Vánoce na obrazovkách: programové strategie a reprezentační mechanismy

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Vánoce na obrazovkách: programové strategie a reprezentační mechanismy (Bakalářská diplomová práce)

Eva Šírová

Brno 2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně, 31.5.2007

………………………………………………………………………

2

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 3 Úvod ........................................................................................................................................... 5 A. TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................ 6 1. Rituály jako prostředek integrace (definice, rituál – mýtus – ideologie, společné sdílení cítění, solidarita, udrţování status quo, symbolicita a generalita) ............................................. 6 1.1 Klasické pojetí rituálu, teorie Émila Durkheima .............................................................. 6 1.2 Současná definice rituálu ................................................................................................. 7 1.3 Uvědomění a svoboda sdílejících .................................................................................... 8 1.4 Charakter rituálu, forma a symboly................................................................................. 8 1.5 Rituál, mýtus, ideologie ................................................................................................ 11 1.6 Rituál jako nástroj udrţování sociálního řádu a status quo ........................................... 12 2. Média a sociální integrace .................................................................................................... 13 3. Televize a kaţdodennost, konstrukce ontologického bezpečí .............................................. 15 4. Mediace, rituální model komunikace x propagační model komunikace .............................. 16 5. Rituální funkce mediální kultury (zpravodajství, televize a populární kultura jako mýtus a rituál) ........................................................................................................................................ 17 5.1 Mediální komunikace jako forma rituálu ................................................................. 17 5.2 Rituální funkce mediální kultury.................................................................................... 19 6. Globalizace, kulturní průmysl, kulturní imperialismus (v oblasti zábavy, komerce v komunikační teorii) ............................................................................................................... 21 6.1 Média a kultura......................................................................................................... 21 7. Veřejnoprávní x komerční vysílání ...................................................................................... 23 7.1 Televize jako elektronické médium ......................................................................... 23 7.2 Modely uspořádání audiovizuálních médií .............................................................. 24 7.3 Česká televize ........................................................................................................... 26 7.4 TV Nova ................................................................................................................... 28 8. Vánoce jako rituál ................................................................................................................ 29 8.1 Symbol, rituály, tradice .................................................................................................. 31 8.2 Inverze a ambivalence .................................................................................................... 32 8.3 Sekularizace a komercionalizace Vánoc ........................................................................ 33 B. OBSAHOVÁ ANALÝZA.......................................................................................... 37 9. Identifikace výzkumného problému ..................................................................................... 37 10. Hlavní výzkumné otázky .................................................................................................... 39 11. Cíl výzkumu ....................................................................................................................... 40 12. Účel výzkumu .................................................................................................................... 40 13. Výzkumná jednotka............................................................................................................ 40 14. Metoda výzkumu ................................................................................................................ 41 15. Výzkumná strategie ............................................................................................................ 42 16. Výzkumné hypotézy a jejich operacionalizace .................................................................. 43 15. Výstup analýzy a její závěry .............................................................................................. 54 16. Závěr................................................................................................................................... 63 17. Pouţitá literatura a zdroje ................................................................................................... 64 18. Přílohy ................................................................................................................................ 67 18.1 Výstupy z analýzy ........................................................................................................ 67 3

18.2 Televizní pořadová schémata ....................................................................................... 77 19. Kódování ............................................................................................................................ 92 20. Jmenný rejstřík ................................................................................................................... 99 21. Seznam tabulek ................................................................................................................ 101 22. Anotace............................................................................................................................. 103

4

Úvod Vánoce jistě patří k nejrozšířenějšímu svátku, slavenému po celém světě, ať uţ o něm uvaţujeme jako o křesťanském či pohanském. V obou případech se opírá o určité zvyky a tradice daného státu. Ty se upevňují po staletí rituálním opakováním, předávají se opakovaně z generace na generaci, čímţ si v historii kultury národa upevňují svoji pozici a zpětně potvrzují jednotnou identitu národa. Mým cílem je zaměřit se na prezentaci tohoto fenoménu v České republice prostřednictvím nejrozšířenějšího elektronického vizuálního média – televize. Zaměřím se na skladbu programových schémat v porovnání s tzv. „kontrolním obdobím“, tedy časem, kdy si česká společnost ţádnou významnou událost nepřipomíná. Audiovizuální média spadají do vlastnictví buďto u soukromých vlastníků, nebo vysílatelů veřejné sluţby. Protoţe se liší zdroji finančních prostředků, je zřejmé ţe budou mít i rozdílné ekonomické a trţní strategie, potaţmo tedy cílové skupiny, které jim finanční záruku zajišťují. Média soukromých vysílatelů, odkázaná na inzerci, reklamu a velikost publika, budou zařazovat do programu zejména rekreativní a zábavné pořady, které jsou srozumitelné co nejširšímu okruhu publika, které jsou atraktivní a nenáročné. Média veřejné sluţby jsou oproti tomu financována uţivatelskými poplatky, prostřednictvím tzv. „nepřímé daně“, která je dána ze zákona. Proto jejich obsahové schéma a program podléhá konkrétnímu řádu, kterým se vysílatelé veřejné sluţby řídit. Ten jim ukládá za povinnost přizpůsobit programové schéma a dramaturgii vysílání tak, aby vysílané pořady nediskriminovali ţádnou z minorit, která na území státu ţije a jejíţ členové jsou potencionálními vlastníky vysílače, poplatníky, tedy platnými diváky. Vysílání přitom musí být dostupné v dostatečné kvalitě všem domácnostem daného státu, sami vysílatelé se musí na programu podílet aktivní výrobou vlastních pořadů. Pro srovnání fungování soukromých vysílatelů a vysílatelů veřejné sluţby jsem si vybrala dvě stanice vysílající na území České republiky, a sice komerční TV Nova a televizi veřejné sluţby Českou televizi.

5

A. TEORETICKÁ ČÁST 1. Rituály jako prostředek integrace (definice, rituál – mýtus – ideologie, společné sdílení cítění, solidarita, udržování status quo, symbolicita a generalita) 1.1 Klasické pojetí rituálu, teorie Émila Durkheima Původní význam termínu „rituál“ se váţe k náboţenským souvislostem. Pochází z latinského „ritualis“ = obřadný. Všechna náboţenství totiţ vyuţívají rozličné soustavy symbolů, které jsou spojeny s určitými konkrétními rituály nebo ceremoniály. Za rituály lze povaţovat víry, mýty, dogmata a legendy, za rituální činy potom modlitby, zpěvy, bohosluţby, půsty, přikázaná a zakázaná jídla apod. Jsou vyjádřením posvátného charakteru věcí, ctností a sil, které jsou jim připisovány. Není na ně nikdy pohlíţeno jako na běţné (kaţdodenní) činnosti, právě proto, ţe jsou svázány s určitými symboly, které jim zajišťují výjimečnost, vzácnost a posvátnost. Jsou odděleny od tzv. profánní scény. Rozdělení na posvátné a profánní přinesl Émile Durkheim s dílem Elementární formy náboţenského ţivota (Les formes élementaires de la vie religieuse, 1912). Podle něj jsou symboly a totemy posvátné právě proto, ţe reprezentují ústřední hodnoty a ideály určité skupiny a komunity. Nejde tak o uctívání symbolu jako takového, ani jeho prostřednictvím zastupovaný předmět, osobu, či zvíře, jako spíše určitých anonymních a neosobních sil, na níţ všichni zúčastnění participují, přičemţ ji ale nikdo nevlastní. Je natolik odpoutaná od existence samotných předmětů, ţe jejich přítomnost předchází, ale zároveň přeţívá i po jejich zániku. Stejně tak není navázána na určitou generaci těch, kteří ji vyznávají. Právě v této její kontinuitě spočívá podstata náboţenství a boţství jako takového, a přeci paradoxně nemusí být jejich idea jeho základem. Pro to je podle Durkheima především určující specifický druh klasifikace. Durkheim rozlišuje tři druhy rituálů, kult negativní, kult pozitivní a rituály pokání. Negativní má bránit spojováním posvátného a profánního, neboť se jedná o rituály tabu, k nimţ patří ve své extrémní podobě asketismus, tedy stav totálního zákazu. Pozitivní právě naopak umoţňuje přechod mezi posvátným a profánním, a to skrz rituály obětování. Kolektivní setkávání, ke kterým při obřadech dochází, upevňují mezi členy skupiny vzájemný pocit sounáleţitosti a sdílení. Jedinec se jejich prostřednictvím odpoutává od profánního světa, kaţdodenní reality. Protoţe však z praktického úhlu pohledu nemohou trvat bez přestání, určily se periody času posvátného, v opozici k času všednímu. Dokonce tedy vlastní pojem času, jeho dělení a periodizace se začala utvářet díky instituci rituálů, jejichţ časovost sleduje. 6

Durkheim rituály povaţuje za vysoce relevantní zejména z hlediska kontinuálního udrţování soudrţnosti a koheze sociálních skupin. Netvoří totiţ součást výlučně bohosluţeb jako takových, nýbrţ reprezentují přechod mezi zmiňovaným posvátným a profánním obecně při klíčových ţivotních situacích. Takové kolektivní ceremoniály (narození, sňatek, úmrtí) jsou pak potvrzováním solidarity. Jejich důleţitost je tím více zjevná, ţe v takovém okamţiku je jedinec nucen vyrovnávat se se zásadní změnou v jeho ţivotě, přičemţ mu tedy pomáhají a připomínají trvalost a stálost vyšších hodnot, které nepomíjí. Sami lidé si však neuvědomují, ţe posvátnou silou, která je spojuje, je vlastně sama společnost, která ji prostřednictvím pravidel, norem a hodnot produkuje. Je jim nadřazena, vzbuzuje v nich pocit boţství, ale také závislosti, nutí je k poslušnosti a pravidlům myšlení a jednání. Takové donucovací prostředky jsou však přijímány členy společnosti s respektem vůči její síle. 1.2 Současná definice rituálu Eric W. Rothenbuhler (1987) o současném rituálu hovoří jako o symbolickém jednání, které je nadřazeno nad všechny konkrétní materiální činnosti, prováděné za pomocí technologie a nástrojů, a má co dočinění se společenskými interakcemi a společenským řádem. Skrze symbolické chování jde podle něj vlastně o dobrovolné vyjádření spoluúčasti na skutečném ţivotě. Rituál je tedy důleţité pro společné lidské souţití, pro vzájemnou komunikaci a porozumění. Aby i to dobře fungovalo, je nutné jej do určité míry organizovat a podřizovat pravidlům, která budou i samotní její členové povaţovat za určující, daná, respektovaná, tedy ţe na jejich existenci budou svým chováním a jednáním sami participovat. Protoţe základem rituálů jsou symboly, které si vynucují aktivní zapojení a jsou otevřeny reflexi, čímţ dávají prostor samotným lidem ke konstrukci sociálního řádu. Řádem nemusí být rozuměna pouze konstrukce společnosti jako taková, ale také uspořádání kaţdodennosti a schematizování a typizace chování a jednání. Na rituály lze také nahlíţet z ambivalentního, resp. negativního úhlu pohledu, a sice jako na nástroje omezování svobody a potlačování vlastní vůle, přičemţ zmiňovaná dobrovolnost a spoluúčast je podle tohoto měřítka nucená, dokonce i za pomoci vyuţití mocenské síly, práva a násilí. Rituálům lze rozumět jednak jako specifickým obřadům nebo událostem, přídavným jménem „rituální“ zase můţeme označit činnosti přispívající k udrţování sociálního řádu. V 19. století se termínem „rituál“ začali zabývat sociální antropologové v čele s Bellem, a sice 7

v souvislosti s myšlením mýtem a vírou. Jejich hlavním zájmem bylo, zda jsou vysvětlením nebo motivací rituálu. Tylor (1924) v mýtu viděli předchůdce rituálu, W.R. Smith (1956) naopak následnou racionalizaci rituálních činností. Bell (1992) dále

dokonce tvrdí, ţe

v rituálu se víra a rituální činnosti propojují. Jiné vysvětlení naopak zdůrazňuje konzervativnost a stálost rituálních činností, které se přenášejí z generace na generaci narozdíl od proměnlivosti mýtů, názorů a legend. Z uvedených diskusí vyplývá, ţe za rituál můţe být povaţována forma jisté činnosti, ne pouze proces myšlení. Bauman (1989) chápe rituály jako představení (performance). Nejsou originálem, nově a právě vytvořenou, vymyšlenou činností. Navazují a opírají se o jiţ existující koncepty, které jsou potom předváděny pro ostatní. Klíčové je přitom „zarámování“ celé představení, tedy konstrukce samotného představení, aby mu obecenstvo rozumělo a dokázalo jej správně interpretovat. Tedy tak, jak je zamýšleno předvádějícími, či jejich autory. Tím se totiţ stává identifikovatelným a především odlišitelným od běţných ceremoniálů. 1.3 Uvědomění a svoboda sdílejících Důleţitou otázkou rituálů je uvědomění a dobrovolnost aktérů na jejich účasti. Rituál jako takový není nic přirozeného, nebo fyzicky nutného, jedná se čistě o lidský čin. Záleţí na jedincích samotných, zda se do nich zapojí, nebo nikoliv, kolik námahy a času, energie věnují k jeho naplňování. Taková participace pak bývá označována jako formální voluntarismus, který v některých konkrétních případech můţe mít subjektivní význam. Účast na rituálu totiţ můţe být do jisté míry podmíněna sociálními tlaky a obavou z moţné sankce za jeho odmítnutí. Jedinec tak raději akceptuje společenskou naléhavost a podřizuje se rituálnímu chování, aby se neodlišoval a nevybočoval od ostatních členů společnosti. Z mnoha rozličných definic rituálů ovšem vyplývá logický fakt, ţe se nejedná o individuální projevy. Mohou být přirozeně prováděny osobně, jednotlivcem, vţdy jsou ale formovány některou ze sociálních struktur, ať uţ se jedná o systém znaků, tradic, norem nebo hodnot. Jsou však spíše záleţitostí skupiny a jejich základ tvoří sociální interakce. Mají společenský význam, odkazují k různým vztahům a společenským záměrům. 1.4 Charakter rituálu, forma a symboly Většina autorů a literatury se shodují na tom, ţe rituál je především iracionální a neninstrumentální činnost, zaloţenou na logice znaků, znamení, mínění a mravnosti, tolik 8

vzdálených od logiky technologické racionality. Výjimkou je snad magie nebo věštění, jejichţ účelem však přesto není akt jako takový, ale spíše jeho důsledky, které má na člověka – tedy redukci nejistoty, přispívání ke konsensu a kolektivním činnostem. Rituály nemají pouze zábavný nebo lehkováţný charakter, často jsou součástí seriózního ţivota. Durkheim (1965) na základě zejména náboţenských rituálů tvrdí, ţe jejich obsah můţe být jednak váţného tématu, ale mohou být i spontánním vyjádřením pocitů a tuţeb, estetiky a pohodlí nebo zvyku, takţe se nejedná o výlučně nezbytné sociální funkce, které by měly mít. Rituály si tak zachovávají svoji důleţitost nejen jako decentní a seriózní ceremoniály, nýbrţ také jako bavící, bezboţné, humorné aţ absurdní projevy, které přispívají ke kolektivní sounáleţitosti a pocitu vzájemné spoluúčasti. Formy rituálního jednání jsou různé, nicméně jsou zaloţené na symbolech, které vyjadřují a reprezentují společenský řád, vztahy v něm uspořádané a také instituce, v kterých je rituál vykonáván. Britští strukturalisté a funkcionalisté v rituálech povaţovali za samozřejmé, ţe rituály jsou v podstatě v podstatě vyjádřením sociálních vztahů a představují tak určitý metodologický plán, podle kterého je konstruována struktura společnosti. Francouzští jazykový strukturalisté, kteří se zabývali otázkou společenského uspořádání, její odpověď spíše neţ samotném v principu rituálu viděli v „mikroekologické“ struktuře, která spojuje jednotlivé menší podcelky (Goffman 1976), Burke (1966) do jednoho souladu uvádí strukturu jazyka, strukturu myšlení a strukturu sociálního ţivota. Mluvit totiţ znamená předvádět jazyk. Ten je jednak vyjádřením myšlení, následuje ho, ale také jemu předchází. Začleněním obou do sociálního řádu v něm získávají určitou pozici, která jej poté představuje. Sociální řád je tak výsledkem jazyka a myšlení konkrétní společnosti. Z toho vyplývá, ţe jedna forma se stává druhou a jsou tedy druhem rituální transformace. Je jasné, ţe některé signifikantní části rituálu jsou symbolická vyjádření sociálního řádu, takţe se celkem přirozeně můţe stát, ţe na strukturaci institucionální povahy se budou podílet i relativně neformální vztahy mezi účastníky. Rituály často nevyjadřují jen to, co prakticky jsou, ale také představy, idey, hodnoty kterými by měly být. Mohou být tak jistým modelem sociálního řádu nebo mohou prezentovat či re-prezentovat jeho myšlenky, ale nikdy nebudou pouhou jednoduchou reflexí status quo. Nepopisují svět a realitu takovou, jaká momentálně je, jejich nadčasovost jim spíše přisuzuje prezentovat věci takové, jakými by mohly nebo měly být. Zároveň jim také přiděluje oprávnění, aby mohly být vůbec označeny za sociální aktivitu, stejně jako zaručuje svobodu a kreativitu sociálního smýšlení.

9

Důleţitou a váţnou roli v rituálech hrají symboly a symbolické jednání jejich účastníků vůbec. Zejména pak v rituálech, které jsou označovány jako „přetvářející“ či „proměňující“, zastupující nějaký „přechod“ či změnu. Sapir (1949) rozděluje symbolismus referenční a kondenzační, jako náhradu za přímé, chováním vyjádřené pocity, která spojuje rozličné reference a mínění. Stejně tak totiţ dokáţe uvolnit emocionální napětí, přičemţ podstatou rituálu se spíše neţ samotné původní významy symbolu stávají hlubší (často nevědomé) emocionální hodnoty. Antropologové dokonce kondenzací chápou spojení nejen významů, ale i věcí a činností v jedno. Takové propojování různých vyjádření, hodnot a činností můţe vést podle Sapira k takovým sociálním změnám, jejichţ součástí je potlačování zaţitých vzorců chování, které zpětně podporuje kondenzované symboly, jejichţ následným odkrytím ztrácejí rituály svoji funkci. Dalším problémem, jenţ kritická reflexe nabízí, je bezmyšlenkovitost, která hraje důleţitou roli co do efektivity předváděných rituálů. Spojováním četných a rozličných hodnot, symbolů a významů dochází ke ztrátě orientace a následnému nevědomému konání, čehoţ mohou vyuţít zejména politické orgány k jednoduššímu přesvědčování o pravdivosti své vlastní ideologie a následné kontrole a ovládání. Forma rituálů je vlastně odrazem obvyklého chování. Podléhají stejně tak stereotypizaci, standardizaci, stylizaci, uniformitě, regulaci a formalitám, jako mnoho dalších lidských činností. Jsou opakováním toho, co uţ někdy bylo

prováděno, takţe jejich

vykonavatel není zároveň jejich autorem. Stejně jako běţné chování ovšem podléhají etickým imperativům a sociálnímu řádu. Je tedy přirozené, ţe jejich projevy mohou mít pozitivní, ale v případě odklonění se od uznávaných norem a hodnot také negativní vliv na lidskou společnost. Mnoho rituálů se řídí pravidelnou a pevnou časovostí, takţe se opakují po určitých periodách, cyklech. Ty nejsou ovšem diktovány dle konkrétních věcí, spíše podle skutečností, které si vyţadují sociální normy určité sociální skupiny. To platí zejména pro rituály týkající se sociálního ţivota jednotlivců, kteří se s danou situací momentálně potkávají. Někteří autoři se staví k rituálům kriticky ve smyslu jejich informačního přínosu. Pochopitelně kladou větší důraz na význam sdělení neţ na jejich stavbu, jak je tomu v případě informačních teorií, to ale také z toho důvodu, ţe jejich stavba je stereotypizovaná, opakující se a nenabízí tedy velký prostor pro vlastní volbu kompozice. Na druhou stranu jiţ samotná dobrovolná účast nebo naopak absence při vykonávání rituálů můţe mít určitou informační hodnotu, stejně jako jejich načasování do určitého bodu zkušenosti. Přesto je však nutné říci, ţe rituály jsou zaměřené spíše na samotné předvedení zaţitých vzorců řádu neţ na 10

informovanost a sociální proměnu (Rappaport 1979). Jsou spíše vţdy spojovány s posvátností. S takovým konceptem přišel jako první Durkheim (1965), přičemţ měl také mnoho oponentů, kteří takové teze povaţovali za chybné a neúčinné. Měřítka posvátnosti tvoří vlastní vzorce aktivit členů komunity, podle kterých je lze odlišit od běţného, všedního sociálního ţivota. Odkazují zejména k většímu významu a závaţnosti konání. Podobně Durkheim tvrdí, ţe tento fakt je hlavním bodem náboţenského myšlení – ne bohové, duchové nebo mýty, ale jednání a věci, které jsou pro danou skupinu naprosto váţené, důleţité a seriózní. Rituál je tedy více lidskou činností, vycházející ze zkušenosti neţ tajemnou, nadpozemskou či boţskou silou. Dovoluje být jejich účastníkům součástí váţeného ţivota, který nicméně do jisté míry sami definují. Někdy odkazuje k posvátným věcem uznávaným jeho participanty, jindy je součástí váţených otázek (politických, ekonomických, obchodních), které podílející se označují jako posvátné a jeţ také vědci s náboţenskými ceremoniemi srovnávají. Podobně na kaţdodenní rituály, které jsou často vykonávány automaticky a bezmyšlenkovitě (podávání ruky apod.) můţe být nahlíţeno jako na základní součást váţného ţivota, nástroj udrţování mravních pravidel posvátných událostí. Pro rituály je stejně jako pro komunikaci samotnou charakteristický prvek generativní logiky – totiţ ţe chování, vhodně konstruované podle určitých vzorců, představuje symboly, jejichţ účinnost a úspěšnost přesahuje chování samotné. Kaţdý, kdo se stane součástí nějakého rituálu, přijímá myšlenku, ţe jeho modelové chování má symbolický význam a účel, který má směřovat k dosaţení určitých sociálních záměrů. 1.5 Rituál, mýtus, ideologie Barthes (1972) se při studiu rituálu opírá o kritickou kulturální teorii, podle které hodnoty populární kultury určují myšlenky a zájmy vládnoucí třídy, čímţ se jí daří ovládat široké masy publika. Při aplikování této teze na rituál, by tento mohl podobně jako mýtus vyjadřovat hodnoty vládnoucí třídy, nebo více být chápán jako forma lţi nebo zmatku. Samotné studium ideologie je nejvíce spjato s Marxistickou teorií, která se podobně kriticky stavěla i ke zkoumání rituálu, a to z důvodu prezentace převládajících myšlenek a zájmů ústředních institucí, které představují sílu a moc, nadvládu ve společnosti. Trotsky (1973) přikládá rituálům, ceremoniím, mýtům a ikonám velkou důleţitost a vidí je jako nezbytnou součást kaţdodenního ţivota. Tvrdí, ţe pakliţe byla revoluce úspěšná, nelze jednoduše rituály ze společnosti vyloučit, jen je třeba je nahradit jinými, novými, ovšem 11

stejně jako revoluční zaloţenými na hodnotách, které podporují integraci kaţdodenního ţivota. Rituály jsou pak také vykládány jako zdroje udrţování sociálního řádu. Spojování rituálu, mýtu a ideologie v jedno, znamená, ţe účastníci a diváci mýtu a rituálu bývají mateni, coţ je do jisté míry pravda, neboť někteří jsou více, jiní méně. V obecném pohledu, ale jednoduše nelze říci, ţe rituály nebo mýty jsou lţí nebo chaosem, protoţe taková definice by je odsouvala do pozice nereálných a neskutečných, v přítomnosti neexistujících nebo nemajících význam činností. Jak jiţ ovšem bylo výše zmíněno, aby samotné mýty a rituály mohly existovat a přeţívat, je nutná aktivní, ţivá přítomnost účastníků na jejich aktuálním provozování. 1.6 Rituál jako nástroj udrţování sociálního řádu a status quo Otázkou zajišťování stability sociálního řádu pomocí rituálů se zabýval ve své sociální teorii Durkheim (1965), podrobně se zaměřil na cítění a solidaritu s nimi související. Jako hlavní funkce rituálu označuje posilování souhlasu, sdílení konsensu, pozitivních pocitů a solidarity k druhým a vůbec propojování jedinců v rámci celé společnosti. Tvrdí dále, ţe jak náboţenství, tak rituál se podílejí na konstrukci základních kognitivních kategoriích, tzn. ţe formují podstaty, podle kterých jsou konstruovány dokonce i profánní myšlení a činnosti. Z toho vyplývá, ţe jestliţe rituál má vliv na samotnou konstrukci reality, formy myšlení a jednání, bude také vhodným a potřebným nástrojem k udrţování komunity a zachovávání solidarity. Rituál jako výraz sociálního řádu má především pozitivní emocionální funkce, stejně tak participanti podílející se na jeho uskutečňování sdílejí podobné pocity a v nich se také díky jeho provozování utvrzují. Rituál jako takový spíše neţ svět jaký je, ukazuje svět, jaký by měl být, nebo jaký chce aby byl. Je nositelem jakýchsi „ideálních“ standardů, které by chtěly být (měly být) v realitě nalezeny, proto můţe hrát roli nejen v udrţování stability sociálního řádu, ale také být nositelem společenských změn. Podobně jako kaţdá komunikace, i rituál je otevřený různé interpretaci. Jak uţ bylo i výše zmíněno, nelze jej povaţovat pouze za nositele sociálního řádu a status quo, coţ dosvědčuje zejména současná pluralistická názorovost dominantních rituálů v moderní společnosti, které jsou proti jejich udrţování, které dokonce mohou být příčinou sociálních konfliktů. Jednak to mohou být opakující se menší výrazy konfliktů, které jsou pak součástí těch velkých, jednak je mohou představovat také spíše epizodické a anti-institucionální

12

události. V obou případech se v podstatě také jedná o prezentaci sociálního řádu, avšak řádu protestu a výrazu nesouhlasu.

