Vážení čtenáři, Tiráž

Tiráž

Praktický rádce zadavatele tiskoviny

Vážení čtenáři, otevíráte první samostatnou publikaci vydávanou vydavatelstvím Svět tisku mimo dnes již zavedený odborný polygrafický měsíčník stejného názvu (tedy Svět tisku). Náš měsíčník si za necelý rok své existence vybudoval mezi odbornou polygrafickou veřejností nebývalé renomé. Jeho nesporný úspěch vedl protagonisty vydavatelství k postupnému rozšiřování aktivit, a to hned ve dvou směrech. Prvním z nich je rozšíření skupiny příjemců námi vydávaných informací směrem k lidem, kteří s tiskovými technologiemi přicházejí do styku, přesto však nejde o odbornou veřejnost. Je to skupina, kterou jsme (snad výstižně) pojmenovali „zadavatelé tiskových služeb“. Jsme si vědomi toho, že pro tuto skupinu jsou informace obsažené v měsíčníku Svět tisku příliš odborné, obtížně stravitelné a v hojné míře prakticky málo použitelné. Proto jsme se rozhodli připravit pro tyto čtenáře samostatnou řadu publikací, které pro ně budou představovat užitečnou pomůcku při jejich práci. Publikace Světa tisku určené pro zadavatele tiskových služeb si nekladou za cíl naučit někoho základům polygrafie. Jsou určeny pro ty, kteří již mají jasno v rozdílech mezi RGB a CMYK a vědí, co je rastr a možná i jak vzniká moaré. Měly by sloužit pro rozšíření obzorů v oblastech, kde je to vhodné pro to, aby mohl zadavatel tiskových služeb uvažovat o větší škále svých možností, a už z hlediska vlastních technologií, z hlediska komunikace s tiskárnami a pre-press studii, a v neposlední řadě i z hlediska obchodních vztahů. Publikace pro zadavatele se snaží skloubit aktuálnost probíraných témat s určitou nadčasovostí. Naleznete zde proto témata představující i mezi odbornou veřejností vrchol aktuálnosti, informace jsou ale strukturovány tak, aby byly pro cílovou skupinu (tedy zadavatele) užitečné nejen dnes, ale také za půl roku či za rok. Velký důraz je zde kladen na srozumitelnost probíraných témat pro co nejširší okruh čtenářů. Redaktoři měli uloženo, aby nezacházeli do přílišných podrobností. Pokusili jsme se ale zvolit natolik správnou míru odbornosti, aby kdokoli, komu se budou články zde zdát příliš povrchní, našel odpovědi na všechny své otázky ve vlastním měsíčníku Svět tisku. Pokročilejším znalcům oboru polygrafie z řad zadavatelů, kterým nebude stačit hloubka probíraných témat, by měl být Svět tisku dostatečně srozumitelný. Toto první vydání není zaměřeno na žádnou specifickou oblast tiskovin, informace jsou víceméně všeobecné. To by se už od dalšího čísla mělo změnit. Pro jarní vydání plánujeme zaměřit probíranou tématiku na tiskové služby související s marketingovým pojetím „one to one“, tedy zpracování databází klientů, rozesílání hromadných zásilek, tisk na vyžádání (on-demand) a personalizaci tištěných dokumentů. Druhým směrem rozšiřování aktivit našeho vydavatelství je produkce informací určených pro odbornou polygrafickou veřejnost (tedy stejnou skupinu, jako jsou čtenáři měsíčníku Svět tisku). V tomto případě jde ovšem o informace, které nejsou a nikdy nebudou obsaženy v měsíčníku, přesto jsou však nezbytné pro další úspěšné obchodní aktivity v oblasti polygrafie. Začátkem tohoto toku informací je pořádání seminářů o využití Internetu a elektronického obchodování v polygrafické praxi. První seminář tohoto druhu probíhá právě v době, kdy je tato publikace distribuována. V době její uzávěrky však už byl první termín naplněn a bylo třeba přistoupit k vypsání termínů dalších. Pokud Vás kromě problematiky obsažené v této publikaci zajímá, jak se budou aktivity vydavatelství vyvíjet dále, sledujte náš měsíčník nebo naši www stránku http://www.svettisku.cz/. Jakékoliv podněty, návrhy a připomínky nám můžete zasílat na naši adresu.

Praktický rádce zadavatele tiskoviny T Vydavatel: Svět tisku, spol. s r.o. T Adresa redakce: Svět tisku, Hálkova 2 120 00 Praha 2 tel.: 02/96 20 00 50-1 fax: 02/96 20 00 52 e-mail: [email protected] http://www.svettisku.cz T Šéfredaktor: Petr Podhajský T Manažer projektu: ing. Martin Felix T Na přípravě tiskoviny se redakčně podíleli: Petr Podhajský ing. Martin Felix ing. Kamil Třešňák Jan Březina T Grafické zpracování: BastArt, Olomouc T Fotografie titulní strany: PhotoDisc, Nick Koudis T Tisk a knihařské zpracování: Tiskárna Tercie T UV lak obálky: UNILAK Praha Názvy produktů a jména firem zmiňovaná v tiskovině mohou být ochrannými známkami. Přebírání jakýchkoliv údajů je dovoleno pouze s písemným souhlasem vydavatele. ZDARMA T Použitý papír: Obálka příručky je tištěna na papíru Novatech 250 g/m2. Vnitřní strany jsou tištěny na papíru Novatech mat 115 g/m2. Papír Novatech dodává Smoza spol. s r.o., podrobnější informace o papírech naleznete na straně 15.

Martin Felix manažer projektu

1


Zadáváme zakázku S přípravou a zpracováním dokumentů se v každodenní praxi setkává stále více lidí. Mohou to být dokumenty firemní, propagační, tištěné ofsetem ve velkých nákladech nebo malonákladové tisky pro omezené skupiny příjemců. Jejich tvůrci mohou být pracovníci marketingových oddělení velkých firem nebo majitelé drobných živností. A co je jim všem společné? Jen málokterá firma nezabývající se polygrafií či prepressem provozuje tak vybavené pracoviště, aby se mohla obejít bez služeb externích dodavatelů. xd on.q Visi

2:25 99 1 1.19 22.1

1 Page

Tak, jak se určitě liší potřeby zadavatelů z prostředí nadnárodních firem od potřeb firem malých, liší se i požadavky, se kterými se na pre-press studio, tiskárnu nebo reklamní agenturu (zkrátka dodavatele) obrátí. V každém případě je ale důležité si předem ujasnit, co přesně budeme po dodavateli požadovat, jaké jsou nároky na kvalitu a termíny a mnohé další detaily. Grafické návrhy, pre-press zpracování i tisk jsou pojmy, u kterých je leckdy těžké posoudit kvalitu nebo rozhodnout, kdy a kde se stala chyba. Precizní formulace se proto vyplatí jak při přebírání zakázky, tak při řešení sporných situací. Popišme si nyní některé základní zásady, které bychom neměli při zadávání zakázek pouštět ze zřetele a zastavme se u typických problémů, čekajících na nezkušené zadavatele grafických prací. Pro větší přehlednost si rozdělíme možné situace podle toho, s čím se bude zadavatel na dodavatele obracet.

Každá kvalita má svou cenu a my bychom měli vědět, jaký poměr kvality a ceny dodavatel nabízí T Komplexní dodávky S komplexní zakázkou se na dodavatele obrací většinou větší a velké firmy. Není to však pravidlem, řada zadavatelů provozuje

marketingová nebo propagační oddělení, která na sebe berou podstatnou část práce - ideové návrhy, grafické i prvotní prepress práce. Při zadávání komplexních (míněno nikoliv dílčích) zakázek si dáváme pozor zvláště na: – souvislost kvality a ceny při posuzování cenových nabídek. Každá kvalita má svou cenu a my bychom měli vědět, jaký poměr kvality a ceny dodavatel nabízí. Velké cenové rozdíly mohou vzniknout v kvalitě osvitu, počtu nátisků v ceně, důkladnosti barevných korekcí obrázků. Nezapomínejme, že podstatný vliv na cenu i kvalitu má tiskárna, kterou si dodavatel pro spolupráci na zakázce vybere. Tato volba nebo alespoň cenové relace nám mohou zůstat utajeny, minimálně čerstvé vzorky z konkrétní tiskárny bychom však požadovat určitě měli; – dumpingové nabídky. Někdy k takové ceně dodavatele donutíme, někdy ji nabízí sám. V každém případě, pokud překročíme rozumné meze, riskujeme problémy, které mohou výrazně překonat očekávané úspory z nižší ceny. Potenciální rizika snadno odhalíme. Můžeme si vybrat dodavatele, který nabízí záměrně nereálnou cenu, kterou později jednostranně zvýší. Dodavatel může také použít méně kvalitní postupy nebo skrytě

Studio

omezit čas věnovaný zakázce, případně využít služeb levnějších subdodavatelů. A zákon schválnosti říká, že zakázku obvykle zničí subdodavatel, který provádí nejlevnější operaci (a proto má nejnižší ztrátu, když klient odmítne za zkaženou práci platit); – nereálné termíny. Važme si dodavatelů, kteří nejsou ochotni o termínech smlouvat. Zřejmě rozumí své práci a nejsou ochotni riskovat za každou cenu. Nemluvíme o ochotě vyhovět zákazníkovi za cenu třeba mimořádné směny apod. Každý postup má ale své technologické limity a přijde okamžik, kdy je třeba říci „ne“, i za cenu odmítnutí zakázky. Opačný postup vyústí velmi pravděpodobně v nedodržení termínů a spory o kvalitu provedení prací; – harmonogramy prací a předávání podkladů. Stanovit je třeba nejen termíny, kdy dodavatel odevzdá práci, ale i termíny, do kdy dostane kompletní podklady. Zejména obrazové podklady musí svou kvalitou odpovídat požadované kvalitě výsledné tiskoviny. Nemá smysl očekávat, že z průměrných obrazových podkladů dodavatel vykouzlí vynikající výsledky - budeme jen mrhat penězi a výsledek nebude uspokojivý. Vždy bychom měli jako obrazové podklady používat kvalitní diapozitivy, lépe středního formátu. Až poté uvažujeme o profesionálně provedené fotografii většího formátu (dia i foto samozřejmě pořizujeme kvalitním fotoaprátem s kvalitní optikou, a to kompaktní fotoaparát není). Pokud použijeme předlohy již tištěné, často na nekvalitních papírech, je již potřeba se smířit s nižší kvalitou. O kvalitě podkladů pořídíme zápis jako součást předávacího protokolu, vyhneme se tak pozdějším sporům. T Externí skenování Pořízení velmi kvalitního skeneru není levnou záležitostí, a tak je externí skenování i dnes stále žádanou dodavatelskou službou. Neptejme se zcela prvoplánově na to, zda dodavatel pracuje se skenerem bubnovým nebo plochým. Velmi totiž záleží i na konkrétní značce a typu, neméně pak na obsluze, skeneristovi. Kvalitu práce můžeme posoudit, když si necháme provést zdarma zkušební sken na známé předloze, záruka udržení kvality na souboru 100 diapozitivů je již věc druhá. Při vyhodnocování nabídky se zajímáme, co je obsaženo v základní ceně skenu, za co se připlácí. Zejména chceme vědět, jak důkladně obsluha skeny průběžně kontroluje, jaké provádí barevné korekce. Jako zkušební obrázek je dobré použít barevně i jasově náročný motiv. Pozor na přehnaný kontrast a přeostření, metody často používané pro uspokojení nezkušených zákazníků. Nezapomeneme na písemné potvrzení o počtu a stavu dia a hlavně konzultujeme, do jaké míry je studio ochotno nést odpovědnost za zničené a ztracené drahé diapozitivy a fotografie (například pocházející z komerčních fotobank). V souvislosti se skenováním a přípravou obrazových podkladů je vhodné se ještě krátce zmínit o možnosti pořídit fotografie digitálně. Najít studio vybavené kvalitní profesionální technikou (nejen přístroj, ale i možnost kompozice scény, osvětlení apod.) již není problém a ceny se ustalují na přijatelné úrovni. Časové (a potažmo finanční) úspory jsou opravdu značné, práce s digitálními fotografiemi nečekaně příjemná a kvalita na úrovni profesionálně provedených fotografií. T Osvit filmů Na konec článku jsme si nechali osvit filmů. Záměrně, protože dodavatelský osvit je v současnosti masově využívanou službou. Zákazníci přitom často volí osvitové studio podle kritérií, která se v konečném součtu nemusí ukázat jako nejvhodnější - podle otvírací doby, vzdálenosti od firmy či tiskárny nebo ceny za vysvícený plát.

I když cena za plát není nepodstatným ukazatelem, měli bychom se zajímat i o otázky kvality osvitu. Kvalita filmů totiž přímo ovlivňuje kvalitu výsledného tisku (ano, s přihlédnutím ke kvalitě kopírování filmů na desky v tiskárně). Nehledě na konkrétní typ použité osvitové jednotky je vhodné provést zkušební osvity a nátisky. Ještě lepší je, když osvitové studio disponuje denzitometrem a umožní nám kontrolní měření. I sebelepší osvitová jednotka totiž může být nedostatečně udržovaná a špatně seřízená, i v sebelepší osvitové jednotce lze používat nekvalitní filmy a vyvolávat je ve vyčerpaných a starých chemikáliích. Bohužel, prostým okem bez měřících přístrojů chyby v osvitu (až na výjimky) nerozeznáme. Nekvalitní filmy mohou způsobit slévání tmavých odstínů i mizení detailů v jemných světlech, aniž by to mohla tiskárna podstatněji ovlivnit. Na několika příkladech jsme si ukázali, na co je dobré si dát pozor při zadávání externích grafických a pre-press prací. Další podrobnosti o popsaných postupech a technologiích naleznete ve Světě tisku, který se i předtiskové přípravě pravidelně a do hloubky věnuje. Jistě lze polemizovat o výběru a pořadí důležitosti všech fází, kterými dokument od ideového návrhu až po konečný tisk projde. Pokud se ale budeme držet výše uvedených zásad, rozhodně se rychleji dobereme kvalitnějších výsledků.

