VOSSSIČKY
Květen 2013
Obsah: Úvodník Na konci s dechem Čím škola žila v dubnu Malé tvůrčí příběhy z dílny SMOČ Povídka na pokračování Rozhovor Zábava Příběh pokračuje Specialita na závěr
1
2 3 5 14 24 26 29 36 39
Milí čtenáři, máme před sebou už jen měsíc školy, naši odmaturovaní čtvrťáci už mají klid a nohy nahoře. Letní prázdniny jsou za dveřmi, a tak si poslední týdny školního roku musíme ještě pořádně užít! Pojďme si ukázat, co všechno se v květnu odehrálo a my to pro vás sepsali… V tomto díle se můžete těšit na článek o exkurzi prváků a třeťačky Míši do hlavního města Prahy. Dozvíte se, kde všude se tam naši žáci brouzdali, co navštívili a dočtete se i o zajímavé prohlídce města očima neobvyklého průvodce. Dále se můžete těšit na sportovní tématiku - rozhovor žáka z prvního ročníku na téma MS v hokeji. V časopisu také opět naleznete vtipy, křížovku, příběhy na pokračování a… Otočte tedy první stránku nového čísla časopisu a pusťte se do toho. Přeji příjemné čtení… Maruška Vlková
2
Na konci s dechem Pociťujíc povinnost, smysl života, nesouc své břímě do soudného dne, oddávajíc se vstříc betonovému peklu, tak, jedině tak lze dosáhnout uspokojení. Každý den poháněn nesmyslnými cíli, každý den plný zklamání, zklamání ukájené alkoholem, alkoholem, jenž plodí zklamání. Nespavost, nechuť k jídlu… nechuť k životu, jen jedna jediná chuť, chuť přeměněného etanolu, etanol, který oslepuje, slepota, která je vysvobozením.
3
Už se dál nedají snášet obrazy chamtivých mrtvol, toto břímě je moc těžké, je jen jediný lék, jen jediný lék na realitu … alkohol. Opojen alkoholem, pociťujíc smysl života ve zbavení břímě, stojíc vstříc soudnému dnu, vstříc betonovému peklu, stačil jeden krok, krok přinášejíc uspokojení. Uspokojení, ticho, slepota… krůpěje krve, lahev alkoholu, lahev alkoholu čekajíc na další soudný den. xxx
4
Čím žila škola v květnu 9. května = Žáci prvního a třetího ročníku střední školy se zúčastnili workshopu na téma „oblečení z celého světa“. Po prozkoumání svého oblečení měl každý z účastníků napsat na lísteček, z jaké země pochází určitá část oblečení a nalepit jej na mapu . Poté jsme rozebrali, kolik stojí džíny od šití až po odevzdání zákazníkovi a zjistili velice neuspokojivou informaci – kolik opravdu dělník v továrně dostane zaplaceno. 10. května = celá střední škola se tohoto dne zúčastnila studentské slavnosti MAJÁLESU, na kterém jde o to, co máte na sobě. Vybrali jsme si POOL PARTY, doma jsme vyhrabali naše starý rukávky, nafukovací lehátka a kruhy a šli jsme si užít spoustu zábavy. I když Ondra Konečný jako král naší školy nevyhrál, nevadí, příští rok se zúčastníme znova, a kdo ví, třeba se to už povede
5
13. května = žáci prvního ročníku se vypravili na výlet do Prahy za doprovodu Martina Kůse a Štěpána Kováře tady máte pár ochutnávek, jak výprava probíhala : Takto na výlet vzpomíná Šárka: V pondělí 13. 5. jsme vyrazili do Prahy za další zkušeností v žurnalistice. Hlavním důvodem výletu byla návštěva České televize. Vysvětlili nám, jak všechno ve studiu chodí, co obnáší žurnalistické profese a seznámili nás s vlastnostmi, které by měl mít dobrý žurnalista. Provedli nás po studiích, kde se natáčí a po všech pracovních místech. Poznali jsme různé triky, které se v téhle „branži“ využívají. Po skončení exkurze v ČT4 a ČT24 jsme navštívili Petřínskou rozhlednu a podívali se do zrcadlového sálu kousek od ní. Protože už jsme měli málo času, jen část z nás šla na rozhlednu a druhá část do sálu. Byli jsme utahaní (nebo líní?), a tak se většina rozhodla pro zrcadla. I když je to záležitost na 10 minut, byla to zábava.