2. Média a sociální integrace V současné době jsou média podrobována opravdu tvrdé kritice a je upozorňováno spíše na negativní dopad činnosti masových médií, který mají na publikum. Zvláštní pozornost je pak věnována na zásah dětského a dospívajícího publika, které není s to, se takovému často latentnímu podbízení bránit. Ostře sledován však není pouze dopad na chování jednotlivců nebo menších sociálních skupin, ale na celé společnosti a národy. V této souvislosti jim je nechvalně připisován rozklad tradičních hodnot a norem, homogenity a pospolitosti. Takový postoj je typický pro kritické teorie či teorie masové společnosti. Zcela opačný pohled médiím naopak přisuzuje pozitivní roli ve společnosti a tvrdí, ţe média naopak přispívají ke společenské kohezi a homogenizaci, dokáţí spojovat vzdálené příslušníky, integrovat nově příchozí a obecně sbliţovat různorodost, která je pro modernitu typická. Tato ambivalence spočívá v odlišném pojímání dostředivých tendencí (pojetí změny, svobody, rozmanitosti, fragmentace), které bývají v pozitivním úhlu pohledu oceňovány pro schopnost integrace a sjednocování, v negativním pak kritizovány pro tlaky na jednotnost a uniformitu podle zájmů vládnoucích vrstev, a odstředivých tendencí (přístup k řádu, kontrole, jednotě a kohezi) které jsou pozitivním přístupem přijímány pro snahy o modernizaci a kladení důrazu na individualitu, naopak negativní v nich vidí narůstající izolovanost a vzdálenost jedinců, odcizení, rozpojení sdílení společného časoprostoru a společných hodnot.1 Vztahem médií a sociální integrace se podrobně a skutečně nejvíce do hloubky věnuje funkcionalistická teorie médií2. Integraci dále rozděluje na funkční a normativní. Funkční vylučuje konflikt a představuje vzájemnou kooperaci při dosahování společných cílů, normativní je sdílením společných norem a hodnot. Pro utuţování konsensu a dosahování společných cílů je podle funkcionalismu zapotřebí obou typů, přestoţe kaţdý můţe fungovat 1

McCormack, Carey in McQuail 2002: s. 95

2

Funkcionalismus se obecně soustřeďuje na potřeby společnosti i jednotlivců, přičemţ společnost je podle něj

celek mnoha provázaných subsystémů, včetně masových médií, jeţ spojuje především touha po řádu, integraci, socializaci, kontinuitou apod. Integraci dále rozděluje na funkční a normativní. Funkční vylučuje konflikt a představuje vzájemnou kooperaci při dosahování společných cílů, normativní je sdílením společných norem a hodnot.

13

zvlášť, vzájemným působením jeden druhý posiluje. Funkcionalismus však nijak nepřeceňuje v tomto ohledu roli médií a tvrdí, ţe v rozvinuté společnosti existuje mnoho dalších cest, jak dospět ke konsensu. Úkolem mediálních institucí je zaručit, ţe nejrozšířenější média budou vysílat v národním či obecně veřejném a prospěšném zájmu. Taková loajalita má posilovat integraci, vzájemnost a homogenitu a zároveň podporovat společenskou kontrolu. Často také reprezentují hodnoty a normy, jeţ jsou v dané společnosti povaţovány za převládající, na druhé straně se ale také zároveň zaměřují na hodnoty jejích menšinových podskupin. Při zkoumání odborníci docházejí k závěr, ţe funkcionalistická teorie médií nahlíţí média spíše jako přizpůsobující se veřejným zájmům neţ k nim kritická. McQuail (2002) zásadní přispění vidí ve „vyhýbání se zásadní kritice klíčových institucí, jimiţ jsou podnikání, právní systém a demokratická politika; různé podoby zpřístupňování „vrcholu společnosti“; symbolické odměňování těch, kteří dosáhli úspěchu uznávanými cestičkami ctnosti a tvrdé práce; symbolické trestání těch, kteří nedospěli nebo se odchýlili ze správné cesty“3. Také většina významných velkých státních nebo veřejných událostí a ceremonií, přenášených často ţivě, má sjednocující charakter a významně se podílí na vzniku pocitu sounáleţitosti a potvrzování vlastní (národní) identity, neboť je zároveň typická vysokou sledovaností a velkým počtem diváků různého věku, popř. zájmů a zaměstnání. Na základě výše uvedených charakteristik jednoznačně vyplývá, ţe funkcionalistická teorie médií bude dominantní z těch, které se staví proti negativním účinkům médií a potlačuje jejich přeceňování. Stala se tak jednou z hlavních příčin, proč se kritikům, a tedy kritické teorii médií nedaří obhájit tezi o rozkladu společnosti, neboť podle nich masová média disponují rozmanitými nástroji na její rozpadávání a hroucení. Jednou z hlavních a nejvíce sledovaných integrací, ke kterým média přispívají, je jistě integrace národní. Ta je zaloţena především na rituální podobě mediální komunikace, která tímto potvrzuje národní identitu a soudrţnost. Ghünter Thomas vymezil pět rituálních podob, s nimiţ média pracují (Thomas in Štětka 2007: 66): 1. komunikace jako rituál: jedná se o symbolickou smyslotvornou rovinu mediální komunikace, rituál se projevuje v komunikačních formách, přičemţ obsah nebo čtení recipienta daného textu není podstatný; 2. televizní rituály a rituály v televizi: rituál je součástí obsahu sdělení, jedná se především o ceremoniální události jednak veřejně organizovaných, jednak produkovaných televizí přímo pro její potřeby;

3

McQuail 2002: s. 105

14

3. ritualizované sledování televize v ritualizované kaţdodennosti: důleţití je opakované vysílání i konzumace programů, které přispívají k prohlubování známosti a důvěry; 4. rituální forma televizního vysílání: jedná se o spojení mezi prezentací a recepcí, v níţ je kladen důraz na mytologické přístupy ke světu; 5. televize ve spojení s náboţenstvím: ústřední roli zde hrají přímo náboţenské rituály, které televize produkuje;

3. Televize a každodennost, konstrukce ontologického bezpečí Televize vyvolává pocit ontologického bezpečí diváků, díky ritualizaci a stereotypizaci pak vystupuje prakticky jako opora a sociálního řádu a nástroj zachování statu quo. Je jednak produktem, ale také zároveň jedním z tvůrců globalizující se modernity. Televize je jakýmsi socio-technickým systémem, tvořeným individuálními i společenskými vztahy, tedy potaţmo také rodinnými. Dále televizi musíme chápat jako materiální i symbolický objekt. A to sice v tom smyslu, ţe její charakter závisí jednak na zájmu tvůrců (obsah jimi vytvořený potom můţe být modifikován na základě konfrontace zájmů se sociálním prostředím) a jednak na samotné technologii. Televize se v moderní společnosti stala součástí rodinného ţivota. Její sledování lze přirovnat k jakémusi rituálu, kterého jsou jednotliví členové i rodina jako celek součástí a jeţ vytvářejí. Sledování televize se pak stává „extenzí“ kaţdodenního (rodinného) ţivota. Lze dokonce rozlišit tři typy (úrovně) extenzí: 1. kulturní, která zahrnuje širší sociální kontext, který sahá za hranice rodinného kruhu. 2.

extenze domácnosti, která odráţí vztahy a

problémy uvnitř rodiny a 3. individuální, která je typická pro kaţdého člena rodiny zvlášť, často dokonce odráţí nestejné aţ protikladné zájmy.. Samotný proces konzumace televizního vysílání má 3 konkrétní fáze: a. přijetí, tzn. televize a její sdělení se přeměňuje ve vlastnictví příjemce, v konkrétní objekt, člena domácnosti. Dochází k přeměně od odcizeného zboţí k jeho pravé domácí podobě. V 90. letech se analýzy televizního vysílání začaly zaobírat otázkou aktivního publika. Jiţ však samotná jeho definice se stala problematickou, neboť pojem „aktivní“ byl často zaměňován se slovy „kreativní“ nebo dokonce „kritický“, přičemţ se jedná o různé charakteristiky. Důraz na zkoumání socio-kulturní chování diváka utvrzuje roli sociologie v rámci studia mediálních komunikací.

15

Berger s Luckmanem (1999) tvrdí, ţe jednotlivci tzv. kaţdodenní realitu povaţují za danou a samozřejmou, za něco, do čehoţ se narodí a v čem ţijí své ţivoty. Ačkoliv existuje mnoho dalších realit, mezi kterými se člověk pohybuje, tato je všem nadřazená. Skládá se z „tady“ a „teď“, která jsou logicky nejaktuálnějším a nejintenzivnějším proţitkem. Je určena prostorem a časem, coţ jsou hlavní měřítka, podle nichţ si ji jedinci organizují a skládají jednotlivé úkony do dané posloupnosti, která jim vyhovuje. Časovost sama je ovšem komplikovaná, neboť spojuje časovost společenskou a biologickou, které ne vţdy korelují s představou jedince. Proto je do jisté míry vnucená a zpětně organizuje ţivot a kaţdodennost individualit. Realita kaţdodenního ţivota obsahuje tzv. „typizační schémata“ (určitý konkrétní typ člověka a typ situace), skrze které vnímáme ostatní a s nimi potom i jednáme. Nastoluje řád, který chrání jedince před podlehnutím chaosu a nestability, rozpadu vlastní identity v důsledku jejího nedostatečného sebepotvrzování v kaţdodenním ţivotě.

4. Mediace, rituální model komunikace x propagační model komunikace Model rituálový je logicky odvozen od významu rituálu. Komunikace pro něj není pouhým přenosem sdělení od podavatele k příjemci, jejím hlavním účelem je spíše sdílení společných významů, symbolů, cítění, orientuje se na proţívání, spokojenost nebo potěšení jak podavatele, tak příjemce, a to nezávisle na účelovém vyuţití (vyjma vytváření pocitu solidarity a sounáleţitosti). Jeho prvotním cílem a zájmem je udrţení společnosti v čase, ačkoliv tento typ komunikace je sám nadčasový. Vlastní sdělení představují většinou symboly a asociace, ukryté v dané kultuře. Silverstone (1988) jej přímo aplikuje na televizní vysílání. Podle něj totiţ přebírá roli mýtu, který je typický pro tradiční společnosti. Hlavním úkolem a přínosem není zprostředkovávání informací, ale vyprávění příběhů mytologického charakteru. Přiklání se k Durkheimově tezi, ţe náboţenství rozdělilo svět na část posvátnou a profánní (světskou), a přestoţe moderní společnost je narozdíl od té tradiční značně sekularizovaná, toto rozdělení se týká i současného světa, který rozděluje na všední (automatický, nevýrazný) a posvátný (specifický, jedinečný, reprezentovaný ritualizovanými ceremoniály). Durkheim tvrdí, ţe ačkoliv jsou tyto dvě dimenze opozitní a zdánlivě neslučitelné, lze se pohybovat mezi nimi, a sice právě pomocí rituálů, které do jisté míry obě spojují4.

4

Durkheim rozlišuje tři druhy rituálů – negativní, pozitivní a rituál pokání. Prvně jmenovaný slouţí k přísnému oddělení světského a náboţenského, druhý naopak umoţňuje jejich koexistenci skrze rituál obětování. Člověk se podle něj ve světě profánním musí podřizovat nadosobním pravidlům společnosti, stejně jako se člověk vyznávající některé náboţenství musí podřídit nadindividuálnímu principu.

16

Propagační model, velice typický pro masová média, sleduje dva základní cíle. Jednak je to zisk z publika pro ně samotné a jednak je to prodávání pozornosti diváka dalším inzerentům. Jeho účelem není přenos informací, zpráv a významů jako takových, nejde o vysokou kvalitu obsahu, integraci hodnot a sdílení, úkolem je zejména pouhé upoutání pozornosti diváka, která je jiţ samotná povaţovaná za úspěch. Tento model komunikace vyuţívají média zejména k předvádění obsahu a vyplnění divákova času, který by mohl potencionálně věnovat sledování jiné televizní stanice. Z výše uvedeného vyplývá, ţe tento model bude vyhovovat zejména komerčním mediálním institucím, jejichţ ekonomické zájmy a cíle budou sledovat zisk na úkor kvality a významu sdělení. Britský literární vědec Raymond Williams rozlišuje model kulturální5. Komunikace se jeho prostřednictvím stává rituálem, vytváří kontextuální rámec pro vlastní účastníky, klade důraz na jejich sdílení symbolů a významů, které běţně uţívají, jimţ rozumí a které interpretují určitým známým a společným způsobem. Jeho pojetí je do jisté míry totoţné s Lasswellovým rituálovým modelem.

5. Rituální funkce mediální kultury (zpravodajství, televize a populární kultura jako mýtus a rituál) 5.1 Mediální komunikace jako forma rituálu Mediální komunikace můţe nabývat rituální podoby čtyřmi různými způsoby. Prvním z nich jsou tzv. „media events“, nebo-li „mediated rituals“. Podle Katze s Dayanem (1992) jde o významné události prezentované médii slavnostního charakteru. Tento fakt je odlišuje od aférových zpráv a seriálů. Liší se v konstrukci a percepci. Jsou vysílány ţivě, dopředu plánované a médii anoncované, narušují obyčejný televizní program, vymykají se jeho obecným zásadám bez ohledu na vlastníka, zaměření nebo politické zájmy, potřebují říci něco důleţitého, mají přednost před ostatními pořady. Jejich prezentaci provází úcta, reprezentují a oslavují různé formy hrdinství. Zasáhnou široké obecenstvo, často většinu národa, nebo v případě celosvětově významné a uctívané události dokonce i publikum mezinárodní. Vyvolávají fascinované reakce, stávají se nutnou kaţdodenní součástí mezilidské komunikace, tvoří ústřední téma pro jejich rozhovory. Lidé potom (v případě jejich úspěchu) povaţují jejich sledování za nutné, slavnostní.

5

Williams in Jirák – Köpplová, 2007

17

Minimálně nutné k tomu, aby mohli právě aktivně participovat na jiţ výše zmíněných společenských diskuzích. Podle Dayana s Katzem v této rovině sledují tři hlavní témata: 1.

podporu národní a sociální identity (svatba princezny Diany jako potvrzení

tradiční instituce rodiny, která je základem společnosti a předpokladem její kontinuity). Tento postoj zastával také Emile Durkheim, jeţ právě tvrdil, ţe obřady reprezentují sociální strukturu a její hodnoty. Tento fakt a současně zaměření pozornosti do jednoho centra udrţují podle něj celou společnost pohromadě. (Durkheim, Shils in Dayan, Katz 1992: 99); 2.

podporu sdílených, nadčasových témat (příběhů, hrdinů);

3.

zobrazení diskontinuity za účelem pojištění stability stávajících pořádků.

Druhým způsobem je spotřeba ritualizovaných médií, která formuje chování diváků do určitých vzorců a symbolů. To je viditelné zejména u sportovních fanoušků, kteří se oblékají do stejných šatů (týmových dresů), konzumují určité jídlo a pití a někdy opakují obdobné či stejné fráze, takţe se vlastně tímto stávají participanty na rituálním sledování televize, soucítí s týmem, připadá si jako jeho aktivní součást. Podobně jsou na tom hudební fanoušci, diváci soap oper, science fiction apod. Ritualizované chování samotných a izolovaných jedinců by nemělo ţádný relevantnější význam, na důleţitosti aktu přidává především velké mnoţství diváků, jejich sdílení společných záţitků a proţitků během sledování. Nicméně také všední kaţdodenní vysílání má charakteristiky hodné ritualizace, minimálně kvůli jeho opakování. Struktura programových

schémat

je

v mnohém

upravena

podle

předpokládaných

aktivit

v domácnostech tak, aby potencionálním divákům co nejvíce vyhovovala, přičemţ sled programů často ohraničuje, resp. symbolizuje přechod z jedné části dne do další, vymezuje významné dny týdne nebo dokonce roku. Dalším typem rituální mediální komunikace tvoří rituály samotné mediální práce. Mezi základní ţurnalistické hodnoty v mnoha aspektech patří především objektivita, jejíţ problematika je častým předmětem debat zastánců i kritiků rozrůstajícího se vlivu médií. Zejména pak objektivní zpravodajství má důleţitý sociální význam pro omezení nejistoty a rizika. Rituální formou tak jeho producenti rozdělují svět na známé a neznámé, bezpečné a nebezpečné, tzn. zároveň vykazují jejich základní koncepty, pohled na svět a podstatu legitimity, coţ jim do jisté míry v souvislosti s rituály dává nálepku posvátnosti. Je logické, ţe chtějí-li média jako autorita působit na publikum a promlouvat k němu, musí tak činit pomocí obecně sdílených symbolických konvencí, aby jejich práce byla správně čitelná.

18

Ţurnalistické vyjadřování je tak vlastně sociálním působením (jinak rituálním jednáním) za vyuţití symbolických pravidel, čímţ se stává součástí váţeného sociálního ţivota, potaţmo mravní autoritou. Stává-li se rituálem, lze u něj mj. předpokládat určité jeho prvky, jakým je zachování, integrace nebo transformace. Více neţ o samotné práci ţurnalistů je pak ritualizované zpravodajství odpovědí na otázku jak jsou události, které zpracovávají, rituálně přepisovány do příběhů vhodné formy a jakým způsobem jsou do symbolické participace rituálně vtahováni samotní diváci. Posledním vysvětlením rituálnosti mediální komunikace je koncept televize jako náboţenství. Gerbner (1982) tvrdí, ţe je to právě televize, která od dob preindustriálního náboţenství, vytváří silné kulturní spojení pomocí sdílených rituálů a informačních obsahů mezi elitami a ostatní veřejností. Se skupinou dalších vědců, vycházejíce z antropologické teorie, vytyčil tři hlavní koncepty. Za prvé, televize přispívá spíše k dlouhodobějšímu udrţování stability neţ aby produkovala krátké, rychlé, dramatické změny. Za druhé, za mnohem důleţitější neţ postoje nebo chování, reagující na persvazi, jsou fakta a vědění jako takové, které vychází ze symbolické zkušenosti. Za třetí, pakliţe televize vypráví příběh, významy jsou ústřední. Goethals (1981) zrovna tak sdílel názor, ţe sledování televize má náboţenský charakter, nicméně formy televizních obsahů více srovnával s aspekty ţidovsko-křesťanské tradice. Podle něj televize participuje na rituálu a přítomnosti rituálně; televize participuje na prezentaci a interpretaci obrazu a televize je také podle něj jedním z hlavních zdrojů obrazoborectví. Rituál se pak objevuje ve speciálních událostech; ikony povětšinou v dramatech, ve zpravodajství, ale především také v reklamě.; obrazoborectví také v událostech, dokumentech nebo talk show. Podle Goethalse tradiční rituály vytváří svůj vlastní čas a prostor, v kterém pak jeho diváci sdílejí společné pocity blízkosti, věrnosti, spolehlivosti, zboţnosti. Nerozděluje potencionální participanty na ty, co zde jsou, nebo nejsou, ale na ty, kteří jsou věrní a kteří nejsou. 5.2 Rituální funkce mediální kultury V souvislosti se zkoumáním mediálních forem a obsahů teoretici spíše hovoří o mýtu neţ rituálu, narozdíl od posledně jmenovaného je literatura pojednávající o jeho problematice velice rozsáhlá. Z tohoto důvodu se jeví jako relevantnější a efektivnější sledovat rituální funkce médií neţ jejich obsah a propagování populární kultury jako takové. Funkce médií,

19

které bývají označovány za ritualizované lze rozdělit do tří základních kategorií: mýtus a rituál, mravní drama a sociální role6. Kritikové mýtus v kapitalistické společnosti odsuzují z důvodu předpokladu jeho ideologického charakteru, který je v podstatě formou lţi. Pozdější, zejména americká generace vědců se stavil více optimističtěji k mediálním projevům mýtu, oba přístupy pak spojil Lévi-Strauss v analýzách televizního drama, zpravodajství a reklamy. Pokud média označíme jako mytická, stanou se součástí hlavního symbolického systému společnosti, jehoţ studii se zabývají zejména sociální antropologové. Silverstone (1988) vytyčil hlavní tři body: Za prvé působení mýtů má podle něj největší význam, pakliţe jsou prezentovány jako obsahy mediálních událostí – korunovací, sňatků nebo míčových her. Silverstone se však neomezuje pouze na mediální události, ale i na další, na početnější publikum zaměřené ţánry, jakými je např. zpravodajství, zábavné pořady, a další, které jsou myticky strukturovány, speciálně také reklama. Zdůrazňuje také, ţe mytická a rituální funkce médií jsou důleţitá zejména v období sociálních změn, zvratů, zmatků, neboť se docela významně mohou stát výrazným podporovatelem většinových názorů. Dále je zastáncem názoru, ţe televize při komunikace s divákem vyuţívá narativních a rétorických aspektů, které jsou typické jiţ pro příběhy orální kultury. Podobně tvrdili např. McLuhan nebo Meyerowitz, ţe televizní vysílání jako forma komunikace, sice je do jisté míry závislé na současných konvencích a má odlišné účinky neţ vyprávění příběhu v orální kultuře, ale na druhé straně tyto konvence se mohou jevit jako velice blízké charakteristikám těch v minulosti. Za třetí se Silverstone ztotoţňuje s přístupem Newcomba a Hirsche, ţe televize jako přijímač i jako instituce ve vztahu k publiku je aktérem moderních, světských rituálů a její vysílání má magickou, symbolickou sílu. „Mýtus je základní lidskou formou vyjádření. Mýtus vyjadřuje a tím činí veřejnou hlubokou touhu podobně jako zásadní víry a hodnoty.“ Značí a reprezentuje myšlení určité kultury o ní samotné, podobně jako rituál je úzce spojen s realitou, ale na rozdíl od něj nebývá kriticky označován za ideologii. Je také formou sdílení a vytváření podmínek pro sociální uspořádání, ovšem při zachování individuálních tuţeb, udrţuje a utvrzuje jednotlivce v normách, které vyznávají. Ty se také mohou stát předmětem mýtu na základě společného sdílení většího počtu jedinců. Oslava idejí zejména u významných inaugurací, státních a 6

Morální drama Sutherland a Siniawsky (1982) prezentují na příkladu soap opery, kde jsou jasně zviditelněny charaktery postav tak, aby divákovi bylo jasné, co je v dané kultuře ţádoucí a co nikoliv, které hodnoty jsou správné a které jsou naopak hodny odsouzení, zviditelňují morální hranice dané kultury. Při zkoumání modelování sociálních rolí se pozornost odborníků obrací k celebritám („stars“) a obchodu („business practice“).

20

politických událostí umoţňuje participantům sdílet myšlenku, ţe existuje moţnost lepšího světa, kterého by i oni mohli být součástí, na jehoţ utváření by se mohli podílet. To především na základě nadčasovosti, kterou jsou mýtus i rituál charakteristické.

6. Globalizace, kulturní průmysl, kulturní imperialismus (v oblasti zábavy, komerce v komunikační teorii) 6.1 Média a kultura Jsou-li vlivu médií v dnešní společnosti (a právem) věnované tolik rozsáhlé laické i odborné diskuse a výzkumy a je-li tak pozorně sledováno jejich působení v oblastech, kam jejich činnost zasahuje, lze jistě zpětně také zkoumat, zda sama média podléhají (vyjma konkrétní moci vlastníků a zadavatelů) prostředí, ve kterém fungují. Burton a Jirák často v tomto kontextu pouţívané slovní spojení „kulturní imperialismus“ zmínili i jako jednu ze základních a relevantních forem mocí médií. Analyzují-li odborníci obsahy mediálních produktů, nalézají v nich opakující se prvky charakteristické pro konkrétní kultury, jimiţ se vymezují vůči jiným. V opačném případě by totiţ mediální obsahy a media samotná byly všude podobné, či dokonce totoţné. Na druhé straně je v rámci vlivu médií odborníky zkoumáno jejich působení na kulturu jako celek, neboť média jsou schopna zasáhnout velice široké a rozmanité publikum. S příchodem fenoménu globalizace se však stále častěji ozývají hlasy odborníků a autorů, ţe k podobnému trendu dochází i ve vývoji médií. Ta mají snahu vysílat produkty i za hranice vlastního státu nebo kultury s vědomím, ţe dochází-li k propojování světa v různých oborech lidské činnosti, mediální sektor, který je navíc rozptýlen mezi široké pole dalších, nebude výjimkou. Právě proto, ţe je součástí veřejné sféry, u které je sílící nadnárodní homogenizace čím dál více patrná a zjevná, vysílatelé a vlastníci médií předpokládají, ţe také mediální obsahy mohou být bez problémů nabízeny za hranici domácího trhu. Celospolečenskou globalizací tak argumentují proti názorům pramenícím z obav špatné interpretace či nesprávného čtení konkrétních významů mediálních obsahů. Kladně je globální komunikace hodnocena především kvůli vytváření obrovského symbolického pole, zbaveného připoutanosti ke konkrétnímu časovému nebo místnímu prostoru. Zastánci na ni také kromě jiného zdůrazňují moţnost mísení jednotlivých kultur, které se tímto mohou rozšiřovat a obohacovat o nové zvyklosti a tradice a tím přispívat k větší sounáleţitosti a mezinárodní integraci. McQuail (2002) v této souvislosti zmiňuje

21

postmoderní kulturu, která rovněţ není příznačná pro konkrétní čas a prostor a je lhostejná k uctívání vyšších hodnot a norem a potlačuje tímto lokální a regionální menšinové kultury. Nelze však říci, ţe nemá ţádné charakteristické vlastnosti, pomocí kterých by se dala identifikovat a označit. Naopak jsou pro ni typické některé prvky západního kapitalismu, jako jsou „individualismus, komercialismus, konzumerismus nebo hédonismus“7. Někteří odborníci také dochází k závěru, ţe média tím, jak vysílají stejná sdělení mnohým příjemcům, sama produkují tzv. masovou kulturu, která je srozumitelná a lehce pochopitelná i různorodému publiku z odlišných států a kultur. Navíc se většinou jedná o sdělení a obsahy, jimiţ recipienti vyplňují svůj volný čas, mají zábavný charakter nebo jim slouţí k relaxaci, dávají podněty k přemýšlení a sebeidentifikaci. Protoţe takové vysílání kvůli moţnosti dezinterpretace a špatnému porozumění nemůţe mít nijak specifický a hodnotový charakter, tím spíš se stává v očích kritiků a odpůrců laciným, škodícím zdůrazňování národních hodnot, postojů a tradic. Největšími odpůrci byli členové frankfurtské školy8, kteří masovou kulturu povaţovali za součást tzv. „kulturního průmyslu“9. Jedná se o spojení kultury a průmyslu, tedy dvou zdánlivě nespojitelných sfér. Kloskowska o něm společně s industrializací a urbanizací mluví jako o „druhotném produktu průmyslové revoluce“10. Autoři tohoto pojmu se však snaţili kulturní průmysl oddělit od spojování s masovou kulturou, podle nich totiţ kulturní průmysl není novodobým produktem masy, nepovstal z ní, není populárním uměním. Jeho snahou je vytvořit ze starého nové, upravené podle pravidel a forem masové komunikace, čímţ dochází ke stírání rozdílů mezi po dlouhou dobu přísně oddělovaným vysokým a nízkým uměním (http://glosy.info/texty/prehodnoceni-kulturniho-prumyslu/). Ačkoliv by kulturní průmysl nemohl bez mas fungovat a musí do jisté míry reagovat na jejich potřeby, stávají se spíše objektem, kterého vyuţívá k zisku. V současné době tento ústřední motiv však také doprovází zájem na udrţování vlastního pozitivního obrazu. Jako prostředků přitom vyuţívá masová média, čímţ se stává jeho činnost ještě více klamavou a zavádějící. Jeho produkty tak totiţ získávají falešný legitimní charakter, zaloţený na absolutním konsensu s existujícím vládnoucím diskursem, který je povaţován za jediný správný

(http://fss.muni.cz/rpm-blog/index.php?/archives/98-Kulturni-prmysl.html).