Kamil Třešňák


Volba vhodné tiskové technologie Zamyšlení nad situací, kdy máme zvolit vhodný způsob tisku chystaného produktu, vybízí k parafrázi výroku klasika „…na jednu stranu máš štěstí, na druhou ne, vyber si…“. Dobrá zpráva je, že z tiskových technologií si můžeme vybírat jako nikdy dříve. A te špatná zpráva - kde se rozšiřuje možnost volby, tam nezřídka nastupuje i nejistota a riziko chybného rozhodnutí. Neklademe si za cíl nabídnout jednoznačný a za všech okolností fungující postup či návod, jak se rozhodnout pro optimální způsob výroby tiskoviny. Bez nadsázky se dá říci, že to ostatně ani není možné. Výhodnost zvoleného způsobu tisku je veličina proměnná a relativní, podmíněná vnějšími vlivy stejně jako třeba změnami firemních cílů a priorit. A aby to nebylo jednoduché, zpětně má zase rozhodnutí o technologii tisku významné dopady v předtiskové přípravě. Místo návodu jak se rozhodnout proto nabízíme návod jak a nad čím se zamýšlet při návrhu koncepce tiskoviny a návazně i způsobu její přípravy a tisku. T Potřeba tiskoviny v čase Je jasné, že potřeba tiskovin v průběhu roku se mění v závislosti například na seg-

Při vyšších nákladech je z čistě finančního hlediska ofset jedinou volbou, kdykoliv uvažujeme o tištěných materiálech ve vyšším nákladu mentu trhu, postupech konkurence, marketingových záměrech, průběhu inovace a mnoha dalších faktorech. Do těchto převážně obchodních úvah je ale vhodné zahrnout i nástup moderních tiskových technologií. A to nejen z hlediska prostého porovnávání nákladů; nové technologie přinášejí i nové marketingové nástroje a nové možnosti v plánování potřeby a použití propagačních a dalších firemních materiálů. T Ofsetový tisk Přes masivní nástup všech ostatních uváděných technologií zůstává ofsetový tisk (a samozřejmě flexotisk, příp. hlubotisk) v mnoha ohledech a pro většinu produkce

Z finančního hlediska se barevné kopírky vyplácejí při kusových nákladech 4

vedoucí tiskovou technologií. Z čistě finančního hlediska je ofset jedinou volbou, kdykoliv uvažujeme o tištěných materiálech ve vyšším nákladu. Není bohužel možné jednoznačně v tomto článku určit, jaké náklady tiskovin je vhodné již tisknout ofsetem a při jakém množství bychom se měli poohlédnout po některé z alternativních technologií. Tyto hranice jsou pro každý produkt individuální a při výpočtech je vhodné brát v úvahu: – cenu času potřebného ke zhotovení a schvalování tiskových podkladů, – cenu filmů a nátisků, – fakt, že celkové termíny a ceny vytištění malého nákladu a velmi malého nákladu se v podstatě neliší, snižování vytištěného množství nevede při zvolení ofsetové technologie k úsporám ani časovým, ani finančním, – naopak fakt, že ceny při tisku vysokých nákladů rostou zdaleka nejpomaleji ze všech dalších technologií a stejně i termíny se prodlužují jen nepatrně (pozor, neplatí v případě požadavků na některé složitější dokončovací operace - vazby apod.). Stejně tak je ofset jedinou volbou vždy, když potiskujeme jiné než zcela běžné papíry. Nízké i vysoké gramáže, speciální nebo ruční, luxusní nebo naopak velmi levné papíry, to vše jsou materiály, se kterými alternativní technologie pracovat nemohou. Z hlediska kvality tisku lze říci, že i zde si kvalitní ofset ponechává výrazné prvenství. Technologie jako suchý ofset, stochastické rastry a šestibarevný tisk posunují kvalitativní meze daleko kupředu. Druhou stranou této mince je, že špičková kvalita je dnes možná pro většinu spotřební produkce „zbytečně“ vysoká (a její dosažení není nejlevnější). T Digitalizovaný ofset Vlastní technologie tisku je v případě digitalizovaného tisku samozřejmě shodná s ofsetem klasickým; rozdíl spočívá ve způsobu přípravy tisku samého. Do tiskárny využívající tyto stroje předáváme podklady v digitální podobě. Tiskové desky se připravují metodou CtP, tj. přímým osvitem tiskových desek bez nutnosti vyrábět filmy. Argumenty zvažované při využití této technologie jsou: – podstatné zkrácení doby mezi dokončením návrhu tiskoviny a jejím tiskem (i hodiny místo dnů), možnost komunikace po Internetu, – úspora peněz za filmy a nátisky (bývá zhruba vyrovnána vyšší cenou za přípravu desky),

Tisk

tek do stovek kusů. Při tisku jen několika kusů jsou obvykle dražší než barevné kopírky díky vstupním nákladům na první výtisk, které se pohybují v řádu několika stokorun. Přesto jsou i pro kusovou výrobu používány, zejména pro svůj kvalitní tisk tvořený tiskovými body, srovnatelný s běžným ofsetem (např. kusové pozvánky, vzorky, náhledy). V principu lze říci, že digitální tiskové stroje leží nákladově mezi barevnými kopírkami a ofsetovým tiskem. Styčná hranice s ofsetovým tiskem je v nákladech kolem tisíce kusů, díky velkým cenovým rozdílům mezi ofsetovými tiskárnami je ale značně pohyblivá.

Digitální tiskové stroje se z čistě finančního hlediska vyplácejí při nákladech od desítek do stovek kusů – nemožnost použít běžné nátisky, před prvními výtisky lze zhotovit jen digitální nátisky, – většinou kratší doba pro seřízení stroje a dosažení požadované barevnosti tiskoviny, – díky integrovanému CtP je pravděpodobné, že dosáhneme kvalitnějšího tisku (tvrzení velmi závislé na „lidském faktoru“).

T Digitální tiskové stroje Pod pojmem digitální tiskové stroje rozumíme stroje typu Indigo, Xeikon apod. Jejich výstup je podobně jako u ofsetu vytvářen CMYK tiskovými body, počítanými z PostScriptu nebo PDF běžnými RIPy. Technologie přenosu barev na papír se od ofsetu přirozeně liší. Digitální tiskové stroje se z prostého finančního hlediska vyplácejí při nákladech od desí-

Při úvahách o nasazení technologie bereme v úvahu: – velmi kvalitní tisk (s omezeními v souvislých plochách, přechodech a drobném písmu), – snadnou a rozsáhlou personalizaci dokumentů bez nárůstu ceny, – možnost rychlé reakce na trh a aktualizace materiálů, výrobu tiskovin podle potřeby, nikoliv do zásoby, – spektrum potiskovaných materiálů je nižší než u ofsetu, ale zase širší než u barevných kopírek, – krátkou dobu mezi dokončením dokumentu a jeho tiskem, možnost komunikace po Internetu, velmi rychlé získání prvních výtisků, – poplatek za první výtisk, cenová pásma podle počtu výtisků, – vyšší zhodnocení (přínos) takto pořízených aktuálních a personalizovaných materiálů v praxi oproti běžným tiskovinám (při správném použití).


T Barevné kopírovací stroje Podobně jako před několika lety černobílé kopírovací stroje, zažívají i barevné kopírky nyní svůj boom. U nás převládají zřejmě stroje firmy Canon, zejména řady CLC700. Na trh se chystají udeřit stroje řady CLC1000, které podle prvních výsledků přicházejí s dalším kvalitativním skokem. Barevné kopírky poskytují poměrně kvalitní tisk, který ovšem není tvořen klasickými tiskovými body, což řadě klientů z principu vadí. Kvalita tisku se někdy i velmi liší stroj od stroje, záleží totiž na odbornosti obsluhy a na péči, kterou majitel stroji věnuje. Tam, kde vyměnitelné funkční části nepřesluhují přes určenou životnost, dosáhneme velmi uspokojivých výsledků, v opačném případě se rychle zhoršuje barevná věrnost výtisků. Z finančního hlediska se barevné kopírky vyplácejí při kusových nákladech. Při tisku stovek kusů jsou většinou dražší než digitální tiskové stroje. Při úvahách o nasazení technologie bereme v úvahu: – velmi rychlé získání prvních výtisků (v minutách), – možnost komunikace po Internetu, – dostatečnou kvalitu tisku, omezené spektrum materiálů, – tisk bez vstupních poplatků, pomalejší pokles ceny za kus než u digitálních strojů. T Černobílé kopírovací stroje Díky strojům od firem jako jsou Xerox nebo Océ (a mnohé další) odebraly před pár lety černobílé produkční kopírovací stroje ofsetovému tisku velkou část trhu. Podklady je možné (a výhodné)

Sítotisk je vhodný zejména pro tisk v nízkých nákladech předávat digitálně. Z hlediska kvality se ofsetu snadno vyrovnají při tisku běžných textů a pérovek, tisk náročnějších grafik je potřeba vždy posoudit. Finančně konkurují ofsetu v nákladech řádově až do tisíců kusů. Při úvahách o nasazení technologie bereme v úvahu: – velmi rychlé získání prvních výtisků (v minutách), – možnost komunikace po Internetu, – dostatečnou kvalitu tisku, omezené spektrum materiálů, – tisk bez vstupních poplatků. T Další tiskové technologie Pro tisk některých komerčních tiskovin nebo například vizitek je také možné s výhodou využít některých dalších technologií. Zde máme na mysli především sítotisk, i když ražba nebo termotransferový tisk mohou mít také své kouzlo. Sítotiskové tiskárny pracují s jinými technologiemi i barvami než například tiskárny ofsetové. Sítotiskem si dnes nejčastěji necháváme potisknout plastové cedule nebo například samolepicí etikety či velké plakáty. Výhodou této technologie je poměrně snadná práce s přímými barvami (u sítotisku se příliš nesetkáváme se skládáním jednotlivých barev ze základních procesních barev C, M, Y a K, i když je to také možné; sítotiskaři jsou zvyklí barvy míchat podle požadavků). Další výhodou je možnost nanesení velké vrstvy barvy, což může vytvářet na tiskovinách zajímavé efekty. V neposlední řadě může být sítotisk často také levnější, zvláště pokud jde o malá množství tiskovin, které mohou mít i velké rozměry. Přestože jsme se v tomto přehledu soustředili jen na základní rozčlenění tiskových technologií pro tisk běžných firemních a propagačních materiálů, je patrné, že rozhodování o způsobu tisku by ve skutečnosti mělo být již součástí prvních úvah o tom, jaké materiály budeme vyrábět, v jakém množství a v jakých periodách. Do výpočtů finanční náročnosti technologií nezapomínejme zahrnout i náklady skryté v přípravě podkladů, časové ztráty a další někdy přehlížené položky. Nezapomínejme také na možnosti moderních technologií, jako je tisk v okamžiku potřeby nebo personalizace dokumentů, jejichž vhodné marketingové využití přináší efekty vysoko převyšující náklady na jejich použití. Kamil Třešňák


Generování výstupních souborů Následující článek se bude věnovat problematice generování výstupních souborů, určených nejčastěji pro externí osvit nebo digitální tisk. Budeme samozřejmě předpokládat, že dokument je vytvořen v některé z profesionálních pre-press aplikací. Je třeba si uvědomit, že kancelářské programy (textové editory, tabulkové editory) lze použít jen k přípravě podkladů pro další DTP úpravy (s výjimkou vlastního tisku třeba na laserové tiskárně). K tisku je třeba dokument připravit v profesionální zlomové aplikaci, a do té bohužel grafickou úpravu stránky z textového editoru nelze přenést. Proto máme jen dvě možnosti. Za prvé předat holé texty a obrázky k dalšímu zpracování, třeba s maketou vyjadřující autorský záměr. Za druhé můžeme sami připravit dokument v některé profesionální aplikaci. Výstupem z těchto aplikací se zabývá náš článek. Hovoříme-li o generování výstupu, máme na mysli zejména generování souborů v PostScriptu a PDF, se kterými se setkáváme v běžné praxi předtiskové přípravy. A ještě úžeji, máme dnes na mysli generování souborů, které budou tisknuty, prohlíženy či jinak zpracovány jinde, než na systému, kde byly vytvořeny.

slednými chybami z časové tísně a samozřejmě doprovodnými finančními ztrátami.

Tiskový výstup přímo z počítače, i když rovněž na PostScriptové zařízení, bude totiž až na výjimky zřejmě vždy v pořádku. Tou výjimkou mohou být třeba špatně instalované nebo chybějící fonty. Důležité ale je, že tyto vady se projeví prakticky vždy dříve, než na tisk dojde - aplikace hlásí chybějící nebo poškozené součásti dokumentu. Zde je tedy náprava chyb principiálně jednoduchá. Opravdové problémy nastanou ve chvíli, kdy je dokument nebo tiskový soubor přenášen na externí pracoviště. Zde se uvedené chyby projeví časovými ztrátami, ná-

Seznamte se podrobněji s volbami konkrétních ovladačů a aplikací 8

T Balení dokumentů Předávání nativních dokumentů (např. souboru pro QuarkXPress) k dalšímu zpracování není vlastně úplně generováním výstupu v dále používaném slova smyslu. Výstupní soubor je podle typu aplikace tvořen kromě dokumentu i bitmapovými a vektorovými obrázky (pokud nejsou vloženy v dokumentu) a všemi použitými písmy. Většinou lze využít vestavěné funkce pro kontrolu nebo zkompletování potřebných souborů do určeného adresáře, podobnou funkcí disponuje třeba QuarkXPress. Použití je celkem bez problémů, bohužel fonty je třeba stejně zkompletovat ručně, což s sebou riziko chyb jistě nese. Další problémy nebo minimálně zdržení nastanou na externím pracovišti. Shrnuto, o nejjednodušší způsob přenosu dokumentu se často jedná jen zdánlivě. Přesto jej podle našich zkušeností řada např. marketingových pracovníků používá, možná z respektu před napohled složitějšími nastaveními při tvorbě PostScriptu. T Generování PostScriptu Od svého vzniku si jazyk pro popis stránek PostScript pomalu ale jistě vydobyl v prepressu výsadní postavení standardu. Správně vygenerovaný PostScript obsahuje vše potřebné, aby výstup dokumentu proběhl k plné spokojenosti. A co tedy potřebujeme k bezchybnému vygenerování PostScriptu? Předně je třeba zásadně vždy používat nové, aktuální verze ovladačů a driverů, a to jak ve Windows, tak na Macintoshi. Na Macintoshi to budeme mít o něco lehčí, nebo vše potřebné je instalováno v rámci základní (typické) instalace. Přesto je třeba nezávisle na platformě udržovat kontakt se svým dodavatelem, případně na Internetu sledovat uvádění nových verzí. Staré verze mohou někdy přinést nekompatibility po upgradech grafických programů (nebo se přinejmenším připravíme o nové funkce a možnosti ovladačů). Za druhé je třeba věnovat pozornost správně instalovaným fontům. Kromě nesprávné instalace mohou přinést problémy i fonty poškozené; takové potíže bývají někdy obtížně odhalitelné, stejně jako duplikující se fonty. Pomoc při kontrole fontů a odhalování problémů s nimi může nabídnout třeba ATM DeLuxe. Za třetí se musíme rozhodnout mezi kompozitním a separovaným PostScriptem. Separovaný PostScript sestává (jak název napovídá) z jednotlivých separací (výtažků), a je přitom v principu jedno, zda

