Vůdcovský lesní kurz GONG
TMEL SKAUTSKÉHO HNUTÍ Skautský duch
Jiří Němec středisko “ SMRČINA“ AŠ
AŠ 2006
ÚVAHA O SKAUTSKÉM DUCHU….. V dnešní „moderní“ době dochází v mnoha oddílech po počátečním nadšení a aktivitě k celkovému úpadku, útlumu činnosti, nechuti něco podnikat, uzavřenosti, k odchodu členů z oddílu. Co je hlavní příčinou tohoto jevu?
Říká se a je všeobecně známo, že skauta skautem nedělá skautský kroj, znalosti přežití v přírodě, tábornické dovednosti, šifrování atd., ale duch a činy. A právě skautský duch z našich oddílů mizí. Nepřítomnost skautského ducha, který vede, povzbuzuje a sjednocuje, je také hlavní příčinou úpadku oddílů a družin. Co to je, čím se projevuje a jak se pozná skautský duch?
Než se budu zabývat poznáním skautského ducha, chtěl bych se zamyslet, co to vlastně skauting je a jaké má cíle. Slovo skaut z angl. scout/stopař, hledač a skauting z angl. scouting/hledání nových cest.
Na semináři Světové skautské organizace WOSM pro činovníky v roce 1991 byla vyjádřena definice tehdy československého skautingu: „Poslání skautingu je vychovávat všestranně rozvinutou osobnost po stránce morální a duchovní, intelektuální, fyzické a manuální. Skauting je životní styl postavený na třech základních principech: 1. Povinnost k Bohu 2. Povinnost k bližním 3. Povinnost k sobě samému
Zakladatel skautingu lord Baden Powell řekl: „Mějme při výchově našich skautů před sebou stále vyšší cíle…“ Dovednosti, znalosti táboření, kamarádství, to jsou vždy jen prostředky, nejsou to cíle. Cíl je charakter a účelem je, aby se staly nastupující generace zdravějšími a aktivnějšími. Skauting vede k dokonalejšímu a plnějšímu prožívání základních lidských hodnot, ke cvičení a rozvíjení pozitivních vlastností a návyků, které jsou obsahem charakteru. Z těchto hodnot vychází skautský zákon a slib, který nám zpětně pomáhá tyto hodnoty žít a rozvíjet. -1-
Náznaky skautského ducha můžeme najít v romantice, v dobrodružství, v ideálech, v opravdových lidských hodnotách, po kterých touží srdce každého člověka a mladého zvlášť. Klíčem k tomuto podmaňujícímu duchu je romantický život v přírodě. Na kterého mladého člověka nepůsobí volání divočiny? Mladí touží následovat příklady mnoha hrdinů divočiny, cestovatelů, hraničářů, mořeplavců aj., touží jako oni prožívat život plný mužnosti a odvahy, rozvíjení schopností a dovedností, kamarádství. Prostě, ve skupině stejně smýšlejících lidí, chtějí být právě oni nej. Baden Powell řekl: “Skauting je prostředek, kterým je možno i největšího uličníka přivést k ušlechtilejším myšlenkám a k základům víry v Boha.“
Mladý člověk, který přijde do skautského oddílu, aby naplnil touhy svého mládí, se ve zkušební lhůtě seznamuje s životem oddílu, s jeho duchem a připravuje se ke slibu. Po nějakém čase a přípravě na skautský život může přistoupit ke slibu. Ke slibu však dojde jen ten, kdo v oddíle našel to, co hledal. V opačném případě zklamán odchází. Ke slibu přistupuje mladý člověk zcela dobrovolně a z vlastní vůle. Na svou čest slibuje sloužit Nejvyšší Pravdě a Lásce – Bohu. Skauting byl založen na křesťanských základech a správný skaut byl měl mít alespoň nějakou potuchu o prvním skautském principu. V praxi často vidíme, že tomu tak není, protože je mnoho skautských oddílů, kde jsou skauti nevěřící či úplně bez vyznání. Přijetí duchovního principu bylo, je a ještě dlouho bude příčinou diskuzí a neshod.