Tím

7

McQuail 2002: s. 143 Jedná se o skupinu intelektuálů působící při Ústavu pro sociální výzkum, zaloţeném roku 1923 ve Frankfurt nad Mohanem. Jejími zakladateli byli Max Horkheimer a Theodor W. Adorno. K dalším členům patřili Herbert Marcuse, Erich Fromm nebo Walter Benjamin. Jejich společným zájmem byla především kritika současné struktury a fungování společnosti a jejích institucí. 9 Autorem termínu je Theodor W. Adorno, který jej pouţil ve svém díle Dialektik der Aufklärung z roku 1944. 10 Kloskowska in Jirák – Köpplová 2003, s. 56 8

22

vytváří zdání spokojenosti s daným stavem, potlačuje snahy o změny a s nimi související rozvoj. Takové smýšlení bezesporu vyhovuje nejen vládnoucí elitě, ale také ostatním společenským vrstvám. Těm je prezentováno a vštěpováno jako výhodné, naopak případné změny by byly zbytečné a nemístné, čímţ Kulturní průmysl sílí díky neustálému technologickému rozvoji médií, ekonomické a administrativní koncentraci. Publikum integruje seshora. Produkuje takové zboţí, které je na první pohled otevřené rozmanitým přístupům, jeho obsah je iluzorně zaloţen na individualismu, diverzitě a demokracii, přitom však pouze reprezentuje vládnoucí standardizující a elitářské představy. Takový přístup kulturního průmyslu odmítali zejména neomarxisté, neboť kulturu staví do pozice laciného, prodejného zboţí, které je produkováno především za účelem zisku a všechny ostatní, především společenské zájmy, jsou zatlačovány do pozadí. Navíc tím, ţe vytváří falešné vědomí o blahodárnosti daného stavu, eliminuje případné kritiky a opoziční, revoltující názory na minimum. Adorno dokonce hovoří o vzniku ideologie, v níţ přizpůsobení se nahradilo samotné vědomí a řád, který vytváří není podroben zkoumání ani srovnávání. (http://libcom.org/library/culture-industry-reconsidered-theodoradorno).

7. Veřejnoprávní x komerční vysílání 7.1 Televize jako elektronické médium V běţném styku pouţíváme termínu

elektronická média jako společné označení jednak

technologií a sociálních systémů, které komunikaci slouţí, ale zároveň tak označujeme i samotnou komunikaci. Mezi základní znaky vysílání (ať uţ rozhlasového či televizního, v tradičním nebo současném pojetí) patří: 1.

záměrné a systematické sestavování programu určeného pro větší mnoţství

recipientů 2.

šíření signálu různého typu a různými cestami nesoucího obsah vysílání

z jednoho bodu k většímu mnoţství konečných recipientů (point-to-multipoint)11 3. recipientů

11 12

moţnost současného příjmu a vnímání obsahu vysílání větším počtem 12

Zmíněný bod je tradičně hlavním rozdílem vysílání od telekomunikací. Musil 2003, s. 24

23

7.2 Modely uspořádání audiovizuálních médií Rozlišujeme dva modely uspořádání audiovizuálních médií, a sice model jednoduchý a model smíšený (duální). Jednoduchý model, který je mj. typický především pro televizní vysílání ve Spojených státech, tvoří výlučně soukromá média, která se dále dělí na komerční a nezisková. Cílem komerčních médií je především generování zisku majitelům. Náplň obsahu tvoří zejména rekreativní a zábavné pořady. Na druhé straně nezisková média své příjmy rozpouští přímo do výroby programu. Často se jedná o obsahy náboţenského charakteru, zaměřené na vzdělání či veřejné vysílání (public world casting). Smíšený model reprezentují veřejnoprávní média (vysílatelé veřejné sluţby) nebo soukromí vysílatelé. Samotný termín „vysílání veřejné sluţby“ vznikl v Evropě na přelomu 70. a 80. let, protoţe do té doby jiný typ vysílání neexistoval, nebylo jej tedy nutné od něčeho odlišit13. Emancipace veřejného vysílání byla nakonec dovršena 4. evropskou ministerskou konferencí o mediální politice, pořádanou Radou Evropy v Praze 7.- 8.12.1994. V jedné z rezolucí se účastnické státy zavazují přijmout na politické úrovni opatření k zajištění ochrany a dalšího rozvoje vysílání veřejné sluţby. Roku 1950 jako mezinárodní rozhlasová a televizní organizace v evropském vysílacím prostoru byla zaloţena Evropská vysílací unie (EBU – European Broadcasting Union), která zároveň stanovila určitá kritéria pro členství veřejných médií v ní: 1. Program stanice musí být dostupný v dostatečné kvalitě v podstatě všem domácnostem daného státu. 2. Stanice bude vysílat rozmanitý a ve svém celku vyváţený program pro všechny části populace včetně přiměřeného podílu pořadů odpovídajících minoritním zájmům různých částí populace bez ohledu na poměr programových nákladů ve vztahu ke sledovanosti či poslechovosti a je vázána povinností plnit tyto poţadavky. 3. Stanice sama bude vyrábět nebo nechávat produkovat pod svým redakčním řízením podstatnou část vysílaných programů. Kontroverzní je však diskuse ohledně obsahové definice, která se dotýká způsobu naplňování veřejné sluţby ve vysílání zákonem, dále smlouvy státu s vybranými

13

Musil 2003, s. 31

24

provozovateli vysílání veřejné sluţby a konečně konkrétních prvků veřejné sluţby, které zavazují všechny provozovatele vysílání14 Zákon Federálního shromáţdění ČSFR, který byl schválen 30. října 1991 č. 468/1991 o provozování rozhlasového a televizního vysílání rozdělil vysílatele do dvou skupin, a sice na provozovatele vysílání ze zákona a drţitele licence (soukromá, komerční). Vysílání veřejnoprávních médií je upravováno zvláštními zákony. Ty jim zajišťují pravidelný příjem ve formě uţivatelského poplatku (=tzv. nepřímé daně). Ten je hrazen za uţívání funkčního rozhlasového či televizního přijímače, a to bez ohledu na to, zda televizní, resp. rozhlasové vysílání jeho majitel sleduje, resp. poslouchá, či ne. Jak jiţ bylo výše zmíněno, výše těchto poplatků je v České republice určena ze zákona Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a vybírá jej Česká pošta (coţ je pro ni samotnou zdroj jistých příjmů)15. Z doporučení R(96)10 Výboru ministrů Rady Evropy a dalších doporučují smíšené financování, coţ v praxi znamená, ţe je vysílání veřejné sluţby většinově nebo zcela financováno povinnými poplatky vybíranými přímo od všech majitelů přijímačů nebo jiným způsobem prostřednictvím státního rozpočtu. Z toho vyplývají snahy o zachování státní podpory (tedy i samotného vysílání veřejné sluţby), které vycházejí z Amsterodamského protokolu z roku 1997, dokumentu Evropské unie. Jejich pravidla stanovilo v listopadu 2002 Sdělení o aplikaci pravidel poskytování státní pomoci vysílání veřejné sluţby, které si vynutili komerční provozovatelé vysílání hlavně z Francie a Itálie16. Protoţe jsou veřejná média financována převáţně z veřejných prostředků, má logicky společnost právo uplatňovat na toto vysílání speciální nároky, v určitém smyslu vyšší neţ komerční vysílání. Z tohoto důvodu je sloţitější i jejich samotná regulace. Kromě poţadavků daných zákonem se od veřejné sluţby očekává plnění základní autoregulační schopnosti. Důraz je kladen zejména na zpravodajství, které by mělo by mělo být spolehlivé, objektivní a nestranné. Mělo by představovat vysokou úroveň, která by na druhou stranu také stimulovala zdravý vývoj komerčního vysílání. Při médiích veřejné sluţby (jak také bývají označována) působí kontrolní a regulační orgány, které nají za úkol tato média zastupovat a zároveň také hájit právo veřejnosti na kontrolu nakládání s veřejnými prostředky a dohled k plnění jednotlivých úkolů. Stanovují mj. také základní definice, co je veřejnou sluţbou rozuměno.

14

Musil 2003, s. 33 Burton – Jirák 2003, s. 106 16 Moravec, 2008 15

25

V České republice jako kontrolní orgán vystupuje Rada české televize a Rada českého rozhlasu17, funkce regulačního orgánu spadají do pravomoci Rady pro televizní a rozhlasové vysílání. Soukromí vysílatelé pak vyuţívají totoţně s jednoduchým modelem komerčního či neziskového vysílání s dalším dělením obsahů vysílání (náboţenské, veřejné, vzdělávací). Vysílatelé, často označovaní jako soukromé či komerční stanice vysílají na základě přidělené licence. Finance získávají převáţně z vysílacího času, který prodávají svým inzerentům. Tato cena za vysílací čas se mění podle mnoţství oslovených příjemců i umístění reklamního sdělení do vysílání. Nejdraţší je tzv. prime-time. U televizního vysílání se jedná o dobu mezi 19. a 22. hodinou, přičemţ ještě draţší je prime-time v sobotu. Tuto cenu můţe kaţdý vysílatel upravovat díky vlastním ceníkům s různými moţnostmi slev. Soukromí vysílatelé však mohou mít i vedlejší zdroje příjmů (publikace a doprovodné produkty, které souvisí s existencí televize nebo jejími vysílacími pořady, dále např. prodej vysílacích práv, příp. koprodukční smlouvy nebo pronájem vlastních nevyuţitých kapacit). Tyto příjmy jsou však velice nízké a nedostatečné k financování rozhlasu nebo televize. Nástup komerčního vysílání se projevil zejména ve sledovanosti, tedy především v oblasti televizního vysílání. Od poloviny 90. let byl totiţ pokles share televizního vysílání veřejné sluţby výrazný v celé Evropě a dosahoval aţ řádu desítek relativních procent z původních hodnot. Po r. 2000 se pokles zastavuje a bylo zřejmě dosaţeno rovnováţného stavu. Můţeme ale namítnout, ţe sledovanost není jediným ukazatelem významu komerčního nebo veřejnoprávního vysílání a zároveň se nejedná o ukazatel nejdůleţitější. 7.3 Česká televize Česká televize vznikla 1.1. 1992 podle zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi jako televizní sluţba veřejnosti České republiky. 18. prosince 1991 jmenovala Česká národní rada ředitelem Iva Mathé, a sice s aktivní působností od 1. 1. 1992. Česká televize se stala provozovatelem vysílání na programech ČTV a OK3. K 1. dubnu 2003 schválila Rada České televize za 17

Jejich rozdělení vychází ze zákonů vytvořených 7.11. 1991, a to zákon č. 483/1991 Sb. Zákon o České televizi, který neustále a beze změn platí, a zákon č. 484/1991 Sb. pod názvem Zákon o Českém rozhlasu, který byl do této doby pozměněn osmi novelami. Stanovily tak k 1. 1. 1992 vznik samostatné České televize a Českého rozhlasu. Došlo také mj. k oddělení státního rozpočtu od rozpočtu České televize a Českého rozhlasu,. Zákon z 21. února . zákon č. 102/1992 Sb., tedy Zákon o Radě České televize a Českého rozhlasu byly stanoveny devítičlenné regulační orgány Rada České televize a Rada Českého rozhlasu pro obě sloţky duálního systému. Ty jmenují a odvolávají generálního ředitele, jsou povinny předkládat Zprávu o činnosti a hospodaření veřejné sluţby PSP ČR. Dále udělují nebo odebírají licence soukromým vysílatelům a kontrolují zároveň dodrţování zákona nad vysílatelem veřejné sluţby (http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/kroky.php)

26

generálního ředitele s šestiletým funkčním obdobím znovu Iva Mathé a dne 15. dubna 1992 na jeho návrh schválila první Statut České televize. V něm jsou stanoveny zejména cíle a úkoly České televize, její charakteristika jako veřejné sluţby společnosti. Šířením televizních programů a dalších multimediálních obsahů po celém území České republiky a tak přispívat k všeobecnému rozvoji kultury. Přitom informace, jeţ zprostředkovává, by měly být objektivní, ověřené, vyváţené a všestranné, aby přispívaly ke svobodnému a rozmanitému názorovému prostředí. Stejně tak by měla podporovat právní vědomí a rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky a poskytovat pro všechny skupiny obyvatel vyváţené nabídky pořadů. Mezi další úkoly např. patří účast na výzkumech sledovanosti mediálního trhu, na rozvoji televizních technologií, výzkumu a vzdělání v televizních oborech, spolupráce s významnými kulturními, uměleckými a charitativními společnostmi, podpora české filmové tvorby a zřizování sítí domácích i zahraničních zpravodajů, zajišťování regionálních vysílání apod. Rozhodnutím České národní rady z 22. prosince 1992 byly České televizi přidělen jeden celoplošně šířený okruh, druhý, do této doby označovaný jako OK 3 jí byl svěřen do konce roku 1995, tedy neţ dojde k jeho předání vlastníkovi licence. Tím se 30. 1. 1993 stala na 12 let společnost CET 21, s.r.o. Od 1. ledna 1993 byly původní programy ČTV, F1 a OK3 přejmenovány na ČT1, resp. ČT2, resp. ČT3. V roce 1993 zahájila své vysílání ovšem také regionální středočeská privátní televizní stanice Premiéra TV. V průběhu roku 1994 obdrţela licenci k provozování celoplošného televizního vysílání prostřednictvím satelitu jako centrálního plnoformátového programu pro regionální a lokální televizní vysílání, tzn. licenci vysílat celostátně s více neţ 80% pokrytí území. K uvolnění jednoho ze dvou celoplošně šířených vysílacích okruhů došlo 3. 2. 1994, o den později na něm zahájila své vysílání soukromá TV Nova, České televizi zůstaly ČT1 a ČT218. Hlavním zdrojem financování České televize jsou televizní poplatky, případně s další její podnikatelskou činností, která však nesmí ohroţovat její úkoly. Poplatky prvních pět a půl roku činily 50 Kč, od 1. července 1997 je to 75 Kč měsíčně. Stanovil je zákon o rozhlasových a televizních poplatcích č. 252/1994 Sb., ve znění zákona č. 135/1997 Sb. Tyto poplatky jsou stanoveny jako fixní a velice nízké ve srovnání se zahraničím. V současné době, tedy v roce 2009 je výše poplatku totoţná s loňskou, a sice 135 Kč měsíčně. Poplatníkem televizního poplatku v domácnostech je podle 18

http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/okruhy.php. (1.12.2009) www.ceskatelevize.cz (nedatováno). www.ceskatelevize.cz (1.12.2009)

27

zákona č.348/2005 Sb. fyzická osoba, která je uţivatelem nebo vlastníkem televizního přijímače, pokud není poplatníkem vlastník. Poplatek platí fyzická osoba z jednoho televizního přijímače, z druhého a kaţdého dalšího poplatek neplatí. Je splatný vţdy do 15. dne kaţdého kalendářního měsíce nebo do 15. dne prvního měsíce sjednanného platebního období. Platbu lze provádět prostřednictvím SIPO nebo přímo v České televizi. Pro podnikatele platí, ţe poplatníkem je podle zákona č.348/2005 Sb. právnická nebo fyzická osoba podnikající, která je vlastníkem televizního přijímače. Televizní poplatek platí z kaţdého televizního přijímače (i z přijímače umístěného v dopravním prostředku). Měsíční výše je stanovena zákonem a je splatná do 15. dne prvního měsíce kaţdého kalendářního čtvrtletí a platí se bezhotovostním převodem na účet České televize19.

7.4 TV Nova V únoru 1993 udělila Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání

licenci

001/1993 k vysílání na frekvencích bývalého federálního televizního programu CET 21 s. r. o., kterou zaloţilo pět fyzických osob: Josef Alan, Feodor Gál, Peter Hunčík, Peter Kršák a Vlastimil Venclík20. V květnu 1993 schválila Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání společesnkou smlouvu o vytvoření České nezávislé společnosti ČNTS s. r. o., kterou tvoří z 12 % CET 21, z 66 % CEDC/CME a z 22 % Česká spořitelna. Přestoţe se na investicích podílely pouze CEDC (75%) a CME (25%), podmínky licence byly nastaveny tak, aby k některým důleţitým rozhodnutím (zejména pak o programových schématech), bylo potřeba 90 % hlasů. To mělo za následek fakt, ţe přestoţe byla CET 21 malou a nemajetnou společností, poté co se jejím členem stal Vladimír Ţelezný a licenci v podstatě dojednal, stal se také jejím ředitelem. Licence na celoplošné vysílání tedy byla udělena společnosti CET 21, a to dne 30. ledna 1993. Autoři projektu jej předesílali jako kanál zaměřený na vzdělání diváků s mnoţstvím dokumentárních a naučných pořadů, nechtěla však být televizí strohou, spíše orientovanou na diváka a konverzaci s ním, jejím hlavním mottem a zároveň i heslem bylo „Nova vás baví“. ČNTS nakonec byla registrována 8. 7. 1993 a za dalších sedm měsíců mohla TV Nova zahájit své vysílání21.

19

http://www.ceskatelevize.cz/ct/historie/kroky.php. (1.12.2009) www.ceskatelevize.cz (nedatováno)www.ceskatelevize.cz (1.12.2009) 20 Vladimír Ţelezný se ke skupině připojil aţ později. 21 Štindl, 2007

28

Jiţ v květnu získala TV Nova dominantní postavení na českém

televizním trhu,

ačkoliv musela překonat počáteční neúspěchy zejména ve zpravodajských vysíláních. Naopak jako velice přínosnou se ukázal být tah obchodního ředitele TV Nova Pavla Koukola. Ten předpokládal, ţe TV Nova bude pro zadavatelé reklamy velice atraktivním objektem, a tak o ni budou mít zájem i přes vyšší ceny reklamních spotů. Navíc TV Nova (narozdíl např. od České televize) mohla nabízet reklamním agenturám vkládání reklam přímo do vysílaného pořadu, coţ mj. prováděla půl roku ilegálně, neboť novela, která by vkládání umoţňovala měla být podle očekávání Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání parlamentem schválena na konci roku 1994. Nakonec k jejímu přijetí došlo aţ 6. února 1995. Na jaře roku 1999 však valná hromada České nezávislé televizní společnosti odvolala Vladimíra Ţelezného z funkce generálního ředitele a jednatele ČNTS. To mělo za následek vznik nové televize Nova, jejíţ vysílání začala zajišťovat Česká produkční 2000, vedená podnikatelem Jiřím Šmejcem v srpnu 1999 z Barrandova pod vedením Vladímíra Ţelezného, ale jiţ bez CME22. V lednu 2002 Petr Kršák, jeden ze zakladatelů CET 21, odvolal Ţelezného z funkce jednatele společnosti CET 21 i z jeho dosavadní pozice generálního ředitele. Poté byl také obviněn z poškozování věřitele kvůli podezřelým převodům svého majetku. I tak ovšem prodlouţila Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání licenci pro CET 21 na dalších 12 let, takţe televize Nova můţe vysílat aţ do roku 2017. V srpnu roku 2002 si vliv v televizi rozdělily investiční společnost PPF a MEF Holding Jiřího Šmejce, která zajišťuje pro Novu prodej reklamního času. 14. května 2003 byl Vladimír Ţelezný odvolán z funkce generálního ředitele TV Nova. Současným generálním ředitelem je Petr Dvořák, člen společnosti PPF. V říjnu roku 2007 začala TV Nova vysílat jako první v obrazovém formátu 16:9 a vrozlišení HDTV, a sice ranní, odpolední i večerní zpravodajství, v současné době, resp. od října roku 2008 se vysílání vztahuje na 30 – 40 % pořadů. Její hlavní finanční příjmy tvoří televizní, internetová reklama a sponzoring23.

8. Vánoce jako rituál Vánoce by se do jisté míry daly označit za „sezónně sledovaný“ fenomén, tzn. ţe pozornost veřejnosti je na něj zaměřena pouze v období, které je pro něj charakteristické, kdy je

22 23

Čulík, 2003 Hartman – Vopálenská, 2002

29

aktuální. V současné době se však čím dál více prodluţuje doba, kdy se začíná trh na Vánoce soustřeďovat a tím i přitahovat pozornost veřejnosti. Vánoce se staly velice plodným polem pro marketingové a obchodní strategie obchodu a trhu. Samotné svojí dlouhodobou tradicí, nejen náboţenskou, totiţ zasahují většinu populace, ne-li veškerou, neboť přestoţe k nim jedinec můţe zaujmout postoj pozitivní nebo negativní, vţdy se ho budou jistým způsobem dotýkat. Proč se tomu tak děje, čím jsou tak výjimečné, ačkoliv se vedou značné dohady o ztrátě jejich duchovního významu? Skutečně za jejich „přeţíváním“ stojí pouze vliv komercionalizace, která jde ruku v ruce se současným konzumním24 způsobem ţivota? Komercionalizace jako taková musí mít především předmět zájmu, o který by se mohla opřít a na němţ by mohla stavět své obchodní aktivity. Ačkoliv se Vánoce čím dál více globalizují, zejména pak jejich západní pojetí, nelze jednoznačně říci, ţe by se z nich vytrácel duchovní význam. Spíše se stávají mnohovrstevnými, mnohorozměrnými. Proto zřejmě nemá smysl uchopovat jejich význam z hlediska konkrétních věd (sociologie, antropologie, psychologie nebo historie), protoţe takový úhel pohledu je do velké míry zúţený a nehodí se pro zkoumání tak obšírného fenoménu, jakým Vánoce bezpochyby jsou. Lze však s jistotou říci, ţe jejich podstata bude zaloţena na určité duchovní potřebě člověka, coţ předurčuje jejich symbolický charakter, stejně jako dobovou sociální konstelaci (ze sociologického hlediska) a tradici (z hlediska historicko-antropologického). Samotné slovo symbol představuje nebo reprezentuje něco jiného, je ale také něčím, co nás spojuje, nejen s významem, ale pocitem nebo představou, něco pro nás symbolizuje – určitý stav, je druhem oslovení nebo působení. Má navíc tu moc, ţe slučuje zdánlivě protikladné sloţky – racionální s iracionálním, lidské s boţským, světské s profánním, je sdílen lidmi při obřadech, zvycích, ceremoniálech a trendech, také v ideologiích a postojích. Spojuje je s (abstraktními) věcmi a světem, který je převyšuje, ale zároveň přitahuje, inspiruje a motivuje k činnosti. Nepovaţuje za důleţitá racionální vysvětlení a uvaţování a s nimi spojená fakta, orientuje se na tradovaná slova a činy. Kromě charakteru reprezentativního (zástupného), je mu připisována také sloţka citová a imaginativní, tedy navození určité představy, pocitů nebo otázek, usměrňuje myšlení, případně následné chování, je aktivní. Tím se zásadně liší od znaku, který pouze označuje a podává určitou informaci.

