Mezinárodní konference o úpadku v České republice

Mezinárodní konference o úpadku v České republice konaná pod záštitou Ministerstva spravedlnosti ČR

Praha, 26.- 27. dubna 2004 CMDS VŠE Praha, José Martího 2/407, Praha 6

Cíl konference České úpadkové právo stále prochází etapou rekodifikace a vzhledem k existujícím problémům se náročnost řešení insolvence v ČR zvyšuje. V tomto složitém tvůrčím období si Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR kladla za cíl poskytnout odborné veřejnosti potřebné informace o připravenosti nového úpadkového práva v ČR. Cílem bylo vytvořit prostor k projednání důležitých problémů, jejichž řešení by mohlo přinést výsledky ve zkrácení délky trvání, zkvalitnění řízení a zlepšení konečných výsledků konkursů pro věřitele. V neposlední řadě šlo také o společné jednání všech aktérů konkursních řízení – věřitelů, konkursních soudců, konkursních správců. Konference se zaměřila na problematiku úpadku v ČR v širším kontextu legislativních a ekonomických souvislostí. Kladla si za cíl upozornit na • ekonomické souvislosti slabého právního rámce úpadku v ČR, • problémy konkursního práva a navazujících zákonů, zejména z pohledu realizace nového institutu – reorganizace, v podmínkách stávající daňové legislativy, • případné dopady vstupu ČR do EU pro konkurs a jeho účastníky. O těchto otázkách a řadě dalších se diskutovalo na konferenci. České zkušenosti s úpadkem byly konfrontovány se zkušenostmi zahraničních lektorů. Konference se zúčastnili zástupci ministerstev, legislativní sféry, Parlamentu ČR, Legislativní rady vlády ČR, konkursní soudci, domácí a zahraniční specialisté na uvedenou problematiku.

OBSAH 4 5

7

9

12 13

15

18 20

22

25

28

2

Zahájení konference JUDr. Jarmila Veselá, prezidentka KSKŘI v ČR Vystoupení ministra spravedlnosti ČR JUDr. Karla Čermáka Informace o dopracování nové úpravy insolvenčního práva. Koncepce nového zákona ve vazbě na celosvětový vývoj a zásady komplexní úpravy – posílení pozice věřitelů a jejich orgánů, posílení sanačního principu, více způsobů řešení úpadku, změna pozice dlužníka. Odpovědnost správců za výkon funkce. Zavedení reorganizace. Význam společenského prostředí, ve kterém se nová legislativa uplatní. Úpadek, jeho vývoj, ekonomické a mezinárodní souvislosti Ladislav Hornan, generální ředitel, Hacker Young, Velká Británie Dnešní úprava úpadku v Anglii a její historické kořeny. Zakotvení způsobů trestu pro dlužníky. Vyváženost sanací a sankcí. Přelomový rok 1986 – sjednocení úpravy úpadkového zákona pro fyzické i právnické osoby. Včlenění požadavků na kvalifikaci správců a specialistů pro krizové řízení a insolvenci do právní úpravy. Založení orgánů a organizací se zakotvenými pravomocemi vzdělávat, udělovat licence, dohlížet a kontrolovat. Úpadek v ČR, jeho vývoj, ekonomické mezinárodní souvislosti, připravenost na vstup ČR do EU, hlavní problémy JUDr. Zdeněk Krčmář Zákon o konkursu a vyrovnání, jeho kořeny. Boom konkursních řízení po roce 1994 a potřeba rozsáhlých změn zákonné normy, řada novelizací. Problémy stávající úpravy zákona. Připravenost ČR na vstup do EU. Nařízení Rady EU č. 1346 z roku 2000. Záznam diskuse Postavení a úloha věřitelů v úpadku, možnosti zajištění pohledávek, stát versus ostatní věřitelé v ČR Ing. Miroslav Singer,PhD Kritika nastavení podmínek a pobídek k rychlému a včasnému řešení úpadku v ČR. Zdůraznění makroekonomické dimenze problému. Zkušenosti z restrukturalizace. Případové studie - rychlý prodej a odvracení konkursu z pohledu věřitelů. Přístup věřitelů k zajištění pohledávek, zakotvení jejich pravomoci a odpovědnosti v legislativě evropských zemí John Verrill, ředitel, Lawrence Graham, Velká Británie Uplatnění zásady „rozdělit se o bolest rovným dílem“ v přístupu zákona k věřitelům v Anglii. Zrušení přednostních práv státu co se týče nedoplatků na daních. Věřitelé – stejná úroveň, stejná práva. Opatření na ochranu věřitelů – zákaz činnosti statutárních orgánů, pravidla na zrušení protiprávního zadržování majetku, zamezování podvodů spáchaných na věřitelích, osobní odpovědnost za bezohledné obchodování, rušení podhodnocených transakcí, apod. V zákoně není žádná definice úpadku jako takového, pohled na úpadek „když se utrácí peníze věřitelů, nikoli peníze společnosti“. Délka řízení ve Velké Británii. Záznam diskuse Úloha soudu v úpadkovém řízení, problémy soudní praxe, rozhodování incidenčních sporů; trestněprávní aspekty JUDr. František Kučera Průběh konkursního řízení v ČR. Vliv incidenčního a excindačního řízení na průběh konkursu. Fungování úpadkového práva v ČR, faktory zásadně podmiňující jeho funkčnost a efektivitu Mgr. Ivana Mlejnková Zamyšlení soudců nad fungováním úpadkového práva a nad průběhem konkursu a konkursního řízení v České republice. Zmapování faktorů zásadně podmiňujících funkčnost, efektivitu či slabá místa současné právní úpravy. Možný legislativní vývoj. Soudní versus mimosoudní řízení, postavení konkursních soudců a vybrané problémy soudní praxe v Anglii Mark Andrews, ředitel, Denton Wilde Sapte, Velká Británie Složitost britského systému. Typy postupů, formy úpadku, soudní a mimosoudní řízení. Nejdůležitější aktér řízení – specialista na krizové řízení, jeho odpovědnost za řízení podniku a ochranu majetku. Priorita jeho profesionálního názoru a rozhodovací pravomoci. Odpovědnost věřitelům. Omezená pravomoc a omezená působnost soudů v případě úpadku právnických osob. Konkursní řízení se v Anglii nepřiděluje konkrétním soudcům. Záznam diskuse

29 31 33 35

36 42

44

46 49

53

56 58

Sekce A Pravomoc a odpovědnost věřitelů a věřitelských orgánů v konkursním řízení Účastníci diskuse: Ing. Miroslav Zámečník, Mgr. Ivana Mlejnková, John Verrill, Mgr.Tomáš Braun Diskuse zaměřená na postavení věřitelů v českém konkursním řízení, a to nikoli v řízení o jejich návrhu na konkurs, které je s malými odchylkami ovládáno prvky civilního sporného řízení a nevykazuje nějakých procesních zvláštností či složitostí, ale po prohlášení konkursu, tedy v konkursu samotném. Specifické chování státu v postavení věřitele. Pojednání o právech a povinnostech věřitelů v konkursu, o jejich možnosti kontrolovat a aktivně ovlivňovat konkursní řízení, o postavení a úloze věřitelských orgánů. Uspokojování pohledávek věřitelů v konkursu. Vztah správce a věřitelů. Pohled z hlediska britské legislativy. Úpadky jinak Ing. Miroslav Zámečník Pravomoc a odpovědnost věřitelů a věřitelských orgánů v konkursním řízení Mgr. Ivana Mlejnková Uspokojování a uplatňování nároků věřitelů v konkursu, charakteristika vybraných skupin věřitelů Mgr.Tomáš Braun Záznam diskuse Sekce B Konkursní řízení v praxi ČR a Anglie Účastníci diskuse: JUDr. Jolana Maršíková, Louise Verrill, JUDr. Miroslav Veselý, JUDr. Milena Nováková Případová studie – pohled na řešení jednoduchého příkladu, bez opravných prostředků, s několika žalobami. Délka trvání 39 měsíců. Výtěžnost – standardní byť žalostný výsledek. Jak dlouho by obdobné řízení probíhalo v Anglii? Proč by vůbec postup popsaný ve studii v Anglii nefungoval? Britská legislativa ve věci „zneužívání řízení“. Konkursní řízení v praxi ČR a Anglie (Případová studie) JUDr. Jolana Maršíková Zahájení jednání 2. den - JUDr. Jaroslav Bureš, Legislativní rada vlády ČR Co všechno udělat pro to, aby budoucí rekodifikace úpadkového práva nebyla osamělým solitérem, neústrojně zasazeným do našeho právního řádu? Revize osobního názoru na otázku postavení věřitelů, jejichž pohledávky jsou zajištěny věcnými právy, zejména zástavních věřitelů. Varování před uspěchaností účinnosti budoucí úpravy úpadkového zákona. Jak reaguje připravovaná úprava úpadkového práva na problémy v konkursním řízení Prof. JUDr. František Zoulík,CSc. Nový zákon a jeho tvářnost. Změna procesního charakteru i nová systematika zákona. Informace o členění nového zákona. Změna v definici úpadku. Rozšíření práv věřitelů. Profesionalizace správců majetkové podstaty, důraz na kvalifikaci (vysokoškolskou), zvláštní zkouška z insolvenčního práva. Potřeba vydat samostatný zákon o správcích konkursní podstaty. Oživení sanačního principu. Diferenciace ve způsobech řešení úpadku. Registr úpadců. Záznam diskuse Provozování podniku v konkursním řízení v ČR; legislativní, účetní a daňové souvislosti JUDr. Jarmila Veselá Provozování podniku po prohlášení konkursu, vliv prohlášení na dodavatelsko-odběratelské vztahy, pohledávky za podstatou, prodej podniku nebo jeho části, účetní souvislosti, daňová problematika – odpočty DPH. Zhodnocení prodeje „živého“ podniku oproti prodeji „mrtvých“ aktiv. Reorganizace v USA, mezinárodní standardy v této oblasti a nejnovější vývoj v Evropě Thomas J. Salerno, Esq., partner Squire, Sanders & Dempsey, USA Reorganizace podniku USA, článek 11. Vnímání tohoto článku, poučení čemu se vyvarovat. Reorganizace v Německu a Rakousku. Šest základních bodů o americké reorganizaci. Finanční náročnost řešení. Model prioritního financování. Záznam diskuse Správce konkursní podstaty; úloha v konkursním řízení, postavení, jmenování; kvalifikační požadavky JUDr. Eva Dundáčková Význam a postavení správce v konkursním řízení. Odborná způsobilost determinovaná nedostatečně definovanými kvalifikačními a odbornými

Mezinárodní konference o úpadku v ČR

59

požadavky na výkon funkce správce. Souvislost se systémem výběru a hodnocení činnosti správce. Úloha nesystémových faktorů v dosavadním řešení. Absence monitorování a dohledu nad výkonem funkce správce. Správce a jeho zaštítění profesní organizací Ing. Erich Deutsch Základní informace o návrhu paragrafového znění zákona o správcích a Komoře správců České republiky (zákon o správcích) a o změně dalších zákonů, specificky potom k postavení správce, jmenování a kvalifikačním požadavkům.

62

64 67

Postavení správce, úloha věřitelů při výběru správce, systém hodnocení a kárná odpovědnost v Anglii Desmond Flynn, generální inspektor a generální ředitel, Insolvency Service, Velká Británie Služba Ministerstva průmyslu a obchodu ve Velké Británii pro krizové řízení. Postavení a úloha úředních správců. Nastavení samostatných pravidel pro profesi správce po roce 1986. Statistika konkursů a likvidací. Záznam diskuse Usnesení z konference

NA KONFERENCI VYSTOUPILI Ladislav Hornan Ladislav Hornan je generálním ředitelem firmy Hacker Young Chartered Accountance v Londýně. Člen Association of Business Recovery Professionals. Zakládající člen KSKŘI v ČR. Jeho vysoká odborná kvalifikace v oblasti insolvence je doplněna o znalost ekonomiky ČR. Pan Hornan spolupracoval na přípravě a organizaci této konference. JUDr. Zdeněk Krčmář JUDr. Zdeněk Krčmář je předsedou senátu Nejvyššího soudu, specialistou na problematiku konkursu a vyrovnání. Člen rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti ČR, která připravuje novou právní úpravu v oblasti konkursního práva. Ing. Miroslav Singer, PhD Ing. Miroslav Singer, ředitel oddělení Finanční a kapitálové poradenství společnosti PricewaterhouseCoopers. Zaměřuje se na problematiku restrukturalizace problémových aktiv a složitých transakcí na českém a slovenském trhu. V odborném tisku presentuje své zkušenosti a poznatky v oblasti insolvence a upozorňuje na nefunkčnost institutu vyrovnání. John Verrill John Verrill je ředitelem pro restrukturalizaci firem ve firmě Lawrence Graham Londýn. Do dubna 2004 byl prezidentem Association of Business Recovery Professionals, významné profesní asociace pro turnaround, restrukturalizaci společnosti a insolvenci. Poskytuje poradenský servis pro správce, věřitele, dlužníky, banky i společnosti, které se nachází ve finanční tísni. Je ředitelem v INSOL International. Mgr. Ivana Mlejnková Mgr. Ivana Mlejnková je soudkyní Městského soudu v Praze. Zabývá se konkursní a vyrovnací agendou. V oboru konkursního a vyrovnacího práva je rozsáhlá její publikační a přednášková činnost, zejména v oblasti vzdělávání správců konkursních podstat. Je tiskovou mluvčí Městského soudu pro agendu konkursu a vyrovnání. JUDr. František Kučera JUDr. František Kučera je předsedou senátu Vrchního soudu v Praze. Je specialistou na konkursy a spory vyvolané konkursem.

Mark Andrews Mark Andrews je ředitelem ve společnosti Denton Wilde Sapte, Velká Británie. Je mezinárodně uznávaným odborníkem na problematiku restrukturalizace a insolvence. V České republice je Mark Andrews v úloze lektora v oblasti insolvence již potřetí. Prof. JUDr. František Zoulík, CSc. Se jménem prof. JUDr. Františka Zoulíka,CSc. je spojován konkurs a vyrovnání od počátku tvorby zákonné úpravy po roce 1990. Je hlavním autorem rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti ČR, která připravuje novou právní úpravu v oblasti konkursního práva. Má vědeckou, přednáškovou a publikační činnost a je advokátem. JUDr. Jarmila Veselá JUDr. Jarmila Veselá, prezidentka Komory specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR. Je advokátkou, správkyní konkursní podstaty. Aktivně prosazuje návrhy na řešení postavení správců konkursních podstat, na úpravu daňové legislativy související s konkursem, zejména řešení neprůchodnosti institutu reorganizace v nové právní úpravě zákona. Thomas J. Salerno, Esq. Pan Thomas J. Salerno, Esq., je partnerem společnosti Squire, Sanders & Dempsey, USA, a ředitelem její jednotky specializující se na reorganizace a restrukturalizace společností, včetně mezinárodních. Zkušenosti z restruktralizace ve Velké Británii, Německu, Francii, Švýcarsku, SR a ČR. Ředitel Amerického konkursního institutu a Americké konkursní rady pro certifikaci. JUDr. Eva Dundáčková Aktivity JUDr. Evy Dundáčkové, poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR od června 1998 v oblasti konkursu a vyrovnání jsou odborné veřejnosti známy. Předkladatelka návrhu novely ZKV v roce 2000 (a dalších 20 návrhů zákonů a novel). Předsedkyně Mandátového a imunitního výboru, členka Ústavně právního výboru PSP ČR. Desmond Flynn Desmond Flynn, generální inspektor a generální ředitel Insolvency Service, Velká Británie. Pracuje jako poradce ministrů pro politiku v oblasti insolvence. Podílel se na přípravě Insolvency Act 2000 a Enterprise Act 2002.

ÚČASTNÍCI PANELOVÉ DISKUSE Ing. Miroslav Zámečník Ing. Miroslav Zámečník působí od roku 2001 jako konzultant v oblasti konkursů, vyrovnání, restrukturalizací, fúzí a akvizic. Je členem poradní skupiny místopředsedy vlády ČR B. Sobotky pro konsolidaci zdravotnictví a je členem expertní skupiny pro rekodifikaci konkursního práva. Mgr. Tomáš Braun Mgr. Tomáš Braun působil jako státní zástupce na krajské prokuratuře a od roku 1996 je soudcem Městského soudu v Praze. Zabývá se konkursní a vyrovnací agendou. JUDr. Jolana Maršíková JUDr. Jolana Maršíková, místopředsedkyně KS v Hradci Králové pro úsek obchodního a správního soudnictví a pro obchodní rejstřík, soudkyně v konkursní agendě, spoluautorka Komentáře k zákonu o konkursu a vyrovnání. V letech 2001 – 2003 členka legislativní komise při MS ČR pro přípravu úpadkového práva.


Louise Verrill Louise Verril je ředitelkou ve společnosti Addleshaw Goddard, Velká Británie. Je právní poradce, specialista v řešení insolvence. JUDr. Miroslav Veselý JUDr. Miroslav Veselý, soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích. Zabývá se agendou obchodně – závazkových vztahů a problematikou konkursního práva. JUDr. Milena Nováková JUDr. Milena Nováková, předsedkyně Jihočeské územní sekce KSKŘI, členka představenstva Komory. Je advokátkou, správkyni konkursní podstaty a soudní znalec na daně a odvody.

3

Zahájení konference JUDr. Jarmila Veselá, prezidentka KSKŘI v ČR Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté, dovolte, abych Vás jménem organizátora konference, Komory specialistů pro krizové řízení ČR, přivítala na dnešní mezinárodní konferenci o úpadku. Úpadek, či použijeme li terminologii stávajícího zákona konkursní řízení, v ČR je již dlouho předmětem kritiky zahraničních institucí i domácí veřejnosti. Úpadkové právo dosud prochází procesem přípravy rekodifikace a odborná veřejnost se rozchází v názorech jakým způsobem a jakými metodami úpadek řešit. Polemiky jednotlivých skupin mají mnohdy osobní až kontraverzní, často nikoliv profesionální charakter. Za této situace si naše Komora dala za cíl sdružit všechny důležité aktéry, kteří s konkursním řízením pracují a vyvolat diskusi o problémech současného stavu. Našim záměrem je aby úpadek nebyl chápan jenom jako právní řízení, ale jako jev, který má závažné ekonomické a společenské důsledky. Jsme rádi, že záštitu nad konferencí převzalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky a že pan ministr na konferenci osobně vystoupí. Účast dále přislíbili, a na konferenci budou přítomni zástupci ministerstev financí, průmyslu a obchodu, práce a sociálních věcí, zemědělství, vnitra, ČNB i parlamentu ČR. Pan premiér Špidla, který přípravu nového úpadkového zákona osobně sleduje, svoji účast pro zaneprázdnění omluvil, avšak vyslal na konferenci své poradce. Na konferenci byli dále pozváni zástupci legislativy, soudů, profesních komor - České advokátní komory, Komory daňových poradců, Komory auditorů i ostatních komor správců konkursních podstat, a přirozeně také věřitelé. Jenom pro oživení, zahlédla jsem zde úpadce, takže okruh zainteresovaných je úplný. Domníváme se, že setkání a diskuse praktiků, legislativců, zástupců veřejné správy i zákonodárců přispěje k pochopení a pojmenování konkrétních příčin pomalosti a neefektivnosti konkursních řízení a naznačí východiska pro budoucnost. Jenom praktici např. vědí, že nedojde-li k podávání návrhů na řešení úpadků dříve, nepomůže žádný zákon toto řízení zefektivnit, neboť v konkursní podstatě nezůstává žádný majetek. Podle našeho názoru je nezbytný posun v jednání a větší profesionalita všech zúčastněných na úpadkovém procesu. Jinak nebudou naplněna očekávání kladená na novou právní úpravu. V této souvislosti platí pravidlo, že na stejný text zákona reaguje různé prostředí různě. Snažili jsme se proto využít mezinárodních zkušeností, neboť podobný vývoj v určitých obměnách zažívali i ve vyspělých západních státech. Při této příležitosti mi dovolte, abych tlumočila mimořádné poděkování našim zahraničním kolegům, kteří s námi a s podporou mezinárodní organizace INSOL International, konferenci připravovali. Jednotlivé tématické bloky konference jsou koncipovány tak, že na české vystoupení navazuje přednáška zahraničního lektora a české zkušenosti jsou konfrontovány se zkušenostmi zahraničními. Naše poděkování dále náleží sponzorům, bez nichž by nebylo možno konferenci na této mezinárodní úrovni uskutečnit. Poděkování patří HVB Bank Czech Republic a.s. American Chamber of Commerce in the Czech Republic společnosti ŠKODA AUTO a.s. Hospodářským novinám Z hlediska načasování se nemohla konference konat v příhodnější době, neboť do EU bude Česká republika vstupovat již za 5 dnů. Vy, vážení účastníci a hosté, budete mít příležitost se poprvé oficiálně seznámit se základními tezemi nového úpadkového zákona. Věříme, že tato konference přispěje k většímu porozumění mezi všemi zúčastněnými a že Česká republika obstojí v konkurenci ostatních zemí při řešení krizových stavů, jež k dnešním ekonomikám nedílně patří. Pro Vaši informaci uvádíme, že i v některých dalších zemích přistupujících do EU, konkrétně na Slovensku a Maďarsku, připravují rekodifikaci úpadkového práva. Zkušenosti slovenských kolegů si můžeme vyslechnout zítra. Na závěr mi dovolte, abych Vám popřála příjemně a užitečně strávené dva konferenční dny a mnoho úspěchů ve Vaší práci. Tímto považuji konferenci za oficiálně zahájenou.

4


Vystoupení ministra spravedlnosti ČR JUDr. Karla Čermáka Vážená paní prezidentko, vážení hosté, dámy a pánové. V posledním měsících, kamkoliv přijdu od vládních kruhů až po různé podnikatelské konference, schůze soudů, schůze advokátů, všude se mluví o nové úpravě konkursního práva ČR. Paní prezidentka už naznačila, kolik různých konfliktních a kontroversních názorů na otázky konkursu a vyrovnání může být. Je důležité, aby se všechny názory, všechny přístupy, k těmto záležitostech v průběhu diskusí vyřídily dřív, než definitivní text nového zákona o konkursu a vyrovnání přijde na stůl Legislativní rady vlády a Parlamentu. Jednou z příležitostí si všechny tyto otázky vyjasnit a více se v nich orientovat je právě tato mezinárodní konference. Musím říct, že mi bylo ctí, že jsem mohl převzít záštitu nad konferencí. Setkání tohoto druhu jsou prospěšná, užitečná. Písemná diskuse nemůže nahradit osobní kontakt těch lidí, kteří mají k věci profesionálně co říct. Již jsem zdůraznil, že v tuto chvíli se dosavadní úprava insolvenčního práva blíží ke svému konci, a že tedy návrh nové úpravy existuje. Myslím, že bychom si měli provést srovnáni dosavadní úpravy a úpravy nové. Nová úprava není pouze vystřídání jednoho zákona jiným zákonem, kde by nová úprava byla jaksi technologický dokonalejší, ale neměnila by se koncepce. Změna úpravy, kterou připravujeme v ministerstvu spravedlnosti s komisí, jejíž význační členové jako pan profesor Zoulík a JUDr. Krčmář jsou zde přítomni, je daleko hlubší. V současně době totiž insolvenční právo celosvětově vstupuje do nové etapy vývoje a to se musí promítnout i v našem právním řádu. Nový vývojový stupeň můžeme označit jako moderní na rozdíl od předchozího stupně, o němž lze v tuto dobu již mluvit jako o klasickém. V klasickém období insolvenčního práva v 19. a v 1. polovině 20. století, vycházela úprava insolvenčního práva z toho, že typickým úpadcem je drobný podnikatel, tedy malý živnostník nebo obchodník. Takový úpadce měl málo věřitelů, kteří se řízení mohli přímo účastnit. Procesní role věřitelských orgánů mohla tudíž být velmi omezená. Úpadcův majetek se zpeněžoval kus po kuse, a to obvykle v dražbě, což poskytovalo alespoň teoreticky možnost získat při zpeněžování konkursní podstaty co nejvíce. Fungovalo i vyrovnání, které bylo jakýmsi prototypem sanačního řešení úpadku, protože při malém rozsahu úpadcova provozu bylo celkem realistické získat odpovídající zajištění závazků k nimž se úpadce při vyrovnání zavázal. Úpadky tohoto typu nepředstavovaly nějaký makroekonomický a sociální problém, alespoň ne v nějaké rozsáhlé míře, a to ani v těch nejhorších letech hospodářské deprese, kdy pouze kvantitativně vzrostl jejich počet. Situace se podstatně změnila. Typickým úpadcem v současné době je střední podnikatel a úpadek se nevyhýbá, jak víme, ani velkým společnostem. Úpadek má jiný ráz než v dřívější době. Dnešní úpadci mají především velký počet věřitelů, který může jít do stovek nebo do tisíců a vzniká tudíž problém jak organizovat aktivity věřitelů v řízení. Tato okolnost musí vést k novému Mezinárodní konference o úpadku v ČR

pojetí věřitelských orgánů a k rozšiřování jejich pravomoci. Ukazuje se, že prodej úpadcova podniku po kouscích, šroubek po šroubku, není tím optimálním řešením a hledají se tedy jiné způsoby jak konkursní podstatu realizovat. V podstatě úplně ztratilo svůj význam vyrovnání. Důvodem toho je, že dnešní úpadce nedokáže nabídnout tak reálné řešení, které by dostatečně zajistilo věřitele. Situaci komplikuje i skutečnost, že tyto úpadky velkých subjektů mají své sociální dopady z hlediska zaměstnanosti, pracovních vztahů i v rovině ekonomické, alespoň v dimenzi regionu. Není tedy překvapením, že v druhé polovině minulého století se začala hledat úprava, která by nahradila konkurs a vyrovnání, nebo alespoň působila vedle nich. Časová i koncepční priorita v tomto směru patří Spojeným státům. Jejich Bankruptcy Law z roku 1978 se přinejmenším v jejich prostředí plně osvědčil a podstatně ovlivnil i nové úpravy insolvence v oblasti evropského kontinentálního práva. I naše nová úprava musí tedy reagovat na tento celosvětový trend, nemůže zůstat mimo něj, nebo dokonce jít proti němu. Kdybychom zavedli nějaké podstatné odlišnosti od právního režimu v jiných státech, působilo by to negativně nejen z hlediska kompatibility našeho právního řádu, ale zejména i z hlediska postavení našich ekonomických a právních subjektů. Nová úprava musí tedy odstranit nedostatky dosavadní úpravy, které - můžeme si to snad přiznat, byly způsobené přerušením kontinuálního právního vývoje v letech 50 až 90 a které nebylo možné okamžitě překonat ani pomocí nejrůznějších dílčích novelizací. Nová úprava tedy musí být komplexní a ne pouze další novelizací. Z jakých zásad má návrh nové komplexní úpravy vyjít, z jakých zásad ve skutečnosti už vychází: • První zásadou je posílení pozice věřitelů a jejich orgánů. To není nějaký samoúčelný princip, ale souvisí s tím, že řešení úpadku není záležitostí ani tak veřejného práva jako se posouvá do oblasti soukromně právní. • Druhým principem, který musíme sledovat, je posílení sanačního principu oproti likvidačnímu principu. To souvisí s tím, že ztráta věřitelů při sanaci může být a bývá menší, než ztráta při likvidaci. • Třetím zásadním přístupem moderního insolvenčního práva musí být rozmnožení způsobů řešení úpadku. Vedle konkursu a vyrovnání bude řešení úpadku formou reorganizace a některé další speciální způsoby řešení úpadku. • Čtvrtou zásadou je změna pozice dlužníka. Dlužník v průběhu historie požíval různého zacházení. Kdysi mohl upadnout pro dluhy do otroctví, pak mohl být za dluhy vězněn, později byla různým způsobem byla omezována jeho práva, ale moderní právo musí usilovat o řešení jeho situace a upustit od nějakých zvláštních postihů, i když připouštím, že v našich poměrech by si to v tuto chvíli mnozí dlužníci možná zasloužili. Doufejme, že v budoucnosti tomu tak nebude. 5

Zavedení reorganizace jako samostatného způsobu řešení úpadku je, přiznejme si, u nás provázeno jistými pochybnostmi. Poukazuje se na to, že v USA tyto procesy fungují, ale že v Evropě nemáme žádné praktické důkazy o tom, že by reorganizace fungovala. Tak se dává v úvahu, zda reorganizace není něčím, co odporuje principům kontinentálního práva a zda nemáme jít nějakou jinou a novou cestou. Já si myslím, že právě ta okolnost, že v Evropě chybí zatím praktické zkušenosti, je okolností, která vylučuje abychom hledali nějakou třetí cestu. V Německu je reorganizace, nemýlím-li se, použitelná v důsledku zákonodárných změn asi 4 roky, v Rakousku ani tak dlouho ne. Jisté je, že každá legislativní změna potřebuje určitý čas, aby se jí praxe chopila a využila ji. Důležitá je i okolnost, že každý jednotlivý případ reorganizace není jednorázový proces, který je možno ukončit během několika měsíců. Reorganizace trvají delší dobu, minimálně několik let, ale nejsou výjimkou případy, kdy může jít třeba o více než desetiletí. Reorganizace v případech, kdy se neuskuteční jednorázovou akcí, třeba fúzí, vede k postupnému uspokojování pohledávek věřitelů podle reorganizačního plánu, a to je dlouhodobá záležitost. Musíme tedy odmítnout námitky proti reorganizaci opřené o velmi zjednodušené konstatování, že se snad reorganizace v Německu nebo v Rakousku neosvědčily. Oni tam nebyly dosud finalizovány. Na druhé straně jsou zkušenosti ze Spojených států, kde je zhruba pětadvacetiletá zkušenost s reorganizací. Zkušenosti odtud jsou pozitivní, je to převládající způsob řešení úpadku, a i když samozřejmě nemůžeme říct, že reorganizace jsou stoprocentně úspěšné, přece jenom je to ekonomický i společenský přínos. To je důvod, proč naše úprava reorganizací se má napříště opírat o více méně americký model. Nový zákon o úpadku bude, doufejme tedy, představovat slušný základ insolvenčního práva, jeho praktické aplikace i dalšího vývoje. Já vždycky říkám v souvislosti s každou legislativou stejnou věc. I dobrá právní úprava je pouze jednou stranou mince. Tu druhou stranu mince představuje aplikace těchto předpisů a hlavně společenské prostředí v němž se nová legislativa uplatňuje. Zde máme, řekl bych, co dohánět i v Evropě i globálně. Vezměme si jenom takové věci, jako povinnost dlužníka nebo jeho statutárních orgánu podat sám na sebe insolvenční návrh jakmile dojde k úpadku. Tato povinnost je více méně na světě nebo ve vyspělých hospodářských zemích naprosto respektována a to vede k tomu, že většina insolvenčních návrhů jsou dlužnické návrhy a věřitelský návrh je výjimkou. U nás je tomu naopak, a to i přesto, že dlužníkům, kteří sami insolvenční návrh včas nepodali, hrozí nejen majetkové sankce, ale od roku 2000 jim hrozí i trestní sankce. Jestliže se možnost sankcí ve skutečnosti nevyužívá, já si neuvědomují nějaký významný případ, kde by se z těchto důvodu uplatnily trestní sankce proti úpadci. Nemůžeme jednoduše říkat, že je špatná legislativa. Špatné je prostředí v němž táto legislativa pracuje.

6

Druhou frapantní záležitostí, která přináší větší a větší problémy u nás, je odpovědnost správců za odpovědný a odborný výkon funkce správce konkursní podstaty. Správce by se měl snažit dosáhnout toho, aby věřitelé byli uspokojeni v maximální míře. Všichni známe případy, o nichž referují i média, o nichž se dozvídáme ve svém denním životě, kdy ke zpeněžování věci v konkursní podstatě dochází hluboko pod cenou. I když třeba cenové rozdíly nejsou tak přiliš výrazné. Obecně u nás platí, že výsledek zpeněžení v konkursu je nižší než při prodeji mimo konkurs. Já si uvědomuji, že jsem hostem více méně organizace správců konkursních podstat, a to co říkám, není tak zcela zaměřeno proti nim. Tam, kde totiž dochází ke zpeněžování hluboko pod cenou to není jenom vina správců konkursní podstaty. Je to také důsledek nedostatku kontroly ze strany dalších procesních subjektů, v některých případech je dokonce podezření o tom, že se tyto věci dějí v přímé součinnosti s procesními subjekty, které by kontrolu měly vykonávat. Tyto případy u nás nejsou něčím ojedinělým. Ojediněle se tyto situace můžou vytvořit kdekoliv, v jakémkoliv právním řádu. U nás se tyto neblahé jevy možná staly víceméně pravidlem. I to je dáno jistou vyspělostí podnikatelského prostředí. Ve vyspělých státech by konkursní správce sotva uskutečnil prodej poškozující věřitele už proto, že by si byl dobře vědom, že nejen ručí za vzniklou újmu, ale že tato újma na něm bude skutečně vymáhána. Zase nevím, nemám přesnou statistiku, jisté však je, že žaloby proti správci konkursní podstaty za škodu způsobenou nedodržením jeho povinností, jsou zcela výjimečné a ojedinělé. Možná, že na tomto stavu mají tedy vinu i jiné procesní subjekty, a možná i instituce nebo osoby, které úplně stojí mimo konkrétní úpadkový proces. Jsem jsi jist, že správci konkursních podstat mohou svým postojem i svou činností ovlivnit změnu tohoto prostředí víc, než kdokoliv jiný. Myslím, že nepřeháním, označím-li jako ústřední úřední osobu konkursu správce konkursní podstaty a budu z toho odvozovat, že na jejich schopnostech, poctivém a odborném přístupu a výsledcích činnosti, závisí úspěch a efektivita každého konkursu. Tím víc si myslím, že Vaše úsilí včetně této konference má velký význam a ocením každý i dílčí krok, který povede k tomu, že dnešní stav bude překonán, že nový koncept konkursního řízení bude zlepšen, v diskusi sjednocen tak, aby mohl být v co nejbližší době, myslím si, že realistická doba je polovina roku 2005 anebo začátek roku 2006, kdy bychom mohli svůj nový moderní předpis o konkursním řízení uvést do života. Oceňuji, že se podařilo uspořádat tuto konferenci a dát na její program všechno to, co je v této oblasti podstatné. Konferenci si dovoluji popřát plný úspěch a věřím, že Vaše dvoudenní úsilí bude velkým přínosem pro českou legislativu, pro český právní řád i pro českou právní praxi.


Úpadek, jeho vývoj, ekonomické a mezinárodní souvislosti Ladislav Hornan HISTORIE • Jindřich VIII. – první zákon o úpadku (1542), který řešil problém úmyslného protiprávního jednání dlužníka • Alžběta I. – další zákon (1571) který zajišťoval: - získání náhrady od nepoctivých dlužníků - zadržení a zabavení majetku dlužníka - rovné rozdělení - ochranu zcizeného majetku – tento institut je stále platný dle článku 423 Zákona o úpadku a roku 1986 • Další tresty po finančních skandálech - v letech 1604 a 1623 bylo upraveno trestání křivopřísežnictví postavením na pranýř - roku 1705 byly zatajení majetku, zpronevěra a křivopřísežnictví podrobeny trestu smrti • Dlužníci, kteří zveřejnili veškerý svůj majetek a splnili právní požadavky, obdrželi potvrzení o zproštění odpovědnosti • Někteří dlužníci utekli do Ameriky MODERNÍ INSTITUT ÚPADKU V ANGLII • Zvláštní zákony o úpadku pro fyzické osoby a společnosti • Zákon o konkursu 1914 a Zákon o společnostech 1948 - velké množství mimosoudních vyrovnání - záchrana podniku prostřednictvím soukromoprávní smlouvy – nucená správa – prodej podniku - neexistence zákonné úpravy sanace - u insolvenčních praktiků se nevyžaduje žádná kvalifikace ani nepodléhají žádné regulaci - možnost obcházení zákona tajnou dohodou mezi insolvenčními praktiky a řediteli společnosti • Výbor Kennetha Corka - vytvořen v roce 1977 z důvodu zastarání zákona - zpráva včetně příslušných návrhů byla podána vládě v roce 1981 - nový Zákon o úpadku z roku 1986 obsahuje většinu doporučení ZÁSADY ZÁKONA O ÚPADKU Sir Kenneth Cork konstatoval : „Základním cílem zákona je podporovat zachování obchodních mravů a plnění finančních povinností. Úpadek nesmí být jednoduchým řešením pro ty, kteří s klidem přijmou stigma vlastního pochybení nebo odpovědnost za krach společnosti pod jejich vedením“. SIR KENNETH CORK – NĚKTERÉ DŮLEŽITÉ CÍLE DOBRÉHO MODERNÍHO ZÁKONA O ÚPADKU • Vytvořit proces, který bude schopen zvládat případné ztráty • Zjistit a řešit úpadek včas • Chránit úpadce před neoprávněnými požadavky a zároveň přihlížet k právům věřitelů • Zajistit, aby bylo příslušné řízení vedeno čestně a kvalifikovaně • Zjistit příčiny úpadku a případně rozhodnout o potrestání • Zabránit konfliktům mezi věřiteli • Umožnit záchranu podniků • Flexibilní právní úprava, jež zajistí respekt a dodržování příslušných ustanovení ÚPRAVA Z ROKU 1986 – KLÍČOVÉ BODY • Komplexní úprava pro fyzické osoby i společnosti • Fyzické osoby - snazší konkurs – automatické zproštění odpovědnosti - dobrovolné dohody uzavírané dlužníky, které umožňují vyrovnání


•

• •

Společnosti - první pomoc v rámci soudní ochrany –- správa - dobrovolné dohody uzavírané společnostmi, které umožňují vyrovnání - systém diskvalifikace nekvalitních ředitelů - prevence zneužívání „syndromu fénixe“ Obecné charakteristiky - snazší zrušení transakcí, které nejsou v zájmu věřitelů Insolvenční praktici - musí být řádně kvalifikováni a oprávněni - větší ochrana veřejnosti

VÝVOJ INSOLVENČNÍ PROFESE – DO ROKU 1986 • 60. léta 20. století – Diskusní skupina pro úpadek - velké společnosti neprojevily zájem - sdílení poznatků a zkušeností • 1973 – Sdružení insolvenčních praktiků - zavedení zkoušek a pravidel jednání • Žádná zvláštní regulace insolvenčních praktiků • Několik podvodníků v řadách insolvenčních praktiků VÝVOJ INSOLVENČNÍ PROFESE – PO ROCE 1986 • Insolvenční praktici jsou vyškolení odborníci, kteří podléhají zvláštní právní úpravě • Insolvenční praktici musí být kvalifikováni a oprávněni (registrováni) svými orgány • Regulační orgány stanoví a vynucují normy a kontrolují jednání insolvenčních praktiků • Sankce v případě nesprávného jednání insolvenčních praktiků SPOLEČNÉ INICIATIVY REGULAČNÍCH ORGÁNŮ • Tuto profesi reprezentuje Sdružení profesionálů v oblasti obnovy podniků (R3) – zastřešující organizace - servisní organizace pro účely školení, poskytování technických informací a reprezentování dané profese • Společný výbor pro insolvenční profesní zkoušky - stanoví kvalifikační zkoušky • Společný výbor pro otázky úpadku - zahrnuje všechny regulační orgány - koordinuje regulaci, včetně stanovení a vynucování příslušných norem • Společná jednotka pro kontrolu insolvenčních praktiků - kontroluje a monitoruje jednání insolvenčních praktiků INSOLVENČNÍ PROFESE Počet insolvenčních praktiků podle orgánů udělujících povolení ACCA 156 ICAEW 784 IPA 333 LS 195 Ministerstvo 125 DTI 5 Skotsko/Irsko 251 EVROPSKÉ A MEZINÁRODNÍ MĚŘÍTKO • Evropské nařízení o úpadkovém řízení – květen 2002 - Automatické uznávání v EU • Modelový zákon UNCITRAL - Uznávání zahraničních úpadkových řízení a přístup k vnitrostátním soudům - Spojené království se zavázalo tento zákon přijmout – březen 2005

7

Poznámky z vystoupení Historie je velice zajímavá. Exekuce na jednotlivce v určitém období historie byla řešena uvězněním a dokonce v jednu dobu byl zakotven trest smrti rozřezáním dlužníka. Domnívám se, že takovýto typ trestu je v daném kontextu zajímavou informací. Chci vám říci o prvním zákonu o úpadku z roku 1542 za Jindřicha VIII. Již v této době bylo zjevné, že existovalo přání zakotvit nějaké způsoby trestu pro tyto dlužníky. Účelem bylo trestat dlužníky, kteří úmyslně připravili věřitele o majetek a utekli. Za Alžběty I. byly některé tresty opravdu neuvěřitelné, např. pranýřování. Ale poté se zavedlo dobrovolné vyrovnání, které připadlo v úvahu u dlužníků, kteří měli vůli takto postupovat. Je důležité zdůraznit, že ti dlužníci kteří zveřejnili svůj majetek a přizpůsobili se všem požadavkům, tak dostali potvrzení o tom, že proběhlo oddlužení. Takže vidíme, že existovala dobrá vyváženost mezi sanací a sankcí. K dnešní úpravě úpadku v Anglii: Po celé desetiletí jsme měli v Anglii dvě zákonné úpravy – samostatnou úpravu pro fyzické a právnické osoby. Měli jsme zákon o konkursním řízení z roku 1914 a zákon o společnostech z roku1948. V této době u určitého typu správy v Anglii bylo umožněno prodat a zpeněžit majetek. To byla soukromoprávní úprava, to bylo smluvní opatření, které bylo zakotveno v zákonné úpravě Velké Británie pro banky a dlužníky. Rovněž byla celá řada mimosoudních možností. Podniky byly poměrně dost vyspělé a často se rozhodly pro likvidaci. Ne vždy bylo potřeba celou věc řešit soudně. Sanace, revitalizace podniku (něco jako váš institut reorganizace), nebyla zakotvena v zákoně. Specialisté pro konkursní řízení nepodléhali vždy žádnému dohledu, neexistovala žádná regulace vztahující se na výkon jejich činnosti. V roce 1977 bylo zjevné, že stávající právní úprava neodpovídá současným společenským potřebám. Rostl počet spotřebitelů. Jak dlouho je třeba usilovat o docílení žádoucího efektu? To je to, co v současné době probíhá v ČR. Byla ustavena komise pod vedením ekonoma, nikoliv právníka, pana Corka. Vidím tam určité podobnosti v načasování. Až do roku 1986 komise na úpravě pracovala (od roku 1977). Za odměnu byl pan Cork uveden do šlechtického stavu – sir Cork. Je třeba mít procesní postupy pro řešení krizových situací. Když celé konkursní řízení trvá celých 9 let tak vidíme, že něco není v pořádku. Je potřeba včas zaznamenat stav úpadku a řešit jej. Musíme úpadce ochránit od neoprávněných požadavků. Musíme zajistit čestné a kompetentní řešení jednotlivých případů. Zároveň musíme určit příčiny selhání podniku a rozhodnout o tom, kdo je vinen. Musíme také zamezovat konfliktu mezi věřiteli, poskytovat prostředky k tomu, aby byla zachována existence podniku. Musíme mít k dispozici pružnou úpravu, která si sama o sobě vyžádá dodržování podmínek. Rok 1986 byl velkým přelomem ve vývoji úpadkového práva v Anglii a Velké Británii. V tomto roce byl připraven Kodex – sjednocená úprava pro fyzické i právnické osoby. Tím bylo pro jednotlivce snazší dostat se z úpadku. Pro slušné úpadce konající všechny úkony tak, jak bylo zapotřebí, bylo možné po třech letech získat potvrzení o oddlužení. To zname8


ná, že mohl být ukončen celý proces konkursu. Zároveň existovala možnost dobrovolného vyrovnání s věřiteli a tak se vyhnout celému konkursu. Co se týče společností, bylo vyrovnání velice důležitým prostředkem, správa byla druhou možností. Společnost mohla požádat soud o ochranu, získat ustavení správce pro záchranu společnosti, příp. pro zpeněžení majetku. Zároveň existovala možnost vyrovnání s věřiteli. Stávající zákon se už vypořádává s velkým problémem - nezpůsobilostí statutárních orgánů. Systém umožňuje nezpůsobilým ředitelům uložit zákaz výkonu činnosti. Nevím jestli znáte „syndrom fenixe“. Je to způsob, kdy se jedna společnost dostane do konkursu, najednou stejní aktéři, stejný obor podnikání se dostává někam jinam, jiná firma, stejní lidé…. Je to něco jako tunelování. Ten člověk firmu vytuneluje, pak odejde a působí v jiné firmě, která převzala majetek po původní zkrachované společnosti. Taková situace vyžaduje zajistit průkaznost transakcí. Vyžaduje prokázat, že transakce, které proběhly, byly oprávněné. Věřitel může žádat odškodnění. Dříve to důkazné břemeno bylo na věřiteli, nyní je na dlužníkovi. Po roce 1986 byl zjevný vliv úpadkového práva ve Spojených státech. Před 3-4 lety jela britská vláda do USA a tady by bylo bývalo dobré, aby se anglická úprava ještě trochu přizpůsobila. Poslední upozornění - upozornění na evropské nařízení týkající se úpadkového řízení. My se snažíme zjistit, jak bude fungovat od 1. května 2004 tento proces mezi ČR a Evropou. OSN má modelový zákon na úpadkové právo. Jedná se o přístup k vnitrostátním soudům, o uznávání zahraničních úpadkových řízení. Velká Británie se zavázala do března 2005 tuto právní úpravu zahrnout do svého právního řádu. Do roku 1973 byli odborníci na otázky úpadku členy různých sdružení, institucí, komor. V roce 1973 vzniklo Sdružení specialistů pro krizová řízení, do kterého se již zapojila většina specialistů na krizová řízení. Byl přijat

Etický kodex, který se vztahoval na všechny členy sdružení. Myslím si, že to je fáze, do které se dostává KSKŘI v ČR. Není to organizace ze zákona. Po roce 1986 se toto vše dostalo do zákona a specialisté na krizové řízení začali podléhat určitým požadavkům co se týče kvalifikace, vzdělávání. Existovaly orgány, které udělovaly licence těmto osobám a byly odpovědné za výkon činnosti, dohlížely a vedly kárná opatření. Podléhaly dalším vyšším orgánům. Zároveň zde fungovala autonomní regulace profesních organizací s tím, že státní dohled probíhal dále. (Údaje o počtech specialistů na krizová řízení v Anglii jsou uvedeny v prezentaci.) Co je velice důležité, zvláště pro Komoru a pro specialisty pro krizové řízení a insolvenci. V této době se do naší právní úpravy dostaly požadavky na kvalifikaci a získávání licencí. Celá řada orgánů a organizací se zakotvenými pravomocemi v zákoně se rozhodly působit jako školící subjekty. Zároveň dohlížely na výkon svých členů a udělovaly jim licence. Opravňovaly je k činnosti, kontrolovaly je. Ty organizace se spojily a nyní je dohled prováděn společně. Výsledky průzkumu ve Velké Británii za posledních 10 let – za krachem podniku je třeba vidět příčiny na straně vedoucích řídících pracovníků. U větších a středních firem je to velice důležitý faktor. Došlo k posunu směrem k filozofii usilující o záchranu a revitalizaci firmy. Jak říkal pan ministr, malé firmy jsou náchylnější k neúspěchu. Je třeba zajistit úspěšnost revitalizace. U nás se to vyčísluje kolem 20-30 %. Procento záchrany majetku je 12-15 %, revitalizací se zvyšuje na 20-30 %. Poslední poznámka. Sankční versus sanační postup není myšlenka dvacátého století. V Anglii existuje celá řada mimosoudních řešení. Měli bychom v další diskusi věnovat pozornost takovým otázkám, jako je regulace profese specialistů pro krizové řízení v ČR, veřejný zájem na úpadkovém právu a jak je to důležité pro ČR, případné zvýšení úlohy mimosoudních vyrovnání a harmonizace českého a evropského úpadkového práva.