Výstup

ukládáme (generujeme) pláty samostatně jeden po druhém, nebo do jednoho souboru. V případě QuarkXPressu je separovaný PostScript jedinou možností, jak zachovat informace o zadaném trappingu. Volbou tisku bez výtažků se informace ztratí, naopak Pagemaker trapping umí v kompozitním PostScriptu. Kompozitní PostScript se nejčastěji používá při tvorbě souborů určených pro digitální tisk (tiskárny, kopírky, digitální tiskové stroje). Podle typu RIPu lze ale z kompozitního PostScriptu i svítit separované filmy. Pozor ale na použití formátu EPS DCS. Tento formát sice při použití v separovaném PostScriptu vede k daleko menším výsledným souborům, v kompozitním PostScriptu ale vytiskneme místo obrázků v plném rozlišení jen náhledy. Za čtvrté je potřeba správně vyplnit všechna okna, která program postupně při tisku do PostScriptu nabízí. To bývá problém nejmenší, nebo pre-press studia obvykle mívají postup podrobně popsán a namnožen k dispozici klientům. Zde je třeba dát pozor na specifická nastavení - často se liší například požadavky na stranové pře-

Používejte vždy aktuální verze ovladačů vracení dokumentů nebo na směr tisku („naležato nebo nastojato“). Svá specifika vnášejí do generování PostScriptu i jednotlivé aplikace. I když je PostScript široce akceptovaným standardem, vyskytují se jeho tzv. dialekty. Jednoduše řečeno, ze stejného dokumentu nezískáme v různých aplikacích stejný PostScript, nebo jej generují různým způsobem. A když říkáme různým, je jasné, že ne každý PostScript je stejně čistý, stejně kvalitní. To se může projevit v lepším případě většími nároky na zpracování RIPem (třeba časovými), v horším případě ale i přerušením zpracování a ohlášením chyby

při RIPu (nebo tisku). Jedinou možností je studovat příručky, měnit dokument (třeba zjednodušit křivky), najít pre-press studio s odolnějším RIPem, rozloučit se se zlobivou aplikací. Naštěstí se v poslední době (cca rok a půl) s podobnými problémy setkáváme stále méně často. Aplikace dříve pověstné svými často nečitelnými PostScripty se většinou znatelně vylepšily (nic jiného jim ani nezbývá), ovladače lépe diagnostikují chyby již při generování PostScriptu a konečně i nové generace RIPů jsou vůči různým dialektům daleko odolnější. Za hlavní nevýhody PostScriptu můžeme jistě označit jeho velikost – velikosti desítek a stovek MB dosáhneme velmi snadno, pro průměrný časopis si připravte místo v řádu GB. Velikost gigantických souborů lze snížit využitím technologie OPI. Princip spočívá v tom, že místo originálů obrázků ve vysokém rozlišení použijeme pro úpravu stránky příslušné náhledy v rozlišení nízkém (na hodnotě v zásadě nezáleží). Tyto obrázky se logicky vloží i do PostSriptu a ten je pak řádově menší. Na


principu OPI pracuje řada produktů, jejichž konkrétní filozofie se ale navzájem liší, proto je potřeba získat podrobnější instrukce a způsob komunikace domluvit s pre-press studiem. Další nevýhodou souborů v PostScriptu je jejich stránková závislost - výsledný vzhled stránky může ovlivnit parametr, umístěný na stránce jiné. Proto je velmi obtížné (prakticky nemožné) PostScriptový soubor editovat. Při každé změně je nutné generovat vždy celý soubor znovu. Pro kontrolu souborů v PostScriptu si lze obstarat prohlížeče, nicméně výsledek nemusí být průkazný. Soubor projde nebo neprojde, ale na RIPu může být vše jinak, třeba kvůli různé robustnosti použitých interpreterů. Na bodové úrovni si PostScript prohlédneme jen v RIPu, a to je přece jen drahý „prohlížeč“. Jedním z vodítek může být zkušební „projetí“ souboru Distillerem. Pokud je vše v pořádku, neměly by vzniknout problémy ani s jinými interpretery PostScriptu. T Generování PDF Formát PDF je stejně jako PostScript, se

Pro profesionální výsledky používejte profesionální software

Předplate si Svět tisku! již jen do 31.12.1999 za cenu 588 Kč/rok Svět tisku bude v roce 2000 vycházet v rozsahu 96 - 128 stran každý měsíc! Při objednávkách přijatých do 31.12.1999 činí předplatné 588 Kč (948 Sk)/rok. Po tomto datu je roční přeplatné stanoveno na 948 Kč (1 164 Sk)/rok. Předplatitelé získávají: – každý měsíc časopis Svět tisku – každý měsíc bulletin Světa tisku – CD disky Světa tisku O čem jsme psali a o čem budeme psát? POZOR: Přehled obsahuje pouze výčet "témat čísel", která však představují cca 20 stran, tj. pětinu celého časopisu. Na zbývajících stránkách přinášíme v každém čísle vyvážené zpravodajství z oblasti předtiskové přípravy, tisku a knihařského dokončovacího zpracování. O čem jsme psali v roce 1999? 01/99 Tiskové barvy 02/99 Skenování 03/99 Tiskové desky

04/99 05/99 06/99 7-8/99 09/99 10/99 11/99 12/99

Osvitové jednotky Použité tiskové stroje, Embax-Print 99 Color management Papír a digitální workflow Knihařské zpracování vazeb V1-V8 Pracovní stanice v pre-pressu Přídavná zařízení ofsetových strojů Software v pre-pressu

O čem budeme psát v roce 2000? 01/00 Papír a tiskové barvy 02/00 Digitální tisk a digitální fotografie 03/00 CtP, tiskové desky (klasické i pro CtP), chemie 04/00 Velkoplošný tisk 05/00 Průvodce veletrhem DRUPA 2000 06/00 Automatizace tiskového procesu 07/00 Trendy v high-end hardware pro pre-press 08/00 Standardizace v ofsetovém tisku 09/00 Standardizace práce v pre-pressu 10/00 Kotoučový tisk 11/00 Sítotisk a tampónový tisk 12/00 Digitalizace v tiskovém procesu a pre-pressu Zajistěte si předplatné na telefonním čísle 02/96200050-1 nebo na internetové adrese http://www.svettisku.cz

Výstup

kterým je ostatně úzce propojen, jazykem pro popis stránky. Podobně jako před časem PostScript se nyní i PDF stává celosvětově využívaným standardem a nové RIPy založené na PostScriptu 3 přijmou na vstupu jak PostScript, tak PDF. Na rozdíl od PostScriptu ale nabízí PDF řadu dalších výhod. Hodně z nich je spojeno s možnostmi meziplatformního sdílení dokumentů a elektronického publikování, ale to není tématem tohoto článku. Z vytvořeného dokumentu lze soubor ve formátu PDF získat dvěma hlavními způsoby. Na rozdíl od PostScriptu ale ani jeden z nich není zdarma a potřebné prostředky nejsou součástí operačních systémů. Pro převod dokumentu do PDF potřebujeme Acrobat, produkt firmy Adobe. Zdarma a široce dostupné jsou jen prostředky pro prohlížení PDF souborů. První možností je použít na místě tiskového ovladače, tzv. PDF Writeru. Jeho ovládání je jednodušší, ale pro použití v prepressu se příliš nehodí; je určen pro elektronické publikování, maximálně pro digitální tisk v nižším rozlišení. Druhou možností je standardní postup, kdy

PDF soubor vzniká ze souboru v PostScriptu. Pro převod se používá program Adobe Distiller, opět z balíku Acrobat. Distiller lze nastavit jak na výstup souborů pro elektronické publikování, tak i souborů pro tisk ve vysokém rozlišení. Škála možných nastavení je dostatečně široká, aby pokryla požadavky prakticky všech uživatelů. Obecně je pro správné nastavení Distilleru potřeba více znalostí, než při použití PDF Writeru. Nová verze dodávaná s Acrobatem 4 naštěstí nabízí možnost použití předvoleb, připravených pro nejčastější způsoby využití PDF souborů. Zvláštní problémy při výstupu by tak nastat neměly, v případě potřeby naleznete další podrobnosti ve Světě tisku, kde jsou jednotlivá nastavení detailně vysvětlena. Nejzřetelnější výhodou PDF formátu jsou velmi malé velikosti výsledných souborů. Díky účinným bezztrátovým i ztrátovým kompresím (lze samozřejmě volit) jsou velikosti obrázků podstatně redukovány. Velkou výhodou PDF oproti PostScriptu je rovněž omezení počtu dialektů a autorských aplikací - prakticky je PDF generováno pouze produkty autora PDF, firmy

Adobe. Výsledkem je čistota kódu, který je snadno zpracovatelný navazujícími aplikacemi. Vzhledem k tomu, že z PDF lze zpětně generovat PostScriptový kód, lze tento postup použít i pro „vyčištění“ PostScriptových souborů. Pro pre-press a jeho moderní směry je podstatná další vlastnost, a to editovatelnost PDF souborů. Soubory nejsou stránkově závislé, proto je možné snadno opravit pouze část výsledného souboru. Prostředky balíku Adobe Acrobat i doplňky třetích firem nabízejí široké možnosti úprav dokumentů, navíc ve spojení s novou koncepcí job tiketů (PJTF) doslova na poslední chvíli před osvitem. Ukázali jsme si základní možnosti, jak generovat soubory pro další pre-press zpracování – digitální tisky, nátisky nebo osvity. Základní radou je: vždy je lepší ponechat si nad přípravou souborů pro tisk co nejvyšší kontrolu. Proto se nebojte zdánlivě složitějších nastavení nebo i experimentů. Výsledek vás nakonec jistě uspokojí. Kamil Třešňák

Osvit


Osvit filmů Zdaleka ne každý tištěný propagační materiál projde při svém vzniku stádiem osvitu na film nebo tiskovou desku. Černobílé i barevné kopírky, digitální tiskové stroje i výkonné kancelářské tiskárny - to jsou některá z řešení, úspěšně se prosazujících na trhu. Nenechme se ale zmást, jednotlivé tiskové technologie si tak jen přerozdělují pozice na trhu. Proto většina z nás, kdo se přípravou a výrobou tiskovin zabýváme, před osvitem neuteče, lhostejno zda pracujeme v reklamní agentuře nebo marketingovém centru větší firmy.

ním filmu po vnější straně bubnu). Film je v klidu, laserový paprsek rotuje uvnitř bubnu a za posunu vykresluje tiskové body v postupných kruhových řádcích. U osvitových jednotek rozeznáváme dvě přesnosti. Nejprve nás zajímá přesnost, se kterou je film zaveden do osvitové jednotky. Po zavedení filmu se postupně exponují jednotlivé stránky filmu, tzv. pláty nebo separace. Tady přichází na řadu přesnost osvitu, která se měří a udává jako tolerance skutečného rozměru sady po sobě exponovaných separací (nejčastěji se měří tolerance výsledného rozměru osmi plátů).

V našem článku budeme předpokládat, že základní princip přípravy podkladů pro ofsetový (ale nejen) tisk je čtenáři znám. Jen velmi stručně, z grafického pracoviště odchází hotový dokument převedený do PostScriptu nebo PDF. Ten je zpracován programem zvaným RIP, který obrázky, grafiku a text převede do rastru drobných bodů. Body jsou poté v osvitové jednotce laserem exponovány na film. Vyvolaný film se v tiskárně přiloží na tiskovou desku, na kterou se tiskové body překopírují. Tisková deska se upne do tiskového stroje a tam tiskne a tiskne… Pokud se setkáte se zkratkou CtP, znamená to, že tiskové body se laserem exponovaly přímo na desku. Místo filmu se vyvolá deska a další postup je stejný. CtP je v zahraničí žhavou technologií, v tuzemsku se s ním setkáme zatím jen výjimečně.

V tuzemsku jsou bohatě zastoupeny obě koncepce a výsledná kvalita osvitu dnes závisí spíše na stáří, kvalitě obsluhy a údržby konkrétních strojů, než na koncepčním řešení. Na bubnové jednotce je nezbytné osvit provést tehdy, požadujemeli výstup na film velkého formátu (archové montáže) nebo děrování filmu (někteří výrobci capstanů nabízejí možnost děrování, prakticky to však nemá vzhledem k malému formátu, ve kterém jsou jednotky vyráběny, význam).

