Co vlastně ovlivňuje konečný výsledek? „Posuzování žádosti ovlivňuje míra prospěchu Praze a jejím obyvatelům,“ říká zastupitel Liška, „přece jen jdou to jejich/naše daně… a vliv kulturních akcí na propagaci Prahy a cestovní ruch, který zaměstnává cca 100 tisíc lidí a má významný podíl na ekonomice města.“
Při pohledu na tabulku grantů města Prahy za uplynulých deset let (2004–2013) má výše celkové částky vzestupnou tendenci – a to téměř ve všech ukazatelích (do roku 2008).
1. Granty hl. města Prahy v oblasti kultury a umění v letech 2004–2013 v Kč
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Počet grantů 205
366
430
471
441
368
Počet víceletých grantů
6
14
14
16
16
36
Výše jednoletých grantů
81.530.000
54.003.000
70.663.000
127.120.000
127.421.000
72.140.000
Výše víceletých grantů
55.580.000
113.773.000
121.729.000
95.450.000
95.436.000
159.961.000
Granty celkem 166.776.000 192.392.000 222.570.000 222.857.000 232.101.000 137.110.000
Podle údajů byl rok 2010 nejvyšší: sice méně smluv (368), ale více víceletých grantů (36), poklesla výše jednoletých grantů 72.140.000, ale zvýšila se výše víceletých grantů (159.961.000), granty v celkovém objemu dosáhly částky 232.101.000 korun.
Rostly i částky v partnerstvích za roky 2005–2011.
2. Partnerství hl. města Prahy v oblasti kultury a umění v letech 2005–2012 v Kč
2005
Počet 91 uzavřených smluv
Schválená částka
2006
2007
2008
2009
2010
2011
105
116
168
194
195
224
49.034.000 81.764.000 71.982.000 83.180.000 95.105.000 100.410.000106.755.250
(Zdroj: Magistrát hl. města Prahy – tisková mluvčí Tereza Králová)
Objemy, proporce a lobbing
Objemy částek se ovšem jeví zcela jinak, když se podíváme na jednotlivé umělecké obory. Nejvíce prostředků dostávají divadla, v posledních letech v průměru 51 procent. V závěsu za nimi je hudba se 17 procenty, potom už je to slabší. Výtvarné umění se pohybuje kolem 7 procent a literatura kulhá s 2 procenty. Pozoruhodná kategorie „ostatní“, na níž je v grantové komisi expertem Marta Smolíková, ředitelka Knihovny Václava Havla, zahrnuje „těžko zařaditelné víceoborové projekty.“ (zdroj: Jiří Liška)
Tabulky ukazují roční rozpočty jednotlivých oborů kultury a jejich procentuální podíl.
3. Odhadovaný maximální roční rozpočet podle oboru kultury
v milionech korun
2010
2011
2012
2013
2014
2015
divadlo
96
119
165
204
255
255
hudba
44
40
55
68
85
85
tanec a nonverbální divadlo
23
20
29
36
45
45
výtvarné umění, fotografie a nová média
27
14
20
24
30
30
literatura
5
5
7
8
10
10
audiovizuální umění
7
5
7
8
10
10
ostatní
31
30
42
52
65
65
celkem
233
233
325
400
500
500
4. Odhadované podíly (v %) rozpočtu přidělované na jednotlivé obory kultury
v milionech
2010
2011
2012–2015
divadlo
41
51
51
hudba
19
17
17
tanec a nonverbální divadlo
10
9
9
výtvarné umění, fotografie 12
7
7
a nová média
literatura
2
2
2
audiovizuální umění
3
2
2
ostatní
13
12
12
celkem
100
100
100
(Zdroj: Grantový systém HMP v oblasti kultury a umění v letech 2010–2015 / citováno z dopisu Evropské komise z 15. června 2011)
Zatímco roční rozpočet na divadla vzrostl za poslední tři roky z 96 milionů na 255 milionů, poddimenzované stále zůstává výtvarné umění a fotografie, literatura je na tom stejně jako audiovizuální umění: ročně shodně 10 milionů korun. Víceoborové projekty zařazené mezi „ostatní“ spolknou ale 65 milionů, což je staví hned na druhé místo za divadlo.
