Vážení hasiči, milí spoluobčané, dovolte mi, abych několika větami přispěl do tohoto almanachu, který má připomenout již 100 let práce dobrovolných hasičů ve Včelničce. Historie našeho sboru je úzce spjata s historií naší obce. Protože existence Včeličky je dokládína již od 14. století, mohlo by se zdát, že 100 let trvání sboru je jen krátkým úsekem v toku času. Pro všechny členy našeho sboru a pro samotnou obec představuje však významné období. Musíme ocenit ušlechtilou snahu, houževnatost a vytrvalost našich zakladatelů, kteří přes mnohé nesnáze prosadili možnost vytvoření našeho sboru. Také členové sboru, kteří pokračovali a pokračují v práci svých předchůdců si zaslouží naše uznání. Stalo se již téměř pravidlem, že dobrovolní hasiči kromě svého hlavního poslání, kterým je nezištná a upřímná snaha pomoci bližnímu v nouzi, se podílejí i na kulturním a společenském životě obce, ve které žijí. Nejinak je tomu i u nás. Připomeňme si nejen hasičské plesy, které jsou pořádány pro širokou veřejnost, ale například i soutěžní činnost, spoluúčast na organizaci akcí pro děti, brigádnickou výpomoc obci, ke které patří například sběr železného šrotu a mnohé další činnosti. Pracujeme na dokončení hasičské zbrojnice, také na naší klubovně je stále co zlepšovat. Již několik let pořádáme hasičskou soutěž „O Pohár Starosty obce“, která pomáhá popularizovat práci hasičů a přibližuje jejich činnost široké veřejnosti. V neposlední řadě bychom také rádi vyřešili náš letitý problém s dopravním prostředkem, který nám citelně schází. Věřím však, že tyto nesnáze nijak neochladí elán a ochotu se kterou se naši aktivní členové zúčastňují činnosti ve sboru. Chtěl bych touto cestou všem bývalým i současným členům za jejich úsilí poděkovat. Myslím si, že Sbor dobrovolných hasičů naší obce si v myslích jejich obyvatel vybojoval pevné místo a pokud budeme i nadále stavět na práci našich předchůdců, že jeho výhledy do budoucna mohou být optimistické. Věřím, že v další etapě existence našeho sboru obstojíme se ctí. Radek Kubíska S SDH
–1–
H S V Sbor dobrovolných hasičů ve Včelničce byl založen roku 1906, tehdy totiž byla uvedena do provozu úzkorozchodná trať z Jindřichova Hradce do Obrataně. Vedení dráhy mělo obavy z požárů kolem trati, způsobených jiskrami z komínů parních lokomotiv a to uspíšilo i vznik sboru v naší obci. Je zajímavé, že oficiálně vznikl až v roce 1909, neboť pod tímto rokem jsou zapsána data vstupu zakládajících členů do sboru. Ve stejném roce byla také zakoupena hasičská stříkačka. Podle kroniky však sbor prokazatelně existoval již ve zmíněném roce 1906. Přestože tedy 3 roky fungoval neoficiálně, nic to nemění na tom, že za vznik našeho sboru považujeme právě rok 1906. Prvním starostou se stal Václav Blažek, velitel byl František Lapka. Zakládající členové Blažek Václav – starosta (nájemce dvora) Lapka František – velitel (rolník) Radosta Václav – náměstek (rolník) Hrbek František – jednatel (rolník) Šamal Antonín (krejčí) Řezka Jan (tovární dělník)
Král František (rolník) Kopal Josef (tesař) Kopal Václav (tesař) Janů Jan (tesař) Cichra František (rolník)