Způsob přípravy tiskových podkladů osvitem na film nebo desky tedy zdaleka není na ústupu, spíše naopak – vývoj technologií je tu stejně bouřlivý. Kromě technické dokonalosti se i zde hlavní producenti orientují na „uživatelskou přívětivost“ strojů i programového vybavení – to znamená zejména neustálé snižování nároků na obsluhu. Může se tak stát, že začneme okamžik osvitu (zejména na film) trochu podceňovat a podlehneme syndromu „černé skříňky“ – dovnitř PostScript (dnes i PDF), ven film. Pocit, že ze všech RIPů a osvitových jednotek získáme stejně kvalitní filmy, je sice častý, bohužel ale mylný. Celý výrobní proces od vstupu PS souboru do RIPu k výsledné tiskovině je celkem složitý. Zjistit, proč tisk neodpovídá očekávání, nemusí být proto snadné – podívejme se, kde mohou být slabá místa osvitu. T Osvitové jednotky Podle použité koncepce vedení filmového materiálu můžeme rozdělit osvitové jednotky do dvou hlavních skupin, lišících se 12

Osvitové studio by mělo pravidelně kontrolovat, jak kvalitní separace vyrábí (na ilustrační fotografii je osvitová jednotka PrePress Solution Panther)

způsobem zavádění filmu a expozice tiskových bodů. První skupinou jsou osvitové jednotky s plochým posunem filmu, tzv. capstan. Laser vykresluje tiskové body po řádcích na pohybující se pás filmu. Takto pracují třeba stroje Agfa Accuset nebo ECRM. Druhou skupinou jsou osvitové jednotky s osvitem ve vnitřním bubnu, tzv. internal drum (výjimečně existují i stroje s upíná-

Kromě přesnosti, s jakou jsou tiskové body na film exponovány, je důležité, jak kvalitní obraz je na filmu vytvořen. Zajímá nás zejména sytost zčernání filmu. Špatně zaostřený paprsek nebo chybně dávkované množství světelné energie mohou způsobit, že tiskový bod nebude exponován opti-

Zjednodušený princip bubnové osvitové jednotky. A) He-Ne laser umístěný mimo buben 1 - laser, 2 - zrcadlo, 3 - zrcadlo rozmítacího členu, 4 - film, 5 - buben B) Varianta s laserovou diodou (jeden konstrukční prvek s rozmítačem)

Osvit


málně. Pokud je podexponován a zčernání malé, hrozí, že se tiskové body, a zejména body vykreslující nejsvětlejší partie obrázku, špatně vykopírují (nebo vůbec) na desku. Výsledkem je ztráta kresby a detailů na výtisku. Pokud je tiskový bod exponován příliš, dojde pravděpodobně k jeho nežádoucímu zvětšování (nárůst bodu). Tak se stane, že tmavé partie se při tisku přemění v souvislé plošky (tisk se „zalije“). Často obviníme tiskárnu, ale chyba je přitom opravdu ve filmech, ze kterých nešlo vyrobit kvalitní tiskovou desku. Osvitové studio by mělo pravidelně kontrolovat, jak kvalitní separace vyrábí. Když jsou zjištěny odchylky od předepsaných parametrů, je potřeba osvitovou jednotku znovu nastavit a kalibrovat. Zákazník bohužel nemá možnost, pokud nepoužije měřící přístroje, jak takto nekvalitní filmy odhalit (až na extrémy). Nepomůže ani nátisk, protože zde chybí fáze kopírování na desku. T Materiál filmů V případě hlubšího zájmu odkazujeme čtenáře na podrobnější informace v minulých číslech Světa tisku. Pro nás je dnes důležité, že ani úroveň kvality litografických filmů není všude stejná. Někteří z dodavatelů stále zásobují osvitová studia filmy, které nejsou zrovna na technologické špičce – a některá studia se naopak ani příliš nezabývají zkoumáním materiálu, který se chystají použít. Skrytý problém s filmem může být třeba v tom, že sice nabízí slušné obrazové vlastnosti, ale je příliš závislý na přesném vyvolání – každá odchylka teploty nebo nepříliš čerstvé roztoky mohou způsobit rozdílné zčernání filmů. T „Osvit“ na pauzovací papír Jen pro dokreslení, již několik let používají

Světelná stopa laseru v praxi: A - ideální tvar laserového pixelu B - velmi kvalitní osvitová jednotka C - střední kvalita osvitové jednotky D - rozostřená světelná stopa laseru mnohá studia pro méně náročné tisky, zejména pro tisk černobílých knih, postup, kdy se místo osvitu na film tiskne laserovou tiskárnou na průhledné papíry („pauzáky“). Ačkoli by se zdálo, že jde o postup z prehistorie tuzemského pre-pressu, používají jej často i velké nakladatelské domy. Základním motivem je samozřejmě úspora nákladů – zatímco osvícení stránky A4 na film bude stát kolem 90 korun (podle rozlišení), potištění stejné stránky A4 bude stát doslova jen několik korun. Při objemu desítek knih ročně může úspora dosáhnout slušné výše. Text a jednoduchá černobílá grafika jsou přitom vytištěny v dostatečné kvalitě. Pro tisk více barvami je ovšem příprava podkladů na laserové tiskárně nepoužitelná.

T Jak poznat nekvalitní litografie Aniž bychom chtěli čtenáře přespříliš strašit, pravda je taková, že často těžko. Poznáme extrémně zkažené litografie, například málo exponované (body jsou ve zvětšení šedivé, ne černé), nebo s velkými rozměrovými nepřesnostmi. Horší situace nastane, když je výsledek kdesi na hranici – kvalita tisku je celkem uspokojivá, ale je třeba ji zvýšit. Pak je třeba proměřit pomocná pole na litografii denzitometrem a prohlédnout vytvořené body pod mikroskopem. Nezřídka tak odhalíme slabé místo, které brání ve zvýšení kvality tiskoviny.

Denní bezplatné zpravodajství z oblasti grafiky, DTP a tisku? jedině na Grafice On-line http://www.grafika.cz Denně pět až šest nových článků!

14

Kamil Třešňák


Jak na digitální tisk Digitálním tiskem rozumíme technologie, kdy je počítač (grafická stanice) spojen přímo s tiskovým strojem a mezi souborem v počítači a vytištěným dokumentem neexistuje žádný polotovar, jako je film nebo tisková deska. Nejprimitivnějším podáním digitálního tisku je barevná kancelářská tiskárna. Od té ovšem neočekáváme žádnou oslnivou kvalitu tisku ani vysokou produktivitu práce, a také nebudeme ještě hovořit o digitálním tisku. Z barevných tiskáren pro kancelářské použití se vyvinula zařízení, které už za digitální tiskové stroje považovat lze, i když na první pohled připomínají kancelářskou kopírku. K těm patří zejména stroje Canon řady CLC (aktuálně ve verzi 1135, resp. 1150) a stroje Xerox DocuColor (u nás zastoupené také v podobě řešení Scitex Spontane). Tato třída digitálních tiskových strojů používá při tisku filozofii a algoritmy poplatné spíše světu počítačů než polygrafii (zejména vytváření tiskových bodů a rastru), v některý oblastech (například věrnost barevného podání a správa barev vůbec) si ovšem s klasickým, tedy ofsetovým tiskem v ničem nezadá. Nejvyšší třídou digitálního tisku jsou takzvané „čistokrevné“ digitální tiskové stroje. Ty jsou schopny tisknout ve stejném podání a v některých ohledech i stejné kvalitě jako ofsetové tiskové stroje. Prakticky jediné, co je z hlediska tiskového výstupu od ofsetu odlišuje, je složení barvy a způsob nanášení barvy na papír. Jde o technologii poměrně složitou, a tak se zatím masovější výroby dočkaly pouze dva stroje. Jedním z nich je stroj izraelské firmy Indigo, který tiskne na archy papíru o něco málo větší než A3. Firma Indigo sice v poslední době rozšířila nabídku typů, uvnitř je ale stále stejný mechanismus. Druhým typem čistě digitálního stroje je zařízení od firmy Xeikon. Prodává se pod značkami Xeikon, Agfa, IBM, Nilpeter a postupně přibývají další. V tomto případě je stroj uvnitř opět naprosto identický, existuje ve dvou šířích potiskovaného média (32 a 50 cm) a je možné jej

Předávat podklady pro digitální tisk ve formátu Word není příliš šastné zejména proto, že obrázky jsou uloženy v režimu RGB mít v provedení tisknoucím jednostranně nebo oboustranně. Někdy se pojmem „digitální tisk“ mylně označuje i digitalizovaný suchý ofset, technologie známá v odborných kruzích pod zkratkou DI (direct imaging). Tyto stroje jsou sice opticky přímo spojeny s počítačem, uvnitř je ale pro každou barvu samostatná tisková deska, i když její výměna probíhá většinou automaticky. Na tyto stroje se nevztahuje nic z toho, o čem se zde bude psát dále. T K čemu je dobrý digitální tisk Největšími výhodami digitálního tisku jsou zcela jistě rychlost (tedy minimální doba potřebná ke zpracování zakázky) a také nízké celkové náklady při tisku malého množství kusů (v porovnání s klasickým ofsetovým tiskem). Daleko zajímavějším aspektem digitálního tisku je fakt, že je stejně efektivní tisknout stejné stránky za sebou, jako stránky různé. Toho využívá takzvaná „personalizace“ dokumentů, kdy je možné na kaž-

dém jednotlivém výtisku použít specifický text nebo obrázek (například jméno nebo fotografii obličeje, případně logo firmy). Personalizace dokumentů zatím u nás, ale i jinde ve světě, naráží na problém velmi náročné přípravy dat tak, aby na výsledných dokumentech nedocházelo k chybám a záměnám. Možnost tisknout efektivně bezprostředně za sebou různé stránky znamená ale ještě jednu podstatnou a hojně využívanou výhodu. Tou je tisk mnohastránkových dokumentů v několika kusech. Pokud budete tisknout 1 000 stejných letáků, možná vás ani nenapadne využít digitální tisk a objednáte vytištění raději v klasické ofsetové tiskárně. Pokud ale budete chtít vytisknout barevně stostránkovou příručku v deseti exemplářích, ofset na to bude krátký. Pro digitální tiskový stroj však budou obě zakázky přibližně stejně náročné. To také nabízí možnost tisknout podobné materiály pouze v počtu, který potřebujete - a dotiskovat jednotlivé kusy podle potřeby. Pokud hovoříme například o pří-

U výtisků tištěných digitálně se často objevují stíny za bílým písmem tištěným na jednobarevném podkladě 16

Digitální tisk

ručce (návodu k použití) dodávané k automobilu, jehož se prodá ročně 50 nebo méně kusů, jsme u typického příkladu využití digitálního tisku. Velmi efektivním přístupem k digitálnímu tisku je takzvané sdružování zakázek. Pokud tisknete jeden leták v počtu 300 kusů česky, 50 kusů anglicky, 10 maarsky a 5 slovensky, je dobré zadávat všechny výtisky najednou jako jednu zakázku. Totéž platí, i pokud jde o různé materiály a ne pouze jazykové mutace. V takovém případě může být dokonce rozdílný i formát jednotlivých tiskovin, aby se zakázky mohly podobným způsobem sčítat. Je však třeba tisknout vše na stejný druh a gramáž papíru.

Ukázka výtisku na digitálním tiskovém stroji Agfa Chromapress ve společnosti Quo – jemné textury pomohou odstranit většinu neduhů digitálních tiskových strojů

T Jak připravovat dokumenty pro digitální tisk Příprava dokumentů pro digitální tisk má určité zvláštnosti a zákonitosti, kterých je dobré si povšimnout. Možná budou následující řádky příliš odborné; rozhodně více než předchozí text. I pro ty, kteří neporozumí všemu, bude ale užitečné se v každém odstavci na chvilku zastavit. Budete tak mít větší představu, jak kontrolovat grafiky, kteří pro vás data připravují k tisku. Než si ale rozebereme jednotlivá specifika, připomeňme si, co má příprava dat pro digitální tisk společného s přípravou dat pro tisk obecně: Dokumenty by měl vytvářet někdo, kdo má dobrou představu o tom, co se s nimi dál (při tisku) děje. Navíc by to měl být člověk, který má v oboru sazby určitou zkušenost a pokud možno i vzdělání. Neodborně vysázený text totiž může čtenáře od četby odradit, aniž by si čtenář uvědomil, proč tomu


tak je - dokonce bez ohledu na kvalitu obsahu. A to je v případě jakéhokoliv tištěného dokumentu velká škoda. T Neexistence přímých barev Většina strojů, o kterých je řeč, pracuje v režimu CMYK bez možnosti použít přímou barvu. Jediný z výrobců, který tuto možnost teoreticky připouští, je Indigo. Pokud ale máme správné informace, inkousty pro pátou barvu by byly tak drahé, že se ani v Indigu nepoužívají jiné barvy než cyan, magenta, yellow a key, i když má stroj zásobníky pro šest barev. S problematikou neexistence přímých barev je třeba se vyrovnat hlavně v případě tisku loga v předepsané firemní barvě, a také při snaze o použití efektů metalických barev. Ve druhém případě je někdy možné použít větší pokrytí barvou (především žlutou). Některé stroje totiž umožňují na závěr vytištěný dokument ještě „zažehlit“ a tím vytvořit lesklý efekt na místech s největším pokrytím tonerem. T Velké jednobarevné plochy Tento problém je jednoznačně ve všech dostupných pramenech uváděn jako největší nešvar digitálního tisku. Nestabilní jednobarevné plochy se projevují různě. U strojů Indigo mají okraje ploch výraznější pokrytí barvou. Například už tučná písmena se potom jeví jako „stínovaná“, tedy se světlejším prostředkem a výraznějšími konturami. U ostatních strojů se někdy projevuje určitá nestabilita jednobarevných ploch (pruhování, světlejší a tmavší skvrny, ...). Prakticky vždy (s výjimkou Indiga) se ale objevují stíny za bílým písmem na jednobarevném podkladě. Nejvíce se to projevuje u různých odstínů šedé a u některých pastelových odstínů zelené. Výrobci i provozovatelé tento problém velmi dobře znají a čelí mu ponejvíce tím, že se snaží při grafickém návrhu jednobarevné plochy nepoužívat. Místo toho použí-

Ukázka výtisku na digitálním tiskovém stroji Agfa Chromapress ve společnosti Quo – pestré barevné fotografie jsou pro digitální tisk ideální vají jako podklad fotografie nebo různé textury (výrobci strojů jako Agfa nebo Indigo dodávají navíc spolu se strojem množství různých textur a provozovatelé těchto strojů mají většinou tyto textury k dispozici). Pokud je jednobarevná plocha černá, doporučuje se tisknout ji smíšenou s ostatními barvami CMY. Ne tedy jako u klasických technologií pouze přidat 20 % cyan. Pro stroje na bázi technologií Xeikon a pro Indigo bývá používáno složení černé: 60C40M40Y100K (případně 40C20M20Y100K). T Potlačování žluté Většina provozovatelů digitálních tiskových

technologií v průběhu tisku potlačuje žlutou barvu. Je to proto, že v případě pevných tonerů má žlutá barva výraznější pigmentaci ve srovnání s barvami C a M. Tato korekce žluté je poplatná snaze dosáhnout efektů co nejbližších ofsetovému tisku. Je ale možné data připravit například tak, že v určitých místech (například žluté šipky nebo zlaté šperky) žlutou barvu necháte a ve zbývajícím dokumentu ji uměle potlačíte. Pak se domluvíte s operátorem u digitálního tiskového stroje, aby nechal žlutou bez omezení, případně ji ještě „vytáhl“. Tím je možné dosáhnout efektů, které vám tradiční tiskové technologie nemohou umožnit.