Úpadek v ČR, jeho vývoj, ekonomické a mezinárodní souvislosti, připravenost ČR na vstup do EU, hlavní problémy JUDr. Zdeněk Krčmář Vážené dámy, vážení pánové, dostalo se mi té cti vystoupit dnes před Vámi s příspěvkem tematicky zaměřeným především na postižení vývoje a ekonomických souvztažností stávající úpravy konkursního práva v České republice, a to i ve vazbě na velmi blízkou budoucnost, tj. na 1. květen roku 2004 kdy se ČR stane členem EU. Určité historické vazby tady naznačil již ve svém vystoupení pan ministr. Já bych jenom poukázal na to, že ta historie psaného konkursního práva z dob, které mohou být relevantním zdrojem poučení pro nás, pochází z roku 1781, kdy byl stvořen první ucelený komplexní tehdejší Josefínský konkursní řád. V roce 1931 byl přijat Mezinárodní konference o úpadku v ČR

zákon č. 64, tedy zákon, kterým byl vydáván tehdejší konkursní, vyrovnací a odpůrčí řád. Tento zákon z roku 1931 byl bez náhrady zrušen až k 1. lednu 1951 a pak jsme zde měli až do roku 1989 mezeru. Opětovná úprava konkursu a vyrovnání byla provedena až v roce 1991 přijetím stávajícího zákona č. 328/1991 Sb., ale s tím, že se jaksi vytratilo z povědomí lidí co to konkurs je, co to je vyrovnání. Přišli jsme o hráče v poli, ať již hovořím o konkursních soudcích, věřitelích zkušených v tom terénu, a především také o správcích konkursní podstaty. Přišli jsme o ty hráče v poli, kteří by nám mohli pomoct doby velmi obtížné pro tehdejší ekonomiku překlenout svý9

mi zkušenostmi a znalostmi úpadkového práva České republiky. Začínali jsme tehdy tak trochu na zelené louce, přičemž zákon z roku 1991, a na to se také velmi často zapomíná, byl vlastně přijat tehdejším Federálním shromážděním již v červenci roku 1991. Byla to tedy norma, která časově předcházela přijetí dalších velmi významných změn jak procesního řádu, tj. OSŘ (novelizován velmi podstatným způsobem až zákonem č. 519/1991 Sb.), dále velmi významným změnám Občanského zákoníku. Občanský zákoník, novela, má až č. 509/1991 Sb. a byl přijímán v době, kdy jsme ještě vlastně neměli ani novou obchodní úpravu. Obchodní zákoník byl přijímán Parlamentem v listopadu 1991 a má č. 513/1991 Sb. To jsou všechno stigmata, která doprovázela konkursní zákon z roku 1991. Už od počátku mu bylo dáno do vínku, že konkursní úprava neplatila od počátku a beze zbytku pro všechny subjekty zúčastněné a působící v české ekonomice. Bylo tam moratorium, které po určitou dobu zakazovalo prohlásit konkursy na určité subjekty. Ve skutečnosti jsme začali vnímat konkurs jako samostatnou disciplínu a také jako velmi výrazný způsob řešení krize podnikatelského subjektu, až v roce 1994 a zejména pak v roce 1995. Tyto okolnosti potom vedly k tomu, že jsme přistupovali k řadě novelizací té původní normy, přičemž právě zkušenosti s boomem konkursních řízení jenž nastal v závěru roku 1994, a zejména pak v roce 1995, vedly k přijetí první rozsáhlé změny. Změna konkursního zákona z roku 1996 měla pořadové číslo 94 ve Sbírce zákonů a nestačila. Samotný zákon, který byl přijat v roce 1991, už neodpovídal v době svého přijetí tomu, jakým směrem se v mezidobí vyvíjela ekonomika a konkursní vývoj v zahraničních zemích s fungující ekonomikou na rozdíl od té naši. Výrazně se změnilo pojetí konkursního práva posunem především k sanačnímu principu, se kterým Česká republika neměla ani v historickém vývoji konkursního práva žádné velké zkušenosti. Přesněji řečeno, s výjimkou institutu vyrovnání se něco obdobného v naši konkursní historické správě nenacházelo. A nenachází se ostatně v této podobě dodnes. Nepodařilo se odstranit koncepční nedostatky, které vykazoval zákon č. 328/1991 Sb. již v době svého přijetí, ani řadou dalších novel, včetně těch rozsahem nejvýznamnějších. Tu první jsem již zmínil. Byla to novela provedená zákonem č. 94/1996 Sb., a následně pak další významná novela provedena zákonem č. 105/2000 Sb. Nicméně ani tato novela nebyla novelou poslední. K dnešnímu dni byl konkursní zákon novelizován (nebo pozměněn kasačními nálezy Ústavního soudu) dvaadvacetkrát. V současně době vím o dalších dvou pokusech novelizovat stávají konkursní zákon bez zřetele k tomu, že je v běhu příprava a už bylo i odevzdáno paragrafové znění nového konkursního zákona. Co je tedy nejvíce vytýkáno stávajícímu konkursnímu zákonu? • Dlužníci (úpadci) si stěžují, že je dosavadní úprava nechrání před šikanózními návrhy na prohlášení konkursu a že jsou, zvláště po novele provedené zákonem č. 105/2000 Sb., kriminalizování za ne10

•

•

•

•

•

zdary v podnikání, že úpadkové řízení jim zásadně neumožňuje vyjít z konkursu jinak než prostřednictvím likvidačního typu úpadku, ač jsou splněny ekonomické předpoklady pro jiný způsob řešení úpadkové situace. Konkursní věřitele si stěžují na to, že mají malý vliv na průběh konkursu, jak co do možnosti vahou svých hlasů rozhodnout o řešení krizové situace dlužníka, tak co do možnosti efektivně ovlivnit volbu, nebo chceme-li jmenování, správce konkursní podstaty a kontrolovat jeho činnost. Oddělení, nebo chceme-li zajištění, konkursní věřitele namítají, že stávající úprava výrazně léč neodůvodněně, zkracuje jejich právo na oddělené uspokojení v konkursu. Správci konkursní podstaty si stěžují, že nemají k dispozici účinné nástroje k zajištění vynucení součinnosti dlužníka i věřitelů, a že musí vykonávat řadu vysoce administrativně náročných činností, které zbytečně prodlužují dobu trvání konkursu, a že ve vazbě na některé oblasti práva, např. na daňové řízení, není jejich postavení dostatečně přesně vymezeno. Konkursní soudci si stěžují, že procesní pravidla, podle nichž postupují v úpadkovém řízení, jsou přiliž strohá, vyžadují vysokou míru výkladu a pro insolvenční řízení jsou (se zřetelem k tomu, že vycházejí převážně z úpravy obsažené v Občanském soudním řádu nevyhovující), a že některé činnosti je zbytečně administrativně vysoce zatěžují. Všichni společně, dlužníci, konkursní věřitelé i konkursní soudci, si stěžují na nedostatečnou profesionální úroveň správců konkursních podstat. Všechny zúčastněné subjekty i veřejnost vyjadřují přesvědčení, že úpadkové řízení podle stávající úpravy je zdlouhavé, neefektivní a málo průhledné.

Mám-li tyto stesky objektivně zhodnotit, pak nelze než přiznat, že k základním nedostatkům stávající úpravy konkursního práva v České republice patří, že 1. nelze v zásadě řešit úpadkovou situací dlužníka jinak, než zpeněžením jeho majetku v konkursu, tedy v konkursním řízení; poslední velká změna konkursního zákona účinná právě od 1. května 2000 ve vazbě na novelu č. 105/2000 Sb. sice měla za cíl umožnit též širší uplatnění institutu vyrovnání, avšak statistiky dokazují, že tento záměr se výrazně nezdařil, že vyrovnací řízení jako takové zůstalo popelkou a zřejmě zůstane popelkou až do konce účinnosti toho stávajícího zákona; 2. dlužníkovi věřitelé nemohou účinně ovlivnit rozhodnutí o způsobech řešení jeho úpadku. To je jedna věc. A druhá je, že věřitelé, kteří nepodali sami návrh na prohlášení konkursu, nebo kteří k takovému návrhu nepřistoupili, jsou ve fázi před prohlášením konkursu na majetek dlužníka v podstatě vyloučeni z účasti na řízení; 3. konkursní řízení neumožňuje ani poctivému dlužníku zbavit se po maximálně možném uspokojení věřitelů zbytku svých dluhů. Chybí nám tady výrazně to, co věřitelé neradi slyší, ale co ve vazbě na Mezinárodní konference o úpadku v ČR

budoucí úpravu nutně potřebujeme, možnost nabídnout dlužníkovi za to, že bude spolupracovat, oddlužení; 4. není podporován ani diferencovaný přístup k řešení dlužníkova úpadku podle povahy dlužníka, nebo podle počtu jeho věřitelů; 5. úpadkové právo postrádá (s výjimkou některých ustanovení o bankách, úvěrních a spořitelních družstvech a pojišťovnách sledujících prevenci) ustanovení, jež by umožnila projednání konkursu či vyrovnání. Mám na mysli projednání smysluplné z hlediska efektivity v případě dlužníka, jehož úpadek má hromadné účinky; 6. uspokojení zajištěných věřitelů se liší podle způsobu řešení úpadku. V konkursu je odděleným věřitelům garantováno pouze 70 % výtěžku zpeněžení majetku, kterým je jejich pohledávka zajištěna, kdežto vyrovnáním nemohou být nároky oddělených věřitelů dotčeny. Zdůrazňují, že vyrovnání je z hlediska probíhajících insolvenčních řízení v České republice statisticky nevýznamným faktorem; 7. stávající rozsah uspokojení garantovaného v konkursu zajištěným věřitelům ze zpeněžení majetku, kterým je jejich pohledávka zajištěna, oslabuje zejména v obchodních vztazích význam zajišťovacích institutů. Subjekty poskytující úvěry podnikatelům, typicky pak banky, to vedlo ke zdražení úvěrů, tj. k tomu, že je požadována vyšší míra zajištěnosti úvěrů; 8. dostatečným způsobem také není ve stávající úpravě vymezeno postavení správce konkursní podstaty z hlediska nároků kladených na jeho odbornost. Při absenci těch odborníků, jež bychom si sami mohli z praxe vytáhnout s vědomím, že je dále nepotřebujeme vzdělávat, zde chybí i jednotný systém vzdělávání správců konkursních podstat; 9. zákon o konkursu a vyrovnání nedostatečným způsobem uspořádává některé činnosti a postupy, jejichž plnění se za trvání konkursu nebo vyrovnání modifikuje zejména proto, že řada práv a povinností přechází na správce podstaty. Typicky jde například o vymezení plnění daňových povinností dlužníka v konkursu, vedení jeho účetnictví nebo důsledky, jež má prohlášení konkursu na majetek dlužníka, na oprávnění dlužníka dále podnikat v některých oborech; 10. procesní pravidla, upravující postup subjektů zúčastněných na stávajícím konkursním řízení, jsou přiliž strohá a výklad je velmi náročný nejen ve vztahu k soudům, ale především ve vztahu k osobám, které do toho řízení vstupují zvenčí. To znamená, že neposkytují dostatečnou představu jak konkursním věřitelům, tak dlužníkům o tom, co je v průběhu konkursního řízení očekává; 11. poslední stesk, také objektivně přiznatelný, je neúměrná délka trvání insolvenčního řízení. Zde bych ve vazbě na to, co bylo řečeno o statistikách Světové banky řekl, že se také domnívám, že situace není třeba vidět tak černě. Pokud porovnáváme druhou fázi konkursního řízení, tj. fázi, která počíná prohlášením konkursu, tak si myslím, že délka konkursních řízení je srovnatelná s řadou Mezinárodní konference o úpadku v ČR

jiných středoevropských zemí. To, v čem spatřujeme nedostatek z hlediska délky trvání konkursních řízení my, je především ta první nalézací fáze, která končí rozhodnutím o tom, zda úpadek dlužníka je či není. Přes hrozbu trestními postihy se k řešení majetkových potíží dlužníka konkursem či vyrovnáním přistupuje většinou v době, kdy již nelze očekávat větší výnosnost z prodeje, tedy z likvidace jeho majetku. Chci upřesnit ještě jednu poznámku ve vazbě na to, co řekl ve svém úvodním slově pan ministr. Pokud si bereme příklad z americké právní úpravy, ta se právě od kontinentální evropské liší. Protože tam dlužník sám o sobě povinnost podat návrh na prohlášení konkursu na sebe nemá. Vychází se z toho, že úprava je nastavena způsobem pro něj ekonomicky výhodným v tom směru, že se může sám svobodně rozhodnout, zda do isolvenčního řízení půjde. Samozřejmě kriminalizovány jsou jeho činy, jež insolvenčnímu řízení předcházejí, pokud nejsou v souladu s běžnými pravidly hospodářského styku. Samotné nepodání návrhu stíháno žádnými sankcemi trestními není. Hlavní řešení mnou naznačených potíží je spojováno s přípravou nového Insolvenčního zákona, o němž Vám podrobností sdělí zítra prof. Zoulík. Já si jen v této souvislosti dovolím zareagovat na některá prohlášení, ať již z odborných či laických kruhů, jež s novým Insolvenčním zákonem spojují nepřiměřená očekávání co do možnosti ovlivnit jeho prostřednictvím stav české ekonomiky. Zůstává skutečností, a na různých fórech bylo již několikrát opakovaně řečeno mnou nebo jinými řečníky, že jakkoli kvalitní úprava úpadkového práva sama nepovede ke zvýšení úrovně ekonomiky dané země. Je toliko předpokladem pro rychlé a účinné řešení problémů podnikatelských subjektů v krizi. Nedostatky právní úpravy úpadkového práva, zvláště pak nízká transparentnost, se mohou promítnout do hospodářské oblasti toliko zprostředkovaně. Obecná zkušenost ze zahraničí vypovídá o tom, že i relativně špatná úprava úpadkového práva se může projevit v ekonomické sféře pozitivně, zejména ve vazbě na zahraniční investice, jde–li o úpravu předvídatelnou. Jinak řečeno, jde–li o takovou úpravu, na jejímž základě mohou ekonomické subjekty plánovat rizika tržních operací z hlediska předpokládaných konkursních poměrů. Už jenom stručně k připravenosti České republiky na vstup do Evropské unie. Základní normou která bude bez nutnosti jakékoliv další implementace okamžitě aplikovatelná od 1. května roku 2004 i na režim stávajících konkursních a vyrovnacích řízení v ČR, je Nařízení Rady EU č. 1346 z roku 2000. Nařízení o insolvenčním řízení, jež se týká tzv. přeshraničních konkursů, bylo přijato již v květnu roku 2000. V českém právním řádu je již zapracováno několik směrnic EU, které se týkají tzv. finančních institucí se zvláštním režimem, jakož i směrnic o tzv. finančních kolaterálech. Harmonizační úsilí České republiky v této oblasti má být rovněž dovršeno poslední vládní novelou stávající11

ho zákona. My tady hovoříme o Euronovele, která v současnosti prochází legislativní procedurou. Myslím, že je již projednávána ve Sněmovně. Zahrnuje též zvláštní úpravu úpadku finančních institucí se zvláštním režimem. Z hlediska budoucí vazby a budoucího vývoje českého úpadkového práva chci připomenout, že skutečné představy o tom jak má fungovat relativně dobrá úprava v ČR jsou různé. Zdůrazňuji, že představa hráčů v poli, pokud jde o věřitele, dlužníky ale i správce konkursních podstat a konkursní soudce

o tom, že by nový zákon měl upřednostňovat jednoho na úkor druhého a obráceně, je trošku mylná. Nejvíce budeme muset připravit věřitele na to, že pokud nabízíme nové způsoby úpadku a větší zapojení věřitelů do toho procesu projednávání dlužníkova úpadku, že za to co se jim takto nabízí, budou muset také něco nabídnout. Platí to pro zahraniční právní úpravy obecně. To kouzelné slůvko, na které si budou věřitelé muset zvyknout včetně myšlenky, že to je něco, co je v jejich prospěch a nikoliv ve prospěch dlužníka, je slůvko oddlužení.

Záznam z diskuse Můžete odhadnout procento aktiv společností, které projde ročně konkursem v Anglii? Procento společností, které se dostanou do konkursu, z celkového počtu fungujících společností ve Velké Británii je malé, ale v rámci tohoto počtu společností je řada docela ekonomicky významných společností, s ročním obratem 1 mld GBP i více. Naštěstí těch firem není moc. Mark Andrews řeší případ Federal Mobil, což je společnost s aktivy ve výši 1 mld GBP. V rejstříku je zapsáno 2,3 mil. firem a máme ročně 20 tisíc těch, které se dostanou do konkursu, tudíž je to 1%. Bude možno po 1. květnu prodávat nemovitosti v zemích EU v rámci konkursu prohlášeného soudem České republiky ? To je složitější otázka. Nařízení Rady Evropy je koordinační norma. Ona má původ v tom že je to z větší části opsaná Istambulská úmluva, která se týkala konkursního práva a která dosud není ratifikována dostatečným počtem zemí k tomu, aby se podle ní všeobecně postupovalo. Nařízení Rady Evropy si to teď řeší pro účely EU a řeší koordinační činnost. Hovoříme tam o hlavním konkursu a vedlejším konkursu ve vazbě na to, že mohou nastávat a také velmi často nastávají případy, že se majetek úpadcův nachází rozprostřen po různých zemích. Nicméně pro tu stávající úpravu platí zásada, která je vyjádřená v závěrečných ustanoveních konkursního zákona našeho. V zásadě platí, že postižitelné konkursem jsou toliko movité věci úpadce, které se nacházejí v zahraničí. Postih nemovitosti v zahraničí, ten sám o sobě nebude zřejmě nikdy prosaditelný tím způsobem, že by konkursní soudce v ČR mohl nařídit prodej nemovitosti v zahraničí tou klasickou metodou. K tomu je tady právě ta úprava obsažená v nařízení Rady EU. Ta počítá s tím, že bude - li úpadek v ČR úpadkem hlavním, tak bude možné realizovat i zpeněžení majetku úpadce, který se nachází v jiné členské zemi EU. Ve vystoupení bylo řečeno, že je prodáván i majetek mimo hranice Velké Británie. Znamená to, že český zákon je v rozporu se směrnicemi EU nebo je to jen otázka výkladu směrnic EU? Jestli ano, potom kterých? Evropská nařízení budou předmětem jednání 2. den konference. Je to složitá úprava. Můžu uvést případ Parmalatu. Aplikace nařízení spočívá v tom, kde je hlavní podnik. Pokud tento podnik je ve státě EU, tak tam se zahájí a probíhá řízení. V Parmalatu našli hlavní místo v Irsku. Evropské normy se aplikují ve všech zemích EU a vlastně ta praxe tady bude pod12

léhat praxi EU bez ohledu na Istambulskou dohodu. Takže s tím se budete muset vypořádat. Jaký bude vývoj projednávání návrhu paragrafovaného znění zákona o úpadku? Bude možno se s návrhem seznámit případně připomínkovat ? Norma je k dispozicí v elektronické podobě. Byla rozeslána ministerstvem spravedlnosti už před 14 dny. Byla oslovena řada subjektů, širší odborná veřejnost o vstup do toho neformálního shromažďování podnětu a připomínek. Očekáváme odezvu. Předpokládáme, a ministerstvo také plánuje, že uděláme několik akcí, na kterých se pokusíme vysvětlit sledované záměry touto paragrafovou úpravou. Zatím jsme pustili hlavní zákon i když jsou připravené doprovodní zákony. Následně předpokládáme, že dojde k oficiálnímu připomínkovému řízení, které by mělo vyústit na podzim letošního roku předložením znění do vlády a následně pak do sněmovny. Po posledních schůzkách je ten horizont posunut pokud jde o výstup z vlády do listopadu letošního roku, takže budeme mít dost času nejenom reagovat na odezvy veřejnosti, ale hlavně se pokusit vysvětlit základní principy a obhájit svou práci ještě dříve, než se dostane do formálního projednávání ve sněmovně. Vzhledem k zadlužováni se občanů České republiky předpokládám tzv osobní konkursy – spotřebitelské konkursy. Jaká je zkušenost v EU s konkursy nepodnikatelů? Spotřebitelské insolvenční řízení je v nové normě upraveno rovněž. Je to jeden ze způsobu řešení nejenom nepodnikatelských konkursů, ale i řešení situace tzv podnikatelů osobních. To jsou osoby, které podnikají pouze vlastním přičiněním (nezaměstnávají další osoby). Na ty se nehodí nástroje, které máme pro řešení úpadkové situace. Nepochybně všichni sdílíme tu zkušenost, která tady byla s dlouhou legisvakancí, která zde byla také u nového německého konkursního řádu a kde právě ve vazbě na to, jak bylo nastaveno oddlužení těch spotřebitelů, byly obavy z ekonomického dopadu. Ve Velké Británii platí od 1. dubna 2004 jiný režim. Nerozlišuje mezi podnikatelem, který se dostane do finančních problémů a spotřebitelem, který se dostane do problémů tím, že přečerpá kreditní kartu, nebo si vezme velký spotřebitelský úvěr. Stručně, existuje režim – když se do takové situace dostanete, celý proces může trvat několik let a můžete podléhat dohledu, pokud jde o spotřebitelské chování.


Postavení a úloha věřitelů v úpadku, možnosti zajištění pohledávek, stát versus ostatní věřitele v ČR Ing. Miroslav Singer, PhD VĚŘITELÉ, ÚDAKE A ROLE STÁTU - NIC NENÍ ZADARMO • Úvod – Čas • Čas – případová studie skutečně rychlé likvidace • Cena současného úpadkového práva – případová studi a ocenění pozice věřitele v úpadkové situaci • Vyrovnání – kolik stojí jeho neprůchodnost • Stát – kolik stojí jeho chyba • Závěr – o co vlastně jde ZKUŠENOSTI Z RESTRUKTURALIZACE A PODNIKOVÉHO PORADENSTVÍ: • Déle než pět let přítomnost na trzích v celém regionu (např. likvidace největší prasečí farmy na světě) • Mezinárodní tým, který má zkušenosti ze střední a východní Evropy (od Kazachstánu po Čechy) • Velké kauzy v Čechách a na Slovensku (Aliachem, VSŽ, Nová Huť,…) • Řada malých kauz • Týmová práce jejíž základ tvoří odborníci jednotlivých odvětví a další odborníci PwC mix lokálních a mezinárodních expertů

ČESKO – PŘÍPADOVÁ STUDIE – SKUTEČNĚ RYCHLÝ PRODEJ Charakteristika: • S.r.o. s matkou v úpadku, dlužila matce cca 10 mil Kč • Téměř nulová aktiva (pronajatá stodola, speciální stroje • Specializována výroba pro tři nadnárodní odběratelé • Obrat cca 90 mil. Kč, zisk cca 4 mil. Kč Naše role: • nalezení optimálního řešení exitu • Příprava exitu • Úzká komunikace s konkursním správcem Hlavní problémy: • Totální znepokojení odběratelů a jejich připravenost ukončit odběr (existence jiných dodavatelů) • Daňové problémy a neprůhledné účetnictví • Maximálně neklidný ředitel Výstup: • Příprava prodeje jako funkčního celku pro správce matky • Komunikace s odběrateli • Memorandum během 2 týdnů, inzerát 3 týden • Jednání se všemi zájemci (asijská konkurence, zájemci z inzerátu), ale důraz na rychlý prodej řediteli • Prodej podniku i dluhu řediteli (smlouva 2. měsíc, poslední splátka do 4 měsíců) ČESKO – PŘÍPADOVÁ STUDIE – ODVRÁCENÍ KONKURSU Z POHLEDU VĚŘITELŮ Charakteristika: • Prodejní síť a servisní síť pro 2 hlavní konkurenty v odvětví, tržby nad 500 mil. Kč • Zdařilá kombinace outsourcovaného účetnictví a ignorace finančního řízení udržela vlastníky/manažery ve sladkém nevědomí o skutečné finanční situaci firmy • Přitvrzení konkurence snížilo hrubé marže na nulu a níže ale stále s pobočkami a 100 zaměstnanců • Závazná nabídka na odkup servisní sítě za významnou cenu Naše role: • Rychlá zjištění situace společnosti (de facto rychlé sestavení výkazů) • Doporučení postupů vlastníkům • Pokus o dohodu s věřiteli Hlavní problémy: • Krize hotovosti • Přes 100 drobných věřitelů - dohromady asi 20 % dluhu • Stát další věřitel přes 10 % dluhu


13

Výstup: • Situace projednána s vlastníky (investory reálných peněz) a dosažen jejich souhlas s odepsáním kapitálu • Dosažen souhlas dvou hlavních věřitelů s pokusem odvrátit konkurs s tím, že jejich dluhy budou odepsány tak, aby všichni ostatní mohli dostat 100 % • Výtěžnost pro dva hlavní věřitele na úrovní necelých 30 %

VARIANTY – SHRNUTÍ • Z hlediska čistého výnosu je kapitalizace pro majoritáře jednoznačně nejméně výhodným řešením • Z hlediska rizik kapitalizace nabízí majoritáři nejmenší rizika • Výnos z pokusu o vyrovnání je i v případě jeho neúspěchu na úrovni 2/3 výnosu z kapitalizace, v případě úspěchu nad dvojnásobkem výnosu z kapitalizace.

PŘÍPADOVÁ STUDIE – ODVRÁCENÍ KONKURSU Z PŘÍPADU VĚŘITELŮ – MALÁ KALKULACE • Za předpokladu stejného postupu konkursního správce by byli všichni věřitelé (mimo státu) krácení stejně • V takovém případě by výnos 2 hlavních věřitelů byl vyšší o více než 50 % výnosu, se kterým souhlasili, aby se vyhnuli konkursu • Jinými slovy: Hlavní věřitelé hodnotili konkurs jako o 1/3 méně efektivní postup než velmi nejistý a v případě nezdaru hodnotu ničící pokus o dokončení prodejní transakce a dohodu se všemi ostatními věřiteli o odložení splátek do dokončení transakce a 100 % vyrovnání dluhů do jednoho roku.

Majoritář zvolil kapitalizaci, jednoduchým výpočtem lze ověřit, že pravděpodobnost úspěchu vyrovnání tedy implicitně hodnotil jako menší než 1/4. Případová studie – odvrácení konkursu z případu věřitelů – chybka státu, aneb, jak to dopadlo • Management navštívil stát (FÚ) s návrhem splátkového kalendáře na 100% dluhu • FÚ si vzal týden na rozmyšlenou • 3. den z tohoto týdne vykonal FÚ nepříliš úspěšnou exekuci na účtech (tam kde byly peníze exekuoval minimum, tam kde nebyly maximum). Celková výtěžnost v řádů několika statisíců. • Věřitelé odstoupili od původně schváleného řešení. Servis zachován ale s nicotným výtěžkem. • Firma v konkursu. • Dá se očekávat, že zbytek výtěžku z podstaty spolknou závazky za zaměstnanci.

Pokud bychom chtěli extrapolovat, mohli bychom usoudit, že nadnárodní věřitelé očekávají, že konkursu v ČR se ztrácí přibližně 1/3 hodnoty konkursní podstaty ! ČESKO – CENA NEPRŮCHODNOSTI VYROVNÁNÍ – SITUACE • Tržby nad 1 mld. Kč • Cizí zdroje na úrovni 150 % ročních prodejů • Vlastní kapitál cca minus 200 mil. Kč • V posledním roce nebyla společnost schopná ani na úrovni provozního výsledku generovat casch – flow (nemluvě o zisku) • Nutnou podmínkou k dosažení provozní ziskovosti Společnosti bylo navýšení tržeb/obratu (vyžadující však nejspíše navýšení provozního kapitálu k profinancování vyšších oběžních aktiv) a změna způsobu nákupu a prodeje • Pohledávky majoritního vlastník za společnosti cca 1/3 cizích zdrojů, malá část zajištěna pohledávkami za konečným odběratelem, cca 80 % nezajištěných • Další věřitel ochoten kapitalizovat pohledávky nebo se podílet na jiném řešení ČESKO – CENA NEPRŮCHODNOSTI VYROVNÁNÍ – IDEÁLNÍ VYROVNÁNÍ • Umožnilo by zaměstnancům dostat ve 100%vklady z podnikové spořitelny • Musela by řešit provozní financování převodem produktivních aktiv do 100 % dceřinné společnosti • Věřitelé by si mohli vybrat mezi akciemi dceřinné společnosti (volil by majoritář) a rychleji vyplacenou hotovostí • Majoritář by si zachoval (byť nižší) majoritu v nové společnosti • Předpokladem by byla úspěšná provozní restrukturalizace

14

Výnosnost pro stát s pravděpodobností hraničící s jistotou nepřesáhne ani 10% z pohledávky. S úplnou jistotou lze ale říci, že současná kritéria hodnocení úspěšnosti ředitele FÚ se tímto způsobem zlepšila. SHRNUTÍ – O CO JDE • Rychlost řešení je rozhodující pro zachování hodnoty problémových aktiv • České konkursní právo je vnímáno jako hodnoty ničící • Pokud by byl předpoklad o ztrátě jedné třetiny hodnoty podstaty v konkursních procesech, jen na úrovni výnosů z prodeje pohledávek ČKA ztráty přesahují 10 mld. Kč • Při předpokladu, že hodnota konkursních podstat v průměrném roce v ČR bude asi na úrovni 1% HDP hodnoty aktiv v české ekonomice, celkové ztráty na výtěžnosti konkursního procesu představují cca 6 mld. Kč ročně, tj. 1/3 rozpočtu Ministerstva spravedlnosti • Zlepšení konkursního zákonodárství je mj. v důsledku těchto efektů(ale i snížení prémií za riziko, zvýšení úvěrování podniků a podnikatelů, atp.) srovnatelné např. se znatelným uvolněním měnové nebo fiskální politiky.

Poznámky z vystoupení Dovolím si říct, že úpadek je vždy poslední možnost. Včasná akce vždycky vede k zachování větší hodnoty. To znamená, že úpadek je a měl by být i vlivem bankrotového zákonodárství jenom jednou z možností, kterou se řeší problémy, problémy ať již jednotlivce nebo podniku. Z hlediska českého státu, není to jenom o zákonodárství, je to i o nastavení podmínek a pobídek dalších subjektů v Čechách a ty jsou nastaveny v tuto chvíli mimořádně perverzně. Takže abych to shrnul • rychlost; • české konkursní právo je v tuto chvíli vnímáno jako výrazně ničící hodnoty; • ztráty na výtěžnosti představují asi 6 miliard ročně, mimochodem je to 1/3 rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, nebo částka, která by umožňovala soudcům zvýšit platy všem zaměstnancům tohoto resortu o víc než polovinu; • je to velký problém, který má naprosto jednoznačně makroekonomickou dimenzi, který stojí tuto společnost přiliž mnoho peněz.


Přístup věřitelů k zajištění pohledávek, zakotvení jejich pravomoci a odpovědnosti v legislativě evropských zemí John Verrill ZÁKLADNÍ PRINCIPY • regulace úpadku • „podělení se o bolest“ rovným dílem • přesné pořadí • účast věřitelů • „kultura zachraňování“ • kontrola nesprávného jednání – zamezení transakcím – trestání provinění jednatelů/členů představenstva – osobní odpovědnost

-

neschopnost splácet dluhy 6 měsíců nebo dva roky propojené osoby

„ÚPADEK“ • žádná definice • bod, kdy se utrácí peníze věřitelů, a nikoli peníze vlastní • neschopnost splácet dluhy - pasiva převyšují aktiva - dluhy nelze splatit v den splatnosti - exekuce vrácena bez uspokojení - výrok soudu - nesplní se zákonný požadavek na více než 1050 € OCHRANNÁ „SADA NÁSTROJŮ“ VĚŘITELE • zákaz působení špatných jednatelů/členů představenstva • zrušení protiprávního zadržování majetku • zamezení podvodům spáchaným na věřitelích • osobní odpovědnost za bezohledné obchodování • zrušení transakcí pod hodnotu • změna v přednostním postavení • kontrola prováděná věřiteli na schůzích

ROZHODNÁ DOBA (viz graf)

VYLOUČENÍ JEDNATELŮ/ČLENŮ PŘEDSTAVENSTVA • i stínoví jednatelé/členové představenstva jsou odhaleni • zákaz řízení podniku na 2 roky až 15 let • zprávy specialistů na krizové řízení a úpadek • znaky nezpůsobilosti podle přílohy 1 zákona o vyloučení jednatelů/členů představenstva - zneužití moci či porušení povinností - vina za neúspěch - nedodání zaplaceného zboží - jiné „trestné činy“ v oblasti úpadku POVINNOSTI JEDNATELŮ/ČLENŮ PŘEDSTAVENSTVA PODLE PRÁVA SPOLEČNOSTÍ • řídit se stanovami společnosti • prosazovat cíle společnosti • používat nezávislý úsudek a nepřevádět pravomoci • využívat schopnosti a péči • vyhýbat se střetu zájmů • nezneužívat vlastnictví, informace či možnosti • zamezit ovlivňování třetích stran STATISTIKA VYLOUČENÍ (viz graf) PROSAZOVÁNÍ ROZDĚLENÍ ROVNÝM DÍLEM • zneužití pravomocí • podvodné obchodování • protiprávní obchodování • transakce pod hodnotu • přednostní postavení • úvěry poskytované za nápadně nevýhodných nebo nespravedlivých podmínek • vyhýbání se neinkasovaným břemenům • transakce podvodně připravující věřitele o majetek • rozhodná doba (§ 240 zákona o úpadku)


DOBROVOLNÉ VYROVNÁNÍ • navrhuje jej správce konkurzní podstaty či likvidátor na návrh jednatelů/členů představenstva • schvaluje jej 50% většina společníků a 75% většina věřitelů • závaznost ze zákona • nesmí nikoho nespravedlivě upřednostňovat • nesmí mít dopad na zajištěné věřitele bez jejich souhlasu PŘÍKAZ K PŘEVEDENÍ PODNIKU DO NUCENÉ SPRÁVY • pod dohledem soudu • účel záchrany je dán ze zákona • úředník je nuceným správcem • pravomoci jsou stanoveny v příloze 1 zákona, vznášení námitek vůči pravomocím • od ustanovení platí moratorium • kolektivní postup • věřitelé hlasují o návrzích

15

NUCENÁ SPRÁVA • soukromý smluvní proces • klíčové je neinkasované břemeno • úředník je nuceným správcem • povinnosti jsou vůči bance/věřiteli • pravomoci jsou stanoveny v příloze 1 zákona • nejedná se o kolektivní postup • v budoucnosti bude zrušeno POVINNÁ LIKVIDACE • účelem je likvidace, a nikoli obchodování • povinnost vůči všem věřitelům • ustanovení soudem • pravomoci jsou stanoveny v příloze 4 zákona • věřitelé si mohou zvolit nového likvidátora • úředník je likvidátorem DOBROVOLNÁ LIKVIDACE • omezené obchodování • povinnost vůči všem věřitelům • ustanovení volbou ze strany věřitelů na schůzi • úředník je likvidátorem • pravomoci jsou stanoveny v příloze 4 zákona • nejběžnější postup • vytvoření výboru KONKURS • setkáváme se s ním nejčastěji • nařízen pouze soudním příkazem • správce konkursní podstaty je zaměstnanec soudu nebo je ustanoven věřiteli • povinnost vůči všem věřitelům • vyňatý majetek • nařízení výplaty příjmů • od 1. dubna 2004 do doby jednoho roku ÚPADEK PARTNERSTVÍ • likvidace nezaregistrované společnosti • příkaz k převedení partnerství do nucené správy • partnerství • dvě konkursní podstaty • platí zde zákon o vyloučení jednatelů/členů představenstva společnosti ÚPADEK JEDNOTLIVCE • stigma a handicap jsou nyní menší • konkurs • individuální dobrovolné vyrovnání • důsledky pro státní úřady • důsledky pro zaměstnanost v regulovaných průmyslových odvětvích POVINNOST SPOLUPRACOVAT • výkaz o finanční situaci podniku - dobrovolná správa - likvidace • účast úředníků • dotazování • vydání dokumentů KŘIVKA ZÁNIKU SPOLEČNOSTI (viz graf)

Poznámky z vystoupení Ve Velké Británii platí určité zásady: všichni správci a likvidátoři mají licenci pro výkon činnosti od orgánu k tomu oprávněného, musí být pojištěni a existuje velmi dobrý systém dohledu nad výkonem těchto profesí. Co se týče věřitelů, uplatňuje se v Anglii podle příslušných pravidel zásada „rozdělit se o bolest rovným dílem“. Pořadí priorit se změnilo loňského roku, ve většině případů jsou požadavky banky upřednostněny, dále jsou zrušena přednostní práva státu co se týče nedoplatků na da16

ních. A také jsme se snažili dostat věřitele na stejnou úroveň, aby měli stejná práva. Ten koncept účasti věřitelů je něco, co se snažíme prosazovat. Jedná se o hromadné řízení a domníváme se, že to je celkem nejúspěšnější proces. EU a její úpadkové právo to řeší stejně, ČR to od této soboty bude muset řešit obdobně. Několik let jsme hovořili o problému a nová legislativa to již kodifikuje - jedná se o kulturu zachraňování. Jsme v této činnosti velmi úspěšní. K loňskému září jsme měli 61% případů, kdy správce převzal podnik aby ho revitalizoval. Není to něco o čem se jenom mluví, ale také realizuje. Jak se snažíme chránit věřitele? Snažíme se kontrolovat nesprávné jednání statutárních orgánů, anulovat transakce poškozující věřitele, trestat provinění statutárních orgánů a také zakotvujeme osobní odpovědnost při úpadku jednotlivců, abychom potrestali jednání, kdy se lidé chovají nesprávným způsobem. Ve Velké Británii nemáme žádnou definici úpadku jako takového, ale díváme se na to tak, že to je určitý bod, kdy se utrácí peníze věřitelů nikoliv vaše. A snažíme se to charakterizovat následně: jedná se o neschopnost splácet dluhy. To jsou prahy, kdy situaci úpadku začínáme vnímat. V té chvíli musí přijít institut, který chrání věřitele. Máme tzv. opatření na ochranu věřitelů v jejichž rámci zakazujeme činnost špatných statutárních orgánů, máme pravidla na zrušení protiprávného zadržování majetku, zamezování podvodům spáchaným na věřitelích, je tam osobní odpovědnost za bezohledné obchodování, rušení podhodnocených transakcí, a změna/zrušení přednostního postavení a kontrola prováděná věřiteli na schůzích. Co se týče zákazu činnosti statutárních orgánů. Jsou tím postiženi i stínové orgány, loutky. Existuje zákaz řízení podniku na 2-15 let. Pokud nedodržíte ten zákaz, nesete osobní odpovědnost za dluhy jakékoliv společnosti kterou jste řídil po dobu zákazu. Je to možné sledovat na základě zpráv specialistů na krizové řízení a úpadek, je tam civilní nikoliv trestní sankce. Hledáme různé kategorie nezpůsobilosti: porušení povinnosti, vina za neúspěch, nedodání zaplaceného zboží a jiné delikty v oblasti úpadku. Pokud někdo špatně řídí, má to vždy dopad na ekonomiku podniku. A pokud se takového jednání někdo dopouští, potom by to mělo být potrestáno. V občansko-právním systému je třeba aby Mezinárodní konference o úpadku v ČR

statutární orgány jednaly v souladu se zákonem. Dbáme na to, aby tomu tak bylo. Ve Spojeném království máme tzv. obyčejové právo a je potřeba jednat v souladu s ním. Je potřeba řídit se Stanovami společnosti, prosazovat cíle společnosti, používat nezávislý úsudek a nepřevádět pravomoci, využívat své schopnosti a pracovat s péčí řádného hospodáře, vyhýbat se střetu zájmů a nezneužívat majetku či informací. Pokud by tomu tak bylo, tak by se nikdy nepodařilo dostat k tomu majetku. V prezentaci je uvedena statistika – je to cca 1500 – 1700 zákazů za rok. Od roku 2001 mají členové statutárních orgánů možnost dobrovolně spolupracovat a odstoupit z funkce. Pak se na ně zákaz výkonu činnosti nevztahuje. Dle údajů v 82 % případů jednatelé slíbili, že nebudou dále společnost řídit. Pokud očekáváte, že dostanete zákaz činnosti, začnete se chovat odpovědněji. Protiprávní obchodování je obchodování, kdy z něj nemáte návratnost. Pokud se nemůžete již vyhnout likvidaci úpadce, pak vám může soud uložit právní povinnost. Podhodnocené transakce. Je to opět nápravný prostředek na ochranu věřitelů. Hovoříme o hromadném nástroji. Co se týče přednostního postavení, to znamená, že někdo dostane neospravedlnitelnou přednost v rámci konkursního řízení. Úvěry poskytované za nápadně nevýhodných podmínek, např. neúměrné náklady na úvěr, mohou být v rámci konkursního řízení zrušeny. Pokud např. se nějaký věřitel snaží odčerpat hodnotu podstaty tím, že si naúčtuje neúměrné poplatky za úvěr, znamená to poškození zbývajících věřitelů. Také můžeme zrušit určité typy zástav, např. pohyblivé zástavy (zástava, která je na všechna aktiva společnosti a ta výše není vždy přesně stanovena, je to vždy na celý soubor aktiv podniku). Je to velmi užitečný nástroj pro věřitele a podle nového režimu vám dává přednostní postavení pro správce – jedná se o tzv. všeobecné zajištění. Transakce připravující podvodně věřitele o majetek mohou být zrušeny, pokud k nim dojde v rozhodnou dobu. Rozhodná doba začíná: u podhodnocených transakcí dva roky před tím než se podnik stane nesolventním, to samé se vztahuje na propojené osoby (pokud by se jednalo o vyvádění majetku ve prospěch propojených osob); rozhodná doba 6 měsíců platí pro situaci osob nepropojených. Rozhodná doba může být rozšířena až na 3 osoby, tzv. všeobecné zajištění může být revidováno zpětně za 1 až 2 roky, podle toho jestli jsou tam osoby propojené či nikoliv. Likvidátory nebo správce schvaluje 50 % většina společníků a 75 % většina věřitelů. O ta čísla tam tolik nejde, protože jestli věřitelé jsou efektivní tak společníci si mohou pouze ztěžovat na to, že by měli jít do konkursu nebo do vyrovnání, ale je celkem nepravděpodobné, že by společníci toho využívali. 75 % většina věřitelů představuje zákonný limit, je platná pro všechny i pro ty, kteří nehlasovali ve prospěch. To rozhodnutí nesmí nikoho nespravedlivě znevýhodňovat, nesmí mít dopad na zajištěné věřitele bez jejich souhlasu, protože oni jsou zvláštním způsobem chráněni. Nový proces správy. Je to proces pod dohledem soudu, to znamená, že správce je jmenován soudem („je úředníkem soudu“). Cílem tohoto nařízení je záchrana podniku. Pokud podnik není možné zachránit, potom se můžeme pokusit o likvidaci aktiv, aby bylo možné vyplatit věřitele Mezinárodní konference o úpadku v ČR

nebo zajištěné věřitele. Primárním cílem je záchrana podniku jako takového a je to relativně rychlý proces. Kvalifikovaný zástavný věřitel toho všeobecného zajištění může jmenovat správce a ten může jmenovat svého zástupce a může to udělat jenom např. zasláním soudu, všechny pravomoci se okamžitě přenesou. Není potřeba žádného soudního slyšení v takových případech. V Anglii jde řízení velmi rychle, třeba v nedávné době jsme jmenovali správce v pátek v 18.30 hod večer, jakmile bylo ukončeno veškeré papírování. Pravomoci jsou velmi široké. Od jmenování správce existuje moratorium. Dopoledne se tady hovořilo o zdlouhavém českém procesu. V Británii se všechno musí stihnout do jednoho roku. Lhůtu je možné prodloužit o 6 měsíců, pokud před uplynutím jednoho roku požádáte o prodloužení. Pokud se Vám to do 18měsíců nepodaří, potom musí dojít k likvidaci. To moratorium trvá po celou dobu. Protože se jedná o hromadné řízení tak je to celé podpořené evropskými regulativy. Takže pokud podnik má majetek i v jiných státech EU a hlavní majetek je ve Velké Británii, je možné zajistit řízení toho majetku i v jiných státech. To umožňují evropské předpisy. Návrhy musí být předloženy věřitelům, ti o nich hlasují, a je to o tom, že věřitelé se toho procesu mohou účastnit a hlasují také o odměně správce. Oni mohou odmítnout např. způsob jeho odměny, mohou si vlastně přehodnotit jeho výsledky a pak rozhodnout o jeho odměně. Jedná se o soukromý smluvní proces a klíčovým bodem byla tzv. pohyblivá zástava. Jde tam o tom že správce může být jmenován dvě hodiny poté co byl podán návrh. Dříve byla nucená správa procesem, který nebyl soudním procesem. V září 2003 byl tento způsob zrušen. Protože to není hromadné řízení, tak není uznáno podle evropských norem. V Anglii jsme došli k závěru, že musíme toto řízení zrušit, abychom harmonizovali naše předpisy s předpisy EU. Takže tento typ řízení již neexistuje. Co se týče povinné likvidace, je to likvidace za účelem likvidace nikoliv obchodování, je ta povinnost vůči všem věřitelům. Správce je ustaven soudem. Pravomoci jsou stanoveny v zákoně. Všichni správci musí mít licenci a je nad nimi vykonáván státní dohled. Tato profese je ve Velké Británii velmi striktně pod dohledem. Takže úředník soudu je likvidátorem a nemá povinnosti pouze vůči věřitelům, ale také vůči soudu, protože je „úředníkem soudu“. Při likvidacích podléhá odměna likvidátora schválení věřitelů nebo schůze věřitelů. Co se týče dobrovolné likvidace tak tam jde o omezené obchodování. Ustanovení likvidátora je volbou ze strany akcionářů a pokud se věřitelům likvidátor nelíbí, pak si mohou zvolit svého likvidátora. Nemůže k Vám docházet likvidátor, který se Vám - věřitelům nelíbí. Můžete si ho vybrat, můžete si vybrat někoho, kdo bude sledovat zájmy všech stran, za rozumnou cenu. Dobrovolná likvidace je nejběžnějším postupem. Je důležité si to uvědomit, protože to znamená, že dlužníci jsou hlavními stranami, které předkládají návrh na prohlášení konkursu. Pokud dojdou k závěru, že již není záchrana, požádají o likvidaci. Jedná se o to, že likvidátor řídí společnost a dovede ji k likvidaci. Model spolupráce mezi věřiteli a likvidátorem je takový, že výbor je relativně důležitý (v ČR povinnost 9 členů, v Anglii 4-5 členů). 17

Osobní konkurs je jednoduchý proces. Je to likvidace majetku fyzické osoby, která se dostala do úpadku. Je tam odpovědnost vůči všem věřitelům. Od 1. dubna 2004 platí pro všechny konkursy, které budou od tohoto termínu zahájeny, že musí být vyřešeny do jednoho roku. Co se týče úpadku veřejných obchodních společností, jedná se ve Velké Británii o likvidaci nezaregistrovaných společností a také je možné v tomto případě uzavírat dobrovolné vyrovnání nad rámec úpadku. Co se týče zákazu činnosti statutárních orgánů, to se týká rovněž těchto společností. Vy můžete dostat zákaz činnosti i jako např. člen statutárního orgánu veřejné obchodní společnosti. Co se týče úpadku jednotlivce, tak v Anglii jsme se snažili snížit to stigma a omezit handicap. Já vím, že se tady hovoří o tom, že trestáme členy statutárních orgánů za to co udělali, máme 1500 – 1800 zákazů činnosti za rok, ale je také možné v úpadcích jednotlivce mít vyrovnání. Ono to není tak jednoduché. Máme případy, že lidi nemají žádný majetek, žádné příjmy a obrovské dluhy např. ze spotřebitelských úvěrů apod. Určité profese, které jsou pod dohledem, nemůžete vykonávat pokud se jako soukromá osoba dostanete do úpadku. Určitě to platí v profesi právnické. Máme povinnost spolupracovat s příslušnými správci, je potřeba vypracovávat výkazy o finanční situaci podniku, o tom, jaký je majetek společnosti, její

závazky, jak to vypadá ke dni jmenování správce a co vlastně správce může od té společnosti očekávat. Většinou to není až zas tak důvěryhodná informace, můžete hovořit s lidmi, můžete je soudně donutit k tomu aby spolupracovali, a soudy celkem flexibilně vyhovují žádostem pro předkládání materiálů, aby se zjistilo co se v té společnosti které se nedaří děje. Je tam také možnost dotazování, což je občansko-právní institut. To umožňuje správci zjistit, co se děje, ale také v minulosti ve společnosti dělo. Jaká je vlastně úloha správce a likvidátora. Likvidace je formální proces a my se snažíme nyní spíše o přeměnu podniku, o oživení, o revitalizaci podniku. Ve Velké Británii se na to díváme tak, že postupy v rámci dobrovolného vyrovnání a likvidace ničí hodnotu podniku. S tím jste se setkali také tady. Proto se snažíme o záchranu podniku. To je také úloha specialistů na revitalizaci. Máme spoustu lidí, kteří se nyní zabývají revitalizací v Anglii, protože je potřeba se na tuto činnost zaměřit. A v tom je také úloha správců konkursní podstaty. Všichni účastníci konkursního řízení ve Velké Británii pracují v rámci křivky zániku společnosti. Domníváme se, že pokud naše legislativa bude správná tak se budeme zaměřovat na revitalizaci. Pokud budeme trestat statutární orgány za to, že špatně jednají, tak se nám ta revitalizace podaří.