6
Odpoledne šla skupinka zájemců na schůzku s bývalým bezdomovcem, který je provedl po Letné a pověděl jim svůj příběh. Jen jedna věc nás na celém dni trochu štvala: všechny nás bolely nohy, protože jsme pořád chodili. Šárka Kočková
Máru poznamenal výlet asi trochu jinak: 6:00 Sakra, to už je tolik hodin - chtěl jsem si ještě přispat… Nejradši bych nikam nejel a zůstal doma. 6:20 Klíče, mobil, peněženka - mám. A kde mám pití? Tak to pojedu bez pití, no, to bych nejradši nejel. Ach jo, mně se tam nechce, chci jít spát! 6:35 Bože můj, ta městská, ta se teda vleče. A ještě si není kam sednout. 6:45 Nacpaný nádraží, to fakt miluju: sednout si nemůžeš, všichni do tebe strkaj, paráda. 6:55 Konečně jsem dorazil, ostatní už asi čekají. Aha, tak čekají na mne, no to bude zase průšvih. Že já nezůstal doma! Proč já jsem vždy všude poslední? 7
7:20 Tak, a je to tu, už snad nastoupíme do vlaku. Výluka?! Opravdu. No, že jsem se na to nevykvajznul rovnou. Teď budu trčet zase v pomalým autobusu. Jako vážně - autobus MHD? No, tak to snad horší už být nemůže. 8:00 Konečně přestupujeme do vlaku. První pozitivní věc na dnešku. Žádné volné kupé, no tak to snad už ne?! Máte štěstí… Ale taky lahoda - v šesti lidech v jednom kupé. Začínám tento výlet nenávidět. 10:00 Příhody z vlaku nechávám raději utajeny z důvodu nesčetných nadávek a hrubých výrazů. 10:10 Praha, hmmm... no jo, je tu narváno, samej cizinec. Nemám Prahu rád. 10:15 Jízdenka za 100 Kč. Židáci! 10:30 Valíme na ČT. 10:50 Konečně se nás ujal průvodce. Už jsem myslel, že tu vystojím důlek. 8
12:30 První přínosná věc - vidět ČT z blízka. 13:00 Rozchod. A všichni do McDonalda - jako kdybychom to u nás neměli… 13:00 -15:30 Následuje okno. Zápisky byly ukradeny a snědeny holuby. 15:30 Na Petřín. To je dálka, nejradši bych tam opravdu nešel. 17:30 Prohlídka města s bezdomovcem. No, to bude ale blbost. 18:30 Tak to jsem měl radši jít 2x šlapat Petřínskou rozhlednu než tohle. 19:00 Rozchod. Vulgarismy se zase nešetřilo. Nic nepíšu. 20:00 Odjezd. 20:05 Vulgarismy se stupňují a polovina osádky našeho kupé je donucena k odsunu do jiného kupé. Já jsem to ustál. 23:00 Příjezd. Ospalej jak to hovado cvaldim domů. Naštěstí jsem vše přežil, ale od tohoto dne do Prahy už NIKDY! Mára Svobodný 9
Verča si také odnesla své vlastní zkušenosti: Do naší školy byla doručena nabídka speciální prohlídky Prahou. Průvodce měl dělat bezdomovec a měl nám ukázat něco málo z míst, kde se za dobu jeho bezdomoveckého života zdržoval. Několik lidí tato nabídka natolik zaujala, že jsme ji hodlali naplno využít a zrealizovat ji společně s výletem do studií ČT. Náš průvodce se jmenoval Petr a schůzku jsme měli na … kolem páté hodiny. Když jsme tam i s p. uč. Kovářem dorazili, čekal na nás spolu s organizátorem projektu a s jednou jeho známou. Petr nás nejdřív zasvětil do části jeho životního příběhu: dříve pracoval u policie a příčinou jeho bezdomovectví se staly automaty a touha po penězích. Jelikož spíše prohrával, než nosil výhry, jeho manželka se s ním rozloučila a on skončil na ulici. Naše skupinka stála nad zastávkou metra …, bylo to pro něho celkem důležité místo, protože ho drželo aspoň z části nad vodou. Zde se totiž živil prodáváním novin. Nebyla to 10
zrovna lehká práce, zvlášť v zimních měsících, ale i tak ho dokázala nějak uživit. Mezitím přespával po kamarádech a po ubytovnách, ale jelikož na ubytovnách se musí dodržovat večerka, uchýlil se ke spaní nad větrák. Jak sám řekl, měl to blízko do práce a bylo tam teplo. Nechtěl zde ale zůstat, chtěl se vrátit zpět do normálního života. Po nějakém čase se dostal do odstaveného vagónu, který si i se známým patřičně zabydleli. I Policie se při vstupu zouvala. Začal hrát v bezdomoveckém divadelním souboru DivaDno. To ho posunulo zase o kus dopředu k cíli. Pak ale vagón odvezli a on se protloukal různými squaty a po bytech kamarádů. Někdo by možná čekal, že skončil jako troska někde na chodníku s krabicí červeného vína. Jenže tenhle příběh se má jinak, má šťastnější konec. Petr má dnes novou manželku a také děti, stále sice prodává noviny a hraje v bezdomoveckém divadle, ale už má jiný pohled na svět a jsou mu otevřeny nové možnosti. Možná část z toho, co říkal, nebyla pravda, ale já tomu všemu věřím. Nestydím se 11