Digitální tisk

T Formáty dat a ovladače Data vstupují do digitálních strojů v elektronické podobě. Datový soubor tedy představuje jakousi virtuální tiskovou desku, na které už toho po vložení do tiskového procesu nelze příliš měnit. Digitální tiskové stroje jsou tak poměrně značně závislé na kvalitě dat, která do stroje vstupují. O problematice grafických formátů akceptovatelných tím kterým digitálním tiskovým strojem je nejlépe se poradit přímo s provozovatelem stroje. Nejoblíbenější bude jistě PostScript s využitím ovladačů (driverů) pro konkrétní platformu a konkrétní typ tiskového stroje. Méně oblíbený, ale stále ještě akceptovatelný, bude formát EPS, v některých případech také TIFF. Za nevhodný formát je brán JPEG, hlavně proto, že je třeba při jeho ukládání dbát na stupeň komprese, aby bylo rozlišení pro tisk dostatečné. Pořád není u konce diskuse kolem formátu PDF. Zdá se, že i v zahraničí je problematické posílat data z formátu PDF rovnou do tiskového stroje. Tato situace se postupně zlepšuje podle toho, jak se formát PDF postupně vyvíjí. V případě formátu PDF je ale vždy třeba nemalé dávky kompetence na straně toho, kdo dokument vytváří, resp. převádí do tvaru PDF. Samostatnou kapitolou se jeví přijímání dat vytvořených v kancelářských aplikacích, které nejsou určeny přímo pro tisk (zde je míněn především MS Word a MS Excel). Hlavním kamenem úrazu přitom kupodivu není omezenost těchto aplikací

v ukládání dat a práci s obrázky v potřebné kvalitě a rozlišení, ale skutečnost, že data pro tisk jsou uložena ve formátu RGB a ne CMYK. Konverze RGB-CMYK je pak ponechána na RIPu, což se ukazuje jako velmi špatná cesta. Pokud jsou nízké nároky na kvalitu výstupu (a to u digitálního tisku kupodivu velmi často jsou), dají se data z Wordu a Excelu použít při troše štěstí tak, že dokument vytiskneme do souboru s použitím ovladače (driveru) pro konkrétní tiskový stroj. Bohužel už pouhé otevření souboru ve správné verzi Wordu či Excelu se všemi potřebnými typy písma je velmi často velký problém. Proto většina center digitálního tisku u nás i ve světě podklady v těchto formátech striktně odmítá. Není od věci nechat si v takovém případě podrobně vysvětlit, co se svými daty máte udělat, aby vše dopadlo dobře. T Pokrytí tonerem Nejdražší položkou při digitálním tisku je vždy toner. V souvislosti s tím některé firmy operují s pojmem „pokrytí plochy tonerem“. Pokud chcete se svým centrem digitálního tisku diskutovat na toto téma, je třeba si ujasnit hned na začátku pojmy. Nejčastěji se krytí tonerem definuje v procentech, a to tak, že každá barva může krýt od 0 do 100 %. Plné pokrytí není tedy v takovém případě 100 %, ale 400 %, a pokrytí plochy jednou procesní barvou ve 100 % je tedy vlastně pokrytím z jedné čtvrtiny. Martin Felix, Adam Pokorný

Několik užitečných tipů • zapomeňte na velké plochy jedné barvy. Tam, kde je potřeba pokrýt nějakou plochu, využívejte v co největším množství různých textur (pravidelně se opakujících vzorů). Po domluvě je možné tyto textury získat často i od provozovatelů digitálních tiskových strojů; • nepoužívejte vektorové přechody ve velké ploše. Digitální stroje daleko raději a korektněji zpracují jako pozadí mírně rozostřenou oblohu s mraky než matematicky přesně plynulý barevný přechod; • používejte v co největší míře barevné fotografie. Fotografie při tisku těmito technologiemi dopadne většinou velmi dobře; • přímé barvy převádějte vždy do jejich ekvivalentu v CMYK; • všechny obrázky důsledně převádějte do CMYK a neponechávejte je v RGB. Případný převod RGB-CMYK probíhá většinou až při ripování a může obrázek znehodnotit; • vybírejte papír z nabídky konkrétní tiskárny (centra digitálního tisku). U strojů, které tisknou z role papíru (Agfa, Xeikon, ...) je to nezbytné, ale i u ostatních technologií je na místě tisknout na papír, se kterým mají na daném místě nejvíc zkušeností. Tonerové technologie jsou velmi citlivé na prach, a tak i používané papíry musí mít výrazně nízkou prášivost. Na recyklovaný papír můžete zapomenout hned od začátku; • když předpokládáte překládání tištěné strany, vyvarujte se velkému pokrytí barvou. I při použití rýhování nebo drážkování bude stránka potištěná tonerem náchylná k odpadávání barvy v místě lomu; • pokud je to vhodné, využívejte laminování vytištěných dokumentů. Naopak, jako nevhodná konečná úprava se ukázalo lakování. Dostupné laky totiž v tomto případě nejsou schopny pokrýt stejným způsobem a ve stejné kvalitě potištěnou a nepotištěnou plochu. 16


Barvy a barevnost dokumentu Rozsah nároků tvůrců na barevnost a barevnou věrnost tiskovin je značný, to není nic nového a nečekaného. Sahá od prostého přání „aby to bylo modré“ až po pečlivé přizpůsobování barvy produktu vzhledem k světlu, za kterého bude pozorován (třeba zářivky v supermarketu). To, co bychom neměli přehlédnout, je zvýšení zájmu o barevnou věrnost v segmentu pomyslné „střední třídy“ barevných tiskovin. Trh se přizpůsobil a nabízí za více než dostupné ceny stále dokonalejší prostředky pro správu barev (systémy CMS) – jen stačí umět je použít. Zdá se, že kromě přirozené inovační snahy výrobců software a hardware je hlavní hnací silou vývoje CMS ostrá konkurence. Zákazníci vybírají očima a mají-li kupovat, je potřeba výrobek předvést ve správných barvách, a se jedná o klasickou tištěnou nebo třeba elektronickou prezentaci. Asi by bylo směšné přidávat k inzerátu větu, že výrobek ve skutečnosti vypadá mnohem lépe. T Cesta ke správným barvám Základní problém, se kterým je třeba se vyrovnat, je, že každé zobrazení (na monitoru, v katalogu) jen více či méně věrně odráží skutečnost. Spektrum barev viditelné lidským okem je velmi široké a libovolná zobrazovací technologie zachytí vždy jen jeho část. Pro popis zobrazitelných barev slouží tzv. gamut. Gamut je hranice barvy mimo gamut se nezobrazí, barvy uvnitř gamutu ano. O zařízení, které zobrazí více barev, říkáme, že má širší gamut. Úkolem systémů CMS je tuto simulaci sku-

Terč IT8 tečnosti provádět co nejpřesněji a pracovat se stálými a předvídatelnými výsledky. Druhá zásadní potíž s barvami spočívá v tom, že jejich vnímání je subjektivní. Barevný vjem závisí na mnoha faktorech, jako je okolní osvětlení, barvocit pozorovatele, barvy sousedící apod. Naše smysly nás navíc celkem úspěšně klamou. Při pozorování barvy si automaticky ve značných mezích dorovnáváme vlivy osvětlení a necháváme se vést zkušeností. Máme sklony vidět barvy, které očekáváme – proto nevnímáme rozdíl mezi barvou známé věci ve dne a večer při osvětlení žárovkou.

Jak je vidět, sjednotit se na přesném významu dané barvy není jednoduché. Přesto ale nějaká měřítka potřebujeme – – abychom mohli barvy porovnávat, měřit a sdílet navzájem. Potřebný standard představují barevné definice a modely podle CIE. Na základě dlouholetých výzkumů byly definovány nezávislé barevné prostory a tzv. standardní pozorovatel spolu se standardními pozorovacími podmínkami. Nezávislý prostor (ve skutečnosti je jich více) obsahuje všechny barvy viditelného spektra. Barvy mají v nezávislém prostoru své hodnoty (souřad-

Barvy

nice). Nejčastěji se používá tzv. CIE Lab prostor - barvy jsou popsány souřadnicemi L, a, b (vlastně správně L*, a*, b*). Jsou to barvy objektivní, nezávisí na žádném zařízení ani na způsobu vnímání pozorovatele. Jsou to barvy, které by vnímal fiktivní standardní pozorovatel za standardních podmínek (okolní osvětlení, úhel pohledu). Pro nás je zásadní důležitost řečeného zejména v tom, že z těchto principů vycházejí měřící přístroje. Jen díky uvedeným matematickým modelům naměříme všichni libovolným (kvalitním) přístrojem u stejné barvy stejné hodnoty. T Principy práce systémů CMS Není tomu zase až tak dávno, kdy opravdu přesné a předvídatelné barvy byly výsadou pouze některých pracoviš, vybavených drahou technikou. A nehledě na tuto techniku bylo nezbytnou podmínkou úspěchu i získání mnoha zkušeností a provádění řady testů a pokusů, což mohlo být ve svém důsledku ještě finančně náročnější. To vše již ale neplatí. Moderní prostředky pro správu barev jsou finančně dostupné a při správném použití přinášejí velmi dobré výsledky. Výsadní a vedoucí postavení přitom zaujaly systémy, pracující s tzv. ICC profily. Základní myšlenka implementace ICC profilů je jednoduchá. Protože máme k dispo-

nální práci je vhodnější CMS Apple (ColorSync). Implementace CMS ve Windows (ICM) je ještě nevyzrálá a věrné barvy musí zajistit zejména kvalitní grafický software.

Prostorový barevný model L*a*b* zici nezávislý barevný prostor, dokážeme každou barvu objektivně změřit a přiřadit jí v tomto prostoru místo - jinými slovy určit její souřadnice. Každé vstupní a výstupní zařízení dokážeme proměřit a odvodit jeho ICC profil, popisující, jakým způsobem objektivní barvy snímá nebo zobrazuje. ICC profily zpětně říkají systému CMS, jak objektivní barvu na výstupu co nejpřesněji simulovat a jak správnou objektivní barvu naopak ze vstupních dat získat. Systémy řízení jsou v současnosti zabudovány do obou hlavních platforem, tedy Windows na PC i MacOS na počítačích Apple. Je ale nutné dodat, že pro spolehlivou profesio-

Prakticky pro všechna hromadně prodávaná grafická zařízení (monitory, tiskárny, skenery apod.) jsou ICC profily celkem běžně k dispozici. Nalezneme je na www stránkách výrobců, dostaneme je s graficky orientovanými programy. Kromě toho se často setkáme ještě s tzv. generickými (nepřesně, ale srozumitelně: typickými) profily, jako jsou Generic CMYK, Generic RGB apod. Je ale třeba si uvědomit, že využitelnost hromadně dodávaných ICC profilů je sporná. Pro první pokusy, experimentování a nejnižší nároky lze říci, že i takový profil je lepší než žádný. Na druhou stranu, profil má popisovat vlastnosti konkrétního zařízení, takže pro střední a vyšší nároky musíme (až na výjimky popsané dále) počítat s proměřením a generováním profilu pro každý konkrétní exemplář ve studiu. Nejčastěji se asi vždy hovoří o kalibracích monitorů. Je to pochopitelné, protože prostřednictvím monitoru vstupuje uživatel do kontaktu se systémem neustále. Špatně seřízený nebo nekvalitní monitor pochopi-

Nabízíme široký sortiment polygrafické výroby. Tiskneme na nejmodernějších tiskových strojích s alkoholovým vlhčením. Máme řadu významných zákazníků jak na tuzemském, tak i na zahraničním trhu, především z Německa, Rakouska a Holandska. Včetně knihařského zpracování V-1, V-2, V-8, balení dle přání, dopravy k tuzemskému i zahraničnímu zákazníkovi a zajištění celních formalit. oženo Zal

L.P. 1900

Špidlenova 436, 513 01 Semily tel./fax: 0431/62 45 84, 62 26 44 mobil: 0602 104 724 e-mail: [email protected]

Zastoupení v Praze: tel./fax: 02/30 13 616 mobil: 0602 350 995

Barvy

Vytvoření ICC profilu monitoru

Vytvoření ICC profilu skeneru

telně znehodnotí veškeré úsilí a prostředky, vynaložené na budování precizního systému. Profil monitoru musí být přitom sestaven tak, aby umožnil převody oběma směry. Jako výstupní zařízení se monitor chová při zobrazování dokumentu. Jako vstupní zařízení se potom chová, pokud na základě zobrazení provedeme korekce, nebo když mícháme z barev na monitoru nové odstíny.

produkční barevné tiskárny (laserové kopírky), nátisková zařízení, tiskové stroje a speciální výstupní zařízení (výstup na fotopapír, na diafilm apod.). Kancelářské barevné tiskárny nebudou představovat žádný vážný problém. Zejména proto, že ve spojení s ICC profily běžně dosahují kvalit, které uživatele v oblasti obchodní a kancelářské grafiky bohatě uspokojí.

Profesionální ICC profil monitoru vygenerujeme prostřednictvím vhodného software na základě výsledků proměření (spektrofotometrem apod.). Jednodušší ICC profil je možné získat rovněž prostřednictvím specializovaných utilit - jednu z nich obsahuje nový MacOS, podobně funguje utilita Adobe Gamma, doprovázející produkty této firmy. Pokud jde o vstupní zařízení, zmíníme se o skenerech a digitálních fotoaparátech (resp. kamerách). Pro tato zařízení vystačíme s měřícím obrazcem a příslušným software, další přístroje již nejsou tře-

Ani u ostatních skupin nenalezneme principiální překážky, přestože požadavky jejich uživatelů jsou vyšší. Důležité je vlastně jen to, aby zařízení kvalitativně nekolísalo. Pro tvorbu profilu je stálost parametrů v čase (resp. během práce na rozsáhlejší zakázce) klíčová - pro nestabilní zařízení nelze vytvořit věrohodný profil. Nezapomínáme přitom, že barevné podání se mění se změnou papíru, výměnou toneru, válce - po každé takové změně bychom měli profil opravit nebo si alespoň ověřit, zda odchylka není příliš velká.

