© Veronika Bartová, Martin Bürger, Jiĝí Dvoĝák, Michal Flegl, Vladimír Horpeniak, Lenka Hĥlková, Petr Jelínek, Pavel Kreisinger, Ivan Nový, Manfred Pranghofer, Harald Salfellner, 2014 Translation © Pavel Cink, David Rĥžiÿka, Dominik Šefÿík, Tereza Širmarová, 2014 Illustrations © Barbora Kĝivská, Tomáš Michal, 2014
Editorial
Vážené ÿtenáĝky, vážení ÿtenáĝi, mnozí z vás si Šumavu jistč spojí pĝedevším s její krásnou a tajuplnou pĝírodou. GeograÞcké umístční a s ním spojená speciÞka historického vývoje ÿiní ze Šumavy region, jehož jedineÿnost nespoÿívá pouze v pĝírodní pestrosti, ale též v bohaté pamčti zdejší kulturní krajiny, jejíž tváĝ nejvíce poznamenaly dramatické zmčny, které se zde odehrály v prĥbčhu 20. století. Nucené vysídlení nčmeckých obyvatel, dosidlování, znárodėování, kolektivizace, vybudování tzv. železné opony, vojenských újezdĥ a mnohé další vytvoĝily situaci, s jejímiž následky se tato oblast a její obyvatelé potýkají dodnes. Jedním z hlavních cílĥ a úkolĥ Jungbauerova šumavského vlastivčdného spolku je odborný výzkum historie našeho kraje a popularizace získaných poznatkĥ. Revue Šumava v promčnách ÿasu, jejíž první ÿíslo držíte právč v rukou, vznikla se zámčrem vytvoĝit prostor pro publikování ÿlánkĥ a studií, které budou ve svém celku mapovat vývoj šumavské kulturní krajiny a zachytí složité životní pĝíbčhy a osudy zdejších obyvatel. Revue je rozdčlena do šesti tematických oddílĥ s texty o historii tohoto regionu, o zpĥsobech života v minulosti a dnes, o významných osobnostech, které mají na Šumavč své koĝeny ÿi se jejich životní osudy s tímto krajem protnuly. Pozornost je včnována památkám i tvorbč spisovatelĥ pocházejících ze Šumavy ÿi o Šumavč píšících. V závčru každého ÿísla nabídneme rozhovor s pamčtníky ÿi s lidmi, kteĝí na Šumavč žijí nebo k ní mají blízký vztah. Další ÿísla budou doplnčna oddílem o šumavské pĝírodč. Souÿástí obsahu je bohatý obrazový doprovod. Vydání revue je dosud nejvčtším realizovaným projektem Jungbauerova šumavského vlastivčdného spolku. Je projevem úcty a respektu, který chováme k tomuto kraji a k jeho minulosti. Zároveė cítíme vĥÿi pĝedchozím obyvatelĥm Šumavy závazek vydat o jejich svčtč svčdectví a usilovat o to, aby se Šumava dále rozvíjela a uchovávala si své kouzlo. Dčkujeme autorĥm všech pĝíspčvkĥ, pĝekladatelĥm, graÞkĥm, spolupracovníkĥm, kteĝí se podíleli na pĝípravč vydání, i všem, kteĝí poskytli obrazový materiál. Pĝáli bychom si, aby si mezi vámi našla revue své ÿtenáĝe a abyste v ní získali prĥvodce po dčjinách a krásách našeho kraje, kterých bychom si mčli vážit a peÿovat o nč. Martin Bürger, editor
3
OBSAH
HISTORIE Martin Bürger Pochody smrti – fenomén konce války. Možnosti a limity studia na pĝíkladu pochodu smrti procházejícího v dubnu 1945 Horní Planou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Vladimír Horpeniak Odsun Nčmcĥ z Kašperskohorska (1945–1946) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
ŽIVOT Petr Jelínek Šumavské muzeum v Horní Plané jako vrcholná forma nčmecké spolkové ÿinnosti na jihovýchodní Šumavč v kontextu vývoje spolkového života v 19. a 20. století . . . . . . . . . . . . . . 45