Informace z let 1906–1934 jsou velmi kusé, jsou k dispozici vlastně jen soupisy členů, pokladní kniha a některé objednávky materiálu. V obecní kronice je první zmínka o hasičích – kromě poznámky o založení – až v roce 1935. Poněvadž byla stará hasičská schráň velmi schátralá a hrozila sesutím (nalézala se na horním konci Rűcklovy zahrady při čís. p. 55) postavila obec schráň novou na dolním konci Rűcklovy zahrady při čís. p. 55 proti pomníku padlých vojínů ve světové válce nákladem Kč 10 000,–. V roce 1937 byly zakoupeny Obecním úřadem 2 kusy plynových masek. V době druhé světové války nastala těžká doba pro všechny, dobrovolné hasiče nevyjímaje. Již od roku 1940 se muselo povinně dodávat mléko a jiné zemědělské produkty, např. vejce. A právě vejce se vybíraly v „hasičské kůlně“, jak ji nazývá kronikář. V roce 1943, kdy se stupňovalo nebezpečí leteckých útoků, muselo být na určených místech potřebné vybavení k hašení požáru (lopaty, motyky, pytle s pískem ap.). V každé obci bylo také nařízeno vykopat si kryt. Potom se až do roku 1949 kronikář o činnosti hasičů ve Včelničce nezmiňuje. Pak přichází rok 1950 a zápis v obecní kronice říká: Dne 10. června 1950 (asi ve 23.00 hod.) vypukl ve stodolách (za hasičskou kůlnou požár a shořely 3 stodoly (patřící Váňovi, Tumpachovi a Jungwirtovi, čtvrtá stodola byla včas uhájena. Zajímavé bylo, že v sobotu (10. VI.) a v neděli (11. VI.) byla slavena pouť v Mnichu a proto již v sobotu navečer a večer jezdilo do Mnichu mnoho vozidel, také hasiči se stříkačkami. Byl také cvičen přepad některých okolních obcí, zejména obce Mnich, kdy parašutisté (resp. Jiné vojenské oddíly) blížili se z různých míst a ve 22 hodin měli doraziti do Mnichu. –2–
Jako v jiných okolních obcích, tak i v naší obci byly proto nařízeny hlídky až do 22 hodin (hlídky byly sestaveny z mužů, kteří nejeli do Mnichu a také hlídkovala závodní milice zdejší sklárny). Asi ve 23 hodin, kdy již hlídková povinnost byla skončena a občanstvo bylo buď ve spánku anebo v Mnichu na slavnosti, vypukl požár. Místní hasičský sbor a hasičské sbory sousedních obcí byly v mnichu. Požár byl daleko viditelný, plameny a jiskry létaly velmi vysoko. Někteří probudivší se občané domnívali se v prvých okamžicích, že jsou to rakety, které toho večera byly stříleny. Požár byl zpozorován v Mnichu a hasičské sbory opustily slavnost a přijely hasit; místní občanstvo bylo zalarmováno již před příjezdem hasičstva. Požár se podařilo lokalizovat tak, že čtvrtá stodola náležející Josefu Rűcklovi, již neshořela. Nepodařilo se zjistit jak požár vznikl, podle dohadu prý vznikl od elektrického vedení. V roce 1955 se pak občané Vystrkova, který patří k naší obci, rozhodli pořídit vodovod a požární nádrž. V dalších letech se hasiči zúčastňují různých soutěží, pořádají bály atd., v kronice ale nalézáme až zápis z roku 1974 o účasti na okrskové soutěži v Bohdalíně, kde se náš sbor umístnil na 3. místě. V roce 1975 se u nás konalo okrskové cvičení s ukázkami techniky, spojené s cvičením CO ČK. Účast byla prý velmi hojná, přihlíželo přes 200 lidí. V tomtéž roce byla také opravena požární nádrž. Shořela také slepičárna, která byla již přestavěna na sušárnu lnu. V roce 1977–1979, kdy se přestavovala sklárna a skláři odjížděli za prací do Chlumu u Třeboně a Lenory, se veškerý společenský život omezil. Přesto se daří pořádat „tradiční akce“, jako je např. sběr železného šrotu, pracuje se na dokončení vodovodu a ples také nechybí. V roce 1978 a 1979 se u příležitosti Dne dětí konaly ukázky požární techniky. V roce 1979 a 1980 se také konala přednáška spojená s promítáním filmu o požární ochraně. Pak už přichází rok 1983, kdy byla vedle zbrojnice získána místnost, která pak sloužila jako