Záznam z diskuse Jakým způsobem lze v Anglii zpětně zrušit transakce? Je nutná soudní cesta? Jak dlouho takové zrušení obchodní transakce může trvat? U nás se jedná o tzv. odporovatelné právní úkony, které je možno zpochybnit až 3 roky zpět, ale pokud nedojde k dohodě o narovnání, je potřeba řešit soudní cestou, což trvá i roky. Dále jsou neúčinné úkony, které jsou v době 6 měsíců od podání návrhu na konkurs. Ptal jste se na to, jak dlouho trvá neúčinnost transakcí. Pokud dojde k narovnání mimosoudně, tak většinou se specialista snaží, aby se v případě likvidace všechno schválilo ve věřitelském výboru, ale vždycky tam figuruje hrozba soudního řízení když některý z účastníků nesouhlasí. Zároveň je také promlčecí lhůta od počátku konkursního řízení – většinou je to 6 let. V té době musí být podán návrh anebo to právo zanikne. Musíme okamžitě zahájit řízení, jakmile se dostaneme k informaci, která nás k takovému podání opravňuje. To ale neznamená, že nejsou k dispozici jiné prostředky. V zákoně o společnostech je zakotvené pravidlo, které umožňuje nerespektovat promlčecí dobu v případě, že s kapitálem společnosti bylo zacházeno nesprávným způsobem. Takže je tam celá řada možností jak se s pochybením vypořádat a jak řešit situaci daného podniku a jeho majetku. Proto i ten čas se značně liší. Jak si vysvětlit „správce je úředníkem soudu“? Je zaměstnancem soudu? Jak je v takovém případě odměňován příp. má nějakou základní odměnu? V našem 18

případě není správce nebo likvidátor zaměstnancem soudu, je v podstatě nezávislá osoba a jeho příjmy jsou dané pouze z majetku, který se podaří zpeněžit. Bohužel většina společností, které se likvidují z rozhodnutí soudu, nebo kde probíhají konkursy má velmi malý majetek, odměna správce nebo likvidátora je velmi malá a vede to k tomu, že provádí souběžně likvidaci řady společností. I to je jednou z příčin protahování konkursu. Dotaz zněl zda správce je zaměstnanec soudu a jestli má za to nějakou odměnu. Aby nedošlo k nedorozumění, správce v tomto případě není zaměstnancem soudu, je úředníkem soudu. To znamená, že má legislativou vymezenou pravomoc a může uskutečnit všechny úkony vůči dlužníkovi, které mu to právo dovolí atd. Jako správce obdržíte zmocnění od soudu, máte povinnosti vůči soudu, ale nejste zaměstnancem soudu. Zároveň podléháte dohledu soudu. Jste ale soukromá fyzická osoba a úředníkem soudu se můžete stát pouze v případě, že máte náležitou kvalifikaci. Máme kvalifikační zkoušky ve Velké Británii, které musíte složit, aby jste se mohl takovým úředníkem stát. Zároveň musíte mít licenci na výkon specialisty na krizová řízení. Nejste zaměstnancem soudu, nejste k soudu v žádném pracovně právním vztahu. Vnější svět však vás musí vnímat jako osobu, která k soudu patří a o to tady jde. Úředník soudu totiž musí postupovat na velice vysoké etické úrovni a proto má takový význam. Odměna je jiná záležitost, řídí se podle pravidel odměn těchto správců. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Jaké jsou požadavky na osobní a morální kvalitu správců a likvidátorů? Chcete-li se stát správcem konkursní podstaty ve Velké Británii musíte složit zkoušku. Ta je vypsaná jednou ročně. Licenci získáte po 2-3 letech. Většina specialistů na krizové řízení jsou účetní, právníci, daňoví poradci. Osobní vlastnosti: čestnost, chování odpovídající funkci, kterou máte vykonávat. Skládáte rovněž vstupní zkoušku a Komora se rozhoduje rovněž na základě setkání v průběhu této zkoušky. Stane se, že filtrem projdou lidé, kteří nejsou vhodní a taková situace se potom později řeší. Další informace budou ve vystoupení Desmonda Flynna. Jaké jsou zkušenosti s revitalizací ve Velké Británii? Mám informace z Německa, kde revitalizace už je možná, ale naráží na základní problém financování revitalizovaného podniku. Banky odmítají poskytnout finance a samozřejmě podnik, který vstupuje do insolvence žádné finanční prostředky nemá. Takže jak je zajišťováno financování, zejména když obchodní partneři automaticky přestanou poskytovat odběratelské úvěry? Chtějí casch platby? Další problém na který v Německu narážejí je problém ochrany zaměstnanců. U nás, jakmile přichází v úvahu revitalizace, je nutné automaticky značné propouštění zaměstnanců. Narážíme na jejich ochranu, na povinnosti vyplácet jim různé odstupné, podle úprav jednotlivých zemí, což jsou další okamžité náklady revitalizovaného podniku. Myslím si, že pokud táto otázka nebude vyřešená není možno reálně uvažovat o žádné revitalizaci. Při prověřování podniku vždy zjistíte, že podnik má v sobě hodnotu, i když se mu nedaří protože je špatně veden. Pokud jste schopen prokázat změnu ve vedení, pak je spousta finančních institucí připravena poskytnout další hotovost. Ale klíčovým krokem je změna ve vedení firmy. Pokud k tomu dojde, tak i věřitelé začnou ke společnosti přistupovat jinak. A to je velmi důležitý faktor, který je třeba mít na paměti. Bylo by to nové financování, které by dostalo přednost. Protože se všichni chtějí vyhnout tomu formálnímu procesu konkursu, tak by se neformálně zajistilo financování. Když jsme analyzovali anglické zákony, tak jsme se snažili postupovat tím americkým způsobem, kdy je možné, aby dlužník získal určité podřízené závazky. Takže financování je k dispozici pokud ten podnik je životaschopný a pokud můžete změnit vedení, nebo pokud najdete nějaká aktiva, která společnost nepromrhala (pohledávky, zásoby aj.). Potom je možné dát je jako zajištění novému věřiteli, který poskytne financování. Tou klíčovou věcí je však změna vedení. Správce se v Anglii musí zaměřit na změnu vedení, musí propustit stávající statutární orgány a najmout nové. To je opravdu klíčovým bodem při záchraně podniku. Co se týče dodavatelů, tak vlastně využijete stejného pravidla


přesvědčování. To znamená, že se setkáte s dodavateli, snažíte se s nimi dohodnout, protože oni se budou snažit ale nebudou spolupracovat. Vy je můžete přesvědčit, že budou-li spolupracovat tak nebudou sami sebe poškozovat apod. Ale je potřeba odhlédnout od minulosti. Co se týče zaměstnanců, v Anglii také docházelo k masivnímu propouštění a výplatám odstupného. Na základě evropských předpisů dochází nyní k automatickému převodu zaměstnanců, pokud dojde k převodu podniku. Zaměstnanci jsou také součástí podniku. Pokud máte nového vlastníka, přejdou na něj také zaměstnanci. Vy nejste pak odpovědni za minulost. V Anglii byl limit na zaměstnance ve výši 800 GBP, který mohli zaměstnanci uplatňovat vůči původnímu podniku. Ve výkladu bylo konstatováno, že je všichni konkursní věřitele mají stejné postavení. Když je stát postaven na roveň všem věřitelům znamená to, že daňové řízení na pohledávku státu se prohlášením konkursu přerušuje ? Daňová řízení jsou zastavena, protože v našem systému nemá stát větší pravomoci než ostatní věřitelé. Zisky, které plynou podniku poté, co byl ustaven správce, podléhají zdanění, ale nedaní se minulé období, protože zisky nebyly. Daňové přiznání samozřejmě musí být podáno a daň vypočtena za období do doby zahájení úpadku. Z jakých zdrojů jsou odměňování pracovníci, které správce používá k výkonu své funkce – z odměny správce nebo je jejich odměna kvalifikována jako pohledávka za podstatou? Český zákon říká, že v případě, že správce použije na činnosti, ke kterým je sám povinen, třetí osoby, tak si musí tuto činnost nechat schválit věřitelským výborem. Jakým způsobem budou odměňování ve Velké Británii v případě, když nebudou zaměstnanci úpadce? Pokud specialista na krizové řízení má zaměstnance, kteří mu pomáhají, potom je odpovědný za jejich výplaty. A on vlastně dostává z konkursní podstaty odměnu, která je vypočítaná tak, aby se mu vrátily všechny náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou podniku. Z odměny musí zaplatit své zaměstnance, zařízení, vybavení apod. On stanoví odměnu tak, že toto všechno bere v úvahu. Pokud si najme např. třetí osobu – odhadce, která mu se správou majetku pomáhá, potom to musí být schváleno věřiteli a platby těmto osobám by se proplatily z konkursní podstaty. Správce žádá věřitelský výbor o schválení využití služeb dalších poradců pouze výjimečně. Obecně platí, že správce si sám může rozhodnout o tom, že si najme externího poradce a platí je v rámci správy toho úpadce, takže z konkursní podstaty. Výdaje musí být odůvodněné a řádné, spojené se správou podniku

19

Úloha soudu v úpadkovém řízení, problémy soudní praxe, rozhodování incidenčních sporů; trestněprávní aspekty JUDr. František Kučera Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se v tom krátkém čase, který mi byl vymezen, pokusil seznámit Vás s tím, jak probíhá konkurs a konkursní řízení v České republice. Základní právní úprava je provedena zákonem č. 328/1991 Sb., jenž byl, bohužel, od doby svého přijetí novelizován, a to leckdy velmi podstatně, více než dvacetkrát (tento předpis přitom, byť nikoliv důsledně, vychází z prvorepublikového zákona č. 64/1931, jenž měl za svůj vzor císařské nařízení z roku 1914. To je ostatně, pokud je mi známo, i základem rakouské koncepce konkursního práva). Deklarovaným účelem konkursního zákona je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který je v úpadku. Cílem konkursu je pak poměrné uspokojení konkursních věřitelů. Po mém soudu ale, i když to v zákoně výslovně uvedeno není, hlavní význam zákona spočívá v tom, že umožňuje z hospodářského života společnosti odstranit nesolventní či předlužený subjekt, jemuž je prohlášením konkursu zabráněno dále se zadlužovat, tedy zhoršovat majetkovou situaci na něm závislých třetích osob. Z hlediska vlastního průběhu konkursního řízení můžeme rozlišovat několik fází. První, kterou bych pracovně nazval přípravnou, předchází vlastnímu prohlášení konkursu na majetek dlužníka, a v jejím rámci se, zjednodušeně řečeno, zejména zkoumá, zda lze konkurs vůbec prohlásit a zda je dlužník v úpadku (je insolventní či předlužen). Konkurs lze prohlásit buď na návrh dlužníka samého nebo k návrhu některého z věřitelů, pokud to zákon výslovně nevylučuje. V této souvislosti se sluší poznamenat, že konkurs není jediným možným řešením nepříznivé majetkové situace dlužníka, neboť v úvahu přichází též povolení vyrovnání, v jehož rámci dlužník nabízí dílčí plnění svým věřitelům. V Čechách se však jedná o institut využívaný velmi zřídka, přičemž příčiny tohoto stavu jsou na velmi dlouhou diskusi. Prohlásí-li soud na majetek dlužníka konkurs zároveň ustaví správce konkursní podstaty (dále jen správce) a vyzve věřitele, aby přihlásili své pohledávky za dlužníkem. Účinky prohlášení konkursu nastávají vyvěšením rozhodnutí na úřední desku soudu a od tohoto okamžiku můžeme mluvit o vlastním konkursu jako o druhé fázi konkursního řízení. Jejím účelem je zajistit a zpeněžit veškerý majetek, jenž může být podle zákona použit k uspokojení konkursních věřitelů, a postavit najisto, jaké pohledávky mají být v konkursu uspokojeny. Mezi účinky prohlášení konkursu zejména patří přechod oprávnění nakládat s dlužníkovým majetkem na správ20

ce, přerušení všech řízení (s výjimkou daňového) týkajících se dlužníkova majetku, nemožnost provést exekuci postihující majetek podstaty, zánik společného jmění úpadce (je-li fyzickou osobou) a jeho manžela, neúčinnost taxativně vypočtených dlužníkových úkonů učiněných ve lhůtě šesti měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu. Konkursní podstatu přitom tvoří nejenom věci ve vlastnictví dlužníka, ale za podmínek zákonem stanovených též majetek třetích osob, zejména těch, které jej nabyly právě na základě neúčinných právních úkonů dlužníka. K objasnění rozsahu dlužníkových závazků, jež mohou být v konkursu zapraveny, soud nařídí přezkumné jednání. K němu je povinen se dostavit správce, dlužník, jenž se po prohlášení konkursu již nazývá úpadcem, dále jsou o přezkumném jednání vyrozuměni konkursní věřitelé, kteří do konkursu své pohledávky za úpadcem přihlásili. Zde mohou správce, úpadce i kterýkoliv z věřitelů přihlášenou pohledávku popřít. Nestane-li se tak a pohledávka je zjištěna, znamená to, že může být v konkursu uspokojena. Dojde-li naopak k popření pohledávky, mělo by být vyvoláno tzv. incidenční řízení, v jehož rámci se (v nalézacím řízení) rozhodne o tom, zda bylo popření po právu. Typově přichází v úvahu několik variant incidenčních sporů, základní rozlišení se odvíjí od toho, zda byla popřena pohledávka judikovaná či nikoli. V prvém případě podává žalobu ten, kdo ji při přezkumném jednání popřel (správce či popírající věřitel, popř. oba) a žaloba směřuje proti věřiteli, jenž ji přihlásil, ve druhém případě podává žalobu věřitel, jemuž byla popřena a žaloba směřuje proti správci, případně též proti popírajícímu věřiteli. Zákon zde výslovně vyžaduje, aby žalovaným účastníkem řízení byl vždy správce, a to i tehdy, pokud pohledávku popřel jenom jiný věřitel. Pro úplnost dodávám, že při přezkumném jednání může pohledávku popřít též úpadce, což se sice poznamená v seznamu přihlášených pohledávek, ale pro konkurs sám je toto popření bez významu a nevyvolává potřebu dalšího řízení. Tento úpadcův projev vůle má význam toliko pro dobu po konkursu, neboť pro v konkursu neuspokojené pohledávky, jež úpadce výslovně nepopřel (rozumí se při přezkumném jednání) lze vést po skončení konkursu exekuci, když titulem pro výkon rozhodnutí je právě seznam přihlášek. Vedle incidenčního řízení má na průběh konkursu ještě velký vliv tzv. řízení excindační, jímž se třetí osoba (nikoli úpadce) domáhá na správci, aby ze soupisu konkursní podstaty vyloučil věci, jež tam zapsal. Na vysvětMezinárodní konference o úpadku v ČR

lenou uvádím, že tento správcem provedený soupis je listinou opravňující správce k výlučnému nakládání se zapsanými věcmi, právy nebo jinými majetkovými hodnotami, jakož i ke zpeněžení tohoto majetku. Tvrdí-li někdo, že má právo nepřipouštějící zapsání věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu, uloží mu konkursní soud, aby podal žalobu o vyloučení ze soupisu, jinak že se bude mít za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně. Do skončení excindačního řízení správce věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu nesmí zpeněžit, ledaže by tím odvracel škodu na majetku, jenž je předmětem žaloby. Správce podává v průběhu konkursu soudu a věřitelskému orgánu zprávy o zpeněžování podstaty, z nichž zásadní význam má zpráva konečná. Spolu s ní předkládá též vyúčtování své odměny a výdajů. Dochází-li v průběhu konkursu ke zpeněžování majetku podstaty, je správce vždy povinen konečnou zprávu podat a teprve po pravomocném soudním rozhodnutí o jejím schválení lze vydat rozvrhové usnesení, popř. konkurs zrušit pro nedostatek majetku. Nejdůležitějším rozhodnutím v konkursu je rozvrhové usnesení, jímž je účastníkům konkursu (úpadci a konkursním věřitelům, tj. věřitelům, jejichž pohledávky mohou být v konkursu uspokojeny) a správci dáno na vědomí, v jakém rozsahu (popř. zda vůbec) budou jejich nároky uspokojeny. Po splnění pravomocného rozvrhového usnesení nastává třetí závěrečná fáze – zrušení konkursu a zproštění správce jeho funkce. V úvahu přitom přichází i zrušení konkursu též z jiných důvodů: 1/ pro absenci úpadcova majetku (nepostačuje-li ani k úhradě nákladů konkursu – jestliže je tato


skutečnost postavena najisto ještě před prohlášením konkursu, může být návrh na konkurs zamítnut pro nedostatek dlužníkova majetku), 2/ zjistí-li se, že tu nejsou předpoklady pro konkurs (např. žádný z věřitelů nepřihlásil pohledávku), 3/ na návrh úpadce se souhlasem konkursních věřitelů, 4/ došlo-li k fúzi úpadce nebo k převodu jmění úpadce na společníka úpadce. Konečně v této souvislosti sluší se zmínit též zřídka užívaný institut nuceného vyrovnání, jenž, obdobně jako v případě vyrovnání „nenuceného“ umožňuje dlužníku dostat se z úpadku tím, že věřitelům po přezkumném jednání nabídne dobrovolné plnění, pokud s tím, při splnění dalších podmínek, souhlasí většina věřitelů (nositelé alespoň tří čtvrtin pohledávek). Závěrem bych chtěl ve stručnosti poukázat na některá, po mém soudu nedokonalá, ustanovení konkursního zákona. V § 4a odst. 1 je dlužníku ukládáno zdržet se poté, kdy je mu doručen návrh, jednání směřujícího ke zmenšení jeho majetku s výjimkou běžné obchodní činnosti. Při striktním výkladu to znamená, že porušení uvedeného omezení způsobuje absolutní neplatnost právního úkonu, což ovšem může být leckdy na újmu nic netušícím třetím osobám. V § 27 odst. 5 je pak zakotvena zásada, že úpadcovi věřitelé, ač měli své pohledávky zajištěny např. zástavním právem k majetku ve vlastnictví třetích osob, se mohou uspokojit ze zástavy jen prostřednictvím konkursu, do něhož se ovšem musejí přihlásit, včetně práva na tzv. oddělené uspokojení. I když tak učiní, musí být následně srozuměni s tím, že přednostně budou uspokojeni toliko v rozsahu 70 % získaného výtěžku zpeněžení (§ 28 odst. 4).

21

Fungování úpadkového práva v ČR, faktory zásadně podmiňující jeho funkčnost a efektivitu Mgr. Ivana Mlejnková Vážené dámy, vážení pánové, ve svém příspěvku bych se chtěla z pohledu své několikaleté soudní praxe pokusit o zamyšlení nad fungováním úpadkového práva u nás, o zmapování faktorů zásadně podmiňujících jeho funkčnost a efektivitu či slabých míst jeho současné právní úpravy, a to i z hlediska jejího možného legislativního vývoje.

Klíčovými faktory ovlivňujícími zásadně funkčnost a společensko ekonomickou efektivitu úpadkového řízení jsou podle mého názoru zejména • odpovídající nabídka právních způsobů řešení úpadku, reflektující různé typy úpadců a jejich majetkoprávních poměrů, • zajištění včasného řešení úpadku, • maximálně procesně efektivní úpadková úprava, důsledně reflektující potřeby daného řízení a způsobilá zajistit plnění povinností dotčených osob při respektování jejich práv, • kvalitní a konstruktivní vazby úpadkové úpravy na četné předpisy související, včetně fiskální politiky státu v této oblasti, a v neposlední řadě • kvalita správců podstat a • angažovaný přístupu věřitelů účastnících se řízení. Všechny tyto aspekty věci spolu tím či oním způsobem souvisejí, navzájem se podmiňují a praxe mne přesvědčuje, že právě v těchto oblastech máme ke spokojenosti dosti daleko. Tam je asi třeba hledat rezervy potenciálu našich úpadkových řízení. Jedním z prvotních faktorů určujících úspěšnost úpadkových řízení je bezesporu včasnost řešení úpadku a vhodná nabídka způsobů jejich řešení. Naše právní úprava ukládá dlužníku, který se ocitnul v úpadku insolvencí nebo předlužením, aby tuto svoji situaci bezodkladně řešil podáním návrhu na zahájení konkursního nebo vyrovnacího řízení. Nesplnění této povinnosti povinnými osobami je přitom stiženo jak majetkovou sankcí odpovědnosti za škodu, způsobenou věřitelům nepodáním takového včasného návrhu, tak trestní sankcí dle § 126 odst. 2 trestního zákona. Bohužel realita je taková, že naprostá většina našich úpadců neplní svoji povinnost podat včas návrh na soudní řešení svého úpadku. Pokud úpadci návrh na zahájení úpadkového řízení podávají, pak skoro vždy až za stavu svého hlubokého úpadku, trvajícího mnohdy i řadu let. Přitom až na nepatrné výjimky navrhují nikoli vyrovnání, ale prohlášení konkursu na svůj majetek. Ostatně jiný způsob řešení v jejich majetkoprávní situace již většinou ani nepřichází v úvahu. Věřitelé mají 22

možnost iniciovat pouze řízení konkursní, přičemž i v případě jejich návrhů jde skoro vždy již o déletrvající úpadek dlužníka. U českých konkursních soudů jsou tedy ve většině případů vedena konkursní řízení proti úpadcům, jejichž majetek, pokud existoval, byl již dříve prohospodařen či je jinak umrtven nebo znehodnocen, kteří často již léta fakticky nepodnikají a jejichž závazky narostly postupem let do značné výše, zcela nesouměřitelné s hodnotou jejich majetku. V tomto směru nepochybně ještě i dnes sklízíme hořké plody některých podivných privatizací či dřívější nedostatečně obezřetné úvěrové politiky bank. Ačkoli je tedy včasné řešení úpadku jedním z principielních předpokladů jeho úspěšnosti, zatím se nedaří toho dosáhnout. Motivace hrozbou sankce se zatím příliš neosvědčuje. Majetková sankce odpovědnosti za škodu při pozdě podaném návrhu je poněkud těžkopádná, je v zásadě vázána až na výsledky úpadkového řízení a na dobytnost povinných osob, takže věřitelé tuto majetkovou sankci prakticky vůbec neuplatňují. Hrozba trestní sankce za nepodání včasného návrhu také zjevně nepostačuje, i když je samozřejmě otázkou, zda je dostatečně aplikována, tedy zda jsou příslušné trestní podněty důsledně podávány a poté i vyšetřovány. Pro nepodání včasného návrhu na konkurs nebo vyrovnání je asi podáváno méně trestních podnětů, než by být mělo, nicméně pro neposkytnutí povinné součinnosti úpadce či za něj jednajících osob po prohlášení konkursu jsou správci nuceni podávat trestní podněty velice často, bohužel však se zcela minimálním úspěchem. Úspěšnost uvedených majetkových či trestních postihů je u právnických osob velmi často nepříznivě ovlivňována i tím, že jejich zákonní zástupci se ve svých funkcích co chvíli mění a své odpovědnosti se snaží zprostit odkazem na nepředání funkce jejich předchůdcem apod.. Zde je na místě připomenout i dosti benevolentní současnou úpravu ohledně možnosti statutárních orgánů úpadců vykonávat tutéž funkci i u jiné právnické osoby či bez omezení podnikat, dokonce být i správcem podstaty. Je tedy asi třeba uvažovat i o cestách silnější pozitivní motivaci k včasnému podávání návrhů na soudní řešení úpadku. V prvé řadě by se tak mohlo stát zlepšením a rozšířením nabídky způsobů řešení úpadku, aby byla vedle možnosti likvidace podnikání úpadce nabídnuta i reálná možnost zachování jeho podnikatelských aktivit a pro úpadce i jeho věřitele tak byla dána širší právní platforma optimálního řešení jejich vzájemných majetkoprávních vztahů. Minimálně by mělo dojít Mezinárodní konference o úpadku v ČR

k uvolnění omezujících limitů vyrovnání, aby bylo ponecháno jen na úvaze věřitelů, jakou míru a způsob svého uspokojení - a tedy i míru úpadcova oddlužení - budou považovat za přijatelnou. Popř. by měla být zavedena – místo vyrovnání či vedle něho - i jiná sanační řešení úpadku po vzoru zahraničních úprav, známá pod názvy jako reorganizace či insolvenční plán. Možnost navrhovat tato alternativní řešení úpadku by měla být dána i úpadcovým věřitelům. Důležitým motivačním momentem, zejména pro úpadce fyzické osoby, by mohla být možnost zbavit se za určitých podmínek i po konkursu svých zbývajících závazků – opět po vzoru některých zahraničních úprav. Při zvažování těchto legislativních úprav ovšem není možno pominout nutnost rozumné fiskální politiky státu ve vztahu k úpadkovým řízením, která by měla respektovat celkový společensko-ekonomický zájem na fungujícím úpadkovém řízení a která by proto měla tato řízení dostatečně podporovat. V žádném případě však nelze zcela spoléhat jen na dostatečnou zainteresovanost úpadců či jejich věřitelů podávat návrhy na řešení úpadku včas a rezignovat přitom na možnosti kontroly státu v tomto směru a zjednání nápravy. Mám na mysli důsledný výkon státní správy na tomto poli, zejm. kontrolní činnost finančních úřadů. Vždyť právě správce daně by měl mít o daňovém subjektu dostatek informací nutných k včasnému zjištění jeho úpadku. Je-li správci daně tento úpadek seznatelný a eviduje-li vůči danému subjektu i daňové nedoplatky, nic mu nebrání iniciovat z pozice věřitele konkursní řízení. Bohužel tak finanční úřady prakticky vůbec nečiní. Úpadky se tak často léta prohlubují se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně faktického znehodnocování majetku úpadců a umocňování dominového efektu druhotné platební neschopnosti. Bohužel poznatky z mojí soudní praxe svědčí i o tom, že řada daňových subjektů svoji povinnosti vůči správci daně neplní řádně, či dokonce vůbec, že v řadě případů není přiznání k dani z příjmů podáno i několik let. Správci daně, kterému se nepodařilo plnění těchto povinností vynutit, pak opakovaně vyměřuje daň podle pomůcek. A konečně i tam, kde daňový subjekt svoje povinnosti vůči správce daně formálně plní, často se v průběhu konkursu ukáže, že jeho účetnictví nebylo vedeno řádně, chybí řada prvotních účetních dokladů apod.. Přestože podobné chování daňového subjektu (účetní jednotky) je i trestněprávně postižitelné podle § 125 trest. zákona, podle mých poznatků tyto podněty nejsou správci daně podávány. Z hlediska úpadkových řízení tyto okolnosti samozřejmě zásadně negativně ovlivňují jak řádné zjištění majetkových poměrů dlužníka v řízení o návrhu, tak zejména ztěžují následné řádné zjištění konkursní postaty. Řádné zjištění a zajištění konkursní podstaty je pochopitelně klíčovým předpokladem úspěšnosti konkursního řízení (míry uspokojení věřitelů a celkové rychlosti řízení). Bohužel právě toto je jedna z nejproblémovějších oblastí konkursních řízení. Úpadce či osoby za něj jednající mají povinnost předat správci veškeré účetní a jiné doklady, poskytnout mu vysvětlení nutná ke zjištění podstaty, tato povinnost ale v převážné většině konkursů není plněna řádně, či dokonce není Mezinárodní konference o úpadku v ČR

plněna vůbec. Buď proto, že účetnictví nebylo v minulosti řádně vedeno a potřebné doklady jednoduše nejsou k dispozici, nebo povinné osoby prostě splnit své konkursní povinnost odmítají. V tom směru jsem již hovořila i o značné fluktuaci na postech osob jednajících za úpadce právnické osoby (míněny zejm. obchodní společnosti), o jejich snaze zprostit se svých povinností a odpovědnosti. Často se ovšem nepodaří ani vypátrat současný pobyt povinné osoby. K nápravě v tomto směru nevedou ani ukládané pořádkové pokuty či možnost výslechu povinné osoby a bohužel ani hrozba trestní sankce. Již jsem zmiňovala, že pro porušení povinné součinnosti se správcem tito podávají trestní podněty velmi často, podle mé zkušenosti končí bohužel ve většině případů odložením věci, popř. se ani do závěru celého konkursu nedočkáme výsledku trestního řízení. Správci tedy velice často musejí složitými podpůrnými cestami dohledávat majetek úpadce. V této situaci – při nedostatku potřebných dokumentů – je zvláště obtížné i posouzení případných dřívějších zkracovacích úkonů dlužníka, kterými převáděl či jinak zmenšoval svůj majetek ve prospěch třetích osob a které se v praxi vyskytují dosti často. Ostatně vzhledem ke značnému časovému odstupu jsou možnosti uplatnění neúčinnosti právních úkonů dlužníka již právně vyloučeny (promlčeny). Naši věřitelé si bohužel stále nezvykli sledovat dostatečně majetkové aktivity svých dlužníků a jejich zkracovacím úkonů včas odporovat. Pokud je majetek třetích osob zahrnut do podstaty, většinou se brání zdlouhavou civilní žalobou na vyloučení jeho majetku z podstaty, jejíž vedení je zákonnou překážkou zpeněžení. Vylučovací žaloby jsou proto často jen účelovým krokem třetích osob usilujících o protahování současného stavu věci, kdy nelze věc zpeněžit a mají ji nadále v držení a tedy i v užívání. Obecně je obtížné přinutit osoby držící majetek podstaty k jeho vydání, aby mohl být správcem (ve prospěch a na účet podstaty) spravován. Správci většinou nezbude než komplikovaná cesta žaloby na jeho vydání, ohledně užitků pak žaloba na plnění. Naznačila jsem tedy i problémy konkursních řízení související s vynutitelností povinností jak úpadců tak i třetích osob, problémy se zjišťováním podstaty, stejně jako věcnou a časovou zátěž konkursů vylučovacími žalobami. Tyto spory, stejně jako spory z popření konkursních pohledávek, představují tzv. konkursní incidenční spory, které se projednávají u konkursních soudů podle obč. soudního řádu a trvají stejně dlouho jako ostatní spory tam vedené, tedy řadu let. Před jejich ukončením není možno ukončit ani konkursní řízení. Délka trvání konkursu je tedy zásadně determinována délkou těchto incidenčních řízení. Je asi k úvaze, zda by nebylo lze projednávání těchto sporů nějak procesně zefektivnit. Vytýkám-li naší úpadkové úpravě místy nedostatečnou efektivnost a důraznost, je ale také třeba říci, že mnohdy naopak zasahuje do práv třetích osob zřejmě až nad únosnou míru, jejich oprávněné zájmy dostatečně nechrání či dokonce pro ně nastoluje neodůvodnitelně nespravedlivou právní situaci. Příkladů je celá řada, ať již jde o současnou nedotaženou úpravu pohledávek za podstatou, uspokojování oddělených věřitelů, 23

některé aspekty úpravy společného jmění manželů, úpravu výpovědi úpadcovy nájemní smlouvy či práv třetích osob na vrácení plnění z neúčinných úkonů úpadce apod.. Kromě řady dílčích legislativních nedostatků, které se zatím nepodařilo zcela odstranit ani za pomoci judikatury, je zjevné, že naše úpadková úprava bude muset být vybavena rozsáhlejší vlastní procesní úpravou, protože podpůrné užití ustanovení obč. soudního řádu není pro specifické úpadkové řízení často vyhovující. Známé jsou také nedostatky četných vazeb úpadkového práva na předpisy související, zejm. i na předpisy veřejnoprávní. Neopomenutelným předpokladem řádného průběhu jakéhokoli úpadkového řízení je i kvalitní správce podstaty. Správce podstaty vybírá soudce ze seznamu správců vedeného u příslušného konkursního soudu. V těchto seznamech je nyní zapsáno celkem okolo 5 tisíc správců. To je jednak množství značně převyšující reálnou poptávku, a navíc bohužel řada z nich nesplňuje odborné předpoklady pro výkon funkce správce či nepracuje s takovým nasazením, jakého by bylo třeba. Důvodem tohoto stavu je mj. i snadný přístup do seznamu správců. Advokáti a notáři mají právo být zapsáni bez dalšího, jejich odbornou způsobilost nelze předem ově-

řovat. Jedinou cestou ke zlepšení kvality správců je podle mne položení legislativního základu jejich profesionalizace, např. cestou jejich povinného komorového sdružování, které by zajistilo odbornou přípravu uchazečů, nejlépe spojené s určitou povinnou praxí, jejich průběžné vzdělávání i jednotnou probační zkoušku odbornosti všech uchazečů o zápis do seznamu správců. Poslední problém lepšího fungování konkursního řízení u nás shledávám v nedostatečné angažovanosti zúčastněných věřitelů. Často nevyužívají ani svá základní práva účasti na řízení, natož možnosti aktivně ho ovlivňovat. Věřitelské orgány, pověřené dohledem nad činností správce, svoji funkci vykonávají ve většině případů zcela nedostatečně, takže jejich dohled nad správcem musí mnohdy nahrazovat soud, což samozřejmě nelze zcela. Důvodem slabé aktivity správců a věřitelů v konkursech je nepochybně jejich nedostatečná finanční zainteresovanost, když celková výtěžnost většiny konkursů je poměrně nízká, řada konkursů je končena pro nedostatek majetku podstaty. Příčiny tohoto stavu věci ovšem nespočívají jen v úpravě úpadkového práva, ale v celé řadě dalších aspektů určujících stav našeho podnikatelského prostředí, o nichž jsem se zmiňovala v první části mého příspěvku.

NEVÍTE JAK ZPRACOVAT, ROZTŘÍDIT, ULOŽIT A SKARTOVAT VAŠE PÍSEMNOSTI? JAK NALOŽIT S ARCHIVEM LIKVIDOVANÉ FIRMY? VŠE VYŘEŠÍME ZA VÁS! Naše spisovna nabízí kompletní služby v oblasti zpracování, uložení a skartace spisového materiálu. Tyto služby provádíme na základě povolení Ministerstva vnitra a Moravského zemského archivu v Brně. Služba Uložení písemností do konce skartační lhůty Třídění písemností a zařazení dle skartačních znaků, vypracování skartačního plánu a předávacího protokolu Skartace písemností Vyhledávání informací Použití badatelny Kopie dokumentu Skenování Převod dokumentu na CD-ROM Archivní krabice Příprava písemností k přepravě na místě vzniku Doprava dodávkovým vozidlem Stání vozidla pozn.: nejmenší ukládací jednotka 1 pořadač - 0,10 Kč/den

Sazba 0,80

Jednotka Kč/bm*/den

800,00

Kč/bm

50,00 3,00 0,90 300,00 15,00 190,00 10,00 90,00

ZDARMA ZDARMA Kč/hod Kč/str Kč/str Kč/ks Kč/ks Kč/hod/os Kč/km Kč/hod

*) bm = běžný metr

Ceny jsou platné od 1.1.2003 a jsou uvedeny bez DPH. Při větších objemech lze dojednat individuální cenu.

Využitím našich služeb můžete náhradním způsobem plnit povinnost zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností podle § 24 odst. 3 písm. b) zákona 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. OBZOR, výrobní družstvo Zlín, komerční spisovna, Slanica 378, 764 13 ZLÍN Kontaktní osoba: Jana Štaubertová Tel./fax: +420 577 195 190 e-mail: [email protected] http://spisovna.obzor.cz 24


Soudní versus mimosoudní řízení, postavení konkursních soudců a vybrané problémy soudní praxe v Anglii Mark Andrews KONKURSNÍ ŘÍZENÍ V ANGLII • Základní klasifikace: - (a) úpadek podniku - (b) úpadek jednotlivce (fyzické osoby) • U obou typů úpadku existují: - (a) soudní postupy - (b) mimosoudní postupy • všechny postupy v Anglii zahrnují jmenování specialistů na krizové řízení, kteří jsou odpovědní věřitelům • legislativa Velké Británie je vnímána jako legislativa poskytující dobrou ochranu věřitelům • ve Velké Británii nemáme ekvivalent Článku 11 (Reorganizace), který platí ve Spojených státech POSTUP V PŘÍPADĚ ÚPADKU PODNIKU • Soudní postup: - Nucená správa Cíl = rehabilitace nebo prodej majetku Úředník = správce konkursní podstaty - Povinná likvidace Cíl = prodej majetku, uzavření dohody o pohledávkách a rozdělení věřitelům Úředník = likvidátor - Prozatímní likvidace Cíl = ochrana majetku do nařízení povinné likvidace Úředník = prozatímní likvidátor • ve všech případech je správce konkursní podstaty, resp. likvidátor (ať již je vybrán jakýmkoliv způsobem) úředníkem anglického soudu POSTUP V PŘÍPADĚ ÚPADKU PODNIKU • Mimosoudní postup - Dobrovolná likvidace věřiteli Účel = prodej majetku, uzavření dohody o pohledávkách a rozdělení věřitelům Úředník = likvidátor - Správa zástavním věřitelem Účel = prodej majetku a rozdělení konkrétním věřitelům Úředník = správce Ve velké míře zrušeno od září 2003 - Návrh podniku na dobrovolné vyrovnání Účel = kompromis mezi společností a jejími věřiteli schválený 75% většinou věřitelů podle hodnoty jejich pohledávek Úředník = vyrovnací správce/supervizor POSTUP V PŘÍPADĚ ÚPADKU JEDNOTLIVCE (FYZICKÉ OSOBY) • Soudní postup - Konkursní řízení Účel = prodej majetku, uzavření dohody o pohledávkách a rozdělení věřitelům Úředník = správce konkursní podstaty - Prozatímní správa Účel = ochrana majetku do vyhlášení konkursu Úředník = prozatímní správce • Mimosoudní postup - Návrh jednotlivce (FO) na dobrovolné vyrovnání Účel = kompromis mezi dlužníkem a jeho věřiteli schválený 75% většinou věřitelů podle hodnoty jejich pohledávek Úředník = vyrovnací správce/supervizor SPECIALISTÉ NA KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A INSOLVENCI • většinou jsou to účetní • jmenování specialistů na krizové řízení je sice jmenováním


• •

•

konkrétní osoby, nicméně tito specialisté následně hojně využívají zázemí, které mají k dispozici ve své firmě každý specialista na krizové řízení má zvláštní povolení a podléhá státnímu dohledu v každém konkursním řízení si jmenovaný specialista najme své vlastní právní poradce a jakékoliv jiné poradce, které může potřebovat v celé oblasti konkursního řízení hrají specialisté na krizové řízení a insolvenci tu nejdůležitější roli

SPECIALISTA NA KRIZOVÉ ŘÍZENÍ A INSOLVENCI • kromě dobrovolného narovnání - jmenovaný specialista přebírá v celém rozsahu odpovědnost za řízení podniku a za ochranu jeho majetku - specialista převezme výkon pravomocí představenstva • celý proces konkursního řízení se řídí hlavně profesionálním názorem jmenovaného specialisty na obchodní záležitosti, jakož i jeho rozhodnutími • všichni úředníci v rámci konkursního řízení jsou odpovědni věřitelům a přiřazují největší prioritu zájmům věřitelů – rozsáhlá oznamovací povinnost vůči věřitelům KONKURSNÍ SOUDY • Soudy - podnikový soud a konkursní soud jsou zvláštními odděleními anglického Vrchního soudu (High Court of Justice) - okresní soudy (County Courts) mají rozsáhlé pravomoci při úpadku jednotlivců a velmi omezené pravomoci při úpadku společností • Soudci - nemusí se nutně specializovat (i když celkem rychle získají potřebné specifické znalosti po jmenování do zvláštních soudů) - konkursní řízení nejsou obecně přidělována pouze určitým soudcům (i když k tomu může dojít v konkrétních případech, kdy je to vhodné) - nemají přímou kontrolu nad každodenním průběhem konkursního řízení ÚLOHA KONKURSNÍHO SOUDU • Zahájení řízení • Pasivní dohled - procesní návrhy - otázky odměny - podání proti krokům nebo rozhodnutím úředníků v rámci konkursního řízení poškozenými stranami - neexistuje obecná oznamovací povinnost vůči soudu • Vymáhání majetku - vyšetřovací pravomoci - soudní řízení bez nařízení jednání - zrušitelné transakce • Rozhodování sporů - rozsáhlé pravomoci při udělování pokynů úředníkům v konkursním řízení - sporné pohledávky věřitelů - řízení v jiných odděleních soudu - konsistentní přístup na všech úrovních • Potrestání viníka - podvodné/protiprávní obchodování - jednatelé/členové představenstva, jejichž zaviněním je subjekt předmětem konkursního řízení, jsou v rámci postihu odvoláni z funkce - trestní stíhání

25

Poznámky z vystoupení Nejhorší na britském systému je skutečnost, že je tak zjevně složitý. Máme takové množství postupů, ta spletitost postupů znamená, že na každý případ můžete aplikovat celou řadu postupů a hledáte složitě ten pravý, nejlépe odpovídající. Ale pak je velice obtížné si to odůvodnit. Je to komplikované – řada postupů, předpisů, typů praxí. A tak chci říct, že celé by to mělo být jednodušší. Máme tři typy: 1) sanační postupy, které zachrání existenci společnosti, 2) druhá kategorie se týká záchrany podniku, tedy když nám jde o zachování podnikání nebo provozu i když společnost přejde na nového vlastníka, 3) třetí typ možného uplatnění, např. likvidace, je realizace – rozprodej majetku, kdy získáte peněžní prostředky, zpeněžíte to co firma má a to potom rozložíte mezi jednotlivé účastníky. Ty postupy jsou trochu jiné, pokud jde o účast věřitelů a soudů. To platí v 95% případů. Máme úpadek právnické osoby a fyzické osoby. Na tyto dva subjekty se vztahují různé předpisy. Tady vás to bude mást, protože u fyzické osoby se tomu říká konkurs (u vás to má jiný kontext). My máme 1) soudní řízení, 2) mimosoudní postup. Když hovoříme o soudním řízení, tak tím míníme, že soud zahajuje řízení, řízení se zahajuje na podnět soudu. Soud prohlašuje a ustavuje správce případně specialistu na krizová řízení. Je důležité si uvědomit, že neexistuje žádný podstatný rozdíl mezi angažovaností soudu v soudním a mimosoudním řízení. Soud se ve Velké Británii angažuje v obou případech velice málo. O tom budu hovořit později, protože tento rozdíl je velmi významný. Zvláště když srovnáte Českou republiku a Velkou Británii. Další obecná informace je odpovědnost vůči věřitelům. Každý postup ve Velké Británii zahrnuje ustavení specialisty na krizová řízení. Tito specialisté odpovídají prvořadě věřitelům. Odpovídají jim takovým způsobem, v takové míře, že další ochrana věřitelů již není zapotřebí. V mezinárodním hledisku lze říci, že Velká Británie je velice přívětivá vůči věřitelům a zajišťuje jim dobrou ochranu jejich majetku. Ačkoliv je tomu tak, stejně se hodně soustředíme na záchranu podniku a na sanace. Poslední připomínka se týká toho, že ve Velké Británii nemáme žádný ekvivalent „reorganizace“. To znamená nemáme obdobu Článku 11, který platí ve Spojených státech a musím říct, že nám to vůbec nevadí. Ministr spravedlnosti Čermák se zmiňoval o tom, že Vaše nová úprava by měla být do značné míry ovlivněná úpravou Spojených států. Osobně musím říci, že bych to viděl jen s velkou lítostí. Zítra o tom budeme hovořit. Chci teď poznamenat, že americký systém má k dokonalosti skutečně daleko. Dostávám se k rychlosti řízení. Všiml jsem si, že trvání řízení je u vás problém. Trvá dlouho prohlášení 26

konkursu, trvá dlouho jeho řešení. Také máme případy, které jsou takto zdlouhavé. Nicméně náš systém má výhodu v tom, že zahájení proběhne rychle. Pokud je případ jednoduchý, tak je rychlé i jeho vyřešení. Samozřejmě komplikované případy se řeší dlouho. Pár poznámek k problému pozdního podání návrhu úpadcem. V Anglii: a) Nemáme žádné trestně-právní postihy, které by se vztahovaly na nedostatek návrhu na prohlášení konkursu. Statutární orgány by mohly být občansko-právně postihovány v takových případech. b) Mnohem důležitější než sankce jako takové je to, že věřitelé jsou velice pasivní v těch dlouhodobých konkursních řízeních a jsou zároveň pasivní i na začátku. Někdy se stane, že statutární orgány to nechávají příliš dlouho být a pak to začnou věřitelé teprve prosazovat. Takže lze říct, že v Anglii není problém s pozdním podáním. Anglie má dlouhou tradici v pokud jde o sanaci velkých společností které mají problémy, bez toho aby se dostaly do úpadku. Máme v této oblasti velkou tradici a působí zde banky. Existují na to Londýnská pravidla reorganizace. Tyto společnosti spolupracují s bankou na řešení problémů a na sanaci a revitalizaci společností. V podstatě proběhne reorganizace společností bez toho aby se vůbec dostaly do úpadku. A často se stane, že někdo ani nezjistí, že ta společnost měla nějaké problémy. Existují tři hlavní principy, na kterých je tato spolupráce založena. Všichni účastníci se musí shodnout na tom, že nastane tzv. bod mrazu, že nikdo nebude vznášet žádné požadavky, všichni účastníci si vymění informace, které mají k dispozici, dohodnout se na kolektivním rozhodování a zachovávají mlčenlivost po celou dobu takových dohod. Žádné sdělovací prostředky, žádná prohlášení na veřejnosti. Funguje to velice efektivně a dávám příklad Eurotunel. Pokud jste to četli v novinách, tam už restrukturalizace proběhla asi před 4 lety a probíhalo to opět za spolupráce a angažování bank. Velice efektivní postup. Pár poznámek ke specialistům na krizová řízení. Jsem právník, ale většina z těchto specialistů jsou účetní. Jsou to specialisté, lidé z oboru, kteří jsoupřipraveni činit komplikovaná rozhodnutí. Asi 200 právníků má licenci specialistu na krizové řízení – jsem jeden z nich. Většina z nich však tuto licenci nevyužívá, spíše využívá znalosti jako takové. Jmenování specialistů je jmenování jednotlivce, oni však následně využívají zázemí, které mají k dispozici ve své firmě. To znamená, nejmenujeme firmu, ale člověka. Jakmile je však jmenován, tak si potom může zadávat veškeré úkoly dál ve své firmě. Specialista na krizové řízení a insolvenci je jmenován, pak si může najmout své poradce, zaměstnance a k tomu nepotřebuje žádný souhlas soudu. V Britském systému jsou v rámci celého systému těmi nejdůležitějšími aktéry právě specialisté na krizové řízení. To je pozitivní zpráva pro toto publikum. Jsou dokonce důležitější než zúčastnění právníci. Je to zvláštní, ale je to tak. Jsou mnohem důležitější než soudy, než soudci atd.


Tři velice důležité věci, které se týkají specialistů pro krizové řízení: a) Specialista přebírá v celém rozsahu odpovědnost za řízení podniku a za ochranu jeho majetku, prodej majetku, zpeněžení v průběhu jeho spravování, převezme výkon pravomoci představenstva. Měl bych upozornit, že nenutíme statutární orgány odstoupit. Je to na zvážení specialisty na krizové řízení. b) Všichni se řídí profesionálním názorem jmenovaného specialisty na obchodní záležitosti. Je to on, kdo rozhoduje. On je hlavním aktérem. On zpeněžuje aktiva a nepotřebuje souhlas další strany. Má k dispozici všechny informace. On vede jednání s věřiteli, informuje věřitele, má oznamovací povinnost vůči věřitelům a nijak neodpovídá soudu. c) Specialisté na krizové řízení jsou vždy odpovědni věřitelům a věřitelé jsou ve středu jejich zájmu, jsou jejich prioritou. Nejde jim o statutární orgány, akcionáře, jde jim vždycky o věřitele. Ačkoli naši věřitelé rychle zahajují řízení, tak poté tak aktivní nejsou. My bychom tuto aktivitu v průběhu moc potřebovali. Co s tím dělat? Většinou je to specialista na krizové řízení, který vykonává většinu činností za věřitele. Věřitelé tam už nemají tolik toho na práci, ale vaše věřitelské výbory mají mnohem více pravomocí než anglické. Naše výbory nemají právní poradce, nejsou placeni a mají velice omezené pravomoci. Mají právo sankcionovat určité kroky, určité postupy a mají právo rozhodovat o odměně specialisty. Což je v podstatě dost veliká pravomoc a užitečná věc. Věřitelský výbor v Anglii je spíše konzultačním orgánem. Četl jsem zákon ČR z roku 1991 a zdá se, že věřitelé vstupují do celého procesu od začátku. U nás věřitelé absolvují velice málo jednání a setkání věřitelů, málo se účastní. Další rozdíl – soud u nás neustavuje specialistu. Obecně jsou to věřitelé, kteří vybírají osobu specialisty na krizové řízení. Protože specialista odpovídá věřitelům, chrání jejich zájmy. Věřitelé se dohodnou na svých pohledávkách a potom určí specialistu. K pravomocím soudů. Máme speciální insolvenční konkursní soudy při Vrchním soudu, zároveň okresní soudy mají své pravomoci v oblasti úpadku, zejména úpadku fyzických osob. Mají omezené pravomoci, omezenou působnost pokud jde o úpadek právnických osob. Pokud jde o soudce, soudci nejsou nutně specializovanými odborníky, nicméně časem se na tuto oblast specializují. My nejmenujeme specializované soudce.