Ačkoliv v dokumentu, který zaslala Evropská komise, jež monitorovala grantový systém magistrátu v roce 2011, se uvádí, že „předem nebyly stanoveny žádné limity pro maximální výši podpory, jež může být poskytnuta na každý konkrétní obor kultury“, výsledkem je, že nejvíce dostává divadlo. Kdo takový poměr určil? Radní? Ne, právě grantová komise. Náměstek Novotný si myje ruce, když říká: „Proporce stanoví grantová komise dohodou.“
***
Teatrolog by jistě dodal, že důvodem budou provozní náklady na soubor, inscenace i provoz celého divadla (šatny, kulisy, jeviště i hlediště), ale provoz k přípravě například mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha také není žádná legrace.
Jakou roli ale hraje při takových proporcích lobbing jednotlivých odvětví? Divadla byla vždy silně slyšet, ať už se jednalo o podnikatele typu divadelníků Jana Hrušínského nebo třeba Petra Kratochvíla, literáti a překladatelé se zdají být spíše lidé plaší.
Radní Liška je ovšem přesvědčen, že stávající komise je zárukou objektivity, neboť se jedná o lidi, kteří „nejsou sami žadatelé a pohybují se většinou v akademickém prostředí“. „Těch čtrnáct členů komise má k dispozici ještě hodnotitele a i ti byli vybíráni podle odborných kritérií,“ říká předseda grantové komise
Liška. „Stoprocentní objektivita samozřejmě není myslitelná,“ dodává vzápětí, „ale za daných okolností jsme přesvědčen, že je to nejkvalitnější komise, jakou Praha kdy měla.“
Na rozpornost a ovlivnitelnost má svůj názor i náměstek Novotný, který se domnívá, že „nezávislí odborníci v podstatě neexistují“. „Nezávislý odborník je protimluv, zákonná fikce, nesmysl. Buď jsou lidé odborníci, a v daném oboru dlouhodobě působí a sledují jej, a tudíž dobře znají a mají ucelený názor na žadatele i jejich projekty z daných oblastí, ale tím pádem už nejsou nezávislí,“ vysvětluje. „Anebo jsou to lidé, kteří tuto branži nesledují, žadatele ani jejich počiny z ní neznají a nereflektují je, a no a tím pádem je nelze považovat za odborníky,“ dodává.
Zcela konkrétně se slabost literárních odborníků projevila ve snaze o udělení titulu Město literatury UNESCO, kterou navzdory velkému úsilí právě Praha zatím nezískala. Díky kvalitnímu lobbingu a mezinárodní podpoře, celkovému zázemí a velkorysému financování literatury ji získal na rok 2013 polský Krakov. Praha odešla s prázdnou. Podle náměstka Václava Novotného příslušná komise UNESCO poslala Praze „materiály k dopracování“. „Nepochybujeme o tom, že tento status získáme,“ věří si náměstek a radní Novotný.
Pokud se ale jednotlivé profesní literární svazy a organizace, které se v projektu koordinace scházejí, shodnou, nemusí vyjít snaha naprázdno. Zatím ale stále chybí vědomí síly spojených sil, společenská závažnost tématu se utápí v obecných úvahách o stavu krize, ale bez společné podpory nelze prosadit základní věci.
Politici, kteří jsou volenými zástupci, nenabízejí žádnou vizi kulturní politiky, při níž samozřejmě sehrávají svou roli odborníci. Ale oni by neměli být jen zástěrkou pro korporátní rozhodnutí, kolik kdo dostane, protože spokojeni nebudou vždy všichni. Má-li být demokracie alfou a omegou, nikoliv pouze jen klamavou iluzí na ni, i v případě kulturní politiky musí být taková rozhodnutí politická.