Monitor s kalibrační sondou ba. U skenerů je sice třeba rozlišovat mezi typy s výstupem v RGB a CMYK, stejně jako si dát pozor na použití různých opravných utilit (které je nejčastěji třeba vypnout), ale jinak je generování ICC profilu celkem jednoduché, stačí naskenovat měřící obrazec a o zbytek se postará software. U digitálních fotoaparátů a kamer je situace složitější, protože pracují ve velmi rozdílných světelných podmínkách. Vliv okolního osvětlení není možné zanedbat, výsledný ICC profil je okolním světlem podstatně ovlivněn. Lze vyfotografovat měřící obrazec za různého okolního osvětlení a pokusit se tak tyto vlivy minimalizovat, ale pokud se nepohybujeme zrovna v ateliéru, bude výsledek nejistý. Tisková výstupní zařízení si můžeme velmi zhruba rozdělit na běžné kancelářské barevné tiskárny,

Vytvořit ICC profil tiskového stroje je asi úkol nejobtížnější. Hlavní překážkou přesnosti je příliš mnoho vzájemně se při tisku ovlivňujících parametrů. Jedinou cestou k využití CMS systémů je prozatím automatizované sledování odchylek od požadovaného stavu a zásahy do nastavení stroje, kterými se odchylky snažíme minimalizovat. Podobné systémy jsou neustále zdokonalovány a doba, kdy obdržíme od tiskárny ICC profil jejich ofsetového stroje možná není (historicky) daleko. Prozatím se musíme spokojit s univerzálními převodními profily, dodávanými třeba s Photoshopem. Naštěstí jsou tyto profily vytvořeny pro normované, standardní tiskové postupy - pokud se jich všichni podržíme, bude odchylka malá a tiskárna se dokáže požadované barevnosti přizpůsobit (podle nátisku). Netvrdíme, že používání ICC profilů je samospasitelné a že se okamžitě po jejich instalaci zbavíme všech starostí. Kromě precizní instalace a zejména údržby profilů (vzhledem ke změnám konfigurací apod.) je pro dosažení uspokojivých výsledků potřeba vhodně uspořádat grafické pracoviště, normalizovat osvětlení apod. Podrobnější popis těchto detailů ale překračuje rámec článku. Zájemce odkazujeme samozřejmě na časopis Svět tisku, který se řízení barev věnuje pravidelně. Kamil Třešňák


Průvodce světem digitální fotografie

Některé amatérské modely digitálních fotoaparátů disponují pro větší komfort uživatele otočným objektivem (Casio QV-8000SX) Digitální fotografie se pomalu stává běžnou součástí výrobního procesu mnoha tiskovin. Přesto je velmi důležité přesně si uvědomit, jaké jsou možnosti této nové technologie, kde je vhodné ji použít a pro které nasazení se nehodí. Pokud nepotřebujete digitální fotoaparát jako módní doplněk či symbol technického pokroku ve vaší společnosti, pak není výběr vůbec jednoduchý. Obecných pravidel není mnoho, proto jsme připravili tohoto průvodce světem digitální fotografie.

je závislá na množství fotografií, které pořídíte. Kvalitní digitální fotoaparát není levným zařízením stejně jako kvalitní skener nebo nátisk. Protože digitální fotografie je výrazně levnější než skenovaná klasická fotografie, lze při dostatku zakázek snadno dosáhnout dobrých ekonomických výsledků. Podmínkou však je použití pouze pro ty zakázky, pro které je daný fotoaparát vhodný. Při špatné volbě zaplatíte zejména nedostatečnou kvalitou i zvýšením nákladů. Špatnou fotografii je potřeba upravovat a práce zkušeného grafika není levná.

Jistě nejdůležitější otázkou je, v čem je digitální fotografie výhodnější než klasická. Pro správné pochopení jejích výhod je potřeba si uvědomit, že většina tiskovin je připravována digitálně. Příprava tiskovin bez počítače je dnes již skoro nemyslitelná. Pokud tedy chceme použít klasickou fotografii, potřebujeme ji převést do digitální podoby. To znamená vyvolat fotografie, zajistit digitalizaci a další potřebné grafické úpravy. Pokud však fotografii pořídíme přímo digitálním fotoaparátem, tento mezičlánek pracovního postupu odpadá. Tím lze uspořit cenný čas, kterého nikdy není dost. Navíc náklady na použití jedné fotografie se snižují o cenu filmu, vyvolání a skenování. Digitální fotografie je připravena pro použití v průběhu několika minut po pořízení a stojí pouze práci fotografa. Zde je trochu rozdíl proti běžnému amatérskému pohledu. Při přípravě tiskovin je digitální stádium fotografie skoro nezbytné, takže úspora je zřejmá. Odpadají i některé náklady, které se uvádějí jako nevýhoda digitální cesty, typicky tisk fotografií. Ekonomika provozu digitálního fotoaparátu

Digitální fotografie má samozřejmě i svoje nevýhody. Tou největší je bezesporu omezená rozlišovací schopnost. Běžné filmové materiály zaznamenávají velké množství obrazové informace, takže umožňují velké zvětšení bez ztráty kvality. Obrazová infor-

24

Poloprofesionální modely často kopírují klasickou konstrukci fotoaparátů (Fuji DS 330)

mace u digitální fotografie je přesně omezena rozlišením snímacího prvku. Pro reprodukci v poměru 1:1 soudobé digitální fotografie již stačí, ale s výraznými výřezy a zvětšením se počítat nedá. Dalším limitem pro některé nasazení je omezená barevná hloubka. Drtivá většina fotoaparátů produkuje 24bitové obrázky. Kvalitní skenery nabízejí hodnotu dvojnásobnou. Rozdíl při tak vysokém počtu barev se může zdát pouze hypotetický, ale není tomu tak. Na závěr je zde cena. Digitální fotoaparáty jsou výrazně dražší než klasické. Platí to ve všech kategoriích a u všech značek. Digitální fotografie je zatím příliš nový a dynamicky se rozvíjející obor, ve kterém se musí hodně platit za vývoj. Navíc vysoké tempo pokroku rychle znehodnocuje zakoupenou techniku, takže ekonomický tlak na návratnost investic je velký. Mnoho studií v ČR by o tom mohlo vyprávět. Nabídka digitálních fotoaparátů se stále rozšiřuje a přístroje samotné se zdokonalují. Z pohledu pre-pressu lze všechny přístroje rozdělit do tří skupin bez ohledu na značku. První velkou skupinu tvoří amatérské modely, u kterých oceníte zejména příznivou cenu. Druhou skupinu tvoří profesionální fotoaparáty určené pro externí nasazení, vyznačující se vysokou univerzálností. Poslední nezanedbatelnou skupinu tvoří studiové fotoaparáty nabízející maximální kvalitu a výkon. Všechny tři skupiny je možno využít v našem oboru, ale každá je vhodná pro jiné nasazení. T Amatérské modely Nejlevnější variantou je použití amatérské techniky. Označení „amatérské“ však není zcela přesné, protože ceny těchto přístrojů se často přibližují až hranici 70 000 Kč a jejich kvalita může příjemně překvapit. Přesto hlavně z fotografického hlediska jde o přístroje určené pro amatéry. Tomu odpovídá konstrukce, ovládání i celkové pojetí. Malé kompaktní fotoaparáty můžete většinou s úspěchem používat pro fotografování v nejrůznějších situacích. Omezením je nejen rozlišení, ale i celková výbava. Špičkové modely amatérské třídy již překročily hranici 3 miliónů bodů, takže rozlišení není tak palčivým problémem. Absence možnosti výměny objektivů je již výrazně citelnější. Amatérské modely jsou vhodné pro fotografování nejrůznějších motivů. Fotografování je však potřeba co nejlépe připravit. Většina modelů je bu plně automatických nebo poloautomatických, takže fotograf se musí občas přizpůsobit technice.

Fotografie

a další vybavení. Nejde o levnou techniku, ale vyhnete se většině kompromisů. Hlavně pro profesionální fotografy je důležité, že ovládání přístrojů je totožné jako u klasické techniky.

Reportážní profesionální modely digitálních fotoaparátů splňují nejnáročnější požadavky pro všestranné použití (Kodak DCS 620) Situace je podobná nákupu zrcadlovky za 9 000 Kč, kdy vám mohou chybět některé expoziční programy. Shrneme-li možnosti amatérských přístrojů, dostaneme jednoduchou rovnici. Za přijatelnou cenu dostanete fotoaparát odpovídající kvality a možností. Někdy se neobejdete bez kompromisů a obálku časopisu nenafotografujete. Pro fotografii 5 x 5 cm nebo 10 x 15 cm však mohou stačit. T Profesionální modely pro externí použití Druhou skupinu tvoří fotoaparáty postavené na základě těl klasických osvědčených zrcadlovek. Používá se například tělo Nikon F5, do kterého je místo filmu vestavěna digitální sekce. Vestavba je trvalá, protože její součástí jsou i napájecí akumulátory a napojení na elektroniku přístroje. Tyto přístroje se někdy označují i jako reportážní, protože mají podobné vlastnosti jako reportážní 35mm kamery. Rozlišení se u modelů této třídy pohybuje zhruba od 2 do 6 miliónů bodů. Navíc má fotograf k dispozici běžné příslušenství počínaje výměnnými objektivy, přes záblesková zařízení až po předsádky, filtry nebo stativy. Fotoaparáty jsou vybaveny velkokapacitními disky, protože fotografie se ukládají v nekomprimovaném TIFFu. Přestože soubory se snímky dosahují velikosti i přes 20 MB, nechybí sekvenční snímání a další funkce. U těchto fotoaparátů oceníte zejména flexibilitu a možnost dobré kontroly kvality snímků. Pracovat s nimi můžete jak v exteriéru, tak ve studiu. Není potřeba trvalé připojení k počítači a kvalitu snímků můžete kontrolovat přímo na displeji fotoaparátu. Nechybí ani histogram pro kontrolu barevnosti a chromatičnosti. Ceny přístrojů se pohybují zhruba od 150 tisíc až k hranici 1 miliónu korun. Za 350 000 Kč koupíte kvalitní tělo fotoaparátu, ke kterému ještě budete potřebovat objektivy, disk

T Studiové fotoaparáty Studiová technika vždy představuje ve fotografii technický vrchol. Studiové digitální kamery byly původně určeny pouze pro fotografování statických scén, ale v poslední době je na trhu dostatek i univerzálních přístrojů. Základem jsou digitální stěny, které zajišují snímání obrazu. Většinou jsou konstruovány jako doplněk velkoformátových těl věhlasných značek. Již z toho je patrné, že nepůjde o levné řešení, ale za kvalitu se platí. Rozlišení se u studiové techniky pohybuje v řádech až desítek miliónů bodů. I barevná hloubka je vyšší, takže padají poslední omezení, která jsou spojena s rozlišovací schopností techniky. Protože výsledné soubory jsou opravdu velké, drtivá většina fotoaparátů této kategorie vyžaduje trvalé spojení s počítačem, do kterého putují snímky okamžitě po expozici. Studiová technika tedy představuje absolutní špičku a tomu odpovídá vše související. Ceny se pohybují nezřídka v miliónech korun, i když základní řešení se dá pořídit za šesticifernou sumu. Práce s touto technikou vyžaduje velmi dobré fotografické znalosti a navíc určitou zkušenost či praxi s těmito přístroji. Odměnou je pak kvalita, která snese srovnání s klasickou filmovou technikou a navíc přináší okamžitě digitální data.

Studiové fotoaparáty nabízejí maximální kvalitu obrazu (Leica S1 Pro) Závěrem již jen pár slov. Náš průvodce byl opravdu velmi rychlou a zjednodušující exkurzí do světa digitální fotografie. Pokud vás toto téma zaujalo nebo se o něj již déle zajímáte, rozhodně vám doporučujeme sledovat Svět tisku, ve kterém se této tématice pravidelně věnujeme.

Jan Březina


Profesionální fotoaparát nabízí plně srovnatelnou kvalitu s klasickou fotografií (výřez - Kodak DCS 560)

I snímky z levného amatérského fotoaparátu lze použít jako předlohu pro tisk (Olympus CL1400XL) 26

Nižší profesionální třída digitálních fotoaparátů nabízí dostatečnou kvalitu, avšak s omezeným rozlišením (Kodak DCS 315)

Výsek

Výseky

– dostupné vylepšení firemních materiálů

Výseky jsou jedním z oblíbených způsobů závěrečné úpravy tištěných materiálů. V běžné firemní praxi se nejčastěji setkáme s výsekem při zadávání výroby papírových desek s klopami. Každý den jsme ale v běžném životě obklopeni mnoha dalšími výrobky, které prošly výsekovým strojem, případně automatem - obaly, reklamní visačky, samolepící etikety, tvarově řešená blahopřání apod. Nápaditý výsek nebo ohyb může být přesně tou drobností, která dodá produktu punc netradičnosti a odliší jej od konkurence. V mnoha případech je však použití výseku, ohybu nebo perforace záležitost nanejvýš praktická. Kdo by si nechtěl nechat vyrobit pěkné a netradiční firemní materiály nebo třeba dárkové předměty? A tvary výseků a ohybů dovolují popustit při návrhu meze fantazii. Technologie používaná při výsecích je přitom celkem jednoduchá. Pokud se seznámíme se způsobem výroby výsekových forem a osvojíme si několik málo omezení, můžeme dosáhnout překvapivých výsledků a jak ještě uvidíme, často i nemalých finančních úspor. Při výrobě obalů, kde je možné se s výseky setkávat nejčastěji, je nutná kvalifikovaná práce profesionálních konstruktérů a specializovaných pracoviš. Při konstrukci obalů se využívá i dalších materiálů (karton, lepenka, plastové fólie). Této oblasti se záměrně nebudeme věnovat příliš obšírně, protože přesahuje rámec tohoto článku. T Jak a na čem se výseky vyrábějí? A se rozhodneme pro jakýkoliv způsob výseku, budeme potřebovat výsekovou formu (která se odborně jmenuje „planžetový nástroj pro výsek“). Výsekovou formu je až na výjimky potřeba pro každou konkrétní zakázku vyrobit na míru. Na přesnosti a pečlivosti, se kterou je forma vyrobena, přímo závisí kvalita výsledného výseku. Mezi seriózními firmami vyrábějícími výsekové formy nejsou zvláštní technologické rozdíly. Výseková forma se vyrábí většinou ručně (pokud nejde o průmyslovou výrobu obalů, ale to není náš případ). Rozdíl mezi formou odbytou a kvalitní je dán zkušeností, šikovností a zodpovědností výrobce. Podívejme se ve stručnosti na technologii výroby výsekové formy a postup při vysekávání. Snadno tak odhadneme okamžiky, které jsou z hlediska kvality klíčové, a lépe odhalíme zdroj případných problémů. Základem výsekové formy je dřevěná překližka o síle 18 mm (případně 15 mm). Deska musí být rovná, jinak by ve stroji pracovala nerovnoměrně. V desce jsou v drážkách osazeny sekací, perforovací, nařezávací nebo rýhovací nože. Kolem nožů se zpravidla vylepují vyhazující gumy, které mohou výrazně urychlit průběh celé operace. Nožů je samozřejmě více druhů, ale to není pro autora návrhu podstatné. Firma vyrábějící formu je zvolí sama podle materiálu a funkce nože v daném místě. Nůž může materiál proseknout zcela nebo

jen zčásti, například při výrobě sady samolepicích etiket na podložce. Kromě prosekávání může ještě nůž vytvořit rýhy pro ohyb materiálu nebo perforaci (např. pro pozdější odtržení). Drážky pro nože se do desky prořezávají dekupírovací pilou nebo vypalují laserem. Důležité je vědět, že ani jeden ze způsobů není sám o sobě zárukou kvalitnější formy. Při výrobě několika stejných tvarů z jednoho tiskového archu je ovšem mnohem výhodnější vypalování laserem. Oběma způsoby je možné dosáhnout srovnatelné přesnosti, výhodou laseru je teoretická možnost předat podklady pro výrobu formy v digitální podobě. Podklady v digitální podobě je ale nutné s firmou předem konzultovat. V každém případě nejvíce pomůže přesně okótovaný výkres, by v elektronické podobě.