Před pár lety jsme měli tři nové soudce – jeden se orientoval na daně, druhý na duševní vlastnictví a třetí na majetkovou trestní činnost. Takže ani jeden z nich neměl zkušenost s konkursním řízením a nakonec z nich byli vynikající soudci na konkurs, velice rychle se zorientovali v dané problematice. Konkursní řízení v Anglii se totiž nikdy nepřiděluje konkrétnímu soudci. Takových případů kde se vybírá konkrétní soudce na konkursní řízení je velice málo. Jsou to jednotlivé případy. Poslední poznámka, která se týká soudu. Soudci nemají přímou kontrolu nad každodenním průběhem konkursního řízení. To je obrovský rozdíl mezi vašim a našim systémem. Naši soudci nesehrávají žádnou roli pokud jde o rozhodování o otázkách podniku. My totiž vůbec naše soudce nepouštíme do rozhodování o podniku. Tohle všechno má na starosti specialista na krizové řízení, to je ten odborník, který je zvyklý rozhodovat v obchodních záležitostech. Soudci tuto zkušenost nemají, nemají to odborné zázemí a tudíž se omezují pouze na to, co má soudce ve své kompetenci. Co má soudce ve své kompetenci je právě tohle. Zahájení řízení. Za prvé otázka dohledu. Jak vidíte, tak se jedná o pasivní dohled. Řekl bych, že to je nejlepší možnost dohledu, kterou má soud vykonávat. Soud totiž vůbec není zaangažován do průběhu řízení, on nedohledává věřitele, nezjišťuje pohledávky, neúčastní se jednání věřitelů, žádného administrativního postupu, stojí zcela mimo. Ale pomáhá. Máme-li nějaké procesní lhůty, které potřebujeme prodloužit, tak potom se specialista na konkursní řízení obrátí na soudce a požádá o prodloužení lhůty. Nebo další věc je odměna specialisty na krizová řízení, ta se rovněž může řešit za účasti soudu. Pokud se věřitelé domnívají, že je poškodil specialista na krizové řízení, tak se mohou obrátit na soud a podat žalobu na tohoto člověka s tím, že tedy soud se případu ujímá až poté co vlastně výkon funkce specialisty proběhl. Jak jsem říkal, soud zastává roli pomocnou. Pomáhá získat zpátky majetek, má vyšetřovací pravomoci, může předvolat kohokoli jako svědka, kdo má k dispozici potřebné informace. Soud tedy poté může takového člověka předvolat a výslechu se zúčastnit, nicméně výslech jako takový provádí specialista na krizová řízení. Sumární řízení bez jednání jako takového, můj kolega již hovořil o neúčinných transakcích, naše právo je v tomto směru velmi rozvinuté, takže jsme schopni ve velké míře získat zpět majetek. Potýkáme-li se třeba s transakcemi, které se týkaly majetku úpadce a poškodily věřitele, tak tam nefunguje žádná promlčecí lhůta. Můžeme transakce anulovat kdykoliv.

27

Záznam z diskuse Je rozdílné postavení těch konkursních věřitelů, kteří podali návrh na konkurs a těch, kteří ho nepodali? Rozdílné postavení mají jen před prohlášením konkursu. Poté, kdy je konkurs prohlášen, už mají postavení naprosto stejné, to znamená, do konkursu se mohou přihlásit jak ti co podali návrh, tak ti, co jej nepodali. Může se stát, že správce konkursní podstaty popře, a třeba i úspěšně, pohledávku tomu z konkursních věřitelů, k jehož návrhu byl konkurs na majetek úpadce prohlášen. Jak probíhá konkursní řízení v případě, že úpadce nemá žádný majetek? V Anglii existuje pro řešení takových případů zvláštní postup - vládou financované konkursní řízení. Ministerstvo průmyslu a obchodu, příslušné oddělení, se o takové případy stará hned od samého začátku, od prošetření stavu až po podniknutí kroků vůči zodpovědným osobám, nebo kroků vedoucích k záchraně podniku. Existuje zvláštní způsob financování - financuje stát. Tento institut v české legislativě chybí. Český zákon předvídá dvě řešení: a) Jedno je buď již samotné zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek dlužníkova majetku, když se dopředu ví, že ten dlužník je nejenom nemajetný, ale že ani dříve žádný majetek neměl. Zjednodušeně řečeno to znamená, že správce nemá ani možnost dosáhnout na majetek, kterého by se dlužník před prohlášením konkursu účelově zbavil. A má-li toto soudce postaveno najisto, tak návrh na konkurs zamítne pro nedostatek majetku. b) Jiná situace samozřejmě nastane tehdy, kdy je konkurs prohlášen, kdy tam nastoupí správce. Správce pracuje tak, jak by pracovat měl a zjistí, že skutečně zde ten majetek není nebo, že ten majetek tvoří například jenom pohledávky, které jsou v podstatě nedobytné, nebo že tam je majetek neprodejný. V takovém případě samozřejmě mů-

28

že dojít k tomu, že tedy k návrhu správce soud zruší konkurs pro nedostatek majetku. Určitou spornou otázkou po určitou dobu bylo, co s náklady správce konkursní podstaty, který tam za trvání konkursu působil, vznikly mu náklady a kdo že mu je vlastně uhradí. Nyní je ta otázka zákonem výslovně neřešená, vložil se totiž do toho, a po mém soudu správně, Ústavní soud. Ten tu jaksi nevyslovenou, leč fakticky existující koncepci, že správce v těchto případech si platí ze svého a nedostane nic, vyřešil alespoň tak, že poskytl zákonodárci nějakou lhůtu proto, aby tu situaci legislativně ošetřil. To se nestalo, takže Ústavní soud zrušil jenom určitá ustanovení zákona o konkursu, která umožnila to, že se dříve nemusela vymáhat tzv. záloha na náklady konkursu. Teď by ta situace mohla být taková, že jestli přijde návrh na konkurs a soudce vidí, že ten konkurs může být prohlášen, že dlužník v podstatě může mít nějaký majetek a že se neví, jestli ten majetek je likvidní, jestli je tam co prodat, tak vyzve toho věřitele, který podal návrh na konkurs nebo dokonce i toho dlužníka, podal-li to dlužník sám na sebe, aby zaplatil zálohu na náklady konkursu a to až do výše 50.000 Kč, případně i opakovaně. Je to v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu, které zjednodušeně řečeno hlásá asi tolik, že správce nemusí dostat nahrazeno všechno, ale alespoň něco dostat musí. Tento výklad je třeba ještě doplnit o likvidaci firmy z rozhodnutí soudu. Tady je bohužel likvidátor často v pozici osoby, která hledá informace o firmě, která již několik let nefunguje, statutární orgány odstoupily, a likvidátor je nucen opatřovat si informace a dohledávat majetek, případně pohledávky této firmy. Často se stane, že žádny majetek zjištěn není. V takovém případě dostane likvidátor odměnu podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ve výši 1.000,- Kč, výjimečně 5.000,Kč. Tato odměna je absolutně nepřijatelná vzhledem k rozsahu práce likvidátora, kterou každopádně musí odvést směrem ke zjištění majetku likvidované firmy.


Záznam panelové diskuse

SEKCE A – Pravomoc a odpovědnost věřitelů a věřitelských orgánů v konkursním řízení

Úpadky jinak Ing. Miroslav Zámečník NÁMĚTY NA REKODIFIKACI • Role státu a daňové aspekty: - Ideál: daňové prostředí podporuje zachování podnikatelské činnosti, alespoň neutrální - Předbíhání ve frontě ze strany státu je kontraproduktivní („zápočty“ DPH, zdanění výnosu ze zpeněžování podstaty atd.) - Bohužel, holistický, makroekonomický přístup státu vůči úpadku stále chybí - Nezbytné jsou tvrdé postihy korupce - Preferenční zacházení vůči nárokům zaměstnanců úpadce je z hlediska zachování pracovních příležitostí spíše kontraproduktivní • Role soudu (principy SB č. 27-32): - Soudy by se měly pokud možno vyhýbat podnikatelským rozhodnutím, která je třeba svěřit do kompetence věřitelů, neboť oni nesou jejich důsledky - Soudy by se měly soustředit na dodržování zákona v rámci insolvenčního řízení (vystupovat jako rozhodčí, nikoli jako hráč na herním poli) - Velmi nezbytné je rychlé rozhodování incidenčních a excindačních sporů - Vzdělávání v ekonomických aspektech konkursu je krajně potřebné - Boji proti korupci by pomohlo, pokud by se rozhodování o jmenování správce, zpeněžování aktiv a o podnikatelských otázkách obecně svěřilo do kompetence věřitelů • Role správce: - Potvrzení správce automaticky na 1. schůzi věřitelů nadpoloviční většinou podle hlasů podle hodnoty pohledávek, v případě zamítnutí nominace správce věřiteli (princip SB č. 12) - Jednotný centralizovaný registr správců vedený ministerstvem spravedlnosti ČR - Vzdělávání a zkoušky správců na základě standardu MS ČR - Odměňování správce na základě plnění ve prospěch věřitelů, nikoli příjmů podstaty (současná praxe je stimuluje k maximalizaci nákladů podstaty) • Role věřitelů (princip SB č. 12): - Každopádně posílit, neboť nesou ekonomické náklady úpadku - Jsou tedy nejcitlivější na maximalizaci hodnoty a časovou hodnotu peněz (na rozdíl od soudců) - Věřitelé obecně a jejich volené orgány by měly mít rozhodující pravomoci v otázkách výběru správce, formy řešení úpadku dlužníka a při realizaci aktiv REORGANIZACE - Návrh dlužníka, věřitele nebo obou - Před i po prohlášení úpadku - Dlužník zůstává v řídicím postavení v případě hrozícího úpadku (tím jsou odměňovány včasné návrhy) - Soud v dohlídkové roli (princip SB č. 27) • Převzetí podniku věřiteli v rámci reorganizace - vlastníkům nelze poskytnout žádné plnění, pokud jsou kráceny nároky věřitelů


•

• •

Co nejjednodušší hlasování o reorganizačním plánu (prostá většina podle pohledávek), velmi pečlivé posuzování věřitelských tříd (princip SB č. 17) Zamezení obstrukcím minoritních věřitelů prostřednictvím testu nejlepšího zájmu (princip SB č. 17) Financování úpadce: - superpriorita „nových peněz“ bez ohledu na proceduru (princip SB č. 18)

PŘÍSTUP K INFORMACÍM PROSTŘEDNICTVÍM ELEKTRONICKÉHO INSOLVENČNÍHO REJSTŘÍKU (princip SB č. 19) - Výdaje podstaty - Výdaje správce - Výtěžky ze zpeněžení; použitá metoda, zápisy z jednání VV atd. JAK ZRYCHLIT LIKVIDAČNÍ KONKURSY • Prodej „podniku“ - Způsob nakládání s majetkem určuje schůze věřitelů (po přezkumu) - V případě prodeje podniku jednou smlouvou určuje také minimální cenu prodeje a harmonogram, v případě nedodržení jsou aktiva vkládána do nové akciové společnosti a věřitelé uspokojováni podle pořadí v akciích - Distribuce akcií simuluje distribuci výtěžku v případě zpeněžení za minimální cenu stanovenou schůzí věřitelů - Vzhledem k dominantnímu zastoupení zajištěných věřitelů by tito téměř vždy získali supermajoritu v nové společnosti, ale přišli by o zástavu majetku - Akcionářská smlouva zajišťuje případnému externímu investorovi v případě následného prodeje akcií plnou kontrolu nad společností a zároveň chrání minoritní akcionáře - Financování úpadce má superprioritu a nový dluh přechází na nově zakládanou společnost včetně přiměřeného zajištění • Prodej aktiv „per partes“ - V případě rozprodeje aktiv“per partes“ na základě rozhodnutí schůze věřitelů realizují zajištění věřitelé zástavy samostatně - 180 dní limit na předložení konečné zprávy a distribuce výtěžku (počítáno od přezkumu), prodloužení se souhlasem věřitelského výboru nebo povinný částečný rozvrh

Poznámky z vystoupení Když se podíváte dneska co je špatné, já tady prezentuji jenom své osobní názory, tak první věc, na které myslím, že se řada předřečníků shodla, byla v tom, že tady máme trošičku problém se státem, že všichni zúčastnění, kteří se kolem konkursní praxe pohybujeme, cítíme, že stát se chová způsobem který 1) znemožňuje jakékoliv rehabilitační procedury a to z řady důvodů a 2) dochází tam k poškozování věřitelů. 29

Vzhledem k potenciální roli insolvence a rehabilitačních procedur stát by je měl spíše podpořit. První podmínka je, že by nemělo docházet k legendárnímu předbíhání ve frontě, to jsou ty oblíbené zápočty, návratky a potom další otázka je zdanění příjmu do podstaty, to je taky otázka, která silně poškozuje věřitele. Další zjištění, které máme je, že finační úřady jsou velmi zatvrzelé vzhledem k tomu, že makroekonomicky pohled na tu problematiku konkursu, vyrovnání, reorganizaci na půdě finančních úřadů, respektive na půdě ministerstva financi není nijak zvlášť vyspělý v tom smyslu, že se akcentuje spíše bezprostřední příjmová stránka nikoliv asociované výdaje, které nastupují později, nejsou jasně odečitatelné, prostě ten holistický pohled tady chybí. Další věc, kterou můžeme rozebírat, je otázka do jaké míry má pořadí uspokojování věřitelů v konkursu substituovat nějakou sociální záchranou síť, to znamená z hlediska zaměstnanců dostaneme se na to, že nová právní úprava, která zlepší postavení zajištěných věřitelů je v konfliktu i s tím postavením pohledávek zaměstnanců i z hlediska jejich prioritního uspokojování. Co se doporučuje Světovou bankou, ale i řadou jiných odborníků? Soudy by se měly vyhýbat rozhodování o business otázkách, neměly by se zabývat tím, jakým způsobem se bude zpeněžovat, zda se bude reorganizovat, zda se bude vyrovnávat. Když se podíváte na dosavadní právní úpravu, ale i na to, až se to dostane do širšího připomínkového řízení zjistíte, že to jsou prerogativy, které si soudy i nadále ponechávají i v tom návrhu rekodifikovaného insolvenčního zákona, takže ten problém prostě bude velmi obtížný. Důvod, proč by to neměly dělat je, že na to nejsou kvalifikování. Kdybychom se tázali soudců, zda jsou schopni napsat vzorec současné hodnoty, nevím jak by jim to šlo. Definice diskontního faktoru by také asi nebyla úplně jednoduchá. To jsou věci, které vyžadují podnikatelský přístup a jistou zkušenost. To může dělat samozřejmě účetní, může to dělat krizový manažer, může to dělat každý člověk, kdo je na to speciálně vyškolen a už tím někdy prošel. Další věc, která je velmi podstatná. Když se podíváte na odměňování soudců, to nemá žádnou souvztažnost na distribuci pro věřitele, na výtěžek, který bude distribuován věřitelům, prostě od toho vůbec nezávisí postavení soudce v celém procesu. Pokud nemáte žádnou zainteresovanost, žádnou materiální zainteresovanost na výsledku toho procesu, tak byste se měl omezit na to, že budete tu hru pískat. Budete zajišťovat, že nedochází k podjatostem, k poškozování věřitelů, zvýhodňování některých skupin věřitelů oproti ostatním atd. Kvalifikační předpoklady a potřebné pensum znalostí je natolik vysoké, že i vyspělé země se hodlají specializovat, jiným způsobem to nějak řešit. K roli správce konkursní podstaty. Je velice důležité, aby správce vybírala schůze věřitelů nebo věřitelský výbor. Přikláněl bych se ke schůzi věřitelů. Nejjednodušší způsob jakým jsem to zatím byl schopen zformulovat do nějaké praktické úpravy je skutečnost, že existuje předběžný správce, který předkládá zprávu o hospodaření úpadce na první schůzi věřitelů a zároveň dává rezignaci. Když je potvrzen schůzí věřitelů, tak pokračuje nadále, když není potvrzen je tam dán někdo jiný, kdo se z hlediska věřitelů těší větší důvěře. Potom, co je samozřejmě důležité, je mít 30

nějakou centralizovanou proceduru, nějaký centralizovaný registr a centralizovaně stanovené kvalifikační předpoklady. Tam, podle mého, by bylo úplně nejednodušší, aby se o to staralo ministerstvo spravedlnosti, samozřejmě se všemi profesními organizacemi dohromady vč. kvalifikačních předpokladů. K odměňování správců: V současné době je správce odměňován způsobem, který vytváří perverzní stimuly, protože je odměňován z hlediska příjmu do podstaty a ne z hlediska toho, kolik rozdělí mezi věřitele. To je absolutní kategorická záležitost. Správce konkursní podstaty má být odměňován v závislosti od toho, kolik dostanou věřitelé. V Anglii to mají uděláno tak, že věřitelé odměnu správce přímo stanoví. No a pak je ta role věřitelů. Tady je to zase podobné. Jinými slovy je potřeba ji zvýšit, protože oni nesou konsekvence toho podnikatelského nezdaru, musejí tvořit opravné položky, musejí se vypořádávat se ztrátou, která tam vznikne a jsou to také subjekty, které jsou zdaleka nejcitlivější na časovou hodnotu peněz. Další princip, ke kterému je třeba zaujmout stanovisko: věřitelé jako celek prostřednictvím schůze věřitelů anebo prostřednictvím věřitelského výboru by měli mít rozhodující pravomoc pokud jde o výběr správce, ale také pokud jde o způsob, jakým se nakládá s podstatou. To znamená, jak dochází ke zpeněžování aktiv, zdá dochází k rehabilitaci nebo k záchraně. No a potom máme otázku dlužníka v řídicím postavení. Jsem toho názoru, že ta odměna velmi lehkého zasahování ze strany věřitelů a ze strany insolvenčního správce by měla být velmi omezená na to, aby skutečně stimulovala k rychlému podávání návrhu, pokud je dlužníkův problém řešitelný. Zásadní princip je, a to je velmi důležité, že společníci úpadce, akcionáři chcete-li, by neměli dostat jakékoliv plnění v reorganizaci pokud došlo k jakékoliv újmě věřitele, který je o třídu nad nimi, to znamená podmíněný nebo nezajištěný. To je absolutně základní princip, na tom kolabuje vyrovnání, to podle mě nemůže být ani schváleno, protože vždycky, pokud tam zůstává stávající akcionář a nad 30 % krátíte pohledávku nepřednostního věřitele, tak to je porušení tohoto principu. To nemůže nastat ani v reorganizaci, ani ve vyrovnání a přesto to několikrát nastalo ve vyrovnání v České republice. Nebudeme mít nikdy žádnou úspěšnou reorganizaci, můžeme jich mít pár povolených, ale nikdy ji nebudeme mít úspěšně ukončenou, pokud nedospějeme k jednoduchému hlasovacímu mechanizmu. V čem je problém. Musíte omezit skupiny věřitelů na nějaké přehledné skupiny, dodavatele, zaměstnance, nepřednostní, zajištění a ty hlasují separátně. K tomu, aby byl potvrzený plán, platí ale tzv. test nejlepšího zájmu. Pokud je vyžadováno, aby každá skupina věřitelů souhlasila s tím plánem, tak nikdy nebudeme mít reorganizaci. Jinými slovy, jestliže jednou z hlavních příčin toho, proč nefungovalo vyrovnání, bylo to duální kvórum. Jinými slovy nadpoloviční většina a tří čtvrtina podle hodnoty. To prostě dokázalo spolehlivě všechno rozbít. Tak teď si to počítejte. Řekněme, že máme jenom 4 skupiny. Bude nadpoloviční většina v dané skupině podle pohledávek ale všechny 4 skupiny. To je prostě otevřený prostor na vyděrače a není to inteligentní řešení. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Pravomoc a odpovědnost věřitelů a věřitelských orgánů v konkursním řízení Mgr. Ivana Mlejnková Vážené dámy, vážení pánové, v tomto svém příspěvku bych se chtěla v rámci daného tématu věnovat postavení věřitelů v českém konkursním řízení, a to nikoli v řízení o jejich návrhu na konkurs, které je s malými odchylkami ovládáno prvky civilního sporného řízení a nevykazuje nějakých procesních zvláštností či složitostí, ale chtěla bych se věnovat postavení věřitelů v řízení po prohlášení konkursu, tedy v konkursu samotném. Kolega Mgr. Braun se ve svém následujícím vstupu bude věnovat danému tématu z hlediska uspokojování pohledávek věřitelů v konkursu. Mým úhlem pohledu by mělo být krátké pojednání o právech a povinnostech věřitelů v konkursu, o jejich možnosti kontrolovat a aktivně ovlivňovat konkursní řízení, o postavení a úloze věřitelských orgánů. Toto téma vyvolává stále četné diskuse. Ať již vyjdu z názorů širší veřejnosti, z názorů prezentovaných v našich médiích nebo i z projevů řady veřejně činných osob, zjevně převládá všeobecná představa, že naši věřitelé mají v konkursu slabé postavení, nemohou toto řízení dostatečně účinně ovlivňovat, kontrolovat správce či bránit se proti jeho nesprávnému postupu, a že celkově je konkurs jakýmsi neprůhledným procesem, v němž jsou věřitelé vydáni „na milost a nemilost” správci a soudci, dokonce snad vzájemně propojených jakýmisi osobními vazbami. Mám za to, že tyto názory vycházejí do značné míry z neznalosti věci, někdy jde možná i o jakousi účelovou dezinterpretaci. Právě proto je ale věcná diskuse v tomto směru jistě nutná. Konkursními věřiteli jsou osoby, které přihlásily své pohledávky za úpadcem do konkursu. Po celou dobu, kdy jsou jejich uplatněné nároky předmětem řízení, jsou (stejně jako úpadce) jeho účastníky. Konkursní řízení je druhem civilního řízení, které je při nedostatku vlastní procesní úpravy podpůrně spravováno občanským soudním řádem. Konkursní věřitelé (stejně jako úpadce) mají proto v konkursu všechna základní práva účastníka civilního řízení, jako je právo zvolit si zástupce pro řízení, účastnit se všech soudních jednání ve věci, schůze věřitelů, nahlížet kdykoli do spisu a činit si z něho výpisy nebo opisy, právo podávat soudu návrhy týkající se vedení řízení či návrhy ve věci, právo na doručení rozhodnutí soudu, která se jich týkají, právo odvolat se proti rozhodnutím soudu ve věci, či jiným rozhodnutím dotýkajícím se jejich práv, je-li opravný prostředek přípustný. Některá tato základní práva ještě zákon o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV) specifikuje, např. výslovným zakotvením práva konkursního věřitele nahlížet do seznamu přihlášených pohledávek vyhotoveného správcem, i do dokladů o těchto pohledávkách, právo žádat soud o vydání výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek obsahujícího výsledek jejich přezkoumání. KonMezinárodní konference o úpadku v ČR

kursní věřitelé mají dále právo volit věřitelský orgán či být do něho voleni, právo popírat přihlášené pohledávky co do jejich pravosti, výše nebo pořadí a vynutit si tak řádný civilní spor o jejich pravost výši či pořadí. Mají rovněž právo podat námitky proti správcově konečné zprávě a mají právo na jejich projednání před soudem a na odvolání proti rozhodnutí soudu o těchto námitkách. Mezi další specifická oprávnění věřitelů v konkursu patří jejich oprávnění domáhat se neúčinnosti předchozích či současných právních úkonů úpadce, zkracujících jeho majetek. V neposlední řadě mají samozřejmě konkursní věřitelé právo kdykoli v průběhu konkursu navrhnout zproštění správce funkce, opět s právem odvolání proti rozhodnutí soudu o tomto návrhu. Je ovšem třeba upozornit na to, že oproti obecné úpravě civilního řízení je v konkursu povolena určitá závažná výjimka pravidel doručování písemností, předvolávání účastníků k soudu nebo jejich vyrozumění o určitých skutečnostech. Z důvodů specifik konkursu a mnohdy značného počtu jeho účastníků lze totiž v tomto řízení namísto osobního doručení příslušné písemnosti užít fikci doručení vyvěšením příslušné písemnosti na úřední desce soudu se současným zveřejněním v Obchodním věstníku. Vyloučen je tento postup pouze v případě, že zákon předepisuje nějaký speciální způsob doručení, předvolání nebo uvědomění, např. povinné doručení do vlastních rukou, nebo jde-li o doručení usnesení o předběžném opatření, o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu, o zastavení řízení nebo o ustavení správce, opatrovníka či znalce. Věřitelé tedy musejí počítat s tím, že ne všechny písemnosti či předvolánky k jednání jsou jim doručovány osobně, ale že je třeba sledovat i úřední desku konkursního soudu či Obchodní věstník. To samozřejmě může být pro řadu z nich obtížné, popř. s touto možností nepočítají či o ní nevědí a mají tak často dojem, že jim v konkursu některá rozhodnutí nejsou doručena (a nemohou se tak proti nim bránit) nebo že nejsou předvoláváni k soudním rokům. Vrcholným orgánem konkursních věřitelů je jejich schůze. Slouží k vyjádření jejich stanovisek k otázkám týkajícím se vedení konkursu a jeho celkového průběhu. Aby věřitelé mohli v konkursu účinněji prosazovat své společné zájmy a hájit svá práva, volí na schůzi věřitelů ze svého středu věřitelský orgán. Buď jde o jednočlenný orgán, tzv. zástupce věřitelů, nebo o orgán vícečlenný, tzv. věřitelský výbor. Úkolem tohoto věřitelského orgánu je především dohlížet na činnost správce. Prakticky to znamená, že věřitelský orgán by měl průběžně kontrolovat, zda správce ve všech svých činnostech postupuje s odbornou péčí, zda volí postupy, přinášející podstatě (a tedy i konkursním věřitelům) co 31

největší užitek a v co možná nejkratším čase, zda správce postupuje věcně i formálně správně, aby nedošlo k zatížení konkursu negativními důsledky jeho právních či jiných chyb. Věřitelský výbor je nejen oprávněn (ale i povinen) si k řádnému výkonu svého dohledu zajišťovat od správce, popř. i z jiných zdrojů, dostatek potřebných informací. Pro řádnou realizaci věřitelského dohledu zákon správci ukládá předkládat věřitelskému orgánu průběžně ke schválení vyúčtování jeho výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, stejně jako by měl vyžadovat od věřitelského orgánu stanovisko k soupisu podstaty, popř. i jeho součinnost v tomto směru. Dohled věřitelského orgánu nad správcem je podobným způsobem precizován ještě řadou dalších ustanovení zákona. Jde o podmínku souhlasu věřitelského orgánu s určitým postupem, např. s dohodou o vypořádání společného jmění úpadce, uzavřené jeho manželem a správcem, s přijetím opatření k zajištění dalšího provozu podniku, se zadáním činností správce třetím osobám na účet podstaty, s vyloučením neprodejného majetku či nedobytných pohledávek z podstaty či s vydáním částečného rozvrhu. Završením dohledu věřitelského orgánu nad správcem je jeho účast na projednání správcovy konečné zprávy. K tomuto jednání musí být věřitelský orgán soudem vždy předvolán, stejně jako konkursní věřitelé, kteří podali proti konečné zprávě včas námitky. Pokud má věřitelský orgán za to, že se správce dopouští při výkonu své funkce nějakých pochybení a že ani jeho vlastní jednání se správcem v tom směru nevedlo k nápravě, může se samozřejmě obrátit na soud se žádostí o přijetí přiměřených opatření. V krajním případě může – stejně jako každý konkursní věřitel – podat návrh na zproštění správce funkce, o němž soud musí rozhodnout s právem odvolání. Stejně tak má věřitelský orgán právo dávat soudu jakékoli jiné procesní návrhy, i kdyby s činností správce přímo nesouvisely. Považuje-li to věřitelský orgán za potřebné, může žádat svolání schůze věřitelů – k jeho žádosti, stejně jako k žádosti správce, je soud povinen svolat ji vždy. Zákon věřitelskému orgánu ukládá chránit společný zájem věřitelů a postupovat vždy s odbornou péčí. Pokud by členové věřitelského orgánu porušili některou ze svých povinností uložených jim zákonem nebo soudem, odpovídají za škodu tím vzniklou. V krajním případě by asi bylo lze kromě majetkové odpovědnosti uvažovat i o jejich trestněprávní odpovědnosti podle § 255a trestního zákona o porušování povinností při správě cizího majetku. Věřitelský orgán má tedy v konkursu nezastupitelnou úlohu dohledu nad činností správce, kterou nemá a ani nemůže nahrazovat konkursní soud. Soud je pověřen jakýmsi všeobecným procesním dohledem nad řízením, kdy kromě rozhodování o návrzích přijímá opatření nutná k zajištění řádného průběhu řízení, nařizuje a vede jednání apod. Naproti tomu věřitelský dohled má povahu spíše jakéhosi nutného „dohledu v terénu”. Funkce člena věřitelského orgánu je tedy funkcí dosti náročnou a odpovědnou, vyžadující při nutné objektiv32

ní způsobilosti daných osob i jejich dostatečně angažovaný přístup. Proto také mají členové věřitelského orgánu právo na náhradu svých nutných výdajů i na přiměřenou odměnu, jejíž výši – s ohledem na rozsah a náročnost jejich dohledu – určí soud. Jsou tedy z konkursní podstaty - a tedy de facto všemi konkursními věřiteli placeni za to, že za ně budou dohlížet na činnost správce k ochraně jejich společného zájmu v řízení. Bohužel, jak už jsem se zmiňovala ve svém předchozím příspěvku, věřitelské orgány zatím ve většině konkursů neplní svoji úlohu tak, jak by měly. Při výkonu své funkce jsou povětšinou značně pasivní, často se omezují jen na sdělení stanovisek vyžádaných soudem nebo správcem, vlastní hlubší šetření většinou neprovádějí a uskutečňují-li se společná jednání, iniciují je nejčastěji sami správci. Přitom řada správců není dostatečně kvalitních, dopouští se často zbytečných průtahů či dokonce i jistých odborných pochybení, a aktivního věřitelského dohledu nad jejich činností je tedy mimořádně zapotřebí. Že tento dohled nefunguje uspokojivě dokumentuje obsah konkursních spisů, kde se podle mé zkušenosti jakékoli podněty věřitelského orgánu (či jednotlivých věřitelů) ve vztahu ke správci či k celkovému průběhu řízení objevují výjimečně, přestože by věřitelé k výkonu funkce řady správců (a bohužel někdy možná i k činnosti soudu) mohli mít oprávněné výhrady. To dokumentuje i skutečnost, že za 9 let mé konkursní praxe jsem pro neuspokojivý výkon funkce musela měnit osobu správce již asi ve 3 desítkách případů, to však většinou z vlastní iniciativy. Ze strany věřitelského výboru jsem takový návrh obdržela zhruba 5x, ze strany jednotlivých věřitelů byl počet těchto návrhů podobný. Nedostatečný zájem o průběh konkursního řízení tedy projevují i sami konkursní věřitelé. Jednání soudu se účastní v malém počtu, popření pohledávky ze strany konkursního věřitele je opravdu výjimečné, o účast ve věřitelském orgánu není zájem, spíše naopak. Procesní návrhy ze strany věřitelů jsou taktéž zcela ojedinělé. Důvodem slabé angažovanosti věřitelů, věřitelských orgánů a správců v konkursu je zčásti jejich nedostatečná orientace ve věci, zejména však i jejich nedostatečná finanční zainteresovanost na málo výtěžných konkursech, kterých je zatím většina. Příčinám tohoto stavu jsem se poměrně obsáhle věnovala ve svém předchozím příspěvku. Řádný průběh konkursu je ovšem vždy postaven i na kvalitním správci a kvalitním věřitelském dohledu a pokud tyto podmínky splněny nejsou, nelze očekávat výraznou změnu k lepšímu. Pokud odhlédnu od možných změn naší úpadkové právní úpravy, týkajících se rozšíření možností řešení úpadku či změn v uspokojování určitých skupin věřitelů, pak mám za to, že naše úprava práv a povinností věřitelů v konkursním řízení nemůže doznat nějakých zásadních změn. Dílčí změny jsou samozřejmě možné. Např. bych považovala za vhodné doplnit úpravu (v souladu s návrhem předchozí rekodifikační komise, jejíž práce jsem se účastnila) o zakotvení povinnosti soudu konat přezkumné jednání a první schůzi věřitelů Mezinárodní konference o úpadku v ČR

s volbou věřitelského orgánu nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek, která by mohla být maximálně dvouměsíční. Vzhledem k významu věřitelského orgánu v konkursu je nezbytné, aby byl ustaven co nejdříve a není-li zatím podobná lhůta stanovena, koná se někdy první ustavující schůze věřitelů později, než by bylo třeba. Totéž se týká přezkumného jednání. Na první schůzi věřitelů by se pak věřitelé

měli vždy vyjádřit, zda souhlasí se setrváním soudem ustaveného správce ve funkci. S tím souvisí i hojně diskutovaná otázka, zda ustavování správce do funkce by mělo být ponecháno v rukách konkursního soudce, či by tak měl činit raději soudcovský senát, či dokonce zcela jiný subjekt. Uvidíme, jak se s touto problematikou vypořádá nová právní úprava.

Uspokojování a uplatňování nároků věřitelů v konkursu, charakteristika vybraných skupin věřitelů Mgr.Tomáš Braun Vážené dámy a vážení pánové, ve svém vystoupení se budu snažit navázat na projev kolegyně Mgr. Ivany Mlejnkové s tím, že problematiku postavení věřitelů v konkursu bych pojednal zaměřením se na proces uspokojování jejich nároků . Pokud máme hovořit o uspokojování pohledávek jednotlivých skupin věřitelů v konkursu je třeba si předem připomenout, že právě poměrné uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu je cílem úpadkového řízení a to nejenom v českém právním prostředí. Tento cíl deklarovaný v úvodních ustanoveních zákona o konkursu a vyrovnání je třeba vykládat v úzkém kontextu s účelem konkursního řízení spočívajícím v uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Naplnění cíle a účelu zákona kvalitní a odpovídající úpravou jeho jednotlivých ustanovení by pak mělo být přirozenou ambicí každého zákonodárce. Jedním z charakteristických rysů konkursního řízení, na rozdíl např. od řízení nalézacího případně exekučního, je pluralita věřitelů jako účastníků konkursního řízení. Věřitelé uplatňují v řízení pohledávky z různých právních důvodů, v různé výši, některé jejich pohledávky jsou zajištěné, jiné nikoliv. Úpadkové právo upravující jejich postavení, jako součást celkového právního systému státu, není izolováno a je ovlivněno hmotně právní úpravou celé řady souvisejících institutů jiných právních odvětví, např. zástavním právem, ručením, atd. Konkrétním důsledkem této skutečnosti je v režimu konkursu dělení konkursních věřitelů do různých skupin. Mezi nejdůležitější kriteria rozlišování jednotlivých skupin konkursních věřitelů lze zařadit pořadí uspokojování jejich pohledávek a způsob uplatnění pohledávek v konkursním řízení. Především na základě těchto kritérií možno v českém konkursním právu mimo jiné rozdělit věřitele do následujících skupin: a) věřitelé s právem na oddělené uspokojení, b) věřitelé pohledávek za podstatou včetně věřitelů pohledávek z pracovněprávních nároků, c) věřitelé první třídy, Mezinárodní konference o úpadku v ČR

(tyto skupiny věřitelů se někdy v právní teorii označují jako přednostní věřitelé) d) věřitelé druhé třídy. Pro úplnost lze ještě zmínit: e) věřitelé pohledávek vyloučených z uspokojení v konkursu, f) osoby uplatňující vyloučení věci z konkursní podstaty. V další části se pokusím o malý exkurs do výše naznačených skupin věřitelů. Zvláštní a velmi významnou skupinu věřitelů tvoří tzv. oddělení věřitelé. Jsou jimi věřitelé pohledávek, které byly zajištěny některým ze zajišťovacích institutů upravených občanským zákoníkem a specifikovaných v příslušném ustanovením konkursního zákona. Z nich mezi nejfrekventovanější zajišťovací instituty patří zástavní a zadržovací právo. Tato skupina věřitelů je přednostně uspokojována z jakési „oddělené podstaty“, kterou představují věci, práva a jiné majetkové hodnoty, k nimiž jsou výše uvedené zajišťovací instituty zřízeny. Zákonodárce patrně ve snaze zabránit zvýhodňování některých věřitelů vyloučil z možnosti přednostního uspokojení se v konkursu věřitele, kteří získali zajištění svých pohledávek v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu. Toto ustanovení tak nutí osoby, při uzavírání smluvních vztahů a při zajištění pohledávek z nich vyplývajících k obezřetnosti a ke zkoumání ekonomické situace smluvního partnera. Diskuse o rozsahu a způsobu uspokojení odděleného věřitele se již dlouhodobě vede mezi odbornou i laickou veřejností. Dle současné právní úpravy jsou oddělení věřitelé povinováni uplatnit své pohledávky i s nárokem na oddělené uspokojení u soudu, kde podléhají řádnému přezkumu ze strany správce a konkursních věřitelů. Oddělený věřitel se uspokojí pouze ve výši 70 % výtěžku zpeněžení na něj připadajícího. Tato úprava vedena snahou přerozdělit část výnosu zpeněžení podstaty ve prospěch neoddělených věřitelů a tím 33

zvýšit jejich ingerenci a zájem o průběh konkursního řízení není dle mého názoru vyhovující. Dochází totiž k oslabování významu zajišťovacích institutů. Banky při zajišťování úvěrů požadují po dlužnících zajištění ve vyšších hodnotách, čímž se snižuje dostupnost úvěrů. Zástavní věřitelé hledají způsoby jak realizovat zástavu mimo konkurs. Za přínosné bych považoval vypuštění omezující hranice vydávání výtěžku pro oddělené věřitele, a to za zachování předpokladu odečtení nákladů spojených s udržováním, správou a prodejem zpeněžené věci. Majetek zajištěný ve prospěch oddělených věřitelů je správce oprávněn zpeněžit kromě veřejné nebo soudní dražby i prodejem z volné ruky za souhlasu konkursního soudu. V této souvislosti lze uvažovat o nové zákonné úpravě, která by posilovala kontrolní pravomoci a ingerenci odděleného věřitele do procesu zpeněžování zástavy, případně o možnosti převzetí předmětu zástavy odděleným věřitelem. Inspirativní v tomto směru může být úprava v sousední Spolkové republice Německo. Rovněž považuji za žádoucí apelovat na správce, aby uspokojovali oddělené věřitele bez zbytečného odkladu poté, co nastanou podmínky pro jejich výplatu. Dle stávající tuzemské úpravy je třeba v případě konkursu zpeněžit předmět zajištění výhradně prostřednictvím konkursu, přičemž zpeněžením předmětu zajištění zajišťovací institut ze zákona zaniká a to i v případě, že oddělení věřitelé své pohledávky do konkursu nepřihlásí. Současný zákon však neřeší v praxi vyskytující se situace, kdy na věci zapsané v konkursní podstatě vázne zástavní právo, které zajišťuje pohledávku věřitele za třetími osobami odlišnými od úpadce. Hovoříme o tzv. „nekonkursních věřitelích“. Bylo by proto žádoucí včlenit do zákona úpravu uspokojování pohledávek i těchto věřitelů. V zákoně absentuje také komplexnější úprava postupu při vymáhání plnění do podstaty od osob, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky vůči úpadci (tzv. „cizí zástavy“). Objevují se i názory, že v těchto případech je třeba umožnit zástavnímu věřiteli realizovat zástavu mimo konkurs. Další skupinou věřitelů jsou věřitelé pohledávek za podstatou. Pohledávky za podstatou představují různorodou skupinu pohledávek, jejichž společným znakem je to, že zásadně (vyjma některých pracovních nároků) vznikají ve fázi po prohlášení konkursu a jsou spjaty s konkursní podstatou. Tyto pohledávky lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkursu, samozřejmě za předpokladu dostatečnosti finančních zdrojů podstaty. Výčet pohledávek za podstatou je v zákoně taxativně vymezen, což logicky vyvolává permanentní diskusi o možnosti zařadit některé další druhy pohledávek mezi pohledávky za podstatou. Osobně si dovedu představit jejich doplnění o nároky z bezdůvodného obohacení podstaty. Pohledávky za podstatou není nutné přihlašovat do konkursu resp.nejsou předmětem přezkoumávání na přezkumném jednání. Domáhat se jejich uspokojení je třeba přímo u správce. Zákon přímo neřeší situaci, kdy správce neuznává důvod nebo výši takovéto pohledáv34

ky. Procesní řešení takto vzniklého sporu v současnosti zřejmě nabízí žaloba neuspokojeného věřitele proti správci v nalézacím řízení nebo jeho možnost podat námitky do konečné zprávy, eventuálně odvolání do rozvrhového usnesení, a to až v rámci závěrečné fáze konkursního řízení. Bylo by jistě příspěvkem k urychlení řízení stanovit v zákoně lhůtu, ve které by musel neuspokojený věřitel podat předmětnou žalobu proti správci, případně založit u těchto typů sporů příslušnost konkursního soudu. Zákon rovněž nespecifikuje žádné lhůty, ve kterých by byl správce povinen jednotlivé druhy pohledávek za podstatou uspokojit. Dle mně známé soudní judikatury však již byl správce právě z důvodu nedodržení výplaty ve lhůtách splatnosti těchto pohledávek odsouzen k platbě úroků z prodlení. I tento problém by si jistě zasloužil adekvátní právní úpravu. Naproti tomu konkursní úprava pamatuje na situaci, kdy výtěžek zpeněžení podstaty nepostačuje k úhradě všech „zapodstatových“ pohledávek, a to tak, že nejdříve dochází k uspokojení hotových výdajů a odměny správce, potom nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, poté pohledávek výživného ze zákona, ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. V daném případě zákon předpokládá i pro realizaci uspokojení pohledávek za podstatou vydání rozvrhového usnesení soudu - tento postup nepovažuji za ideální, zejména s přihlédnutím k tomu, že tyto pohledávky nejsou na rozdíl od pohledávek zařazených do tříd předmětem přezkumu na soudě. Jeví se mi vhodnějším, aby rozvrh vypracoval správce se zachováním možnosti následného přezkumu soudu při možných námitkách „zapodstatových“ věřitelů. Jednou z posledních novel ZKV došlo k výraznému posílení postavení zaměstnanců v konkursním řízení. Například mzdové nároky úpadcových zaměstnanců, pokud vznikly za poslední tři roky před prohlášením konkursu, jakož i po prohlášení konkursu byly zařazeny mezi zapodstatové pohledávky, které lze uspokojit kdykoliv v průběhu řízení. Tato úprava ve spojitosti se zákonem o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele je dle mého názoru nevyvážená a to ve prospěch zaměstnanců a dokonce může působit kontraproduktivně, nezřídka na vrub státních financí, zejména co se týče motivace podnikatelů v krizové situaci řádně vykonávat funkci zaměstnavatele hrazením mzdových nároků svých zaměstnanců. Po uspokojení nároků oddělených věřitelů a věřitelů pohledávek za podstatou se pohledávky uspokojí podle svého zařazení do tříd s tím, že ze zbývajícího výtěžku ze zpeněžení konkursní podstaty připadá 30 % na první třídu a 70 % na druhou třídu. Předpokladem uspokojení těchto nároků je jejich přihlášení do konkursu a jejich následné zjištění na přezkumném jednání nebo rozhodnutím v incidenčním sporu. Dle mně známých poznatků se v legislativě uvažuje o sloučení první a druhé třídy pohledávek. V současné soudní praxi je faktem, že výtěžnost většiny konkursů je nízká. Za jednu z hlavních příčin považuji okolnost, že konkursy jsou prohlašovány opožděně a to z důvodu neplnění si zákonných povinností dlužníků podat návrh na prohlášení konkursu bez zbytečného odkladu poté, co se ocitnou v úpadku. Tato situace Mezinárodní konference o úpadku v ČR

trvá i přesto, že neplnění této zákonem stanovené povinnosti dlužníků je sankcionováno trestním zákonem. Proto v mnoha případech lze v konkursu zpeněžit pouze nepatrný majetek Na závěr bych pro úplnost pojednal o dvou, z hlediska tématu uspokojování specifických skupinách věřitelů. První skupinu tvoří věřitelé, jejichž nároky jsou vyloučeny z uspokojení v konkursním řízení. Jedná se např. o úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů vzniklých před prohlášením konkursu, jestliže přirostly v době od prohlášení konkursu, náklady účastníků vzniklé jim účastí na konkursním řízení. Tyto pohledávky sice nezanikají, ale jejich uspokojení po skončení konkursního řízení se jeví jako hypotetické. Obdobná je situace i u tzv. „opožděných“ přihlášek a přihlášek vyřazených pro nepřezkoumatelnost. Druhou a poslední skupinou nároků, kterými se budu zabývat, jsou nároky na vyloučení majetku z kon-

kursní podstaty.Osoba, která uplatňuje, že věc, právo nebo majetková hodnota neměla být zařazena do soupisu podstaty, není účastníkem konkursního řízení, má však právo podat žalobu o vyloučení věci z konkursní podstaty, přičemž v tomto řízení musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučuje zařazení věci do soupisu podstaty, svědčí jí. Tyto osoby však často zneužívají svých práv účelovým podáváním předmětných žalob a to i v období těsně před zpeněžením podstaty (např. před provedením již nařízené dražby). Způsobují tak neúměrné prodlužování konkursních řízení. Právní úprava by měla na tuto situaci reagovat stanovením propadné lhůty k podání incidenční žaloby třetí osobou, případně stanovením propadné lhůty pro uplatnění námitek třetí osoby proti soupisu určité věci do podstaty.

Záznam z diskuse Máte v ČR předběžného správce, je schůze věřitelů, soud může některého asi suspendovat, prostě nelze hlasovat ve své vlastní věci atd., a potom se dává rezignace. To je ten rozdíl. Tím vlastně to právo vracíte těm věřitelům. Druhá věc je, že to můžete udělat, vázat na to, že ta pohledávka je nějakým způsobem zjistitelná, že je zjištěna třeba z veřejného registru atd. Prostě můžeme si hrát s tím jak chceme. Já otevírám diskusí na toto téma, protože to téma je závažné, to je jedno z rizik. Pokud můžu, rád bych se také k této otázce vyjádřil z pozice soudce, aby tady nepanoval dojem, že soudci trvají na tom, že oni budou těmi osobami, které budou ustanovovat do funkce správce konkursní podstaty. Vidím tam jeden problém, a to je problém časový. V mezidobí do konání schůze věřitelů je zapotřebí, aby konkursní podstata měla svého správce. Souhlasím s tím, že v konkursu se jedná o peníze konkursních věřitelů a ne o peníze soudce a proto by ti konkursní věřitelé samozřejmě měli právo ingerovat do tohoto výběru správce. Avšak pokud se podíváme na současný zákon o konkursu a vyrovnání, už i tam a i v návrhu nového zákona o konkursu a vyrovnání je uvedeno, samozřejmě, že stanoví do funkce správce konkursní soud, a na první schůzi konkursní věřitelé můžou navrhnout jiného správce a soud tento návrh může odmítnout jenom ze závažných důvodu. Tuto úpravu přece máme v zákoně a z mých zkušeností zatím věřitelé u mě konkrétně nikdy nenamítali tu osobu konkursního správce. Takže považuji za trošku nešťastné, aby to byl předseda soudu, myslím si, že předseda soudu je přece jenom orgán státní správy, který je jmenován výkonnou mocí, nebo ministerstvem spravedlnosti. Tam by mohla být určitá ingerence ze strany té výkonné moci. Ale


opakuji, že považuji za nutné to říct ze strany soudců, že se samozřejmě nebráníme žádné diskusi, ale myslím si, že i podle současného zákona, ale i navrhované úpravy tam ty věřitelé to právo mají, zatím ho nevyužívají. Pokud se jedná o pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pohledávku za podstatou. Správce uhradil jistinu, ale odmítá uhradit penále. Jaký máte názor na tuto záležitost, protože podle novely zákona 592, pojistným se rozumí i penále. To je hodně diskutované téma, protože samozřejmě jde o problém toho, že správce nemá momentálně dostatek finačních prostředků k úhradě všech pohledávek za podstatou, tedy i těch pohledávek, které vznikly po prohlášení konkursu a mají povahu zákonných odvodů. V tom případě samozřejmě vzniká správci daně, dál správci příslušného odvodu, právo požadovat penále. Ale podle paragrafu 33, odstavec 1, písmeno d, výše uvedeného zákona jsou penále vzniklá po prohlášení konkursu vyloučená z uspokojení v konkursu. Považuji (pozn. Mgr. Mlejnková) toto ustanovení za naprosto jednoznačné a sama jsem tuto problematiku už víckrát rozebírala na stránkách Konkursních novin. Na tom názoru setrvávám a neznám nikoho z kolegu soudců, kdo by měl jiný názor. Domnívám se, že nepřísluší právo na platbu tohoto penále. Ale někteří soudci jsou opačného názoru. Já tedy si nedovolím předjímat, zda všichni soudci Vrchního soudu v Praze či Vrchního soudu v Olomouci sdílejí názor, který byl vysloven v tom předmětném rozhodnutí, ale každopádně to usnesení ve věci, ve které odvolací soud rozhodoval, není všeobecně závazné a já s jeho závěrem osobně nesouhlasím.