Skautský zákon stanovuje srozumitelným jazykem pravidla chování, která jsou základem správného lidství. Můžeme říci, že je jakýmsi morálním kodexem. Staví před mladého člověka v pozitivních, nikoli v negativních termínech takové ctnosti a vlastnosti, jako svou čest, věrnost, prospěšnost, veselost aj. Např. každý den vykonat alespoň jeden dobrý skutek, je počátek vytváření si zvyku být pozorný k druhým.
Skautské heslo „Buď připraven“ je pro skauta další připomínkou, že jeho slib a zákon skutečně platí. Během své přípravy ve skautském oddíle se každý člen připravuje k tomu, aby byl prospěšný druhým. A hlavně se učí, postarat se sám o sebe, např. jak zachovat chladnou hlavu v těžkých chvílích, poradit si při nehodách, umět poskytnout první pomoc. -2-
Za všech okolností by skaut měl být povinen zachovat věrnost své zemi a sloužit vlasti podle svých nejlepších schopností.
Naší snahou by mělo být rozvíjení odkazu a ducha zakladatele, ale přiměřeně přizpůsobeného životním podmínkám, požadavkům doby a duchovnímu životu dneška podle místa a kultury. Duch se žije a předává živým způsobem. Nemůže být zcela definován, nanejvýš může být popsán a to například takto: „Skautský duch je náš vlastní styl myšlení a cítění, života a činnosti při uskutečňování poslání pomoci bližním i vlastního rozvoje.“ Je nastíněn ve skautském slibu, zákoně a hesle. V následujícím textu bych rád nastínil vlastnosti, kterými se skautský duch projevuje. 1. bod Sz - Skaut je pravdomluvný (opravdovost, spolehlivost) S tímto bodem Skautského zákona souvisí vlastnosti jako opravdovost, čestnost, odpovědnost. Skaut se snaží o opravdovost. O opravdovost ve svém jednání, ve slovech,… Přetvářka a neupřímnost by mu měla být cizí. Na slovo skauta by mělo být vždy spolehnutí, nikdy nic neslibuje lehkovážně. Pokud však nastane situace, že svému slovu dostát nemůže, přizná to a omluví se. Skautovo slovo by mělo platit a také by si měl skaut za svým slovem stát. Snaha o opravdovost je jeho celoživotní úkol. Měli bychom si uvědomit, co je pravda a co lež. Skaut by se měl snažit být čestný celý život. Ten, kdo jedná čestně, těší se důvěry ostatních lidí. Patronem skautů je sv. Jiří, který je také patronem rytířů. Pro stejné vlastnosti, pro jaké si ho zvolili za patrona středověcí rytíři, ho určil Baden Powell také patronem skautů celého světa jako vzor k následování. Čestnost je ctnost, na kterou kladli rytíři velký důraz. Vždy a všude by měl skaut jednat čestně a poctivě. Hájí čest svou i čest svých bližních. Nepodniká nic za zády druhého, je přímý. Skaut má smýšlet a mluvit o druhých jen dobře. Tato důležitá ctnost je zdůrazněna i ve znění skautského slibu: „Slibuji na svou čest…“ S čestností souvisí i smysl pro fair-play. Odpovědnost je úzce spojena s čestností a poctivostí. Když skaut složí po dobré přípravě na svou čest slib, přistupuje se k němu jako k odpovědnému jedinci a jsou mu svěřovány různé úkoly. Očekává se, že svůj úkol splní a že se k němu postaví odpovědně. Ostatní mu důvěřují. Skaut by měl cítit spoluzodpovědnost za vše, co se -3-