24

Konzumerismus obecně znamená "tendenci ke konzumnímu způsobu ţivota spojenou s přeceněním významu spotřeby hmotných statků, vyúsťující aţ ve ´spotřebu pro spotřebu´" (Velký sociologický slovník 1997. Praha: Karolinum, s. 532)

30

8.1 Symbol, rituály, tradice Celá vánoční terminologie, rituály s nimi spojené, ale také jejich atributy budou spojovány s cítěním a proţitkem. Všechna náboţenství v podstatě staví na stejných principech, důleţité je však především jejich umístění do konkrétního času a vazba na konkrétní místo. Západní křesťanství přineslo jako ústřední cíl směřování myšlení k obrazu Jeţíše Krista, resp. lásky k němu a především k lásce jako takové. Proto jeho vliv není tolik svázán historickými fakty a konkrétními událostmi. Symboly, rituály a tradice, které lidé uctívají, jsou generacemi předávanou psychickou nebo fyzickou potřebou. Nemohou být tudíţ vynalezeny nebo vymyšleny, s jejich zánikem vyhasíná zároveň i poţadavek na jejich existenci. Jsou udrţovány citovými a emočními vazbami, spojenými s konkrétními psychickými rysy lidské povahy, odpovídají určitým psychickým archetypům. Vánoce jako takové, bez ohledu na fakt, jak je jejich uctívání rozšířené, jsou však paradoxně právě označované za tradici vynalezenou. Narození Jeţíše Krista totiţ není prakticky doloţitelné, stejně tak zmínky o poţadavcích nebo zájmu na jeho slavení. Za předchůdce Vánoc jsou tak spíše povaţovány pohanské zvyky, jako starořímské slavení zimního slunovratu nebo příchodu nového roku, které s datem Vánoc korespondují. Ve 4. století se k jiţ stanovenému svátku přidal obraz jesliček a svaté rodiny, který se prakticky stal nejpodstatnějším ze symbolů Vánoc vůbec. Vánoce během středověku dokonce získaly zábavný, aţ karnevalový charakter, nesly tedy spíše rysy lidové kultury neţ náboţenského rituálu25. V 17. a 18. století v anglosaském světě byly naopak dokonce zakázané, aby v dalším století mohly být znovu obnoveny. Protoţe je toto období (a zejména pak druhá polovina 19. století) z hlediska historických událostí charakteristické šířením industriálního kapitalismu, k znovuobnovené tradici se v rámci rodiny přidala výměna darů, která měla osobní vztahy mezi jejími členy posilovat, zároveň ovšem také přispívat k růstu ekonomiky26. Takový projev uctívání se stal předmětem mnoha kontroverzních diskusí, jejichţ negativní ohlasy ve směně viděli a vidí dodnes základ znesvěcení svátků

25

Bachtin, 1975 Jiţ ve středověku poutě, trhy, zábavy často stály v opozici k náboţenským oslavám. Ty se totiţ stávaly především také výjimečnou obchodnickou příleţitostí; poutní místa se proměňovala zároveň v trţiště. Ve středověkém křesťanství byl sice ideálně (tzn. v teorii) vyváţen "čas obchodu" a "čas spásy" (Le Goff, Jacques 1980. Time, Work and Culture in the Middle Ages. Chicago: University of Chicago Press) - ale v praxi nebylo jejich rozlišení nikdy tak jasné jako v teorii. Obrácení významu náboţenských svátků v komerční záleţitosti tkví tedy v lidové kultuře a lidovém křesťanství (Schmidt, 1992) 26 Barnett, 1954; Golby - Purdue, 1986

31

materialistickými zvyky, které v mnohém přispěly k rozmachu masové komerce v souvislosti se slavením Vánoc27. 8.2 Inverze a ambivalence Pro rituály obecně platí, ţe jsou charakteristické inverzí a ambivalencí, stejně tak tomu bude i při zkoumání fenoménu Vánoc. Daniel Miller (1993) o Vánocích mluví jako o „twin-peaked holiday“ (svátku dvou konců), neboť se soustředí buď na veřejnost (tento znak označuje jako odstředivý, karnevalový), nebo na rodinu (rys dostředivý, váţný). Diskuse a rozpory kolem pojetí Vánoc pak vznikají z napětí mezi těmito zmíněnými charaktery. Konkrétní rozpory pak tvoří duchovní a materiální hodnoty, soukromé a veřejné slavení, lokální a globální charakter. V současné době je pojetí Vánoc sledováno jednak z hlediska zdůrazňování ideální rodiny, a jednak také z pozice materialismu, konzumu, spotřeby a komerce. Ač se tyto dva záměry zdají být neslučitelné, můţeme být svědky jejich prolínání a doplňování sebe navzájem. Carrier (in Miller 1993) dokonce vánoční nakupování dárků chápe jako „samozřejmou“ součást Vánoc, tedy rituálního a rodinného charakteru svátků. Tvrdí, ţe je chybou tyto dva aspekty striktně oddělovat, je naopak potřeba Vánoce chápat v socioekonomickém kontextu, neboť příbuzenské, ale i obecně společenské vztahy jsou obklopeny vnějším světem (realitou), od něhoţ je nelze jednoduše izolovat. Navíc zdůrazňuje, ţe obdarovávání a jemu předcházející nákupní shon ještě více tyto interakce potvrzuje a spojuje jejich účastníky k sobě pevnější duchovní a emocionální vazbou. Nejedná se totiţ o koupi věcí určených pro vlastní potřebu, spotřebu či uspokojení. Tento fakt vylučuje individuální a egocentrický záměr koupě zboţí, neboť jeho následná směna s ostatními zahrnuje široké pole sociálních interakcí a vazeb. Věnovaný symbolický zabalený předmět, jeţ se tímto stává darem, tak také mj. získává označení, nálepku darujícího, podobně pak předmět jeho vlastním vyjádřením k obdarovanému.28 Vzájemné obdarovávání tvoří neoddělitelnou součást svátků, uţ malý Jeţíš byl příchozími králi a pastevci obdarováván v jeslích. Na druhé straně dary byly ústředním

27

Růst komercializace (a to nejen té vánoční) je často dáván do souvislosti s nejistotou současného světa a ţivotem v "rizikové společnosti" (Beck, Ulrich 2004. Riziková společnost. Praha: Sociologické nakladatelství) a v tomto smyslu je touha po materiálním zajištění vysvětlována jako obrana proti této nejistotě spojené s hrozbou terorismu, ekologické katastrofy, hroutícího se sociální systému apod. Nárůst materialismu zemí střední a východní Evropy je pod vlivem dějinných událostí a zkušeností moţné vysvětlovat i z jiného úhlu pohledu, a sice jako důsledek hmotné deprivace za totalitního reţimu, kdy byl Jeţíš coby Boţí syn zcela záměrně vyhnán z centra Vánoc na periferii, coţ bylo poté příčinou toho, ţe se z veřejnosti pomalu vytratily i další křesťanské vánoční symboly jako veřejné zpívání koled, vystavování betlémů, adventní sbírky a koncerty. Vánoce se pak staly jediným obdobím v roce, kdy bylo v obchodech k dostání jinak nedostatkové zboţí. 28 Carrier in Miller 1993

32

motivem i světských oslav slunovratu a nového roku. Ve středověku měli chudí a poddaní právo poţadovat po svých pánech zejména praktické dary (jídlo, pití, šaty apod.). V 19. století se oslavy začaly soustřeďovat více na děti, právě jimţ byly dárky kupovány. Tento akt měl více posilovat vzájemné rodinné vztahy a přispívat k potvrzování instituce rodiny jako takové. Následně se vynořila otázka, jak tyto sociální vztahy oddělit od industrializací zdůrazňovaného materialismu a konzumerismu, tedy jak z daru vytvořit symbol osobní náklonnosti a pozitivní interakce. Theodor Caplow (1984) mluví o tzv. „wrapping rule“, neboli „pravidlu zabalení“29. Tímto aktem darující totiţ symbolicky předává část sebe sama v podobě konkrétního citového úkonu, kterým vyjadřuje vztah a city k druhému. Dárky se pak dávají prostřednictvím vánočního stromku či punčochy nebo nadpřirozené dárcovské osoby, čímţ má být zastřen komerční původ zboţí30. O Vánocích lze hovořit také v souvislosti s pojmem „vánoční inverze“, který naznačuje, ţe mohou převracet obvyklý sled a řád věcí a událostí, přičemţ se tak stávají specifickým typem prostoru, času a způsobu jednání.31 Přestoţe jejich nedílnou součástí jsou v poslední době karnevalové prvky, projevované skrze nákupy, bohatství darovaných věcí, jídla a pití, stále jsou reprezentovány jako svátky klidu a pokoje, pohody a míru, odpočinku od všedních, kaţdodenních starostí a problémů. Proto je období jejich trvání často označováno za posvátné, převracející jistá kaţdodenní pravidla. Taková jejich jinakost je proto činí ještě přitaţlivějšími32. 8.3 Sekularizace a komercionalizace Vánoc

29

Kromě tohoto pravidla popisuje Caplow (na příkladu Vánoc v americkém Middletownu) ještě několik dalších pravidel vánočního obdarovávání: decoration rule (pravidlo výzdoby): "jakýkoli pokoj, v němţ se rozdávají dárky, by měl být vyzdoben vánočními symboly"; gathering rule (pravidlo setkání): "vánoční dárky by měly být rozdány při setkání, na němţ kaţdý dostává a dává dary"; dinner rule (pravidlo večeře): "rodinné setkání, během něhoţ se rozdávají dárky zahrnuje tradiční vánoční večeři"; gift selection rules (pravidla výběru dárků): "vánoční dárek by měl: a) projevovat obeznámenost dárce se zálibami příjemce; b) příjemce překvapit (.); c) v ekonomické hodnotě by se měl svaţovat směrem k emocionální hodnotě vztahu"; scaling a fitness rules (pravidla odstupňování a vhodnost darů) a nakonec reciprocity rule (pravidlo reciprocity): "účastníci dárkového systému by měli dát (individuálně či společně) kaţdý rok alespoň jeden vánoční dárek svým matkám, otcům, synům, dcerám; současným manţelům/manţelkám těchto osob; a svým vlastním manţelům/manţelkám". 30 "Dar můţe posilovat pouta solidarity mezi darujícím a obdarovaným, můţe signalizovat druhé straně přátelské úmysly, zároveň však také druhou stranu zavazuje, a můţe dokonce slouţit jako nástroj ustavování a potvrzování vztahů nadřízenosti a podřízenosti" (Velký sociologický slovník 1997. Praha: Karolinum, s. 165). Darem můţe být nejen materiální věc. Marcel Mauss (1999) za dar povaţuje nejen materiální statky, ale i výrazy respektu a uznání, vojenskou pomoc, pořádání slavností a oslav, různé oběti apod. Dar je v tomto smyslu především formou komunikace. 31 Tato "inverze kaţdodennosti" přispívá k obnově opotřebovaného sociálního řádu - "funkcí svátku je tedy regenerovat svět lidí, obnovit síly společnosti, oţivit její původní vitalitu (.) čím větší bude šílenství v době svátků, tím větší síla, hojnost a prosperita bude zajištěna pro společnost do budoucna" (Keller, J.: Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk1995, s.73n). 32 Kuper, 1993

33

Jak uţ bylo zmíněno Vánoce představují mj. oslavu rodiny, kdy rodina slaví a zároveň je oslavována, a sice v jejím úzkém nebo širším kruhu. Slavení se stává více a více privátním, odklání se od veřejného prostoru, ačkoliv stále zůstávají předmětem mnoha veřejných diskusí, stejně jako sdílených rituálů, jakými jsou různé společenské akce jako jsou koncerty, besídky, trhy, veřejné sbírky a charitativní akce, dále pak samotná výzdoba ulic, obchodů, kostelů, rozsvěcování vánočních stromů apod. Zároveň s privatizací Vánoc začalo docházet i k jejich politizaci. Mocné vládnoucí strany jejich prostřednictvím často propagují mír a, lidskost a nenásilí, čímţ se snaţí o přízeň veřejnosti. Někdy se dokonce pokoušejí o přetváření jejich podstaty ve jménu své ideologie, jako tomu bylo v případě komunistické strany, vládnoucí v tehdy socialistickém Česku. Dalším nejviditelnějším rozdílem a do jisté míry protikladem je opozice náboţenství a sekularizace. Vánoce jsou po Velikonocích sice nejdůleţitějším křesťanským svátkem, jeho součástí je však v současné době čím dál více materialismus a konzumerismus. Jejich příčinou jsou společenské změny, charakteristické modernizací a industrialzací v druhé polovině 19. století. Paradoxně jsou však jak posvátné, tak profánní prvky propojovány, nákupní centra se stávají jakýmisi moderními „katedrálami“, centry oslav a vlastních symbolů, mýtů a rituálů, které nakupování právě dodávají jakýsi druh tajemna a posvátna, vytvořením vlastního „ducha Vánoc“. „Odkouzlení“ Vánoc by tak mohlo být dalším typickým projevem sekularizace započaté v osvícenství a pozitivismu jako myšlenkovém směru. Vytrácení víry je vysvětlováno jednak jejím úbytkem veřejných projevů a jednak marginalizací náboţenství, tedy prohlubování lhostejnosti vůči němu. „Mohlo by se zdát, ţe v procesu modernizace ono ´světské´ (všední) pohltilo posvátné; moţná je však přesnější názor Troeltschův, ţe sekularizace znamená ´zesvětštění posvátného a zposvátnění světského´"

33

. Taková

charakteristika v mnohém odpovídá současným oslavám. Za „zposvátnění světského“ můţeme povaţovat výše zmíněné balení dárků, které má zakrývat jejich zboţní rysy, dále vyzdobené

a prosvícené a vyzdobené obchodní domy coby prostory naplněné vánoční

(posvátnou) atmosférou, v neposlední řadě pak postava Santa Clause (či jiná), která zastupuje „vánoční ekonomiku“. Tímto slovním spojením (jinak také „morální ekonomika“) označuje Adam Kuper pravidlo reciprocity a předávání pocitů, lásky a starostlivosti namísto zištných pohnutek. Charitativní akce jsou tak součástí pomoci potřebným, přičemţ ale neodsuzují a

33

Halík 2004: s. 125

34

popírají funkčnost trţní ekonomiky, která chudobu sama produkuje. I z komercionálního hlediska je předávání darů rituálem milosti. V souvislosti s postavou Santa Clause lze říci, ţe tak je Jeţíš Kristus posvátnou postavou pro náboţenský (křesťanský) svět, tak je Santa Claus posvátný pro svět sekulární, přičemţ se postupným vývojem kolem něj vytvořil mýtus aţ nápadně korelující s osobností Jeţíše. Russell Belk (1993: s. 75-104) to dokládá následujícími paralelami: Zázraky: Santa má létající soby a bezedný vak plný dárků, navštěvuje všechny děti na světě během jediné noci; Dárky: tak jako Kristus přinesl na zem dar lásky a spásy a vystoupal k nebi, Santa přináší dary hraček a stoupá komínem, odkud předtím přišel; Ţádost (modlitba): dětské dopisy Santovi jsou jakousi modlitbou nabízející oběť dobrého chování a hledající hmotné poţehnání; Všudypřítomnost: Santa ví, zda byly děti hodné či nikoli, činí je odpovědné za jejich činy a podle toho jim ţehná; je nesmrtelný, normálně neviditelný a schopný odpuštění; Další paralely: Santovi elfové jednají jako apoštolové, jeho soby lze přirovnat ke zvířatům v jesličkách; vánoční koledy o Santovi lze vnímat jako sekulární chvalozpěvy, Santa ţije v nebeském místě bělosti a čistoty. Kromě podobností jsou v jejich srovnání podstatné i rozdíly: Fyzická podoba: Santa je starý a buclatý, Jeţíš mladý a štíhlý; Ošacení: Santa nosí koţešinu a pestrou červenou, Jeţíš skromné bílé šaty; Chování: Santa je veselý, Jeţíš váţný; Typ darů: Santovými dary jsou hračky a věci "nadbytečné", Jeţíšovými dary jsou zdraví a věci podstatné; Typ vlády: zatímco Jeţíš vládne říši duchovní, Santova říše je říší materiálního dostatku a hédonistického potěšení (v této souvislosti je spojován se sexuálními poţitky, stejně jako byl vyuţíván v reklamách na cigarety a alkohol nejrůznějších značek Za „zesvětštění posvátného“ lze označit proţívání Vánoc jako svátku vůbec. To se do jisté míry vytrácí a vánoční čas je povaţován pouze za příleţitost k odpočinku, dovolené či prázdninám. Perspektiva "vynalezené tradice" tedy povaţuje Vánoce za komercí poskvrněný náboţenský svátek, zatímco perspektiva "Vánoc coby svátku a rituálu" otevírá prostor pro vnímání vnitřních ambivalencí a převrácení "normálního" řádu věcí jako nedílné součásti

35

kaţdého rituálu. Dynamika Vánoc spočívá v napětí mezi několika komplementárními kategoriemi, na něţ lze vnitřní strukturu Vánoc dekomponovat (duchovní x materiální, soukromé x veřejné, lokální x globální). Vánoce jsou konstruovány jako rodinný svátek soustředěný na děti a trávený v intimitě domova. Z výšeuvedených důvodů je však nelze chápat je takto izolovaně, jednoduše jako oslavu a obnovu rodiny a přátelství. Spíše je potřeba je vnímat v širším socioekonomickém kontextu, rodina a přátelství jsou také instance obklopené vnějším světem. A Vánoce jako takové jsou doposud nepřehlédnutelnou součástí veřejného prostoru, masových médií, zábavního průmyslu, ale např. také politického diskurzu.

36

B. OBSAHOVÁ ANALÝZA 9. Identifikace výzkumného problému Ať uţ povaţujeme fenomén Vánoc za přeţitek moderní doby či za stále ţivoucí náboţenskou připomínku narození Jeţíše Krista, patří jistě k nejtradičnějším ze svátků a zvyků, slavících nejen na území České republiky, ale po celém světě. Protoţe se však s přelomem dvacátého a jednadvacátého století staly vhodným polem pro marketingové a reklamní boje na ekonomickém trhu, budu se ve své práci zabývat jejich prezentováním v nejrozšířenějším novém médiu – v televizi. Zaměřím se na jejich zobrazení jednak z hlediska tradičního, resp. křesťanského svátku v komparaci s jejich komerční prezentací. Za komerční povaţujeme takové sociální produkty, které si kladou za prvotní cíl uplatnění na trhu. Jsou povrchnější, nekladou na příjemce velké nároky, nepředkládají sloţité úvahy k zamyšlení. Mají tendenci zdůrazňovat pobavení, obveselování, i za případného sníţení kvality a jsou typickým projevem laciné zhýčkanosti postmoderní doby či snahou uměle nahradit vytrácejí se mezilidské hodnoty a osobní vztahy. Současná postindustriální společnost se totiţ od té předchozí – moderní – liší v zásadním aspektu, a sice v přechodu od průmyslové výroby k produkci, přenosu a sdílení informací. Ty vystřídaly fyzickou výrobu jako hlavní ekonomickou sloţku a přispěly tak současně mj. k rozvoji nových elektronických médií a komunikačních technologií. Média se tak stala jedním z nejmocnějších nástrojů reprezentace masově sdílených proţitků a platných sociálních vztahů, mnohosti přístupů a zájmů. Reprezentace sociální skutečnosti v mediální komunikaci je především zvláštní formou re-prezentace obecně uznávaných soudů a představ. „Re-prezentace“ znamená „znovupřevedení“, tedy představuje uţívání takových výrazových prostředků (zvyklostí), které jsou platné při zobrazování světa publiku34. Podle klasických sociologů rozděluje svět na oblast světského (profánního) a posvátného právě samotné náboţenství. Ačkoliv jsou tyto části povaţovány za výlučně opozitní a protikladné, lze se mezi nimi pohybovat, a to především díky rituálům, které je do jisté míry spojují. Jejich úkolem je spojovat diferencovanou společnost, zajišťovat mezi jejími členy kohezi a podporovat myšlenku sounáleţitosti, sdílení s ostatními členy a upevňování identity. Potvrzují a zdůrazňují sociální normy a pravidla. Durkheim rozlišuje tři druhy rituálů – negativní, pozitivní a rituál pokání. Prvně jmenovaný slouţí k přísnému oddělení světského

34

Jirák - Köpplová 2007: s. 141

37

a náboţenského, druhý naopak umoţňuje jejich koexistenci skrze rituál obětování35. Člověk se podle něj ve světě profánním musí podřizovat nadosobním pravidlům společnosti, stejně jako se člověk vyznávající některé náboţenství musí podřídit nadindividuálnímu principu. Durkheim tvrdí, ţe dnešní víra ve vědu je zaloţená na podobných principech. Proto mohla v moderní a postmoderní společnosti nahradit dříve uctívané boţstvo a víru v jeho nadřazenost. Náboţenská víra se v postmoderním světě i přes udrţování tradic a rituálů více a více distancuje od světských, konzumních potřeb a činností. Uzavírá se před neosobními, zvěcnělými vztahy a strukturami, jeţ vytváří hospodářství, ekonomika a trh36. Tento stále se rozšiřující fenomén souvisí se stoupající mírou sekularizace. Za tou stojí jednak poklesy členství a aktivit v církvích a náboţenských organizacích ve všech průmyslových státech, tedy pochopitelně kromě USA, kde se stále vedle etablovaných církví rozrůstají další sekty a kulty. Dále bychom sekularizaci mohli připsat úpadek a ztrátu prestiţe, majetku a především společenského vlivu jednotlivých náboţenských organizacích37. Konečně za hlavní faktor bychom měli uvaţovat názory a hodnotová měřítka společnosti, tedy míru jejich religiozity. V rovině kultury a symbolů představuje více než sociální strukturní procesy a zahrnuje celek kulturního života. Projevuje se na úpadku náboženských obsahů v umění, filosofii, literatuře, především v rozvoji vědy jako zcela autonomního sekulárního pohledu na svět. Z hlediska subjektivního pohledu můžeme říci, že se také zároveň zvyšuje počet jedinců, kteří se při interpretaci světa a svého života bez náboženství obejdou38. Ještě více jsou k sekularizaci náchylnější země, kde během dvacátého století vládla komunistická diktatura, která ji podněcovala a utvrzovala a odsouvala tradiční náboženské hodnoty do pozadí, nebo je přímo zakazovala. Označovala je již v té době za přežitek, ničila kostely, náboženské organizace přecházely do rukou státu a jejich představitelé byli zatýkáni a vězněni. Po pádu komunismu ve většině východoevrospkých zemích nastala logická vlna obrození náboženských aktivit, ne tak docela však v České republice. Po „sametové revoluci“ roku 1989 totiž jednak církve a náboženské organizace nedokázaly pružně zareagovat na společenský zvrat a nedokázaly nabýt zpět ztracené výsadní pozice a autority, za druhé se společnost začala orientovat spíše než na jediné náboženství na pozitivní hodnoty a aspekty různých náboženství, převažoval zájem spíše o humanismus a toleranci než o nadosobní

35

Durkheim in Keller, 2007 Weber in Keller, 2007 37 Giddens 1999 38 Berger – Luckman, 1999 36

38

principy. V dalším vývoji došlo navíc k upřednostňování utilitárního pragmatismu, totiţ filozofie spjaté se zdůrazňováním ekonomicky vyjádřitelných materiálních hodnot.39 Obecně proces podobného odcizení a ztráty uctívání společných hodnot a osobních vztahů, které vystřídaly vztahy odtaţité a „chladné“ můţeme sledovat i mezi vztahy komunikačními. Ty v tomto konkrétním případě také nepovedou k utváření vzájemných vazeb, ke sdílení společné identity nebo jejímu formování. Jsou zaloţeny na prospěchářství a vypočítavosti, jeţ ovládá trh40. Tak se dostáváme opět ke komercializaci a komerčním produktům, jak uţ jsem zmiňovala výše. Na základě pozorování zvolených mechanismů a strategií jednotlivých vysílacích stanic (České televize a televize Nova) se tedy budeme snaţit analyzovat prezentování fenoménu Vánoc sledováním jejich programových schémat, zároveň se také podrobněji zaměříme na jejich zasazení do struktury a obsahu zpravodajství, které jakoţto ústřední mediální produkt působící na publikum také mj. velkou měrou přispívá k vytváření názorových rovin a hodnotových postojů.

10. Hlavní výzkumné otázky 1.

Jaké jsou strukturální podobnosti, resp. rozdíly mezi programovými schématy

komerční televize Nova a televize veřejné sluţby České televize ve vánočním období? 2.

Jakou roli hraje profánní a sakrální v rámci konstrukce?

3.

Jakou roli hrají rituály?

Vedlejší výzkumné otázky: 4.

Do

jaké

míry

existují

strukturální

podobnosti,

resp.

rozdíly

mezi

programovými schématy v čase vánočním a kontrolním období?

39 40

5.

Jak se traktuje národ?

6.

Posiluje se funkce integrity národa?

7.

Které cílové skupiny pořady oslovují?

Luţný – Navrátilová, 2001 McQuail, 2002

39

11. Cíl výzkumu Cílem výzkumu této práce je zjistit, jak se liší během Vánoc programová schémata vybraných televizních stanic na rozdíl od tzv. kontrolního období a zároveň jak se liší mezi sebou. Jako reprezentaci veřejnoprávních televizí jsem zvolila televizní program České televize ČT1, jako zástupce komerčních televizí, vysílajících v České republice jsem zvolila stanici Nova. Jako časový úsek jsem zvolila 4 vybrané dny během vánočních svátků, zahrnující pochopitelně Štědrý den. Jedná se o období od 23. 12. 2009 do 27. 12. 2009. Ve své práci se také podrobněji zaměřím na obsah vysílání televizního zpravodajství, resp. zjevné změny, které se v daném období objevily. Jako kontrolní období volím takový časový úsek, který nekoliduje s ţádnými pohanskými nebo křesťanskými oslavami či svátky, a to ve stejné délce, zvolila jsem si rozmezí od 23.2.2010 do 27.2.2010.

12. Účel výzkumu Za účel výzkumu volím především deskripci, tzn. popis a hledání odpovědí na otázky Co? Kdy? Kde? Jak? Protoţe však metodou výzkumu je obsahová analýza, která je také mj. především metodou pozorování, bude účelem výzkumu také podrobnější explanace, jeţ odpovídá především na otázku Proč? a zároveň podrobněji analyzuje vztahy mezi zkoumanými aspekty fenoménu.