35

SEKCE B – Konkursní řízení v praxi v ČR a Anglie

Konkursní řízení v praxi v ČR a Anglie (Případová studie) JUDr. Jolana Maršíková Vážené dámy, vážení pánové, cílem studie je na jednoduchém případu ukázat hlavní příčiny neúnosné délky konkursního řízení a obvyklou míru uspokojení zejména obchodních věřitelů úpadce. Východiska: Úpadcem je stavební firma – společnost s ručením omezeným. V době prohlášení konkursu firma dokončuje několik malých stavebních zakázek, má 20 zaměstnanců – převážně manuálně pracujících na stavbách. Majetek úpadce: Používané opotřebené stavební stroje a nářadí. Firma sídlí ve vlastní budově s dílnou a stavebním dvorem. Nemovitosti jsou v zanedbaném stavu, vázne na nich zástavní právo ve prospěch banky. Čerpán byl úvěr ve výši 5 mil Kč na nákup stavebních strojů a rozjezd podnikání. Úvěr zůstal nesplacen, s narůstajícím příslušenstvím činí dluh na nesplaceném úvěru ke dni prohlášení konkursu 4 mil. Kč. Tento úvěr je navíc zajištěn ještě zástavním právem k další nemovitosti – rodinnému domu jednatele firmy. Pohledávky z obchodního styku 2,5 mil. Kč. Peníze na účtech 50.000,- Kč. Závazky úpadce: Vůči zaměstnancům nevyplacené mzdy za 1 měsíc před prohlášením konkursu 400.000,- Kč. Vůči státu 1.500.000,- Kč na nezaplacených daních, na nezaplaceném zdravotním pojištění a pojištění na sociální zabezpečení 800.000,- Kč. Vůči bance 4 mil. Kč. Vůči obchodním věřitelům 6 mil. Kč. Časový průběh jednoduchého konkursního řízení Fáze konkursního řízení: I. fáze (od podání návrhu do prohlášení konkursu) II. fáze (od prohlášení konkursu do ukončení přezkumných jednání) III. fáze (zpeněžování konkursní podstaty a vedení incidenčních sporů) IV. fáze (ukončení konkursního řízení)

I. fáze ( od podání návrhu do prohlášení konkursu) Prvním krokem soudu poté, co mu je doručen řádný věřitelský návrh na prohlášení konkursu, je obvykle výzva věřiteli, aby pod sankcí zastavení řízení zaplatil zálohu na náklady konkursního řízení, jež může dosáhnout až do výše 50.000,- Kč. 36

Podle ust. § 66a ZKV se na projednání návrhu na prohlášení konkursu přiměřeně použije občanský soudní řád a soud k projednání návrhu nařídí soudní jednání, pokládá-li to za nutné. Věřitelský návrh na prohlášení konkursu je tedy třeba nejprve doručit do vlastních rukou dlužníka s tím, aby dlužníkovi byla dána možnost se k návrhu vyjádřit. V této souvislosti mnohdy nastane první problém, a to s doručením návrhu dlužníkovi. Stávající právní úprava doručování obsažená v občanském soudním řádu vzbuzuje vážné pochybnosti o tom, zda je možno účinně doručit fikcí – uložením nevyzvednuté zásilky na poště. Soud je proto nucen v případě, nevyzvedne-li si dlužník zásilku, usilovat o doručení jiným způsobem, nejčastěji prostřednictvím Policie ČR. Od doručení věřitelského návrhu dlužníkovi je dlužník omezen ve svých dispozičních úkonech s majetkem, je povinen zdržet se těchto dispozičních úkonů vyjma běžné obchodní činnosti, a to pod sankcí absolutní neplatnosti nedovolených úkonů (ust. § 4a odst. 1 písm. a ZKV). Podle obsahu vyjádření dlužníka soud zváží, zda má dostatek podkladů pro rozhodnutí o návrhu, či zda bude návrh projednávat na svolaném soudním jednání. Protože konkursní řízení je řízením, jež může být zahájeno pouze na návrh k tomu aktivně legitimované osoby, zkoumá soud vedle okolností osvědčujících úpadek dlužníka předně aktivní legitimaci navrhovatele konkursu k podání návrhu, tedy zda navrhovatel je skutečně věřitelem dlužníka a zda má za dlužníkem splatnou pohledávku. Zjistí-li soud v provedeném dokazování, že navrhovatel konkursu je aktivně legitimován, tedy že splatnou pohledávku má, a zároveň že je dlužník v úpadku, konkurs prohlásí. Časový interval : 1- 3 měsíce dle okolností případu Modelový případ : Návrh na prohlášení konkursu je doručen soudu 1.1.2000. Na výzvu soudu složí věřitel zálohu na náklady konkursu dne 20.1.2000. Návrh se dlužníkovi v optimálním případě podaří doručit dne 10.2.2000 (není vyloučeno, že návrh na doručován bezvýsledně několik měsíců). Dlužník se vyjádří ve stanovené 15 denní lhůtě a nesouhlasné vyjádření je soudu doručeno 28.2.2000. Soud k projednání nařídí na 30.3.2000 soudní jednání a konkurs při něm po projednání návrhu prohlásí, věřitelům stanoví 30 denní lhůtu pro podání přihlášky. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Možnost zkrácení lhůty změna úpravy doručování soudních zásilek v občanském soudním řádu.

II. fáze (od prohlášení konkursu do ukončení přezkumných jednání) Soud v usnesení o prohlášení konkursu vyzve věřitele, aby ve stanovené lhůtě, jež nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 3 měsíce, přihlásili do konkursu své pohledávky. Správce konkursní podstaty tedy v této fázi řízení došlé přihlášky zpracovává a sestavuje postupem předepsaným v ust. § 20 odst. 5 ZKV seznam přihlášených pohledávek jako podklad pro přezkumné jednání. V seznamu pohledávek uvede u každého věřitele své stanovisko k pohledávce a opatří stanovisko úpadce. Přezkumné jednání je pak zpravidla nařizováno ve lhůtě 3 - 5 měsíců od prohlášení konkursu a většinou je spojeno s první schůzí věřitelů, na které se volí věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů. Ode dne prvního přezkumného jednání běží dvouměsíční propadná lhůta k podání dalších přihlášek do konkursu (§ 223 odst. 2 ZKV). Podle ust. § 17 ZKV je úpadce povinen předat správci konkursní podstaty nejpozději do 30 dnů od prohlášení konkursu seznam majetku a závazků, účetnictví a další nezbytné doklady, jež jsou pro správce konkursní podstaty jedním z podkladů pro sestavení soupisu konkursní podstaty (§ 18 ZKV). Konkursní podstatu tvoří vedle majetku, jež se nachází ke dni prohlášení konkursu ve vlastnictví úpadce, i majetek jiných osob. Jednak majetek těch osob, jež jej nabyly od dlužníka na základě neúčinných právních úkonů (§ 15 ZKV), jednak majetek, jímž jsou zajištěny pohledávky věřitelů za úpadcem (§ 27 odst. 5 ZKV). Postup správce konkursní podstaty při sepisování majetku ve vlastnictví třetích osob je pravidelně napadán vylučovacími žalobami podávanými vlastníky sepsaného majetku podle ust. § 19 odst. 2 ZKV. Časový interval: minimálně 6 měsíců Modelový případ: 30.4.2000 skončí pořádková lhůta pro přihlášky pohledávek do konkursu, na 30.6.2000 soud svolá přezkumné jednání a schůzi věřitelů za účelem volby věřitelského výboru, 30.6.2000 předloží správce konkursní podstaty při přezkumném jednání soupis konkursní podstaty, vedle majetku úpadce sepíše podle ust. § 27 odst. 5 ZKV do podstaty i zástavním právem zatížený rodinný domek ve vlastnictví jednatele úpadce, od 30.6.2000 do 30.8.2000 lze ještě přihlásit pohledávky do konkursu, na 30.10.2000 soud nařídí zvláštní přezkumné jednání, kde přezkoumá další došlé přihlášky, Možnost zkrácení lhůty: do ZKV zakotvit pouze jedinou lhůtu pro podání přihlášky do konkursu, jež by běžela od prohlášení konkursu, tím by odpadla nutnost nařizovat ve věci zvláštní přezkumné jednání. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

III. fáze (zpeněžování a vedení incidenčních sporů) Popře-li správce konkursní podstaty nebo některý z věřitelů při přezkumném jednání nevykonatelnou pohledávku jiného věřitele, vyzve správce konkursní podstaty způsobem zakotveným v ust. § 23 odst. 2 ZKV nositele popřené nevykonatelné pohledávky k podání žaloby na určení popřené pohledávky. Popře-li správce konkursní podstaty nebo věřitel vykonatelnou pohledávku, podává žalobu podle ust. § 24 odst. 2 ZKV popírající správce nebo popírající věřitel. Sepíše-li správce konkursní podstaty do podstaty věc, k níž uplatňuje právo jiná osoba, může se tato osoba proti postupu správce bránit vylučovací žalobou podle ust. § 19 odst. 2 ZKV. To se děje pravidelně v případech majetku převedeného na třetí osoby neúčinnými právními úkony dlužníka nebo při realizaci zástavního práva podle ust. § 27 odst. 5 ZKV. Věcně a místně příslušný k vedení těchto sporů je konkursní soud. Ten spory vyvolané konkursem projednává spolu s ostatními spory obchodní agendy podle občanského soudního řádu. Jediným „urychlovacím opatřením” je zásada koncentrace řízení ve sporech vyvolaných konkursem zakotvená v ust. § 118b o.s.ř. Ta spočívá v tom, že všechny rozhodující skutečnosti jsou účastníci povinni tvrdit a všechny důkazy k jejich prokázání soudu navrhnout nejpozději do skončení prvního jednání ve věci. Je však nutno počítat s tím, že z kapacitních důvodů rozhodujícího soudce začne být incidenční žaloba projednávána nejdříve po roce od jejího podání, nejsou výjimečné i lhůty násobně delší. Využije-li některý z účastníků soudního řízení práva opravného prostředku, řízení se nejméně o jeden rok prodlouží. Podle statistiky Ministerstva spravedlnosti ČR činila v roce 2003 průměrná délka soudního řízení v obchodních věcech ode dne nápadu věci do dne právní moci u KS Praha 337 dnů, u KS České Budějovice 654 dnů, u KS Hradec Králové 863 dnů, u KS Ostrava 1147 dnů, u KS Plzeň 1211 dnů, u Měst. soudu Praha 1271 dnů, u KS Brno 1652 dnů a u KS Ústí nad Labem 2286 dnů. Velmi často se pak stane, že správce konkursní podstaty má již zpeněžen všechen majetek, konečnou zprávu přesto nemůže předložit, neboť mu v tom brání několik neukončených incidenčních sporů, jež mají pro další průběh konkursu zásadní význam. Pak čeká na ukončení sporů i několik let. Časový interval: v případě incidenčních sporů nejméně 3 roky Modelový případ: 2. pololetí roku 2000 - na základě výsledků z přezkumného jednání konaného 30.6.2000 a zvláštního přezkumného jednání konaného 30.10.2000 a na základě vyrozumění správce konkursní podstaty podají nositelé popřených pohledávek žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí takových pohledávek, 2.pololetí roku 2000 - ve lhůtě stanovené soudem podá jednatel úpadce žalobu na vyloučení svého rodinného domku z konkursní podstaty, 37

-

-

-

-

v ní bude zpochybňovat správnost postupu správce konkursní podstaty; rok 2001 - správce konkursní podstaty zpeněží jedinou smlouvou podle ust. § 27a ZKV podnik úpadce (nemovitosti, stavební stroje, nářadí, materiál, pohledávky z obchodního styku); leden 2002 - na řadu přijde po roce pro kapacitní možnosti soudce vyřizujícího agendu incidenčních sporů projednání incidenčních žalob o pravost a výši popřených pohledávek, všechny budou v optimálním případě pravomocně skončeny rozsudkem soudu prvního stupně (nikdo se proti rozsudku neodvolá) do 30.6.2002; leden 2002 – na řadu přijde rovněž projednávání vylučovací žaloby. Soud rozsudkem žalobu na vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty dne 30.4.2002 zamítne. Vlastník nemovitosti podá odvolání a vrchní soud jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30.4.2003 rozsudek soudu prvního stupně potvrdí; 1.5.2003 je tedy správce konečně oprávněn dokončit zpeněžování tím, že domek ve vlastnictví jednatele úpadce zpeněží, stane se tak dne 30.6. 2003 ve veřejné dražbě, která je v ust. § 27 odst. 5 ZKV pro tento případ předepsána.

Možnosti zkrácení lhůty: určení popřených pohledávek začlenit do samotného konkursního řízení a eliminovat tak množství samostatně vedených sporů, jejich délku nemůže správce ani konkursní soudce ovlivnit, vypustit ze zákona ust. § 27 odst. 5 ZKV a znovu tak umožnit věřiteli, aby si realizoval zástavní právo k majetku ve vlastnictví třetích osob mimo konkursní řízení, neboť k tomu má v současné době dostatek operativních institutů. IV. fáze ( ukončení konkursního řízení) Správce konkursní podstaty sestaví konečnou zprávu, projedná ji s věřitelským výborem a předloží soudu. Ten ji přezkoumá a nechá vyvěsit na úřední desce konkursního soudu (o tom věřitele vyrozumí vyhláškou) tak, aby se ke konečné zprávě mohli vyjádřit i konkursní věřitelé. Včas podané námitky věřitelů projedná při nařízeném jednání a konečnou zprávu schválí. Po schválení konečné zprávy předloží správce konkursní podstaty soudu návrh rozvrhového usnesení. Věřitelé jsou uspokojeni na základě pravomocného rozvrhového usnesení vydaného konkursním soudem. Po splnění rozvrhového usnesení soud konkurs zruší a následně zprostí správce funkce. Usnesení o schválení konečné zprávy, rozvrhové usnesení a usnesení o zrušení konkursu jsou napadnutelné opravným prostředkem - odvoláním. Každým odvoláním se řízení protáhne o 6 měsíců až 1 rok. Odvolání nejsou v žádném případě ojedinělá. Časový interval: 38

6 měsíců až 1 rok i déle podle toho, zda věřitelé využijí mož-

nosti podat opravný prostředek proti některému z výše uvedených rozhodnutí. Modelový případ: 1.8.2003 předloží správce projednanou konečnou zprávu soudu, 15.9.-30.9.2003 bude konečná zpráva vyvěšena na úřední desce soudu ( lhůta je ovlivněna nutností zveřejnit vyvěšení v Obchodním věstníku), 30.10.2003 proběhne jednání o konečné zprávě a ta je soudem schválena, 30.11.2003 je vydáno rozvrhové usnesení, to nabude právní moci dne 30.12.2003 (tedy 30 dnů od jeho vyvěšení na úřední desce soudu, neboť nebylo napadeno odvoláním), leden 2004 jsou uspokojeni věřitele, únor 2004 je konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení, duben 2004 je správce zproštěn funkce. Možnost zkrácení lhůty: omezit zákonem odvolací důvody pro jednotlivé typy soudních rozhodnutí vydávaných v závěru konkursního řízení. Závěr: Jednoduché konkursní řízení, v jehož vlastním průběhu nebylo napadeno opravným prostředkem žádné soudní rozhodnutí, trvalo 3 a čtvrt roku . VÝTĚŽNOST KONKURSU Skladba věřitelů: Přednostní nároky podle ust. § 31 odst. 3 a 4 ZKV : 20 zaměstnanců – dlužná mzda za měsíc před prohlášením konkursu ........400.000,- Kč Další mzdové nároky po prohlášení konkursu – mzdy, odstupné, záloha na daň, odvod na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení .............................1.250.000,- Kč (správce ukončil ihned provozování podniku neboť nebyly nasmlouvány další zakázky a se zaměstnanci ukončil pracovněprávní vztah převážně dohodou s dvouměsíčním odstupným) Oddělení věřitelé: Banka a.s. - nesplacený úvěr ..................4. 000.000,- Kč s právem na oddělené uspokojení k nemovitému majetku úpadce a k rodinnému domku jednatele úpadce Věřitelé I. třídy Žádní Věřitelé II. třídy Finanční úřad (daň z příjmu, DPH, penále) ...................1.500.000,- Kč Všeobecná zdravotní pojišťovna (veřejné zdravotní pojištění) ) ....................300.000,- Kč Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Česká správa sociálního zabezpečení (pojistné na sociální zabezpečení) ..............500.000,- Kč 35 obchodních věřitelů ............................8.000.000,- Kč

Disponibilní zůstatek ke dni předložení konečné zprávy: Příjmy ze zpeněžení ................................5.500.000,- Kč Vyplacené výdaje ............................... - 2.861.500,- Kč Disponibilní zůstatek ...............................2.638.500,- Kč

Rozdělení výtěžku: Příjmy ze zpeněžení: Podnik úpadce (nemovitosti, movitosti, pohledávky ) ...4.500.000,- Kč Rodinný dům jednatele............................1.000.000,- Kč Hotové peníze na účtech ..............................50.000,- Kč Celkem .....................................................5.550.000,- Kč Výdaje v průběhu konkursu: Hotové výdaje správce konkursní podstaty........................................30.000,- Kč Vynaložené náklady na údržbu, správu a prodej podniku ...............................80.000,- Kč Vynaložené náklady na prodej domku jednatele v dražbě ............................25.000,- Kč Výplata oddělenému věřiteli ................2.726.500,- Kč*) Celkem......................................................2.861.500,- Kč

Dále nutno před věřiteli II. třídy uspokojit : Odměna správce konkursní podstaty ........719.500,- Kč Dlužnou mzdu zaměstnancům za měsíc před prohlášením konkursu .......................400.000,- Kč Mzdu zaměstnancům za trvání konkursu do ukončení pracovních poměrů, odvody na daních, na zdravotním pojištění a sociálním zabezpečení ..........1.250.000,- Kč Celkem .................................................. 2. 369.500,- Kč K rozdělení věřitelům II. třídy zbývá 269.000,- Kč Ve druhé třídě byly zjištěny pohledávky ve výši 10.300.000,- Kč + neuspokojená část pohledávky odděleného věřitele ve výši 1.273.500,- Kč, celkem tedy 11.573.500,- Kč . Věřitelé druhé třídy budou uspokojeni v rozsahu 2, 324 % jejich zjištěné pohledávky.

*) výpočet části výtěžku vydaného oddělenému věřiteli Podnik prodán za 4.500.000,- Kč, z toho cena zastavených nemovitostí činila 3.000.000,- Kč. Od ceny 3.000.000,- Kč nutno odečíst náklady na údržbu, správu a zpeněžení podniku ve výši 80.000,- Kč. Oddělený věřitel obdrží 70 % čistého výtěžku – tedy 2.044.000,- Kč. Rodinný dům jednatele prodán za 1.000.000,- Kč, od ceny nutno odečíst náklady spojené s prodejem ve výši 25.000,- Kč. Oddělený věřitel obdrží 70 % čistého výtěžku – tedy 682.500,- Kč. Celkem obdrží Banka a.s. jako oddělený věřitel 2.726.500,- Kč a s neuspokojenou částí pohledávky ve výši 1.273.500,- Kč padá do II. třídy.

Poznámky z vystoupení Optimistický pohled na řešení jednoduchého příkladu. Žádné opravné prostředky, rychlý konkurs, jenom několik jednoduchých žalob a řízení vyšlo na 3 1/4 let. Výtěžnost takového konkursu: v důsledku toho, že správce konkursní podstaty musel vypořádat nároky 20 úpadcových zaměstnanců, a k tomu se vztahující sociální a zdravotní pojištění, dále vyplácel nárok odděleného věřitele byť podle platné úpravy jenom do výše 70 % výtěžku, po odečtení odměny správce a hotových výdajů byli obchodní věřitelé, tj. věřitelé druhé třídy uspokojeni v rozsahu 2,32 %. Hodnocení z pohledu desetiletých zkušeností ve výkonu konkursního soudce, že to je standardní byť žalostný výsledek.

Záznam z diskuse Jak dlouho by obdobné řízení probíhalo v Anglii? Tento typ úpadku, který byl uveden, bychom nazvali povinnou likvidací, což je taková poslední fáze podniku. Ale v tomto případě úpadku, kde vlastně je nějaká nedokončená výroba, bychom se snažili ji zachovat plus zachovat to podnikání. Takže bychom pro tento typ úpadku zvolili nějaký alternativní postup, který by nebyl tak striktně řízen soudem, jak zde bylo popsáno. Zhruba by nám to trvalo asi 6 týdnů, než bychom ten podnik do likvidace poslali, i když musím přiznat, že likvidaci bychom pro tento konkrétní případ nevybrali. V tomto případě se hovořilo o problému s doručením návrhu na prohlášení o konkursu. My na to máme zvláštní postup: pokud by tam byl problém, tak návrh vezmeme a doručíme jej do sídla společnosti (podle anglického zákona o společnostech každá společnost musí mít sídlo), a když by nebylo možné se na něj dostat, tak to prostě přilepíme na dveře a zároveň to zveřejníme v anglické obdobě obchodního věstníku. 7 dní poté již může nastat jednání u soudu. Ta doba od podání návrhu na soud do prohláMezinárodní konference o úpadku v ČR

šení konkursu by trvala zhruba 6 týdnů. Pokud by společnost dlužníka chtěla napadnout návrh na prohlášení konkursu a pokud by soudce dospěl k závěru, že by tam mohl být nějaký náznak sporu, zda by měl či neměl být konkurs prohlášen, tak musím z pohledu praktika říci, že by si to ani ten navrhovatel návrhu netroufl podat. Protože by hrozilo, pokud by se tam opravdu dospělo k nějakému sporu, že by ještě bylo vydáno nařízení na úhradu toho řízení, protože se tam museli dohadovat o tom, zdali prohlásit nebo neprohlásit konkurs. Tímto způsobem se vyhýbáme tomu, aby bylo zneužíváno řízení. Předpokládejme, že je konkurs prohlášen a pak nastává ta úloha úředního správce, který by měl zhruba 3 měsíce na to, aby poslal společnost do likvidace. Ten proces je zahájen tím, že se správce nebo likvidátor snaží zjistit, jaký ta společnost má majetek a jestli tam majetek vůbec je. Pokud ano, tak o tom informuje známé věřitele nebo věřitele o kterých ví. Přizve si i statutární orgány společnosti na pohovor, aby se dověděl co nejvíc informací o společnosti. Pak dochází k tomu, že věřitelé 39

jsou informování o tom jaký má společnost majetek, jsou přizváni na schůzi věřitelů, kde jsou požádání o doložení své pohledávky za společností. Na této schůzi dochází k navržení osoby likvidátora případně jeho jmenování. Poté, co je likvidátor jmenován, dochází k realizaci majetku. Co se týče přezkumného řízení a přezkoumávání pohledávek, to je něco, co u nás funguje zcela jinak. U nás se přezkoumává hodnota pohledávek až po jejich prodeji. Poté dochází k rozeslání oznámení o navrhovaném rozdělení aktiv věřitelům, kteří mají 4 měsíce na to aby reagovali. Mohou nesouhlasit, mohou odmítnout svou pohledávku, ale v tom případě mají na zareagování pouze 21 dnů. Pokud je tam spor, tak to řeší soud. Ještě ke jmenování likvidátora. Pokud by se věřitelé nemohli dohodnout na jmenování svého zástupce jako likvidátora, potom by tím byl pověřen ten úřední správce, který by požádal ministra spravedlnosti. Pokud by podnik neměl žádná aktiva, tak by pravděpodobně lik-vidátorem byl ten úřední správce. Nyní k tomu, proč by takový postup, jak byl v úvodním vystoupení popsán, v Anglii nefungoval. Problém je v tom, že při poslání podniku do likvidace se automaticky ukončí všechny pracovní smlouvy a zrovna tak všechny smlouvy o výstavbě nebo o dílo. Na ty smlouvy o výstavbě máme ještě v Anglii zvláštní institut a bylo by možné provést jejich novaci.Hovořila jsem o tom, že bychom zvolili typ nucené správy pro podniky (podle starého zákona by to bylo něco jako správa prováděná zástavním věřitelem). Věřitelé by byli požádáni o přihlášení svých nároků, byla by prohlášena nucená správa nad podnikem, proběhlo by krátké stručné jednání u soudu a pokud by soud dospěl k závěru, že ten podnik je platebně neschopný, nesolventní, je v úpadku, tak by vydal rozhodnutí o vyhlášení nucené správy. Byl by jmenován správce a jeho úkolem by bylo realizovat ten majetek společnosti za předpokladu, že by se nadále pokračovalo v pracovních smlouvách, protože on by ty zaměstnance potřeboval k tomu, aby mu dokončili výrobu a pokračovalo by se i v těch smlouvách o výstavbě, o dílo, protože by bylo potřeba tu výstavbu dokončit. Ovšem za předpokladu, že by na to všechno byly finance. Ve spoustě případů v Anglii to funguje tak, že banky jsou ochotny těm podnikům s financováním pomoci. V tomto konkrétním případě, kdy ta banka měla zajištění v podobě majetku firmy plus zástavu na rodinný dům jednatele takové řešení by bylo výhodné i pro jednatele, protože by došlo k lepšímu uspokojení věřitelských pohledávek a jednatel by nepřišel o svůj dům. Co se týče realizace majetku. Tou ideální situací by byl prodej podniku jako celku, protože pak je možné dosáhnout maximální výnosnosti při realizaci majetku a celou situaci posléze dořešit buď dobrovolným vyrovnáním anebo rozdělením věřitelů. Ještě doplnění ke zmíněné alternativě. Kdybychom poslali společnost do nucené správy, ať už to bylo či nebylo iniciováno věřiteli, ten proces by trval zhruba 2 týdny a za ty 2 týdny již by byl na svém místě specialista na krizové řízení, který by měl celou řadu pravomocí a snažil by se prodat ten podnik jako celek. Pokud by se mu to nepodařilo za nějakou rozumnou hodnotu, tak by se alespoň snažil o převod smluv na třetí osobu, nebo nějakým jiným způsobem je zpeněžit. To znamená, že on by vlastně ten majetek podniku zrealizoval dlouho před tím, než by vůbec věřitelé začali specifikovat své nároky. Co se týče realizace majetku, trvala by zhruba 2 měsíce od jmenování správce. V komplikovanějším případě, tj. v přípa40

dě sporných nároků věřitelů, potřeby prošetřit jednání statutárních orgánů, by tam hrozilo nějaké další řízení aj. Tak by se pravděpodobně nucená správa ukončila. Podnik by se poslal do likvidace a posléze by se to likvidací dořešilo. V jednodušším případě by byly dvě možnosti: dobrovolné vyrovnání, což je kompromis a výtěžky jsou poměrně rychle mezi věřitele rozděleny, anebo by mohl správce požádat soud o vydání rozhodnutí, které ho opravňuje k rozdělení zbytkové podstaty jednotlivým věřitelům. Ten proces by v tomto případě trval 5-6 měsíců. Pak je tady ještě ta možnost likvidace, ta by trvala déle, ale na všechno je tady limit jednoho roku. Soud by v tomto procesu, tak jak jsme ho popsali, prakticky nepodnikal žádné kroky. Nebyl by do toho procesu výrazně začleněný. Není potřeba. Co se týče zástavy na ten rodinný dům jednatele ve prospěch banky, to by se vůbec neřešilo v rámci úpadku podniku. Banka má separátní nástroje, kterými to vyřeší. Pokud se stane, že věřitelům se postup správce nelíbí, nejsou s ním spokojeni, tak se mohou obrátit na soud, ale to v žádném případě nezdrží řízení. Co se týče odvolání, mohu uvést extrémní případ z vlastní praxe (L.Verrill). Skupina věřitelů podala odvolání, což bránilo v prodeji podniku. Ztráceli jsme zhruba 400 tisíc GBP za týden. Poslední den lhůty kterou jsme měli – bylo to 4.února – požádali soud aby přednostně urgentně vyřešil to odvolání. Stalo se tak do třech dnů a nám se následující týden po vydání rozsudku v té odvolací věci ten majetek podařilo prodat. Stává se běžně anebo je to výjimečné, že by specialista, který společnost vyvede z problémů a podaří se mu ji prodat, zůstal a působil ve firmě dále u nového vlastníka? Ne. K odvolání dlužníka k prohlášení konkursu – u nás toto často dlužníci zneužívají k oddalování momentu zpeněžování majetku. Čili je to účelové jednání, není to spor, který by se nakonec ukázal skutečným. Získat čas např. jsou to některé úkony zkracovací, kdy nám proběhnou lhůty apod. Co se týče průtahů ze strany věřitelů, to my bychom nazývali zneužívání toho řízení. Jak naše legislativa, tak soudci jsou velice tvrdí vůči společnostem a jednotlivcům, kteří se tímto způsobem snaží zákony obcházet. I když musím říci, že v mé praxi se mi nedávno stalo, že jsme od 23. prosince do 18. února vedli řízení, které bylo ve finále považováno za zneužití tohoto řízení a v důsledku toho byl vydán rozsudek na náhradu nákladů. Ty náklady musí být proplaceny. Pokud je uznáno, že došlo ke zneužití řízení, potom ta osoba nebo společnost, která se takto snažila protahovat řízení je zodpovědná za náhradu nákladů a soud v takovém případě vydá rozsudek o náhradě nákladů. Druhým momentem oddalování zpeněžování je podání vylučovacích žalob. Je ve Velké Británii možné, že je např. veden po dobu 5 – 10 let spor o tom, zda majetek patří či nepatří do podstaty, čili nemůže být zpeněžen? Co se týče toho, zdali pohledávka je či není součástí podstaty, tak v Anglii máme jasně v zákonech i precedentech tento problém definován. A pokud by ten nárok podle zákonů příp. precedentů do podstaty nepatřil, tak opět by se čelilo tomu, že Mezinárodní konference o úpadku v ČR

soud vydá rozsudek o náhradě nákladů, které vznikly řešením toho, zda to tam patří či nepatří. A specialisté na krizové řízení jsou také schopni získat tzv. předběžné rozhodnutí, to znamená, že není potřeba čekat na celý ten zdlouhavý proces. Co se týče úpadků podniků, tak naše legislativa a precedenty relativně jasně stanoví co je a co není součástí konkursní podstaty, takže s tím není problém. O tom, když se rozhoduje zda likvidace nebo nucená správa, podle legislativy v Anglii se jedná o kolektivní řízení a soud by byl velmi překvapen tím, kdyby se to nějaký jednotlivý věřitel snažil protahovat a odporovat řízení. Podstatou je že ta společnost je nesolventní, je v úpadku. A pokud by se soud byť jen na chviličku začal domnívat, že ěřitel se snaží získat pro sebe nějakou speciální výhodu, tak by proti němu velmi tvrdě zasáhl. Nemusí jít o případ, že by konkursní řízení zdržovali věřitelé, ale kverulující dlužník, který bude podávat odvolání. Jak je to řešeno v ČR? My máme sice nastaveny účinky prohlášení konkursu bez ohledu na odvolání ke dni rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu, ale správce se pochopitelně bojí činit nevratné kroky, dokud nebude odvolacím soudem o odvolání rozhodnuto. Skutečně odvolací soud někdy rozhoduje i po roce. A to je dlouhá doba. V novém návrhu zákona je vidět, že zákonodárce si je této skutečnosti vědom, protože v návrhu § 88 se říká „Odvolací soud je povinen projednat odvolání dlužníka proti prohlášení konkursu přednostně s nejvyšším urychlením.“ S touto formulací je ale obtížné vyslovit souhlas.

ky v termínu splatnosti“. Je to možné ukázat na příkladu bank, které mohou relativně rychle požádat o poslání společnosti do likvidace nebo požádat o zahájení nucené správy, pokud dlužník nezaplatí na požádání. Tj. neprodleně. Ten postup je extrémnější, ale je jednodušší pokud jde o definici úpadku. Co se týče záležitosti, že musí mít dlužník více než jednoho věřitele, kterému nesplácí. To je dle anglického výkladu matoucí a zbytečný požadavek. V Anglii stačí, aby neplatil jednomu věřiteli a to již umožňuje prohlásit úpadek. „Musím prohlásit, že za mé 27leté praxe se mi ani jednou nestalo, že by existoval spor zdali je podnik solventní či nesolventní. Nikdy se nestalo, že by mi podnik argumentoval důvěryhodně, že je solventní. Prostě toto v Anglii není žádný problém.“ (M.Andrews) Na vysvětlení zahraničním kolegům: u nás se ta diskuse nedostane tak daleko, abychom přemýšleli, zda dlužník je či není solventní. Zadrhne se na tom, že navrhovatel konkursu – věřitel nejdříve musí prokázat, že má existující splatnou pohledávku za dlužníkem. Takže většina dlužníků napře své úsilí na zpochybňování této pohledávky. A pokud nebude prokázána tato existence pohledávky navrhujícího věřitele, tak soudce ten konkurs nemůže prohlásit, i když bude zcela jednoznačné, že podnik je v úpadku. Protože je to povinně návrhové řízení. S tím opravdu v Anglii není problém. Dlužník se může hájit v tom smyslu, že pohledávka věřitele vůči němu není právoplatnou pohledávkou, ale soudce v Anglii by v takovém případě vyžadoval, aby tam opravdu byl bona fide spor mezi těmi stranami, jinak by se s tím vůbec nezabýval. I kdyby došlo k tomu, že by se nějakým způsobem to řízení zaseklo, tak by první věřitel, u kterého je problém s jeho pohledávkou, byl nahrazen jiným věřitelem, aby ten podnik nastoupil tu cestu, kterou nastoupit má a aby se začala jeho platební neschopnost řešit. Je to logické: Je-li likvidační zákon, tak se úpadci budou bránit. Je-li sanační zákon, který znamená, že ten úpadce z toho vyjde nějakým rozumným způsobem, nebude se bránit. Takže celková filosofie našeho (pozn. českého) zákona je špatná.

Vrátíme-li se na půdu českého práva, jaká je naše zkušenost s předběžným správcem? Jak se s ním počítá v novém zákoně a jestli tady není možno jmenovat správce společně s návrhem věřitele? Vzhledem ke krátkosti času, po který je návrh nové úpravy k dispozici, není možné charakterizovat, co bude v novém zákoně. Ze zkušenosti konkursního soudce lze potvrdit, že předběžného správce dosadí pravděpodobně do každého stého konkursu a to pro ten případ, aby bylo možné vyloučit pochybnosti, jestli tam úpadek je či není. Důvodem je že by neměl být dlužník poškozen tím, že bude konkurs prohlášen a soudce posléze zjistí, že to skutečně k prohlášení konkursu nebylo.

Kdo ustavuje správce v Anglii? Společnost, věřitel nebo zajištěný věřitel. Pokud by ho do funkce společnost nebo zajištěný věřitel, např. banka, tak by to mohla udělat sama bez soudu. Pokud by to byl regulérní věřitel, ten se musí obrátit na soud a v tom případě by správce do funkce ustavoval soud.

V britské legislativě není úpadek jako takový definován, ale máme uvedeno, že společnost se dostává do úpadku, je nesolventní, pokud není schopna platit své závazky v termínech splatnosti. Pokud to chápu správně, tak v ČR to není stejné a není to tak, že pokud společnost má majetek, který lze zrealizovat, tak se vlastně nepovažuje za společnost, která je v úpadku? U nás je skutečně zákonná definice úpadku dvěma způsoby: jako insolvence a jako předlužení. Předlužení znamená, že pasiva (cizí) toho dlužníka přesahují jeho aktiva a insolvence znamená, že dlužník není schopen po delší dobu splácet své závazky a má více věřitelů. Definice úpadku v Anglii je daleko jednodušší. Máme to ve dvou úrovních: je tam test cash flow – odpovídá českému „dlužník není schopen platit své závazky včas“. Druhý test – rozvahový, odpovídá předluženosti. Co se týče testu peněžních toků, v Anglii se nevyžaduje „dlouhodobě neschopen platit své závaz-

Když se hovořilo o dvou fázích procesu v Anglii bylo uvedeno, že nejdříve je zjišťován majetek a teprve poté je svolána schůze věřitelů a pak jmenován likvidátor. Jsou to dva kroky, kde jsou dvě osoby, různé osoby. Pokud je tomu tak, jak jsou tyto různé osoby odměňovány v první i ve druhé fázi? V každém řízení – konkurs společnosti nebo jednotlivce, návrh věřitele – je třeba vždy podat návrh na zahájení konkursního řízení či likvidace a v každém případě je jmenován úřední správce, automaticky. On funguje jakoby dočasný správce konkursní podstaty, dočasný likvidátor. Jeho úkolem je zjistit, co se vlastně v tom podniku děje, zjistí ten majetek společnosti a rozhodně o tom, zdali bude svolán věřitelský výbor. Jako státní úředník je placen státem, ale ještě za každý případ si účtuje odměnu tomu podniku, který zkoumá, pokud podnik má majetek. Pokud majetek nemá, tak máme zvláštní ustanovení jak se s tím vypořádat.


41

Zahájení druhého dne JUDr. Jaroslav Bureš, Legislativní rada vlády ČR Dobrý den, dámy a pánové, vážení hosté. Připadla mi čest zahájit vaši velmi kvalitní konferenci nejenom co do témat, ale i co do obsazení lektorů. Byl bych býval rád, kdybych mohl přispět k tématu vaší konference samostatnou věcnou úvahou, ale to bohužel nemohu především z časových důvodů. Přesto mi dovolte, nebo právě proto mi dovolte, pár poznámek na téma budoucího vývoje našeho úpadkového práva. Já bych spíše využil své současné pozice prvního místopředsedy Legislativní rady vlády ČR a podíval se dvěma krátkými zamyšleními na to, co můžeme reálně očekávat od těch stávajících, mám na mysli probíhajících a budoucích úprav, našeho úpadkového práva, především v očekávané rekodifikaci. To první téma určitě do značné míry probíráte v jednotlivých souvislostech. Co všechno udělat proto, aby budoucí rekodifikace úpadkového práva nebyla nějakým osamělým solitérem, který je neústrojně zasazen do našeho právního řádu, ale aby se naopak podařilo to, co já osobně považují za úplně nejtěžší, a to je vytvořit pro odpovídající fungování budoucí úpravy odpovídající právní prostředí. Nechci se nikoho dotknout, ale stvořit texty, které budou naplňovat vlastní úpadkový zákon, nepovažuji za žádný zvláštní problém. Ale za veliký problém považuji tuto úpravu vsadit do celého právního řádu tak, aby v oblasti práva veřejného a soukromého byly vytvořeny potřebné vazby, a abychom nebyli svědky toho, čeho jsme asi logicky byli svědky v uplynulých deseti letech, že na úpadkové právo se postupně, spíš jako klíšťata, věšely různé úpravy tu více či méně ústrojně. A tak jsme byli také svědky toho, že tu v oblasti daňového práva, tu v oblasti práva životního prostředí, tu v oblasti úpravy restitucí, potřebné vazby vytvořené nebyly. A ti, kteří, a velice si je za to vážím, se ujali toho nesnadného úkolu připravit rekodifikaci úpadkového práva, musí počítat především s obrannou reakcí. Máme poměrně dobrou a současně špatnou zkušenost, co lze očekávat od reakce zbytku, když to tak řeknu eufemisticky, našeho právního prostředí na téměř hotovou kodifikaci soukromého práva. Sestavit vlastní texty je náročné, ale je to práce, která má určitá východiska, má své vzory a lze ji někde začít a někde ukončit. Ale ukazuje se, a to říkám proto, že je to má každodenní zkušenost, že největším problémem bude na tuto rekodifikaci soukromého práva navázat. Navázat v tom slova smyslu, že ve veřejném právu jakkoliv ty vazby z našeho hlediska nejsou příliš intenzívní, tak ony intenzívní jsou, a navázat na ně takovým způsobem, že budeme muset demontovat nejméně dosavadní terminologii, implementovat do celého právního řádu terminologii jinou, a to na každý institut soukromoprávní povahy, který se promítá do práva veřejného. Za všechny si můžeme dat jeden příklad - právo stavby. Když si vezmete jenom to heslo, právo stavby, a dáte si ho na 42

levou stranu seznamu a na pravou stranu seznamu si napíšete předpisy, do kterých by bylo třeba vše promítnout, počínaje stavebním řádem a končit daňovými a účetními předpisy, tak zjistíte, že vše bude velmi složité a nedej bože, že snad se to dotkne i veřejných evidencí, tím mám na mysli katastr nemovitosti, atd. Nechci tím nikterak žádné nadšení brzdit, ani mírnit, ale považuji tento úkol za zcela klíčový a velmi složitý, a to nejenom z hlediska legislativního zpracování, ale i z hlediska schopnosti získat pro taková řešení na svou stranu uživatele. Uživatele, tím mám na mysli právníky, nikoliv pouze praktické, ale takzvané resortní. Zatím se ukazuje reakce nejnižších úředníků jednotlivých ministerstev, kteří se děsí představy, že se jím rozpadne dosavadní svět, postupně sestavený z malých kamínků, a že ho budou muset opustit. Že opustí zavedené postupy, že opustí schémata a že nebudou schopni reagovat se znalostí věci na to, co se od nich očekává. Tak to byla první poznámka, která je spíše z mého pohledu jakousi předvstupní informací, jakkoliv jsem si jist, že zejména pan prof. Zoulík si toho je velmi dobře vědom a že nesnadnost tohoto úkolů vůbec nepodceňuje. Říkám to i jako člověk, který se úpadkovému právu věnuje od začátku 90tých let. Ta druhá poznámka je snad už i poznámkou k vlastnímu tématu konference. Východiska budoucí rekodifikace velmi dobře znám. Jako ministr spravedlnosti jsem se podílel na přípravě věcného záměru, který je základem pro přípravu nových textů. Úkolem legislativní rady vlády je na prvním místě posuzovat ústavnost jednotlivých návrhů, které předkládají ministři, a také posuzovat, do jaké míry jsou návrhy celkově slučitelné s principy našeho právního řádu a do jaké míry odpovídají předpisům evropských společenství. Právě ten pohled z druhého břehu řeky mě přivedl v posledních několika měsících k revizi jakéhosi vnitřního názoru na jednu dílčí otázku, které se rekodifikace bude věnovat. Je to otázka postavení těch věřitelů, jejichž pohledávky jsou zajištěny věcnými právy, zejména zástavních věřitelů. Došel jsem k takovému osobnímu pracovnímu závěru, že redukovat tento problém jenom na otázku co mohou tito věřitelé očekávat od rozvrhu výtěžku, který získá správce z majetku patřícího do konkursní podstaty, je velmi málo. Dokonce si myslím, že velmi málo je i zjednodušovat tuto otázku na jejich postavení ve věřitelských výborech, na více či méně intenzívní právo hlasování. A jsem si jist, že tito věřitelé - ale nejenom oni, by měli mít daleko větší vliv ve smyslu tento vliv si podržet na to, jak bude naloženo s věcí, která zajišťovala jejich pohledávku vůči úpadci. Když se na to podíváte s určitým nadhledem tak zjistíte, že se zejména k zástavním věřitelům naše právo chová relativně neurvale. Na jedné straně vytváří velký tlak na to, aby zástavní věřitel byl velmi dbalý toho, aby hodnota zástavy a její kvalita byla přiměřena rozsahu Mezinárodní konference o úpadku v ČR

zajištěného závazku. Ukládá v tomto směru i zástavci nejrůznější povinnosti, zejména povinnost doplnění zajištění, které by se ukázalo nedostatečným v průběhu existence zajišťovaného vztahu. Na druhou stranu jakmile do hry vstoupí prodej zástavy, a to už je jedno jestli podle zákona o veřejných dražbách, nebo podle občanského soudního řádu anebo podle zákona o konkursu a vyrovnání.Tak tento vliv se stává zcela minimálním a začínám velmi dobře poslouchat ty zástupce zástavních věřitelů, kteří říkají, že tento vliv by měl být větší. Vůbec si nejsem jíst do jaké míry by měl větší. Na jedné straně toho vlivu je extrém v podobě, aby prodej zástavy se odehrával pod jakýmsi dohledem zástavního věřitele. Je to myšlenka, která je relativně blízká francouzské úpravě potud, že myslím jenom ve smyslu ceny. Víte, že francouzská úprava stojí na myšlence, že typická zástava, to není jenom zástava, ale je to i otázka prodeje nemovitosti. V exekuční dražbě se prodává za cenu, jakou určí vymáhající věřitel v nejširší terminologii. Má to jedno kouzlo. Když se za tu cenu neprodá, musí to za tu cenu převzít vymáhající věřitel. Což je tlak poměrně velký a je to určitě jeden z možných způsobů, jakým si zástavní věřitel podrží kontrolu nad hodnotou zástavy a nad tím, že je s ní správně zacházeno, že není na trhu prodávaná pod cenu. Nemyslím, že vystačíme jenom s určitými procedurálními jistotami, to znamená s přemýšlenou úpravou postupů při dražbách, s větším vlivem věřitelských výborů a s kontrolou soudu. Myslím si, že ve hře je i otázka přímé úpravy určitých nezpochybnitelných práv těchto osob, která budou garantovat větší vliv než dosud na prodej věci, které zajišťují tyto závazky. Větší než dosud, ale samozřejmě při jaksi nezpochybněném východisku, že se tu řeší vztah hromadný, tedy vztah všech věřitelů k hodnotě úpadcova majetku a výtěžku z jeho prodeje. Jsem si jist, že druhý extrém, když už jsem naznačil nějakou tu množinu, je současná úprava. Současná úprava která prakticky z tohoto pohledu, tedy z pohledu podržet si vliv, mít pod kontrolou ekonomickou kvalitu zástavy, ekonomickou hodnotu věcí, žádné zvláštní postavení v tomto smyslu zástavnímu věřiteli nedala. Abych nebyl špatně pochopen, nevolám zde po nějakých revolučních modelech. Nevolám zde po nějakých originálních řešeních která nejsou známa v zahraničních úpravách. Spíše jsem cítil povinnost aby to, co jsem řekl, zaznělo z jiných úst než z úst těch, kteří mohou být a myslím si, že neprávem, podezírání z toho, že si hájí jenom své vlastní zájmy a že ve skutečnosti nemají na zřeteli tu otázku mnohovrstevnatosti vztahů,


které vyplývají z toho, že se řeší naráz majetkové poměry všech věřitelů ve vztahu k úpadci. Nevím do jaké míry bude možné se tomuto tématu nějak věnovat, na dnešní konferenci. Nemám vůbec žádné ambice, ale přece jenom bych ho tady rád ponechal viset třeba ve vzduchu. Třeba se ho nějaký řečník ujme a třeba dojde svého výrazu i v těch úvahách o podobě budoucí rekodifikace. Na závěr mi dovolte poslední poznámku. Skončím tím, jak jsem skončil na obdobném semináři v Senátu varováním před uspěchaností účinnosti té budoucí úpravy. Co bude třeba učinit pro odpovídající promítnutí nových postupů podle rekodifikace do celého právního řádu? Není možné spěchat. Je třeba dát určitý prostor proto, aby se s úpravou, která ještě nevešla ve faktickou platnost, seznámila co nejširší veřejnost. Budiž nám inspirací zkušenost Spolkové republiky Německo. Mluvili jste o tom jistě dostatečně a většina z vás ví, jaký čas věnovala německá úprava praxi na osvojení. Během legisvakance zjistila německá teorie i praxe při seznamování se s touto úpravou, že bude třeba novelizovat. Zahraniční zkušenosti jsou jedině dobré, jestliže se spojují s přiměřenou legisvakancí a nejsou naopak dobré, jestliže se vychází z představy, že tak zásadní změny právního řádu mohou dobře fungovat, aniž by byl dán všem uživatelům odpovídající prostor na to aby si takové úpravy osvojili. Tak to je poslední poznámka. Přeji úspěch vaší konferenci. Slyšel jsem, že zatím byl průběh zcela bezkonfliktní. Nevím, jestli je to dobré, na druhou stranu většina z vás, jak se rozhlížím po auditoriu, se věnuje úpadkovému právu dlouhodobě a profesionálně a mnohé ví a zná. Možná ten bezkonfliktní průběh je dán i tím, že většina z Vás je si vědomá toho, že vyčerpávat sily v konfliktech není dobré a že je mnohém lepší upřít své úsilí k tomu, aby se věci vyvíjely správným směrem. Jsem v tomto směru optimistou. Nejenom proto, že na rozdíl od těch začátků někde v roce 1992, 1993, kdy právníci trpěli představou, že jim ekonomové nerozumí a naopak, je dnes již zcela jasné, že bez odpovídající reflexe právníků na poznatky ze světa ekonomů, specialistů na daňové, finanční právo atd., to prostě není možné. Úkolem právníků je napsat takovou právní úpravu, která má šanci v praktickém životě rozumně fungovat. A to bez odpovídajících kontaktů, s těmi kteří přinášejí praktické poznatky ze světa ekonomického života, není možné. Děkuji Vám za pozornost.