Jiĝí Dvoĝák Národohospodáĝský sbor jihoÿeský Praha a jeho pĥsobení ve vztahu k Šumavč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66
OSOBNOSTI Manfred Pranghofer Kdo byl profesor Gustav Jungbauer?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
Pavel Kreisinger Zpravodajský dĥstojník ze Šumavy. Brigádní generál Josef Bartík (1897–1968) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
Michal Flegl Hugo Rokyta. Kulturní historik a památkáĝ (1912–1999) . . . . . . . . . . 128
Harald Salfellner Vzpomínka na profesora Huga Rokytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140
5
OBSAH
PAMÁTKY Veronika Bartová Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích . . . . . . . . . . . . . . . . 155
LITERATURA Ivan Nový (1929–1998) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175
HLASY PAMČTI Rozhovor s Janem Stinym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
6
HISTORIE
Pochody smrti – fenomén konce války Možnosti a limity studia na pĝíkladu pochodu smrti procházejícího v dubnu 1945 Horní Planou
Martin Bürger
Konec II. svčtové války patĝí k obzvláštč stinným momentĥm v lidských dčjinách. Je prosycen nejen sílící nadčjí, že se váleÿná realita stane minulostí, ale také pro nás obtížnč pĝedstavitelným lidským utrpením. Zvláštní kapitolu posledních váleÿných mčsícĥ tvoĝí problematika tzv. pochodĥ smrti, bčhem nichž byly desetitisíce včzėĥ koncentraÿních ÿi zajateckých táborĥ vyhnány vstĝíc nejasné budoucnosti v bláhové snaze nacistĥ zahladit stopy po své ÿinnosti pĝed postupujícími spojeneckými vojsky. V pĝedkládaném textu se zamčĝím na zkoumaný jev nejen z hlediska národního, ale také lokálního, které budu demonstrovat na pochodu smrti, který procházel šumavskou obcí Horní Planá v dubnu 1945. Na tomto konkrétním pĝíkladu pĝedstavím možnosti a limity studia, s nimiž se historik, zabývající se touto problematikou, musí vyrovnávat. Pro „hornoplánský“ pochod budu pracovat s nčkolika klíÿovými prameny, které se ovšem ÿasto ve svých výpovčdích rozcházejí. Nahlédneme-li do literatury informující o tomto pochodu,1 ÿteme včtšinou povšechné shrnutí, že 8. dubna 1945 procházel Horní Planou transport váleÿných zajatcĥ a že v úseku mezi Horní Planou a þernou v Pošumaví zastĝelil strážní doprovod šest sovčtských zajatcĥ. O dalších podrobnostech literatura mlÿí. Má-li být má studie nčjakým zpĥsobem chápána, pak tedy jako pokus o revizi tohoto dle mého soudu nesprávného a nepĝesného pohledu na „náš“ pochod.
1
Informaci o pochodu smrti, jenž procházel Horní Planou, nalezne ÿtenáĝ mj. in: HANZLÍþEK, Miroslav, Tady, v Horní Plané na Šumavč, Jihoÿeská pravda 21/105, 4. 5. 1965, s. 1–2; KUBÁTOVÁ, Ludmila – MALÁ, Irena, Pochody smrti, Praha 1965, s. 99, 154–157; Horní Planá 650 let. 1332–1982, þeský Krumlov 1982, s. 9; JELÍNEK, Petr, Rok osvobození 1945. I. Pĝed koncem války, þeskokrumlovsko 1/15, 13. 4. 1990, s. 5; PECKA, Jindĝich, Váleÿní zajatci na území Protektorátu þechy a Morava, Praha 1995, s. 207; JAGR, Stanislav, Historie mčstysu Horní Planá a pĝifaĝených obcí, Horní Planá 1995, s. 32; PETRÁŠ, Jiĝí, Šumava od roku 1938 do roku 1945, in: Šumava. Pĝíroda, historie, život, Praha 2003, s. 390.
