nouzově
uloženy v jedné místnosfí při MNV. Správce sbírky se vzdal další a odpovědnosti, zvláště když mu věk a zdravotní stav nedovolovaly ve sbírkách pracovat a vést agendu. Náprava nastala v roce 1966, kdy se MNV ujal opravy vily čp. 143. Novou instalaci sbírek PJP v tomto domě na verandě a v jedné místnosti provedli pracovnici Muzea Orlických hor v Rychnově ll. Kn, Jaroslav Helfert Pozn. redakce: Po odchodu dr. J. Helferta ze správy PJP se situace' PJP sťala kritickou. Byla však vyřešena přičleněním PJP k Muzeu Orlických hor jako jeho pobočka. V roce 1969 byly prostory PJP znovu vymalovány, provedeny nové nátěry oken a dveří, Expozice byla znovu instalována. péče
VĚDECKÁ
KONFERENCE O NÁRODNIM OBROZENI V PODORLICKU •
K 200. výročí narození buditele, spisovatele a hudebního skladatele Františka Vladislava Heka (1769-1847) a 160. výročí narození prvního historika Dobrušky, vlasteneckého kněze Josefa Mnohoslava Roštlapila (1809-1888) uspořádaly OV České socialistické akademie, v Rychnově n, Kn., Okresní archív v Rychnově n. Kn., Městské muzeum v Dobrušce, Měst ská lidová knihovna v Dobrušce a Závodní klub JAS v Dobrušce pod záštitou rady MěstNV v Dobrušce a kulturně výchovné komise ONV vRychnově n. Kn, ve dnech 25. a 26. září 1969 v sále ZK JAS v Dobrušce vědec kou konferenci o národním obrození v Podorlicku. Bylo předneseno celkem 16 referátů rozdělených po osmi do dvou dnů, při čemž referáty prvního dne se vztahovaly ke starší generaci reprezentované především J. L. Zieglerem a Fr. Vl. Hekem (manželé Rettigovi, J. M. Král, M. S. Patrčka a další), druhého dne pak ke generaci mladší, která je spojena především se jmény J. M. Roštlapila a jeho přítele, regionálního historika a kněze J. K. Rojka. Se svými příspěvky vystoupili: doc. dr. Miroslav Hroch, CSc (místo českého obrození v Evropě v 19. století), univ. prof. dr. Jan Blahoslav Čapek (východočeské tradice' ve vztahu k Hekovi), oba z filosofické fakulty University Karlovy v Praze, doc. dr. Richard Pražák, CSc z filosofické fakulty University J. E. Purkyně v Brně (o stycích Zieglerovy družiny se slovenskými obrozenci), dr. Josef Johanides ze Základní knihovny Čs. akademie věd v Praze (Hek jako ná246,
rodní a hospodářský buditel; jeho styky a jeho knihovna). dr. Ladislav Hladký, ředitel muzea v Dobrušce (Zieglerova literární družina), dr. Jiří Berkovec z nakladatelství Supraphon v Praze (Hekovo místo v české pastorální tvorbě), Rudolf Zrůbek, prom. etnograf, pracovník Muzea Orlických hor v Rychnově n. Kn. (M. D. Retttigová), dr. Jan Skutil, CSc, ředitel Okresního archívu v Blansku (postava Josefa Dobrovského v české beletrii, zejména pak v Jiráskově románu F. L. Věk); Václav Matouš, prom. historik, rředitel Okresního archívu v Rychnově ri. Kn, (J. M. Roštlapil a J. K. Rojek), Marie Tarantová, členka hudebněvědné sekce Svazu českých. skladatelů z Prahy (tři nezvěstné kantáty opočenského rodáka P. Josefa Vorla), dr. Erik Bouza, ředitel Okresního archívu v Náchodě (členové Vlastenecké hospodářské společnosti ze severovýchodních Čech), ing. Jiří} Zelenka. předseda muzejní rady v Týništi n. Orl. (městský právník v Týništi n. Orl. J. V. Pelikán, zakladatel prvního týnišťského muzea v r, 1839), dr. Miroslav Drašnar z Prahy (zakladatel opočenské nemocnice MUDr. F. A. Skuherský), Josef Netík, předseda MěstNV v Opočně (národohospodář a publicista, opočenský rodák MUDr. F. S. Kodym), Vladimír Škaloud, prom. historik. pracovník Krajského osvětového střediska v Hradci Králové (kněz - revolucionář a vlastenec, jazykovědec, rychnovský rodák J. B.