43

Jak reaguje připravovaná úprava úpadkového práva na problémy v konkursním řízení Prof. JUDr. František Zoulík, CSc. I. Důvody pro novou úpravu a) Zákon č. 328/1991 Sb. byl zastaralý již v době svého vzniku; navazuje na zákon č. 64/1931 Sb.; 40 let trvající přerušení kontinuity; situace dosud nevyzrálá (obavy z „řetězové reakce“); nemožnost reagovat na zahraniční trendy b) Četné novelizace: 19 přímých, 1 nepřímá (zákon č. 471/1992 Sb.), 3 nálezy Ústavního soudu - zmiňován v asi 60 dalších předpisech - výsledkem je nepřehlednost a rozpory c) Po věcné stránce úprava stále více nedostačující; k hlavním nedostatkům patří: převaha likvidačního principu nad sanačním, omezení procesní možnosti věřitelů, malá diferenciace v řešení úpadku (zejména pokud jde o finanční instituce), omezení uspokojení zajištěných věřitelů, není řešena možnost oddlužení poctivého dlužníka, nedostatky legislativní (zestručnění některých institutů, procesní řešení urychlené řízení, rozdělení řízení na fáze apod.) II. Přehled a charakteristika připravovaného zákona a) Jde o komplexní úpravu: novelizace jsou už nepostačující a neosvědčují se. Její rozsah podstatně větší (přes 300 paragrafů) v důsledku rozšíření úpravy o další instituty a v důsledku odstranění nežádoucí stručnosti. b) Procesně dostává řízení jinou tvářnost. Zavádí se jednotné řízení, které se diferencuje až po rozhodnutí o úpadku, v němž bude rozhodnuto i o způsobech řešení. Věřitelé budou mít možnost uplatňovat své nároky již od počátku řízení. Předběžný správce nebude sice povinný, ale zásadně se počítá s jeho účastí, neboť ke zjišťování majetkové podstaty bude docházet od začátku řízení. c) Tomuto procesnímu pojetí odpovídá i nová systematika zákona. Základní členění zákona představují tři části, a to: 1/ obecná část, 2/ způsoby řešení úpadku 3/ společná ustanovení. V obecné části budou obsažena ustanovení, která se týkají společného začátku řízení a dále ustanovení společná všem způsobům řešení úpadku (jde zejména o ustanovení o řízení, o procesních subjektech, o rozhodnutí o úpadku, o uplatňování nároků, o majetkové podstatě a o neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů). Druhá část bude obsahovat zvláštní ustanovení o jednotlivých způsobech řešení úpadku (konkurz, reorganizace, vyrovnání, úpadek finančních institucí, oddlužení). Do třetí části jsou zahrnuta ustanovení o sankcích, o insolvenčním rejstříku, kolizní normy a ustanovení přechodná a závěrečná. d) Základní věcné změny, které přináší nový zákon spočívají v následujícím: - v definici úpadku se upouští od časového faktoru; případné tvrdosti lze následně odstranit během ochranné lhůty, která je nově pojata; 44

-

připouští se i řešení hrozícího úpadku; rozšiřují se práva věřitelů, zejména pokud jde o volbu způsobu řešení, o vliv na osobu správce, o součinnost věřitelských orgánů při některých procesních úkonech apod.; - mezi požadavky k zápisu do seznamu správců je uvedeno i vysokoškolské vzdělání; - zvýšený důraz je položen na uplatnění sanačního principu proti likvidačnímu; s tím souvisí i zavedení reorganizace; - způsoby řešení úpadku jsou rozmnoženy (reorganizace, finanční instituce, oddlužení); - zajištění věřitelé se opětovně uspokojují do výše 100 % výtěžku zpeněžení zajišťující hodnoty; - zavádí se insolvenční rejstřík; - kolizní ustanovení jsou přizpůsobena evropské úpravě. e) Vedle hlavních (koncepčních) změn zasahuje nový zákon prakticky do všech institutů drobnějšími změnami, zpřesněním formulací nebo odstraněním zestručnění. Používá i nové terminologie, podmíněné tím, že musí vyhovovat všem způsobům řešení. Tyto drobnější změny se týkají zejména těchto partií zákona: definice účastníků, úprava věřitelských orgánů, změny v úpravě doručování, ustanovení o incidenčních sporech, zpřesnění účinků insolvenčního návrhu, definice a rozsah majetkové podstaty, úprava neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů, účinků prohlášení konkursu, souhrnná úprava sankcí. III. Řešení současných problémů insolvenčního práva Připravovaná úprava svou komplexností reaguje prakticky na všechny problémy, otázky či nesnáze, které se vyskytují při aplikaci platných právních předpisů. V dalším jsou proto uvedeny jen ty stěžejní současně s tím, jak je připravovaná úprava řeší: - převaha likvidačního principu nad sanačním v dnešní úpravě je řešena zavedením reorganizace, novou úpravou vyrovnání a zavedením tak zv. oddlužení; - nedostatečné procesní možnosti věřitelů a jejich orgánů jsou řešeny jejich všestranným rozšířením, jehož se týká řada ustanovení; - je odstraněno omezení uspokojení zajištěných věřitelů, které se negativně projevovalo v úvěrové praxi bank; - je položen důraz na zachovávání povinnosti dlužníka (jeho statutárních orgánů) podat včas insolvenční návrh a na odpovědnost správců za odborný výkon jejich funkce; - zjednodušením procesních postupů a odstraněním oddělených fází řízení má být dosaženo urychlení řízení; - úprava insolvenčního řízení reaguje na změny, k nimž v našem právním řádu dochází (např. na novely o.s.ř.) a usiluje o soulad s evropským právem. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Poznámky z vystoupení Chci navázat na doktora Bureše s tím, že se domnívám, že úprava typu souhrnné úpravy úpadkového práva nemůže proběhnout jen nějakým formálním připomínkovým řízením. Je třeba aby se s ní po určitou dobu seznamovala širší právnická veřejnost, aby k tomu přinášely určité podněty což konec konců nakonec usnadní i to oficiální připomínkové řízení a snad umožní i to, že v jeho rámci bude možné reagovat na všechny předpisy, které se mimo dnešní zákon konkursu a vyrovnání nějak konkursu dotýkají. Bylo již konstatováno a je obecně známo, že zákon č. 328/1991 Sb. již v době svého vzniku neodpovídal světovým parametrům, že byl určitým způsobem zastaralý. To se nepovedlo odstranit ani řadou novelizaci. Zákonných novelizaci bylo 19, 1 novelizace byla nepřímá, to je 20 a pak jsou tady 3 nálezy Ústavního soudu, které se rovněž dotkly této problematiky. K těm novelizacím bych rád řekl tolik: minimálně dvě nějakým způsobem poznamenaly, a myslím pozitivně poznamenaly, vývoj konkursního práva. Byla to novelizace v roce 1996 a byla to novelizace v roce 2000. Ostatní novelizace spíše situaci komplikovaly. Dá se říci souhrnně k zhodnocení novel, že žádna z nich nesplnila v podstatě očekávání, které byly do nich kladeny. Na začátku legislativních prací předkladatelé často spatřovali v právě v určitých novelizacích lék k nedostatkům naši úpravy. Skutečnost však ukázala, že novelizace tím lékem nebyly, a že se staly pouze novou záplatou na starém obnošeném kabátě, za který je možné dnes zákon z roku 1991 považovat. Z toho důvodu myslím, že bylo velmi správné rozhodnutí, které bylo vlastně součástí věcného záměru. Jediným východiskem je nová komplexní úprava úpadkového práva, ať již ji nazýváme rekodifikací nebo jakkoliv jinak, ale že to bude úprava komplexní, nikoliv z dalších těch záplat, kterých již máme několik. Dneska je tato pracovní verze této úpravy na světe. Bude předložena, nebo je už předložena, asi v počtu 200, 300 výtisků a rozeslána do širší právnické veřejnosti k jejímu posouzení. Posouzení prakticky bude probíhat celé čtvrtletí letošního roku. I když bychom byli rádi, aby se hlavní připomínky soustředily do té první části tohoto čtvrtletí, aby je bylo opravdu možné zpracovat a reagovat na ně. Nový zákon má jinou tvářnost než ten dosavadní. Ta vyplývá z toho, že zákon má asi 340 paragrafu, přičemž počet paragrafů není způsoben tím, že by byl legislativní text nějakým způsobem rozmělňován. Ten větší počet paragrafů je způsoben tím, že se nová úprava nezaměřuje jenom na konkurs ale i na další způsoby řešení úpadku. Je daleko preciznější a daleko podrobnější, než úprava dosavadní. Aplikační praxe po tom již dlouho volala. Samozřejmě délka právní úpravy není ukazatelem její kvality, ale pokud není zde určitým způsobem stěsnaný rozsah, je možné vyhovět i požadavkům věcným. Jiná tvářnost vyplývá z obsahu, i z věcných hledisek. Především z hlediska procedurálního, či z hlediska formálního práva, je podstatné především to, že zákon zavádí tzv. jednocené řízení, kdy bude od počátku rozhodováno především o tom, zda úpadek je nebo není. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Není to zase záležitost jenom formální. Rozhodnutí o tom, jestli konkurs nebo vyrovnání bylo dneska výlučně v rukou toho dlužníka. V momentě, kdy bude nejdříve posuzováno, zda úpadek je nebo není, a současně i jaké jsou tady předpoklady k tomu, aby byl řešen a určen způsob jeho řešení, umožňuje to účast všech procesních subjektů na řešení téhle té problematiky. To znamená, že na začátku toho procesu tady bude společné řízení, že budou odstraněny, takové procesní fáze, které náš zákon zdědil z minulé doby, že věřitelé budou moci uplatňovat své nároky už od počátku řízení, že předběžný správce sice nebude obligatorní ale počítá se s tím, že se fakticky bude muset účastnit řízení, ve většině případu že ho bude potřeba už v první fázi toho řízení, že zjišťování majetkové podstaty - alespoň podstatné úkony - bude možné provádět v také ještě v době než bude diferencováno na jednotlivé způsoby řízení. Nyní bych rád Vám řekl o těch základních věcných změnách, které zákon ve svých jednotlivých ustanoveních přináší bez ohledu na to, zda ty změny jsou zařazeny do částky první, druhé, třetí. Především dochází k podstatně změně v definici úpadku. Jak u platební neschopnosti, tak u předlužení, se upouští od časového faktoru, který v obou definicích zatím existoval. Platební neschopnost musela trvat delší dobu a pokud jde o předlužení, bylo možno si do aktiv započítat i očekávaný příjem z podnikatelské činnosti. Bylo od toho upuštěno z toho důvodu, že jednou ze základních tendencí nového zákona je posunout řešení úpadku na dobu co nejranější, řekl bych na dobu počáteční, dobu vzniku úpadku. Ochranná doba, tak jak je dnes koncipována, padá. Ale umožňuje se, aby v těch případech, kdy sklouznutí do úpadku bylo pouze přechodným opatřením, žádal dlužník o 3 měsíční odklad za předpokladu, že on navrhne řešení, jehož chce v tomto období dosáhnout. Přičemž už účinky podání návrhu budou trvat i v tomto období. Zákon připouští i řešení tzv. hrozícího úpadku, jehož se může dovolat pouze dlužník. V případě, že tak učiní, má potom zejména určité výhody z hlediska účinku úpadku. Další z globálních změn je to, že se rozšiřují práva věřitelům. To není jaksi něco, co by bylo charakterizováno jenom pro nějakou kapitolu. Táhne se to jako červená niť celým návrhem zákona. Práva věřitelů se rozšiřují, pokud jde o volbu způsobu řešení úpadku, pokud jde o vliv na osobu správce, pokud jde o součinnost věřitelských orgánů při některých procesních úkonech, apod. Doktor Bureš tady mluvil i o dalších možnostech. Tuto kapitolu je možné považovat za dosud neuzavřenou, protože právě v připomínkovém řízení může doznat určitých změn. Další změny se budou týkat správců budeme říkat majetkové podstaty, abychom postihli všechny způsoby řešení úpadku. Ty změny, nechci je všechny tady vyjmenovávat, se budou týkat požadavků určité profesionalizace. To znamená, větší důraz na kvalifikaci správců. Bude požadováno vysokoškolské vzdělání od správců a nejen to, ale i zvláštní zkouška z insolvenčního práva. Tyto požadavky nepochybně povedou k tomu, že bude třeba, aby byl vydán samostatný zákon o správcích konkursní podstaty a aby v něm byly samozřejmě respekto45

vány i požadavky České advokátní komory na fungování advokátů jako správců. Počítáme s tím, že takový zákon by byl jedním z těch doprovodných zákonů, které budou vydány současně se zákonem o úpadku. Jednou ze základních změn insolvenčního zákona je důraz na sanační princip. Sanační princip, který byl dříve reprezentován vyrovnáním, vlastně tím, že vyrovnání ztratilo svůj aplikační význam, je velmi nízký. Oživení sanačního principu si slibujeme od zavedení institutu vyrovnání, přičemž jsme si vědomi určitých nesnází, které s tím budou spojeny jako s každou novou úpravou. Zde se odkazuji na slova úvodního projevu pana ministra, který se zabýval tím proč v kontinentálním právu dneska ještě vyrovnání nemá takové renomé jako v anglosaských právních řádech. Přitom chci říci, že sanační princip se neobjevuje jen v reorganizaci. On se objevuje i v tom, že se ponechává možnost vyrovnání i když dneska je omezená. Hlavní důvod proto je ten, že nechceme, aby naši věřitelé byli v cizině vylučování z účasti na vyrovnáních, které tam jsou zahrnuty do právního řádu s odůvodněním, že u nás takový institut nemáme. Ale ta možnost oddlužení, možnost sanace, se projevuje i v institutu oddlužení a možná že ji bude možné promítnout do některých účinku zrušení konkursu. Dále jen stručně. Zavádí se insolvenční rejstřík. Nebude to něco jako obchodní rejstřík, že by tam zápisy do něho byly konstitutivní, ale byl by to zásadně informativní, veřejný seznam. Do zákona jsou pojatá i kolizní ustanovení, a to jak k členům EU, tak i k nečlenům. To jsou hlavní změny. Chci ale říci, že změny se prakticky dotknou všech institutů, které bude zákon obsahovat. Bude se používat nová terminologie, což není samoúčelné, ale není možné mluvit třeba jen o konkurs-

ních správcích, konkursní podstatě, když tady budou různé způsoby. Proto se terminologicky termíny budou nahrazovat obecnějšími. Ty drobnější změny zákona se budou týkat zejména definice účastníků, úpravy věřitelských orgánů, změn v úpravě doručování, ustanovení o incidenčních sporech, zpřesnění účinků insolvenčního návrhu, definice majetkové podstaty, úpravy neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů, podrobněji budou normovány účinky prohlášení konkursu a souhrnně budou upraveny i sankce. Jak tento zákon pomůže k řešení nedostatků současné právní úpravy? Myslím, že přehled, který jsem podal, to do značné míry podává. Proto na závěr svého vystoupení bych pouze shrnul, že • nedostatek byl spatřován v omezených procesních možnostech věřitelů a jejich orgánů, které jsou opět řešeny celou řadou změn o nichž jsem už referoval, • dále bude odstraněno omezení v uspokojení zajištěných věřitelů, které se negativně projevilo v úvěrové politice bank, • způsoby řešení úpadku budou diferencovány, důraz na zachování procesních povinností procesními subjekty rovněž bude pronikat celý nový zákon, • pro nový zákon bude charakteristické i zjednodušení procesních postupů; v rámci jednotného řízení, by to pro zdatné soudce mohlo znamenat nástroj, který by mohli používat k tomu, aby řízení probíhalo opravdu operativně, • nakonec stojí za zmínku i to, že nová úprava reaguje na všechny změny, k nimž došlo v právním řádu v poslední době. Je to možná mechanické ujištění, ale těch změn bylo tolik, že reakce na ně ten zákon poznamenala značně.

Záznam z diskuse Co bychom si všechno měli pod názvem registr úpadců představovat, jaká bude jeho náplň? Zahájení, první hlášení, platební neschopnosti před vyhlášením konkursu nebo až po vyhlášení konkursu? Insolvenční rejstřík nebude jenom rejstřík úpadku, ale jeho prostřednictvím bude probíhat i následné doručování písemností, které jsou pro insolvenční řízení podstatné, bude v něm i zahájení řízení, bude v něm řešení úpadku atd. Takže bude veden jednotně a bude tady obecná víra v to, že to co je obsaženo v insolvenčním rejstříku, že je obecně známo. Konstitutivní nebude. Pamatuje komplexní úprava i na takové způsoby doručování, jaké jsme včera slyšeli? Například přilepením na dveře sídla budoucího úpadce nebo již úpadce? Nepamatuje, pokud vím, tak ne. Nová úprava doručování vychází z toho, je konformní s úpravou doručování, které je nyní zaváděno v trestním řádu i v občanském soudním řádu. 46

Jsou k projednání na stole novely těchto procesních předpisů, které se právě týkají toho doručování. Mluvil jste o požadavcích advokátní komory a včera jsme tady slyšeli, že v Anglii je jenom několik set správců, z nichž drtivá většina jsou volně přeloženo ekonomičtí specialisté. Obávám se, že stav, kdy zase tady bude několik tisíc správců především advokátů, bude ve svém důsledku znamenat, že sanační princip bude zase pošlapán. Tyto obavy nemám, protože kdybych vycházel z kontinetálního práva, tak tam rekrutování se správců z řád advokátů je naprosto obvyklé a dokonce jsou právní řády, kde je výlučné, viz Rakousko. Já si myslím, že i u nás dojde k takové situaci, kdy se určitě advokáti budou specializovat pouze na záležitosti konkursní anebo teda insolvenční, a že potom budou správci, s kterými lze velmi dobře pracovat. Nesmíme zapomenout to, že velká část problematiky konkursní není ekonomická, ale právní a že vyžadovat jenom účast ekonomů by bylo stejně Mezinárodní konference o úpadku v ČR

nesprávné, jako vyžadovat jenom účast právníků. Ještě jedna zkušenost z Rakouska, kde vykonávají funkci správců téměř výlučně advokáti. Tak ti, co se specializuji na tuto činnost, mají často kanceláře, kde zaměstnávají několik, jde to třeba do 20 různých pracovníků, kteří se zabývají problematikou účetní, ekonomickou ale nejen jí. Oni to jsou i prodejci, kteří mají kontakty s trhem a dokážou prodat třeba i konkursní podstatu, která má nízkou nebo bazarovou hodnotu. Takže myslím, že ten problém není v tom, jestli bude správcem právník nebo ekonom, ale jak dalece si dokáže vytvořit milieu pro to, abych mohl řešit všechno, co řešit má. Předpokládá se něco jako exekutoři, že budou specialisté? Ne, nepředpokládá se, že by tady bylo zavedeno zvláštní povolání. Předpokládá se samozřejmě to, že celá řada činností přejde na komory, že patrně ti co nejsou sdruženi v advokátní komoře budou muset být sdružování v určité zákonem stanovené právnické osobě. Nechci předbíhat, jestli to bude komora nebo nebude komora. Ale pokud budou tedy určité požadavky nejen na počáteční kvalifikaci, ale i na další vzdělávání těch správců, atd. nebude možné postupovat zase jinak než přes komory nebo přes právnické osoby specializované. Jaká je dnes průměrná doba trvání úpadku a nakolik lze odhadnout zkrácení doby dle nové úpravy? Výsledek analýzy, kterou jsme udělali v Komoře na základě anketárního šetření mezi našimi správci ukazuje, že zhruba 30 měsíců, tj. 2 a půl. Světová banka říká, že vyřízení u nás trvá 9 a půl roku. Ministerstvo spravedlnosti dělalo určitý širší průzkum, tam to vycházelo něco mezi 4 a 5 lety. Odhadnout jak dlouho bude trvat řízení podle nové úpravy je velmi těžké. Bude jisté velmi žádoucí, aby co nejkratší doba uplynula od insolvenčního návrhu k rozhodnutí o úpadku a k rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Ale třeba úspěšné reorganizace ve Spojených státech amerických trvají i 10 let a déle. Ale to se většinou nepovažuje za dobu procesní. To je doba, kdy dochází k určité změně v provozu podniku podle schváleného reorganizačního plánu s částečným uspokojováním věřitelů. Samozřejmě některé reorganizace, které budou mít povahu fúzí nebo nějakých kapitálových účastí, mohou být velmi krátké. Reorganizace, změny provozu podniku, budou ke své účinnosti vyžadovat delší dobu. Co se stane s úpadcem, když skončí konkurs? Bude oddlužen nebo, jak je to běžné dnes, se na něj vrhnou v občansko právním řízení věřitelé a vymáhají z něj dluhy i po ukončení konkursu? To je otázka na kterou se nedá zcela odpovědět, protože to naše oddlužení v návrhu zákona nemíří k tomu, co se má na mysli v otázce. To je oddlužení spotřebitelů popřípadě podnikatelů, kteří nezaměstnávají další pracovní sily, když se jim umožňuje splácení dluhů v určitých splátkách s určitými výhodami. To co je míněno v otázce, platí třeba ve Spolkové republice Německo, kde se na ty spotřebitelské konkursy nazírá jako na sociální problém a stát po určitých letech ingeruje ve prospěch těchto zadlužených spotřebitelů, aby nebyli zadluženi po celý život. Doktor Bureš se tady zmínil o dlouhé legisvakanci německého insolvenčního zákona, která byla 4 letá, byla proMezinárodní konference o úpadku v ČR

dloužena na 5 let a jednou z příčin, ne jedinou, bylo to, že i tak bohatý stát jako je Spolková republika Německo se rozpakoval, kdy tyto dávky zavést. Byly tady i příčiny jiné. Hlavní příčinou byly určité disproporce mezi západními a východními zeměmi z Německa. Ale to zásadní řešení bude u nás narážet na to, kdy to bude nazíráno jako problém sociální, protože dělat oddlužení jenom na úkor věřitelů by také nebylo správné. Když jsme včera poslouchali diskusi zdá se, že je zapotřebí, a neexistuje dostatečná motivace pro ředitele firem, začít konkursní řízení anebo podat žádost o nějaký typ insolvence. Určité sankce už existují, ale bude nějaká úprava více specifická na sankce ředitelů, kteří překročí dobré normy v této situaci? Máme na překročení nebo nesplnění povinnosti podat návrh na konkurs snad jedny z nejpřísnějších sankcí jaké existují, a to jak sankce majetkové, tak dokonce sankce trestní. Problémem je, že tyto sankce nejsou uplatňovány. To je problém podnikatelského prostředí, aby sankce působily, a aby působily automaticky. Lze vyslovit skepsi k trestním sankcím. I minulost nás celkem poučila, že vymáhat trestním právem určitou aktivní činnost je vždycky věc problematická. Na druhé straně v Anglii a v celé řadě dalších zemí považují statutární orgány různých společnosti za velké riziko, že by si dovolily nepodat návrh nakonkurs, protože okamžitě by se to promítlo proti nim. Tak jako tak nejsme zatím v ČR tak daleko. Jak motivovat dlužníky k tomu, aby podávali sami návrh na sebe, je velmi těžká otázka. Máme to například při určitých výhodách, při tom hrozícím konkursu atd. Krásné by to bylo, kdybychom mohli promítnout tuto záležitost do oddlužení v širším pojetí. Zatím to naráží na ekonomické problémy. Nebylo by možné uvažovat např. o diskvalifikaci dlužníků ve vedení dalšího podnikání? To by mohlo být určitou motivací, aby zahájili proces dříve nebo později. Tato diskvalifikace u nás existuje v Obchodním zákoníků, bohužel má řadu výjimek. Co vedlo autory návrhu nového zákona k tomu, že zavedli úplně jiné hlasovací kvóra pro vyrovnání, reorganizaci a konkurs? Zatímco v konkursu je to nadpoloviční většina počítaná podle hodnoty, ve vyrovnání se ponechala (§ 255, odst. 7) nadpoloviční většina a třitvrtina pohledávek hodnotově, což znemožňuje dělat vyrovnání. Potom docela originální rozdíl oproti skupině doktora Krčmáře je, že § 227, odst. 5 teď říká, že sice je to nadpoloviční většina podle hodnoty, ale v reorganizaci, a za každou skupinu zvlášť. A všechny skupiny musí reorganizační plán schválit. To se prostě nemůže na této planetě nikdy podařit a rozhodně ne v České republice. Takže se ptám, proč ty postupy jsou tak odlišné, a zejména proč v reorganizaci vypadl princip nejlepšího zájmu, na kterém to celé stojí? Rozdíly mezi těmi třemi způsoby byly uvažovány vzhledem k jejich rozdílné povaze. Pokud jde o konkurs a vyrovnání, tam máme určité zkušenosti. Pokud jde o reorganizaci, tam se převzalo rozdělení na skupiny z úpravy americké. Jak dalece se 47

osvědčí, je otázka další. Tato diferenciace v hlasování nemusí být šťastným řešením nebo účelným hlasováním, ale to je jedná z otázek, který právě předkládáme k širšímu posouzení. Je zajímavé, že paní doktorka Rychtalíková tam v původním návrhu test toho nejlepšího zájmu měla. Jinými slovy, ty skupiny měly smysl, protože přijetí plánu bylo snadnější v tom původním návrhu. Teď v tom posledním návrhu je to tak, že to fakticky znemožňuje. V průběhu diskuse bylo doporučeno podat připomínku tohoto druhu! Nebylo by vhodné v zákoně konkretizovat některé lhůty pro určité fáze? Včera byl zde zmíněn paragraf, že soud rozhodně urychleně. Víme, že takové lhůty nefungují, jsou tedy v zákoně v návrhu upraveny konkrétní lhůty pro některé fáze řízení? Nejsou. Především se ty fáze odstraňují. Pořádkové lhůty nejsou efektivní a neosvědčují se. Ať už jde o 18 měsíční lhůtu pro správce, nebo o 10 denní lhůtu pro soud. Respektive ona je asi 14 denní aby rozhodl o tomto návrhu. Skutečné urychlení řízení je v rukou soudců. Úkolem legislativy je dát pro to určitý nástroj. Jak kdo s nim bude umět zacházet je potom otázka jiná. Mění se v připravované rekodifikaci vliv prohlášení konkursu na nařízení exekuce? Ne. Nemění se. Jakým způsobem budou při posílení vlivu věřitelů ochráněna malá práva malých věřitelů proti věřitelům velkým? Především v návaznosti na prodeje pohledávek státu a velkých bank, které v současnosti probíhají. To je problém především účasti na věřitelském výboru. Je tam určité ustanovení o věřitelském výboru, že v něm mají být zastoupeny všechny skupiny věřitelů. Naráží to na obtíže praktického rázu, že většinou malí věřitelé nemají zájem o činnost ve věřitelských orgánech. Nějakým způsobem institucionalizovat jejich zájem do procesní roviny je velmi problematické. Kdy dostaneme nové znění úpadkového zákona k případnému podání návrhu a připomínek? Nové znění bylo rozesláno asi na 200 různých instituci, na všechny zainteresované státní orgány, na všechny komory, na

48

všechny právnické instituce, právnické fakulty atd. Řada z nich to znění dále reprodukuje a pokud máte jakou kolik návaznost na kteroukoliv z uvedených institucí, tak se k tomuto znění dostanete. Pokud nemáte můžete se obrátit přímo na Ministerstvo spravedlnosti, na paní JUDr. Novou. Kdo bude kontrolovat osobu správce v nové právní úpravě? Osobu správce bude ustanovovat soud na návrh věřitelského orgánu. Ten návrh může jen přijmout nebo zamítnout. Kontrola samozřejmě spočívá na dozorčí činnosti soudu. Zdá se, že jsou v novém zákoně motivováni určití kvalifikování věřitelé, zejména stát a veřejnoprávní fondy, veřejnoprávní pojišťovny, aby podávaly návrhy na prohlášení konkursu. Ale nejsou. Nový zákon stojí na tom, že především musí podávat návrhy vůči sobě dlužník a teprve potom věřitelé. Je to vlastně jeho povinnost, která je dneska sankcionována i trestně. Jak se uvažuje v novém návrhu se zálohou na prohlášení konkursu? Bylo by nespravedlivé aby tato záloha byla vymáhána od zaměstnanců, jejichž pohledávky jsou malé a záloha může dosahovat až 50.000,-Kč. Nová úprava mění úpravu zálohy na prohlášení konkursu tak, že záloha nebude obligatorní jako je dneska, ale její výše i poskytování bude záviset na rozhodnutí soudu a soud nepochybně vezme v úvahu situaci zaměstnanců. Poslední dotaz se týká kolizních norem. Je nová úprava v souladu se směrnicemi EU? Existuje nařízení Rady EU č. 1346 z r. 2000. Pokud jde o přeshraniční vztahy mezi námi a státy EU, tak platí toto ustanovení. Pokud jde o jiné státy, než-li státy EU, tak toho se tykají konkrétní kolizní normy, které jsou pojaty do tohoto zákona a které jsou daleko početnější, než-li jenom ta movitost, nemovitost atd. V podstatě vycházejí z toho, že v nich jsou obsaženy ty zásady, které jsou nosnými zásadami pro nařízení rady Evropy č. 1346. To vychází i z doporučení Instambulské dohody, aby státy které k EU přistoupí, používaly těch zásad a těch ustanovení, které jsou v ní obsaženy, nejen ve vztahu k evropským státům, ale i ve vztahu ke státům, které jsou mimo EU. Samozřejmě to, co je v zákoně obsaženo, je podstatně stručnější než uvedené nařízení Rady.


Provozování podniku v konkursním řízení v ČR; legislativní, účetní a daňové souvislosti JUDr. Jarmila Veselá Prezentace příkladu JUDr. Jan Zetocha Vážené dámy a vážení pánové, tématem přednášky je provozování podniku v konkursním řízení v ČR, legislativní účetní a daňové souvislosti tohoto procesu. Přednáška vychází ze zkušeností praktikujících správců – členů Komory pro krizové řízení a insolvenci v ČR (dále jen KSKŘI). Statistické údaje, které jsou v přednášce uvedeny čerpá Komora pouze z interního omezeného statistického vzorku. Cílem tohoto vystoupení je ukázat, je-li vůbec možné pokračovat v podnikání a provozovat podnik podle současného zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV). V jednotlivých blocích přednášky se budeme zabývat následujícími otázkami a tématy: • Právní úprava provozování podniku • Provozování x likvidace • Popis současného stavu • Účetní a daňové souvislosti • Praktický příklad • Zhodnocení a doporučení PRÁVNÍ ÚPRAVA PROVOZOVÁNÍ PODNIKU V SOUČASNÉM ZÁKONU O KONKURSU A VYROVNÁNÍ Právní úprava provozování podniku podle současného zákona o konkursu a vyrovnání je velmi kusá. V § 14a ZKV jsou uvedena práva a povinnosti úpadce, jež prohlášením konkursu přecházejí na správce a mimo jiné jsou zde zmíněny právní úkony potřebné k provozování podniku. V § 18a zákon říká, že podnik se do soupisu podstaty zapisuje jako soubor, a že prohlášením konkursu nekončí provozování podniku. Provozování bude ukončeno jen tehdy, rozhodne-li tak po vyjádření věřitelského výboru soud. O provozování podniku se v ZKV mluví také v § 27a, kde je uvedeno, jak může správce prodávat podnik - se souhlasem soudu a po vyjádření věřitelského výboru (dále jen VV) - za přiměřeného použití ustan. § 476 a násl. obchodního zákoníku - s úpravou pracovně-právních vztahů, kdy na nabyvatele přecházejí práva a povinnosti z pracovně-právních vztahů s výjimkou nároků vzniklých do účinnosti smlouvy. LZE VŮBEC PROVOZOVAT PODNIK PODLE SOUČASNÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY ANEBO PŘEVAŽUJE LIKVIDAČNÍ PRINCIP? Jako jeden z hlavních argumentů pro nutnost přijetí nového úpadkového zákona se vždy uvádí, že v současném zákonu o konkursu a vyrovnání převažuje likvidační princip. Otázka tedy zní – je vůbec možné provozovat podnik podle stávající právní úpravy anebo je po prohlášení konkursu podnik zlikvidován? Odpověď na tuto otázku je jednoznačná – ano lze provozovat podnik, často se tak v praxi i děje, ale tento postup má mnoho slabých stránek. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

NYNÍ BUDE NÁSLEDOVAT POPIS SOUČASNÉHO STAVU - Nejprve je potřeba uvést, že většina konkursních řízení je bezmajetková, a končí rozhodnutím soudu o zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Proč není v konkursní podstatě majetek? Mnoho dlužníků otálí s radikálním řešením své úpadkové situace, a když už je pozdě snaží se majetek prodat a uspokojit alespoň některé věřitele. Anebo, a to se děje podle našich statistik téměř v polovině případů, vyvede dlužník majetek na třetí osoby bez adekvátního plnění. - Pro účely této přednášky se nyní budeme zabývat případy, kdy se v den prohlášení konkursu v konkursní podstatě provozovaný podnik nachází (naše interní statistika uvádí, že více než 20 zaměstnanců má cca 5 % konkursních případů). - Jaký je postup? Správce je povinen zjistit konkursní podstatu na základě seznamu majetku předloženého úpadcem. Podkladem pro soupis konkursní podstaty, tj. pro podnik, který se zapisuje jako soubor, je mimořádná účetní závěrka ke dni prohlášení konkursu. Co se stane s provozovaným podnikem po prohlášení konkursu? Následuje velmi kritické období, kdy se zastaví finanční toky směřující do podniku, a je ohroženo podnikové cash flow - v této fázi většina dodavatelů a odběratelů znervózní, a snaží se odhadnout, zda podnik bude dále fungovat nebo skončí svoji činnost. Nepříjemná v tomto období je skutečnost, že správce konkursní podstaty se teprve seznamuje s podnikem, a není schopen odhadnout jeho ekonomický stav. Konkursní správce je odkázán na spolupráci úpadce. Lze doporučit, aby si správce nechával předkládat všechny doporučení a návrhy úpadce písemnou formou. Správce se tak může bránit napadení z nesprávného rozhodnutí a poškození konkursní podstaty. V poměrně krátkém období musí správce zvolit strategii dalšího postupu – zda bude podnik dále provozovat nebo po vyjádření věřitelského výboru požádá soud o ukončení provozu. Základním kritériem pro toto rozhodnutí je ekonomické hledisko a důsledky pro konkursní podstatu. Většinou však život sám ukáže, je-li podnik schopen fungovat a zajistit si dostatek finančních prostředků pro svůj chod. Jakmile není dostatek finančních prostředků, dodavatelé zastaví dodávky, zaměstnanci podají výpověď a podnik se zastaví. Pro neznalé je potřeba uvést náklady na zaměstnance, které ukončení provozu znamená pro konkursní podstatu. Náklady na propuštění cca 100 zaměstnanců se za 3 měsíční výpovědní období a 2 měsíční odstupné pohybují okolo 10 mil. Kč. 49

Uvažujme nyní příznivější variantu – tzn. podnik je schopen za konkursu být provozován. Provozování je vždy bojem o záchranu a správce v této době vykonává typicky managerskou funkci. Je na něm, aby ve spolupráci s věřitelským výborem zvolil vhodnou formu řízení. Neznamená to, že by měl sám podepisovat všechny dokumenty a rozhodovat o všech záležitostech podniku. Je nezbytné, aby nechal upravit organizační řád, stanovil pravomoc a odpovědnost zaměstnanců a zajistil kontrolní funkce. Pojednání o tom, že provozování podniku za konkursu není jednoduché a jaké jsou problémy účetního a daňového charakteru bude předmětem následující části přednášky. Nyní považuji za důležité Vás seznámit s faktickými důsledky, které pro provoz podniku přinesla novela zákona o DPH v § 105. Nebudu se zabývat právní stránkou problému – ukáži Vám, co způsobí postup finančního úřadu podle přijaté novely na konkrétním případu. Příklad postupu FÚ na fungování průmyslového podniku v konkursu Charakteristika podniku: Počet zaměstnanců Roční tržby Roční osobní náklady Roční spotřeba materiálu a energií

– – – –

cca 250 cca 200 mil. Kč cca 65 mil. Kč cca 100 mil. Kč

Podnik funguje v krizovém režimu konkursu, ale vyrábí, platí daně, odvody, poplatky. Podnik nemá možnost čerpání úvěru – veškeré zdroje finančních prostředků musí získat vlastní činností.

ALTERNATIVY POSTUPU I. FÚ vracel nadměrný odpočet DPH Podnik uhradí státu na daních, zdravotním pojištění a sociálním zabezpečení za rok – cca 32 mil. Kč. FÚ vrátí za rok cca – 12 mil. Kč – nadměrné odpočty celkem: = + cca 20 mil. Kč Podnik je prodán za chodu, funguje dále pod novým vlastníkem.

II. FÚ nevrací nadměrný odpočet, započítává jen na dluhy podniku před konkursem Podnik není schopen fungovat, nevrací se mu finanční prostředky, výroba se zastaví, zaměstnanci jsou propouštěni. Vyčíslitelné ztráty: - na mzdy a odstupné při výpovědi – cca 20 mil. Kč Těžko vyčíslitelné ztráty: - snížení hodnoty podniku, prodávaného za „mrtva“ - náklady na podpory v nezaměstnanosti - náklady na rekvalifikační programy - náklady na investiční pobídky - negativní vliv na subdodavatele podniku

Tato úvaha je pro zjednodušení kalkulována pouze pro období jednoho roku. Většinou je však v konkursu větší podnik provozován a prodáván za delší období než jeden rok. V tom případě by byla ztráta státu větší. V případě zastavení podniku se jedná o nevratný proces. Stát zlikviduje provoz, který je schopen života a připraví se o 20 mil. Kč, které by za konkursu získal. Navíc dojde k ztrátám vyčísleným pod bodem alternativa II. 50

Kromě provozování podniku a samozřejmě plnění dalších povinností správce podle ZKV musí správce připravit zpeněžení podniku. Také v této fázi je důležitá strategie prodeje. Mnohdy dochází i za současné právní úpravy k určité „reorganizaci“ vyvolané logikou prodeje a cílem dosáhnout co největší výnos. Správce například oddělí majetek, který není nutný k provozování, a prodá část podniku – výrobu a zbylý majetek zvlášť – neboť tím dosáhne větší výnos. A nebo správce vytvoří 2 části provozovaného podniku, a prodává je zvlášť, opět s ohledem na výši zpeněžení. Podnik nebo jeho část je prodáván jednou smlouvou, za přiměřeného použití ustan. § 476 a násl. obchodního zákoníku. Nezbytné je vyjádření věřitelského výboru a ovšem souhlas soudu. Lze vždy doporučit transparentní výběrové řízení, a vybírání nabídek nejlépe za účasti věřitelského výboru. Při provozování a prodeji velkých podniků nemůže správce s ohledem na povahu věci zajišťovat všechny činnosti k nimž je povinen sám. Je na místě, aby použil služby profesionálních subjektů, ovšem s vědomím a souhlasem věřitelského výboru. Dostáváme se k další části přednášky ÚČETNÍ A DAŇOVÉ SOUVISLOSTI Tuto část zpracovali a v případě vašich otázek jsou připraveni na ně odpovědět pan Ing. Miroslav Pokorný – daňový poradce – člen naší Komory pan Ing. Jozef Šrámek – auditor – vedoucí daňové sekce KSKŘI Shrneme-li základní daňové a účetní problémy v konkursním řízení, lze je vyjádřit takto: 1. Vzájemná neprovázanost zákona o konkursu a daňových a účetních předpisů 2. Započítávání daňových pohledávek státu na majetek konkursní podstaty – postavení státu jako konkursního věřitele 3. Postavení správce konkursní podstaty JAK SE PROJEVUJE VZÁJEMNÁ NEPROVÁZANOST ZÁKONA O KONKURSU A DAŇOVÝCH A ÚČETNÍCH PŘEDPISŮ - správce konkursní podstaty nakládá s majetkem a zpeněžuje majetek konkursní podstaty, - v konkursní podstatě nemusí být zahrnut a zpravidla také není zahrnut veškerý majetek úpadce, - konkursní podstata může a zpravidla také zahrnuje majetek osob odlišných od úpadce, - konkursní podstata nemá právní subjektivitu, - daňová povinnost nevzniká konkursní podstatě, ale daňovému, tj. právnímu subjektu, - účetní jednotkou není konkursní podstata, ale právní subjekt, - daňovou povinnost úpadce a osob jejichž majetek je součástí konkursní podstaty svými úkony může spoluvytvářet vždy z části správce samotný daňový (právní) subjekt, - správce má zákonem o konkursu uloženo plnit povinnosti podle daňových a účetních předpisů pouze ve vztahu k nakládání s majetkem úpadce zahrnutému do konkursní podstaty. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

V souvislosti s tím, že konkursní podstata zpravidla není totožná s daňovým subjektem ani s účetní jednotkou existuje právní nejistota ohledně toho: - komu s konkursem dotčených osob vzniká daňová povinnost a kdy, - kdo o jakém majetku účtuje a jakým způsobem, - kdo a v jakých případech je oprávněn jednat za daňový subjekt a za účetní jednotku, - kdo a za jaké období je odpovědný za řádné plnění daňových povinností příslušného subjektu a za zaplacení daně. ZAPOČÍTÁVÁNÍ DAŇOVÝCH POHLEDÁVEK STÁTU NA MAJETEK KONKURSNÍ PODSTATY – POSTAVENÍ STÁTU JAKO KONKURSNÍHO VĚŘITELE Podstata problému - správce daně přihlásí do konkursu pohledávky (nedoplatky) na daních vzniklé před prohlášením konkursu, - správce konkursní podstaty i po prohlášení konkursu provozuje úpadcův podnik a úpadci vznikne nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty, - správce daně nadměrný odpočet úpadci nevrátí, ale použije ho v souladu s daňovými zákony na úhradu daňových pohledávek přihlášených do konkursu, a tím je zvýhodněn oproti ostatním konkursním věřitelům, - správci konkursní podstaty chybí finanční prostředky k provozování podniku. Právní východiska MF ČR - daňové řízení (kromě daňové exekuce) probíhá nezávisle na konkursním řízení, daňové zákony se uplatní v plném rozsahu, nadměrný odpočet lze proto vrátit pouze tehdy, nemá-li daňový dlužník současně nedoplatek daně, - zájem státu je z principu nadřazen zájmu ostatních věřitelů a stát se může (má povinnost) v konkursním řízení uspokojit přednostně, bez ohledu na ostatní věřitele, ustanovení, daňových zákonů umožňující zvýhodnění státu oproti ostatním konkursním věřitelům není nutné z daňových zákonů odstranit, ale je potřebné je naopak výslovně zakotvit s upevnit. Závěry Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 532/2001) Počínaje dnem prohlášení konkursu na majetek dlužníka již nelze provést započtení na majetek patřící do konkursní podstaty [§ 14, odst. 1, písm. i) zákona č. 328/ 1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů]; není přitom rozhodné, že započítávané pohledávky by se střetly již v době před prohlášením konkursu. Vznikne-li úpadci nárok na vrácení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, nesmí být za trvání konkursu použit k úhradě jiných daňových nedoplatků úpadce, které správce daně přihlásil, nebo byl povinen přihlásit do konkursu. Postup podle § 64 zákona Mezinárodní konference o úpadku v ČR

č. 337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, by za trvání konkursu byl nepřístupným započtením. V této souvislosti považuji za nutné Vás aktuálně upozornit na dopis předsedy Nejvyššího správního soudu JUDr. Baxi, který v omluvě své nepřítomnosti na této konferenci uvedl že se bude rozhodovat v nejbližších dnech POSTAVENÍ SPRÁVCE KONKURSNÍ PODSTATY Ústavní soud rozhodl v nálezu ze dne 25. června 2002, že se dnem 31. března 2003 zrušují ustanovení § 5, odst. 1 věty druhé a § 8, odst. 3 věty druhé zákona č. 328/ 1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů. V tomto nálezu se soud zabýval mimo jiné také postavením správce konkursní podstaty a dospěl k závěru, že správce konkursní podstaty lze zařadit mezi zvláštní veřejnoprávní orgány a výkon funkce správce konkursní podstaty není součástí zaměstnaneckého vztahu, není podnikáním ani provozováním jiné hospodářské činnosti. Vzhledem k tomu, že zákon o dani z přidané hodnoty specielně neřeší zda je výkon funkce správce konkursní podstaty zdanitelným plněním, otázkou zdanění odměny správce konkursní podstaty se zabývá MF ČR, které ve svém pokynu D-247 ze dne 17.4.2003 (pokyn sice není obecně závazným předpisem, ale vyjadřuje názor MF ČR a finanční úřady se jím řídí), že činnost správce konkursní podstaty je zdanitelným plněním, protože správce konkursní podstaty vykonává tuto činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za odměnu, jedná se o činnost, která naplňuje znaky podnikání. Tento pokyn vydalo MF ČR v době, kdy byl již nález Ústavního soudu publikován ve Sbírce zákonů. Vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu konstatuje, že výkon funkce správce konkursní podstaty není podnikáním ani provozováním jiné hospodářské činnosti, lze dospět k závěru, že odměna správce není zdanitelným plněním a názor MF ČR prezentovaný v pokynu D – 247 a dosavadní přístup daňových orgánů ke zdaňování odměny správce daní z přidané hodnoty není správný, neboť je v rozporu s nálezem Ústavního soudu publikovaným ve sbírce zákonů pod číslem 403/ 2002 Sb. Vzhledem k přístupu MF ČR k uvedenému problému lze předpokládat, že se tato situace nezmění ani po nabytí účinnosti nového zákona o dani z přidané hodnoty a nejistota správců ohledně zdanění jejich odměny bude i nadále přetrvávat. A NYNÍ SE DOSTÁVÁME K PRAKTICKÉMU PŘÍPADU Prosím konkursního správce pana JUDr. Jana Zetochu, aby nám svůj případ ukázal

51

Příklad konkursního řízení s provozováním podniku - KOVOHUTĚ BŘIDLIČNÁ, a.s.

majetek Kovohutě Břidličná ke dni prohlášení konkursu 1. 6. 2000

Strategie prodeje

Výrobní část Břidličná

Prověřování majetku majetkových převodů za období 6-ti měsíců před podáním návrhu na konkurs prodej části podniku neúčinný právní úkon vůči věřitelům

listopad 2000 zapsání majetku HZB, a.s. do konkursní podstaty

Výrobní část Tábor

Majetek nesouvisející s hlavním předmětem činnosti např. rekreační zařízení

Ocenění majetku Příprava informačních memorand majetek HZB, a.s., který byl předmětem Smlouvy o prodeji části podniku z 30. 6. 1999

Majetek zapsaný v konkursní podstatě úpadce Kovohutě Břidličná zahrnující provozovanou část HZB, a.s.

Zpětvzetí vylučovacížaloby, zapsání části podniku po právu leden 2001

Opatření – k zamezení odlivu majetku - zajištění kontinuality provozování podniku - supervize a controling

Právní audit Účetní audit Inventarizace majetku Zajištění kontinuality účetnictví, daňových a odvodových povinností. Opatření k eliminaci snižování hodnoty a efektivnímu provozování (personální, dodavatelské, odběratelské mandátní smlouvy, provozní náklady).

Analýza majetku Vymezení majetku týkajícího se hlavní podnikatelské činnosti Stanovení strategie prodeje z hlediska předpokládané úspěšnosti prodeje dosažení maximálního výnosu, vyvolání zájmu investorů, zachování výroby a pracovních míst.

52

Provozování podniku Všechny generované peníze se vracejí do výroby – financování bez cizích zdrojů. Roste objem výroby i rentabilita.

Vyhlášení dvoustupňového jednokriteriálního výběrového řízení – červenec 2001 1) Kvalifikační předkolo – indikativní nabídky Sestavení užšího seznamu 2) Konečné nabídky Úhrada kupní ceny a předání podniku 1. 12. 2001

Samostatně zpeněžované postupně převážně dražbami

Děkuji panu JUDr. Janu Zetochovi za praktickou ukázku, ze které vyplynulo, že i za současného stavu lze úspěšně provozovat a v rekordně krátkém čase prodat provozovaný podnik v konkursním řízení. Nepropadněme, ale přehnanému optimismu – uvedený případ je v české realitě spíše výjimkou než pravidlem. Úspěch tohoto konkursu je kromě schopností konkursního správce dán i mimořádnou ekonomickou „vitalitou“ prodávaného podniku, která u nás není běžná. NASTAL ČAS PRO ZHODNOCENÍ A DOPORUČENÍ • Konkursy jsou prohlašovány z hlediska životaschopnosti firmy pozdě, je potřeba dosáhnout stavu, kdy budou řešení nalézána dříve. • Nelze očekávat spásu pouze od nového úpadkového zákona. Na stejný text zákona reagují různá prostředí různě. • Je potřebná diskuse všech zúčastněných, poznání zákonitosti úpadkových procesů v ČR a větší profesionalita všech aktérů – dlužníků, věřitelů, správců, soudců i orgánů státu. • Je nezbytná provázanost zákonů. • Větší aspekt na ekonomickou stránku (rejstříky, statistiky), na pokračování v podnikání tam, kde ekonomicky odůvodněno.