9
HISTORIE
Svčdectví pramenĥ Studium pĝedstaveného fenoménu limituje ĝada více ÿi ménč podstatných faktorĥ. S ohledem na situaci na frontč, mčnící se ve prospčch Spojencĥ, se nacisté v posledních váleÿných mčsících rozhodli k likvidaci koncentraÿních a zajateckých táborĥ a dalších stop, které by je mohly usvčdÿit ze spáchaných zloÿinĥ. Souÿástí „preventivního oÿištční“ se staly i pochody smrti, jež lze z tohoto hlediska považovat za improvizaci uskuteÿnčnou ve chvatu a spčchu, což se odráží ve skuteÿnosti, že se nám z této doby až na výjimky nedochoval autentický písemný materiál, v nčmž bychom nalezli bezprostĝední svčdectví dozorcĥ ÿi zajatcĥ, resp. lidí, kteĝí žili na území, kterým pochody procházely. Krátce po skonÿení druhé II. války se objevilo úsilí rekonstruovat pochody smrti na celém území okupovaném Nčmci, a to z pohledu všech národĥ, které byly skrze včznč/zajatce2 v pochodech zastoupeny. Zastĝešující organizací pro tuto ÿinnost se stala Central Tracing Bureau – Ústĝední pátrací kanceláĝ (dále jen CTB) pĥsobící pĝi mezinárodní organizaci UNRRA.3 V praxi vypadala ÿinnost CTB tak, že se nčkolik pátracích skupin zamčĝilo na jednotlivé pochody, zpracovalo jejich popisy, seznamy míst, kterými prošly, a poté pĝipravilo mapy, urÿené pĝedevším k lokalizaci hrobĥ osob, jež bčhem pochodĥ z nejrĥznčjších pĝíÿin zahynuly. Teprve poté mohlo dojít k exhumaci občtí, k jejich identiÞkaci a dĥstojnému pohĝbení. V neposlední ĝadč mčly být získané údaje použity coby dĥkazní materiál usvčdÿující organizátory pochodĥ z jejich zloÿinného chování. Pátrací skupiny vycházely z dochovaných písemných dokumentĥ pocházejících z koncentraÿních táborĥ a ze vzpomínek oÿitých svčdkĥ pochodĥ. Studie ÿerpající ze získaných poznatkĥ byly odeslány spojeneckým pátracím institucím i ÿeskoslovenské stranč, neboģ dohledávání informací o pochodech smrti na ÿeskoslovenském území mčlo v kompetenci pátrací oddčlení repatriaÿního odboru ÿeskoslovenského Ministerstva ochrany práce a sociální péÿe, jež se rozhodlo spolupracovat se Svazem osvobozených politických včzėĥ. Obč instituce sestavily každá svĥj dotazník. Svaz osvobozených politických včzėĥ se jím obracel na své ÿleny, kteĝí mohli být pĝímými úÿastníky pochodĥ, ministerstvo adresovalo své otázky místním velitelstvím SNB.
2 3
10
Používám oba termíny jako synonymní. Zasvčcené pouÿení o ÿinnosti CTB pĝi rekonstrukci pochodĥ pĝináší KUBÁTOVÁ, L. – MALÁ, I., Pochody, s. 11–18, odkud jsem ÿerpal informace o pĥsobení této instituce.
HISTORIE
Všechen materiál vypracovaný zainteresovanými ÿeskoslovenskými úĝady, který má pro bádání o pochodech smrti na ÿeském území klíÿový význam, je dnes uložen ve Státním ústĝedním archivu v Praze.4 Do jeho studia se pustily nčkolik let po válce Ludmila Kubátová a Irena Malá, jež své poznatky shrnuly v práci Pochody smrti,5 v níž jednak podrobnč rozebraly jednotlivé trasy pochodĥ a transportĥ smrti, ale zároveė zde publikovaly ĝadu odpovčdí sepsaných na místních velitelstvích SNB na základč již zmiėovaného ministerského dotazníku. Takto publikovaný materiál se následnč stal výchozím bodem pro práce dalších autorĥ.6 V knize Pochody smrti si lze pĝeÿíst též Hlášení štábního strážmistra Josefa Petra, jenž byl povčĝen vedením stanice SNB v Horní Plané.7 Všechny publikace, jež nám pĝinášejí pouÿení o tomto pochodu, vycházejí ze zde uveĝejnčného Petrova Hlášení, které považují za jediný známý pramen, jehož obsah (včdomi si jeho údajné jedineÿnosti) nepodrobují hlubší kritice. Historikové tak pĝejímají Petrovy závčry i s chybami, na nčž v následujících ĝádcích upozorníme. Vyjdčme tedy z premisy, na níž se zakládají texty ÿerpající z Petrova Hlášení: pochod smrti, v nčmž se nacházelo zhruba tisíc mužĥ, procházel Horní Planou 8. dubna 1945, v úseku Horní Planá – þerná v Pošumaví zastĝelil strážní doprovod šest osob, z nichž byli všichni pĝíslušníky Rudé armády. Abychom zjistili, do jaké míry lze tyto údaje považovat za pravdivé, seznámíme se s jednotlivými prameny, které následnč použijeme pro vylíÿení vlastního prĥbčhu ončch dubnových událostí.