klubovna mládeže nejen hasičské. V roce 1986 náš sbor pořádal námětové cvičení na Sklárnu a účastnil se námětového cvičení v kamenici nad Lipou. V této době se hodně konaly různé brigády, ať už v obci nebo např. v tehdejším JZD. Konaly se též preventivní prohlídky komínových těles. Včelničtí hasiči velice úzce spolupracovali se závodním SPO Sklárny Včelička, se kterým se účastnili nácviků a soutěží a členové družstev často soutěžili jednou za obec, jindy zase za sklárnu. Také hasičské bály se pořádaly společně. Kromě těchto aktivit se naši členové zúčastňovali např. zkoušek požárníků, pomáhali jiným společenským složkám ve vsi (ČSŽ, TJ) pořádali besedy pro občany o požární prevenci, které byly většinou spojeny s promítáním filmů s požární tematikou. Dne 3. února 1987 nám tuto činnost „zpestřil“ požár v čp. 16, kde sbor aktivně zasahoval. V prosinci téhož roku se čerpala voda ze sklepa v čp. 72. V roce 1988 dostal náš sbor od OV SPO Pelhřimov vyznamenání Za příkladnou práci a také se zúčastnil námětového cvičení v Kamenici nad Lipou. –3–
V roce 1991 se u nás konala okrsková soutěž, kde jsme skončili na 3. místě. Hasičská zbrojnice se opravila v roce 1993, do štítu budovy byla vložena láhev s dokumenty o sboru a byla vyvěšena deska s nápisem Hasičská zbrojnice, na které bylo použito znaku hasičského znaku a znaku obce Včeličky. V roce 1994 náš sbor pomáhal při hašení lesu ve Chválkově a Staré Huti. Kromě toho se členové sboru přičinili o vyčištění místního vodojemu a provedli mytí splavu rybníku Sýkorák. Na sportovních hrách sklárny jsme byli první a toto umístění jsme dokázali obhájit i v následujícím roce. V tomto roce se také vydalo naše soutěžní družstvo do Skalice u České Lípy, kde se umístilo na 3. místě. Při oslavách 90. výročí založení sboru jsme soutěž v požárním útoku vyhráli, stejně jako v roce 1997 při okrskové soutěži. Kromě toho se sbor zúčastnil toho roku ještě 6 dalších soutěží. V pátek 13. listopadu 1998, v den konání voleb do obecního zastupitelstva, se rozhořel požár stodoly ZD v Hájku, který se rozšířil až na hospodářské stavení J. Dvořáka. Místní hasiči pomáhali při zdolávání požáru dodávkou vody a po celou noc pak hlídkovali na požářišti. V roce 1999 se v naší obci poprvé uskutečnila soutěž hasičských družstev „O Pohár starosty obce“, kde jsme skončili čvrtí. Předtím jsme však ve Skalici zvítězili. Úspěšný byl i rok 2000, kdy jsme se na okrskové soutěži v Těmicích umístili druzí a postoupili jsme do okresního kola v Pelhřimově, kde jsme skončili na 12 místě. Na Sportovních hrách sklárny jsme opět byli první. Dokázali jsme obhájit i první místo ve Skalici. Starostové Blažek Václav 1906–1910 (nájemce dvora) Talavašek Josef 1910–1913 (mlynář) Němec Vojtěch 1913–? (rolník) Jan Janů 1942–? (tesař) Jiří Váňa Tuček Petr Kubíska Radek
Ženy Radostová Anna Jungwirtová Růžena Hronová Jiřina Šamalová Jarmila
–4–
Velitelé Lapka František 1906–1922 (rolník) Hron František star. 1923–1929 (rolník) Poděbradský Jiří 1930–1936 (brusič) Jungwirth Václav 1936–1942 (rolník) Talavašek Ladislav 1942–1944 (mlynář) Čadek Jan Hron František ml. Bárta Josef Němec Jan Váňa Jiří Šebesta František Kukačka František Hron František nejml. Dejmek Oldřich Pecha Milan Blecha Jan
První fotografie sboru, pravděpodobně rok 1909. Zleva: Ftantišek Hrbek, František Plešinger, Jan Janů, František Král, František Váca, Antonín Šamal, ?, Franišek Lapka, Alois Jungwirth.