Reorganizace v USA, mezinárodní standarty v této oblasti a nejnovější vývoj v Evropě Thomas J. Salerno, Esq. Poznámka: Podkladové materiály, které autor organizátorům konference předložil, jsou k dispozici na webových stránkách KSKŘI v ČR (www.kskri.cz). V případě zájmu o zaslání dokumentu e-mailem je možné se obrátit na sekretariát Komory ([email protected]). Měl jsem tu čest se podílet na přípravě reformy insolvenčního práva od října 2001. Jsem tomu velice rád. Soustředil jsem se zejména na ustanovení týkající se reorganizace, protože tím se zabývám ve Spojených státech. Zároveň také jsem měl určitou zkušenost z jiných zemí, ale většinou se mé zkušenosti týkají právě reorganizace. Takže rád bych hovořil o reorganizaci podniku v amerických státech, tj. Článek 11 a pohovořím o tom poměrně obecně. Nevím, do jaké míry mohou být americké zkušenosti přínosné pro vás a pro vaše právní prostředí. Zkušenost Spojených států vám však poskytuje určitá poučení, čemu se vyvarovat atd. Chtěl jsem upozornit na určitá nedorozumění týkající se interpretace Článku 11 v různých státech světa. Existují různé způsoby vnímání tohoto článku. Některé jsou příliš obecné a když se podíváte na praxi jako takovou, tak to nevypadá zdaleka tak, jak se to někdy prezentuje. Podívejme se na reorganizaci v Německu a Rakousku. Měl jsem několik jednání s těmi, kteří připravují zákon jako takový, ale říkali jsme, že pokud je reorganizace takový zázračný nástroj, tak proč to nedělá každý. V Rakousku i v Německu tyto instituty existují a nikdo jich nepoužívá. Proč se ten institut nevyužívá? To je velká otázka. Já si myslím, že na to najdeme odpovědi, které budou dostačující. Pokud jde o americké právo, určitě nejsou žádné pochybnosti o tom, že americké právo je nejvíc přívětivé k úpadci ze všech právních systémů na světě. My vždycky zajišťujeme, aby se úpadce všeho účastnil. Těch prvních několik zákonů, které jsme měli na konkursní řízení, byly více zaměřeny na sanaci, než na reorganizaci. To byly ty první úpravy. Kultura tzv. záchrany podniku je výsledkem reformy z roku 1978, čili je to poměrně nový jev. Reforma z roku 1978 byla výsledkem čtyřletého úsilí. Existovalo několik skupin, které pracovaly na znění zákona, připravovaly všechno co bylo potřeba, vymýšlely co lze a nelze realizovat a rovněž také zohledňovaly různé sociální politiky, které bylo třeba zohlednit. Každý stát, který chce provést takovou reformu, se musí zamyslet z filozofického hlediska nad tím východiskem. Podíváme se na reorganizaci a na úpadek podniku. Jde o vyjednávání mezi stanovami společnosti, kde jednotliví úpadci mají konfliktní zájmy. Dochází ke střetu zájmů mezi jednotlivými účastníky řízení. Pokud Mezinárodní konference o úpadku v ČR

mámě nějaký nástroj na vyinkasování dluhu, nebo získání dluhu zpátky, tak poté se jedná o kulturu záchrany podniku a americké právo je na tom založeno. Za záchraně podniku. Například ve Velké Británii došlo k novele. Mají zákon o podniku, a i ten je založen na kultuře záchrany podniku. Čili, je to obdobné americkému právu. Americké právo je symbolem této kultury. Článek 11 je velice obtížný v tom smyslu, že je zde velký dohled soudu. Nejde o soudní spor, nejde o vymáhání dluhu. Jde o soudní dohled nad vyjednáváním. A já vám řeknu proč tak věřím tomu, že tohle v Americe funguje. Existuje několik faktorů, které podpoří mojí argumentaci. Insolvence je ekonomickým jevem. Způsob, jak se s úpadkem vypořádáte, je upraven v zákoně. Je to jenom způsob řešení takové situace, protože ta situace nastane ať už je zákon jakýkoliv. Je třeba, aby zákon respektoval a chránil práva věřitelů. To je ten filozofický základ, to je to filozofické východisko přípravy jakéhokoliv zákona. Když jsem přijel do České republiky, tak jsem se dozvěděl o tunelování, o špatných a nezpůsobilých ředitelích, o nedobytných pohledávkách, a otevřelo mi to oči. Jak se v Americe potýkáme s těmito nedobytnými pohledávkami, copak my žádné nemáme? Nebo jak to funguje? Máme je, máme ENRON, TEIKO, DELFIA. Víte, že máme úplně prvotřídní účetní podvody, naprosto bezprecedentní případy účetních podvodů. Takže my je máme také, ty nedobytné pohledávky a takovéto osoby. Některé zákony a jejich ustanovení se přesně orientují na nečestný postup vedení společnosti. Jsou tam i trestní postihy. My máme trestní zákony, které se soustředí právě na takovéto trestné činy. To se týká třeba firmy TEIKO, tam jsou určitě osoby, které tomuto podléhají. Máme i soudní postupy, když věřitel požádal soud o pomoc. Článek 11 funguje proto, že účastníci se obracejí na soud. Je třeba zajistit, aby ta skupina věřitelů byla dostatečně aktivní, jinak to celé fungovat nebude. To znamená, že soud podle Článku 11 může ustavit správce. Pokud tam dojde k podvodnému jednání managementu, pokud tam dojde k hrubé nedbalosti, atd., v takovém případě zasahuje soud. Zároveň také soud může ustavit takového vyšetřovatele, který mu bude předkládat informace. Je to další osoba, která doplňuje práci konkursního správce. Kontroluje zástavy atd. Většinou kontroluje také inkasování pohledávek. Takže ta společnost, která je v úpadku, si najme ještě nezávislou společnost, tzv. CRO, což je hlavní společnost zabývající se restrukturalizací. Ta má provést restrukturalizaci v daném podniku a soustředí se hlavně na obchodní záleži53

tosti. Nebudeme spravovat vaši hotovost atd. V ENRONu se vypracoval plán, a ENRON mohl pokračovat v provozování podniku, tak jako to bylo předtím. Pokud totiž potrestáte společnost celou, tak potrestáte i věřitele. Přitom za to mohly statutární orgány. Nelze totiž prodávat podniky, a to ani podle českého práva, ani podle jiného práva takovýmto způsobem. My jsme provedli v Americe studie které říkají, že prodej podniku v rámci likvidace nezpeněží tu hodnotu podniku tak, jako by býval zpeněžil, pakliže by došlo k restrukturalizaci či reorganizaci. Včera jsem tady slyšel připomínku, která byla typickým příkladem neporozumění Článku 11. Hovořilo se tom, že někteří manažeři, některé statutární orgány pracují dál v jiném podniku atd. Bylo zde řečeno, že takový manažer ještě před úpadkem podepíše pro sebe velice výhodnou smlouvu a pak řekne, já tu společnost z úpadku nevyvedu, pokud nedostanu peníze za tu smlouvu. Pokud máte takový management, který se o to pokusí, tak šance, že se jim to podaří je velice malá. Takové jsou moje zkušenosti. Každá smlouva, jako je tato, bude účinná pouze za předpokladu, že bude po vyhlášení konkursu schválena soudem. Soud schválí tu smlouvu jako smlouvu účinnou jen poté, co si ji schválily i všechny zúčastněné strany. A Článek 11 obsahuje ustanovení o vlivu věřitelů. Věřitelé mají své slovo a mohou se ozvat a říci co si myslí o takové smlouvě a o takovýchto okolnostech. Nechci říkat, že Článek 11 hovoří o tom, že by věřitelé vyjednávali přímo s managementem. Ono to všechno totiž musí schvalovat soud. Často se stává, že prostě nikdo nemá radost z konkurzu podle Článku 11. Tak to bývá. Strany sporu jsou si jisty tím, že tam bude někdo, kdo se v podnikání jako takovém vyzná, a že zkrátka vyhodí ty stávající managery, převezme podnik a bude pokračovat. Pokud tam budete mít zainteresované osoby, které tomu rozumějí, které budou vyjednávat a které si získají příslušné souhlasy zúčastněných stran, tak můžete pokračovat úspěšně. Tohle všechno vždy navazuje na výkon společnosti, na úspěch společnosti, na výsledky společnosti. Kolik společností se ročně dostane do této situace podle Článku 11? Odvolávám se na údaje, které jsou uvedeny v přidané studii, strana 4, poznámka pod čarou 9. Od roku 1982 je těch společností celá řada. V roce 2003 jich bylo 9 400. Ta čísla nejsou úplně vypovídající, protože některé společnosti nejsou tak významné, co se týče úpadku, jako jiné. Podívejte se na to poznámku pod čarou. Tam vidíte, že od roku 1982 bylo 34 případů, které byly vyšší než 100 miliónů dolarů. Třeba WORLDCOM. Existuje určité stigma, které se týká Článku 11. Právě kvůli tomu ale podniky chápou, že Článek 11 je takovým nástrojem pro vyvedení problému z podniku. A je třeba zvážit jeho uplatnění pro záchranu podniku. Likvidace a úpadek jsou v Americe považovány za konkurs, což je jiné než v České republice. Vy tady máte různá řízení, máte konkurs, vyrovnání, případnou reorganizaci, u nás je to všechno konkurs. U nás je to všechno konkurs, který řeší soud. A Článek 11 je odražen v úpravě jiných zemí. Zase jsou tam různá ustanovení, jako je postavení úpadce atd. Jsou tam některé velice 54

revoluční myšlenky, které jsou zakotveny v těchto úpravách. Americký kongres se domníval, že hodnotu podniku zachováme tím, že tam necháme ten stávající management, který bude pokračovat s péčí řádného hospodáře. Pozice a postavení úpadce se sleduje velice pečlivě. Sleduje ji věřitelský výbor. To je skupina, kde jsou finanční poradci, právníci atd. Jsou to odborníci, kteří sledují postavení úpadce. A jakmile vidí problém, tak okamžitě vyrozumí soud. Další velký rozdíl mezi americkou reorganizací a jinými zeměmi jsou pravomoci. Pokud se Vám nepodaří dostat peníze poté, co jste uplatnili Článek 11, protože všechen majetek už je zastaven, tak soud může určit, že Vám někdo půjčí, i když už máte veškerý majetek zastaven, což je docela revoluční myšlenka, která je zakotvena v této úpravě. Výsledkem je to, že někdo, kdo už je zástavním věřitelem, se tak stává vypůjčitelem, protože nechce, aby se do celého případu zapojil ještě někdo další, někdo úplně mimo. Zároveň také umožňujeme prodej majetku, na kterém vázne zadržovací právo. Velkou výhodou Článku 11 je právě možnost plánu reorganizace. Nejsou tam žádné právně stanovené podmínky týkající se lhůt. Lhůty nejsou zákonem dány. V podstatě podle Článku 11 může soud buď schválit, nebo potvrdit plán, který dokonce věřitelé ani neschválili. To znamená, že soud tzv. přehlasuje věřitelský výbor. Má tu pravomoc, má tu možnost. To znamená, že věřitelé se v tom procesu až tak neúčastní, protože mají pocit, že už nemají co ztratit. Já jsem se účastnil mnohých cest a hovořili jsme o rizicích, o dynamice rizika, která je nutná v rámci takového procesu. Věřitelé postupují velké riziko. Podívejte se na věřitele v České republice, ti postupují obrovské riziko a riziko o kterém hovořím, je riziko, které podnítí a podpoří ty zúčastněné strany aktivně v celém procesu působit. Ne vždycky se nám to podaří, protože ne vždycky budou působit a spolupracovat všichni. V rámci Článku 11 musíte mít v rámci reorganizace možnost přehlasování věřitelů. Musíte dát soudu pravomoc k tomu, aby se postaral o tu záležitost, aby vyřadil věřitele, kteří zkrátka jdou proti požadovanému záměru. A oddlužit je celá záležitost, která Vám vyčistí bilanci. Je to záležitost, která ovšem neplatí ve chvíli, kdy dojde k likvidaci. Takže je to taková báječná věc, ale v kolika případech je tento postup úspěšný? Za prvé záleží na tom jak definujete úspěch. Pokud definujete úspěch tak, že máte schválen plán reorganizace, tak ta poslední studie, stará zhruba 10 let ukazovala, že zhruba v 17 % případů podání návrhů vyústí ve schválení plánu. A trvá to zhruba 22 měsíců, než se dostaneme ke schválení toho plánu. Proč je to jenom 17 %, co těch 83 % likvidací? Protože vůbec neměly být zahájeny procesy podle tohoto článku. Já se domnívám, že podnik v tíživé situaci má dvě možnosti a dá se rozdělit do dvou kategorií. Buď je to podnik, který funguje a zbývají mu nějaké peníze poté co zaplatí své závazky; je v tíživé situaci proto, že je předlužen. V tomto případě Článek 11 funguje perfektně. Ten druhý typ společnosti, je společnost, kterou nazývám společností, která si vzala moc velké sousto. A je to společnost, která musí prodat všechno co vyrobí a stále se ji ještě nedostává peněz. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Pokud nemáte kladné cash flow, tak Vám Článek 11 nepomůže. Akorát Vás to dostane do velmi náročné a hodně peněz stojící likvidace. Když tady pan profesor hovořil o placení podle amerického práva, tak se zmínil, že to někdy může trvat deset let. Ten jediný limit, jak dlouho může trvat výplata věřitelům, je tzv. proveditelnost. Předtím, než soud potvrdí nějaký plán reorganizace, tak na základě důkazů, musí dojít k závěru, že ten úpadce je schopen provádět ty platby jak jsou uvedeny v plánu. A pokud ten úpadce řekne, že je to schopen provádět během deseti let, tak to soud schválí. Samozřejmě, že nebude spadat pod Článek 11, a po těch deset let bude činit ty splátky. Mě netrápí jak dlouho budou ty splátky trvat, ale já si to porovnávám s tím, jak by to vypadalo, kdyby ten podnik šel do likvidace. Protože pokud mohu dostat více z okamžité likvidace, než z aplikace postupu podle Článku 11, tak by mělo dojít k likvidaci. Některé společnosti jsou prostě tak zadlužené, že je tam opravdu více dluhů, než z toho můžeme dostat aktiv a v tom případě bychom neměli používat postup podle Článku 11. Soud nemůže odsouhlasit plán podle Článku 11 pokud nedospěje k závěru, že to co vlastně věřitelé dostanou v rámci plánu bude větší, než kdyby se ten podnik zlikvidoval. Takže podívejme se nyní na systémy v Německu a v Rakousku, dvou sousedů České republice, jak oni využili těchto metod a proč. V Rakousku existují dva typy reorganizace. To všechno najdete ve studii. Mají tam ausgleich a konkurs. Ausgleich může využít pouze společnost, která má velkou šanci na úspěch. Co to znamená? Je to společnost, která velmi pravděpodobně bude schopna splatit alespoň 40 % závazků, maximálně do dvou let. To je relativně vysoko nasazená laťka. Ne 20 %, ne 30 %, ale 40 % během dvou let. Pokud je možné toto na začátku prokázat, tak může dojít k reorganizaci v rámci ausgleichu. Ú úpadce je sice jmenován správce, ale v podniku funguje původní vedení, které je kontrolováno správcem. V rámci ausgleichu je potřeba projednat plán a ten musí schválit soud. To vše do jednoho roku. Těch 40 % do dvou let a schválení plánu do jednoho roku, to vlastně odpovídá dle mého názoru jakési snaze legislativou ovlivnit ekonomii. Protože někdy potřebujete dva roky, abyste to dojednali s věřiteli. Někdy vám stačí 6 měsíců, ale když dáte vlastně do té legislativy nějaký takový limit, tak pak vlastně pokud se to snaží někdo protáhnout, tak vám to celý ten proces zničí. Další postup v Rakousku je tzv. konkurs, to je prakticky likvidace, která se provádí v rámci určitého typu reorganizace. Musíte prokázat, že můžete uhradit 20 % závazků nezajištěných věřitelů. V Rakousku mají zhruba šest tisíc úpadků za rok, a z tohoto počtu tři tisíce skončí likvidací bez formálního soudního procesu. Není tam žádná podstata a zlikviduje se to bez soudního procesu Z těch zbývajících třech tisíc, zhruba 20 % je reorganizováno, buď podle ausgleichu, nebo podle konkursu, ale reorganizace může také znamenat prodej fungujícího podniku. Pokud to maximalizuje hodnotu, a všem to vyhovuje, je to v pořádku. Ve zbývajících 30 % dochází k likvidaci. Ten podnik je prostě zrušen, protože oni nejsou schopni žádným jiným způsobem to vyřešit. Co Mezinárodní konference o úpadku v ČR

se týče ausgleichu a konkursu, dle mého názoru tam existují bariéry, kdy je možné tento postup aplikovat. Jsou tam legislativní limity. Když jsem o tom hovořil s rakouskými kolegy souhlasí se mnou. Co se týče Německa, mají úpadkové právo, které mělo být opravdu bezvadné v roce 1999 a mělo být opravdu revoluční. Postup dle německého práva není zas až tak často používán, existuje tam zhruba pět let. V Americe, když jsme změnili naši úpadkovou legislativu, tak zhruba 6 – 10 let jsme měli úplně stejný problém. Neměli jsme okamžitě k dispozici pracovníky, kteří věděli co s tím, prostě chtělo to svůj čas. A teď již máme specializované kádry, které vědí co mají dělat. Máme finanční poradce, právníky a oni vědí co mají dělat, ale to je vlastně období přechodu a to samozřejmě nějakou dobu trvá. Takže v Německu se také stalo to, že zákon měl neočekávaný dopad, protože oni také vlastně v souvislosti s přijetím nového úpadkového práva zrušili určité části obchodního zákoníku, které se týkaly toho, že když chcete třeba koupit majetek podniku, tak jste odpovědni za závazky toho podniku. Což je na jedné straně dobře, ale co se pak stane? Podniky nechtějí kupovat jiné podniky, protože s majetkem koupí i dluhy. V roce 1999 zrušili toto ustanovení, takže došlo k tomu, že společnosti mohou koupit vlastně jenom tu zdravou část nějakého podniku, nechat tam tu nezdravou a není potřeba procházet tím procesem reorganizace. 29. března 2004 se objevila v německém tisku zpráva o pravděpodobně první reorganizaci podle německého práva, společnost Golschmedia Gut, což je vlastně mediální společnost. Opravdu prošla reorganizací. Také společnost Bethcook Companies prošla reorganizací. Lidé se domnívají, že nyní už začíná být trošku lepší povědomí o tomto procesu a vědí co mají dělat. Takže ještě šest základních bodů o americké reorganizaci: • Je to sjednocené federální právo. Samozřejmě jsou tam možné drobné úpravy, ale na té federální úrovni je federální zákon. • Máme zvláštní profesi, která se zabývá jenom úpadkem. Máme 351 specialistů na krizové řízení. Oni nic jiného nedělají, jenom krizové řízení. Někteří jsou lepší, někteří jsou horší, zrovna tak, jako všude jinde. • Co se týká úpadku, soudci jsou velmi odpovědní a dělají svoji práci dobře. Standardně to v Americe vypadá tak, že soudci původně pochází vlastně z právnické profese, protože oni vlastně původně jsou právníci a pak se dostanou mezi soudce. Pak máme finanční poradce, právníky apod. • Za čtvrté máme transparentní sytém, to je naprosto klíčové. Všechno musí být transparentní, lidé musí mít přístup k informacím a všechno se to musí dít v reálném čase. • Za páté systém musí předpokládat, že strany si hlídají své vlastní zájmy, protože když se obrátíte na soud, tak musíte vědět co chcete a musíte si svůj zájem sledovat. • A tím posledním bodem je, že ten systém vytváří stejné hrací pole pro všechny. Všichni mají stejná práva. 55

Záznam z diskuse Článek 11 je pro dlužníky pod kontrolou. Zmínil jste se o tom, že je potřeba mít relativně robustní zákony ve spoustě oblastí. Ať již se jedná o dohled nad příslušnou profesí, o kontrolu porušování povinností na straně statutárních orgánů. Je zkrátka potřeba mít jistotu, že můžete odvolat statutární orgány pokud se nechovají správně. Je to životaschopné řešení v českém prostředí? Mělo by to být zváženo při přípravě nového zákona v ČR? Já jsem tady pouze na návštěvě a neznám zdejší kulturu. A nesnažím se tady tvrdit, že znám tu dynamiku, ale předpokládám, že ano. Určitě zde bude nějaké přechodné období k robustní tržní ekonomice a v tom mezidobí, bez ohledu jak ten vztah vypadá teď, se dostanete do té fáze a do těch statutárních orgánů se dostanou lidé, kteří to budou dělat správně. Samozřejmě, co se týče té oblasti, kdy soud může odvolat příslušné statutární orgány úpadce apod., myslím si, že by to mělo být průchodné a dle mého názoru je to ta nejsprávnější věc, kterou tady můžete udělat. Jménem anglických kolegů bych uvedl, že v Anglii máme sanační principy a nucenou správu podle zákona z roku 1986. Máme to tam trochu jinak než v Americe, ale u nás to tak jak to máme funguje. Možná, že to nefunguje v Německu a Rakousku, ale ve Velké Británii to už desítky let funguje. Máme spoustu zkušeností s provozováním nucené správy v Anglii. Lze obdivovat, jak vlastně tato oblast v Americe funguje. Myslím si, že naši soudci by se od nich měli učit. Určitě bychom měli fandit tomu modelu prioritního financování. Největší problém s Článkem 11 je, že to stojí moc peněz. A to je ten největší problém. A je to určitě důsledek takovéhoto modelu. Takovýto model musí obsahovat i kontrolu nad plněním tohoto modelu. A to samozřejmě všechno společnost stojí spoustu peněz, může jí to až zabíjet. Zejména se to týká určitých podniků, kdy vlastně v rámci reorganizace dojde k omezení činnosti podniku. Pokud ve finále dojde k prodeji podniku, pak to lze udělat za mnohem méně peněz, než dříve projdete tou reorganizací. To je velmi spravedlivá charakteristika. Americký Článek 11 je opravdu velmi náročný na profesionály a je to velmi drahé. Třeba celkové náklady na právní zástupce v případě ENRONu budou 800 mil. USD. Ty dluhy jsou zhruba 60-70 mld. USD. Takže když si to porovnáme, opravdu je ten proces drahý. Pokud jde o ten druhý podnik, nakonec došlo k likvidaci a prodeji. Já jsem se zmiňoval o tom, že 83 % žádostí o prohlášení konkursu a o ten Článek 11 skončí likvidací. A proto jsem se zmiňoval o tom, že když ten podnik není připraven na reorganizaci, musí dojít k likvidaci. Pokud ale vůbec nemáte systém na reorganizaci, tak každý podnik skončí v likvidaci. Takže můžeme na jednu stranu říkat, že je to drahé, ale je to o tom, že ty peníze, které si profesionálové podle Článku 11 vydělají je třeba vnímat pozitivně. Většina akvizic, které probíhají ve Spojených Státech, vyplývá z činnosti podle Článku 11, v důsledku žádosti o vyhlášení konkursu.

56

Jenom stručně, v případě zmíněného podniku bylo od počátku jasné, že dojde k prodeji. Jde mi o to, že co se týče těch vysokých nákladů, je zde ještě další věc – vzájemná konkurence těch jednotlivých partnerů toho procesu. A to může celý proces trochu narušovat. Je potřeba mít na paměti, že americký právní systém je subjektivní, trochu odlišný od jiných právních systémů. Velkou roli v něm hrají jednotlivé volební obvody, politici mají své hlasy a jim jde o celý ten proces. Moje zkušenost ze Spojených Států za posledních 3-5 let je taková, že soudy jsou stále více aktivní při posuzování odměn těch profesionálních pracovníků. Máte pravdu v tom, že celý ten proces se může velice prodražit. Poznámka: JUDr. Zetocha nám popsal konkurs v ideální podobě, tak jak by měl vypadat a k čemu by to naše úpadkové právo mělo směřovat. Lze shrnout, že v ČR většina těch podniků takto zpeněžována není. Potom je potřeba i vzít tu normu, která se připravuje a neplácat se po ramenech s tím, že ta norma je dobrá, ale jak nakousla paní prezidentka Veselá, tak před se jenom ta česká kotlina má určitá specifika a v těch některých českých hlavách se velmi dobře umí vymýšlet, který ten paragraf, jak je kulatý obejít tak, aby věřitel byl co nejvíce zkrácen. My samozřejmě nabízíme našim americkým a britským kolegům, aby přijeli do Brna podívat se do jednoho bývalého strojařského zbrojního gigantu. Možná by to stálo za úvahu napsat o tom i nějakou knihu, pojednání. Možná, že jste s těmito problémy z médii seznámeni. Důležité je vyvození té osobní odpovědnosti bývalých statutárních orgánů, protože není možné, aby jedni a tytéž lidé byli ve 40, 50 až 60 společnostech a stále se objevovali v dalších, nových a aby takto docházelo k majetkovým škodám. Správce konkursní podstaty musí mít zájem na tom, aby ten zákon byl co nejvíce efektivní. Více než 50 % konkursních správců přichází do konkursu, kde není žádny majetek a nabízí se logická otázka. Copak ten podnikatel nevytvořil žádné majetkové hodnoty, které by bylo potřeba zpeněžovat ? Čili tady je hlavně potřeba, dát důraz na to, aby ty majetkové hodnoty byly dohledány a byly dohledávány efektivně. My nemůžeme prodat podnik, když máme 10 nebo 15 vylučovacích žalob a budeme 3, 4 roky čekat na jejich výsledek. I to provázání a to je možná i směrem k panu profesorovi Zoulíkovi, s ostatními zákony, proto že jestliže zde se třeba jedná o zbrojní výrobu, tak narážíme na speciální ustanovení zákona o zbraních a střelivu, kdy zbrojní licence na výrobu zanikají prohlášením konkursu a potom tam následuje 30 až 40 denní lhůta, kdy subjekt nemá licenci a nemůže vyrábět. Ale co s těma zaměstnanci. Jestliže je propustíte, nikdy to už nedáte dohromady. A to jenom snad jeden příklad za všechny. Tak že to je jenom takový malý příspěvek tady k této diskusi, možná, že by se to mělo trošičku otevřít i tímto směrem a ta otázka osobní zodpovědnosti, je její potřeba otevřít i v té rovině trestně právní protože za těch 10 let je možné konstatovat, že ta preventivní funkce trestního práva selhala a možná trošičku té represe by neškodilo.


Soud může v USA určit, aby někdo půjčil peníze, tedy nějaká banka podniku v úpadku. Můžete tuto myšlenku rozvést, jak to funguje? Soud může donutit banku nebo nějaký státní orgán, jako je například Konsolidační agentura, aby skutečně vložil peníze do takového podniku? Hovořil jsem o tom, že v rámci financování může soud nařídit proti vůli vypůjčitele půjčit peníze úpadci. Ale zjistíte, že ve Spojených Státech jsou určitá pravidla, která se vztahují na skupiny investorů, na skupiny finančních institucí, které půjčují právě takovýmto subjektům. Tito právníci zařizují takovéto výpůjčky. Soud nemůže někomu, kdo nechce půjčit peníze, takovou věc nařídit. Ale může mu dát prvořadé postavení a tím ho zvýhodnit a motivovat k tomu, aby peníze půjčil. Nemůže ani státní organizaci, Konsolidační agentuře ani nikomu nařídit, aby poskytl takovou půjčku proti své vůli. Nicméně může jeho postavení natolik zvýhodnit, že se k tomu ten subjekt odhodlá. Článek 11 se může vztahovat pouze na podniky od nějaké velikosti. Zajímalo by mně, jestli lze použit nějakou praktickou hranici, buď na počet zaměstnanců, nebo na výši obratu pod kterou už tento postup nemá efekt. Pokud jde o tu první otázku týkající se Článku 11 – jestli by tam mohl být stanoven určitý limit co se týče např. 200 tis. Kč hrubých výnosů ročně nebo pod., určitě bychom takový limit stanovit mohli. Ve Spojených Státech, podíváte-li se na těch 1400 případů, to nebyly všechny podniky velikosti ENRON. ENRON byl výjimka, zbytek byly malé firmy, firmy střední velikosti. Měly nějaký majetek, ale nebyly to ohromné korporace. A stejně se u nich uplatňoval článek 11, protože nechtěly zvyšovat a navyšovat svůj dluh. Takto to funguje. Pokud si do zákona stanovíte limity, určitá omezení, to má v sobě trochu nebezpečí. Zákon přestane být pružný. Máte-li firmu, která nemá žádné jmění, jak už tady bylo řečeno 50% případů v ČR je takových, v Americe by se asi v takovém případě neuplatňoval Článek 11. A jak říkal můj kolega z Velké Británie, celý ten proces není levný. Pokud nemáte žádné jmění, tak jak to zaplatíte? Jak zaplatíte ty, kdo bude provádět reorganizaci? Nebude na výplatu těchto lidí. 50 % všech případů úpadku by asi nepřicházelo do úvahy pokud jde o aplikaci Článku 11. Nemělo by význam něco takového řešit


Jaké nároky mohou uplatnit zaměstnanci tohoto podniku v případě použití Článku 11, protože samozřejmě často reorganizace předpokládá nezbytnost propouštění zaměstnanců a nároky propouštění zaměstnanců jak v Německu tak v ČR jsou velmi značné a potom tu ekonomiku podniku silně zatíží hned v počátku? Zaměstnanci mají přednostní pohledávky do určité míry, do určité výše mzdy. Asi tak 5000 USD na osobu, to je limit. Ještě než jsou vyplaceni nezajištění věřitelé tak jsou vyplaceni zaměstnanci. Předtím, než proběhne reorganizace. Ten plán obsahuje už tento institut přednostních pohledávek. To jsou záležitosti, které se proplácejí za tři roky předtím než byl prohlášen konkurs. Ale pokud společnost dluží více než limit, potom se to řeší v občansko-právním řízení u soudu. Takto funguje americké právo. Když je ten proces přípravy reorganizace tak finančně nákladní a náhodou je schválen a pak se nepovede, kdo zaplatí ty dluhy ? Ve Spojených Státech, byl-li plán odsouhlasen soudem a rok poté stále společnost není schopna splatit své dluhy, nesplacené dluhy většinou jdou v ten moment do likvidace. Jakmile nastane likvidace, potom se dluhy řeší v rámci likvidace jako kdyby se likvidace zahájila ihned na začátku a vůbec žádná reorganizace neprobíhala. Tam je schválený plán, např. máte 100 USD dluh a 50 USD zbylo po oddlužení, to je určité porušení podmínek plánu a těch 50 USD je třeba dořešit a splatit později. Většinou se stane, že to splaceno potom už není. Administrativní náklady jsou zaplaceny přednostně. V rámci plánu reorganizace je to ustanoveno, tyto náklady jsou vypláceny průběžně všem odborníkům. Odborníci se musí starat o to, aby jim bylo placeno včas a řádně. To je jejich starost. Jak to bude u nás ? Pokud jde o naši navrhovanou úpravu tak se příliš neliší. Existují i v reorganizaci pohledávky, které můžeme označit jako pohledávky za majetkovou podstatou. To znamená, že tyto pohledávky se uspokojují přednostně. Nejde tady jenom za konkursní podstatou, ale i za majetkovou podstatou. V případě, že náklady reorganizace překročí možnost jejich řešení v rámci této reorganizace, bude i u nás tedy možné aby, reorganizace přešla do konkursu. Tam by to bylo řešeno konkursním způsobem.

57

Správce konkursní podstaty; úloha v konkursním řízení, postavení, jmenování; kvalifikační požadavky JUDr. Eva Dundáčková Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, vážení hosté, i přes vyhraněnost tématu dnešní konference, zaměřené na úpadek v České republice, chci hovořit o správci konkursní podstaty, ale především o jeho úloze v konkursním řízení, jeho postavení a požadavcích na kvalifikaci. Dovolte mi, abych se stručně vrátila k některým zamyšlením, do června roku 2001, kdy jsem na půdě Parlamentu řídila seminář s názvem „Rekodifikace úpadkového práva v České republice.“ Jednak jsem potěšena, že opět po delší době kolem sebe vidím známé tváře odborníků na úpadkové právo, a dovolte mi, abych použila výroku exministra spravedlnosti JUDr. Jaroslava Bureše „milovníky úpadkového práva.“ Z druhé strany již tak potěšena nejsem, neboť uplynula poměrně dlouhá doba a zákon o úpadku a způsobech jeho řešení je stále ve fázi příprav. Vím, že se jedná o mimořádně náročný zákon, který určitý čas na přípravu vyžaduje, a při jehož tvorbě je potřeba široké znalosti zákonů ostatních „západních“ zemí. Rovněž vstup naší republiky 1. května 2004 do Evropské unie nás svými směrnicemi a Nařízeními Rady ES určitým způsobem motivují. Nejedná se, jak je někdy zobecňováno, o nový úpadkový zákon. Mějme na paměti, že se jedná o úplnou rekodifikaci úpadkového práva a způsobů jeho řešení. Postavení správce konkurzní podstaty je v současné době v ZKV velice striktně a zjednodušeně upraveno v § 8 a 9. Všeobecně si správci stěžují, že nemají k dispozici účinné nástroje k zajištění (vynucení) součinnosti dlužníka i věřitelů, že musí vykonávat řadu vysoce administrativně náročných činností, které zbytečně prodlužují dobu trvání konkursů. Rovněž považuji za problematické, že ve vazbě na některé oblasti práva (např. v daňové oblasti), není jejich postavení vymezeno s dostatečnou přesností. Odborná způsobilost správců je do značné míry determinována a velmi úzce souvisí s nedostatečně definovanými kvalifikačními a odbornými požadavky na výkon funkce správce, se systémem výběru a hodnocení činnosti správců. Lze říci a praxe to potvrdila, že jsou správci vybíráni v podstatě náhodným způsobem, při jejich výběru a jmenování často hrají roli osobní kontakty a vazby na soudce příslušných konkursních soudů a další nahodilé nesystémové faktory. Je pochopitelné, že vše podléhá vývoji, který mění i charakter naší ekonomiky. Do konkursu vstupují velké podniky s významnými dopady do sociální a ekonomické situace v regionech. To všechno klade nové a vyšší nároky na kvalifikaci správců. Pokud na tuto situaci nezareagujeme, budeme dále hovořit o kolísavé úrovni a velkých rozdílech mezi odbornou a managerskou vybaveností jednotlivých správců. 58

Hlavním problémem je absence monitorování a dohled nad kroky konkursních správců (a dalších účastníků). Větší práva a účast věřitelů a role věřitelského výboru by měla vést k lepší kontrole a rovnováze systému, protože v mnoha případech nemají věřitelé dostatek prostředků a motivace tuto roli převzít, když neexistuje zavedený a důvěryhodný rámec pro nápravu zneužití. Kromě obecných požadavků na správce a rozhodnutí soudu neexistuje žádný regulační rámec pro jmenování účastníků řízení, jako např. správců, likvidátorů nebo specialistů na platební neschopnost. V nedávné minulosti mohli správci fungovat pouze jako fyzické osoby, vybírané ze seznamu správců, které vedly příslušné soudy. V tomto seznamu figurovalo cca 5 000 jmen, včetně správců bez právního, účetního, ekonomického či managerského vzdělání. Někteří z nich ztratili práci a stali se správci jen proto, aby měli „nějaké zaměstnání“. Správci nemusí mít licenci, nemusejí splňovat registrační kritéria, není nad nimi vykonáván dohled (mimo dohled soudu nad jednotlivými případy). Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR sice existuje, ale členství je dobrovolné. Má sice zpracován Disciplinární řád a Etický kodex, ale znovu připomínám, že je jen občanským sdružením. Komora byla uznána a asociována INSOL International, mezinárodní organizací sdružující komory z celého světa, jako největší asociace specialistů pro platební neschopnost. Nezdá se však, že by Komora měla velký vliv na postupy a tvorbu kritérií pro regulaci specialistů. Tyto principy nejsou významně dodrženy ani v ZKV, a ani v praxi. Někteří specialisté a pověřené osoby pracovali velice dobře, víceméně tato kritéria splňují. To však neplatí pro mnoho jiných. Základním problémem je nedostatečný systém regulace a monitorování, který by zajišťoval stejné standardy pro pověřené osoby. § 8 ZKV upravuje kritéria pro správce a jejich jmenování, povinnosti a odměny. Již jen pro úplnost připomenu velice zjednodušený způsob výběru správce, který je vybírán ze seznamu správců, vedeného soudem, kterému konkurs připadl. Správce musí být bezúhonná osoba, způsobilá k právním úkonům a s přiměřenou odbornou způsobilostí. Může se jednat o fyzickou osobu nebo v.o.s., která musí jmenovat společníka pro výkon této funkce. V nově připravovaném paragrafovém znění návrhu zákona o správci a Komoře správců České republiky a o změně dalších zákonů, je této problematice věnována daleko větší pozornost. Úmyslně zmiňuji tuto tezi (rozpracovanou tezi správce) o které se vede diskuse, zda bude součástí paragrafového znění zákona o úpadku, nebo bude pojata jako samostatný návrh zákona. Zvláštností této konference, a tím co ji činí výjimečnou, je bezpochyby srovnání jednotlivých témat či Mezinárodní konference o úpadku v ČR

problémových okruhů chcete-li s jejich úpravou ve Spojených státech amerických, Anglii a dalších státech Evropy. To nás staví před zcela jedinečnou příležitost, která bude-li správně uchopená může otevřít našemu úpadkovému právu, já v to pevně věřím, zcela nové obzory. Velmi bych si to věřte, přála. V závěru svého vystoupení bych chtěla znovu upozornit na mimořádný význam funkce správce konkursní podstaty. Správci konkursní podstaty v součinnosti s konkursním soudcem mohou velice zásadně rozhodovat o průběhu řízení. Každé jedno řízení má dopad nejen na činnost jednotlivých společností, akciovek, družstev, apod., ale na tom konci v celém spektru součtů má i zásadní dopad do ekonomiky tohoto státu. Jen pro ilustraci uvedu, že v letech 1997 až 2001 bylo podle shromážděných informací prohlášeno v České republice celkem 10 741 konkursů. Tento údaj se týká všech prohlášených konkursů, nejen konkursů podniků, ale i fyzických osob – podnikatelů. Nemluvě o hmatatelném úbytku „hmotných“ výrobků a služeb, tak prohlášení konkursu v tomto období zasáhlo celkem 140 927 pracovních míst.

Výše uvedená čísla bez komentáře velice jasně vypovídají o přímé či nepřímé možnosti správce ovlivnit svojí prací nejen průběh jednoho konkursu, ale současně významně i celkovou ekonomiku státu. Myslím si, že je proto nutno věnovat postavení správce v nově připravované rekodifikaci úpadkového práva a způsobech jeho řešení daleko větší pozornost. Rozpracované tezi správce, jak jsem průběžně informována, je věnována již od roku 2000 mimořádná pozornost členem rekodifikační komise Ministerstva spravedlnosti ČR, panem Ing. Erichem Deutschem, exprezidentem a členem představenstva Komory specialistů pro krizové řízení a insolvenci v ČR. Požádala jsem jej proto o doplnění mého vystoupení o základní informaci o současném stavu prací na návrhu paragrafového znění zákona o správcích a Komoře správců České republiky (zákon o správcích) a o změně dalších zákonů, specificky potom k postavení správce, jmenování a kvalifikačním požadavkům. Tímto mu předávám slovo.

Správce a jeho zaštítění profesní organizací Ing. Erich Deutsch Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté, děkuji za uvedení mého příspěvku paní poslankyní JUDr. Dundáčkovou. Ve svém příspěvku chci rámcově přiblížit základní filosofii rozpracování teze správce a jeho zaštítění profesní organizací, komorou v kontextu návrhu připravovaného paragrafového znění zákona o správcích a Komoře správců České republiky a o změně dalších zákonů. Věcný záměr zákona o úpadku a způsobech jeho řešení byl schválen vládou 3. října 2001. Na základě schváleného věcného záměru zákona komise MS ČR pro rekodifikaci úpadkového práva zahájila práce na rozpracování jednotlivých tezí. Již v průběhu projednávání jednotlivých tezí návrhu zákona o úpadku vyplynulo, že budoucí zákon o úpadku bude velmi komplexní a rozsáhlý (kodex řádově o stovkách §§) a komise proto rozhodla, že téma správců konkursních podstat a jejich profesionalizace bude zpracováno ve formě samostatného návrhu zákona o správcích a Komoře správců České republiky a o změně znění dalších zákonů (dále jen „zákon o správcích“), který by přímo navazoval na samotný zákon o úpadku s tím, že alternativně se bude uvažovat i o zapracování této materie přímo do textu zákona o úpadku. Zástupce ČAK byl jedním z členů užšího pracovního kolektivu zpracovatelů návrhu zákona o správci, když předtím sám rámcově, formou návrhu, rozpracoval jednotlivá ustanovení. Na základě předchozího návrhu rozpracované teze správce a následného připomínkování, včetně nových poznatků, ale především striktního požadavku na dodrMezinárodní konference o úpadku v ČR

žení původního schváleného věcného záměru vlády ČR, bylo provedeno přehodnocení paragrafového znění zákona o správcích. V současné době je věcný záměr zákona o úpadku v tomto směru prozatím nenaplněn a legislativní práce v rámci Komise MS ČR znovu probíhají pod vedením prof. Zoulíka. Nová koncepce postavení správce konkursní podstaty a řešení formy jeho profesionalizace by měla vycházet nejen z dosavadních zkušeností a znalostí, ale měla by navazovat i na novou koncepci rekodifikace - nového zákona o úpadku. Je faktem, že k velkým nedostatkům platné právní úpravy současného konkursního práva (zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcí vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání) patří mj. rovněž: a) neexistující právní úprava jednotného systému vzdělávání správců, který by zabezpečil minimální odborný a metodický standard osob zapsaných v seznamech správců, b) nedostatečná právní úprava minimálních kvalifikace a úrovně všeobecných a odborných znalostí a dalších podmínek nezbytných pro zápis do seznamu správců a pro výkon funkce správce, c) absence právní úpravy správněprávní (kárné) odpovědnosti správců, procesní úpravy kárného řízení a promítnutí odpovědnosti za porušení zákona správcem do jeho postavení majetkového a institucionálního (kárná opatření), nejen s účinkem pro 59

jedno konkursní řízení, ale s důsledky pro činnost konkrétního správce v oblasti konkursu a vyrovnání jako takové, d) chybějící právní úprava jednotného seznamu správců, kdy stávající systém vedení seznamů v rámci obvodů jednotlivých krajských soudů je chaotický a nepřehledný; to nahrává zneužívání a obcházení zákona o konkursu a vyrovnání, vyhýbání se odpovědnosti za porušení zákona a důsledkem je duplicita (multiplicita) zápisů jedné osoby jako správce ve dvou a více seznamech, e) torzovitá a nedostatečná institucionální úprava systému organizace těch, kteří působí v rámci konkursního a vyrovnacího řízení, tj. správců konkursních podstat, vyrovnacích správců, zvláštních správců příp. předběžných správců (dále jen „správci“), která souvisí s výše uvedenými problémy a je s nimi vzájemně podmíněna. Otázka odborné způsobilosti správců je do značné míry determinována a velmi úzce souvisí s celkovým systémem výběru, požadavky na kvalifikaci a odbornou úroveň správce jako takové, jakož i s nedostatečně řešenou odpovědností a neexistujícím systémem sankcí vůči správcům porušujícím právní úpravu nebo postup s odbornou péčí. S tím velmi úzce souvisí i kolísavá úroveň a velké rozdíly mezi odbornou a manažerskou vybaveností jednotlivých správců. Uvedené problémy jsou přitom systémového charakteru a vyplývají ze současného systému organizace a výběru správců a celkově i ze způsobu jejich zápisu a jmenování do funkce v jednotlivých řízeních. Z trendů moderního konkursního práva vyplývá, a to nejen v rámci České republiky ale celosvětově, že právní úprava konkursního práva se bude ubírat směrem k větší komplexnosti a rozsahu (ve formě podstatného rozšíření právní materie oproti současné situaci z hlediska množství právních norem), ale i větší komplikovanosti a náročnosti právní úpravy a aplikace úpadkového práva v souvislosti se zavedením a rozvojem dalších forem řešení krizových situací (úpadku). Příkladem tohoto předpokládaného budoucího vývoje může být rozvoj úpadkového práva v posledních 15 letech v USA. Spolu s tím by mělo jít i zvyšování kvalifikace správců a jejich celková profesionalizace. Tomu však současný nevyhovující (neexistující) systém organizace správců a právní úprava vůbec neodpovídá a takový vývoj ani neumožňuje. Proto s vlastní právní úpravou procesu konkursního a vyrovnacího řízení velmi úzce souvisí a jeho kvalitu podmiňuje i kvalita právní úpravy způsobu, forem a metod organizace správců podstaty, kontrola dodržování zákonných povinností a minimálního standardu majetkové odpovědnosti a povinného pojištění z odpovědnosti správce za škodu (problematika tzv. profesionalizace správců podstat). Současný stav, jak konstatovala i Legislativní rada vlády České republiky, je neúnosný a žádá si konečné, ale především věcné, řešení. V současné právní úpravě je správcům a jejich postavení věnována pouze torzovitá a kusá právní úprava více či méně doplněná prováděcí vyhláškou (§ 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, vyhláška č. 476/1991 Sb.). V praxi konkursního (a v budoucnu 60

obecně insolvenčního) řízení a při jeho aplikaci soudy však v současné právní úpravě existuje řada nejasností a nedořešených otázek týkajících se správců, jejich postavení, povinností souvisejících s výkonem jejich funkce v konkursním a vyrovnacím řízení, organizací jejich vzdělávání a zvyšování kvalifikace resp. sankcí za hrubé či opakované porušování zákona atd. Jediným systémovým a vhodným institucionálním řešením výše nastíněných problémů se proto v konkursní praxi jeví zavedení profesionalizace správců podstat a jejich organizace ve veřejnoprávní profesní komoře zřízené zvláštním zákonem. Profesní komora by vykonávala zájmovou samosprávu (delegace výkonu veřejné moci) v dané oblasti po vzoru ostatních právních profesí resp. profesí s právem úzce souvisejících, jako je tomu např. u advokátů při výkonu právních služeb (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii ve znění pozdějších předpisů) nebo u auditorů (zákon ČNR č. 524/92 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky). Doktrinální argument, že správce konkursní podstaty není profesí ale výkonem funkce, a proto nelze osoby zapsané do seznamu správců podstaty sdružovat ve veřejnoprávní profesní komoře ze zákona, neobstojí. Ve veřejnoprávní profesní komoře zřízené zákonem je sdružena řada jiných skupin osob specializovaných na určité činnosti, jejichž podnikání nemá živnostenský charakter, ale má charakter „svobodného povolání“. Za všechny lze jmenovat například soudní exekutory, kteří jsou povinně sdruženi v Exekutorské komoře ČR zřízené zákonem č. 120/2001 Sb. V jejichž případě se jedná typicky o výkon funkce a svojí povahou se blíží nejvíce výkonu funkce správce konkursní podstaty. Lze ale jmenovat i další případy, například daňové poradce, a další. Smyslem navrhovaného systému pro správce konkursní podstaty není pouhé provádění administrativní agendy, ale především vytvoření institucionální základny pro zavedení systému profesního a odborného vzdělávání správců, zvyšování jejich kvalifikace a zajištění dalšího vzdělávání a profesionální průpravy správců, vedení a pravidelná aktualizace jednotného systému správců a rovněž systém přísné disciplinární odpovědnosti – kárného řízení. Nová právní úprava, která hodlá seriozně řešit shora uvedené problémy, by proto m.j. jako institucionální základ, měla zřídit veřejnoprávní samosprávnou profesní komoru, sdružující všechny správce podstat - Komory správců České republiky (dále jen „Komora“). V návaznosti na to, by spolu se statusovou částí měla být součástí zákona o správcích úprava kárné odpovědnosti správců podstat a kárného řízení, prováděného Komorou na návrh kárného žalobce (ministr spravedlnosti, předseda kontrolní rady a předseda krajského konkursního soudu). Jedná se tedy o zavedení standardního způsobu řešení. Je důležité zdůraznit, že zákon o správcích by měl být koncipován tak, aby byl kompatibilní nejen se stávajícím zákonem o konkursu a vyrovnání ale i s připravovanou rekodifikací konkursního práva – zákonem o úpadku, aby právní úpravu konkursního a vyrovnacího řízení doplňoval o statusovou, organizační a kárnou organizaci správců. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Dále je nutné zdůraznit, že nová právní úprava by neřešila samotnou procesní činnost správců, která je upravena v zákoně o konkursu a vyrovnání případně bude předmětem právní úpravy v novém zákonu o úpadku. Na tuto procesní úpravu by však navazovala a ji doplnila. Zákon o správcích by měl akcentovat i závěry judikatury Ústavního soudu o postavení správce jako veřejného orgánu. Mezi základní pozitivní dopady navrženého řešení by zcela jistě patřilo odbřemenění soudů od administrativy spojené s vedením seznamu správců, jejich zápisy, vyškrtáváním apod. a možnost, aby se soudy soustředily na neustále narůstající spornou agendu. Dalším významným aspektem by byl i princip samofinancování, na kterém by Komora byla ekonomicky založena (z příspěvků členů), který by ulehčil i výdajům ze státního rozpočtu na uvedenou oblast. Návrh zákona o správcích by mohl dále upravovat právní úpravu jednotný seznam správců vedený Komorou, který by měl charakter veřejného seznamu a právní úpravu vedení centrálního/jednotného seznamu správců Komorou (v elektronické formě), podmínky pro zápisy do seznamu a vyškrtnutí z tohoto seznamu, způsob výkonu činnosti správce. Základním principem, na kterém by navržená právní úprava měla stát, je zachování stávajících podmínek pro vstup do profese správců podstat, tj. automatický zápis osob, které jsou ke dni účinnosti zákona zapsány v seznamech správců konkursních podstat vedených jednotlivými krajskými soudy podle dosavadních právních předpisů, do seznamu správců podle navrženého zákona, včetně advokátů a notářů (tzv. seznamy „A“) a jiných vhodných osob (tzv. seznamy „B“). U nově zapisovaných osob do seznamu správců by bylo vyžadováno absolvování základního vzdělávacího kursu organizovaného Komorou v rámci jednotného systému vzdělávání správců a složení odborné zkoušky správce, kterou by metodicky, odborně a organizačně zajišťovala Komora ve spolupráci s členy zkušebních komisí jmenovaných ministrem spravedlnosti. Tato navržená úprava by tak zajišťovala volnost a rovnost pro vstup do odvětví, tj. pro zápis do seznamu správců podstat tím, že by vytvářela standardní, jednotné a pro všechny stejné podmínky, aby se tak zabránilo „cechovnictví“ a tendencím k monopolizaci; a to i právními prostředky (možnost podat žalobu). Osoby, které by měly zájem se stát správcem v budoucnu po nabytí účinnosti zákona o správcích, by jako jednu z podmínek pro zápis do seznamu správců musely složit odbornou zkoušku, na kterou by navazovalo další vzdělávání v rámci Komorou organizovaného a zajišťovaného jednotného systému vzdělávání správců. Po splnění podmínek pro zápis do seznamu správců by uchazečům vznikl nárok na zápis do seznamu. Zápis do seznamu, resp. vyškrtnutí ze seznamu správců, by obdobně jako je tomu např. u advokátů mělo konstitutivní účinky, zápisem do seznamu by se uchazeč stával správ-


cem a nabýval by právo být ustaven či zvolen do funkce správce (za podmínek upravených zákonem o konkursu a vyrovnání), vyškrtnutím ze seznamu by tohoto práva pozbýval. Zákon by musel obsahovat standardní opravné mechanismy před nezákonným rozhodnutím nebo před nečinností (žaloba). Zákon by zároveň musel stanovit kvalifikační a odborná kritéria a další podmínky pro zápis do seznamu správců a vymezovat skutečnosti, které jsou důvodem pro vyškrtnutí ze seznamu. Výkon funkce správce, stejně jako nyní, by byl vykonáván mimo režim živnostenského zákona, na základě zvláštního zákona –zákona o správcích. První předložená verze návrhu zákona o správcích byla připomínkovaná ČAK dne 31. ledna 2003. Připomínky byly potom následně a bezprostředně během měsíce projednány na ČAK za účasti předsedy komise MS ČR JUDr. Zdeňka Krčmáře, zástupců ČAK a zástupců KSKŘI v ČR dne 7. února 2003. Došlo ke zpracování kompromisního řešení, které požadovali zástupci ČAK. Ve vztahu k advokátům se pak v zásadě nabízí dvě možná řešení: 1. advokát by byl ve stejném režimu jako ostatní správci podstaty, tedy včetně povinného členství v Komoře správců; musela by být rovněž upravena slučitelnost výkonu advokacie a výkonu činnosti správce, jakož i slučitelnost členství v obou komorách, tj. jak v ČAK tak i v Komoře správců. Toto řešení by nastavilo jednotné podmínky pro výkon funkce správce a bylo by systémově nediskriminační vůči ostatním správcům podstat nezapsaným do seznamu advokátů. 2. advokát by byl zcela vyňat z režimu zákona o správcích a zůstala by tak v zásadě zachována stávající právní úprava i praxe, kdy advokát by podléhal kárné pravomoci ČAK, nebyl by členem Komory správců atd; zde by bylo nutno upravit i navazující otázky, jako je např. zápis advokátů do jednotného seznamu správců vedeného Komorou správců, atd. I když tuto formu nepovažuji za systémovou, lze o ně v rámci možného kompromisního řešení rovněž diskutovat. Je zcela logické, že pohledů a názorů, ale i koncepcí, může být více. Lze parafrázovat, že „co odborník, to minimálně jeden názor“. Řešení vyústilo v teze o nikoli klasickém komorovém systému. Návrh výše uvedené koncepce však byl dlouho promýšlen a zpracováván na základě široké diskuse a za účasti a přispění řady odborníků i praktiků z oblasti konkursního práva. Je postaven na standardním způsobu řešení. Věřím osobně, ale i mnoho mých kolegů, že navržená koncepce představuje reálný a hmatatelný způsob řešení řady současných problémů. Zákon o správcích postavený na této variantě by tak mohl přispět k celkové nápravě současné tristní situace v konkursní praxi.