Zpráva o zatÿení Hanse Janaka – velitele pochodu smrti V meziváleÿném období obývalo Horní Planou pĝevážnč nčmecké obyvatelstvo. Po podepsání Mnichovské dohody 29. záĝí 1938, na jejímž základč bylo Hornoplánsko pĝipojeno k Hornímu Rakousku, tj. k župč Horní Dunaj (Gau Oberdonau), odešli z obce místní þeši. Po osvobození se sem nčkteĝí vrátili, aby navázali na pĝedváleÿný život v místč, které byli pod tlakem událostí nuceni opustit. Poÿátkem ÿerv4 5 6
7
Shromáždčný materiál je uložen ve sbírce KT OVS ve Státním ústĝedním archivu (dále jen SÚA) Praha. Srov. KUBÁTOVÁ, L. – MALÁ, I., Pochody, s. 12–18. KUBÁTOVÁ, Ludmila – MALÁ, Irena, Pochody smrti, Praha 1965. Kromč zmínčné práce autorek Kubátová, Malá se pochody ÿi transporty smrti zabývají mj. PECKA, J., Váleÿní zajatci, s. 203–208; NEDBÁLEK, František, Železniÿní transporty a pochody smrti včzėĥ koncentraÿních táborĥ pĝes ÿeské zemč – zima a jaro 1945, Ústí nad Labem 2005 (= Historie okupovaného pohraniÿí, 9), který se po úvodní studii zamčĝuje pĝedevším na situaci na Moravč; GEBHART, Jan – KUKLÍK, Jan, Velké dčjiny zemí Koruny ÿeské. XV. b, 1938–1945, Praha-Litomyšl 2007, s. 518–540. Téma v prostoru Sudetské župy pĝibližují KURAL, Václav – RADVANOVSKÝ, Zdenčk a kol., „Sudety“ pod hákovým kĝížem, Ústí nad Labem 2002, s. 356–365. Povšechné informace lze dohledat i v ZIMMERMANN, Volker, Sudetští Nčmci v nacistickém státč. Politika a nálada obyvatelstva v ĝíšské župč Sudety (1938–1945), Praha 2001, s. 311–312. KUBÁTOVÁ, L. – MALÁ, I., Pochody, s. 154–157.
11
HISTORIE
Odhalování sousoší pĝipomínajícího občti pochodu smrti, které bylo instalováno na námčstí v Horní Plané v roce 1985 – 40 let po skonÿení II. svčtové války. (foto Jan Štčtina, zdroj: Mčsto Horní Planá)
Památník se stal ve druhé polovinč 80. let místem pietní vzpomínky i budovatelských projevĥ. (foto Jan Štčtina, 1986, zdroj: Mčsto Horní Planá) 12
ŽIVOT
Šumavské muzeum v Horní Plané jako vrcholná forma nčmecké spolkové ÿinnosti na jihovýchodní Šumavč v kontextu vývoje spolkového života v 19. a 20. století Petr Jelínek Cílem tohoto struÿného ÿlánku je nástin rozvoje spolkové ÿinnosti v Horní Plané (Oberplan) v návaznosti na obecný vývoj spolkového života v ÿeských zemích v 19. a v první polovinč 20. století. Zvláštní dĥraz je položen na význam a pĝínos spolkové ÿinnosti spojené se založením a existencí Šumavského muzea jako významného kulturního a vzdčlávacího centra Šumavy. V závčru je pĝipomenut osud Šumavského muzea po roce 1945.
Podmínky spolkové ÿinnosti v habsburské monarchii v 19. století Významným rysem ve vývoji civilizaÿního bohatství Šumavy se od poloviny 19. století stala spolková ÿinnost.1 Ta byla až do rakousko-uherského vyrovnání v roce 1867 vázána na státní právní normy pĝísnč regulativního charakteru (napĝ. vznik spolku byl podmínčn souhlasem státních úĝadĥ a existoval policejní dohled nad ÿinností spolkĥ).2 V krátkém mezidobí po revoluci v roce 1848 se podmínky trochu uvolnily (byla zavedena pouhá ohlašovací povinnost pro nevýrobní a politické spolky), ale tato benevolence záhy skonÿila. Po jmenování Alexandra Bacha do ÿela rakouské vlády došlo v roce 1851 k omezení obÿanských práv vÿetnč práva spolkového a v následujícím roce byl vydán nový spolkový zákon,3 který opčt zpĝísnil podmínky vzniku a existence spolkĥ a politické spolky jednoduše zakazoval.