Poslední fotografie sboru, rok 2006. Zleva: Petr Pytlík st., Radek Maleňák, Karel Reiterman, Radek Kubíska, Milan Pecha, Jan Blecha, Vašků Jan, Oldřich Dejmek, Milan Roubal.
–5–
První strana Denníku pokladničního z roku 1909. Za zmínku stojí též zápis z 6. května 1911, kdy sbor dostal 80 korun jako dar od Jeho Veličenstva.
–6–
Vyplněný dotazník za obec Včelničku pro okresního požárního velitele v Pacově z roku 1942.
Souhlas Okresní hasičské jednoty se změnou velitele HS Včelnička z roku 1944.
Žádost HS Včelnička o výstrojní a výzbrojní materiál z roku 1945.
–7–
Fotografie členů sboru z cca roku 1973. Zleva první řada: Antonín Linhart, František Kukačka, Jan Vašků, V. Přibyl. Zleva druhá řada: V. Tetiva, Petr Tuček, Josef Luňák, Václav Král, František Šebesta, František Hron, Josef Němec, F. Medek a L. Horák.
Okrskové cvičení ČSPO v roce 1975.
–8–
Okrskové cvičení ČSPO ve Včelničce v roce 1988.
Soutěž „O Pohár starosty obce“ v roce 2002.
Stará hasičská zbrojnice, foto z roku 1993.
–9–
Z V První písemná zmínka o vsi Včelička se nachází v rožmberském urbáři (Archiv Tábor). Její existence je uvedena v roce 1379, kdy patřila Rožmberkům a byla součástí jejich panství spravovaného z hradu Choustníka. Ve II. kronice na str. 95/1991 je zápis pořízený dvěma včelničskými studentkami v okresním archivu v Pelhřimově, kde se hovoří o včelničské tvrzi a jejích majitelích. Uvádí se rok 1310, za vlády Jana Lucemburského, kdy byl držitelem Svatomír. Následují pak Bláha, 1360 Jan z Osečen, 1398 Ješek ze Včelnice, 1. pol. 15. stol. Mikeš ze Včelnice a Kuneš z Dubenky, Prokop a Jan Voslavic, pak Václav Venclík z Vrchovišť a jeho synové, dále pak 1485 Mikuláš Kunc ze Žirovnice, 1601 Jindřich Konrát a 1604 Henrich Michal. Od roku 1643 je pak už uváděn španělský šlechtic Bartolomei de la Saga a Paradis, majitel panství černovického. Od té doby je včelnický dvůr až do parcelace v roce 1923 v držení černovické vrchnosti. U těchto údajů není bohužel uveden pramen, ze kterého bylo čerpáno a při novém bádání v okresním archívu v roce 2002 kronikářka za pomoci odborné pracovnice zápis o tvrzi ve Včelničce na seznamu tvrzí – stávajících i zaniklých – nenašla. V zápisu je zaznamenána pohroma, která 20. dubna 1467 postihla Včeličku, ale nevíme za jakých okolností byla ves vypálenaPo roce 1620 muselo obyvatelstvo přijmout katolickou víru a po třicetileté válce značně klesl počet obyvatel. Panský dvůr je nadále součástí panství černovického a užívá i půdu poddaných, kteří ze svého zboží zběhli nebo zemřeli. Tento text čerpá ze zápisu v Zemském archivu, kdy sídlí ve vsi 3 starousedlíci – Matěj Klouček, Václav Vondráček a Matěj Váňů. V té době se zde usadil i nový hospodář Jan Vopršál a vdova Dorota Mosorka. (Pole směrem k Bohdalínu ještě do 50. let minulého století nazývána „Na Vopršále“, rybníky při „Zadních lukách“ zvané „Mosory“ a les „Mosorák“. Název „Zadní luka“ uváděn i v Zemském archivu.) Dvě chalupy jsou uváděny jako pusté a v roce 1674 další tři – Hronovská, Dvořákovská a Matějovská. Jmenováno je pět hospodářů, z nichž největší výměru má Ondřej Mosor – 33 strychů. (Chalupníci v té době měli 10–15 strychů.) V roce 1760 uvádí zápis opět jména starousedlých sousedů: Váňa, Vopršál, Kadleček a mlynář Jan Vodrážka. V roce 1762 přibyli tři noví osadníci: Smutný, Morav a Kadlec. Za vlády císaře Josefa II. bylo provedeno nové měření pozemků a každý kousek pozemku dostal číslo tzv. topografické a domy čísla domovní – Josefinský katastr z roku 1785. Počet obyvatelstva obce Včelnička 1970 – 296 ob. 1980 – 215 ob. 1991 – 186 ob. 2000 – 187 ob. 2006 – 190 ob.