13. Výzkumná jednotka Za výzkumnou jednotku volím tzv. sociální artefakty, nebo-li produkty lidské činnosti, konkrétně se bude jednat o mediální produkty – televizní pořady. „Mediálním produktem rozumíme to, co je uţivateli nabídnuto jako jednorázově zveřejněný či opakovaně zveřejňovaný celek, popř. součásti tohoto celku...“41 Obsah mediálního produktu pak tvoří verbální i vizuální informace, které lze popisovat, třídit a hodnotit. Způsobů provedení je několik moţných, např. dle dopadu na ţivot společnosti, podle média, vztahu k mimomediální skutečnosti (fiktivní nebo faktické), převaţujícího naladění či deklarovaného zaměření nebo komunikačního cíle42. Námi sledované obsahy budou spadat jednak do kategorie mimomediálních fiktivních skutečností (hrané filmy, inscenace), konkrétněji do zaměření 41 42

Jirák – Köpplová 2007: s. 119 Jirák – Köpplová 2007

40

pohádek, romantických a humorných filmů, s cílem rekreačním či relaxačním také do kategorie faktické (zpravodajství a dokumenty), zaměření informativního, společenského či kulturního s cílem informativním nebo přesvědčovacím.

14. Metoda výzkumu Zvolenou metodou je obsahová komparativní analýza. Jedná se totiţ o metodu analyzování sdělení systematickým a objektivním způsobem za účelem měření proměnných43. Bývá povaţována za kvantitativní metodu, protoţe kvantifikace znaků umoţňuje zkoumat zpracování velkého mnoţství obsahů. Nicméně je vhodné ji doplnit také o kvalitativní výzkum, který jde více do hloubky problému a snaţí se vysvětlit i odpovědi na otázku Proč? Podstatou metody obsahové analýzy jsou otázky formulované původně H. D. Lasswellem. Zjišťuje se kdo sdělil komu, co, jakým kanálem a s jakým efektem44. Základním postupem je nejprve zvolení vzorku obsahu, vytvoření relevantního rámce kategorií vnějších referentů, zvolení „jednotky analýzy“ obsahu. Následné počítání frekvence zvolených jednotek obsahu, které se nějakým způsobem zmiňují o relevantních, zvolených tématech, nám pomůţe umístit obsah do připraveného rámce a konečné vyjádření výsledků jakoţto celkové skladby vybraného vzorku obsahu podle frekvence výskytu hledaných referencí45. Tato metoda se snaţí být spolehlivá a opakovatelná, zároveň vytváří statistický souhrn rozsáhlé mediální reality. Jejím hlavním účelem je především srovnání mediálního obsahu se známou distribucí výskytu v sociální realitě. Výstupem obsahové analýzy je v podstatě nový text, který odráţí určitý způsob čtení a sice takový, který není vlastní běţnému čtenáři. Jedná se o jednu konkrétní interpretaci, která není vlastní ani původnímu autorovi díla, ani samotnému obsahu či publiku. Ve své práci se budu snaţit vyhnout limitům a omezením obsahové analýzy, a sice vkládání vlastního významu jednotlivým zvoleným kategoriím namísto skutečného významu vyplývajícího z obsahu. Zejména proto, ţe se jedná o analýzu sdělení, zaměřených na hodnoty, tradice a rituály.

43

Berelson in Kerlinger, 1972 Lasswell in McQuail, 2002 45 McQuail, 2002 44

41

15. Výzkumná strategie Jedná se o spojení obecného výzkumného cíle a specifické výzkumné metody 46. Pro svůj projekt

volím průřezovou studii, nebo-li sběr dat v jediném okamţiku a metodu komparativního výzkumu, pro který je typické sledování diverzity. Tato strategie je prostředníkem mezi kvantitativní a kvalitativní metodou. K tomuto rozhodnutí mě vedla úskalí jednotlivých výzkumných strategií resp. jejich výhody. Kvantitativní výzkum totiţ vyţaduje velkou standardizace, která sice zajišťuje vysokou reliabilitu47, nicméně na druhé vede k nízké validitě48. Kvalitativní výzkum je na druhou stranu charakteristický jen nízkou standardizací, v důsledku toho tedy i nízkou reliabilitu, ovšem volnější volba otázek a menší omezení mohou mít vliv na vyšší validitu výzkumu. Kvantitativní výzkum nám dobře poslouţí ke sběru dat potřebných k testování hypotéz, kvalitativní výzkum pomáhá při hledání i původně neočekávaných souvislostí ve struktuře proměnných. Jeho relativní pruţnost umoţňuje doplnění výzkumných otázek a nových hypotéz i během samotného výzkumu.

46

Ragin, 1994 Reliabilní měření je takové měření, které při opakované aplikaci dává shodné výsledky, pokud se stav pozorovaného objektu nezměnil. 47

48

Validní měření je takové měření, které měří skutečně to, co jsme zamýšleli měřit.

42

16. Výzkumné hypotézy a jejich operacionalizace

1.

Jaké jsou strukturální podobnosti (rozdíly) mezi programovými schématy

komerční televize nova a televize veřejné služby České televize ve vánočním období? Vysílání komerčních televizí a televizí veřejné sluţby má některé základní funkce televizního média (informační, zábavní) společné. Liší se však mnoţstvím obsahů, které tu kterou funkci zastávají. Televize veřejné sluţby je spíše charakteristická funkcí informativní, výchovnou a vzdělávací, komerční televize klade spíše důraz na emocionální, tedy více na první pohled přitaţlivou a atraktivní funkci. Další rozdíly mohou být sledovány na základě porovnání např. roku a místa výroby. Lze předpokládat, ţe televize veřejné sluţby bude upřednostňovat domácí produkci pořadů před zahraniční, a to zejména z důvodu potvrzování národní identity a kladení důrazu na vlastní kulturní hodnoty. Rok výroby by měl napovídat o cílových skupinách, na něţ jsou pořady zaměřeny, předpokládejme, ţe starší filmy se budou orientovat na „pamětníky“, novější na mladší a dětské publikum. H1. Vysílací schéma přední veřejnoprávní televize ČT 1 i komerční televize Nova se bude během vánočních svátků lišit. Indikátory: Programové schéma ČT Programové schéma TV Nova První srovnání na základě jednotlivých ţánrů jiţ ukázalo podstatné rozdíly ve stavbě programových schémat. Česká televize jako televize veřejné sluţby se podstaně více eţ televize komerční orientuje na vysílání seriozních pořadů, které jsou především informačně přínosné. Jsou to především dokumenty a magazíny, které přispívají jednak ke vzdělání a jednak obecně k větší informovanosti publika. Podstatný rozdíl lze vidět také v mnoţství pořadů věnovaných dětem a mládeţi a také v ţánru zábavy. Tento fakt lze vysvětlit argumentem, ţe komerční televize oproti tomu klade větší důraz na komedie nebo seriály, které taktéţ mohou být orientovány na mladé publikum či patřit do zábavného ţánru, avšak jejich obsah a charakter podléhají spíše komerčnímu konzumu, obecně bezstarostnosti a legrace neţ je tomu v případě „klasické“ zábavy zaloţené na tzv. „inteligentním“ humoru.

43

Z tabulky uvádějící země původu lze vyčíst, ţe Česká televize se skutečně převáţně orientuje na pořady české produkce, jednak ve srovnání s ostatními zeměmi a jednak ve srovnání s televizí Nova. U té dokonce převaţuje produkce filmů z Ameriky nad českou produkcí. Česká televize sice vysílá více západoevropských pořadů, nicméně se stále drţí evropského vlivu před vlivem americkým. Rok výroby vzniku filmů se v konečném poměru mezi stanicemi výrazně neliší, celkem logicky se obě stanice snaţí zaměřit na současnou nebo nedávno minulou tvorbu, potaţmo tedy na mladé a aktivní publikum. H2. Komerční televize se více zaměří na emocionální (afektované) prožitky než televize veřejné služby. Indikátory: Akční ţánr Dobrodruţný, napínavý ţánr Fantasy Krimi Romantický ţánr Zaměříme-li pozornost na výše zmíněné ţánry, akční, dobrodruţný, fantasy, krimi a romantický, u kterých se předpokládá zvýšená emocionalita, akce, důraz na momentální a afektované proţitky, zjistíme, ţe skutečně TV Nova bude mít co do počtu pořadů více těch akčních, fantastických a kriminálních. Neliší se od statistiky ČT1 nijak výrazně, dokonce ČT1 má více pořadů dobrodruţného charakteru, coţ můţe souviset s jejím zaměřením na mládeţ, které se potvrdilo v předešlé hypotéze, pro kterou je tento ţánr velice atraktivním a přitaţlivým. Česká televize má na druhou stranu převahu co do romantického ţánru. Nutno ovšem poznamenat. Největší rozdíl, 36,8%, jsem zaznamenala u ţánru fantasy, poté, 20% u ţánru krimi. Následuje s 15% romantický ţánr, dobrodruţný, akční a stejný pomět zastoupení ţánru sci-fi.

44

2.

Jakou roli hraje profánní a sakrální v rámci konstrukce?

Profánní a sakrální jsou dvě rozdílná pojetí, jakými můţeme na slavení vánočních svátků pohlíţet. Mnohdy se tyto dvě sloţky (a nejen v tomto konkrétním případě) prolínají a nejsou striktně odděleny. Předpokládáme, ţe televize veřejné sluţby se bude v rámci informativní, vzdělávací a výchovné funkce více orientovat na sakrální pojetí Vánoc, tzn. více se bude orientovat na křesťanskou tradici a křesťanské slavení. Naopak konstrukce komerční televize Nova bude více přebírat západní, amerikanistický model slavení Vánoc, tzn. více se zaměří na komerci, konzum a materialistické pojetí oslav. H3. Televize veřejné služby bude upřednostňovat tradiční (křesťanské) pojetí Vánoc, s ohledem na zvyky, tradice a rituály více než televize komerční. Indikátory: Náboţenská témata Umění Rodinný ţánr Pořady české produkce Podle výsledku tabulky můţeme říci, ţe v době Vánoc se ČT1 skutečně s výrazným rozdílem oproti období kontrolnímu zaměřila na náboţenské pořady. Převaţuji výrazně i Rodinné a romantické filmy, které mají potvrzovat relevantnost základních lidských hodnot jako je láska, ať uţ mateřská či milenecká, porozumění, tolerance, společné souţití, tedy kladou důraz na vztahy mezi bliţními. Zrovna tak se potvrdil domnívaný fakt, ţe i o Vánocích a zejména tedy o Vánocích si bude Česká televize vybírat pořady z domácí tvorby. Jiţ výše byla potvrzena hypotéza, ţe televize veřejné sluţby se obecně víc zaměřuje na tyto pořady, zde vidíme tedy i důleţitost aspektu vánočního období. Dokonce jsem touto analýzou zjistila, ţe ČT1 v období Vánoc vysílá zhruba o pětinu amerických pořadů méně neţ v kontrolním období. Podobně je tomu i v případě pořadů z produkce západní Evropy, která tedy podle výsledků také patří k dosti frekventovaným.

45

H4. Televize Nova pořady více zaměří na profánní (komerční) pojetí vánočních svátků. Indikátory: Animované pořady Rodinný ţánr Romantický ţánr Pořady zahraniční (západní) produkce Podobně jako v případě televize veřejné sluţby i komerční TV Nova během vánočních svátků klade důraz zejména na zdůrazňování tradičních hodnot lidského souţití v podobě pořadů zaměřených na celou rodinu a také pořadů romantických. Oproti období kontrolnímu můţeme vysledovat fakt, ţe rapidně přibylo pořadů animovaných, které s největší pravděpodobností jsou věnovány mládeţi a dětem. Lze obecně říci, ţe animované filmy byly vţdy doménou západního filmařského světa, který v tomto konkrétním případě období Vánoc má tendence zobrazovat postavu Santa Clause a další smyšlené pohádkové postavy včetně mluvících zvířat, kteří přebírají jednání a chování lidí apod. Tuto domněnku je nutné ovšem doloţit alespoň údaji o podílu amerických pořadů během Vánoc (tabulka 2.2). Ačkoliv i TV Nova v době Vánoc vysílá méně amerických či západoevropských pořadů neţ v kontrolním období, platí, ţe jejich počet je (v případě Ameriky) více neţ čtyřikrát vyšší. Tabulka 2.1 zkoumající tradici, resp. profánnost slavení Vánoc odkrývá i fakt, ţe jak ČT1, tak TV Nova oproti kontrolnímu období slevují na akčních, dobrodruţných a fantastických ţánrech, moţná docela překvapivě TV Nova narozdíl od ČT neuvádí ani jeden krimi pořad, ačkoliv během kontrolního období je tomu co do počtu právě naopak. Obě televize pak uvádí i více pořadů o umění (ČT1 celkově o tři více), TV Nova uvádí narozdíl od vybraného kontrolního období i filmy historické. 3.

Jakou roli hrají rituály?

Hlavní funkcí rituálu, obzvláště jeho opakování a kontinuita, jsou relevantní pro zachovávání jistých tradic a harmonie ve společnosti. Durkheim (1965) v této souvislosti dokonce hovoří o idey kolektivity a solidarity, kterou ve společnosti upevňuje. Upevňuje ve společnosti pocit sounáleţitosti, společného proţitku. Proto uváţíme-li slavení Vánoc jako rituální oslavu,

46

můţeme na ni pohlíţet nejen z hlediska udrţování křesťanských tradic, ale také udrţování a posilování národní jednoty, identity. H5. Rituály hrají relevantní roli při udržování zvyků a tradic. Indikátory: Náboţenská témata pořadů Rodinný ţánr Z tabulky četnosti vybraných ţánrů č. 3.1 ve vánočním a kontrolním období je patrné, ţe obě televizní stanice bez rozdílu se v období Vánoc více neţ v období kontrolním zaměřují na takové ţánry, jakými jsou pořady s náboţenskou tematikou, které jednoznačně budou přispívat svým obsahem ke zdůrazňování tradic, zvyků (zejména křesťanských), potaţmo tedy k znovuoţivování vánočních rituálů. Jistě důleţitou roli budou hrát i rodinné pořad, jejichţ prostřednictvím mohou být rodinné tradice a zvyky utuţovány, předávány mladším a tak kontinuálně posilovat rituály celého národa, kdy budou předávány z generace na generaci. H6. Rituály hrají relevantní roli při posilování národní identity. Indikátory: Hudební pořady Historické pořady Pořady české produkce Rodinný ţánr Společenská témata Tento předpoklad do jisté míry souvisí s předpokladem předchozím. Důleţitou roli hrají zejména pořady rodinného typu, které o Vánocích ukazují tzv. „ideální rodinu“, která je základem státu a kaţdého národa. Rodinný ţánr tvoří ve vánočním období 36% vysílaných pořadů. Nepotvrdil se sice fakt, ţe by televizní stanice upřednostňovaly okolo Vánoc pořady zaměřené na společnost, nicméně tento fakt lze přisoudit obecnému zkreslení, společenskými pořady jsou myšleny především ty, které se zaměřují na společnost z hlediska ţivotního stylu neţ z důvodu mezilidských vztahů. Poměrně vysoké procento zastoupení lze vidět u

47

hudebního ţánru. To je způsobeno koncerty a vánočními koledami, na které se zaměřuje zejména televize veřejné sluţby. Nárůst zaznamenávaly logicky pořady s náboţenskou tematikou, historický ţánr nebo pořady zabývající se uměním. Všechny tyto jmenované ţánry jsou součástí kulturního bohatství kaţdého národa. Je dobré se tedy zaměřit v této souvislosti také na místo produkce, které by potvrzovalo upřednostňování domácí (české) národní identity v souvislosti s ostatními národy. Z tabulky 1.2 lze jednoznačně vyčíst důraz na upřednostňování české produkce. V případě televize veřejné sluţby je tento výsledek téměř čtyřikrát početnější neţ v případě televize Nova, četnost českých pořadů u obou stanic dohromady je pak téměř třikrát vyšší neţ četnost pořadů americké produkce, které jsou s počtem 108 případů na druhém místě. Skoro desetinový podíl pak zbyl na pořady vzniklé v západní Evropě. H7. Rituály budou zdůrazňovat neobyčejnost a výjimečnost vánočních svátků. Indikátory: Rodinný ţánr Hudební ţánr Náboţenská témata Společenská témata Jak jsem jiţ zmínila u předchozího výroku, ţánr rodinných pořadů a pořadů s náboţenskou tematikou zaznamenávají v období Vánoc velký nárůst. V případě rodinných ţánrů, které tvoří přibliţně 36% programu, je to téměř dvojnásobný počet oproti období kontrolnímu, podobně u hudebního ţánru, který tvoří zhruba 8% pořadů, vezmeme-li v úvahu pouze ČT1, je to dokonce 11% programového schématu vánočního období.. Společenská témata se, jak uţ jsem zmínila, předpokládaným datům vymykají, zásadní rozdíl však mezi vánočním a kontrolním obdobím hraje v počtu pořadů s náboţenskými tématy. Ty totiţ v kontrolním období zcela absentují a v případě období Vánoc absentují také zcela v programovém schématu komerční TV Nova. Zastupují tento ţánr poměrně vysokým číslem (5,1%), coţ je v konečném součtu více neţ získal ţánr romantický za obě dvě stanice dohromady (4,7%). Náboţenské pořady tak ve vánočním období tvoří plných 7,8% vysílacího schématu ČT1.

48

4.

Do jaké míry existují strukturální (žánrové) podobnosti, resp. rozdíly mezi

programovými schématy v čase vánočním a kontrolním období? Otázka ţánrů je velice důleţitá. Ţánry představují mediální rámce, které jsou publiku všeobecně známé a v kterých se tak můţe snáze orientovat. Takové rozdělení ulehčuje divákovi jiţ předběţný návod na interpretaci obsahu, je tedy částečně směrován, jak obsahu porozumět a který si zvolit. Předpokládáme, ţe obě televize (veřejné sluţby i komerční) se budou v čase vánočním více orientovat na děti, které v tu dobu nechodí do škol a jiných vzdělávacích institucí, stejně tak na ideál rodiny, která má být o Vánocích pohromadě a s tím související rodinné a tradiční lidské hodnoty. Pokud se zaměříme na kaţdou televizi zvlášť, budeme předpokládat, ţe komerční televize bude spíše sázet na emocionální, přitaţlivou a na první pohled atraktivní sloţku neţ televize veřejné sluţby, která si bude zachovávat střízlivější ráz. Předpokládám, ţe televize veřejné sluţby bude vycházet spíše ze zájmu „tradičního českého diváka“, tedy recipienta vyznávajícího české zvyky a tradice související s fenoménem Vánoc, stejně tak se více zacílí v rámci funkce výchovné a vzdělávací na ideál rodiny jako základní jednotky státu. Komerční televize bude volit formu alternativních přístupů s výběrem především zahraničních a zábavných pořadů. H8. Ve vánočním období se v programových schématech objeví více pořadů věnovaných rodinným a společenským hodnotám. Indikátory: Náboţenská témata Společenská témata Rodinný ţánr Romantický ţánr Tabulka č. 3.1 vybraných ţánrů, rozdělených jak podle období, tak podle jednotlivých stanic nabízí srovnání mj. také pro ţánry, u kterých můţeme předpokládat důraz na zobrazování a podporování rodinných a společenských hodnot. Nebudu-li brát na zřetel rozdělení stanic, zhruba plných 36% pořadů celkově, tedy na obou stanicích, je ve vánočním období věnováno rodinným pořadům, narozdíl od období kontrolního, kde je jim věnováno necelých 20%. Dvojnásovná nárůst zaznamenávají romantické pořady s necelými 5% oproti necelým 2% v období kontrolním, o více neţ 5% se zvýšila v období Vánoc četnost náboţenských pořadů,

49

které v kontrolním období u obou stanic zcela absentují. Společenská témata zaznamenávají naopak pokles, zřejmě z důsledku jiţ zmíněného zkreslení pohledu na společnost jako takovou. H9. Převažovat budou žánry orientující se na děti. Indikátory: Komedie Pohádky Pořady pro děti a mládeţ Soutěţe Zábavné pořady Z tabulky č. 4.1 lze poměrně jednoduše vyčíst rozdíl mezi vánočním a kontrolním obdobím co do počtu pořadů zaměřených na děti a mládeţ. Největší nárůst jak v případě ČT1, tak v případě TV Nova zaznamenává ţánr pohádek, podobně (i kdyţ méně) je tomu s ţánrem komedií a obecně ostatních pořadů zaměřených na děti a mládeţ. Ubývá sice soutěţních pořadů, nicméně je tomu tak zřejmě na úkor ostatních početných ţánrů, zmíněných pohádek nebo komedií, podobně tomu bude i v případě zábavných pořadů jako takových. H10. V kontrolním období budou četnější pořady zaměřené na akční filmy. Indikátory: Akční ţánr Dobrodruţný, napínavý ţánr Fantasy Krimi Sci-fi Podle tabulky č. 4.2, která srovnává vybrané ţánry v čase vánočním a v kontrolním období lze na první pohled vyčíst nárůst pořadů zaměřených na akci, dobrodruţství, násilí. Rozptyly mezi procenty nejsou příliš vysoké, nicméně tuto hypotézu potvrzují. Výjimkou je ţánr krimi, který v kontrolním období zaznamenává nárůst na 7,1% z 1,4% v období vánočním.

50

Zcela z programu vysílaného o Vánocích vypadl ţánr sci-fi. Moţno poznamenat, ţe počet vysílaných pořadů jednotlivých daných ţánrů je aţ na výjimku dobrodruţného ţánru vţdy vyšší u komerční TV Nova. H10. V kontrolním období budou četnější pořady zaměřené na racionalitu. Indikátory: Informační Lékařské prostředí Příroda Publicistika Reality show Reportáţ Věda Vzdělání Ţivotní styl Tabulka č. 4.3 vypovídá o rozdílnosti podílu ţánrů zaměřených na informaci a racionální přístup mezi vánočním a kontrolním obdobím. Tuto hypotézu lze na prví pohled jiţ potvrdit, nicméně zaměřeno konkrétněji na jednotlivé ţánry, je vidno, ţe některé (z lékařského prostředí, publicistika, reality show nebo o vědě) ve vánočním období zcela absentují. Největší rozdíl zřejmě logicky zaznamenal obor vědy a vzdělání. H11. Ve vánočním období se v programových schématech objeví více pořadů podtrhujících národní identitu. Indikátory: České pořady Bez ohledu na rozdělení stanic, nabízí tabulka 4.4 výsledky 3 lokalit, které jsou produkčně v programových schématech nejvíce zastoupeny. Rapidně vede s počtem 289 pořadů domácí produkce, přitom rozdíl mezi vánočním a kontrolním období není nijak veliký. Celkem tedy domácí produkce tvoří 63,9% sledovaných pořadů, jak ve vánočním, tak v kontrolním období.

51

Amerika, která je se 108 pořady na druhém místě, je více zastoupena v období kontroním, a to o více neţ 3%, produkce Západní Evropy v kontrolním období oproti vánočnímu posiluje o téměř dvojnásobnou hodnotu. 5.

Jak se traktuje národ?

Jak uţ jsem výše zmínila slavení jakéhokoliv národního rituálu upevňuje jeho solidaritu a identitu. Ať uţ se na původní slavení Vánoc podíváme z hlediska profánního či sakrálního slavení, vţdy bude překračovat národní hranice. Je vhodné se tedy zaměřit pouze na české a zjišťovat podíl konkrétních ţánrů potvrzujících kolektivitu, jednotnost české kultury. H13. Národ je o Vánocích prezentován jako jednotná společnost vlastní jednotnou kulturou. Indikátory: České historické pořady České hudební pořady České náboţenské pořady České pořady zaměřené na společnost České pořady zaměřené na umění Tabulka 5.1 orientující se na vybrané ţánry, rozdělená dle období a zahrnující pořady pouze české produkce. Na první pohled je patřičný kladený důraz na pořady pro rodiny. Oproti kontrolnímu období je nárůst téměř dvojnásobný, lze tedy předpokládat, ţe rituál Vánoc bude prostřednictvím televize podněcovat obraz ideální české rodiny. Velký skok (také téměř dvjnásobný) zaznamenává i hudební ţánr. Znamená to, ţe prostřednictvím hudebních pořadů bude kladen důraz obraz českého národa, coby národa muzikantů. Ačkoliv je Česká republika často označovaná za národ silně ateistický, z analýzy lze vyčíst nárůst náboţenských pořadů z nuly na 7,4%. Náboţenství jako takové je rituály vymezeno, je jednotné a spojuje ty, kdo jej vyznávají. ČT1 jako televize veřejné sluţby takovým zdůrazňováním víry poukazuje nejen na původní vánoční české tradice a zvyky, ale také tímto počinem apeluje na jednotnost a sounáleţitost v rámci českého národa. Další české pořady (zaměřené např. na umění či historii) dokládají danou hypotézu o potvrzování a utuţování české národní kultury.

52

6.

Posiluje se funkce integrity národa?

Kaţdý národ je charakteristický svojí určitou kulturou, tedy konkrétními zvyky a tradicemi, jimiţ se vydělují a vytěsňují od ostatních. Protoţe televizní program je jakousi přehlídkou filmové a televizní tvorby, bude úkolem zjistit, zda v období Vánoc přibývá v programech pořadů české produkce oproti ostatním. H14. Ve vánočním období budou posilovat filmy české produkce na úkor zahraniční. Indikátory: České pořady Pořady produkce jednotlivých evropských částí Pořady produkce jednotlivých kontinentů Tabulka č. 6.1 skutečně ukazuje, ţe ve vánočním období obě televizní stanice kladou důraz na produkci českých pořadů, všechny ostatní části světa (vyjma jihoevropské produkce) v tomto období co do počtu pořadů oslabují. Jejich rozmanitost se tak projevuje aţ v období kontrolním. v tomto období oslabují 7.

Které věkové kategorie pořady oslovují?

Předpokládáme, ţe televizní stanice se budou při stavbě programových schémat orientovat zejména na dětské publikum a mládeţ, jehoţ hodnoty a názory jsou v jejich věku teprve ţivě tvarovány a formovány. Dále se bude zaměřovat na starší publikum, u kterého předpokládáme naopak silnější vztah k víře a tradicím, zároveň také déle resp. silněji zakořeněnou touhu po naplňování rituálů, jejich projevů a H15. Televize veřejné služby bude nabízet pořady vyrobené před rokem 1989, tedy zejména divákům narozeným stejně tak před rokem 1989. Indikátory: Pořady vyrobené před rokem 1989

53

15. Výstup analýzy a její závěry

Hlavní výzkumné otázky: 1.