61

Postavení správce, úloha věřitelů při výběru správce, systém hodnocení a kárná odpovědnost v Anglii Desmond Flynn KRÁTKÝ HISTORICKÝ EXKURZ • skandály v 19. století • majetek promrhán „při projednávání ekvitním soudem“ • Charles Dickens

• • •

A JEŠTĚ TROCHU HISTORIE! • zákon o konkursu z roku 1883 – oficiální správci konkursní podstaty • úloha vyšetřovatele ve veřejném zájmu, jakož i úloha správce/likvidátora

Poznámky z vystoupení

A ZNOVU HISTORIE! 1883 AŽ 1986 • zákon o konkursu z roku 1914; zákon o platební neschopnosti z roku 1976 • kolem roku 1950 jsou již všichni oficiální správci konkursní podstaty státními zaměstnanci Ministerstva obchodu a průmyslu • oficiální správci konkursní podstaty a jejich asistenti jsou rovněž úředníky soudu • všechny případy konkursu a zrušení společností řeší soud a předjednává oficiální správce konkursní podstaty ZÁKON O PLATEBNÍ NESCHOPNOSTI Z ROKU 1986 • rozsáhlá reforma úpadkové legislativy • zavedeny nové postupy: dobrovolné vyrovnání, nucená správa • profesionalizace práce v oblasti úpadku TYPY ÚPADKU SPOLEČNOSTÍ • správa zástavním věřitelem • nucená správa • dobrovolná likvidace věřiteli • povinná likvidace • návrh podniku na dobrovolné vyrovnání TYPY ÚPADKU JEDNOTLIVCŮ (FYZICKÝCH OSOB) • návrh jednotlivce (FO) na dobrovolné vyrovnání • konkursní řízení KDO TO PLATÍ? • věřitelé! (vždy) • dlužník (zřídka) • stát (od 1. dubna 2004) KONTROLA ZE STRANY VĚŘITELŮ • žádná v případech, kdy případ řeší oficiální správce konkursní podstaty • věřitelé se sejdou a jmenují likvidátora v případě dobrovolné likvidace věřiteli a v případě povinné likvidace • soud, jednatelé/členové představenstva společnosti nebo držitel „pohyblivé“ zástavy mohou jmenovat správce • věřitelé se mohou sejít a jmenovat zástupce v případě konkursu • výbor věřitelů může být vytvořen v případě konkursu a dobrovolné likvidace věřiteli • a v případech povinné likvidace a konkursu, kdy je oficiální správce konkursní podstaty nahrazen likvidátorem/ správcem • hlas věřitelů o poplatcích specialistů pro krizové řízení ODBORNÝ DOHLED • každý dotčený orgán musí zavést systém pravidelného dohledu nad specialisty pro krizové řízení • dohled ICAEW a IPA (Sdružení specialistů pro krizové

62

řízení) provádí společné oddělení pro dohled nad úpadky společné standardy poplatky – Ferrisův výbor stát systematicky nesleduje poplatky – ale každý dotčený orgán podléhá kontrole Insolvency Service (služba pro dohled nad úpadky)

Na rozdíl od svých kolegů z Velké Británie, kteří jsou ze soukromého sektoru – právníci, účetní, já jsem státní zaměstnanec, pracuji pro britskou vládu na Ministerstvu průmyslu a obchodu a mám na starosti mj. vedení naší služby pro krizové řízení. Zároveň poskytuji poradenství příslušným ministrům pro oblast krizového řízení. Já se svými kolegy jsem byl odpovědný za návrh nedávné legislativy kladoucí si za cíl reformovat insolvenční právo ve Velké Británii. Ty zákony vešly v platnost v roce 2002. Chtěl bych hovořit zejména o úloze správce a likvidátora v rámci konkursního řízení ve Velké Británii, ale obávám se, že Vám nejdříve budu muset dát takovou maličkou exkursi do historie, aby jste pochopili proč jsme tam, kde jsme. Bohužel se budeme pohybovat různými stoletími, ale když tak učiním, tak mám pro Vás připraven takový krátký příběh, na kterém Vám chci vysvětlit, že trvá určitou dobu, než se projeví změny zákona v činnosti institucí, než vlastně dojde k plné účinnosti. Američtí turisté, manžel s manželkou, viděli krásný zelený trávník před jedním soudem v Anglii. Ten trávník byl opravdu anglickým trávníčkem. Přišel tam zahradník a začal ten trávník sekat . Ti američané povídají to je krásný trávník, jak se Vám daří ho takhle hezky udržet? A ten zahradník říká, no ono to zase není tak těžké, to je docela jednoduché. Každý duben musíte vždycky tu trávu provzdušnit a musíte ji také v dubnu pohnojit, také ji musíte celé léto velmi dobře zalévat a zhruba tak v listopadu to zase musíte trošičku zastřihnout a pohnojit a celé léto, když vlastně ta tráva roste, tak to musíte sekat dvakrát týdně. A to je všechno. A oni na to řekli a to je všechno co s tím děláte a výsledkem je takový krásný trávník? A on říká ano. Přesně tak to je. Když to budete dělat 400 let, tak ten trávník bude takto vypadat. Takže opravdu to chvilku trvá, než se Vám podaří věci dostat tam, kde je potřebujete. Nyní exkurz do historie. Zhruba v polovině 19. století kolem roku 1850 - 1860 správci konkursní podstaty, kteří byli téměř výhradně právníci, byli obviňování z korupce a opravdu těch poctivých správců moc nebylo. Pokud si přečtěte jakoukoliv knihu od Charlese Dickense, tak si ty okolnosti uvědomíte, zdlouhavá soudní řízení a samozřejmě na tom vydělávali právníci. Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Spousta majetku byla promrhána a majetek nebyl rozdělován tak jak měl. V důsledku těchto skandálů byla legislativa nucena přijmout zákon o úpadku v roce 1883, který ustanovoval úřední správce. Ten byl jmenován tzv. prozatímním správcem v každém konkursním řízení nařízeném soudem. A poté vlastně jednal i jako likvidátor společnosti, která měla být zlikvidována na příkaz soudu. Úřední správci byli státní zaměstnanci, výplatu dostávali od státního orgánu a byli považováni za úředníky soudu. Bylo to vlastně opatření, které mělo řešit všechna konkursní řízení, ať již v tom konkursu byl majetek či nebyl. Úřední správce jednal jako správce pokud věřitelé nemohli jmenovat jiného správce konkursní podstaty. Tím, že došlo k přijetí toho zákona o úpadku v roce 1833, bylo rozhodnuto o tom, že bude přijat jeden filozoficky přístup a ten zněl tak, že úpadce se musíčestně chovat vůči tomu správci, a že je možné chránit úpadce před úpadkem, před tím, aby se na něj tak zvaně vrhli věřitelé. Úpadci na druhé straně musí dát k dispozici ten majetek, který tam ještě je a přiznat svou chybu. A stále ještě existuje spousta opatření, kterými je možné donutit podniky, aby takto jednaly. Takže pokud třeba skrýváte majetek před správcem, tak se dopouštíte trestného činu. Pokud nezpřístupníte všechny informace o majetku úřednímu správci, opět se dopouštíte trestného činu. Pokud úpadce neposlechne úředního správce, může dojít k veřejnému slyšení u soudu, a pokud se nedostaví k soudu, tak jej možné je zatknout a dát do vazby. Takže je to celkem vážné. Společnost se na to dívá tak, že podniky v úpadku musí opravdu důsledně vysvětlit, proč se dostaly do úpadku. Mám na starosti úřední správce v Anglii a Walesu. Můžu je pouze obecně navádět, jak by měli řešit všechny své případy, protože oni jsou sami úředními osobami, veřejnými činiteli a oni dle svého vlastního uvážení rozhodují v těch jednotlivých případech. To znamená, že já prostě nemůžu zvednout telefon, zavolat jim a říci, v tomto daném případě uděláš toto takhle. Já jim mohu pouze obecně dát nějaké instrukce, nikoliv v konkrétních případech. Tito úřední správci jsou také zodpovědní za likvidace společností, pokud soud rozhodné o likvidaci v případě kdy ve společnosti již není majetek. Úřední správce bude vykonávat funkci likvidátora a zlikviduje společnost. Pokud je tam minimální objem majetku, tak zajistí jeho realizaci, aby se uhradily náklady řízení. Pokud získá z realizace ještě nějaké prostředky tak vrátí co může věřitelům. Tato ustanovení byla potvrzená v roce 1914, když byl vydán nový zákon. Proběhly tam určité revize původního zákona a do roku 1986 tato ustanovení platila a některá z nich vlastně platí až dodnes. Do roku 1986 bylo totiž možné, aby se kdokoliv stal likvidátorem nebo správcem konkursní podstaty za předpokladu, že nebyl nepříčetný a že neměl za sebou trest odnětí svobody. Po tomto roce se ustavila samostatná pravidla pro tuto profesi a tato pravidla nadále platí až dodneška. Některé předpisy byly převzaty a ministerstvo uznávalo některé organizace, např. komory Mezinárodní konference o úpadku v ČR

jako subjekty, které mají oprávnění udělovat licenci. V Anglii bylo asi sedm takovýchto organizací /komor, které měly možnost přidělovat oprávnění svým členům k tomu aby působili jako správci konkursní podstaty. To znamená mohly udělovat těmto osobám licenci. Zaleželo tedy na těchto komorách aby přesvědčily ministerstvo, že mají svůj vlastní Etický kodex, svá vlastní pravidla, která zajistí profesionální přístup k udělování licencí. Ministr mohl udělit licenci jednotlivcům, kteří nebyli členy komor. Zajímavé je, že 2800 osob má v rámci Velké Británie toto oprávnění, máme 1800 specialistů, a jenom 800 z nich působí v této funkci pravidelně. Zbytek má zkrátka jenom tu licenci - ale nevyužívá ji. Takže někteří tuto licenci mají a zřejmě neměli ani důvod proč ji chtít, možná to pro ně byla spíš prestižní záležitost, zkratka tu možnost působit jako správci mají, ale nevyužívají ji. Když správce konkursní podstaty převezme nějaký případ, tak si musí zajistit pojištění. Musí si uzavřít smlouvu o pojištění o odpovědnosti za škodu ve výši toho příslušného majetku. My na to máme příslušné ustanovení. Existuje určitý proces sledování postupu jednotlivých členů, je to oddělení v rámci komory, jehož členové sledují jednotlivé případy specialistů na krizová řízení anebo správců konkursní podstaty. To funguje podle různých pravidel, podle různých nastavených předpisů. Je ale potřeba říct, že se neřeší až tak kvalita práce, ale spíše číselné údaje; kolik jste odeslali oznámení, nebo kolik jste vymohli pro věřitelé peněz, kolik jste vymohli majetku, atd. Řeší se kvantitativní aspekty spíš než kvalitativní, protože kvalitativní aspekty se posuzují velice obtížně. Je jednodušší se podívat na čísla a podívat se na to, jestli někdo odeslal nebo neodeslal nějaké oznámení. To je totiž objektivní skutečnost, kterou lze sledovat. Je mnohem obtížnější řešit, do jaké míry ten člověk v rámci své práce splňuje kvalitativní předpoklady. Tam, kde není žádné jmění od začátku, tak je pravděpodobné, že bude ustaven úředně zmocněný správce nikoliv správce ze soukromého sektoru. Ale v rámci těch 28 tisíc nařízení soudu, pokud jde o konkursní řízení do 31. března, tak asi z 20 tisíc případu, jen 7 až 8 tisíc převzali soukromoprávní správci, kteří potom zpeněžovali majetek a vymáhali dluhy. Podobný podíl je mezi likvidaci společnosti. Asi 25 % společností má dostatek majetku na to, aby si věřitelé mohli dovolit soukromoprávního správce nebo likvidátora. Pokud se specialista na krizové řízení dopustil nějakého nesprávného postupu, nebo se nějakým způsobem provinil, tak komora, která ho zmocnila, může odejmout jeho licenci, případně zahájit kárné řízení. To znamená, že komora může dokonce i dotyčnému uložit pokutu. Samozřejmě, pokud dotyčný tu pokutu nezaplatí, bude vyloučen z komory a navěky ztratí možnost získat licenci. Okamžitě poté, co je člověku odebrána licence, tak je zároveň i vyloučen z komory. Takto teda funguje tento regulační orgán, není to až tak komplikované jak to zní. Evropská úmluva o lidských právech je pro obě naše země zásadním měřítkem, kterým se musíme řídit. Takže samozřejmě odjímání licenci je opět otázkou, kterou je třeba zvážit i v tomto kontextu. 63

Ještě se chci vyjádřit k tomu úřednímu správci, protože jsem hovořil o tom, že jsou firmy, které nemají žádný majetek. Jak se dostanou tedy do konkursu? Ten úřední správce je poslední možností. Z 28 tisíc subjektů, které se dostaly v posledním finačním období do konkursu, asi 70 % z nich se samo zasloužilo o zahájení konkursního řízení tím, že podaly návrh. Dostaly se totiž do finačních problémů a požádaly o to, aby se mohly zbavit svých povinností a závazků. Můj kolega ze Spojených států dnes dopoledne hovořil o filozofii rekonstrukce, revitalizace, sanace společ-

nosti. My jsme toto řízení v našem zákoně o podniků z roku 2000 velice zjednodušili a máme tam jasné postupy, které se snaží maximalizovat hodnotu, jež nakonec získají věřitelé. Jde hlavně, a především, o maximalizaci hodnoty. My jsme zjednodušili celý proces. Zaangažovanost soudu se snížila na minimum a rovněž jsme také nastavili pravidla, která se týkají lhůt. Ty jsou poměrně dost přísná. Je to 12 měsíců a o 6 měsíců to mohou prodloužit věřitelé, ale v této lhůtě je třeba celé řízení dořešit. V podstatě jde o to, že každé prodlení jenom navyšuje náklady a snižuje výtěžnost pro věřitelé.

Záznam z diskuse Vážená paní poslankyně se zmínila o problémech DPH, co se týče odměny správců. Včera jsem měl možnost diskutovat tuto otázku s některými správci, ale zatím nechápu o co jde. Jestli jde o to, co si myslím, tak se mi to zdá velice nelogické a potom nechápu, proč se to nevyřešilo úpravou zákona, aby to prostě mělo logickou základnu? Ty problémy, které jsem zmiňovala, jsou v podstatě dva. Ten jeden se týká tzv. vratek DPH, ze kterých správce nadále provozují vlastně podnik v úpadku, respektive mají možnost provozovat podnik v úpadku. Podle nové právní úpravy mají být vratky DPH započítávány proti pohledávkám státu. Proti daňovým pohledávkám, což se mně osobně zdá, nevím jaký je na to názor odborníků, že není správný přístup. Je tím minimálně stát zvýhodňován v započítávání svých pohledávek vůči ostatním věřitelům. A já mám vždycky pocit, že ten stát by neměl být tímto výrazným způsobem zvýhodňován. Pan kolega Plachý během projednávání zákona o DPH v Poslanecké sněmovně podal návrh, aby ta situace byla změněná, ale ten návrh bohužel Poslaneckou sněmovnou neprošel. Takže to je první okruh problémů.

českého systému, myslím, že i v Anglii to trvalo nějakou dobu. Chci zdůraznit, že to bylo profesní lobování, které přesvědčilo státní úředníky ve finančních úřadech, že toto je správný postup. Tím jsem chtěl skončit.

Můžu na to jako rychlé reagovat a říct, že nám je to trošku cizí, protože to nepodporuje to o čem paní doktorka Veselá hovořila, umožnění chodu subjektů a možného odprodání uzdraveného subjektů dál a tím vytvoření hodnoty pro společnost. Proč by toto nemohlo být podpořeno ? Jsem s vámi na jedné lodi, není mi to nic platné. S vámi i s paní prezidentkou, která byla také jakoby odbornou záštitou toho předloženého poslaneckého návrhu. Takže v tom máte samozřejmě pravdu, je to jeden ze způsobů, jak financovat chod podniku v úpadku. Teď ho již nemáme, ztratili jsme ho. Ta druhá rovina spočívá ve zvýhodnění státu vůči ostatním věřitelům, protože může-li si stát započítávat pohledávky proti sobě, proč by tak nemohli činit jiní věřitelé.

V Anglii existuje rovněž DPH ze služby správce. DPH se započítává za úkon správce. Ale pokud tomu rozumím správně, tady DPH, hodnota se mění podle toho, za koho ten správce jedná, a strhává se z té celkové částky. Ano je tomu tak, protože odměna správce je stanovená zvláštním předpisem. Ta odměna je konečná, nelze ji nějak navyšovat, takže to DPH se vlastně odečte z té částky odměny. Takže pro správce, který není plátcem a pro správce, který plátcem je to znamená, že každý má jinou výši odměny, která mu zůstane po zdanění jeho služby. O službě správce ministerstvo financi tvrdí, že je to služba poskytována úpadci, což je samo o sobě také zajímavé.

Jak je to v Anglii? Došlo k dohodě s finančními úřady, že se udělá čára při započtení insolvenční procedury, čili udělá se čára, a to co má správce odvést ze svého obchodování je jedná věc, nebo co má dostat nazpět od státu. To co dlužil ten subjekt před započetím insolvenčního procesu je vlastně věc, kde se zmrazí všechny pohledávky a veškerý majetek. Aby to neznělo jako kritika

64

Jak chápat problém DPH a zařazení činnosti správce jako plátce DPH? Ústavní soud v ČR ve svém nálezu řekl, že považuje správce nikoliv za podnikatelé, ale obdobu veřejnoprávního orgánu. To znamená, že odměňování správců by nemělo podléhat DPH. Takže, chceme-li respektovat Ústavní soud, tak správce není podnikatel.To znamená, že k jeho odměně by neměla být ani připočítávána (ani snižována) DPH. Celý spor je o tom, zdá správce konkursní podstaty vykonává podnikání nebo jeho obdobu. Nyní, po novele zákona o DPH, zda vykonává ekonomickou činnost, která je také definována obdobným způsobem jako podnikání. Ústavní soud řekl, že správce je jakýmsi veřejnoprávním orgánem, není podnikatelem a jeho činnost není hospodářskou činnosti. To řekl Ústavní soud. Nicméně Ministerstvo financi na toto reagovalo tím, že vydalo pokyn, kde tvrdí pravý opak.

Já když dovolíte, tak to využijí k dotazu. Když jsme si konečně ujasnili, že cena je v konečné výši a je zatížená, nikoliv zvýšená, o DPH ve výši 22 % respektive 19 %, a o to vlastně správce dostává méně. Dozvěděli jsme se také, že existuje správce, který je v Anglii, který je soukromoprávním subjektem a také správce, který je jakýmsi úředníkem. Já si myslím, že to je nějaká obdoba exekučního řízení. Exekutora si buď


mohu vybrat, ale pak mně to bude stát více, nebo může být úředníkem soudu. Jestli jsem to pochopila správně, pak tedy v návaznosti na tu DPH by mně zajímalo, jak je to účtováno v těchto dvou zřejmě zcela odlišných případech v Anglii? Když máme v Anglii úředního správce a ten si účtuje odměnu za svoji činnost, kterou dle zákona může vykonávat jenom ten správce, jsou to většinou odměny stanovené zákonem. Takže se neúčtuje žádná DPH k této odměně. Ale pokud si tento správce účtuje odměnu za činnost, kterou by mohl vykonávat specialista v soukromém sektoru, tak je tam aplikovatelná DPH z této odměny. Ale rád bych se ještě zmínil o tom, že v Anglii ta DPH znamená přesně to, co to říká. Co mi přijde kuriózní tady u Vás v ČR je to, že to je jakoby hodnota, která je z odměny odečtená. Není přidaná. Jeden z problémů tak jak je DPH účtována v Anglii a obecně v EU je ten, že ty předpisy se stanovují centrálně. A většina daní se využije na činnosti EU. Jde tady víceméně o harmonizaci a je potřeba, aby ústavní soud rozhodl v tomto smyslu. Prostě je tady problém s harmonizací práva. Vládní návrh zákona jsem si přečetl. Bohužel ten konzervuje přesně to, co se tady táhlo jako zlatá nit – vztah státu coby věřitele k těm ostatním věřitelům. To upřednostnění. Počítá poslanecký návrh s nějakou nápravou tohoto stavu anebo to zůstává také stejné? My jsme tady mluvili o postavení státu spíše v daňové oblasti pokud si vzpomínám. Návrh se samozřejmě týká novely zákona o konkursu a vyrovnání. samotného. Změna, které jsem se nedotkla kromě onoho posílení věřitelského výboru, resp. věřitelů a jejich postavení ve vztahu ke správci, a k jednotlivým již dnes daným zákonem možnostem např. správce odvolat a vybrat si správce jiného atd., je 100% uspokojování odděleného věřitele, to by Vás možná mohlo zajímat. Není to novinka, to už jsme tady kdysi měli a právě v tom roce 2000 tou novelou, která byla přijata se to snížilo. Tehdy převážil v PS tlak tehdejší US reprezentované odborným názorem Hany Marvanové, která byla bytostně přesvědčená o tom, že uspokojování odděleného věřitele ve výši 100 % znamená, že zůstává v té konkursní podstatě daleko méně pro uspokojování malých věřitelů. A že pak, při konečném rozdělování, je tam těch peněz příliš málo. Mně se to ani tenkrát nezdálo příliš logické, proto jsem dnes bez problémů podpořila návrh, aby se to změnilo. Co se týká dalších návrhů, tak já se přiznám a také již jsem o tom někde mluvila, že bych ráda znovu pozvedla návrh pana kolegy Plachého, pokud s tím bude širší konsensus. Pan kolega Plachý s tím souhlasil. Ten návrh se týká právě oněch vratek DPH, o kterých jsme tady mluvili a promítnutí všech těch změn do daňových předpisů. Já mám pocit, že je jednoznačné, potřebné a bez toho se nemůžeme pohnout dál, resp. zejména správci se v mnoha případech nemohou pohnout dál. Uvidíme, až bude tato novela předložena PS, zda projde do druhého čtení Já myslím, že v ten okamžik se otevře prostor pro to, abychom zasáhli i do dalších změn, anebo proto, abychom hovořili i o dalších možných změnách. Prosba na paní poslankyni, jestli by nám prozradila něco z kuloárů: jsou předloženy dva zákony, co bude dál? Mezinárodní konference o úpadku v ČR

Ten jeden návrh, vládní, který je v tuto chvíli již také zřejmě v Poslanecké sněmovně (dále PS), je výsledkem práce rekodifikační komise a je takový hodně okleštěný. Je právě onou čistě harmonizační normou. A řada podnětů, které vznikly možná také na půdě rekodifikační komise, ale které byly vládou odmítnuty (možná to bylo snad jen z důvodů že měla vláda obavy z toho, že by to naopak PS neprošlo), byly pozvednuty a tým expertů je zpracoval do novely. Ta novela posiluje práva věřitelů v tom, že jim dává možnost mluvit do ustanovování správce dříve než dnes, také promítá některé lhůty přímo do konkursního řízení. To je něco, co je také v Anglii zcela běžné. Zavádí se registr dlužníků. To si myslím, že je také věc, která je obecně známá, ale u nás nefunguje a myslím, že je to docela dobrý nápad. Takže abych Vám popravdě řekla, kdo byl prvním autorem těchto myšlenek to v tuto chvíli nedokážu říct. Pravda je, že několik poslanců napříč politickým spektrem si osvojilo tyto návrhy, protože do PS mohou jít návrhy buď jako vládní anebo jako poslanecká iniciativa. Poslanecká iniciativa učiněna byla a návrh, jak jsem již uvedla, je teď v posuzování vládních expertů, kteří na to mají 30 dnů a po 30 dnech bude ten návrh zákona zařazen na projednávání pléna PS. A já si už teď troufám říci, že plénum PS tomuto návrhu řekne ano, protože jsou pod ním podepsáni zástupci všech demokratických stran v parlamentu. Tím mám namysli s výjimkou poslanců KSČM. Takže ta podpora v jednotlivých poslaneckých kruzích je poměrně velká. Pokud by někdo z Vás měl zájem, tak samozřejmě Vám tu novelu samotnou mohu dát k dispozici. Existuje dokonce jako – pro toho kdo umí ve sněmovních tiscích a stránkách PS listovat – tak Vám mohu říci, že má ten návrh číslo tisku 635. A pod tímto jej lze najít na stránkách PS. Protože kdybychom měli říkat které všechny změny přináší a ve kterých paragrafech já myslím že to by bylo příliš široké. Postavení správce samotného, kromě toho že je tedy postaven pod větší dohled a výběr řekněme ze strany věřitelů, se tam zase až tak nic zásadního nemění ve vztahu k jeho jmenování a způsobilosti k výkonu funkce správce. Co je na tom pravdy, že poslanecký návrh pod označením č. 635 je prokazatelně jedním z výstupů projednávaných rekodifikační komisí, kterou vedl pan dr. Krčmář? Můžeme za této situace chápat tento tisk pod č. 635 jako poslaneckou podporu současné práci komise pro rekodifikaci? Protože ve svém vystoupení pan místopředseda legislativní rady vlády ČR pan dr. Bureš hovořil, že na toto téma bude také dnes jednat s panem premiérem. Takže dotaz tady je, co nám k tomu můžete dodat více? Musím přiznat, že z odborného hlediska je tato situace pro mne trochu nepříjemná a to trochu nepříjemná říkám s ohledem na skutečnost, že i já jsem jedním z předkladatelů. Jsem pod tímto návrhem zákona podepsaná. Já jsem tyto informace, které obsahuje dotaz, dostala také. Bylo to pro mne nepříjemné, protože jsem se poprvé v životě dostala do situace, že jsem předložila návrh zákona, aniž bych předtím stála osobně, z oka do oka autorům takovéhoto návrhu zákona. Nicméně s tímto návrhem byla oslovena předními odborníky celá řada poslanců, resp. jednotlivé poslanecké kluby. A lidé, které jsem přijala, a se kterými jsem mluvila, a kteří tuto práci vydávají za svou práci, mne v pátek minulého týdne ujistili že to je 65

opravdu jejich dílo, které si pouze vypůjčilo některé myšlenky. Na tom snad není nic trestního, byť to někteří z vás mohou považovat za neetické. Za daleko důležitější považuji, zda tyto návrhy jsou správné a jsou proveditelné. Pokud jsem měla možnost mluvit např. s panem dr. Burešem minulý týden, tak mne ujistil, že i on sám by rád hledal nějakou cestu, jak ponechat tyto návrhy a náměty, záměry, které obsahuje poslanecký návrh, v běhu. PS dává najevo vládě, že tyto změny vítá a považuje je za pozitivní a správné. Věřím, že najdeme nějaký kompromis ať už ten návrh budeme považovat oficiálně, a řekněme v jednotlivých publikacích, za návrh toho nebo onoho. Důležité je, jaký je jeho obsah a že se na něm budeme schopni shodnout. Nestává se asi často, abychom měli příležitost v rámci jedné konference se dostat do stavu, že před měsícem vlastně nebyl připraven zákon žádný a po měsíci najednou máme možnost se setkávat s dvěma připravenými zákony. Takže jenom aby vy jste se dostali do obrazu, my pro pořádek dáme na naše webové stránky jak ten návrh, budeme ho nazývat vládní tak ten návrh, který budeme nazývat poslanecký. A protože je tady poměrně široké auditorium, tak Vy taky budete mít možnost se s tím seznámit. A přivítáme, aby Vaše návrhy, Vaše připomínky směřovaly ať už na naši Komoru nebo na Ministerstvo spravedlnosti. Pokud si mohu ke vzniklé situaci dovolit otázku, která možná každého z nás, byť nikdo z nás nemá ty zákony prostudovány, nemůžeme si udělat systémový názor, který se nám zdá ten pravý a ten nejlepší. Nemůže se stát to, že tím že ve stejnou dobu, a poměrně asi hodně narychlo, tady budou existovat dva návrhy, že prostě spadne ten, který již nějakým způsobem je připraven třeba poměrně dlouhou dobu? Není to trochu kontraproduktivní? Pokud se odborná veřejnost bude schopna shodnout na tom, že jsou to změny pozitivní, a tomu pevně věřím, tak potom jestli by byly rekodifikační práce s tím v rozporu, bude je zapotřebí nějak opravit nebo upravit. Já ale doufám, že rekodifikační práce jdou stejným směrem. Ostatně ten dotaz k tomu směřoval. Není to vlastně práce téhož okruhu odborníků, expertů a lidí, kteří k tomu přidávali svůj názor? Já myslím, že je třeba z toho vyjít nějakým rozumným způsobem. Pokud by tady byl kdokoliv z rekodifikační komise, kdo by mohl připojit svůj názor, tak bychom ho jistě rádi vyslechli. Tady byla diskutována problematika vlivu věřitelů na jmenování správce. Za stávající úpravy ovšem bohužel vliv na odvolání správce má i úpadce jako účastník řízení. To má negativní vliv na prodlužování konkursního řízení, protože úpadce má možnost s těmito obstrukcemi nejen dávat návrh na odvolání správce, ale v případě zamítnutí návrhu ze strany konkursního soudu má možnost se ještě odvolat. A znáte určitě lhůty u vrchních soudů, odvolacích soudů, čímž se neúčelně natahuje konkursní řízení. Přes nesouhlas věřitelů úpadce podává návrhy na odvolání správce a ještě se proti rozhodnutí soudu odvolává. Můžeme zmínit jiný návrh pana kolegy Jiřího Pospíšila a dalších poslanců, který teď je v PS. Vidíte, že poslanci jsou rela66

tivně iniciativní v poslední době a budeme doufat, že ku prospěchu věci. Obecně se týká zavedení lhůt pro soudy při některém rozhodování. To se samozřejmě přítomným soudcům příliš líbit nebude, protože dlouho bojují proti tomuto trendu. Nicméně je zaveden v řadě jiných států a já myslím, že to je princip správný. Dále byl podán návrh na to, aby odvolací soudy více než je tomu dnes, rozhodovaly samy a nevracely to pouze pro jednotlivá zjištěná pochybení zpátky k soudu 1.stupně, který ve věci rozhodl. Myslím, že i to by mohlo mít vliv na průběh konkursního řízení samotného. V současné době je velmi aktuální harmonizační novela. V sobotu vstupujeme do EU a tento stát má velký problém s tím, že nemá harmonizovanou svoji legislativu v oblasti úpadku s právem EU. Vláda, ministerstvo spravedlnosti, připravují harmonizační novelu, bohužel tato ještě nebyla rozeslána do meziresortního připomínkového řízení. A tato harmonizační novela se poněkud střetává s tím, co poslanci předkládají jako svůj návrh. Ten střet spočívá v tom, že poslanecká iniciativa vychází z textu, hlásí se také k harmonizaci, ale ten text je již poněkud překonaný a je rozhodně užší, než je potřeba. Poslanecká iniciativa zcela míjí dvě směrnice, které je třeba v rámci harmonizace pojmout do novely zákona o konkursu a vyrovnání. To znamená, že pokud bude poslanecká iniciativa přijata bude muset přijít vláda se svým harmonizačním návrhem a legislativní zmatek, který z toho vznikne bude obrovský. Bylo by dobré se zamyslet a trochu zbrzdit poslaneckou iniciativu, kontaktovat se s ministerstvem spravedlnosti a veškeré podněty, které jsou dobré a přínosné v poslanecké iniciativě připojit k vládnímu návrhu harmonizační novely, jejíž přijetí je nezbytně nutné a jejíž nepřijetí může mít pro Českou republiku závažné důsledky v přeshraničních dopadech konkursů. Můžou to být dopady, které lze vyjádřit i finančně, v náhradách škody, apod. Já myslím, že se vůbec nemíjíme v těch svých odpovědích a názorech. Pokud to nebylo jasné z té mé původní odpovědi, nebo předchozích odpovědí, tak se omlouvám. Myslím, že poslanecká iniciativa se nesnažila předložit harmonizační novelu. Víme, že předlohy existují dvě a musíme se pokusit je sladit dohromady. V tom s vámi naprosto souhlasím a pokud jsem to neřekla jasně, tak je to zřejmé. Zároveň potvrzuji, pan dr.Bureš tady byl ráno, zahajoval, máme schůzku sjednanou na pevný termín, jsme připraveni o těch problémech jednat a dostat se z té pasti, chcete-li ven. Takže to je docela určitě možné. Já si ostatně vzpomínám, že také poslanecký návrh zákona o konkursu a vyrovnání, který se dostal na půdu PS tehdy v roce 1999, také čekal poměrně dlouho na vládní návrh. Tehdy ale ten vládní návrh byl tlačen spíše stávkujícími dělníky pod okny PS daleko více než našim připravovaným vstupem do EU. Vy sama jste říkala, že ty práce vlády bohužel nepokračovaly tak rychle jak bychom si všichni přáli. Ale to jistě není vina rekodifikační komise a jejich jednotlivých členů. Víc k tomu těžko co říci. Zajímá mne, jak ministerstvo průmyslu a obchodu ve Velké Británii sleduje konkursy, likvidace. Jestli má nějakou statistiku, kolik bylo těch podniků, kolik měMezinárodní konference o úpadku v ČR

lo zaměstnanců, v jakých regionech, kolik to dělá úředníků, protože naše ministerstvo žádnou takovou statistiku vůbec nemá a nedělá. My sice jako firma se tím živíme a tyto informace jim dáváme, to není žádné tajemství, ale fakt je, že ty počty ohrožených pracovních míst a ztráta kapacit v určitých regionech je velký fenomén hospodářského významu a mělo by se o tom mluvit. Jenom stručně. Ano, máme tyto informace k dispozici. Já jsem také zodpovědný za poskytování odstupného zaměstnancům v případě, že se zaměstnavatel dostal do úpadku. Takže my přesně víme, kolik vyplácíme zaměstnancům. Máme to rozděleno podle jednotlivých krajů. Víme kolik podniků se dostalo do úpadku a také to máme rozděleno podle krajů. Co se týče celkového počtu lidí kteří na tom pracují na mém úřadě – máme zhruba 1150 pracovníků ve 34 kancelářích po celé Británii. Zahrnuje to správce a ostatní pracovníky a máme také pracovníky, kteří se zabývají přímo odstupným, kteří se zabývají zákazem činnosti statutárních orgánů. Takže celkem máme 1800 lidí a roční obrat 104 mil. GBP. Máme webové stránky, kde je možné tyto informace získat. Informace o vývoji úpadkového práva ve Slovenské republice. Jestli dovolíte, rád bych řekl pár slov jménem Združenia konkurzných správcov Slovenskej republiky. To co jsem měl možnost zde vyslechnout, je vlastně totožné s problémy, které máme na Slovensku. Znamená to, že za těch pár let po našem rozdělení se to ani moc nezměnilo. Máme rovněž předložený nový zákon o správcích a zákon o konkurzu a restrukturalizaci, jak byl nazván. Ty náročné problémy byly v zákoně předloženy tak konfliktně, že samotný předkladatel – ministerstvo spravedlnosti, je upravuje a analyzuje, které se tam dají a které ne. Uvedu pár perli-

ček, které vychází z toho, co jsem slyšel. Abychom se zbavili problémů spojených s názorem ministerstva financí a názorem soudu, tak je v zákoně definováno, že správce je podnikatelem jednoznačně ze zákona a vznikají tam další otazníky. Rovněž bude možné, aby se právnická osoba stala správcem konkursní podstaty. Další věcí, která zřejmě trochu zkomplikuje na Slovensku činnost bude to, že konkursní soudy nebudeme mít tři, tedy krajské, ale půjde to již na okresy při krajských soudech – 8 nebo 7. Na Slovensku převládá názor, že Komory se mají zrušit. Není souhlas se zřízením Komory pro správce, odrazilo se to i v jiných oblastech. Zůstávají již jenom 4 jiné Komory. Takže my jsme dále jenom sdružení podle občanského zákoníku. Máme problém v zákoně o správcích ještě větší, protože budeme podléhat přímo ministerstvu spravedlnosti, které o nás bude rozhodovat ve všech směrech. Ať již půjde o vzdělávání, výběr, zkoušky, práva a povinnosti a pravděpodobně rovněž pojištění. Ministerstvo dalo návrh, že správce musí být pojištěný na 1,5 mil. Euro. Hovořím o tom hlavně proto, že jestliže v ČR je 50 % konkursů, které se neprohlásí z důvodu nedostatku majetku, tak na Slovensku je toto procento ještě vyšší. Další perličkou je, že lze dát úpadci pokutu ve výši 10 milionů. Nedovedu si představit, že si správce dá sám sobě pokutu. Dále jsme se dostali do problému, že je možné dát návrh na soud, že úpadce, který nespolupracuje může být vzat do vazby. Těch perliček je tam hrozně moc. Nebudu o nich dále hovořit. Rád bych ale ještě řekl pár slov k nařízení Rady Evropy a to zejména proto, že nemáme dostatečné množství informací o tom, jak je tam zapracována možnost chránit národní zájmy. Jde o to, aby nedocházelo k odlivu majetku v případech, kdy dojde k prohlášení konkursu v jiné zemi EU. Potřebujeme si přesně definovat, kde je to místo, kde se vyhlásí hlavní konkurs a všechny navazující problémy.

Usnesení z konference Účastníci konference, po vyslechnutí všech vystoupení a diskuse k jednotlivým bodům konference, navrhují uplatnit v procesu rekodifikace úpadkového práva následující principy: 1. 2.

3. 4.

Podpora urychlení řešení úpadku v České republice. Tvorba prostředí, ve kterém lze zakotvit větší pravomoci věřitelů. V současné době předání velkých pravomocí věřitelům může působit kontraproduktivně. Stát v postavení věřitele by měl jít příkladem. Provozování podniku v úpadku musí být podpořeno důsledným provázáním úpadkové s daňovou a účetní legislativou. Úprava postavení správce, jeho vzdělání, kvalifikace a kárná odpovědnost.

V Praze dne 27. dubna 2004 Účastníci mezinárodní konference o úpadku v ČR, konané dne 26. - 27. dubna 2004 v Praze


67

Hosté konference Andrews Mark, lektor Andronikou Andrew, Velká Británie Bartůšková Květoslava, Ing., HVB Bank Bautzová Libuše, ekonom Braun Tomáš, Mgr., lektor Brávek Petr, Ing. HVB Bank Czech Republic a.s. Bureš Jaroslav, JUDr., Legislativní rada vlády ČR Czigle Jana, Úřad vlády ČR Čermák Karel, JUDr., MS ČR Čermínová Monika, Ing., HVB Bank Czech Republic a.s. Deutsch Erich, Ing., KSKŘI v ČR, lektor Doležal Vladimír, PSP ČR Drozd Jindřich, Mgr., Ing., Komora daňových poradců Dundáčková Eva, JUDr., lektor Flynn Desmond, lektor Grant Lyon, lektor Hendrychová Iveta, JUDr., Krajský soud Ústí nad Labem Hodačová Eva, JUDr., Městský soud Praha 2 Hornan Ladislav, lektor Chuťka Jozef, Ing., ZKS SR Ježek Josef, Ing., Konkurz a Vyrovnání Jiříček, plk., Dr., Ústav kriminalistiky Policie ČR Karas Radovan, JUDr., Ing., ČAK Klosová Anna, Doc., Ing., CSc., KSKŘI v ČR, moderátor Klossová Marie, HVB Bank Kohoutková Alena, JUDr., MF ČR Kolář Miloš, JUDr., MF ČR

Kordovská Petra, HVB Bank Kratochvíl Jan, PSP ČR Krčmář Zdeněk, JUDr., lektor Krejčiřík Jiří, Ing., KSKŘI v ČR Kříženecká Iveta, American Chamber of Commerce Kučera František, JUDr., lektor Kupková Jana, HVB Bank Lavický Petr, Mgr., Nejvyšší správní soud Brno Maršíková Jolana, JUDr., lektor Mlejnková Ivana, Mgr., lektor Mottl Hynek, JUDr. Squire, Sanders &Dempsey Nováková Milena, MZV ČR Nutilová Ludmila, Ing., Svaz průmyslu a dopravy ČR Přenosilová Zdenka, Mgr., MS ČR Rod Jiří, Mgr., MF ČR Salerno Thomas J., Esq., lektor Sezemská Daniela, JUDr., MPO ČR Singer Miroslav, Ing.,PhD, lektor Téra Miroslav, Ing., CACFO Uryč -Gazda Michal, Hospodářské noviny Verrill John, lektor Verrill Luise, lektor Veselá Jarmila, JUDr., KSKŘI v ČR, lektor Veselý Miroslav, JUDr., Krajský soud v Č. Budějovicích Vodičková Vlasta, JUDr., Škoda Auto a.s. Zámečník Miroslav, Ing., lektor Zoulík František, prof.,JUDr.,CSc., lektor

Účastníci konference Arnošt Jan, JUDr. Bednář Jiří, Dr. Bendl Petr, Ing. Beran Aleš, Ing. Bidlová Eva, Mgr. Bláha Štěpán, Ing. Boháček Tomáš, JUDr. Boršková Jana, Ing. Bradna Jan, Ing. Brenko Michal, Ing. Cibienová Halina, JUDr. Čumová Vlasta, JUDr. Deutsch Radek, Ing. Dimitrov Kosta, Ing. Erben Vladimír, Ing., arch. Ferenčíková Jiřina, Ing. Figurová Jarmila, Ing. Filip Přemysl, Ing. Gregor Jiří, JUDr. Gregor Karel Grygar Zdeněk, Ing. Hájek Antonín, JUDr. Hanák Radomír, Mgr. Hartlová Věra, JUDr. Hlinka Petr, Ing. Hodný Milan, JUDr. Horník Miroslav, Ing.,CSc. Hrnčíř Jaroslav, JUDr. Hromková Alena, JUDr.

Chochola František, Ing. Chvoj Drahomír, Ing. Jánošík David, Ing. Janovský Jan, Ing. Jareš Jan, Ing. Jelínek Václav, Ing. Jirák Přemysl, Ing. Jiskrová Jitka, Ing. Jízdná Gabriela, Mgr. Jošt Jaroslav, Ing. Joukl Zdeněk Jurečka Antonín, Bc. Kamlenková Ludmila, Ing. Karhanová Irena, JUDr. Kaslová Dana, Mgr. Klaban Vladimír, Prof.,Ing., CSc. Kobza Ladislav, Ing. Kocvrlich Jiří, Ing. Kolman František, JUDr. Kolomenkinová Helena, Mgr. Koman Břetislav, JUDr. Kopta Jaroslav, Ing. Korbel Milan, Ing. Kostečka Josef, Ing. Kostiha Ivo, Ing. Krejčiřík Vít Kříž Bronislav Kudláček Karel, JUDr.

Kuhr Petr Kulhavý Václav, JUDr. Kurinec Ján, JUDr. Loudová Eva Malčík Vladimír, Ing. Mašát Martin Maur Petr, Ing. Mikeš Pavel, JUDr. Molík Jan, JUDr. Mrkvičková Marie Navrátil Michal, Mgr. Novák Milan, JUDr. Novák Vladimír, JUDr. Nypl Miroslav, JUDr. Panoch Jaroslav Pauker Ladislav, JUDr. Pavlásek Zdeněk Pelikán Václav, Ing. Plachá Běla, Mgr. Pohlídal Bronislav, Ing. Pokorný Miroslav, Ing. Potoček Josef, JUDr. Procházka Josef, Ing. Rais Roman, dr., Ing. Rosenkranz Josef, Ing. Roztočil Aleš Růnová Inka, JUDr. Řezníček Ladislav Sedláček Jindřich, Ing.

Skopalík Jiří, Ing. Slosarčík Karel, Ing. Smutná Irena, Mgr. Sobíšek Jiří Strmisková Ilona, JUDr. Sysalová Lucie, Mgr. Šerá Michaela, JUDr. Šrámek Jozef, Ing. Štěpánková Jaroslava, Mgr. Štěpková Ludmila Šurýn Josef, Ing. Šváb Milan, Ing. Taranda Petr Tomčala Pavel, Ing. Tothová Ivana, JUDr. Touschek Karel Bc Třešňák Milan, Ing. Vašulka Josef, JUDr. Veselý Josef, Ing. Vidovičová Lenka, JUDr. Vlach Zdeněk, Mgr. Vlček Miroslav, Ing. Zajíček Zdeněk, Ing. Zejdová Kamila, Mgr. Zetocha Jan, JUDr. Zvolánková Světlana, JUDr. Žák Ladislav, Ing.

Odborná garance: doc. Ing. Anna Klosová, CSc. © Komora specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice Praha, červen 2004

Mezinárodní konference o úpadku v České republice

Recommend Documents