1 2
3
Heslo Spolek in: Ottĥv slovník nauÿný, sv. XIII, Praha 1996, s. 893. Dekret dvorské kanceláĝe z 5. listopadu 1843. Pĝehled historických právních norem je v ÿesky psané literatuĝe uveden napĝ. in: LAŠTOVKA, Marek, Pražské spolky. Soupis pražských spolkĥ na základč úĝedních evidencí z let 1895–1990, Praha 1998. Patent císaĝský, daný dne 26. listopadu r. 1852, jímžto se vydávají nová ustanovení o spolcích (zákon spolkový). Zákoník ĝíšský ÿ. LXXIV – vydaný 18. prosince roku 1852, ÿ. 252. Publikován v elektronické verzi: http.// spolky.proÞtux.cz/zakony/z_1852c.html [3. 2. 2012].
45
ŽIVOT
Hornoplánská dívÿí hudební skupina. (foto Johann Mayer, nedatováno, zdroj: Willibald Prix)
þlenové hornoplánského tčlocviÿného spolku. (autor neuveden, 11. ĝíjna 1914, zdroj: Willibald Prix) 46
ŽIVOT
Vývoj spolkového života v Horní Plané v 19. století Je samozĝejmé, že platnost tčchto tvrdých pravidel svazovala spolkový život pĝedevším v rozvinutčjších komunitách, než byla Horní Planá nebo jiná podobná místa. Uvažujeme-li o Horní Plané jako o významném centru jihovýchodní Šumavy, tedy území podél zemské hranice od Volarska po Vyšebrodsko, pak je tĝeba pĝiznat, že ještč v polovinč 19. století zĥstávalo zdejší obyvatelstvo takĝka netknuto spolÿovacími myšlenkami svčtského rázu, natož aby pozitivnč v tomto smyslu ovlivėovalo dční v okolí. Koneckoncĥ není se proÿ tčmto lidem divit. Každodenních starostí a povinností bylo nad hlavu a spoleÿenská stránka jejich života byla tvoĝena tradiÿními zpĥsoby vzájemného setkávání. Scházeli se pĝi bohoslužbách a církevních slavnostech, pĝi kĝtech, svatbách, pohĝbech a dalších významných rodinných pĝíležitostech. Ĝada z nich byla ÿleny cechovních a pozdčji živnostenských a ĝemeslnických spoleÿenstev. Sedávali spolu v hostincích, utváĝeli stolní spoleÿnosti, zúÿastėovali se lidových zábav. Jejich životy byly ovlivėovány starobylými zvyklostmi a regulemi, k nimž se pĝidružovala i rĥzná modernizaÿní naĝízení, kterým se s včtší ÿi menší ochotou podĝizovali. Ne každé naĝízení od vrchnosti se jim líbilo, lecjaký úĝední pĝíkaz byl vyslyšen a splnčn až po opakovaných urgencích a dokonce letitých prĥtazích. Hovoĝíme teĈ o konkrétním pĝípadu kultivace prostoru hornoplánského námčstí, jejíž strastiplná historie je uvedena v obecní kronice,4 doložena v archivních spisech schwarzenberského panství Krumlov5 a také veĝejnč publikována.6 Jen pĝipomínám, že ostudný stav centra mčsteÿka byl schwarzenberským knížecím inženýrem Josefem Langweilem popsán a náprava naĝízena již v letech 1839–1840, v roce 1850 byli mčšģané pokutováni za nedodržení pĝedchozích opakovaných pĝíkazĥ a teprve v následujících letech byla pod úĝedním dohledem provádčna tzv. „regulace“ námčstí, která vyvrcholila v roce 1880, kdy zde byly pĝes „velké protesty mčšģanĥ“ vysázeny stromy.7
4 5 6
7
Státní okresní archiv (dále jen SOkA) þeský Krumlov, Archiv mčsteÿka Horní Planá, O-7, Obecní kronika I., s. 133an. Státní oblastní archiv (dále jen SOA) Tĝeboė, oddčlení þeský Krumlov, Velkostatek þeský Krumlov. JAGR, Stanislav, Historie mčstysu Horní Planá a pĝifaĝených obcí, Horní Planá 1995; ESSL, Rupert, Oberplan – Der Geburtsort Adalbert Stiftera – Pfare und Gemeinde Oberplan mit den eingepfarrten Orten, Arbeitskreis der Oberplaner, 1993. JAGR, S., Historie, s. 22.