Otvory se do výsekové desky vyřezávají pomocí dekupírovací pily Do připravených drážek se poté osazují příslušné nože (nejčastěji pomocí hliníkového nebo koženého kladívka). Opět je to operace velmi náročná na přesnost práce i na zkušenosti. Tvar výseku je často nutné rozdělit na segmenty, jen málo tvarů dovolí použít nůž v celku a jen ho vytvarovat. Kolik nožů bude třeba použít, kde budou navazovat, to záleží na citu pracovníka a formy od různých firem pro stejný výsek se mohou podstatně lišit. V principu nás toto rozdělení opět nemusí zajímat, pokud jsou výsledkem kvalitně pracující a bezchybně spojené nože. Vlastní výseky se provádějí ve výsekovém automatu. Výsekovou formu je třeba do automatu přesně upnout a celou soustavu stroj-forma-papír velmi přesně nastavit a „vyladit“. Kromě výsekové formy (nebo chcete-li nástroje) je třeba také věnovat velkou pozornost protitlakové desce. Toto je předposlední okamžik, kdy záleží na pečlivosti práce pracovníků výsekové firmy. Tím posledním je samotné vysekávání. Obsluze stroje projde jeden každý arch rukama (opět se netýká průmyslové výroby obalů, kde by při rychlosti práce automatů nebylo něco takového možné). Každý arch je samostatně vložen do automatu a vyseknut. Obsluha provádí průběžně letmou kontrolu výseku, podle náročnosti a složitosti práce navíc po stanoveném počtu výseků obvykle práci krátce přeruší a kontroluje arch podrobněji.


T Jak navrhovat tvar výseku? Jak vymyslet zajímavý a funkční tvar výseku nebo třeba skládaný papírový stojánek vám neporadíme. Vysvětlíme si ale, jaká omezení je třeba respektovat, aby byl výsek bez problémů vyrobitelný. Při návrhu vícečetných výseků, jako jsou například série samolepek nebo reklamních visaček, mívají autoři návrhů pochopitelnou snahu rozmístit vzory na arch co nejtěsněji a ušetřit tak materiál. Přílišná snaha o optimalizaci ale není tentokrát na místě a rozmístění vzorů na archu je lépe konzultovat s výrobní firmou. Obecně se dá říci, že nejmenší vzdálenosti mezi vzory („můstky“ materiálu mezi výseky) by neměla klesnout pod asi 4 - 5 mm, přesná hodnota ale záleží na vyráběném tvaru a zpracovávaném materiálu. Další hodnotou, na kterou musíme dávat pozor je vzdálenost rýh pro ohyby materiálu (bigů). V tomto případě je nejmenší rozumná hodnota asi 3 mm (opět v závislosti na materiálu), užší hřbety již nelze kvalitně přehýbat a hrozí „krabacení“ materiálu. Až na výše uvedená omezení a dlouhé tenké špičky je jinak možné vyrobit i velmi složité tvary s drobnými detaily. Nikdy ale nezaškodí svůj úmysl ve výrobní firmě nebo tiskárně konzultovat, navíc zde budou k dispozici archivní vzorky, kterými se lze inspirovat. Při konzultaci se zaměříme i na to, zda se některé z námi navržených prvků nedají nahradit prvky normalizovanými. To může být případ kruhových otvorů. Pro nestandardní průměr se musí stočit nůž, pokud ale dokážeme návrh přizpůsobit, může firma použít běžně dodávané razníky. Zejména z hlediska úspory nákladů je zajímavá možnost využít tiskový arch pro více

Do prořezané desky se nasadí naohýbané vysekávací nože výrobků. Typicky třeba při výrobě desek s chlopněmi, zejména pokud použijeme některý ze speciálních drahých papírů, je výhodné rozmístit okolo desek další firemní materiály - vizitky, novoročenku apod. Výseková forma může obsahovat všechny tvary na archu, to bude ale spíše výjimka. Častěji vysekneme desky obvyklým způsobem a ostatní tvary (čtverce, obdélníky) se za symbolickou cenu oříznou v knihárně. Způsob provedení a konkrétní cenové relace je třeba vždy konzultovat, finanční úspora vzniklá společným tiskem a využitím materiálu bude ale v každém případě značná. T Jaké budeme pro výrobu výseku potřebovat podklady? Aby bylo možné nanést na desku tvary a rozmístění drážek (nožů), musíme pro výsekovou firmu připravit podklady. Ve velmi jednoduchých případech lze drážky na desku jen překreslit. Ostatní tvary (a těch je většina) se na desku přenáší fotochemicky, a proto musíme firmě dodat film, podobně jako při předávání podkladů k tisku. Tvar výseku vyrobíme v některém z grafických programů, jako je například Adobe Illustrator. Jednoduché tvary dokážeme

jistě nakreslit i v programech pro sazbu. Následně obraz výseku běžným způsobem necháme vysvítit na film. Pokud ovšem chcete předávat podklady v elektronické podobě pro zpracování v konstrukčním programu, je třeba se na formátu dat poradit. Výjimkou je jen výsek desek s klopami. I tady sice můžeme navrhnout vlastní tvar výseku a rozmístění ohybů, není to ale většinou potřeba. Firmy zabývající se výseky ve velkém mají totiž formy pro nejběžnější tvary desek v zásobě. Není třeba se obávat opotřebení, formy bývají většinou vytížené a firmy svou zásobu obnovují i mění. Rozhodně se ale vyvarujte postupu, kdy předem vyrobíte tiskové podklady pro desky a budete předpokládat, že výtisky na některou z forem „napasujete“. Minimálně riskujete zdržení zakázky, v krajním případě to vůbec vyrobit nepůjde. T Kde a jak si výsek zadám a kolik to bude stát? Postup při zadávání výseku bude záležet na tom, jak komplexní služby využíváme. Nejjednodušší je samozřejmě dohodnout výsledné provedení ve studiu, agentuře nebo tiskárně, kde si zadáme kompletní zpracování zakázky. Pak stačí dohodnout jen kvalitativní nároky a počkat na výsledek. Podobně budeme postupovat, když podklady pro tisk připravujeme sami (nebo jejich část zpracuje studio) a tiskárna zajišuje jen tisk a dokončovací operace. V takovém případě musíme dát do tiskárny spolu s tiskovými podklady i film s obrazem výseku. S výsekovou firmou patrně stále do styku nepřijdeme, konzultace s tiskárnou ale musí být důkladnější a pravděpo-

Výsek

dobně jich bude několik. Konzultujeme kolika tisíc korun. Daleko více asi bude zadanože mohou znamenat, že firma se nerada tvar a vyrobitelnost výseku, rozmístění vatele bolet cena potištěného materiálu, pouští do složitějšího tvarování. vzorů na archu, termíny a cenu. protože obecně se při výseku musíme smířit U kvalitní formy spoj nožů často ani opticky Do úzkého kontaktu s výsekovou firmou s malým využitím tiskové plochy. nepoznáte. Naopak se můžete setkat přijdeme v případě, kdy všechny etapy výi s neuměle vyrobenými spoji, kdy nože naroby osobně zadáváme a kontrolujeme, T Na co si dát před výsekem i po něm vazují v různě znatelných „schůdcích“. Ty případně některé etapy provádíme sami dobrý pozor? pak způsobí na výseku otřepy nebo do(grafika, předtisková příprava). Potom Firmy zabývající se výseky nalezneme v někonce místa, kde je potřeba vyseknutá konzultujeme všechny výrobní operace kterém z oborových katalogů nebo v běžmísta dovytrhnout. I když se s takovými výpřímo „u zdroje“ – ve studiu, v tiskárně, ném telefonním seznamu (zde bývají v rubrobky můžeme setkat poměrně často, jde na výseku atp. Je zřejmé, že takový porice OBALY). Pro konkrétní firmu se jednoznačně o nekvalitní práci. I složité výstup ale vyžaduje úsilí a jistou dávku znanebudeme rozhodovat jen podle ceny, příseky lze vyrobit čistě a měli bychom to za lostí. Jako ve všech oborech, i výseky jistě padná finanční úspora stejně nebude své peníze požadovat. Pro úplnost je ale provádějí firmy více či méně zdatné. Buvzhledem ke konečné částce nijak podpotřeba dodat, že někdy naopak požadudeme-li nuceni řešit spornou jeme, aby vyseknuté části v archu kvalitu práce, znalosti technolozůstaly; vytrhávají se později. Proto gie se budou hodit. pokud se nám dostane do ruky výCeny za výsek se skládají z ceny robek s otřepy, nelze předem říci, za výrobu formy a z ceny za že jde o zmetek. vlastní provedení výseku. Cena formy se odvíjí od její složitosti. T Klíčové body Firmy počítají nejčastěji cenu za Použití výseku je vhodný způsob, výrobu formy zjednodušeně pojak zatraktivnit firemní propagační dle délky nožů, nelze ale vyloučit materiály. další příplatky za extrémní tvaroKreativní i výrobní záměry důvou složitost apod. Pokud využikladně konzultujeme s dodavateli, jeme možnost zapůjčení stanušetříme tak čas i peníze; často dardní formy, bude firma zřejmě přijdeme i na nové nápady. Velkoformátový výsekový automat Bobst SP 104-E účtovat poplatek za její použití, Výběr dodavatele je klíčovým krokterý je ale řádově nižší než při kem. Výseky jsou ruční prací a provýrobě. Velmi orientačně, cena se pohystatná. Ve firmě si prohlédneme právě proto je výsledná kvalita přímo závislá na dobuje kolem osmi korun za centimetr nože váděné zakázky i archivní vzorky, pokud davatelově pečlivosti a zručnosti. ve formě. jsou k dispozici (měly by každopádně být). I složité tvary je možné vyrobit bezchybně, Cena za vysekávání je složena z mírného Měli bychom požádat o ukázku některých „okousané“ výseky nepřebíráme. paušálního poplatku a ceny za jeden zdvih starších forem. Pokud se má výrobek v konečné fázi složivýsekového automatu (vyseknutí jednoho arKvalitu formy můžeme alespoň laicky potěji skládat, je třeba jeho konstrukci zadat chu), která činí cca 1 Kč za zdvih. soudit podle toho, jak jsou složité tvary děkonstruktérovi specializovanému na výNejčastěji nebude cena za výsek ve srovnání leny (nepřehlédla firma jednodušší řerobu obalů. s cenou pre-press zpracování a tisku nijak šení?) a zejména jak jsou v místě styku omračující a bude se pohybovat v rovině něnože napojeny. Zbytečně často rozdělené Kamil Třešňák


Kdy lakovat a kdy laminovat Jednou z velkých výhod termolaminace (tedy laminace za tepla) je možnost laminované archy dále zpracovávat prakticky ihned po provedení laminace. U studené laminace je třeba přistoupit k dalšímu zpracování až po 24, lépe však po 48 hodinách. Termolaminace také umožňuje okamžitou vizuální kontrolu kvality. U laminace za studena získává tiskovina svou definitivní podobu až po několika hodinách. Proto bývá u laminace za tepla nižší odpad. Všeobecně se dá říci, že termolaminace je vhodná pro tiskoviny v nižším nákladu, při větším počtu je naopak vzhledem k nižší ceně za kus vhodnější laminace za studena.