děje v družině, oddíle, v celém skautském hnutí a v celé společnosti. Měl by si být vědom odpovědnosti za svěřený majetek a majetek druhých. Skaut by neměl být lehkovážný a lhostejný. 2.bod Sz – Skaut je věrný a oddaný (věrnost a oddanost) Věrnost byla jednou z význačných ctností rytířů, kteří věrně oddáni králi, byli věrni i své vlasti. Skaut se učí být věrný v plnění maličkostí, např. včasné příchody na schůzku. Skaut by měl být věrný v plnění svých povinností ve škole, v povolání, v rodině. Nikdy by neměl zradit Boha, víru, vlast, bližní a kamarády a to ani v nejtěžších chvílích svého života. Měl by hledat oporu ve víře a čerpat sílu z příkladu tisíce skautů, kteří věrnost svému slibu, víře, zaplatili i svým životem, např. z 5 skautů, zastřelených 24. 4. 1945 v Těšíně fašisty, na jejichž památku roste od roku 1946 na beskydském vrchu Ivančeně kamenná mohyla. Možná bych zmínil ještě vlastnosti, které jsou zapotřebí k dodržování 2. bodu skautského zákona a to jsou statečnost a odvaha. Skaut se stále učí přemáhat strach a bojácnost a ví, že statečnější je ten, kdo dokáže strach přemoci, než ten, kdo strach vůbec nepociťuje. 3. bod Sz – Skaut je prospěšný a pomáhá jiným (služba, pomoc bližním) Středem skautského ducha je snaha o službu. Výchova vlčat a světlušek, skautů a skautek by měla směřovat k disciplíně a k připravenosti službě bližním. Veškerými našimi činnostmi se připravujeme ke službě. Don Bosko, velký vychovatel mládeže, řekl: „Bůh nás povolal na svět pro druhé.“ Skaut se učí být vnímavý k potřebám druhých. Vidí situace, ve kterých může pomoci. K tomuto uvědomění slouží i povinnost denního dobrého skutku. Náš život má teprve smysl ve službě bližním. Neměli bychom ve službě bližním vidět osobní prospěch, ale vždy jen druhého člověka. Třetím výchovným stupněm v Junáku jsou roveři. Právě oni převzali tuto myšlenku za svou a došlo to tak daleko, že slovo služba, mají i ve svém hesle. Rád bych se vrátil ještě k příkazu skautů, k povinnosti denního dobrého skutku. Co je dobrý skutek? Jsou to velké i drobné práce, úsluhy, pomoc i úsměv. Stejnou hodnotu má oškrábání brambor, jako postavení katedrály. Obojí děláme pro druhé. Je to zkrátka něco, čím přispějeme k tomu, aby svět kolem nás se stal krásnějším. -4-
V podpoře těchto činností nás brzdí jedna lidská vlastnost, a tou je sobectví. Obětavost, pracovitost, trpělivost, dynamismus, zápal pro věc a spousty dalších vlastností je potřeba k tomu, abychom byli schopni 3. bod skautského zákona dodržet. 4. bod Sz – Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta (vztahy, vytváření rodinného ovzduší) Vztahy k lidem v rodině, oddíle, ve společenství nás provází celý život. Člověk je tvor společenský a vytváří společenské vztahy na různých úrovních a různé kvality. Hloubka těchto vztahů je závislá na síle přátelství a opravdovosti lásky. Laskavost je ctnost, která přispívá velkou měrou při vytváření vzájemných vztahů. A proto skaut by měl být laskavý ke všem lidem bez rozdílu. „Kdo chce být milován, ať ukáže, že miluje“, říkal Don Bosko. Každá družina, oddíl či středisko by mělo být takovou malou rodinou, kam se členové rádi vrací a kde se hlavně bezpečně a dobře cítí. Snaha o vytváření rodinného ovzduší všude, kam skaut přijde, je známkou pravého skautského ducha. 