za to, že takový člověk má můj obdiv: Dokázal se odrazit od dna a zase začít od znova. Tahle prohlídka mi ukázala nejen to, že závislost vás dokáže naprosto potopit, ale taky to, že nikdy není pozdě začít znovu žít. Verča Hanzlová
15. května = Žáci a studenti celé školy se zúčastnili přednášky od STUDENT AGENCY, kdy jsme se dozvěděli o možnostech studia a práce v zahraničí. 17. května = Žáci třetího ročníku střední školy a studenti prvního ročníku vyšší odborné školy (žáci prvního ročníku se téže akce účastnili o několik dní později – 20. května) se zúčastnili výstavy mincí a bankovek na JČU, kde si mohli vyzkoušet různé hry, poskládat si bankovky, roztřídit mince, které se používají, a které ne a spoustu dalšího 29. května = V tento den se první ročník střední školy vypravil do multikina Cinestar na nový film Martin a Venuše. Ale to nebylo všechno. V tento den se zároveň našim čtvrťákům předávalo maturitní vysvědčení. 12
MATURITA! Při tomto slovu se mi zježí všechny chlupy na těle, protože mě, jako třeťačku, to příští rok čeká také. Všichni ve třídě se toho bojíme, ale letošní čtvrťáci nám předvedli, že udělat maturitu není nemožné. 29. května škola předala maturitní vysvědčení. Velkým překvapením bylo, že zkoušku dospělosti splnili všichni žáci, kteří byli k maturitě puštěni A já si kladu otázku: „ byli opravdu tak dobře připraveni, nebo byla státní maturita lehká, a nebo měli ŠTĚSTÍ?“ Ať to bylo jakkoliv, velká gratulace a doufám, že my to příští rok také zvládneme. Velké díky je hlavně učitelům, kteří je na zkoušky připravovali. 31. května = žáci prvního ročníku se zapojili do dobročinné akce, kdy se rozutekli po celém městě a měli za úkol rozdávat lidem srdíčka a propisky. Uzávěrka 31. květen 2013, Míša Martínková
13
Malé tvůrčí příběhy z dílny SMOČ Prošlá krádež Vstávám, je pondělí ráno. Promnu si oči a zívnu. V břiše mi zakručí a nejen v břiše. Zakručí mi i chuť získat jednu věc od holky, kterou tak nesnáším. Oči mi úplně září tím plánem, který šrotuji v hlavě už od včerejška. Byl to určitě osud, že jsem právě včera slyšela a viděla její chlubení tou věcí. Tou věcí, která by mi v mém vlastnictví udělala radost! Proč zrovna jí to vyšlo a mně ne?! Musím se jí aspoň pomstít tím, že tu věcičku získám! Těsně před odchodem do sebe hážu panáka alkoholu. Nejsem nikterak nervózní, než ten čin provedu, ale přece jen, znáte to… Vycházím z domu. Kouknu před sebe a na cestičce před naším domem už si to kráčí ona. Zrychlím. Ne! Teď přeci ten plán nemohu uskutečnit! Až v autobusu, uvědomuji si. Zklidňuji tedy své tempo. Cupitám za ní. Na sobě má černé džíny. Hmm, jako já! Jaká to souhra náhod, pousměji se.
14
Konečně už přijíždí autobus. Držím se u té holky. Nastupuje a já se jí držím jako stín. Stoupne si na místo pro kočárky. Za chvíli tu bude stát se svojí kamarádkou, které se bude chlubiti tou malou věcičkou! Stoupla jsem si těsně k ní. Vypadala, že mě nebere na zřetel, což se mi hodilo. Na další zastávce nastoupila její kamarádka a stoupla si samozřejmě k ní. „Ahoj! Tak co? Máš ho tu?“ zeptala se okamžitě. Já ihned zvýšila svojí pozornost na sto procent. „Ahoj! No jistě! Počkej, musím ho najít v tašce,“ začala se prohrabávat ve fialové tašce. Autobus se zrovna rychle rozjel a blížil se do zatáčky. Všimla jsem si, že jak hledala tu věcičku v tašce, tak se moc nedržela tyče. Jakmile byl autobus v zatáčce, silou jsem do ní šťouchla. Zrovna včas! Držela tu věcičku v ruce a teď, díky mně, padala a můj cíl upouštěla na zem. Cha chá! Přímo ke mně se odvál! Přímo ke mně! Ó bože díky! Rychle jsem se pro tu lehoučkou bílou věcičku s nápisy mých oblíbených skupin ohnula. Vstupenka na koncert, který se před pár dny konal, a já byla zrovna nemocná. Ihned jsem prošlý lístek schovala do kapsičky u bundy. 15