Jaké jsou strukturální podobnosti, resp. rozdíly mezi programovými schématy

komerční televize Nova a televize veřejné sluţby České televize ve vánočním období? 2.

Jakou roli hraje profánní a sakrální v rámci konstrukce?

3.

Jakou roli hrají rituály?

Vedlejší výzkumné otázky: 4.

Do jaké míry existují strukturální podobnosti, resp. rozdíly mezi

programovými schématy v čase vánočním a kontrolním období? 5.

Jak se traktuje národ?

6.

Posiluje se funkce integrity národa?

7.

Které cílové skupiny pořady oslovují?

54

1.

Jaké jsou strukturální podobnosti (rozdíly) mezi programovými schématy

komerční televize nova a televize veřejné služby České televize ve vánočním období? H1. Vysílací schéma přední veřejnoprávní televize ČT 1 i komerční televize Nova se bude během vánočních svátků lišit. První srovnání na základě jednotlivých ţánrů jiţ ukázalo podstatné rozdíly ve stavbě programových schémat. Česká televize jako televize veřejné sluţby se podstaně více eţ televize komerční orientuje na vysílání seriozních pořadů, které jsou především informačně přínosné. Jsou to především dokumenty a magazíny, které přispívají jednak ke vzdělání a jednak obecně k větší informovanosti publika. Podstatný rozdíl lze vidět také v mnoţství pořadů věnovaných dětem a mládeţi a také v ţánru zábavy. Tento fakt lze vysvětlit argumentem, ţe komerční televize oproti tomu klade větší důraz na komedie nebo seriály, které taktéţ mohou být orientovány na mladé publikum či patřit do zábavného ţánru, avšak jejich obsah a charakter podléhají spíše komerčnímu konzumu, obecně bezstarostnosti a legrace neţ je tomu v případě „klasické“ zábavy zaloţené na tzv. „inteligentním“ humoru. Z tabulky uvádějící země původu lze vyčíst, ţe Česká televize se skutečně převáţně orientuje na pořady české produkce, jednak ve srovnání s ostatními zeměmi a jednak ve srovnání s televizí Nova. U té dokonce převaţuje produkce filmů z Ameriky nad českou produkcí. Česká televize sice vysílá více západoevropských pořadů, nicméně se stále drţí evropského vlivu před vlivem americkým. Rok výroby vzniku filmů se v konečném poměru mezi stanicemi výrazně neliší, celkem logicky se obě stanice snaţí zaměřit na současnou nebo nedávno minulou tvorbu, potaţmo tedy na mladé a aktivní publikum.

55

H2. Komerční televize se více zaměří na emocionální (afektované) prožitky než televize veřejné služby. Zaměříme-li pozornost na výše zmíněné ţánry, akční, dobrodruţný, fantasy, krimi a romantický, u kterých se předpokládá zvýšená emocionalita, akce, důraz na momentální a afektované proţitky, zjistíme, ţe skutečně TV Nova bude mít co do počtu pořadů více těch akčních, fantastických a kriminálních. Neliší se od statistiky ČT1 nijak výrazně, dokonce ČT1 má více pořadů dobrodruţného charakteru, coţ můţe souviset s jejím zaměřením na mládeţ, které se potvrdilo v předešlé hypotéze, pro kterou je tento ţánr velice atraktivním a přitaţlivým. Česká televize má na druhou stranu převahu co do romantického ţánru. Nutno ovšem poznamenat. Největší rozdíl, 36,8%, jsem zaznamenala u ţánru fantasy, poté, 20% u ţánru krimi. Následuje s 15% romantický ţánr, dobrodruţný, akční a stejný pomět zastoupení ţánru sci-fi. 2.

Jakou roli hraje profánní a sakrální v rámci konstrukce?

Profánní a sakrální jsou dvě rozdílná pojetí, jakými můţeme na slavení vánočních svátků pohlíţet. Mnohdy se tyto dvě sloţky (a nejen v tomto konkrétním případě) prolínají a nejsou striktně odděleny. Předpokládáme, ţe televize veřejné sluţby se bude v rámci informativní, vzdělávací a výchovné funkce více orientovat na sakrální pojetí Vánoc, tzn. více se bude orientovat na křesťanskou tradici a křesťanské slavení. Naopak konstrukce komerční televize Nova bude více přebírat západní, amerikanistický model slavení Vánoc, tzn. více se zaměří na komerci, konzum a materialistické pojetí oslav. H3. Televize veřejné služby bude upřednostňovat tradiční (křesťanské) pojetí Vánoc, s ohledem na zvyky, tradice a rituály více než televize komerční. Podle výsledku tabulky můţeme říci, ţe v době Vánoc se ČT1 skutečně s výrazným rozdílem oproti období kontrolnímu zaměřila na náboţenské pořady. Převaţuji výrazně i Rodinné a romantické filmy, které mají potvrzovat relevantnost základních lidských hodnot jako je láska, ať uţ mateřská či milenecká, porozumění, tolerance, společné souţití, tedy kladou důraz na vztahy mezi bliţními. Zrovna tak se potvrdil domnívaný fakt, ţe i o Vánocích a zejména tedy o Vánocích si bude Česká televize vybírat pořady z domácí tvorby. Jiţ výše 56

byla potvrzena hypotéza, ţe televize veřejné sluţby se obecně víc zaměřuje na tyto pořady, zde vidíme tedy i důleţitost aspektu vánočního období. Dokonce jsem touto analýzou zjistila, ţe ČT1 v období Vánoc vysílá zhruba o pětinu amerických pořadů méně neţ v kontrolním období. Podobně je tomu i v případě pořadů z produkce západní Evropy, která tedy podle výsledků také patří k dosti frekventovaným. H4. Televize Nova pořady více zaměří na profánní (komerční) pojetí vánočních svátků. Podobně jako v případě televize veřejné sluţby i komerční TV Nova během vánočních svátků klade důraz zejména na zdůrazňování tradičních hodnot lidského souţití v podobě pořadů zaměřených na celou rodinu a také pořadů romantických. Oproti období kontrolnímu můţeme vysledovat fakt, ţe rapidně přibylo pořadů animovaných, které s největší pravděpodobností jsou věnovány mládeţi a dětem. Lze obecně říci, ţe animované filmy byly vţdy doménou západního filmařského světa, který v tomto konkrétním případě období Vánoc má tendence zobrazovat postavu Santa Clause a další smyšlené pohádkové postavy včetně mluvících zvířat, kteří přebírají jednání a chování lidí apod. Tuto domněnku je nutné ovšem doloţit alespoň údaji o podílu amerických pořadů během Vánoc (tabulka 2.2). Ačkoliv i TV Nova v době Vánoc vysílá méně amerických či západoevropských pořadů neţ v kontrolním období, platí, ţe jejich počet je (v případě Ameriky) více neţ čtyřikrát vyšší. Tabulka 2.1 zkoumající tradici, resp. profánnost slavení Vánoc odkrývá i fakt, ţe jak ČT1, tak TV Nova oproti kontrolnímu období slevují na akčních, dobrodruţných a fantastických ţánrech, moţná docela překvapivě TV Nova narozdíl od ČT neuvádí ani jeden krimi pořad, ačkoliv během kontrolního období je tomu co do počtu právě naopak. Obě televize pak uvádí i více pořadů o umění (ČT1 celkově o tři více), TV Nova uvádí narozdíl od vybraného kontrolního období i filmy historické. 3.

Jakou roli hrají rituály?

Hlavní funkcí rituálu, obzvláště jeho opakování a kontinuita, jsou relevantní pro zachovávání jistých tradic a harmonie ve společnosti. Durkheim (1965) v této souvislosti dokonce hovoří o idey kolektivity a solidarity, kterou ve společnosti upevňuje. Upevňuje ve společnosti pocit sounáleţitosti, společného proţitku. Proto uváţíme-li slavení Vánoc jako rituální oslavu, můţeme na ni pohlíţet nejen z hlediska udrţování křesťanských tradic, ale také udrţování a posilování národní jednoty, identity. 57

H5. Rituály hrají relevantní roli při udržování zvyků a tradic. Z tabulky četnosti vybraných ţánrů č. 3.1 ve vánočním a kontrolním období je patrné, ţe obě televizní stanice bez rozdílu se v období Vánoc více neţ v období kontrolním zaměřují na takové ţánry, jakými jsou pořady s náboţenskou tematikou, které jednoznačně budou přispívat svým obsahem ke zdůrazňování tradic, zvyků (zejména křesťanských), potaţmo tedy k znovuoţivování vánočních rituálů. Jistě důleţitou roli budou hrát i rodinné pořad, jejichţ prostřednictvím mohou být rodinné tradice a zvyky utuţovány, předávány mladším a tak kontinuálně posilovat rituály celého národa, kdy budou předávány z generace na generaci. H6. Rituály hrají relevantní roli při posilování národní identity. Tento předpoklad do jisté míry souvisí s předpokladem předchozím. Důleţitou roli hrají zejména pořady rodinného typu, které o Vánocích ukazují tzv. „ideální rodinu“, která je základem státu a kaţdého národa. Rodinný ţánr tvoří ve vánočním období 36% vysílaných pořadů. Nepotvrdil se sice fakt, ţe by televizní stanice upřednostňovaly okolo Vánoc pořady zaměřené na společnost, nicméně tento fakt lze přisoudit obecnému zkreslení, společenskými pořady jsou myšleny především ty, které se zaměřují na společnost z hlediska ţivotního stylu neţ z důvodu mezilidských vztahů. Poměrně vysoké procento zastoupení lze vidět u hudebního ţánru. To je způsobeno koncerty a vánočními koledami, na které se zaměřuje zejména televize veřejné sluţby. Nárůst zaznamenávaly logicky pořady s náboţenskou tematikou, historický ţánr nebo pořady zabývající se uměním. Všechny tyto jmenované ţánry jsou součástí kulturního bohatství kaţdého národa. Je dobré se tedy zaměřit v této souvislosti také na místo produkce, které by potvrzovalo upřednostňování domácí (české) národní identity v souvislosti s ostatními národy. Z tabulky 1.2 lze jednoznačně vyčíst důraz na upřednostňování české produkce. V případě televize veřejné sluţby je tento výsledek téměř čtyřikrát početnější neţ v případě televize Nova, četnost českých pořadů u obou stanic dohromady je pak téměř třikrát vyšší neţ četnost pořadů americké produkce, které jsou s počtem 108 případů na druhém místě. Skoro desetinový podíl pak zbyl na pořady vzniklé v západní Evropě. H7. Rituály budou zdůrazňovat neobyčejnost a výjimečnost vánočních svátků.

58

Jak jsem jiţ zmínila u předchozího výroku, ţánr rodinných pořadů a pořadů s náboţenskou tematikou zaznamenávají v období Vánoc velký nárůst. V případě rodinných ţánrů, které tvoří přibliţně 36% programu, je to téměř dvojnásobný počet oproti období kontrolnímu, podobně u hudebního ţánru, který tvoří zhruba 8% pořadů, vezmeme-li v úvahu pouze ČT1, je to dokonce 11% programového schématu vánočního období.. Společenská témata se, jak uţ jsem zmínila, předpokládaným datům vymykají, zásadní rozdíl však mezi vánočním a kontrolním obdobím hraje v počtu pořadů s náboţenskými tématy. Ty totiţ v kontrolním období zcela absentují a v případě období Vánoc absentují také zcela v programovém schématu komerční TV Nova. Zastupují tento ţánr poměrně vysokým číslem (5,1%), coţ je v konečném součtu více neţ získal ţánr romantický za obě dvě stanice dohromady (4,7%). Náboţenské pořady tak ve vánočním období tvoří plných 7,8% vysílacího schématu ČT1. 4.

Do jaké míry existují strukturální (žánrové) podobnosti, resp. rozdíly mezi

programovými schématy v čase vánočním a kontrolním období? Otázka ţánrů je velice důleţitá. Ţánry představují mediální rámce, které jsou publiku všeobecně známé a v kterých se tak můţe snáze orientovat. Takové rozdělení ulehčuje divákovi jiţ předběţný návod na interpretaci obsahu, je tedy částečně směrován, jak obsahu porozumět a který si zvolit. Předpokládáme, ţe obě televize (veřejné sluţby i komerční) se budou v čase vánočním více orientovat na děti, které v tu dobu nechodí do škol a jiných vzdělávacích institucí, stejně tak na ideál rodiny, která má být o Vánocích pohromadě a s tím související rodinné a tradiční lidské hodnoty. Pokud se zaměříme na kaţdou televizi zvlášť, budeme předpokládat, ţe komerční televize bude spíše sázet na emocionální, přitaţlivou a na první pohled atraktivní sloţku neţ televize veřejné sluţby, která si bude zachovávat střízlivější ráz. Předpokládám, ţe televize veřejné sluţby bude vycházet spíše ze zájmu „tradičního českého diváka“, tedy recipienta vyznávajícího české zvyky a tradice související s fenoménem Vánoc, stejně tak se více zacílí v rámci funkce výchovné a vzdělávací na ideál rodiny jako základní jednotky státu. Komerční televize bude volit formu alternativních přístupů s výběrem především zahraničních a zábavných pořadů. H8. Ve vánočním období se v programových schématech objeví více pořadů věnovaných rodinným a společenským hodnotám. Tabulka č. 3.1 vybraných ţánrů, rozdělených jak podle období, tak podle jednotlivých stanic nabízí srovnání mj. také pro ţánry, u kterých můţeme předpokládat důraz na 59

zobrazování a podporování rodinných a společenských hodnot. Nebudu-li brát na zřetel rozdělení stanic, zhruba plných 36% pořadů celkově, tedy na obou stanicích, je ve vánočním období věnováno rodinným pořadům, narozdíl od období kontrolního, kde je jim věnováno necelých 20%. Dvojnásovná nárůst zaznamenávají romantické pořady s necelými 5% oproti necelým 2% v období kontrolním, o více neţ 5% se zvýšila v období Vánoc četnost náboţenských pořadů, které v kontrolním období u obou stanic zcela absentují. Společenská témata zaznamenávají naopak pokles, zřejmě z důsledku jiţ zmíněného zkreslení pohledu na společnost jako takovou. H9. Převažovat budou žánry orientující se na děti. Z tabulky č. 4.1 lze poměrně jednoduše vyčíst rozdíl mezi vánočním a kontrolním obdobím co do počtu pořadů zaměřených na děti a mládeţ. Největší nárůst jak v případě ČT1, tak v případě TV Nova zaznamenává ţánr pohádek, podobně (i kdyţ méně) je tomu s ţánrem komedií a obecně ostatních pořadů zaměřených na děti a mládeţ. Ubývá sice soutěţních pořadů, nicméně je tomu tak zřejmě na úkor ostatních početných ţánrů, zmíněných pohádek nebo komedií, podobně tomu bude i v případě zábavných pořadů jako takových. H10. V kontrolním období budou četnější pořady zaměřené na akční filmy. Podle tabulky č. 4.2, která srovnává vybrané ţánry v čase vánočním a v kontrolním období lze na první pohled vyčíst nárůst pořadů zaměřených na akci, dobrodruţství, násilí. Rozptyly mezi procenty nejsou příliš vysoké, nicméně tuto hypotézu potvrzují. Výjimkou je ţánr krimi, který v kontrolním období zaznamenává nárůst na 7,1% z 1,4% v období vánočním. Zcela z programu vysílaného o Vánocích vypadl ţánr sci-fi. Moţno poznamenat, ţe počet vysílaných pořadů jednotlivých daných ţánrů je aţ na výjimku dobrodruţného ţánru vţdy vyšší u komerční TV Nova. H11. V kontrolním období budou četnější pořady zaměřené na racionalitu. Tabulka č. 4.3 vypovídá o rozdílnosti podílu ţánrů zaměřených na informaci a racionální přístup mezi vánočním a kontrolním obdobím. Tuto hypotézu lze na prví pohled jiţ potvrdit, nicméně zaměřeno konkrétněji na jednotlivé ţánry, je vidno, ţe některé (z lékařského

60

prostředí, publicistika, reality show nebo o vědě) ve vánočním období zcela absentují. Největší rozdíl zřejmě logicky zaznamenal obor vědy a vzdělání. H12. Ve vánočním období se v programových schématech objeví více pořadů podtrhujících národní identitu. Bez ohledu na rozdělení stanic, nabízí tabulka 4.4 výsledky 3 lokalit, které jsou produkčně v programových schématech nejvíce zastoupeny. Rapidně vede s počtem 289 pořadů domácí produkce, přitom rozdíl mezi vánočním a kontrolním období není nijak veliký. Celkem tedy domácí produkce tvoří 63,9% sledovaných pořadů, jak ve vánočním, tak v kontrolním období. Amerika, která je se 108 pořady na druhém místě, je více zastoupena v období kontroním, a to o více neţ 3%, produkce Západní Evropy v kontrolním období oproti vánočnímu posiluje o téměř dvojnásobnou hodnotu. 5.

Jak se traktuje národ?

Jak uţ jsem výše zmínila slavení jakéhokoliv národního rituálu upevňuje jeho solidaritu a identitu. Ať uţ se na původní slavení Vánoc podíváme z hlediska profánního či sakrálního slavení, vţdy bude překračovat národní hranice. Je vhodné se tedy zaměřit pouze na české a zjišťovat podíl konkrétních ţánrů potvrzujících kolektivitu, jednotnost české kultury. H13. Národ je o Vánocích prezentován jako jednotná společnost vlastní jednotnou kulturou. Tabulka 5.1 orientující se na vybrané ţánry, rozdělená dle období a zahrnující pořady pouze české produkce. Na první pohled je patřičný kladený důraz na pořady pro rodiny. Oproti kontrolnímu období je nárůst téměř dvojnásobný, lze tedy předpokládat, ţe rituál Vánoc bude prostřednictvím televize podněcovat obraz ideální české rodiny. Velký skok (také téměř dvjnásobný) zaznamenává i hudební ţánr. Znamená to, ţe prostřednictvím hudebních pořadů bude kladen důraz obraz českého národa, coby národa muzikantů. Ačkoliv je Česká republika často označovaná za národ silně ateistický, z analýzy lze vyčíst nárůst náboţenských pořadů z nuly na 7,4%. Náboţenství jako takové je rituály vymezeno, je jednotné a spojuje ty, kdo jej vyznávají. ČT1 jako televize veřejné sluţby takovým zdůrazňováním víry poukazuje nejen na původní vánoční české tradice a zvyky, ale také tímto počinem apeluje na jednotnost a

61

sounáleţitost v rámci českého národa. Další české pořady (zaměřené např. na umění či historii) dokládají danou hypotézu o potvrzování a utuţování české národní kultury. 6.

Posiluje se funkce integrity národa?

Kaţdý národ je charakteristický svojí určitou kulturou, tedy konkrétními zvyky a tradicemi, jimiţ se vydělují a vytěsňují od ostatních. Protoţe televizní program je jakousi přehlídkou filmové a televizní tvorby, bude úkolem zjistit, zda v období Vánoc přibývá v programech pořadů české produkce oproti ostatním. H14. Ve vánočním období budou posilovat filmy české produkce na úkor zahraniční. Tabulka č. 6.1 skutečně ukazuje, ţe ve vánočním období obě televizní stanice kladou důraz na produkci českých pořadů, všechny ostatní části světa (vyjma jihoevropské produkce) v tomto období co do počtu pořadů oslabují. Jejich rozmanitost se tak projevuje aţ v období kontrolním. 7.

Které věkové kategorie pořady oslovují?

Předpokládáme, ţe televizní stanice se budou při stavbě programových schémat orientovat zejména na dětské publikum a mládeţ, jehoţ hodnoty a názory jsou v jejich věku teprve ţivě tvarovány a formovány. Dále se bude zaměřovat na starší publikum, u kterého předpokládáme naopak silnější vztah k víře a tradicím, zároveň také déle resp. silněji zakořeněnou touhu po naplňování rituálů a jejich projevů . H15. Televize veřejné služby bude nabízet pořady vyrobené před rokem 1989, tedy zejména divákům narozeným stejně tak před rokem 1989. Tabulka č. 7.1 ukazuje, ţe televize veřejné sluţby se oproti komerční televizi sice zaměřuje na starší publikum více, nicméně tento rozdíl není nijak rozhodující. Obě dvě stanice se přibliţně 5x více orientují na mladší publikum právě prostřednictvím novějších, v současnosti produkovaných filmů. Obě se tedy snaţí apelovat na své potenciální diváky v budoucnosti „výchovou“ prostřednictvím vlastních televizních pořadů.

62

16. Závěr Cílem obsahové analýzy programových schémat České televize a TV Nova ve vánočním resp. kontrolním obdobím bylo zaměřit se jednak na prezentaci Vánoc jako celosvětového resp. národního svátku ve vysílání média veřejné sluţby a komerčního média a jejich postoj k němu pomocí zejména ţánrových charakteristik pořadů srovnat. Předpokládala jsem, ţe TV Nova se bude více orientovat na „západní“ pojetí Vánoc, amerikanizované, komerční, zatímco Česká televize se zaměří spíše na tradiční národní (křesťanské) oslavy. Skutečně jsem zjistila, ţe TV Nova dává přednost komediálním a zejména animovaným americkým pořadům, zaměřeným na děti a mládeţ. Česká televize se více orientuje na české pořady pro celou rodinu, tedy zdůrazňující rodinné hodnoty, dále na romantické filmy a především také na pořady náboţenského charakteru. V porovnání s kontrolním obdobím obě dvě stanice ubírají na pořadech zaměřené na akci, násilí a zločin právě na úkor pořadů zaměřených na rodinu, děti a mládeţ, a to zejména ţánru pohádek. V kontrolním období je programové schéma České televize mnohem více rozmanitější neţ schéma TV Nova, čímţ splňuje charakteristiku vysílatele veřejné sluţby. Program totiţ musí být orientován na všechny minority ţijící na území České republiky, tedy na všechny domácnosti jako potencionální vlastníky televizního přijímače. Hlavní rozdíl oproti TV Nova je ten, ţe vysílá více pořadů pro děti, zejména soutěţních a vzdělávacích, reprezentuje tedy roli zodpovědného a výchovného média. TV Nova se zatím více orientuje na ţánr seriálů a krimi pořadů, její programové schéma se během všedních dnů v podstatě nemění. Lze tedy závěrem říci, ţe Vánoce jsou fenoménem skutečně stále ještě natolik významným, ţe se jejich tradici snaţí udrţet i mediální vysílatelé. Ačkoliv lidé v nich často vidí stresovou situaci, pachtění se za nákupy, shon a nervozitu, stále ještě je televize důleţitým mediálním prostředkem, který navozuje během takovýchto významných svátků pocit klidu a spokojenosti, jednotnosti a sounáleţitosti. V kontrolním období zase klade důraz na informovanost, výchovu, známost, pravidelnost a řád, které zajišťují stabilitu společenské ale i individuální kaţdodennosti.

63

17. Použitá literatura a zdroje Bachtin, M. 1975. Francois Rebelais a lidová kultura středověku a renesance. Praha. Odeon Barnett, J.: The American Christmas: A study of National Culture. New York: Macmillan 1954; Golby, J. - Purdue, A.: The Making of the Modern Christmas. London: Batsford 1986. Barthes, R. 1972. Mythologies. New York: Hill and Wang. Bauman, Richard. 1989. Performance. In E. Barnouw (Ed.) International Encyclopedia of Communications. New York: Oxford University Press. Beck, Ulrich 2004. Riziková společnost. Praha: Sociologické nakladatelství Bell, C. 1992. Ritual theory, ritual practice. New York: Oxford University Press. Belk, Russell W. 1993. Materialism and the making of the Modern American Christmas. In Miller, D. (ed.), Unwrapping Christmas, p. 75-104. Oxford: Clarendon Press. Berger, Peter L. – Luckmann, Thomas. 1999. Sociální konstrukce reality. Brno: CDK. Burton, G. – Jirák, J. 2003. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal. Caplow, Theodor 1984. Rule Enforcement without Visible Means: Christmas Gift Giving in Middletown. American Journal of Sociology. Čulík, Jan. (2003) 1997: Ještě jednou k případu CET 21, CME a televize NOVA. www.blisty.cz/art/15190.html. (25.11.2009) Burke, K. 1966. Language as symbolic action: Essays on life, literature, and method. Berkeley: University of California Press. Dayan, D. – Katz, E. 1992. Media events: The live broadcasting of history. Cambridge: Harvard University Press. Durkheim. É. 1965. The elementary forms of the religious life. New York: Free Press. Gerbner, G. – Gross, L. – Morgan, M. – Signorelli, N. 1982. Charting the mainstream: Television’s contributions to political orientations. Journal of Communication. Giddens, A. 1999. Sociologie. Praha: Argo. Goethals, G. T. 1981. The TV ritual: Worship at the video altar. Boston: Beacon Press. Goffman, E. 1976. Gender advertisements. New York: Haper and Row. Halík, Tomáš 2004. Vzýván i nevzýván. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. 125. Hartman, P. – Vopálenská L. 2002. Situace v TV Nova. http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/40984. (1.12.2009) Jirák, Jan – Köpplová, Barbara. 2007. Média a společnost. Praha: Portál. Keller, Jan. 2007. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.