· Podstránský) a Daniela Beczová, prom. ped., učitelka ZDŠ v Novém Městě n. Met. Krčíně (divadlo v Novém Městě n. Met. v první polovině 19. století). Jednání konference včetně diskuse potvrdilo nejen známou skutečnost. že problematika národního obrození Podorlicka je velmi bohatá, ale také to, že je k ní možno a dokonce nutno přistupovat pod novými zornými úhly. Došlo zde ke střetnutí různých protichůdných názorů a k jejich čás tečnému vyjasnění (např. M. Hroch nepovažoval poněmčeni českého obyvatelstva na příliš reálné, s čímž nesouhlasil J. B. Čapek; R. Pražák vystoupil proti dosavadní periodizaci obrození na jazykovou a politickou etapu - uznávaným mezníkem je r. 1830 - a kladl důraz na studium jednotlivých středisek, k nimž náleží i Zieglerovo hradecké centrum). Téměř všechny referáty měly dobrou odbornou úroveň a přinesly řadu nových poznatků. Za zvláště podnětné pokládám příspěvky R. Pražáka a V. Matouše a z obecného hlediska úvodní referát M. Hrocha. Dvoudenní konference nemohla vyřešit všechny otázky spojené s obrozenskou problematikou našeho regionu. V této souvislosti· je třeba podotknout, že samostatné příspěvky by si zasloužily i jiné významné osobnosti této doby, např. častolovický děkan František Raymann (1762-1829). který se jako jeden z prvních v novočeské literatuře pokusil o epos ;a který napsal dvě hry v podorlickém nářečí, a solnický a skuhrovský farář Josef Ehrenberger (1815-1882), jeden z předních soudobých historiků a beletristů. Např. M. Tarantová ve stručné zprávičce o konferenci uveřejněné v říjnovém čísle časopisu G 69 napsala, že na konferenci. postrádala více příspěvků s hudební tématikou. A tak bychom mohli pokra-
~';;if'tt
=
čovat.
Tématických námětů by bylo daleko více. Na řadu problémů, které' bude nutno řešit, bylo zde však alespoň poukázáno a upozorněno. Náležf mezi ně např. otázka rozšíření českých novin, časopisů a knih a jejich. vlivu na národní uvědomění městských a venkovských vrstev, otázka knihoven (tuto problematiku máme zatím zpracovanou pouze pro Náchodskov práci dr. Vlastimila Květenského Knihovny Náchodska za obrození z r. 1968), otázka proč tolik obrozenců pocházelo z našeho kraje nebo> v něm působilo; další neznámou, dosti závažnou, zůstává znalost ekonomické a sociální struktury venkovských měst typu Dobrušky, Rychnova, n. Kn., Vamberka a dalších, jejich poměru k venkovu, vzájemných tržních vztahů atd. Domnívám se, že výsledky bádání v této oblasti. budou mít podstatný význam pro řešení výše nadhozených otázek; Dále je třeba zhodnotit výsledky činnosti vrchnostenských úředníků při zavádění nových hospodářských metod; na konferenci se o to se zdarem pokusil ve svém příspěvku E. Bouza. Dosavadní přístup k národnímu obrození v celé jeho šíři byl totiž vevětšině případů povrchní, i když jistě není možno podceňovat to, co již: bylo vykonáno. Snad nejlépe je tato významná epocha našich dějin prozkoumána a zpracována z hlediska literárněhistorického (viz např. práceJakubcovy, Vlčkovy atd.). Je však třeba zabývat se jí komplexně za spoluúčasti a spolupráce nejen literární historie a historie, ale také ekonomie, sociologie a řady dalších věd (např. statistiky). Syntéza, .která nám ukážev plném rozsahu příčiny a průběh tohoto společenského procesu, bude možná až na základě výsledků tohoto komplexního průzkumu. Při osvětlení některých problémů může napomoci i srovnání s vývojem jiných evropských národů (jak také naznačil ve svém příspěvku M. Hroch). Jednou větou - je třeba jít ke kořenům a nezůstávat jen u lákavého, ale mnohdy bezcenného pozlátka. Pouhé životopisy obrozenců nic nevyřeší. Ačkoliv jsme tedy teprve na začátku dlouhé cesty, jsem přesvědčen, že konference i tím, co jen nadhodila, přinesla výsledky, které by měly být brány v úvahu v