„Kde je?!“ začala hledat ta holka lístek. Uchichtla jsem se. Jen si hledej, ten už nenajdeš! Snažila se nepanikařit, ale bylo vidět, že je bezradná. Chtěla jsem se na to divadélko ještě dívat, ale už se blížila má zastávka. Těsně před zastávkou řidič prudce zabrzdil a teď jsem se řítila k zemi já. Srazila jsem s sebou i ji. Ona se na mě otočila a vražedně si mě prohlížela. Nevinně jsem se usmála. Ona se koukla dolů, aby se zvedla, ale nad něčím se zarazila. Udivilo mě to. Začalo mi tlouct srdce strachem. Co tam vidí?! Koukla jsem se jejím směrem. Lístek! Její obličej zazářil štěstím. No skvěle! Teď mě tu všichni uvidí jako zlodějku. Ach jo! „Našla jsem ho!“ houkla na kamarádku. Vzala ho do ruky, nahnula se ke mně, řekla: „ Nechci udělat scénu,“ a vstávala. Nadzvedla jsem obočí. A? Dál nic? Ona mě fakt neobviní?, divila jsem se. Asi ne. Věnovala se totiž svojí kamarádce a já jako když jsem vzduch. Celkem se mi ulevilo, ale nesedělo mi to. Stoupla jsem si a vypadla z autobusu. Oddychla jsem si. Autobus s číslem sedm už odjížděl i s ní a prošlým lístkem. Uvědomila jsem si, že jsem měla štěstí. Tahle krádež prošlého lístku mi naštěstí díky té holce PROŠLA… Maruška Vlková 16
Krádež magi klíčů Nikdy jsem nebyla žárlivá nebo pomstychtivá. Nebo vlastně byla. Byla jsem žárlivá jen tehdy, když někdo měl něco, co já mít nemohla. V tu chvíli, jako bych byla někdo jiný, jako by se mi změnila osobnost, možná jsem byla tak trochu yandere (yandere = osoba na první pohled milá, ale uvnitř sebe dusí svou děsivou a nebezpečnou stránku. Při nějakém silném citovém podnětu se prodere na povrch a je schopná zabíjet, nebo při nejmenším ubližovat). Jo, označení yandere by na mě sedělo, připadalo mi to jako nemoc, možná jsem trpěla kleptománií, možná jo. Byla sobota, můj oblíbený den. Konečně jsem měla chvíli pro sebe. Slyšela jsem, že i moje macecha je vzhůru, nejspíš vařila tátovi snídani. Podle vůně bych soudila, že to budou palačinky, vařit uměla, to se muselo nechat. Jinak byla k ničemu, aspoň pro mě. Vstala jsem z postele a šla roztáhnout závěsy. Doufala jsem, že venku bude hezky, ale bohužel to vypadalo, že bude pršet. V dálce se zablýsklo. Chvíli jsem stála u okna a přemítala nad tím, co budu dnes dělat. Nic mě nenapadalo, tak jsem si šla sednout k počítači. 17
Přihlásila jsem se na sociální síť a začala scrollovat stránku, pak jsem se zastavila na jednom obrázku. Křečovitě jsem svírala myš a srdce mi bušilo šílenou rychlostí. Proč? Proč? Proč? Proč je má ona a ne já? Zvedla jsem se ze židle tak prudce, až se převrátila. Stála jsem uprostřed pokoje a pozorovala, jak se s nebe sypou bílé kuličky. Pak se zablesklo. Vyběhla jsem z pokoje a zamířila rovnou do koupelny pod ledovou sprchu, potřebovala jsem se nějak probrat. Kapky ledové vody mi bušily do kůže a píchaly mě jako malé jehličky. Ale já jsem to nevnímala, protože v tu chvíli jsem se zabývala důležitější věcí. Proč? Proč? Proč? Pořád mi to běhalo hlavou. Po půl hodině jsem vyšla ze sprchy, cítila jsem se hrozně. Tělem mi probíhalo divné mrazení, ale nebylo to z ledové vody, bylo to vztekem, který mnou cloumal. Cestou do pokoje jsem si sušila vlasy ručníkem a přemýšlela nad tím, co bych mohla udělat. Na chodbě byla cítit vůně palačinek a javorového sirupu a z kuchyně jsem slyšela řinčení talířů. Jsou až tak nechutně bezstarostní. Protočila jsem oči a zavrtěla hlavou, když jsem vešla do pokoje, spatřila jsem převalenou židli a obrazovku počítače tak, jak 18
jsem ji nechala. V tu chvíli se mi znovu rozbušilo srdce a skoro jsem neviděla, jak se mi vzteky zatemnilo před očima. Kopla jsem do počítače, a jelikož to byla stará herka, tak se bez námitek vypnul. Strašně mě dopalovalo, že ona ty klíče získala. Jsou to sběratelské kousky a já jsem snila, že si je jednou pořídím. To byl můj sen, ne její. Proč je teda má a ne já? Já je chtěla víc, já je potřebovala. Otevřela jsem šatník a z pod třetí poličky ze shora jsem vytáhla větší nůž, ještě na něm bylo trochu krve, ale jen na rukojeti, zbytek byl čistý a čepel krásně naleštěná. Prstem jsem se dotkla čepele a trochu přitlačila. Z bříška ukazováčku mi vytekla kapka krve, líbila se mi, jakou měla barvu. Hned jsem věděla, co bude následovat a co musím udělat. Shodila jsem ručník a oblékla se. Naházela jsem pár věcí do batohu a k tomu jsem přihodila nůž. Když jsem batoh zapínala, ještě jsem zahlédla lesknoucí se čepel nože a znovu mě popadlo jemné vzrušení. Potřebovala jsem ihned vypadnout ven, sebrala jsem věci a vyběhla z pokoje, prolétla jsem kuchyní a jen houkla na