47
ŽIVOT
V té samé dobč se naopak v jedné stolní spoleÿnosti ustavil výbor pro založení nového parku na Dobré Vodč k poctč slavného rodáka Adalberta Stiftera.8 K jeho zpĝístupnční došlo již o ÿtyĝi roky pozdčji za velkého zájmu místních obyvatel i návštčvníkĥ ze širokého okolí. Úÿast mnoha spolkĥ byla samozĝejmostí. I když s jistým zpoždčním, vstoupilo tedy i do jihovýchodní Šumavy povčdomí o možnostech svobodnčjšího rozhodování a využití spolkové ÿinnosti k nevýdčleÿné výpomoci, pĝi uspokojování kulturních potĝeb a rozvíjení zájmĥ hospodáĝských i politických. Po právní stránce byly tyto možnosti dány novč vydaným zákonem,9 který liberalizoval podmínky pro vznik a ÿinnost nevýdčleÿných (dnes bychom ĝekli zájmových) a politických spolkĥ. Podobnč byly vymezeny právní podmínky pro spolky a spoleÿnosti, které byly ustaveny za úÿelem zisku, tj. spolky bankovní, kreditní, pojišģovací, dĥchodní ústavy a spoĝitelny.10 Není bez zajímavosti, že mezi nejstarší novodobé spolky vznikající ve druhé polovinč 19. století patĝily ve včtšinč míst, Horní Planou nevyjímaje, spolky dobrovolných hasiÿĥ. Vždyģ požáry byly všude spoleÿným nepĝítelem ÿíslo jedna! V Horní Plané vznikl spolek dobrovolných hasiÿĥ v roce 1872 a v roce 1888 mčl 112 ÿinných a 24 pĝispívajících ÿlenĥ.11 Dalším se stal spolek veteránĥ (váleÿných vysloužilcĥ), založený v roce 1875. Do zaÿátku 20. století se poÿet hornoplánských spolkĥ dále rozšíĝil o místní skupinu Nčmeckého šumavského svazu (Deutscher Böhmerwaldbund), pčvecký spolek, spolek školních krejcarĥ, místní organizaci Svazu Nčmcĥ v þechách (Bund der Deutschen in Böhmen), dále o tčlocviÿný spolek, okrašlovací spolek a dva spolky penčžní (spoĝitelnu a záložnu).12 Vesmčs se jednalo o spolky nčmecké, což vyplývalo z prostého faktu, že v Horní Plané bylo v tčch dobách možno spoÿítat ÿeské obyvatele doslova na prstech jedné ruky.13 Kromč svčtských existovaly v Horní Plané také spolky církevní. Bratrstvo archandčla Michaela bylo založeno v roce 1877, Bratrstvo srdce Ježíšova v roce 1894, Spolek kĝesģanských rodin v roce 1896 a Spolek ke stálému zbožėování nejsvčtčjší svátosti oltáĝní v roce 1897.14 8 9 10 11 12 13 14
48
JAGR, S., Historie, s. 115. Zákon ÿ. 134 ze dne 15. listopadu 1867 o právč spolÿovacím. Zákon ÿ. 70/1873 o výdčlkových a hospodáĝských spoleÿenstvech. JAGR, S., Historie, s. 101. GALLISTL, Thomas, Heimatkunde des politischen Bezirkes Krummau, Krummau 19032. Seznam míst v království þeském, Praha 1913, s. 312. JAGR, S., Historie, s. 60.
ŽIVOT
Spolek veteránĥ v Horní Plané. (autor neuveden, nedatováno, zdroj: Böhmerwaldbund Oberösterreich Linz – Historische Datenbank / soukromá sbírka)
Jak vidno, v Horní Plané došlo v poslední tĝetinč 19. století k výrazné promčnč spoleÿenských vztahĥ vyjádĝené mimo jiné právč aktivní spolkovou ÿinností. Dĥvod hledejme jednak v posilování povčdomí místních obÿanĥ o tomto mčstč jako rodišti významného a uznávaného spisovatele Adalberta Stiftera, jednak v sílícím vlivu osvčtových i politických snah novč vzniklých organizací sdružujících nčmecky hovoĝící obyvatele Šumavy, konkrétnč Nčmeckého šumavského svazu (Deutscher Böhmerwaldbund), ustaveného v þeských Budčjovicích v roce 1884, který v krátké dobč vytvoĝil v nčmecké jazykové oblasti Šumavy organizaÿní strukturu místních skupin.15
15 Fünfzig Jahre Deutscher Böhmerwaldbund: 1884–1934, B. Budweis 1934, pĝístupné též na webových stránkách www.dbb-ev.de [3. 2. 2012].