Detail technologie laminace za tepla Povrchová úprava tiskovin je v poslední době stále oblíbenější a související technologie prožívají poměrně bouřlivý rozvoj. Při plánování úprav tiskoviny je možné použít dva základní typy povrchové úpravy – laminování a lakování. T Laminování Laminováním rozumíme při výrobě tiskovin pokrytí povrchu tiskoviny polypropylenovou či polyesterovou fólií. Takto upravený povrch má vysokou mechanickou odolnost a stoprocentně odolává vlhkosti (s výjimkou absolutního okraje laminované stránky, kde i při oboustranné laminaci může vlhkost zasáhnout papír). Vyžadujeme-li vodotěsnost, musí film přesahovat okraje papíru, a dojde k tzv. zakapsování. Polypropylenová či polyesterová fólie může mít různou tloušku a může být lesklá nebo matná. Laminovat lze za tepla nebo za studena. Zadavatele by rozdíl mezi oběma způsoby nemusel dopodrobna zajímat, protože výsledný efekt je v obou případech většinou pro laika k nerozeznání. Některé rozdíly mezi laminováním za tepla a za studena však mohou ovlivnit cenu a především rychlost zpracování zakázky. Laminování za tepla probíhá při teplotách okolo 110 °C (tato teplota je nejčastěji používaná, technologie funguje zhruba od 90 do 125 °C). Obecně je lakování za tepla méně náročné na obsluhu stroje, náklady na pořízení stroje i provozní náklady (materiál, energie) jsou však zhruba 1,5krát vyšší než u laminování za studena. Pro laminování za tepla je nutné používat kvalitní tiskové barvy, u kterých je větší jistota, že působením vysoké teploty nezmění barevnost, případně strukturu. Laminovat za tep30

T Lakování Další možností povrchové úpravy tiskoviny je lakování. Podobně jako u laminace lze požadovat výsledný lesklý nebo matný efekt - a použít lesklý nebo matný lak. Navíc máme narozdíl od laminace možnost lakovat pouze určitou část stránky a ne celý tiskový arch (viz dále: parciální lak). Podobně jako u laminace, je třeba i u lakování počítat s touto výslednou úpravou tiskoviny už při vlastním tisku a používat takové barvy, které při následném lakování nebudou způsobovat větší problémy, než je bezpodmínečně nutné. Pro lakování tiskovin se používají tři různé postupy. Prvním z nich je lakování tiskové (někdy nazývané též „ofsetové“). Největší výhodou tohoto způsobu lakování je jednoduchost aplikace. U ofsetového tisku lze použít pro nanášení laku poslední barvovou věž tiskového stroje. Tiskové laky se dnes pro nízkou výslednou kvalitu laku a především pro vysoký obsah organických rozpouštědel prakticky přestávají používat. Dalším způsobem lakování je lakování disperzní. Disperzní laky se skládají převážně z pevných syntetických polymerních částic, které jsou snadno rozpustné ve vodě. Po vysušení nanesené vrstvy (tedy hlavně po

la je možno papír od gramáže (terminologicky správně „plošné hmotnosti“) 90 g/m2, a to jedno i oboustranně. Při použití matného filmu má povrch vlastnost „White Bordu“, lze tedy na něj opakovaně psát tužkou či suchými fixy. Matný film se hodí jako podkladový pro pozdější uplatnění parciálního laku. Speciální polyesterový film je vhodný na termoražbu. Laminaci za studena můžeme rozdělit na suchou a mokrou. Při suché laminaci se používá samolepící fólie, která se na potištěný papír lepí tlakem pracovního válce laminátoru. Suchá cesta umožňuje jak jednostrannou, tak oboustrannou laminaci. Díky malé rychlosti a velmi vysoké ceně se tento způsob laminace používá při konečné úpravě inkoustových digitálních tisků. Princip mokré laminace je používán zejména ve větších tiskařských provozech. V tomto případě fólie nelepí a mezi ni a papír je ještě před tlakovým válcem nanášena vrstva disperzního lepidla. Při tomto procesu papír někdy vlhne a po laminování má tendenci se kroutit. Laminovat za studena je možné papír od gramáže 115 g/m2. V případě laminace za studena jsou jednotlivé tiskové archy laminovány pásem polypropylenu a po laminaci je třeba je opět rozřezat. Laminaci za tepla lze naproti tomu aplikovat Detail UV lakovacího zařízení i na jednotlivé archy.

Povrchové úpravy

odpaření vody) vzniká pevný film chránící tiskovinu. Maximální možná vrstva laku nanášená tímto způsobem je však poměrně malá. U disperzního laku není možné dosáhnout příliš vysokého lesku, protože malá vrstva laku má tendenci kopírovat drobné nerovnosti potištěného archu papíru. Pro použití disperzních laků je nutné výkonné sušení s velkým podílem horkovzdušného proudění. Disperzním lakem jsou lakovány například krabičky na cigarety. Třetím běžným způsobem, který v současnosti prožívá nejbouřlivější rozvoj, je UV lakování. UV laky jsou před aplikací v kapalné podobě a obsahují fotoiniciátor. Na tento fotoiniciátor působí při nanášení laku ultrafialové záření (požívají se různé vlnové délky od 250 do 400 nm), které způsobuje rychlou chemickou reakci. Při ní se fotoiniciátor velmi rychle rozkládá a dochází k polymerizaci, tedy k vytvrzení lakovaného povrchu. Již po několika desetinách sekundy je celá vrstva laku definitivně vytvrzená, což umožňuje velmi rychlou návaznost dalšího zpracování tiskoviny. Za největší výhodu UV laků bývá všeobecně považován vysoký lesk, možnost nanesení větší vrstvy laku a také rychlost zpracování. Vytvrzený lak je navíc dobře omyvatelný, odolný proti vodě a špíně, a zvyšuje tak životnost tiskovin. Na rozdíl od disperzního lakování, kde bývá lakovací zařízení napojeno přímo na tiskový stroj (tedy on-line), bývá lakovací zařízení pro nanášení UV laků off-line, tedy samostatný stroj, nezávislý na

Laminace za tepla. Tiskový arch je nejprve polaminován, pás je následně rozřezán a na konci procesu jsou opět samostatné polaminované archy stroji tiskovém. Je to především proto, že UV laky nesmějí přijít do styku s ofsetovými barvami, dokud tyto barvy nejsou 100% zaschlé. Samotná technologie UV lakování je náročná na určitá bezpečnostní opatření při práci, protože nevytvrzené UV laky obsahují těkavé látky, které mohou dráždit pokožku a oči. Dále je potřeba zajistit, aby oči obsluhy nebyly vystavovány škodlivému ultrafialovému záření (to je většinou zajištěno už konstrukcí zařízení). Z ekologického hlediska je také důležité, aby bezchybně fungovalo katalytické zařízení, které odvádí ozón vznikající působením UV záření na lak a převádí jej zpět na atmosférický kyslík.

Laminovací stroj firmy Autobond I když jde v případě UV laků o technologii ekologicky poněkud náročnější, výsledný efekt je jinou lakovací technologií prakticky nedosažitelný. Také proto jde vývoj v této oblasti poměrně rychle dopředu, takže některé UV laky dnes už mají certifikáty například pro použití na obalech pro dětské hračky. Zatím se ovšem nedoporučuje používat UV laky na obaly potravin. T Parciální lak Samostatnou kapitolou je případ, kdy lakujeme jenom určitou část stránky. Tomu se říká parciální lak a používá se nejčastěji ke zvýraznění nějakého objektu (tedy například vyobrazeného stroje nebo zařízení). Výsledný efekt je potom takový, že lakovaný objekt je lesklý, zatímco okolní plocha je matná. Parciálně lakovat je možné všemi výše uvedenými technologiemi. Nejčastěji se však pro parciální lakování používá UV laků nanášených sítotiskem. Tímto způsobem je totiž možné vytvořit výraznou vrstvu laku (až 16 g/m2). Lakovaný objekt na stránce potom dělá dojem, jako by z plochy papíru vystupoval do popředí. Je ovšem také možné využít opačného efektu – – tedy tisknout na lesklý papír a lakovat matně okolní plochy objektu, který chceme mít lesklý. Vzhledem k tomu, že matné laky se daleko lépe spojují s podložkou, bývá v tomto případě potlačen reliéfní efekt a lesklé i matné části stránky se jeví ve stejné rovině. Parciálních laků lze kromě zvýraznění konkrétních objektů využít ovšem také k samostatným výtvarným záměrům (například písmo na jednobarevném, nejčastěji černém povrchu, které je čitelné pouze pod určitým úhlem). V tomto případě se prakticky výhradně používají UV laky nanášené sítotiskem. Pro použití parciálních laků existuje několik různých postupů, z nichž každý vyžaduje jinou přípravu podkladů. Pokud chcete použít parciální lak, je třeba se předem domluvit, jak mají podklady pro parciální lakování v tom konkrétním případě vypadat. Martin Felix


Cenové přehledy Jedním z prvních úkolů zejména příležitostného zadavatele tiskových zakázek je získání alespoň částečné orientace mezi cenami vládnoucími na trhu tiskových zakázek. Bez této orientace se jen těžko dělají jakákoliv plánování a předběžná rozhodnutí. Jednou z možností je samozřejmě přímo oslovit některou z tiskáren, pokud však zatím nemáte zcela konkrétní představu o vaší tiskovině, je jistě zajímavou alternativou využití souhrnného přehledu cen, který pravidelně zveřejňuje server Grafika On-line (www.grafika.cz). Cenové přehledy vznikají na serveru on-line a jsou vyplňovány samotnými tiskárnami na internetové adrese http://tisk.grafika.cz/ceny.html. Tiskárny mohou své kalkulace kdykoliv měnit, ceny by tak měly být maximálně aktuální. Smyslem přehledu není poukázat na nejlevnější způsoby tisku, ale mapovat trh s cenami tiskovin jako celek, včetně informací o použitých tiskových strojích, referenčních zakázkách aj. Tato část přehledu je také přístupná zdarma, ale pouze on-line na Internetu. S ohledem na omezený prostor této publikace naleznete na této stránce alespoň orientační přehled nejčastějších standardizovaných kalkulací. Brožura A5, šitá vazba, bar. 4/4 papír 135 g/m2 lesklá křída (obálka i vnitřní listy), výsledný formát A5, 16 stran A5 vč. obálky, barevnost všech listů 4/4, vazba šitá (V1) Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 2 000 6,37 Kč 19,75 Kč 9,51 Kč 5 000 4,58 Kč 12,30 Kč 6,86 Kč 10 000 3,97 Kč 9,85 Kč 5,72 Kč Kniha A5, lepená vazba, bar. 4/4 obálka - 250 g/m2 karton, vnitřní strany - 80 g/m2 ofset, vazba: lepená (V2), výsledný formát: A5, počet stran A5: 96 + obálka, barevnost: vnitřek 1/1, obálka 2/0, laminace 1/0 - matné lamino Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 1 000 15,50 Kč 41,20 Kč 26,87 Kč 2 500 15,10 Kč 28,20 Kč 19,86 Kč 5 000 13,20 Kč 23,00 Kč 17,07 Kč Leták A4 - 4/4 papír 135 g/m2 lesklá křída, formát A4, barevnost 4/4 Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 2 000 2,00 Kč 4,60 Kč 3,26 Kč 5 000 1,52 Kč 2,60 Kč 1,94 Kč 10 000 1,00 Kč 1,90 Kč 1,40 Kč Leták A4 - 4/1 papír 135 g/m2 lesklá křída, formát A4, barevnost 4/1 Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 2 000 2,00 Kč 4,45 Kč 3,06 Kč 5 000 1,00 Kč 2,55 Kč 1,75 Kč 10 000 0,98 Kč 1,85 Kč 1,29 Kč Leták A4 - 4/0 papír 135 g/m2 lesklá křída, formát A4, barevnost 4/0 Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 2 000 1,90 Kč 3,75 Kč 2,62 Kč 5 000 1,00 Kč 2,20 Kč 1,52 Kč 10 000 0,89 Kč 1,65 Kč 1,13 Kč Černobílý leták A4, 1/0 papír 80 g/m2 lesklá křída, formát A4, barevnost 1/0 Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 2 000 0,80 Kč 1,40 Kč 0,94 Kč 5 000 0,47 Kč 1,40 Kč 0,69 Kč 10 000 0,36 Kč 1,40 Kč 0,60 Kč Oboustranně dvoubarevný leták A4, 2/2 papír 80 g/m2 lesklá křída, formát A4, barevnost 2/2 jednoduchý soutisk Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 2 000 1,29 Kč 2,07 Kč 1,63 Kč 5 000 0,90 Kč 1,39 Kč 1,05 Kč 10 000 0,63 Kč 1,03 Kč 0,80 Kč Leták A3 - 4/1 papír 135 g/m2 lesklá křída, formát A3, barevnost 4/1 Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 2 000 2,00 Kč 7,55 Kč 3,90 Kč 5 000 1,96 Kč 4,50 Kč 2,53 Kč 10 000 1,00 Kč 4,20 Kč 2,13 Kč

32

Leták - 2x lom na formát A4 papír 135 g/m2 lesklá křída, formát 630 x 297 mm, složení na A4 (2x lom) barevnost 4/4 Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 2 000 4,00 Kč 8,60 Kč 6,63 Kč 5 000 3,70 Kč 5,30 Kč 4,42 Kč 10 000 3,00 Kč 4,20 Kč 3,69 Kč Potisk obálek DL, bez okénka - 1/0 potisk obálek DL bez okénka, cena pouze potisku (tj. bez obálky), barevnost 1/0 Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 1 000 0,40 Kč 2,00 Kč 0,92 Kč 2 500 0,35 Kč 1,50 Kč 0,76 Kč 5 000 0,26 Kč 1,00 Kč 0,49 Kč Jednobarevné samopropisovací formuláře A5 samopropisovací formuláře A5, bar. 1/0, lepená vazba do bločků po 50 ks Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 100 19,70 Kč 80,00 Kč 34,29 Kč 250 15,75 Kč 80,00 Kč 30,18 Kč 500 15,78 Kč 80,00 Kč 28,87 Kč Spisové desky, lesklá laminace formát A4 se dvěma chlopněmi (standardní výsek pro vizitku), barevnost 4/1, lesklé lamino 1/0, desky dodané neskládané, (běžný tvar desek využití standardních raznic), papír 250 g/m2 karton Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 1 000 11,69 Kč 25,90 Kč 15,82 Kč 2 500 9,08 Kč 16,70 Kč 11,49 Kč 5 000 7,81 Kč 15,20 Kč 10,04 Kč Spisové desky, obyčejné formát A4 se dvěma chlopněmi (bez výseku pro vizitku), barevnost 2/0, desky dodané neskládané, (běžný tvar desek - využití standardních raznic), papír 250 g/m2 karton lesklý Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 1 000 5,90 Kč 13,40 Kč 8,60 Kč 2 500 5,00 Kč 12,80 Kč 7,00 Kč 5 000 4,40 Kč 12,60 Kč 6,49 Kč Dvoubarevné vizitky - 2/0 papír 300 g/m2 karton, formát 5 x 9 cm, barevnost 2/0 - jednoduchý soutisk Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 600 1,13 Kč 3,73 Kč 2,26 Kč 1 200 0,80 Kč 2,50 Kč 1,57 Kč 2 400 0,46 Kč 2,50 Kč 1,27 Kč Plnobarevné vizitky - 4/0 papír 300 g/m2 karton, formát 5 x 9 cm, barevnost 4/0 Náklad (ks) Minimální cena Maximální cena Průměrná cena 600 1,00 Kč 5,52 Kč 3,18 Kč 1 200 1,00 Kč 3,00 Kč 2,28 Kč 2 400 1,00 Kč 3,00 Kč 1,78 Kč Denně aktualizované kompletní cenové přehledy naleznete on-line na adrese http://tisk.grafika.cz/ceny.html

Vážení čtenáři, Tiráž

Recommend Documents