19
rodiče, že jdu ven. Když jsem si obouvala boty, cítila jsem, že mám na tváři úsměv, vážně jsem se těšila. Verča Hanzlová
20
Láska hory přenáší Dnes ráno mne probudilo sluníčko, když mi do ložnice svitlo v celé své kráse. S ním přišel i bravurní plán, který vyřeší mé nutkání. Těsně po probuzení jsem věděl, že musím udělat a stihnout hodně věcí, jako každý nový den, ale stejně jsem byl připraven si dnešek užít naplno. Přesněji, tedy vykonat můj čerstvý plán. Při snídani, jako obvykle – zeleninové, jsem vypilovával poslední nedokonalosti a zároveň jsem dumal nad existencí Boha. Jsem už prostě takový, myslím na mnoho věcí najednou a často jsem z toho nervózní. A jaký, že to plán? V září roku 2012 jsem začal působit na SŠ, jako učitel angličtiny, českého jazyka a dějepisu. Už od prvního momentu, co jsem uviděl Šárku Kočkovou, jakoby mne něco posedlo. Každý moment v její přítomnosti mne nutil, abych vlastnil její počítač. Nikdy jsem neměl s ničím takovým problém, ale tohle bylo jiné. Cítím, že jsem s jejím počítačem propojený. Zašlo to dál, než jsem myslel. Pokaždé, když mám chvilku na volný tok myšlenek, nehoní se mi hlavou nic jiného, než: „ Prostě ho musím mít, musím se ho dotýkat 21
a musím vědět, co v něm je za dokumenty!“ Mám pocit, jakoby mi hlava měla prasknout a tělo se mělo přestat hýbat, jestliže ho nedostanu do svého vlastnictví. Zní to bláznivě. Nikdy jsem neměl sklony ke kleptománii nebo závisti, ale prostě se to děje. Až do dnešního rána, jsem nevěděl, co se svými emocemi a s poutem k jejímu počítači. Je to zcela jednoduché a prosté. Ukradnu ho! Ukradnu si svého parťáka, protože on to jistě cítí stejně! A tudíž, raději než odsouzen na další 3 roky studia Šárky, ve svém věčném nutkání jsem se rozhodl poslechnout ten černý hlas svou situaci tím vyřešit. Proč mě to nenapadlo dřív? Je to prostě krádež, vždycky to bylo proti mým zásadám a všemu ve mně, tak jsem si asi jen odmítal připustit tuto možnost. Ale ten chtíč je silnější. Dnes ráno mi to došlo a jsem šťastný, že vím, co s tím. Brzy se shledáme, už brzy budeme spolu. Tento den jsem ochotný upustit od pracovních povinností a mezitím, co bude Šárka ve škole, využiji situace. Je to
22
naprosto unikátní plán. Začíná ubíhat čas a tak vezmu nezbytné potřeby a můžu vyrazit… A je to tady. Stojím před jeho domem. Před domem mého počítačového kamaráda. Jsem připraven na získání své druhé polovičky a vykoupení sebe samého z hrůzného odloučení. Nasazuju kuklu, vyrobenou z naprosto prodyšného materiálu, a luxusní pletené rukavice, které jsem si přivezl ze svého posledního putování po Brazílii. Páčím dveře. Beru za kliku. Ach, je to vzrušující, když si pomyslím, jak blízko on teď je. Ha! Povedlo se! Jsem uvnitř a mířím chodbou do Šárčina pokoje, kde je on, tak sám, ležící na stole, a čeká. Ach bože, právě jsem ho spatřil! Přibližuji se, natahuji ruku a už! Už! Už ho držím! Je v mém objetí! V jedné vteřině jsem přestal strádat a cítil jsem se znovu šťastný. Ničeho jsem nelitoval. Rozevírám tašku – stoprocentně ekologickou tašku, a beru si svého miláčka. Odcházím a nemůže se mě pustit obrovská radost. Jsem na cestě domů a cítím se jako znovuzrozený. Už mi nic nechybí, můj život má nyní znovu smysl! Šárka Kočková 23