další badatelské práci a které mají význam nejen pro Podorlicko, respektive severovýchodní Čechy. Na tomto místě bych chtěl říci•. že za velmi přínosnou považuji tézi R. Pražáka o nutnosti zkoumání jednotlivých obrozeneckých center, kterou podepřel v diskusi zajímavým postřehem Karol Bílek, prom. híst., ředitel Okresního archívu v Jeřících (okres Jičin); poukázal na zajímavou skutečnost, že hranice obvodů těchto středisek se shodují, alespoň ve východních a. severních Cecháoh, s hranicemi diecézí. To souvisí nepochybně s tím, že hlavní roli v obrození na venkově hráli kněží. Předpokladem vytvoření takového centra jeexistence silné osobnosti (vedle dalších podmínek) - a tou byl v našem případě Josef Liboslav Ziegler (1782-1846), který byl ústřední postavou obrozeneckého dění již v době svého působení v zapadlých horských Dobřanech (1809-1817), kde dokázal kolem sebe soustředit řadu spolupracov248
t
nfků (Fr. Vl. Hek, J. M. Polák, M. S. Patrčka, J. M. Král) a především pak v Hradci Králové (1817-1825), kde jako profesor semináře výchovaI nadšené pracovníky (J. M. Ludvík, Fr. L. Vambera; neméně významná je pochopitelně i jeho činnost redaktorská při vydávání časopisů. Dobroslav a prvního českého pedagogického časopisu Přítel mládeže). Po jeho odchodu z Hradce převzali jeho úlohu nakladatel J. H. Pospíšíl a dramatik a profesor V. K. Klicpera. Jistou roli zde hrála nesporně i generační otázka. Nechci tvrdit, že téze o existenci dvou generací obrozenců v našem regionu, je plně prokázána. Přesto však nemůžeme nevidět, že to, co znamenal Ziegler pro celé severovýchodní Čechy zhruba v prvních čtyřech desetiletích 19. století, znamenají alespoň pro Dobrušsko a Novoměstsko v dalších letech dvě výrazné osobnosti - J. K. Rojek a J. M. Roštlapil. Ačkoliv stále nesporně platí priorita hradeckého centra, vidíme, že další okruh obrozeneckých pracovníků se vytváří kolem těchto dvou kněží a že podorlickými centry obrozenských snah se stávají Bohuslavice n. Met. a Dobruška (podobně jako na Náchodsku Česká Skalice se svými jiřinko vými slavnostmi; ostatně obě tato úzce regionální centra jsou v úzkém kontaktu v osobách svých hlavních představitelů - J. K. Rojka, J. M. Roštlapila, J. Regnera, J. M. Ludvíka a dalších). Vzniká zde otázka, zda Rojkovy Bohuslavice nebyly prvořadým střediskem pro celou oblast na sever od Dobrušky. Snad je tato domněnka příliš odvážná, ale leccos jí nasvědčuje, např. uvedené kontakty. Pak by se nám ovšem Podorlicko rozdělilo na dvě části. A, o té druhé (Rychnovsku, Solnicku, Týnišťsku) toho mnoho nevíme, s výjimkou jmen jednotlivých osobností; dá se před pokládat, že obdobnou úlohu jako Roštlapil a Rojek plnili J. V. Pelikán a kněz J. K. Čižinský v Týništi n. Orl., J. Ehrenberger na Solnicku atd. Nemůžeme však s jistotou tvrdit, zda zde došlo k vytvoření obdobného střediska jako v druhé části našeho regionu. Toto jsou některé z podnětů, na nichž jsem chtěl demonstrovat význam konference (i když se o nich do takové hloubky na konferenci nehovořilo) a které rozhodně stojí za prozkoumání. Chtěl jsem touto úvahou ukázat, že i uvnitř velkého obvodu hradeckého centra se mohly vytvářet a pravděpodobně i vytvářely menší obvody kolem úzce regionálních středisek, jejichž hranice snad byly shodné s tehdejšími vikariáty. Jsem si vědom toho, že téměř vše, co jsem výše napsal, se pohybuje jen na úrovni hypotézy. Nicméně se domnívám, že by bylo zajímavé podívat se z tohoto zorného úhlu na problematiku obrození i v jiných částech Čech. Výslovně však podotýkám, že to je pouze dílčí pohled, který pouze muže přispět k řešení některých otázek, nikoliv však obrození jako určité historické epochy.