5. bod Sz – Skaut je zdvořilý (zdvořilost, vděčnost) Zdvořilý člověk nikdy nic nepokazí. Právě zdvořilost v dnešní době mnoha lidem, zvláště mladým, chybí. Být zdvořilý znamená podřídit se platnému řádu, být disciplinovaný, chovat se ukázněně. Skaut by měl zachovávat ustálená pravidla slušného chování jako jsou např. pozdravy, oslovení, dávání přednosti starším a slabším atd., je pro skauta samozřejmostí. Skaut by měl znát pravidla chování při stolování, na ulici, ve škole, na veřejných místech i v soukromí. Skaut by měl prokazovat zvláštní úctu po vzoru starých rytířů ženám, matkám s dětmi, dívkám. Měl by být pozorný a galantní. Měl by znát pravidla slušného chování ve vztazích mezi chlapci a dívkami. Měl by být ohleduplný vůči lidem starším, nemocným a postiženým. Ke zdvořilosti patří jedna často opomíjená vlastnost a tou je vděčnost. Vděčný člověk nikdy nezapomene poděkovat za jakoukoliv laskavost, maličkost či dárek. Opět bych si dovolil citovat Dona Boska: “Vděčné srdce je vždy srdcem dobrým…“
-5-
6. bod Sz – Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských (vztah k přírodě a lidským výtvorům) Je to důležitý znak skautského ducha, protože skauting je mezi jiným také výchova v přírodě a výchova přírodou. Ve výkladu skautingu v knize „Scouting for boys“ od Badena Powella je pasáž o tom, že skauting je hnutí určené pro volnou přírodu a že skauting v klubovně nezačal. Všichni ale dobře víme, že klubovna je nezbytná pro mnoho účelů. Dnes je příroda ohrožena mnoha ekologickými katastrofami a my máme povinnost zapojit se podle svých sil do jejich potlačení a být připraveni k obnově rovnováhy v přírodě. Protože na přírodě závisí i další existence celého lidského pokolení. Na skautova ducha ukazuje i jeho vztah k lidským výtvorům, dílům, památkám. Skaut by měl odsuzovat vandalismus. Kdo nemá dobrý vztah k přírodě a lidským dílům, není dobrým skautem. 7. bod Sz – Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců (poslušnost , kázeň) Poslouchat znamená podřizovat se stanoveným pravidlům, zákonům, morálním zásadám a příkazům a přáním představených. Pravá poslušnost by neměla být poslušností slepou. Neměla by být nikdy proti svědomí a morálním zásadám. Pokud mám splnit nějaký příkaz v rozporu s mým přesvědčením, sdělím to tomu, kdo příkaz vydal a společně bychom měli hledat jinou cestu. V dospívání začnou mladí lidé objevovat chyby na svých rodičích a přestávají je poslouchat. Skaut by si ale měl uvědomit, že chyby rodičů nejsou nikdy tak velké jako oběti, které přinášejí pro své děti. Naši rodiče mají větší životní zkušenosti, mají za nás odpovědnost a mají povinnost nás na naše chyby upozornit. Rozumné uznání autority rodičů je lepší než umíněný odpor. Skaut by měl své rodiče mít rád a být jim vděčnýma to, co pro něj dělají. Skaut by měl být shovívavý k druhým, ale přísný sám k sobě. Doplňujícími vlastnostmi k plnění 7. bodu skautského zákona jsou tolerance a úsilí o jednotu.
-6-
8. bod Sz – Skaut je veselé mysli (veselost a úsměv) Jsou jedním ze základních prvků skautského ducha, jak zdůrazňoval Baden Powell. „Kdyby skauting ztratil úsměv, ztratil by i přitažlivost a úspěch.“ Veselá mysl je proto zdůrazněna i ve skautském zákoně. Veselou myslí se dají zdolat mnohé překážky, problémy i těžké chvíle. Budeme-li konat práci s veselou myslí, bude nás mnohem více těšit. Máme-li dobrou náladu, měli bychom se snažit veselostí nakazit i druhé. Nepřítel radosti je rozmrzelost a trudomyslnost. Navykneme-li si brát všechno v životě s radostnou myslí, octneme se zřídkakdy v takových nesnázích, které by se nám zdály nepřekonatelnými. „Rychle stárne, kdo se mračí, usměj se a budeš mladší.“ Docela dobrá motivace, nebo snad ne??? Pomocnou vlastností mám může být zdravá dávka optimismu?