Povídka na pokračování. Díl třetí. Poslední cesta - střepy „Ahoj. Já jsem Sarah a ty?“ ozvala se konečně spolubydlící dívky Denise, která po celou dobu, co si Denise prohlížela své nové obydlí, seděla na posteli a pozorovala ji. Byla to taková dlouhovlasá štíhlá blondýnka. „Ahoj. Jsem Denise. Ty nejsi Francouzka, viď?“ poznala hned. Sarah totiž není typické francouzské jméno a navíc dívka měla anglický přízvuk a byla jinak opálená. Sarah se usmála: „Ne. Jsem Američanka a ve Francii jsem byla jen na návštěvě. Teď se vracím domů. A ty? Co budeš dělat v Americe, když jsi Francouzka?“ „Tady studuji a v Americe mám rodinu. Kolik ti vlastně je? Mně je šestnáct,“ připadala si Denise jak u výslechu, ale chtěla, aby spolubydlící věděla vše potřebné a to samé chtěla vědět ona o ní. „Dvacet dva. Šestnáct? Páni! A to se nebojíš cestovat takhle daleko sama?“ žasla Sarah a otevřela si balíček sušenek. 24
„No, popravdě, bojím. Ale co mám jiného dělat, navíc je tohle moje první velká cesta,“ odebrala se ke svým kufrům a začala si vybalovat. Nechtěla to odkládat na později. Během vybalování si už nic děvčata neřekla a loď se mezitím vydala na svoji cestu. Obě nebyla moc mluvná. Sarah většinu času četla knihu a moc se o Denise nezajímala. Proto Denise, jen co si vybalila, odešla na horní část lodi. Tam ji ovál studený, ale příjemný mořský vzduch. Zhluboka se nadechla, aby ho co nejvíc nasála do plic. Kolem ní chodily většinou zamilované páry. Pozorovala je se zájmem. Ještě nikdy nepoznala tuhle lásku. Ačkoliv už o ní jevila zájem spousta kluků, nikdy se nechtěla kvůli lásce trápit, jak to viděla u svých kamarádek. Ale teď se po tomto nepoznaném citu zatoužila. Opřela se o zábradlí a koukala na široké moře. Občas zahlédla delfíny, jak si vesele vyskočí nad hladinu a hned jí bylo líp. Dýchala ten krásný čerstvý vzduch. Slunce jí hřálo. Kaštanové vlasy neměla pod kloboukem a tak si je pročísla prsty. Vzpomněla si na letmý dotyk mladého důstojníka. Maruška Vlková 25
Mistrovství světa v ledním hokeji Rozhovor do tohoto čísla byl těžký. Nevěděla jsem, koho o něj poprosit. A pak mě to napadlo! Přeci se konalo mistrovství světa v hokeji a teď jsou toho plné stránky časopisů, novin, mluví se o tom v televizi i na internetu , a tak nápad byl na světě A kdo jiný by měl na otázky ohledně sportu odpovídat, než Tomáš Pecha. Pokud jste taky velkými fanoušky hokeje, čtěte dál Jako správný sportovní fanoušek jsi jistě sledoval mistrovství světa v ledním hokeji, co si o tom myslíš?? Šampionát v ledním hokeji jsem sledoval docela pravidelně, viděl jsem něco přes dvacet utkání. Nejčastěji jsem samozřejmě sledoval náš národní tým, ale vyhledával jsem i zápasy našich východních sousedů, tedy Slováků. Světový šampionát se konal ve Švédsku a Finsku již podruhé za sebou, což mělo negativní vliv na opravdu prachbídnou návštěvnost zápasů. Ta nejzajímavější věc na celém
26
mistrovství samozřejmě byla spanilá jízda Švýcarů, kterou až ve finále ukončily domácí tři korunky. Ze začátku to českým hokejistům nešlo, čím myslíš, že to bylo? Před mistrovstvím je čas na přípravu opravdu minimální, takže i papírově silný tým, který se opírá o borce z NHL, se může na začátku dlouhého turnaje lehce zaseknout. Tomu jsme se přeci nevyhnuli ani před třemi lety a nakonec slavili titul . Nicméně letos se náš nároďák do optimální formy nemohl dostat skoro vůbec. Výjimkou bylo docela povedené utkání s Kanadou, které naši i přes velkou bojovnost bohužel prohráli. Jako druhé povedené by se dalo označit utkání s Dánskem, které jsme zvládli bez problémů jasným výsledkem 7:0. Do čtvrtfinále jsme se dostali „za pět minut dvanáct“, ale porazit Švýcary se nám nepovedlo a Švédsko jsme opouštěli bez cenného kovu. Hlavní příčinu neúspěchu bych tedy viděl hlavně v nesehranosti kádru. Mistrem světa se stal tým, kterému na soupisce sice hvězdy z NHL chyběly, 27