-
x-
Součástí konference byla výstavka obrozenské literatury se vztahem k regionu, kterou ve spolupráci s muzeem a archívem uspořádala MěLK
249
g"c-
F. L. Věka v Dobrušce; navštívilo ji 356 osob. V jednacím sále byla instalována výstavka, která ve stručnosti zachycovala život a dílo některých obrozenců. Dne 25.9. se konal večer obrozenecké poezie a hudby, v němž mj. vystoupil Opočenský komorní orchestr; z magnetofonového záznamu pak zazněla Pastorela Fr. Vl. Heka. Jednáni konference se zúčastnilo na 10,) osob od odborníko. z institucí celostátního významu (Památníku národního písemnictví v Praze, ČSAV v Praze, filosofických fakult v Praze a v Brně) přes historiky z archívů a muzeí v kraji i mimo něj, učitele a profesory našich škol, duchovní všech církví, kronikáře až po laické zájemce. Ladislav Hladký
OKRESNÍ ARCHIV V RYCHNOVĚ NAD KNĚŽNOU V ROCE 1969 Za nejvýznamnější akci okresního archivu v roce 1969 lze bezesporu považovat spolupořádání Vědecké konference o národním obrození v Podorlicku, konané ve dnech 25. - 26. září v Dobrušce ve spolupráci s okresním výborem Socialistické akademie v Rychnově n, Kn., Městským muzeem, Městskou lidovou knihovnou F. L. Věka a Závodním klubem JAS v Dobrušce. Průběh i výsledky konference nejen že osvětlily řadu problě mli tohoto významného údobí, ale přinesly i další podněty pro budoucí badatelskou práci na tomto úseku regionální historie. Spoluvydávání a redigování tohoto sborníku je další činností, která klade na pracovníky archivu neustále vyšší časové i odborné nároky. okresního archivu v roce 1969, kromě ve 2. čísle tohoto sborníku, je třeba připomenout článek Josefa Brandejse "Zdobnice" (Orlický maqazín 1969, čl. 1.) a články Václava Matouše "Dvě stě let od narození Fr. Vl. Heka" (tamtéž, č, 2.), "Historický kalendář Dobrušky" (Kulturní kalendář Dobruška 1969, Jedenprosinec), ,,0 vývoji znaku města Dobrušky", (tamtéž, březen) a Josef Mnohoslav Roštlapil - osvícenský kněz a národní buditel" (tamtéž, dvojZ
publikační činnosti pracovníků
příspěvků uveřejněných
číslo červenec-srpen).
V minulém roce pracovníci archivu provedli pět přednášek na téma "Husitství v našem kraji" (seminář pro učitele dějepisu), "Jan Karel Rojek a Josef Mnohoslav Roštlapil - představitelé druhé generace národního obrozeni v Podorlicku" (přednášky na vědecké konferencí; v Městské Iído250