64

Keller, Jan. 1995. Nedomyšlená společnost. Brno: Kerlinger, Fred N. 1972. Základy výzkumu chování. Praha: Karolinum. Kloskowska, ANtonina. 1967. Masová kultura. Praha: Svoboda. Kuper, Adam 1993: The English Christmas and the Family: Time out and Alternative Realities. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas. Oxford: Clarendon Press. Le Goff, Jacques. 1980. TIme, Work and Culture in the Middle Ages. Chicago: University of Chicago Press. Luţný, Dušan – Navrátilová, Jolana. 2001. Náboženství a sekularizace v České republice. In Sociální studia, R. 0, č. 6. McQuail, Dennis. 2002. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál. Miller, Daniel. 1993. The Theory of Christmas. In Miller, D. (ed.) Unwrapping Christmas,. Oxford: Clarendon Press. Moravec, Václav. 2008. Výpisky z přednášek: Rozhlasové a televizní vysílání ve světě. Brno. Musil, Josef. 2003. Elektronická média v informační společnosti. Praha : Votobia. Ragin, Charles, C. 1994. Constructing Social Research. London: Pine Forge Press. Rothenbuhler, E. W. 1987. Neofunctionalism for Mass Communication Theory. Mass Communication Review Yearbook. Rappaport, R. A. 1979. Ecology, meaning & religion. Berkeley: North Atlantic Books. Sapir, E. 1949. Symbolism. In D.G. Mandelbaum (Ed.) Selected writings of Edward Sapir in language, culture, and personality (pp. 564-568). Berkeley: University of California Press. Schmidt, Leigh E. 1992. Christianity in the Market place: CHristmas and the Consumer Culture. Cross Currents. Silverstone, R. 1988. Television myth and culture. In J. W. Carey (Ed.), Media, myths, and narratives: Television and the press. Newbury Park, CA: Sage. Smith, W. R. 1956. The religion of the Semites. New York: Meridian Library. Štindl, O. 2007. Nova vás baví – uţ deset let. www.bbc.co.uk/czech/specials/1811_nova_10years. (23.11.2009) Štětka, Václav. 2007. Mediální integrace národa v době globalizace. Brno: Masarykova univerzita. Thomson, John B. 2004. Média a modernita. Praha: Karolinum. Trotsky, L. 1973. Problems of everyday life; and other writings on culture and science. New York: Monad Press. Tylor, E. B. 1924. Primitive Culture: Researches into the development of mythology, 65

philosophy, religion, language, art & custom. New York: Brentano’s. Velký sociologický slovník. 1997. Praha: Karolinum. www.ceskatelevize.cz www.tv.nova.cz

66

18. Přílohy 18.1 Výstupy z analýzy Tabulka č. 1 - Základní žánry stanice ČT1 zanr

Nova

Total

děti a mládež

63

15

78

dokument

35

5

40

film

14

15

29

1

2

3

komedie

11

21

32

koncert

5

0

5

magazín

20

5

25

pohádka

18

19

37

seriál

31

53

84

soutěž

8

0

8

thriller

1

3

4

zábava

19

3

22

zpravodajství

45

23

68

ostatní

17

0

17

288

164

452

horor

Total

Tabulka č. 2 - Země původu vzniku pořadů

stanice ČT1 zeme

ČR

Total

226

63

289

2

0

2

25

11

36

Jižní Evropa

1

3

4

Severní Evropa

1

0

1

Afrika

3

0

3

Amerika

23

85

108

Austrálie

2

0

2

Asie

1

0

1

Evropa/Amerika

3

1

4

Evropa/Asie

1

0

1

Amerika/Asie

0

1

1

288

164

452

Střední Evropa (vyjma ČR) Západní Evropa

Total

Nova

67

Tabulka č. 3 - Rok výroby pořadů stanice ČT1 generace

Nova

Total

do 1989

45

24

69

nad 1989

243

140

383

288

164

452

Total

Tabulka č. 4 - Vybrané žánry (emoce) stanice ČT1 zanr2

akční

Nova

Total

6

7

13

15

12

27

fantasy

6

13

19

krimi

8

12

20

romantický

8

6

14

sci-fi

1

1

2

ostatní

244

113

357

Total

288

164

452

dobrodružný

Tabulka č. 5 - Vybrané žánry (emoce) zanr2

Cumulative Frequency

akční

dobrodružný

fantasy

krimi

romantický

sci-fi

Valid

Valid

Valid

Valid

Valid

Valid

Percent

Valid Percent

Percent

ČT1

6

46,2

46,2

46,2

Nova

7

53,8

53,8

100,0

ČT1

15

55,6

55,6

55,6

Nova

12

44,4

44,4

100,0

ČT1

6

31,6

31,6

31,6

Nova

13

68,4

68,4

100,0

ČT1

8

40,0

40,0

40,0

Nova

12

60,0

60,0

100,0

ČT1

8

57,1

57,1

57,1

Nova

6

42,9

42,9

100,0

ČT1

1

50,0

50,0

50,0

Nova

1

50,0

50,0

100,0

68

Tabulka č. 6 - Vybrané žánry (tradice x komerce) stanice

období vánoční

ČT1

zanr2

kontrolní

Total

akční

2

4

6

animovaný

6

8

14

dobrodružný

6

9

15

fantasy

2

4

6

historický

3

4

7

krimi

3

5

8

náboženství

11

0

11

rodinný

46

27

73

romantický

6

2

8

sci-fi

0

1

1

společnost

6

17

23

umění

4

1

5

životní styl (móda, vaření,

1

7

8

45

58

103

Total

141

147

288

akční

3

4

7

13

2

15

dobrodružný

4

5

9

fantasy

3

10

13

historický

2

0

2

krimi

0

12

12

32

20

52

romantický

4

2

6

sci-fi

0

1

1

společnost

1

5

6

umění

1

0

1

životní styl (móda, vaření,

0

2

2

ostatní

10

28

38

Total

73

91

164

bydlení) ostatní

Nova

zanr2

animovaný

rodinný

bydlení)

69

Tabulka č. 7 - Země původu vzniku pořadů (stanice x období) stanice

období vánoční

ČT1

zeme

ČR

kontrolní

Total

121

105

226

0

2

2

Západní Evropa

8

17

25

Jižní Evropa

1

0

1

Severní Evropa

0

1

1

Afrika

0

3

3

Amerika

9

14

23

Austrálie

0

2

2

Asie

0

1

1

Evropa/Amerika

1

2

3

Evropa/Asie

1

0

1

141

147

288

28

35

63

Západní Evropa

4

7

11

Jižní Evropa

1

2

3

38

47

85

Evropa/Amerika

1

0

1

Amerika/Asie

1

0

1

73

91

164

Střední Evropa (vyjma ČR)

Total Nova

zeme

ČR

Amerika

Total

70

Tabulka č. 8 - Vybrané žánry (stanice x období) obdobi

stanice ČT1

Vánoční

historický

Count

2

5

2,1%

2,7%

2,3%

16

1

17

11,3%

1,4%

7,9%

11

0

11

7,8%

,0%

5,1%

46

32

78

32,6%

43,8%

36,4%

6

4

10

4,3%

5,5%

4,7%

6

1

7

4,3%

1,4%

3,3%

4

1

5

2,8%

1,4%

2,3%

141

73

214

100,0%

100,0%

100,0%

4

0

4

2,7%

,0%

1,7%

7

2

9

4,8%

2,2%

3,8%

27

20

47

18,4%

22,0%

19,7%

2

2

4

1,4%

2,2%

1,7%

17

5

22

11,6%

5,5%

9,2%

1

0

1

% within stanice

,7%

,0%

,4%

Count

147

91

238

100,0%

100,0%

100,0%

Count % within stanice

náboženství

Count % within stanice

rodinný

Count % within stanice

romantický

Count % within stanice

společnost

Count % within stanice

umění

Count % within stanice

Total

Count % within stanice historický

Count % within stanice

Kontrolní hudba

Count % within stanice

rodinný

Count % within stanice

romantický

Count % within stanice

společnost

Count % within stanice

umění

Total

Total

3

% within stanice hudba

Nova

Count

% within stanice

71

Tabulka č. 9 - Vybrané žánry (děti a mládež) stanice

obdobi vánoční

ČT1

Nova

zanr

zanr

kontrolní

Total

děti a mládež

27

20

47

komedie

10

1

11

pohádka

22

5

27

soutěž

2

8

10

Zábava

11

15

26

ostatní

69

98

167

celkem

141

147

288

5

4

9

komedie

15

9

24

pohádka

21

3

24

soutěž

0

1

1

zábava

2

0

2

ostatní

30

74

104

celkem

73

91

164

děti a mládež

72

Tabulka č. 10 - Vybrané žánry (akce, napětí) obdobi

stanice ČT1

vánoční

zanr2

akční

Count

3

5

1,4%

4,1%

2,3%

6

4

10

4,3%

5,5%

4,7%

2

3

5

1,4%

4,1%

2,3%

3

0

3

% within stanice

2,1%

,0%

1,4%

% within stanice

,7%

,0%

,5%

11

0

11

7,8%

,0%

5,1%

141

73

214

100,0%

100,0%

100,0%

4

4

8

2,7%

4,4%

3,4%

9

5

14

6,1%

5,5%

5,9%

4

10

14

2,7%

11,0%

5,9%

5

12

17

3,4%

13,2%

7,1%

1

1

2

,7%

1,1%

,8%

6

0

6

4,1%

,0%

2,5%

147

91

238

100,0%

100,0%

100,0%

Count % within stanice

fantasy

Count % within stanice

krimi

ostatní

Count

Count % within stanice

Total

Count % within stanice

kontrolní

zanr2

akční

Count % within stanice

dobrodružný

Count % within stanice

fantasy

Count % within stanice

krimi

Count % within stanice

sci-fi

Count % within stanice

ostatní

Count % within stanice

Total

Total

2

% within stanice dobrodružný

Nova

Count % within stanice

73

Tabulka č. 11 - Vybrané žánry (racionalita, informace) období

stanice ČT1

Vánoce

informační

Count % within stanice

příroda

Count % within stanice

reportáž

Count % within stanice

vzdělání

Count % within stanice

životní styl (m´da, vaření,

Count

bydlení)

% within stanice

ostatní

Count % within stanice

Total

Count % within stanice informační

kontrolní

Count % within stanice

lékařské prostředí

Count % within stanice

příroda

Count % within stanice

publicistika

Count % within stanice

reportáž

Count % within stanice

věda

Count % within stanice

vzdělání

Count % within stanice

životní styl (móda, vaření,

Count

bydlení)

% within stanice

ostatní

Count % within stanice

Total

Count % within stanice

Nova

Total

15

6

21

10,6%

8,2%

9,8%

1

2

3

,7%

2,7%

1,4%

1

0

1

,7%

,0%

,5%

1

0

1

,7%

,0%

,5%

1

0

1

,7%

,0%

,5%

11

0

11

7,8%

,0%

5,1%

141

73

214

100,0%

100,0%

100,0%

12

10

22

8,2%

11,0%

9,2%

7

16

23

4,8%

17,6%

9,7%

4

0

4

2,7%

,0%

1,7%

1

0

1

,7%

,0%

,4%

4

0

4

2,7%

,0%

1,7%

4

0

4

2,7%

,0%

1,7%

9

0

9

6,1%

,0%

3,8%

7

2

9

4,8%

2,2%

3,8%

6

0

6

4,1%

,0%

2,5%

147

91

238

100,0%

100,0%

100,0%

74

Tabulka č. 12 – Vybrané žánry (vánoční x kontrolní období) obdobi vánoční historický

Count

náboženství

2

5

2,0%

1,4%

1,7%

17

9

26

% within obdobi

11,4%

6,4%

9,0%

% within obdobi

,0%

7,9%

3,8%

11

0

11

7,4%

,0%

3,8%

61

34

95

40,9%

24,3%

32,9%

1

2

3

,7%

1,4%

1,0%

6

18

24

4,0%

12,9%

8,3%

5

1

6

3,4%

,7%

2,1%

11

6

17

7,4%

4,3%

5,9%

149

140

289

100,0%

100,0%

100,0%

Count

Count % within obdobi

rodinný

Count % within obdobi

romantický

Count % within obdobi

společnost

Count % within obdobi

umění

Count % within obdobi

ostatní

Count % within obdobi

Total

Total

3

% within obdobi hudba

kontrolní

Count % within obdobi

a. zeme = ČR

75

Tabulka č. 13 – Země původu vzniku pořadů (vánoční x kontrolní období) obdobi vánoční země

ČR

Count

140

289

69,6%

58,8%

63,9%

0

2

2

,0%

,8%

,4%

12

24

36

5,6%

10,1%

8,0%

2

2

4

,9%

,8%

,9%

0

1

1

,0%

,4%

,2%

0

3

3

,0%

1,3%

,7%

47

61

108

22,0%

25,6%

23,9%

0

2

2

,0%

,8%

,4%

0

1

1

% within obdobi

,0%

,4%

,2%

Count

214

238

452

100,0%

100,0%

100,0%

Count % within obdobi

Západní Evropa

Count % within obdobi

Jižní Evropa

Count % within obdobi

Severní Evropa

Count % within obdobi

Afrika

Count % within obdobi

Amerika

Count % within obdobi

Austrálie

Count % within obdobi

Asie

Count

Total

Total

149

% within obdobi Střední Evropa (vyjma ČR)

kontrolní

% within obdobi

Tabulka č. 14 - Generace x stanice generace do 1989 stanice

ČT1

Count % within stanice

Nova

Count % within stanice

Total

Count % within stanice

nad 1989

Total

45

243

288

15,6%

84,4%

100,0%

24

140

164

14,6%

85,4%

100,0%

69

383

452

15,3%

84,7%

100,0%

76

18.2 Televizní pořadová schémata49 Tabulka č. 15 – Programové schéma ČT1, 23. 12. 2009 5:59 8:25 8:30 8:55 9:05 10:10 11:05 11:20 12:00 12:30 13:30 14:25 15:00 15:25 15:50 16:15 16:30 16:55 17:05 17:30 17:55 18:00 18:25 18:40 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 19:55 20:00 21:00 21:55 22:30 22:35 23:00 23:50 23:55

Studio 6 Děti kreslí písničky: Slavící z Madridu Kouzelná školka Zpvánky: Poslechnětě, lidi, málo Princ a Chuďas: Zrození krále Betlémská hvězda Ten vánoční čas Plakala, panna, plakala Zprávy Sama doma McLeodovy dcery III. Ať vyhraje ten nejlepší (21) Doktorka Quinnová VI: Metla lidstva (7) Mumínci II: Nádherný narozeninový dárek (6) Game Page Nová dobrodruţství Černého Bleska (25) Lov Kouzelná školka Zpívánky: Já do lesa nepojedu AZ-kvíz Pod pokličkou: Naše zdravé pečení není ţádné mučení Předpověď počasí Události v regionech Černé ovce Ţivé srdce Evropy: Poseidon Večerníček: Bob a bobek - králící z klobouku Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Sportka a Šance Pošta pro tebe - speciál Přběhy slavných - Václav Čtvrtek: Strejda Čtvrtek Úsměvy Mileny Dvorské Losování Sportky a Šance Na stopě Řím II (4) Losování Šťastných deset a Šance milion Kamenný most

49

www.ceskatelevize.cz www.tv.nova.cz

77

Tabulka č. 16 – Programové schéma ČT1, 24. 12. 2009 5:50 6:50 7:00 7:30 9:40 11:15 13:00 14:40 14:45 15:30 15:35 17:10 17:20 18:35 18:45 19:00 20:30 21:30 23:05 0:00 1:25 1:50 2:35 3:10 3:50 4:20

Princezna Slonbidlo Vánoční koledy: Byla cesta byla ušlapaná Kouzelná školka Hřiště 7 Kouzla králů Dvanáct vánočních pejsků Čert ví proč Animované písničky: Anděl Štědrý den v Kouzelné školce Losování Šťastných deset a Šance milion U pokladny stál Vánoční promluva kardinála Miloslava Vlka Princezna ze zlatou hvězdou Zpívánky: Štědrej večer nastal Večerníček: Bob a Bobek - králící z klobouku Láska rohatá Veselé vánoční (pří)hody 2009 Dárek z lásky Slunovrat Půlnoční mše ze Strahovského kláštera Český betlém Koncert pro betlém Vánoce s C and K Vocalem Kdyţ hvězdy vyplovou Putování po svaté zemi Pokoj lidem dobré vůle

78

Tabulka č. 17 – Programové schéma ČT1, 25. 12. 2009 6:05 7:20 7:30 9:40 11:20 11:45 11:55 12:00 12:55 14:05 14:10 15:10 16:45 17:30 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 19:55 20:00 21:35 23:10 23:15

Princ Chocholouš Zpívánky: Jak jsi krásné Hřiště 7 Nesmrtelná teta Babar a Vánoce Vánoční koledy: Stojí kostelíček Zprávy Urbi et Orbi Medvídek Pú: Nejlepší dobrodruţství Zpívánky: Pásli ovce Valaši Dilino a čert To neznáte Hadimršku Hodina zpěvu Císař a Tambor Večerníček: Bob a bobek - králící z klobouku Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Losování Euromiliony Dům U Zlatého úsvitu Srdcová sedma Losování Šťastných deset a Šance milion Utopím si ho sám

79

Tabulka č. 18 – Programové schéma ČT1, 26. 12. 2009 6:00 6:10 6:20 6:45 7:10 7:30 9:40 10:35 12:00 12:05 13:00 14:00 14:05 14:30 15:50 17:30 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 20:00 21:25 23:20 23:25

O Budulínkovi Kočičí povídání (3) Sezame, pojď si hrát (15) Garfield a přátelé II (5) Biblická pátrání: Letnice Hřiště 7 Zimní víla Sluníčko na houpačce Zprávy Spirituál kvintet U svatého Salvátora O království z nudlí a štěstí bez konce Vánoční koledy: Pásli ovce Valaši Čepice Vánoční přání Rochieho Riche Love Story Obušku, z pytle ven! Večerníček: Bob a bobek - králící z klobouku Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Trapasy Pretty Woman Losování Šťastných deset a Šance milion Čtyři hvězdičky

80

Tabulka č. 19 – Programové schéma ČT1, 27. 12. 2009 6:00 6:25 6:35 6:45 6:50 7:15 7:30 9:45 10:00 10:30 11:00 11:50 12:00 12:05 13:00 14:00 14:10 14:30 16:00 16:30 16:50 17:10 17:15 18:10 18:35 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 19:55 20:00 21:25 22:55 23:00

Navštívenka: Karel Gott Pohádky z květináče: Hluchavka (13) Kodýtkova detektivní kancelář: Dobroděj (13) Kuňky z ţabí tůňky: Jak si Josef s Márinkou ustlali a spali Ferda II: O tom, jak Jedlík hubnul (9) Raníček s D8dou Hřiště 7 Kalendárium Toulavá kamera Objektiv Náhrdelník: Dopis (11) Vánoční koledy: Pojď Jeţíško, ty jsi náš Zprávy William a Harry - ţivot princů To vánoční šturmování aneb Pokoj lidem dobré vůle Vánoční koledy: Sem pospěšte, ptáčátka Film o filmu Kdopak by se vlka bál Bezdětná Retro Rajdké zahrady: Konopiště (13) Čétéčko Sváteční slovo teologa Daniela Hermana Horákovi: Válka Procházkových ¨(13) Škola pro ţivot: Konec osmé třídy (13) Zpívánky: Na Vánoce dlouhý noce Večerníček: Bob a bobek - králící z klobouku Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Sportka a Šance 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem - Silvestr Muţ naruby Losování Sportky a Šance Semafor atd.

81

Tabulka č. 20 – Programové schéma ČT1, 23. 2. 2010 5:59 8:30 9:00 10:45 11:35 12:00 12:30 13:30 14:15 15:00 15:10 15:25 15:50 16:10 16:15 16:25 16:30 17:00 17:30 17:55 18:00 18:25 18:40 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 20:00 20:55 21:10 22:00 22:45

Dobré ráno Kouzelná školka Velký risk Kavárnička dříve narozených Písničky potichu Polední události Sama doma McLeodovy dcery V: Nenaplněná láska (31) Soudkyně Amy II: Ty nejsi můj šéf (2) Kostičky: U doktora Vzduchoplavec Kráčmera: Nad Jihlavou Věda je zábava (14) Tykadlo: Závist Zpívánky: Skákal pes Pat a Mat: Skokani Návštěva v ZOO: Pes hřivnatý Kouzelná školka AZ - kvíz Chalupa je hra Předpověď počasí Události v regionech Černé ovce Ţivé srdce Evropy: Nový rybník Večerníček: Rákosníček a hvězdy Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Letecké katastrofy III: Záhada zavřených dveří Přísně tajné vraţdy: SMrt proti vlastní víře Všechnopárty Den D Romeo a Julie

82

Tabulka č. 21 – Programové schéma ČT1, 24. 2. 2010 5:59 8:30 9:00 10:10 11:15 12:00 12:30 13:30 14:15 15:00 15:15 15:40 16:05 16:25 16:30 17:00 17:30 17:55 18:00 18:25 18:40 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 19:55 20:00 21:00 22:35 23:55

Dobré ráno Kouzelná školka Druhý dech: Rekreační středisko pro krávy (3) Zlatý slavík 1989 Toulky krajem: O panu Šemberovi Polední události Sama doma McLeodovy dcery IV: Druhé zklamání (32) Soudkyně Amy II: Instinkty (3) Já chci domů! Krádeţe v obchodním centru Nehasit! Hořím! Přírodovědec - váţkař Michal Mikát Hrůzostrašný dějepis: Revoltující revoluce (8) Martinvo tajemství Zpívánky: Aj tam na dolince Kouzelná školka AZ-kvíz Pod pokličkou: S kolagenem v těle, hýbete se směle Předpověď počasí Události v regionech Černé ovce Ţivé srdce Evropy: Čáp černý Večerníček: Rákosníček a hvězdy Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Sportka a Šance Pošta pro Tebe Otázky Václava Moravce Speciál Taggart: Zákon Nevěrné hry

83

Tabulka č. 22 – Programové schéma ČT1, 25. 2. 2010 5:59 8:30 9:00 10:35 11:15 12:00 12:30 13:30 14:15 15:00 15:05 15:30 15:55 16:15 16:25 16:30 17:00 17:25 17:30 17:55 18:00 18:25 18:40 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 20:00 20:50 21:45 22:35 23:00

Dobré ráno Kouzelná školka Ostrov pokladů Písničky známé a nejznámější s Orchestrem Karla Vlacha Černá hodinka: O štěstí Polední události Sama doma McLeodovy dcery V: Země nikoho (1) Soudkyně Amy II: Staré viny (4) Divnopis: Dneboh Willy Fog na cestě kolem světa (8) Byla jednou jedna planeta: Moře - popelnice Šikulové Kamarád Timmy: Kamarád Timmy touţí po baretu Zpívánky: Skákal pes Kouzelná školka AZ - kvíz Stop Nevzdávej to Předpověď počasí Události v regionech Černé ovce Minuta v muzeu Večerníček: Rákosníček a hvězdy Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Případy detektiva Murdocha: Knokaut Neobyčejné ţivoty: Ladislav Frej Máte slovo Na stopě Taggart: Nejlepší a nejchytřejší

84

Tabulka č. 23 – Programové schéma ČT1, 26. 2. 2010 5:59 8:30 9:00 9:30 10:30 11:00 12:00 12:30 13:30 14:15 15:00 15:15 15:40 16:00 16:05 16:30 17:00 17:30 17:55 18:00 18:25 18:40 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 19:55 20:00 20:55 21:30 22:15 22:50 22:55

Dobré ráno Kouzelná školka Ktosi je za dverami Díra ve zdi Domácí štěstí Barvy ţivota Polední události Sama doma McLeodovy dcery V: Nevinné lţi (2) Soudkyně Amy II: Nepřiměření tvrdost Film o seriálu Poste restante Franklin (16) Záhadu hradu Černá růţe: Operace nálet (5) Ovečka Shaun: Buď se mnou (33) Garfield a přátelé (11) Bludiště Za školu Bydlení je hra Předpověď počasí Události v regionech Bílé ovce Jak to vidí děti: Barva pleti Večerníček: Rákosníček a hvězdy Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Losování Euromiliony Poste restante: Velkoměsto 13. komnata Antonína Kratochvíla Uvolněte se, prosím Californication Losování Euromiliony Zhubni

85

Tabulka č. 24 – Programové schéma ČT1, 27. 2. 2010 6:10 6:25 6:50 7:15 7:25 7:45 8:00 9:25 9:45 10:15 12:00 12:05 12:35 13:05 13:10 14:45 15:30 16:25 17:15 17:25 18:40 18:45 18:55 19:00 19:35 19:50 20:00 21:20

Šikulové Sezame, pojď si hrát (24) Garfield a přátelé II (14) Ztracené hračky (7) Záhada hradu Černá růţe: Operace nálet (5) Hurá škola! Taco z Ekvádoru SOS - léto v ohroţení Zprávičky Kuchařská pohotovost: Vůně indického koření Phar Lap Polední události Týden v regionech Auto Moto Revue Chcete je? Večeře u přátel Robin Hood: Něco málo o loajalitě (9) Missis 2010 Profesionálové: Člen klanu (13) Kde peníze pomáhají Táto, seţeň štěně Dějiny udatného českého národa: Sámova říše Večerníček: Rákosníček a hvězdy Šťastných deset a Šance milion Události Branky, body, vteřiny Předpověď počasí Trapasy Alexander Veliký

86

Tabulka č. 25 – Programové schéma TV Nova, 23. 12. 2009 5:55 6:20 7:10 8:30 10:15 11:50 13:35 15:15 16:45 18:35 19:30 20:00 20:35 22:15 23:50

Tajemný oceán Tygři ze ţraločí zátoky Lední medvídek Chobotnice z II. patra Zakletá Ella Dva muţi hlásí příchod Říše hraček Přeţít Vánoce Tři mušketýři Ulice (1555, 1556) Televizní noviny Comeback Nekecej a pádluj Našli mě naši 48 hodin v Paříţi

Tabulka č. 26 – Programové schéma TV Nova, 24. 12. 2009 7:05 8:25 10:10 11:40 12:05 13:25 15:10 16:45 17:00 17:50 18:20 20:00 21:25 23:15 0:55

Lední medvídek 2: Tajemný ostrov Veselé Vánoce přejí chobotnice Jak se budí princezny Shrekoleda Krakonoš a lyţníci Svatba mého nejlepšího přítele Honza málem králem Televizní noviny Ulice (1557, 1558) Šťastný a Veselý Madagaskar S čerty nejsou ţerty Tři oříšky pro popelku Co ta holka chce Ve jménu Angela Cena štěstí