49
ŽIVOT
Ukázkové cviÿení ÿlenĥ hasiÿského spolku v Horní Plané. (autor neuveden, nedatováno, zdroj: Böhmerwaldbund Oberösterreich Linz – Historische Datenbank / Otto Spitzenberger)
Masopustní prĥvod na hornoplánském námčstí. (foto Micko, nedatováno, zdroj: Otto Spitzenberger) 50
ŽIVOT
Národnostní rozpory a jejich odraz ve spolkové ÿinnosti Není pochyb o tom, že šlo o dčje úzce spojené s celkovým politickým a spoleÿenským vývojem v Rakousku-Uhersku a zejména v þechách. Zatímco poÿátek 19. století byl ještč svázán s univerzálními hodnotami zemského vlastenectví,16 ve druhé polovinč 19. století byly již tyto hodnoty nahrazovány novč pĝijímanými a stále sílícími národnostními principy. þeské národní obrození se projevovalo i na Šumavč zejména v jejím podhĥĝí, ale postupnč jeho vliv zasahoval i do nčmecké jazykové oblasti. Mezi nčmeckým obyvatelstvem to vzbuzovalo odpor a obavy. Na obou stranách sílil národnostní šovinismus. þeští politici se snažili vydobýt stejné postavení, jaké se podaĝilo získat MaĈarĥm, a neustávali v úsilí o jazykovou reformu, která by v þechách a na Moravč postavila ÿeský jazyk na roveė s nčmÿinou. Nčmci i þeši se zaÿali organizovat na tzv. obranáĝském principu a brali to s plnou vážností jako „úkol dne“. Kolébkou tohoto obranáĝství se stala velká mčsta s národnostnč smíšenou populací. V þeských Budčjovicích byl 17. dubna 1884 založen Deutscher Böhmerwaldbund a 21. ÿervna téhož roku vznikla v Praze Národní jednota pošumavská. Obč organizace se v následujících letech zasloužily o kulturní a spoleÿenské povznesení bčžného obyvatelstva jednotlivých národností, pomáhaly rozvíjet školství a kladly dĥraz na vzdčlávání a výchovu. Zároveė však v politické rovinč pĝispčly obč stejným dílem k razantnčjšímu dčlení na „My“ a „Oni“. Národnostní problémy se v roce 1895 nakonec vyhrotily natolik, že byl v þeských zemích vyhlášen výjimeÿný stav a císaĝ povčĝil vedením vlády hrabčte Badeniho s úkolem pĝipravit ústavní reformy. V roce 1897 vyšlo Badeniho naĝízení, kterým mčlo být úĝední užívání ÿeského jazyka v zemích Koruny ÿeské zrovnoprávnčno s nčmÿinou. Toto naĝízení vedlo k parlamentním bouĝím a pouliÿním násilnostem ve Vídni a v Praze, takže vláda musela nakonec 28. listopadu 1897 opčt vyhlásit výjimeÿný stav, Badeni byl nucen odstoupit a jeho naĝízení bylo zrušeno. To samozĝejmč zpĥsobilo další prohloubení národnostních rozporĥ, které vyústily až v aktivní podíl þechĥ na rozpadu monarchie v roce 1918. Tyto události nemohly neovlivnit také život obyvatel Horní Plané a jihovýchodní Šumavy.
16 Je potčšitelné, že k literárním výrazĥm tčchto hodnot mĥžeme zaĝadit dílo Adalberta Stiftera.
51
ŽIVOT
Vlastivčdná slavnost v Horní Plané – alegorický vĥz „Adalberta Stiftera“. (foto Johann Mayer, 20. ÿervence 1930, zdroj: Otto Spitzenberger)
Velikonoÿní prĥvod spolkĥ v Horní Plané. (foto Johann Mayer, 17. dubna 1933, zdroj: Lenka a Jiĝí Hĥlkovi) 52