1869 – 380 ob. 1900 – 573 ob. 1930 – 349 ob. 1950 – 298 ob. 1961 – 334 ob. – 10 –
D V 1873 skelmistr Antonín Rűckl uzavírá smlouvu na zřízení skelné huti s černovickým panstvím z bývalé železárny. 1890 podniková nemocenská pojišťovna ve sklárně 1927–1928 elektrifikace obce (kromě Vystrkova) 1905 ustanoven ochotnický spolek. Roku 1918 pojmenován „Thám“ 1906 vznikl sbor dobrovolných hasičů 1907 dělnické nepokoje kvůli plánovanému zrušení sklárny 1914 provoz sklárny začátkem války zastaven, většina dělníků odchází na frontu 1919 zasazena 1. lípa Svobody, po válce obnovena práce ve sklárně 1923 parcelace velkostatku 1927–1928 elektrifikace obce (kromě Vystrkova, 1946–1947) 1928 postaveny kamenné mosty – pod Chudou farou a u mlýna otevřena jednotřídní škola ve „vile“ 1935 postavena budova Kampeličky – dnešní OÚ 1938 příchod značného počtu přistěhovalců ze zabraného pohraničí 1945 zasazena 2. lípa Svobody znárodnění sklárny (akciová spol.) odstěhovaly se některé sklářské a i zemědělské rodiny do pohraničí 1946 vytvořen n. p. Český křišťál – Včelnička je samostatný závod 1947 instalace místního rozhlasu 1949 instalace 1. linky domácího telefonu (František Cichra) katastrofální povodeň – 3 lidské životy 1950 založeno JZD ze strojního družstva požár družstevní stodoly 1951 založen ovocný sad nad tratí postaveny 3 dvojdomy „Korea“ 1953 upraven kravín z čp. 2 a zanikl mlýn 1957 za nádražím postaven vepřín 1958 obnovena činnost ochotnického spolku „Thám“
1960 postaven budova NV v Hájku 1961 stavba nového kravína za nádražím přestěhování malírny skla do Kamenice vysazeny topoly k Padroňovům 1962 stěhování brusírny skla do Kamenice nad Lipou 1966 přestavba elektrické sítě 1967 stavba prodejny Jednota 1967 zřizovány asfaltové cesty ve vsi 1968 pořízena nová pamětní deska padlým ve světové válce a přemístěna stavba hřiště u brusírny 1970 založena Tělovýchovná jednota sklárny odprodány pozemky za rybníkem na stavbu chat začátek regulace potoka od rybníka 1977 zahájena přestavba sklárny a stavba budovy vodojemu 1978 zkolaudován místní vodovod 1980 správa obce přešla do Kamenice nad Lipou po 3 letech rekonstrukce zahájen provoz ve sklárně, monopolní výroba granátu – červeného dutého skla zřízena veřejná telefonní stanice 1987 chodníky v ulici ve středu obce 1990 Včelnička přešla od Kamenice nad Lipou k vlastní samosprávě 1992 sklárnu koupil od FNM syn bývalého majitele Jan Rűckl, po dobrém začátku dochází k finančním problémům 1995 předání dekretu o užívání erbu obce Včeličky 1997 ordinace obvodního lékaře ustanoven Klub licitovaného mariáše 1998 požár 3 stodol JZD a části sousední budovy 2000 příprava na urbanistickou studii obce Včelička 2002 vyhlášen kokurs a sklárna je dána do dražby, do dnešních dnů není v provozu