ale hráči ze Švédské extraligy byli dokonale sehraní a proto vyhráli. Čekalo se opět vítězství, ale ono nepřicházelo. Myslíš si taky jako většina národa, že bychom měli vyměnit trenéra české reprezentace?? Jak jsem již několikrát říkal, Mistrovství světa je hlavně o aktuální formě a sehranosti, proto bych Aloise Hadamczika z neúspěchu nevinil a v pozici hlavního trenéra mužstva ponechal dále. Trenér se snažil poskládat nejsilnější sestavu, co mohl, ale ta turnaj nezvládla. Nicméně medaile se nedočkaly ani velmoci, jako jsou Rusko a Kanada. O to cennější je, že před letošním propadnutím jsme získali jednu zlatou, a dvě bronzové medaile za sebou. Šampionát ukázal, že nejde jen vyhrávat a naše namlsané obecenstvo nemůže brát medaili jako stoprocentní samozřejmost. Snad se tedy dočkáme již příští rok v Bělorusku . Zapsala Míša Martínková
28
Zábava Vtipy – lekce slovenštiny Rodičia majú dve deti – dvojičky. Jedno riadneho pesimistu a druhé veľkého optimistu. Na narodeniny chcú rodičia deti vyskúšať. Pesimistovi vykúpia celý obchod z hračkami a optimistovi dovezú fúru konského hnoja do izby. Z izby pesimistu sa ozýva plač. - Toľko darčekov, všetci mi budú závidieť, hračky sa mi budú kaziť a bateriek koľko ide do nich. Z izby optimistu sa ozýva smiech. Keď prídu do izby, optimista sa prehŕňa v hnojí a vraví: „Toľko hnoja, tu musí byť niekde koník.“
Slovník: Dvojičky = dvojčata Izba = pokoj Darček = dárek Keď = když Vravit = povídat 29
Ide zajac k hadovi a vraví: „Had, prepáč, že som sa ti smial, že nemáš nohy.“ Had: „Dobre, to je v pohode.“ Zajac: „Fakt? Had: „Áno.“ Zajac: „Tak ruku na to.“
Slovník: Zajac = zajíc Prepáč = promiň Smial sa = smál se Manželský pár sa rozhodne na chvíľu uniknúť tuhej zime a stráviť týždeň na juhu pri mori. Z pracovných dôvodov sa stane, že manželka môže odletieť až o jeden deň neskôr. Manžel odletí podľa plánu. Po príchode sa ubytuje v hotelovej izbe, vytiahne svoj laptop a okamžite posiela email svojej manželke. Pritrafí sa mu však hlúpa chyba a pri zadávaní e-mailovej adresy vynechá jedno písmeno. E-mail sa tak dostane do e-mailovej schránky istej vdovy, ktorá práve odprevadila svojho muža do hrobu. Vdova si práve prezerá v počítači poštu, či jej neprišli nejaké sústrastné vyjadrenia od priateľov alebo známých. Vo chvíli, 30
keď jej syn vstúpi do izby, žena už leží v bezvedomí na zemi. Zrak mu padne na monitor počítača, kde číta: Komu: Mojej opustenej manželke Od: Tvojho muža, ktorý odišiel skôr Vec: Dorazil som Najdrahšia, práve som v poriadku došiel. Už som sa tu celkom zabýval, a vidím, že je všetko pripravené na Tvoj zajtrajší príchod. Želám Ti šťastnú cestu a čakám ťa. Tvoj manžel. P.S. Tu dole je čertovsky horúco!!!
Slovník: Juh = jih Dôvod = důvod Môže = může Neskôr = později Pritrafit sa = přihodit se Prezerá = prohlíží 31
Alebo = nebo Skôr = dříve Zabýval = zabydlel Želám ti = přeji ti Horúco = horko Skúška z fyziky. Profesor sa zle vyspal. Pýta sa prvého študenta: „Idete autobusom a je hrozné teplo, čo urobíte?“ Študent: „Otvorím okno.“ Profesor: „Dobre. A teraz popíšte aerodynamické zmeny, ktoré v autobuse nastanú.“ Študent: „???????????????“ Profesor: „Ďakujem, zapíšte sa na ďalší termin. Ďalší!“ Druhý študent, rovnaká otázka, rovnaká odpoveď, rovnaké hodnotenie. Za pol hodinu je stav zápasu profesor versus študenti 9 : 0. Ako desiata vchádza pekná študentka. Profesor sa pýta: „Idete autobusom a je hrozné teplo, čo urobíte?“ Študentka: „Vyzlečiem si košeľu.“ Profesor: „Vy mi nerozumiete, je naozaj teplo.“ Študentka: „Tak si ešte vyzlečiem sukňu.“ P 32
„Je neznesiteľne horúco,“ stupňuje profesor. Študentka: „Tak si vyzlečiem aj podprsenku.“ To profesorovi vyrazilo dych. Študentka dodáva: „Ešte si môžem vyzliecť nohavičky, ale to okno neotvorím ani keby ma mal pretiahnuť celý autobus.“
Slovník: Zle = špatně Skúška = zkouška Idete = jedete Urobit = udělat Rovnaký = stejný Naozaj = opravdu Nohavičky = kalhotky Pretiahnuť = expresivně pomilovat se Medveď si urobil zoznam zvierat, ktoré zožerie. Dozvedeli sa to zvieratká. Ako prvá za ním prišla líška: „Medveď, chceš aj mňa zožrať?“ Medveď: „Hej!“ Líška: „A môžem sa ešte ísť rozlúčiť s rodinou? Potom prídem a môžeš ma zožrať.“ Medveď: „Áno“ Po nej prišiel vlk: „Medveď, som aj ja na zozname?“ Medveď: „Hej“ Vlk: „A môžem sa ešte íst rozlúčiť 33
s rodinou a povybavovať ešte zopár vecí? Potom prídem a zožerieš ma.“ Medveď: „Dobře“ A nabehol zajo: „Medveď, som aj ja na zozname?“ Medveď: „Jasné.“ Zajo: „A mohol by si ma vyškrtnúť?“ Medveď: „Tak dobre.“