87

Tabulka č. 27 – Programové schéma TV Nova, 25. 12. 2009 6:50 8:20 9:50 11:25 13:20 14:45 15:15 17:05 18:40 19:30 20:00 22:00 22:30 0:30

Sindibád, legenda sedmi moří Kačenka a strašidla Za humny je drak Zachraňte Willyho Nebojsa Mr. Bean Krásná pokojská Pyšná princezna Ulice (1559, 1560) Televizní noviny Happy Feet Mr. GS Mizerové Porota

Tabulka č. 28 – Programové schéma TV Nova, 26. 12. 2009 6:35 7:00 7:20 7:45 8:10 9:05 10:35 12:05 13:30 15:00 15:30 17:10 19:30 20:00 21:45 23:25

Senzační Spiderman (8) Batman vítězí II (5) Tom a Jerry (13) Spongebob v kalhotách (51) Tichá noc Kačenka a zase ta strašidla Šest medvědů s cibulkou Zachraňte Willyho 3 Třetí princ Polepšovna mazlíčků Četník ze St. Tropez Příběh rytíře Televizní noviny Uţ tam jsme? Poslední zůstává 8MM 2

88

Tabulka č. 29 – Programové schéma TV Nova, 27. 12. 2009 28.12.2010 29.12.2010 30.12.2010 31.12.2010 1.1.2011 2.1.2011 3.1.2011 4.1.2011 5.1.2011 6.1.2011 7.1.2011 8.1.2011 9.1.2011 10.1.2011 11.1.2011 12.1.2011

Dobrodruţství Zacha a Annie 3-2-1 Tučňáci (15, 16) Senzační Spiderman (9) Batman vítezí II (6) Spongebob v kalhotách (52) Jak jíst smaţené ţíţaly Malí rošťáci Vánoční prázdniny Ledové ostří Četník v New Yorku Shrek Hospoda (26) Televizní noviny S tebou mě baví svět Mizerové 2 Námořní policie

Tabulka č. 30 – Programové schéma TV Nova, 23. 2. 2010 5:59 8:35 9:35 11:35 12:00 12:55 13:50 14:40 15:10 16:05 17:00 17:40 18:30 19:30 20:00 21:20 22:10 23:05

Snídaně s Novou Stefanie (12) Krásná mimozemšťanka Tescoma s chutí Můj přítel Monk (11) Walker Texas Ranger (25) Pohřešovaní III (15) Krok za krokem II (10) Smallville VII (7) Vraţedná čísla II (3) Odpolední televizní noviny Kriminálka New York II (1) Ulice (1643, 1644) Televizní noviny Ordinace v Růţové zahradě (169) Kriminálka New York IV (4) Zákon a pořádek VIII: Útvar pro zvláštní oběti (8) Muţ bez stínu

89

Tabulka č. 31 – Programové schéma TV Nova, 24. 2. 2010 5:59 8:35 9:35 11:15 11:35 12:05 12:55 13:50 14:40 15:10 16:05 17:00 17:40 18:30 19:30 20:00 20:40 21:10 22:05

Snídaně s Novou Stefanie (13) Pilotova ţena Tescoma s chutí Lenssen and spol. Můj přítel Monk (12) Walker Texas Ranger (26) Pohřešovaní III (16) Krok za krokem II (11) Smallville VII (8) Vraţedná čísla II (4) Odpolední televizní noviny Kriminálka New York II (2) Ulice (1645, 1646) Televizní noviny Comeback Dva a půl chlapa Dr. House Sběratel kostí

Tabulka č. 32 – Programové schéma TV Nova, 25. 2. 2010 5:59 8:35 9:35 11:35 12:00 12:55 13:50 14:40 15:10 16:05 17:00 17:40 18:30 19:30 20:00 21:20 22:15 22:50

Snídaně s Novou Stefanie (14) Krásná mimozemšťanka Tescoma s chutí Můj přítel Monk (13) Walker Texas Ranger (27) Pohřešovaní III (17) Krok za krokem II (12) Smallville VII (9) Vraţedná čísla II (5) Odpolední televizní noviny Kriminálka New York II (3) Ulice (1647, 1648) Televizní noviny Ordinace v Růţové zahradě (170) Kriminálka Las Vegas IX (8) Stahovák Non plus Ultras

90

Tabulka č. 33 – Programové schéma TV Nova, 26. 2. 2010 5:59 8:35 9:35 11:10 11:35 12:00 12:55 13:45 14:40 15:10 16:05 17:00 17:40 18:30 19:30 20:00 21:35 23:55

Snídaně s Novou Stefanie (15) Expert na vraţdu: Zločina na fakultě Tescoma s chutí Lenssen and spol. Můj přítel Monk (14) Walker Texas Ranger (28) Pohřešovaní III (18) Krok za krokem II (13) Smallville VII (10) Vraţedná čísla II (6) Odpolední televizní noviny Kriminálka New York II (4) Ulice (1649, 1650) Televizní noviny Slunce, seno, jahody Stealth: přísně tajná mise Krvavá odplata

Tabulka č. 34 – Programové schéma TV Nova, 27. 2. 2010 5:55 6:15 6:40 7:05 7:35 8:30 9:05 10:00 12:00 12:30 14:05 15:55 17:50 18:30 19:30 20:00 22:15 0:05

Senzační Spiderman Batman vítězí Roary Spongebob v kalhotách Vteřiny před katastrofou Občanské judo Rady ptáka Loskutáka 28 dní Volejte Novu Dívka v modrém Pan Tau Charlieho andílci Babicovy dobroty Koření Televizní noviny Klik - ţivot na dálkové ovládání Zástupce velitele Pavoučí nestvůra

91

19. Kódování nazev = název vysílaného pořadu 13. komnata Antonína Kratochvíla 28 dní 3-2-1 Tučňáci 3+1 s Miroslavem Donutilem - Silvestr 48 hodin v Paříţi 8MM2 Alexander Veliký Animované písničky: Anděl Auto Moto Revue AZ-kvíz AZ-kvíz AZ-kvíz AZ-kvíz Babar a Vánoce Babicovy dobroty Barvy ţivota Batman vítězí II. Batman vítězí II. Betlémská hvězda Bezdětná Biblická pátrání: Letnice Bílé ovce Bludiště Bydlení je hra Byla jednou jedna planeta Californication Císař a tambor Co ta holka chce Comeback Comeback Čepice Černá hodinka - O štěstí Černé ovce Černé ovce Černé ovce Černé ovce Čert ví proč Český betlém Čétéčko Četník v New Yorku Četník ze St. Tropez Čtyři hvězdičky Dárek z lásky

Dějiny udatného českého národa: Sámova říše Den D Děti kreslí písničky: Slavící z Madridu Dilino a čert Díra ve zdi Dívka v modrém Divnopis Dobré ráno Dobré ráno Dobré ráno Dobré ráno Dobrodruţství Zacha a Annie Doktorka Quinnová: Metla lidstva Domácí štěstí Dr. House Druhý dech: Rekreační středisko pro krávy Dům u Zlatého úsvitu Dva a půl chlapa Dva muţi hlásí příchod Dvanáct vánočních pejsků Expert na vraţdu: Zločin na fakultě Ferda II: o tom, jak Jedlík hubnul (9) Film o filmu Kdopak by se vlka bál Film o seriálu Poste restante Franklin: Franklin vyzvědačem (10) Game Page Garfield a přátelé (11) Garfield a přátelé II (14) Garfield a přátelé II (5) Happy Feet Hodina zpěvu Honza málem králem Horákovi Hospoda Hrůzostrašný dějepis: Revoltující revoluce Hřiště 7 Hřiště 7 Hřiště 7 Hřiště 7 Hurá, škola! Taco z Ekvádoru Chalupa je hra Charlieho andílci

92

Chcete je? Chobotnice z II. patra Já chci domů! Krádeţe v obchodním centru Jak jíst smaţené ţíţaly Jak se budí princezny Jak to vidí děti: Barva pleti Kačenka a strašidla Kačenka a zase ta strašidla Kalendárium Kamarád Timmy: Kamarád Timmy touţí po baretu Kamenný most Kavárnička dříve narozených Kde peníze pomáhají: HELP-IN, o.p.s. Kdo je Fred? Kdyţ hvězdy vyplovou Klik - Ţivot na dálkové ovládání Kočičí povídání Kodýtkova detektivní kancelář Koncert pro betlém Koření Kostičky Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzelná školka Kouzla králů Krakonoš a lyţníci Krásná mimozemšťanka Krásná pokojská Kriminálka Las Vegas IX (8) Kriminálka New York II (1) Kriminálka New York II (2) Kriminálka New York II (3) Kriminálka New York II (4) Kriminálka New York IV (4) Krok za krokem II (10) Krok za krokem II (11) Krok za krokem II (12) Krok za krokem II (13) Krvavá odplata Ktosi je za dverami

Kuchařská pohotovost: Vůně indického koření Kuňky z ţabí tůňky Láska rohatá Lední medvídek Lední medvídek II: Tajemný ostrov Ledové ostří Lenssen and spol. Lenssen and spol. Letecké katastrofy III: Záhada zavřených dveří Losování Euromiliony Losování Euromiliony Losování Sportky a Šance Losování Sportky a Šance Losování Šťastných deset a Šance milion Losování Šťastných deset a Šance milion Losování Šťastných deset a Šance milion Losování Šťastných deset a Šance milion Lov Love Story Malí rošťáci Martinovo tajemství Máte slovo McLeodovy dcery III: Ať vyhraje ten nejlepší (21) McLeodovy dcery IV: Druhé zklamání (32) McLeodovy dcery IV: Nenaplněná láska (31) McLeodovy dcery V: Nevinné lţi (2) McLeodovy dcery V: Země nikoho (1) Medvídek Pú: Nejlepší dobrodruţství Minuta v muzeu Missis 2010 Mizerové Mizerové 2 Mr. Bean Mr. GS Můj přítel Monk (11) Můj přítel Monk (12) Můj přítel Monk (13) Můj přítel Monk (14) Mumínci II: Nádherný narozeninový dárek (6) Muţ bez stínu Muţ naruby Na stopě Na stopě Náhrdelník

93

Našli mě naši Návštěva v ZOO: Pes hřivnatý Navštívenka (Karel Gott) Nebojsa Nehasit! Hořím! Nekecej a pádluj Neobyčejné ţivoty: Ladislav Frej Nesmrtelná teta Nevěrné hry Nevzdávej to Non plus Ultras Nová dobrodruţství Černého Bleska: Volání divočiny O Budulínkovi O království z nudlí a štěstí bez konce Občanské judo Objektiv Obušku z pytle ven Odpolední TV noviny Odpolední TV noviny Odpolední TV noviny Odpolední TV noviny Ordinace v Růţové zahradě 2 (169) Ordinace v Růţové zahradě 2 (170) (33) Ostrov pokladů Otázky Václava Moravce Speciál Ovečka Shaun: Buď se mnou Pan Tau Pat a Mat: Skokani Pavoučí nestvůra Phar Lap Pilotova ţena Písničky potichu Písničky známé a nejznámější s Orchestrem Karla Vlacha Plakala panna, plakala Pod pokličkou: Naše zdravé pečení, není ţádné mučení Pod pokličkou: S kolagenem v těle, hýbete se směle Pohádky z květináče (Hluchavka) Pohřešovaní III (15) Pohřešovaní III (16) Pohřešovaní III (17) Pohřešovaní III (18) Pokoj lidem dobré vůle Polední události Polední události Polední události Polední události

Polední události Polepšovna mazlíčků Porota Poslední zůstává Poste restante: Velkoměsto Pošta pro tebe Pošta pro tebe - speciál Pretty Woman Princ a chuďas: Zrození krále Princ Chocholouš Princezna se zlatou hvězdou Princezna Slonbidlo Profesionálové: Člen klanu Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí Předpověď počasí Přeţít Vánoce Příběh rytíře Příběhy slavných - Václav Čtvrtek Případy detektiva Murdocha: Knokaut Přísně tajné vraţdy: Smrt proti vlastní víře Půlnoční mše ze Strahovského kláštera Putování po svaté zemi Pyšná princezna Rady Ptáka Loskutáka Rajské zahrady: Konopiště Raníček s Dádou Raníček s Dádou Retro Roary Robin Hood Romeo a Julie Řím II Říše hraček S čerty nejsou ţerty S tebou mě baví svět Sama doma Sama doma Sama doma Sama doma Sama doma Sběratel kostí Semafor atd. Senzační Spiderman Senzační Spiderman (8) Senzační Spiderman (9) Sex ve městě II: Intenzivní bolest Sezame, pojď si hrát (15) Sezame, pojď si hrát (24)

94

Shrek Shrekoleda Sindibád, legenda sedmi moří Slunce, seno, jahody Sluníčko na houpačce Slunovrat VII (7) Smallville VII (7) Smallville VII (7) Smallville VII (7) Smallville VII (7) Snídaně s Novou Snídaně s Novou Snídaně s Novou Snídaně s Novou SOS - léto v ohroţení Soudkyně Amy II: Instinkty (3) Soudkyně Amy II: Nepřiměření tvrdost (5) Soudkyně Amy II: Staré viny (4) Soudkyně Amy II: Ty nejsi můj šéf (2) Spirituál kvintet U svatého Salvátora Spongebob v kalhotách Spongebob v kalhotách (51) Spongebob v kalhotách (52) Srdcem jinde Srdcová sedma Stahovák Stealth: Přísně tajná mise Stefanie (15) Stefanie (12) Stefanie (13) Stefanie (14) Stop Studio 6 Svatba mého nejlepšího přítele Sváteční slovo teologa Daniela Hermana Šest medvědů s cibulkou Šikulové Šikulové Škola pro ţivot: Konec osmé třídy Šťastný a veselý Madagaskar Šťastných deset a šance milion Šťastných deset a šance milion Šťastných deset a šance milion Šťastných deset a šance milion Šťastných deset a šance milion Šťastných deset a šance milion Šťastných deset a šance milion Šťastných deset a šance milion Šťastných deset a šance milion Štědrý den v kouzelné školce

Taggart: Nejlepší a nejchytřejší Taggart: Zákon Tajemný oceán Táto, seţeň štěně! Teď uţ dobrý Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Televizní noviny, Sportovní noviny, Počasí Tichá noc To neznáte Hadimršku To vánoční šturmování aneb Pokoj lidem dobré vůle Tom a Jerry Toulavá kamera Toulky krajem: O panu Šemberovi Trapasy Trapasy Třetí princ Tři mušketýři Tři oříšky pro Popelku Tygři ze ţraločí zátoky Tykadlo: Závist U pokladny stál Události v regionech Události v regionech Události v regionech Události v regionech Události v regionech Události v regionech Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí Události, Branky body vteřiny, Počasí

95

Ulice (1555, 1556) Ulice (1557, 1558) Ulice (1559, 1560) Ulice (1561, 1562) Ulice (1563, 1564) Ulice (1565, 1567) Ulice (1568, 1569) Urbi et orbi Úsměvy Mileny Dvorské Utopím si ho sám Uvolněte se, prosím Uţ tam jsme? Vánoce s C and K Vocalem Vánoční koledy : Byla cesta, bypa ušlapaná Vánoční koledy: Pásli ovce Valašii Vánoční koledy: Pojď Jeţíško, ty jsi náš Vánoční koledy: Sem pospěště, ptáčátka Vánoční koledy: Stojí kostelíček Vánoční prázdniny Vánoční promluva kardinála Miloslava Vlka Vánoční přání Richieho Riche Ve jménu Angela Večerníček: Bob a Bobek - králíci z klobouku Večerníček: Bob a Bobek - králíci z klobouku Večerníček: Bob a Bobek - králíci z klobouku Večerníček: Bob a Bobek - králíci z klobouku Večerníček: Bob a Bobek - králíci z klobouku Večerníček: Rákosníček a hvězdy Večerníček: Rákosníček a hvězdy Večerníček: Rákosníček a hvězdy Večerníček: Rákosníček a hvězdy Večerníček: Rákosníček a hvězdy Večeře u přátel Věda je zábava Velký risk Veselé Vánoce přejí chobotnice Veselé vánoční (pří)hody 2009 Volejte Novu Vraţedná čísla II (4) Vraţedná čísla II (5) Vraţedná čísla II (6) Vraţedná čísla II (7) Všechnopárty

Vzduchoplavec Kráčmera: Nad Jihlavou Walker Texas Rangers (26) Walker Texas Rangers (27) Walker Texas Rangers (28) Walker Texas Rangers (29) William a Harry - ţivot princů Willy Fog na cestě kolem světa Z metropole: 250 let ulice Na Příkopech Za humny je drak Za školu Záhada hradu černá růţe: operace nálet Záhada hradu Černá růţe: Operace Nálet Zachraňte Willyho Zachraňte Wilyho 3 Zakletá Ella Zákon a pořádek Zástupce velitele Zhubni Zimní víla Zlatý slavík 1989 Zpívánky: Aj tam na dolince Zpívánky: Já do lesa nepojedu Zpívánky: Já do lesa nepojedu Zpívánky: Jak jsi krásné Zpívánky: Pásli ovce Valaši Zpívánky: Poslechněte, lidi, málo Zpívánky: Skákal pes Zpívánky: Skákal pes Zpívánky: Štědrý večer nastal Zprávičky Zprávy Zprávy Zprávy Zprávy Ztracené hračky (7) Ţivé srdce Evropy: Čáp černý Ţivé srdce Evropy: Nový rybník Ţivé srdce Evropy: Poseidon zanr = základní rozdělení ţánrů Děti a mládeţ Dokument Film Horor Komedie Koncert Magazín Pohádka Seriál

1 2 3 4 5 6 7 8 9

96

Soutěţ 10 Thriller 11 Zábava 12 Zpravodajství 13 Ostatní 14 zanr2 = cílené zaměření ţánrů Akční Animovaný Dobrodruţný Erotický Fantasy Historický Hudba Informační Krimi Lékařské prostředí Náboţenství Příroda Publicistika Reality show Reportáţ

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

Rodinný Romantický Sci-fi Sport Společnost Talk show Telenovela Umění Válečný Věda Vzdělání Western Ţivotní styl Ostatní

16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29

zeme = země původu výroby pořadu ČR Střední Evropa (vyjma ČR) Západní Evropa Východní Evropa Jiţní Evropa Severní Evropa Amerika Afrika Austrálie Asie Evropa/Amerika Evropa/Austrálie Evropa/Asie Amerika/Asie

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

97

rok = rok výroby pořadu 1931 1935 1939 1950 1952 1955 1959 1960 1964 1965 1970 1971 1972 1973 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1986 1987 1988 1989

1990 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

datum = datum vysílání 23.12.2009 24.12.2009 25.12.2009 26.12.2009 27.12.2009 23.2.2010 24.2.2010 25.2.2010 26.2.2010 27.2.2010

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

období = prosinec x únor Vánoční Kontrolní

1 2

stanice = ČT1 x TV Nova ČT1 Nova

1 2

generace = filmy rrozdělené podle výroby rokem 1989 Do roku 1989 Po roce 1989

roku 1 2

98

20. Jmenný rejstřík Adorno, Theodor W.

22, 23

Katz, Elihu

17, 18

Bachtin, Michail M.

31

Keller, Jan

33, 37, 38

Barnett, James H.

31

Kerlinger, Fred N.

41

Barthes, Roland

11

Kloskowska, Antonina

22

Bauman, Richard

8

Köpplová, Barbara

17, 22, 37, 40

Beck, Ulrich

31

Kuper, Adam

33, 34

Lasswell, Harold D.

17, 41

Bell, Catherine

7, 8

Belk, Russel

35

Le Goff, Jacques

31

Benjamin, Walter

22

Lévi-Strauss, Claude

20

Berelson, Bernard R.

41

Luckman, Thomas

16, 38

Berger, Peter L.

16, 38

Luţný, Dušan

39

Burke, Kenneth

9

Marcuse, Herbert

22

Burton, Graeme

21, 25

Mauss, Marcel

33

Caplow, Theodor

33

McCormack, Thelma

13

Carey, James

13

McLuhan, Marshall

20

Carrier, Jonathan

32

McQuail, Dennis

13, 14, 21,

Čulík, Jan

29

Dayan, Daniel

17, 18

Meyerowitz, Joshua

20

Durkheim, Émile

6, 7, 9, 11,

Miller, Daniel

32

12, 16, 18,

Moravec, Václav

25

37, 38, 46, 57

Musil, Josef

23, 24, 25

Fromm, Erich

22

Navrátilová, Jolana

39

Gerbner, George

19

Newcomb, Horace

20

Giddens, Anthony

38

Purdue, A. W.

31

Goethals, Gregor T.

19

Ragin, Charles C.

42

Goffman, Erving

9

Rappaport, Theodore S.

11

Golby, John M.

31

Rothenbuhler, Eric W.

7

Halík, Tomáš

34

Sapir, Edward

10

Hartman, Petr

29

Shils, Edward

18

Hirsch, Paul

20

Silverstone, Roger

16, 20

Horkheimer, Max

22

Siniawski

20

Jirák, Jan

17, 21, 22,

Schmidt, Leiggh E.

31

25, 37, 40

Smith, William R.

8

22, 39, 41

99

Sutherland, John C.

20

Tylor, Edward B.

8

Štětka, Václav

14

Vopálenská Lucie

29

Štindl, Ondřej

28

Weber, Max

38

Thomas, Ghünter

14

Williams, Raymond

17

Trotsky, Leon

11

100

21. Seznam tabulek Tabulka č. 1 – Základní ţánry...................................................................................................67 Tabulka č. 2 – Země původu vzniku pořadů.............................................................................67 Tabulka č. 3 – Rok výroby pořadů............................................................................................68 Tabulka č. 4 – Vybrané ţánry (emoce).....................................................................................68 Tabulka č. 5 – Vybrané ţánry (emoce).....................................................................................68 Tabulka č. 6 – Vybrané ţánry (tradice x komerce)...................................................................69 Tabulka č. 7 – Země původu vzniku pořadů (stanice x období)...............................................70 Tabulka č. 8 – Vybrané ţánry (stanice x období).....................................................................71 Tabulka č. 9 – Vybrané ţánry (děti a mládeţ)..........................................................................72 Tabulka č. 10 – Vybrané ţánry (akce a napětí)........................................................................73 Tabulka č. 11 – Vybrané ţánry (racionalita, informace)..........................................................74 Tabulka č. 12 – Vybrané ţánry (vánoční x kontrolní období)..................................................75 Tabulka č. 13 – Země původu vzniku pořadů (vánoční x kontrolní období)............................76 Tabulka č. 14 – Generace x stanice...........................................................................................76 Tabulka č. 15 - Programové schéma ČT1, 23. 12. 2009...........................................................77 Tabulka č. 16 - Programové schéma ČT1, 24. 12. 2009...........................................................78 Tabulka č. 17 - Programové schéma ČT1, 25. 12. 2009...........................................................79 Tabulka č. 18 - Programové schéma ČT1, 26. 12. 2009...........................................................80 Tabulka č. 19 - Programové schéma ČT1, 27. 12. 2009...........................................................81 Tabulka č. 20 - Programové schéma ČT1, 24. 2. 2010.............................................................82 Tabulka č. 21 - Programové schéma ČT1, 25. 2. 2010............................................................83 Tabulka č. 22 - Programové schéma ČT1, 26. 2. 2010.............................................................84 Tabulka č. 23 - Programové schéma ČT1, 27. 2. 2010.............................................................85 Tabulka č. 24 - Programové schéma ČT1, 24. 2. 2010.............................................................86 Tabulka č. 25 - Programové schéma TV Nova, 23. 12. 2009...................................................87 Tabulka č. 26 - Programové schéma TV Nova, 24. 12. 2009...................................................87 Tabulka č. 27 - Programové schéma TV Nova, 25. 12. 2009...................................................88 Tabulka č. 28 - Programové schéma TV Nova, 26. 12. 2009...................................................88 Tabulka č. 29 - Programové schéma TV Nova, 27. 12. 2009...................................................89 Tabulka č. 30 - Programové schéma TV Nova, 23. 2. 2010.....................................................89 Tabulka č. 31 - Programové schéma TV Nova, 24. 2. 2010.....................................................90 Tabulka č. 32 - Programové schéma TV Nova, 25. 2. 2010.....................................................90

101

Tabulka č. 33 - Programové schéma TV Nova, 26. 2. 2010.....................................................91 Tabulka č. 34 - Programové schéma TV Nova, 27. 2. 2010.....................................................91

102

22. Anotace Vánoce na obrazovkách: programové strategie a reprezentační mechanismy (Eva Šírová) Předkládaná práce se zabývá reprezentací mediálního obrazu fenoménu Vánoc v České televizi jakoţto televizi veřejné sluţby a v TV Nova, jakoţto televizi komerční. Na programové skladbě jednotlivých stanic sleduje odlišnosti jeho pojetí, staví je do komparace zejména po stránce ţánrové, resp. sleduje, na jaký typ publika se televize zaměřují. Orientuje se také na původ tvorby jednotlivých pořadů, čímţ si klade za úkol zjistit, zda televize kladou důraz na domácí produkci, potaţmo tedy národní kulturu, zvyky a tradice. Dále pak srovnává vysílání v tomto vánočním období s vysíláním v období tzv. kontrolním, tedy čase, kdy občanská veřejnost neslaví ţádný významný a všeobecně známý svátek. Vychází z obecného předpokladu, ţe obsah programu komerční televize bude více uvolněný, rekreační a zábavný, program televize veřejné sluţby zase více rozmanitý, výchovný a vzdělávací a také informační. Christmas on the Screen: programming strategies and representations mechanisms (Eva Šírová) This thesis is about representation of medial image of phenomenon Christmas on the Czech television as television of public broadcasting and on commercial television TV Nova. It pursues divergences of the image of Christmas on the program structure and compares their genres and recognizes what kind of audience orientate themselves . It aim also on origin of each teleview and tries to find, if televisions insist on home production, national culture, habites and rituals. It compares broadcasting in Christmas time and in control time, that is time without some big, important and broadly well-known ceremony. Common presumption is that content of commercial broadcasting is more free, recreational and funny, program of public broadcasting is more various, educational and informative.

103

104