9. bod Sz – Skaut je hospodárný (šetrnost, skromnost) Skaut není bytostně na majetku závislý, je od něj duchovně odpoután, aby se nestal jeho otrokem. Dokáže se ho zříci pro dobro bližních. Skaut neplýtvá zbytečně silami svými ani silami druhých lidí. Zná hodnotu peněz, práce, majetku a zdraví. Měl by zacházet se svými i svěřenými věcmi šetrně. Skaut se stále učí hospodařit s časem, umí si ho správně rozdělit a důsledně ho využívat. Skromnost, spořivost a šetrnost, to jsou vlastnosti, které by neměly být skautovi cizí. Šetrnost a spořivost nesmíme zaměňovat s lakotou a s chorobným lpěním na majetku. Člověk, který má zdravý poměr k penězům a k majetku, dokáže být také štědrý a umí dát i ze svého nedostatku. Dokáže se rozdělit s bližním, který to potřebuje. Skromnost a skromné chování jsou ctnosti, které má každý správný skaut. Správný skaut, když v něčem vyniká a něco umí, nikdy se tím nechvástá.
10. bod Sz – Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích (čistota) Čistota tělesná i duševní má pro zdravý vývoj člověka velký význam. Máme svobodnou vůli, můžeme sami sebe udržet v čistotě. Člověk si musí již v raném mládí pěstovat dobré návyky, aby se dokázal udržet čistý. -7-
Skaut miluje krásu, pravdu, má smysl pro čest, poctivost, a proto své nitro neposkvrňuje nečistými myšlenkami. Skaut by neměl používat vulgárních výrazů, sprostých řečí a vtipů. Velký význam pro čistotu duševní má čistota tělesná. Skaut zachovává pravidla osobní hygieny, pečuje o své tělo, aby bylo čisté. Stejně pečuje i o věci denní potřeby. Pro zachování ctnosti čistoty má velký význam vyvarování se zahálky a nečinnosti. Skaut by měl stále něco podnikat, aby jeho mysl nebyla ohrožována nečistými myšlenkami. Správný skaut neví, co je to nuda a dlouhá chvíle. Skaut se snaží být čistý v myšlení, slovech i skutcích, aby byl připraven v dospělosti jako mravně silná a vyspělá osobnost jít cestou, ke které ho volá Pán. Cestou manželství, svobodného a zasvěceného života. Zachováním čistoty je člověk disponován k tomu, aby se dokázal plně dát do služby bližním a miloval je čistou, nesobeckou láskou. Skaut by měl zachovávat pořádek a dodržovat daný řád.
ZÁVĚR Skautský duch je náš vlastní styl myšlení a cítění. Je nastíněn ve skautském zákonu a slibu, kdo podle něj žije, rozvíjí pravého skautského ducha. K projevům pravého skautského ducha patří: vztah k Bohu, snaha o službu, obětavost, vytrvalost veselost, odpovědnost, tolerance, věrnost a spousta jiných. Skauting je cesta hledání a nacházení, cesta radostná i bolestná, cesta krásná i namáhavá. Ale cíl za trochu námahy stojí. Don Bosko říkal: „kousek nebe spraví všechno.“ Přeji nám všem, aby nám tento výrok pomáhal řešit těžké skautské i civilní záležitosti.
-8-
POUŽITÁ LITERATURA: Powell Baden, Příručka pro skautské vůdce Powell Baden, Scouting for boys Zajíc Jiří, Edice vůdcovská zkouška – Myšlenkové základy skautingu. Břicháček Václav a kolektiv, Skautskou stezkou, základní příručka pro skauty a skautky. Hořínek Jiří – Sokol, Skautský duch – ELŠ 1994
Tuto vůdcovskou písemnou práci jsem vyhotovil samostatně pro skautské účely.
V Aši dne 25. 9. 2006
-9-