Slovník: Urobil = udělal Zoznam = seznam Zožrať = sežrat Eště = ještě Ísť = jít Povybavovať = všechno zařídit Zopár = několik Zajo = Zajda (expr. zajíc) Vyškrtnúť = vyškrtnout
34
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
nejlepší školního vyučování co si nejvíce užijeme ve třeťáku nejlepší den v týdnu co vidíme, když otevřeme sešit nejvyšší postavení ve škole nejhorší předmět do čeho píše žák poznámky nejčastější odpověď žáka, když je vyvolaný pomáhá nám při dorozumění v cizině
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
35
Příběh pokračuje Modré BMW zavrčelo a rozjelo se. V autě to vonělo vanilkou a hrála hudba. „Co budeš v Bureči dělat?“ zeptal se. „Jedu tam na jeden koncert,“ odvětila jsem potichu. Stále jsem se třásla zimou. „Jsi pěkně promrzlá co? Víc zatopím,“ všiml si. Pousmála jsem se, ale do hovoru mi nikterak nebylo. Byla jsem příšerně unavená a na pohodlné sedačce jsem téměř usínala. „Ehm, mimochodem, já jsem Petr,“ představil se. „Anna.“ Petr se bůhví proč pousmál. Asi jsem mu jménem připomněla nějakou jeho známou, přemýšlela jsem. Náhle jsme oba zpozorněli. V rádiu byla přerušena hudba a měli vysílat nějakou mimořádnou zprávu. Petr zvuk sice nepřidal, ale i tak jsem slyšela hlas moderátorky dobře. Po odvysílání mi bušilo srdce jako o závod, nemohla jsme se ani pohnout a naskočila mi husí kůže… Maruška Vlková
36
Nebo raději takhle? Zatímco se myslivec brodil závějemi přes palouk, jeho pes zmizel za jedličkami. Vzápětí se široko daleko rozlehl mohutný štěkot. Motor ztichl. „Co je to za čokla?“ ozval se mladistvě znějící hlas odkudsi zpoza majestátných smrků. Myslivci zněl povědomě. „Záleží na tom? Prostě ho přejeď,“ odpověděl hlubší hlas. „Průser, ten pes patří myslivci,“ vyjekl třetí hlas panicky. „Ten dědek se sem nemohl dostat tak rychle…“ „Ten dědek dobře slyší! Slezte dolů a hned!“ zavelel myslivec, odhrnující poslední smrkové větve, které mu bránily ve výhledu. Skútr viděl již zcela zřetelně. Tři muže tísnící se nahoře však zahlédl jen na pouhý okamžik. „Vole, jeď!“ Motor zaburácel, vlčák naposledy štěkl a tak tak stačil uhnout z cesty. Skútr kolem něj prosvištěl a ve chvilce zmizel v hlubinách lesa. Jen jeho řev byl chvíli slyšet, než zeslábl a nakonec utichl. Pes i jeho pán zůstali bezmocně stát. 37
„Už vím! Ha, starostův synáček to byl!“ Reakcí na příliš hlasité radostné zvolání bylo dvojhlasné zakňučení jeho čtyřnohého doprovodu a lapeného vlka… Bára Říhová
38
Specialita na závěr… aneb když nás zradí technika (vytvořeno na hodině tvůrčího psaní)
No name: Nenávidím tě! Nenávidím tě! NENÁVIDÍM TĚ! Myslíš si, že mě můžeš takhle využívat? Myslíš? Celou dobu! Celou dobu jsem ti byl věrnej! Každej podělanej den jsem byl s tebou! Pořád a pořád. A co ty? Co ty? (povzdech s pousmáním) Prostě si odejdeš. Zrovna, když to začínalo bejt všechno tak skvělý. I máma mi tě konečně schválila … Na všechno kašlu, nemá to cenu. Jdu někam pryč, pryč … daleko odsaď. Někam, kde budu sám bez tebe, toho zpropadenýho počítače!
Počítač: Děláš si ze mě srandu? Ty si ze mě normálně děláš srandu … Tak já jsem tady každej den, čekám, než přijdeš z tý tvojí školičky a ty tady na mě ječíš? Jo, neudržel jsem to už všechno, ale proč? Páč si malej rozmazlenej parchant, kterej 39
mi zasvinil celou mojí paměť! Kdo by se z toho nezhroutil? Než tady na mě začneš ječet, raději si laskavě zkontroluj disk C a pak možná pochopíš, že sakra chyba nebyla na mojí straně! Už na to fakt nemam, už ne. Radši mě vyhoď z toho okna, venku mi bude líp!
No name-ova omluva: No, ale! Fajn, možná máš pravdu … Na ten disk C jsem se asi měl podívat. Ale taky si mi mohl poslat nějaký upozornění, ne? Ach jo… nechci tě vyhodit. Tolik jsme si toho spolu prožili. Nechci o tebe přijít. Ale.. No dobře. Omlouvám se ti. Moc mě to mrzí. Hned teď ti půjdu koupit novej hard disk, jo? Markét Truhlářová
40
Měsíčník VOŠ a SŠ, s. r. o., Emy Destinnové 395, České Budějovice