– 11 –
Z Spáleniště (vzpomíná Božena Šebestová, kronikářka v roce 1974 – kráceno) Bylo to několik chalup nad potokem za lesem Padroňov a pod lesem Jalovčí. Koncem 19. století od základů vyhořely. Stávaly tam čtyři chalupy lesních dělníků – Jana Jelínka, Jana Janů, Václava Havlína a Václava Čeledy. V neděli 31.května 1886 odešli téměř všichni dospělí obyvatelé do kostela v Kamenici a doma zůstala jen babička Vácová, nájemnice u Čeledů se dvěma malými dětmi, u Janů dcera Antonie a asi dvanáctiletý chlapec Jelínků. Ten si ještě s kamarádem ze Včelničky hrál se střelným prachem a od jiskry, která vyskočila, chytila došková střecha a poněvadž toho roku asi pět týdnů nepršelo, shořely všechny chalupy do základů. Na pomoc přispěchal obyvatel samoty Soukal, ale mohl zachránit jen tu babičku s dětmi a nějaký dobytek. Ostatní uhořel, u Havlínů i kůň. Poněvadž chalupy byly postaveny na panském pozemku, nedostali postižení povolení stavět na stejném místě a tak dostali náhradou pozemek ve Včelničce u rybníka. Tyto chalupy postavené v roce 1886 mají čp. 38, 41 a 42. Povodeň (vzpomínal František Cichra, kronikář – kráceno) Jsou čtyři hodiny odpoledne dne 30. května 1949. Zahradník Cichra s manželkou pracuje na zahradě. „Holka,“ povídá muž, „pojď domů, něco se žene.“ Vtom začaly padat velké kapky deště a přešly v liják. Zahradník odstraňuje lávku přes potok, snaží se vytáhnout stavidla u rybníka. Kdyby se strhl, stalo by se neštěstí. Náhle se ozval rachot a dunění. „Rybník se protrhl,“ povídá manželka. „Tvůj rybníček i s rybami zmizel. Bere ti to spodní řadu oken, druhá už taky plave.“ Vlny se přehouply přes síň domku dole v zahradě – u Penzionu to vzalo předsíň, Novotného sklep plave, dřevník taky, kůlny u huti, kopce strusky se ztrácejí. Penzion hoří! – to není oheň, to je prach, jak se jedna strana domu sesypala do vody. Druhá strana baráku se převalila a mizí. Spadlo kus Kvartýrů, Vilímkovo auto nese voda. Podlahy a kusy nábytku trčí z prvního poschodí rozbořené budovy a na nich se objevují lidé. Volají o pomoc, ale rachot je přehlušuje. Po chvíli se ukázaly ve vodě tři postavy. Že jsou to ženský Houškovy? Ale už nebudou… Staletá voda si bere tři včelničské oběti. Hukot vody naráží na balvany, bělavá pára zaplavuje údolíčko. Stráně, louky, pole – všechno pod vodou. To byly následky protržených hrází rybníků v Bohdalíně a Cichrováku. Jsou ohroženy chalupy a dobytek. Do rozbouřených vln se řítí most přes silnici, s ním mizí ve vodě i hostinský Kanov a unášen dravým proudem se jako zázrakem zachytí olše vyčnívající z vody. Trvá to dlouho, než se ho podaří zachránit…
– 12 –
